UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav speciálněpedagogických studií
ANNA KVAPILOVÁ III. ročník – prezenční studium
Obor: speciální pedagogika – komunikační techniky
PROFESNÍ ORIENTACE A JEJÍ NAPLNĚNÍ U OSOB SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM (studie zaměřená na oblast Čech) Bakalářská práce
Vedoucí práce: prof. PhDr. PaedDr. Miloň Potměšil, Ph.D.
OLOMOUC 2010
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla veškeré použité prameny a literaturu.
V Olomouci dne 13. 4. 2010
………………………………. Anna Kvapilová
Děkuji vedoucímu mé práce panu prof. PhDr. PaedDr. Miloňovi Potměšilovi, Ph.D., za odborné vedení a poskytnutí cenných rad a informací o daném tématu. Mé díky patří také pracovníkům a studentům SŠ pro neslyšící Praha – Holečkova ulice, Praha – Výmolova ulice a v Hradci Králové, kteří mi umožnili realizaci průzkumného šetření a ochotně mi pomáhali. Děkuji své rodině a blízkým, kteří mi byli největší oporou.
OBSAH Úvod ........................................................................................................................... 6 I
TEORETICKÁ ČÁST ...................................................................................... 8
1
UVEDENÍ DO PROBLEMATIKY OSOB SE SLUCHOVÝM
POSTIŽENÍM ........................................................................................................... 9
2
1.1
Surdopedie – sluchové postižení.................................................................. 9
1.2
Hlavní zásady surdopedické péče .............................................................. 11
1.3
Klasifikace a etiologie sluchových vad...................................................... 13
1.3.1
Klasifikace sluchových vad ................................................................ 13
1.3.2
Dělení sluchových vad........................................................................ 14
SYSTÉM EDUKACE SLUCHOVĚ POSTIŽENÝCH................................ 17 2.1
3
4
Poradenství v surdopedii............................................................................ 17
VZDĚLÁVÁNÍ NESLYŠÍCÍCH V ČESKÉ REPUBLICE......................... 22 3.1.
Typy škol pro děti a studenty se sluchovým postižením ........................... 22
3.2
Možnosti integrace sluchově postižených ................................................. 25
3.3
Individuální vzdělávací plán (program)..................................................... 26
KOMUNIKACE NESLYŠÍCÍCH ................................................................. 28 4.1
Desatero komunikace s osobami se sluchovým postižením ...................... 28
4.2
Nonverbální komunikace ........................................................................... 29
4.2.1
Výrazové prostředky nonverbální komunikace.................................. 30
4.3. Náhradní způsoby komunikace ...................................................................... 30
5
4.4
Komunikační systémy vycházející z českého jazyka ................................ 31
4.5
Využití komunikačních systémů................................................................ 32
4.5.1
Orální metoda ..................................................................................... 32
4.5.2
Bilingvální přístup .............................................................................. 33
4.5.3
Totální komunikace ............................................................................ 33
ZAMĚSTNÁVÁNÍ SLUCHOVĚ POSTIŽENÝCH .................................... 34 5.1
Definice a principy podporovaného zaměstnávání .................................... 36
5.2
Cílová skupina podporovaného zaměstnávání (PZ) .................................. 37
II
PRAKTICKÁ ČÁST ....................................................................................... 40
6
VÝSLEDKY VÝZKUMU A JEJICH ANALÝZA....................................... 41
6.1
Cíle výzkumu ............................................................................................. 41
6.2
Stanovení hypotéz ...................................................................................... 41
6.3
Použitá výzkumná metoda ......................................................................... 42
6.3.1
Dotazník.............................................................................................. 42
6.3.2
Popis výzkumu ................................................................................... 43
6.4
Vyhodnocení výzkumu .............................................................................. 46
6.5
Vyhodnocení stanovených hypotéz ........................................................... 69
ZÁVĚR .................................................................................................................... 71 Seznam literatury: .................................................................................................. 74 Literatura ............................................................................................................... 74 Internetové odkazy ................................................................................................ 77 Seznam příloh..........................................................................................................78 Přílohy Anotace
ÚVOD Na celém světě žije několik miliard lidí. Mezi nimi jsou i ti, kteří se na první pohled od ostatních neliší. Řeší každodenní starosti, chodí do práce, navštěvují se s přáteli, mají rodiny a děti. Člověk je tvor společenský a k životu potřebuje komunikaci. Avšak způsob jejich komunikace s okolím se poněkud liší od toho, který běžně používáme. Právě to mě zaujalo a vzbudilo ve mně touhu naučit se znakový jazyk, zajímavý svou jedinečností a specifičností. Na počátku studia oboru Speciální pedagogika – komunikační techniky jsem měla do jisté míry zkreslené představy o lidech s postižením. Dnes už vím, že nikomu s vadou sluchu nepomohou soucitné pohledy ani přehnaná péče. Jde o postižení, jež může být nezvratné a s trvalými následky, ale nemusí znamenat snížení kvality života člověka. Dříve se jednalo o „péči“ ve speciálních izolovaných zařízeních, v dnešní době se názory a přístup k takto postiženým osobám mění a společnost se snaží o zapojení zdravotně postižených do veřejného života. Během studia se mé znalosti rozšířily, čehož bych ráda využila právě při zpracování bakalářské práce, která se zabývá profesní orientaci a jejím naplněním u osob se sluchovým postižením. Zaměřila jsem se především na profesní vzdělávání a možnosti následného uplatnění na trhu práce z pohledu studentů prvních a posledních ročníků různých oborů. Bakalářskou práci jsem rozdělila na část teoretickou a praktickou. V teoretické části se zabývám v 1. kapitole základními informacemi o sluchovém postižení, jejich definováním, různorodou etiologií, kde se snažím popsat některé ze základních příčin postižení a dále dělení sluchových vad. Ve 2. kapitole jsem se zaměřila na problematiku edukace, ranou péči a Speciálně pedagogické centrum. Ve 3. kapitole se zabývám vzděláváním neslyšících, zmiňuji typy škol a individuální vzdělávací plán. Následující kapitola je zaměřena na komunikaci neslyšících, popis různých druhů komunikace, nově schválený zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob.V poslední teoretické kapitole jsem krátce zpracovala informace o zaměstnávání neslyšících, práva a povinností zaměstnanců a zaměstnavatelů, definice a princip podporovaného zaměstnávání, zákon o zaměstnanosti a charakter poskytované podpory. 6
V praktické části jsem vyhodnotila dotazníky, jež vyplnili studenti U, OU, SOU, SOŠ a SŠ pro sluchově postižené v Praze a Hradci Králové. Cílem mé bakalářské práce je zmapování názorů a představ o možnostech profesního uplatnění studentů se sluchovým postižením, již se připravují na budoucí povolání. Studie je zaměřena na Českou republiku, oblast Čech. Protože se jedná o poměrně rozsáhlou problematiku, zaměřila jsem se v teoretické části na základní informace a více se věnovala vyhodnocení a zpracování části praktické. Zmiňuji zde základní údaje o výzkumné metodě, kterou jsem zvolila, o nabídce oborů škol, kde jsem šetření prováděla a získané informace jsem dále vyhodnotila pomocí grafů.
7
I
TEORETICKÁ ČÁST
8
1
UVEDENÍ DO PROBLEMATIKY OSOB SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM Myslím si, že pro začátek by nebylo nikterak na škodu nahlédnout do knihy
všech knih – Bible, kde nalézáme vlastně jednu z prvních zmínek o komunikaci, což je téma, které je velmi úzce spjato i s problematikou osob s postižením sluchu.
,,Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí.“ 1
1.1 Surdopedie – sluchové postižení „V úplné tmě a tichu, které mě oddělují od světa, mi ze všeho nejvíc chybí přátelský zvuk lidského hlasu. Slepota odděluje člověka od věcí, hluchota od lidí.“ Helena Kellerová
Surdopedie, byť se jedná o samostatný vědní obor, je považována za nedílnou součást speciální pedagogiky. Jako samostatná vědní disciplína se vyčleňuje až po roce 1983. Do té doby byla výchova a vzděláváním osob se sluchovým postižením zahrnována do komplexu pod názvem logopedie. Hlavní tématickou náplní surdopedie je oblast budování mluvené řeči, hledání nových způsobů a technik, jež by byly přínosem pro percepci mluvené řeči, a to jak pří odezírání, tak při zapojení zbytků rehabilitovaného sluchu. Lze tedy říci, že surdopedie má specifické zaměření, neboť se jedná o výchovu a vzdělávání osob s postižením sluchu, tedy zpravidla s narušenou komunikací. Je-li u narozeného dítěte diagnostikováno sluchové postižení a žije-li 1
Bible (Jan 1, 1-4)
9
v rodině slyšících rodičů, není to situace vhodná pro dobrý komunikační vývoj a jazykový rozvoj dítěte. V těchto případech je bezpodmínečně nutné, aby se jak rodina, tak speciální pedagog – surdoped, společně podíleli na spolupráci s dalšími odborníky z oblasti sociologie, sociální práce, technických oborů a medicíny. 2 Surdopedie je tedy pojímána jako speciálně pedagogická vědní disciplína, jejímž úkolem je vychovávat, vzdělávat a rozvíjet sluchově postižené. Název je složen z latinského slova surdos = hluchý a řeckého paidea = výchova. Cílem je komplexní péče o sluchově postižené, jejich sociální a pracovní zapojení, které lze realizovat v různých úrovních socializace. 3 Cílem surdopedie je tedy komplexní péče o sluchově postižené, především ale zprostředkování kompetencí jak řečových, tak komunikačních a sociálních, které vedou k soběstačnosti sluchově postiženého jedince. Málokterý z oborů vyžaduje tak přesné a jasné vymezení terminologických pojmů jako právě obor zabývající se výchovou a vzděláváním sluchově postižených. Situaci ztěžuje i to, že některé termíny, byť nepřesné a zavádějící, jsou stále uměle udržovány. 4 ,,Čeština je jazyk velice bohatý a nabízí nám termíny umožňující zachytit i jemné odstíny ve velikosti vady sluchu (např. nedoslýchavost, lehká nedoslýchavost, těžká nedoslýchavost), stejně jako odstíny v době, kdy vada vznikla (např. vrozená hluchota, prelingvální nedoslýchavost nebo třeba získaná oboustranná těžká nedoslýchavost. Umožňuje nám vyjádřit vlastnost (např. hluchota) i jejího nositele (hluchý). Pro osoby s nejtěžší vadou sluchu má dokonce označení několik (hluší, hluchoněmí, neslyšící, osoby s úplnou hluchotou). V písemné podobě dokonce umožňuje odlišit postižené od jazykové a kulturní menšiny (neslyšící, Neslyšící).“ 5
2 POTMĚŠIL, 2003. 3 PIPEKOVÁ a kol., 1998. 4 HRUBÝ, 1999. 5 HRUBÝ, 1999, s. 39
10
1.2 Hlavní zásady surdopedické péče V obecné pedagogice a potažmo i v pedagogice speciální se dodnes využívá pedagogických zásad J. A. Komenského, které mají obecnou platnost až do dnešních dnů. 1) Včasnost – je požadavkem s několika dimenzemi. V prvé řadě je jednou z nejzákladnějších včasná diagnóza a v druhé řadě je to požadavek na včasnou zahájení rehabilitační péče. Máme-li na mysli včasnost, myslíme tím i včasné zahájení výchovy s využitím případných zbytků sluchu. To vše tvoří základ rozvoje komunikačních dovedností. V současné době se v surdopedii uplatňuje celý komplex služeb, nazývaný raná péče. Služby jsou nabízeny a poskytovány rodinám se sluchově postiženým dítětem, a to od stanovení diagnózy až do tří let věku. Pokud je v rodině dítě s kombinovaným postižením, pak může být poskytována delší dobu. Zatím však v ČR není raná péče legislativně zakotvena. 6 2) Komunikativnost – je jedním ze základních principů, jež jsou nezbytné pro výchovu a vzdělávání. Zejména u dětí se sluchovým postižením by měla být tato zásada požadována ve větší míře a s větší důsledností, aby poskytovala dostatek příležitostí ke komunikaci i konverzaci. Jedná se nejen o rozšíření slovní či znakové zásoby, ale i o rozvoj dalších faktorů uplatňujících se v komunikaci jako takové a při výstavbě komunikačních vzorců. Nedochází-li k tomu, pak vznikají patologické jevy, kde je potřeba počítat se zvýšenou náročností a snažit se uplatňovat vhodné metodické návody. To znamená i zvýšené nasazení rodičů a pedagogů, avšak vynaložená energie se vrátí i s úroky. 3) Udržování zrakového kontaktu – jedná se o komunikační strategii, kterou je třeba důsledným způsobem zavádět do života sluchově postiženého jedince. Avšak je třeba zde dávat pozor na rádoby odborná vyjádření. V našem případě se jedná o zrakový kontakt, ne o oční. Zrakový kontakt je nejen vzájemnou výměnou pohledů, ale i důležitým požadavkem pro udržení komunikace směrem k partnerovi.7 6 7
POTMĚŠIL (in Ludíková a kol.), 2003. POTMĚŠIL, 2003.
11
,,Neslyšící, který sleduje znakování svého komunikačního partnera, se na něj dívá vždy nepřetržitě. Někdy může být odvrácení pohledu během znakování i součástí složky znakového jazyka.“ 8 4) Definice podle preferovaného komunikačního stylu – jedinec se sluchovým postižením by měl mít možnost vlastního výběru pro něj vhodného komunikačního způsobu a školství by mělo být schopno tento výběr zajistit a respektovat. Diferencovat neznamená jedno zatracovat a jiné prosazovat. Jde především o zajištění funkčního využití komunikace ve výchově a vzdělávání. Rozhodování o komunikačních preferencích je nutno provést včas a ve spolupráci s rodiči dítěte. 5) Zásada přiměřené náročnosti a důslednosti – zde jsou cíle a zásady postaveny na míře a rozsahu postižení dítěte, jeho věku a schopnostech. Mají důležité místo z hlediska teorie výchovy. Požadavky mají být jasně a jednoduše formulovány a vhodným a taktním způsobem směřovány k rodičům dítěte i k blízkým příbuzným, jako jsou prarodiče. Někdy právě oni svou přílišnou benevolentností mohou mařit důslednost rodičů, kteří svou zdánlivou neoblomností právě naopak mohou vytvářet vhodné vzorce chování pro další život dítěte. 6) Zásada názornosti – je jednou z nejdůležitějších, má totiž v surdopedii velký význam při osvětlování věcí, jevů a vztahů a všech dalších informací do takové míry, aby jim bylo řádně porozuměno. Názornost v tomto případě neznamená předvádět názorné pomůcky, ale uvádět jevy a věci do vzájemných vztahů. 7) Zásada systematičnosti – je položena do dvou rovin. První rovinou je přístup k řešení problémů, kdy se spojuje rodinný styl výchovy s institucionální výchovou v jedno velké systematické působení. Díky tomu potom nedochází k odlišnému pojetí cílů v uplatňovaných postupech a metodách. Druhou rovinu tvoří výstavba komunikačního systému dítěte se sluchovým postižením. Jedním z mnoha důležitých bodů je, aby v počáteční fázi rozvoje komunikace mluvenou řečí bylo
8
STRNADOVÁ, 2008, s. 17.
12
postupováno systematicky a aby bylo pro osobu, předmět nebo činnost zvoleno označení splňující parametry pro snadné odezírání. 8) Zásada výstavby hodnotového systému – jsou spíše záležitostí kulturní a lze se tak setkat s různým pojetím a hierarchií hodnot podle toho, z jakého prostředí jedinec pochází. Je-li výstavba hodnotového systému problematická, jde o narušený hodnotící postup, což je ještě umocněno nedostatečnou slovní či znakovou zásobou.9
1.3 Klasifikace a etiologie sluchových vad 1.3.1 Klasifikace sluchových vad Existuje mnoho různých kritérií k dělení sluchových vad. Sluchové vady mohou vycházet z narušení organiky nebo funkčnosti jakékoli části sluchového ústrojí. V případě zasažení vnějšího, středního či vnitřního ucha se jedná o periferní poruchu. Do postižení centrální části spadá samotný sluchový nerv, nebo lépe mozková centra ve spánkovém laloku, což zahrnuje i senzorické a motorické centrum řeči. Dělení vad se může odvozovat od různých kritérií, mezi nejčastější patří dělení dle období vzniku sluchové vady, dle stupně postižení a místa vzniku sluchového postižení.
Základní pojmy Impairment (defekt, vada) je porucha morfologická nebo funkční na úrovni orgánu nebo systému a postižený o ní nemusí ani vědět a lze ji diagnostikovat jen v odborném prostředí. Pokud se však porucha zvětšuje a začne nějak omezovat subjekt v některé z běžných životních činností, stává se disabilitou (postižení). Jde tedy o projekci do roviny funkce celého organismu jako celku, tedy jde o běžné denní aktivity člověka. Ve většině případů však začne disabilita nebo i jen porucha orgánu nějak omezovat člověka v jeho společenském životě a zde se projevuje jako
9
POTMĚŠIL, 2003.
13
handicap (znevýhodnění). Handicap je tedy projekce poruchy nebo disability do roviny společenské. 10
Základní dělení • Ohluchlost je sluchová ztráta vznikající v období dokončování vývoje mluvené řeči či zasáhla do již vytvořené mluvené řeči, řeč se však nevytrácí, ale postupně dochází k jejímu deformování. • Hluchota je vrozená nebo v časném věku získaná sluchová ztráta, která je spojena s vývojovou nemluvností, častým označením je prelinvální či postlingvální hluchota. • Zbytky sluchu jsou charakteristické neúplnou sluchovou ztrátou (vrozenou nebo získanou) spojenou s vývojovou nemluvností či jiným omezením vývoje řeči a jsou využívány při budování komunikace mluvenou řečí. • Nedoslýchavost je částečnou ztrátou sluchu, vrozenou nebo získanou a bývá příčinou omezeného či eventuelně opožděného řečového vývoje. 11
1.3.2 Dělení sluchových vad Dělení dle typu sluchového postižení Podle typu sluchového postižení dělíme vady na periferní a centrální. Periferní vady mohou být: • jednostranné; • oboustranné. U těchto vad dále rozlišujeme tři formy: • převodní
–
konduktivní,
způsobená
poruchou
zevního
zvukovodu
k oválnému okénku středního ucha; • nitroušní – percepční, je postižen blanitý labyrint vnitřního ucha,
vláskové
buňky, nebo sluchový nerv; 10
ŠVESTKOVÁ.Mezinárodní klasifikace následků onemocnění a úrazů WHO, její vývoj, základní principy a praktické využití. 2001 [online].Aktualizace 5. 11. 2008 [cit. 2010-03-20]. Dostupné na www: http://www.recepis.cz/ke_stazeni/tezesvestkova.recepis.pdf 11 POTMĚŠIL (in Ludíková a kol.), 2005.
14
• smíšené – kombinované z obou předchozích typů. Centrální vady jsou způsobeny poškozením centrálního nervového ústrojí. 12
Dělení dle intenzity sluchové ztráty Stupeň sluchové ztráty se měří v dB a výsledné hodnoty jsou odečítány od běžného rozsahu sluchového pole. Z hlediska kvantity se můžeme setkat s různými stupnicemi vymezujícími sluchové postižení.
Klasifikace stupně sluchové ztráty Potměšil uvádí toto dělení sluchových vad:
0 dB – 25 dB normální sluch 26 dB – 40 dB
lehká nedoslýchavost
41 dB – 55 dB
střední nedoslýchavost
56 dB – 70 dB
středně těžká vada sluchu
71 dB – 90 dB
těžká vada sluchu
91 dB – více dB velmi závažné poškození sluchu, hluchota 13
Dle Slowíka dělíme sluchově postižené takto: • Nedoslýchaví: - lehce (sluchová ztráta 26-40 dB) - středně (sluchová ztráta 41-55 dB) - středně těžce (sluchová ztráta 56-70 dB) - těžce (sluchová ztráta 71-91 dB) • Neslyšící • Ohluchlí 14
12
SLOWÍK, 2007. Srov. POTMĚŠIL, 2005,. s. 56 14 Srov.SLOWÍK, J., 2007, s. 74 13
15
Dělení sluchových vad podle doby vzniku a) Vrozené – vznikají během nitroděložního vývoje dítěte nebo na základě dědičnosti. Sem patří: •
prenatální příčiny – vznikají v době fetálního vývoje dítěte, po
prodělaných nemocech matky jakými mohou být spalničky, rubeola, toxoplasmóza. Dále to mohou být teratogenní účinky léků na plod. •
perinatální příčiny – poškození sluchu dítěte vzniká během
porodu, často u velmi předčasně narozených dětí, u dlouhotrvajících a klešťových porodů. b) Získané – jsou ty, které vznikají po narození nebo v průběhu života. •
postnatální příčiny – důsledkem častých zánětů středního ucha,
příušnic či meningitidy. Příčinou mohou být i vedlejší účinky některých léků (diuretika, analgetika, cytostatika). 15
Dělení sluchových vad dle stupně vývoje řeči a) prelingvární – vrozená či získaná vada , jež vznikla v době, kdy ještě není ukončen základní vývoj řeči – řeč se nemůže spontánně rozvíjet b) postlingvární – ke ztrátě sluchu došlo až po ukončení základního vývoj řeči, kdy řeč je dostatečně fixovaná, řečové projevy nezanikají, ale v důsledku neexistující zpětné sluchové vazby se mění artikulace a intonace hlasu. 16
15 16
SOURALOVÁ, LANGER (in Renotiérová, Ludíková a kol., 2006. SOURALOVÁ, LANGER (in Renotiérová, Ludíková a kol.), 2006.
16
2
SYSTÉM EDUKACE SLUCHOVĚ POSTIŽENÝCH Od roku 2005 upravuje vzdělávání v České republice zákon 561/2004 Sb.,
o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání,17 ve zněních pozdějších předpisů, který pojednává o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání a na který dále navazují jednotlivé vyhlášky. Jedná se o vyhlášku č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky,18 vyhlášku č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních,19 vyhlášku č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných.20
2.1 Poradenství v surdopedii Raná péče V systémů poradenství stojí raná péče na jednom z předních míst. Jedná se o soubor poskytovaných služeb, které se zaměřují na rodinu s dítětem s postižením v raném věku. Do služeb rané péče jsou zahrnuty i děti s možným ohrožením zdravého vývoje z hlediska zdravotního, sociálního či vlivem prostředí. Raná péče má především preventivní charakter, kdy se snaží minimalizovat působení prvotního postižení tak, aby zároveň nedocházelo k postižení druhotnému – k narušení sociální vazby nebo zanedbání funkce postiženého orgánu. Raná péče bohužel není v České republice zatím legislativně zakotvena, a tudíž nemá přesně ohraničené kompetence a zodpovědnost a neexistuje ani česká definice rané péče. 21 Ranou péčí se zabývají nejrůznější organizace a instituce, např. centra rané péče, speciálně pedagogické centra, neziskové organizace, nadace či mateřská centra. Klienta rané péče můžeme definovat jako dítě, u něhož byla zjištěna rizika, 17
Zákon MŠMT č.561/2004 Sb. [online] [cit. 2010-03-31]. Dostupné na www: http://aplikace.msmt.cz/Predpisy1/sb190-04.pdf 18 Vyhláška MŠMT č. 48/2005 Sb. [online] [cit. 2010-03-31]. Dostupné na www: http://www.msmt.cz/uploads/soubory/sb011_05.pdf 19 Vyhláška MŠMT č. 72/2005 Sb. [online] [cit. 2010-03-31]. Dostupné na www: http://www.msmt.cz/uploads/soubory/sb020_05.pdf 20 Vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb. [online] [cit. 2010-03-31]. Dostupné na www: http://www.msmt.cz/uploads/soubory/sb020_05.pdf 21 POTMĚŠIL, 2003, s 118.
17
jež ohrožují jeho zdravotní nebo sociální vývoj a jeho rodinu. Poskytování rané péče začíná přijetím klienta do péče příslušné instituce a končí zpravidla nástupem dítěte do dalšího zařízení či instituce. Mezi tyto instituce řadíme speciálně pedagogická centra a předškolní zařízení, do kterých dítě přechází ve věku čtyř let, v případě kombinovaných postižení pak v sedmi letech. 22 Střediska rané péče pod názvem Tamtam jsou v Praze (od roku 2001) a v Olomouci (od roku 2004). Věnují se péči o děti do čtyř (u dětí s kombinovaným postižením do sedmi) let věku, a to na území celé České republiky.
Program střediska rané péče Tamtam má v současnosti tři složky: • Konzultace v rodinách klientů (pravidelnost návštěv v intervalu 4-6 týdnů). Zajištění vyšetření a konzultací u specialistů, setkávání rodičů obdobně postižených dětí, pomoc v oblasti kompenzačních pomůcek, zácvik, informace o problematice sluchového postižení, speciální počítačové programy na rozvoj řeči a sluchu atd. • Ambulantní služby pro rodinu se sluchově nebo kombinovaně postiženým dítětem (přímo ve středisku funguje poradna psychologa, logopeda, foniatra, fyzioterapeuta, neurologa, technika kompenzačních pomůcek). Pro rodiče jsou zde kurzy znakového jazyka. • Osvětové vzdělávací a společenské akce (semináře, setkávání rodičů, týdenní pobytové akce pro celé rodiny). 23
Hlavním a podstatným cílem rané péče je předat rodičům dostatek informací, aby dokázali sami snižovat rizika vlivů působících na dítě, aby se orientovali v problematice postižení svého dítěte a zvládali orientaci v oblasti sociální problematiky. Dalším bodem je pomoc při integraci dítěte v běžném sociálním prostředí, případně ve vzdělávací instituci. Raná péče je zcela dobrovolnou službou klientům, a proto je zcela na jejich rozhodnutí, zda budou chtít spolupracovat a přijímat tuto 22 23
POTMĚŠIL, 2003. KOMORNÁ, 2008.
18
službu. Na druhé straně musí instituce rané péče respektovat přání a požadavky klientů potažmo jejich rodičů, neboť konečná rozhodnutí mají v pravomoci právě rodiče či zákonní zástupci klienta. Tato služba by však neměla nijak zásadně narušovat celek rodiny, náboženské, kulturní či národnostní zvláštnosti. Raná péče se musí řídit základními právními ustanoveními, zejména se jedná o ochranu osobních údajů (zákon č. 101/2000 Sb.) a také dodržování profesionálního etického přístupu a zachování mlčenlivosti. Součástí rané péče je i multidisciplinární přístup, to znamená tým pracovníků pokrývající celou škálu možných potřeb. Neměl by také být problém se získáním odborníků ze spolupracujících oborů. Pro rodinu postiženého dítěte, i dítě samé, je rovněž přínosné, dojíždí-li pracovník rané péče do jejich domova, kde se cítí uvolněnější. Je třeba dále zajistit kontinuálnost a psychologickou podporu. 24
Speciálně-pedagogická centra (SPC) Speciálně-pedagogická centra jsou zakotvena v zákonu 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. 25
,,Stěžejní činností SPC je zaměření na komplexní diagnostiku, zejména speciálně pedagogickou, a to formou práce s klienty přímo v SPC, v rodině nebo ve škole s využitím reedukačních, rehabilitačních a kompenzačních speciálně pedagogických metod. Obvykle probíhá ve spolupráci s rodiči, lékaři, psychology, speciálními pedagogy, sociálnímu pracovník, učiteli speciálních či běžných škol a dalšími odborník. Cílem speciálně pedagogické péče v SPC je dosažení pokud možno nejvyššího a všestranného rozvoje osobnosti žáků se zdravotním postižením a jejich co možná nejširšího společenského uplatnění.“ 26
24 POTMĚŠIL, 2003. 25 Vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb. [online] [cit. 2010-03-20]. Dostupné na www: http://www.msmt.cz/uploads/soubory/sb020_05.pdf 26 ČERVENKOVÁ, KOTÍKOVÁ, 2001, s. 10
19
Speciálně pedagogické centrum působí jako metodické a poradenské místo, ale nejdůležitějším aspektem jeho činnosti je zájem dítěte. Pracovníci center podávají rodičům informace o tom, jak se starat o dítě ještě před nástupem do mateřské školy. Rovněž jim pomáhají s výběrem mateřské i základní školy a poté i se zařazením dítěte po skončení povinné školní docházky. Zaměřují se převážně na děti ze speciálních škol. Avšak jejich klienty jsou jak děti v rodinách v předškolním věku, tak děti osvobozené od povinné školní docházky i děti se zdravotním handicapem, které jsou integrované do běžných škol. 27
Bezplatně poskytuje tyto služby: 1. Speciálně pedagogická a logopedická péče • dlouhodobá logopedická ambulantní péče, popř. v rodině • orientační diagnostika sluchově postižených • doporučení další odborné spolupráce • poradenství pro žadatele o kochleární implantát • péče o klienty s kochleárním implantátem • výběr a zařazování dětí do předškolních a školních zařízení • zajištění péče o integrované děti • odborné konzultace při výchově a vzdělávání sluchově postiženého dítěte 2. Psychologická péče • psychologická poradenská péče • speciální vyšetřování a diagnostika sluchově postižených • psychoterapie • psychorehabilitace rodin • stimulace dětí v rodinách 3. Sociálně právní pomoc • sociální diagnostika a aktivní pomoc v oblasti sociálně právního zabezpečení sluchově postižených a jejich rodin
27
ČERVENKOVÁ, KOTÍKOVÁ, 2001.
20
4. Technická pomoc • technické poradenství a nabídka kompenzačních pomůcek
Dále nabízí: • vystavování podkladů k odkladu povinné školní docházky • přijímání dětí k diagnostickému pobytu • navazování kontaktů rodin se sluchově postiženými dětmi • kurz znakové řeči pro rodiče 28 Jednotlivá SPC centra se mohou v rozsahu poskytovaných služeb lišit, ale celkový rámec služeb je ve všech SPC postaven na stejném základě.
28
Speciálně pedagogické centrum [online]. [cit. 2010-03-23]. Dostupný z www: http://www.deafostrava.cz/Spc.htm
21
3
VZDĚLÁVÁNÍ NESLYŠÍCÍCH V ČESKÉ REPUBLICE
3.1. Typy škol pro děti a studenty se sluchovým postižením ,,Podle § 16 školského zákona, který upravuje předškolní, základní, střední, vyšší odborné a některé jiné vzdělávání ve školách a školských zařízeních, patří sluchově postižení, coby zdravotně postižení, mezi děti, žáky a studenty se speciálními vzdělávacími potřebami.“ 29
Mateřské školy pro sluchově postižené Mateřské školy (dále jen MŠ) pro sluchově postižené bývají nejčastěji zřizovány při základních školách pro sluchově postižené a mimo obecných cílů a funkcí by měly plnit také další specifické úkoly. Do mateřské školy docházejí děti ve věku od tří let. Prvotním cílem MŠ je navázání komunikace s dětmi a její následné rozvíjení a to formou orální komunikace nebo komunikace ve znakovém jazyce. Preferovaný způsob komunikace se odvíjí od toho, při jaké škole je MŠ zřízena. 30 Rovněž plní výchovně – vzdělávací program, který je rozšířen o specifika výchovy, jež je zaměřena na kompenzaci a reedukaci sluchového postižení. Mezi ně patří odezírání, nácvik daktylní řeči, počítačového čtení a také rozvoj manuálních i orálních komunikačních systémů apod. 31
Základní školy pro sluchově postižené Dříve se školy pro sluchově postižené rozlišovaly dle stupně postižení, tzn. základní školy (ZŠ) pro neslyšící, nedoslýchavé a žáky se zbytky sluchu. Mají rozšířenou školní docházku o přípravný ročník, nižší počet žáků ve třídě, často vyučují podle upravených osnov a případně aktuálně upravují výukové metody dle individuálních potřeb sluchově postižených žáků. 32
29
TORÁČOVÁ, 2008, s. 96 KOMORNÁ, 2008 31 SOURALOVÁ, LANGER (in Renotiérová, Ludíková a kol.), 2006 32 SOURALOVÁ, LANGER (in Renotiérová, Ludíková a kol.), 2006 30
22
Do 1. 9. 2007 platilo, že základní škola pro sluchově postižené mohla své žáky vyučovat podle: • vlastního programu vzdělávání, • podle některého vzdělávacího programu pro běžné školy (nejrozšířenější: Národní škola, Obecná škola, Základní škola), • podle učebních plánů a osnov pro sluchově postižené. Bylo zcela v kompetencích školy, jaký vzdělávací program zvolí, jaké ,,speciální“ předměty zařadí do výuky (např. český znakový jazyk, hudebně – dramatická výchova apod.) nebo které učební texty a pomůcky budou žáci používat.33 ,,Podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), však byly stávající vzdělávací programy plošně zrušeny a každá škola měla povinnost vytvořit si vlastní školní vzdělávací program, který bude vycházet z Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy (RVP ZV).“ 34 Klíčové kompetence RVP ZV jsou rozděleny do několika okruhů: učení, řešení problémů, komunikace, pracovní činnosti a spolupráce. Jelikož je RVP ZV koncipován i pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, jsou zde nutné změny, které tímto pro základní školy pro sluchově postižené vyplývají. Je nutno změnit především dosavadní způsob vzdělávání i obsah učiva. 35 ,,Obsah vzdělávání je v RVP ZV rozdělen do devíti povinných vzdělávacích oblastí. Každá z těchto oblastí je tvořena jednou či více obsahově blízkými obory: • Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, cizí jazyk) • Matematika a její aplikace • Informační a komunikační technologie • Člověk a jeho svět (tématické okruhy: Místo, kde žijeme, Lidé kolem nás, Lidé a čas, Rozmanitost přírody, Člověk a jeho zdraví) • Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství) • Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis) 33
KOMORNÁ, 2008. KOMORNÁ, 2008, s. 22. 35 KOMORNÁ, 2008. 34
23
• Umění a kultura (Hudební a Výtvarná výchova) • Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova) • Člověk a svět práce • Doplňující vzdělávací obory (Další cizí jazyk a Dramatická výchova) – pro všechny nebo jen pro některé žáky jako povinný nebo povinně volitelný předmět “ 36
Střední školy pro sluchově postižené Do roku 1991 byly v celém Československu jen dvě střední školy (SŠ) pro sluchově postižené – gymnázium v Ječné ulici v Praze a Střední průmyslová škola oděvní ve slovenské Kremnici. Studium na těchto školách bylo zakončeno maturitní zkouškou. Možnosti studia v učebních oborech byly rovněž omezené – uchazeči měli možnost absolvovat studium v Brně nebo v Praze-Smíchově, Praze na Smíchově, a to v obou případech na středním odborném učilišti pro sluchově postiženou mládež. Po roce 1991 se celá situace radikálně změnila. Ke studiu zakončenému maturitou (SŠ) se mohli hlásit studenti s jakoukoliv sluchovou vadou. A navíc byly otevřeny další dva maturitní obory přímo pro sluchově postižené. Vznikly střední zdravotnická škola, střední průmyslová škola oděvní, střední pedagogická škola, střední průmyslová škola elektrotechnická a nová gymnázia. Všechny nové obory byly pětileté a rozrostla se také nabídka nematuritních oborů. 37
Vysoké školy pro sluchově postižené Studenti se sluchovým postižením se mají možnost se začlenit do integrované formy studia s individuálním studijním plánem (IVP). Výukové předměty jsou přenášeny simultánním překladem do znakového jazyka. 38 Pozitivním jevem je zvyšující se počet studentů se sluchovým postižením na vysokých školách (VŠ). Zvýšení počtu studentů jde ruku v ruce s tím, jak se snaží stále více VŠ vycházet těmto studentům vstříc: zajistit tlumočníka ve výuce, 36
KOMORNÁ, 2008, s. 23. KOMORNÁ, 2008. 38 SOURALOVÁ, LANGER (in Renotiérová, Ludíková a kol.), 2006. 37
24
zakládají centra pomoci handicapovaným při různých fakultách a i na výukový materiál je jistě kladen větší důraz, než tomu bylo kupříkladu před deseti či dvaceti lety. Nabídka vysokoškolských oborů, jež jsou určeny přímo studentům se sluchovým postižením, je však značně omezená: • Výchovná dramatika pro neslyšící (bakalářské studium) na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, Divadelní fakulta • Sociálně výchovná péče o smyslově postižené (bakalářské studium) na Univerzitě v Hradci Králové, pedagogická fakulta, Katedra speciální pedagogiky • Čeština v komunikaci neslyšících (bakalářské a navazující magisterské studium) na Univerzitě Karlově v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českého jazyka a teorie komunikace
Studenti se sluchovým postižením mají samozřejmě možnost studovat kterýkoliv obor VŠ. 39
3.2 Možnosti integrace sluchově postižených „…ve všech případech, kdy je to možné, musí být zabezpečena výchova a vzdělávání postižených dětí se zdravými vrstevníky v běžných školách. Těm dětem, pro něž takový způsob není vhodný, je určeno speciální školství.“ 40 V dnešní době se vychází z požadavku, aby výchovný a také vzdělávací proces u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami neprobíhal odděleně ve speciálních školách (hlavně pak internátního typu), ale spíše aby výuka probíhala společně s intaktními žáky ve školách běžného typu v místě bydliště dítěte. Pokud není integrace z různých důvodů možná, je na místě vytvoření a zachovávání úzkého spojení s místními školami, společenskými zařízeními a výchovnými institucemi. 41
39 KOMORNÁ, 2008. 40 MIKUŠOVÁ (in Jesenský a kol.), 1995, s. 27 . 41 ČERVENKOVÁ, KOTÍKOVÁ, 2001.
25
Nutno říci, že integrace není jednoduchá a jde o celoživotní program, který je do jisté míry ovlivňován i integrací školní. K integraci většinou dochází na nátlak, přání či podnět rodičů dítěte se sluchovým postižením. Ne vždy je integrace pro sluchově handicapované dítě tím nejlepším, co pro něj můžeme udělat, a je nutné, aby byl každý krok zamýšlené integrace důkladně promyšlen a naplánován. Je totiž nutno vytvořit pro dítě specificky upravené podmínky, které musí být škola schopna zajistit, aby integrace byla pro dítě pozitivním přínosem. 42 V České republice je integrace dětí a žáků zajištěna především ve vyhlášce č.73/2005 Sb., o vzdělání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. 43
3.3 Individuální vzdělávací plán (program) Na jeho tvorbě se podílí speciální pedagog, psycholog, dle potřeby sociální pracovník a další specialisté. Jsou to všichni ti, kteří s dítětem pracují a přichází s ním do kontaktu, tudíž i rodiče dítěte, eventuálně dítě samotné. Je nutno respektovat veškeré individuální kulturní odlišnosti a další zvláštnosti, které rodina vykazuje. 44 Zásady pro tvorbu IVP: • Základní anamnestické údaje, dosavadní průběh péče • Zastoupení jednotlivých pracovníků • Popis aktuálního stavu v jednotlivých položkách (aby byl patrný vývoj dítěte) • Uvedení specifických cílů a úkolů (krátkodobé i dlouhodobé) • Popis podmínek, za kterých se daří cíle plnit (osvětlení, akustické podmínky, preferovaný přístup, efektivní výchovný styl, druh pomůcek atd.) • Medikace s uvedením vedlejších účinků • Uvedení vědomostí, schopností a dovedností (na nichž lze dále stavět) 42
POTMĚŠIL, 2003. POTMĚŠIL, 2007. 44 POTMĚŠIL, 2003. 43
26
• Co nejpodrobnější seznam oblíbených a neoblíbených věcí (činnosti, osoby prostor, předměty – ve spolupráci s rodiči) • Uvést důležité sociální vazby • Který učební styl je nejefektivnější • Způsob hodnocení a měření dosažených výsledků • Základem je srozumitelnost textu IVP (pro všechny, kteří se na tvorbě IVP podílejí) 45
45
POTMĚŠIL, 2003, s. 129.
27
4
KOMUNIKACE NESLYŠÍCÍCH Komunikace pochází z latinského slova comunicatio, znamená spojování
nebo sdělování. Jedná se vlastně o výměnu různých informací mezi dvěma nebo více jednotlivci či eventuálně skupinami. 46 Komunikace člověka s ostatními lidmi je jedna z nejdůležitějších a nejzákladnějších životních potřeb. Člověk, jak je všeobecně známo, je tvor společenský, a proto k procesu socializace neodmyslitelně patří komunikace. A to formou mluvené řeči, která má velký vliv na rozvoj celé osobnosti člověka. Lze se dorozumívat i jinými prostředky, které bychom mohli zařadit mezi alternativní (nahrazující) nebo augmentativní (rozšiřující) komunikační základnu člověka. Je pravdou, že některým dětem i dospělým je však komunikace mluvenou řečí odepřena. A to z nejrůznějších důvodů. U různých druhů handicapu se pak můžeme setkat například s narušením komunikačních schopností z důvodu postižení smyslového, sluchového, zrakového, tělesného či mentálního. Lidem, kteří mají sníženy až znemožněny verbální komunikační schopnosti, je nutné umožnit, aby se stali aktivními účastníky komunikace. 47 Obecně je komunikace rozdělena na verbální a neverbální složku. U neslyšících je však podstatnější právě neverbální komunikace, kterou bych ráda podrobněji zmínila níže. Je to složka komunikace, která má pro osoby se sluchovým postižením své jedinečné a nezastupitelné místo. Bez ní by se jen těžko dokázali orientovat v množství informací, které mohou vnímat ,,pouze“ čtyřmi zbylými smysly (zrakem, čichem, chutí a hmatem).
4.1 Desatero komunikace s osobami se sluchovým postižením 1. Před rozhovorem s člověkem se sluchovým postižením navážeme zrakový kontakt. 2. Každého člověka se sluchovým postižením se zeptáme, zda chce mluvit, odezírat, psát, nebo používat znakový jazyk. 46 47
PIPEKOVÁ, J. a kol. 1998. JANOVCOVÁ, 2004.
28
3. Odezírání bez pomoci sluchu není spolehlivá metoda vnímání mluvené řeči, dochází při ní často k omylům. Úspěšnost odezírání je velmi snížena při fyzické či psychické nepohodě. 4. Při hovoru s nedoslýchavým člověkem nezvyšujeme hlas a nekřičíme. 5. Doprovází-li člověka se sluchovým postižením tlumočník či jiná osoba, vždy oslovujme přímo člověka, se kterým jednáme, nikoliv doprovod. 6. Člověku se sluchovým postižením předem vysvětlíme, jakou spolupráci od něj budeme potřebovat. 7. Důležité dotazy raději opakujeme a neváháme ani použít písemnou formu. 8. Občas požádáme, aby nám člověk se sluchovým postižením svými slovy sdělil, co nám rozuměl. 9. Při neúspěšné komunikaci máme na paměti, že jde o důsledek sluchového postižení. 10. Pro získání potřebných znalostí nestačí tento text, protože komunikační preference každé osoby se sluchovým postižením mohou být jiné. Proto je nutno projevit vstřícnost a ochotu přizpůsobit se dorozumívacím možnostem každého klienta se sluchovým postižením. 48
4.2 Nonverbální komunikace Existují mnohé pokusy o definování neverbální (nonverbální) komunikace. Je známo, že některé prvky jsou vrozené (smích, pláč atd.). Jsou založeny na podkladě instinktů a jsou společné pro všechny lidi. Jen těžko je lze zastírat, potlačovat nebo skrývat před okolím. Jsou ve své podstatě srozumitelné ve všech kulturách. V neverbálním chování se projevují vrozené vlastnosti člověka, pocity, momentální fyzický a psychický stav, postoje a názory vzhledem ke komunikačnímu partnerovi.
48 STRNADOVÁ. Ruce.cz : Desatero komunikace s osobami se sluchovým postižením. [online]. [cit. 2010-03-20]. Dostupné z WWW: http://ruce.cz/clanky/252-desatero-komunikace-s-osobami-se-sluchovym-postizenim
29
Jiné neverbální projevy jsou naopak naučené. Mají v dané kultuře či společnosti své pevné místo, jsou dohodnuté a dodržují se. Lze je odpozorovat a naučit se je. 49 4.2.1 Výrazové prostředky nonverbální komunikace Některým lidem bohužel není zpřístupněna možnost komunikovat verbálně, a proto zde nachází své uplatňující místo výrazové prostředky. S jejich pomocí lze zprostředkovat informace z okolí, které je již jedinec schopen dekódovat a vytvořit adekvátní odpověď. Patří sem: • mimika – vyjádření emocí, • pohledy – navázání kontaktu, • proxemika – fyzické oddálení či přiblížení, • posturika – sdělování prostřednictvím postoje těla, • kinestetika – komunikace různými pohyby rukou, nohou, hlavou, způsob chůze, • gestika – sdělování kulturně normalizovanými výrazy, pohyby, gesty, •
haptika – bezprostřední dotyk. 50
4.3. Náhradní způsoby komunikace „Řeč, jako specificky lidský komunikační prostředek, se vyskytuje v různých formách a podobách. Lidé mají možnost používat té, která jim k dorozumění nejlépe slouží. Ztráta sluchu je nemá vzdalovat od lidí.“ Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, Csc. (1998) 51
Jelikož používání běžné mluvené řeči je u osob se sluchovým postižením značně omezené až nemožné, nezbývá než využít dalších alternativních přístupů a metod k dorozumívání s těmito lidmi.
49 STRNADOVÁ, 2008. 50 JANOVCOVÁ, 2004. 51 Citát uveden v knize: STRNADOVÁ, Hluchota a jazyková komunikace.1998.
30
V této bakalářské práci níže zmiňuji různé druhy komunikačních systémů, ale podrobněji se však zmíním pouze o těch komunikačních systémech, jež jsou využitelné pouze pro osoby sluchově postižené. „Český znakový jazyk je základním komunikačním systémem těch neslyšících osob v České republice, které jej samy považují za hlavní formu své komunikace. Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen po stránce lexikální i gramatické.“ 52 Jinými slovy má znakový jazyk jiný slovosled (znakosled) i gramatiku než čeština. Například vztahy, které se v češtině vyjadřují spojkami, předložkami, tvarem slova apod., se ve znakovém jazyce vyjadřují umístěním znaku v prostoru.
4.4 Komunikační systémy vycházející z českého jazyka „Komunikačními systémy neslyšících a hluchoslepých osob vycházejícími z českého jazyka jsou znakovaná čeština, prstová abeceda, vizualizace mluvené češtiny, písemný záznam mluvené řeči, Lormova abeceda, daktylografika, Braillovo písmo s využitím taktilní formy, taktilní odezírání a vibrační metoda Tadoma.“ 53 „Znakovaná čeština vznikla z iniciativy slyšících osob. Jedná se o uměle vytvořený systém manuálních znaků, doprovázených mluvenou řečí. Tvoří mezistupeň mezi znakovou řečí
54
a mluveným českým jazykem, jelikož základem je
objem znaků znakového jazyka a současně respektuje gramatický systém verbálního vyjadřování se všemi slovními druhy, pomocnými slovesy a syntaktickou rovinou řeči. Koncovky slov jsou mnohdy dotvářeny prstovou abecedou.“ 55
52 RUCE.CZ : Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. Platné znění ze dne 20. 10. 2008. [online] 22.11. 2008. [cit. 2010-03-20]. Dostupný z WWW: http://ruce.cz/clanky/506-zakon-okomunikacnich-systemech-neslysicich-a-hluchoslepych-osob. 53 Viz předchozí odkaz RUCE.CZ 54 Pozn. Dnes se již nepoužívá termín Znaková řeč, ale Český znakový jazyk, a to od 20.10. 2008 v souvislosti s přijetím nového zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. 55 JANOVCOVÁ, 2004, s. 44-45.
31
Prstová abeceda – daktylotika, je grafémový manuální systém (soubor různých poloh a postavení ruky, které odpovídají tvarům písmen, jimiž lze doslovně reprodukovat řeč. Existují dva druhy – jednoruční a dvojruční. Využívá se hlavně u těžce sluchově postižených jako pomocná metoda při vyvozování nebo upevňování hlásek. Používá se souběžně s mluvenou řečí. Modifikací je daktylotika do dlaně, kdy není znak realizován do prostoru, ale do dlaně.56 Vizualizace mluvené češtiny je zřetelná artikulace jednotlivých českých slov ústy tak, aby bylo umožněno nebo usnadněno odezírání mluveného projevu osobami, které ovládají český jazyk a odezírání preferují jako prostředek své komunikace. 57 Schopnost
odezírání
vyžaduje
určité
vlohy
a
předpoklady.
Není
samozřejmostí, že neslyšící umí automaticky odezírat. Naopak je velmi pracné, nepohodlné a poměrně málo spolehlivé. Na efektivnosti a úspěšnosti odezírání se podílí mnoho faktorů. 58 Písemný záznam mluvené řeči je převod mluvené řeči do písemné podoby v reálném čase. 59
4.5 Využití komunikačních systémů Výše zmiňované komunikační systémy mají velmi významné využití zejména při výchově a vzdělávání sluchově postižených.
4.5.1 Orální metoda Dříve byla jednou z nejpreferovanějších. Využívá zachovalých smyslů sluchově postiženého jedince. Je zaměřena na aktivní zvládnutí příslušného mluveného jazyka. Některé orální přístupy používají jako doplňkovou metodu
56
JANOVCOVÁ, 2004. RUCE.CZ : Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob.Platné znění ze dne 20. 10. 2008. [online] 22. 11. 2008. [cit. 2010-03-20]. Dostupný z WWW: http://ruce.cz/clanky/506-zakon-okomunikacnich-systemech-neslysicich-a-hluchoslepych-osob 58 STRNADOVÁ, 1998. 59 Viz předchozí odkaz RUCE.CZ. 57
32
prstovou abecedu a odezírání. Avšak uvedené prostředky nejsou zcela nedílnou součástí všech orálních metod. Naopak ve všech pojetích orálních metod by měl mít sluch (nebo spíše zbytky sluchu) své pevné místo a přednost před odezíráním a zrakem. Důležitými předpoklady jsou však kvalitní podněty získané sluchovou cestou třeba i s pomocí moderních pomůcek. 60
4.5.2 Bilingvální přístup Představuje užívání dvou jazyků. Oba jsou stejně významné a vzájemně se prolínají. Tohoto přístupu se využívá u jedinců s těžkým sluchovým postižením, při němž jsou vzděláváni za pomoci běžného jazyka – odezírání, mluvení, čtení, psaní, i za pomoci znakové řeči – například prostřednictvím tlumočníka. 61
4.5.3 Totální komunikace Tento systém vznikl z vlastní iniciativy těžce sluchově postižených osob, jimž byla zřejmá nízká efektivnost vzdělávacího procesu, tehdy realizovaného převážně na podkladě orálního přístupu. Totální komunikace představuje pružné kombinování a součinnost komunikačních forem. V současné době je to nejrozšířenější přístup, kde se kombinuje znakový jazyk, mluvená řeč, prstová abeceda, odezírání, psaní, čtení, mimické a gestikulační prvky, výtvarné projevy atd. 62
60
SOURALOVÁ, LANGER, 2006. SOURALOVÁ, LANGER(in Renotiérová, Ludíková a kol.), 2006. 62 SOURALOVÁ, LANGER, 2006. 61
33
5
ZAMĚSTNÁVÁNÍ SLUCHOVĚ POSTIŽENÝCH V naší společnosti se nachází skupina osob, u nichž v důsledku onemocnění
nebo postižení dochází k omezením a změnám v jejich životě. 63 Práce v životě člověka zaujímá klíčové postavení, možnost vykonávání zaměstnávání má vliv na vývoj všech oblastí života. Jednak zajišťuje obživu, nezávislý život, jednak umožňuje převzetí dalších sociálních rolí. Proto by vykonávání práce mělo být samozřejmostí. Bohužel tak tomu ale vždy není. Ve všedním životě i na pracovišti narážejí lidé s postižením na překážky. V dnešní tržní společnosti, která hodnotí často podle toho, kdo a jakou měrou přispívá do ekonomické sféry, ku všeobecnému blahobytu, má pracující handicapovaný člověk možnost se zařadit mezi ,,normální“ tím, že odvádí daně a platí pojištění jako ostatní z intaktní společnosti. Vstup do vzdělávacího procesu a následného pracovního života je významným mezníkem v životě každého člověka. Už během studia dochází k zásadním změnám, kdy mladí začínají dozrávat a uvědomovat si, že se tím stávají nezávislými jedinci. Proto ještě před touto velkou změnou je potřeba vše důkladně promyslet, naplánovat a připravit. Ne vždy je rozhodnutí jednoduché. Dvojnásob to platí pro lidi s postižením. 64 Základními pojmy, které s problematikou zařazování osob se sluchovým postižením do většinové společnosti souvisí, jsou: Integrace – scelení, ucelení, sjednocení. 65 Inkluze – uzavření, uzávěr, zahrnutí (do něčeho). 66
Proč vzít neslyšícího ,,Kromě toho, že firmy s velkým počtem zaměstnancům si zaměstnáváním sluchově postižených mohou splnit zákonem danou povinnost mít ve svých řadách určité procento invalidních občanů, neslyšící mohou firmě přinést i jiné výhody. Oproti jiným zdravotním omezením, jako jsou architektonické bariéry u vozíčkářů 63 PROCHÁZKOVÁ, 2009. 64 PROCHÁZKOVÁ, 2009. 65 KRAUS a kol., 2005, s. 355. 66 KRAUS a kol., 2005, s. 350.
34
nebo prostorové bariéry u nevidomých, nepředstavuje ztráta sluchu žádné fyzické omezení. Neslyšící mají velmi vyvinuté zrakové vnímání, zrakovou paměť a vynikající prostorovou orientaci. Díky svému vizuálnímu citu bývají dobrými aranžéry. Neslyšet okolí může být také někdy výhoda. „Při manuální práci mají kolem sebe ‚božský‘ klid. Nejsou vytrhováni od práce kvůli vyzvánění telefonů, neruší je hlasité hovory kolegů. Další jejich předností je skvělá schopnost koncentrovat se na to, co vidí. Dobře se tak mohou uplatnit třeba při kamerovém dozoru," vysvětluje Jiří Dachovský, prezident České unie neslyšících. Podle své odbornosti se mohou sluchově postižení uplatnit například jako archiváři, webmasteři, kadeřníci, švadleny nebo grafici. Díky současnému lepšímu přístupu k odbornému vzdělávání však v Česku působí i sluchově postižení lékaři, učitelé, chemičtí či strojní inženýři, projektanti nebo třeba bankovní úřednice.“ 67 V posledních 20 letech došlo k obrovským změnám a posunům v oblasti pracovního uplatnění neslyšících na trhu práce, ale samozřejmě nic není ideální a je stále co zlepšovat, a to jak po stránce legislativní (budování nových pracovních míst,
převyšující
výhody pro
zaměstnavatele,
kteří osoby s handicapem
zaměstnávají, lepší platové ohodnocení atd.), tak po stránce lidské. Dostatečnému pracovnímu uplatnění sluchově postižených určitě škodí neochota a lhostejnost většinové společnosti. Na vině je zcela jistě nedostatečná informovanost zaměstnavatelů, které rovněž odrazuje nepříliš pružný byrokratický systém.
Práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů: Podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, část třetí: Zaměstnávání osob se zdravotním postižením vyplývají jisté povinnosti, ale i výhody jak pro zdravotně postižené zaměstnance, tak pro jejich zaměstnavatele.
67
ZÁHULSKÝ, J. RUCE.CZ : Zaměstnání - Firmy neslyšící často nevyslyší. Převzato z: MF Dnes. Aktualizace 12. 12. 2006. [online] 13. 12. 2006. [cit. 2010-03-31]. Dostupný z WWW: http://ruce.cz/clanky/143-zamestnani-firmy-neslysici-casto-nevyslysi.
35
Stručný výčet několika z nich: Pro zaměstnance: • Jednorázová nároková dívka (příspěvek na úpravu bytu, na individuální dopravu, na zakoupení a celkovou opravu nebo zvláštní úpravu vozidla) • Jednorázová nenároková dávka (na opatření zvláštních pomůcek, na zřízení či změnu připojení telefonu atd.) • Měsíční nároková dávka (příspěvek na úhradu užívání bezbariérového bytu) • Měsíční nenároková dávka (příspěvek na provoz telefonu, na úhradu za užívání garáže atd.) Pro zaměstnavatele: • Sleva na dani podle § 35 zákona č. 586/1992Sb., o daních z příjmu v plném znění 68 • Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením • Chráněné pracovní místo a chráněná pracovní dílna • Výhody podporovaného zaměstnávání pro zaměstnavatele (příspěvek na dopravu, na zapracování, na náklady spojené s přípravou k práci ) 69
5.1 Definice a principy podporovaného zaměstnávání ,,Podporované zaměstnávání (PZ) je časově omezená služba určená lidem, kteří hledají placené zaměstnání v běžném pracovním prostředí. Jejich schopnosti získat a zachovat si zaměstnání jsou přitom z různých důvodů omezeny do té míry, že potřebují individuální dlouhodobou a průběžně poskytovanou podporu poskytovanou před i po nástupu do práce.“ 70 Smyslem PZ je vyrovnávání příležitostí pro pracovní uplatnění lidí, kteří v důsledku zdravotního postižení nebo jiných znevýhodňujících faktorů mají ztížený přístup na otevřený trh práce a v důsledku toho mohou být nebo jsou
68
Zákon č. 586/1992 Sb., [online] [cit. 2010-03-31]. Dostupný z WWW: http://dobrebydleni.cz/download/pdf/586-1992-sb-zakon-ceske-narodni-rady-o-danich-z-prijmu.pdf. 69 PROCHÁZKOVÁ, 2009. 70 Česká unie pro podporované zaměstnávání. Definice a principy podporovaného zaměstnávání. Aktualizace 8. 9. 2008. [online]. [cit. 2010-03-31]. Dostupný z WWW: http://www.unie-pz.cz/index.php/pz
36
omezeni ve svém společenském uplatnění. V rámci podporovaného zaměstnávání je poskytována podpora rovněž zaměstnavatelům uživatelů služby.
5.2 Cílová skupina podporovaného zaměstnávání (PZ) Lidé, jejichž schopnosti jsou sníženy v oblasti získání a zachování vhodného zaměstnání. Lidé, kteří z důvodu rozsahu snížení svých schopností získat a zachovat si vhodné zaměstnání potřebují odbornou individuální podporu postavenou na osobní pomoci.
Kritéria získané práce • Pracovní místo je na otevřeném trhu práce. • Práce má stabilní charakter. • Velikost pracovního úvazku zohledňuje specifické potřeby zaměstnance uživatele PZ. • Druh práce odpovídá potřebám, dovednostem a možnostem zaměstnance uživatele sužeb a současně umožňuje jeho profesní rozvoj. • Zaměstnanec-uživatel PZ pracuje za rovných pracovních podmínek, které odpovídají jeho potřebám i nárokům na vykonávání práce. • Jde o hodnotnou a smysluplnou práci. • Zaměstnanec-uživatel PZ má na pracovišti příležitost nejen k pracovnímu, ale i sociálnímu uplatnění.
Charakteristiky poskytované podpory 1. Podpora je orientovaná na konkrétního uživatele služeb a na konkrétní pracovní místo/zaměstnavatele. 2. Poskytována také po uzavření pracovně právního vztahu a i v jiných oblastech, než je zvládnutí samotné práce. 3. Služba je časově omezená a v rámci stanoveného limitu se přizpůsobuje individuálním potřebám zaměstnance-uživatele.
37
4. Podporu lze využít opakovaně, pokud je to v zájmu zachování nebo získání nového zaměstnání. 5. Za běžný prvek podpory se považuje podpora poskytovaná přímo na pracovišti. 6. Podstatou podpory poskytované v rámci PZ je osobní pomoc, která zahrnuje např. poradenství a individuální konzultace, doprovázení, zastupování, pracovní asistenci apod. 7. Součástí podpory je příprava k práci. 8. Podpora je také orientována na rozvoj přirozené podpory na pracovišti. 9. Podpora se zaměřuje na zvládnutí dovedností přímo i nepřímo souvisejících s pracovním uplatněním. 10. V případě potřeby je součástí podpory také koordinace pomoci ze strany rodiny a dalších návazných služeb, které mohou ovlivnit získání a zachování vhodného zaměstnání. 11. Podpora je poskytována tak, aby byla pro konkrétního zaměstnance – uživatele služby a jeho pracoviště co nejpřirozenější. 12. Je poskytována právě taková míra podpůrných aktivit, která je aktuálně nezbytná k dosažení stanoveného cíle. 13. Podpora dává uživateli služby příležitost k aktivní účasti při hledání práce, dojednávání pracovních podmínek, stanovování míry podpory apod. 14. Způsob poskytování podpory dává uživateli služby příležitost rozhodovat o vlastním pracovním uplatnění (druh práce a místo výkonu práce, velikost pracovního úvazku apod.). 15. Podpora je poskytována prostřednictvím vyškoleného pracovního týmu, který pokrývá potřeby cílové skupiny. 16. Podpora je poskytována také zaměstnavateli pracovníka-uživatele PZ. Zahrnuje pomoc s administrativou, která souvisí s přijetím uživatele PZ do pracovního poměru, s úpravou pracovního místa a pracovní náplně, vytvoření podmínek pro přijetí pracovníka-uživatele PZ do pracovního kolektivu, motivace a podpora zaměstnavatele a jeho pracovníků apod.
38
17. V rámci podpory existuje systém sledující spokojenost uživatelů a dalších zájmových skupin. 71
71
Česká unie pro podporované zaměstnávání. Definice a principy podporovaného zaměstnávání. Aktualizace 8. 9. 2008. [online]. [cit. 2010-03-31]. Dostupný z WWW: http://www.unie-pz.cz/index.php/pz
39
II
PRAKTICKÁ ČÁST
40
6
VÝSLEDKY VÝZKUMU A JEJICH ANALÝZA
6.1 Cíle výzkumu Výzkum jsem zaměřila obecně na profesní orientaci a její naplnění u osob se sluchovým postižením. Mým hlavním záměrem bylo: •
Zjistit, kterým směrem se ubírá profesní orientace sluchově postižených studentů.
•
Zjistit, s jakými sluchovými vadami se lze na vybraných školách mezi studenty jednotlivých oborů setkat.
•
Zjistit, jestli si studenti školu i obor zvolili sami, případně co mělo vliv na jejich volbu.
•
Zjistit, zda a případně co by chtěly studenti změnit pro zkvalitnění života neslyšících ve společnosti.
•
Zjistit, jestli studenty zvolený obor baví a zda se mu chtějí věnovat nadále i v profesním životě či nikoliv.
6.2 Stanovení hypotéz Pro svůj výzkum jsem si stanovila následující hypotézy: Hypotéza č. 1:
Jaké je procento studentů, kteří bydlí na internátě a doma?
Hypotéza č. 2:
Je ve třídě početní převaha chlapců nad děvčaty?
Hypotéza č. 3:
Pochází většina studentů se sluchovým postižením z města?
Hypotéza č.4:
Jaké procento studentů chce pracovat v oboru, který studují a kolik z nich se chce věnovat něčemu jinému?
Hypotéza č. 5:
Kolik studentů se sluchovým postižením používá sluchadla?
Hypotéza č. 6:
Je něco, co by chtěli studenti ve společnosti změnit ku prospěchu osob se sluchovým postižením?
41
6.3 Použitá výzkumná metoda Ve své bakalářské práci jsem použila pro získání informací metodu anonymního dotazníku, prováděla jsem tedy výzkum (šetření) kvantitativní.
6.3.1 Dotazník Dotazník je měrným prostředkem, pomocí něhož získáváme velké množství informací za relativně krátkou dobu. Patří k oblíbeným a nejčastěji používaným metodám při zjišťování údajů. Podstatou dotazníku je soubor otázek na předtištěném formuláři, kdy získáváme odpovědi psanou formou. Dotazník se řadí mezi výzkum kvantitativní – podává omezený rozsah informací od velkého počtu jedinců. Podmínkou pro vytvoření vhodně formulovaného dotazníku je stanovení cíle, tedy co chceme prostřednictvím dotazníku zjišťovat. Svoji roli hraje i správná formulace otázek a jejich pořadí.
Pozitiva: • velké množství informací od velkého počtu lidí za krátkou dobu • rychlé zpracování dat • jednoznačná formulace otázek bez emocí dotazovaného • při osobním předání až 100 % návratnost
Negativa: • nevhodně formulované otázky – nelze na ně odpovědět, mohou být špatně pochopeny • nezjišťuje jaký respondent je, ale jak se sám vidí (riziko nadhodnocování a zlepšování odpovědí na úkor skutečnosti); lze tomu částečně zabránit anonymitou • nízká návratnost u poštovního, elektronického zasílání V dotazníku se nejčastěji dělí otázky podle stupně otevřenosti na: uzavřené, polouzavřené a otevřené.
42
uzavřené otázky (strukturované) • nabízejí předem vytvořené odpovědi, respondent označí tu pro něj nejvhodnější • otázky mohou být dichotomické (nabízejí odpověď ANO – NE) nebo polynomické (nabízejí více jak 2 odpovědi) • výhodou je jednoduché zpracování, vymezení informací
polouzavřené otázky • nabízejí již předem vytvořenou odpověď, kterou dále chtějí vysvětlit nebo objasnit
otevřené otázky (nestrukturované) • neomezují respondenta v odpovědi • snadno se vytváří, ale v dotazníku by jich nemělo být mnoho • nevýhodou je jejich obtížné zpracování
6.3.2 Popis výzkumu Pro získání informací v praktické části jsem zvolila metodu anonymního dotazníku, jelikož je vhodnou metodou pro získání množství informací za poměrně krátkou dobu a snadněji se vyhodnocuje a zpracovává. Jistě má nevýhodu v tom, že jsem nebyla v kontaktu se studenty, kteří dotazník vyplňovali, abych avšak si myslím, že pro zpracování mé bakalářské práce byl správně zvolenou metodou. Vzhledem ke specifičnosti problematiky osob se sluchovým postižením a schopnosti porozumění textu, jsem vytvořený dotazník v podobě textové úpravy převedla navíc do podoby video dotazníku, kde jsem používala znakovanou češtinu. Studenti si tedy mohli zvolit, takovou formu zpracování dotazníku, která jim nejvíce vyhovuje.
43
Dotazník je určen pro studenty se sluchovým postižením, kteří navštěvují první nebo poslední ročník učiliště, odborného učiliště, středního odborného učiliště, střední školy nebo střední odborné školy, kde se připravují na své budoucí povolání. Vlastní dotazník se skládá ze 17 otázek. První čtyři položky jsou kontaktní – zjišťují pohlaví respondenta, věk, jestli bydlí na internátě nebo doma a zda je z města či vesnice. Následující otázky jsou uzavřené, kdy má student možnost volby buď z několika nabízených možností – polynomické nebo ze dvou možností – dichotomické. Výjimku tvoří otázky č. 2, 12, 13 a 14, které jsou otevřené a respondent na ně odpovídá sám, svými slovy. Studenti měli zakroužkováním nebo křížkem zvolit, dle charakteru otázky, jednu, někdy i více možných odpovědí. U otevřených otázek měli napsat doplňující informace. Výzkum jsem prováděla na 3 školách, a to na Střední zdravotnické škole pro sluchově postižené, Praha 5, Výmolova a Střední škole pro sluchově postižené Praha 5 – Smíchov, Holečkova. Počet doplňuje Střední škola pro sluchově postižené v Hradci Králové. Tyto školy jsem osobně navštívila a na základě souhlasu ředitelů jednotlivých škol dotazníky studentům rozdala. Vyplňování dotazníků bylo anonymní a dobrovolné. Šetření jsem prováděla na školách v březnu 2010. Podařilo se mi shromáždit celkem 70 dotazníků, které jsem dále vyhodnotila. Vytvoření, rozdání a zpracování dotazníků mi trvalo zhruba 3 měsíce.
Seznam oborů jednotlivých škol (ve vzorku respondentů však nejsou zastoupeny všechny obory z důvodu nemoci nebo praxe studentů):
Střední zdravotnická škola pro sluchově postižené, Praha 5, Výmolova • Zubní technik pro sluchově postižené • Asistent zubního technika
44
Střední škola pro sluchově postižené, Praha 5 - Smíchov, Holečkova Učební obory (OU 3 roky) • Šití oděvů • Klempířské práce ve stavebnictví • Čalounické práce • Malířské práce – malířské a natěračské práce • Kuchařské práce • Cukrářské práce Střední odborné vzdělání (SOU 3roky) • Cukrář – výroba • Krejčí • Čalouník • Malíř – interiéry • Kuchař • Zámečník • Pekař Střední odborná škola (SOŠ 4 roky - s maturitou) • Hotelnictví – turismus Střední škola pro sluchově postižené, Hradec Králové Obory bez maturity • Truhlář • Umělecký truhlář • Umělecký řezbář • Kuchař • Cukrář - výroba • Truhlářské práce • Kuchařské práce • Cukrářské práce
45
Obory s maturitou • Předškolní a mimoškolní pedagogika • Reprodukční grafik pro média
6.4 Vyhodnocení výzkumu Aby hodnocení výsledků výzkumu bylo přehledné a dalo se v něm lehce orientovat, každou otázku jsem zvlášť rozpracovala do grafů a slovně okomentovala. Na prvním místě je vždy graf, vyhodnocující informace získané od studentů prvních ročníků. Druhý se vztahuje k informacím od studentů posledních ročníků. Zcela na úvod uvádím počty studentů z jednotlivých škol a ročníků, kteří dotazníky vyplnili.
46
Obrázek č. 1: První ročníky: Škola: Praha, ulice Výmolova 6 22%
Hradec Králové 10 37%
Praha, ulice Holečkova 11 41%
Obrázek č. 2: Poslední ročníky: Škola: Praha, ulice Výmolova 5 12%
Hradec Králové 19 44%
Praha, ulice Holečkova 19 44%
Jak je z grafů vidět, nejvíce dotazníků jsem získala v Praze, ulice Holečkova a v Hradci Králové. Jistě je to dáno velikostí školy a počty žáků, kteří školu navštěvují.
47
Obrázek č. 3 Pohlaví:
Chlapec 13 48%
Děvče 14 52%
Obrázek č. 4 Pohlaví:
Děvče 16 37%
Chlapec 27 63%
Grafy se vztahují k 1. otázce. V prvních ročnících je počet poměrně vyrovnaný, ale přesto lze říci, že chlapci tvořili většinu respondentů.
48
Obrázek č. 5 Věk:
1 4%
1 4%
7 26%
6 22%
16 let 17 let 18 let 19 let 20 let
12 44%
Obrázek č. 6 Věk:
1 2%
4 9%
1 2%
3 7%
3 7%
4 9%
13 30%
14 34%
18 let 19 let 20 let 21 let 22 let 23 let 24 let 26 let
U 2. otázky je patrný velký věkový rozptyl studentů. Průměrná věková hranice je posunuta výš, než je tomu u intaktních studentů. Myslím, že to může být ovlivněno sluchovým postižením studenta a následným odkladem či prodloužením povinné školní docházky, což se promítne do studia na následující škole. 49
Obrázek č. 7 Kde bydlí:
16 59% Bydlím doma Bydlím na internátě Bydlím jinde 11 41%
0 0%
Obrázek č. 8 Kde bydlí:
16 38% Bydlím doma Bydlím na internátě Bydlím jinde
21 50% 5 12%
Ve 3. otázce, týkající se ubytování, převažuje u prvních ročníků pobyt na internátě, avšak u posledních ročníků je to pobyt doma v místě nebo blízkosti školy.
50
Obrázek č. 9 Místo bydliště:
Bydlím na vesnici 8 30%
Bydlím ve městě 19 70%
Obrázek č. 10 Místo bydliště:
Bydlím ve městě 30 71% Bydlím na vesnici 12 29%
Bydlím ve městě Bydlím na vesnici
Na další, 4. otázce je zřejmé, že převážná většina studentů bydlí ve městě. Myslím, že je to srovnatelné s tím, že obecně více lidí žije ve městech a jen malá část na vesnici. V tomto případě se shoduje počet obyvatel a vzorek respondentů.
51
Obrázek č. 11 Typ školy:
6 22%
12 44%
U OU SOU SŠ SOŠ 4 15%
5 19%
0 0%
Obrázek č. 12 Typ školy:
14 33% U OU SOU SŠ SOŠ
25 58% 4 9%
0 0%
0 0%
V 5. otázce převažují u prvních i posledních ročníků SOU a SŠ, ale ve vzorku nejsou respondenti z U. U posledních ročníků není nikdo z OU, což je dáno pravděpodobně i tím, že většina studentů byla v tu dobu na praxi, kdežto první ročníky mají více teorie a jsou více ve škole. 52
Obrázek č. 13 Název studijního oboru
1 4%
4 15%
5 19%
1 4% 3 11%
9 32%
4 15%
Asistent zubního technika Kuchař Hotelnictví a turismus Cukrář Čalouník Truhlář Nevyplnil
Obrázek č. 14 Název studijního oboru
5 12%
5 12%
Asistent zubního technika
7 16%
Kuchař Hotelnictví a turismus
5 12%
15 34% 6 14%
Zámečník Předškolní a mimoškolní pedagogika Truhlář
Následující otázka č. 6 vymezuje jednotlivé obory a počty studentů. Procentuální rozdělení oborů je u prvních i posledních ročníků velmi podobné. Je však zřejmé, že některé obory mají zastoupení pouze v prvních a jiné pouze v posledních ročnících. 53
Obrázek č. 15 Je studium s maturitou?
Nevyplnil 1 4%
Ano 10 37%
Ne 16 59%
Obrázek č. 16 Je studium s maturitou?
Ano 18 42%
Ne 25 58%
Dále zjišťuji poměr oborů s maturitou a bez ní. Jak v prvních, tak v posledních ročnících jsou počty vyrovnané.
54
Obrázek č. 17 Studium mě baví
Ne 2 7%
Ano 25 93%
Obrázek č. 18 Studium mě baví
Ne 5 12%
Ano 37 88%
Studenti prvních i posledních ročníků jsou se studiem téměř všichni spokojeni a baví je, což je kladnou odpovědí na otázku č. 7.
55
Obrázek č. 19 Studuji protože:
22 82%
2 7%
1 4%
0 0%
2 7%
Obor mě baví Neměl/a jsem jinou možnost (jinde mě nevzali) Obor vybrali rodiče Jiné Nevyplnil
Obrázek č. 20 Studuji protože:
33 76%
5 12% 2 5% 3 7%
Obor mě baví Neměl/a jsem jinou možnost (jinde mě nevzali) Obor vybrali rodiče Jiné
Následující grafy vyhodnocují otázku č. 8, která se zabývala tím proč a z jakého důvodu daný obor a školu respondenti studují.
56
Obrázek č. 21 Chtěl/a jsem studovat:
Tuto školu 23 85%
Jinou školu 3 11%
Nevyplnil 1 4%
Obrázek č. 22 Chtěl/a jsem studovat:
Tuto školu 36 84%
Jinou školu 7 16%
V otázce č. 9 jsem zjišťovala, zda respondenti chtěli studovat školu, kterou navštěvují nebo je lákala vyhlídka na jinou školu. U prvních i posledních ročníků je výsledek téměř stejný.
57
Obrázek č. 23 Jakou jinou školu jsem chtěl/a studovat (více možností): 1
1
1
1
Počet respondentů
1
0 Právnická škola
Informační technologie
Zdravotnická škola
Žádnou
Obrázek č. 24 Jakou jinou školu jsem chtěl/a studovat (více možností): 1
1
1
1
1
Počet respondentů
1
0 Střední průmyslová škola
Kadeřnice Kuchař - číšník Gymnázium
Sportovní škola
Pokud chtěl někdo z respondentů studovat jinou školu, napsal jakou. Uvádím tedy výčet nejčastějších odpovědí prvních a posledních ročníků. Uvedené školy byly různé.
58
Obrázek č. 25 Nemohl/a jsem studovat obor, který jsem chtěl/a, protože (více možností): 14
13
Počet respondentů
12 10
9
8 6 4
3
3
3
2 0 Neudělal/a jsem přijímačky
Škola je daleko
Kvůli penězům Protože jsem Studuji obor (je to moc neslyšící který jsem drahé) chtěl
Obrázek č. 26 Nemohl/a jsem studovat obor, který jsem chtěl/a, protože (více možností): 30
27
Počet respondentů
25 20 15 10
7 5
5
2
2
0 Neudělal/a jsem přijímačky
Škola je daleko
Kvůli penězům Protože jsem Studuji obor (je to moc neslyšící který jsem drahé) chtěl
V otázce č. 10 jsem se snažila zjistit důvody, které vedly respondenty ke zvolení právě té školy, jež navštěvují. U prvních i posledních ročníků byly nejčastější odpovědi stejné. Většina z nich studuje však obor, který chtěli.
59
Obrázek č. 27 Budoucnost:
Nevím 11 41%
Chci pracovat v oboru (dělat to, co se učím ve škole) 14 52%
Nechci dělat to, co se učím ve škole (chci dělat něco úplně jiného) 2 7%
Obrázek č. 28 Budoucnost: Nevím 11 26% Chci pracovat v oboru (dělat to, co se učím ve škole) 23 53%
Nechci dělat to, co se učím ve škole (chci dělat něco úplně jiného) 9 21%
Otázka č. 11 byla zaměřena na následný profesní život respondentů. V obou případech chce většina zůstat u studovaného oboru. Při porovnání grafů je zřejmé, že studenti posledních ročníků mají mnohem lepší představu o své budoucnosti.
60
Obrázek č. 29 Co jsi chtěl/a dělat jako dítě (více možností - nejčastější odpovědi): 7 7
Počet respondentů
6 5 4 4 3 2
2
2 1 0 Učitel/kaq
Sportovec
Kuchař/ka
Nevím
Obrázek č. 30 Co jsi chtěl /a dělat jako dítě (více možností - nejčastější odpovědi): 7 7
Počet respondentů
6 5 4 4 3
3
3 2
2
2
2 1 0 AutomechanikSportovec IT technik
Učitel/ka
Herec/čka (USA)
Kuchař
Nevím
Následující odpovědi na otevřenou otázku č. 12 se u obou vzorků respondentů různily.
61
Obrázek č. 31 Co chceš dělat dnes (více možností - nejčastější odpovědi): 7 7 6 Počet respondentů
5 5 4 4 3 3 2
2
2 1 0 Sportovec
Kuchař/ka
Nevím
Cukrář/ka
Asistent zubního technika
Tlumočník pro neslyšící
Obrázek č. 32 Co chceš dělat dnes (více možností - nejčastější odpovědi): 10
10
9
Počet respondentů
8 7 6
6 5
4
4 3
2
2
2
2
2
2
1 0 Učitel/ka
Kuchař/ka
Nevím
Lékař/ka IT technik Sportovec Manažer Zámečník
Další otázka č. 13 se u prvních a posledních ročníků lišila. U prvních ročníků často sami respondenti nevěděli co by jako dospělí chtěli dělat, za to poslední ročníky v tom měly o něco málo jasněji a vedla pedagogická činnost.
62
Obrázek č. 33 Vysněné povolání (více možností - nejčastější odpovědí): 6 6
Počet respondentů
5 4 3 2
2
2
2
2
2 1 0 Zubní technik
Herec/čka (USA)
Fotograf/ka
Nevím
Podnikatel
Kuchař/ka
Obrázek č. 34 Vysněné povolání (více možností - nejčastější odpovědí): 6
6
Počet respondentů
5 4
4
3 2
3
3 2
2
2
2
2
2
1
U či te l/k a Le kt or Č ZJ IT te ch ni k N ev ím M ilio ná ř Ku ch ař /k a Se rv Au írk to a m ec ha ni k Lé ka ř/k Fo a to gr af /k a
0
Asi nejzajímavější byly odpovědi na otázku č. 14. Dokonce u posledních ročníků byl větší počet různých odpovědí. První ročníky však naopak nejčastěji nevěděly o čem snily.
63
Obrázek č. 35 Myslíš že máš méně možností než zdraví lidé:
Ne 10 37%
Ano 17 63%
Obrázek č. 36 Myslíš že máš méně možností než zdraví lidé:
Ne 15 35%
Ano 28 65%
Dosti důležitým názorem se zabývala otázka č. 15. V odpovědích se první a poslední ročníky prakticky shodovaly.
64
Obrázek č. 37 Je něco, co bys chtěl/a změnit:
Nevyplnil 1 4% Ano 12 44%
Ne 14 52%
Obrázek č. 38 Je něco, co bys chtěl/a změnit:
Ano 20 47% Ne 23 53%
Velmi zajímavě vyšly grafy vyhodnocující otázku č. 16. Kdy téměř přesné poloviny respondentů prvních i posledních ročníků by něco změnily, ale i nechaly vše při starém.
65
Obrázek č. 39 Co bys chtěl/a změnit (více možností): 3
Počet respondentů
3
2 2
1 1
0 Více pracovních Více škol s maturitou Víc českého příležitostí (i brigády) znakového jazyka v médiích a vůbec v celé společnosti
Obrázek č. 40 Co bys chtěl/a změnit (více možností): 3
Počet respondentů
3
2
2
2
2
2
1
0 Více Lepší pracovních učebnice pro příležitostí neslyšící (také brigády)
Cokoliv
Důchody
Titulky v pořadech
Při porovnání otázek č. 15 a 16 je zajímavé, že většina se shoduje, že zdraví lidé mají více možností, ale menší procento z nich by něco změnilo. Zde uvádím nejčastější odpovědi obou skupin respondentů.
66
Obrázek č. 41 Sluchové vady:
15 55%
Neslyšící Nedoslýchavý Ohluchlý Mám kochleární implantát 1 4%
0 0%
11 41%
Obrázek č. 42 Sluchové vady:
25 58%
Neslyšící Nedoslýchavý Ohluchlý Mám kochleární implantát 0 0%
0 0%
18 42%
Poslední je otázka č. 17, která se týká sluchových vad, kdy studenti prvních a posledních ročníků mají totožné zastoupení, ale v prvních ročnících se ojediněle objevil respondent s kochleárním implantátem.
67
Obrázek č. 43 Používám sluchadlo:
Nevyplnil 1 4% Ne 8 30%
Ano 18 66%
Obrázek č. 44 Používám sluchadlo:
Ne 16 37%
Ano 27 63%
Převážná většina studentů prvních a posledních ročníků, kteří dotazník vyplňovali používá jako kompenzační pomůcku sluchadlo. Tento dotaz byl součástí otázky č. 17.
68
6.5 Vyhodnocení stanovených hypotéz Výsledky výzkumu jsem zpracovávala na základě hypotéz, které jsem si stanovila během vytváření dotazníku. Stanovila jsem si celkem sedm hypotéz. Důkladnou analýzou výzkumu byly jednotlivé hypotézy potvrzeny, nebo vyvráceny. Komentáře k hypotézám uvádím v následujícím textu.
Hypotéza č. 1: Jaké je procento studentů, kteří bydlí na internátě a doma? Tuto hypotézu jsem ověřovala otázkou č. 3. Z grafu jasně vyplývá, že v prvních ročnících 59% studentů bydlí na internátě a 41% studentů doma. U posledních ročníků je na internátě 38% studentů a celých 50% studentů bydlí doma, v místě nebo blízkém okolí školy, kterou navštěvují. Hypotéza č. 2: Je ve třídě početní převaha chlapců nad děvčaty? Odpověď na tuto hypotézu jsem hledala v otázce č. 1. Vyhodnocením dotazníků jsem zjistila, že v prvních ročnících je 52% děvčat, jsou tedy v převaze. V posledních ročnících je však jen 37% dívek a chlapců je více. Hypotéza byla částečně potvrzena. Hypotéza č. 3: Pochází většina studentů se sluchovým postižením z města? Vzhledem k výsledkům grafů u otázky č. 4 lze říci, že hypotéza byla potvrzena, protože 70% studentů prvních ročníků a 71% studentů posledních ročníků pochází z města. Studentů z vesnice je v celkovém srovnání jen 1/3. Hypotéza č.4: Jaké procento studentů chce pracovat v oboru, který studují a kolik z nich se chce věnovat něčemu jinému? Odpověď lze najít v otázce č. 11, která se týká budoucího profesního života respondentů. Z výsledků jasně vyplývá, že v oboru chce nadále zůstat v prvních ročnících 52% a v posledních ročnících 53% studentů, což je u obou porovnávaných skupin více než polovina. Studenti prvních ročníků v 41% ještě neví zda ano či ne a jen 7% z nechce zůstat v oboru. Studenti posledních ročníků mají tyto hodnoty poměrně vyrovnané. Neví 26% a v oboru nechce nadále pracovat 2 % respondentů.
69
Hypotéza č. 5: Kolik studentů se sluchovým postižením používá sluchadla? V otázce č. 17, ve které jsem se dotazovala jak na sluchovou vadu , tak na používání zmíněné kompenzační pomůcky, je z vyhodnocených výsledků zřejmé, že v prvních ročnících používá sluchadlo 66% a v posledních ročnících 63% dotazovaných studentů se sluchovým postižením. Nadpoloviční většina tedy sluchadla používá. Hypotéza č. 6: Je něco, co by chtěli studenti ve společnosti změnit ku prospěchu osob se sluchovým postižením? Graf zpracovaný k otázce č. 16 jasně ukazuje procentuální převahu negativní odpovědi. V prvních ročnících je to 52% a v posledních 53% respondentů souhlasu, kteří nechtějí prosadit žádné změny. U prvních ročníků 4% respondentů tuto otázku vůbec nevyplnilo. Našlo se však ve zbývajících procentech několik málo návrhů studentů prvních i posledních ročníků, které stojí za zmínku. Nejčastěji se změny týkaly tlumočnických služeb pro neslyšící a více možností jejich pracovního uplatnění. Je však poněkud zarážející, že při vyhodnocování dotazníků v otázce č. 15, zda si myslí, že mají méně možností než zdraví lidé, studenti prvních ročníků s touto větou
v 63%, v posledních ročnících v 65% souhlasili. Z tohoto tedy
vyplývá, že podle respondentů mají neslyšící méně příležitostí, ale jen přibližně 52% by chtělo něco změnit ve prospěch sluchově postižených. Konkrétní věci uvedlo jen pár z nich.
70
ZÁVĚR Bakalářská práce se mi zpracovávala dobře. Jak jsem již na začátku uvedla, téma jsem si zvolila proto, že je mi problematika sluchově postižených lidí blízká a oblastí, o kterou se aktivně zajímám a která se brzy stane i mým zaměstnáním. Dle mého názoru jsem si zvolila téma, které je snad nejen pro mě zajímavé, ale i užitečné množstvím získaných a zpracovaných dat. Tato data lze použít například pro hodnocení v horizontu budoucích let. Přesto, že za poslední roky se péče o sluchově postižené, možnosti výchovy, vzdělávání a zkvalitnění života jistě posunuly kupředu, stále je zde možnost širokého pole působnosti a zlepšování v této oblasti. Jistě mnoho z nás slyšelo během života větu: „Jsi snad hluchý?“ Jaké to však je, ocitat se ve „světě ticha“ každý den, každou hodinu a každou vteřinu. To si dokážeme jen těžko představit. Ani ten, kdo ztratí sluch v dospělosti, se nemůže autenticky vžít do pocitů a myšlení člověka, který je neslyšící od narození. Při zpracovávání teoretické části jsem se opírala o publikace a legislativu, která se zaměřuje na problematiku sluchově postižených. Největším přínosem pro mě byly publikace, které psali sami neslyšící nebo jejich rodinní příslušníci, kteří v tom žijí každodenně. Z nashromážděných literárních materiálů jsem se snažila vytvořit jasný a srozumitelný přehled problematiky sluchového postižení. V praktické části jsem zjišťovala aktuální situaci v oblasti profesní orientace a jejího naplnění u osob se sluchovým postižením. Z pohledu studentů prvních a posledních ročníků různých typů škol a studijních oborů. Šetření jsem prováděla formou
anonymního
dotazníku.
Z vyhodnocení
těchto
dotazníků
vyplývá
následující: Výzkumným šetřením jsem dospěla k těmto výsledkům. Co se týče počtu dívek a chlapců, v prvních ročnících převažují 52% dívky, ale v posledních ročnících jsou to v 63% chlapci. Pokud srovnáme počty studentů bydlících na internátě a doma, jsou výsledky tyto. Na internátu, mezi studenty prvních ročníků, bydlí 59% respondentů a 41% doma. V posledních ročnících jsou poměry opačné, kdy doma bydlí 58% respondentů a 38% pobývá na internátě. Zajímavé je i srovnání respondentů z města a vesnice. Převažují studenti
71
pocházející z města. V prvních ročnících jsou v zastoupení 70% a v posledních ročnících 71%. V obou skupinách je nejvíce studentů středních odborných škol (SOŠ), první ročníky 44% a poslední 58%,a následně středních škol (SŠ) v prvních ročnících 22% a v posledních 33% respondentů. Drtivou většinu, první ročníky 93% u posledních je to 88%, studium baví, což se tímto promítne i do odpovědí na dotaz, zda chtějí studenti nadále pracovat ve studovaném oboru. Souhlas prvních ročníků je 52%, posledních 53%, kdy se jistá nejistota projevuje v posledních končících ročnících. Celých 26% z nich neví a 21% by chtělo dělat něco jiného, mimo obor. To jim samozřejmě otevírá dveře k nezávislosti a samostatnosti, což si dle mého názoru tito studenti uvědomují více než nově příchozí prváci. Možná je nebude živit obor, který studují, ale jakékoliv zkušenosti a znalosti se jim mohou kdykoliv v životě hodit. Je to vlastně průprava na život, kdy ne vždy člověk dělá to co chce a to co ho baví, ale často to co jej živí. Zajímavé byly i odpovědi na otevřené otázky, jaké je vysněné povolání respondenta (milionář, herečka v USA, fotografka atd.). Narazila jsem při vyhodnocování na dvě odpovědi, které se malinko rozcházejí a je v nich trochu jakési nelogičnosti. Týkají se názoru respondentů na srovnání možnosti sluchově postižených a zdravých lidí, a také toho, jestli chtějí vůbec něco ve společnosti, co se týká sluchově postižených, změnit. Velká část na první otázku odpověděla, že podle nich mají lidé se sluchovým postižením méně možností než zdraví lidé (první ročníky 63%, poslední ročníky 65%). V bezprostředně následující otázce však jen část z těch, kteří se přiklání ke zmiňované většině, uvedli i to co by bylo podle nich třeba změnit, aby možnosti a kvalita života byla o něco vyrovnanější. To mě upřímně řečeno zaskočilo a docela překvapilo. Působí to na mě, jako když jde někdo bezhlavě za ostatními a nepřemýšlí sám za sebe. Jistě může mít na takový postoj vliv výchova, okolí, typ osobnosti nebo samotné postižení jedince, jako řada dalších, více či méně , ovlivnitelných faktorů. Vývoj techniky a kompenzačních pomůcek jde stále kupředu, ale je jistě potěšující, že z dotazovaných respondentů v prvních ročnících sluchadlo
72
používá 66% a v posledních 63% studentů se sluchovým postižením. V prvním ročníku byl 1 respondent, který měl kochleární implantát. Mě osobně zpracování tohoto tématu rozšířilo povědomí o nové a zajímavé poznatky, zkušenosti a zážitky při vytváření a zpracovávání dotazníků. Je více stresující být dostatečně připraven na všechno, ale o to jednodušší je přizpůsobení se dané situaci a případná improvizace. Demonstrovala bych tuto myšlenku na konkrétní situaci, kdy jsem vytvořila dotazníky ve formě textu a navíc i videa. Video jsem nakonec ani na jedné z výše zmiňovaných škol bohužel nepoužila. Na jeho natáčení jsem se musela připravit a zopakovat slovní zásobu znakového jazyka, díky tomu jsem byla schopna bez větších problémů komunikovat se studenty, zodpovědět jejich dotazy a případně nepochopenou otázku řádně vysvětlit. Doufám, že zpracování, ale hlavně zjištěné informace a jejich vyhodnocení budou přínosné i dalším studentům, kteří se obdobným tématem zabývají. Využití bych viděla v případě, že by šetření probíhala na stejných nebo i dalších školách po dobu několika let. Byl by tak patrný posun v názorech a představách týkajících se profesní orientace a zastoupení studentů jednotlivých škol a oborů.
73
SEZNAM LITERATURY: Literatura 1. BAZALOVÁ,B. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v zemích Evropské unie a v dalších vybraných zemích. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2006. 188 s. ISBN 80-210-3971-X 2. ČERVENKOVÁ, A., KOTÍKOVÁ, J. Odborná příprava zdravotně postižené mládeže a její uplatnění na trhu práce. Praha : Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, prosinec 2001., bez ISBN. 3. ČERVINKA, T. a kol. autorů. Zaměstnávání občanů se zdravotním postižením, důchodců, mladistvých a studentů, absolventů škol, žen a dalších kategorií. 4. aktualizované vyd. Olomouc : Anag, 2009. ISBN 978-80-7263529-0. 4. ČERVINKOVÁ-HOUŠKOVÁ. Specifika tlumočení pro neslyšící. Praha : Česká komora tlumočníků znakového jazyka o.s., 2008. ISBN 978-8087218-33-4. 5. HARTLEY, M. Řeč těla v praxi : teorie, cvičení a modelové situace. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 103 s. ISBN 80-7178-844-9. 6. HOLOUŠOVÁ, D., KROBOTOVÁ, M. Diplomové a závěrečné práce. 2. vyd. Olomouc : UP, 2008. ISBN 80-244-1237-3. 7. HUTAŘ, J. Sociálně právní minimum pro zdravotně postižené. Praha : Národní rada zdravotně postižených, 2006. 165 s., bez ISBN. 8. HRUBÝ, J. Průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu 1.díl. 2. přepracované a rozšířené vyd. Praha : FRPSP, 1999. 396 s. ISBN 80-7216-096-6. 9. HRUBÝ, J. Průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu 2.díl. 1. vyd. Praha : FRPSP, 1998. 328 s. ISBN 80-7216-075-3. 10. JABUREK, J. Bilingvální vzdělávání neslyšících. 1.vyd. Praha : Septima, 1998. 44 s. ISBN 80-7216-052-4. 11. JANOVCOVÁ, Z. Alternativní a augmentativní komunikace. Brno : Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-210-3204-9.
74
12. JESENSKÝ, a kol. Kontrapunkty integrace zdravotně postižených. 1.vyd. Praha: Karolinum, 1995. ISBN 80-7184-030-3 13. JURKOVIČOVÁ, P. Harmonizace přístupů k osobám se specifickými potřebami kontextu Členství České republiky v Evropské unii. 1.vyd. Olomouc : UP, 2008. 74 s. ISBN 978-80-244-2103-2. 14. KOMENSKÝ, Jan Amos. Vševýchova –Pampaedia. 1. vyd. Bratislava : Obzor a Národné osvetové centrum, 1992. 272 s. ISBN 80-215-0216-9. 15. KOMORNÁ, M. Systém vzdělávání osob se sluchovým postižením v ČR a specifika vzdělávacích metod při výuce. 1. vyd. Praha : Česká komora tlumočníků znakového jazyka o.s., 2008. ISBN 978-80-87153-60-4. 16. KOSINOVÁ, B. Neslyšící jako jazyková a kulturní menšina – kultura neslyšících. 1.vyd. Praha : ČKTZJ, 2008. 52 s. ISBN 978-80-87153-20-8. 17. KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002. 18. KRAUS, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov A – Ž. 1.vyd. Praha : Academia, 2005. 879 s. ISBN 80-200-1351-2. 19. LANGER, J., SOURALOVÁ, E. Surdopedie – andragogika. 1.vyd. Olomouc : UP, 2006. 51 s. ISBN 80-244-1206-3. 20. LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003. ISBN 80-7315-038-7. 21. LUDÍKOVÁ, L. a kol. Kombinované vady. 1.vyd. Olomouc : UP, 2005. 140 s. ISBN 80-244-1154-7. 22. PIPEKOVÁ, J., et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2.vydání. Brno: Paido, 2006. ISBN 80-7315-120-0 23. POTMĚŠIL, M. Čtení k surdopedii. 1.vyd. Olomouc : UP, 2003. 217 s. ISBN 80-244-0766-3. 24. POTMĚŠIL, M. Projektování v surdopedii.1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. ISBN 978-80-244-1726-4 25. POUL, J. Nástin vývoje vyučování neslyšících. Brno : MU, 1996. 67 s. ISBN 80-210-1479-2.
75
26. PROCHÁZKOVÁ, L. Podpora osob se zdravotním postižením při integraci na trh práce. Brno : MSD, 2009. 172 s. ISBN 978-80-7392-094-4. 27. RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L. a kol. Speciální pedagogika. 4.vyd. Olomouc : UP, 2006. 313 s. ISBN 80-244-1475-9. 28. SOURALOVÁ, E. Vzdělávání hluchoslepých II. Praha: Scientia, 2000. ISBN 80-7183-226-X 29. STRNADOVÁ, V. Háde,j co říkám aneb Odezírání je nejisté umění. Sdružení MAC : Ministerstvo zdravotnictví ČR – bezplatná příloha časopisu Gong č. 12/1998. 157 s. ISSN 0324-0732. 30. STRNADOVÁ, V. Současné problémy české komunity neslyšících I. Hluchota a jazyková komunikace. Praha : FF UK, 1998. ISBN 80-85899-45-0. 31. STRNADOVÁ, V. Specifické neverbální projevy neslyšících. 1.vyd. Praha : Česká komora tlumočníků znakového jazyka o.s., 2008. 65 s. ISBN 978-8087153-52-9.
76
Internetové odkazy 1. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky [online]. Dostupné na www: http://www.mpsv.cz 2. ŠEBELOVÁ, H. Zdravotně postižení chtějí pracovat [online]. Dostupné na www: http://www.mesec.cz/clanky/zdravotne-postizeni-chteji-pracovat 3. ŠVESTKOVÁ, O. Mezinárodní klasifikace následků onemocnění a úrazů WHO, její vývoj, základní principy a praktické využití. Politika státu v oblasti rehabilitace, 2001 [online]. Dostupné na www: http://www.recepis.cz/ke_stazeni/tezesvestkova.recepis.pdf 4. Školský zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním,vyšším odborném a jiném vzdělávání [online]. Dostupné na www: http://aplikace.msmt.cz/Predpisy1/sb190-04.pdf 5. Vyhláška č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních [online]. Dostupné na www: http://www.msmt.cz/uploads/soubory/sb020_05.pdf 6. Vyhláška č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných [online]. Dostupné na www: http://www.msmt.cz/uploads/soubory/sb020_05.pdf 7. Zákon č. 384/2008 Sb. o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob [online]. Dostupné na www: http://www.zakonycr.cz/seznamy/384-2008-Sb-zakon-kterym-se-menizakon-c-1551998-sb-o-znakove-reci-a-o-zmene-dalsich-zakonu-a-dalsisouvisejici-zakony.html 8. Vyhláška č. 48/2005 Sb. o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky [online]. Dostupné na www: http://www.msmt.cz/uploads/soubory/sb011_05.pdf
77
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Dotazník – textová podoba Příloha č. 2: Dotazník – video na CD
78
PŘÍLOHY: Příloha č. 1: Dotazník – textová podoba Profesní orientace a její naplnění u osob se sluchovým postižením.
Dotazník k bakalářské práci: 1)
□ chlapec □děvče
2)
Věk: … roků třída ….
3)
Bydlím: □ doma □ na internátě □ jinde (napiš kde)
………………………….............................................................................................. 4)
Doma bydlím: □ ve městě □ na vesnici
(napiš jméno města nebo vesnice, kde bydlíš)…………………………………......... 5)
Studuji:
□ učiliště (U) □ odborné učiliště (OU) □ střední odborné učiliště (SOU) □ střední školu (SŠ) □ střední odbornou školu (SOŠ) 6)
Název studijního oboru: (napiš) ……………………………………………… □ s maturitou □ bez maturity
7)
Studium mě baví: □ ANO □ NE
8)
Studuji protože:
□ obor mě baví □ neměl/a jsem jinou možnost (jinde mě nevzali) □ obor mi vybrali rodiče □ jiné (napiš)…………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………….. 9)
Chtěl/a jsem studovat:
□ tuto školu □ jinou školu (napiš jakou)…………………………………………………………... ………………………………………………………………………………………... ………………………………………………………………………………………...
10)
Nemohl/a jsem studovat obor, který jsem chtěl/a, protože:
□ neudělal/a jsem přijímačky □ škola je velmi daleko □ kvůli penězům (je to moc drahé) □ protože jsem neslyšící □ studuji to co jsem chtěl/a (co jsem si sám vybral/a) 11)
Budoucnost:
□ chci pracovat v oboru (dělat to co se učím ve škole) □ nechci dělat to co se učím ve škole (chci dělat něco úplně jiného) □ nevím 12)
Čím jsi chtěl/a být jako malý:
(napiš)……………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………….. 13)
Čím bys chtěl/a být dnes:
(napiš)………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………... 14)
Tvoje vysněné povolání: (napiš, cokoliv co bys chtěl/a
dělat)………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………... 15)
Myslíš si, že se sluchovým postižením máš méně možností než ostatní zdraví
lidé? □ ANO □NE 16)
Je něco co bys chtěl/a změnit?
□ NE □ ANO (napiš co chceš změnit)………………………………………………. ……………………………………………………………………………………….. 17)
Sluchové vady: □ jsem neslyšící
□ jsem nedoslýchavý/á (mám sluchadlo: □ ANO □NE ) □ jsem ohluchlý/á □ mám kochleární implantát
ANOTACE Příjmení a jméno: Kvapilová Anna Katedra: Ústav speciálněpedagogických studií PdF UP Olomouc Název práce: Profesní orientace a její naplnění u osob se sluchovým postižením (studie zaměřená na Čechy). Název v angličtině: Career trend and its implementation by people with hearing disorders (studie is oriented on Bohemia). Vedoucí práce: prof. PhDr. PaedDr. Miloň Potměšil, Ph.D. Počet stran: 77 Počet titulů použité literatury: 39 Počet pramenů: 2 Klíčová slova: Sluchové postižení Komunikace sluchově postižených Pracovní uplatnění Zaměstnávání Souhrn: Tato práce se zabývá profesní orientací a jejím naplněním u osob se sluchovým postižením (studie se zaměřuje na oblast Čech). Teoretická část je obecným úvodem do problematiky surdopedie a sluchově postižených, na kterou dále navazuje část praktická - výzkumná. Výzkumné šetření je zaměřeno na studenty škol pro neslyšící, kde se připravují na budoucí povolání. Na výzkumné části spolupracovaly tři školy pro sluchově postižené, a to Praha 5 – Výmolova, Praha 5 – Holečkova a škola v Hradci Králové.
Summary: This work is generally about the career trend and its implementation by people with hearing disorders (studie is oriented on Bohemia). The theoretical part looks into problems of surdopedie and deaf people. The other – practical part – is focused on the students in secundary schools, where they prepare on the future career. There were three secundary schools for deaf pupils which cooperated in our research. There were schools: Praha 5 – Výmolova, Praha 5 – Holečkova and Hradec Králové.
