MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA Ústav geoinformačních technologií
Analýza složek krajiny oblasti Lednicko-Valtického areálu v prostředí GIS BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2007
Jan Kvaček
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Analýza složek krajiny oblasti Lednicko-Valtického areálu v prostředí GIS zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:
Děkuji Ing. Martinu Klimánkovi, Ph.D. za ochotu, vstřícnost a trpělivé vedení při zpracovávání této bakalářské práce.
Jméno posluchače: Jan Kvaček Název bakalářské práce:
Analýza složek krajiny oblasti Lednicko-Valtického areálu v prostředí GIS
Title of the thesis:
The analysis of lanscape components in the LedniceValtice area with GIS
ABSTRAKT Cílem této bakalářské práce bylo digitální zpracování a vylišení jednotlivých složek krajiny, včetně určení způsobu jejich využití, v pilotním území okolí obce Lednice v oblasti Lednicko – Valtického areálu (LVA). Základním podkladovým materiálem byl snímek z družice Ikonos, Základní mapa ČR a obrysová mapa lesního hospodářského plánu LZ Židlochovice. Geoinformační zpracování bylo prováděno v programu Topol xT Basic 7, grafická úprava výsledné mapové kompozice potom v programu ArcGIS Desktop (ArcEditor 9). Klíčová slova:
využití půdy, krajinný pokryv, GIS, ekologická stabilita, lužní les, Lednicko – Valtický areál
ABSTRAKT The aim of this thesis was to work up analysis digitally and to distinguish particular landscape components.This also included the determination of methods of their use in the monitored area in Lednice in the Lednice-Valtice area. A satellite image by the satellite Ikonos, a map of the Czech republic and a contour map of economic aktivity of LZ Židlochovice were basis for the thesis. The computer programme Topol xT Basic 7 was used to GIS process the thesis. The graphics processing of the final map was made with the computer programme ArcGIS Desktop (ArcEditor 9). Key words:
land use, landscape cover, GIS, ecological stability, floodplain forest, the Lednice-Valtice area
Obsah 1. ÚVOD ..................................................................................................................................................... 1 2. LOKALITA............................................................................................................................................ 2 2.1. ZÁKLADNÍ IDENTIFIKAČNÍ A POPISNÉ ÚDAJE O LOKALITĚ A JEJÍM OKOLÍ........................................... 2 2.2. CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH PODMÍNEK...................................................................................... 4 2.2.1. Geologická charakteristika ...................................................................................................... 4 2.2.2. Pedologická charakteristika..................................................................................................... 5 2.2.3. Botanická charakteristika......................................................................................................... 6 2.2.4. Klimatická charakteristika ....................................................................................................... 8 2.3. VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ V OBLASTI DOLNÍHO TOKU ŘEK MORAVY A DYJE OD HISTORIE PO SOUČASNOST............................................................................................................................................ 9 2.3.1. Počátky úprav řek..................................................................................................................... 9 2.3.2. Hrázové systémy a meliorace ................................................................................................. 12 2.3.3. Regulace ................................................................................................................................. 13 2.3.4. Komplexní vodohospodářské úpravy...................................................................................... 14 2.3.5. Vodní hospodářství na prahu 21. století................................................................................. 15 3. VLASTNÍ ANALÝZA SLOŽEK KRAJINY V OBLASTI LEDNICKO – VALTICKÉHO AREÁLU .................................................................................................................................................. 17 3.1. POUŽITÝ HARDWARE A SOFTWARE ................................................................................................. 17 3.2. POSTUP VEKTORIZACE .................................................................................................................... 17 3.4. KOEFICIENT EKOLOGICKÉ STABILITY .............................................................................................. 19 3.5. TVORBA VÝSLEDNÉ MAPOVÉ KOMPOZICE ....................................................................................... 21 4. VÝSLEDKY A DISKUZE .................................................................................................................. 22 4.1. PLOCHY JEDNOTLIVÝCH KATEGORIÍ VYUŽITÍ PŮDY......................................................................... 22 4.2. KOEFICIENT EKOLOGICKÉ STABILITY .............................................................................................. 23 5. ZÁVĚR ................................................................................................................................................. 24 7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ....................................................................... 26 8. SEZNAM PŘÍLOH.............................................................................................................................. 28 9. SUMMARY
1. Úvod Předkládaná bakalářská práce byla vypracována v rámci výzkumného záměru Lesnické a dřevařské fakulty MZLU v Brně MSM 6215648902 – „Les a dřevo – podpora funkčně integrovaného lesního hospodářství a využívání dřeva jako obnovitelné suroviny“. Ústav geoinformačních technologií je zařazen v jeho dílčí části 01 s názvem „Lužní lesy – obhospodařování z pohledu udržitelného rozvoje“, která má 8 etap: 1. Funkční potenciál lužních lesů 2. Hodnocení účinnosti revitalizačních opatření a rizik chřadnutí lesa při snížené vitalitě stromů 3. Vývoj půdních vlastností a procesů v obhospodařovaných lesích a v rezervacích 4. Posouzení současných způsobů obnovy lesa a možností alternativních postupů 5. Ochrana rozmanitosti zájmového území a biodiverzity na úrovni společenstev i druhů 6. Ochrana genofondu živočichů a management lovné zvěře 7. Zachování produkce a kvality dřeva ve změněných podmínkách 8. Využití geoinformačních technologií v krajinném plánování Výzkum je orientován na údolní nivy řek Moravy a Dyje. Cílem je posouzení účinnosti revitalizačních opatření v krajině a optimalizace lesnického obhospodařování z hlediska trvale udržitelného rozvoje zájmového území. Cílem mé bakalářské práce bylo provést analýzu složek krajiny v oblasti Lednicko – Valtického areálu a vytvořit vektorovou mapu využití půdy (land use). K dispozici jsem měl družicový snímek pořízený družicí Ikonos, Základní mapu ČR, obrysovou mapu LHP LZ Židlochovice 2000 - 2009. Tyto data mi byla poskytnuta vedoucím bakalářské práce Ing. Martinem Klimánkem, Ph.D. Vlastní vektorizaci jsem prováděl v programu Topol xT Basic 7.0.17. Následné grafické zpracování mapy krajinného pokryvu jsem provedl v programu ArcGIS Desktop (ArcEditor 9).
1
2. Lokalita 2.1. Základní identifikační a popisné údaje o lokalitě a jejím okolí
Obr. č.1, Pohled na zámek v Lednici (foto autor) Experimentální lokalita se nachází v okrese Břeclav, který spadá pod Jihomoravský kraj. Jihomoravský kraj se rozkládá v jihovýchodní části České republiky při hranicích s Rakouskem a Slovenskem. Centrem kraje je druhé největší město České republiky Brno, které je významným střediskem justice, městem univerzit a veletržním centrem střední Evropy s dlouholetou tradicí pořádání veletrhů. Výhodou kraje je vynikající dopravní dostupnost a strategická poloha na křižovatce transevropských silničních a železničních dálkových tras, které jsou důležitými tepnami spojujícími západní Evropu s východní a severní s jižní. Na vysoké úrovni je i jihomoravské zemědělství – zemědělská půda tvoří 60% výměry regionu, z níž 84% připadá na ornou půdu. Specialitou jižní Moravy je především vinohradnictví evropské úrovně (v kraji je
2
přes 96% plochy vinic v rámci ČR). Silnou tradicí zde má pěstování ovoce a zeleniny. Severní oblasti kraje jsou významným centrem lesnictví a produkce dřeva. Jihomoravský kraj je regionem s bohatými kulturně historickými kořeny a cennou kolekcí architektonických památek všech stavebních slohů. Dvě z nich, brněnská vila Tugendhat a Lednicko – valtický areál, byly oceněny zapsáním do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. UNESCO chrání na území kraje také dvě biosférické rezervace – Dolní Morava a Bílé Karpaty. Na území kraje leží rovněž jeden ze čtyř národních parků České republiky – Podyjí. Rozsáhlé komplexy krápníkových jeskyní včetně propasti Macocha nabízí návštěvníkům chráněná krajinná oblast Moravský kras. Světově proslulým pojmem je rovněž Slavkov – Austerlitz, místo bitvy tří císařů. Své stopy zde zanechali na samém úsvitu lidských dějin lovci mamutů (nejznámější archeologické naleziště Dolní Věstonice), archeologické areály (např. Mikulčice) svědčí o slávě a bohatství Velkomoravské říše (JIHOMORAVSKÝ KRAJ, 2007). Jihomoravský kraj má 1 130 000 obyvatel (3. místo v ČR), a rozlohu 7 196,50 km2 (4. místo v ČR). Hustota osídlení je zde 157 obyvatel na km2. Skládá ze 7 okresů (Blansko, Brno - město, Brno - venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov, Znojmo) v nichž je 47 měst a statutární město Brno. Nejvyšším bodem kraje je Čupec (819 m.n.m.) a nejnižší bod se nachází na soutoku řek Moravy a Dyje u Lanžhota (150 m.n.m.). Do vymezené experimentální lokality spadají tři obce – Lednice, Nejdek a Podivín, přičemž Nejdek je část obce Lednice. Funkci obce s rozšířenou působností a obce s pověřeným obecním úřadem vykonává Břeclav. Obec Lednice čítá 2 328 obyvatel. Její nadmořská výška je 173 m.n.m. První písemná zpráva o této obci pochází z roku 1222. Celková katastrální plocha je 3 127 ha. Tab. č.1, Druhy pozemků – Lednice (údaje roku 2004) Kategorie využití půdy Orná půda Chmelnice Vinice Zahrady Ovocné sady Trvalé travní porosty Zemědělská půda Lesní půda Vodní plochy Zastavěné plochy Ostatní plochy Celkem
Výměra [ha] 1 171,58 0,00 147,26 35,90 84,54 328,13 1 767,42 657,47 293,09 54,89 354,16 4 894,44
Výměra [%] 23,94 0,00 3,01 0,73 1,73 6,70 36,11 13,43 5,99 1,12 7,24 100
3
Obec Podivín má podle Českého statistického úřadu o něco více obyvatel než Lednice a to 2 873. Leží také o něco níže, její nadmořská výška je 165 m.n.m. První písemná zmínka se datuje už od roku 1074. Celková katastrální plocha je 1 775 ha. Tab. č.2, Druhy pozemků – Podivín (údaje roku 2004) Kategorie využití půdy Orná půda Chmelnice Vinice Zahrady Ovocné sady Trvalé travní porosty Zemědělská půda Lesní půda Vodní plochy Zastavěné plochy Ostatní plochy Celkem
Výměra [ha] 1 149,10 0,00 2,14 42,38 30,42 71,53 1 295,57 127,98 67,74 46,75 237,43 3 071,04
Výměra [%] 37,42 0,00 0,07 1,38 0,99 2,33 42,19 4,17 2,21 1,52 7,73 100
2.2. Charakteristika přírodních podmínek 2.2.1. Geologická charakteristika Celé soutokové území Dyje s Moravou patří geograficky k Dolnomoravskému úvalu, náležejícímu k panonským pánvím (HAVLÍČEK, 2004). Tato sníženina má na našem území rozlohu 965 km2 a nejvyšším kopcem jsou Staré hory 302 m.n.m. Široké údolní nivy na soutoku Dyje, Kyjovky a Moravy leží se svými malebnými lužními lesy a lukami v oblasti mladotřetihorní vídeňské pánve sahající až do Dolního Rakouska. Ta je na západě oddělena starším paleogenním ždánickým pásmem s Pavlovskými vrchy od miocénní karpatské předhlubně. Složitý geologický vývoj vídeňské pánve, významné ropoplynotvorné struktury, proběhl v mladších třetihorách a čtvrtohorách v posledních 24 milionech let. Tato 150 km dlouhá a několik desítek km široká deprese dosahuje v moravské části vídeňské pánve, označené v odborné literatuře též jako moravská ústřední prohlubeň, hloubky 500 – 550 m. Je vyplněna nepravidelně se střídajícími polohami a vložkami jílů, prachů, slínů, písků a štěrků s nepravidelnými vrstvami řasových vápenců. Tyto horniny se ukládaly nejprve v mořském prostředí a teprve v mladším období byly postupně nahrazeny 4
sedimentací suchozemskou, kontinentální. Tento přechod byl doprovázen i postupným vyslazováním sedimentačního prostředí vídeňské pánve. O těchto změnách, ale i o klimatických výkyvech a podmínkách v sedimentačním prostředí vypovídají nejen úložné poměry, textury a struktury sedimentů, ale především zkameněliny. Tyto fosilní doklady mikro i makroorganismů v sobě uzavřely svědectví dávného, často i velmi bohatého života v někdejších mořích, jezerech a řekách (HAVLÍČEK, 2004).
2.2.2. Pedologická charakteristika Nejrozšířenějším půdním typem v údolních nivách řek jsou fluvizemě modální včetně různých subtypů a variet, při čemž nejčastěji jsou to fluvizemě modální a glejové. V menší míře v místních terénních depresích a průlezech s vysoko položenou vodou je rozšířen půdní typ glej (PRAX, 2004). Fluvizemě obecně vznikají na aluviálních uloženinách v okolí vodních toků, kde akumulace rozložené organické hmoty je přerušována a rozmělňována jednak každoroční akumulací nové vrstvičky kalů usazených po inundacích a jednak intenzivní aktivitou půdních mikroorganizmů způsobujících silnou bioturbaci (PRAX, 2004). Půdy nejsou výrazněji členěny na jednotlivé genetické půdní horizonty. Místy bývá zřetelná vrstevnatost či rozdílnost v zrnitostní skladbě půdního profilu. Vzácný není ani výskyt tmavších vrstev tzv. pohřbených půdních horizontů, tedy humusem výrazněji obohacených částí půdního profilu o různé mocnosti v rozsahu několika centimetrů, případně až decimetrů. Vznik těchto vrstev má původ v činnosti meandrujících toků, kde přechodně vyvýšená místa zůstávala delší období mimo dosah záplavových vod a tak zde mohl nerušeně probíhat proces výraznější akumulace organické hmoty – humusu při rozkladu každoroční biomasy bylinného patra i opadu listí a větviček z keřů a stromů. Pro lesní půdy jinde typický nadložní humus je zde tvořen tzv. mulem, tedy vrstvičkou listnatého opadu a odumřelých zbytků bylinného i stromového patra. Tento organický materiál zde podléhá, za k tomu velmi příznivých klimatických podmínek, rychlému rozkladu a transformaci, takže prakticky v průběhu necelého roku mizí a na povrch vystupuje tmavěji zbarvená strukturní minerální vrstva (PRAX, 2004).
5
2.2.3. Botanická charakteristika Území jihomoravských niv je sice rozsáhlé, ale rozmanitost přírodních podmínek není velká. GRULICH a ŠUMBEROVÁ (2004) uvádí, že pro tuto oblast je charakteristické nivní mikroklima, které je zásadně odlišné od klimatu ovlivňujícího širší okolí nivy. Lesní porosty se v jihomoravské nivě dají rozdělit do tří kategorií – měkký luh, tvrdý luh, a zvláštní typ dubohabřiny, která se vyskytuje pouze na nejvyšších, nezaplavovaných místech (tzv. hrúdy). Měkký luh je charakterizován stanovištěm s trvale vysokou hladinou podzemní vody, která většinou vystupuje nad povrch, nebo se drží těsně pod ním. Fytocenologicky je měkký luh označován jako asociace Salicetum alba. Stromové patro tvoří křovité a stromové vrby, hlavně vrba bílá (Salix alba), doprovázená vrbou křehkou (Salix fragilis). V příměsi bývá topol bílý (Populus alba), jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), a topol černý (Populus nigra). Bylinné patro obsahuje hlavně vlhkomilné druhy snášející záplavy. Některé z těchto druhů jako je např. popenec obecný (Glechoma hederacea), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), ostružiník ježiník (Rubus caesius) nebo vrbina penízková (Lysimachia nummularia), najdeme i v sušších typech lužního lesa (GRULICH a ŠUMBEROVÁ, 2004). Většina druhů nachází nejlepší podmínky pro svůj růst na nelesních stanovištích, zejména v porostech rákosin a vysokých ostřic. Jsou to zejména ostřice štíhlá (Carex acuta), ostřice pobřežní (Carex riparia), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), zblochan vodní (Glyceria maxima),
vrbina
obecná
(Lysimachia
vulgaris),
kosatec
žlutý
(Iris pseudacorus), svízel bahenní (Galium palustre), čistec bahenní (Stachys palustris), opletník plotní (Calystegia sepium), lilek potměchuť (Solanum dulcamara), chmel otáčivý (Humulus lupulus). Na měkký luh je nejvíce vázaná bledule letní (Leucojum aestivum). Tvrdý luh se vytvořil na stanovištích, která jsou nebo byla krátkodobě zaplavována, avšak hladina podzemní vody se drží pod povrchem nebo může být i dosti hluboko. Fytocenologicky je tvrdý luh označován jako asociace Fraxino pannonicae – Ulmetum. Stromové patro tvoří dub letní (Quercus robur), jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), javor babyka (Acer campestre), jilm habrolistý (Ulmus minor), jilm vaz (Ulmus laevis). V příměsi roste lípa srdčitá (Tilia cordata), a habr obecný (Carpinus
6
betulus). Keřové patro je zastoupeno zmlazením stromového patra a hlohy (Crataegus). Bylinné patro má jarní a letní aspekt. Na jaře, před rašením listů, zde kvete dymnivka dutá (Corydalis cava), sněženka jarní (Galanthus nivalis), sasanka hajní (Anemone nemorosa), česnek medvědí (Allium ursinum), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), orsej jarní (Ficaria verna), křivatec žlutý (Gagea lutea), hrachor lecha (Lathyrus vernus), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), vzácná ladoňka vídeňská (Scilla vindobonensis), a ladoňka rakouská (Scilla drunensis). V průběhu vegetační doby nacházíme spíše nenápadné byliny jako například válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), ostřice přetrhovaná (Carex divulsa), ostřice lesní (Carex sylvatica), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), kuklík městský (Geum urbanum). Najít můžeme také vzácné druhy, mezi něž patří kruštík polabský (Epipactis albensis), kruštík Nordeniův (Epipactis nordeniorum), rozrazil horský (Veronica montana), ostřice hřebílkatá (Carex strigosa). Dubohabřiny jsou fytocenologicky klasifikovány jako Fraxino pannonicae – Carpinetum. Stromové patro je obdobné jako u tvrdého luhu, rozdíl je pouze v kvantitativním zastoupení. Nejvíce je zastoupen habr obecný (Carpinus betulus) a javor babyka (Acer campestre) s příměsí dubu letního (Quercus robur) a lípy srdčité (Tilia cordata). V keřovém patře dominuje řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica). V jarním aspektu rostou druhy vyskytující se v tvrdém luhu doplněné dymnivkou nízkou (Corydalis pumila), a křivatcem maličkým (Gagea minima). Ze vzácných druhů nacházíme violku divotvárnou (Viola mirabilis), áron karpatský (Arum cylindraceum), a prvosenku jarní (Primula veris). V létě rostou opět druhy zastoupené v tvrdém luhu doplněné o lipnici hajní (Poa nemoralis), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), srhu mnohomanželnou (Dactylis polygama) a čarovník pařížský (Circaea lutetiana). Ostatní typy lesní vegetace se v nivě nedochovaly a na jejich dřívější přítomnost ukazují jen některé druhy rostlin, které se jako relikty dosud udržují na náhradních stanovištích (GRULICH a ŠUMBEROVÁ, 2004).
7
2.2.4. Klimatická charakteristika Pro zájmovou oblast jsem zpracoval dva klimadiagramy. Jeden pro období 1901 – 1950 a druhý pro období 1997 – 2006. Z uvedených hodnot vyplývá nárůst průměrné teploty v oblasti, a to z 9°C na 10,1°C. Nárůst srážek byl ovlivněn velkou povodní v červenci 1997. Úhrn srážek byl v letech 1901 – 1950 na hodnotě 70 mm, zatímco v letech 1997 – 2006 se zvedl na hodnotu 102,1 mm. Přísušky se objevují na grafu č.1 v září, zatímco na grafu č.2 v období dubna a května. Graf. č.1, Klimadiagram 1901 – 1950 (Lednice) Klimadiagram ČHMÚ Lednice: 176 m.n.m.
°C 40,0
48°48' s.š. 16°48' v.d.
9°C 524 mm
1901-1950
mm 120,0
35,0
105,0
30,0
90,0
25,0
75,0
20,0
60,0
15,0
45,0
10,0
30,0
5,0
15,0
0,0
0,0
-5,0
-15,0 I.
II.
III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. měsíce
8
teploty srážky
Graf. č.2, Klimadiagram 1997 – 2006 (Lednice) Klimadiagram ČHMÚ Lednice: 176 m.n.m.
°C
48°48' s.š. 16°48' v.d.
10,1°C 561,7 mm
1997-2006
40,0
mm 120,0
35,0
105,0
30,0
90,0
25,0
75,0
20,0
60,0
15,0
45,0
10,0
30,0
5,0
15,0
0,0
0,0
teploty srážky
-15,0
-5,0 I.
II.
III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. měsíce
2.3. Vodní hospodářství v oblasti dolního toku řek Moravy a Dyje od historie po současnost 2.3.1. Počátky úprav řek Nížinné oblasti velkých řek byly odedávna místem, kde se rozvíjelo lidské osídlení. Byly zde příznivé podmínky k životu, dostatek vláhy i úrodná půda, kterou připlavila řeka. Na konci 12. století dochází k osídlení rozsáhlých území v povodí moravských řek, a to především v hornatějších oblastech ale například i v dolním Podyjí. V průběhu této kolonizace byly vykáceny rozlehlé plochy lesů na horních tocích řek, což mělo za následek změny vodního režimu. Je tedy zřejmé, že velké odlesnění krajiny nezůstalo bez následků ani v dolních úsecích toků. I když nám nedostatek pramenů nedovoluje přesné srovnání, domníváme se, že záplavy v ranném středověku byly menší než v období po rozsáhlé kolonizaci. Tomu nasvědčuje zánik či přemístění některých nízko položených sídlišť, které byly původně zakládány těsně nad inundací (VESELÝ, 2004).
9
První písemná zmínka o periodických záplavách na dolním toku Dyje pochází z roku 1244 a pojednává o vyrovnání sporu mezi Sigfridem Sirotkem a velehradským klášterem (VESELÝ, 2004). Sigfrid Sirotek je obviněn z toho, že jeho nově postavený mlýn v Bulharech působí v době záplav vzdouvání hladiny a tím dochází k zaplavování majetku velehradského kláštera (pole, louky, lesy, pastviny). Z toho lze usuzovat že od 13. a 14. století jsou velké povodně na Dyji běžné. V 18. a na počátku 19. století se odtokové poměry znovu měnily. Devastace lesů dosáhla právě v 18. století svého vrcholu a velké plochy lesů spotřebovával rozvíjející se průmysl. Lesní porosty byly zanedbané a ničené, v důsledku toho ovšem v této době začínají také snahy o ochranu a plánovité pěstování lesa (VESELÝ, 2004). O velkých změnách ve vodním režimu svědčí i fakt že od 18. století byla díky povodním nemožná výsadba síjí a nedocházelo k přirozenému zmlazování lesa. Týkalo se to zejména dubu, který musel být obnovován vzrostlými sazenicemi. Dochází tedy ke změně hranice inundace a ke zvětšování inundovaných ploch, o čemž svědčí i četné historické paměti. O rozloze zaplavovaných pozemků na katastru obcí Břeclav, Stará Břeclav, Ladná a Lanžhot ve 30. létech 19. století podává přehled tabulka břeclavského vrchnostenského úřadu z roku 1837. Z této tabulky se dozvídáme, že celková inundovaná plocha na těchto katastrech činila 2 567 hektarů (1 711 lesy, 690 louky, 148 pastviny, 18 pole). Inundace v celém údolí Dyje pod Břeclaví činila 15 360 hektarů, k čemuž musíme přičíst 7 590 hektarů inundace spojené s Moravou (VESELÝ, 2004). Situaci zhoršovalo i 10 mlýnů a jejich vzdouvací stavby. Měli vliv na rozkolísanost odtoku a nevyrovnaný stav vody během roku. Při vyšším průtoku byla voda vzdouvacími stavbami zadržována a rozlévala se do krajiny, naopak v době sucha nestačil průtok ani pro dostatečné zásobování mlýnského náhonu. Dalším negativním jevem bylo zvyšování břehů řek z důvodu ukládání sedimentů. Přes tyto valy se řeka nemohla vracet zpátky do svého koryta a zůstávala dlouhou dobu rozlitá po krajině, což mělo za následek trvalé znehodnocování mnoha pozemků. Prospěšná je totiž taková záplava, která se jen přelije a tím přinese vláhu a živiny. Nejvíce hodnotná je taková záplava na jaře. Jarní záplavy dokonce zvyšují kvalitu a výnos z luk a pastvin. Pro lesní porosty je také příznivá.
10
Obr. č.2, Na lesnické mapě z roku 1844 je patrná soustava lesních kanálů u obce Lednice a v Horním lese. Tato soustava sloužila k odvedení vody přelévající se v době povodní do pravobřežní inundance. MZA Brno, F31, inv. č. 915 (VESELÝ, 2004).
11
2.3.2. Hrázové systémy a meliorace Jako účinná ochrana proti velké vodě byly místně zřizovány protipovodňové hráze, které byly stavěny již od středověku (VESELÝ, 2004). Dlouhé hráze byly budovány podél toku aby chránily okolní obce a pozemky. Také mlýnské náhony byly ohrazovány. Součástí vodního systému byly i rybníky, které měly také pozitivní vliv na srážky a oblačnost, zvyšovaly vlhkost ovzduší, vyrovnávaly roční výkyvy teplot a zachycovaly vodní přívaly (VESELÝ, 2004). Dalším ze způsobů vyrovnávání se s zamokřením pozemků byly meliorace. Ty byly využívány nejen k odvodnění, ale i k řízenému zaplavování. Za zmínku stojí například odvodňovací příkopy na městských loukách zřízené v 19. století magistrátem v Podivíně nebo odvodňovací příkop udržovaný obyvateli Mikulčic a Moravské Nové Vsi ve prospěch zlepšení odtokových poměrů a odvedení rozlitých vod řeky Stupavy. Dále stojí za zmínku projekt vídeňského inženýra J. Hobohma, který navrhuje zakládání příkopových sítí v pramenných oblastech, které by zpomalovaly odtok a zmenšovaly unášecí sílu vody. Na počátku většiny rozsáhlých melioračních projektů však stojí lichtenštejnská dominia. VESELÝ (2004) uvádí, že jejich přínos pro rozvoj hospodářství celé oblasti lze srovnat s činností Švarcenberků na jihu Čech. Do poloviny 19. století byly soustavné meliorace prováděny jen zřídka, ale již z druhé poloviny 18. století pochází důkazy o jejich realizaci (VESELÝ, 2004). Lichtenštejnská panství začínají se soustavnými melioracemi po polovině 19. století, zejména však od 70. až 80. let, kdy své podnikání soustřeďují na luční a lesní půdu. Toto období se také shoduje se zrychlením odtoku a zvýšením eroze půdy v souvislosti s rušením četných rybníků (VESELÝ, 2004). Díky cílevědomé práci byly na začátku 20. století téměř na všech panských loukách a v lužních lesích vybudovány systémy zavlažovacích a odvodňovacích kanálů, ale když byly v roce 1919 lichtenštejnské majetky vyvlastněny, kanály přestaly být udržovány a počaly ztrácet svoji funkci (VESELÝ, 2004). Nyní jsou tyto kanály v rámci revitalizačního projektu znovu obnovovány. Stejně jako na lesní a luční půdy nivy se meliorační práce soustředily i na půdu ornou, kde bylo nutné pozemky odvodňovat i zavlažovat. První poznatky o zúrodňování orné půdy pocházejí ze druhé poloviny 18. století (VESELÝ, 2004).
12
V četných učebnicích zemědělství, vydávaných na počátku 19. století, bylo již pojednáváno o způsobech zúrodňování takzvané „plané půdy“, největší pozornost pak byla věnována vysoušení bažin, odvodňování a zavlažování. V počátku byly meliorace realizovány pomocí otevřených příkopů opevněných kůly a svazky klestu, od poloviny 19. století se začíná používat takzvaná „anglická drenáž“, která využívá trubky z pálené hlíny (VESELÝ, 2004). Další prudký rozvoj podnítilo poskytování státních a zemských podpor na meliorační práce v roce 1887. V období let 1887 až 1930 bylo na Moravě prováděno každoročně tisíce hektarů odvodnění a desítky až stovky hektarů závlah, mnohé z toho se soustředilo právě do jižních oblastí (VESELÝ, 2004). V letech 1930 až 1937 byl na řece Moravě vybudován hlavní závlahový kanál, který byl určen i pro plavbu. Rozsáhlé plochy závlah jsou vázány na oblast nádrží Nové Mlýny. Z významných závlahových soustav je třeba jmenovat soustavu Brod nad Dyjí – Bulhary – Valtice se zavlažovanou plochou 3 615 hektarů budovanou v letech 1969 až 1974, závlahovou soustavu Podivín – Lužice s kapacitou 657 hektarů zavlažované půdy z let 1972 až 1974 rozšířenou v letech 1975 až 1980 o dalších 2 127 hektarů, závlahovou soustavu Břeclav – Lanžhot dokončenou v roce 1976 zavlažující 1 184 hektarů, závlahovou soustavu Zaječí – Rakvice s kapacitou 944 hektarů, soustavu Hodonín – Lanžhot o výměře 1293 hektarů a závlahovou soustavu Jevišovka – Šakvice zavlažující 1 196 hektarů sadů na severním břehu nádrže Nové Mlýny (VESELÝ, 2004).
2.3.3. Regulace V letech 1828 až 1838 byla řece Dyji provedena první regulace v úseku od Tasovic po Nový Přerov. Dne 18.3.1830 bylo rozhodnuto o nutnosti regulace Dyje a projektem byl pověřen architekt Provinčního stavebního ředitelství v Brně Michael Schweder. Běžné průtoky mělo zachycovat nově vyhloubené řečiště, velkou vodu pak inundační prostor mezi odsazenými hrázemi (VESELÝ, 2004). Schweder navrhl dvě varianty. První varianta měla vést starým korytem, s tím že došlo k napřímení meandrů. Druhá varianta se starým korytem vůbec nepočítala a jednalo se o lomenou přímku hledající si co nejkratší cestu krajinou. Regulace měla zkrátit úsek 85 kilometrů na pouhých 54 kilometrů. Projekt měl za cíl hlavně zrychlení odtoku. Proti takovému
13
opatření byly vzneseny četné námitky a Schwederův projekt byl podroben zkoumání. Celý projekt byl nakonec Lichtenštejny zamítnut. Nezdály se jim vysoké náklady a pochybovaly o účinnosti naplánovaných opatření. VESELÝ (2004) uvádí že definitivně byl Schwederův plán regulace Dyje zamítnut dekretem rakousko – moravské dvorní kanceláře z 28. února 1840. Další plány úpravy Dyje se omezili pouze na pomístné napřímení největších meandrů. Při rezignaci na rozsáhlejší vodohospodářské úpravy vydává v roce 1858 krajský úřad v Brně instrukci obcím a všem majitelům mlýnů a jiných vodních děl, aby častým záplavám zabraňovali čištěním koryta, těžbou štěrku a písku při nízkých vodních stavech, odstraňováním špicí zákrutů a vysekáváním stromů visících do vody (VESELÝ, 2004). Odpor vůči větším regulacím stále trval a tak kromě stavby Vranovské přehrady v letech 1930 až 1934 spadají všechny větší vodohospodářské úpravy až do nedávné historie druhé poloviny 20. století.
2.3.4. Komplexní vodohospodářské úpravy Komplexní vodohospodářské úpravy na jižní Moravě byly realizovány v 70. a 80. letech 20. století. Provedené úpravy zároveň reprezentují stav, který můžeme na dolním toku Moravy a Dyje nalézt v současnosti (VESELÝ, 2004). Úpravy si kladly za cíl ochranu pozemků, obcí a významných objektů před záplavami a zlepšení podmínek pro zemědělství. Tohoto cíle mělo být dosaženo jak regulačními úpravami řek, tak retencí průtoků v nádržích a suchých poldrech. Vlastní vodohospodářské úpravy můžeme rozdělit na čtyři základní oblasti: úpravy Dyje v úseku od Nových Mlýnů po Břeclav, úpravu Moravy od Hodonína po Lanžhot, vodní dílo Nové Mlýny a úpravu soutoku řek Moravy a Dyje (VESELÝ, 2004). Koryto řeky od Nových Mlýnů až po obec Bulhary bylo kromě průkopů dvou meandrů zachováno v původním stavu (VESELÝ, 2004). V tomto úseku je navržen vysoký stupeň protipovodňové ochrany. Kapacita na stoletou vodu je zde zajištěna ochranou hrází odsazenou více než 100 metrů od levého břehu. Na jezu Bulhary také odbočuje derivační rameno Zámecká Dyje, které přivádí vodu do areálu zámeckého parku v Lednici. Pod jezem Bulhary bylo až po Janův hrad vyhloubeno nové koryto, původní říční koryto se ale téměř v celé délce zachovalo v
14
údolní nivě odříznuté ochrannými hrázemi. Hladina v tomto říčním rameni je v zájmu vodního režimu lužního lesa a Lednického zámeckého parku fixována vzdouvacím objektem. Od Janova hradu je až po město Břeclav ponecháno koryto v původním přirozeném stavu, protipovodňová ochrana je zajištěna ochrannými hrázemi s využitím hrází již dříve postavených (VESELÝ, 2004).
2.3.5. Vodní hospodářství na prahu 21. století Krajina údolní nivy nebyla, na rozdíl od výše položených lokalit, vystavená tak intenzivnímu tlaku na stupňující se hospodářské využití. Díky tomu se po dlouhou dobu uchoval typický obraz této krajiny, ke kterému patřily rozsáhlé lužní lesy, meandrující koryta a velké množství rozmanitých vodních ploch ovlivňovaných dynamickým vodním režimem řeky. Teprve vodohospodářské úpravy druhé poloviny 20. století začaly tuto tvář výrazně měnit, meandry ustupují mírným obloukům, mokřady a drobné vodní plochy mizí, nebo se soustřeďují do uměle vybudovaných nádrží. Již při návrhu těchto úprav bylo zřejmé, že jejich realizace podstatně ovlivní charakter údolní nivy, jejich lužních lesů a hospodaření v nich. Na základě zkušeností s pozorovanými změnami podmínek v lužních lesích vyvolanými na Uherskohradišťsku a Strážnicku úpravou řeky Moravy v roce 1936, byla navržena a posouzena možná opatření eliminující vliv úprav zejména na režim půdní vody v lužním lese a vytvářející podmínky pro umělé povodňování lesních ploch. K realizovaným opatřením patřily například nápustné objekty, umožňující napouštět část povodňových průtoků za hrázové systémy, a vzdouvací stavby, zvyšující hladiny v zájmu dotace vody podzemní. Jiná opatření, jako například biologické začlenění vodohospodářských děl do krajiny, se v době výstavby nepodařilo důsledně realizovat a přes nesporné vynaložené úsilí odpovídala většina návrhů úrovni poznání doby svého vzniku. Ve snaze zamezit negativním vlivům záplav byly opomenuty také jejich pozitivní dopady. Z dnešního pohledu bylo málo přihlíženo k potřebám zachování vhodných migračních a reprodukčních podmínek vodních živočichů, zachování dynamiky a rozmanitosti vodního prostředí (VESELÝ, 2004). Od 90. let minulého století se objevovaly snahy napravit dřívější negativní zásahy. V dnešní době tyto snahy začínají nabývat konkrétních opatření, k nimž bezesporu patří výstavba rybích přechodů.
15
Jihomoravská údolní niva s jejím lužním lesem patří k nejrozsáhlejším a nejzachovalejším částem původního krajinného společenstva aluviálního typu, tak jedinečná, málo narušená biocenóza se v tak velkých komplexech nevyskytuje nikde jinde na území celé České republiky. Zatímco současné projekty vznikaly za spolupráce vodohospodářů a ichtyologů, je v budoucnosti zřejmá nutnost spolupráce i s lesními hospodáři a dalšími. Rozhodujícím činitelem při formování této krajiny byly záplavy, v budoucnu jen široká spolupráce může zajistit moderní vodní hospodářství a udržitelný rozvoj této krajiny (VESELÝ, 2004).
16
3. Vlastní analýza složek krajiny v oblasti Lednicko – Valtického areálu 3.1. Použitý hardware a software Ke své práci jsem používal osobní počítač typu IBM s procesorem Intel Celeron 2.00 GHz a 512 MB RAM na němž byl nainstalován operační systém Windows XP Professional. Vlastní vektorizaci rastrových dat jsem prováděl v programu Topol xT Basic 7.0.17. Tento program je výhodné použít pro vlastní manuální vektorizaci z důvodu jednoduchého uživatelského rozhraní a podpory českého menu. Pro finální grafickou úpravu mapy využití krajiny jsem však zvolil program ArcGIS Desktop verze 9.1 s licencí na ArcEditor. Z tohoto programového systému jsem pracoval v jedné ze tří základních modulů ArcMap 9.1. Aplikace ArcMap, pracuje ve 2 základních režimech: zobrazení datového rámce (Data view) a zobrazeni výkresu (Layout View). V režimu zobrazení Data View jsou zobrazeny pouze načtené datové vrstvy, tento režim je určeny pro práci s daty. V režimu zobrazeni Layout view, zobrazuje ArcMap celý mapový výkres, ve kterém je datový rámec (Data Frame) brán jako jeden z mapových prvků. V tomto režimu tedy tvoříme finální úpravy mapové kompozice před tiskem. Načtená data jsou v ArcMap velice přehledně brána jako jednotlivé datové vrstvy, jejichž vlastnosti (Properties) lze snadno editovat a změny se v reálném čase zobrazují (např. změny symbolů prvků, průhlednost jednotlivých vrstev atd.). Vrstva uvedená v seznamu načtených dat (Table of content) nejvýše, překrývá spodnější datovou vrstvu, pořadí lze snadno interaktivně měnit (MALACH, 2007).
3.2. Postup vektorizace Vektorizaci jsem prováděl nad třemi podkladovými mapami – ortofotomapa, Základní mapa ČR (ZM ČR), obrysová mapa LHP LZ Židlochovice. Směrodatná pro mne byla ortofotomapa pořízená družicí Ikonos dne 1.11.2005 mezi 9:58 a 9:59. Při vykreslování linií jsem si nad ortofotomapu umístil ZM ČR, kterou jsem zprůhlednil. Podle potřeby jsem vkládal obrysovou mapu LHP. Jako dobrý pomocník při rozlišování
17
kategorií využití půdy se ukázal družicový snímek dostupný na www.mapy.cz. Letecké snímky na této internetové stránce pocházejí ze snímkování z let 2003-04. Jejich dodavatelem je společnost Geodis Brno.
3.3. Vymezení kategorií využití půdy (land use) Při vymezení kategorií využití půdy jsem vycházel z kódování dle metodiky VÚKOZ uvedené v diplomové práci (MALACH, 2007): Kód 1 - Orná půda - plochy obdělávaných polí pro zemědělskou výrobu (sloužící k pěstování obilovin, okopanin a technických plodin, kukuřice, luštěnin, krmiv, olejnin, zeleniny atd.). Kód 2 - Trvalé travní porosty - pastviny, louky (i s mokřady, rozptýlenými keři a stromy), stepi, polostepi, lada, vřesoviště a rákosiny. Kód 3 - Zahrady a sady - včetně areálů zahradnictví mimo intravilán obce. Kód 4 - Vinice a chmelnice. Kód 5 - Lesy - včetně lesohospodářských objektů, zámecké a historické obory a bažantnice, souvislé porosty křovin; zahrnují i případné větrolamy. Kód 6 - Vodní plochy - jezera, rybníky, vodní nádrže mimo intravilán obce (např. požární nebo koupaliště), těžební poklesové sníženiny zaplavené vodou, močály (jen v případech, kdy není modrá šrafa (mapová značka označující močály) kombinovaná s jinou značkou, např. s loukou, rákosinou, lesem). Kód 7 - Zástavba venkovského typu – většinou představuje kompaktní intravilán obcí. Je tvořena průmyslovými a zemědělskými areály, pokud navazují na intravilán obce nebo jsou uvnitř vymezeného areálu. Do kategorie 7 jsem zařazoval i samostatně stojící domy či skupiny domů charakteru venkovských obydlí se zahradami (také samostatně stojící dvory, mlýny apod.).
18
Kód 8 - Zástavba městského typu - včetně průmyslových, dopravních, školských a vojenských objektů, nevyjímaje plochy zeleně a parků. Městská zástavba je charakteristická větším podílem zastavěných ploch, areály obci se do teto kategorie zařazují na základě Historického lexikonu obcí vydaného Českým statistickým úřadem. Kód 9 - Rekreační plochy - včetně objektů s nimi souvisejících – koupaliště se zázemím, sportovní areály a stadiony, parkoviště přilehající k rekreačním plochám, chatové a zahrádkové kolonie. Kód 0 - Ostatní antropogenní plochy • na daném území jsou to zejména průmyslové areály (továrny, průmyslové a obchodní sklady, pily), • zemědělské areály (kravíny, silážní jámy, oplocené výběhy, samostatně stojící dvory později přestavěné na moderní zemědělské areály), • dále také dopravní infrastruktura a objekty s ní bezprostředně související (např. letiště, benzínové pumpy, motely, nádraží, parkoviště, kolejová a kontejnerová seřadiště, apod.), • hřbitovy, hrady, zříceniny, zámky, • vodohospodářské objekty, • těžební areály, • skládky odpadu. V této metodice jsem pozměnil pouze dvě kategorie. Do kódu 9 – Rekreační plochy, jsem zahrnul kategorii parky - na zájmovém území se jednalo o zámecký park v Lednici. Dle interní metodiky VÚKOZ se v kódu 8 – Zástavba městského typu, vymezuje tato kategorie spojitou linií a neuvažuje se s kategorizací ploch uvnitř zástavby. Já však uvnitř městské zástavby vylišil cestní síť (kód 0) a parky (kód 9).
3.4. Koeficient ekologické stability Dle plošných zastoupení jednotlivých kategorií půdy jsem vypočetl koeficient ekologické stability dle MÍCHALA (1985). Koeficient ekologické stability je poměrové
19
číslo a stanovuje poměr ploch tzv. stabilních a nestabilních krajinotvorných prvků ve zkoumaném území podle vzorce (MÍCHAL, 1985):
S N
KES =
, kdy S je výměra ploch stabilních ekosystémů a N je výměra ploch nestabilních ekosystémů.
Za stabilní prvky je považována lesní půda, vodní plochy a toky, trvalé travní porosty, pastviny, mokřady, sady, vinice. V mém případě jsou tedy za stabilní prvky považovány plochy s kódem 2 – Trvalé travní porosty, 3 – Zahrady a sady, 4 – Vinice a chmelnice, 5 – Lesy, 6 – Vodní plochy, 9- Parky. Za nestabilní prvky je považována orná půda, antropogenizované plochy, chmelnice. V mém případě jsou tedy za nestabilní prvky považovány plochy s kódem 1 – Orná půda, 7 – Zástavba venkovského typu, 8 – Zástavba městského typu, 0 – Ostatní antropogenní plochy. Metoda výpočtu KES je založena na jednoznačném a konečném zařazení krajinného prvku do skupiny stabilní nebo nestabilní a neumožňuje hodnocení konkrétního stavu těchto prvků (MÍCHAL, 1985). Hodnoty uvedeného koeficientu jsou dle MÍCHALA (1985) klasifikovány takto: KES < 0,10 – území s maximálním narušením přírodních struktur, základní ekologické funkce musí být intenzivně a trvale nahrazovány technickými zásahy. 0,10 < KES < 0,30 – území nadprůměrně využívané, se zřetelným narušením přírodních struktur, základní ekologické funkce musí být soustavně nahrazovány technickými zásahy. 0,30 < KES < 1,00 - území intenzivně využívané, zejména zemědělskou velkovýrobou, oslabení autoregulačních pochodů v agroekosystémech způsobuje jejich značnou ekologickou labilitu a vyžaduje vysoké vklady dodatkové energie. 1,00 < KES < 3,0 – vcelku vyvážená krajina, v níž jsou technické objekty relativně v souladu s dochovanými přírodními strukturami, důsledkem je i nižší spotřeba energomateriálových vkladů. 20
KES > 3,00 – stabilní krajina s převahou přírodních a přírodě blízkých struktur. Z důvodů krajinářsko – ochranářských bylo území České republiky účelně rozděleno na tzv. bioregiony a pro jednotlivé regiony byl na základě jejich charakteristik proveden výpočet KES. Hodnoty koeficientu ekologické stability se pohybují v rozmezí 0,2 (v místech, kde převažuje orná půda nebo antropogenizované plochy Krušných hor) až 13,2 (převážně v horských lokalitách, kde převažují lesní společenstva), ve kterém jsou rozděleny značně nepravidelně. Dá se říci, že průměrné hodnoty většiny hodnocených území ČR spadají do úzkého rozmezí mezi 1,0 – 2,6 (MÍCHAL, 1985).
3.5. Tvorba výsledné mapové kompozice Vytvořenou vektorovou vrstvu polygonů s přiřazeným číslem kategorie jsem z programu Topol xT vyexportoval v podobě shapefile do programu ArcMap. Ve vlastnostech vrstvy (Properties) jsem pak v záložce Symbology nadefinoval pro jednotlivé kategorie prezentované číslem 0 – 9 požadované barvy a doplnil je patřičnými popisky. Tuto vrstvu jsem podložil ořezanou, černobílou ortofotomapou a proto bylo nutné u vrstvy land use nastavit v záložce Display průhlednost (Transparency) na hodnotu 50 %. Takto upravenou mapu jsem doplnil o mapové náležitosti jako je nadpis, legenda, číselné a grafické měřítko. Mapa má měřítko 1:25 000. Systém ArcGIS 9.1 umožňuje export map do 10 běžných rastrových a vektorových (postscriptových) datových formátů. V dialogovém okně Export Map, lze také v nabídce Options zvolit požadované exportní parametry (rozlišení, barevný režim, typ komprese atd.) (MALACH, 2007). Vytvořenou mapovou kompozici jsem vytiskl na formát A3 (297x420 mm) a také vyexportoval do formátu *.jpg, kterého lze využít i na počítači bez nainstalovaného ArcGISu. Jak papírová mapa, tak digitální obrázek na CD jsou přiloženy v přílohách.
21
4. Výsledky a diskuze 4.1. Plochy jednotlivých kategorií využití půdy Přenosem databáze ze shapefilu do programu Microsoft Excel a vytvořením kontingenční tabulky jsem dospěl k těmto hodnotám: Tab. č.3, Plochy jednotlivých kategorií využití půdy Kategorie využití půdy 0 – Ostatní antropogenní plochy 1 – Orná půda 2 – Trvalé travní porosty 3 – Zahrady a sady 4 – Vinice a chmelnice 5 – Lesy 6 – Vodní plochy 7 – Zástavba vekovského typu 8 – Zástavba městského typu 9 – Parky Celková výměra lokality
ha 61,57 2 238,41 503,42 97,20 18,60 1 134,96 192,16 1,51 280,96 113,68 4 642,47
% 1,33 48,22 10,84 2,09 0,40 24,45 4,14 0,03 6,05 2,45 100
V oblasti experimentální lokality má dominantní zastoupení orná půda. To se nejvíce projevilo při výpočtu koeficientu ekologické stability, jelikož se jedná o plochy ekologicky nestabilní. Velké zastoupení, a tím i velký vliv na krajinu, mají lesy a trvalé travní porosty – tyto jsou ekologicky stabilní. Také voda se nachází na poměrně velké ploše a dotváří ráz krajiny. V minimální míře jsou v lokalitě zastoupeny vinice a chmelnice, zástavba venkovského typu. Experimentální lokalitu jsem navštívil a seznámil se s rázem a strukturou zdejší krajiny. Jelikož jsem měl dostatek použitelných zdrojů, nebyl s kategorizací využití půdy žádný problém a nebylo nutné lokalitu opakovaně navštěvovat.
22
Graf. č.3, Plochy jednotlivých kategorií využití půdy
Plochy jednotlivých kategorií využití půdy 0 - Ostatní antropogenní plochy 1 - Orná půda 2 - Trvalé travní porosty 3 - Zahrady a sady 4 - Vinice a chmelnice 5 - Lesy 6 - Vodní plochy 7 - Zástavba vekovského typu 8 - Zástavba městského typu 9 - Parky
4.2. Koeficient ekologické stability Dle plochy jednotlivých kategorií využití půdy jsem dospěl k těmto výsledkům: Tab. č.4, Koeficient ekologické stability dle MÍCHALA (1985) S – plochy ekologicky stabilní (ha) N – plochy ekologicky nestabilní (ha) Celková výměra lokality (ha) Koeficient ekologické stability
2 060,02 2 582,45 4 642,47 0,798
Výsledný koeficient 0,798 je hodnotově pod průměrným koeficientem ČR, který je uváděn v rozmezí 1,0 – 2,6. Díky výsledné hodnotě koeficientu lze dle MÍCHALA (1985) hodnotit lokalitu jako území intenzivně využívané, zejména zemědělskou velkovýrobou, oslabení autoregulačních pochodů v ekosystémech způsobuje jejich značnou ekologickou labilitu a vyžaduje vysoké vklady dodatkové energie.
23
5. Závěr Lednicko – Valtický areál je území o celkové rozloze přibližně 200 km2. Člověk toto území po dlouhá staletí citlivě a kontinuálně přetvářel do podoby komponované krajiny charakteru okrasného statku – ferme orneé. Díky své jedinečnosti a krajinářské kvalitě byl tento areál 7.12.1996 zapsán do Seznamu světového dědictví UNESCO (KREJČIŘÍK, SALAŠOVÁ, 2005). Nejenom Lednicko – Valtický areál, ale i okolní kulturní krajina procházela mnoha krajinnými změnami. Při intenzifikaci zemědělské výroby byly vysoušeny biologicky hodnotné lokality za účelem získávání další produkční plochy, rozorávaly se meze, byly budovány meliorace a napřimovaly se vodní toky. Všechny tyto a mnohé další necitlivé zásahy do krajiny a jejího chodu měly za následek pokles hladiny podzemní vody, řeka již nepřinášela živiny v podobě jarních záplav, vrchní vrstva půdy na rozlehlých polích byla odnášena větrem atd. V dnešní době jsou tyto negativní zásahy napravovány v rámci různých revitalizačních projektů, např. budování zavlažovacích a zavodňovacích kanálů, výsadby větrolamů atd. Z hlediska koeficientu ekologické stability dle MÍCHALA (1985) je území intenzivně využívané, zejména zemědělskou velkovýrobou, kdy dochází k oslabení autoregulačních pochodů v ekosystémech, způsobuje jejich značnou ekologickou labilitu a vyžaduje vysoké vklady dodatkové energie. Tato charakteristika se slučuje s výsledky mé klasifikace využití půdy, kdy orná půda (48,22 %) převažuje nad ostatními kategoriemi (7,41 %) spadajícími do ploch ekologicky nestabilních. Ze dvou sestrojených klimadiagramů (jeden pro období 1901 – 1950 a druhý pro období 1997 – 2006) je patrná zvyšující se hodnota teploty (z 9°C na 10,1°C). V posledních deseti letech dochází v období dubna a května k přísušku, což může značně ztěžovat jarní výsadby – ať už zemědělské či lesnické. V dané oblasti dochází i ke snížení hodnoty srážek. Tato skutečnost však není z daného klimadiagramu 1997 – 2006 patrná v důsledku zkreslení hodnot velkou povodní v červenci 1997. Změna těchto hodnot může souviset i se změnou globálního klimatu. Potvrdí-li se moje hypotéza o tendenci zvyšování teplot a snižování srážek, bude zajisté docházet ke změnám ve způsobu
využití
krajiny.
Ráz
klimatu
začne
vyhovovat
teplomilnějšímu
a
suchomilnějšímu druhu vegetace. Stávající společenstva mohou být nahrazena novými, adaptovanějšími na dané podmínky. Další zásahy do krajiny by se proto měly týkat
24
udržení vody v krajině. Z hlediska využití půdy mohou tyto změny znamenat ústup lesa a zvýšení podílu travních společenstev.
25
7. Seznam použité literatury a pramenů ČEPICKÝ, J., a kolektiv, 2005. Tvorba digitálního modelu krajiny v oblasti jihomoravského luhu [online] citováno 13.6.2007. Dostupné na World Wide Web:
. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2006. Městská a obecní statistika - Lednice [online] citováno 13.6.2007. Dostupné na World Wide Web: . ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2006. Městská a obecní statistika - Podivín [online] citováno 13.6.2007. Dostupné na World Wide Web: . ČHMÚ Lednice (11727). Klimadata poskytnutá Ing. Martinem Klimánkem, Ph.D. GRULICH, V., ŠUMBEROVÁ, K., 2004. Vývoj flóry a vegetace jihomoravského luhu. In HRIB, M., KORDIOVSKÝ, E. Lužní lesy v Dyjsko-moravské nivě. Břeclav: Moraviapress, 2004. ISBN 80-86181-68-5. HAVLÍČEK, P., 2004. Geologie soutokové oblasti Dyje s Moravou. In HRIB, M., KORDIOVSKÝ, E. Lužní lesy v Dyjsko-moravské nivě. Břeclav: Moraviapress, 2004. ISBN 80-86181-68-5. JIHOMORAVSKÝ KRAJ, 2007. Portál Jihomoravského kraje [online] citováno 13.6.2007. Dostupné na World Wide Web: . KREJČIŘÍK, P. -- SALAŠOVÁ, A. Lednicko-valtický areál - jedinečný prostor zahradní a krajinářské architektury. Životné prostredie . 2005. sv. 39, č. 3, s. 143--148. ISSN 0044-4863.
26
MALACH, Š., 2007. Analýza krajinných změn na území ORP Náměště nad Oslavou. Diplomová práce – Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav geoinformačních technologií. MINISTERSTVO VNITRA, 2007. Portál veřejné správy České republiky - Lednice [online] citováno 13.6.2007. Dostupné na World Wide Web: . MINISTERSTVO VNITRA, 2007. Portál veřejné správy České republiky - Podivín [online] citováno 13.6.2007. Dostupné na World Wide Web: . MÍCHAL I., BUČEK A. et al., 1985. Ekologický generel ČSR. Terplan Praha a GgÚ ČSAV Brno. PRAX, A., 2004. Pedologické poměry v jihomoravských lužních lesích. In HRIB, M., KORDIOVSKÝ, E. Lužní lesy v Dyjsko-moravské nivě. Břeclav: Moraviapress, 2004. ISBN 80-86181-68-5. VESELÝ, D., 2004. Vodní hospodářství v oblasti dolního toku řek Moravy a Dyje, povodně a regulace toků od historie po současnost. In HRIB, M., KORDIOVSKÝ, E. Lužní lesy v Dyjsko-moravské nivě. Břeclav: Moraviapress, 2004. ISBN 80-86181-68-5. VOKURKA, A., 2004. Koeficient ekologické stability [online] citováno 13.6.2007. Dostupné na World Wide Web: .
27
8. Seznam příloh Příloha č.1, mapa Kategorie využití půdy v oblasti Lednicko – Valtického areálu (2005), měřítko 1:25 000, rozměry 297 x 420 mm Příloha č.2, CD (obsahuje výslednou mapovou kompozici ve formátu *.jpg)
28
9. Summary The thesis „The analysis of lanscape components in the Lednice-Valtice area with GIS“ was elaborated as a part of the research project of Faculty of Forestry and Wood Technology of Mendel university of agriculture and forestry in Brno, especially the eigth stage – The Use of GIS in lanscape planning. The monitored area was chosen in the Lednice-Valtice area in the district Břeclav. The Analysed area includes these towns:Podivín, Lednice and Nejdek. As far as the use of land, this area is very various. The landscape look is influenced mostly by water. The water also created the landscape e.g. dikes, polders, melioration, irrigating canals, drainage canals. Vectorising the raster maps was made with the computer programme Topol xT Basic 7.0.17. The final graphics processing was made with the computer programme ArcGIS Desktop (ArcEditor 9.1). Vectorising was based on three raster data – a satellite image, a map of the Czech republic , a contour map of economic activity LZ Židlochovice. The decisive was the satellite image made by the satellite Ikonos on the 1st November 2005. I used the methodology VÚKOZ with small differences to specify categories of the landscape use. The 9th category covers parks. I differ various landscape in the 8th category. I counted up the ecological stability coefficient in the area based on the areal composition of landscape use according to MÍCHAL (1985). The resultant value was 0,798. It classifies the area slightly below the average (1,0 – 2,6) according to the MÍCHAL (1985). Areas of particular categories of landscape use are represented according to this chart: Chart No. 5, Area sof particular categories of landscape use Category of landscape use 0 – Anthropogenic areas 1 – Arable land 2 – Grassland 3 – Gardens and plantations 4 – Vineyards and hop-gardens 5 – Forests 6 – Water areas 7 – Rural build-up area 8 – Urban build up area 9 – Parks Total area
Area [ha] 61,57 2 238,41 503,42 97,20 18,60 1 134,96 192,16 1,51 280,96 113,68 4 642,47
Area [%] 1,33 48,22 10,84 2,09 0,40 24,45 4,14 0,03 6,05 2,45 100
