Analýza migrace obyvatelstva na území Evropské unie od

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Vyšší odborná škola informačních služeb v Praze

Lenka Pytelková

Analýza migrace obyvatelstva na území Evropské unie od 1. 1. 2005

Bakalářská práce

Praha 2010

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jiří Pátek, CSc.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Analýza migrace obyvatelstva na území Evropské unie od 1. 1. 2005 zpracovala samostatně a použila pouze zdroje, které cituji a uvádím v seznamu použité literatury.

V Praze dne

Podpis

Abstrakt Fenomén migrace je v evropských poměrech odedávna obvyklým jevem. V současné době zde žije přibližně 30,8 milionu cizinců, což představuje přibližně 6,2 % celkové populace Evropské unie. Struktura přistěhovalců se liší stát od státu, hrají zde významnou roli historické a geografické okolnosti a současné rozdílné imigrační politiky jednotlivých zemí. Tato práce se zabývá analýzami vývoje migrace na území Evropské unie v období od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2010. Cílem práce je analýza demografických dat z oblasti migrace na území Evropské unie a následné predikování budoucího migračního vývoje v tomto regionu. Prostřednictvím klasických metod analyzování a postupů vizualizace získáváme informace o změnách v migračním postoji samotných migrantů a evropských zemí. Součástí této práce je i diskutování několika vybraných faktorů, které nejvíce ovlivňují přístup zemí k problematice migrace. Podstatná část práce je věnována obavám starších zemí EU z přistupujících zemí a jejich migračního potenciálu. V návaznosti na tyto obavy se zmíníme o tom, jak a do jaké míry se projevil přístup nových členských zemí na složení populace. Stranou nezůstaly také analýzy o nutnosti migrace a stárnutí populace. V poslední kapitole jsou nastíněny možné scénáře řešení a doporučení do budoucna v EU. V průběhu práce se budeme na migraci dívat z úhlu demografického.

Abstract The phenomenon of migration is quite common in Europe. There live about 30.8 million foreigners in the European Union, which represents approximately 6.2 percent of its total population. The structure of immigrants varies from state to state, because there are significant differences not only in historical and geographical circumstances but also in the immigration policy of different countries. This work maps selected analyses about the development of migration in the European Union between 1.1.2005 and 31.12.2010. Its aim is to analyse demographic data that are related to migration within the European Union and then to forecast some future migration trends in this region. Through traditional methods for analysis and visualization methods there can be collected valuable information about changes in migration behavior in European countries. This work also discusses some factors that affect approach of countries to the migration dilemma. A substantial part is devoted to uncover concerns of "old" EU members towards the acceding states and their migration potential. Later are discussed also analysis about the need for migration and population aging. Possible scenarios, solutions and recommendations for the future of the European Union regarding the migration are introduced in the last chapter. The whole work concentrates on the migration from a demographic point of view.

„Možná to zní paradoxně, ale evropské sjednocování nebylo a není omezováním svobody ve smyslu vyvlastňování určitých práv občana stále mu vzdálenější mocí, ale právě naopak: je to proces prohlubování této svobody, a nejenom v tom smyslu, že je člověk osvobozován od strachu z jiných, ale i v tom smyslu, že se jeho občanské seberealizaci otevírá stále větší prostor.“ (Václav Havel: Evropa jako úkol, projev při předávání Ceny Karla Velikého v Cáchách, 15. 5. 1996)

OBSAH 1. Úvod_________________________________________________________________ 2 2.Demografie____________________________________________________________ 4 2.1 Historie demografie ____________________________________________ 4 2.2 Demografická revoluce _________________________________________ 6 3. Migrace_______________________________________________________________8 3.1 Definice základních pojmů a metodika _____________________________ 10 3.2 Evropa a migrace

17

3.3 Migrační politika Evropské unie

18

4. Nemoţnost srovnání mezinárodní statistiky_________________________________ 20 5. Analýza pohybu obyvatelstva Evropské unie________________________________ 23 5.1 Základní fakta o Evropské unii

23

5.2 Vývoj počtu populace

26

5.3 Pohyb obyvatelstva

27

5.4 Migrační toky

30

5.5 Cizinci

34

5.6 Migrace podle pohlaví

36

5.7 Migrace podle věku

37

5.8 Povolení k pobytu

38

6. Ilegální přistěhovalectví_________________________________________________ 41 7. Imigrace jako elixír mládí stárnoucí populace_______________________________ 45 7.1 Náhradová migrace

45

7.2 Srovnání struktury obyvatelstva

47

8. Oprávněné či neoprávněné obavy z rozšiřování unijního prostoru?____________ 48 9. Závěr________________________________________________________________ 52 10. Zdroje_______________________________________________________________ 54

1. Úvod V dnešní době probíhá ve všech zemích Evropské unie ţivá debata o přítomnosti cizinců. Nenašli bychom mnoho společenských témat, které vyvolávají tak rozdílné názory jako imigrace. Problematika se dotýká hned tří základních charakteristik svrchovanosti národů, státních hranic, národnostního sloţení a národní identity. Migrace obyvatelstva je komplikovaný proces,

jenţ

je

podmíněn řadou faktorů.

Výzkum

migrantů

má

interdisciplinární charakter a dotýká se zejména demografie, sociologie, geografie, psychologie, ekonomie a politologie. Stále častěji do hry s vyuţitím migrace vstupují ekonomické disciplíny, kde se řada odborníků snaţí zodpovědět otázku, jaký dopad bude mít tento jev na naši budoucnost. Často diskutovaným problémem současného světa je stárnutí populace. Určitě stojí za zmínku uvést evropské země, jeţ se vyskytují v ţebříčku nejniţšího přirozeného přírůstku. Mezi deseti zeměmi je na prvních místech sedm členů Evropské unie. Jsou to následující země: Lotyšsko, Bulharsko, Estonsko, Maďarsko, Rumunsko, Česká republika a Litva. S tímto samozřejmě souvisí nevyhnutelný index ekonomického zatíţení, který má v současné době výrazný stoupající trend. Tento index srovnává počet osob v ekonomicky aktivním a neaktivním věku. Do roku 2015 téměř ve všech vyspělých zemí počet osob odcházejících do důchodu převýší počet osob vstupujících na pracovní trh a tento fenomén bude trvat mnoho let. Ačkoli mezinárodní migrace není jediným prostředkem, jak reagovat na nedostatek pracovních sil – k ostatním patří technologie, outsourcing a vyšší mobilizace domácí pracovní síly – můţe hrát důleţitou roli v uspokojování potřeb některých profesí a některých zemí. Neexistuje ţádná samostatná vědní disciplína, která by se zabývala pouze migrací. Práce bude dále věnována migraci zejména z pohledu demografie. K prezentaci výsledků analýz pouţijeme srovnávací a vizualizační metody, které jednoduše a intuitivně prezentují nastalé či očekávané změny v jednotlivých částech Evropské unie. Při hledání souvislostí nám jednoduché nástroje zkoumání umoţňují lépe pochopit vzájemné vztahy a moţné dopady. Bakalářská práce je tematicky rozdělena do čtyř částí. První část nás zavádí do světa teoretické demografie a migrace, rozvádí jejich historické podtexty a definuje na příkladech vývoj migrační politiky na evropském kontinentu.

[3]

Druhá část práce se zaměřuje na formální stránku migrace, definování pojmů a metodiky. Součástí druhé kapitoly je i pasáţ věnována problému, proč se dlouhodobě nedaří dospět k harmonizovaným a mezinárodně srovnatelným údajům o zahraniční migraci. Toto zjištění překvapivě znevaţuje jakékoli vědecké prognózy ohledně stěhování obyvatelstva. V průběhu třetí pasáţe se postupně přesouváme k analyzování vybraných jevů migrační statistiky na území Evropské unie. Pozornost je věnována migračním toků mezi členskými zeměmi. Řeší se problematika věkových skupin migrantů, podíl pohlaví, počet ţádostí o azyl, nejvýznamnější zdrojové země migrantů u vybraných členských států, legální a nelegální migrace a další ukazatele. Poslední čtvrtá část je věnována obavám, které se začaly objevovat s blíţícím se vstupem zemí střední a východní Evropy do Evropské unie. Jsou zmiňované některé představy politických představitelů o narušení ekonomického a sociálního podnebí ve vyspělých zemích, jeţ rozvířily vody v mnohých vysoce rozvinutých státech západní Evropy. Docházíme k závěru, ţe se jednalo pouze o populistické názory a ţe skutečně nedošlo k zaplavení bohatých ekonomik vlnou nekvalifikovaných pracovníků. Zdrojem k vypracování prvních dvou částí byly především časopisy věnované demografii a migračním změnám, dále odborná literatura a internetové zdroje k danému tématu. Neopomenutelným zdrojem se pro analýzu stala řada prací vypracovaných na základě přednášek z konferencí známých odborníků. Vzhledem k aktuálnosti a rostoucí důleţitosti sestavování demografických prognóz bylo náročné vybrat skutečně zajímavé a důleţité informace pro zpracování. Díky velkému mnoţství zdrojů se domníváme, ţe jsme pouze mírně poodkryli moţnosti definované problematiky.

[4]

2. Demografie Demografie je slovo řeckého původu. Je to sloţenina dvou slov – démos, coţ je lid, a grafein, coţ je psát. Termín demografie se poprvé objevil aţ v druhé polovině 19. století a u nás se začal pouţívat aţ na přelomu století. (Roubíček, 1997) Předmětem zkoumání demografie jsou populační jevy a procesy, tj. jevy a procesy související s reprodukcí obyvatelstva. (Langhamrová, Kačerová, 2007) Základním předpokladem reprodukce obyvatelstva je často povaţováno jen vymírání a rozmnoţování. Jedná se však jen o úzké vymezení tohoto pojmu, tzv. přirozená reprodukce. Avšak v dnešní době zejména na území Evropské unie 1 můţeme pozorovat další významný proces, díky němuţ dochází k přibývání a ubývání populace. Jedná se o přistěhování a odstěhování příslušníků jiných populací. Tento jev se stále markantněji vyskytuje na území EU, jelikoţ díky přistěhování nových obyvatel nedochází k tak závaţnému vymírání populace. 2 2.1 Historie demografie Z laického pohledu bychom demografii mohli povaţovat za vědu starou více neţ 5 000 let, protoţe uţ staří Egypťané a Číňané pořádali soupisy obyvatelstva, které povaţujeme za záleţitost demografickou. Je ovšem zřejmé, ţe v oněch případech nešlo o zkoumání reprodukce obyvatelstva, takţe v souvislosti se starými soupisy obyvatelstva nemůţeme mluvit o demografii jako o vědě. Demografie jako věda vzniká mnohem později. Výstiţný je v tomto případě bonmot B. C. Urlanise: „Většinou je velmi obtíţné určit počátek té které discipliny. To ovšem neplatí o demografii. Její počátek můţe být stanoven zcela přesně – leden 1662. Tehdy vyšla práce Johna Graunta (1620-1674) Natural and Political Observations Mentioned in a Following Index, and Made upon the Bills of Mortality, with Reference to the Government, Religion, Trade, Growth, Air, Diseases and the Several Changes of the Said 1

Evropská unie = dále jen EU

2

Courbage, Youssef, Migrants in western Europe: demographic behaviour and socio-economic condition. Dostupné z WWW: http://www.demografia.hu/letoltes/kiadvanyok/Dem_angol/2007/Courbage.pdf [cit. 30. 4. 2010]

[5]

City. Česky bychom to mohli přeloţit Přirodozpytná a politická pozorování ... učiněná na základě výkazů o zemřelých ... Z dnešního pohledu byla Grauntova práce prací statistickou s demografickou tématikou. Předznamenává tak další vývoj, v němţ je demografie se statistikou velmi úzce spojena; tak úzce, ţe někdy dokonce bývá demografie redukována na demografickou statistiku. Grauntova práce podnítila zájem o metodologické problémy a vedla k dalšímu rozvoji statistiky a teorie pravděpodobnosti. Důleţitým momentem pro demografii bylo svolání Mezinárodního statistického kongresu v roce 1853 do Bruselu, jehoţ iniciátorem byl významný belgický matematik, statistik, astronom, sociolog a ekonom Lambert Adolph Jacques Quetelet (1796-1874). Důleţitým momentem proto, ţe jedním z hlavních bodů programu byla metodika sčítání lidu a byla na něm přijata doporučení k provádění i k obsahu sčítání; později byly tyto zásady zpřesňovány. Spojení demografie a statistiky bylo tedy téměř důsledné. První ryze demografický kongres se konal aţ v roce 1927 v Ţenevě. Zde bylo přijato rozhodnutí ustavit mezinárodní instituci, která by se věnovala demografickým problémům. Uţ v následujícím roce byl ustanoven Mezinárodní svaz pro vědecké studium populace (International Union for the Scientific Study of Population – IUSSP) se sídlem v Liège. Ve 20. století se uţ tedy demografie vyvíjí i institucionálně jako samostatná věda. Vznikají samostatné národní (Český statistický úřad - zřízen 8. ledna 1969) i nadnárodní instituce, které se věnují víceméně výhradně demografickým problémům a organizují konference a semináře s demografickou tematikou. Jmenujme jen několik z těch nejvýznamnějších: Evropské sdruţení pro populační studia (European Association for Population Studies – EAPS, zaloţeno 1983, sídlí v Haagu), Národní ústav pro demografická studia (Institut national d´études démographiques – INED, zaloţen 1945, sídlí v Paříţi), Nizozemský mezioborový demografický ústav (Netherlands Interdisciplinary Demographic Institute – NIDI, zaloţen 1970, sídlí v Haagu) a Populační rada (Population Council, zaloţena 1952, sídlí v USA). (KOSCHIN, 2005)

[6]

2.2 Demografická revoluce Demografická revoluce3 znamená přeměnu extenzivních forem lidské reprodukce na formy intenzivní. Obr. 1 Demografická revoluce

Zdroj: PTÁČEK, Pavel. Univerzita Palackého v Olomouci; Geografie obyvatelstva a sídel; 2010

Změna forem reprodukce začala být markantní v průběhu 19. století, kdy Evropa vyznačuje poměrně velkým populačním růstem, který je zakončen demografickou revolucí. Dochází k tomu v důsledku rozšíření nově dovezených plodin, zdokonalily se metody v zemědělství, začínala se prosazovat potřeba hygieny a nastal pokrok ve zdravotnictví, v boji proti epidemiím. V tomto období poklesla úmrtnost, ale i přesto nedošlo k populačnímu přebytku. Ten byl částečně pohlcen rozvíjejícím se průmyslem a odchodem velké části populace do kolonií. Ve skutečnosti demografická revoluce začala v Evropě jiţ v době renesance a pak se postupně šířila do ostatních kontinentů v závislosti na stupni ekonomického vývoje. Pro demografickou revoluci platí pravidlo: Čím později ji stát začne uskutečňovat, tím kratší dobu trvá. V Evropských státech trvala 100 – 150 let, dnes proběhnou tyto změny za dobu kratší

3

Demografická revoluce někdy také nazývána jako demografický přechod

[7]

neţ patnáct let. Očekávané kompletní dokončení demografické revoluce se odhaduje v polovině 21. století. 4 Tab. 1 Ukazatelé demografické revoluce Ukazatel

Hodnota před DR

Hodnota po DR

Hrubá míra porodnosti

40 - 50‰

Méně neţ 20‰

Hrubá míra úmrtnosti

25 - 30‰

Méně neţ 15‰

Naděje na doţití

25 – 30 let

Cca 70 let

Index stáří

25

Větší neţ 100

Zdroj: Čerba, Otakar; Západočeská univerzita, Plzeň; 2010

4

Čerba, Otakar; Západočeská univerzita, Plzeň. 2010

[8]

3. Migrace Migrace je chápána jako změna trvalého pobytu. Z tohoto hlediska můţeme migraci dělit na vnitřní a mezinárodní. Vnitřní migrace je definována jako změna trvalého pobytu za hranice určité administrativní jednotky, zpravidla obce. Mezinárodní migrace je definována jako změna obvyklého pobytu za hranice státu, OSN5 stanovuje limitní hranici jednoho roku pobytu za hranicemi daného státu. Zatímco vnitřní migrace je z hlediska statistiky podchycena v Hlášení o stěhování, je sledování mezinárodní migrace značně problematické. Mezinárodní migrace má důleţité politické, ekonomické, sociální, demografické, psychologické a kulturní dopady jak na emigrační, tak i na tranzitní a zejména imigrační země. 6 Pro lepší představu dělení zemí do uvedených kategorií si připomene výsledky bádání Davida Colemana z Oxford Univesity a Heinze Fassmanna z Institute for Urban and Regional Research při Rakouské akademii věd, kde na příspěvcích The changing face of Europe a „Old“ and „new“ immigration countries in Europe: a phase concept nastínili hlavní trendy migrace v historii i v posledních letech. 7 Vědci uvádí koncept tří fází, kdy se ze zemí dříve převáţně emigračních postupně stávají země mírně a posléze i vyloţeně imigrační. Na příkladu Rakouska si ilustrujeme vývoj v zemích západní Evropy, kde ještě v první polovině 20. století probíhala výrazná emigrace do USA, zatímco po druhé světové válce se odliv obyvatelstva zastavil a naopak v posledních desetiletích nastal výrazný příliv ze zemí třetího světa. Jako příklad země, která se dostává z první do druhé fáze, si můţeme uvést Českou republiku. Obecně jsou migrační trendy ve světě charakterizovány dvěma základními směry migračních pohybů: Jih-Sever a Východ-Západ. Jednotlivé trendy světové mezinárodní migrace jsou ovlivňovány specifickými vlivy, které jsou obecně označovány jako „push“ 8 a

5 6

OSN (téţ UN, UNO) = Organizace spojených národů Dostupné z WWW: http://www.demografie.info/?cz_migrace= [cit. 15. 5. 2010]

7

Coleman, D.; Fassmann, H. Konference: The changing face of Europe a „Old“ and „new“ immigration countries in Europe: a phase concept; 2009 8

„push faktor“ – faktory, které vypuzují migranty ze zdrojové země

[9]

„pull“9 faktory. Na jejich základě lze dělit mezinárodní migraci do dvou hlavních proudů, na migraci politickou a ekonomickou. Ekonomická nestabilita, změna ţivotních standardů, rychlý demografický růst, válečné, náboţenské a národnostní střety, zhoršování kvality ţivotního prostředí jsou označovány jako „push“ faktory. Naopak „pull“ faktory přitahují migranty především do západních zemí. Jsou to např. politická stabilita, ekonomická prosperita, vysoká kvalita ţivota, svoboda a moţnost seberealizace. 10 Dalšími přidruţenými faktory, jeţ zásadně ovlivňují výběr země pro imigraci, jsou: prostorová blízkost, azylová politika cílové země, kulturní blízkost, úřední jazyk pouţívaný v cílové zemi, moţnost získat pracovní povolení a v neposlední řadě i dostatek informací o této cílové zemi. (Chimenti, M. a kol., 2002) V obecné rovině je ještě rozlišována migrace dobrovolná a nucená. Důleţité je rovněţ rozlišovat mezi migrací legální a ilegální. Toto rozlišení je klíčové především pro státní instituce v zemi, jeţ je cílem migrace. Ilegální imigranti nemají šanci se řádným způsobem začlenit do ţivota hostitelské společnosti a představují pro státní orgány a společnost trvalou zátěţ. Ilegální migranti zpravidla neusilují o začlenění se do většinové společnosti a nemají ambice prosazovat své zájmy prostřednictvím občanské společnosti. (Kymlicka, 2002) Pro většinu migrantů je hlavním cílem získání občanství v zemi svého současného pobytu. Existují dva základní principy nabytí občanství „ius soli“11 dle místa narození a „ius sanguinis“12 dle původu rodičů, nejčastěji dle občanství otce v době narození dítěte, u nelegitimních dětí dle občanství matky v době narození dítěte.13 Zajímavým momentem v ţivotě přistěhovalce je chvíle, kdy se skutečně stává členem populace. Mohli bychom čekat několik generací, kdy bude docházet k postupným změnám v chování, jednání a v neposlední řadě ve vzhledu. Zde však statistika hledá vhodnější a přesnější vymezení tohoto kritéria. Z tohoto důvodu se statistika přiklání k obvyklému místu pobytu. V ČR je definováno místo trvalého pobytu. Jakékoli dále zaznamenatelné odlišné

9

„pull faktor“ – faktory, které přitahují migranty do země cílové

10

Dostupné z WWW: http://www.demografie.info/?cz_migrace= [cit. 10. 5. 2010]

11

„ius soli“ - ten, kdo je narozen na území daného státu se automaticky stane jeho občanem

12

„ius sanguinis“ – závislost občanství na původu předků

13

Dostupné z WWW: http://www.demografie.info/?cz_migrace= [cit. 10. 5. 2010]

[10]

údaje o přistěhovalých jsou brány pouze jako příspěvek k pestrosti populace či k variabilitě, která je základní podmínkou dalšího vývoje. Povšimněme si tedy myšlenky, ţe se nepředpokládá rozsáhlá změna přistěhovalého, kdy se stane identickým členem populace. Nýbrţ očekává se neustálé přizpůsobování populace, chceme, aby byla schopna neustále přijímat a rozvíjet nové zvyky a přístupy. 14 3.1 Definice základních pojmů a metodika „Výzkumné problémy se neobjevují z čista jasna! Někdy bývá jejich zdrojem akademická diskuze, jindy zase akutní společenský problém.“ (Kolektiv autorů, Diderot, 1999) Populace – soubor všech osob ţijících na určitém území v určité době, k základním charakteristikám patří fyzické znaky, náboţenství, mateřský jazyk, tradice apod. (Kolektiv autorů, Diderot, 1999) Z dlouhodobého pohledu se předpokládá stagnující aţ klesající trend v růstu populace. Příkladem si uveďme Českou republiku, kde se stal se rok 1994 prvním rokem v naší novodobé historii, ve kterém začala česká populace oficiálně vymírat. 106 579 narozených dětí spolu s 9942 imigranty totiţ nestačilo "pokrýt" 117 373 zemřelých a naše společnost se tak dostala do červených čísel. 15 Struktura

představuje

jeden

analýzy v demografii.

Jejím

obyvatelstva

pramenů demografické

–

z

nejzákladnějších

grafickým

vyjádřením

výchozích je věková

pyramida, pomáhá pochopit strukturu dané populace v daném okamţiku na daném území. 16

14

Courbage, Youssef, Migrants in western Europe: demographic behaviour and socio-economic condition. Dostupné z WWW: http://www.demografia.hu/letoltes/kiadvanyok/Dem_angol/2007/Courbage.pdf [cit. 30. 4. 2010] 15

Demografický vývoj České republiky. clanky.php?type=jz-demografie [cit. 28. 4. 2010] 16

Dostupné

z WWW:

http://www.euroekonom.cz/analyzy-

Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Struktura_obyvatelstva [cit. 20. 4. 2010]

[11]

Podle dosavadních průzkumů dojde k nevyhnutelnému růstu podílu osob starších 65 let, současné odhady se pohybují aţ na 30 %, přičemţ nejvyšší zastoupení bude mít populace tzv. nejstarších. Podíl dětské sloţky se naopak předpokládá jako konstantní. Projekce obyvatelstva – Demografická projekce – je definována jako souhrn výpočtů, kterými je odhadován budoucí vývoj populace a to jak její velikosti (počtu obyvatel), tak struktury. Zpravidla, ne však vţdy, jsou demografické projekce určeny k prognózování budoucího populačního vývoje obyvatelstva a to jakéhokoli území - obce, regionu, státu, kontinentu, světa. Některé projekce však nemají prognostické poslání a jejich úkolem je charakteristika současné (nikoli budoucí) populační situace ve smyslu: k jakému populačnímu vývoji by současná populační situace vedla. Projekce na období do 10 let jsou označovány jako krátkodobé, na období 11-25 let jako střednědobé, projekce s delším časovým horizontem - tj. na dobu delší neţ jedné biologické generace - jsou projekcemi dlouhodobými. 17 Přirozený přírůstek/úbytek – rozdíl mezi počtem ţivě narozených a zemřelých. (Kolektiv autorů, Diderot, 1999) Z pohledu posledních několika let se jeví přirozený přírůstek z dlouhodobého hlediska jako neudrţitelný. Jeho trend směrem k záporným hodnotám jiţ nedokáţe zvrátit ani předpokládaný růst úhrnné plodnosti. Migrace – přesun jednotlivců i skupin obyvatel v prostoru. a) dlouhodobý relativně trvalý proces – nevratná migrace, b) krátkodobý vratný proces – dojíţďka za prací, za studiem, nevyţaduje změnu trvalého bydliště. Migrace je spolu s porodností a úmrtností klíčovým prvkem v procesu populačního vývoje a výrazně ovlivňuje společenské a kulturní změny obyvatel na všech úrovních. Ekonomickým rozvojem se intenzita migrace stále zvyšuje. (slovník Diderot) Migrantem je pak míněn ten „kdo migruje, kdo se stěhuje z jiné země, kdo z ní uprchl“ a dále je jím míněn „uprchlík, utečenec, běţenec“. (Kolektiv autorů, Diderot, 1999) 17

Český statistický úřad; 2010

[12]

Imigrace – přistěhování, přistěhovalectví, změna místa pobytu (stěhování) směrem do regionu viz téţ migrace. (Kolektiv autorů, Diderot, 1999) Emigrace – dobrovolné nebo nucené vystěhování do ciziny převáţně z politických důvodů, emigrant – vystěhovalec, vyhnanec, na rozdíl od exulanta většinou chápán jako ten, co odešel z vlastní vůle. (Kolektiv autorů, Diderot, 1999) Reemigrace – návrat emigrantů do vlasti. (Kolektiv autorů, Diderot, 1999) Azyl – je ochranný pobyt, který je poskytován osobám, kterým v státě, jehoţ jsou státními občany,

hrozí

pronásledování,

z

rasových,

náboţenských

nebo

národnostních důvodů, kvůli zastávání určitých politických názorů nebo příslušnosti k určité sociální skupině. 18 Uprchlík (Běţenec) – je člověk, který opustil svůj stát kvůli místní neutěšené situaci. 19 Vnitřní stěhování – změna obce trvalého pobytu na území ČR, za niţ je povaţována i změna urbanistického obvodu trvalého pobytu v hl. městě Praze. Změny trvalého bydliště uvnitř obce nebo uvnitř urbanistického obvodu hl. města Prahy se v demografické statistice za stěhování nepovaţují. 20 Zahraniční stěhování – změna trvalého pobytu osoby z ČR do ciziny nebo z ciziny do ČR. Nezáleţí přitom, zda jde o občana ČR nebo cizince.21 Acquis communautaire – komunitární právo je vybudováno na principu subordinace neboli podřízenosti členských států EU. Tvoří první ze tří pilířů EU a dělí se dle původu právních norem na právo primární a sekundární. 22

18

Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Azyl [cit. 10. 5. 2010]

19

Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Uprchlík [cit. 10. 5. 2010]

20


21


22

Aktivní evropský občan. Dostupné z WWW: http://www.cpkp.cz/evropskyobcan/manual/acquis.htm [cit. 10. 5. 2010]

[13]

Zkoumání migrace obyvatelstva vybraného územního celku Termín hrubá migrace se týká celkového počtu migrantů (úhrnu přistěhovalých či vystěhovalých), kteří do dané oblasti i přicházejí (hrubá migrace Ii) nebo z ní odcházejí (hrubá migrace iE) a jejich součet (Ii + iE) je povaţován za obrat migrace oblasti. Někdy se do obratu stěhování určité oblasti započítává i vnitřní obrat stěhování této oblasti. Rozdíl mezi celkovým počtem přistěhovalých a vystěhovalých (I i - iE) tvoří migrační přírůstek (přírůstek stěhováním, migrační saldo, mechanický přírůstek). Jestliţe je migrační saldo kladné, jde o čistou migraci, je-li záporné, jde o čistou emigraci. Účinnost migrace charakterizuje index efektivnosti migrace, který je dán poměrem migračního salda a obratu migrace:

i iem

kde

iiem

Ii i E I i iE

... index efektivní migrace pro i-tou oblast

Ii ... hrubá imigrace (celkový počet přistěhovalých do i-té oblasti) iE

... hrubá emigrace (celkový počet vystěhovalých z i-té oblasti)

Ii + iE ... obrat migrace i-té oblasti Ii – iE ... migrační přírůstek (migrační saldo) Tam, kde není moţné zjišťovat migraci přímo, se uţívá nepřímého zjišťování migrace diferenční metodou, která spočívá ve zjištění migračního salda srovnáním celkového a přirozeného přírůstku obyvatelstva za určité období.

Zkoumání migračních proudů mezi dvěma územními celky Zkoumání migračních proudů mezi dvěma územní celky znamená zkoumat je jako migrační toky (soubory migrantů), které mají vţdy svoji zdrojovou (výchozí) oblast i, kterou pozorované soubory migrantů opouštějí, a svoji cílovou (příchozí) oblast j, do které směřují. Rozsah migračního toku z i do j je dán počtem migrantů iMj. Směrově orientovaný tok mezi dvěma oblastmi nebo sídly je migrační proud (iMj), tok orientovaný opačný směrem je migrační protiproud (jMi). Rozlišení proudu a protiproudu je zaloţeno na velikosti [14]

příslušných toků, přičemţ protiproudem bývá nazýván ten slabší. Úhrn migračních proudů, vycházejících ze zdrojové oblasti i se můţe značit symbolem iM, zatímco úhrn migračních proudů, směřujících do cílové oblasti j symbolem Mi. Součet celkové velikosti proudu a protiproudu (iMj + jMi) se nazývá hrubou výměnou (hrubým migračním tokem) mezi dvěma oblastmi a rozdíl mezi nimi (tj. jejich vzájemné migrační saldo) čistým tokem neboli čistou výměnou mezi oblastmi (iMj - jMi). Protiproudem je tok ve směru, jehoţ čistý migrační tok je záporný. Účelnost migračního proudu charakterizuje analogie dříve zmíněného indexu efektivnosti migrace, v tomto případě indexu efektivnosti migračního toku (proudu), který je dán poměrem čistého migračního proudu a hrubého migračního proudu. Analogický index pro protiproud je v absolutní hodnotě stejný, má však opačné znaménko:

i

kde

iiemp j

iemp j

i

M

j

j

Mi

i

Mj

j

Mi

... index efektivnosti migračního toku (proudu) z i-té oblasti do j-té oblasti

iMj

... migrační proud (orientovaný tok z i-té oblasti do j-té oblasti)

jMi

... migrační protiproud (orientovaný tok z j-té oblasti do i-té oblasti)

iM

... úhrn migračních proudů (vycházející z i-té oblasti)

Mj ... úhrn migračních proudů (směřující do j-té oblasti) iMj

+ jMi ... hrubý migrační tok (hrubá výměna mezi dvěma oblastmi)

iMj

– jMi ... čistý tok (migrační saldo mezi dvěma oblastmi)

Při rozboru migračních proudů se vedle jednoduchých charakteristik intenzity, struktury a efektivnosti migrace pouţívá téţ sloţitějších konstrukcí. Nejznámější je srovnání skutečné a teoretické velikosti migračních proudů pomocí preferenčního modelu, který vychází z představy migračního proudu, ve kterém migranti volí svůj migrační cíl nezávisle (tedy náhodně) na oblasti zdrojové, kterou opouštějí. Počet migrantů, opouštějící zdrojovou oblast i se označuje symbolem iM, počet migrantů, směřujících do cílové oblasti j se označuje symbolem Mj, počet migrantů, [15]

opouštějících zdrojovou oblast i a směřujících do cílové oblasti j se označuje symbolem iMj a celkový počet všech migrantů se označuje symbolem M. (Roubíček, 1997) Index preference migračního směru z i do j (iIj):

iIj

i

M j *M

i

M *M j

Index preference migračního směru z j do i (jIi):

j

j Ii j

kde

M i*M

M * Mi

iIj

... index preference migračního směru z i-té oblasti do j-té oblasti

jIi

... index preference migračního směru z j-té oblasti do i-té oblasti

iMj

... migrační proud (orientovaný tok z i-té oblasti do j-té oblasti)

jMi

... migrační protiproud (orientovaný tok z j-té oblasti do i-té oblasti)

iM

... úhrn migračních proudů (vycházející z i-té oblasti)

Mi ... úhrn migračních proudů (směřující do i-té oblasti) jM

... úhrn migračních proudů (vycházející z j-té oblasti)

Mj ... úhrn migračních proudů (směřující do j-té oblasti) M ... celkový počet migrantů M ... pravděpodobnost stěhování migrantů z i-té oblasti M

i

Mj M i

... pravděpodobnost stěhování migrantů do j-té oblasti

Mj M

... pravděpodobnost stěhování migrantů z i-té oblasti do j-té oblasti [16]

3.2 Evropa a migrace Počátek historie migrace na území kontinentu Evropa sahá daleko do minulosti. Role Evropy se v migračních procesech často měnila, pro naše následující bádání postačí zaměřit se na vývoj stavu od poloviny 20. století. V této době se Evropa vzpamatovává z ničivých dopadů 2. světové války. Období po druhé světové válce se neslo ve znamení rozsáhlých migračních vln. Hlavními migranty byly etnické menšiny a další perzekuované osoby, jeţ se vracely do své vlasti. Představme si, však v jakém stavu se nacházely státy. Po válce byly země zničeny a trh práce nabízel nepřeberné mnoţství pracovních pozic. Reemigranti nedokázali pokrýt potřebu trhu. Proto evropské vlády spolu s nejvýznamnějšími obchodními společnostmi přicházejí s myšlenkou podporované migrace, aby obnovily ekonomiky. Typickým představitelem z tohoto období je zdevastované Německo, Francie, Itálie, Španělsko a Velká Británie. Počátkem roku 1955 se naplno projevuje pohyb obyvatel zbytku světa na evropský kontinent, který trvá aţ do poloviny sedmdesátých let. Přes přistěhovalecký boom se teprve v letech 1960 aţ 1969 evropská migrační bilance nepatrně přesouvá do kladných čísel s hodnotou 250 000 osob. V období do konce 80. let se přistěhovalectví ve vnitřní Evropě projevuje následovně, jako eurokoloniální, koloniální a postkoloniální. 23 V roce 2000 jiţ dosahuje počet cizinců na evropském kontinentu 5,4 % z celkové evropské populace. Dopady příliš snadného řešení krize zničených ekonomik se začaly projevovat od sedmdesátých let. V této době přicházejí ropné krize a tak se sniţuje poptávka po pracovní síle a mnoho lidí ztrácí zaměstnání. Evropské země si začínají uvědomovat, ţe dříve vítaní dělníci z podstatně chudších oblastí nemají důvody se navrátit do svých zemí původu. Do té doby měla zkušenosti s dlouhodobou migrací pouze Francie a Velká Británie. S okamţitou platností se začaly připravovat migrační kvóty pro stěhující se populaci. V dalších obdobích vyplouvají na povrch problémy s integrací přistěhovalců, proto mnohé země, zejména Velká Británie, Nizozemí a Švédsko, zahájily politiku multikulturalismu. Projevovala se snaha zařadit do migračních osnov povinné jazykové kurzy, všeobecné znalosti, spolupodílení se finančně na integraci, apod.

23

Postkolonialismus = Podle Leely Gandhi je postkolonialismus procesem zkoumání minulosti a současných vztahů mezi bývalými kolonizátory a kolonizovanými s ohledem na jejich vzájemné působení/ovlivňování.

[17]

Po pádu ţelezné opony se do migračního procesu výrazně zařadily i bývalé komunistické země. Tito přistěhovalci projevovali zájem především o dočasnou pracovní migraci. V rámci novodobé pracovní migrace se pozornost politiků obrací k nové migrační politice a správnému nastavení parametrů toho, jací lidé (nebo spíše lidé s jakými vlastnostmi, kvalifikací a zkušenostmi) by měli do evropských zemí přicházet. V celosvětovém měřítku se jedná hlavně o to, jak sladit zájem rozvinutých zemí o „mladou krev“ a méně náročnou, ale přitom vysoce kvalifikovanou pracovní sílu s potřebami rozvojových zemí, které potřebují uvolnit přetlak vyplývající z populační exploze, aniţ by docházelo k masivnímu „odlivu mozků“, které jsou podstatným faktorem při budoucím rozvoji těchto zemí. V evropském měřítku a také v perspektivě jednotlivých států se rovněţ jedná o to, aby domácí společnost přistěhovalce přijala bez negativních efektů rozvoje nacionalistických a rasistických hnutí a aby se přistěhovalci dobře integrovali do společnosti. (Gerbet, 2004) 3.3 Migrační politika Evropské unie Evropská unie v minulosti přilákala miliony přistěhovalců. Většina z nich přichází legálně. Novodobé přistěhovalectví představuje na jedné straně příleţitost i výzvu, na straně druhé probouzí obavy. EU si uvědomuje stárnutí obyvatelstva a sníţení míry porodnosti, proto jsou legální přistěhovalci zapotřebí k doplnění nedostatečných pracovních sil. Nedovolené přistěhovalectví se však musí udrţet v přijatelných mezích a spolupracovat s ostatními zeměmi na zajištění návratu nelegálních přistěhovalců. Rovněţ vyvstává povinnost ochrany skutečných ţadatelů o azyl, kteří prchají před pronásledováním nebo váţnou újmou. 24 Názory na přistěhovalectví se mohou radikálně lišit. Zatímco vedoucí pracovníci podniků v mnoha zemích EU poţadují více přistěhovaleckých zaměstnanců, aby mohli obsadit volná pracovní místa, jiní tvrdí, ţe EU je zaplavena nelegálními přistěhovalci. Kaţdý členský stát má trochu jiné představy o parametrech imigrační politiky, vstřícnosti k přistěhovalcům a vyváţenosti jejich práv a povinností vůči nové zemi pobytu. Často jsou tyto představy opodstatněné osobní, jak historickou tak geografickou, zkušeností jednotlivých zemí. Své zkušenosti pak přenáší do zákonů o pobytu cizinců, o azylovém řízení,

24

Příleţitost a výzva migrace v EU. Dostupné z WWW: http://ec.europa.eu/publications/booklets/move/81/cs.pdf [cit. 16. 4. 2010]

[18]

o zaměstnanosti, o vydávání povolení k podnikání a v neposlední řadě i do zákonů o evidenci obyvatel. (Sartori, 2005) Cílem vedoucích evropských představitelů není jen navrhnout společnou strategii pomoci jednotlivým zemím vypořádat se s problémy, ale naopak vyuţít příleţitostí. Proto byl schválen Evropský pakt o migraci a azylu. 25 V rámci těchto změn se tak migrační politika EU řešící se v Amsterdamské dohodě přesunula ze třetího pilíře 26 na první pilíř.27 Proces přechodu na společnou unijní politiku v této oblasti si vyţádá poměrně dlouhou dobu, protoţe sladění natolik nesourodých migračních politik jednotlivých států bude značně náročné, a i kdyţ bude v zákonech jednotlivých zemí odraţena unijní politika, v praxi bude harmonizace trvat ještě velmi dlouho. Zatím došlo k unifikaci v oblasti pravidel azylového řízení (v rámci Dublinské smlouvy)28, byl jednotně vyřešen volný pohyb občanů EU, byla stanovena některá základní pravidla nakládání s občany třetích zemí (např. právo na sloučení rodiny). Další aspekty společné unijní politiky se připravují. 29 Prosperující Evropa potřebuje aktivní občany, kteří budou společně ţít v integrované společnosti. Jsme tedy nuceni hledat vlivy, které mají největší dopady na zvyšování ekonomické a sociální úrovně imigrantů. Nejvíce zásadní vliv na zlepšení situace přistěhovalců mají dva procesy: odstraňování nerovnosti a získáváni dovedností. Proto jsou tyto dva procesy jádrem evropských integračních politik.

25

Příleţitost a výzva migrace v EU. Dostupné z WWW: http://ec.europa.eu/publications/booklets/move/81/cs.pdf [cit. 16. 4. 2010] 26

Třetí pilíř = vlastní odpovědnost kaţdého státu a pouze poradní úloha institucí EU

27

První pilíř = společná unijní politika na bázi Nařízení a Směrnic Evropské komise

28

Dublinská smlouva = Podstatou Dublinské smlouvy je určení, který členský stát EU má projednávat podanou ţádost o azyl. 29

Srovnatelnost statistiky zahraniční migrace – časopis Demografie 2005, Bohdana Holá

[19]

4. Nemoţnost srovnání mezinárodní statistiky V souvislosti s nárůstem důrazu na migrační politiku se zvyšuje i zájem o data v oblasti přistěhovalců, a to jak z důvodu potřeby znalosti výchozí situace pro nastavování parametrů migrační politiky, tak z důvodu moţnosti monitoringu úspěšnosti této migrační politiky. Data o migraci a charakteristikách přistěhovalců vychází stále z národních legislativních a evidenčních podmínek, coţ způsobuje mnohé komplikace. Na mezinárodní úrovni existují snahy harmonizovat statistiku zahraniční migrace tak, aby publikovaná data o migraci alespoň zhruba vypovídala o stejné skupině osob. Dosud byla takovou teoretickou základnou Doporučení OSN ke statistice zahraniční migrace z roku 1998.30 Tab. 2 Srovnání párových údajů o migračních tocích mezi zeměmi EU

Zdroj: UN Recommendation on International Migration Statistics, Revision 1, UN New York; 1998.

Doporučení, byť jsou vydána nadnárodní institucí, jako je OSN, nejsou zákonnou normou, coţ se při aplikaci ukazuje jako problém. Zatímco v některých státech jsou Doporučení brána jako gentlemanská dohoda a dodrţení a aplikace této dohody je

30


[20]

zapracováno do legislativního systému, v ČR nejsou gentlemanské dohody akceptovány Cizineckou a pohraniční policií jako argument např. pro změnu pobytového reţimu, aby bylo moţné (ať uţ jakkoli) Doporučením dostát. V současné době prochází schvalovacím řízením návrh Směrnice EU ke statistice zahraniční migrace, která vychází jednak z Doporučení OSN ke statistice zahraniční migrace, jednak z obsahu Společného dotazníku Eurostatu, Statistické divize OSN, Evropské hospodářské komise OSN, Rady Evropy a Mezinárodní organizace práce ke statistice zahraniční migrace, který jiţ od roku 1995 vyplňují všechny země současné EU a její kandidátské státy.31 Kromě problému nestejnorodé základny pro zjišťování dat je statistika zahraniční migrace problematická také z toho hlediska, ţe na rozdíl např. od statistik trhu práce nebo národního účetnictví existují vţdy dva subjekty, které statisticky podchycují jeden a tentýţ tok migrantů. Zatímco národní účty je moţné sestavit jen ve statistickém úřadě toho kterého státu, informaci o tom, ţe nějaký člověk se přestěhoval, např. z Maďarska do Španělska, podchycuje (lépe řečeno by měl podchycovat) jak statistický úřad výchozí země (v tomto konkrétním případě Hungarian central statistical office), tak statistický úřad cílové země (Instituto Nacional de Estadística). Kdyţ sečteme všechny případy stěhování z Maďarska do Španělska, máme tedy k dispozici dva údaje, které by teoreticky měly být shodné. Ale tyto dva údaje (a ani kterékoli jiné dva údaje zobrazující migrační toky z pohledů výchozí a cílové země) se neshodují. A často si nejsou ani řádově podobné, coţ lze posoudit v následující tabulce, která obsahuje dostupné zrcadlové informace o migračních tocích za rok 2003. Údaje v jedné buňce by měly být shodné. Spodní řádka vţdy zobrazuje situaci z hlediska výchozí země „X“ (emigrace ze země „X“ do země „Y“), horní řádka zobrazuje situaci z hlediska cílové země „Y“ (imigrace ze země „X“ do země „Y“).

31


[21]

Tab. 3 Srovnání párových údajů o migračních tocích mezi zeměmi EU, 2003 Kam

Odkud

CY Kypr

X

Česká republika

79

CY

DK

FI

DE

LV

LT

NL

PL

PT

SK

SI

ES

SE

35

33

22

260

:

2

32

3

4

:

1

19

44

16

14

:

80

:

:

19

15

:

:

:

14

21

232

47

9258

2

11

333

46

9

650

7

388

123

47

57

950

12

13

149

1040

27

18262

9

70

43

371

2693

22

81

474

17

58

:

5

764

4603

403

2540

348

596

609

548

174

79

29

1720

4582

2204

38

32

362

6

15

:

:

802

3395

761

21

20

217

23

26

4

2

792

3428

79

257

7921

2261

645

106

242

13746

2872

1474

2011

8616

82910

8880

9546

2346

16236

3786

177

74

4

11

:

:

207

182

80

19

15

37

3

:

2

45

173

60

11

1

:

1401

232

95

123

55

3

:

465

191

72

264

11

8

3567

707

622

666

65

40

3365

648

36

36

2

3498

1134

5

10

:

139

117

2

3

5505

143

:

:

:

:

5

324

56

:

8

6

71

22

12

24

X

32 Dánsko Finsko Německo Lotyšsko Litva Nizozemsko Polsko Portugalsko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko

14

65

24

180

11

55

421

19

34

397

195

1228

3221

807

306

8909

2712

2380

12

17

381

63

1966

1

3

40

33

170

15

7

701

44

3457

146

2

53

158

112

1204

192

65

245

820

239

13015

8

40

37

172

430

292

9822

21

41

124

1653

995

89

104924 15

113

2106

:

46

68

11

15013

4

7

275

:

31

170

56

7699

2

13

1619

13

:

:

:

:

955

:

:

:

:

63

24385

84

12

10684

5

5

191

19

1

:

448

:

1

199

:

:

8

10

:

:

16

31

6

2053

2

1

60

1

1

1

4

12

4

1

463

:

:

14

7

3

4

38

103

1665

608

14647

2

85

2794

85

743

2

6

1

34

130

102

2109

1

31

600

144

627

16

12

46

83

2705

3438

3397

40

58

638

91

31

7

18

1537

54

77

2585

3386

1580

58

38

499

216

92

23

10

1356

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

1234 164 X

Zdroj: Eurostat; 2010; vlastní tabulka

Podle zjištěných hodnot můţeme prohlásit, ţe údaje v podstatě znevaţují migrační statistiku a jakékoli analýzy migračních toků postavené na těchto datech. To však není jediný důsledek nekonzistencí v datech o mezinárodní migraci. Migrace je také součástí populační bilance nebo případně registrovaného počtu obyvatel toho kterého státu nebo obce. V konečném důsledku je moţné se ptát, kolik má EU opravdu obyvatel, zda ukazatele „per capita“32 nejsou významně zkreslené (např. u Německa a u Španělska podhodnocené) a zdali se tyto problémy s podchycením migračních toků neodráţejí i např. do neregulérnosti voleb do Evropského parlamentu (zdá se, ţe by čistě teoreticky bylo moţné zvládnout odvolit asi ve dvaceti členských zemích), problémů s vícenásobným zdaněním nebo s vícenásobným čerpáním sociálních dávek.

32

Obvykle statistický nebo ekonomický ukazatel vztaţený na jednotlivce.

[22]

Tab. 4 Absolutní odchylky mezi zeměmi EU, 2003

srovnání

párových

údajů

o

migračních

tocích

Kam

Odkud

CY

CY

DK

FI

DE

LV

LT

NL

PL

PT

SK

SI

ES

SE

Kypr

X

19

22

180

0

2

13

-12

4

0

1

5

23

Česká republika

47

19 X

8308

-10

-2

184

-994

-18

-17612

-2

318

80

-10

-115

185 X

-10

Dánsko

153

-326

-515

-135

-531

-116

-79

-24

-956

21

Finsko

-8

21

24

-32 X

17

12

145

-17

-11

-4

-2

10

-33

Německo

-111

-7681

509

-1573

1443 X

-1754

-695

-80649

-8235

-9440

-2104

-2490

-914

Lotyšsko

11

14

341

30

1796

-1395 X

-11

-26

-3

0

205

137

13

-46

543

-68

2253

-46

97 X

55

Litva

-63

-44

-2

0

936

41

Nizozemsko

28

73

390

-53

3193

-13

-1

78 X

-402

-54

-32

202

59

Polsko

124

1607

927

78

89911

11

106

1831

-550 X

26

2

3359

1017

Portugalsko

0

31

170

56

6744

2

13

1619

13

31 X

5505

143

63

23937

84

11

10485

5

5

183

9

1

2 X

3

Slovensko

316

50

Slovinsko

-4

4

27

5

1590

2

1

46

-6

-2

-3

5 X

-2

Španělsko

37

69

1535

506

12538

1

54

2194

-59

116

-14

-6

59 X

Švédsko

-8

6

120

52

1817

-18

20

139

-125

-61

-16

8

181

Zdroj: Eurostat, 2010; vlastní tabulka

V kaţdém případě je nutné se podrobněji zamyslet nad pozadím zjištěných odlišností a pokusit se nalézt moţnost řešení, které by pomohlo zlepšit podchycení migračních toků. Jak jiţ bylo řečeno dříve, statistika je v této oblasti do značné míry závislá na nastavení legislativních parametrů, které můţe statistická sluţba ovlivňovat pouze málo. Takţe zlepšení je často závislé na politické vůli, i kdyţ politici, kteří jsou jedněmi z hlavních uţivatelů dat o mezinárodní migraci, si tuto svou funkci v procesu zlepšování sběru dat uvědomují jen pomalu.

[23]

1070 X

5. Analýza pohybu obyvatelstva Evropské unie 5.1 Základní fakta o Evropské unii Evropskou unii není třeba představovat. Se svými 27 členskými státy tvoří jedno z nejvýznamnějších hospodářských, obchodních a politických společenství světa. Snaţí se o vytvoření jednotného trhu a postupně zavádí společnou měnu euro. Počet jejích členů vzrostl z původních 6 na současných 27 a tak není divu, ţe počet obyvatel dnešní EU dosahuje astronomické půl miliardy. (Evropská komise, 2007) Mapa 1 Evropská unie – členské státy 31. 12. 2009

Zdroj: Eurostat, 2010

Základní informace o členských zemích Tabulka znázorňuje nejdůleţitější data z pohledu EU na jednotlivé země. Symbol € u jednotlivých zemí ukazuje, ţe jsou jiţ součástí eurozóny. Veškeré údaje byly zkontrolovány na oficiálních stránkách Eurostatu.

[24]

Tab. 5 Členské země EU, 2009 vstup obyvatel rozloha (mil., 2008)[3] (km²)[4]

HDP (PPP) na hlavu[5] křesel hlasů v EP od 2009 v Radě USD, 2008 % EU

Belgie €

1958

10,74

30 528

38 300

113

22

12

Bulharsko

2007

7,58

110 910

11 000

39

17

10

Česko

2004

10,32

78 866

26 800

79

22

12

Dánsko

1973

5,49

43 094

38 900

115

13

7

Estonsko

2004

1,34

45 226

21 900

65

6

4

Finsko €

1995

5,27

338 145

38 400

114

13

7

Francie €

1958

62,03

543 427

32 700

97

72

29

Irsko €

1973

4,41

70 280

47 800

141

12

7

Itálie €

1958

59,32

301 230

31 000

92

72

29

Kypr €

2004

0,80

9 250

29 200

86

6

4

Litva

2004

3,37

65 300

18 400

54

12

7

Lotyšsko

2004

2,27

64 589

18 500

55

8

4

Lucembursko €

1958

0,49

2 586

85 100

252

6

4

Maďarsko

2004

10,06

93 030

20 500

61

22

12

Malta €

2004

0,41

316

24 200

72

5

3

Německo €

1958

82,12

357 021

34 800

103

99

29

Nizozemsko €

1958

16,70

41 526

41 300

122

25

13

Polsko

2004

38,10

312 679

17 800

53

50

27

Portugalsko €

1986

10,63

92 391

22,000

65

22

12

Rakousko €

1995

8,29

83 870

39 600

117

17

10

Rumunsko

2007

21,49

237 500

13 500

37

33

14

Řecko €

1981

11,17

131 940

32 800

97

22

12

Slovensko €

2004

5,41

48 845

22 600

67

13

7

Slovinsko €

2004

2,01

20 273

30 800

91

7

4

Spojené království 1973

61,02

244 820

37 400

111

72

29

Španělsko €

1986

45,53

504 782

34 100

101

50

27

Švédsko

1995

9,22

449 964

39 600

117

18

10

495,58

4 324 782 33 800

736

345

země

EU celkem

33

Zdroj: Wikipedia, 2010

V průběhu roku 2004 dochází k nebývalým změnám na území EU. Počet dosavadních patnácti členských států se zvyšuje o impozantních deset nových zemí. Mezi nové přistupující země patřily: Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko,

33

Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropská_unie [cit. 20. 10. 2010]

[25]

Slovinsko a ostrovy Malta a Kypr. Rozloha EU se zvyšuje z 3 235 604 km2 na 3 976 372 km2, tedy o 23 %. Počet obyvatel se zvyšuje z 392,43 mil. na 466,51 mil., tedy o 19 %. Mapa 2 Evropská unie 31. 12. 2004


Rok 2007 prozatím završuje proces rozšiřování území EU. Počet členských států je ustálen na 27. Posledními přistupujícími zeměmi byly: Bulharsko a Rumunsko. Evropská "rodina" tak nyní mluví 23 oficiálními jazyky. Rozloha EU se zvyšuje z 3 976 372 km2 na 4 324 782 km2, coţ je nárůst o 8,8 %. Počet obyvatel se zvyšuje z 466,51 mil. na 495,58 mil., coţ je nárůst o 6,2 %. Mapa 3 Evropská unie 31. 12. 2007


34

pozn.: Na mapě nejsou uvedena území patřící do Evropské unie, která leţí mimo kontinent Evropa.

[26]

5.2 Vývoj počtu populace Celkové obyvatelstvo 27 států EU činí 495,58 mil., tedy přibliţně tolik jako součet pouhých dvou států Indonésie a USA, a rozkládá se na 4 324 782 km2, coţ představuje přibliţně jen polovinu rozlohy jihoamerického státu Brazílie. Hustota obyvatel ţijících v EU není rovnoměrná po celém kontinentu – některé země (a regiony) jsou osídleny hustěji neţ jiné. Velká rozloha nemusí nutně znamenat vysoký počet obyvatel. Tyto paradoxy jsou nejvíce viditelné na příkladu zemí, jako je Švédsko a Finsko reprezentující státy s většinovou rozlohou, ale s nízkou mírou zalidnění. Na opačné straně stojí země jako je Nizozemí a Belgie. V následující tabulce jsme si země rozdělili do čtyř skupin podle subjektivního vnímání polohy a stavu státu. Tab. 6 Počet obyvatel EU, 2010 Vývoj populace na území EU 2005

2006

2007

2008

2009

2010

Belgium Luxembourg Netherlands France United Kingdom Ireland Germany

10445852

10511382

10584534

10666866

10750000

10827519

461230

469086

476187

483799

493500

502207

16305526

16334210

16357992

16405399

16485787

16576800

62772870

63229443

63623209

63982881

64350759

64709480

60059900

60425786

60781352

61179256

61634599

62041708

4109173

4209019

4312526

4401335

4450014

4450878

82500849 2005

82437995 2006

82314906 2007

82217837 2008

82002356 2009

81757595 2010

Bulgaria Portugal Greece Spain Italy Cyprus Malta

7761049

7718750

7679290

7640238

7606551

7576751

10529255

10569592

10599095

10617575

10627250

10636888

11082751

11125179

11171740

11213785

11260402

11306183

43038035

43758250

44474631

45283259

45828172

46087170

58462375

58751711

59131287

59619290

60045068

60397353

749175

766414

778684

789269

796875

801851

402668 2005

405006 2006

407810 2007

410290 2008

413609 2009

416333 2010

Denmark Estonia Latvia Lithuania Finland Sweden Poland

5411405

5427459

5447084

5475791

5511451

5547088

1347510

1344684

1342409

1340935

1340415

1340274

2306434

2294590

2281305

2270894

2261294

2248961

3425324

3403284

3384879

3366357

3349872

3329227

5236611

5255580

5276955

5300484

5326314

5350475

9011392

9047752

9113257

9182927

9256347

9347899

38173835 2005

38157055 2006

38125479 2007

38115641 2008

38135876 2009

38163895 2010

Czech Republic Austria Slovenia Slovakia Romania Hungary

10220577

10251079

10287189

10381130

10467542

10512397

8201359

8254298

8282984

8318592

8355260

8372930

1997590

2003358

2010377

2010269b

2032362

2054119

5384822

5389180

5393637

5400998

5412254

5424057

21658528

21610213

21565119

21528627

21498616

21466174

10097549

10076581

10066158

10045401

10030975

10013628


[27]

5.3 Pohyb obyvatelstva Údaje o vývoji migrace od roku 2005 byly s netrpělivostí očekávány širokou veřejností. Při porovnávání dat se staršími léty, si můţeme všimnout minimálního rozdílu, přestoţe se očekávala invaze nových členů na západ. Migrační trendy v Bulharsku si zachovaly stabilitu a po vstupu země do EU se během následujícího roku 2008 nadále vyvíjely rovnoměrným tempem. Bulharsko tak začalo být poprvé vnímáno jako cílová země imigrace a reemigrace. Zajímavý krok udělala Česká republika, po vstupu do Shengenu vzala svoji úlohu předpokládané tranzitní země váţně a začala podnikat mnohé razantní kroky pro odhalování nelegálních přistěhovalců a dále zavedla mj. jazykové zkoušky jako jeden z předpokladů pro získání tzv. zelené karty. Dalším pozoruhodným adeptem na bliţší analýzu je náš severní soused při Baltském moři, Polsko. V uplynulých několika letech vykazovalo vysokou míru emigrace z pracovních důvodů zejména do Británie, Irska a Švédska. Po roce 2008 byl široce diskutován v médiích jejich návrat do vlasti, ve skutečnosti se představy nenaplnily a počet navrátilců se neukázal příliš závratný. Poláci dali přednost vyčkání na konec světové krize spíše v zahraničí neţ v rodné zemi. Výsledná překvapující čistá míra migrace je pak dávána do souvislosti se snadným získáním víza v Polsku. Tyto kroky pomáhají kompenzovat ztráty na vlastních emigrujících občanech. Přes hodnoty, které vykazuje Rumunsko, zůstává pro unii jako představitel především emigrační strany. Emigrace do zahraničí se stala pro Rumuny méně selektivní. Podle statistik pracuje typický rumunský emigrant ve stavebnictví a typická emigrantka jako uklízečka. Dosavadní ukazatele naznačují, ţe začal velký počet těchto emigrantů uvaţovat o moţnosti navrátit se domů. Musíme si uvědomit, ţe nejčastějším místem pro usídlení si rumunští emigranti vybírali v zemích nejvíce zasaţených současnou ekonomickou krizí, tedy Řecko, Španělsko, Itálie a Maďarsko. Zda se jedná o záleţitost přechodnou či trvalou, ukáţe čas. Slovenská migrační otázka je momentálně zaměřena na udělování azylu a integrace příchozích; ekonomické postavení této země se významně posunulo. V průběhu roku 2007 došlo k překvapivé dohodě mezi Slovenskem a Ukrajinou. Nedostatek kvalifikované pracovní síly v různých profesích přivedl tyto země ke společnému kroku, jímţ je Dohoda mezi

[28]

vládami těchto států o vzájemném zaměstnávání občanů. Setkáváme se zde se zajímavým případem, kdy je Ukrajincům ulehčen vstup na pracovní trh jiné země EU.35 Následující grafy ukazují vývoj celkové hrubé míry imigrace na území EU, hrubé míry emigrace a z těchto údajů dostáváme celkovou čistou míru migrace na území EU za všechny členské země od roku 1998. Graf 1 Hrubá míra imigrace na území EU, 2010

Zdroj: Eurostat, 2010; vlastní graf

Graf 2 Hrubá míra emigrace na území EU, 2010


35

Dostupné z WWW: http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2103751 [cit. 19. 5. 2010]

[29]

Graf 3 Čistá míra migrace na území EU, 2010


Tab. 7 Čistá migrace, 2010

Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Německo Estonsko Irsko Řecko Španělsko Francie Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko Maďarsko Malta Nizozemsko Rakousko Polsko Portugalsko Rumunsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Velká Británie

2005

2006

2007

2008

: : 36 229 6 589 95 000 : : 40 000 651 273 97 500 260 644 14 416 -564 -8 782 6 100 17 268 117 9 240 50 255 -12 878 38 400 -7 234 6 675 3 403 8 986 27 111 220 000

: : 34 720 9 964 22 791 : 64 394 40 000 698 548 93 567 222 410 8 671 -2 451 -4 857 5 351 17 912 -79 10 122 27 477 -36 134 26 100 -6 483 6 267 9 527 10 344 50 842 159 537

55 357 -1 397 83 945 23 090 43 912 : 46 241 41 000 731 201 71 000 491 501 7 628 -642 -5 244 6 001 19 861 1 701 25 532 32 714 -20 485 19 500 745 14 250 6 793 13 586 54 067 209 127

52 090 (p) -876 71 790 29 259 -55 743(p) : 17 934 (p) 35 000 (p) 266 620 (p) 77 000 (p) 460 879 (p) 611 (p) -2 542 -7 718 7 700 16 607 (p) 2 452 25 737 (p) 34 436 -14 865 9 361 (p) 1 291 28 331 (p) 7 060 15 457 55 877 226 388 (p)

Zdroj: Eurostat, 2010; vlastní tabulka (zkratky vysvětleny v příloze)

[30]

5.4 Migrační toky V souvislosti s migrací do popředí vstupují samotné migrační toky mezi jednotlivými zeměmi. V následujících tabulkách jsou uvedeny hodnoty počtu migrujících osob z jednotlivých států EU do jiných států EU. Do hodnot nejsou započítány celkové počty stěhujících se osob do jednotlivých zemí, jakoby záměrně opomíjíme zbytek světa. V důsledku nemoţnosti získání dat o emigraci do jednotlivých párových států pracujeme s hodnotami, jeţ ve skutečnosti představují hrubou migraci zemí. Následující tabulka představuje Migrační toky mezi státy za rok 2005. Horní lišta by se mohla také nazývat jako parametr pro údaj „odkud“ a na ní kolmá lišta jako „kam“. Následují tabulky s daty o vývojích za další roky: Migrační toky EU 2006, Migrační toky EU 2007 a Migrační toky 2008. Tab.

8

Migrační

toky

EU

2005,

2010


Migrační toky zblízka Pro lepší představu jsou migrační toky za rok 2005 znázorněny v koláčových grafech. Opět se jednotlivé země rozdělily do čtyř skupin kvůli moţné nepřehlednosti v jednotném grafu. Tyto skupiny jsou si blízké jak z ekonomického tak geografického hlediska. Vzhledem k zajímavému rozloţení zemí v skupinách se nám názorně zobrazuje emigrační síla [31]

jednotlivých zemí. V kaţdém grafu je jeden představitel, který významným způsobem ostatní převyšuje hodnotami, jsou to: Itálie, Velká Británie, Rumunsko a Polsko. Pokud bychom tyto jednotlivé země dali do jednoho grafu, zanikl by jejich migrační vliv v porovnání s dalšími partnery nemající podobně extrémní hodnoty.

Graf 4 Migrační toky za rok 2005 ve skupině A


Graf 5 Migrační toky za rok 2005 ve skupině B


[32]

Graf 6 Migrační toky za rok 2005 ve skupině C


Graf 7 Migrační toky za rok 2005 ve skupině D


[33]

Tab. 9 Migrační toky EU 2006, 2010




[34]



5.5 Cizinci36 V lednu roku 2008 bylo na území EU27 37 evidováno 30,8 mil. cizinců, z toho 11,3 mil. byli občané z jiné členské země. Zbývající 19,5 mil. tvořili cizinci mimo EU27, z toho 6,0 mil. byli ze zbývajících evropských států, 4,7 mil. byli Afričané, 3,7 mil. byli Asiaté a 3,2 mil. Američané. Cizinci tvořili 6,2 % z celkové populace EU27. Proporcionální rozdělení cizinců mezi EU27 se pohybuje od 0,1 % v Rumunsku aţ po 43 % v Lucembursku. Během roku 2008 nejvyšší počet obyvatel mimo EU zaznamenaly Německo (7,3 mil.), Španělsko (5,3 mil.), Velká Británie (4,0 mil.), Francie (3,7 mil.) a Itálie (3,4 mil.). Více neţ 75 % cizích občanů ţije právě v těchto zemích. Mezi členskými zeměmi, které dosahují nejmarkantnějších hodnot v procentním sloţení populace a cizinců nalezneme Lucembursko (43 % z celkové populace), následované Lotyšskem (18 %), Estonskem (17 %), Kyprem (16 %), Irskem (13 %), Španělskem (12 %) a Rakouskem (10 %). Oproti tomu Rumunsko, Polsko, Bulharsko a Slovensko vykazují méně neţ 1 % cizinců z celkové populace. Jak jiţ bylo výše zmíněno, více neţ jedna třetina všech cizinců pochází z jiných členských zemí EU27. Nejsilnější skupina přichází z Rumunska (1,7 mil. nebo také 15 % z celkového 36

Cizinec je kaţdá fyzická osoba, která není občanem České republiky. Pro účely zákona o pobytu cizinců se cizincem rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské unie. 37

EU27 = Evropská unie s 27 členskými státy

[35]

počtu cizích příslušníků jiné země EU), překvapující skupinu tvoří dále Italové (1,3 mil., 11 %) a samozřejmě Poláci (1,2 mil., 11 %). Hlavními představiteli cizích státních příslušníků pocházející mimo EU, jeţ se zde, ale usadili, jsou Turecko (2,4 mil. nebo také 12 % z celkového počtu cizích příslušníků mimo EU), Maroko (1,7 mil., 9 %) a Albánie (1,0 mil., 5 %). Původ populace cizích státních příslušníků dosahuje velice variabilních hodnot. V šesti členských státech je nejmarkantnější skupina pocházející vţdy z nějaké jedné země, často je tvořena více neţ 30 % cizinců onoho členského státu. V Řecku je například celých 64 % cizinců původem z Albánie, ve Slovinsku 47 % z Bosny a Hercegoviny, v Maďarsku 37 % z Rumunska a v Lucembursku 37 % z Portugalska. Lotyšsko zaznamenalo celých 90 % z cizí populace tvořených skupinou tzv. neobčanů. 38

Tab. 12 Populace cizích státních příslušníků v EU za rok 2008

Zdroj: Eurostat, 2010; * - data odhadovaná Eurostatem

38

Pojem Neobčan je uţíván zejména na území Lotyšska a Estonska. Statut neobčana má jen v Lotyšku 38, 5 % etnických Rusů, tj. 16,3 % z celkového obyvatelstva. Neobčan je osoba s omezeným přístupem k zaměstnání ve státní správě, nemá volební právo, děti nemohou chodit do ruských škol a vztahuje se na něj řada dalších omezení. Občanství těchto zemí můţe získat cestou naturalizace, tedy sloţením jazykových zkoušek, prokázáním znalosti lotyšských dějin a státní hymny.

[36]

Tab. 13 Tři nejsilnější skupiny cizinců (podle občanství) usazené v EU za rok 2008

Zdroj: Eurostat, 2010; EE, IE, CY – data nejsou k dispozici

5.6 Migrace podle pohlaví V současné době tvoří zhruba 52,2 % migrantů muţi a 47,8 % ţeny v zemích EU. Pouze v Rakousku, Polsku a na Kypru je významnější procentuelní převaha muţů nad ţenami, dále na území bývalých komunistických republik panuje také vyšší migrace mezi muţi neţ mezi ţenami. V těchto státech se předpokládá postupné přibliţování k věkové, jeţ panuje ve většině západních zemí. Na území Belgie, Řecka a Rumunska nejsou tyto údaje monitorovány. Graf 8 Migrace podle pohlaví na území EU za rok 2008; Zdroj: Eurostat, 2010; vlastní graf

[37]

5.7 Migrace podle věku Následující graf znázorňuje proporcionální rozdělení migrantů v EU podle věkových skupin za rok 2008. Tento graf určitě patří k jednomu z nejpřekvapivějších v celé práci. Není moţné si nevšimnout velkého rozdílu mezi poměrně vyrovnanou skupinou migrantů ve věkové skupině 20 aţ 34 let a pak ve skupině 35 aţ 49 let. Vidíme zde nárůst mezi jednotlivými obdobími aţ o 82 %. Graf 9 Proporcionální rozdělení migrantů v EU za rok 2008 podle věkových skupin


[38]

5.8 Povolení k pobytu Povolení k pobytu se udělují z mnoha příčin. My se dále budeme soustředit jen na udělená povolení k pobytu na území EU dle rodinných důvodů, studijních důvodů, dále z důvodu výdělečné činnosti a poslední skupinu tvoří tzv. jiné důvody, které zahrnují dále nespecifikované podmnoţiny důvodů. Graf 10 Udělená povolení k pobytu v EU podle důvodů za rok 2008


[39]

Povolení k pobytu Tato data podávají informaci ohledně udělení občanství ze strany referující země osobám, které byly předtím občany jiné země či neměly ţádné státní občanství. Tab. 14 Udělení státního občanství 2005

2006

2007

2008

Belgie

31512

31860

36063

:

Bulharsko

5882

6738

5966

7140

Česká republika

2626

2346

2371

1204

Dánsko

10197

7961

3648

6022

Německo

117241

124566

113030

94470

Estonsko

7072

4781

4242

2124

Irsko

4079

5763

4649

3245

Řecko

1711

1962

3921

16922

Španělsko

42860

62375

71936

84170

Francie

154827

147868

132002

137320

Itálie

28659

35266

:

53696

Kypr

3952

2917

2780

:

Lotyšsko

20106

18964

8322

4230

Litva

435

467

371

310

Lucembursko

954

1128

1236

1215

Maďarsko

9870

6101(p)

8442

8104

Malta

:

474(m)

553

644

Nizozemsko

28488

29089

30653

28229

Rakousko

34876

25746

14010

10268

Polsko

2866

1064

1542

1802

Portugalsko

1655

3627(p)

:

22408

Rumunsko

767

29

31(m)

5585

Slovinsko

2684

3204

1551

1691

Slovensko

1393

1125

1478

478

Finsko

5683

4433

4824

6682

Švédsko

39573

51239

33629

30461

Spojené království

161755

154015(p)

164540(p)

129255


[40]

Ţádosti o azyl Tento ukazatel se týká všech osob, které individuálně poţádaly o azyl nebo podobnou ochranu bez ohledu na to, zda podaly ţádost při příjezdu na hranice nebo během pobytu v zemi, a bez ohledu na to, zda vstoupily do země legálně či ilegálně. Kvůli různým metodám sběru informací nemohou být data zcela srovnatelná. Tab. 15 Počet kladných rozhodnutí o azylu, 2010 2005

EU (27 zemí) Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Německo Estonsko Irsko Řecko Španělsko Francie Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko Maďarsko Malta Nizozemsko Rakousko Polsko Portugalsko Rumunsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Spojené království

2006

234675

(p)

12575

(p)

2007

197410

(p)

222635

8870

(p)

11575

(p)

700

(p)

500

(p)

815

(p)

3590

(p)

2730

(p)

1585

(p)

2280

1960

2225

(p)

28915

(p)

21030

(p)

19165

(p)

10

(p)

5

(p)

15

(p)

4305

(p)

4240

(p)

3935

(p)

9050

(p)

12265

(p)

25115

(p)

5050

(p)

5295

(p)

7195

(p)

49735

(r)

30750

(r)

29160

(p)

9345

(p)

10350

(p)

14055

7715

(p)

4540

(p)

6780

(p)

20

(p)

10

(p)

35

(p)

100

(p)

145

(p)

125

(p)

800

(p)

525

(p)

425

(p)

1610

(p)

2115

(p)

3420

(p)

1165

(p)

1270

(p)

1380

(p)

12345

(p)

14465

(p)

7100

(p)

22460

(p)

13350

(p)

11920

(p)

5240

(p)

4225

(p)

7205

(p)

115

(p)

130

(p)

225

(p)

485

(p)

380

(p)

660

(p)

1550

(p)

500

(p)

370

(p)

3550

(p)

2850

(p)

2640

(p)

3595

(p)

2275

(p)

1405

(p)

17530

(p)

24320

(p)

36205

(p)

30840

(p)

28320

(r)

27905

(p)

Zdroj: Eurostat, 2010; vlastní tabulka (zkratky vysvětleny v příloze)

[41]

6. Ilegální přistěhovalectví Rozsáhlá ilegální migrace je otázkou, která je pro mnohé země EU novým pojmem, zejména pro nové členy. Oproti tomu pro staré členy je to otázka velice citlivá, kde často představitelé států raději jen uhýbají pohledem před odpovědí. Evropa se stále ještě nachází na cestě k úspěšnému vyřešení tohoto problému. V průběhu svého předsednictví se Francie jako výrazný hráč na tomto poli snaţila s myšlenkou: Chceme mosty, ne zdi! upoutat pozornost politiků na tuto problematiku. Postavení nelegálního imigranta je v očích obyčejných lidí často vnímáno velice negativně. Tito migranti jakoby ztrácí veškerá práva a často jsou nuceni přeţívat v nelidských podmínkách. Není výjimkou situace, kdy pro ně samotná cesta do „vysněné země“ končí tragicky, dochází k zabití, k udušení, vyhladovění nebo totální dehydrataci kvůli nutnosti přeţívat i několik týdnů v provizorních přepravních prostorech. Samozřejmě není vzácným jevem odebrání veškerých dokladů a financí, kdy se pak neregulérní přistěhovalci dostávají do otroctví nebo podobných situací. Běţný obyvatel vyspělé země by se domníval, ţe po odhalení a deportování cizího příslušníka do vlasti se sníţí zájem o navrácení do jeho poţadované, opak je ale pravdou. V současné době je k dispozici řada studií zaměřených na toto téma. Ilegální migranti obvykle pocházejí ze sociálního prostředí s velice nízkou úrovní vzdělanosti. Tito lidé si neuvědomují všechny nástrahy a dopady ilegálního migrování. Jejich postavení ve společnosti a obavy moţné budoucnosti je nutí k neustálým pokusům dostat se do poţadované země, popř. regionu. Po neúspěšném pokusu se doma setkávají s nepochopením tohoto nezdaru. Rodina jim často pokládá otázku: „Jak to, ţe sousedův syn to dokázal a ty ne?!“ V roce 2008 bylo odhaleno na území EU 609 410 nelegálních migrantů, za rok 2009 to jiţ bylo „jen“ 552 055. Zůstává otázkou, zda se sniţuje zájem příslušníků třetích zemí o přesun do EU, či zda jen zdokonalili způsoby přesunu. Podle odhadů ţije v EU přibliţně 4,5 mil. aţ 8 mil. neodhalených přistěhovalců, přičemţ se toto číslo zvyšuje kaţdý rok o 350 tis. aţ 500 tis.39 Mezi zeměmi s nejvyšším počtem ilegálních migrantů jsou především státy při středozemním moři a stále častěji i severské a východní země. Překvapující pozici má 39

Dostupné z WWW: http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference =IP/07/678&format=HTML&aged=1&language=CS&guiLanguage=en [cit. 18. 4. 2010]

[42]

Švédsko, u něho došlo mezi roky 2008 a 2009 k nárůstu o 5 000 %, coţ je alarmující. Můţeme jen odhadovat, zda Švédsko k padesátkrát vyššímu číslu dospělo díky své liberální politice ohledně migrantů nebo zda tuto situaci ovlivnily jeho nejsilnější legální migrační toky z Iráku a Somálska. Za zmínku stojí postavení České republiky a Irska. V České republice došlo v porovnání s rokem 2008 k nárůstu o 70 %, tedy na hodnotu 5 670 ilegálních imigrantů. Dále zmíněné Irsko vykazuje nárůst o 660 % v počtu ilegálních přistěhovalců. Oproti tomu u Itálie nastalo sníţení nelegálních migrantů o 21% oproti roku 2008. Nejčastější představitelé ilegálních migrantů pocházejí z následujících zemí: Turecko, Alţírsko, Čína, Indie, Brazílie, Somálsko, Ukrajina, Rusko, Maroko, Irák, Afghánistán a Albánie. U nejčastějších zemí uvedu hodnotu migrantů za rok 2008 a 2009; Maroko: 39 775; 30 035, Irák: 37 365; 22 885, Afghánistán: 49 790; 49 820 a Albánie: 72 715; 68 770. Graf 11 Počty občanů třetích zemí nedovoleně pobývajících na území EU za rok 2008


[43]

Tab. 16 Imigrace podle skupiny občanství v EU za rok 2008

Zdroj: Eurostat, 2010; vlastní tabulka ( znak : data nejsou k dispozici)

[44]

Tab. 17 Země s nejvyšším počet imigrantů ve vybraných státech EU za rok 2006 Finsko země původu Estonsko Rusko Švédsko Čína Indie

Belgie počet 2 468 2 146 749 512 504

Německo země původu Polsko Turecko Rumunsko Maďarsko Itálie

počet 152 733 30 720 23 743 18 654 18 293

počet 131 457 78 512 77 755 42 535 36 621

Maďarsko země původu Rumunsko Ukrajina Čína Německo Srbsko a ČH

země původu Česká rep. Polsko Ukrajina Německo Srbsko a ČH

země původu Albánie Bulharsko Rumunsko Egypt Ukrajina

počet 36 841 13 210 5 034 4 843 3 290

země původu Rusko Litva Německo Estonsko Ukrajina

Francie země původu Alžírsko Maroko Čína Tunisko Turecko

počet 6 813 2 365 1 466 1 176 1 120

země původu Německo Srbsko a ČH Polsko Turecko Rumunsko

země původu Bosna a Herc. Srbsko a ČH Makedonie Chorvatsko Ukrajina

počet 1 294 1 132 1 007 913 640

počet 28 454 24 054 11 232 10 345 8 760

země původu Rumunsko Albánie Ukrajina Maroko Ekvádor

počet 803 269 223 80 76

země původu Německo Polsko Velká Británie USA Čína

počet 74 463 46 587 41 263 32 369 16 987

země původu Irák Polsko Dánsko Somálsko Německo

země původu Bělorusko Rusko Ukrajina USA Německo

počet 647 396 294 141 84

země původu Srý Lanka Velká Británie Filipíny Řecko Polsko

počet 1 838 1 575 1 443 1 236 941

Portugalsko počet 7 150 6 772 3 583 3 121 2 908

Švédsko počet 7 871 4 447 2 097 1 146 357

počet 3 616 2 743 1 880 1 840 1 650

Kypr

Nizozemsko počet 16 223 7 423 6 035 4 897 4 757

země původu Polsko Německo Norsko USA Ukrajina Litva

Itálie

Slovinsko počet 4 349 364 313 292 273

Dánsko

Lotyšsko

Rakousko

Rumunsko země původu Moldavsko Čína Itálie USA Turecko

počet 8 547 8 444 8 191 3 831 2 942

Řecko

Španělsko země původu Rumunsko Maroko Bolívie Velká Británie Kolumbie

země původu Nizozemí Maroko Francie Turecko Německo

Slovensko

země původu Ukrajina Brazílie Moldavsko Kapverdy Rumunsko

počet 7 063 6 036 2 646 1 723 1 610

Velká Británie počet 10 850 6 347 5 137 2 974 2 883

země původu Polsko Indie Čína JAR Austrálie

počet 59 771 56 850 25 927 16 213 26 004

Česká republika země původu Ukrajina Slovensko Vietnam Rusko Moldavsko

počet 30 150 6 781 6 433 4 675 2 377


Povšimněme si neochoty potenciálních migrantů z nově přistoupených zemí se stěhovat za prací, byť jen do sousední země, typickým příkladem je Česká republika.

[45]

7. Imigrace jako elixír mládí stárnoucí populace Pojem stárnutí populace nesouvisí přímo se samotnou migrací, ale je v souvislosti s ní tak frekventovaně skloňována, ţe bylo vhodné tuto pasáţ do práce téţ okrajově zařadit. Na níţe uvedeném příkladu je proto uváděn současný stav s prognózou do budoucna pouze u České republiky jako u typického příkladu této generační revoluce. 7.1 Náhradová migrace Poté, co Organizace spojených národů představovaná Populačním oddělením Sekce pro ekonomické a sociální záleţitosti svého Generálního sekretariátu vydala v roce 2000 analýzu s názvem „Replacement Migration. Is It a Solution to Declining and Ageing Populations?“, tehdejší ředitel populačního oddělení J. Chamie charakterizoval tento ediční počin mimo jiné následujícími slovy: „Tato zpráva … byla nejkontroverznější v naší pětapadesátileté historii v OSN. Vyvolala více nových článků, více stíţností, více diskusí a více zájmu, neţ kterákoliv jiná z těch, jeţ od roku 1946 vyšly. Myslím, ţe jsme touto zprávou zasáhli nerv Evropy, moţná dokonce celý nervový systém Evropy …“ Oč v této analytické studii vlastně jde, čeho tak závaţného se dotýká, ţe vyvolala takovou odezvu nejen v odborných kruzích? Zmíněná studie reaguje na současnou demografickou situaci vyspělého světa, zejména evropských zemí, pro které je typická nízká nebo velmi nízká úroveň celkové plodnosti (mnohdy hluboko pod záchovným minimem), rostoucí střední délka ţivota a následně i stárnutí obyvatelstva. V dané souvislosti se jiţ objevují alarmující komentáře či vize upozorňující na to, ţe globální stárnutí můţe vést ke krizi světové ekonomiky, přičemţ tato krize můţe ohrozit samotnou demokracii (Peterson, 1999) V reprodukci evropských populací se stále silněji projevuji tendence k populačnímu úbytku, přičemţ obecně pokračuje zvyšování podílu postproduktivní, ekonomicky závislé sloţky obyvatelstva, a to zejména na úkor zastoupení sloţky produktivní. (Burcin, 2008) O imigraci se hovoří často jako o zázračném řešení problematiky stárnutí populace. Přestoţe na počátku se objevovaly myšlenky o tzv. substituční migraci jako řešení sniţujícího se

počtu

obyvatel

v produktivním

věku,

o kontraproduktivním a chybném.

[46]

převládá

názor

o

tomto

řešení

jako

Přes tento fakt zůstává na prvním místě smýšlení politiků a ekonomů, o tom ţe stárnoucí populace Evropské unii citelně ublíţí. Vţdyť přeci v moderní Evropě ještě nikdy nenastal ekonomický růst bez růstu populace. Zahraniční migrace tak zůstává v povědomí evropských představitelů jako jedno z potencionálních řešení krize průběţně financovaných penzijních systémů v souvislosti s demografickým stárnutím obyvatelstva, jeho perspektiv, důsledků a moţnosti jeho ovlivňování. K imigrantům s nadějí vzhlíţí vlády nejedné evropské země, nic na tom nemění ani skutečnost, ţe mezinárodní odborné kruhy v posledních letech opakovaně a poměrně hlasitě upozorňovaly na skutečnost, ţe očekávání politiků jsou v daném ohledu více neţ nereálná. Hlavním nedostatkem substituční migrace je naprosto přirozená situace, kdy se přistěhovalci usadí, budou mít děti a zestárnou, a sami tudíţ budou muset být jednou nahrazeni. Vzniká tak potřeba další a další imigrace. 40 Druhý problém spočívá v tom, ţe potřeba získávat kvalifikovanou pracovní sílu z oblastí mimo unii (Afrika, Blízký východ) můţe vyústit spíše k „úniku mozků“, tedy transferu odborníků z rozvojových zemí, který tyto země z politického a ekonomického hlediska poškozuje, coţ v konečném důsledku není i z bezpečnostního hlediska výhodné ani pro Evropu samotnou. Celkově lze k problému evropského demografického poklesu dodat, ţe má i svou nepřehlédnutelnou geopolitickou dimenzi. (Balabán, 2009) Studie Mapping Global Future hovoří o Evropě spolu s Japonskem jako o „stárnoucích mocnostech“, coţ dokládá i úrovní plodnosti, která dosahuje úrovně 1,4, přičemţ prostá reprodukce by vyţadovala úroveň 2,1. Nadcházející populační úbytek v Evropě tak můţe mít bezprecedentní důsledky. Jiţ v současnosti zaznamenávají některé členské státy EU ve střední a východní Evropě populační pokles a další země je budou dříve či později následovat. Podle prognóz dosáhne věkový medián v EU v roce 2025 45 let a jiţ po roce 2010 se začne sniţovat počet a podíl obyvatelstva v produktivním věku 15-64 let a počet starších neaktivních osob připadajících na jednoho ekonomicky aktivního začne prudce narůstat.41

40


41

Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-SF-08-072/EN/KS-SF-08-072EN.PDF [cit. 9. 5. 2010]

[47]

7.2 Srovnání struktury obyvatelstva Prahem pro uváděné projekce se stala demografická struktura obyvatelstva Evropské unie k 30. 4. 2010. Cílem je nastínit směr budoucího populačního vývoje na území ČR jako typického představitele stárnoucí populace a poukázat na změny ve věkovém sloţení. Naše zkoumání je oproštěno od nepředvídatelných vlivů, mezi něţ patří mj. ekonomické krize, pandemie, války a sociální změny ve společnosti. Graf: Projekce stárnutí obyvatelstva podle pohlaví a věku u vybraného kandidáta (ČR) 105

105

2030

100

95

90

90

85

85

80

80

75

75

70

70

65

65

60

60

55

55

50

50

45

muži

45

40

ženy

muži

40

35

35

30

30

25

25

20

20

15

15

10

10

5

5

0 120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000

2050

100

95

ženy

0 0

20 000 40 000 60 000 80 000 100 000 120 000

120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000

Zdroj: Český statistický úřad, 2009

[48]

0

20 000 40 000 60 000 80 000 100 000 120 000

8. Oprávněné či neoprávněné obavy z rozšiřování unijního prostoru? Rozšíření Evropské unie na východ bylo dlouho očekáváno. Vedly se mnohé úvahy o tom, jak bude rozšířená EU fungovat. Často byly ale zaměřovány na otázky technokratické a institucionální, jeţ se zabývají tím, jaký vliv bude mít dalších 110 miliónů lidí na efektivitu a ekonomické aspekty jednotného trhu. Otevřel se prostor i pro diskuse o problematice kulturní, protoţe do tak heterogenní skupiny přibude několik nových jazyků, celá řada národnostních a etnických menšin a tisíce variant identity. Jedním z mnoha stínů tohoto procesu byly obavy, je třeba říci, ţe se jednalo o obavy vyjadřované oběma stranami, z pravděpodobného nastartování přesunů obyvatelstva. Polský premiér například varoval před cizinci, jeţ budou chtít přebírat polskou ekonomiku „jako špačci“. Jeho německý protějšek se zase nechal slyšet, ţe přijde hrozba v podobě miliónů východoevropanů směřujících na západ za prací. Ptáme se tedy, existuje spojitost mezi intenzitou migrace a přistoupení nových zemí do EU a je vlastně zapotřebí příliv nových imigrantů? Bude schopná a připravená společnost na příliv nových imigrantů? Vzhledem ke skutečnosti, ţe většina migrujících ze zbytku světa vyznává jiná náboţenství, jiné kulturní a sociální hodnoty, nabízí se otázka, jakým způsobem se mohou začlenit do úplně odlišné evropské kultury. Obavy o kolosálních přesunech populace a negativních dopadech na společnost se ukazuje jako liché. Rozšíření Evropské unie nezpůsobí masivní pohyby populace, k jakým došlo například v letech 1945 a 1918. Přestoţe byly tyto obavy povaţované za přehnané, rozpoutala jiţ jejich samotná existence mnohé debaty na politické rovině. V západní Evropě, zejména ve Francii a v Nizozemí, začaly vznikat proti-migrační strany a analyzovaly se výstupy studií o problematice migrace v rozšířené Evropě. Odborníci měli za úkol posoudit ekonomické, humanitární a bezpečnostní aspekty migrace. Ekonomický aspekt se zaobíral otázkou, zda v Evropě volného pohybu budou o přesunech lidí či jejich setrvání na místě rozhodovat jiné tlaky neţ v současné době. Jakou podobu na sebe vezme migrace v rozšířené Evropě. (Gabal, 2002) Druhý aspekt, humanitární, na něţ bylo třeba se soustředit, byla otázka integrace a myšlenka „inkluzívní společnosti“. Rozšíření EU s sebou přinášela nové problémy týkající se [49]

identity a diskriminace. Řešila se připravenost společností na nastupující změny. Vstup nových zemí do EU byl spojen se zřetelnými obavami o vývoj vnitřní bezpečnosti, o vývoj konkurence a schopnosti obstát na trhu pracovních sil, dále obavy spojené s rozdílem v ekonomické úrovni a výkonnosti. Tedy problém dumpingu či v tisku tolik omílaná otázka ochrany pracovních trhů před migrací z nových států EU. Existovaly dohady o zvýšení přílivu cizinců, proto tedy byly negativně vnímány snahy některých zemí, např. Německa a Rakouska v případě České republiky, ohledně omezení pohybu nově příchozích členů za prací, ty pak vyznívali politicky, účelově a fakticky neopodstatněné. Vysoký standard zemí EU byl ovšem motivem pro vstup do unie, nikoli laťkou, na kterou se mělo vrhnout 110 miliónů nových členů individuálně. Jako třetí byla zvolena otázka azylu, která vyvolává v zemích značné politické napětí. Kladl se dotaz, zda se v důsledku moţností cestování a rychlejší komunikace změní příliv uprchlíků do EU. Důsledkem rozšíření EU není jen otevření hranic, ale i vytvoření jednotného evropského přístupu k celé řadě otázek o postupném vytváření společného rámce azylové politiky. Jde o významnou součást acquis communautaire, jehoţ přijetí je podmínkou rozšíření, přičemţ moţnosti výměny zkušeností oběma směry jsou zde zřejmé. (Gabal, 2002) Rozšíření sebou mělo přinést téţ ekonomické tlaky, přísnější kontrolu hranic a na významu získávala otázka Kaliningradské oblasti, která se stane ruskou exklávou v samotné EU. Oficiální ruská odpověď na plánované rozšíření EU byla kladná a podpořil ho dokonce komunistický předák Genadij Zjuganov. Hlavní obava ale přes všechno spočívala na straně Ruska v předpokladu, ţe státy střední a východní Evropy vstoupí do EU a omezí tak svůj obchod s Ruskem. Rusko několikrát zdůraznilo, ţe se nechce vzdát tohoto trhu a v rámci jednání o PCE se razantně zasazovalo o vloţení klauzule, podle které by se obě strany měly v roce 1998 zamyslet nad tím, jestli není moţné zahájit jednání o zóně volného obchodu. (Gower, 2000) Mezi pozitivní migrační dopady vstupu do EU bylo pokládáno rozšíření příleţitostí ke krátkodobé studijní a pracovní migraci pro mladou generaci zejména vysokoškoláků, která by tím zrychlila překonání vzdělanostního, jazykového a kulturního deficitu zapříčiněného komunismem a mohlo by pomoci akcelerovat celkový vzestup nově příchozích společností a států. Jde o migraci, která je regulovatelná a kontrolovatelná. Nové země o její expanzi měli [50]

zájem a očekávalo se zde pochopení členských zemí EU. Zvyšování moţností absolvování stáţí, studijních pobytů, pracovních pobytů, z krátkodobého i z dlouhodobého hlediska je jedním z prostředků sníţení deficitu vzdělanostního a kulturního kapitálu a nízké schopnosti multikulturní absorpce v bývalých postkomunistických zemích. To se můţe ukázat váţným problémem v okamţiku, kdy budou donedávna uzavřené a konzervativní státy vystaveny vnitřní migraci, včetně etnicky a kulturně odlišných imigrantů mimoevropského původu. Z mnoha nastíněných myšlenek se však musí vzít v potaz odlišný geografický a historický kontext. Postoje většiny západních zemí k migraci byly často formovány jejich koloniální historií. Naproti tomu postoje bývalých komunistických republik určoval kontext neustále se měnících hranic a následných dobrovolných a zejména nedobrovolných pohybů obyvatelstva. Převaţujícím historickým trendem v zemích východní a střední Evropy byla zejména emigrace z těchto území, nikoli imigrace do těchto míst. Z pohledu emigrace se hovořilo o důvodech politických, respektive národnostních, motivované více smýšlením a svědomím neţ hospodářským či majetkovým prospěchem. V průběhu procesu odcházejících vln emigrantů tedy migranti byli nuceni majetek opustit, nedalo se tedy hovořit o tom, ţe sledovaly hospodářské zlepšení. Reálnou migrační hrozbou, pokud jde o emigraci do EU, byla romská menšina. U té se očekával odchod ve velkých počtech. (Gabal, 2002) Ochota obyvatel střední a východní Evropy vyrazit za prací či ekonomickou prosperitou se ukázala niţší. Většina těch, kteří chtěli v zahraničí ţít, pracovat či studovat, jiţ tak činila různými cestami. Masová ekonomická migrace do západních zemí EU se ukázala jako nadhodnocená. Uveďme si příklad Rumunska a Bulharska. Problémem obou zemí je emigrace, nízké platy, špatné pracovní podmínky a nekvalitní veřejné sluţby, nejen tyto faktory jsou příčinou toho, ţe v současné době ţije asi 800 tisíc Bulharů a 2 milióny Rumunů v zahraničí. Přesto, a nebo moţná proto, podle představitelů obou zemí ani Rumunsko ani Bulharsko ţádný masivní exodus svých občanů na pracovní trhy EU neuskutečnilo. Opomíjenou a přesto závaţnou bariérou pracovní migrace do zemí EU byla přetrvávající nízká znalost jazyků. Oproti počátku 90. let znalost cizích jazyků sice výrazně narostla, je však generačně a věkově velice nerovnoměrně distribuována ve prospěch mladších ročníků. Jazyk mnohdy ovlivňuje prvotní rozhodování o tom, zda člověk vycestuje a dále kam.

[51]

Odborníci se shodují v tom, ţe navzdory odstranění vnitřních hranic zůstává mobilita v Evropské unii na nízké úrovni. Diskuze o omezení volného pohybu osob z nových členských zemí vyplývala mimo jiné z nadnesených obav a představ o vysoké konkurenční schopnosti obyvatel nových členských zemí v pracovním prostředí zemí EU. Nejintenzivnější motivací pro migraci do starších zemí EU jsou vyšší příjmy. Příjmová motivace je intenzivní, pokud jsou mzdy v mateřské zemi přibliţně o 50 % a více niţší neţ v cílové zemi. Po překonání této hranice dochází k výraznému poklesu počtu pendlujících osob. (Baštýř, 2001) Postupné zvyšování ţivotní úrovně v nově příchozích zemí tudíţ povede ke sniţování výhodnosti dojíţdět za prací. Vstup do EU bude paradoxně znamenat významný krok směrem k úbytku pendlerů. (Gabal, 2002)

[52]

9. Závěr V průběhu analýzy migrace obyvatelstva na území Evropské unie jsme nastínily několik faktorů, které s touto problematikou souvisí či ji jinak ovlivňují. Na vybraných migračních jevech, jsme pak dále prezentovali vývoj pohybu obyvatelstva v oblasti Evropské unie. Jiţ v úvodu bylo předestřeno úskalí získávání dat, přestoţe jsme se mnohokrát přesvědčili o důleţitosti pravdivosti migračních údajů. Má-li být naplněno motto Evropské unie „Jednotná v rozmanitosti“, je třeba začít vnímat i rozmanitá evropská migrační data jednotně. Jedním z diskutovaných bodů byly dopady stárnutí populace na blahobyt obyvatelstva. Tento problém se ukázal jako nesmírně komplikovaný, kde se na jeho řešení ani odborníci nedokáţou shodnout. Dnes ţije v rozvojových oblastech světa tři čtvrtiny populace, přesněji 82%. Jedná se o země s rychle rostoucí mladou populací. Zatímco vyspělé oblasti jsou vnímány jako stárnoucí. Schopnost západních mocností ovlivňovat světové záleţitosti se tak vzhledem k tomuto jevu bude sniţovat. Dalším důleţitým bodem v průběhu analýzy byla otázka obav před zaplavením zejména pracovních trhů bohatých ekonomik migranty z východního regionu EU. Tyto prognózy vyzněly naprázdno. Rozdíly v pohybech obyvatelstva se samozřejmě projevily, ale z globálního pohledu se jedná o nízké hodnoty. Nejednalo se však pouze o jednosměrný proces. Mnoho migrantů se rozhodlo přestěhovat se v jiném směru, především po odchodu do důchodu. Uvědomili jsme si, ţe stejně jako můţe být migrace přínosná pro cílové země, můţe přinést řadu výhod i zemím vysílajícím, zejména z oblasti pracovní migrace. Finance, které do původní země migranti posílají, výrazně pomáhají pozvednout ţivotní úroveň obyvatel. Tyto peníze jsou převáţně pouţity na zdravotní, sociální, studijní a další výdaje. Návrat emigrantů do země původu je doprovázen s přenosem znalostí, technologií a investicemi. Závaţným problémem je shledána problematika ilegálního přistěhovalectví. S velkým přílivem neregulérních přistěhovalců se musí v posledních letech vyrovnávat snad kaţdý členský stát Evropské unie. Někteří jsou na tyto změny připraveny více, jiní méně. Proto bude zapotřebí v této otázce najít společnou efektivní a konstruktivní obranu, která bude prospěšná nejen EU, ale celému lidskému společenství. Závěrem práce je potřeba zdůraznit, ţe problematika týkající se migrace je velice široká a sloţitá. Dalece přesahuje rámec jedné bakalářské práce. Práci můţeme povaţovat za velice [53]

přínosnou vzhledem k propojení aktuálních dat z oblasti migrace s řadou diskutovaných témat z odvětví ekonomie, politologie, sociologie a dalších. Postupně nacházíme odpovědi na otázky, které jsou v průběhu psaní kladeny. Pro názornou představu o řešeném problému je bakalářská práce doplněna o řadu faktografických údajů.

[54]

10. Kniţní zdroje 1. KOLEKTIV AUTORŮ. Demografie (nejen) pro demografy. 2. upravené vydání: Sociologické nakladatelství, Praha 1998. ISBN 80-85850-30-3. 2. ROUBÍČEK, Vladimír. Úvod do demografie. 1. vydání: CODEX Bohemia, s.r.o., Praha 1997, ISBN, 80-85963-43-4. 3. HORÁKOVÁ, Milada. Dlouhodobé trendy ve vývoji pracovních migrací v České republice. 1. vydání: Praha: VÚPSC, 2008. ISBN 978-80-7416-020-2. 4. CASTLES, Stephen. The age of migration: international population movements in the modern Word. Basingstoke: Palgrave Macmillan, c2009. ISBN 0-333-73245-6. 5. SARTORI, G.: Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci - esej o multietnické společnosti, nakladatelství Dokořán, Praha 2005, vydání první, ISBN 80-7363-022-2. 6. PRESTON, Samuel; HEUVELINEH, Patrick; GUILLOT, Michel. Demography: Measuring and Modeling Population Processes. September 2000, Wiley-Blackwell. ISBN: 978-1-55786451-2. 7. ARLT, Josef, ARLTOVÁ, Markéta, RUBLÍKOVÁ, Eva (2002). Analýza ekonomických časových řad s příklady. VŠE, Praha, 147s. ISBN 80-245-0307-7. 8. HINDLS, Richard – HRONOVÁ, Stanislava – SEGER, Jan (2004). Statistika pro ekonomy. Praha, Professional Publishing, 415s. ISBN 80-86419-59-2. 9. LACINA, Lubor – RUSEK Antonín a kolektiv (2007). Evropská unie: trendy, příleţitosti, rizika. Plzeň, Aleš Čeněk, 260s. ISBN 978-80-7380-077-2. 10. BARŠOVÁ, Andrea: 2007. Role Evropské unie v řízení ekonomické migrace. Současný pohled a výhledy. Mezinárodní vztahy. 3/2007, 31 – 53. 11. FASSMANN, Martin, KLVAČOVÁ, Eva a kol.: 2001. Sociální a ekonomické dopady integrace České republiky do Evropské unie. Nové příleţitosti, moţná rizika. VŠE: Praha. 12. HAVEL, Václav: 2005. Evropa jako úkol. Výběr z projevů 1990 – 2004. Úřad vlády České republiky: Praha. 13. DEMOGRAFIE, časopis pro demografy 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010.

[55]

14. PhDr. BALABÁN, Miloš Ph.D., PhDr. RAŠEK, Antonín – přednáška na téma: Reflexe bezpečnostních analýz a prognóz ve světě, v EU a v ČR v letech 2003 – 2008. 15. BAŠTÝŘ, Ivo Důsledky vstupu ČR do EU na vztahy s Rakouskem se zaměřením na zaměstnanost, trh práce a migraci, Ministerstvo sociálních věcí ČR, Praha, 2001. 16. BURCIN, Boris, DRBOHLAV, Dušan, KUČERA, Tomáš; Sociologicky časopis/Czech Sociological Review, 2008, Vol. 44, No. 4. 17. CHIMENTI, M. a kol. Asyldestination Europa – Eine Geographie der Asylbewegungen. Zürich: Seismo Verlag, 2002. 18. SILVERMAN, David. Ako robiť kvalitatívny výskum. Praktická príručka. Bratislava: Ikar, 2005, vlastní překlad. 19. KOLEKTIV AUTORŮ. Velký slovník naučný. Praha: Diderot, 1999. 20. EVROPSKÁ KOMISE. Příleţitost a výzva migrace v EU. 2009. ISBN 978-92-79-12647-5. 21. GABAL, I., VÁCLAVÍKOVÁ, L. Migrace v rozšířené Evropě /Migration in an Enlarged Europe, Praha: British Council, 2002. ISBN 80-238-9199-5. 22. GOWER, J.: Global Politics: časopis pro politiku a mezinárodní vztahy; EU-Russian Relations and the Eastern Enlargement: Integration or Isolation? Perspectives on European Politics and Society, R. 1, č. 1, prosinec 2000. 23. LANGHAMROVÁ, Jitka, KAČEROVÁ, Eva. Demografie materiály ke cvičením, 2007. ISBN 978-80.245-1224-2. 24. HOLÁ, Bohdana. Srovnatelnost statistiky zahraniční migrace. Časopis Demografie 3/2005. 25. EVROPSKÁ KOMISE. Příleţitost a výzva migrace v EU. 2009. ISBN 978-92-79-12647-5.

[56]

Elektronické zdroje 1. International

Organization

for

Dostupné

Migration:

z WWW:

http://www.iom.int/jahia/jsp/index.jsp 2. CMS;

Center

3. EUROSTAT:

for

Migration

Dostupné

Studies:

z WWW:

Dostupné

z WWW:

http://www.cmsny.org/

http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/

eurostat/home/

4. European

Dostupné

Commission.

z WWW:

http://ec.europa.eu/

5. Institut pro evropskou politiku EUROPEUM. Dostupné z WWW: www.integrace.cz

6. Vienna Yearbook of Population Research 2009. Dostupné z WWW: http://www.austriaca.at /0xc1aa500d_0x0022ebdf.pdf

7. ESPON,

projekt

DEMIFER:

Dostupné

z WWW:

http://www.espon.eu/

main/Menu_Projects/Menu_AppliedResearch/demifer.html 8. Central European forum for migration and population research: Dostupné z WWW: http://www.cefmr.pan.pl/

9. Hungarian

central

statistical

office:

Dostupné

z WWW:

http://www.demografia.hu/english/index.php/publications-in-english/demografia-englishedition/11-2007english 10. GCIM:

Dostupné

z WWW:

http://www.gcim.org/attachements/RS4.pdf

11. Demografický portál. Dostupné z WWW: www.demografie.info.cz 12. XXXIV. konference České demografické společnosti "Demografický pohled na svět", 19. květen 2004. Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/publ/1803-044_2004 [57]

13. Ministerstvo vnitra České republiky. Terminologický slovník. Dostupné z WWW: http://www.mvcr.cz/clanek/terminologicky-slovnik.aspx 14. ZEMÁNEK,

Josef.

Demografický

vývoj

České

republiky.

Dostupné

z WWW:

http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-demografie 15. BIJAK, J., KUPISZEWSKA D., KUPISZEWSKI M., SACZUK, K. (2005) Impact of international migration on population dynamics and labour force resources in Europe. CEFMR Working Paper 1/2005. Online at DostupnÉ z WWW: http://www.cefmr. pan.pl/docs/cefmr_wp_2005-01.pdf. 16. EPSON. Demographic and migratory flows affecting European regions and cities. Dostupné z WWW: www.espon.eu. 17. BEETS, Gijs, WILLEKENS, Frans. The global economic crisis and international migration: An uncertain outlook. Vienna Yearbook of Population Research 2009, Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu 18. ČLOVĚK

V TÍSNI.

Migrace.

Dostupné

z WWW:

http://www.jedensvetnaskolach

.cz/download/pdf/jsnspdfs_217.pdf 19. GIANNAKOURIS Konstantinos. Regional population projections EUROPOP2008: Most EU regions

face

older

population

profile

in

2030.

Dostupné

z WWW:

http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-SF-10001/EN/KS-SF-10-001EN.PDF 20. HERM Anne. Recent migration trends: citizens of EU-27 Member States become ever more mobile

while

EU

Remains

attractive

to

non-EU

citizens.

Dostupné

z WWW:

http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-SF-08-098/EN/KS-SF-08-098EN.PDF 21. Specializovaný

web

a

fórum Multikulturního

centra

Praha.

Dostupné

z WWW:

http://www.migraceonline.cz/ 22. EUROPA. Portál Evropské unie. Dostupné z WWW: http://europa.eu/index_cs.htm 23. UNECE: United Nations Economic Commission for Europe. Dostupné z WWW: http://www.unece.org/Welcome.htm 24. Europeum. Institut pro evropskou politiku. Migrace pracovní síly do EU: více otázek neţ odpovědí. 2001. Dostupné z WWW: http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=323 [58]

25. Demografický

informační

portál.

Dostupné

info/?cz_migrace

[59]

z WWW:

http://www.demografie.

SEZNAM TABULEK 1. Ukazatelé demografické revoluce

7

2. Srovnání párových údajů o migračních tocích mezi zeměmi EU

19

3. Srovnání párových údajů o migračních tocích mezi zeměmi EU, 2003

21

4. Absolutní odchylky srovnání párových údajů o migračních tocích mezi zeměmi EU, 2003

22

5. Členské země EU, 2009

24

6. Počet obyvatel EU, 2010

26

7. Čistá migrace, 2010

29

8. Migrační toky EU 2005

30


33


33


34

12. Populace cizích státních příslušníků v EU za rok 2008

35

13. Tři nejsilnější skupiny cizinců (podle občanství) usazené v EU za rok 2008

36

14. Udělení státního občanství

39

15. Počet kladných rozhodnutí o azylu

40

16. Imigrace podle skupiny občanství v EU za rok 2008

42

17. Země s nejvyšším počtem imigrantů ve vybraných státech EU za rok 2006

44

SEZNAM GRAFŮ 1. Hrubá míra imigrace na území EU, 2010

28

2. Hrubá míra emigrace na území EU, 2010

28

3. Čistá míra migrace na území EU, 2010

29

4. Migrační toky za rok 2005 ve skupině A

31

5. Migrační toky za rok 2005 ve skupině B

31

6. Migrační toky za rok 2005 ve skupině C

32

7. Migrační toky za rok 2005 ve skupině D

32

8. Migrace podle pohlaví na území EU za rok 2008

36

9. Proporcionální rozdělení migrantů v EU za rok 2008 podle věkových skupin 37 10. Udělená povolení k pobytu v EU podle důvodů za rok 2008

38

11. Počty občanů třetích zemí nedovoleně pobývajících na území EU, 2008

42

[60]

12. Projekce stárnutí obyvatelstva podle pohlaví a věku (ČR)

47

SEZNAM MAP 1. Evropská unie – členské státy 31. 12. 2009

23

2. Evropská unie 31. 12. 2004

25

3. Evropská unie 31. 12. 2007

25

SEZNAM OBRÁZKŮ 1. Demografická revoluce

6

VYSVĚTLIVKY K TABULKÁM Dostupných příznaků: p prozatímní b přestávka v sérii hodnota e odhadovaná r revidované hodnota hodnoty s odhad f prognóza Eurostatu i viz vysvětlivky

Speciální hodnoty: : c důvěrné : n není významný : u velmi nevěrohodné údaje

u nespolehlivých / nejisté údaje

[61]

- Nevztahuje se ani v reálném nula nula nebo implicitně 0méně než polovina jednotky použité :není k dispozici

Analýza migrace obyvatelstva na území Evropské unie od

Recommend Documents