Anatomie I – přednáška 10 Dýchací soustava.
Funkce dýchací soustavy
Zprostředkovává výměnu plynů mezi organismem a zevním prostředím. Dýchání (výměna plynů)
Dýchání zevní (plicní) – výměna O2 a CO2 v plicích mezi krví a atmosférou. Dýchání vnitřní (tkáňové) – výměna O2 a CO2 mezi krví a tkáněmi spolu oxidačními procesy v buňkách.
Řízení činnosti DS Nervové řízení Dýchacím centrem uloženým v prodloužené míše, které současně řídí i krevní oběh. Ve vdechovém a výdechovém centru vznikají rytmické vzruchy, uskutečňují rytmické dýchací pohyby (pod kontrolou bloudivého nervu). Pozn.: činnost dýchacího centra ovlivňována také podmíněnými reflexy (závodník na startu, emoce - smích, pláč, hněv) a také nervovými podněty z mozkové kůry (vědomě asi 1 min.). Chemické (látkové) řízení Změna složení krve protékající dýchacím centrem zaznamenána chemoreceptory (více CO2 - úprava frekvence a hloubky nádechů, méně O2 - bezvědomí 9 %).
Orgány dýchací soustavy – zevní dýchání Uskutečněno horními a dolními dýchacími cestami (vyztuženy chrupavkami, řasinkový cylindrický epitel), plícemi, činností dýchacích svalů).
Horní cesty dýchací
Nos s dutinou nosní a nosohltan
Dolní cesty dýchací
Hrtan Průdušnice Průdušky
Pozn.: Ohřátý vzduch proudí jednotlivými částmi hltanu, kde dochází ke křížení TS a DS, a dále do hrtanu.
Nos (nasus) a dutina nosní (cavum nasi)
Nos – kostěná (kosti nosní) a chrupavčitá část, typicky lidský znak. Dutina nosní
ústí zadními otvory nosními (choany) do nosohltanu, nad dutinou ústní oddělena tvrdým a měkkým patrem, z bočních stěn kostěného podkladu vycházejí tři prohnuté skořepy nosní (concha nasalis, j.č.) sliznice dvojího druhu
Čichový oddíl – strop – nažloutlý smyslový epitel čichový (vomeronasální orgán), Dýchací (respirační) oddíl – růžový řasinkový epitel s hlenovými žlázami.
Vedlejší dutiny nosní (sinus paranasales) V pneumatických kostech dutiny spojené s dutinou nosní. Vznikají postupně v dětském věku, u dospělého větší kapacita než samotná dutina nosní.
Dutina hornočelistní, dutina klínová, dutina čelní, dutina čichová.
Význam: ohřev a zvlhčení vzduchu
Hrtan (larynx)
Vyztužen chrupavkami spojených svaly a vazy. Chrupavka štítná - u mužů ohryzek, vazivem připojena k jazylce, prstencová chrupavka, hlasivkové chrupavky (2), příklopka hrtanová (epiglottis) – při polykání se překlápí přes vchod do hrtanu (zabraňuje vniku potravy do DS). Řeč: rozechvěním pravých hlasových vazů vzniká základní tón, který pomocí jazyka patra, zubů a rtů se přetváří v artikulovanou řeč a zpěv.
Průdušnice (trachea)
Trubice vyztužená chrupavkami spojenými vazivem a hladkým svalstvem, vystláno řasinkovým epitelem (12 cm). Zhruba na úrovni Th4 rozdělení na dvě průdušky (bronchus, j.č.), stavba odpovídá průdušnici, méně chrupavek, noří se do plic (plicní hilus).
Plíce (pulmo dexter et sinister)
Vlastní orgány zevního dýchání. Dutina hrudní (1. žebro až bránice), levá plíce menší (srdce). Na povrchu vazivová membrána – poplicnice, přecházející na vnitřní stranu hrudní – pohrudnice. Mezi nimi pohrudniční dutina vyplněná tekutinou.
Barva v mládí narůžovělá, vdechováním nečistot šedá až šedočerná barva. Průdušnice se dále dělí - průdušinky (bronchioli) - až plicní sklípky (alveoli pulmonis).
Dýchání vnitřní
Odkysličená krev přiváděna kmenem plicním (plicní tepnou) z pravé srdeční komory, v plicích okysličená krev odváděna plicními žilami do levé srdeční síně.
malý krevní (plicní) oběh
Několik hodnot na závěr …
V klidu plícemi projde 4 l krve/min. (až 30 l/min.)
Výkonná dýchací plocha – 80 m2 (celková až 130 m2).
Dechová frekvence – 17 vdechů/min., u dětí vyšší, u sportovců nižší (při námaze se zvyšuje), v klidu výměna 0,5 l vzduchu. Celková plicní kapacita Vitální kapacita plic – max. objem intenzivně vydechovaného vzduchu po max. nádechu (muži 3,5-5 l, ženy 2,5-4 l) + reziduální objem (zhruba 1,5 l).
