Analýza změny po zavedení terénní sociální práce v sociálně vyloučených lokalitách Jihomoravského kraje

Analýza změny po zavedení terénní sociální práce v sociálně vyloučených lokalitách Jihomoravského kraje

Vážení přátelé, držíte v rukou materiál, ve kterém formou analýzy shrnujeme realizaci projektu Romodrom pro regiony - Jihomoravský kraj, ten probíhal od listopadu 2010 do prosince 2012. Reagoval tak na aktuální problémy a požadavky v lokalitách kraje, zaměřoval se především na sociálně vyloučené lokality a obyvatele reálně ohrožené sociálním vyloučením. Publikace reflektuje celý průběh realizace projektu, shrnuje  teorii a postupy terénní sociální práce o. s. Romodrom, předkládá jeho výsledky a obsahuje také historický exkurz a případovou studii vypracované externími odborníky Ing. Karlem Holomkem a Mgr. Ivanou Šimíkovou. Prostřednictvím terénních sociálních pracovnic byla služba poskytnuta více než pěti stům uživatelů. Mezi nejčastější zakázky patřila především problematika zaměstnanosti, bydlení a předluženosti, v současnosti nejpalčivější problémy, které nízkopříjmové obyvatele tíží. Projekt hodnotím jako velice přínosný, jeho prostřednictvím se propojily proromské neziskové organizace, obce a kraj díky společné kooperaci a poskytování kvalitní terénní sociální práce. Tento materiál pak může sloužit nejen ke zhodnocení závěrů projektu, ale i jako ukázka toho, jak realizovat a zavádět terénní práci v lokalitách, kde neprobíhala, či probíhala spíše okrajově. Obsahuje také kazuistiky příkladů dobré praxe s ukázkami toho, jakou formou lze dané problémy řešit. Děkuji předsedkyni o.s. Romodrom Marii Gailové za podnětné připomínky a důvěru ve směřování celého záměru, externím spolupracovníkům, kteří se podíleli na tvorbě této publikace, a to Ing. Karlu Holomkovi a Mgr. Ivaně Šimíkové za jejich přínosné studie, které tuto práci významně doplnily a rozšířily, uživatelům služby za svolení publikovat jejich fotografie a spolupráci v průběhu celé realizace - bez nich by celý projekt postrádal smysl, a v neposlední řadě pak celému realizačnímu týmu, zejména pak Jakubu Chudomelovi za jeho vedení a cenné připomínky, Zuzaně Koblásové za podporu a trpělivost, Aleně Vosáhlové a Tereze Novotné za aktivní spolupráci a zpětnou vazbu. Zvláštní dík pak patří týmu terénních sociálních pracovnic o.s. Romodrom, které v  přímé práci provázely více téměř 600 uživatelů při řešení jejich obtížných životních situací. Doufám, že čas strávený nad touto publikací bude přínosem pro vaši praxi.

Mgr. Miroslava Čepová Koordinátorka pro JMK o.s. Romodrom

3

OBSAH

Informace o občanském sdružení Romodrom Motto o.s. Romodrom: „Známe naši cestu - Džanas Peskero drom“

•

Informace o o.s. Romodrom



5

•

Metodika terénní sociální práce o.s. Romodrom



6

•

Informace o projektu 



9

•

Statistika realizovaných zakázek a služeb

13

•

Popis lokalit realizace projektu 17

Programy v sociálně vyloučených lokalitách (dle zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách):

•

Popis zavedení služeb terénní programy v rámci projektu

•

Kazuistiky 30

•

Shrnutí projektu 34

a) b) c) d)

•

Hodnocení spolupráce v rámci projektu ze strany obcí Tišnov a Zastávka

36

•

Historie, současnost a budoucnost Romů, Ing. Karel Holomek

38

•

Terénní program „Romodrom pro regiony - Jihomoravský kraj“ případová studie, Mgr. Ivana Šimíková 46

•

Seznam použitých zdrojů 53

24

Občanské sdružení Romodrom je nevládní nezisková organizace založená v roce 2001 za účelem prosazování práv a integrace osob ohrožených sociálním vyloučením či sociálním vyloučením zasažených. Zabývá se čtyřmi základními okruhy činností:

terénní programy sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi odborné sociální poradenství sociální rehabilitace

Vězeňské programy (dle zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách) Programy pro děti a mládež (dle zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách) a) sociální služba „Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež“ b) vzdělávací programy „Centrum předškolní výchovy“ a „Romodrom pro vzdělání“ (terénní pedagogická asistence poskytovaná dětem a mládeži ze sociálně znevýhodněného prostředí s cílem udržet uživatele programu co nejdéle ve vzdělávacím systému)

Lidskoprávní programy „Koalice společně do školy“ – zastřešuje 17 organizací zaměřených na vzdělávání dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí Zásady naplňování poslání: a) b) c) d) e)

poznat dobře prostředí, ve kterém cílová skupina žije pracovat s ohledem na specifické podmínky daného prostředí porozumět příčinám nepříznivé situace řešit sociální situaci komplexně jako soubor souvisejících příčin a následků hledat taková řešení, která povedou k osamostatnění uživatele služby

O.s. Romodrom je organizace s celostátní působností. Sídlo sdružení a kancelář vedení je v Praze. Sociální služby a vzdělávací programy jsou v roce 2012 poskytovány v 8 krajích České republiky (Středočeský, Královéhradecký, Pardubický, Liberecký, Jihomoravský, Olomoucký, Moravskoslezský a hlavní město Praha). V současné době o.s. Romodrom zaměstnává 103 pracovníků.

4

5

Metodika terénní sociální práce - „Terénních programů“ o.s. Romodrom Terénní programy jsou registrovanou sociální službou v souladu se zněním zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách. Jsou zaměřeny na uživatele od 18-ti let věku, kteří žijí převážně ve vyloučených lokalitách nebo jsou ohroženi společensky nežádoucími jevy. Cílem terénních programů je to, aby měli uživatelé možnost žít obyčejný slušný život. Uživatelům služby poskytujeme pomoc a podporu při řešení jejich nepříznivé sociální situace prostřednictvím základního poradenství, pomoci a podpory při řešení konkrétních problémů, a doprovodu. Služba je poskytována v přirozeném prostředí uživatelů, v domácnosti i v kanceláři terénního programu. Řadí se dle zákona 108/2006 Sb. mezi služby sociální prevence a dle § 69 mezi terénní programy. Pracovníci splňují zákonem stanovené podmínky vzdělání.

Cílová skupina:

si zájemce o službu spolu s pracovníkem stanoví téma, na kterém budou společné pracovat, a cíl, kterého by chtěl zájemce o službu dosáhnout. Pokud je zadané téma v souladu s nabídkou sociální služby, pak je mezi zájemcem a poskytovatelem uzavřena ústní smlouva o spolupráci. V tento okamžik se ze zájemce o službu stává uživatel sociální služby. Pokud uživatel služby trvá na tom, že chce podepsat smlouvu o spolupráci v písemné podobě, je pracovník povinen ji s uživatelem uzavřít. Sociální službu „Terénní programy“ lze poskytovat pouze lidem, kteří jsou uživateli sociální služby.

Oblasti pomoci a podpory, rozsah služby Uživatelům poskytujeme informace, rady (strategie, jak postupovat), aktivní pomoc (sepsání dopisů aj.) a doprovody v následujících oblastech: bydlení, sociálních dávek, rodinného práva, diskriminace, osvětových akcí, školství, zaměstnanosti, dluhového poradenství, ochrany spotřebitele, trestního práva, zprostředkování návazné služby, sociálně zdravotního poradenství a dalších.

Především lidé žijící v sociálně vyloučených komunitách, osoby, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy, osoby ohrožené společensky nežádoucími jevy, a zejména pak etnické menšiny.

Realizace sociální služby

Cíle služby

Služba je poskytována uživatelům v  jejich přirozeném prostředí, nejčastěji v  domácnosti uživatele, blízkém okolí jeho bydliště nebo na jiném místě v  lokalitě, kde se zdržuje, dále v  kanceláři terénního programu, na úřadech a v jiných institucích (v případě, kdy si uživatel služby vyžádá pracovníkovu asistenci při jednáních).

a) Rozvoj samostatnosti uživatelů služby v oblasti aktivního přístupu při řešení jejich nepříznivé sociální situace (v první řadě podpora při zabezpečení základních životních potřeb, poté řešení „nástavbových“ oblastí života) b) Větší kompetentnost při jednání na úřadech a vyřizování úředních záležitostí (za podpory a pomoci pracovníka) c) Lepší orientace na trhu práce (s podporou pracovníka) d) Odpovědnost při řešení svých finančních závazků, tj. aktivní komunikace s věřiteli, pravidelné splácení svých dluhů, apod. e) Zvýšení informovanosti cílové skupiny o důsledcích případného rizikového chování, prevenci a nalézání řešení důsledků

Kontaktování osob v terénu Pracovníci terénního programu se pohybují v sociálně vyloučených lokalitách a na místech, kde se často pohybuje cílová skupina, např. na úřadech, v  obchodech atd., kde je aktivně vyhledávají a informují je o nabídce sociální služby terénní programy. Oslovení lidé se pak sami rozhodnou, zda nebo kdy službu využijí.

Základní pojmosloví – terénní programy 1. Kontakt a) Pracovník jej realizuje jak se zájemcem o službu, tak s uživatelem služby b) Pracovník při kontaktu se zájemcem předává informace o poskytované sociální službě „terénní programy“ a nabídce/ deklarování otevřenosti ke spolupráci c) Taková interakce, při které pracovník poskytuje uživateli službu v  instrumentální („povrchnější“) rovině (například: rekapitulace, co je ve spolupráci nového, poskytnutí základního informačního servisu, doporučení instituce návazné péče atd.) d) Využít lze i jinou formu komunikace, např. telefonát, skype komunikací, e-mail atd. Časová dotace kontaktu je cca 10 minut.

Jednání se zájemcem o službu Zpravidla probíhá osobně v terénu, tedy v přirozeném prostředí zájemce o službu. Zájemce je vždy seznámen s nabídkou a pravidly poskytované služby, s právy a povinnostmi obou stran. Po seznámení s podmínkami a jejich odsouhlasením

6

7

2. Intervence

Informace o projektu

Pracovník poskytuje uživateli sociální službu většího rozsahu (v rámci jednorázové konzultace) či v hlubším a složitějším tématu. Jedná se o úkony spojené zejména s:

V  listopadu roku 2010 byla zahájena realizace projektu Romodrom pro regiony – Jihomoravský kraj, reg. č. CZ1.04/3.2.01/19.00170, který byl financován z ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR. Hlavním cílem projektu bylo zmírnění dopadů sociální exkluze obyvatel sociálně vyloučených lokalit a postupné sociální začleňování této cílové skupiny především pomocí terénní sociální práce. Cílovou skupinu projektu tvořili příslušníci sociálně vyloučených romských lokalit v Jihomoravském kraji, ve městě Brně, jeho okrajových částech a Zastávce u Brna. Původní lokalita Újezd u Brna pak byla nahrazena lokalitou Tišnov. Cíl projektu byl naplněn pomocí sociální služby terénní programy, a to v podobě terénní práce, jež probíhala systematicky a pravidelně po dobu 26 měsíců (od 1.11.2010 do 31.12.2012). Mezi cíle projektu patřilo zvýšení samostatnosti uživatelů v řešení jejich životních situací, vedení k zodpovědnosti za vlastní život a zplnomocnění v jednání s institucemi a společností, zvýšení motivace příslušníků obyvatel sociálně vyloučených lokalit k aktivnímu hledání zaměstnání a zapojení do společnosti, dále pak k zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a v neposlední řadě také ke zmírnění výskytu sociálně patologických jevů a kriminality. Hlavní inovativnost projektu spočívala v rozsahu nabízených služeb a v jejich realizaci občanským sdružením Romodrom, zaměřeným přímo na problematiku sociálně vyloučených osob v několika krajích ČR, a tedy i kraji Jihomoravském. Sociální služby byly nabízeny občanským sdružením s letitou zkušeností v této práci, které si snáze získává důvěru cílové skupiny než státem, krajem či obcemi řízená pomoc. Kromě terénní práce v lokalitě bylo realizováno také vytvoření této publikace. V průběhu realizace projektu probíhal sběr dat, mapování situace a vyhodnocování dosažených výsledků. Publikace si klade za cíl zhodnotit vývoj po dobu působení terénní sociální práce z hlediska struktury lokality, zlepšení situace a vyřešení konkrétních problémů. V  jejím rámci bude srovnán stav před zahájením realizace projektu a po jeho ukončení.

a) b) c) d) e) f ) g) h) i) j) k)

problematikou bydlení vyřizováním dávek vymahatelností práva prevencí/řešením důsledků sociálně patologického chování oblastí fungování uživatele sociální služby směrem ke školským zařízením oblastí zaměstnanosti dluhovým poradenstvím řešením diskriminace doprovodem uživatel do institucí návazné péče (či jeho nasměrování) oblastí zdraví uživatelů služby informačním servisem

Časová dotace intervence je cca 30 minut a více.

Ukončení poskytování služby Služba je ukončena ústní nebo písemnou dohodou mezi uživatelem a pracovníkem, a to v případě naplnění cílů služeb a může být ukončena i jednostranně ze strany pracovníka či uživatele (i bez udání důvodu). Důvodem pro ukončení služby ze strany pracovníka (poskytovatele) jsou případy vymezené v pravidlech poskytované služby, se kterými je poskytovatel služby uživatele povinen seznámit.

Hlavní cíle projektu

Stížnosti a jejich vyřizování

a) Zajištění terénní sociální práce v sociálně vyloučených lokalitách a zmírnění dopadů sociální exkluze jejich obyvatel

Uživatel je seznámen o způsobu podávání a vyřizování stížností. Ta může být podána ústně nebo písemně, a to i anonymně. Doba jejího vyřízení nepřekračuje lhůtu 30 dnů a proti výsledku je možné se odvolat. Stížnosti a průběh jejich vyřizování jsou evidovány.

c) Zapojení 100 uživatelů služby do účasti na aktivizačních seminářích probíhajících v  rámci realizace klíčové aktivity daného projektu

Ostatní 1. 2. 3. 4. 5.

8

Služba je poskytována uživatelům sociální služby zdarma. Spolupráce mezi uživatelem služby a pracovníkem o. s. Romodrom probíhá na základě dobrovolnosti. Pracovník je povinen zachovat rovný přístup ke všem uživatelům sociální služby. Uživatel má právo využívat službu anonymně a poskytovatel má povinnost toto právo uživatele respektovat. Poskytovatel sociální služby má povinnost nakládat s osobními údaji uživatelů v souladu se zněním zákona 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

b) Podpoření 480 uživatelů služby během 24 měsíců přímé práce tak, aby bylo dosaženo sociální integrace do společnosti

Dílčí cíle a) Zvýšení samostatnosti uživatelů v řešení jejich životních situací, vedení k zodpovědnosti za vlastní život a zplnomocnění v jednání s institucemi a společností b) Zvýšení motivace příslušníků obyvatel sociálně vyloučených lokalit k aktivnímu hledání zaměstnání a zapojení do společnosti c) Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím d) Zmírnění výskytu sociálně patologických jevů a kriminality e) Aktivní spolupráce na své sociální situaci, včetně oblasti zaměstnanosti

9

Cílová populace projektu a vytipování vyloučených lokalit pro realizaci projektu

Klíčové aktivity projektu

Dle kvalifikovaných odhadů žije na území města Brna sedm tisíc Romů v deseti zjištěných sociálně vyloučených lokalitách. Projekt byl zacílen na okrajové části Brna, Přízřenice, Újezd a Zastávku u Brna. Vzhledem k  tomu, že v  době, kdy byl projekt připravován, byla situace v daných lokalitách jiná než během jeho zahájení. Došlo ke změně jednoho místa působnosti - namísto Přízřenic a Újezdu byla na základě poptávky potenciálních uživatel sociální služby zvolena lokalita Tišnov.

V rámci této publikace je vyhodnocena realizace projektu, data, jež byla v průběhu celého projektu sbírána, zakázky, realizované s  uživateli, a popsán vývoj po dobu působení terénní sociální práce z hlediska struktury lokality, zlepšení situace a vyřešení konkrétních problémů. Publikace popisuje strukturu spolupráce s místními subjekty, obecními úřady a jejich odbory a návaznými sociálními službami a dalšími subjekty.

Inovativnost

Vytvoření Analýzy změny po zavedení TSP v sociálně vyloučených lokalitách Jihomoravského kraje:

Oslovení CS, nabídka služeb terénní sociální práce a její poskytování V rámci oslovování cílové skupiny vyhledávaly terénní pracovníce potenciální zájemce o službu v jejich přirozeném prostředí. Nabídku služby jim předávaly ústně nebo formou informačního letáku, avšak vždy takovou formou, aby zájemce o službu nabídce porozuměl. Výstupem této aktivity bylo oslovení cílové populace, jejíž část se stala pravidelnými uživateli terénních programů. Samotné poskytování terénní sociální práce pak probíhalo podle metodik a jiných interních předpisů o.s. Romodrom. Tým terénních pracovnic

Jak bylo již uvedeno výše, hlavní inovativnost spočívala především v rozsahu nabízených služeb, jejich poskytováním organizací s letitou tradicí v této oblasti a také znalostí romského jazyka u části zaměstnanců, čímž byl umožněn vstup do služby všem obyvatelům vyloučených lokalit, tedy i těm, kteří nemluví a nerozumí česky. Novum je i vytvoření této publikace „Analýza změny po zavedení TSP v sociálně vyloučených lokalitách Jihomoravského kraje“, jež může posloužit nejen odborné i laické veřejnosti, ale i samotným uživatelům sociální služby, protože prezentuje příklady dobré praxe, a zároveň nabízí modelová řešení nejčastějších kauz. Rovněž může úředníkům místních samospráv sloužit jako metodická příručka možných postupů spolupráce mezi obcí, uživateli a NNO. V neposlední řadě se může stát návodem pro NNO, jak realizovat spolupráci na různých úrovních. Unikátnost projektu spočívá i v možnosti srovnat v rámci jednoho projektu lokalitu, která má statut menší obce či města s omezeným přístupem cílové populace k sociálním službám, s lokalitou velkého města, kde má občan možnost řešit své problémy prostřednictvím využití široké nabídky sociálních služeb. Analýza může tedy posloužit uživatelům služby jako návod k řešení možných situací v rozdílných prostředích. Analýza zahrnuje materiály týkající se problematiky sociální práce s  lidmi poznamenanými sociálním vyloučením ve vybraných lokalitách projektu. Současně si dělá ambice posloužit i jako návod, jak precizovat spolupráci mezi místními samosprávami a NNO s cílem pozitivně ovlivnit život sociálně vyloučených obyvatel, a jak sociálnímu vyloučení místních obyvatel společnými silami předcházet.

10

Celoživotní vzdělávání terénních sociálních pracovnic V průběhu realizace projektu absolvovaly terénní sociální pracovníce odborná profesní školení vedoucí ke zvýšení kvalifikace v  rámci individuálního plánu rozvoje pracovníka. Vzdělávací kurzy byly vybírány podle legálních podmínek zákona o sociálních službách 108/2006 Sb., tedy pouze akreditované kurzy MPSV a uznané jako možná součást celoživotního profesního vzdělávání. Z absolvovaných kurzů se jako nejpřínosnější osvědčily Ekonomická gramotnost, Právo a bydlení, Krizová intervence, Týmová práce a syndrom vyhoření a Krizová intervence.

Společné aktivity realizačního týmu V průběhu realizace projektu probíhala supervize pod vedením externího odborného supervizora, a to průměrně 1x za dva měsíce. Supervize byla používána zejména jako klíčový nástroj pro zanalyzování zvoleného postupu při poskytování služeb uživatelům a plánování dalších efektivních kroků spolupráce mezi poskytovatelem sociální služby a uživatelem. Dále byly realizovány jednodenní workshopy pracovního týmu. Zde byl další prostor pro setkávání všech pracovníků. Regionální koordinátorka vedla pravidelné provozní porady týmu terénních sociálních pracovnic, na kterých byl vytvořen prostor pro řešení běžného chodu kanceláře, provozních záležitostí plynoucích ze spolupráce s uživateli služby a institucemi návazné péče, a dále na nich probíhala

Poskytování TSP v terénu

11

kontrola výkaznictví služby a ostatní povinné administrativy.

Semináře aktivní politiky zaměstnanosti pro uživatele sociální služby Během realizace projektu probíhaly semináře na téma aktivní politiky zaměstnanosti. V  jejich rámci byli účastníci z  řad uživatelů sociální služby seznámeni s pracovními možnostmi s  ohledem na jejich kvalifikaci, zaměřili jsme se na zvýšení motivace pro hledání zaměstnání, seznamovali se základními pracovními návyky a nároky na pracovníka u jednotlivých profesí. Nedílnou součástí bylo řešení zakázek uživatelů služby - část Účastníci kurzu aktivní politiky zaměstnanosti semináře byla věnovaná dotazům, vztahujícím se k pracovnímu trhu. Další tématikou bylo řešení zakázek uživatelů v rámci diskriminace na trhu práce a její možné řešení a postupy, které by měli účastníci znát, aby mohli sami řešit své problémy a bránit svá práva. Semináře probíhaly v prostorách kontaktního centra bezplatně.

Zhodnocení realizace projektu V  průběhu celé realizace projektu byla sbírána data, sloužící pro vytvoření přehledu nejčastějších zakázek od uživatelů. Je z  nich možné současně vyčíst, jaké jsou nejproblematičtější oblasti jejich života. Sběr dat probíhal mimo jiné i prostřednictvím elektronického systému Akcept, který byl pro dané účely pořízen a v průběhu realizace projektu upravován, aby bylo dosaženo jeho co největší efektivity při práci s daty. Za období od prosince 2010 do října 2012 byly naplněny tyto indikátory projektu: Počet všech podpořených osob: 496 Z toho počet účastníků seminářů aktivní politiky zaměstnanosti: 90 Počet absolventů kurzů: 5 Tato čísla nejsou čísly finálními, zahrnují údaje platné k  říjnu 2012, kdy dochází k  vydání této publikace. Vycházíme z předpokladu, že plánované indikátory naplníme v plném počtu ve zbývajícím období roku 2012. V rámci výše uvedených indikátorů bylo v roce 2011 realizováno 2 133 zakázek, v roce 2012 s platností k říjnu 1 392 zakázek. Tento údaj nelze vysvětlit snížením počtu uživatelů, ale zejména prohloubením intenzity práce a obtížností jednotlivých zakázek, které terénní pracovníci řešili.

Statistika služeb 2011

Tématika seminářů: •

Trh práce: Orientace na trhu práce, zvyšování kompetencí, řešení diskriminace

•

Zvýšení motivace pro hledání zaměstnání a seznámení s novými pracovními zvyklostmi

•

Změny v sociálním systému, komunikace s Úřady práce a práva v pracovně právním vztahu

•

Spolupráce s  Úřady práce, veřejná služba, veřejně prospěšné práce + dluhové poradenství Dopravní podnik města Brna

•

Nabídka rekvalifikačních kurzů Úřadů práce

•

Příprava na pracovní pohovor

•

Změny v sociálním systému, podmínky přiznání dávek hmotné nouze, veřejná služba a podmínky výplaty podpory v nezaměstnanosti

•

Jak se obléct na pohovor, nácviky telefonních hovorů, tvorba emailu s uživateli, tvorba životopisu

12

Tématika jednoho z kurzů

Intervence

Kontakty

2012 (období 1–9)

Základní poradenství Situační intervence

13

V rámci těchto jednotlivých služeb jsme dále rozlišovali i jednotlivé oblasti zakázek, které zahrnovaly tuto problematiku: Typy zakázek 2011

2012

z pohledu diskriminace.

Zakázka E – Osvětové akce: Poskytování obecných odborných informací souvisejících se zdravotním stavem, zvyšování informační gramotnosti uživatelů, prevence sociálně patologických jevů, vytváření pozitivního obrazu o cílové skupině, vedení uživatelů k samostatnému řešení problémů, řešení prostituce ve smyslu podpory při komunikaci s Policií ČR nebo jinými orgány, úkony poskytující informace o prostituci, informování o rizicích, zajištění ošetření, vyšetření.

Zakázka F – Dluhy: 1. Dluhové poradenství obecné: exekuce, půjčky, Dopravní podnik města Brna, dluhy za plyn a elektřinu, paušály, pojišťovny, popelnice, lichva, úvěry, dluhy na regulačních poplatcích (poplatky za pobyt) 2. Dluhové poradenství bydlení: dluhy na nájmu, na službách, dluhy spojené s užíváním bytu

Zakázka G – Školství: Řešení záškoláctví, umístění dětí do škol, desegregace, zprostředkování doučování, řešení výchovných problémů spojených se školou, komunikace se školou, přijímací řízení, stipendia, informace o nabídce škol, umístění dětí do nultých ročníků (osvěta), pedagogicko-psychologické poradny, komunikace s asistenty pedagoga.

Zakázka H - Zaměstnání + kurzy:

Zakázka A – Bydlení: Získání bydlení, žádosti o byt, ubytování v ubytovnách, azylových domech. Pomoc při údržbě a opravách bydlení, agenda spojená s vyhledáváním bydlení, komunikace s bytovou správou, realitními kancelářemi - obecná jednání v zájmu uživatele ve věci bydlení, kontejnery (odvoz odpadů, placení úhrad za svoz odpadů), noclehárny, řešení nevyhovujících bytových podmínek, převody a rušení smluv ke službám, umístění do domova důchodců, stacionářů, řešení diskriminace při přidělování bytů.

Zakázka B – Dávky: Pomoc při vyřizování dávek sociální podpory a péče, hmotné nouze, při vyřizování důchodů, odškodnění, invalidních důchodů, poměrných důchodů, starobních důchodů, vyřízení příspěvků na péči, ČSSZ.

Zakázka C – Rodinné právo: Rodinné právo – výživné, rozvody, OSPOD, svěření dětí do péče, dětské domovy, výchovné ústavy, řešení dědických řízení, adopce, pěstounská péče, vyřizování občanství a dokladů, komunikace s matrikou.

Pomoc při získávání pracovních míst, zapojení nebo zajištění kvalifikačních a rekvalifikačních kurzů, jednání v zájmu uživatele, komunikace s ÚP, zaměstnanost (brigády, sezónní práce apod.), řešení problémů v pracovně – právním vztahu, pomoc při hledání zaměstnání (tvorba profesních životopisů, e-mailů, nácvik telefonického hovoru), diskriminace při přijímání do zaměstnání.

Zakázka CH - Ochrana spotřebitele: Ochrana spotřebitele – pomoc při reklamacích apod., odmítnutí podepsání smluv z  důvodu etnicity, pomoc při porozumění textu smluv před jejich podepsáním.

Zakázka I - Trestná činnost: Výmaz z  rejstříku trestů, podpora při komunikaci s  Policií ČR či jinými orgány a organizacemi; milost prezidenta, žádosti o podmínečné propuštění, spolupráce s uživatelem služby a jeho sociálním okolí při obvinění z trestně činnosti či spáchání přestupku s cílem minimalizace dalších problémů či porušení zákona, práce s oběťmi trestného činu (lichva atd.); spolupráce na bezpečnostních opatřeních s  policií týkajících se uživatelů; soudní řízení, řešení domácího násilí, preventivní působení na uživatele a jejich sociálním okolí – předcházení páchání trestné činnosti.

Zakázka J – Doprovod: Doprovody k lékaři, bydlení, školství, exekutorské úřady, policie, zaměstnání, k právníkům, na další instituce.

Zakázka D – Diskriminace: Pomoc při řešení všech forem diskriminace, pomoc při nevpuštění či neobsloužení, řešení pracovně právních vztahů

14

Zakázka K - Návazné služby: Zprostředkování návazných služeb, poskytnutí informačního servisu o jiných poskytovatelích služeb, odkázání

15

uživatele na instituce kompetentní k řešení zakázky, předání kontaktů na odborné instituce (domácí násilí, právní služby, doučování, závislosti, gambling, noclehárna, poradna při finanční tísni – oddlužení apod.).

Popis lokalit realizace projektu

Zakázka L – Zdraví:

Zastávka u Brna

Prevence, hygiena, očkování, komunikace s  lékaři a zdravotnickými zařízeními, evidence u zdravotních pojišťoven, vedení uživatelů k základním hygienickým návykům, prevence užívání návykových látek a závislostí, situační intervence (psychologická podpora), pomoc se zajištěním pečovatelské služby (kauzy týkající se zdravotní nemohoucnosti uživatelů - věk, zdravotní stav), spolupráce se zdravotnickými zařízeními. Služba je zaměřena na pomoc v otázkách pravidelných preventivních prohlídek, povinné očkování, zdravotní osvěty.

Obec Zastávka je ve srovnání s okolím poměrně mladá - první zmínky o ní pocházejí z přelomu 18. a 19. století. V souvislosti s  objevením naleziště černého uhlí a zahájením těžby došlo k  osídlení okolní krajiny. Obec byla nazvána Boží Požehnání podle blízkého dolu a svůj dnešní název dostala až v roce 1920. V okolí se těžilo téměř 180 let uhlí a břidlice, což vedlo k dynamickému rozvoji oblasti. Poblíž dolů vznikaly další provozovny: slévárna, hutě, později továrny na výrobu obráběcích strojů, sklárna v  Rosicích, cihelna v  Příbrami, výroba „bulek“ z  uhelného prachu v Zastávce.

Zakázka M - Informace o sociální službě terénní program Romodrom pro regiony: Informování uživatele o poskytovaných obligatorních službách, pravidlech pro poskytování služby, sídle služby, místech poskytování služby a časové dostupnosti.

Zakázka N – Monitoring: Depistáž, monitoring lokality.

S  rozvojem průmyslové výroby, Zastávka u Brna, lokalita projektu docházelo k  výstavbě bytových domů a malých domků pro pracovníky. Stará osada, Martinská osada, Hutní osada, Nová osada – to jsou místa v obci, kam se nejvíce stěhovali nově příchozí, mezi nimi i Romové, kteří měli svoje zaměstnání ve výše zmiňovaných provozovnách. Všichni měli práci, a tím i zajištěny finanční prostředky. V současnosti má Zastávka u Brna 2 435 obyvatel,1 nezaměstnanost se v posledních letech pohybuje mezi 8 a 12% aktuálně činí 10,7%2. Procentuální údaj o nezaměstnanosti v této lokalitě považujeme zkreslený, konkrétní údaje nejsou známy v  důsledku Zákona č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. (Všeobecně je v  sociálně vyloučených lokalitách nezaměstnanost odhadována minimálně na 50%, některé odhady se blíží spíše k 80%.) Vedle starousedlíků žijí v obci občané, kteří se sem postupně přistěhovali za prací. Svůj domov zde získali také občané z jiných zemí. Zejména ti, kteří sem přišli hned v roce 1990, kdy zde bylo zřízeno přijímací středisko Správy uprchlických zařízení MV ČR. Tito se bez problémů sžili s místními občany a nyní zde už vyrůstá nová generace. V  obci se nyní nacházejí lokality téměř výhradně osídleny Romy, kteří mají značně ztížené podmínky při hledání zaměstnání. Po ukončení důlní těžby zůstaly nemovitosti v majetku obce. Změny po roce 1990 a následná transformace společnosti postihla i místní Romy. Jako méně kvalifikovaná pracovní síla byli mezi prvními, kdo přišel o zaměstnání. Seminář aktivní politiky zaměstnanosti

16

1 2

Informace obce Zastávka (údaj platný k 31.10. 2012). Ministerstvo práce a sociálních věcí (údaj platný k 31.12.2011).

17

Romové v  lokalitách se setkávají s  kumulací několika závažných problémů, které silně ovlivňují jejich schopnosti a možnosti vymanit se ze sociálního vyloučení Jedná se nejčastěji o kombinaci těchto problémů: nízká nebo žádná kvalifikace, nedostatečná praxe, nezaměstnanost (nezaměstnatelnost), zadluženost, závislosti, u části nevyhovující bydlení, nedostatečný příjem. Kombinace těchto faktorů znemožňuje těmto lidem vymanit se z pasti nezaměstnanosti, dluhů i chudoby. Obec Zastávka u Brna se k řešení problematiky soužití majority, Romů a cizinců staví velmi zodpovědně. Místní základní a mateřská škola staví na své multikulturalitě, již 20 let pomáhá k  integraci azylantů i Romů do většinové společnosti.

Zastávka u Brna, lokalita projektu Pracovníci bytového hospodářství a pověřené členky zastupitelstva obce pravidelně navštěvují domácnosti a přímo v  terénu řeší otázky týkající se bydlení. Před samotným zahájením realizace projektu problémy zahrnovaly především nedodržování nájemních smluv ze strany nájemníků, ke kterým se různě stěhovávali známí z jiných částí ČR a ze Slovenska. Vznikaly jim dluhy, zvýšilo se procento krádeží v obci a dalších negativních jevů, které nepřispívaly k celkovému dobrému klimatu v obci. V rámci projektu jsme zde navázali spolupráci s cca 50 obyvateli převážně romského etnika. Romská komunita není nijak oddělená od ostatních obyvatel. Vedle sebe v  bytových i rodinných domech žijí ostatní obyvatelé Zastávky. Byty jednotlivých romských rodin se nacházejí v těsné blízkosti Obecního úřadu. Uživatelé služby se v této lokalitě nejvíce potýkali s neznalostí svých práv, nezaměstnaností (téměř celá zdejší romská komunita je bez zaměstnání a s mizivou možností práci sehnat), část uživatelů řešila problémy s bydlením. Další problém, se kterým se naši pracovníci při práci s uživateli setkali, je zvyšující se počet postižených dětí v obci, kterým rodiny potřebují zajistit servis, který je často mimo jejich možnosti. Nejintenzivnější, časově nejnáročnější a pracovně nejrůznorodější je spolupráce s Romy žijícími v jednom z uváděných bytových domů. S uživateli jsme se zaměřili především na řešení jejich finanční a sociální situace, vše, co souvisí s  hospodařením domácností, výchovou a vzděláváním dětí, zdravotní péčí v souvislosti s plněním svých rodičovských povinností, povinností dospělého občana. Důraz byl také kladen na hygienu a hygienické návyky v jednotlivých domácnostech.

Tišnov Správní obvod obce s  rozšířenou působností Tišnov3 (dále jen ORP Tišnov) se nachází v  severozápadní části Jihomoravského kraje. První zmínky o obci pocházejí z  roku 1233 a souvisí se vznikem blízkého kláštera. Tehdejší vesnice se nacházela poblíž důležité obchodní spojnice. Poloha obce způsobila, že Tišnov byl několikrát svědkem válečných událostí. Po vybudování železnice do Brna a Havlíčkova Brodu došlo k prudkému rozvoji města. Velkým přínosem bylo také vybudování sanatoria, ze kterého je dnes nemocnice. Z  hlediska počtu obyvatel (29  491 v  roce 2011) zaujímá ORP Tišnov 13. místo a z hlediska rozlohy (34 253 ha) 12. místo mezi 21 ORP nacházejícími se na území Jihomoravského kraje. Z  hlediska Jihomoravského kraje je ORP základní jednotkou v oblasti střednědobého plánování rozvoje sociálních služeb. Samotný správní obvod ORP Tišnov je tvořen městem Tišnovem a dalšími 59 obcemi.4 Je zde důležitý železniční uzel, který město spojuje s blízkým Brnem, Prahou, Vídní a dalšími. V okolí je také dostupná dálnice D1 a silnice druhé třídy, které spojují Tišnov s dalšími městy. Ve městě se nacházejí tři mateřské školy, dvě Tišnov, lokalita projektu základní školy, základní umělecká škola, střední odborné učiliště a gymnázium. Do  oblasti školství lze zařadit také dům dětí a mládeže. V  obci se nachází nemocnice s lékařskou službou první pomoci. Město Tišnov má velmi dobře rozvinutou občanskou vybavenost. Ve vztahu ke svým občanům se vedení města snaží vytvářet co nejpříznivější životní prostředí. V roce 2009 obdrželo od MPSV ocenění Obec přátelská rodině. Dle ukazatele počet obyvatel celkem v obcích SO ORP Tišnov v období 2000 – 2011 došlo k mírnému nárůstu počtu obyvatel. Jedná se o evidenci podle kritéria trvalý pobyt. Výše uvedená data o počtu obyvatel je užitečné doplnit ukazatelem přirozeného přírůstku obyvatelstva, který zohledňuje bilanci narození a úmrtí obyvatel správního obvodu dle kritéria trvalého pobytu. V rámci dekády je v posledních letech patrný příklon ke kladné bilanci. Z  údajů, týkajících se přirozeného přírůstku obyvatel a přistěhovaných, vyplývá, že mírný nárůst počtu obyvatel v regionu je způsoben převážně migrací obyvatel, nikoliv cestou přirozenou, tedy zvýšením porodnosti. Pokud srovnáme výsledky sčítání lidu z roku 2001 a 2011 za obce ORP Tišnov z hlediska věkové struktury tří statisticky sledovaných věkových skupin, zjistíme stárnutí místní populace. V  roce 1990 došlo k  největšímu úbytku obyvatel města, v  posledních letech se jejich počet drží mezi 8 a 9 tisíci, k 31. 12. 2011 jich bylo 8 714. Ve stejném období byla nezaměstnanost v obci 10,4%, zatímco průměrně v kraji Brno – venkov 7,6%. V průběhu posledních let se setkáváme s podobnými hodnotami - míra nezaměstnanosti kolísá mezi 8.5% a 10.5% v obci a 7.4% a 8.6% v celém okrese. Podle údajů ze SLDB 2011 se více než 94% obyvatel hlásí k české nebo moravské KUDLÁČEK, Michal. SOCIO - DEMOGRAFICKÁ ANALÝZA SPRÁVNÍHO OBVODU ORP TIŠNOV. Www.tisnov.cz [online]. Tišnov, 2012 [cit. 2012-10-24]. Dostupné z: http://www.tisnov.cz/soubor/demograficka_analyza_tisnovsko_kpss-4.pdf. 4 KUDLÁČEK, Michal. SOCIO - DEMOGRAFICKÁ ANALÝZA SPRÁVNÍHO OBVODU ORP TIŠNOV. Www.tisnov.cz [online]. Tišnov, 2012 [cit. 2012-10-24]. Dostupné z: http://www.tisnov.cz/soubor/demograficka_analyza_tisnovsko_kpss-4.pdf. 3

Zastávka u Brna, lokalita projektu

18

19

národnosti, k romské národnosti se přihlásilo pouze 0,04% obyvatel. Příčinou může být i historický vývoj, jímž byl holocaust Židů a Romů. Na stránkách obce se uvádí, že 32 občanů bylo z  rasových důvodů umučeno, několik desítek dalších (bez uvedení rasy) zahynulo v koncentračních táborech, bylo popraveno, či zabito při bombardování. Ze sčítání lidu vyplývá obecný trend zvyšujícího se počtu osob s  dosaženým úplným středním vzděláním s  maturitou a vyšším odborným vzděláním, a také zvyšující se počet osob s  dosaženým vysokoškolským vzděláním v regionu. Tišnov, lokalita projektu V rámci projektu jsme v lokalitě Tišnova působili od ledna 2011. Navázali jsme spolupráci s  Odborem sociálních věcí na Městském úřadě Tišnov, zejména s kurátorem pro dospělé a zároveň vedoucím odboru sociálních věcí. Byl velmi vstřícný jak k uživatelům, kteří se ocitli v tíživé situaci, tak i ke spolupráci s naší organizací, nově působící v jejich městě. Oproti Brnu zde byl značný rozdíl v  přístupu úřadů i řadových úředníků ke komplikovaným problémům uživatelů. Místním úřadům není lhostejná budoucnost obyvatel Tišnova a snaží se jejich situaci řešit individuálně. Vzhledem k tomu, že jde o maloměsto, probíhá tu zároveň silná sociální kontrola, a to nejen ze strany úřadů. Problémovou lokalitou v Tišnově, kde jsme v  rámci projektu působili, jsou dva bytové domy. Tato oblast má znaky sociálně vyloučené lokality, avšak není typickou sociálně vyloučenou lokalitou, s  jakou se setkáváme například v  Brně. Většina zdejších obyvatel jsou lidé a rodiny, potýkající se se špatnou finanční situací, závislí na dávkách státní sociální podpory. Stav bytů v těchto domech je špatný. Hlavními komplikacemi spojenými s užíváním těchto bytů je to, že se zde topí uhlím a dřevem, a dále pak přítomnost plísně, kterou nelze bez stavebního zásahu odstranit. Na rozdíl od Brna a komerčních ubytoven je cena nájemného v Tišnově úměrná stavu bytů. Pro srovnání s ubytovnou na ulici Markéty Kuncové v Brně, kde měsíční jemné dosahuje i 11 000,- Kč za byt o velikosti 1+1, měsíční nájemné se u jednopokojového bytu v Tišnově v ulici Na Mlékárně pohybuje kolem 2 000,- Kč. Městským úřadem v Tišnově byla spolupráce s o. s. Romodrom hodnocena kladně. Kromě zvýšení samotných kapacit poradenství nabízeného a poskytovaného uživatelům přímo v terénu a facilitace komunikace uživatelů s institucemi, ocenil MěÚ Tišnov zejména spolupráci v oblasti zprostředkování a zajištění domácího doučování. Další oblastí spolupráce byla komunikace na úrovni pracovní skupiny pro osoby sociálně vyloučené v rámci procesu komunitního plánování sociálních služeb ORP Tišnov, která pomohla při mapování potřeb uvedené cílové skupiny.

20

Brno Brno je centrem jižní Moravy a  krajské město Jihomoravského kraje. S  téměř 400  000  obyvateli je po  Praze druhým největším městem České republiky. Je správním střediskem Jihomoravského kraje, v jehož centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. Relevantní statistické údaje neexistují, jsou používány kvalifikované odhady, které udávají cca 15-17 tisíc Romů na území města Brna, z toho 8-10 tisíc žije v sociálně vyloučených lokalitách. Mapa sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených lokalit v ČR z roku 2006 (Gabal Analysis & Consulting) identifikuje v Brně čtyři, nacházející se na území městských částí Brno-střed, Brno-Sever, Brno-Jih a Brno-Židenice.

Ubytovna Jarní

V této části textu vycházíme především z empirických znalostí dané problematiky, a také z bakalářské práce Renáty Machalové5, v níž se zabývala vlivem vzdělání na nezaměstnanost u Romů. Ve své práci uvádí, že k největšímu přírůstku Romů v Brně došlo v letech 1970 – 1975, zčásti migrací ze Slovenska, zčásti přirozeným přírůstkem (Identifikace lokalit 2008:13). Příliv Romů ze Slovenska neustává a jejich koncentrace vede ke vzniku a rozšiřování sociálně vyloučených lokalit. Existuje zde pět největších sociálně vyloučených lokalit, s převážně romským osídlením. Na jiném místě této publikace se podrobnějším historickým exkurzem zabývá Ing. Karel Holomek. Dle Identifikace lokalit (2008) jsou nejpočetnějšími v Brně Zábrdovice I.6, Husovice7, Zábrdovice II.8, Trnitá9, Staré Brno10. Lokality se nacházejí poblíž centra na území MČ Brno střed, Brno sever a Staré Brno. Dále existují lokality menšího rozsahu, vyskytující se např. v jednom (nebo několika málo) bytovém domě nebo v ubytovně11. (Identifikace lokalit, 2008:35-36).

MACHALOVÁ, Renáta. Vzdělání jako předpoklad zaměstnatelnosti Romů v sociálně vyloučených lokalitách. Studie pro lokality v Brně [online]. Brno, 2012 [cit. 2012-10-22]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/350996/fss_b/?lang=en. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Markéta Horáková. 6 Ulice: Cejl, Bratislavská, Francouzská, Spolková, Příční, Stará, Hvězdová, Přadlácká, Körnerova, Soudní, Milady Horákové. 7 Ulice: Vranovská, Mostecká, Dukelská třída, Hálkova, Nováčkova, Dačického, Rotalova, nám. Republiky, Lieberzeitova, Jana Svobody. 8 Ulice: Vlhká, Špitálka, Plynárenská, Stavební, Podnásepní, Křenová. 9 Ulice: Štěpánská, Cyrilská, Rumiště, Masná, Koželužská, Mlýnská, Přízová, Dornych, Zvonařka, Plotní, Konopná, Rosická. 10 Ulice: Leitnerova, Hybešova, Václavská, Anenská, Kopečná, Křídlovická. 11 Ulice: Markéty Kuncové, Kuldova, Krokova, Šámalova, Životského, Staňkova, Lidická, Křižíkova. 5

21

Jak uvádí Machalová, je nezaměstnanost v  České republice poměrně nízká vzhledem k  ostatním státům Evropské unie. Za březen 2012 byla nezaměstnanost u nás 6,7%. V porovnání s touto hodnotou je vysoce alarmující nezaměstnanost Romů v ČR, která je odhadována na 80 - 90%. V letních měsících bývá hodnota nižší, odhady hovoří o 70%. Ty, které autorka uvádí, nejsou podloženy žádnými oficiálními daty, vycházejí z údajů uvedených v Identifikaci sociálně vyloučených lokalit a zpracování jejich mapy ve městě Brně z roku 2008. Dle kvalifikovaného odhadu Ing. Karla Holomka12 jsou aktuální i pro současnou situaci v sociálně vyloučených romských lokalitách, a to nejen ve městě Brně. Jak uvádí Sirovátka (2003)13, nízká úroveň lidského kapitálu Romů zůstává jejich základním handicapem na trzích práce. Z výzkumu vyplývá, že v letech 2000/2001 byla míra nezaměstnanosti Romů v ČR podle dosaženého vzdělání následující (Sirovátka 2003:24): Tabulka č. 1 (převzato: Sirovátka, T., 2003, doplněno dle ČSÚ s vlastními výpočty autorky) Romové ČR Žádné, neúplné základní vzdělání, základní 65,7% vzdělání14 Neúplné střední vzdělání15 33,8% Střední a vyšší vzdělání16 10,3%

21,6% 8,4% 4,1%

V roce 2001 byla míra nezaměstnanosti v populaci ČR 8,1% (ČSÚ), u Romů 46,3%. Data pro ČR sbíral ČSÚ v populaci starší 15 let. Jelikož se konkrétními popisy lokalit a kazuistikami bude zabývat další část textu, domníváme se, že je popis lokality Brna dostatečný. Další zdroje lze nalézt v několika studiích a teoretických textech jiných autorů.

Popis zavedení služeb terénní programy v  rámci projektu Romodrom pro regiony - Jihomoravský kraj Projekt byl realizován v období od listopadu 2010 do prosince 2012. V prvních dvou měsících byl sestaven kompletní realizační tým projektu, byly nastaveny pravidla řízení a kontroly. Byly pronajaty kanceláře pro lokalitu Brno a domluvena spolupráce na hledání kanceláří v lokalitě Zastávka u Brna. Ta byla postavena na setkávání koordinátorky projektu se zastupitelkou obce Zastávka, ke kterému docházelo na metodických poradách svolávaných 1x za tři měsíce krajskou koordinátorkou Jihomoravského kraje. Souběžně pak během prosince 2010 proběhlo výběrové řízení na obsazení pozice realizačního týmu, na jehož základě byla vybrána poslední terénní sociální pracovnice. Tým tvořili stávající zaměstnanci o.s. Romodrom, s nimiž byla realizovaná dlouhodobá spolupráce. Způsob výběru se podřídil především požadavkům na výkon profese podle zákona 108/2006Sb., o sociálních službách. Dalším kritériem byly získané zkušenosti z terénní sociální práce s cílovou skupinou. Uchazeči byli osloveni na běžných serverech formou inzerátu a v rámci nabídky ÚP Brno. Byly pronajaty další kancelářské prostory, vybaveny výpočetní technikou, připojeny na internet a brněnská kancelář navíc vybavena IT telefonem. Samotná terénní práce pak probíhala od prosince 2010, a to zejména formou kontaktování uživatelů v  lokalitách Brno Židenice, Zastávka u Brna a Tišnov. Poslední zmiňovaná byla zvolena na základě setkání na metodické poradě konané na KÚ Jihomoravského kraje a plynoucí z potřeby nahradit jednu z  původních lokalit projektu vzhledem k  migraci cílové skupiny jinam. Zde byla s městem Tišnov dojednána možná spolupráce, konkrétně s vedoucím sociálního odboru a kurátorem pro dospělé. Bylo domluveno, jak bude spolupráce probíhat a že bude také uzavřena smlouva o spolupráci. Současně jsme obdrželi tipy na některé rodiny, pro které by naše služby byly potřebné. Od ledna začaly TSP navštěvovat i tuto lokalitu. V  průběhu této první fáze byla nastavena jak smluvní spolupráce s  danými obecními úřady, tak také spolupráce s  dalšími institucemi ve vybraných lokalitách. Kromě obecních úřadů a jejich odborů (zejména bytových a sociálních), to pak byly romská poradkyně a krajská koordinátorka Jihomoravského kraje. V  neposlední řadě pak spolupracující neziskové organizace, abychom se vyvarovali duplicity služeb a nastavili pravidla kladné spolupráce ve prospěch uživatele služby.

Ing. Karel Holomek, předseda Společenství Romů na Moravě, o. s., zakladatel Muzea romské kultury, redaktor Romano Hangos, politicky aktivní hlavně v otázkách kolem integrace Romů. 13 Vedoucí Institutu pro veřejnou politiku a sociální práci. 14 Sirovátka uvádí kategorie 1) bez vzdělání a neúplné základní vzdělání (75,7% nezaměstnanost Romů) a 2) dokončené základní vzdělání (55,6% Romů). Pro možnosti srovnání byl vytvořen aritmetický průměr. 15 Dle Sirovátky ISCED 3, dle ČSÚ střední vzdělání bez maturity. 16 Dle Sirovátky ISCED 4 a výše, dle ČSÚ dvě kategorie 1) střední vzdělání s maturitou a 2) vysokoškolské vzdělání. Vytvořen aritmetický průměr pro možnost srovnání. 12

22

V  rámci samotné terénní práce probíhal kromě monitoringu a kontaktování uživatelů v  terénu i průběžný sběr dat. Byla realizována prostřednictvím elektronického systému výkaznictví, prostřednictvím průběžných cca 3 měsíčních zpráv, v nichž terénní pracovnice hodnotily vývoj lokalit, situaci uživatelů a průběh řešení zakázek. Tato data byla podstatná nejen pro potřebu kontroly plnění indikátorů projektu, ale i pro srovnání počátečního stavu daných lokalit a uživatelů, který byl následně porovnáván s koncovým stavem, a díky němuž bylo možné hodnotit alespoň přibližnou úspěšnost daného projektu. Pochopitelně ne všechna lze kvantifikovat a vyjádřit čísly. Právě tím se zabývá tato kapitola textu, v níž se zabýváme celkovým hodnocením projektu, a to z pohledu struktury lokality, změn v ní realizovaných, sociální a materiální úrovně uživatelů a realizované spolupráce s  partnery projektu. Pro celkové hodnocení projektu bylo také nezbytné vyjádření těchto partnerů ke spolupráci a její celkové shrnutí z pohledu obecních úředníků a úřadů. Odehrávalo se také průběžné hodnocení, a to jak ústní, tak písemnou formou.

23

V průběhu realizace projektu probíhaly pravidelné metodické porady týmu, supervizní setkání, na nichž se řešily jak kazuistiky uživatelů, tak interní vztahy týmu, dále pak celoorganizační workshopy umožňující sdílení informací z různých lokalit, a v neposlední řadě také vzdělávání všech pracovníků týmu. Vzdělávací aktivity byly vybrány na základě komunikace s pracovníky v přímé péči za spolupráce s metodičkou organizace a nastavovány podle individuálních potřeb jednotlivých zaměstnanců. Proběhly kurzy zaměřené na ekonomickou gramotnost, právo a bydlení, krizovou intervenci, prevenci syndromu vyhoření, síťování služeb a mnohé další, z nichž většinu získaných poznatků jednotliví pracovníci uplatnili v praxi. Další klíčovou aktivitou, zahrnutou v rámci projektu, byly semináře aktivní politiky zaměstnanosti. V jejich rámci bylo proškoleno 100 účastníků v oblastech jako právo, povinnosti zaměstnance i zaměstnavatele, diskriminace na trhu práce, reagovaly na aktuální změny v legislativě, zabývaly se i novým systémem výplaty sociálních dávek, změnami v hodnocení příspěvku na péči či novým typem sociálních karet. Všichni získali osvědčení o účasti na daném semináři s vymezením tématu. Účelem bylo nejen jejich seznámení s konkrétními fakty, ale i vytvoření bezpečného prostoru pro výměnu a sdílení zkušeností jednotlivých účastníků. V následující kapitole se budeme zabývat popisem jednotlivých lokalit a jejich vývojem v průběhu realizace celého projektu se zaměřením na konkrétní problematiku zde řešenou. Navazující kapitola pak obsahuje jednotlivé kazuistiky jako ukázky možných problémů a řešení.

Zastávka u Brna Jak již bylo zmíněno v předchozím textu, ve zdejší lokalitě působí nárazově více neziskových organizací poskytujících především terénní sociální služby. Chyběla zde pravidelná, zvláště pak časově a místě dostupná forma sociálně-právního poradenství, sociální a terénní práce. I proto byla zvolena jako vhodné místo pro realizování tohoto projektu. Situace obyvatel, na něž byl projekt zacílen, by se dala shrnout tak, že nájemní byty i byty v  osobním vlastnictví jednotlivých rodin se nacházejí v  těsné blízkosti Obecního úřadu v Zastávce. Tito obyvatelé byli sociálně vyloučeni, žili v nehygienickém prostředí, postrádali velkou většinu hygienických návyků. Dalším velkým problémem byla neznalost či zaostalost týkající se vlastních práv, povinností, nároků apod. Nezaměstnanost, školskou a zdravotní problematiku jsme již nastínili

24

TSP s klientem

v předchozím textu. Nyní pár slov k realizaci celého projektu ve zdejší uvedené lokalitě. Na začátku našeho působení v obci Zastávka jsme se soustředili především na monitoring lokality a na zpracování jasného a srozumitelného přehledu na zdejší sociálně vyloučenou komunitu (především romských obyvatel). Je na místě zdůraznit, že jsme se nevyhýbali ani takovým kontaktům, uživatelům, rodinám a spolupráci s uživateli, kteří žili společně v jedné domácnosti či v sousedství s většinovou společností. Zpočátku před dovybavením a zasíťováním kanceláře byly jednotlivé zakázky řešeny v přirozeném prostředí uživatelů a souběžně probíhalo jejich intenzivní kontaktování a navazování spolupráce. V březnu roku 2011 jsme již plně fungovali díky zajištění prostor od obce jak v terénu, tak v poradně zaměřené na základní sociální poradenství, která se nacházela nedaleko od bydliště našich uživatelů. Spolupráce probíhala v několika krocích. Po nakontaktování uživatelů v terénu jsme je následně směřovali k dořešení zakázky i do prostor kanceláře, a to z velmi jednoduchého důvodu. Cílem spolupráce bylo nejen zdárné vyřešení uživatelova aktuálního problému, ale také vybavení uživatele sociální služby kompetencí aktivně řešit svoji nepříznivou situaci v čase, kdy ještě není vyhrocená do krajnosti, tudíž i lépe řešitelná. Vzhledem k tomu jsme se zaměřili především na povzbuzení motivace a pomoci k uvědomění si možnosti řešit problém aktuálně a neodkládat jej na neurčito. Zaměřovali jsme se na upevnění přátelských a důvěrných vztahů se stávajícími uživateli, a dále také na postupné seznamování a získání důvěry u uživatelů nových, kteří nás oslovili sami na základě doporučení od našich stávajících uživatelů nebo jsme se sami aktivně vyhledali. S uživateli jsme nejčastěji konzultovali a řešili otázky týkající se problematiky bydlení, dluhů na nájemném, službách a komunálním odpadu. Většině uživatelů končila nájemní smlouva, hrozilo vystěhování a s ním spojené problémy. Během našeho působení v Zastávce se nám podařilo jednak uživatele motivovat k pravidelným platbám nájemného, postupnému splacení vzniklých dluhů z  minulosti, v  případě problémů či nečekaných finančních výdajů ke komunikaci s  obecním úřadem, vysvětlit danou situaci a požádat např. o odložení některých plateb souvisejících s bydlením apod. Velmi pozitivní je, že ke konci našeho působení v Zastávce mají téměř všichni uživatelé uzavřenu s obecním úřadem nájemní smlouvu. Dalším velkým problémem, který úzce souvisí s  problematikou bydlení, jsou vztahy, sympatie a nenávist mezi romskými obyvateli v jednom z bytových domů. Zažité negativní vztahy a odmítavý postoj mezi jednotlivými nájemníky, kterých jsme si hned na počátku realizace projektu povšimli, jsou odrazem dlouhodobého nezájmu, neřešení situace a neexistence či nepoužívání sankčních prostředků k  nápravě vzniklé situace. Tato skutečnost vedla ke stupňování negativních a nepřátelských vztahů. Nájemníci se začali vzájemně urážet, fyzicky i psychicky napadat, obviňovat a udávat. Jako vhodné řešení k  urovnání sousedských vztahů, k  tomu, aby mohly vzniknout čisté a upravené společné bytové prostory a k navození poklidného soužití nájemníků, jsme se soustředili na to, aby byl pro celý bytový dům jmenován domovník – hospodář. Tuto situaci jsme se přes rok snažili řešit. Zhruba po roce byla ustanovena funkce domovníka a postupně se z negativně a nepřátelsky naladěných sousedů stali lidé, kteří se – i přes občasné konflikty - vzájemně lépe tolerují a snaží se žít bez větších konfliktů. V současnosti vedení obce a zastupitelstvo věnuje nejvíce energie zajištění finančních prostředků pro novou výstavbu sociálních bytů v jedné z lokalit – Martinská osada. V rámci rozpočtu obce a možností se vkládají také finanční prostředky do obnovy bytů, a tím zlepšování úrovně bydlení. Tým pracovníků se v rámci projektu aktivně podílel na udržení stavu zlepšeného bytového fondu a motivaci obyvatel k předcházení jeho devastaci.

25

I ve zdejší lokalitě se objevuje problém se zadlužením. Všichni naši uživatelé se nám od počátku svěřovali především s  tím, že mají velké množství dluhů a nejsou motivováni k  řešení vlastní dluhové problematiky. Jednalo se především o ty uživatele, kteří byli dlouhodobě nezaměstnaní, pobírají invalidní důchod a žijí ve společné s  rodiči či více členy domácnosti. Tito uživatelé se ocitli v  tzv. dluhové pasti, kdy se snažili splatit vzniklý dluh, exekuci další nevýhodnou půjčkou. Lze konstatovat, že v rámci intenzivní terénní práce a informování se počet takto smýšlejících snížil. Některým uživatelům byla dokonce schválena insolvence. Z velké části se uživatelé naučili splácet vzniklý dluh po měsíčních splátkách, komunikovat s věřiteli, exekutory, nabyli zvýšeného povědomí o dluhové problematice, o svých právech a povinnostech, začali aktivně řešit svoji finanční situaci a v případě vzniklých problémů se na nás dokázali obrátit a zažádat o společné řešení nastalé situace. Naše působení v Zastávce se neodvíjelo pouze od navázání vztahů a řešení problémů s tamější romskou komunitou. Velmi častá, intenzivní a víceméně přátelská komunikace a spolupráce byla za našeho působení a realizace projektu zřejmá u vedení a zaměstnanců Obecního úřadu Zastávka a Městského úřadu Rosice. Jedno z nejčastějších řešených témat, především u mladší části uživatelů, byla zaměstnanost, resp. nezaměstnanost. Na počátku našeho působení v lokalitě se na nás obrátilo více než 50% obyvatel sociálně vyloučených komunit se žádostí o zprostředkování zaměstnání. Zhruba po půlročním působení v  Zastávce jsme zjistili, že celých 95% zdejších Romů v produktivním věku vůbec nepracuje a zbylých 5% se živí prací tzv. načerno. V rámci změny jsme s nimi začali intenzivněji spolupracovat na aktivním hledání zaměstnání, brigád či přivýdělků. Je nutné konstatovat, že ne všichni měli o získání pracovního místa takový zájem, jak zpočátku tvrdili, zejména s ohledem na zaměstnání s podmínkou dojíždění. Uvědomili jsme si, že bude nutné zdejší komunitu vzdělat i v oblasti trhu práce a zaměstnanosti, výhod, sankcí apod. Přestože nám dalo velké úsilí uživatele v této věci motivovat a vnímat výhody plynoucí z toho, že je člověk zaměstnaný, podařilo se nám cca 5% uživatelů dovést k sehnání legální práce (pracovní poměr, brigáda, dohoda o pracovní činnosti). Obec umožňuje vykonávat veřejnou službu, ale ze strany obyvatel není o tuto aktivitu příliš velký zájem. Se zaměstnaností a nalezení vhodného zaměstnání souvisí i další velký okruh, jenž spadá do náplně terénní sociální práce, a tím je vzdělanost a vzdělávání. Na samotném počátku našeho působení v Zastávce jsme velmi rychle zjistili, že děti nenavštěvují zdejší školu, a to i přesto, že docházka na ZŠ je po dobu 9-ti let ze zákona povinná, a škola se nachází blízko jejich bydliště. K řešení této nepříznivé situace jsme využili kontakty s rodiči dětí a následně také s obecním úřadem. Přestože by děti do škol rády chodily (doma se nudí), rodiče je tam neposílají, a to z důvodů nezralosti, nemoci, diskriminace, zdravotního či jiného postižení dítěte apod. Lze však konstatovat, že hlavní příčinou záškoláctví byla nemotivovanost rodičů děti do školy poslat. V této věci jsme s rodiči pracovali individuálně, někteří rodiče důležitost vzdělávání přijali, jiní ne. Přesto lze konstatovat, že se nám podařilo alespoň u více jak poloviny uživatelů sociální služby dosáhnout toho, že děti posílají do školy.

na základě doporučení našich stávajících uživatelů nebo od vedení obecního úřadu v  Zastávce či městského úřadu v  Rosicích. Neopomenutelnou součástí naší práce bylo to, aby uživatelé nejen chtěli řešit svůj problém, vzniklou situaci, ale aby ji také uměli vyhledat pomoc včas. Z  našeho pohledu i z  pohledu uživatelů je potřeba, aby v  této lokalitě pokračovalo poskytování terénních sociálních služeb. Pro mnohé z  nich jsou dva roky příliš krátká doba k tomu, aby stabilizovali svou osobní situaci a posunuli se k lepšímu životu.

Tišnov Děti z Tišnova V Tišnově jsme začali působit v rámci projektu v  únoru 2011. Po monitoringu lokality terénní sociální pracovnice navázaly kontakt s  místními obyvateli, kterým nabízely služby v  rámci terénního programu. Dále navázaly spolupráci s  městským úřadem, konkrétně s vedoucím  odboru sociálních věcí, který působí na úřadě jako sociální kurátor pro dospělé, s Odborem správy majetku a investic. V září roku 2011 v Tišnově vznikla v rámci komunitního plánování nová pracovní skupina „Osoby ohrožené sociálním vyloučením“, ve které má o.s. Romodrom svého člena. Nejčastější problematiku jsme zmínili již v  textu zabývajícím se popisem této lokality. V  této části se zaměřujeme na podrobnější charakteristiku problematiky s konkrétními důsledky. Většina zdejších obyvatel se potýká se sociálním vyloučením kvůli místě jejich bydliště. Uživatelé se často setkávají s předsudky např. u zaměstnavatelů, u kterých se ucházejí o pracovní místo. Stačí zaměstnavateli sdělit, kde člověk bydlí, a hned se změní pohled a jednání zaměstnavatele vůči uchazeči o práci. Tato „stigmatizace“ daná lokalitou, kde člověk bydlí, se objevuje i v Brně.

Díky pozitivní spolupráci s  vedením sociálního odboru v  Rosicích jsme naše terénní služby a poradenství mohli postupně rozšířit i do lokality Rosice a okolních vesnic, kde jsme se seznámili a navázali spolupráci s novými uživateli. Škála problémů, se kterými se tito lidé potýkali, byla velmi obdobná jako v Zastávce.

Nejčastějšími problémy tišnovských uživatelů jsou: Dluhy - na nájemném a komunálním odpadu, na elektřině, zdravotním pojištění, pokutách dopravních podniků aj. Stav bydlení – v domech v lokalitě je častá plíseň na stěnách, která negativně působí na zdravotní stav obyvatel. Sociální dávky – hlavně vyřizování dávek v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc). Z dávek státní sociální podpory jsou nejčastěji pobírané: příspěvek na bydlení a příspěvek na dítě, rodičovský příspěvek.

Zhruba po ročním působení v  Zastávce a okolí jsme si s  uživateli na sebe zvykli, věděli jsme, co můžeme jeden od druhého čekat, uživatelé k nám našli nebývalou důvěru, přátelský vztah a s naší pomocí a podporou počítají. Snažili jsme se i nadále o upevňování přátelských vztahů a získávání důvěry u dalších a dalších uživatelů, jež nás oslovili

V lokalitě Tišnov shledáváme jako největší dosavadní úspěch pramenící ze spolupráce terénních sociálních pracovnic o.s. Romodrom s  uživateli sociální služby udržení bydlení u dvou rodin, kterým hrozilo vystěhování z  obecních bytů, a to kvůli dluhům na nájemném a službách spojenými s  užíváním bytu. Město uzavřelo s  dlužníky splátkový kalendář

26

27

a splátky byly nastaveny s ohledem na finanční situaci rodin. Po prvních třech měsících řádného splácením byly uživatelkám vystaveny nové nájemní smlouvy na dobu určitou, čímž uživatelky dosáhly na příspěvek a doplatek na bydlení. Uživatelky dodnes dluh na nájemném splácí a jedna rodina dokonce dostala přidělený byt v lepším stavu. U většiny uživatelů, se kterými dlouhodobě spolupracujeme, je patrný posun v samostatnosti a schopnosti produktivně komunikovat s úřady.

Brno-Židenice Městská část Židenice leží na území Brna, nedaleko centra a současně také nedaleko naší kanceláře. Ve zdejší lokalitě žijí jednotlivci i celé rodiny, které jsou sociálně vyloučené anebo jsou sociálním vyloučením ohroženy. Spousta uživatelů z této lokality se ocitá na hranici chudoby a nejsou schopni z vlastních zdrojů pokrýt ani své základní životní potřeby jsou odkázáni na čerpání sociálních dávek. S tím souvisí další závažný problém, a to je vysoká nezaměstnanost (a často i nezaměstnatelnost) uživatelů. Ve většině případů mají pouze základní vzdělání a dlouhodobě se jim nedaří sehnat si práci. To je zapříčiněno nejen nízkou či nulovou kvalifikací uživatelů, ale i předsudky ze strany zaměstnavatelů. I když uživatelé chtějí pracovat, není jednoduché jim pomoci práci najít. Většinou si zdejší lidé přivydělávají „na černo“, tedy v rámci šedé ekonomiky. V Židenicích jsme v prosinci roku 2010 začali monitorovat komerční ubytovnu na ulici Markéty Kuncové, která je situována ve čtyřpodlažním činžovním domě u hlavní silnice. Většina zdejších nájemníků jsou Romové. Je to asi nejproblémovější místo Židenic s největší koncentrací romských obyvatel. Dříve tento dům sloužil jako ubytovna pro zaměstnance Zbrojovky Brno. Protože se jedná o jedno z mála zařízení svého druhu v Brně, které přijímá romské rodiny s dětmi, došlo zde postupem času k nárůstu jejich počtu. Dnes na ubytovně žije přibližně 80 sociálně slabých rodin. Koncentrace takového počtu sociálně slabých rodin s sebou nese časté stížnosti obyvatel sousedních domů. Časté jsou i výjezdy Městské policie, a to hlavně kvůli rušení nočního klidu, vandalizmu a krádežím. Kvalita bydlení je naprosto neúměrná ceně nájmů. Dům je ve špatném stavu a nesplňuje hygienické podmínky. Majitel požaduje po nájemnících vysoké nájmy a dokonce si vybírá zvlášť poplatky za elektřinu a vodu. Tyto poplatky nejsou vůbec uvedeny v nájemních smlouvách, a tudíž na ně nemají nájemníci možnost získat příspěvek od státu. Když nájemníci nezaplatí, majitel jim okamžitě vypne elektřinu

28

nebo vodu. V případě placení nájemného se majitel s nájemníky “nepárá” - při zpoždění s nájmem jim neprodleně vymění zámky u bytů, aby se tam nájemníci nemohli dostat. Několikrát jsme řešili, aby majitel pustil nájemníky dovnitř, aby si mohli odnést své věci. Cena měsíčního nájemného bytu o velikosti 1+1 včetně dalších plateb se pohybuje od 11 000,- Kč výše. Většina zdejších lidí a rodin nemá jinou možnost bydlení, i když by za takovou cenu mohli být v podnájmu v bytě I. kategorie. Problémem ovšem je, že soukromí majitelé domů Romy ve většině případů nechtějí ubytovat a už vůbec jim nedovolí zřídit si tam trvalé bydliště. Trvalé bydliště je nezbytné pro dosáhnutí na příspěvek na bydlení, který je pro většinu sociálně slabých lidí existenční záležitostí. Od roku 2011 jsme spolupracovali s velkým počtem zdejších obyvatel. Nejčastějšími problémy, které naši uživatelé řešili/řeší, jsou dluhy a exekuce, špatné podmínky bydlení, žádosti o bydlení náhradní, hledání práce, žádosti o dávky státní sociální podpory, sociální péče, dávky v  hmotné nouzi, náležitosti ohledně výkonu trestu odnětí svobody, svěření dětí do péče aj. Za dobu našeho působení se hodně našich uživatelů přestěhovalo. Těm šťastnějším jsme našli klasický podnájem, ostatní se přestěhovali na jinou, lepší ubytovnu, s  „férovějším“ přístupem a jasně danými platbami.

Ubytovna Markéty Kuncové

V případě ubytovny v ulici Markéty Kuncové máme bohužel svázané ruce. Všichni víme, jakých nekalých praktik se majitel dopouští na svých nájemnících. Kdybychom tam však poslaly hygienu nebo finanční kontrolu, ubytovna by byla jistě uzavřena. V Brně je tak špatná bytová situace, že by zdejší obyvatelé neměli kam jít a ocitli se na ulici. To nechce dopustit ani městská část Židenice, což si velice dobře uvědomuje majitel ubytovny, který na toto hřeší a dělá si s nájemníky „co chce.“

Jeden z klientských bytů

29

Kazuistiky Kazuistika první - zaměstnání Paní Jana je žena ve středních letech, která se ocitla úplně sama. O dětech se nikdy nezmiňovala, o nejbližší rodině taktéž ne. Poté, co byl její manžel umístěn do ústavu pro duševně nemocné, byla nucena opustit byt, který předtím společně obývali, a to hlavně kvůli finančním důvodům. Momentálně bydlí v sociálně vyloučené lokalitě v bytě o velikosti 1+1 s malým pejskem. Paní Jana je invalidní důchodce, pobírá příspěvek na péči. Uživatelka je pozitivní osobnost navzdory tomu, co ji v životě potkalo - byla jí diagnostikována rakovina vnitřních orgánů. S chodem domácnosti, venčením a úkony, které není schopna si obstarat sama, jí pomáhaly přítelkyně, velmi zřídka i někdo ze vzdálených příbuzných. Paní Jana naši pomoc příliš nevyhledávala. Jen nárazově se přišla zeptat na nabídky práce. Vždy se jevila jako samostatná a silná žena. Nedávno se na ulici potkaly společně s terénní sociální pracovnicí a probíraly její aktuální situaci. Uživatelka terénní sociální pracovnici pozvala na návštěvu na následující den, kdy pracovnici vylíčila celou situaci. Majitelka bytu ji chtěla do týdne vystěhovat kvůli dlužnému nájemnému. Finanční příjem paní Jany se rovnal nákladům na bydlení, proto se uživatelka v minulosti pokoušela s majitelkou domluvit na tom, zda by jí umožnila na adrese zřídit trvalé bydliště, aby měla nárok na příspěvek na bydlení. Majitelka jí nevyhověla. Pracovnice s  uživatelkou probrala možnosti řešení situace a na základě přání uživatelky telefonicky kontaktovala majitelku bytu. Pokoušela se jí vysvětlit, že zdravotní stav paní Jany je natolik vážný, že není schopna se fyzicky přestěhovat, a žádala ji, aby ji v  bytě ještě minimálně měsíc nechala, než si najde jiné bydlení s  tím, že vzniklý dluh jí uživatelka ve splátkách splatí. Majitelka byla ale nekompromisní a trvala na svém. Paní Jana se na pár dní přestěhovala nedaleko k  sestřenici. Během této doby nás intenzivně a pravidelně navštěvovala a sama si hledala podnájem. Protože věděla, že není schopná ze svého měsíčního příjmu byt utáhnout sama, sháněla se i po práci. Na pracovním trhu měla docela velké šance díky svému vzdělání a praxi. Po několika dnech se opět kontaktovala s  majitelkou původního bytu a nakonec se jí přece podařilo ji přesvědčit, aby mohla v bytě zůstat. K tomuto rozhodnutí přispěl fakt, že si uživatelka našla práci na zkrácený úvazek, a navíc si splnila sen – pracuje s dětmi, jak si to vždy přála, a to konkrétně jako pedagogická asistentka romského dítěte na základní škole. Paní Janu tak doslova potkalo štěstí v neštěstí.

Kazuistika druhá - bydlení Paní Dana je naší uživatelkou téměř od začátku projektu. Mezi její zakázky patřila primárně bytová problematika. Rodina skládající se ze dvou dospělých a osmi dětí se tísnila v obecním bytě o velikosti 1+1, kde navíc měla uzavřenou pouze podnájemní smlouvu, nájemce se v  bytě nezdržoval. Uživatelka podala žádost o pronájem obecního bytu do klidnější okrajové části Brna. K žádosti společně s pracovnicí o.s. Romodrom doložily veškeré potřebné dokumenty nutné k zařazení do komise. Paní Dana zvažovala i jiné varianty bydlení. Společně s pracovnicí hledaly podnájmy u soukromníků, kde se setkaly s arogancí, nevstřícným chováním a diskriminací. Paní Dana se nevzdávala, zvažovala různé varianty řešení situace a zjišťovala nabídky bydlení. Kontaktovaly se i azylové domy pro rodiny.

30

Na čas se uživatelka odmlčela a kontaktovala nás až ve chvíli, kdy došlo k  vystěhování z bytu. Nájemce obecního bytu, který byt rodině pronajímal, totiž neplatil nájemné a služby související s užíváním bytu, které mu rodina paní Dany pravidelně odesílala. Paní Dana s manželem a dětmi byli nuceni byt opustit a přesunuli se nedaleko k babičce, která jim poskytla dočasný azyl. Starší děti se zdržovaly u sestry, protože v bytě babičky nebyl dostatek místa pro všechny. V této době uživatelka začala velmi intenzivně hledat podnájmy. V  lokalitě vlastní nájemní domy několik soukromníků, kteří pronajímají byty převážně Romům. Z  velké části se jedná o byty buď v  havarijním stavu, nebo o byty s  přemrštěným nájemným, kde majitelé vydělávají na těch nejchudších. Rodina se sice potýkala s dluhy a pohledávkami, ale protože si manžel uživatelky nelegálně přivydělával jako pomocný dělník, nepatřila mezi nejchudší. Po několika neúspěšných telefonátech majitelům bytů bylo s paní Danou dohodnuto, že společně s terénní sociální pracovnicí založí e-mail a bude majitele kontaktovat elektronicky, což se ukázalo jako dobrá cesta. Druhý den po zřízení emailového účtu si majitel s manželi domluvil schůzku, na kterou je doprovodila pracovnice, samotné domluvy s majitelem se však neúčastnila. Manželé byli srozuměni s tím, že bez počátečního finančního vkladu do kauce a nájemného byt jen stěží seženou, proto si peníze odkládali již v  minulosti a mohli si dovolit kauci složit ihned, což udělali a zajistili si tak rezervaci bytu. Nedávno se do nového bytu přestěhovali. Byt je sice třeba zrekonstruovat a opravit po předchozích nájemnících, to ale není pro rodinu paní Dany problém. Všichni se radují, že jsou konečně ve „svém“ a větším bytě, ve kterém si mohli nahlásit i trvalý pobyt.

Kazuistika třetí - sociální dávky Paní Vlasta patří k uživatelům, kteří si většinu záležitostí dokážou vyřídit sami a na nás se obrací v  případě, kdy si není jistá svým postupem nebo postupem někoho jiného. Dříve se nám podařilo víceméně úspěšně vyřešit několik jejích zakázek. V srpnu však přišla s požadavkem, se kterým se na nás v průběhu roku 2012 setkáváme poměrně často. Již měsíc čeká na rozhodnutí úřadu práce, zda jí přispějí jednorázovou dávkou na pořízení zdravotní matrace pro jejího syna. Dítě má hendikep, kvůli kterému mu byla ošetřující lékařkou důrazně doporučena právě ona zdravotní matrace. Uživatelka si tedy požádala o dávku mimořádné okamžité pomoci, protože nemá dostatek peněz na celou kupní cenu. Průtahy ve správním řízení o nároku na dávky pomoci v hmotné nouzi se ve větší či menší míře vyskytují od začátku letošního roku. Terénní sociální pracovnice se byla již dříve informovat na oddělení pomoci v hmotné nouzi, kde jí bylo řečeno, že pracovnice se snaží rozhodnutí vydávat co nejrychleji, a že jsou pod tlakem, a to nejen jednotlivých uživatelů. Následně se pracovnice byla informovat na úřadě ombudsmana na to, jakým způsobem může jeho úřad uživatelům pomoci. Z těchto informací vycházela také při řešení zakázky paní Vlasty. Nejdříve se společně s uživatelkou pokoušela o telefonický kontakt s vedoucí příslušného oddělení, což se opakovaně nepodařilo. Uživatelka se sama vydala za vedoucí oddělení, aby zjistila, v jakém časovém horizontu bude rozhodnuto. Zároveň ji pracovnice odkázala na úřad ombudsmana, kde může podat podnět a stěžovat si na průtahy správního řízení. Při další schůzce paní Jana pracovnici informovala o tom, že byla u ombudsmana a podala stížnost na průtahy při rozhodování o ne/přiznání dávky. Zároveň se jí nepodařilo sejít s vedoucí oddělení pomoci v hmotné nouzi. Na návrh uživatelky se s pracovnicí společně vypravily za vedoucí oddělení osobně. Po projednání případu vedoucí oddělení slíbila, že se pokusí záležitost vyřešit co nejdříve, a pošle příslušnou sociální pracovnici na šetření do domácnosti uživatelky.

31

Terénní sociální pracovníci mohou často sloužit jako zprostředkovatelé kontaktu uživatelů s návaznými institucemi. Zároveň mají někdy uživatelé dojem, že po doprovodu pracovníků se jejich zakázky pohnou směrem kupředu. To se stalo v uvedeném případě.

Po více jak měsíci se paní Miladě za pomoci sociálních pracovnic podařilo syna umístit do přípravného ročníku základní školy praktické. Nyní je na paní Miladě, aby přijala myšlenku, jak je pro syna vzdělávání důležité a aby syna pravidelně každý den do školy doprovázela, a to i přesto, že se škola nachází mimo jejich bydliště.

Kazuistika čtvrtá – výchova dítěte, jeho příprava na školní docházku

Kazuistika pátá - osvojení vnoučat

Paní Milada, vyrůstala ve společné domácnosti s  matkou, otcem a dalšími osmi sourozenci. Je nezaměstnaná, bez vzdělání, základní školu nedokončila. V současnosti žije ve společné domácnosti s druhem v rodinném domě a společně vychovávají své tři děti, a to dcery ve věku 14 a 12 let a syny ve věku 9 a 6 let. Druh je nezaměstnaný, je závislý na alkoholu.

V  březnu přišla uživatelka s  jasným požadavkem osvojení dvou dětí, které má svěřeny do výchovy. Uživatelka je babičkou těchto dětí, proto jsme jí vysvětlili, že bohužel není možné, aby si dítě osvojila jeho babička. Nabídli jsme jí další varianty, které by byly v tomto případě přijatelné, ale uživatelka stále trvala na tom, že si chce děti osvojit.

O výchovu a vzdělávání dětí se stará především paní Milada. Je znatelné, že s  přibývajícím věkem dětí je toho na ni mnoho. První tři děti zvládají školní docházku v  rámci svých možností, mají spoustu kamarádů, a to jak Romů, tak i dětí z  většinové společnosti. Paní Milada má výchovné problémy s  mladším synem. Současně je nutné zmínit, že děti paní Milady nemají základní hygienické návyky, rodina nevytváří prostředí pro denní rituály. Tento stav je výsledkem nevyhovujícího sociálního prostředí, zanedbání výchovy a nedostačujících rodinných vzorů.

Pomocí rozhovoru se nám podařilo zjistit, že důvody pro trvání na tomto způsobu náhradní rodinné péče jsou dle uživatelky v  zájmu dětí. Rodiče dětí, ať už uživatelčini potomci, tak i jejich partneři o děti nejeví opravdový zájem a navíc je většina z nich ve výkonu trestu odnětí svobody za majetkovou trestnou činnost. Uživatelka byla velmi zmatená a nedůvěřivá, nebyla si jistá, zda nám může věřit, protože naše tvrzení byla údajně v rozporu s tvrzením sociální pracovnice z městské části. Ihned jsme jí nabídli doprovod k pracovnici, která má v obci na starosti náhradní rodinnou péči. Uživatelka nabídky využila.

V důsledku výše uvedené situace nastal velký problém v  oblasti vzdělávání mladšího syna, konkrétně v zahájení povinné školní docházky. Paní Milada neumístila svého mladšího syna do mateřské školy, dítě nemělo možnost si zvyknout na pravidelný rytmus ve dni a začít se učit zvládání odloučení od mámy. Nenastoupil do vzdělávací instituce ani v šesti letech, kdy paní Milada zapomněla na zápis dítěte do první třídy. Díky tomu, že syn neměl příležitost navštěvovat takové sociální prostředí, ve kterém by se setkal se svými vrstevníky a dospělými osobami mimo své nejbližší sociální okolí, nikdo nevěděl (anebo neřešil), v jak zanedbaném stavu se chlapec nachází. Paní Milada začala situaci ohledně jejího nejmladšího syna řešit až v době, kdy ji na vzniklou situaci upozornil sociální odbor. Vzhledem k  tomu, že synovi paní Milady nebyl povolen odklad povinné školní docházky, o který paní Milada ani nezažádala, musel dle zákona nastoupit do prvního ročníku základní školy. Na základě neznalosti školního prostředí, příliš velké fixace na matku a rodinné prostředí a celkové nezralosti dítěte doporučilo vedení školy matce, aby byl syn vyšetřen u dětského psychologa v  Pedagogicko-psychologické poradně. Z vyšetření vyplynulo, že je velmi zanedbaný v oblasti výchovy, nezralý, jeho mentální věk je roven věku dvouletého dítěte, chlapec nezná základní pojmy, nezná částí těla, neví, jak se celým jménem jmenuje, kde bydlí, kolik mu je let, nezná barvy, neumí počítat apod. Na doporučení dětského psychologa je pro chlapce nutný odklad školní docházky.

Poté, co ji terénní sociální pracovnice doprovodila a projevila zájem o řešení uživatelčiny zakázky, si začala získávat její důvěru. Od sociální pracovnice na oddělení náhradní rodinné péče se uživatelka dozvěděla o dalších možnostech, které jí nebyly doposud nabídnuty a byla jí potvrzena informace o nemožnosti osvojení vnoučat. Zároveň byla seznámena s následky nabízených variant. Tyto varianty při další schůzce s pracovnicí probíraly a uživatelka si ujasnila, co je jejím cílem, co je v zájmu dětí, a následně se rozhodla. Velmi přínosným se v  tomto případě stalo to, že uživatelka měla možnost ověřit si své možnosti u terénní sociální pracovnice o.s. Romodrom i u sociální pracovnice na oddělení náhradní rodinné péče. Každá pracovnice podala informace trochu jiným způsobem, což vedlo k tomu, že uživatelka získala ucelené informace a navstupovala si všechny informace, které potřebovala k řešení své zakázky.

Povinností paní Milady je zažádat o přijetí syna do předškolního vzdělávání ve formě mateřské školy či přípravného ročníku základní školy, tedy vhodným a přiměřeným způsobem zahájit výchovně-vzdělávací dráhu dítěte. Vzhledem k  tomu, že tato situace nastala v  době, kdy mateřské školy mají plný stav, a syn je oproti vrstevníkům v opožděném vývoji, nezbývá paní Miladě nic jiného než najít pro chlapce speciální vzdělávací instituci, kde bude mít dostatek prostoru a péče, aby se jeho výchovně-vzdělávací profil zlepšil a aby mohl příští rok nastoupit do základní školy.

32

33

Shrnutí závěrů projektu Projekt v rámci financování ESF byl plánován na 26 měsíců. Od roku 2011 se podařilo rozšířit činnost terénní sociální práce do dvou nových lokalit, Zastávky u Brna a Tišnova. V obou začaly pracovat čtyři terénní sociální pracovnice a jedna krajská vedoucí - koordinátorka projektu. Celý tým se pak zúčastňoval pravidelných porad, supervizí a vzdělávacích aktivit. Pracovnice se samy podílely na vytvoření metodik a standardů kvality, které byly sepsány na základě výkonu přímé práce s uživateli sociální služby. Občanské sdružení Romodrom bude ve výše uvedených lokalitách poskytovat sociální službu „Terénní programy“ i po skončení tohoto projektu (s ohledem na výši získaných dotací). Důvodem pro toto rozhodnutí je nejen povinnost zajištění udržitelnosti projektu, ale i kladné hodnocení dopadu stávajícího projektu do života cílové skupiny, a to jak ze strany uživatelů a veřejnosti, tak i obcí a kraje. Přínosem projektu bylo i navázání funkční spolupráce s jinými neziskovými organizacemi poskytujícím sociální služby stejné cílové skupině.

Srovnání lokality před a po působení domovníka Na následujících fotografiích je zachycen stav lokality Zastávky u Brna v úvodu zahájení realizace projektu ve srovnání s lokalitou v průběhu realizace projektu a při jeho ukončování, jak již bylo popsáno v předchozím textu. Obecně lze konstatovat, že sociální služba „Terénní programy“ je jednou z  nejefektivnějších sociálních služeb poskytovaných v rámci řešení problematiky sociálního vyloučení, a to bez ohledu na to, zdali je tato služba realizována v malých obcích či velkých městech. Míra efektivity poskytované služby je úzce provázána s postoji představitelů místních samospráv, na jejich vůli a odvaze situaci sociálně vyloučených občanů řešit, a otevřít se novým podnětům a metodám práce zvenčí.

Obr. 1

34

Problematika osob zasažených sociálním vyloučením je natolik závažná a spletitá, že je pro její řešení často potřebné využít celé široké škály možností, kterými disponují nestátní neziskové organizace a místní samosprávy, případně státní správa. Bez této součinnosti si efektivní řešení problematiky sociálního vyloučení nelze představit. Tato publikace si mimo jiné kladla za cíl srovnat počáteční stav před zavedení institutu terénní práce se stavem koncovým. Lze bezpochyby konstatovat, že ve všech lokalitách byla realizována intenzivní terénní práce postavená Obr. 2 na individualizaci podpory uživatelů sociální služby, navázána spolupráce s  obcemi či městem a prohloubena či vybudována spolupráce s  uživateli daného programu. V  lokalitě Zastávka a Tišnov bylo nastavena kladná spolupráce s obecními úřady a jejich pracovníky, obce se měly možnost seznámit s funkcí terénního pracovníka a jeho náplní a systémem práce. Práce v těchto nových lokalitách probíhala intenzivně a cíleně na nejpalčivější problematiku, kterou uživatelé programu v dané lokalitě řešili. Lze konstatovat, že se nám během realizace projektu podařilo získat důvěru obcí, kde dosud takto intenzivní terénní program nefungoval, a navázat spolupráci s  uživateli, kteří dosud spolupracovat na řešení své tíživé situace nechtěli či nevěděli, kam se obrátit. Důležitou součástí práce terénních sociálních pracovnic bylo motivování uživatelů k rozhodnutí řešit případné problémy místo nespoléhání se na to, že když problémy řešit nebudou, tak buď zázrakem zmizí či to nějak dopadne, a pak samotné poskytování sociální služby „terénní programy“. V  několika případech se prostřednictvím spolupráce mezí terénní sociální pracovnicí a uživateli služby podařilo plně stabilizovat situaci jednotlivce či rodiny. Terénní program stávajícího rozsahu a intenzity se nám jeví jako funkční nástroj předcházení sociálnímu vyloučení.

Obr. 3

35

36

37

Historie, současnost a budoucnost Romů Ing. Karel Holomek Tato část Analýzy byla zpracována se zaměřením na okrajové části Brna a blízké obce jako Zastávka a Tišnov, a s ohledem na terénní sociální práci pracovníků neziskové nestátní organizace o.s. Romodrom. Prezentuje zejména historický exkurz do tématiky zachycující vývoj Romů v  období před druhou světovou válkou až do současnosti a názorně ilustruje kauzalitu sociálního vyloučení a chudoby u části romské populace.

Historie Romů obecně – před 2. světovou válkou Romové, žijící na území dnešní jižní Moravy, severní části Rakouska a jihozápadní části Slovenska, žili převážně na venkově. Tvořili jednolitou národnostní skupinu mluvící stejným jazykem. Tyto dvě skutečnosti jsou zásadní odlišností oproti poválečnému vývoji, kdy se Romové, ve snaze najít si práci (a podle zásad řešení problematiky Romů komunistickou nomenklaturou), stěhovali především z východního Slovenska téměř výhradně do průmyslových oblastí severní Moravy a Čech. Slovenské úřady se tak snadno zbavovaly dosud neřešeného problému a dělaly to i za cenu příslibů odměn, které skutečně vyplácely při odstěhování Romů. Druhou odlišností byla struktura romského obyvatelstva. Zatímco před 2. světovou válkou zmíněné oblasti Moravy, Rakouska a Slovenska a v menší míře Čech, byly osídleny výhradně skupinou původních „moravských a českých“ Romů, po válce se objevují ve vlnách Romové nejčastěji z  východního Slovenska, ale i Maďarska. Ti nahrazovali původní „moravské a české“ Romy, téměř vyvražděné v  koncentračních táborech 3. říše. Jejich genocida byla v  prostoru protektorátu Böhmen und Mähren (Čechy a Morava) zahájena okamžitě, zatímco zásah do osudu slovenských Romů nacisté odložili, protože „Slovenský štát“ se stal v období 2. světové války součástí třetí říše. Zmíněné dvě zásadní odlišnosti měly rozhodující vliv na mnoho oblastí života společnosti, a to jak na způsob života Romů samotných, tak i na jejich vnímání okolní většinovou společnosti. Skupina „moravských“ Romů se již v  průběhu 30. let 20. století poměrně úspěšně integrovala do venkovské společnosti. Byli levnou pracovní silou pro místní sedláky, objevovali se romští kováři, kteří sedlákům dodávali potřebné pomůcky pro zemědělství, někteří z  nich se stali

Skupina kočovných balkánských Romů, patrně Uhry, kolem r. 1900. Foto: R. Bruner-Dvořák, ze sbírky Muzea romské kultury

koňskými handlíři, podomními obchodníky s  textilem a s nabídkou řemeslných služeb, jako oprav hrnců, broušení nožů a podobně. Z  romských osad, kterých bylo ještě před válkou na jihovýchodní Moravě na 25, se postupně některé rodiny dostávaly do mateřských obcí, kde děti měly povinnou školní docházku. Ta pro ně v osadách neexistovala ještě do počátku války. Avšak přestěhováním dle zákona do školy chodit musely, a tak se objevovaly první případy romských vzdělanců, z  nichž někteří, dost výjimečně a jednotlivě, získávali i vysokoškolské vzdělání. Tento úspěšný vývoj byl válkou přerušen a skončil nadobro v okamžiku, kdy o něčem podobném slovenští Romové, pozdější osídlenci českých krajin, nemohli ani snít.

Romské matky s dětmi, kolem r. 1898. Tomuto celkem úspěšnému vývoji napomohly Foto: K. Dvořák, ze sbírky Muzea romské kultury reformy císařovny Marie Terezie, které původně kočovné skupiny Romů usazovaly na šlechtických sídlech a měnily tak jejich zaběhlý způsob kočovného života směrem k usedlému. Nepříliš početné skupiny olašských Romů nadále kočovaly až do konce 60. let. Tento způsob života umožňoval Romům celkem přijatelné přežívání, polnosti i les skýtaly dobrou možnost obživy i při bídných příjmech jejich rodin, byť nepochybně formou polního pychu. Sedláci ho přijímali s  nelibostí, brali ho jako nevyhnutelný, a neznamenal žádné příliš velké problémy ve vzájemném soužití. Romové nadále střeží svoji oddělenost od většinové společnosti a do svých struktur nikoho dalšího nevpouštějí. Uchovávají si tím i svoji tradiční kulturu, zvyky a morálku podle svých představ a dlouholetých udržovacích rituálů. To vše bylo válkou a dalším vývojem změněno, nikoliv k lepšímu.

Situace na jihovýchodní Moravě před válkou Na jihovýchodní Moravě, v oblasti moravského Slovácka k hranicím Slovenska a dále na sever až k Brnu, existovalo nejmén ě 25 romských osad, poblíž nebo na hranicích mezi většími vesnicemi nebo městy. Otec autora tohoto textu17 pochází z  podobné osady mezi Svatobořicemi a Kyjovem, příznačně nazvané Hraničky. Podobné osady se nacházely i poblíž Brna, například Oslavany, Brno-Černovice a jiné. Jejich obyvatele tvořili členové z  několika příbuzných nebo nějakým způsobem blízkých rodin a čítaly kolem stovky obyvatel. V čele stál starosta, nazývaný Romy “ čhibalo“, jinde „paňalo“. V těchto místech se i v současnosti nachází většinové obyvatelstvo, které ještě nese povědomí o příslušnosti Romů k jejich krajině. I některé romské rodiny, jejichž zbytky zázračně přežily, zde našly svůj životní prostor. Jsou integrovány do společnosti a stávají se tak dobrým příkladem života pro přistěhovalé Romy. Mohou sloužit pro uvědomění obyvatelstva většiny, že žádný romský problém není neřešitelný a že tu je vždy cesta, jak ho alespoň vyhovujícím způsobem pro všechny řešit a vyřešit. Což ovšem stále zůstává v rámci nesplněných snů. Tyto integrované rodiny platí daň za „přepych integrace“ ztrátou mnoha po staletí užívaných zvyků a tradic. Jednou je i ztráta živého užívání romského jazyka – romaňi čhib. 17

38

Tomáš Holomek - první romský právník v bývalém Československu.

39

Ještě jedna věc stojí za zmínku, bereme –li v  úvahu dobu před válkou a srovnáme-li Slovensko a české země v  chování většinové společnosti vůči Romům. V  Čechách a na Moravě byli více méně trpěni jako nežádoucí menšina bez striktního omezení práv. Mohli volně cestovat, navštěvovat restaurace a vstupovat i do větších měst. V tomto smyslu tzv. masarykovská demokracie osvědčila svoji kvalitu, byť s mnoha limity při bližším zkoumání. Odsun Romů do koncentračních táborů byl i tady vítán jako zbavení se „cikánského zlořádu“, na který i tato demokracie měla svůj zákon. Na Slovensku Romové nebyli vnímáni vůbec jako lidé, natož aby bylo možno mluvit o nějaké rovnoprávnosti. Směli vstupovat do větších měst pouze v  určitou hodinu na kratší dobu a zažívali velké problémy při využívání hromadných dopravních prostředků a návštěvě restaurací.

Vývoj za totality od roku 1945 do listopadu roku 1989 Vývoj v tomto období probíhal ve dvou fázích. První trvala do roku 1968, je označována jako obrodný proces nebo také „pražské jaro“. Obecné snahy po demokratizaci společnosti se projevily mimo jiné i změnou politiky KSČ vůči Romům. Do tohoto roku byla prováděna politika přísné asimilace, popírající vše, co by ukazovalo na jakoukoli menšinu, dokonce národnostní. Tuto šanci komunisté nikdy Romům nedali ani v  obrodném procesu. Romské děti ve škole byly trestány za používání romštiny ve vzájemném styku. Oběti Romů a jejich genocida za války byly přiznávány jen v nejnutnějších případech, nikoliv jako všeobecná politika uznání obětí v rámci velkého osvobozovacího boje na poli boje proti rasismu. O nějaké reflexi těchto událostí do života společnosti nebylo ani zmínky.

Romové z obce Bohusoudov (okr. Jihlava) shromáždění k transportu do koncentračního tábora Osvětim, 1943. Ze sbírky Muzea romské kultury

Doba válečná a těsně před válkou Zákon O cikánském zlořádu (1929) položil základ k  evidenci všech Cikánů žijících na území Protektorátu. Ne však, jak bylo původním cílem, těch, kteří nepracují a potulují se, ale využíval se proti všem Cikánům i řádně pracujícím a žijícím způsobem usedlého života, tedy Romům již integrovaným. Tzv. cikánskou legitimaci měli i Romové vysokoškolsky vzdělaní. Ti všichni pak, téměř bez výjimek, skončili v koncentračních táborech. Tato předválečná evidence Němcům velmi usnadnila jejich katovskou práci. Existovalo několik shromažďovacích míst, ze kterých byli Romové odesíláni do transportů. Na Moravě to bylo Brno na jatkách a Hodonín. Některé skupiny Romů končily v pracovních táborech. Nejznámějšími byly Lety u Písku a Hodonín u Kunštátu. Tábory nebyly likvidační, přesto však nemilosrdný režim výhradně českých bachařů, hlad, nedostatek hygieny a prostoru pro život způsoboval enormní úmrtí, zejména dětí. Z těchto táborů nebylo návratu, jediný cíl - konečné řešení v Osvětimi. Počet vězňů se pohyboval mezi 1 200 až 1 300, úmrtnost kolem 300. Transporty byly nejvíce uspořádávány v období od léta roku 1942 do podzimu roku 1943. Tímto obdobím byl ukončen proces genocidy moravských Romů. Spolu s Židy byli Romové za války nejvíc ohroženou skupinu. Židé ovšem, na rozdíl od Romů, mohli preventivně těsně před inkriminovanými událostmi hledat azyl v jiných zemích, zejména v USA, Anglii a Francii. Romové neměli jinou variantu než smrt. Osud těchto dvou skupin se protnul v nacistických koncentračních táborech smrti. Jediným důvodem byl rasismus, podle zákonů Třetí říše trestaný likvidací – konečným řešením židovské i romské otázky. Nacisté dokázali k obohacení obratně využít těchto bestiálních teorií k získání majetků především Židů, ale i Romů. Tato záležitost není dodnes úspěšně a humánně vyřešena.

40

V  roce 68 vznikl v Brně Svaz Cikánů – Romů, které se od poválečných let stalo baštou romských intelektuálů a vzdělanců. Začal uplatňovat politiku obrození Romů v  rámci vnitřně prosazované národnostní autonomie, navenek se držící v mezích daných nomenklaturou. Romové byli stále nazýváni a oslovováni občany romského původu, do této doby ještě cikánského původu, protože název a oslovení Rom zavedl v Československu právě Svaz Cikánů-Romů, na Slovensku existující Zväz Cigánov-Rómov. V  rámci těchto Svazů bylo zřízeno účelové hospodářské zařízení Nevodrom v  Čechách a na Moravě a Buťikher na Slovensku. Oba podniky zaměstnávaly téměř výhradně Romy, dávaly jim dobré pracovní podmínky i příležitost a vytvářely i finanční prostředky pro ideologickou činnost Svazů. Většinou se jednalo o stavební činnosti s výjimkou brněnského Nevodromu, kam bylo zahrnuto i kovářství a v jeho rámci dokonce byli školeni první romští učni v tomto oboru. Teorii zabezpečovala Královopolská strojírna a tito učni úspěšně získali mistrovské zkoušky, i když Svaz i Nevodrom byly posléze v roce 1973 zrušeny. Bylo jisté, že se tak stalo proto, že tyto Svazy byly plody obrozeneckého roku 68, a to nemohla komunistická nomenklatura unést. Důvody se našly jiné, zástupné, jako vždy. Faktem zůstává, že tento skvělý počin obrození Romů doznal svůj význam znovu po 20 letech v rodící se demokratické společnosti. Romové dodnes i po létech oceňují jako velkou přednost tohoto období plnou zaměstnanost a sociální jistoty, které nebyly sice příliš lukrativní, ale znamenaly velký pokrok v životě Romů. Nedostatkem tohoto období, které si Romové nepřipomínají, byla ztráta kulturních zvyklostí, do značné míry i morálky v  romské provenienci a hlavně ztráta užívání romštiny jako živého jazyka v Českých zemích nejméně u 40 %, na Slovensku u 20 % romského obyvatelstva. Příčinou tohoto stavu bylo vykořenění Romů z jejich tradičního prostředí v různých migračních vlnách ze Slovenska do Čech a na Moravu, usídlování se v průmyslových oblastech, kde Romové nezískávali dobré příklady od většinového obyvatelstva, které samo bylo v mnoha směrech vykořeněno osídlováním těchto míst po vyhnaných Němcích a v důsledku industriální politiky KSČ. Nečekaným výsledkem bylo selhávání romských dětí ve školách. Na sklonku 80. let 20. století bylo nastartováno nešťastné období přesunu romských dětí do zvláštních škol. Toto neštěstí se pak plně rozvinulo, bohužel i v demokracii a přineslo jeden z nejžalostnějších výsledků přístupu státu vůči Romům. V neposlední řadě je třeba připomenout, že politika vzestupu Romů ve společnosti byla realizována formou „sociálního inženýrství“ a byla jednou z příčin poklesu Romů. S výjimkou krátkého období činnosti Svazu Cikánů-Romů, kteří usilovali o romskou identitu, byť oficiálně nepřiznávanou. Tento fakt je dobré si připomínat i v současnosti, kdy úsilí o vzestup Romů je mnoha institucemi a programy a většinou nevládních organizací realizován stejným směrem s  výhradami romských intelektuálů a veškerou neformální činností příslušníků romské pospolitosti tím, že si svůj způsob života nenechávají nikým vnucovat.

Vývoj od sametové revoluce – od listopadu roku 1989 V rámci obecné revoluční euforie byli i Romové přijímáni jako součást tohoto obrodného procesu. Účastnili se všech akcí a na náměstích měst se objevovali mezi předními řečníky i někteří z pozdějších romských vůdců jako Dr. Emil Ščuka

41

a Jan Rusenko. Autor tohoto příspěvku18, zaměstnanec desetitisícového kolosu Průmyslových staveb jako dělnický předák, se dokonce dostal do čela Občanského fóra v Brně a účastnil se organizační i ideové práce průběhu revolučních změn. Na kandidátkách Občanského fóra a Verejnosti proti násiliu na Slovensku se do tří parlamentních těles dostala při prvních svobodných volbách více než desítka romských osobností: 6 romských poslanců do České národní rady (ČNR), 4 do Federálního shromáždění a jediná romská poslankyně do Slovenské národní rady (SNR). To byl první velký a dnes již historický úspěch Romů na prahu vyvíjející se demokratické společnosti. Vše vypadalo nadějně. Romští poslanci začali společně pracovat na zásadách politiky integrace Romů do společnosti, v nichž se už tehdy objevovaly prvky kolidujícího soužití členů romské menšiny s většinovou společností. Jsou platné dodnes, rozvíjené jen na základě aktuálního vývoje společnosti. Toto období trvalo asi 2 roky a následně se vše pomalu obracelo k negativnímu vývoji v několika směrech. Objevovaly se první exploze nenávisti proti Romům ze strany rozvíjející se scény neonacistů, objevili se první mrtví Romové jako výsledek střetů neonacistů s pronásledovanými Romy. V  roce 1993 se Československo rozdělilo na dva státy a s tímto neblahým faktem, který byl spíše dílem politiků než přáním veřejnosti, a to jak české tak i slovenské, se objevily i první zákony z dílny českých a slovenských poslanců, které vážně poškodily značnou část romské populace v  českých zemích. Jedním z  nejhorších, byl zákon o získání českého občanství. Do té doby se občanství nevnímalo jako reálná nutnost. Je třeba vidět, že 90 % Romů, žijících již na území českých zemí byli Romové slovenští, kteří svůj vztah k nové zemi neměli úředně stvrzen. Zůstávali stále občany Slovenska, někdy i ve třetí generaci v  České republice, a v  důsledku platnosti zákona o občanství přišli o občanská práva, jako např. právo volit a také o možnost pobírat sociální dávky. V tomto okamžiku se dostali desetitisíce Romů do neřešitelné situace i na sociální dno. Tento vývoj v  následujících létech nabral hrozivé rozměry. Měly následovat další zákony, které tento vývoj potvrzovaly. V  procesu příprav vstupu ČR do EU měly být odstraněny některé prvky negativního postoje obyvatelstva vůči Romům, které již v  polovině 90. let byly povážlivě dramatické. Jeden  takový prvek, který měl být odstraněn, případně snížen, byla segregace v  českém školství. Ta se v  období před vstupem ČR projevovala na úrovni asi 50 až 60 %. Měla být postupně snižována na přijatelnou evropskou úroveň 30 % dětí jedné etnicity v určité škole. Bohužel další vývoj potvrdil zcela opačný trend. 18

Segregace romských dětí se v  některých městech a školách zvýšila až na 100 %, takže generelně je nejméně na 80 %. Je jisté, že je to výsledek samovolného vývoje událostí, které mají odezvu u českých rodičů, přemísťujících své děti do jiných škol, pokud počet romských dětí v  jejich škole narůstá. Je to také výsledek segregace geografické a nárůst vyloučených lokalit, o který se  programově starají zastupitelé obcí v  rámci vystěhovávání romských občanů z bytů v rámci privatizace domů i vybydlených. Ty se stávají jistou výdělečnou činností pro majitele s možností získávání neúměrně vysokých zisků za nájmy, tekoucí ze sociálních dávek nájemníků ze sociálně slabého prostředí v  podobě příspěvků na bydlení. To je vývoj, který se odehrává již po roce 2000. Není divu, že Romové jsou vnímáni jako asociálové a že téměř jediným programem jejich vzestupu se stává program sociální a vzdělávací. Romové nejsou vnímání jako plnohodnotná národnostní menšina. Negativní vývoj ve vztazích mezi příslušníky romské menšiny a většinové společnosti a s tím související zbídačování Romů a jejich nerovnoprávné postavení projevující se v  diskriminaci přímé i nepřímé, vedl v  roce 1997 k  emigraci mnoha romských Jeden z možných přivýdělků v sociálně rodin do Anglie a Kanady, kde žádaly o politický azyl. Tehdejší vyloučených lokalitách je sběr premiér vlády Václav Klaus musel přiznat, že situace je mimořádně vážná a že vyžaduje naléhavě efektivní řešení. Spočívalo ve zřízení vládní Mezirezortní komise pro záležitosti Romů, k níž vypracoval tehdejší ministr bez portfeje tzv. „Bratinkovu zprávu“, analyzující příčiny tristního stavu a ukazující možné způsoby řešení. Ty našly odraz ve vládním Programu integrace Romů do společnosti počínaje rokem 2000 a od té doby byl tento program každoročně aktualizován. Mezirezortní komise byla později změněna na vládní Radu pro záležitosti Romů, obvykle pod vedením premiéra. Sice s  hlasem poradním, ale na poměrně vysoké úrovni. Byla složena ze zástupců všech rezortů v  pozicích ředitelů odborů případně náměstků ministrů a stejného počtu zástupců občanské sféry, tedy Romů. Je těžké posoudit, jak by se vyvíjela situace, pokud by tyto kroky nebyly učiněny, a lze konstatovat, že k výraznému obratu v „soužití“ nedošlo. Vysoce vzrostla nezaměstnanost ve společnosti a u Romů až na hrozivých 80%. Nezaměstnanost a segregaci ve společnosti je možno označovat za největší překážky úspěšné nebo alespoň vyhovující úrovně integrace Romů. Z  podnětu posledního ministra pro lidská práva a později pouze vládního zmocněnce Michaela Kocába byla lépe koncipována Agentura pro sociální začleňování a bylo iniciováno vypracování Strategie boje proti sociálnímu vylučování, jež ukazuje na řešení a odstraňování příčin neúspěšnosti, které mohou vést k nápravě zhoršujícího se stavu, kdy dochází k propadu sociální situace, a to nejen romských rodin, k propadu střední vrstvy společnosti, stavu, který je pro další rozvoj rozhodující. Většina Romů žije stále na okraji společnosti ve všech oblastech, společensky, politicky, sociálně i vzdělanostně. Naskýtá se otázka jaké cesty volit a jaké jsou perspektivy dalšího vývoje.

Rozuměj Karel Holomek.

42

43

Pro zlepšení situace je nezbytné, aby byly plně realizovány schválené programy a opatření, což bylo také jedním z  cílů Agentury pro sociální začleňování jakožto metodického orgánu zřízeného a podporovaného vládou.

Situace na jižní Moravě a v okolí Brna Podívejme se, jak se situace může měnit podle regionů a jaké vlivy - příznivé či nepříznivé - ji mohou ovlivňovat. Za dvacet let budování demokracie v  Českých zemích se ukázalo, že nejúčinnější formou pomoci nejpotřebnějším je práce terénních a sociálních pracovníků z řad nevládních organizací. Tito pak mají mnohdy lepší výsledky než jejich kolegové zaměstnaní na radnicích samospráv. Je to do jisté míry dáno i tím, že pracovníci samospráv mají částečně svázané ruce. Mnohdy musí konat práci dle zadání úřadu či vedoucího sociálního odboru. Praxe ukazuje, že ne vždy se lidé na zodpovědných místech dokáží vzepřít očekávání politické reprezentace. A v  samosprávách měst existují názory mnohdy velmi intolerantní, často se blížící programům, které sociálně potřebným, a mezi nimi Romům, škodí. Je to velmi důležitý poznatek, který je nerad slyšen. Projevuje se i v  různých radách a komisích, neboť jsou-li jejich členové současně zaměstnanci radnic nebo hejtmanství (samospráva regionální), nemohou být považování za příslušníky nevládní a neúřední sféry. Tento stav by měl být považován za dočasný do doby, kdy pomine nedostatek pro tuto práci připravených členů romské komunity, kterým je tento současný stav limitován a tolerován. Ve městech a lokalitách, v nichž se vyskytují a kontinuálně pracují nevládní organizace, které se po léta snaží vytvářet pozici partnera pro samosprávné instituce, se daří udržovat i to, co bychom mohli nazvat sociálním smírem. Je to dáno také tím, že obyvatelstvo těchto míst je po léta usedlé a cítí se tu být dobře zakořeněno. Má vztah ke svému místu a jde mu o to, aby v něm bylo pokud možno vše v pořádku a aktivně a věcně se o to snaží. Takovými místy je obvykle vnitrozemí. To je případ Brna, kde je velké procento Romů (16 000) a čtvrtí, které jsou jimi velmi silně osídleny. Přesto se tu sociální smír daří udržet. Také v místech v okolí, což je případ Tišnova, Rosic a Zastávky u Brna. Jiná situace je v okrajových částech ČR, kde i většinové obyvatelstvo je dosti často vykořeněno, je tu vyšší nezaměstnanost, a tím se i romské obyvatelstvo dostává do tísnivější situace. Tyto okolnosti jsou příznivé k narůstání sociálních nepokojů a praxe je potvrzuje. Nevládní organizace zde buď nefungují vůbec, nebo nemají dostatečnou podporu pro vykonávání terénní a sociální práce. Většinové obyvatelstvo označuje za viníky Romy, kteří to svým chováním, reakcemi i způsobem života navenek potvrzují a dávají další důvody k eskalaci problémů. Samosprávy tomuto klamu mnohdy podléhají, obyvatelstvo jim dává za pravdu a znovu je volí. Novodobí zachránci pořádku v podobě neonacistických hord jen situaci zhoršují, udržet

44

je pod kontrolou policie stojí částky, přesahující sociální dávky, Romům často nespravedlivě vyčítané. O tom veřejnost nic nechce vědět a podléhá davovým reakcím, postrádajícím jakékoli racionální opatření, pokud nesklouzává k otevřenému rasismu. Odstraňování příčin tohoto stavu je dobře popsáno ve Strategii boje proti sociálnímu vyloučení. Je ovšem nezbytné, jak již bylo zmíněno výše, tuto Strategii důsledně dodržovat a naplňovat. Právě k  tomuto slouží terénní práce jako prodloužená ruka, která má dopomoci zlepšení celkové situace.

Perspektivy, budoucnost Z  předcházejících kapitol je zřejmé, co by mělo být činěno pro odstranění nepříznivé situace v  soužití. Současně víme, že to není situace, která by se výrazně změnila v  krátké době, je to záležitost dlouhodobá a jestli bychom mohli být optimisty, pak změna během jedné a snad i dvou generací by byla úspěchem. S ohledem na celkem slušnou ekonomickou situaci je ČR zemí, která by tuto úspěšnou změnu mohla bez větších problémů dosáhnout. Ovšem za splnění jistých podmínek. Jednou z nich je posilování občanské společnosti. Je to práce terénních a sociálních pracovníků, lidí pracujících s dětmi v nízkoprahových zařízeních, poradnách právních i sociálních, to vše v režii mimovládní sféry. Otevírá se jí možnost snažit se přimět vládu i samosprávy k činům ve prospěch státu a občanů. Je také pravda, že programy integrace Romů, a to jak vládní, tak Agentury, jsou založeny výhradně na sociální práci. Stejně tak i programy většiny nevládních organizací. Romové vždy považovali za hlavní prvky své integrace nejen vzestup sociální, občanský a společenský, nýbrž také uchování a rozvoj své identity, kultury, jazyka. Proto také již v revoluční době učinili první kroky k založení Muzea romské kultury jako centra pro udržení a kultivaci své identity. Svou práci završili a v současnosti je to na území ČR jediný institut plně profesionálně vybavený. Podpora EU v naplňování právě takových programů je nesporná. EU je v současné době největší podporou Romů v ČR i v ostatních členských státech. I zřízení Dekády romské inkluze, jako evropského projektu nejméně 14 států Evropy, ukazuje snahy, které by měly a mohly být naplňovány. Cílem této publikace je mimo jiné i prezentace příkladů dobré praxe v sociálně vyloučených lokalitách a možností spolupráce mezi neziskovým sektorem, zástupci měst a obcí a Romů samotných. Tisíciletá zkušenost života a existence romského národa ukazuje jeho nezdolnost. Přežil mnohá těžká období pronásledování, holocaust, uchovává si svůj vlastní jazyk po staletí. Má vypěstované obranné systémy, které mu umožňují přežít a znovu se obrozovat. Pokud pak budou Romové spoléhat sami na sebe a dostane-li se jim podpory a pomoci zvenčí, je naděje na celkové zlepšení situace a naděje na úspěch vládních i nevládních programů prostřednictvím terénní práce.

45

Terénní program „Romodrom pro regiony - Jihomoravský kraj“ případová studie Mgr. Ivana Šimíková Následující text je založen na několika základních informačních zdrojích. Jednak na projektové dokumentaci, dále na rozhovorech s realizátory programu (zástupce středního managementu a linioví – terénní - pracovníci) a v neposlední řadě na zkušenostech autorky z  vyhodnocení obdobných programů, které jsou doloženy publikacemi. Vzhledem k rozsahu textu, který byl součástí zadání, zpronevěřujeme se náležitostem případové studie tím, že nevěnujeme zásadní prostor detailnímu popisu obsahu programu, který pravděpodobně nabídnou jiné části této publikace. Abychom byli schopni na omezeném prostoru dospět k obecnějším zjištěním a nabídnout některé závěry pro případnou budoucí tvorbu analogického programu, soustředíme se více na jeho zasazení do celkového kontextu realizace terénních programů ve vyloučených lokalitách České republiky a následně na jeho implementační specifika.

Kontext vývoje terénních programů v sociálně vyloučených (romských) lokalitách Terénní programy v sociálně vyloučených romských komunitách mají v České republice dnes již svou tradici. Postupně se etablovaly od začátku nového tisíciletí a první vlaštovkou jejich systematické podpory a institucionalizace lze hledat ve vládním Programu podpory terénních sociálních pracovníků – terénní sociální práce v  sociálně vyloučených romských komunitách (dále jen „Program“), který byl přijat Usnesením vlády České republiky ze dne 19. dubna 2000 č. 386. Obsahem Programu, původně určeného pro bývalé okresní úřady a samosprávy, byla účelová dotace na pracovní místo (místa) terénního sociálního pracovníka a úhradu nákladů spojených s jeho činností. Deklarovaným cílem podpory vládního programu bylo rozšíření práce pomáhajícího pracovníka na celém území ČR tam, kde existují sociálně vyloučené lokality. Cíl práce terénního sociálního pracovníka byl pak formulován jako „zlepšení sociálních kompetencí sociálně vyloučených lidí v cílové komunitě tak, aby se zvýšila jejich schopnost účastnit se na aktivitách běžných pro ostatní občany a zabránilo se jejich sociálnímu vyloučení“19. Hlavním úkolem terénního sociálního pracovníka bylo: „získat důvěru uživatele, postupně proniknout do problému, odkrýt jeho příčiny, stanovit cíl působení a následně pomoc, která by postupně vedla k vyřešení problému“. Vzhledem k tomu, že jde o obecně formulovaný proces práce v pomáhajících profesích, se obsah práce terénních pracovníků dodnes výrazně nezměnil.   Do roku 2004 byl Program určen pouze pro místní samosprávy. K  jeho rozšíření také na nestátní neziskové organizace dochází v  rámci rozsáhlejší institucionální změny v administraci programu. Program je vyhlášen ve spolupráci Rady vlády České republiky pro záležitosti romské komunity (dále jen „RVZRK ČR“) s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR (dále jen „MPSV ČR“) a s Ministerstvem financí ČR s tím, že poskytovatelem dotace se stává MPSV ČR a RVZRK ČR administrátorem programu. Výběrové řízení na dotaci programu je určeno pro občanská sdružení, církevní právnické osoby, obecně prospěšné společnosti a  obce, které vyvíjejí veřejně prospěšnou činnost v  oblasti integrace romských komunit.

19

Archiv autorky - citace v minulosti zveřejněná na webových stránkách dnešní Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny.

46

Podle charakteru příjemce dotace lze prostředky získat v rámci dvou subprogramů: 1. Podpora terénní sociální práce je určen pro obce na výdaje spojené se zajištěním a realizací terénní sociální práce v sociálně znevýhodněných nebo sociálně vyloučených romských komunitách 2. Předcházení sociálnímu vyloučení v romských komunitách a odstraňování jeho důsledků (dnes Prevence sociálního vyloučení a komunitní práce) je určen pro nestátní neziskové organizace na výdaje spojené s realizací projektů v  oblastech, jako je bydlení, zaměstnávání a sociální služby. Do poslední jmenované oblasti je orientována také podpora terénní sociální práce v sociálně vyloučených lokalitách20. Postupně se institut terénní sociální práce rozšířil tak, že zatímco v roce 2000 bylo v rámci 1. subprogramu zřízeno místo terénního sociálního pracovníka při 16 samosprávách, v následujících letech až do současnosti se programu pravidelně účastní kolem 50 obcí. Na poli nevládních neziskových organizací byl vývoj ještě dynamičtější, ovlivnily jej dvě zásadní události. První z nich byla nabídka čerpání finančních prostředků z  Evropských strukturálních fondů, druhou pak přijetí zákona o sociálních službách. Tyto události umožnily jednak rapidní nárůst počtu organizací, které se věnují problému sociálně vyloučených lokalit, stejně jako nárůst terénních programů (a s nimi terénních pracovníků), které tyto organizace v rámci poskytování sociálních služeb realizují. Přístup k prostředkům Evropských strukturálních fondů, v sociální oblasti konkrétně z Evropského sociálního fondu (dále jen ESF), má Česká republika od roku 2001. V letech 2001 – 2004, tedy před vstupem do Evropské Unie, bylo možné čerpat finanční prostředky v  rámci tzv. Iniciativy Společenství EQUAL, v  následujících letech (2004 až do současnosti) pak také přímo z ESF21. Domníváme se, že dotační programy ESF, zejména díky vysoké finanční podpoře, výrazně přispěly k takřka masovému rozmachu terénní sociální práce. K její stabilizaci pak do velké míry přispěl zákon o sociálních službách, který podporou terénních programů jako jednoho druhu sociální služby potvrdil institucionalizaci této formy sociální práce v  prostředí sociálních služeb ČR a nabídnul její financování prostřednictvím Dotací na poskytování sociálních služeb. Když se pak podíváme na počty terénních programů, které byly podpořeny v letech 2003 - 2012 v rámci tohoto dotačního programu, které jsou uvedeny v následující tabulce, je evidentní, že od roku 2007 (kdy nabyl účinnosti zákon o sociálních službách), došlo k rapidnímu nárůstu podpořených terénních programů, a to z šestnácti v roce 2006 na sto čtyřicet jeden v roce 2007, aby v roce 2012 bylo podpořeno již 165 programů. K těmto počtům, které byly získány z výsledků dotačních řízení pro jednotlivé roky, uveřejněných na webových stránkách MPSV ČR22, je třeba poznamenat, že jsme nerozlišovali, na jakou cílovou skupinu se program zaměřuje (tato informace není u výsledků uvedena) a vycházeli jsme z ověřeného Více k historii a hodnocení programu viz publikace: Šimíková, I., Winkler, J. Hodnocení vládního Programu podpory terénních sociálních pracovníků v sociálně vyloučených romských komunitách (Hodnoty a fakta). Praha: VUPSV. 2005. 99 s. 21 Více k vývoji a obsahu programů EQUAL a ESF viz publikace: Šimíková, I. Hledání příkladů dobré praxe: programy financované z Evropského sociálního fondu v České republice zaměřené na zlepšení přístupu znevýhodněných skupin na trh práce. Praha: VÚPS. 2011. 73 s. 22 Viz: Ministerstvo práce a sociálních věcí: Dotace na poskytování sociálních služeb [online]. [cit. 2012-10-24]. Dostupné z: http://www. mpsv.cz/cs/740. 20

47

předpokladu, že terénní programy se kromě cílové skupiny drogově závislých cílí zejména (minimálně z  nadpoloviční většiny) na obyvatele sociálně vyloučených lokalit. Na místě je i podotknout, že terénní programy nejsou jediným druhem služby, která se zaměřuje na sociálně vyloučené osoby, ale domníváme se, že mezi nimi převládá. Vývoj počtu podpořených terénních programů v letech 2003 - 2012 rok

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

počet podpořených programů

6

9

9

16

141

142

163

134

133

165

Trend nárůstu počtu terénních programů bude pravděpodobně ještě dále pokračovat. Například dotační řízení vyhlašovaná RVZRK ČR, které v  současnosti představují jeden z  mála zdrojů (ne-li fakticky jediný) financování sociálně začleňujících aktivit, které nemají povahu poskytování sociálních služeb, již několik let upozorňují, že dotační program bude postupně redukován na aktivity, které jsou poskytovány v  rámci sociálních služeb. V  rámci vyhlášení dotačního řízení na rok 2013 k dotačnímu programu Podpora terénní práce je uvedeno následující upozornění: V případě, že obec realizuje terénní práci prostřednictvím příspěvkové organizace, je podmínkou, aby podpořené aktivity byly registrovány jako sociální služby dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, popřípadě aby k registraci vedly. Ve vyhlášení programu Prevence sociálního vyloučení a komunitní práce je obdobně uvedeno, že budou podporovány „projekty a aktivity, které má žadatel registrovány podle zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, nebo k registraci vedou. Domníváme se, že tento postup není příliš strategický s  ohledem na možnosti hledání nových nástrojů pro řešení situace v  sociálně vyloučených aktivitách, nehledě k  tomu, že jde o proces kontradiktorní vůči zamýšlené strategii financování sociálních služeb, která omezuje dotace nově vzniklým službám23.

Meze účinnosti individualizovaných služeb v sociálně vyloučených lokalitách Jedním z nezamýšlených důsledků tohoto trendu je, že se vytrácí prostor pro tvorbu a realizaci takových aktivit, které nemají povahu sociální služby a bez kterých by nebyly nikdy realizovány takové projekty, jako bylo např. Komunitní bydlení v Brně24, projekt Vesničky soužití v  Ostravě, ani by pravděpodobně nevzniklo mnoho pracovních míst formou veřejně prospěšných prací, které ve své době zaměstnaly osoby z vyloučených lokalit, které se dodnes podílí na chodu organizací řešících sociální vyloučení apod.

Ve Vyhlášení dotačního řízení MPSV ČR pro rok 2012 v oblasti poskytování sociálních služeb je mj. uvedeno: „Nově vzniklé sociální služby, tj. sociální služby, které budou poskytovány od konce 4. čtvrtletí 2011, budou v roce 2012 podpořeny v rámci dotačního řízení pouze za předpokladu jejich jednoznačně deklarované potřebnosti v rámci krajského střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb, a to v kontextu ostatních již poskytovaných sociálních služeb na daném území (kraj, obec). Podpora těchto služeb závisí taktéž na objemu finančních prostředků ve státním rozpočtu – kapitole MPSV pro rok 2012 určených na podporu sociálních služeb.“ Ministerstvo práce a sociálních věcí: Vyhlášení dotačního řízení MPSV ČR pro rok 2012 v oblasti poskytování sociálních služeb [online]. [cit. 2012-08-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/ cs/11279. 24 Viz např. Drom, romské středisko. Pokračování projektu Komunitní bydlení [online]. 2008 [cit. 2012-10-24]. Dostupné z: http://www.drom.cz/cs/drom-romske-stredisko/projekty/archiv-projektu/pokracovani-projektu-komunitni-bydleni/. 23

48

Sociální služby jsou koncipovány na bázi individuální práce s  uživatelem, která je ale v  prostředí sociálně vyloučených lokalit spíše neúčinná. Hlavní příčinu této situace spatřujeme ve zhoršení situace obyvatel sociálně vyloučených lokalit spojené s nízkou kapacitou nevládních neziskových organizací tyto komplexní problémy účinně řešit samostatně, pouze s  nasazením svých vlastních zdrojů a bez zapojení (ne vždy ochotných) místních samospráv a (selhávajících) veřejných služeb (např. služeb zaměstnanosti). Důvody pro zhoršování situace v sociálně vyloučených lokalitách je třeba hledat v plíživě se projevujících důsledcích nepromyšlené komunální i vládní politiky, která dala průchod jevům, jejichž následky se ve své pravé podobě zjevují se zpožděním, a to právě v posledních několika letech. Máme na mysli zejména privatizaci obecních bytů, která zásadně ovlivnila možnosti sociálního bydlení, dále rozšíření nelegální práce, která se stala běžnou praktikou i daleko za hranicemi sociálně vyloučených lokalit, a v neposlední řadě také v minulosti naprosto nekontrolované praktiky nebankovních institucí poskytujících půjčky apod. Obyvatelé sociálně vyloučených lokalit jsou jednou ze skupin znevýhodněných těmito událostmi či přímo jejich obětmi. Jejich situace se dnes dá charakterizovat prvky extrémního vyloučení - trvalou nezaměstnaností, ztrátou standardního bydlení a fatální zadlužeností, tedy životem v  izolaci od společenského mainstramu, v absolutní chudobě a v materiální deprivaci. Deklarovaný obsah sociálních služeb, kterým se podle zákona rozumí „činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení“ se v  praxi v případě terénních programů postupně změnil na činnost typu „harm reduction“, protože dle výpovědí terénních pracovníků (nejen) programu o.s. Romodrom, který je objektem této studie, faktické vyřešení problémů osob, které se propadly takřka na samotné dno sociálního vyloučení, není jako takové možné, je maximálně možné zabránit zhoršení situace. V praxi je možno tuto situaci popsat tak, že prevence na poli dluhů má podobu odrazování uživatelů od dalších půjček, protože je již dnes jasné, že ty, které mají, nebudou schopni splatit do konce svého života, sociální začleňování v oblasti bydlení znamená snahu o zajištění jakéhokoliv bydlení, tedy i substandardního, právně nijak chráněného předraženého bydlení v tzv. ubytovnách. Doplňkovou činností terénních programů je pak také suplování existujícího systému veřejných služeb, jako jsou služby zaměstnanosti, případně systém sociální ochrany. Mezi rutinní činnosti terénních pracovníků programu o.s. Romodrom (stejně jako pracovníků terénních programů jiných organizací) patří učit zájemce vyhledávat pracovní nabídky prostřednictvím internetu, vyjednávat se soukromými majiteli bytů pronájem pro své uživatele, doprovázet je na úřady, pomáhají jim vyplňovat nejrůznější dokumenty, zejména žádosti o dávky apod. a dále dojednávat splátkové kalendáře, a to v souvislosti s náklady na bydlení a s ním spojenými službami, v souvislosti se (zejména) nebankovními půjčkami a s nimi spojenými exekucemi apod.

Paradox husté sítě terénních programů a zhoršující se situace v lokalitách Po více než desíti letech postupného kvantitativního, ale jistě také kvalitativního rozvoje (postupně se začal přesouvat důraz z etnického původu terénních pracovníků, který ve své době rozpoutal poměrně vášnivou diskuzi25 na jejich vzdělání, standardizovaly se metody práce apod.) jsme tedy svědky jistého paradoxu. MORAVEC, Š. Sociální služby v prostředí romských společenství: problém etnicity poskytovatele. In Hirt, T., Jakoubek, M. (ed.). Romové: kulturologické etudy. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. 2004. Pp. 155-167. ISBN 80-86473-83-X.

25

49

Relativně hustá síť terénních programů (dovolíme si tvrdit, že minimálně ve většině obcí s  rozšířenou působností, kde je její objektivní potřeba, je udržována, byť ne vždy kontinuálně, pozice terénního pracovníka, ať už v rámci obecní samosprávy či neziskového sektoru) se nyní stává jakýmsi alibi pro policy makers, že problém vyloučených lokalit, potažmo jejich romských obyvatel, je řešen a další opatření mají tendenci stagnovat. Terénní práce je prezentována jako lék na všechny problémy, které mohou v sociálně vyloučených lokalitách nastat, viz např. diskuze kolem nedávných demonstrací na Šluknovsku26. Zatím však vznikají další vyloučené lokality27 a problémy jejich obyvatel se prohlubují.

Specifika terénního programu o.s. Romodrom Inovativní řešení známých problémů vyloučených lokalit dnes již tedy není možné nalézt v  terénních programech jako takových, protože obsahem toho, co nabízejí, jsou si velmi podobné. Při snaze o vyhodnocení přínosů programů je ale možné se zaměřit na specifické atributy, které jsou spojeny s jejich implementací, tedy procesem realizace. Několik takových atributů lze nalézt právě v případě programu o.s. Romodrom. Poté, co je ve stručnosti představíme, upozorníme také na možná problematické souvislosti, na které by měl být v rámci budoucí tvorby obdobného programu brán zřetel.

a)

Rozšíření služby do menších obcí

Hustá síť terénních programů má jako jeden z  důsledků silnou konkurenci mezi organizacemi tyto programy poskytujícími. Podle výpovědí expertů se nezřídka stává, že některé zakázky uživatelů služeb jsou řešeny několika pracovníky z různých organizací současně, že mezi nimi dochází k „přetahování“ uživatelů apod., a to zvláště ve větších městech, jako je Brno, Olomouc, Ostrava apod. To v současnosti nutí organizace hledat další teritoria, kde by mohly služby nabízet, což se jeví být pozitivním trendem, protože problémy vyloučených lokalit samozřejmě nejsou vázány pouze na velká města, kde je pouze rozsah i koncentrace osob z cílové skupiny největší, a tím také nejviditelnější. Menší osídlení, kde se dá očekávat, a zkušenosti terénních pracovníků tohoto programu to potvrzují, že i povaha problémů bude odlišná, mohou být pro realizátory programu výzvou pro hledání nových forem práce. Pracovníci programu Romodrom referují o vstřícnějším přístupu zástupců samospráv v obcích, jako je Zastávka u Brna a Tišnov, spojeném s jejich větším a konstruktivnějším angažmá v řešení problémů konkrétních osob a rodin.

b)

jsou zástupci místních samospráv, ale také služeb zaměstnanosti apod. Za tímto účelem je třeba také vyřešit případný konflikt mezi představami o spolupráci ze strany samospráv a možnostmi či principy sociálních služeb, například v souvislosti s dobrovolným vstupem zájemce do služby a sdílením osobních údajů, který je pravděpodobným úskalím intenzívnější spolupráce se samosprávou apod. Dalším s  předešlým úzce souvisejícím úskalím je pravděpodobnost, že se „definice problému“ vyloučených lokalit na straně zástupců samospráv bude lišit od definice, kterou zastávají pracovníci programu, jak jsme se již v  minulosti nejednou přesvědčili (srov. Šimíková, Winkler 2005). Zjednodušeně řečeno, zatímco větší část zástupců samospráv bude prosazovat stanovisko, že důvody problémů obyvatel vyloučených lokalit tkví z  valné části v  nich samotných (v jejich motivaci apod.), zástupci nevládních organizací hledají důvody spíše ve strukturálních či systémových vlivech. Na tuto neshodu je třeba být připraven a umět s ní pracovat. Domníváme se, že velmi nosným prvkem programu o. s. Romodrom bylo, že se o tuto spolupráci pokusil, byť s jistými obtížemi, neboť se v určitých směrech rozcházela očekávání jak ze strany o.s. Romodrom a uživatelů programu, tak ze strany obce28. V  rámci budoucí tvorby obdobného programu a jeho následné implementace doporučujeme vyčlenit dostatečné kapacity v  podobě kvalifikovaného pracovníka s  potřebnými schopnostmi (komunikace, přesvědčivost, orientace v obecných otázkách samospráv apod.), který by měl na starosti právě pouze vyjednávání se zástupci samosprávy a činnost spojenou s koncepcí spolupráce s nimi. Dosavadní model, kdy tuto komunikaci zajišťuje osoba pověřená další agendou (vedení terénních pracovníků, zpracování dokumentace spojené s  realizací projektu apod.), a to spíše příležitostně, případně samotní terénní pracovníci, nepovažujeme za příliš efektivní. Domníváme se, že je důležité položit důraz právě na systematickou přípravu konkrétních modelů řešení situace obyvatel vyloučených lokalit, zvláště pokud jsou závislé na spolupráci s orgány obcí, a teprve poté je realizovat zapojením formou přímé práce.

Intenzívnější spolupráce s místní samosprávou

Pokud jsme se dosud snažili obhájit stanovisko, že terénní programy, tak jak je dnes známe, nemohou samy o sobě, a to ani dlouhodobě, efektivně vyřešit problémy sociálně vyloučených lokalit a osob v  nich žijících, naší snahou bylo zejména upozornit na skutečnost, že je nezbytně nutné pokusit se o komplexní řešení se zapojením dalších aktérů, jako Viz např. JIŘIČKA, Jan. Šluknovsko chce víc terénních pracovníků i strážníků, chybí ale peníze. Idnes.cz. [online]. [cit. 2012-0815]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/sluknovsko-chce-vic-terennich-pracovniku-i-strazniku-chybi-ale-penize-1zu-/domaci. aspx?c=A110902_233440_domaci_jj. 27 Viz např. články: MACKOVÁ, Katarína. Většina ze sociálně vyloučených lokalit jsou Romské. Oblastí přibývá. Eurozprávy.cz. [online]. [cit. 2012-08-16]. Dostupné z: http://domaci.eurozpravy.cz/politika/27889-vetsina-ze-socialne-vyloucenych-lokalit-jsou-romske-oblasti-pribyva/), dále TOMAN, Karel. Zaplaťte víc, nebo tu máte Romy, hrozí podnikatel městu. Aktuálně.cz [online]. [cit. 2012-10-24]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/podnikani/clanek.phtml?id=755098. 26

50

V tomto případě narážíme zejména na snahu pracovníků programu o vytvoření místa domovníka v jedné ze sociálně vyloučených lokalit, které by zastával dlouhodobě nezaměstnaný obyvatel lokality, a bylo by dotováno formou veřejně prospěšné práce. Toto místo se nakonec obec rozhodla zřídit formou nařízené a bezplatné činnost v rámci výkonu tzv. veřejné služby dle zákona o hmotné nouzi.

28

51

Závěry

Seznam použitých zdrojů:

Zjištění a závěry, ke kterým dospíváme, byly činěny zejména na základě konfrontace průběhu a výstupů projektu v  podání jeho realizátorů, a dále z  projektové dokumentace s obecnějšími trendy v  oblasti terénní práce, jak na vládní úrovni, tak na úrovni samospráv a v rámci nevládního sektoru.

1. Drom, romské středisko. Pokračování projektu Komunitní bydlení [online]. 2008 [cit. 2012-10-24]. Dostupné

Pokud představený text vyznívá spíše kriticky, je to proto, že jsme nechtěli potvrzovat banální zjištění, že terénní práce v sociálně vyloučených lokalitách má své opodstatnění a smysl, ale chtěli jsme upozornit na jeho limity a kapacitu dosáhnout zásadních dopadů na situaci v těchto lokalitách. Jestliže nechceme, aby terénní programy podlehly dojmu definitivy a spokojily se s rutinním výkonem známým z byrokraticky řízených sociálních systémů, je nezbytné snažit se na straně jeho tvůrců a realizátorů, když už ne o objektivní evaluaci, tak alespoň subjektivní reflexi efektů, kterých jsou u osob z cílové skupiny schopny tyto programy dosahovat. Zdá se, že v současné době stojíme na pomyslném přelomu, kdy „doba hojnosti“ dotací na sociální programy, daná zejména dostupností Evropských sociálních fondů, skýtající relativně široký prostor pro testování různých přístupů k řešení situace sociálně vyloučených osob, pominula. Bohužel tato doba se zároveň potkává s nastupujícími sociálními problémy v širším kontextu - zejména s vysokou nezaměstnaností a zhoršující se ekonomickou situací významné části populace, které jsou doprovázeny rozpočtovými úsporami a restrukturací sociálního systému a mohou eskalovat napětí mezi majoritou a obyvateli vyloučených lokalit. Z tohoto důvodu můžeme být s mírou, v jaké se terénní programy institucionalizovaly, spokojeni. Nelze se však spokojit s tím, že jsou vnímány jako samospasitelný nástroj a právě nevládní organizaceby měly být ty, které jsou na tuto skutečnost povinny upozorňovat a prosazovat změny nejen na úrovni konkrétních osudů osob z cílové skupiny, ale také na úrovni systému.

z: http://www.drom.cz/cs/drom-romske-stredisko/projekty/archiv-projektu/pokracovani-projektu-komunitni-bydleni/.

2. Integrovaný portál MPSV: Statistiky nezaměstnanosti z územního hlediska [online]. [cit. 2012-10-24]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/uzem.

3. JIŘIČKA, Jan. Šluknovsko chce víc terénních pracovníků i strážníků, chybí ale peníze. Idnes.cz. [online]. [cit. 2012-08-15]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/sluknovsko-chce-vic-terennich-pracovniku-i-strazniku-chybi-ale-penize-1zu-/domaci. aspx?c=A110902_233440_domaci_jj. 4. KUDLÁČEK, Michal. SOCIO - DEMOGRAFICKÁ ANALÝZA SPRÁVNÍHO OBVODU ORP TIŠNOV. Www.tisnov.cz [online]. Tišnov, 2012 [cit. 2012-10-24]. Dostupné z: http://www.tisnov.cz/soubor/demograficka_analyza_tisnovsko_kpss-4.pdf. 5. MACKOVÁ, Katarína. Většina ze sociálně vyloučených lokalit jsou Romské. Oblastí přibývá. Eurozprávy.cz. [online]. [cit. 2012-08-16]. Dostupné z: romske-oblasti-pribyva/).

http://domaci.eurozpravy.cz/politika/27889-vetsina-ze-socialne-vyloucenych-lokalit-jsou-

6. MACHALOVÁ, Renáta. Vzdělání jako předpoklad zaměstnatelnosti Romů v sociálně vyloučených lokalitách. Studie pro lokality v Brně [online]. Brno, 2012 [cit. 2012-10-22]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/350996/fss_b/?lang=en. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Markéta Horáková. 7. Masarykova univerzita: Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc. [online]. [cit. 2012-10-24]. Dostupné z: http://www.muni.cz/ people/1444.

8. Ministerstvo práce a sociálních věcí: Dotace na poskytování sociálních služeb [online]. [cit. 2012-10-24]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/740.

9. Ministerstvo práce a sociálních věcí: Vyhlášení dotačního řízení MPSV ČR pro rok 2012 v oblasti poskytování sociálních služeb [online]. [cit. 2012-08-15]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/11279.

10. Ministerstvo vnitra České republiky: Počty obyvatel v obcích [online]. [cit. 2012-10-24]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/ clanek/statistiky-pocty-obyvatel-v-obcich.aspx. 11. MORAVEC, Š. Sociální služby v prostředí romských společenství: problém etnicity poskytovatele. In Hirt, T., Jakoubek,

M. (ed.). Romové: kulturologické etudy. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. 2004. Pp. 155-167. ISBN 8086473-83-X.

12. Obec Zastávka: Stručná historie obce Zastávka [online]. 2012. vyd. [cit. 2012-10-24]. Dostupné z: http://www.zastavka.cz/

52

53

historie-obce/strucna-historie-obce-zastavka.html.

13. SIROVÁTKA, Tomáš. Exkluze Romů na trhu práce a šance na jejich inkluzi: Romani exclusion in the labour market: Is inclusion possible?. Sborník prací Fakulty sociálních studií Brněnské univerzity: Sociální studia 10. Socstudia.fss.muni.cz [online] Brno 2003 [cit. 2012-2-21] Dostupné z: socstudia.fss.muni.cz/pristup.php?soubor=080305104512.pdf. 14. Šimíková, I. Hledání příkladů dobré praxe: programy financované z Evropského sociálního fondu v České republice zaměřené na zlepšení přístupu znevýhodněných skupin na trh práce. Praha: VÚPSV. 2011. 73 s.

15. Šimíková, I., Winkler, J. Hodnocení vládního Programu podpory terénních sociálních pracovníků v sociálně vyloučených romských komunitách (Hodnoty a fakta). Praha: VUPSV. 2005. 99 s. 16. TOMAN, Karel. Zaplaťte víc, nebo tu máte Romy, hrozí podnikatel městu. Aktuálně.cz [online]. [cit. 2012-10-24]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/podnikani/clanek.phtml?id=755098. 17. ÚP ČR – Krajská pobočka v Brně. Analýza trhu práce v Jihomoravském kraji za rok 2011. Dostupné z: portal.mpsv.cz/upcr/ kp/jhm/vyrocni.../verejna_verze_2011.doc. 18. Wikipedie: Tišnov [online]. [cit. 2012-10-24]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ti%C5%A1nov. 19. ZŠ a MŠ T. G. Masaryka Zastávka. Výroční zpráva o činnosti školy za školní rok 2010/2011. Dostupné z: http://zs.zastavka. cz/VZOC_2010_2011.pdf.

Název publikace: Analýza změny po zavedení terénní sociální práce v sociálně vyloučených lokalitách Jihomoravského kraje Vydalo: Občanské sdružení Romodrom Sestavila: Mgr. Miroslava Čepová Obálka, grafická úprava, sazba a tisk Captoni, s.r.o. Náklad 500 ks Neprodejné ISBN 978-80-260-3238-0

54

Publikace byla vydána v rámci projektu Romodrom pro regiony – Jihomoravský kraj, financovaného z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a rozpočtu České republiky. Občanské sdružení Romodrom Mezibranská 3, 110 00 Praha 1 www.romodrom.cz