Analýza reprodukce a mateřského chování stáda ovcí plemene Zwartbles

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Analýza reprodukce a mateřského chování stáda ovcí plemene Zwartbles Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. Martin Hošek, Ph.D.

Bc. Eva Kolářová

Brno 2012

ZADÁNÍ

2

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Analýza reprodukce a mateřských vlastností u stáda plemene zwartbles vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendlovy univerzity v Brně.

Dne: .....................................................

Podpis diplomanta: ..............................

3

PODĚKOVÁNÍ

Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu diplomové práce panu Ing. Martinu Hoškovi, Ph.D za odbornou pomoc, konzultace a cenné rady, připomínky, ochotu a přátelský přístup, který projevoval po celou dobu vzniku této diplomové práce. Děkuji i své rodině za poskytnuté zázemí při studiu na Agronomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně.

4

ABSTRAKT Cílem této diplomové práce byla analýza reprodukce a mateřských vlastností u bahnic a jehnic kombinovaného plemene zwartbles. Zjišťováno bylo oplodnění, plodnost, intenzita, odchov, počet narozených jehňat, poměr pohlaví, poměr jedináčků, dvojčat a trojčat. Tyto parametry byly vyhodnoceny v závislosti na roce, rodině a věku bahnic. Dále byla sledována porodní hmotnost jehňat, průběh porodu, ošetření jehněte matkou po porodu, péče o jehně, kojení, zčištění ovcí a čas vstávání jehňat po porodu. Tyto údaje byly zpracovány také v závislosti na roce, rodině a věku, ale i v závislosti na linii berana (otce). Analýzy byly provedeny na stádě ovcí z farmy Mohelno v letech 2007 2012.

Klíčová slova: ovce, reprodukce, mateřské vlastnosti

ABSTRACT (Analysis of reproduction and maternal behavior of sheeps herd of Zwartbles breed) The main goal of this thesis was to analyse the reproduction and maternal behavior of ewes and replacement ewes lambs of dual purpouse breed Zwartbles. The pregnancy ratio, fertility, intensity of reproduction, breeding, number of born lambs, sex ratio, and singles, twins and triplet's ratio was analysed. These parameters were evaluated in dependency on year of lambing, family and age of ewes. Then the birth weight of lambs, birth development, maternal care after birth, care about lamb, nursing, start of puerperium and getting up of lambs after birth were observed. These facts were processed also in dependency on year, family and age, but also on ram line too. Analyses were carried out in sheep herd from Mohelno farm in 2007-2012. Key words: ewes, reproduction, maternal behavior, lamb weight, zwartbles

OBSAH

5

1 ÚVOD............................................................................................................................ 8 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................ 9 2.1 Plemeno zwartbles .................................................................................................. 9 2.1.1 Charakteristika ................................................................................................. 9 2.1.2 Vznik plemene ............................................................................................... 10 2.1.3 Rozšíření ........................................................................................................ 10 2.1.4 Užitkovost...................................................................................................... 11 2.1.5 Chovný cíl...................................................................................................... 12 2.1.6 Zwartbles v kontrole užitkovosti ................................................................... 13 2.1.7 Charakteristika dalších vybraných kombinovaných plemen ......................... 13 2.1.7.1 Merino..................................................................................................... 13 2.1.6.2 Merinolandschaf ..................................................................................... 14 2.1.7.3 Romney marsch (Kent)........................................................................... 14 2.1.7.4 Cigája ...................................................................................................... 15 2.1.6.5 Šumavská ................................................................................................ 16 2.1.7.6 Zušlechtěná valaška ................................................................................ 16 2.1.6.7 Bergschaf ................................................................................................ 17 2.2 Reprodukce ovcí ................................................................................................... 17 2.2.1 Pohlavní cyklus.............................................................................................. 19 2.2.1.1 Fáze pohlavního cyklu ............................................................................ 19 2.2.1.2 Řízení pohlavní činnosti ......................................................................... 20 2.2.2 Plodnost ovcí.................................................................................................. 21 2.2.2.1 Možnosti zvýšení plodnosti .................................................................... 22 2.2.3 Příprava na zapouštění a ošetřován březích ovcí ........................................... 25 2.2.3.1 Příprava březích bahnic .......................................................................... 26 2.2.4 Způsoby zapouštění ovci ............................................................................... 28 2.2.4.1 Přirozená plemenitba .............................................................................. 28 2.2.4.2 Umělá plemenitba (inseminace) ............................................................. 30 2.2.4.3 Připouštění pro rychlé obahnění stáda .................................................... 32 2.2.5 Březost a bahnění........................................................................................... 33 2.2.5.1 Detekce gravidity.................................................................................... 33 2.2.5.2 Porod (bahnění) ovcí............................................................................... 34 2.3 Mateřské chování ovcí .......................................................................................... 35 2.3.1 Chování během březosti a před porodem ...................................................... 35 6

2.3.2 Porod.............................................................................................................. 36 2.3.3 Po narození .................................................................................................... 36 2.3.4 Sání jehňat...................................................................................................... 39 2.3.5 Vztahy mezi matkami a jehňaty..................................................................... 40 2.3.6 Chování na pastvině....................................................................................... 40 2.4 Struktura plemen v chovu ovcí ve Velké Británii................................................. 41 3 CÍL PRÁCE................................................................................................................ 43 4 MATERIÁL A METODIKA................................................................................... 44 4.1 Materiál ................................................................................................................. 44 4.1.1 Popis farmy Mohelno..................................................................................... 44 4.2 Metodika ............................................................................................................... 45 5 VÝSLEDKY A DISKUZE ........................................................................................ 46 6 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 63 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...................................................................... 64

7

1 ÚVOD Ovce se řadí mezi první domestikované druhy zvířat, jenž jsou chovány v celosvětovém měřítku. Nenáročnost na chov, odolnost vůči různým klimatickým podmínkám a všestranná užitkovost pomohla jejich rozšíření. V České republice se ovce chovají již od 9.století a jejich chov má u nás dlouholetou tradici. Ve středověku bylo dosaženo největšího rozvoje. Tehdy ovce tvořily ¾ všech hospodářských zvířat. Na konci 19. století se zde chovalo přes 2 miliony kusů ovcí. Na vysoké úrovni byly stavy ovcí ještě do roku 1990. Chov ovcí má dva významy, produkční a mimoprodukční. V dnešní době je zejména oceňován význam mimoprodukční, hlavně v evropských zemích. Ovce jsou využívány k udržování trvalých travních porostů, nacházejících se hlavně v okrajových a těžce dostupných horských a podhorských oblastech, jejichž rozloha má stoupající charakter. Takový způsob využití se jeví jako jeden z nejlevnějších, nejefektivnějších i nejšetrnějších možností údržby krajiny. Hlavním ekonomickým aspektem samozřejmě zůstává význam produkční. Mezi nejvýznamnější produkty patří maso, mléko, vlna a kůže. V roce 1989 s transformací ekonomického hospodaření se u nás počty ovcí prudce snížily a v dnešní době nedosahujeme ani evropského průměru. Došlo ke změně výrobního zaměření z užitkovosti vlnařské zejména na užitkovost masnou, a tím rostou nároky na plodnost ovcí. Do roku 1991 bylo 80 % ovcí v České republice plemene merino. To se změnilo se zrušením dotací a díky rozšíření onemocnění Medi visna. Po útlumu do pol. 90.let, kdy stavy ovcí neustále klesly, nastal zlom, změna struktury populace, a to především kvůli importu nových plemen a plemeníků. K tomu docházelo díky dotacím 50 % na každé importované zvíře. V rámci obnovy plemenné skladby a možnosti vyjet do zahraničí bylo dovezeno spoustu nových plemen a mezi nimi i plemeno zwartbles.

8

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Plemeno zwartbles 2.1.1 Charakteristika Ovce zwartbles patří mezi plemena s kombinovanou užitkovostí. Jsou konstitučně pevné, středního tělesného rámce, mají relativně krátké nohy a jsou bezrohé. Na hlavě má nosní partie rovný profil a uši jsou malé, rovné, rostoucí do stran. Tělo má hluboké a široké. Vemeno je dobře vyvinuté. Končetiny delší s pravidelným postojem a pevnými spěnkovými klouby. Ocas střední délky, obrostlý vlnou a na konci bílý. Tmavohnědá je základní barva polozavřeného rouna, starší berani bývají někdy zbarveni šedohnědě. Hlava má bílou podélnou lysinu zasahující až na mulec, ale okolí očí je zbarveno také základní barvou. Někdy se bílá barva vyskytuje i na hrudi. Rovněž nohy jsou bílého zbarvení, maximálně však do výšky zápěstí a nártu. (SAMBRAUS, 2006) Jedná se o plemeno polojemnovlnné, polorané s velkým tělesným rámcem, které bylo vyšlechtěno v Nizozemí v provincii Drenthe z místního plemene schoonebeeker za přispění ovce fríské a texel. Obě pohlaví jsou bezrohá. (PINĎÁK, HORÁK, MAREŠ, 2003) Čelisti jsou bez předkusu, mají pevný rovný hřbet se zjevnou zmasilostí kýty, končetiny pevné, směřující kolmo k zemi. Spěnky pevné dobře utvářené, paznehty pravidelné, tmavě zbarvené. Vlna je černá, směrem od kůže přechází v hnědou barvu. Sortiment vlny C/D a roční přirozená délka je 80 mm. Hlavu, spodky končetin a vemeno má bez hustého obrostu. Ocásky se nekupírují. (KRÁTKÝ, 2010) Berani i ovce jsou klidného temperamentu. Jehnice jsou rané a můžeme je zapouštět v 9-10 měsících o hmotnosti 45 kg. Jehňata lze vykrmovat do hmotnosti až 40 kg, vzhledem k nízkému výskytu tuku v jatečném těle. Jatečnou kvalitu jehňat jde také zlepšit užitkovým křížením s masnými plemeny. (ANONYM 1, 2012) KRÁTKÝ (2010) uvádí, že je možno zapouštět už od 7 měsíce věku. Podle ANONYMA 2 (2012) ovce dosahují hmotnosti 75 -100 kg o kohoutkové výšce asi 75 cm a berani při kohoutkové výšce 85 cm mají hmotnost 85 -130 kg. Při adekvátním krmení jsou velmi mléčné a jehňata mají dobrý přírůstek i přes 400g. Porážení je možné mezi 4 – 8 měsícem bez ohledu na četnost vrhu. Nemají sklony k tučnění, i jatečné trupy o hmotnosti 22 – 25 kg mají jen minimální tukové krytí. Maso

9

je jemné, dobré chuti. V Německu je považováno za vhodné plemeno pro přímý prodej ze dvora. Tab. č.1 Tělesný rámec

Výška v kohoutku (cm) Živá hmotnost (kg)

Beran

Ovce

80-85

70-80

110-120

80-90

(SAMBRAUS, 2006)

2.1.2 Vznik plemene V Holandsku se toto plemeno chová po několik desetiletí. V České republice je chováno od poloviny 90.let 20.století a dobře se zde aklimatizovalo. Jedná se o perspektivní plemeno hlavně do užitkových chovů, kde se může uplatnit v mateřské pozici. (SAMBRAUS, 2006)

2.1.3 Rozšíření Plemeno zwartbles se chová poměrně omezeně. V Holandsku se odhaduje počet čistokrevných zvířat asi na 5000 kusů. Hlavním zaměřením chovu je produkce špičkového plemenného materiálu pro výstavy a export. Chovatelé běžně drží 20 – 30 ovcí a 5 – 6 beranů, chov probíhá s individuálním přístupem k jednotlivým zvířatům, bahnice běžně odchovávají trojčata. Po záchraně plemene a renesanci chovu jako hobby zvířete v Holandsku (v 70. létech 20. století) se v polovině 80. let dostalo plemeno do Anglie, kde se začalo díky svým vlastnostem velmi rychle šířit. Oficiálně se jich chová v 870 registrovaných stádech 5285 kusů (ANONYM 3, 2012). I v Británii se jedná o chov především hobby zvířat, kdy hlavním smyslem chovu je produkce exteriérově dokonalých zvířat pro výstavní účely. Ceny těchto zvířat se pohybují na úrovni 1000 £. Problémem je, že britský chov je navázán krevně na Holandsko stejně úzce jako náš. Vedle výstavních zvířat si Britové cení plemene pro jeho vlastnosti a používají ho jako standardní plemeno do mateřské pozice pro produkci jatečných jehňat. Malé populace plemene zwartbles se nacházejí i v dalších evropských zemích. Velmi často si plemeno s sebou berou do nových domovů holandští farmáři, kteří

10

v rámci EU nakupují volnou zemědělskou půdu a stěhují se za ní. Takto lze najít zwartbles ve Francii a Belgii. Několik menších stád se nachází v Německu. Stejně jako v Británii, i tyto populace jsou navázány na holandské krevní linie a většinou nejsou z dlouhodobého pohledu schopné přežít bez importů nových beranů z Holandska. Směle můžeme konstatovat, že třetí nejpočetnější populace plemene zwartbles je chována v České republice. V kontrole užitkovosti se uvádí za několik posledních let počet čistokrevných zvířat mezi 450 – 520 kusy. Je velmi pravděpodobné, že budeme zemí s největším stádem plemene v Evropě, možná i na světě. V KU je totiž stádo se 100 bahnicemi a několik dalších se pohybuje na úrovni 40 – 50 kusů. (MAREŠ, 2010)

2.1.4 Užitkovost Odolné plemeno s dobrou plodností, lehkými porody a velmi dobrými mateřskými vlastnostmi. Má dobré osvalení především v oblasti kýt a beder. (SAMBRAUS, 2006) Plodnost je 160-180%, jehňata ve 100 dnech věku váží 30-35 kg, denní přírůstek ve výkrmu a odchovu je 270-300g, roční stříž potní vlny u bahnic je 3,5-5,0 kg, výtěžnost vlny 55-60%. (ANONYM 1, 2012)

Růst a vývin dle nového standardu z roku 2010: •

•

•

Denní přírůstky ve 100 dnech o Beránci

260 g

o Jehničky

240 g

Do plemenitby min. hmotnost o Beránci

60 kg

o Jehničky

40 kg

V dospělosti o Berani

80 kg

o Ovce

60 kg

11

Tab. č. 2 Plodnost ovcí plemene zwartbles z holandské plemenné knih (ANONYM 2, 2012) Věk

Počet (ks)

Plodnost

jednoleté

3573

1,63

dvouleté

3376

2,09

tříleté

2281

2,28

čtyřleté

1401

2,35

2.1.5 Chovný cíl (minimální hodnoty) •

Plodnost ovcí průměrně (mimo jehničky zapuštěné do 1 roku stáří) 200 %

•

Počet odchovaných jehňat na bahnici

•

Přírůstek ve 100 dnech (bez krmení jádrem)

175 % - beránci

270 g

- jehničky 250 g •

V chovech, kde se produkují plemenná zvířata, zařazovat do chovu jen berany genotypu R1 a R2

•

Připouštět jehničky ve stáří 7 měsíců pokud dosáhnou hmotnosti 40 kg a využít tak jejich rannou plodnost

•

U matek bezproblémové porody, kvalitní mateřské vlastnosti, dobrá mléčnost a nekomplikované zaprahnutí

•

Zdravé nohy a pevné spěnky

•

Větší tělesný rámec, dobré osvalení a dlouhý trup

•

Výtěžnost min. 46%, podíl tuku minimální

(KRÁTKÝ, 2010)

12

2.1.6 Zwartbles v kontrole užitkovosti Tab. č. 3 Zwartbles v kontrola užitkovosti dle svazu chovatelů ovcí a koz (MAREŠ, 2001, 2006, 2007, 2008, 2010) Rok

Počet stád

Bahnic ks

Oplodnění v%

Plodnost v%

Intenzita v%

Odchov v%

100 dnů Kg

Přírůstek g

2000

2

66

97

198,4

192,4

171,2

-

265

2005

14

310

94,8

181,0

171,6

145,5

-

262

2006

18

407

89,4

175,8

157,2

136,9

-

263

2007

-

415

95,7

173,6

166

144,8

30,2

269,7

2009

-

401

87,8

179,3

157,4

135,4

27,9

248

* - použité hodnoty jsou pouze pro čistokrevná zvířata

2.1.7 Charakteristika dalších vybraných kombinovaných plemen

2.1.7.1 Merino Jemnovlnné plemeno s produkcí pravé vlny se střední jemností 27 µm. Typické je pro ně uzavřené rouno a dobrý obrůst celého těla vlnou. Má střední tělesný rámec, bez příčných laloků na spodní části krku. Stavba těla je harmonická, berani jsou někdy bezrozí. Jedná se o plemeno polorané a je vhodné do chovu v nížinných oblastech s menším počtem srážek. Mateřská populace je dobrá k užitkovému křížení s masnými plemeny. Merinová plemena jsou jedny z nejrozšířenějších jemnovlnných plemen, v Evropě jsou chována téměř ve všech zemích. (SAMBRAUS, 2006) Tab. č. 4 Merino v kontrole užitkovosti dle svazu chovatelů ovcí a koz (MAREŠ, 2001, 2006, 2007, 2008, 2010) Rok

Počet stád

Bahnic ks

Oplodnění v%

Plodnost v%

Intenzita v%

Odchov v%

2000

56

2 296

78,8

44,3

113,8

92,6

-

224

2005

29

1 733

81,7

142,3

116, 3

99,8

-

240

2006

27

1 333

81,7

143,6

117,3

101,7

-

245

2007*

-

186

81,7

163,8

133,9

119,9

28,61

249,59

2009*

-

85

75,3

160,9

121,2

117,6

24,9

213

* - použité hodnoty jsou pro čistokrevná zvířata

13

100 dnů Kg

Přírůstek g

2.1.6.2 Merinolandschaf Bílé, bezrohé plemeno, středního až většího tělesného rámce. Hlava je nepříliš široká, středně dlouhá, porostlá jen krycí srstí. Uši dlouhé, široké, svislé trochu dopředu. Hřbet pevný, široký, prostorná hruď. Nohy dlouhé, vyhovovaly kočovnému způsobu života. Dnešní doba si však žádá nohy kratší s dobře osvalenou kýtou. Hlavní rozšíření je v Jižním Německu a Duryňsku. (SAMBRAUS, 2006) Tab. č. 5 Merinolandschaf v kontrole užitkovosti dle svazu chovatelů ovcí a koz (MAREŠ, 2001, 2006, 2007, 2008, 2010) Rok

Počet stád

Bahnic ks

Oplodnění v%

Plodnost v%

Intenzita v%

Odchov v%

100 dnů Kg

Přírůstek g

2000

20

1 966

87,0

141,8

123,3

107,7

-

236

2005

33

2 790

83,0

139,0

115,3

98,8

-

232

2006

30

2 764

84,1

138,7

116,6

102,4

-

249

2007*

-

907

88,4

148,4

131,2

112,1

28,94

252,57

2009*

-

758

93,5

140,5

131,4

109,4

26,5

230


2.1.7.3 Romney marsch (Kent) Jedná se o významné bezrohé anglické polojemnovlnné plemeno s polouzavřeným rounem, dlouhou pololesklou, tzv. demilistrovou vlnou, středního tělesného rámce, harmonické stavby těla s výraznými masnými partiemi těla a korektním postojem. Mulec i paznehty má tmavé, odolné proti nakažlivé hnilobě paznehtů. Dobře se přizpůsobuje a je vhodné k chovu v nížinných i podhorských oblastech. Vyniká dobrými pastevními vlastnostmi a je přizpůsobeno oplůtkovému i celoročnímu pastevnímu systému chovu. (SAMBRAUS, 2006) Rozšířeno je zejména ve Velké Británii, ale i v dalších nejen Evropských státech orientovaných na chov plemen s kombinovanou užitkovostí s důrazem na masnou produkci. Oblíbené jsou i na Novém Zélandě, v Austrálii, v USA atd.(SAMBRAUS, 2006)

14

Tab. č. 6 Romney marsch v kontrole užitkovosti dle svazu chovatelů ovcí a koz (MAREŠ, 2001, 2006, 2007, 2008, 2010) Rok

Počet stád

Bahnic ks

Oplodnění v%

Plodnost v%

Intenzita v%

Odchov v%

100 dnů Kg

Přírůstek g

2000

15

662

86,3

156,2

134,7

112,1

-

286

2005

32

2 215

78,7

148,1

116, 5

105,9

-

280

2006

32

2 410

88,2

151,7

133,8

116,4

-

279

2007*

-

2 532

90,4

153,4

138,6

132,4

31,24

277,76

2009*

-

2 862

89,2

157,0

140,0

132,4

31,2

279


2.1.7.4 Cigája Polojemnovlnné plemeno s trojstrannou užitkovostí, středním tělesným rámcem, odolné, dobře přizpůsobivé k salašnickému způsobu chovu i v obtížnějších podhorských oblastech. V rámci skupiny cigájských ovcí se chovají dva typy. První typ je bíle zbarven po celém těle, druhý typ má černou krycí srst na hlavě a spodních částech končetin. Druhý typ je u nás rozšířen a označuje se jako černohubka. Jehňata se u tohoto typu rodí s tmavou vlnou, k vybělení dochází ve 4.-5. měsíci věku. Rohatost u obou pohlaví nepatří k plemenným znakům. Mateřská populace se velmi dobře užitkově kříží s masnými berany. Rozšířeny jsou v České republice, ve Slovensku, Maďarsku, Bulharsku, Ukrajině, Srbsku a státech na Balkáně.(SAMBRAUS, 2006) Tab. č. 7 Cigája v kontrole užitkovosti dle svazu chovatelů ovcí a koz (MAREŠ, 2001, 2006, 2007, 2008, 2010) Rok

Počet stád

Bahnic ks

Oplodnění v%

Plodnost v%

Intenzita v%

Odchov v%

2000

3

313

95,2

141,6

134,8

125,6

-

187

2005

3

510

77,3

133,8

103,3

99,2

-

181

2006

3

493

73,8

132,1

97,6

86,0

-

225

2007*

-

384

98,7

117,9

116,4

111,5

26,14

223,38

2009*

-

218

96,8

123,7

119,7

114,2

15,6

122


15

100 dnů Kg

Přírůstek g

2.1.6.5 Šumavská Jde o plemeno polojemnovlnné až polohrubovlnné s kombinovanou trojstrannou užitkovostí. Konstitučně jsou pevné, vhodné do horských oblastí s vysokými srážkami a především k volné pastvě. Jsou polorané, středního tělesného rámce a harmonické stavby těla. Na hlavě mají mírný klabonos. Rohatí jsou zpravidla berani, bahnice jen výjimečně. Rouno polouzavřené, vlna bílá, lesklá, smíšená. Vhodné je užitkové křížení mateřské populace s masnými berany. Rozšířena je na Šumavě a v některých další oblastech v České republice, v malém počtu je i v Bavorsku.(SAMBRAUS, 2006) Tab. č. 8 Šumavská ovce v kontrole užitkovosti dle svazu chovatelů ovcí a koz (MAREŠ, 2001, 2006, 2007, 2008, 2010) Rok

Počet stád

Bahnic ks

Oplodnění v%

Plodnost v%

Intenzita v%

Odchov v%

100 dnů Kg

Přírůstek g

2000

30

2 083

93,0

131,1

121,9

111,7

-

214

2005

35

4 501

85,7

131,1

112,4

92,8

-

216

2006

35

4 108

86,9

133,3

115,8

102,8

-

210

2007*

-

3 248

90,8

134,7

122,3

110,1

24,75

217,25

2009*

-

2 997

80,7

134,3

108,4

95,3

21,0

180


2.1.7.6 Zušlechtěná valaška Plemeno bílé, převážně polohrubovnného typu s trojstrannou užitkovostí, středního tělesného rámce, přizpůsobené salašnickému způsobu chovu (dobře chodivé, odolné) i v drsných horských oblastech. Stavba těla harmonická s korektním postojem. Berani mají většinou spirálovitě zahnuté rohy. Na hlavě po spojnici očí a na spodní části končetin jsou porostlé bílou krycí srstí. Toto plemeno je také vhodné pro užitkové křížení s berany masných plemen. Rozšířena je podhorských a horských oblastech České republiky a na Slovensku.(SAMBRAUS, 2006)

16

Tab. č. 9 Zušlechtěná valaška v kontrole užitkovosti dle svazu chovatelů ovcí a koz (MAREŠ, 2001, 2006, 2007, 2008, 2010) Rok

Počet stád

Bahnic ks

Oplodnění v%

Plodnost v%

Intenzita v%

Odchov v%

100 dnů Kg

Přírůstek g

2000

-

-

-

-

-

-

-

-

2005

6

909

81,4

142,0

115,6

101,8

-

199

2006

5

807

76,7

119,9

91,9

84,4

-

213

2007*

-

487

99,4

122,3

121,6

121,4

26,4

233,2

2009*

-

477

94,8

129,4

122,6

121,6

19,0

159


2.1.6.7 Bergschaf Středně velké až velké, bílé, bezrohé plemeno s klabonosou hlavou. Uši jsou velmi dlouhé, silné a svislé. Má nezkadeřenou vlnu. Rozšířen je v Alpách a v jejich podhůří v Rakousku, Německu a Itálii. V malém množství se chová i mimo dané oblasti.(SAMBRAUS, 2006) Tab. č. 10 Bergschaf v kontrole užitkovosti dle svazu chovatelů ovcí a koz (MAREŠ, 2001, 2006, 2007, 2008, 2010) Rok

Počet stád

Bahnic ks

Oplodnění v%

Plodnost v%

Intenzita v%

Odchov v%

100 dnů Kg

Přírůstek g

2000

6

115

98,3

170,8

167,8

133,0

-

258

2005

8

112

92,2

146,6

134,8

121,4

-

247

2006

7

171

77,2

145,5

112,3

97,1

-

269

2007*

-

331

70,70

132,1

93,4

77,9

27,39

237,09

2009*

-

227

85,5

132,5

113,2

99,6

24,5

208


2.2 Reprodukce ovcí

K základním biologickým vlastnostem živých organismů patří rozmnožování, jehož cílem je zachování druhu. Pohlavní dospělost je věk, kdy jehnice začíná s produkcí oplození schopných vajíček a beran zralých spermií. Závisí to však na plemenné příslušnosti, výživě, pohlaví, zdravotním stavu, zoohygienických podmínkách, podnebí a dalších faktorech. Není vhodné zařadit zvířata, zejména jehnice, do reprodukce jakmile dosáhnou pohlavní 17

dospělosti, jelikož se to nepříznivě odrazí na dalším růstu a vývinu. Takové matky špatně rodí a mívají slabá jehňata v důsledku nevyvinuté pánve, u beranů se pak dříve projeví pohlavní vyčerpání. V našich podmínkách ovce pohlavně dospívají v 6. až 8. měsíci věku, odchylky jsou závislé na již uvedených faktorech. U beránků se pohlavní dospělost projeví dříve než u jehnic, a proto je nutné je včas od nich oddělit.(HORÁK, et al, 2004) Dle KUCHTÍKA et al. (2007) začíná u ovcí pohlavní dospělost při dosažení 40-60 % z jejich konečné živé hmotnosti. Uvádí, že u jehniček jde o věk 5-7 měsíců a u beránků věk 3-6 měsíců. Chovatelská zralost (chovná dospělost) je věk, ve kterém je vhodné zařadit zvířata do chovu. Bez újmy na zdraví a dalším vývoji, zařazujeme ranná plemena do chovu v 8.-10. měsíci věku, ostatní až ve 12.-18. měsíci. KUCHTÍK et al. (2007) uvádí, že ranná plemena dosáhnou chovatelské dospělosti v 7.-10. měsíci, ostatní v 10.-18. měsíci věku. Stupeň jejich tělesného vývoje je významnější pro tuto dobu než věk a je závislý na výživě a způsobu chovu. Při dosažení 70-75% hmotnosti dospělých zvířat je vhodné tyto jedince zařadit do chovu. U beranů musíme brát v úvahu i vývoj varlat (délka 10 cm, hmotnost 275 g). (HORÁK, et al, 2004) Ovce dosahují tělesné dospělosti ve věku 2-3 roky. Maximální plodnosti dosáhnou ovce mezi třetím a pátým rokem života. K poklesu plodnosti dochází po dosažení 6 let. (KUCHTÍK et al., 2007) Senium – postreprodukční období u ovcí nastává ve věku 10 – 12 let. Výrazně snížená je aktivita vaječníků, přičemž zdravotní stav a především chrup nedovolují ovce ponechávat i nadále v chovu. (KUCHTÍK et al., 2007) Plodnost ovcí je užitková vlastnost, která zásadním způsobem ovlivňuje efektivitu chovu ovcí. Plodnost je ovlivněna celou řadou vnějších a vnitřních faktorů, ale geneticky je podmíněna tato vlastnost jen asi z 20 %. Hodnocena je u ovcí podle počtu ovulovaných vajíček, procenta oplození, počtem narozených jehňat, mateřskými vlastnostmi a počtem odchovaných jehňat. Beranům se plodnost hodnotí podle pohlavní aktivity a kvantitativními a kvalitativními ukazateli ejakulátu. (KUCHTÍK et al., 2007) Plodné období ovlivňuje místo, kde ovce chováme ve vztahu na zeměpisnou šířku. V podmínkách, které jsou u nás, nastupuje plodné období ovcí i beranů v druhé polovině roku, a to díky zkracování světelného dne a jde o tzv. fotoperiodismus. Na jaře lze vidět druhou vlnu plodného období, říje i počet opakování jsou však výrazně nižší.

18

Ovce mají velké meziplemenné rozdíly v plodnosti jednotlivých plemen, nástupu pohlavní dospělosti, délce poporodního anestru i v délce a počtu říjových cyklů v průběhu připouštěcího období. (LOUDA et al., 2001) Ovce patří mezi polyestrická zvířata, projevuje se však silná sezónnost, a to především v závislosti na délce světelného dne, plemeni a výživě. Období, kdy je ovce možno zapouštět, střídá období ovariální inaktivity (sezónní anestrus). V našich podmínkách mají ovce zvýšenu aktivitu především na podzim. Délku plodného období lze ovlivnit vhodným zásahem (výživa, úprava délky světelného dne, hormonálně). (HORÁK et al., 2004) KUCHTÍK et al. (2007) uvádí, že anestrus (mimoplodné období) u ovcí může být sezónní, laktační či poporodní. Anestrus sezónní v našich geografických podmínkách probíhá v období od února do dubna až května. Anestrus laktační nastává v době sání mláďat nebo dojení, matka je tak chráněna před novou, často pro její organismus velmi zatěžující graviditou. Anestrus poporodní nastává po porodu a trvá zpravidla 35 – 42 dnů. Děloha se v tomto období musí zregenerovat a vrátit se do původní velikosti, avšak v intervalu 17 – 28 dní po porodu se musí dostavit první tzv. tichá říje. Dle LOUDY et al. (2001) lze zvýšit plodnost i s pomocí využitím beraního efektu a naplánováním roční doby narození jehniček s perspektivou jejich časného nebo pozdějšího zařazení do plemenitby.

2.2.1 Pohlavní cyklus Vaječníkový (ovariální) cyklus je soubor změn, které na vaječníku periodicky probíhají. Po dosažení pohlavní dospělosti dochází kromě změn na vaječníku i ke změnám na ostatních pohlavních orgánech (děložní, vejcovodový, poševní cyklus) a v celém organismu. Celý soubor těchto změn nazýváme pohlavní cyklus. Nejvýraznějším projevem je říje (estrus), proto se nazývá říjový cyklus (estrální). Délka tohoto cyklu je průměrně 17 dní (rozpětí 13-21 dnů).(HORÁK, et al., 2004) Dle VAŇKA, ŠTOLCE et al. (2002) se během cyklu uvolní 1 až 4 vajíčka.

2.2.1.1 Fáze pohlavního cyklu Proestrus (předříjová fáze) začíná regresí žlutého tělíska díky prostaglandinu F2α a končí nástupem říje. Jedná se o přibližně poslední dva dny pohlavního cyklu. Díky

19

FSH dozrává folikul. Vlivem zvýšené tvorby estrogenu se připravuje děloha k zahnízdění vajíčka, otevírá se děložní krček a pohlavní aktivita se zvyšuje. (HORÁK et al., 2004) Estrus (říje) je období, kdy je zvýšená pohlavní aktivita v důsledku vysoké hladiny estrogenů, avšak u ovcí nejsou příznaky tak znatelné jako u ostatních druhů hospodářských zvířat a ve stádě bez pomoci berana jsou obtížně detekovatelné. Říje trvá 1-2 dny, jen málo kdy déle. Vrtění ocasem a svolnost k páření je charakteristickým znakem říje. Jeden případně více folikulů dozrává, příprava děložní sliznice k přijetí vajíčka je ukončena, pohlavní orgány jsou překrvené a sliznice produkuje sklovitý hlen. K ovulaci dochází ve druhé polovině říje, případně až po jejím ukončení. K plnohodnotné říji po porodu dochází zpravidla za 32-35 dnů. (HORÁK et al., 2004) U ovcí většinou dochází k tiché říji, příznaky jsou tedy jen málo viditelné. (VANĚK, ŠTOLC et al., 2002) Metestrus (postestrus, poříjová fáze). Vlivem LH se na místě prasklého folikulu začíná vyvíjet žluté tělísko. Postupně ustupuje prokrvení pohlavních orgánů a v důsledku uzavření děložního krčku ustává i výtok hlenu a ovce se postupně uklidní. Trvání této fáze je obvykle 2-3 dny. Diestrus (meziříjové období) trvá zpravidla 11 dní. V tomto období je velmi aktivní žluté tělísko, které se podílí na přípravě dělohy k přijetí oplozeného vajíčka. Nedošlo-li k oplození, žluté tělísko postupně zanikne a po skončení účinku progesteronu nastupuje opět proestrus. V případě oplození vzkvétá žluté tělísko a udržuje graviditu tím, že zabraňuje dozrávání dalších folikulů a brání děložním kontrakcím. (HORÁK, et al., 2004)

2.2.1.2 Řízení pohlavní činnosti Reprodukční proces u bahnic je řízen neurohormonálně v návaznosti na délku světelného dne (fotoperiodismus). V šišince v době zkracování světelného dne dochází ke zvýšené produkci hormonu melatoninu. Melatonin obecně tlumí produkci hypofyzárních gonadotropinů, avšak u ovcí je účinek opačný, když pod jeho vlivem dohází ke stimulaci sekrece folikuly stimulujícího hormonu (FSH) a luteinizačního hormonu (LH). Na vaječnících pod vlivem FSH rostou a zrají folikuly, které následně produkují ve své zrnité vrstvě estrogeny. Estrogeny pak navozují říjové chování a další

20

procesy v organismu nezbytné pro vydařené zabřeznutí, přičemž vlivem LH dochází k ovulaci vajíček folikulů. (KUCHTÍK et al., 2007) Pro zajištění standardního průběhu březosti je potřeba správné funkce hypotalamu, adenohypofýzy, vaječníků a hormonů, které jsou jimi produkovány. Žluté tělísko periodické se mění na žluté tělísko březosti, které produkuje testosteron, jelikož embryo vyvíjející se v děloze vysílá drážděním příslušných receptorů informace do nadřazených center. Zvyšuje se hladina gonadotropinu LTH, jenž je produkován placentou a význam má v přípravě mléčné žlázy. Vaječníky na počátku gravidity produkují estrogeny. Ty zajišťují růst dělohy a změnu děložní struktury. Vaječníky produkovaný progesteron brání dalšímu růstu a zrání folikulů, způsobuje zastavení pohlavního cyklu, zabraňuje kontrakcím dělohy a chrání graviditu. Na konci březosti se ve žlutém tělísku tvoří hormon relaxin. Jde o peptid, který hraje důležitou roli před porodem a během něj. (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003)

2.2.2 Plodnost ovcí Jedná se o limitující užitkovou vlastnost, která rozhodujícím způsobem ovlivňuje celou ekonomiku chovu. Dle LOUDY et al. (2001) mezi nejdůležitější ukazatele plodnosti každého chovu ovcí je nutné považovat a průběžně vyhodnocovat: 1. procento ovcí schopné plemenitby 2. procento říjících se ovcí 3. procento zapuštěných a zabřezlých ovcí 4. procento obahněných ovcí – v dobrých stádech více než 90 % 5. počet všech narozených jehňat (procento) živých i mrtvých (hrubá a čistá natalita) 6. živou hmotnost narozených jehňat 7. mateřské schopnosti matky = mléčnost matky (v prvních šesti týdnech laktace) lze sledovat kontrolou mléčné produkce nebo kontrolou živé hmotnosti jehňat 8. plodnost beranů připouštěných ve stádě – vyjadřuje se inseminačním indexem, NRT – 35 dní (non return test), podle počtu ovcí u kterých se opakuje říje, hodnota v dobrých podmínkách zabřezávání činí 70 – 75 %

21

Důležité reprodukční ukazatele dle MAREŠE (2007) jsou: 1. Oplodnění (%) – počet obahněných a zmetaných ovcí z celkového stavu. 2. Plodnost (%) – poměr počtu všech narozených jehňat k počtu obahněných ovcí v % (do roku 1999 byl používán termín plodnost na obahněnou ovci). 3. Intenzita (%) – poměr počtu všech narozených jehňat k počtu všech bahnic v reprodukci (od roku 1999 používán termín celková plodnost). 4. Odchov – počet jehňat ve věku 50 dnů z celkového počtu živě narozených jehňat v %. 5. Přírůstek jehňat v g – stanovený z váhy ve 100 dnech. Konkrétní hodnoty převzaté z KU ovcí v ČR pro vybraná kombinovaná plemena jsou uvedeny v tab.3-10.

2.2.2.1 Možnosti zvýšení plodnosti Řada činitelů podmiňuje reprodukční schopnosti ovcí, např. chovatelské, šlechtitelské a biotechnologické.

Chovatelské postupy jsou v praxi nejúčinnější, jsou závislé na odborné a chovatelské vyspělosti majitele stáda nebo managementu podniku. Především je dobrá plodnost závislá na plnohodnotné výživě v průběhu celého roku a obzvláště pak v době zapouštění a v poslední fázi březosti. Důležitou roli mají i klimatické podmínky, termín zapouštění, doba zařazení jehnic do plemenitby, délka mezidobí (intenzita reprodukčního cyklu) a podmínky pro odchov jehňat. Z hlediska

chovatelského

je

potřeba

vybrat

vhodný

termín

zapouštění

s přihlédnutím k výrobnímu zaměření stáda. V našich podmínkách převládá tradiční zimní bahnění (prosinec-únor). V chovech zaměřených na produkci plemenných beranů nebo „velikonočních jehňat“ má tento termín opodstatnění. V březnu až květnu se uskutečňuje jarní bahnění, což předpokládá zapouštění v říjnu až v prosinci, kdy jsou ovce v nejlepším výživném stavu. Proto se dosahuje vysokého procenta oplodnění, a také plodnost je vyšší o 10-20 %. Zvláště při oplůtkové pastvě je tento termín perspektivní, jelikož umožňuje maximálně prodloužit pastevní období a výrazně tím snížit spotřebu jadrných krmiv. Částečně to platí i pro letní bahnění v červnu

22

až červenci. Podzimní bahnění, které se koná v srpnu až říjnu lze docílit pouze tehdy, když se úspěšně překoná jarní mimoplodné období. Zvýšené plodnosti dosáhneme častějším bahněním (3x za 2 roky). Důležitý je časný odstav jehňat (v 35.-60.dnu), časnější zařazení jehnic do plemenitby (max. 8.-12.měsíc) a omezení úhynu jehňat. Při časném zařazování jehnic do plemenitby by neměly být připouštěny s berany masných plemen s těžkou, klínovitou a širokou hlavou, předejde se tím těžkým porodům prvniček. Velmi důležité je před připouštěním zlepšit kondici ovcí, podle metody BSC by měla být vyjádřena stupněm 3. Používá se k tomu tzv. flushing (krmný šok), při kterém se 3-4 týdny před plánovaným připouštěním zařazují jadrná krmiva (oves apod.) a to v množství 0,3-0,5 kg, nebo kvalitní pastva. Dosáhne se tak biologicky plnohodnotné ovulace a aktivnější říje, což se projeví i zkrácením připouštěcího období. Výsledný efekt je zvýšení plodnosti stáda. Aby se snížila embryonální úmrtnost, zkrmuje se obohacená krmná dávka ještě 2 týdny po zapuštění. (HORÁK, et al., 2004) Dle SCHNEIDEROVÉ (2001) se ovcím minimálně 6 - 8 před zapuštěním sníží krmná dávka a tím dojde ke snížení jejich živé hmotnosti. Následně se krmná dávka asi měsíc před zapouštěcím obdobím zvýší, tím dojde k nárůstu živé hmotnosti o 15 – 20 %. Flushing by měl trvat minimálně 2 týdny. (SCHNEIDEROVÁ, 2001)

Šlechtitelské

postupy

se

zabývají

cílevědomým

dlouhodobým

výběrem

a zušlechťovacím křížením, kdy byla vyšlechtěna plemena, případně syntetické linie s výjimečnou plodností. Např. v Anglii cambridge, v Austrálii booroola, ve Finsku ovce finská, ve Francii inrra 401, v Irsku belclare, v Maďarsku plodná merino, v Nizozemsku swifter, v Rusku romanovka atd. Vyšší plodnost je geneticky vázaná na geny velkého účinku. Ke zvýšení plodnosti se v našich podmínkách používají ovce romanovské, perspektivně olkuské, případně východofríské. Plemeno dorset horn se doporučuje používat k prodloužení plodného období.V každém stádě je nutné provádět selekci na plodnost, do chovu by se proto měli zařazovat jedinci pocházející z dvojčat. (HORÁK et al., 2004)

Mezi biotechnologické postupy kromě inseminace zejména zmraženým spermatem i synchronizace říje, superovulace, embryotransfer, diagnostika gravidity, indukce porodu apod. 23

Synchronizace říje v plodném i mimoplodném období má u větších stád opodstatnění pouze za předpokladu, že stádo bude inseminováno. Pokud ne, je nutné při přirozené plemenitbě počítat na jednoho berana jen 12 až 15 ovcí, jelikož ovce je nutné připustit během dvou dnů. Synchronizace říje je využívána při inseminaci a embryotransferu. V praxi lze používat přirozenou metodu, která spočívá na principu řízeného světelného režimu. Při umělé synchronizaci říje se ovcím aplikují látky, které ovlivňují pohlavní cyklus, tj. progesteronové přípravky nebo prostaglandiny. Běžná aplikace je pomocí poševních tampónů (pesary). Využití sérového gonadotropinu na bázi PMSG (sérum březích klisen) se plně osvědčilo ke zvýšení plodnosti superovulací. V plodném období se daří říji synchronizovat v průměru na 80 %. Na způsobu inseminace je závislý výsledek oplození. Je vhodné synchronizaci časově sladit tak, aby se aplikace PMSG prováděla 2 dny před úplňkem. Při úplňku a následné první čtvrti měsíce totiž běžně nastupuje říje u 1/3 stáda. V tomto období je dosahováno vyššího procenta oplodnění a plodnosti. Je vhodné účinky synchronizace podpořit správně načasovaným flushingem „krmným šokem“.(HORÁK et al., 2004) Dle AXMANNA a SEDLÁKA (2008) je při fushingu ovce před předpokládaným připouštěním dobré umístit na 2 týdny na vynikající pastevní porost. Tato skutečnost způsobí uvolnění většího počtu vajíček při ovulaci a může podstatně zvýšit plodnost stáda na obahněnou bahnici. Stejný efekt mlže vytvořit použití koncentrátů s obsahem energie minimálně 16 MJ. Krmná dávka by měla být současně suplementována minerály. Metody, které se využívají u skotu k detekci říje, jako např. metody vycházející z poznatků o fyziologických a chemických vlastnostech hlenu (elasticita, konzistence, elektrická vodivost), byly v chovu ovcí výzkumně ověřovány, ale v současné době nemají praktické uplatnění. Embryotransfer má význam v chovu ovcí pouze při využívání špičkového genofondu, včetně zachování genových rezerv. Ultrazvuková diagnostika gravidity je neinvazivní a pro organismus matky i plodu bezpečným biotechnologickým postupem. Již v 28.dni gravidity jde určit březost i četnost vrhu. Výhodou je, že výsledek známe okamžitě. Zjištění četnosti vrhu má praktický význam. Ovcím, které zabřezly lze poté včas zajistit diferenciované krmení, jalové se buď znovu zapustí, nebo vyřadí z chovu. (HORÁK et al., 2004) Metoda rektální palpace je další způsob jak určit březost. Vyšetření je prováděno plastovou tyčí dlouhou 55 cm a 17 mm dlouhou. Bahnice je fixována v leže na hřbetě. 24

Tyč potřená parafínem se pravou rukou zavádí do rekta bahnice do hloubky cca 30-35 cm. Palpační tyč se krouživým pohybem zavede směrem k páteři, přičemž levá ruka se přiloží před vemeno a vyhmatává tyčí přiloženou dělohu. U jalové ovce jsou pohyby tyčí neomezené v celé šíři břicha, u březích je pohyb tyče omezen. Dané vyšetření lze provádět v druhé polovině březosti. Přesnost se pohybuje mezi 90 a 95 %. (ŠTOLC, 1999) 2.2.3 Příprava na zapouštění a ošetřován březích ovcí Dle GAJDOŠÍKA a POLÁCHA (1984) ovce, které jsou připravené na zapouštěcí období musí být v dobrém výživném stavu. Toho dosáhneme přídavkem jadrných krmiv a pravidelným pohybem na pastvě. Ovce v době zapouštění ve špatné výživné kondici nebo naopak přetučnělé bývají často méně plodné nebo dokonce jalové. Krmná dávka by měla být bohatá na bílkoviny a vitamín E. Na průběh říje, a tak i délku zapouštěcího období má vliv i počasí. Za chladného počasí probíhá říje špatně nebo se ovce neříjí vůbec. Průběh říje ovlivňuje také zdravotní stav a věk plemenic. Březost u ovcí trvá v rozpětí 143 – 156 dnů, průměrně 150 dnů. U prvniček a ranných plemen je březost kratší. Období březosti je doba embryonálního vývoje a růstu plodu. Začíná po oplození a končí porodem. Růst a vývoj plodu neprobíhají v těle matky stejnoměrně. Větší intenzita růstu a vývoje plodu je se stoupající březostí. Proto by se měla výživa řídit podle stupně březosti. Důležitá je plnohodnotná výživa s dostatkem minerálů a vitamínů. Rozhodující je hlavně výživa v druhé polovině březosti, která zpravidla určuje hmotnost a vývin narozeného jehněte. Krmení je nutno podávat tak, aby ovce byly po celý den nasyceny. Krmivo musí být nezávadné, nesmí být plesnivé, namrzlé či nahnilé a nadměrně kyselé, nebo často přivodí potraty. Bahnice, které jsou březí by se neměly napájet příliš studenou vodou. Březí bahnice vyžadují speciální péči ošetřovatele. Musí se z ovčína vyhánět opatrně, aby se netlačily u dveří, mít dostatek místa při krmení, napájení, nesmějí se honit přes překážky, příkopy, nesmějí být sráženy ovčáckými psy do těsného houfu. Pokud počasí dovolí, doporučuje se pastva a pohyb na čerstvém vzduchu. Ovčín je třeba náležitě připravit 3 týdny před bahněním: vydesinfikovat, podestlat suchou a čistou podestýlkou. Je potřeba kolem vemene ostříhat narostlou vlnu, aby jehňata mohla snadno sát a nenavykla si cucat či požírat vlnu. (GAJDOŠÍK, POLÁCH, 1984)

25

2.2.3.1 Příprava březích bahnic Řádná příprava bahnic je základ efektivního chovu a odchovu jehňat. Dobrý zdravotní a tělesný stav ovcí je prvořadý pro zajištění fertility a vyšší plodnosti. Pro bahnice představuje období březosti značnou zátěž a v této době by se tedy měl klást velký důraz na kvalitu výživy tak, abychom získali životaschopná a silná jehňata a zároveň zachovali zdravotní stav bahnic. Odolnost a plodnost ovcí, jejich užitkovost i zdravotní stav, kvalitu mleziva i vitalitu jehňat ovlivňuje optimální výživa. To vše se projeví v komplexním pohledu v ekonomice chovu. Intenzita výživy je závislá i na jiných faktorech, např. březí jehničky budou mít vyšší potřebu živin vzhledem k tomu, že musí pokrýt také potřeby růstu, vyšší potřeby budou též u březosti víceplodé. (BOROVSKÁ, 2006/III) Základ pro úspěch a tvorby ekonomiky v chovu ovcí je vytvářen již ve druhé polovině březosti správně připuštěného stáda bahnic (takového stáda, kdy se během prvních deseti dnů obahní 85 % bahnic a do konce 3.týdne bahnění je obahněno 95 % bahnic). Druhé polovině březosti je potřeba věnovat mimořádnou pozornost, jelikož až 2/3 úhynů novorozených mláďat mají původ v metabolických nebo infekčních poruchách březích matek. (AXMANN, 2002/IV)

Příčiny ztrát jehňat (%) 4,4

3 3,9

15,4

Predátoří Infekční příčiny 8 Hypotermie, vyčerpání Aborty, předčasné porody

31,1

Genetické defekty Ostatní 34,2

Dystokia

Graf. č.1 Příčiny ztrát jehňat dle AXMANNA (2002/IV) První podmínka pro úspěch je nutnost zvládnout infekční příčiny potratů v chovu, zejména chlamydiózu, toxoplasmózu a kampylobakteriózu ovcí, které díky svým klinickým projevům infekce způsobují velmi vážné ekonomické ztráty. Hlavně v této

26

oblasti se vyplatí znát velmi dobře nákazový stav svého stáda. Vyšetření 10 % zvířat základního stáda se zastoupením všech věkových a reprodukčních kategorií může poukázat na přítomnost některého z produkčních patogenů v chovu ještě před projevem vlastních klinických příznaků (přebíhání, zmetání, předčasné porody mrtvých nebo minimálně životaschopných jehňat, zadržení lůžek, nižší procento celkové plodnosti a plodnosti na obahněnou ovci), které ve svém důsledku znamenají vždy ztrátu minimálně jednoho chovatelského roku. AXMANN (2002/IV) uvádí, že provedení

vypovídající

depistáže

v chovu

a

zpracování

jejich

výsledků

do individuálního zdravotního programu stáda je úkol pro veterinárního lékaře – specialistu pro malé přežvýkavce, úzce spolupracujícího s chovatelem i jeho veterinárním lékařem. Druhá, stejně důležitá, podmínka je zvládnutí výživy ovcí v druhé půlce březosti. V tomto období musí být výživný stav ovcí takový, aby zajistil odpovídající potřeby velmi rychle rostoucích plodů, jejich optimální porodní hmotnost (zajišťující bezproblémové porody) a jejich vitalitu po porodu,

která musí vést k rychlému

vyhledávání struku matky a příjmu potřebného množství mleziva. Optimální výživný stav je BCS odpovídající stupni 3 (trnové výběžky obratlů zaoblené, hmatatelné jen při silném tlaku). Bahnice hubenější jsou chybou, jsou predisponované ke ketóze (toxémii) březích ovcí, nebo tlustší bahnice, které (obzvlášť v případě jednočetných porodů) velmi komplikovaně rodí velké plody. (AXMANN, SEDLÁK, 2008) Možnost přístupu k čerstvé napájecí vodě je samozřejmostí. Příjem vody ovlivňuje množství krmiva, které bahnice příjme. Možnost trvalého přístupu k vodě je velmi důležitý, a to kvůli tomu, že bahnice má zmenšený prostor v dutině břišní vyplněný březí dělohou a přístup k čisté vodě, protože znečištěnou vodu ovce nechtějí přijímat. Nižší příjem krmiva a nepokrytí nutričních potřeb březí matky a plodů je pak výsledkem. V 2. polovině březosti by měly být bahnice odčerveny. Samozřejmostí by měla být i vakcinace březích bahnic proti stádovým nákazám, zejména proti enterotoxémii. Vakcinace bývají prováděny tak, aby bylo v daných sérech dosaženo v době porodu maximálního množství protilátek proti patogenům ohrožujícím chovy, které pak mohou ovce předat novorozeným mláďatům prostřednictvím mleziva a takto je ochránit. (AXMANN, 2002/IV)

27

2.2.4 Způsoby zapouštění ovci Plemenitbu rozlišujeme na přirozenou a umělou (inseminace) podle způsobů zapouštění ovcí. 2.2.4.1 Přirozená plemenitba U nás v chovu běžně využívaná. Tab. č.11 HORÁK (2004) uvádí způsoby přirozené plemenitby. Způsob

Počet ovcí na berana

připouštění

Mladý

Starší

(do 2 let)

(nad 2 roky)

15 - 20

25 - 30

Volné

Poznámka

Neznámý původ jehňat po otci, nelze plánovat bahnění, po 2 letech se

„na divoko“

musí beran vyměnit Skupinové

20 - 25

30 - 40

Stádo se rozdělí na 2-4 skupinky, uplatňuje se selekce, při střídání beranů je lze dále využívat v chovu

Harémové

20 - 30

40 - 50

Každý beran má svou skupinu, náročné na ošetřování, je však znám původ jehňat podle obou rodičů

Individuální

25 - 30

40 - 60

Nejvhodnější, říje se zjišťuje prubíři, hlavní připouštěcí období 4-6 týdnů,

„z ruky“

po

14

dnech

„doraz“

vpuštěným beranem

KUCHTÍK et al. (2007) uvádí k harémovému způsobu připouštění, že je využíváno především na rodinných farmách a u menších stád. Individuální způsob připuštění (z ruky) je využíván hlavně ve větších chovech a ve stádech s KU. Plně jsou využívány všechny výhody selekce. K ovcím přidělujeme berany individuálně v soulady s propařovacím plánem. (JELÍNEK, HORÁK, POLÁCH, 1988)

28

volně

Tab. č. 12 Reprodukční výkonnost stád ovcí ve Velké Británii zapojených do KU. (SPEEDY, 1980) Horské oblasti

Podhůří

Nížiny

100

100

100

Ovce uhynulé před porodem

2

3

2

Ovce neplodné

10

5

6

Ovce plodné

88

92

92

Ovce uhynulé později

2

1

2

Všechny narozené jehňata

-

139

161

Živě narozené jehňata

-

130

150

Odchovaná jehňata

93

124

140

Jehňata zařazená do chovu

29

12

-

Počet ovcí na 1 berana

Krytí ovce je krátké. Beran má typické sexuální projevy. Nejprve dochází k přiblížení a očichávání, poté beran větří (flémuje), ovci obchází, dotýká se jí předními končetinami, strká do ní a pokládá hlavu na její záď. Následně dojde k rychlému krytí, ejakulaci lze usoudit podle typického „dorazu“. První známka úspěšného oplodnění je nedostavení se nové říje v období 17.-21.den po zapuštění. Před připouštěcím obdobím je dobré ovcím určených k reprodukci ostříhat vlnu v okolí vnějších pohlavních orgánů. I u beranů je vhodné asi dva týdny před zapouštěním ostříhat vlnu a ošetřit paznehty. Denně může mladý beran krýt 2-3 ovce, dospělý 5-6. Mezi připouštěním je nutné dodržet přestávky. Zapuštění je vhodné opakovat po 8-12 hod, pokud v jednom dnu nezapouští beran v jednom dnu víc, jak 4 ovce. Připouštěcí období by při klasickém způsobu chovu nemělo být delší než 4-6 týdnů. Po uplynutí dvou pohlavních cyklů, tj. za 34-36 dní, je vhodné použít k zapouštění jiného berana, typově odlišného. Pohlavní aktivitu ovcí stimuluje přítomnost berana ve stádě a jde o tzv. Bruceho efekt. Berana přiřazujeme k bahnicím při intenzivních formách reprodukce již ve 4.-5.týdnu po porodu. (HORÁK, 2004)

29

2.2.4.2 Umělá plemenitba (inseminace) Inseminace je nejprogresivnější metodou plemenitby, dovoluje maximálně využít nejcennější berany. V přirozené plemenitbě může beran připustit 50–80 bahnic ročně, při využití inseminace 500-600 ovcí. Chovatelský význam inseminace však ovčácká praxe ještě nedocenila. Odběr semene se provádí do umělé vagíny. Beran si na odběr musí postupně zvykat. Při přípravném období je účelné od berana odebrat 30-35 ejakulátů. Nejlepší je dělat odběr na říjící bahnici, je možné použít i fantom (berana nebo skopce). Sperma odebrané beranovi se posuzuje makroskopicky a mikroskopicky. Sleduje se koncentrace, aktivita, rezistence a výskyt abnormálních forem spermií. (HORÁK, 2004) Na délce říje a přežitelnosti spermií v pohlavním traktu ovcí je závislá doba inseminace. Přežitelnost spermií je v děložním krčku a v brance děložního rohu na začátku říje nejdelší, v průběhu říje se přežitelnost v pohlavním traktu zkracuje. Kapacitace spermií trvá přibližně 4 hodiny. Životnost vajíčka je až 24 hodin. Na způsobu vyvolání říje závisí stanovení nejvhodnější doby inseminace. Po vyvolání říje přirozeným způsobem je nejlepší doba inseminace 12-18 hod od začátku říje. Dělá se tzv. cervikální inseminace. U ovcí s hormonálně synchronizovanou říjí se provádí inseminace za 36 hodin po vyjmutí poševních tampónů, které se zavádějí do pochvy na dobu 12-14 dnů a obsahují 20 mg chlórsuperlutínu. Pokud se synchronizace provádí v mimosezónním období (fyziologický anestrus), po vyjmutí tamponu se aplikuje každé ovci injekčně 500 m.j. PMSG. Ovulace začne asi za 60 hodin po vyjmutí tamponu. Doporučená je opakovaná inseminace během říje, to je asi za 38-48 hodin po vytáhnutí poševních tamponů. K inseminaci se využívá zvýšený počet i objem spermií v inseminační dávce. Ovce, které jsou určeny k inseminaci, se fixují v připouštědle. Dodržujeme stejná hygienická opatření jako u skotu. Inseminace se dělá většinou pomocí jednorázové pipety a poševního zrcadla (spekula) se světelným zdrojem. (LOUDA et al., 2001)

Metody inseminace jsou děleny dle: a) Místa deponace ID – intravaginální, intracervikální, intrauterinní, intratubulární. b) Způsobu provedení – vaginální bez i s použitím spekula, cervikální se spekulem, transcervikální, laparoskopická inseminace. (KUCHTÍK et al., 2007)

30

Intravaginální metoda inseminace je prováděna bez poševního spekula. Inseminační dávka je deponována do horní části poševní klenby. Špička inseminační pipety je při zavádění mírně zvednutá směrem ke kosti křížové, aby nebyla zavedena do uretry (vyústění močové roury). Do inseminační pipety je nejdřív nasáváno malé množství vzduchu, poté vlastní inseminační dávka. Intracervikální inseminace je používána při inseminaci mraženým semenem. Inseminační dávka je deponována 10-20 mm do kanálku děložního krčku, tj. za první nebo druhou příčnou řasu. Poševní spekulum, které je u této metody inseminace využíváno, se zavede 100-130 mm do pohlavního traktu. Lze očekávat vyšší výsledky v zabřezávání, čím hlouběji do krčku děložního je inseminační dávka deponována. Intrauterinní metoda inseminace spočívá v tom, že rozmražená inseminační dávka je deponována na kraj dělohy. I při této metodě je používáno poševní spekulum. Tato metoda vyžaduje vysokou odbornost inseminačního technika. Výsledky zabřezávání bývají většinou výborné. (LOUDA et al., 2001) Laparoskopická inseminace je prováděna přes stěnu břišní, v anestezii. K ní je zapotřebí endoskopu, který se spolu s další sondou zavádí do dutiny břišní dvěma operačními vpichy. Inseminace se dělá do obou děložních rohů, přibližně doprostřed mezi uterotubální spojení a bifurkaci. Inseminační dávky se používají mražené, dávka by měla obsahovat 20-50 × 106 spermií. Inseminační dávku umožňuje relativně malý počet potřebných spermií rozdělit pro několik ovcí (zpravidla dvě) a snižovat tak náklady na inseminační dávky. 50-90% ovcí zabřezne při této metodě. (KUCHTÍK et al., 2007) Po synchronizaci říje poševními tampony se doporučuje provést inseminaci za 4860 hodin po jejich vyjmutí. Při laparoskopické inseminaci se doporučuje inseminační dávka o objemu 0,08 cm3 do každého děložního rohu obsahující 10 milionů spermií. Zhoršení úrovně výživy nebo nešetrné zacházení s ovcemi v době zapouštění snižuje zabřezávání, či vede k embryonální mortalitě. Bylo prokázáno, že průchodnost spermií děložním krčkem se u stresovaných ovcí se může snížit nebo úplně zastavit. Mezi nejčastější příčiny stresu se řadí nešetrné zacházení s ovcemi během inseminace, přítomnost psa a vlastní průběh inseminace. Nejvhodnější doba inseminace je ihned po vyhledání říje. Pro určení vhodného okamžiku pro inseminaci je důležitá barva poševního hlenu a stav děložního krčku. Inseminaci je nejlepší provést tehdy, vytéká-li z děložního krčku čirý až mírně zakalený 31

hlen, krček děložní je otevřený, prokrvený a při podráždění se svírá. Reinseminace je prováděna nejdříve za 8 hodin. (LOUDA et al., 2001)

2.2.4.3 Připouštění pro rychlé obahnění stáda Rychlé obahnění stáda je jedním ze základů ekonomické úspěšnosti v chovu ovcí. Mezi hlavní důvody pro snahu co nejvíce zkrátit období bahnění jsou časová náročnost dozoru nad bahnícím se stádem a péče o nově narozená jehňata i matky a jednodušší tvorba větších skupin ovcí po bahnění. Ve stádě, ideálně připuštěném, se téměř 90 % matek obahní během 10 dnů, 10 % bahnic se obahní mezi 11. a 21. dnem od začátku bahnícího období a déle by se nemělo bahnit víc než 5 % bahnic. Selekci základního stáda je nutno provést před začátkem připouštění. Pouze ovce zdravé a připuštěné v optimální kondici jsou schopné porodit a úspěšně odchovat 2 jehňata. Ovčák by měl ovcím zkontrolovat kondici, mléčnou žlázu, struky, končetiny, zuby. Měl by posoudit všechny záznamy o zvířatech z předcházejících chovných sezón a nekompromisně bez ohledu na vzhled a chovnou hodnotu, by měl vyřadit ovce, které mají 3 negativní záznamy (nezabřeznutí, opakované přebíhání, nízká plodnost, problémy při porodech, špatné mateřské vlastnosti, špatná mléčnost, špatný odchov mláďat).

Před připouštěním nepřisouváme na farmu nová zvířata a tím spíše je

nezařazujeme do stáda. Tato zásada zajišťuje ochranu stáda před zavlečením stájových nákaz, mající afinitu k reprodukčním orgánům, zejména chlamydiózy, toxoplasmózy a kampylobakteriózy. (AXMANN, 2001/IV) Dle AXMANNA (2001/IV) by ovce připravené na připouštění měly mít skóre kondice 3. Po odstavu jehňat by měly být zahnány na horší pastevní porost s vyšším obsahem sušiny, aby došlo k bezproblémovému zasušení a neztloustnutí ovcí. Důležitá zásada je držet berany odděleně od ovcí. Mělo by být zabráněno tomu, aby ovce berany cítily. Pokud by byli pohromadě, beraní feromony zpustí na vaječnících bahnic říjový cyklus, který však nastupuje u každé bahnice jinak. Stádo je pak připuštěno a bahní se během dlouhého časového období (až 3 měsíce). Také plodnost ovcí, zapuštěných hned v první říji v sezóně je průkazně nižší (až o 0,4 jehněte na vrh). Efekt berana – berani produkují feromony, které spouští sexuální aktivitu u bahnic. Ovce, které přijdou do kontaktu s těmito feromony, se začnou říjet brzy po této stimulaci. Bahnice, u kterých již probíhá v tuto dobu pravidelně 17-ti denní pohlavní

32

cyklus, nebudou přítomností berana ovlivněny, ale u všech ostatních ovcí, se tímto krokem spustí cyklus. (AXMANN, 2001/IV)

2.2.5 Březost a bahnění Pro zdárné oplození ovulovaných vajíček vytváříme předpoklad úspěšným připuštěním nebo inseminací. Vajíčko může být oplozeno pouze jednou spermií, složitým biochemickým mechanismem se brání tzv. polyspermii. Ve vejcovodu nastává oplození tak, že se vytvoří 2 prvojádra, která však záhy splynou (syngamie) a tím je oplození dokončeno, vzniká nový jedinec, zygota. To trvá cca 24 hodin a zygota je dále rýhována – probíhá buněčné dělení. Asi 4.den sestupuje embryo do děložního rohu. Vytvoří se zárodečný terčík, který je základem těla a jeho orgánů a ze zbývající části zárodku se vytvoří plodové obaly (amnion, chorion, alantois), ze kterých se vytvoří placenta. Ta zajišťuje zárodku živiny po celou dobu gravidity. Placenta má i endokrinní funkci, produkuje prostaglandin. Plod roste v první polovině březosti poměrně pomalu, intenzita růstu se zvýší ve druhé polovině a v posledním měsíci roste plod velmi intenzivně (50-70% porodní hmotnosti), což klade velké nároky na organismus matky. Gravidita u ovcí je dlouhá 150 dnů, fyziologické rozpětí je 143-157 dnů. Kratší graviditu mají plodná plemena, pouze cca 145 dnů. Kromě plemenné příslušnosti délku gravidity ovlivňují i klimatické podmínky, počet plodů v děloze atd. Použitím prostaglandinu F2alfa nebo kortikoidních hormonů (pozor na použití u všech březích samic) lze porod (nebo zmetání) vyvolat uměle. (KUCHTÍK et al., 2007) Procento zabřeznutí ovcí se v úspěšných stádech pohybuje okolo 80 %. Nutné je dbát především na vhodnou skladbu výživy a na dostatečný přísun živin, jak pro vývoj plodu tak pro bahnici na období kojení. (ONDRUCH, 2003)

2.2.5.1 Detekce gravidity Jalové ovce zařadíme zpět do reprodukce díky včasné detekce gravidity, tím se nám sníží zejména náklady na krmení. I určení četnosti vrhu lze v rámci diagnostiky gravidity a řízenou výživou jde dosáhnout vyrovnaných vrhů a jejich dobré životaschopnosti.

33

Následující metody se používají k časné detekci gravidity: 1. Zjišťování prubířem: jalové říjící se ovce označuje beran se značkovacím postrojem. 2. Laboratorní metody: stanovení arborizačního fenoménu nebo stanovením progesteronu v krvi. 3. Rektální palpační tyč: jednoduchá detekční metoda, která využívá plastovou tyč, ta je zaváděna do rekta položené ovce. Je to vysoce spolehlivá metoda s vysokou produktivitou práce. 4. Ultrasonografické vyšetření: je v současnosti nejpoužívanější neinvazivní metodou, jde ji provádět od 22. dne gravidity, spolehlivost roste od 28.-30.dne po připouštění. Dle použitého přístroje a citlivosti jeho sondy lze vyšetření provádět na stojících, ležících i sedících zvířatech. Sonda je přikládána do holého místa ve slabině, vedle vemínka, nebo je zaváděna do rekta. Mezi 40. až 60. dnem gravidity lze touto metodou zjistit počet plodů v děloze. (KUCHTÍK et al., 2007)

2.2.5.2 Porod (bahnění) ovcí Období porodů ovcí je označováno za „ovčácké žně“, potrhuje to náročnost i význam tohoto období. Porod je normální fyziologický jev, který má podle HORÁKA (2004) 3 fáze: •

předporodní (otevírací) – doba trvání je 2-6 hodin,

•

vlastní porod (vypuzovací) – trvá 0,5-2 hodiny,

•

poporodní – odchod placenty (plodového koláče) normálně do 6 hodin, v jiném případě je nutný zákrok veterinárního lékaře.

Porodní cesty malých přežvýkavců jsou pro porod příznivě formované, a tudíž porod probíhá ve většině případů snadno a bez komplikací. (KLIMENT et al., 1989) Bahnice je před porodem neklidná, hledá volné místo v ovčíně a polehává. Sliz vytéká z pochvy. Některé ovce mají příznaky málo patrné. Pokud je vemeno matky příliš nateklé, začervenalé, mělo by se částečně oddojit do zvláštní nádoby, opláchnout vlažnou vodou a po osušení lehce natřít mastí.

34

Porody ovcí jsou většinou samovolné. Ovce při porodu lehají a opět vstávají. V průběhu celého období bahnění musí být v ovčíně nepřetržitá denní i noční služba. Při porodu je třeba ovci zajistit klid a v případě potřeby pomoc. Ve vypuzovacím stadiu matka zpravidla leží. Klasické polohy plodu jsou jako u skotu. U dvojčat či trojčat je běžná přední poloha, v níž jehňata postupně přicházejí na svět. Narozené mládě je ihned potřeba zbavit blan, slin a hlenů z tlamy a nozder, přistřihnout pupeční šňůru (10-15 cm od pupku), pokud se sama nepřetrhne. Vydesinfikuje se pupek a jehně se dá olízat matce. Omyje se vemeno, osuší se čistou utěrkou, oddojí se prvních pár střiků mleziva do nádoby. (ŠTOLC, 1999) KLIMENT et al. (1989) uvádí, že porodní hmotnost jehněte se pohybuje mezi 1,5 až 3,5 kg, což představuje 5 – 10 % hmotnosti negravidní matky. Velikost plodu ovlivňuje plemenná příslušnost, počet vrhu apod. (KLIMENT et al, 1989) Ovce se s jehňaty přemístí do individuálního kotce. Vydesinfikuje se místo porodu, matkám se podá malé množství kvalitního sena, jadrné krmivo, popřípadě okopanina a pitná voda. Většinou porody probíhají ráno a večer. Při bahnění v létě je březost o 2-3 dny kratší. (ŠTOLC, 1999)

2.3 Mateřské chování ovcí 2.3.1 Chování během březosti a před porodem Během prvních dvou třetin březosti nejsou zpravidla zjistitelné zvláštní životní projevy, které by souvisely s březostí ovcí. Příznaky březosti jsou patrné v poslední třetině. Ovce je bázlivá, vyhledává volné místa, straní se ostatním ovcím, často polehává a z pochvy ji teče hlen. (HROUZ, 2000) VOŘÍŠKOVÁ et al. (2001) uvádí, že příprava k porodu je u starších dobře živených bahnic většinou kratší a zřetelnější než u mladých a slabě živených ovcí. Doba stání se u ovcí prodlužuje v poslední fázi před porodem. Poslední dvě hodiny před porodem ovce stojí cca 78 % celkového času, oproti 48 % v 10-12 hodinové předporodní periodě. Při porovnání těchto dvou předporodních period (2 hodin oproti 10-12 hodinám před porodem) se také zvyšuje frekvence aktivního sociálního chování, vstávání, chůze, očichávání země a hrabání v zemi. Frekvence očichávání země je v posledních dvou hodinách před porodem zvýšená na 30,8 % (oproti 11,8 % do 4 hodin 35

před porodem). S blížícími se příznaky porodu, v uvedené 12-hodinové periodě, má ovce tendenci se vzdálit od stáda. (HROUZ, 2000) Předporodní bolesti trvají většinou 1-2 hodiny, DEBRECÉNI et al. (2001) uvádí, že byly případy předporodních bolestí i 6 hodin. V době trvání předporodních bolestí si ovce lehnou i 10-20x, potom po několika minutovém ležení znovu vstanou a procházejí se. (HROUZ, 2000)

2.3.2 Porod Probíhá většinou samostatně. Ve stádiu vypuzování, trvajícím 10-30 min, ovce zpravidla leží. Porod v některých případech může probíhat i ve stoje. Ovce při takovém porodu rozkročí zadní nohy, prohne hřbet a tak vypuzuje jehně. Často je porod i kombinovaný. Ovce velkou část porodu leží a vstane jen 2x, přičemž při druhém postavení dochází k vypuzení mláděte. (HROUZ, 2000) Při rození dvojčat ovce ve většině případů leží a druhé jehně se narodí po 0,5 – 2 hodinách. Ovce se mohou obahnit v kterémkoliv časovém úseku dne, ale 70-80 % porodů probíhá ve dvou časových úsecích, a to ráno mezi 4. až 8. hodinou nebo odpoledne mezi 15. a 20. hodinou. Bahnění u jehnic, hlavně, když jsou v dobré kondici, trvá déle než u starších ovcí.(DEBRECÉNI et al., 2001)

2.3.3 Po narození Po porodu ovce zpravidla zbaví jehně blan, popřípadě přetrhne chrupem pupeční šňůru. Pár kroků se od něj vzdálí a pak se k němu vrátí. To udělá 2-3x a poté si lehne vedle jehněte a začne ho olizovat. Jde o období, ve kterém se u bahnic vyvíjí schopnost rozeznat své jehně. Při olizování bahnice vydávají zvuky, podle kterých je jehně později pozná. (HROUZ, 2000) Ovci s mládětem dáváme do zvláštního kotce, aby si na sebe dostatečně zvykli, což je důležité pro úspěšný chov. Ve zvláštním kotci má bahnice klid od ostatních ovcí a ostatní ovce nemohou narozená jehňata ušlapat. Hned nebo zpravidla do půl hodiny jehňata po narození snaží postavit na nohy a vyhledávají matku. Při prvním napití můžeme jehňatům pomáhat a kontrolovat je, zda opravdu sají. Podle vrtění ocásku to zjistíme. Některá z jehňat se rodí bez výrazných

36

reflexů sání, proto se jim musí delší dobu pomáhat při vyhledávání struků a při sání. Nervózním a neklidným bahnicím věnujeme zvláštní pozornost. (VOŘÍŠKOVÁ et al., 2001) Po porodu se bahnice od jehněte na několik kroků vzdálí od jehněte, pak se k němu vrátí. Tento pohyb opakuje dvakrát – třikrát. Poté si lehne vedle něj a začne ho olizovat. Olizování a čištění začíná od úst, nosu a do očí. V tomto období se bahnice naučí rozpoznávat své jehně. Při olizování vydává ovce zvuky, podle kterých ji pak jehně rozeznává. (DEBRECÉNI et al., 2001) Důležitým faktorem výrazně ovlivňující efektivnost chovu, je přežití jehněte. V prvních dvou dnech života jehňat se vyskytuje nejvíce ztrát. Škodlivé činitele prostředí může odpovídající mateřské chování bahnic výraznou měrou eliminovat. Z tohoto pohledu nezpůsobuje mateřské chování žádné potíže, ale v určitých situacích se může stát omezujícím faktorem a to zejména po narození dvojčat, resp. trojčat. Po 48 hodinách jsou většinou bahnice schopné svá jehňata poznat spolehlivě čichem a od této doby vzrůstá spolehlivost optické a akustické identifikace matky a jehněte. Bylo zjištěno, že bahnice, která má trojčata bečí více než bahnice s jedináčkem, ale pokud je jí jedno odebráno, bečí méně než bahnice, které se odebere jedináček. Jestliže je jehně umístěno 10 m od matky, reagují na to ovce zvýšeným bečením. Pravděpodobně to přispívá k rozpoznání matky jehnětem, jelikož bylo dokázáno, že 6 -12 hodin stará jehňata se spíš zkontaktují s více bečící než tichou bahnicí. Jedináčci či dvojčata bečí více než trojčata, ale odezva bahnic je stejná bez ohledu na velikost vrhu. Se zvyšujícím se počtem jehňat se i přesto snižuje pravděpodobnost, že se bahnice s odděleným jehnětem zkontaktuje. Bahnice s jedináčkem se setkala s jehnětem do pěti minut po vzájemném odloučení ve 100 % případů, u dvojčat jen v 91 % a u trojčat v 70 % případů. Z uvedených informací vyplývá, že schopnost vyhledat bahnici již v raném věku, podmíněná rozlišením vlastí matky a cizích matek, je obzvlášť důležitá hlavně pro jehňata z vícečetných vrhů. Dále bylo zjištěno, že jehňata z dvojčat, která přežila prvních 7 dní života, strávila v prvních 12 hodinách po porodu prokazatelně více času s bahnicí než jehňata, která zemřela. Tato závislost již nebyla zjištěna v časovém horizontu 72 hodin po narození, proto bylo vyhodnoceno, že pro přežití jehňat z dvojčat je rozhodující jejich schopnost rozpoznat svou matku (od ostatních bahnic) do 12 hodin po narození.

37

Až po několika dnech se matka naučí poznávat s jehnětem podle bečení. Tato orientace je běžná v tom případě, když na bečení ovce k ní jehně rychle běží a ovce mu dovolí se napít. (HROUZ, 2000) Bahnice udržuje své jehně po porodu blízko sebe a pobízí je k sání. V průběhu sání několikrát kontroluje, zda jehně saje. Pokud jí saje jiné jehně, bahnice uskočí a nenechá je sát. Většinou po 1 – 2 hodinách odchází plodové obaly. Při zhodnocení možnosti využití doplňkového mleziva pro zabránění rizika hypotermie, bylo vždy jednomu z dvojčat podáno 25 ml mleziva na kg porodní hmotnosti. V 30 minutovém intervalu po narození byla u těchto jehňat, oproti jejich sourozencům bez přidání mleziva, pozorována nižší aktivita. I frekvence projevů mateřského chování ovcí vůči těmto jehňatům (olizování) byla nižší. Zjistilo se, že doplňkové mlezivo může snižovat hypotermii, ale také může zasáhnout do nejranějších vztahů mezi bahnicí a jehnětem. Počet narozených jehňat také ovlivňuje chování bahnic. Bylo Zjištěno, že bahnice s dvojčaty vykazují, oproti bahnicím s jedináčkem, zvýšenou aktivitu při kojení, příjmu krmiva i při pití. Oproti tomu byl u nich kratší čas připadající na ležení a stání. Jehňata z dvojčat častěji sají, stojí delší dobu a kratší dobu leží než jedináčci. (HROUZ, 2000) HROUZ (2000) uvádí, že pozdější vývojové stadium, anatomická stavba a fyziologicko-smyslový stav jehňat při narození jim umožňuje po narození následovat stádo, popřípadě matku, která sleduje a usměrňuje jejich pohyb. Bahnice s jehnětem si udržují úzký prostorový vztah, často se stýkají. Většina mláďat následuje soustavně bahnici a do 5 dní života zůstává v její blízkosti do 5 – 10 m. Jedná se o vzdálenost, ve které je bahnice schopna po obahnění poznat své mládě. Jehně ale není schopno, do 6 – 8 dne života, poznat svou matku, pokud se vzdálí na větší vzdálenost. Během prvních 2 – 3 týdnů po porodu se vypěstuje pevný vztah matka – jehně, který je zvláště důležitý při pohybu ovcí na rozlehlých pastvinách. Tento vztah je dominantní a jeho narušení v kritickém období života jehněte má vliv na růst a životaschopnost jehňat. Pokud se ovce bahní ve skupinách, často se stává, že se jehně na několik hodin ztratí. Bahnice jej, v takovém případě, odmítá přijmout zpět. V případě,

že

se

bahní

individuálně,

jsou

ochotny

přijmout

jehně

i

po

několikahodinovém odloučení. V prvních dnech po narození je vztah mezi matkou a jehnětem nejintenzivnější. Většina bahnic (98 – 99 %) své jehně, hlavně v prvních týdnech, stále sleduje. Péče matek o jehňata postupně ochabuje se stářím jehňat. 38

Obahnit se může ovce v kterékoliv periodě dne, ale 70 – 80 % porodů připadá na dva časové úseky, a to mezi 4 – 8 a 15 – 20 hodinou. Ovce po obahnění začíná žrát po 1 – 2 hodinách. To je už tehdy, když ještě olizuje jehně. První periody na žraní trvají jen 1 – 2 minuty. (HROUZ, 2000)

2.3.4 Sání jehňat Po narození sají jedináčci poprvé v průměru za 32,64 minut, dvojčata za 37,48 minut. Tento čas závisí na životaschopnosti jehňat, četnosti vrhu, ošetření jehněte s matkou, pomocí ošetřovatele, stáří bahnice, přístupnosti a velikosti struků a hlavně na vztahu bahnice k jehněti. V 36 % nalezlo samo jehně struky, v 50 % pomocí matky a ve 12 % byla nutná pomoc ošetřovatele. (VOŘÍŠKOVÁ et al., 2001) Dle SIDORA, DEBRÉCENIHO (1998) jehně často hledá při prvních pokusech vemeno matky mezi předníma nohama. Mezi tím se matka otočí zadkem k jehněti, zadní nohu si nadzvedne, aby i tím pomohla k nalezení vemene. V prvních dnech jehně často a poměrně dlouhou dobu saje. Čas sání s věkem prudce klesá. Jednodenní jehně saje průměrně 40 × za den, sedmitýdenní jehně už jen 5 ×. Čas sání přímočaře klesá s přijímáním pevných krmiv. Obvykle při sání jehně klečí na zápěstí, výjimečně leží. Nejintenzivnější sání je mezi 13. a 15.hodinou. Poté následují další 2 noční a později 1 ranní perioda sání. (DEBRECÉNI et al., 2001) Sání jehňat upevňuje vztah mezi bahnicí a jehnětem. Mláďata sají podtlakem, vytvořeným přiložením jazyka na patro a uvolněním za současného tlaku hlavy do vemene ovce. Jelikož se jehňata rodí vysokonohá a jejich růst do výšky pokračuje dost rychle, ohýbají při sání krk dolů a hlavu přibližně pod pravým úhlem nahoru. Během další růstové fáze pijí jehňata buď rozkročena nebo v kleku. Normálně jehňata sají z levé a pravé strany vemene systematickým střídáním struků. Dvojčata často pijí ze stejného struku. Dvojčata sají v prvních týdnech života častěji než jedináčci. Tento poměr je vyrovnán zhruba po 4 – 5 týdnech a četnost sání je s věkem snižována stejně jako u jedináčků. Ještě ve čtyřech týdnech asi v 70 % případů sají dvojčata současně. Mláďata sají v půlhodinových až dvouhodinových intervalech, někdy častěji. Počet sání mláďat dále závisí na stáří, živé hmotnosti, mléčnosti matky, přikrmování a napájení mláďat, na denním režimu apod. I světelný režim ovlivňuje počet sání. Méně často, ale delší dobu sají jehňata při zamračené obloze nebo při sníženém světle v ovčíně. Ve srovnání s neosvětleným ovčínem je při elektrickém osvětlení ovčína během noci

39

počet sání jehňat dvojnásobný. Jehňata sají častěji při rušivých vnějších popudech. Pravděpodobně zde působí také psychické narušení režimu, které jehňata vyvolají tak, že sáním udržují tělesný kontakt s matkou. (HROUZ, 2000) V průběhu sání matka víckrát kontroluje, zda její jehně saje. Když ji saje jiné jehně, matka odskočí, nenechá ho dále sát. Jehně matku vyhledává, když chce sát, matka jehně převážně tehdy, když se já vemeno naplnilo mlékem. (DEBRECÉNI et al.,2001)

2.3.5 Vztahy mezi matkami a jehňaty Vztah mezi jehnětem a bahnicí je velmi blízký hned po narození a trvá do určitého věku, kdy se jehně osamostatní. Že jehně po určitém věku není závislé na matce, ukazuje i to, že se jehně stále víc a víc vzdaluje od matky a saje čím dál méně. V tomto období se jehňata shlukují do skupiny a jsou spolu stále častěji. Jehně své chování přizpůsobí matce. Když si matka lehne, ve většině případech leží i jehně, pokud matka začne chodit, obyčejně vstane i jehně. Pozorováním se zjistilo, že jedináčci leží blíže u matek než dvojčata, naopak při pastvě jsou blíže u matek dvojčata než jedináčci. (DEBRECÉNI et al., 2001)

2.3.6 Chování na pastvině Chování ovcí a jehňat je charakteristické při společné pastvě bahnic s jehňaty. Matky s jehňaty se na pastvině rozptýlí po určité navykací době, stanoviště mění jen zřídka a vazba mezi jehňaty a matkou není ničím narušena. S rostoucím věkem jehňat se vzájemný vztah mění. Během prvního týdne života dělá jehňatům potíže najít svou matku a často se pletou. V tomto období svá jehňata bahnice intenzivně hledá, přičemž hlavními spojovacími články jsou verbální signály. Aktivita matky při vzájemném vyhledávání s přibývajícím věkem klesá, zatímco jehňata mají už dost zkušeností s vyhledáváním svých matek. Vztahy mezi jehňaty a matkou jsou dost pevné a jehňata po odstavu, ještě po osmitýdenním odloučení naleznou svou matku. Se zvyšujícím se věkem jehňat se vzdálenost mezi matkou a jehnětem na pastvině zvětšuje, ale jsou-li v blízkosti jiné ovce, zkracuje se vzdálenost mezi matkou a jehňaty na 1 m. Pokud ovce a jehňata leží, bývá tato vzdálenost až 3 m. (VOŘÍŠKOVÁ et al., 2001)

40

2.4 Struktura plemen v chovu ovcí ve Velké Británii Velká Británie je země s mimořádně bohatou tradicí v chovu ovcí. Je kolébkou pro systematickou plemenářskou práci a řada světově rozšířených plemen ovcí má původ právě zde. Dnes se Velká Británie v rámci Evropy řadí stále mezi země s nejvyššími početními stavy ovcí. Tab. č. 13 Vývoj početních stavů ovcí ve Velké Británii (v tis. kusů) Rok Bahnice připuštěné

1971

1987

1996

2003

2004

2005

2006

11 952

19138

18 054

15 189

14 896

14 567

14 323

2 435

2 103

2 528

2 476

2 735

2 368

2 314

325

487

471

412

421

424

432

jehnice Nepřipuštěné jehnice Plemenní berani (MILERSKI, 2007/I)

V roce 2006 byl celkový stav ovcí včetně jehňat ve Velké Británii skoro 35 mil. Podle průzkumu byla polovina ovcí křížených a polovina čistokrevných. Z celkového počtu 7,8 mil čistokrevných bahnic se 4,7 mil připařovalo s berany stejného plemene a zbytek byl využíván k hybridizaci. V posledních desetiletích má podíl kříženců stoupající tendenci. Klesá počet chovů ovcí avšak jejich velikost ze zvětšuje. (MILERSKI, 2007/I) V Británii je stále uplatňován tradiční systém stratifikace chovu a křížení. Základem tohoto systému je chov ovcí v horských oblastech, kde je chováno 4,8 mil čistokrevných ovcí, z toho asi 1 mil bahnic je křížen s masnými plemeny za účelem produkce jatečných hybridů. Dalších cca 1,2 mil ovcí horských plemen bylo většinou po třetím bahnění přesunuto do podhorských oblastí, kde se kříží s dlouhovlnnými plemeny. Z tohoto křížení pochází cca 3,6 mil produkčních ovcí, které jsou využívány zejména v níže položených oblastech. V nížinných oblastech se dále chová asi 0,9 mil ovcí formou čistokrevné plemenitby a dále 0,4 mil čistokrevných bahnic je kříženo s berany masných plemen. Celkem se v horských oblastech Velké Británie chová 39 % ovcí, v podhorských 21 % a v nížinných 40 %.

41

Tab. č. 14 Početní stavy plemen ve Velké Británii (2004) pořadí

plemeno

Bahnic Počet chovů Prům. počet % připařovaných celkem bahnic v rámci čistokrevné plemenitby (tis.ks) v chovu Nejpočetnější plemena

1

Skotská černohlavá

2033

4881

417

65

2

Velšská horská

1861

4073

457

69

3

Swaledale

1247

3147

396

53

4

Neulaj

571

2126

269

36

5

North Co. Cheviot

531

2357

225

65

6

Texel

392

5697

69

79

7

Hardy Speckelface

321

765

420

52

8

Lleyn

290

2203

132

71

9

Suffolk

259

5030

51

65

10

Romney Marsch

196

540

363

55

Další plemena chovaná i v ČR 18

Charollais

52

1294

40

77

30

Jakob

18

1154

16

64

31

Keryhill

14

237

59

22

35

Clun Forest

12

215

60

41

36

Hampshire

9

242

37

96

51

Berichon du Cher

4

125

32

48

52

Oxford Down

4

118

34

90

56

Východofríská

3

70

43

41

61

Lacaune

2,4

6

422

53

74

Zwartbles

1,5

132

11

67

75

Leicester

1,5

94

16

96

81

Merino

0,5

18

28

50

42

3 CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce byla analýza reprodukce a mateřských vlastností u bahnic a jehniček u kombinovaného plemene zwartbles. Zjišťováno bylo oplodnění, plodnost, intenzita, odchov, počet narozených jehňat, poměr pohlaví, poměr jedináčků, dvojčat a trojčat a to vše v závislosti na rok, rodinu a věk sledovaných zvířat. Dále byla sledována porodní hmotnost jehňat, průběh porodu, ošetření jehněte matkou po porodu, péče o jehně, kojení, zčištění ovcí a čas vstávání jehňat po porodu. Tyto údaje byly zpracovány také v závislosti na roce, rodině a věku, ale i v závislosti na linii berana (otce). Analýzy byly provedeny na farmě Mohelno v rozmezí let 2007 – 2012.

43

4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Materiál Analýzy reprodukce a mateřského chování, jež jsou náplní této diplomové práce byly uskutečňovány na farmě Mohelno.

4.1.1 Popis farmy Mohelno Farma se nachází v katastru městyse Mohelno, v obilnářské výrobní oblasti na pomezí Kraje Vysočina a Kraje jihomoravského, cca 40 km jihozápadně od Brna. Pozemky farmy se nacházejí v nadmořské výšce 320 m n. m., převažují hnědozemě. Průměrná roční teplota je 8,1°C, průměrné roční srážky se pohybují od 490 do 560 mm. Hospodaří na 42ha zemědělské půdy, z toho 7ha jsou TTP. Farma je zaměřena převážně na rostlinnou produkci a pěstuje běžné tržní plodiny vhodné pro danou výrobní oblast (pšenice, ječmen, hrách, řepka, brambory, aj.). Doplňkově chová ovce plemene zwartbles. Pro zajištění pastvy a zimního krmení je zatím vyčleněno 7ha TTP a 11 ha vojtěšky seté. Chov byl založen v roce 2006 nákupem 10 jehnic, k nim bylo v roce 2007 přikoupeno dalších 15 jehnic. Do chovu bylo postupně zařazeno z vlastního chovu 7 jehnic v roce 2007, 14 jehnic v roce 2008, 5 jehnic v roce 2009, 11 jehnic v roce 2010 a 11 v roce 2011. Aktuální počet zvířat ve stádě je 50 bahnic. Pro zajištění reprodukce je využívána přirozená plemenitba, v roce 2006 bylo připouštěno beranem linie Zbyslav, v roce 2007 linií Záboj, v roce 2008 linií Záboj a Zoubek, v roce 2009 beranem linie Zoubek, v roce 2010 berany linie Zoubek a Zikmund a v roce 2011 berany tří linií – Zoubek, Zikmund a Zbyslav. Od těchto tří linií má chovatel také k dispozici zamražené inseminační dávky. V zimním období jsou ovce ustájeny v adaptované stodole a ovce mají přístup do travnatého výběhu s možností příkrmu. V zimním období je krmná dávka založená na zkrmování lučního sena ad-libitum, vojtěškového sena nebo senáže do 1kg sušiny, přídavek jádra asi 0,2kg denně, pitná voda a minerální liz jsou stále k dispozici. V letním období se ovce s jehňaty pasou na jetelotravních porostech dobré kvality, přesto je přidáváno jádro, asi 0,2 kg na bahnici a 0,15kg na jehně a den.

44

Tab. č. 15 Orientační hodnoty reprodukce stáda zwartbles Ukazatel/Rok Beran-linie

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Zbyslav

Záboj

Záboj a

Zoubek

Zoubek

Zoubek

Zikmund

Zikmund

Zoubek

Zbyslav Zač. připouštění

17.11.06

26.10.07

26.10.08

26.10.09

26.10. 10

26.10.11

Připuštěno

10

32

44

42

46

50

Obahněno

10

32

42

40

46

50

Narozeno jehňat

16

51

69

77

69

90

Odchov

14

39

51

67

58

82

4.2 Metodika

Pro analýzy byla využita evidence reprodukce stáda od chovatele, které sloužily pro vypočet reprodukčních ukazatelů. Dále jsme se v rámci toho zaměřili na datum porodu, pořadí narozených jehňat a pohlaví, zjištění živé hmotnosti po narození jehňat, zhodnocení mateřského chování, jako je ošetření jehňat bezprostředně po vybavení plodu z porodních cest (olízání, odstranění obalů, ošetření pupíku), péči ovce o jehňata 48 – 72 hodin po porodu, v době kdy byla s jehnětem v porodním kotci, kojení, zčištění. Získaná data byla utříděná do jednotlivých kategorií – rok bahnění, rodina, věk ovce, linie berana. Statistické zpracování bylo provedeno ve statistickém balíku STATISTICA 9.0, kde byla použita analýza variance s pevnými efekty. K určení průkaznosti rozdílů mezi jednotlivými skupinami, byl použit Kruskal-Wallisův test.

45

5 VÝSLEDKY A DISKUZE Naše analýzy probíhaly v rozmezí let 2007 až 2012, kdy bylo zapuštěno a následně pozorováno stádo ovcí a to na farmě Mohelno. Zde jsou chovány ovce plemene zwartbles, které je kombinovaného užitkového typu. V tab. č 16 jsou uvedeny hodnoty pro analýzu reprodukce v závislosti na roce (2007 – 2012). Zmíněny jsou i linie beranů, kterými byly ovce připouštěny a dny vpuštění beranů do stáda ovcí. Beran, který připouštěl ovce bahnící se v roce 2007 pocházel z linie Zbyslav a celková plodnost ve stádě byla 160 %, což se neliší od hodnot, které u jednoletých udává ANONYM 2 (2012) a to 163 %. Jelikož se obahnilo všech 10 ovcí, které byly připuštěny, vyšlo oplodnění 100 % a intenzita také 160 %. KUCHTÍK et al. (2007) uvádí, že procento oplodnění se v českých chovech pohybuje okolo 85 – 95 %. Odchov jehňat se vyšplhal pouze na 140 %. HORÁK et al. v tabulce kontroly užitkovosti z roku 2003 uvádí u plemene zwartbles odchov 150 %. Poměr jehniček a beránků byl v daném roce 9 : 7 a poměr jedináčků, dvojčat a trojčat dosahoval hodnot 4 : 6 : 0. Z tohoto můžeme usoudit, že i přes nízký věk nově založeného stáda byly výsledky reprodukce uspokojivé. MAREŠ (2008) uvádí v KU pro ČR za rok 2007, že oplodnění dosahovalo hodnot 95,7 %, což je vyšší hodnota, než u sledovaného stáda, ale je to díky nízkému věku ovcí na farmě Mohelno v tomto roce. Plodnost se dle MAREŠE (2007) pohybovala v hodnotách 173,6 %, intenzita 166 %. Odchov byl 144,8 %. Rok 2008 byl v reprodukci chovatelsky přívětivější. Byl použit beran linie Záboj. Plodnost se zvýšila na 178 %, oplodnění bylo stále na hodnotě 100 % a intenzita tudíž dosahovala také 178 %. Odchov jehňat dosáhl 125 %, což je podle chovného cíle velmi málo a měl by dosahovat hodnot 175 % odchovaných jehňat na bahnici ( KRÁTKÝ, 2010). Poměr mezi jehničkami a beránky byl v tom roce 27 : 30 a poměr mezi jedináčky, dvojčaty a trojčaty byl 9 : 21 : 2. Reprodukce se zlepšila díky tomu, že již nebylo stádo tvořeno jen jehničkami a poprvé se u některých vyskytla i trojčata a velký podíl tvořila dvojčata. Během roku 2009 došlo k mírnému zhoršení. Byly připouštěni linie beranů Záboj a Zoubek. Plodnost klesla oproti roku 2008 na 165 %, objevila se i jedna jalová ovce ve stádě, tudíž se snížila i hodnota oplodnění na 95 % a intenzita na 158 %. MAREŠ (2010) uvádí v KU oplodnění zwartbles 87,8 % tudíž chov na farmě Mohelno si udržel 46

vysokou úroveň svými 95 % oplodnění. Intenzita dle HORÁKA et al.(2004) byla v roce 2003 v KU u ovcí plemene zwartbles 177,5 %, což je o dost vyšší než v daném chovu v roce 2009. Odchov dosahoval hodnot 129 %. Ani poměr jehniček a beránků neukazoval příznivé hodnoty, 28 : 40 ukazovalo na velkou převahu beránků, což pro chovatele je nepříznivé. Poměr mezi jedináčky, dvojčaty a trojčaty byl 16 : 23 : 2. V roce 2010 byl použit k připouštění pouze beran linie Zoubek. Obahnily se veškeré připuštěné ovce a byl velký podíl dvojčat, tudíž vzrostla plodnost na 205 %, což je mírně nad chovným cílem dle KRÁTKÉHO (2010), který uvádí plodnost 200 %. Oplodnění dosahovalo hodnoty 100 %, intenzita také 205 %. Odchov byl v daném roce úspěšný, 175 % je tomu důkazem. Je to i více než v KU v roce 2003, kterou uvádí HORÁK et al. (2004) na úrovni 150 %. I poměr mezi jehničkami a beránky byl 42 : 38 a to je příznivější než v roce 2009. Podíl jedináčků, dvojčat a trojčat byl 7 : 24 : 9. Tyto velmi příznivé hodnoty můžeme přisuzovat věku bahnic. Ve stádě se již vyskytovaly ovce i čtyřleté. Rok 2011 byl rokem, kdy se využilo linií beranů Zoubek a Zikmund. Došlo k výkyvu, jelikož plodnost dosáhla jen 150 %, stejně jako intenzita. To je velmi nízká úroveň, MAREŠ (2010) uvádí v KU pro rok 2009 hodnotu plodnosti 179,3%. Oplodnění bylo na 100 %. Odchov 126 % ve srovnání s chovným cílem 175 % dle KRÁTKÉHO (2010) se dá považovat za neuspokojivý. Poměr jehniček a beránků se vyšplhal na hodnoty 37 : 32. Mezi jedináčky a dvojčaty byl poměr velmi vyrovnaný, trojčat bylo už nepoměrně méně. Dohromady tedy 24 : 21 : 1. Tento rok se dá zhodnotit dle reprodukce jako méně úspěšný. V roce 2012 byly použity linie beranů Zoubek, Zikmund a Zbyslav a výsledky reprodukce byly příznivější než v roce předešlém. Plodnost dosahovala hodnot 184 %, což přesahuje hodnoty plodnosti tohoto plemene dle ANONYMA 1 (2012), který uvádí plodnost 160-180 %, oplodnění 98 %, intenzita 180 %. Odchov jehňat se dá pokládat také za úspěšný, jelikož 167 % je hodnota pro chovatele žádoucí, ale dle chovného cíle podle KRÁTKÉHO (2010) by mohla dosahovat již výše zmíněných 175 %. I poměr mezi jehničkami a beránky tento rok nezklamal, 50 : 40. Podíl jedináčků, dvojčat a trojčat je 15 : 27 : 7. Z toho plyne, že tento rok si chovatel může zhodnotit jako velmi vydařený.

47

Tab. č. 16 Hodnocení reprodukce podle roku. Ukazatel / Rok Beran - linie

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Zbyslav

Záboj

Záboj a

Zoubek

Zoubek

Zoubek

Zikmund

Zikmund

Zoubek

Zbyslav Zač. připouštění

17.11.06

26.10.07

26.10.08

26.10.09

26.10. 10

26.10.11

Připuštěno

10

32

44

42

46

50

Obahněno

10

32

43

40

46

49

Narozeno jehňat

16

57

68

82

69

90

Oplodnění

100 %

100 %

95 %

100 %

100 %

98 %

Plodnost

160 %

178 %

166 %

205 %

150 %

184 %

Intenzita

160 %

178 %

158 %

205 %

150 %

180 %

Odchov

140 %

125 %

129 %

173 %

126 %

167 %

Poměr ♀ : ♂

9:7

27 : 30

28 : 40

42 : 38

37 : 32

50 : 40

Poměr I : II : III

4:6:0

9:21:2

16:23:2

7:24:9

24:21:1

15:27:7

Tab. č. 17 nám ukazuje hodnoty pro analýzu reprodukce stáda v závislosti na rodinách. Celkem bylo sledováno 14 rodin. V první rodině proběhlo celkem 17 porodů. Oplodnění bylo 100 %, plodnost dosahovala hodnoty 171 %, stejně jako intenzita. Odchov byl poměrně úspěšný na 157 %, což přesahuje dle KRÁTKÉHO (2010) chovný cíl 150 %. Poměr pohlaví byl v tomto roce bohužel příznivější k beránkům 12 : 17. Podíl mezi jedináčky, dvojčaty a trojčaty byl 6 : 10 : 1. Druhá rodina dosáhla lepších výsledků. Oplodnění bylo taktéž 100 %, plodnost byla už na příznivých 187 %, stejně jako intenzita. Plodnost u této rodiny měla vyšší hodnotu než KU v roce 2005 dle MAREŠE (2006) 181 %. Odchov se vyšplhal na 164 %. Poměr mezi jehničkami a beránky byl vyrovnaný, a to 38 : 37 v mírný prospěch jehniček. U této rodiny byl podíl mezi jedináčky, dvojčaty a trojčaty viditelně příznivější pro dvojčata 12 : 20 : 7. Rodina číslo tři se v procentech vyrovnávala rodině číslo dvě. Oplodnění zůstalo na hodnotě 100 %, což pro je české chovy skvělý výsledek, jelikož KUCHTÍK et al. (2007) uvádí jako průměrné hodnoty 85-95 %. Plodnost s intenzitou klesly o 1 % oproti

48

druhé rodině na hodnotu 186 %. Odchov 143 % je podle KU za roky 2005-2009 dle MAREŠE (2010) průměrná, u plemene zwartbles se v ČR v těchto letech pohybuje v rozmezí 135,4-145,5 %. Podíl jehniček a beránků byl pro chovatele velmi příznivý, a to 10 : 3. Poměr mezi jedináčky, dvojčaty a trojčaty se dostal k hodnotám 1 : 6 : 0. Čtvrtá rodina dosáhla ještě lepších výsledků než obě předchozí. Oplodnění bylo zachováno na 100 %, plodnost s intenzitou stouply na 188 %. Odchov jehňat byl na 163 %, pokud by dosáhl 175 %, vyrovnal by se hodnotám chovného cíle dle KRÁTKÉHO (2010). Podíl mezi jehničkami a beránky byl mírně příznivější pro jehničky, a to hodnotou 16 : 14. Poměr jedináčků, dvojčat a trojčat jednoznačně nahrával ve prospěch dvojčatům hodnotami 3 : 12 : 1. U páté rodiny zůstalo oplodnění na 100 %. Plodnost a intenzita však klesly na 162 %, což odpovídá hodnotě plodnosti pro jednoleté ovce dle ANONYMA 2 (2012). Hodnota odchovu jehňat byla na 146 %. Poměr jehniček a beránků zůstal i u této rodiny ve prospěch jehniček, 12 : 9. Poměr jedináčků, dvojčat, trojčat 6 : 6 : 1, poukazuje na to, proč byla plodnost s intenzitou na nižší úrovni. Rodina s číslem šest se neřadí mezi nejúspěšnější. Oplodnění bylo zachováno na 100 %, plodnost s intenzitou však klesly až na 143 % oproti předchozí rodině, což se nevyrovná ani nejnižší hodnotě plodnosti 173,6 % ovcí plemene zwartbles, která byla dle MAREŠE (2008) naměřena v roce 2007. Odchov u šesté rodiny byl 114 % a to je také velmi nízká hodnota. Poměr jehniček a beránků byl vyrovnaný a to přesně 5 : 5. Podíl jedináčků, dvojčat a trojčat silně poukazuje na to proč je plodnost ještě na nižší úrovni než u rodiny páté, a to hodnotami 4 : 3 : 0. Sedmá rodina si neudržela procento oplodnění, dosáhla jen 89 %. I tato hodnota však dle KUCHTÍKA et al. (2007) odpovídá průměru v chovech u nás a to 85-95%. Plodnost byla na hodnotě 175 % a intenzita 156 %. Odchov byl na velmi nízké úrovni 100 %. Podíl pohlaví mezi jehničkami a beránky byl u této rodiny nakloněn k beránkům poměrem 8 : 14. Podíl jedináčků, dvojčat a trojčat byl tentokrát 3 : 4 : 1. Osmá rodina měla dobré výsledky. Oplodnění 100 %. Plodnost a intenzita se vyšplhala na 183 %. Tato hodnota plodnosti je pro české chovy nadprůměrná, dle MAREŠE (2010) u ovcí zwartbles v KU plodnost ve většině případů nepřesahuje hodnotu 200 % a spíše se pohybuje na 179,3 % , jako například v roce 2009. Velmi uspokojivých 161 % měl odchov jehňat. Poměr mezi jehničkami a beránky dosáhl vyrovnaných hodnot 16 : 17. Poměr jedináčků, dvojčat a trojčat byl 6 : 9 : 3.

49

Rodina číslo devět měla oplodnění také na 100 %. Plodnost a intenzita dosahovaly hodnot 160 %. Dané hodnoty jsou nižší než uvádí HORÁK et al. (2004) v tabulce KU za rok 2003, kde ovce plemene zwartbles dosahovaly plodnosti 191,9 % a intenzitu 177,5 %. Odchov byl na uspokojivých 150 %. Poměr pohlaví byl naprosto vyrovnán 8 : 8 a podíl jedináčků, dvojčat a trojčat se dostal na hodnoty 4 : 6 : 0. Rodina s číslem deset má taktéž oplodnění 100 %. Plodnost a intenzitu na velmi dobré úrovni 183 %. Odchov dosahoval hodnoty 158 %. Tato hodnota se dá považovat za úspěšnou a přibližuje se chovnému cíli 175 % dle KRÁTKÉHO (2010). 12 : 10 byl poměr mezi jehničkami a beránky ve prospěch jehniček. 4 : 6 : 2 je podíl jedináčků, dvojčat a trojčat. Jedenáctá rodina ovcí je podle výsledků nejlepší rodinou v chovu. Oplodnění jako u většiny je na 100 %, plodnost a intenzita však stoupla na 200 %. Touto hodnotou se rodina s číslem jedenáct dostává až na úroveň dvouletých ovcí holandského chovu dle ANONYMA 2 (2012), kde tyto ovce mají plodnost 209 %. 158 % vyjadřuje hodnotu odchovu jehňat. Bohužel podíl jehniček a beránků u této rodiny jasně nahrává ve prospěch beránků 5 : 9. Podíl jedináčků, dvojčat a trojčat je 1 : 5 : 1. Rodina dvanáct dosahuje také dobrých výsledků. Oplodnění 100 %, plodnost s intenzitou 185 %. Odchov jehňat 146 %. Tato hodnota se vyrovnává KU v roce 2005 dle MAREŠE (2006) 145,5 %. Mezi jehničkami a beránky byl podíl vyrovnaný, a to 12 : 12. Poměr jedináčci vs. dvojčata a trojčata byl 4 : 7 : 2. Rodina pod číslem třináct měla oplodnění 100 %. Plodnost a intenzita byla na hodnotách 160 %. Tato plodnost odpovídá jednoletým ovcím v holandském chovu 163 % dle ANONYMA 2 (2012). Procento odchovu jehňat dosáhlo pouze na 120 %. Poměr jehniček a beránků nahrával beránkům 2 : 6. Trojčata se v této rodině nenarodila a tak podíl jedináčků, dvojčat a trojčat byl 2 : 3 : 0. Čtrnáctá rodina má oplodnění také na 100 %. Plodnost a intenzita však nemají příliš uspokojivé hodnoty, 143 % není pro chovatele příliš radostné procento a je příliš vzdálené od chovného cíle 200 % dle KRÁTKÉHO (2010). Odchov jehňat se u dané rodiny vyšplhal na 129 %. Jehničky a beránci měli vyrovnaný poměr 5 : 5. Ani u této rodiny se nenarodila trojčata, a proto podíl mezi jedináčky, dvojčaty a trojčaty byl 4 : 3 : 0.

50

Tab. č. 17 Hodnocení reprodukce podle rodin Ukazatel/Rodina

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

Připuštěno

17

39

7

16

13

7

8

18

10

12

7

13

5

7

Obahněno

17

39

7

16

13

7

7

18

10

12

7

13

5

7

Narozeno jehňat

29

73

13

30

21

10

14

33

16

22

14

24

8

10

Oplodnění

100 %

100 %

100 %

100 %

100 % 100 %

89 %

100 %

100 %

100 %

100 %

100 %

100 %

100 %

Plodnost

171 %

187 %

186 %

188 %

162 % 143 % 175 %

183 %

160 %

183 %

200 %

185 %

160 %

143 %

Intenzita

171 %

187 %

186 %

188 %

162 % 143 % 156 %

183 %

160 %

183 %

200 %

185 %

160 %

143 %

Odchov

153 %

164 %

143 %

163 %

146 % 114 % 100 %

161 %

150 %

158 %

157 %

146 %

120 %

129 %

Poměr ♀: ♂

12 : 17

38 : 37

10 : 3

16 : 14

12 : 9

5:5

8 :14

16 : 17

8:8

12 : 10

5:9

12 : 12

2:6

5:5

Poměr I : II : III

6:10:1

12:20:7

1:6:0

3:12:1

6:6:1

3:4:0

3:4:1

6:9:3

4:6:0

4:6:2

1:5:1

4:7:2

2:3:0

4:3:0

51

S hodnocením reprodukce v závislosti na věku nás seznamuje tab. č. 18. Sledované ovce jsme rozdělili jako jednoleté až šestileté. Starší se ve stádě zatím nevyskytují. Jednoleté ovce nedosahovaly zatím excelentních výsledků pro jejich nízký věk. Oplodnění 99 % je u tak mladých ovcí uspokojivé, KUCHTÍK et al. (2007) uvádí, že intenzita se běžně pohybuje mezi 85 % a 95 %. Plodnost a intenzita dosáhla hodnoty 146 %. ANONYM 2 (2012) uvádí plodnost jednoletých ovcí 163 %. Odchov byl bohužel velmi nízký, a to 107 %. Poměr jehniček a beránků byl nakloněn na stranu beránků 49 : 55. Podíl jedináčků, dvojčat a trojčat 39 : 31 : 1 jasně naznačoval, že jde o jednoleté ovce, u kterých je velmi pravděpodobný výskyt jedináčků. Ovce dvouleté dosahovaly dobrých výsledků reprodukce. Oplodnění 98 %, plodnost 191 % a intenzita 188 %. Dle KRÁTKÉHO (2010) by však u dvouletých ovcí tohoto plemene měla dle chovného cíle dosahovat plodnost 200 %, ANONYM 2 (2012) uvádí hodnotu 209 %. Námi zjištěný odchov na úrovni 178 % je dobrým výsledkem reprodukce. Poměr mezi jehničkami a beránky tentokrát vyhrály jedničky 56 : 51. Dvouleté ovce měli velmi dobrý poměr mezi jedináčky, dvojčaty a trojčaty 10 : 41 : 5. Tříleté bahnice měly oplodnění na 100 %. Plodnost a intenzita dosahovaly hodnot 186 %, což není srovnatelné s hodnotami, které uvádí ANONYM 2 (2012) pro tříleté ovce - 226 %. Odchov jehňat dosáhl 160 %, ale mohl by být ještě vyšší, jak uvádí např. MAREŠ (2001) v KU za rok 2001 (171,2 %). Poměr mezi jehničkami a beránky byl na straně jehniček 34 : 31. Podíl jedináčků, dvojčat a trojčat byl mírně na straně dvojčat 10 : 20 : 5. U bahnic čtyřletých bylo oplodnění taktéž na 100 %, oplodnění a plodnost na 188 %. U čtyřletých ovcí uvádí ANONYM 2 (2012) plodnost 235 % plodnost, což je výrazně vyšší než v českých chovech. Procento vyjadřující odchov jehňat bylo 172 %. 25 : 35 byla hodnota poměru mezi jehničkami a beránky a poměr vyjadřující počet jedináčků, dvojčat a trojčat byl 10 : 16 : 6. Pětileté ovce měly procento oplodnění na 95 %, to odpovídá rozmezí 85-95 % dle KUCHTÍKA et al. (2007). Plodnost se vyšplhala k hodnotě 195 % a intenzita na 186 %. Dle MAREŠE (2010) se plodnost ovcí zwartbles za rok 2009 v KU dostala na 179,3 %, tudíž chov na farmě Mohelno můžeme hodnotit jako úspěšný. Odchov 162 %. Poměr jehniček a beránků byl výrazně na straně jehniček 25 : 16. Podíl jedináčků dvojčat a trojčat dává jasně najevo převahu dvojčatům hodnotou 5 : 12 : 4. Ovce, které dosáhly ve stádě věku šest let, mají velmi dobré reprodukční vlastnosti. Oplodnění 100 %, plodnost s intenzitou 200 %, odchov 167 %. Hodnota plodnosti se 52

vyrovnává chovnému cíli dle KRÁTKÉHO (2010), který je také 200 %. To vše tomu nasvědčuje. I poměr mezi jehničkami a beránky byl příznivý 4 : 2. Podíl jedináčků, dvojčat a trojčat v plné míře vyhrála dvojčata 0 : 3 : 0 Tab. č. 18 Hodnocení reprodukce podle věku jednoleté

dvouleté

tříleté

čtyřleté

pětileté

šestileté

Připuštěno

72

57

35

32

22

3

Obahněno

71

56

35

32

21

3

Narozeno jehňat

104

107

65

60

41

6

Oplodnění

99 %

98 %

100 %

100 %

95 %

100 %

Plodnost

146 %

191 %

186 %

188 %

195 %

200 %

Intenzita

144 %

188 %

186 %

188 %

186 %

200 %

Odchov

107 %

178 %

160 %

172 %

162 %

167 %

Poměr ♀ : ♂

49 : 55

56 : 51

34 : 31

25 : 35

25 : 16

4:2

Poměr I : II : III

39:31:1

10:41:5

10:20:5

10:16:6

5:12:4

0:3:0

Ukazatel / Věk

V tab. č. 19 nám statisticky hodnotí reprodukci v závislosti na roce a linii otce bahnic. Prvním hodnoceným ukazatelem při hodnocení dle roku bahnění byla živá hmotnost jehňat po porodu. V hodnoceném souboru byla průměrná hmotnost jehněte 4,39 kg. Nejnižší hmotnost 3,29 kg byla naměřena v roce 2008 a nejvyšší v roce 2010, a to 4,74 kg. Průměru se nevíce blíží rok 2009 s hodnotou 4,47 kg. Průběh porodu byl hodnocen číslicemi 1-3. Číslo jedna znamenalo, že ovce porodila sama bez pomoci chovatele. Číslo 2 vyjadřovalo lehkou pomoc chovatele při porodu a porody označené číslem 3 byly těžké. Pro hodnocený soubor byl průměrný průběh porodu 1,76, což si můžeme vyložit jako pravidelnou lehkou pomoc chovatele při porodu. V celku bezproblémové porody probíhaly v letech 2007, 2010 a 2012, kdy se blížily průměrným hodnotám 1,5 – 1,6. Nejproblémovější porody byly v letech 2009 a 2011, kdy porody měly průměrné hodnocení 1,93 a 1,92. Ošetření je ukazatel pro okamžité ošetření po porodu (olízání, zbavení obalů, ošetření pupíku) a pohybovalo se v rozmezí 1-8. Jedničkou vyjádřené ošetření znamenalo, že jehňata zůstala o samotě, bez péče a v obalech, 2-3 vyjadřují pozdní nástup mateřského chování, špatné ošetření, nedostatečně olízané jehně. Hodnocení 4-5

53

bylo ledabyle olízané jehně např. jen na hlavě, či pupíku. Hodnocení 6-7 znamená, že matka se stará, jehně je olízané, ale dlouho mokré, nedostatečně rychle osušené. Hodnocení 8 je označení pro pečlivé, rychlé ošetření, suchá jehňata. Soubor ovcí byl průměrně hodnocen číslem 6,55, což značí v celku dobré matky. Nejhůře ošetřená jehňata byla v roce 2008, a to na úrovni 6,25. Nejlépe ošetřená v roce 2010, kdy hodnota ošetření byla rovných 7,00. Péče vyjadřuje péči o jehně v následujících 48-72 hodinách, kdy byla ovce s jehnětem v porodním kotci. Opět byla hodnocena v rozmezí 1-8. 1-3 znamená, že jehně bije, utíká před ním, nechce mu dát napít mleziva. Hodnocení 4-6 ho nechá napít, 7-8 matka s jehnětem se volá, jehně má čistý olízaný zadek (bez smolky a mléčných exkrementů). Péče celého souboru je průměrně hodnocena číslem 6,32. Nejlepší péče byla zaznamenána v roce 2011, a to 6,92 a nejhůře obstaraná jehňata byla v roce 2009 - 5,27. Kojení je opět hodnoceno v rozmezí 1-8. Hodnota 1-2 zahrnuje ovce, které od jehňat utíkají a nenechají je napít, 3-5 jsou ovce, které by jehně nechaly napít, ale než to jehně stihne, kopnou ho, uskočí, jsou netrpělivé. Ovce s vyjádřeným kojením v hodnotách 6-7 jsou nakonec skvělé matky, mají i lehké snahy jehně lehce pošťouchnout k sání. Ovce s označením kojení 8 se jehňatům nastavují k sání, vytáčejí nohu bokem, nahrbí se. Kojení celého souboru bahnic je hodnoceno průměrně 5,96. Nejhorší kojení jsme zaznamenali v roce 2009 s hodnotou 4,47 a nejlepší kojení v roce 2011 o hodnotě 6,84. Zčištění vyjadřuje jakou dobu trvalo ovci zčištění po porodu. Ohodnoceno v rozmezí 1-8. Ovce s číslem 1 měly zadržená lůžka, 2 zápach, zčištění po dlouhou dobu, výtoky, 3-4 obaly visely z ovce, měly změněnou barvu i strukturu, zčištění trvalo i několik dní. Hodnota 5 znamenala zčištění po větším jehněti, nebo po prvním porodu, 8 rychlé zčištění celistvého lůžka, do dvou hodin po porodu. Celá skupina byla ohodnocena jako 7,18, což obecně ukazuje na dobrý průběh zčišťování. Nejhůře probíhalo zčištění ovcí v roce 2007 s hodnotou 6,00 a nejlépe v roce 2011 vyjádřeno číslem 7,92. Dle DEBRECÉNIHO et al. (2001) by odchod plodových obalů měl proběhnout do 1 až 2 hodin. Vstávání vyjadřuje, za jak dlouho se jehně po porodu postavilo. Pro celou skupinu je průměr vstávání jehňat 24,41 min. Při srovnání s VOŘÍŠKOVOU et al. (2001), která uvádí průměrný čas vstávání a napití se jehněte pro dvojčata 37,48 min, jsou jehňata z chovu v Mohelně nadprůměrná. Nejdelší vstávání jehňat proběhlo v roce 2008, 54

kdy byl průměr 60 min a v roce 2012 v čase 12,50 min. Průměru se nejvíc přibližují v roce 2007 průměrem 23,33 min. VOŘÍŠKOVÁ et al. (2001) uvádí, že jedináčci po narození vstanou a sají v průměru za 32,64 min a dvojčata za 37,48 min. Doba je však závislá na životaschopnosti jehňat, četnosti vrhu, ošetření bahnicí, stáří bahnice, pomoci ošetřovatele, přístupnosti a velikosti struků a hlavně však na vztahu bahnice k jehňatům. Hodnocení skupiny ovcí dle závislosti na linii otců, je v druhé půlce tabulky. Průměrná hmotnost pro skupinu byla 4,39 kg. Nejnižší porodní hmotnost byla naměřena u jehňat otce linie Zorro, a to 3,99 kg. Nejvyšší průměrná porodní hmotnost se zjistila u jehňat otce linie Zbyslav, 4,60 kg. Dle BUCKA et al. (2011) byla průměrná porodní hmotnost jehňat z ovcí plemene zwartbles v KU v roce 2010 3,2 kg. Průběh porodu pro hodnocenou skupinu byl průměrně stanoven na 1,76. Nejlepší porody probíhaly u otce linie Zwart 1,57, nejhorší u otce linie Zoubek 2,29. Ošetření bylo pro celou skupinu průměrně 6,55. Nejhorší průměr u otce linie Zoubek 3,57. Nejlepšího průměru bylo dosaženo u otce linie Zwart 7,43. Péče byla na průměrné hodnotě 6,32 pro celou skupinu. S nejhorším výsledkem skončili otcové linie Zoubek, a to 3,57. Nejlepšího výsledku dosáhl beran linie Zwart s hodnotou 7,21. Průměr hodnoceného kojení pro celou skupinu byl 5,96. S nejhorším výsledkem kojení skončila jehňata po otci linie Zoubek 4,00 a nejlépe po otci linie Zorro 7,29. Zčištění bylo pro celou skupinu na hodnotě 7,18. Po jehňatech otce linie Zwart docházelo k nejhoršímu zčištění s hodnotu 6,93, nejlépe z toho vyšli otcové linie Zoubek 7,43. Vstávání pro celou hodnocenou skupinu dosahovalo průměru 24,41 min. Nejpomaleji vstávala jehňata otce z linie Zorro 30,71 min, což se blíží průměrnému vstávání a napití se u jedináčků dle VOŘÍŠKOVÉ et al. (2001), a to za 32,64 min. Nejrychleji vstávají po otcích z linie Zoubek 11,43 min.

55

Tab. č. 19 Statistické zhodnocení reprodukce a mateřských vlastností v závislosti na roce bahnění a linii otce. Úroveň N (Faktor)

hmot. (x)

hmot. (sx)

průběh porodu (x)

průběh porodu (sx)

ošetření (x)

ošetření (sx)

péče (x)

péče (sx)

kojení (x)

kojení (sx)

85

4,39

1,14

1,76

0,73

6,55

1,95

6,32

1,87

5,96

2,23

Celkem rok rok rok rok rok rok

2007 2008 2009 2010 2011 2012

otec otec otec otec otec otec

Zorro Zwart Zikmund Zbyslav Záboj Zoubek

zčištění zčištění vstávání vstávání (x) min ( x ) min (sx) (sx)

7,18 ef

0,82

24,41

28,29

6 3,92 cdef 12 3,29 b 15 4,47 b 17 4,74 b 25 4,62 b 10 4,69

1,07 0,94 1,29 1,26 0,94 0,58

1,50 1,83 1,93 1,53 1,92 1,60

0,55 0,83 0,80 0,62 0,76 0,70

6,33 6,25 5,60 7,00 6,92 6,80

0,82 2,18 2,16 1,50 1,96 2,30

5,67 5,92 def 5,27 c 6,71 c 6,92 c 6,60

1,03 1,98 1,94 1,40 1,82 2,27

5,33 5,08 de 4,47 c 6,76 c 6,84 6,10

1,51 2,35 2,59 1,44 1,89 2,56

6,00 e 6,75 ef 6,47 7,06 abc 7,92 ac 7,80

0,89 0,45 0,83 0,24 0,28 0,42

23,33 60,00CdEF B 20,00 b 20,88 B 17,40 B 12,50

7,53 58,70 17,11 14,39 11,19 5,40

7 14 16 24 17 7

1,43 0,74 1,16 1,32 1,09 0,84

1,71 1,57 1,63 1,79 1,82 2,29

0,76 0,51 0,62 0,88 0,73 0,76

6,71 7,43 7,13 6,67 6,29 3,57

1,11 0,76 1,59 1,83 2,14 2,44

6,43 7,21 6,88 6,46 5,94 3,57

1,27 0,97 1,31 1,86 2,05 2,07

7,29 6,14 5,88 6,21 5,82 4,00

0,95 2,11 2,19 2,08 2,65 2,24

7,14 6,93 7,31 7,25 7,06 7,43

0,69 1,07 0,60 0,90 0,83 0,53

30,71 16,07 28,13 30,21 22,35 11,43

31,68 5,25 33,91 39,44 15,92 6,27

3,99 4,39 4,56 4,60 4,02 4,57

a,b,c – (P≤0,05); A,B,C – (P≤0,01)

56

Statistické zhodnocení reprodukce a hlavně mateřských vlastností v závislosti na věku ovce a rodině nám nabízí tab. č. 20. První půlka se zabývá závislostí na věku. Ovce byly rozděleny na jednoleté, dvouleté, tříleté, čtyřleté a pětileté a starší. Průměrná porodní hmotnost pro celou sledovanou skupinu byla 4,28 kg, přičemž ovce jednoleté měly jehňata nejmenší 3,72 kg a ovce čtyřleté jehňata s největší průměrnou porodní hmotností 5,03 kg. BUCEK et al. (2011) uvádí průměrnou porodní hmotnost u jehňat ovcí plemene zwartbles v KU za rok 2009 3,1 kg. Průběh porodu byl pro celou skupinu charakterizován číslem 1,73. Ovce s nejjednodušším průběhem porodu byly tříleté a pětileté a starší s průměrnou hodnotou 1,5. Nejobtížnější porody měly ovce dvouleté, vyjádřeno hodnotou 1,92, což můžeme charakterizovat jako lehkou pomoc chovatele. Ošetření bezprostředně po porodu měla sledovaná skupina na úrovni 6,46. Nejhůře svá jehňata ošetřují ovce jednoleté - 5,52 a ovce dvouleté - 5,50. Nejlépe ošetřená jehňata mají ovce čtyřleté (7,67) a pětileté a starší (7,88). Péče 48-72 hodin po porodu v době, kdy byla matka s jehňaty v porodním kotci byla pro celou skupinu charakterizována číslem 6,23. Nejhůře se staraly matky jednoleté a dvouleté s hodnotami mírně přesahující číslo 5. Jako nejlepší pečovatelky byly ovce tříleté, čtyřleté, pětileté a starší s vysoce průkazným rozdílem v hodnotách 7,33-8,0 pro pětileté a starší. Kojení bylo pro sledovanou skupinu zhodnoceno průměrem 5,73. Nejproblémovější kojení bylo u jednoletých matek 4,48 a celkem bez potíží u matek tříletých 7,38. Zčištění skončilo v této skupině ovcí na průměru 7,17. Nejpomaleji zčištěné byly ovce jednoleté 6,58 a nejrychleji ovce čtyřleté 7,73 a pětileté a starší 8,0. Průměrný čas vstávání jehňat po porodu bylo pro celou skupinu zhodnoceno jako 24,93 min. Nejvíc na čas si dávaly na vstávání jehňata od jednoletých matek 35,56 min, což se blíží průměrnému vstávání a napití se dvojčat za 37,48 min, dle VOŘÍŠKOVÉ et al. (2001) Nejrychleji na nohou byly jehňata od ovcí pětiletých a starších, ty v průměru potřebovaly na postavení 13,75 min., nejvíce průměru se blíží ovce tříleté. Druhá část tabulky nám odhaluje hodnocení v závislosti na rodinách. Rodin bylo sledováno celkem 14.

Průměrné porodní hmotnosti skupiny 4,28 kg se nejvíce

vzdalovaly jehňata z ovcí rodiny 11 s váhou 3,50 kg. I to je však nad celorepublikovým průměrem v roce 2010 dle BUCKA et al. (2011), který byl na hodnotě 3,2 kg. Nadprůměrné byly ovce z rodiny 12 s porodní hmotností svých jehňat na hodnotě 5,22 kg. 57

Průběh porodu byl pro celou skupinu charakterizován číslem 1,73. Nejhorší průběh porodu měly ovce z rodiny 13, s hodnotu 2,50 a nejlehčí průběh porodu ovce z rodiny 3 o hodnotě 1,17. Ošetření bezprostředně po porodu mělo ve skupině průměrnou hodnotu 6,46. Nejhorší ošetření probíhalo u ovcí z 11. rodiny, a to 4,00. Nejlepší ošetření měla rodina 1 na hodnotě 7,71. Péče 48-72 hodin po porodu v době, kdy byla matka s jehňaty v porodním kotci byla pro celou skupinu charakterizována číslem 6,23. Nejvíce se tomu vzdalovala rodina 11 s nejhorší péčí 3,50 a rodina 5 s nejlepší péčí 7,60. Kojení pro sledovanou skupinu bylo zhodnoceno průměrem 5,73. Rodina 13. měla kojení pouze na hodnotě 3,75, oproti tomu rodina 7. s hodnotou 7,33. Zčištění skončilo u této skupiny ovcí na průměru 7,17. Dohnat tento průměr nemohly ovce ze 7. rodiny s hodnotou 6,00. Předehnaly ho však ovce z 1. rodiny hodnotou 7,57. Vstávání jehňat po porodu u sledované skupiny ovcí bylo stanoveno na průměrných 24,93 min. Nejvíce času na postavení se potřebovaly jehňata z 11. rodiny a to 95 min. Nejrychleji byly na nohou jehňata u rodiny 4 a 8, a to za průměrných 15 min.

58

Tab. č. 20 Statistické zhodnocení reprodukce a mateřských vlastností v závislosti na věku ovce a rodině. Úroveň (Faktor)

N

hmot. (x)

hmot. (sx)

70

4,28

1,07

1 27 2 12 3 8 4 15 5 a víc 8

d

3,72 4,30 4,51 a 5,03 4,50

1,03 1,32 0,62 0,83 0,53

4,67 3,55 3,57 4,00 4,08 4,83 4,83 3,93 5,00 4,75 3,50 5,22 3,88 4,72

0,77 0,85 1,26 0,45 1,58 0,76 0,76 1,10 1,17 1,32 0,71 0,58 1,17 0,83

Celkem věk věk věk věk věk rodina rodina rodina rodina rodina rodina rodina rodina rodina rodina rodina rodina rodina rodina

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14

7 8 6 6 5 3 3 7 5 4 2 5 4 5

průběh p. průběh p. ošetření (x) (x) (sx)

1,73

ošetření (sx)

péče (x)

péče (sx)

kojení (x)

kojení (sx)

zčištění (x)

zčištění (sx)

2,02

6,23

1,94

5,73

2,32

7,17

0,78

24,93

29,40

0,70

6,46

1,81 1,92 1,50 1,67 1,50

0,74 0,79 0,76 0,62 0,53

d

5,52 d 5,50 7,38 ab 7,67 7,88

2,17 2,50 0,74 0,62 0,35

5,19 cDE 5,08 ab 7,63 AB 7,33 AB 8,00

1,57 1,63 1,17 2,17 2,00 2,33 1,33 1,57 2,00 1,75 1,50 1,60 2,50 1,40

0,53 0,52 0,41 0,98 0,71 0,58 0,58 0,53 1,00 0,50 0,71 0,55 1,00 0,55

7,71 7,13 5,50 7,00 7,60 6,00 7,67 7,14 4,80 6,00 4,00 7,60 5,00 4,60

0,49 0,83 1,87 0,63 0,55 1,73 0,58 1,86 3,11 2,16 4,24 0,89 2,45 3,13

7,29 6,75 5,17 7,17 a 7,60 5,67 7,33 6,57 5,00 5,50 3,50 7,20 5,25 a 4,60

a,b,c – (P≤0,05); A,B,C – (P≤0,01

59

de

vstávání vstávání min ( x ) min (sx)

cDE

1,92 2,19 0,52 0,62 0,00

4,48 4,92 7,38 7,20 6,75

2,24 2,57 0,52 0,86 2,43

6,59 7,00 7,50 a 7,73 a 8,00

0,75 0,43 0,53 0,46 0,00

35,56 17,50 23,75 18,33 13,75

43,22 6,91 19,78 12,77 4,43

en

1,11 1,16 2,14 0,75 0,55 1,53 0,58 1,72 2,83 1,73 3,54 0,84 2,22 3,13

6,00 5,75 6,50 6,00 6,40 5,00 7,33 6,00 5,80 5,50 4,00 6,20 3,75 4,40

2,65 2,66 0,84 1,26 2,61 3,46 0,58 2,65 2,17 3,11 4,24 1,48 2,36 2,88

7,57 7,00 7,00 7,00 7,40 7,33 6,00 7,29 7,20 7,50 7,50 7,40 7,00 7,00

0,79 0,93 0,63 1,10 0,89 0,58 1,00 0,76 0,45 0,58 0,71 0,55 0,82 0,71

15,71 34,38 27,50 15,00 27,00 21,67 16,67 15,00 18,00 20,00 95,00 20,00 46,25 21,00

7,32 38,03 17,25 5,48 19,24 10,41 2,89 5,00 5,70 10,80 120,21 22,36 62,63 21,91

Graf č. 2 Vliv pořadí narozeného jehněte na porodní hmotnost jehňat Graf č. 2 Nám ukazuje, jaký vliv má pořadí narozeného jehněte na jeho porodní hmotnost. Byl vyhodnocen pomocí Kruskal-Wallisova testu. Zřejmá je vysoká průkaznost. Jak nám graf ukazuje, porodní hmotnost vlivem pořadí narozených jehňat klesá. Můžeme sledovat velmi vysoký statistický rozdíl mezi jehnětem prvním a třetím. První narozená jehňata mají průměrnou hmotnost 4,55 kg a směrodatná odchylka se pohybuje v rozmezí 4,4 – 4,7 kg. Jehňata, která se narodila v pořadí druhém mají průměrnou hmotnost 4,25 kg a jejich směrodatná odchylka je 4,1 – 4,45 kg. Jehňata narozená třetí v pořadí mívají průměrnou hmotnost 3,7 kg a směrodatná odchylka má větší rozpětí, a to 3,3 – 4,1 kg. Tím, že je porodní hmotnost jehňat narozených jako třetí tak nízká, je potřeba zvýšená péče pro jejich úspěšný odchov.

60

Graf č. 3 Vliv rodiny na porodní hmotnost jehňat Graf č. 3 nám ukazuje jaký má rodina vliv na porodní hmotnost. Byl vyhodnocen jako předchozí graf pomocí Kruskal-Wallisova testu. Statisticky se jedná o vysoce průkazný rozdíl. Až na rodinu s číslem 3, 9 a 11 se dá říci, že hodnoty jsou poměrně vyrovnané. Průměrná hmotnost narozených jehňat se tedy u všech rodin pohybuje nejčastěji mezi 4,1 kg a 4,6 kg, Třetí rodina se mírně vymyká a je lehce pod průměrem. Její průměrná hmotnost narozených jehňat je 3,6 kg se směrodatnou odchylkou 3,0-4,2. Rodina devátá se naopak vymyká svou nadprůměrností. Narozená jehňata v této rodině mají průměrnou hmotnost 5,4 kg a směrodatná odchylka se pohybuje v rozmezí 4,8-5,9 kg. Jedenáctá rodina dosahovala horších výsledků než rodina s číslem 3. Její jehňata se rodily s průměrnou hmotností 3 kg.

61

Graf č. 4 Vliv pořadí bahnění na porodní hmotnost jehňat Graf č. 4 vyhodnocuje vliv bahnění na porodní hmotnost jehňat. Opět byl vyhodnocen pomocí Kruskal-Wallisova testu a jeho statistická průkaznost je na vysoké úrovni. Z grafu vyplývá, že porodní hmotnost je nejnižší u jednoletých ovcí u dvouletých a tříletých se však zvedá na nejvyšší úroveň a u čtyř až pětiletých ovcí opět klesá, což je ale způsobeno jejich největší plodností a častému výskytu trojčat. Průměrná porodní hmotnost jehňat jednoletých ovcí je 3,7 kg se směrodatnou odchylkou 3,5-3,9 kg. Dvouleté ovce mívají jehňata s průměrnou porodní hmotností 4,75 kg a jejich směrodatná odchylka se pohybuje mezi hodnotami 4,55-4,95 kg. Tříleté mají hmotnostně velmi podobná jehňata jako dvouleté. Jejich průměrná porodní hmotnost je také 4,75 kg, směrodatná odchylka 4,45-4,98 kg. U čtyřletých ovcí je už zaznamenám mírný pokles porodní hmotnosti jejich jehňat. Ta je průměrně 4,65 kg se směrodatnou odchylkou v rozmezí 4,2-4,9 kg. Porodní hmotnost jehňat pětiletých ovcí je v průměru 4,38 kg, směrodatná odchylka 4,02-4,68 kg.

62

6 ZÁVĚR Reprodukční analýza nám ukázala, že ovce plemene zwartbles ve sledovaném stádě nedosahují takových reprodukčních ukazatelů, jako je tomu např. u ovcí zapsaných v holandské plemenné knize. Jeho úroveň ale odpovídá průměrným ukazatelům KU ovcí v ČR. Analýza mateřských vlastností stáda upozorňuje na to, že mnohdy nejsou tak výjimečnými matkami, jak tvrdošíjně uvádějí mnohé literární prameny. Můžeme konstatovat, že problematický je téměř vždy první rok v reprodukci. Ovcím se poprvé narodí jehňata, která jsou díky jejich kombinovanému užitkovému typu poměrně velká, porod tedy není až tak snadnou záležitostí a je potřeba dohled chovatele. Poté ještě neví jak se o jehně postarat, často od něj utíkají a nenakojí jej. To mnohdy začínající chovatele odradí od jejich chovu. Čím jsou však starší, tím se jejich mateřské vlastnosti prohlubují a zlepšují. Výsledky dokazují, že starší ovce jsou výborné matky s téměř bezproblémovými porody a vysokou plodností i odchovem. Při detailnější analýze, především jednotlivých rodin ve stádě a při analýze reprodukce a mateřského chování po jednotlivých otcích plemenných ovcí zjišťujeme, že některé rodiny nebyly založeny zcela oprávněně a i potomstvo některých beranů nemá dostatečnou kvalitu a dostatečnou reprodukční výkonnost a mateřské chování. Pokud si pro svůj chov zvolíme plemeno zwartbles, musíme uvažovat v jakých podmínkách bude chováno. Měli bychom vzít v potaz, že to není plemeno ovcí do extenzivních podmínek jako šumavská ovce či valaška, které jsou odolné, přizpůsobivé a nepotřebují takovou péči chovatele. Pokud padne naše volba na plemeno zwartbles, je nutné počítat s vyšší pracností a péčí o mladé bahnice a narozená jehňata, zejména při porodech a bezprostředně po nich. Odměnou za trpělivost při prvním a druhém bahnění nám budou starší výborné matky, jejich vysoká plodnost a vysoké přírůstky jejich jehňat.

63

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

AXAMANN R., 2002/IV: Druhá polovina březosti bahnic = základ ekonomiky produkce chovu ovcí a zlepšení odchovu jehňat, Zpravodaj, Svaz chovatelů ovcí a koz, 47-48s.

AXMANN R, SEDLÁK J, 2008: Základy veterinární péče o ovce a kozy pro chovatele. Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, Brno, 47 s., ISBN 978-80-904140-5-1

BOROVSKÁ K., 2006/III: Důkladná příprava bahnic je základem efektivního odchovu jehňat, Zpravodaj, Svaz chovatelů ovcí a koz, 39-40 s.

BUCEK P. et al., 2011: Ročenka chovu ovcí a koz v České republice za rok 2010. Českomoravská společnost chovatelů a.s., Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, Praha, 200s., ISBN 978-904131-7-7

DEBRECÉNI

O.

et

al.,

2001:

Etológia

hospodárskych

zvierat.

Slovenská

poľnohospodárska univerzita v Nitre, Nitra

GAJDOŠÍK M., POLÁCH A., 1984: Chov oviec. Príroda, Bratislava, 355 s.

HORÁK F., 1999: Chov ovcí. Brázda, Praha, 156 s., ISBN 80-209-0284-8

HROUZ J., 2000: Etologie hospodářských zvířat. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno, 185 s., ISBN 80-7157-463-5

JELÍNEK P., HORÁK F., POLÁCH A., 1988: Chov ovcí. MZLU v Brně, Brno, 167 s.

JELÍNEK P., KOUDELA K. et al., 2003: Fyziologie hospodářských zvířat. MZLU v Brně, Brno, 414 s. ISBN 80-7157-644-1

KLIMENT J. et al., 1989: Reprodukci hospodárskych zvierat. Príroda, Bratislava, 392 s., ISBN 80-07-00027-5 64

KRÁTKÝ K., 2010/I: Standard plemene Zwartbles. Zpravodaj, Svaz chovatelů ovcí a koz, 10 s.

KUCHTÍK J., HOŠEK M., AXMANN R., 2007: Chov ovcí. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno, 110 s., ISBN 978-80-7375-094-7

LOUDA F., 2001: Inseminace hospodářských zvířat: se základy biotechnických metod. Česká zemědělská univerzita, Praha, 225 s., ISBN 80-213-0702-1

LOUDA F., HEGEDÜŠOVÁ Z., 2009: Inseminace ovcí – intenzifikační faktor šlechtitelské práce. Agrovýzkum Rapotín s.r.o, Rapotín, 21 s. ISBN 978-80-87144-09-1

MAREŠ V., 2001/I: Výsledky kontroly užitkovosti ovcí (ČR v roce 2000), Zpravodaj, Svaz chovatelů ovcí a koz, 27-28 s.

MAREŠ V., 2006/I: Výsledky kontroly užitkovosti ovcí v ČR za rok 2005, Zpravodaj, Svaz chovatelů ovcí a koz, 11-13 s.

MAREŠ V., 2007/I: Výsledky kontroly užitkovosti ovcí v ČR v roce 2006, Zpravodaj, Svaz chovatelů ovcí a koz, 11 s.

MAREŠ V., 2008/I: Výsledky kontroly užitkovosti ovcí a koz v ČR za rok 2007, Zpravodaj, Svaz chovatelů ovcí a koz, 10-14 s.

MAREŠ V., 2010/I: Výsledky kontroly užitkovosti ovcí a koz v ČR za rok 2009, Zpravodaj, Svaz chovatelů ovcí a koz, 14-21 s.

MILERSKI M., 2007/I: Plemenná struktura chovu ovcí ve Velké Británii, Zpravodaj, Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, 37-38 s.

ONDRUCH

T., 2003: Pasme ovce, Valaši. ZO Český svaz ochránců přírody –

Salamandr, Rožnov pod Radhoštěm, 40 s.

65

PINĎÁK A., HORÁK F., MAREŠ V., 2003: Atlas plemen ovcí a koz chovaných v ČR. Vydání první: Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR, 73 s., ISBN 80-239-1932-6

SAMBRAUS Hans H., 2006: Atlas plemen hospodářských zvířat: skot, ovce, kozy, koně, osli, prasata : 250 plemen.Brázda, Praha, 295 s., ISBN 80-209-0344-5

SCHNEIDEROVÁ P., 2001: tendence v chovu ovcí. Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha, ISBN 80-7271-082-6

SIDOR V., DEBRECÉNI O., 1988: Etológia a adaptácia hospodárskych zvierat. Príroda, Bratislava

SPEEDY A., 1980: Sheep production – Science into practice. Longman Group Limited, New York, 195 s., ISBN 0-582-45582-0 ŠTOLC L., 1999: Základy Chovu ovcí. Institut výchovy a vzdělávání MZe ČR v Praze, Praha, 40 s., ISBN 80-7105-185-3 VANĚK D., ŠTOLC L. et al., 2002: Chov skotu a ovcí. ČZU v Praze a ISV Praha, Praha, ISBN 80-86642-11-9

VOŘÍŠKOVÁ J. et al., 2001: Etologie hospodářských zvířat. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, České Budějovice, 169 s., ISBN 80-7040-513-9

Internetové odkazy:

ANONYM 1, 2012: Zwartbles (ZW). Svaz chovatelů ovcí a koz, [cit. 2012-03-08]. Dostupné na:

ANONYM 2, 2012: Rassestandart des NZS. Zwartbles schafe im Taunus, [cit. 2012-0410]. Dostupné na:

66

ANONYM 3, 2012: About the breed. Zwartbles sheep association, [cit. 2012-04-10]. Dostupné na:

67

8 SEZNAM POUŽITÝCH TABULEK Tab. č.1 Tělesný rámec....................................................................................................10 Tab. č 2 Plodnost ovcí plemene zwartbles z holandské plemenné knihy........................12 Tab. č.3 Zwartbles v kontrole užitkovosti dle svazu chovatelů ovcí a koz.....................13 Tab. č. 4 Merino v kontrole užitkovosti dle svazu chovatelů ovcí a koz........................13 Tab. č. 5 Merinolandschaf v kontrole užitkovosti dle svazu chovatelů ovcí a koz.........14 Tab. č. 6 Romney marsch v kontrole užitkovosti dle svazu chovatelů ovcí a koz..........15 Tab. č. 7 Cigája v kontrole užitkovosti dle svazu chovatelů ovcí a koz..........................15 Tab. č. 8 Šumavská ovce v kontrole užitkovosti dle svazu chovatelů ovcí a koz...........16 Tab. č. 9 Zušlechtěná valaška v kontrole užitkovosti dle svazu chovatelů ovcí a koz....17 Tab. č. 10 Bergschaf v kontrole užitkovosti dle svazu chovatelů ovcí a koz..................17 Tab. č. 11 HORÁK (2004) uvádí způsoby přirozené plemenitby...................................28 Tab. č. 12 Reprodukční výkonnost stád ovcí ve Velké Británii zapojených do KU.......29 Tab. č. 13 Vývoj početních stavů ovcí ve Velké Británii (v tis. kusů)............................41 Tab. č. 14 Početní stavy plemen ve Velké Británii (2004)..............................................42 Tab. č. 15 Orientační hodnoty reprodukce stáda zwartbles.............................................45 Tab. č. 16 Hodnocení reprodukce podle roku..................................................................48 Tab. č. 17 Hodnocení reprodukce podle rodin................................................................51 Tab. č. 18 Hodnocení reprodukce podle věku.................................................................53 Tab. č. 19 Statistické zhodnocení reprodukce a mateřských vlastností v závislosti na roce bahnění a linii otce...................................................................................................56 Tab. č. 20 Statistické zhodnocení reprodukce a mateřských vlastností v závislosti na věku ovce a rodině...........................................................................................................59

68

Analýza reprodukce a mateřského chování stáda ovcí plemene Zwartbles

Recommend Documents