ANALÝZA INTEGRACE KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE DO ZÁKLADNÍ OŠETOVATELSKÉ PÉE NA CERTIFIKOVANÉM A NECERTIFIKOVANÉM PRACOVIŠTI BAKALÁSKÁ PRÁCE

VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNÍCTVA A SOCIÁLNEJ PRÁCE SV. ALŽBETY BRATISLAVA ÚSTAV ZDRAVOTNÍCKYCH DISCIPLÍN BRATISLAVA

122698

ANALÝZA INTEGRACE KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE® DO ZÁKLADNÍ OŠET OVATELSKÉ PÉ E NA CERTIFIKOVANÉM A NECERTIFIKOVANÉM PRACOVIŠTI

BAKALÁ SKÁ PRÁCE

2015

MARIE STECOVÁ

VYSOKÁ ŠKOLA ZDRAVOTNÍCTVA A SOCIÁLNEJ PRÁCE SV. ALŽBETY BRATISLAVA ÚSTAV ZDRAVOTNÍCKYCH DISCIPLÍN BRATISLAVA

ANALÝZA INTEGRACE KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE® DO ZÁKLADNÍ OŠET OVATELSKÉ PÉ E NA CERTIFIKOVANÉM A NECERTIFIKOVANÉM PRACOVIŠTI

BAKALÁ SKÁ PRÁCE

Studijní program: ošet ovatelství Studijní obor: ošet ovatelství 5602 Školící pracovišt : Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce sv. Ladislava, Nové Zámky Školitel záv re né práce: PhDr. Karolína Friedlová

NOVÉ ZÁMKY 2015

MARIE STECOVÁ

PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat školitelce mé bakalářské práce PhDr. Karolíně Friedlové za její odborné vedení, metodickou pomoc a cenné rady, které mi poskytla při jejím vypracování.

ABSTRAKT STECOVÁ, Marie: Analýza integrace konceptu Bazální stimulace® do základní ošetřovatelské péče na certifikovaném a necertifikovaném pracovišti. /[Bakalářská práce]/ Marie Stecová. – Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Bratislava. Ústav zdravotnických disciplín, Bratislava. Katedra ošetrovateľstva. – Vedoucí závěrečné práce: PhDr. Karolína Friedlová. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář ošetřovatelství. Bratislava: VŠZaSP sv. Alžbety, 2015. 90 s.

Analýza integrace konceptu Bazální stimulace® do základní ošetřovatelské péče na certifikovaném a necertifikovaném pracovišti

Cíl: Práce se zabývá porovnáním průběhu integrace základních prvků konceptu Bazální stimulace, tedy stimulace somatické, vestibulární a vibrační. Zaměřuje se na zjištění odborných kompetencí v konceptu u personálu v přímé péči na certifikovaném a necertifikovaném oddělení. Dále práce zjišťuje, zda a jak pracoviště edukují pacienta a jeho blízké o koncepci ošetřovatelské péče v konceptu Bazální stimulace. Na základě zjištěných skutečností navrhuje postup při integraci konceptu do každodenní ošetřovatelské praxe. Metodika: Práce analyzuje rozdíl mezi zaměstnanci ve smyslu osvojení základních prvků konceptu a schopnosti jejich integrace do každodenní praxe při péči o pacienty. Formou kvantitativního průzkumu mezi zaměstnanci pracovišť ve dvou různých zdravotnických zařízeních a následným zpracováním jeho výsledků popisuje integraci konceptu do přímé ošetřovatelské péče a ošetřovatelské dokumentace. Vzorek: Průzkum je realizován na dvou (velikostí a zaměřením péče porovnatelných) pracovištích, z nichž jedno má statut pracoviště certifikovaného v konceptu Bazální stimulace, druhé nikoliv. Výsledky: Zjistili jsme, že rozdíly v míře implementace konceptu nejsou dány pouhým počtem absolventů kurzů. Rozhodující je spíše metodické vedení a systém supervize a certifikace. Závěr: Práce poukazuje na význam a prospěšnost kontinuálního vedení zaměstnanců a supervize pracoviště v konceptu Bazální stimulace, aby dosáhli co možná nejvyšší odbornosti v konceptu, protože pak je možné, aby z ní pacient skutečně profitoval. Klíčová slova Koncept Bazální stimulace. Stimulace somatická, vestibulární, vibrační. Ošetřovatelská péče. Integrace. Supervize. Certifikovaná pracoviště.

ABSTRACT STECOVÁ, Marie: The analysis of a Basal stimulation concept® integration into basic nursing care at a certified and an uncertified department. /(Bachelor’s thesis)/ Marie Stecová. – University of Health Service and Social Work of St. Elizabeth Bratislava. The Institute of Health Discipline, Bratislava. The Department of Nursing Care. – The thesis supervisor: PhDr. Karolína Friedlová. Expertise grade: Bachleor of Nurising Care. VŠZaSP: Bratislava, 2015. 90 p. The analysis of a Basal stimulation concept® integration into basic nursing care at a certified and an uncertified department Aim: The thesis deals with the comparison of a Basal stimulation concept‘s basic elements integration, which means somatic, vestibular and vibrational stimulation. It is focused on finding out direct care personnel‘s expert competence in the Basal stimulation concept at a certified and an uncertified department. Further, the thesis surveys whether and how a patient and his close relatives are educated about the Basal stimulation nursing care concept. On the basis of the findings, the thesis proposes a procedure of the concept integration into daily nursing practice. Methodology: The thesis analyses the difference between employees in a sense of the concept’s basic elements acquiring and ability of their integration into daily practice when looking after patients. In the form of quantitative research among employees of two different medical facilities and by subsequent results processing, it describes the concept’s integration into nursing care and nursing documentation. Sample: The research is carried out at two departments (both of comparable size and focus), one of them having status of certified department in Basal stimulation, the other not. Results: We have found out that the differences in the extent of the concept’s implementation are not determined by mere course graduates number. What is rather decisive is methodical leadership, supervision system and certification. Conclusion: The thesis highlights the importance and benefit of continuous personnel management and department supervision in the Basal stimulation concept so that they achieve the highest possible expertise in the concept which makes it possible for patient to take real benefit of the stimulation. Key words A Basal stimulation concept. Somatic, vestibular, vibrational stimulation. Nursing care. Integration. Supervision. Certified workplace.

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................. 12

1 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ......................................................... 14 1.1 Význam konceptu Bazální stimulace v ošetřovatelství ............................................. 14 1.2 Základní prvky konceptu Bazální stimulace .............................................................. 19 1.3 Systém vzdělávání v konceptu Bazální stimulace ..................................................... 27 1.4 Integrace konceptu do ošetřovatelské péče ................................................................ 30 1.5 Průzkumná otázka, cíle průzkumu a průzkumné hypotézy ....................................... 32

2 METODOLOGIE PRŮZKUMU ...................................................................................... 34 2.1 Průzkumný vzorek, místa šetření ............................................................................... 34 2.2 Použitá metoda – strukturovaný dotazník .................................................................. 36 2.3 Organizace průzkumu a způsob zpracování výsledků ............................................... 37

3 VÝSLEDKY PRÁCE ....................................................................................................... 39 3.1 Kvantitativní analýza ................................................................................................. 39

4 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ ...................................................................................... 49 4.1 Vyhodnocení získaných dat a diskuze ....................................................................... 49 4.2 Doporučení pro praxi ................................................................................................. 62

ZÁVĚR ................................................................................................................................ 65

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................. 67

PŘÍLOHY ............................................................................................................................ 70

SEZNAM ILUSTRACÍ A TABULEK Tabulka 01: Srovnatelnost sledovaných subjektů .............................................................. 35 Tabulka 02: Návratnost dotazníků ..................................................................................... 38 Tabulka 03: Charakteristika respondentů vyřazených v 2. stupni ..................................... 38 Tabulka 04: Charakteristika respondentů zařazených do analýzy průzkumu .................... 38 Tabulka 1: Základní znalost obsahu pojmu BS .................................................................. 39 Tabulka 2: První setkání s konceptem................................................................................ 40 Tabulka 3: Názor na přínos konceptu pro pacienty............................................................ 41 Tabulka 4: Počet absolventů Základního kurzu BS ........................................................... 41 Tabulka 5: Průměrný počet let praxe v BS ........................................................................ 41 Tabulka 6: Důvod absolvování Základního kurzu BS ....................................................... 41 Tabulka 7: Zájem o základní kurz BS ................................................................................ 42 Tabulka 8: Každodenní využití .......................................................................................... 43 Tabulka 9: Důvod nezařazení prvku BS ............................................................................ 43 Tabulka 10: Frekvence využívání základních prvků.......................................................... 44 Tabulka 11: Rozsah vzhledem k okruhu pacientů ............................................................. 44 Tabulka 12: Frekvence prvků u konkrétního pacienta ....................................................... 44 Tabulka 13: Náročnost BS péče ......................................................................................... 45 Tabulka 14: Vedení dokumentace ...................................................................................... 45 Tabulka 15: Záznamy do dokumentace ............................................................................. 46 Tabulka 16: Způsob dokumentace ..................................................................................... 46 Tabulka 17: Součásti dokumentace .................................................................................... 46 Tabulka 18: Zastoupení evaluace v dokumentaci .............................................................. 46 Tabulka 19: Spolupráce s rodinou ...................................................................................... 47 Tabulka 20: Způsob zapojení příbuzných do péče ............................................................. 47 Tabulka 21: Získávání biografických údajů ....................................................................... 48 Tabulka 22: Hodnocení příbuzných ................................................................................... 48 Graf 1: Zdroj poznatků o konceptu ..................................................................................... 50 Graf 2: Motivace k absolvování kurzu ............................................................................... 51 Graf 3: Prospěšnost konceptu pro pacienty ........................................................................ 52 Graf 4: Nejčastější důvody nevyužití BS na necertifikovaném pracovišti ......................... 54 Graf 5: Nejčastěji aplikované prvky BS ............................................................................. 55

Graf 6: Výběr pacientů zařazených do BS péče ................................................................. 56 Graf 7: Kontinuita v poskytování BS ................................................................................. 57 Graf 8: Názor na časovou náročnost BS ............................................................................. 58 Graf 9: Četnost zapojení rodiny .......................................................................................... 60 Graf 10: Způsob zapojení rodiny ........................................................................................ 61 Graf 11: Metody získávání biografických údajů ................................................................ 61 Graf 12: Reakce příbuzných ............................................................................................... 62

SEZNAM ZKRATEK A SYMBOLŮ a.s.

- akciová společnost

atd.

- a tak dále

BS

- Bazální stimulace

ČR

- Česká republika

EU

- Evropská unie

LDN

- Léčebna dlouhodobě nemocných

MSD

- masáž stimulující dýchání

MZ ČR

- Ministerstvo zdravotnictví České republiky

např.

- například

PALMA

- Profesní asociace lektorů mezinárodně akreditovaných

SR

- Slovenská republika

tj.

- to je

tzn.

- to znamená

tzv.

- takzvaný

ZK

- Základní kurz

®

- označení registrace

SLOVNÍK TERMÍNŮ Akrální - okrajový Bazální – základní, výchozí Canisterapie – rehabilitační metoda využívající práci se psy Edukace – výuka, výchova Empirický – pocházející ze zkušeností Etablovat – zavádět, umístit Evaluace – hodnocení Identita – sebeuvědomění člověka Iniciální - úvodní Integrace – zapojení, vytvoření celku Kinestetika – metoda pracující se souborem pocitů umožňujících vnímání pohybu podrážděním receptorů ve svalech, šlachách a kloubních pouzdrech Kognitivní – vztahující se k poznávacím procesům, vnímající Kontinuita - návaznost Leader [lídr] - vedoucí osobnost Management [menedžment] - vedení, skupina vedoucích Percepce - proces vnímání, vjem Polytomický – mající více možností Postnatální – poporodní, po narození Prenatální – týkající se doby mezi početím a narozením Resupervize – opakovaná supervize Somatický – vztahující se k tělu, tělesný Spastický – křečovitý, v křeči Stimulace – poskytování podnětů Stomie – vyústění orgánu na povrch těla Supervize – dohled Transkulturní – mezikulturní, mezinárodní Vertikalizace – uvedení do vzpřímené polohy Vigilní stav (koma) – nemocný vypadá jako při vědomí, ale není možné s ním navázat kontakt

ÚVOD „…já komunikuji především s lidskou bytostí, v každém je něco dobrého a my to nevidíme. A vůbec už to nevidíme v těch…., kteří nám to často ani nemohou říci.“ (Fisherová, 1994, s. 82)

Koncept Bazální stimulace® je jednou z možností, jak poskytnout specifické skupině pacientů komplexní ošetřovatelskou péči ve smyslu holistického přístupu. Koncept počítá se snahou a uměním ošetřujícího pochopit potřeby pacienta i beze slov. Také nemocní s poruchou ve sféře komunikace, vnímání nebo hybnosti si pochopitelně zaslouží, abychom jim poskytli kvalitní péči nejen v oblasti saturace základních fyziologických potřeb, ale snažili se porozumět i jejich potřebám psychickým a sociálním. Oni sami je nejsou často schopni přesně verbalizovat, a proto nebývají adekvátně naplněny. Poskytování ošetřovatelské péče s prvky konceptu Bazální stimulace se podle našich zkušeností ještě nestalo v dostatečné míře součástí běžné každodenní ošetřovatelské praxe, ačkoliv struktura tohoto konceptu je již několik desetiletí propracována a známa. Nespornou výhodou konceptu je i fakt, že jeho aplikace, zvláště pokud se týká základních prvků konceptu, tedy stimulace somatické, vestibulární a vibrační, nevyžaduje finančně příliš

náročné

pomůcky a

další

materiální

zabezpečení,

přesto

její

zařazení

do ošetřovatelské praxe přináší pacientům velký profit, který stále není zcela doceněn. Aby se situace změnila ve prospěch pacientů, je pro úspěšnou aplikaci konceptu potřebná ochota a snaha ošetřujícího personálu poskytnout svým klientům opravdu humánní péči na základě vlastních erudovaných teoretických poznatků a následných praktických dovedností. To vyžaduje pochopení a týmovou spolupráci všech, kteří se na ošetřování nemocného podílejí. (Friedlová, 2003). V odborné literatuře nalezneme popisy kazuistik různých pacientů, u nichž důsledná a správná aplikace technik Bazální stimulace prokazatelně přispěla ke zlepšení zdravotního stavu a k zvýšení úrovně kvality jejich života. Nelehká životní situace každého takového člověka, který nám byl svěřen do péče, by měla zdravotníky motivovat ke snaze poskytnout mu tu nejlepší individuální péči, která je v jejich silách. Koncept Bazální stimulace k tomu poskytuje vhodnou příležitost. (Friedlová, 2007a).

Bakalářská práce se nejprve zabývá teoretickými souvislostmi, mezi něž patří všeobecná definice konceptu, popis jeho základních prvků, dále význam integrace konceptu do ošetřovatelské péče. Pro důkladnější zmapování dané problematiky jsme provedli průzkum na pracovištích dvou zdravotnických zařízení. Jedno je certifikovaným a dále supervidovaným pracovištěm a druhé má sice k dispozici pracovníky proškolené v Základním kurzu Bazální stimulace, ale není supervidováno ani certifikováno. Průzkum se zaměřuje se na zjištění, do jaké míry si ošetřující personál obou zdravotnických zařízení osvojil základní prvky konceptu a jak je aplikuje. V bakalářské práci jsme si určili tyto cíle: • Shrnout základní teoretické poznatky o konceptu. • Upozornit na prospěšnost integrace konceptu Bazální stimulace do ošetřovatelské péče. • Popsat průběh vzdělávání a uplatnění konceptu v ošetřovatelské praxi. • Prostřednictvím dotazníkové metody zkoumat způsoby integrace jeho základních prvků do ošetřovatelské praxe na pracovištích dvou různých poskytovatelů zdravotní péče. • Na základě poznatků z průzkumné části práce navrhnout co nejefektivnější doporučení pro další postup integrace konceptu do přímé péče o pacienty na lůžkových odděleních následné péče. Mezi základní zdroje informací využitých v této bakalářské práci patří především aktuální odborné publikace zabývající se daným tématem, dále odborné časopisy, sborníky, internetové zdroje a aktuální legislativa, také interní metodické materiály odborníků, kteří se věnují problematice Bazální stimulace. Zvolením daného tématu pro bakalářskou práci se tedy snažíme poskytnout praktický příspěvek k v současnosti aktuálně diskutovanému tématu, jímž je nalezení efektivní cesty, jak význam a prospěšnost praktikování konceptu Bazální stimulace ještě více přiblížit odborné ošetřovatelské veřejnosti, aby tak následně tato praxe skutečně přispěla ke zkvalitnění ošetřovatelské péče o pacienty.

13

1 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY V první kapitole sumarizujeme základní poznatky vztahující se ke konceptu Bazální stimulace - jeho pojetí, principy a historický vývoj, dále základní prvky včetně technik jejich realizace. Popíšeme systém vzdělávání v konceptu a následné supervize a certifikace pracovišť s ním pracujících. Osvojení si těchto základních poznatků je nepostradatelné pro všechny, kteří se rozhodli s tímto konceptem pracovat. Koncept se nadále vyvíjí a reaguje na nové vědecké poznatky především z neurofyziologie, vývojové psychologie, ošetřovatelství a pedagogiky. Proto se nenazývá metodou, ale konceptem. (Friedlová, 2006)

1.1 VÝZNAM KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE V OŠETŘOVATELSTVÍ

Při své každodenní práci v oboru ošetřovatelství se setkáváme s pacienty, kteří často vykazují různé stupně poruch z oblasti vnímání, pohybu a komunikace a tak následně trpí nedostatkem podnětů. Koncept Bazální stimulace je jednou z mnoha možností a postupů, kterými můžeme zkvalitnit naši přímou ošetřovatelskou péči. Přináší totiž do ošetřovatelství stále ještě ne zcela samozřejmý pohled a poskytuje ošetřujícímu personálu možnost vnímat nový rozměr své práce, protože uplatňování ošetřovatelské nabídky s bazálně stimulujícími technikami může mít i terapeutické účinky. (Friedlová, 2002). Jako důkaz k tomuto tvrzení mohou posloužit výsledky ošetřovatelského výzkumu (Friedlová, 2007b) a také mnohé popsané kazuistiky. (Friedlová, 2007a). Jedním z nejnáročnějších úkolů pro ošetřujícího je správně definovat potřeby konkrétního pacienta, porozumět způsobu, jak komunikuje a na základě správného vyhodnocení těchto poznatků mu poskytnout lepší podmínky pro orientaci, jistotu a další rozvoj v jeho konkrétní životní situaci. (Friedlová, 2009).

Koncept Bazální stimulace je možné

definovat jako interaktivní, komunikaci a vývoj podporující stimulační systém, který do svého zájmu zahrnuje všechny oblasti lidských potřeb. Pracuje se základními prvky, jimiž jsou pohyb, komunikace a vnímání. (Friedlová in Kalvach a kol., 2011). Zapracovává je do systému každodenních ošetřovatelských intervencí. Při práci s konceptem však používáme pro ošetřovatelskou intervenci spíše výraz ošetřovatelská nabídka. Toto slovní spojení totiž lépe vyjadřuje potřebu rozeznat aktuální pacientovy potřeby a reagovat na ně odpovídajícím způsobem. Pokud totiž nám pacientova reakce napovídá, že jsme 14

nezvolili vhodnou ošetřovatelskou nabídku, musíme mu nabídnout jiný způsob bazálně stimulující péče. (Friedlová, 2009). Počátek vývoje konceptu Bazální stimulace se datuje do sedmdesátých let 20. století, kdy jeho základy vypracoval německý speciální pedagog prof. Dr. Andreas Fröhlich na bázi svých zkušeností z práce s dětmi trpícími různým stupněm těžkých kombinovaných, tzn. somatických a zároveň intelektových postižení. S těmito dětmi není možné navázat běžnou verbální komunikaci pro přítomnost těžkých změn v oblasti vnímání, protože jejich schopnosti jsou zde velice omezené, někdy žádné. Frölich použil poznatky z anatomie, fyziologie, neurologie, speciální psychologie a pedagogiky a využil je na podporu senzomotorické komunikace. Na základě schopnosti lidského těla vnímat podněty a zároveň na ně reagovat přes komunikační kanál somatického a vibračního vnímání dokázal navázat úspěšnou komunikaci s těmito dětmi. To umožnilo u dětí podpořit vývoj a zkvalitnit jim prožívání. Autor konceptu vycházel z předpokladu, že zprostředkováním vjemů ze svého těla, čili vnímáním vlastního tělesného schématu, podporujeme rozvoj, obnovu či udržení pohybových, kognitivních i komunikačních schopností člověka. Praxí se tento předpoklad potvrdil. (Friedlová, 2007b). Od poloviny osmdesátých let 20. století participuje na vývoji konceptu profesorka Christel Bienstein, původem sestra pracující v intenzivní medicíně, která rozšířila a převedla možnosti využití konceptu z praxe pedagogické do ošetřovatelské péče. S úspěchem aplikovala principy konceptu do každodenní péče o pacienty ve vigilním kómatu a dokázala tak smysl integrace tohoto komunikačního a vývoj podporujícího konceptu do problematiky ošetřovatelské péče o nemocné, jejichž schopnost komunikace, vnímání a pohybu je značně omezena nebo změněna. (Friedlová, 2007b). Čtyřicetiletá historie vývoje konceptu Bazální stimulace umožnila díky spolupráci s mnoha dalšími odborníky, aby se koncept etabloval i v dalších oblastech, zejména v geriatrické, paliativní, psychiatrické a neonatologické ošetřovatelské péči. V klinické praxi se aplikací konceptu dosáhlo natolik přesvědčivých výsledků, že se staly stimulem pro mnoho odborníků z medicínské oblasti. Ti jej podpořili vlastními vědeckými studiemi. Společným úsilím jejich i lidí z přímé ošetřovatelské praxe tak vznikla taková forma konceptu Bazální stimulace, která je velmi dobře integrovatelná do každodenní ošetřovatelské péče. (Friedlová, 2002). Touto spoluprací tak koncept získal jedinečnou strukturu, která umožňuje, aby s ním mohly pracovat u téhož pacienta různé profese tvořící ošetřovatelský tým – lékařský a ošetřující personál, fyzioterapeuti, sociální pracovník, logoped, psycholog ale i další osoby, např. rodinní příslušníci. (Friedlová in Kalvach a kol., 2011). Pro účely 15

konceptu Bazální stimulace pro všechny tyto profese s ním pracující se používá termín terapeuti. (Friedlová 2007b). Do České republiky (dále ČR) přivedla koncept PhDr. Karolína Friedlová, která se s ním seznámila jako sestra pracující na univerzitní klinice v Mnichově. Tam získala praktické zkušenosti s aktivním používáním konceptu a poprvé ho představila české zdravotnické veřejnosti v roce 2000 prostřednictvím publikační a přednáškové činnosti. Absolvovala nejprve odborné kurzy a později i studium ve Vídni, čímž se stala certifikovaným lektorem konceptu Bazální stimulace a je oprávněna užívat titul Praxisbegleiter für Basale Stimulation® in der Pflege (tj. certifikovaný průvodce pro uvádění konceptu Bazální stimulace® do praxe). Od roku 2003 lektoruje různé druhy kurzů Bazální stimulace.

V roce 2005 byl založen v České republice INSTITUT Bazální

stimulace®, který slouží jako garant kvality náplně seminářů, dále v proškolených zařízeních zdravotní a sociální péče provádí supervizi a v neposlední řadě poskytuje poradenskou činnost týkající se využití a správné aplikace konceptu. (Friedlová 2007b). Cílem poradenské činnosti a supervize je pomoc ošetřujícímu personálu při řešení individuálních potřeb klientů a také korekce aplikovaných technik. (Friedlová in Kalvach a kol., 2011). Bazální stimulace je konceptem, který podporuje vnímání nemocného člověka tím, že mu zprostředkovává smyslové vjemy a stimuluje tím organismus pro lepší vnímání okolního světa. Pouze takový pacient, který v potřebné chvíli vnímá své tělo, je schopen díky použití vhodného informačního kanálu vnímat své okolí. (Friedlová, 2009). Smyslové vnímání se vyvíjí již v embryonálním období a celý život má pro člověka nezastupitelný význam, protože díky schopnosti vnímat je člověk schopen se naučit pohybovat a komunikovat. Základními prvky konceptu tedy jsou: •

vnímání,

•

pohyb,

•

komunikace. Prvky jsou mezi sebou úzce propojeny a vzájemně se ovlivňují. Vnímání totiž

umožňuje pohyb a naopak komunikace je možná díky vnímání a pohybu. Nemocní s různými stupni změn v oblasti vnímání, pohybu a komunikace jsou proto omezeni ve vnímání okolí či vlastní osoby. Koncept Bazální stimulace ale nepracuje s jejich deficity, nýbrž se zachovalými schopnostmi. Vychází totiž z faktu, že každý je schopen úplně v každé situaci alespoň něco některým ze svých smyslů vnímat. (Friedlová, 2002). 16

Cílené stimulující podněty pacientovi poskytujeme pomocí systému technik Bazální stimulace. Ze současných vědeckých poznatků víme, že schopnost vnímání se rozvíjí již v embryonální fázi vývoje člověka a to nejprve v oblasti somatické – informuje nás o vlastním těle, poté vnímání vibrační – chvění, zvuky a následně vnímání vestibulární, díky němuž kontrolujeme polohu těla. Poté se během prenatálního následně postnatálního vývoje vyvíjí další schopnosti percepce. Techniky konceptu se proto člení na prvky základní a nástavbové stimulace. Prvky základní stimulace jsou: •

somatická,

•

vibrační,

•

vestibulární. Prvky nástavbové stimulace jsou tyto další typy stimulace:

•

taktilně-haptická (hmatová),

•

olfaktorická (čichová),

•

optická (zraková),

•

auditivní (sluchová),

•

orální (vjemy z dutiny ústní). (Friedlová, 2014). V pojetí konceptu Bazální stimulace nahlížíme na pacienta jako na rovnocenného

partnera, člověka s určitou minulostí a schopnostmi. (Friedlová, 2002). Techniky Bazální stimulace jsou vhodné pro širokou škálu nemocných, u nichž došlo vlivem onemocnění k různě závažným změnám v oblasti vnímání, hybnosti a komunikace. Proto vhodná kombinace těchto technik, při respektování pacientovy individuality, jeho potřeb a zdravotního stavu, nám umožní rozšířit a zkvalitnit ošetřovatelskou nabídku a poskytnout tak nemocnému humánní péči. Integrací základních prvků stimulace totiž rozvíjíme navázání bazálního kontaktu v neverbální rovině, usnadňujeme orientaci a vnímání vlastního těla, zajišťujeme základní životní aktivity a potřeby. Příkladem jsou dýchání, příjem potravy, toaleta, polohování. Další nástavbové prvky s využitím pacientových autobiografických prvků stimulují hybnost, pocit jistoty a bezpečí, sebeobslužné aktivity a komunikaci v kontextu sociálních vztahů. (Friedlová in Kalvach a kol., 2011). Konceptem Bazální stimulace tedy stimulujeme a podporujeme u pacienta vnímání vlastního těla, okolí a vlastní identity, usnadňujeme mu navázání komunikace s okolím, zvládnutí orientace v prostoru a čase, zlepšujeme lokomoční schopnosti a psychomotorický vývoj. Umožňujeme pacientovi prožívat svůj život v co nejvyšší možné kvalitě i v případě 17

onemocnění se špatnou prognózou tím, že respektujeme jeho autonomii a právo na důstojné prožívání. (Friedlová, 2014). Podobné využití má koncept v geriatrii především při péči o pacienty s demencí. Jeho aplikace u seniorů vede ke zlepšení schopnosti sebeobsluhy, čímž saturuje potřebu seberealizace a přispívá k příjemným pocitům, které ve výsledku posilují duševní pohodu a somatické zdraví. (Friedlová, 2012). Předpokladem pro komplexnost a úspěšnost uplatňování konceptu Bazální stimulace jsou také dobré sociální a komunikační kompetence terapeuta. Efektivní komunikace je rozhodujícím předpokladem pro účinně poskytovanou péči vzhledem ke snaze správně identifikovat potřeby osob, jimž svou péči poskytujeme. (Pokorná, 2010). Kromě důkladné znalosti správného provedení technik různých druhů stimulace je potřebné důsledně dodržovat pravidla komunikace s pacientem, shrnutá do tzv. Desatera Bazální stimulace. V deseti bodech (viz příloha A) identifikuje nejdůležitější pravidla, kterých je vhodné se při poskytování bazálně stimulující péče v komunikaci s pacientem držet. (Friedlová, 2014). Abychom byli schopni vybrat z mnoha možných ošetřovatelských nabídek pro klienta tu pravděpodobně nejvhodnější, je prospěšné znát pacientovu biografickou anamnézu. Předejdeme tak zbytečným negativním reakcím pacienta na možná dobře míněný, ale nevhodně poskytovaný způsob péče. „Biografická anamnéza v konceptu Bazální stimulace zohledňuje návyky pacienta, aby mohla být poskytována co nejosobnější ošetřovatelská péče.“ (Friedlová, 2007b, s. 140) Každý člověk je jedinečná bytost, charakteristická svými specifickými životními návyky, zvyky, prožitky a vzpomínkami a sociálním prostředím. Biografická anamnéza obsahuje údaje např. o spánkových návycích pacienta, o praktikách nefarmakologického tlumení bolesti, o oblíbených osobních věcech, o preferovaných vůních či hudbě, barvách, jídle apod. Získáním konkrétních biografických dat od pacienta a také jeho příbuzných – v případě, že nám je pacient není schopen sám sdělit – získáváme cenné informace, které využijeme především pro volbu podnětů v aplikaci technik nástavbové stimulace. (Friedlová, 2010). Autorka Procházková shodně popisuje využití biografie jako možnosti pochopit spojnici mezi minulostí a přítomností postižené osoby. Se znalostí pacientovy minulosti může terapeut lépe chápat současné pacientovy reakce, což mu umožní nalézt nové vhodné prvky pro plánování individuální přímé péče. Využívání poznatků z biografie je tedy jednak prospěšné pro nemocného a zároveň pomáhá profesionálům k zachování respektu a úcty k životu konkrétního člověka, o nějž pečuje. (Procházková, 2014).

18

1.2 ZÁKLADNÍ PRVKY KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE

Somatická stimulace je jedním ze základních prvků, se kterými v konceptu pracujeme, s cílem omezit stavy neklidu, navázat kontakt na nonverbální úrovni, zlepšit vnímání vlastního tělesného obrazu. (Friedlová in Kalvach a kol., 2011). Základním prostředkem somatické stimulace je dotek, což je přirozený způsob neverbální komunikace beze slov. Je však nutné zdůraznit, že „koncept Bazální stimulace není doteková terapie a nelze ji s tímto pojmem zaměňovat. Koncept Bazální stimulace ale pracuje s dotekem (strukturované techniky stimulace vnímání tělesného schématu) a klade velký důraz na kvalitu doteku.“ (Friedlová, 2014, s. 5). Díky dotekům přijímáme již od prenatálního období mnoho impulsů. Cílem kvalitního doteku je poskytnout pacientovi pocit důvěry, jistoty a orientace. Ruce terapeutů tak zprostředkovávají pacientům nepřeberné množství informací, proto je důležité, aby doteky byly poskytovány cíleně a strukturovaně. Nejasné, nečekané a chaotické doteky totiž vyvolávají nejistotu, strach a pocit zmatku. Avšak je nutné mít na paměti, že každý má na svém těle určitá místa specificky citlivá na dotek jiné osoby. Proto je důležité si uvědomit, že ne každý dotek na různých částech těla je nemocnému příjemný a je nutné sledovat jednotlivé reakce pacienta na konkrétní doteky. Je tedy velmi důležité, jakou má dotek kvalitu, intenzitu a lokalizaci. (Friedlová, 2014). Předpokladem pro kvalitní dotek je klid, způsob a význam kontaktu, vyvinutá síla, opakování a kontinuita doteku. Naopak matoucí chaotický dotek, časový stres, bolest, chlad, hluk vyvolávají obranné rekce organismu, nejistotu, strach, neschopnost orientace v dané situaci, zvyšuje se svalový tonus. Abychom zabránili rozvoji nežádoucích reakcí pacienta, je vhodné dodržovat následující pravidla: omezovat doteky lehké a krátkodobé, rušivé a chaotické, nepracovat uspěchaně. Dotek má být klidný, provedený vždy celou plochou ruky (ne jen prsty) a poskytovaný po celou dobu konstantním tlakem. Kvalitu doteků také negativně ovlivňuje větší počet rukou současně na pacientově těle, pro něj není jednoduché se orientovat v situaci a pro terapeuty zase koordinovat vzájemně tlak a pohyb svých rukou. Velmi podstatným momentem, který omezuje nežádoucí reakci pacienta, je iniciální dotek. Jak již bylo řečeno, nečekané a necílené doteky vyvolávají u nemocných se změnami vnímání chaos, nejistotu a strach. Každý podnět, který přichází nečekaně, pacienta leká. Proto dbáme na to, abychom dali pacientovi vždy jasně najevo, kdy naše přítomnost a činnost u něj začíná a kdy končí. Tuto informaci nejlépe poskytneme formou 19

iniciálního doteku. Vhodnými místy pro iniciální dotek je rameno nebo paže u lidí se změnami vědomí, protože ti mají oslabené vnímání akrálních částí těla. Ruka pak je nejvhodnějším místem pro ostatní, protože kontakt rukou každý vnímá jako ritualizovanou formu pozdravu. Iniciální dotek také vždy doprovodíme oslovením. Zvolený způsob iniciálního doteku zaznamenáme do pacientovy dokumentace. (Friedlová, 2014). Je vhodné zvolený způsob viditelně zaznamenat na standardizovanou kartičku u lůžka každého pacienta, protože všichni poskytovatelé zdravotní nebo sociální péče, kteří přijdou do kontaktu s ním, musí iniciální dotek respektovat a při zahájení a ukončení činnosti ho nemocnému poskytnout. (Friedlová, 2007b). Techniky, kterými poskytujeme somatickou stimulaci na základní úrovni, jsou: •

celková tělesná koupel – povzbuzující, zklidňující, neurofyziologická koupel,

•

polohování – poloha mumie, hnízdo, mikropolohování,

•

masáž stimulující dýchání,

•

kontaktní dýchání – s vibrací, bez vibrace. Uvedené typy somatické stimulace lze poskytovat různým způsobem – na sucho,

jako koupel na lůžku nebo ve vaně, sprše. Využíváme pomůcky z různých druhů materiálů – žínky, froté ponožky, tělová mléka, koupelové oleje. Tyto techniky můžeme také navzájem kombinovat. Celková tělesná koupel bývá v rutinní ošetřovatelské péči prováděna většinou při ranní hygienické péči, často ve spěchu, současně dvěma či více pracovníky. Celková koupel dle konceptu Bazální stimulace probíhá však podle jiných pravidel, přesto nemusí být o nic víc časově náročná. Účinek koupele je založen na principu inervace chlupu či vlasu na pokožce. Nervová pleteň kolem jeho kořínku registruje směr pohybu chlupu a informaci předává do mozku. Pohyb ve směru růstu chlupu nebo vlasu přinášejí zklidnění, pohyb opačný proti směru růstu způsobuje zvýšení úrovně vědomí a pozornosti pacienta, zvyšují tepovou frekvenci a svalový tonus, působí povzbudivě. Podle toho, jakého cíle chceme u pacienta dosáhnout, zvolíme tedy způsob koupele buď povzbuzující, nebo zklidňující. Zklidňující tělesnou koupel provádíme u nemocných, u kterých chceme podpořit stimulaci vnímání tělesného schématu, redukci stavů neklidu, zmatenosti a dezorientace a navození tělesného uvolnění. Je vhodná pro pacienty s mentální retardací, s různými typy demencí, pro nemocné ve vigilních stavech a kómatech pro podpoření vnímání tělesného schématu, pro lidi ustrašené, hyperaktivní, neklidné, se zvýšeným svalovým tonem,

20

s poruchami spánku, pro předčasně narozené děti, pro umírající jako empatická doprovázející péče apod. Povzbuzující tělesnou koupel provádíme naopak u těch nemocných, u kterých chceme zvýšit úroveň pozornosti, podpořit aktivitu a připravit je na následné dění, např. působení fyzioterapeuta. Kontraindikována je tato péče u pacientů s čerstvým krvácením do mozku, se zvýšeným nitrolebním tlakem a u Parkinsonovy nemoci. Praktické provádění zahájíme iniciálním dotekem a informací pacientovi o koupeli způsobem adekvátním jeho stavu vědomí. Vždy dodržujeme několik zásad: u každého mytí se pacienta dotýkáme oběma rukama, neodcházíme od pacienta, dbáme na kontinuitu doteků, eliminujeme rušivé momenty a zajistíme klidnou atmosféru a příjemnou teplotu vody. Na druhou stranu těla ležícího pacienta přecházíme za použití přehmatu (neopouštíme tělo nemocného) pokud možno směrem kolem noh, ne přes hlavu. Ošetřující, který koupel provádí, nevěnuje během jejího provádění jakoukoliv pozornost třetí osobě. Délka koupele by neměla přesáhnout 15 minut. Pokud začínáme obličejem, je vhodné podle stavu pacienta použít asistované mytí – svojí rukou vedeme při umývání obličeje ruku pacienta. Dále pokračujeme na hrudníku, pak končetiny, nakonec záda. Směr pohybu volíme podle druhu koupele, tzn. u zklidňující po směru růstu chlupů, u povzbuzující naopak proti směru růstu. Při osušování postupujeme stejným způsobem. Své postupy zároveň pacientovi pro lepší orientaci slovně popisujeme. (Friedlová, 2014). Třetím způsobem provedení celkové koupele je zařazení neurofyziologické stimulace. Jejím cílem je umožnit nemocným s kompletními či parciálními pohybovými poruchami jedné poloviny těla opět lépe vnímat tuto postiženou stranu a tak ji lépe zařadit do svého tělesného schématu. Z tohoto důvodu techniku zařazujeme do ošetřovatelské nabídky pacientům s hemiplegiemi, po úrazech nebo operacích mozku s následkem dočasných nebo trvalých hemiplegií.

Základem pro tuto techniku se stal koncept

Bobathových, kteří pracovali se systémem vyvolávání vzpomínek na pohybové vzory v souvislosti s uvědomováním si postižené strany těla. Je velmi důležité umožnit pacientovi během neurofyziologické stimulace opticky sledovat průběh na vlastním těle. Pacientovi totiž musíme nejprve umožnit vnímat zdravou stranu svého těla, aby si mohl pak uvědomit, jak se cítí jeho druhá, postižená strana. K tomuto účelu uvedeme pacienta do polohy polosedě, můžeme použít zrcadlo, pokud nosí brýle – nasadíme mu je. Stimulující dotek začínáme na zdravé polovině těla, zvýrazníme střed těla, pokračujeme a tím přenášíme vjem na postiženou stranu. Postup opět slovně komentujeme. Můžeme pracovat způsobem asistované stimulace, kdy vlastní rukou vedeme postiženou končetinu 21

pacienta, nebo zapojíme nemocného do činnosti tak, že se stimuluje zdravou rukou podle pokynů terapeuta pacient sám. (Friedlová, 2007b). Polohování jako druhá technika somatické simulace na základní úrovni podporuje vnímání tělesného schématu u těch pacientů, kteří jsou ohroženi degenerativní habituací. Označujeme tak stav, kdy člověk ležící dlouhodobě v jedné poloze zvláště na měkké antidekubitní matraci postupně ztrácí pocit vlastních konkrétních tělesných hranic. K tomu může dojít již po třiceti minutách nehybného ležení, stav nastává nejrychleji u pacientů dezorientovaných. Nedostatek senzorických podnětů, málo podnětné okolí a nedostatek pohybu omezuje přísun informací, následně psychika a vnímání těla probíhají jednotvárně. Pacient je dezorientovaný v čase a prostoru, projevují se poruchy komunikace, poškození intelektu a nápadné chování, jako např. sebepoškozování, což je vlastně projev autostimulace, tj. snahy tento stav nečinnosti nějak přerušit. Stav ještě zhoršují poruchy spánku, horečky, bolesti a účinky některých léků. Změnami polohy těla lze docílit stimulace

nejen

somatické,

ale

i

vestibulární.

Využíváme

k tomu

techniky

mikropolohování, dále tzv. polohu mumie a polohu hnízdo. Všechny uvedené způsoby lze navzájem kombinovat. Polohy pravidelně měníme, protože necháme-li nemocného v jedné poloze ležet déle než 90 minut, opět to vede k habituaci. K podpoře vnímání vlastního tělesného schématu využíváme při polohování rozmanité pomůcky, jako jsou různě tvarované perličkové polohovací pomůcky, srolované deky, ručníky atd. (Friedlová, 2014). Zajímavá je i možnost využití canisterapeutických psů jako dalšího druhu „polohovací pomůcky.“ Používá se s výhodou zvláště u dětí, především pro polohu hnízdo. Stejně tak lze využít při zapojení rodiny do péče i polohování pacienta tělem jemu nejbližší osoby, nejobvyklejším příkladem je polohování dítěte tělem matky. V obou těchto případech tak vlastně ještě přirozeně dochází ke kombinaci polohování s kontaktním dýcháním. Někteří klienti dokonce reagují na tento způsob polohování mnohem příznivěji než na polohování pouhými polštáři a dekami, rychleji u nich dojde k výraznějšímu snížení nežádoucího svalového napětí. (Friedlová, 2007b) Do pojmu mikropolohování zařazujeme drobné manipulace jako je propletení prstů rukou, překřížení dolních končetin, položení rukou na hrudník, uchopení nohy vlastní rukou, střídání poloh na různě tvrdých a měkkých matracích atd. Poloha hnízdo nabízí pacientům pocit jistoty a bezpečí, navozuje příjemné pocity klidu a vede opět k lepšímu vnímání hranic vlastního těla. Nabídneme ji pacientům ve fázi odpočinku, po vyšetřeních, po dýchání stimulující masáži nebo během noci. Pomůckami jsou perličkové polštáře, vaky nebo srolované měkké deky a válce. Jimi ohraničíme tělo 22

nemocného v takové poloze, kterou dle biografické anamnézy preferuje. Může se jednat o polohu vleže na zádech, na boku s pokrčenými nohami, na břiše či jinou jemu příjemnou. Je vhodné mít po ruce dostatek dek, abychom mohli modulovat každou dolní končetinu zvlášť. Pacienta přikryjeme opět v souladu s biografickou anamnézou buďto s odkrytými rameny, případně založíme deku až za ramena. (Friedlová, 2014). Poloha mumie kromě vnímání tělesných hranic zajišťuje intenzivnější vnímání vjemů z vlastního těla. Je vhodná pro pacienty neklidné, zmatené, lítostivé a depresivní, dezorientované, dlouhodobě upoutané na lůžko. Budeme potřebovat prostěradlo nebo deku, opět perličkové polštáře nebo srolované měkké deky. Nemocného informujeme adekvátním způsobem o námi zamýšleném postupu, předem můžeme použít zklidňující stimulaci. Podložíme mu hlavu polštářem, ruce položíme na hrudník. Poté pacienta v poloze na zádech zavineme do prostěradla nebo deky. Obložením celého těla srolovanými ručníky, dekou, válci můžeme kombinovat polohu mumie s polohou hnízdo. Pacient však nesmí být zavinut natolik pevně, aby mu to bránilo v možnosti se z této pozice sám bez cizí pomoci vymanit. V poloze mumie ho necháme ležet tak dlouho, dokud je mu to příjemné, průběžně sledujeme jeho reakce. (Friedlová, 2014) Masáž stimulující dýchání (dále MSD) je vedle celkové tělesné koupele a polohování třetí technikou somatické stimulace. Díky dýchání jako základní životní potřebě může člověk získat mnoho informací o vlastní existenci. Friedlová (2014, s. 22) poukazuje na to, že „lidé se změnou vnímání tělesného schématu vykazují povrchní zrychlené dýchání. To způsobuje nedostatečnou ventilaci všech částí plic, k zhoršené výměně plynů mezi zevním a vnitřním prostředím.“ Nedostatečná ventilace je příčinou snížení tělesné síly, následný nedostatek energie tak neumožňuje nemocnému dostatečně vnímat svět okolo a reagovat na dění kolem sebe. Pacient stále více rezignuje na aktivní výměnu stimulů mezi ním a okolním sociálním prostředím. Aplikace MSD umožní pacientům dosáhnout klidného, pravidelného a hlubokého dýchání, čímž se snižuje vyplavování stresových hormonů do krve a tak se uvolní psychomotorické napětí. MSD má také velký význam v komunikaci s nemocným, naladěním na stejnou dechovou frekvenci umožňuje totiž terapeutovi projevit empatický vztah i beze slov. Abychom dosáhli žádaného terapeutického cíle, je nutné tuto techniku správně aplikovat a to vyžaduje od terapeuta především kontinuální trénink. MSD můžeme považovat za součást dechové rehabilitace, proto ji zařazujeme do ošetřovatelské nabídky u pacientů s povrchním dýcháním, s různými poruchami v pravidelnosti dechu, pacientům, kteří mají inhalační masku.

Dále se dá technika využít pro nefarmakologické tlumení bolesti, 23

u pacientů s depresemi a poruchami spánku, se změnami ve vnímání vlastního těla nebo jako součást empatického doprovázení umírajících. (Friedlová, 2007b). Při masáži používáme olej nebo pleťové mléko, pro aplikaci volíme primárně záda pacienta, ale pokud to není možné, lze využít i ventrální stranu hrudníku. Pacienta posadíme do pohodlné polohy, ale masáž lze provádět i v leže na boku nebo na břiše. Používáme celou plochu svých dlaní, nejprve provedeme minimálně 3x za sebou pomalý tah kolem páteře oběma rukama současně směrem od zátylí k sakrální oblasti. Dbáme na kontinuitu doteků, nikdy nesmí obě ruce najednou opustit pacientovo tělo. Používáme přiměřený a stále stejný tlak. Poté pokračujeme tak, že provádíme na zádech symetricky na obou stranách tři kruhy pod sebou, které se vždy mírně prolínají. Tím zvedáme a roztahujeme hrudník do stran. Pacientovi ještě můžeme zpříjemnit masáž aromaterapií, naopak relaxační hudba se nedoporučuje, protože její rytmus nemusí být vždy zcela v souladu s rytmem dýchání pacienta. K podpoře vykašlávání sekretu z dýchacích cest můžeme při posledním kruhu svýma rukama obemknout pacientův hrudník a použít v době výdech vibraci spolu s mírně zvýšeným tlakem dlaní. Zde už kombinujeme techniku s jedním ze způsobů kontaktního dýchání, kdy se nám nabízí opět několik možností, např. položení jedné nebo obou rukou terapeuta i klienta na hrudník v různých vzájemných kombinacích, výdech lze opět podpořit lehkým stlačením hrudníku a vibracemi terapeutovy ruky. Dalším způsobem je i forma hrudník na hrudník, opět s využitím blízkého člověka. (Friedlová, 2014). Vibrační stimulace je po stimulaci somatické dalším základním prvkem konceptu Bazální stimulace, kterým se zabýváme. Jejím cílem je zajistit stimulaci receptorů pro vnímání vibrací. Ty rozlišujeme na receptory uložené v kůži, tzv. Vater Paciniho tělíska a receptory hluboké citlivosti, které jsou uloženy ve svalech, dále šlachách a vazivovém aparátu kloubů a kostí. Tato stimulace je prospěšná pro pacienty s hlubokou mentální retardací, ve vigilních stavech, dále pro pacienty imobilní v rámci přípravy na následnou vertikalizaci. U pacientů s krvácivými stavy, s poruchou integrity kůže a s varixy je ale kontraindikována. Možnosti k zařazení vibrací do stimulace jsou rozmanité, využíváme hlasu a rukou jak terapeuta tak nemocného, dále různé vibrující přístroje určené pro rehabilitační péči nebo i vibrační zubní kartáčky, holicí strojky, vibrující hračky, k využití se nabízejí vibrující lehátka. Pro aplikaci vibrací volíme na ruce dlaň, zevní nebo vnitřní stranu lokte, rameno. Na noze použijeme patní kost, vnitřní nebo vnější koleno, dále pak hřeben kosti pánevní. Pacient vnímá vibrace ve směru z periferie dovnitř těla. Dodržujeme několik 24

pravidel: pacienta uložíme do pohodlné polohy, ideální je polohovací perličkový vak. Pracujeme podél skeletu a postupujeme s distálního k proximálnímu směru a po celou dobu aplikace intenzivně sledujeme pacientovy reakce. V případě projevů nelibosti proceduru přerušíme. Prakticky provádíme techniku v několika modulacích a jejich vzájemných kombinacích. Hlasu a rukou pacienta nebo terapeuta využijeme tak, že ošetřující vibruje oběma rukama na pacientově těle, nebo při kontaktním dýchání může terapeut mluvit či zpívat. Tato vibrace tzv. tělo na tělo, kdy si ošetřující či rodinný příslušník opře v pohodlné poloze horní polovinu těla nemocného o vlastní hrudník a vibrace vyvolává vlastním zpěvem nebo broukáním, je zvláště účinná u pacientů na odděleních intenzivní péči v kómatu a v následných fázích probouzení. Další možností je položit vlastní ruku pacienta na jeho hrudník a nemocný vnímá vibrace, jestliže u toho současně mluví nebo zpívá. Vibrující technické pomůcky a hračky zase přikládáme na klouby, nebo je jen na nějakou dobu vložíme pacientovi do ruky. (Friedlová, 2014). Posledním ze tří základních prvků konceptu Bazální stimulace je stimulace vestibulární. Vestibulární aparát, jinak též rovnovážné ústrojí je součástí středního ucha. Má úzkou souvislost se sluchovým orgánem a oba jsou uloženy v tzv. blanitém labyrintu. Jeho střední část je vyplněna endolymfou, která má podobné složení jako plazma. Pohyb endolymfy působí na vláskové buňky Cortiho orgánu a informace se tak dále posouvá nervovými drahami do centrální nervové soustavy. Tímto způsobem získáváme informace o poloze vlastního těla a jeho pohybu v prostoru. Správně fungující vestibulární aparát se podílí na zajištění koordinace pohybu, rovnováhy a stabilizace oběhového systému. (Rokyta, Marešová, Turková, 2009). Pokud však je vlivem snížené pohybové aktivity delší dobu v nečinnosti, podléhá také habituaci. Náhlé rychlé změny polohy v této situaci pak způsobují pacientům nepříjemné problémy, jako nauzeu, kolapsy, bolesti hlavy a zvýšené svalové napětí. Citlivá aplikace technik vestibulární stimulace tedy umožňuje nemocnému redukovat závrať z otáčivého pohybu, posílit informace o vlastní poloze v prostoru a udržet pohyb endolymfy ve vestibulárním aparátu. Z tohoto důvodu je vhodná pro péči o lidi upoutané na lůžko déle než 3 dny a s omezenou možností pohybu, u lidí ve vigilním kómatu, s těžkou mentální retardací a u těch pacientů, kde se vyvíjí spasticita extenzorů a flexorů. Techniku také uplatníme při přípravě pacienta na intenzivnější pohybovou rehabilitaci. (Friedlová, 2014). Mezi techniky vestibulární stimulace řadíme: houpací pohyby v lůžku např. v poloze mumie, velmi pomalé otáčivé pohyby hlavy, pohyb ovesného klasu. Využíváme 25

houpací křesla nebo závěsné houpací vaky, také elektrická polohovací lůžka. Nejjednodušší způsob uplatnění jsou nepatrné střídavé rotační pohyby pacientovou hlavou, kdy ji pevně uchopíme do svých rukou tak, abychom nezakrývali obličej a zároveň aby hlava zůstala v kontaktu s podložkou. Hlavou otáčíme v obou směrech 3 až 5x. U ležících pacientů je vhodné provádět vestibulární stimulaci před každou větší změnou polohy. Provedeme to tak, že vždy nejprve uvedeme hlavu nemocného do pozice ve směru zamýšlené změny polohy, pohyb těla následuje poté. V pozici vsedě nebo polosedě na lůžku může klient sám nebo za naší pomoci provádět houpací pohyby, polohu stabilizuje opřením dlaní o podložku. Další možností je technika ovesného klasu v poli, kdy terapeut sedí nebo klečí za pacientem, pevně fixuje jeho hrudník na svém těle a také hlava je opřená o hrudník terapeuta. Pomalý pohyb pak probíhá opisováním pomyslné ležaté osmičky. Pohybově aktivnější pacienty pomůžeme usadit např. do houpacího vaku a ten si pak může sám řídit příjemnou intenzitu pohybu odrážením nohou. (Friedlová, 2007b). V předcházejícím textu jsme popsali tři základní prvky konceptu Bazální stimulace, tedy stimulaci somatickou, vibrační a vestibulární. Bylo již zmíněno, že techniky všech těchto druhů stimulace jsou velmi dobře integrovatelné do základní ošetřovatelské péče a také velmi dobře kombinovatelné mezi sebou. Jestliže použijeme techniky všech tří druhů stimulace najednou, pak hovoříme o tzv. trilogii. Velmi dobrým příkladem pro vysvětlení tohoto pojmu je situace, kdy matka objímá vsedě na klíně dítě, mluví na něj nebo zpívá a zároveň se oba současně zvolna v rytmu pohybují. Je to moment, který přináší dítěti vjemy všech tří základních technik, navíc probíhá i stimulace auditivní, optická i olfaktorická. Není pochyb, že aplikace trilogie přináší oběma zúčastněným mnoho pozitivních stimulů, nemocný se psychicky zklidňuje, prohlubuje se dýchání, snižuje se svalové napětí. Je možné dosáhnout efektu trilogie i bez tělesného kontaktu, a to pomocí pohybu např. na trampolíně. (Friedlová, 2007b). Několikrát byla zdůrazněna potřeba poskytovat bazálně stimulující péči odborným způsobem, aby nedošlo k poškození pacienta neodbornými postupy. Za tímto účelem byl vytvořen akreditovaný vzdělávací program pro tento koncept, který je tvořen vícestupňovým systémem kurzů. Jejich náplní je postupné získávání a prohlubování vědomostí i praktických dovedností v aplikaci konceptu. Výuku teorie i praktická cvičení zajišťují registrovaní lektoři.

26

1.3 SYSTÉM VZDĚLÁVÁNÍ V KONCEPTU BAZÁLNÍ STIMULACE

Teoretické vědomosti a praktické dovednosti pro aplikaci konceptu Bazální stimulace získají zájemci v akreditovaných vzdělávacích programech, které organizuje INSTITUT Bazální stimulace. Tato vzdělávací instituce byla založena v roce 2005 a je akreditována v České republice Ministerstvem zdravotnictví (dále MZ ČR), Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. INSTITUT Bazální stimulace je členem Mezinárodní asociace Bazální stimulace, Asociace PALMA (Profesní asociace lektorů mezinárodně akreditovaných), Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR. Ve Slovenské republice (dále SR) získal INSTITUT Bazální stimulace akreditaci Ministerstva zdravotnictví SR a společnost je také smluvním partnerem Slovenské komory sester a porodních asistentek. (INSTITUT Bazální stimulace, 2014a). Výuka konceptu se organizuje ve čtyřech na sebe navazujících kurzech. Akreditace u všech zmíněných institucí zajišťuje možnost široké škále profesí se s konceptem seznámit a posléze s ním i pracovat při péči o své klienty. Jedná se o lékaře, nelékařské zdravotnické pracovníky včetně logopedů a psychologů, dále o pracovníky v sociálních službách, speciální pedagogy včetně asistentů a vychovatelů. Jedná se dosud o naprosto jedinečné vzdělávání, které umožňuje všem odborníkům různých profesí pečujících o téhož klienta jít identickou cestou a tím ho podporovat v procesu vývoje. Koncept Bazální stimulace tak v péči o jednoho klienta všechny profese sjednocuje ve spolupráci na stejném cíli, podporuje kvalitu, bezpečnost péče a v neposlední řadě také šetří náklady. Kvalita vzdělávání, garance obsahu kurzů a profesionalita lektorů je zajištěna přísným dohledem na dodržování podmínek Mezinárodní asociace Bazální stimulace. Koncept takto garantuje bezpečnost péče a chrání pacienty před poškozením nekompetentní osobou. Absolventi jednotlivých certifikovaných kurzů obdrží vždy certifikát mezinárodní asociace, který je platný v celé Evropské unii (dále EU). Dále získají dle své profese certifikát příslušného ministerstva. V oblasti zdravotnictví v ČR získají nelékařská zdravotnická povolání zvláštní odbornou způsobilost. V SR získávají lékaři a nelékařské profese absolvováním akreditovaného vzdělávacího programu Bazální stimulace certifikovanou pracovní činnost. Pouze certifikovaným kurzem získané vědomosti a dovednosti pak absolventům dávají postupně se rozšiřující kompetence k aplikaci a integraci postupů Bazální stimulace do ošetřovatelské či jiné profesní péče o svěřené klienty. 27

Základní kurz Bazální stimulace (dále BS) poskytne teoretické vědomosti o vědeckých východiscích a vývoji konceptu, o neurofyziologických podkladech realizace konceptu, o komunikačním procesu s lidmi se změnami kognitivních funkcí, dále se posluchači naučí praktické dovednosti potřebné pro uplatňování základních prvků – stimulace somatické, vibrační a vestibulární. Poučí se o integraci autobiografických prvků do struktury péče a o struktuře individuálních plánů v kontextu dokumentu „10 centrálních evropských cílů“ (viz příloha B). Nástavbový kurz BS navazuje na základní, podmínkou pro účast je absolvování základního kurzu s nejméně dvouměsíčním odstupem. Kurz rozšiřuje teoretická odborná východiska konceptu, přidává poznatky z prenatální a postnatální vývojové psychologie, věnuje se práci s autobiografickými prvky při stimulaci vnímání, pohybu a komunikačních schopností. Zařazuje praktický nácvik technik pro nástavbové prvky, tj. stimulaci vizuální, auditivní, orofaciální, olfaktorickou, taktilně-haptickou. Prohlubující kurz BS I a II je určen pro absolventy obou předcházejících kurzů, organizovaných Institutem.

Cílem obou kurzů je opakovat a postupně prohlubovat

všechny doposud získané teoretické i praktické informace a dovednosti, dále se naučit pracovat se změnami svalového napětí a se spasticitou. V kurzech se prohlubují další praktické dovednosti, např. diametrální stimulace dolních končetin, dále se rozšiřují dovednosti práce s biografií klienta. Zájemci se mohou přihlásit i do dalších vzdělávacích programů, které INSTITUT Bazální stimulace organizuje. Týkají se dalších oblastí souvisejících s konceptem, jako je např. manipulace s imobilním klientem dle konceptu kinestetické mobilizace, či vzdělávací program týkající se sexuality seniorů s demencí. Nespornou výhodou také je, že INSTITUT Bazální stimulace je schopen zajistit lektorování kurzů přímo na pracovištích zájemce. Kurzu se tak může zúčastnit najednou více zaměstnanců téhož pracoviště. (INSTITUT Bazální stimulace, 2014b). Zkušenosti ukazují, že se jedná o efektivní způsob účinné integrace modelu do přímé péče. V současné době je koncept v Evropě integrován do klinické praxe většiny pracovišť a také je součástí osnov výuky ošetřovatelství. (Friedlová, 2009). V České republice je koncept zařazen do tematických plánů studijních programů ošetřovatelství od r. 2004 (Friedlová, 2007b) a je podmíněno odbornou kompetencí vyučujícího ve vztahu ke konceptu, tzn. učitel musí být absolventem certifikovaných kurzů. Dále je koncept v ČR zohledněn ve vyhlášce MZ ČR č. 55/2011 Sb., která stanovuje činnosti zdravotnických pracovníků. Zde je v § 4 v odstavci 1 v bodě h) koncept jmenován. Podle této vyhlášky může sestra provádět Bazální stimulaci s ohledem na prevenci poruch mobility. 28

INSTITUT Bazální stimulace zajišťuje pro zájemce nejen výše popsaný certifikovaný systém kurzů, ale nabízí i následnou supervizi proškolených pracovišť. Pojem „supervize“ mají zaměstnanci obecně stále ještě tendenci považovat za synonymum pro „kontrolu“. Avšak jak uvádí Baštecká (2009) je supervize odborná činnost, kdy prostřednictvím pozorování, rozhovorů, cílených otázek a komentářů rozebírá supervizor společně se supervidovaným cíle, kvalitu práce, procesy a vztahy dané supervidované oblasti. Záměrem je zvýšení schopnosti sebereflexe, což přispívá ke zvýšení kvality práce. O supervizi si může požádat samo pracoviště zpravidla po několikaleté integraci konceptu do základní péče. Samotný proces supervize probíhá třífázově, poslední fázi představuje odborný audit aplikovaných prvků do přímé péče. Pokud supervidované pracoviště splňuje kritéria zadaná Mezinárodní asociací Bazální stimulace, pak je mu vydán certifikát „Pracoviště Bazální stimulace“, jehož platnost trvá 3 roky a poté je potřeba prodloužit ho novou resupervizí. Supervizor po ukončení šetření zároveň pracovišti předá protokol, kde jsou zaznamenány zjištěné skutečnosti, tento protokol však není veřejný a slouží jen potřebám daného objednavatele. Cílem supervize je zajištění kontinuální kvality poskytované péče, analýza kazuistik, korekce a analýza způsobu provádění jednotlivých technik, poskytnutí sebereflexe a zpětné vazby zaměstnancům, seznámení se s novinkami v konceptu a v neposlední řadě také konzultace a doporučení ke správnému vedení dokumentace. (Friedlová, 2013a). Lze říci, že získání certifikátu je pro poskytovatele péče věcí vysoké prestiže. Systém supervizí a certifikace je totiž dalším indikátorem kvality poskytované péče, jehož výsledky může dotčené pracoviště zařadit do své evidence v rámci strategie ošetřovatelské praxe založené na důkazech. V ošetřovatelství se takto podchycený systém praxe stává velmi přínosným. Umožňuje totiž zlepšení a zkvalitnění péče na základě uplatnění relevantních vědeckých informací při určování efektivních ošetřovatelských nabídek. (Hanzlíková, 2011). Někteří poskytovatelé zdravotních či sociálních služeb považují získání tohoto certifikátu za jeden z důležitých předpokladů pro získání dalších mezinárodních akreditací v oblasti kvality péče. (Friedlová, 2013a). Pro rodinné příslušníky pacientů je to zároveň cenné ujištění, že o jejich blízké je postaráno nejen vysoce profesionálně, ale také s empatickým přístupem. Od roku 2003 do konce roku 2014 bylo v ČR a SR celkem proškoleno 309 zařízení poskytujících zdravotní péči nebo sociální služby. Od roku 2006 v obou republikách proběhla supervize celkem v 96 zařízeních a následně jim byl udělen certifikát (Friedlová in Kozoň, Bašková, 2015). Počet proškolených i supervidovaných pracovišť postupně 29

narůstá, konkrétní údaje jsou průběžně aktualizovány na webových stránkách. (INSTITUT Bazální stimulace, 2014c). Od roku 2012 se začíná rozvíjet i další aktivita v zahraničí, a to na Ukrajině. V červnu tohoto roku proběhl s velkým úspěchem v Ústavu sociální péče pro postižené děti ve vesničce Višany historicky první Základní kurz BS v této zemi. (Friedlová, 2013b). Po získání odborných kompetencí absolutoriem výše uvedených kurzů by měl být každý člen ošetřujícího týmu schopen adekvátně integrovat prvky konceptu do základní ošetřovatelské péče. Praxe ukazuje, že je plně kompatibilní s dalšími ošetřovatelskými koncepty a modely, např. s konceptem Bobathových, s konceptem kinestetiky, s Vojtovou metodou, canisterapií, muzikoterapií atd. (Friedlová, 2006). Oblast práce s biografií se zase prolíná např. do transkulturního ošetřovatelství a modelu Leiningerové (Kutnohorská, 2013) nebo jako podklad pro tvorbu individuálních plánů péče, jak je popisuje Procházková. (2014). Prostor všem pro sdílení zkušeností, vzájemnou koordinaci a spolupráci pak poskytuje Asociace PALMA.

1.4 INTEGRACE KONCEPTU DO OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE

Ošetřovatelství je v odborné literatuře charakterizováno množstvím definicí. Každá vystihuje podstatu profese z hlediska zájmu autora o určitou praktickou problematiku ošetřovatelství. Hanzlíková (2011, s. 24) uvádí definici vypracovanou Královským kolegiem ošetřovatelství ve Velké Británii, která říká, že: „ošetřovatelství je použití klinických rozhodnutí v poskytování péče, která umožňuje lidem zlepšit, chránit nebo obnovit zdraví, vyrovnat se se svými zdravotními problémy a dosáhnout co možná nejlepší kvalitu života i navzdory chorobě, invaliditě až po smrt.“ Tato definice dobře umožňuje uplatnit filozofii konceptu jako holistické, vysoce humánní a pomáhající ošetřovatelské péče. Na pacienta by měli ošetřující vždy pohlížet jako na jedinečnou individualitu s vlastní minulostí a sociálním kontextem, ne brát v úvahu pouze jeho současnou fyzickou či mentální indispozici. Současné pojetí ošetřovatelské péče nestaví jen na terapeutově subjektivním výběru ošetřovatelských nabídek z mnoha ošetřovatelských konceptů, ale uvědomuje si rovnocennou důležitost také dalších dvou prvků ošetřovatelské péče, a těmi jsou integrace příbuzných do péče a autobiografická anamnéza. Příbuzné můžeme zapojit

do

přímé

péče

a

rovněž

s nimi

spolupracujeme

v oblasti

získávání

Rovnocenné zastoupení těchto tří pilířů

autobiografických anamnestických údajů.

současného ošetřovatelství nám tak zaručuje pokrytí všech oblastí pacientových potřeb. 30

(Friedlová, 2009). Výši profitu konkrétního pacienta z aplikace prvků konceptu Bazální stimulace je pak možné objektivně posoudit právě podle toho, jak komplexně jsou dokumentovány jednak nabízené prvky, do jaké míry je péče kontinuální a ne nahodilá, dále pacientovy reakce na jejich aplikaci a také míra zapojení příbuzných do péče. Při studiu ošetřovatelství se nejčastěji setkáváme s Maslowovou hierarchií teorie potřeb, která v pyramidě vzestupně řadí pět nejdůležitějších oblastí lidských potřeb. Základnu pyramidy tvoří základní tělesné a fyziologické potřeby, v druhém stupni najdeme potřebu bezpečí a jistoty, dále potřebu lásky a spolupatřičnosti, čtvrtou úroveň představuje potřeba úcty a uznání a na vrchol pyramidy Maslow zařadil potřebu seberealizace. Filozofie této teorie říká, že tyto potřeby jsou od svého základu (prvního stupně) člověku motivací nejprve k odstranění nějakého nedostatku, aby pak byly dosaženy hodnoty vlastního bytí. Z uvedeného vyplývá, že potřeby je nutné saturovat od základní úrovně vzestupným směrem, jinak konání ztrácí smysl. (Šamánková a kol., 2011). V konceptu Bazální stimulace pomáháme nemocnému saturovat tyto potřeby pomocí systému Deseti centrálních evropských cílů, které slouží pro sestavení struktury individuálních plánů péče u poskytovatelů zdravotní péče (viz příloha B). Cíle zohledňují všechny potřeby člověka tak, jak je prezentuje Maslowova hierarchie. Dokument sestavili po několikaleté kooperaci s kolegy z praxe z celé EU Prof. Frölich a Prof. Bienstein a jejich platnost je denně ověřována klinickou praxí. (Friedlová, 2009). Při integraci bazálně stimulující péče do naší každodenní praxe ve zdravotnických zařízeních je účelné dodržovat několik pravidel. Za prvé je důležité promyšleně plánovat ošetřovatelskou nabídku tak, aby reagovala na aktuální potřeby pacienta a zároveň zohlednila jeho denní rytmus. Každá aktivita má být plánována takovým způsobem, aby byla pro pacienta příjemným zážitkem. Dále by poskytovaná péče měla být důsledná a ritualizovaná. To v praxi znamená, že zohledňujeme rituály biografické anamnézy, delegujeme péči v týmu a na příbuzné nemocného, dodržujeme pravidel iniciálního doteku a oslovení a péči strukturujeme během dne v koordinaci s dalšími týmy. K dodržení konsekventnosti, plánování a ritualizace nám pak dobře poslouží systematická dokumentace průběhu bazálně stimulující péče, která se tak stává rovnocennou součástí celé pacientovy zdravotní dokumentace mapující průběh jeho hospitalizace. Umožňuje zaznamenat nejen prováděné výkony, ale i rekce nemocného na stimulaci, vývoj stavu vědomí, komunikace i pohyblivosti, sledovat souvislosti. Správné vedení dokumentace (viz příloha C) je v neposlední řadě znakem poskytování vysoce profesionální péče. (Friedlová, 2009). Ve prospěch integrace konceptu do ošetřovatelské péče hovoří i zjištění 31

autorky Lyskové, která se ve své bakalářské práci zmínila o pozitivním přínosu BS péče i pro ošetřující personál. Její respondenti uváděli, že při využívání prvků BS v péči o nemocné se zlepšuje úroveň vzájemné komunikace mezi pacientem a terapeutem, lépe se navazuje vzájemný kontakt a klienti projevují větší důvěru v personál. (Lysková, 2006). Absolvování Základního kurzu BS (viz příloha D) a pozice koordinátora ošetřovatelských týmů se staly autorce této práce motivací pro podporu integrace konceptu do ošetřovatelské péče i na odděleních současného pracoviště, tato integrace však doposud probíhala poněkud nesystémově. Rozhodli jsme se proto efektivní integraci konceptu Bazální stimulace do základní ošetřovatelské péče použít jako průzkumné téma a zpracovat je tak, abychom využili osvědčených zkušeností jiných pracovišť, které již s konceptem delší dobu pracují.

1.5 PRŮZKUMNÁ OTÁZKA, CÍLE PRŮZKUMU A PRŮZKUMNÉ HYPOTÉZY

Oblast efektivní integrace konceptu Bazální stimulace do základní ošetřovatelské péče jako vytipované průzkumné téma jsme konkretizovali položením průzkumné otázky, jejíž formulaci uvádíme: Jaký je rozdíl mezi pracovištěm certifikovaným v konceptu Bazální stimulace a pracovištěm necertifikovaným, pokud jde o způsob integrace základních prvků konceptu do každodenní ošetřovatelské péče? S ohledem na stanovený cíl práce a po prostudování teoretické báze vztahující se k celkové koncepci a aplikaci konceptu Bazální stimulace do ošetřovatelské péče na pracovištích poskytujících zdravotní péči jsme v práci určili tyto cíle průzkumu: •

Analyzovat průběh integrace konceptu Bazální stimulace na pracovištích ve dvou různých zdravotnických zařízeních. Pracoviště mají srovnatelnou velikost a zaměření péče – jedná se o poskytovatele následné péče.

•

Zjistit úroveň praktické implementace základních prvků bazálně stimulující péče, tedy technik stimulace somatické, vestibulární a vibrační na pracovišti bez certifikace a na pracovišti, kde proběhla supervize a následně získalo statut certifikovaného pracoviště.

•

Zjistit způsob dokumentace jednotlivých aplikovaných prvků na pracovištích obou zdravotnických zařízení.

•

Porovnat

úroveň

motivace

zaměstnanců

obou

analyzovaných

pro implementaci konceptu do každodenní ošetřovatelské péče.

32

pracovišť

•

Zmapovat, jak v obou určených zdravotnických zařízeních probíhá spolupráce s rodinnými příslušníky pacientů, aby byla zajištěna kontinuita péče.

•

Zjistit vztah mezi způsobem aplikace základních prvků konceptu spolu se zapojením blízkých osob pacientů do bazálně stimulující péče a výší profitu pro pacienty v obou sledovaných zařízeních poskytovatelů zdravotní péče. Na dané informační bázi jsme formulovali následující průzkumné hypotézy, jimiž

chceme blíže popsat vytipované oblasti dané problematiky a které jsme následně ověřili prostřednictvím realizovaného průzkumu. Podkladem pro jejich konstrukci se staly interní neveřejné materiály INSTITUTU Bazální stimulace obsahující zkušenosti z dosud proběhlých supervizí různých pracovišť pod vedením PhDr. Karolíny Friedlové. • Hypotéza č. 1: Čím vyšší je zastoupení absolventů Základního kurzu BS na pracovišti, tím více jsou zaměstnanci informováni o konceptu a motivováni pro jeho integraci do praxe. • Hypotéza č. 2: Čím vyšším počtem absolventů Základního kurzu BS pracoviště disponuje, tím více prvků somatické, vibrační a vestibulární stimulace systematicky a kontinuálně integruje ošetřující tým do základní ošetřovatelské péče. • Hypotéza č. 3: Na certifikovaném pracovišti je ve vyšší četnosti a kvalitě vedena dokumentace o BS (včetně zaznamenávání a pravidelné evaluace reakcí pacientů na BS) než na pracovišti necertifikovaném. • Hypotéza č. 4: Ošetřující tým certifikovaného pracoviště ve vyšší četnosti zapojuje do bazálně-stimulující péče blízké osoby pacientů než ošetřující tým na pracovišti necertifikovaném.

33

2 METODOLOGIE PRŮZKUMU V souladu se stanovenými prioritami cílů a hypotéz popsaných v závěru předchozí kapitoly se tato aktuální kapitola zabývá určením konkrétních kroků v oblasti metodologie průzkumu. Při jejich plánování jsme čerpali z odborné literatury popisující výzkum v oboru ošetřovatelství. (Bártová, Sadílek, Tóthová, 2005).

2.1 PRŮZKUMNÝ VZOREK, MÍSTA ŠETŘENÍ

Soubor respondentů byl sestaven záměrným vlastním výběrem na základě poznání dané problematiky. Průzkum za účelem analýzy integrace konceptu Bazální stimulace do základní ošetřovatelské péče proběhl na odděleních dvou různých poskytovatelů zdravotní péče Moravskoslezského kraje v ČR, kdy oba jsou zaměřeni na péči následnou, takže je dodržen požadavek na srovnatelnost podmínek na obou pracovištích. Byli osloveni pracovníci všech profesí podílející se na přímé péči o pacienty (kromě lékařů), tj. sestry, zdravotničtí asistenti, rehabilitační pracovníci, ošetřovatelé a sanitáři, sociální pracovníci. Tento výběr odpovídá popisu terapeutického týmu, který má možnost využívat prvky Bazální stimulace, jak bylo vysvětleno v teoretické části řešené problematiky. Prvním zdravotnickým zařízením je Léčebna dlouhodobě nemocných (dále LDN) Ostrava - Radvanice, což je detašované pracoviště Městské nemocnice Ostrava. Následující údaje a data byla získána při osobní návštěvě tohoto poskytovatele autorkou práce. Jedná se o pracoviště certifikované pro práci s konceptem Bazální stimulace. LDN se skládá ze 4 lůžkových oddělení s celkovým počtem lůžek 124. Pracuje zde celkem 64 zaměstnanců výše specifikovaných profesí. V LDN Ostrava - Radvanice s konceptem začali pracovat v roce 2004, první supervize proběhla dne 18.12.2006 a po jejím úspěšném průběhu byl Institutem Bazální stimulace ve Frýdku-Místku udělen certifikát „Pracoviště Bazální stimulace.“ Další resupervize proběhly v letech 2009 a 2013, současný certifikát má platnost do 17.9.2016 (viz příloha E). Zaměstnanci jsou průběžně proškolováni v kurzech BS. K financování kurzů bylo využito prostředků z evropských dotačních fondů určených pro vzdělávání. Proškoleno pouze v Základním kurzu BS je nyní celkem 15 zaměstnanců, převážně sester. Nástavbovým kurzem prošli další 3 zaměstnanci, 1 je absolventem Prohlubujícího kurzu.

Pro rok 2015 je naplánováno proškolit další

2 zaměstnance v Základním kurzu BS, 3 zaměstnance v Nástavbovém a 3 v Prohlubujícím 34

kurzu BS. Každé oddělení má stanovenou osobu, která plní funkci koordinátora BS péče. Mezi nejčastější diagnózy zde hospitalizovaných pacientů patří diagnózy z oborů interních, neurologických, ortopedických a chirurgických. Dlouhodobě zde pečují o nemocné převážně vyšší věkové kategorie s částečně nebo úplně omezenou schopností mobility, s různými druhy demencí, amputací, stomií, s poúrazovými stavy atd. Dalším ze dvou srovnávaných subjektů je Sanatorium Jablunkov a.s. (akciová společnost). Znalost tohoto pracoviště je autorce vlastní, neboť je zde zaměstnána na úrovni středního managementu lůžkových oddělení. Toto zařízení prozatím nefiguruje mezi certifikovanými zařízeními dle platných kritérií INSTITUTU Bazální stimulace. V Sanatoriu Jablunkov a.s. se nachází celkem 5 oddělení následné péče, z toho 2 oddělení LDN

a

3

oddělení

poskytující

dlouhodobou

následnou

péči

pro

pacienty

s pneumologickými diagnózami. Celkový počet lůžek je 166 a péči těmto nemocným poskytuje celkem 61 zaměstnanců. V Základním kurzu BS bylo proškoleno v různém časovém horizontu celkem 14 zaměstnanců, také zde bylo částečně využito u některých z nich možností financování pomocí vzdělávacích programů. 3 z tohoto počtu přešli k současnému zaměstnavateli s již absolvovaným kurzem v minulosti. Jiné druhy kurzů zaměstnanci neabsolvovali a ani není stanoven plán dalšího vzdělávání v kurzech BS pro rok 2015. Na jednotlivých odděleních není stanoven nikdo jako koordinátor BS péče. Na dvou odděleních LDN jsou hospitalizováni nemocní s velmi podobnými zdravotními komplikacemi jako na LDN Ostrava - Radvanice. Na zbývajících třech odděleních převažují pacienti s dlouhodobými a vážnými komplikacemi pneumologických diagnóz, často se jedná o stavy velmi závažné, k nimž se ještě často přidružují další interní choroby. Přehledné uspořádání uvedených údajů uvádíme pro srovnání v následující tabulce. Tabulka 01 Srovnatelnost sledovaných subjektů Certifikované Necertifikované Pracoviště: Počet lůžkových oddělení 4 5 Celkový počet lůžek 124 166 Celkový počet zaměstnanců 64 62 Počet proškolených v ZK 15 (tj. 23,5% z celk. počtu) 14 (tj. 22,6% z celk. počtu)

35

2.2 POUŽITÁ METODA – STRUKTUROVANÝ DOTAZNÍK

Pro sběr potřebných empirických dat jsme použili techniku dotazníku. Pro účely průzkumu byl vytvořen strukturovaný dotazník vlastní konstrukce (viz příloha F). Dotazník byl rozčleněn do pěti kategorií, přičemž první čtyři byly věnovány hypotézám průzkumu a pátá se zaměřovala na zjištění demografických údajů. Naší snahou bylo, aby dotazník nebyl příliš podrobný a dlouhý a neodrazoval tak svou složitostí respondenty, aby ale obsahoval dostatečný počet položek k obsáhnutí dané problematiky. Dále jsme věnovali značné úsilí precizní formulaci položek i nabízených možností odpovědí, abychom měli co největší jistotu, že získané výsledku budou odrážet skutečně to, co jsme potřebovali zjistit. Úvodní dvě části dotazníku se zaměřovaly na způsoby a podmínky integrace konceptu Bazální stimulace do základní ošetřovatelské péče. První část dotazníku byla proto věnována úrovni povědomí a znalostí respondentů o konceptu a jeho možností využití v péči o pacienty. Druhá část zjišťovala skutečné využití technik základních prvků konceptu, zajímala se o případné překážky v jejich integraci do každodenní ošetřovatelské praxe. Následující třetí a čtvrtá část mapovala úroveň profitu samotných pacientů z aplikace technik pro základní prvky konceptu Bazální stimulace. Tento profit je možné objektivizovat

hlavně

sledováním

vývoje

individuálních

reakcí

nemocných

na ošetřovatelskou nabídku obsahující prvky konceptu a sledováním míry uplatnění holistického přístupu, zde reprezentovaného zapojením příbuzných do péče a zohledněním biografických zvláštností každého konkrétního pacienta. Třetí část dotazníku tedy monitorovala obsah a úroveň dokumentace technik konceptu na pracovišti a čtvrtá část se věnovala způsobům spolupráce ošetřujícího personálu a blízkých osob pacientů, dále způsobům zjišťování autobiografických údajů potřebných pro individuální plány péče. Poslední pátá část obsahovala základní demografické údaje potřebné pro orientaci v problematice a následnou interpretaci výsledků průzkumu, tj. dotazovala se na status pracoviště konkrétního respondenta vzhledem k certifikaci v konceptu, na respondentův věk, délku praxe ve zdravotnictví, pozici v týmu atd. Využili jsme je k popisu bližší charakteristiky zvoleného průzkumného vzorku. Do struktury dotazníku jsme kromě dotazů na demografické údaje zakomponovali celkem 22 položek. Byly to jednak otázky uzavřené typu otázek dichotomických i polytomických. Dále jsme použili otázky polouzavřené s možností doplnění jiné vlastní 36

varianty odpovědi respondentem. K získání co nejpřesnějších výsledků posloužily i otázky filtrační. Dotazník obsahoval podrobné pokyny pro respondenty sloužící jako návod na jeho vyplnění. (Bártlová, Sadílek, Tóthová, 2005).

2.3 ORGANIZACE PRŮZKUMU A ZPŮSOB ZPRACOVÁNÍ VÝSLEDKŮ

Pro ověření srozumitelnosti položek dotazníku jsme provedli v přípravné fázi pilotní šetření, kterého se zúčastnilo 15 respondentů. Podle získaných cenných připomínek a zkušeností jsme částečně upravili a zpřesnili formulaci několika položek dotazníku tak, abychom dosáhli co nejpřesnějších výsledků. K realizaci průzkumného šetření u obou poskytovatelů zdravotní péče jsme získali souhlas jejich náměstkyň pro ošetřovatelskou péči (viz příloha G, H). Samotné dotazníkové šetření v LDN Ostrava - Radvanice (certifikované pracoviště) i v Sanatoriu Jablunkov a.s. (necertifikované pracoviště) proběhlo ve dnech od 23.2.2015 do 6.3.2015. Dotazníkové formuláře byly doručeny vedoucím sestrám jednotlivých oddělení osobně s vysvětlením obsahu a účelu a s žádostí o spolupráci. Následné zpracování získaných odpovědí proběhlo za pomoci metod popisné statistiky, konkrétně jsme data získaná kódováním odpovědí zadali do frekvenční tabulky a provedli výpočty absolutních a relativních četností. Jedná se o statistické výpočty patřící do skupiny relativních ukazatelů, které označujeme jako poměrná čísla. Absolutní četnost hodnoty sledovaného statistického znaku udává počet jeho výskytů v daném statistickém souboru. Poměr absolutní četnosti ve skupině vzhledem k celkovému počtu jednotek v souboru udává pak relativní četnost, která se vyjadřuje v procentech. (Budíková, Králová, Maroš, 2010). K zpracování získaných dat a k vytvoření tabulek a grafů byly využity počítačové programy Microsoft Word a Excel. Na certifikovaném pracovišti LDN Ostrava – Radvanice bylo rozdáno 50 formulářů, vráceno jich bylo celkem 36, z tohoto počtu byly v prvním stupni třídění 2 formuláře pro chybné vyplnění vyřazeny z procesu zpracování průzkumných dat. Jiná kritéria pro vyřazení se nevyskytla. Do konečného zpracování bylo zařazeno 34 vyplněných dotazníků. Na necertifikovaném pracovišti Sanatorium Jablunkov a.s. bylo k zachování proporcionality rozdáno formulářů 60, vrácených vyplněných dotazníků bylo celkem 52. Z tohoto počtu byly ihned vyřazeny 4 dotazníky kvůli špatnému vyplnění. Dalších

37

8 dotazníků bylo vyřazeno v druhém stupni, jehož průběh bude následně podrobně popsán v další kapitole. Z tohoto pracoviště bylo ke konečnému zpracování použito 40 dotazníků. Rozhodující údaje sloužící k bližšímu popisu návratnosti dotazníků, jejich zpracování a také údaje potřebné ke konkrétnímu popisu zúčastněných respondentů v podobě demografických údajů uvádíme opět v přehledných tabulkách. Tabulka 02 Návratnost dotazníků Pracoviště: Původně rozdané dotazníky Celková návratnost Vyřazeno v 1. stupni Vyřazeno v 2. stupni Konečné zpracování

50 36 2 0 34

Certifikované (= 100%) (= 72% z původních)

(= 68% z původních) (= 94% z navrácených)

60 52 4 8 40

Necertifikované (= 100%) (= 87% z původních)

(= 67% z původních) (= 77% z navrácených)

Tabulka 03 Charakteristika respondentů vyřazených v 2. stupni Certifikované Necertifikované Pracoviště: Počet 0 8 let Průměrný věk 0 45 let Průměrný celkový počet let praxe 0 20 let Průměrný počet let praxe na pracovišti 0 8 let Pozice v týmu: sestra 0 2 zdravotnický asistent 0 1 ošetřovatelka/sanitářka 0 3 rehabilitační pracovník 0 2 Tabulka 04 Charakteristika respondentů zařazených do analýzy průzkumu Certifikované Necertifikované Pracoviště: Počet 34 40 Průměrný věk 43 let 47 let Průměrný celkový počet let praxe 16 let 23 let Průměrný počet let praxe na pracovišti 9 let 12 let Pozice v týmu: sestra 17 26 zdravotnický asistent 7 0 ošetřovatelka/sanitářka 9 10 rehabilitační pracovník 1 4

38

3 VÝSLEDKY PRÁCE V následující kapitole bakalářské práce prezentujeme výsledky našich zjištění, které jsme pro lepší orientaci uspořádali do tabulek, umožňujících přehledné srovnání situace v obou sledovaných subjektech. Numerické označení tabulek odpovídá numerickému označení položky v dotazníku.

3.1 KVANTITATIVNÍ ANALÝZA

Prezentaci v dotazníkovém šetření zjištěných skutečností uvádíme v kontextu určených průzkumných hypotéz a příslušných položek v dotazníku, které se k dané konkrétní hypotéze vztahují. První průzkumná hypotéza byla definována tvrzením: „Čím vyšší je zastoupení absolventů Základního kurzu BS na pracovišti, tím více jsou zaměstnanci informováni o konceptu a motivováni pro jeho integraci do praxe“. V dotazníkovém šetření ji reprezentovaly položky č. 1, 2, 3, 4, 5, 6 a 7. Účelem dotazování bylo zjistit, do jaké míry jsou zaměstnanci pracovišť obou sledovaných poskytovatelů zdravotní péče obecně informováni o obsahu konceptu a jak dalece ho považují za prospěšný pro pacienty a tudíž jak dalece jsou ochotni integrovat koncept do své každodenní praxe. Myslíme si totiž, že vlastní osobní zkušenost s konceptem získaná účastí na Základním kurzu BS je pro pracovníka jednak nenahraditelným zdrojem relevantních informací o konceptu a také silným zdrojem motivace pro jeho užívání v praxi. Položka č. 1 „Znáte alespoň rámcově obsah konceptu BS?“ se dotazovala na základní znalost obsahu pojmu Bazální stimulace. Jejím smyslem bylo odlišit respondenty na ty, kteří jsou schopni dále relevantně odpovědět na všechny položky dotazníku a na druhou skupinu, která nedisponuje potřebnými znalostmi využitelnými pro účely průzkumu. Tabulka 1 Základní znalost obsahu pojmu BS Pracoviště:

Certifikované

Ano Ne Součet:

34 0 34

Necertifikované

100 % 0% 100 %

40 8 48

39

83 % 17 % 100 %

Zaměstnanci certifikovaného pracoviště všichni odpověděli, že koncept znají, takže jejich další odpovědi byly využity v plné šíři a zařazeny do celkové analýzy. Zaměstnanci necertifikovaného pracoviště v osmi případech uvedli, že se s konceptem nikdy nesetkali, takže byli požádáni o názor jen na několik základních otázek a dále byli z konečného zpracování vyřazeni (podrobněji viz předchozí tabulky 01, 02, 03, 04). Zpracované odpovědi těchto v druhém stupni vyřazených respondentů uvádíme nyní, připomínáme, že se jedná pouze o respondenty pocházející z necertifikovaného pracoviště. Na otázku v položce č. 2 všech těchto 8 respondentů odpovědělo, že nemají o konceptu žádné poznatky a že nejsou absolventy kurzu BS. Dále (položka č. 3) že nemají dostatek zkušeností,

aby

mohli

posoudit

prospěšnost

konceptu

vzhledem

k pacientům

(v 6 případech), nebo že nejsou přesvědčeni o účelnosti konceptu (ve 2 případech). Šest těchto respondentů by přivítalo možnost se v technikách konceptu proškolit, další dva by tuto možnost nevyužili. Posléze byly tyto dotazníky vyřazeny z konečné celkové srovnávací analýzy. Položka č. 2 „Jak jste se poprvé o konceptu BS dozvěděl/a?“ zjišťovala, jakým způsobem respondenti přišli poprvé s konceptem BS do styku. Bylo navrženo 5 možných situací, které podle našeho názoru mohou být nejčastějšími způsoby, jak se s konceptem setkat. Záměrně jsme nezařadili možnost „absolvování kurzu“, protože se domníváme, že jde-li osoba na kurz, již nějaké minimální povědomí o konceptu má a tuší alespoň rámcově obsah kurzu, čili že kurz není zdrojem skutečně prvotních informací. Tabulka 2 První setkání s konceptem Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta Kvalifikační příprava 6 17,65% 5 12,50% Přednáška, seminář 21 61,76% 19 47,50% Odborná literatura 2 5,88% 10 25,00% Jako rodinný příslušník 0 0 0 0 Pracoviště 5 14,71% 6 15,00% Nemám poznatky 0 0 0 0 34 100% 40 100% Součet:

Pracoviště:

V položce č. 3 „Považujete integraci konceptu BS do přímé ošetřovatelské péče za přínosnou pro pacienta?“ jsme se dotazovali respondentů na názor, zda a v jaké míře považují integraci konceptu do základní ošetřovatelské péče za přínosnou pro nemocné. Bylo možné přiklonit se k jednomu z názorů v rozpětí od maximálně pozitivního k nejméně příznivému. 40

Tabulka 3 Názor na přínos konceptu pro pacienty Pracoviště:

Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta Velmi přínosný 27 79,41% 27 67,50% Částečně 7 20,59% 6 15,00% Nemá vliv 0 0 0 0 Nejsem přesvědčen 0 0 0 0 Nemám zkušenosti 0 0 7 17,50% 34 100% 40 100% Součet: Položka č. 4 „Jste absolventem alespoň základního certifikovaného kurzu BS“ určila poměr, v jakém byli mezi respondenty zastoupeni absolventi Základního kurzu

Bazální stimulace. Zároveň nás v položce č. 5 zajímal počet let uplynulých od jeho absolvování. Výsledky porovnáváme v následujících přehledech. Tabulka 4 Počet absolventů Základního kurzu BS Pracoviště: Ano Ne Součet:

Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta 15 44,12% 14 35% 19 55,88% 26 65% 34 100% 40 100%

Tabulka 5 Průměrný počet let praxe v BS Pracoviště: Certifikované Necertifikované Počet let praxe 6 1,5 Osobní motivace k zájmu o koncept a k absolvování Základního kurzu BS byla předmětem zájmu v položce č. 6. Položka zněla: „Jaký byl Váš osobní primární důvod k absolvování kurzu BS?“ Domníváme se, že důvod vedoucí k přihlášení se na kurz je ve významné spojitosti s tím, s jakým elánem se pak absolvent své teoretické poznatky snaží ověřit vlastní praxí. Tabulka 6 Důvod absolvování Základního kurzu BS Pracoviště:

Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta Požadavek zaměstnavatele 5 33,33% 9 64,29% Nutnost dalšího vzdělávání 0 0 3 21,43% Vlastní zájem o BS 3 20,00% 1 7,14% Vyšší kvalita péče 7 46,67% 1 7,14% Jiný důvod 0 0 0 0 15 100% 14 100% Součet: 41

Ti respondenti, kteří nejsou ještě absolventy Základního kurzu BS, byli dotázáni na případný zájem se ho v budoucnosti zúčastnit v položce č. 7, která zněla: „Pokud nejste absolventem kurzu BS, přivítal/a byste příležitost zúčastnit se ho?“ Zjišťovali jsme tím ochotu se o koncept více zajímat a získat tak vyšší kompetence k jeho aplikaci. Tabulka 7 Zájem o základní kurz BS Necertifikované Certifikované četnost procenta četnost procenta Mám zájem 19 100% 23 88,46% Nemám zájem 0 0 2 11,54% 19 100% 26 100% Součet: Pracoviště:

Druhá průzkumná hypotéza zněla: „Čím vyšším počtem absolventů Základního kurzu BS pracoviště disponuje, tím více prvků somatické, vibrační a vestibulární stimulace systematicky a kontinuálně integruje ošetřující tým do základní ošetřovatelské péče“. K prokázání této hypotézy jsme využili již výše zpracovaných položek č. 4 a 5 a přidali jsme ještě položky č. 8, 9 a 10. Otázkami v těchto položkách jsme konkrétně zjistili, v jaké míře a rozsahu zaměstnanci v obou sledovaných případech skutečně prvky bazálně-stimulující péče zařazují do své ošetřovatelské nabídky. Jak dalece je poskytovaná péče systematická a kontinuální jsme se snažili postihnout položkami č. 11 a 12. Celou hypotézu jsme postavili na předpokladu, že absolventi kurzů mají s aplikací konceptu větší zkušenosti a tedy využívají jeho možností v mnohem větší šíři a systematicky, ne pouze nahodile. Zajímalo nás také, z jaké oblasti překážek pocházejí nejčastější osobní důvody, proč se prvky konceptu konkrétní osoba rozhodne nevyužít, přestože má před sebou pacienta, jemuž by taková péče mohla být prospěšná. Snažili jsme se postihnout i další zdánlivě nesouvisející skutečnosti, které ale pak zařazením do kontextu vypovídají o celkové míře implementace konceptu do každodenního fungování v rámci komplexní ošetřovatelské péče. Odpověď na položku dotazníku č. 8 „Používáte při každodenní přímé péči o pacienty alespoň jednu z technik BS?“ rozdělila respondenty obou subjektů na ty, kteří ve své práci každodenně využívají alespoň jednu ze základních technik BS a na ty, kteří tak nečiní. Respondenti, kteří odpověděli NE, odpovídali pak ještě na položku č. 9 a dále byli vyzváni již jen k vyplnění demografických údajů.

42

Tabulka 8 Každodenní využití Pracoviště: Ano Ne Součet:

Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta 34 100% 34 85,00% 0 0 6 15,00% 34 100% 40 100%

V položce č. 9 „Pokud se rozhodnete nezařadit některou z technik BS do péče, tak z jakého důvodu?“ jsme zjišťovali, co vede respondenty k tomu, že se rozhodnou některou z technik BS neaplikovat, ačkoliv by její užití bylo v dané situaci vhodné. Tentokrát bylo možné označit zároveň i více než jen jednu možnost. Došlo k zajímavé skutečnosti, kdy respondenti certifikovaného pracoviště tuto otázku vůbec nevyplnili a téměř všichni ji přeskočili, ačkoliv k tomu nebyl napsán v dotazníku pokyn.

Pouze mizivá většina

do možnosti „jiný důvod“ vepsala sdělení, že techniky využívají vždy. Protože tato odpověď však ve skutečnosti není jiným důvodem a respondenti jen slovně vyjádřili to, co si většina ostatních patrně jen pomyslela, nezapočítávali jsme tyto odpovědi zvlášť a do tabulky jsme uvedli pouze nulovou hodnotu. Tabulka 9 Důvod nezařazení prvku BS Pracoviště:

Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta Nedostatek informací a metodiky 0 0% 25 33,33% Nedostatek zkušeností 0 0% 19 25,33% Časové nároky 0 0% 17 22,67% Práce pro RHB 0 0% 5 6,67% Nemám kompetence 0 0% 9 12,00% Jiný důvod 0 0% 0 0% 75 100% Součet možností

Procentuální zastoupení aplikace všech základních prvků stimulace somatické, vestibulární a vibrační v poskytované ošetřovatelské péči jsme sledovali v položce č. 10. Ptali jsme se: „Které ze základních prvků BS nejčastěji aplikujete?“ Také zde byla možnost označení více možností odpovědí v různých kombinacích.

43

Tabulka 10 Frekvence využívání základních prvků Pracoviště:

Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta Iniciální dotek 34 31,19% 29 53,70% Polohování 34 31,19% 14 25,93% koupel zklidńující 13 11,93% 4 7,41% koupel povzbuzující 6 5,50% 0 0% koupel neurofyziologická 0 0% 0 0% MSD 9 8,26% 4 7,41% Vibrace 2 1,83% 1 1,85% Vestibulární stimulace 11 10,09% 2 3,70% 109 100% 54 100% Součet možností Rozsah poskytované bazálně-stimulující péče všeobecně vzhledem k okruhu do ní zahrnutých pacientů sledovala položka č. 11, která zněla: „Komu konkrétně na vašem

pracovišti poskytujete BS péči?“ Chtěli jsme si ověřit, jak na daném pracovišti zaměstnanci vnímají systém zařazování pacientů do BS péče. Výsledky uvádíme v následujícím přehledu. Tabulka 11 Rozsah vzhledem k okruhu pacientů Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta Většina pacientů + daný systém 15 44,12% 16 47,06% Závažné diagnózy 7 20,59% 11 32,35% Vlastní uvážení 12 35,29% 7 20,59% 34 100% 34 100% Součet:

Pracoviště:

Podobný problém mapovala položka č. 12 formulovaná takto: „Jak často využíváte prvky BS péče ve své péči u konkrétního pacienta?“ Zde nás problém ale zajímal z pohledu jednoho konkrétního pacienta. Ptali jsme se respondentů na to, jak často aplikují prvky u daného nemocného, zdali pracují podle předem určeného plánu, nebo postupují podle vlastního rozhodnutí v momentální vzniklé situaci. Tabulka 12 Frekvence prvků u konkrétního pacienta Pracoviště:

Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta Součinnost, plán 25 73,53% 2 5,88% Pokaždé, ale samostatně 5 14,71% 16 47,06% Nahodile 4 11,76% 9 26,47% Zřídkakdy 0 0% 7 20,59% 34 100% 34 100% Součet: 44

Položka č. 13 s konkrétním dotazem „Bez ohledu na to, jak dalece s konceptem pracujete – znamená podle Vašeho osobního názoru integrace konceptu do každodenní ošetřovatelské péče čas a práci navíc?“ byla zamýšlena k celkovému ověření a srovnání názorů na koncept (např. korelace s jednou z odpovědí v položce č. 9), jelikož argument, že aplikace konceptu je časově náročnější než běžná ošetřovatelská péče, patří k častým námitkám při diskuzích k zavedení konceptu do praxe. Nakonec však tato položka s výhodou posloužila autorce i k získání obrazu o názoru na tuto problematiku mezi zaměstnanci certifikovaného pracoviště. Tato skupina respondentů totiž neposkytla relevantní odpovědi v položce č. 9, jak bylo popsáno výše. Tabulka 13 Náročnost BS péče Pracoviště: ano ne Součet:

Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta 16 47,06% 26 76,47% 18 52,94% 8 23,53% 34 100% 34 100%

Další třetí průzkumná hypotéza říká, že: „Na certifikovaném pracovišti je ve vyšší kvalitě a četnosti vedena dokumentace o BS než na pracovišti necertifikovaném“. K ověření tohoto tvrzení jsme použili položky č. 14, 15, 16, 17, 18. Zde jsme pracovali s přesvědčením, že teprve kvalitně vedená dokumentace, která obsahuje záznamy náležitých oblastí při uplatňování konceptu (samozřejmě včetně popisu rekcí pacienta a jejich pravidelného hodnocení v kontextu vývoje jeho zdravotního stavu) je průkazná při úvahách o smyslu uplatňování konceptu v praxi a o výši profitu, který z něj pacient má. Položka č. 14 s dotazem: „Vedete na svém pracovišti jakýmkoliv způsobem záznamy o prováděné BS péči?“ opět rozčlenila respondenty ve smyslu dalšího postupu vyplňování dotazníku. Tabulka 14 Vedení dokumentace Pracoviště: Ano Ne Součet:

Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta 33 97,06% 0 0% 1 2,94% 34% 100% 34 100% 34 100%

Z posuzování následujících položek č. 15, 16, 17 a 18 byli vyloučeni respondenti, kteří v předchozí otázce odpověděli NE, což prakticky byli všichni z necertifikovaného pracoviště a jeden respondent z pracoviště certifikovaného. Ti pak pokračovali až položkou 45

č.19, která je součástí již další oblasti průzkumu. Položka č. 15 se dotazovala na to, kdo se na pracovišti podílí na záznamech do dokumentace, v položce č. 16 jsme se zajímali o to, zda dokumentace BS péče je zakomponovaná do standartní ošetřovatelské dokumentace každého pacienta nebo zda je vedena zvlášť. Položka č. 17 zjišťovala, co všechno je součástí dokumentace o BS péči a konečně položkou č. 18 jsme si ověřovali, zda popsaná dokumentace skutečně obsahuje pravidelné hodnocení vývoje pacientových reakcí (tj. evaluaci) jako významný faktor pro konkrétní posouzení prospěšnosti aplikace konceptu pro pacienta. Přehled získaných dat uvádíme v následujících tabulkách. Tabulka 15 Záznamy do dokumentace Pracoviště: Celý tým Jen sestry Někdo jiný Součet:

Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta 15 15,5% 0 0% 28 84,85% 0 0% 0 0% 0 0% 33 100% 0 0%

Tabulka 16 Způsob dokumentace Pracoviště: Součást Samostatná Jinak Součet:

Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta 5 15,5% 0 0% 28 84,85% 0 0% 0 0 0 0% 33 100% 0 0%

Tabulka 17 Součásti dokumentace Pracoviště:

Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta Jen seznam technik 7 21,21% 0 0% Komplet 26 78,79% 0 0% 33 100% 0 0% Součet: Tabulka 18 Zastoupení evaluace v dokumentaci Pracoviště: Ano Ne Součet:

Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta 28 84,85% 0 0% 5 15,15% 0 0% 33 100% 0 0%

46

Poslední čtvrtá oblast šetření popsaná hypotézou „ošetřující tým certifikovaného pracoviště ve vyšší četnosti zapojuje do bazálně-stimulující péče blízké osoby pacientů než ošetřující tým na pracovišti necertifikovaném“ byla prozkoumána pomocí dotazníkových položek č. 19, 20, 21 a 22. Míra a rozsah spolupráce pečujícího týmu s rodinou nemocného je dalším určujícím prvkem, podle kterého lze usuzovat na výši pacientova profitu z bazálně-stimulující péče, protože touto praxí se její možnosti značně rozšiřují. Spolupráce se projevuje v oblastech jako je např. poskytování autobiografických údajů nebo předmětů, tak i v přímém zapojení do péče. Rodina, která považuje aplikaci bazálně-stimulující péče za prospěšnou, se také pravděpodobně ochotněji do ní zapojuje. Položka č. 19 definovaná jako: „Spolupracujete aktivně s rodinou pacienta při BS péči?“ se týkala zjištění, zda vůbec pracoviště s rodinnými příslušníky spolupracuje. Tabulka 19 Spolupráce s rodinou Certifikované četnost procenta Již při hospitalizaci 31 91,19% Edukace - propuštění 2 5,88% Občas 1 2,94% Vůbec 0 0 34 100% Součet: Pracoviště:

Necertifikované četnost procenta 0 0% 4 11,76% 18 52,94% 12 35,29% 34 100%

Opět ti respondenti, kteří odpověděli v předcházející položce, že nespolupracují žádným způsobem s rodinami pacientů, nevyplňovali následující položky č. 20 a 21, vyplnili až poslední 22. položku a demografické údaje. Z certifikovaného pracoviště takto vyřazen nebyl nikdo, z necertifikovaného pracoviště pak nepokračovalo 12 respondentů. Položka č. 20 zjišťovala konkrétní způsob, jakým se na pracovišti s blízkými osobami pacientů pracuje. Bylo možné označit více možností odpovědí v libovolných kombinacích. Tabulka 20 Způsob zapojení příbuzných do péče Pracoviště:

Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta Slovně 29 43,94% 21 67,74% Prakt. nácvik 22 33,33% 10 32,26% Tisk. materiály 15 22,73% 0 0% Jinak 0 0% 0 0% 66 100% 31 100% Součet možností: Položka č. 21 hledala nejčastější konkrétní způsob získávání pacientových

biografických údajů od příbuzných, které jsou důležité pro správný individuální výběr 47

technik BS podle potřeb nemocného. Jejich zakomponováním do ošetřovatelské nabídky tak vzniká péče skutečně individuální, adresná a s největší nadějí na žádoucí příznivou reakci pacienta. Tabulka 21 Získávání biografických údajů Pracoviště:

Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta Jen dotazník 0 0% 0 0% Jen rozhovor 8 23,53% 18 81,82% Kombinace 26 76,47% 0 0% Jinak 0 0% 0 0% Nezjišťujeme 0 0% 4 18,18% 34 100% 22 100% Součet: V poslední položce č. 22 jsme chtěli znát názor respondentů na to, jak podle jejich zkušeností převážně reagují rodinní příslušníci pacientů na aplikaci prvků bazálněstimulující péče u jejich hospitalizovaného blízkého člověka. Kvalita součinnosti blízkých osob nemocných a ošetřujícího personálu je důležitá pro celkové hodnocení kvality poskytované BS péče. Tabulka 22 Hodnocení příbuzných Pracoviště:

Certifikované Necertifikované četnost procenta četnost procenta Pozitivně, podílí se 15 44,12% 5 14,71% Pozitivně, nezapojují se 13 38,24% 6 17,65% Neutrálně 2 5,88% 11 32,35% Nelíbí 3 8,82% 0 0% Nevím 1 2,94% 12 35,29% 34 100% 34 100% Součet:

48

4 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ Souhrn získaných dat, která jsme prezentovali na předchozích stránkách, následně uvedeme do souvislostí s určenými hypotézami v následující čtvrté kapitole, kde se budeme věnovat možným způsobům interpretace průzkumem získaných výsledků. Při vyhodnocování výsledků průzkumu jsme použili k názorné ilustraci nejzásadnějších poznatků grafického znázornění. Naši interpretaci výsledků pak komparujeme s dosud známými průzkumy na podobné téma. Využíváme k tomu výsledky průzkumů v bakalářské práci Odložilíkové (2014) a diplomové práce Šnajdrové (2013). Musíme však upozornit, že nejde o průzkumy zcela srovnatelné ve všech parametrech s naším. My průzkumem srovnáváme podobná pracoviště dvou konkrétních poskytovatelů zdravotní péče se zaměřením na péči následnou, kdy rozdíl mezi nimi spočívá v jejich vztahu k supervizi a certifikaci. Kdežto Odložilíková (2014) získala výsledky na šesti pracovištích zabývajících se především intenzivní medicínou a Šnajdrová (2013) na blíže neurčených odděleních Fakultní nemocnice Motol, Ústřední vojenské nemocnice Praha a Městské nemocnice v Plzni a nelze přesně identifikovat, zda se jedná o pracoviště certifikovaná pro práci s konceptem, či nikoliv.

4.1 VYHODNOCENÍ ZÍSKANÝCH DAT A DISKUZE

Průzkum s tématem konceptu Bazální stimulace se zabýval porovnáním pracovišť dvou různých poskytovatelů zdravotní péče se zaměřením na péči následnou. Šnajdrová (2013) zjistila, že celkově ze všech druhů specializací oddělení, kteří s konceptem pracují, tvoří následná péče 20,50 %. Smyslem našeho průzkumného šetření bylo zjistit míru efektivity implementace konceptu do každodenní péče o pacienty na pracovištích dvou konkrétních poskytovatelů zdravotní péče a tak identifikovat způsoby vhodných přístupů k řešení této problematiky, které by pak následně mohly být s výhodou využity dalšími zájemci o implementaci konceptu jako praktická doporučení a inspirace. Hypotéza č. 1: Čím vyšší je zastoupení absolventů Základního kurzu BS na pracovišti, tím více jsou zaměstnanci informováni o konceptu a motivováni pro jeho integraci do praxe. Prozkoumáním tohoto tvrzení jsme si chtěli ověřit pravdivost představy, že úspěšnost integrace konceptu do ošetřovatelské praxe závisí především na počtu absolventů kurzů BS. 49

Jak již bylo předesláno př v předchozí edchozí kapitole, rozdíly v míře mí základní informovanosti o existenci konceptu na obou pracovištích se projevily způsobem, zp že na necertifikovaném pracovišti bylo nutné vyřadit vy z dalšího zpracovávání v druhém stupni 17 % dotazníkůů pro respondenty uvedenou neznalost obsahu konceptu. Tento důvod d k vyřazení azení se na certifikovaném pracovišti vůbec v bec nevyskytl, což svědčí svě o tom, že tito zaměstnanci stnanci jsou o konceptu (oproti zaměstnancům zam z necertifikovaného pracoviště) pracovišt důkladněji informováni. ni. Při volběě odpovědí odpovědí na otázku, jak se respondenti poprvé setkali s konceptem BS, uvedli pracovníci obou pracovišť pracoviš nejčastěji, že se tak stalo na některé ěkteré ze školících akcí, jakou jsou semináře, ř přednášky řednášky a podobně. podobn . Z certifikovaného pracoviště pracovišt takto odpovědělo 61,76 % respondentů, ů, z necertifikovaného 47,50 %. Druhým nejčastějším nejč prvotním zdrojem informací o konceptu byla pro zaměstnance zam stnance necertifikovaného pracoviště pracovišt odborná literatura a časopisy asopisy (25,00 %), což naopak na certifikovaném pracovišti byl zdroj nejméně významný (5,88 %) ze všech předložených p edložených možností. Ostatní možnosti získaly na obou pracovištích přibližně ř ě stejné procentuální zastoupení.

Graf 1 Zdroj poznatků poznatk o konceptu Získané údaje jsme porovnali s výsledky průzkumu, zkumu, který provedla Odložilíková (2015), jejíž respondenti uváděli uvád jako nejčastější jší zdroj prvotních poznatků poznatk účast na kurzu BS (40,18 %), dále kolegy na pracovišti (33,93%). Menší procentuální zastoupení získaly možnosti získání poznatků z médií a literatury (11,60 %) nebo studiem udiem školy (14,29 (14, %). Šnajdrové (2013) respondenti zase uváděli uvád li jako zdroj prvotních informací kvalifikační kvalifika přípravu (studium různých ůzných stupňů stup zdravotnických škol), a to v 37,2 %. Rozdíly mezi našimi a jejich zjištěními ěními jsou patrně patrn dány výběrem rem rozlišného průzkumného p vzorku. Výsledky všech průzkumů ůzkumů však mohou být zdrojem inspirace pro propagátory a školitele konceptu, jakým směrem ěrem rozvíjet aktivity při p i snaze dostat koncept ještě více do povědomí zdravotnické veřejnosti. 50

Odložilíková (2014) zjistila, že na jí sledovaných pracovištích je nejčastější nej procentuální zastoupení v certifikovaných kurzech proškolených zaměstnanců zamě v rozmezí od 30 % do 40 %. My jsme však zjistili, že početní po etní i procentuální zastoupení absolventů absolvent Základního kurzu BS je na obou našich sledovaných sledovaných pracovištích přibližně př srovnatelné. Certifikované pracoviště má k dispozici 15 zaměstnanců proškolených v Základním kurzu, což je 23,43 % z celkového počtu po zaměstnanců pracujících na sledovaných odděleních. odd Necertifikovanéé pracoviště má celkem 14 absolventů,, což je 22,58 %. Deklarovaný počet po proškolených zaměstnanců ěstnanců (údaj získaný od vedoucích pracovníků) pracovníků se zcela shodoval s počtem zjištěným ěným odpověďmi odpověď na položku č.. 4, což znamená, že dotazníkového šetření šet se zúčastnili všichni zaměstnanci ěstnanci proškolení v Základním kurzu. Jedná se o hodnotu kolem 23 % z celkového počtu čtu zaměstnanců zam (viz tabulka 01 a tabulka 4), což je zhruba ¼ všech zaměstnanců. Rozdíl v zjištění zjišt ní Odložilíkové a ve výsledcích našeho průzkumu prů jsou patrně způsobeny sobeny rozdíly mezi zaměřením zam průzkumů, popsanými v úvodu kapitoly. Také si dovolíme tvrdit, že ve světle sv našich celkových poznatkůů prezentovaných v této práci neznamená počet č těchto ěchto absolventů absol pro výsledek implementace konceptu ten zcela nejzásadnější jší faktor. Jistý důvod d k této úvaze nám dává i výsledek Šnajdrové (2013), která uvádí, že v 34,2 % je na jí sledovaných pracovištích počet po et proškolených pracovníků pracovník menší než polovina všech, více než polovina v jen v 7,8 % a většina tšina pouze v 19,1 %. Dále jsme sledovali osobní důvody d těchto respondentů ntů, které je vedly k absolvování Základního kurzu BS, protože se domníváme, že jestliže je důvod d více právě „osobní“ než „nařízený“, řízený“, může m mít tato skutečnost nost také jistý vliv na míru ochoty a motivace personálu koncept po absolvování kurzu praktikovat.

Graf 2 Motivace k absolvování kurzu Výsledky ukazují, že pracovníci certifikovaného pracoviště jsou výrazně více „osobně““ motivovaní (vlastní zájem o BS a zájem o zvyšování kvality poskytované péče) pé 51

než zaměstnanci z necertifikovaného pracoviště, pracovišt kteří v 64,29 ,29 % uvedli, že primárním důvodem vodem kurz absolvovat byl požadavek zaměstnavatele. zam Zajímavým zjištěním zjiště z hlediska hledání dalších doporučení čení pro praxi je získaný údaj o časovém asovém horizontu od doby absolutoria kurzu. Na certifikovaném pracovišti tento údaj představuje průměrně ů ěrně 6 let (tj. zhruba 3x delší doba praxe), na necertifikovaném 1,5 roku. Délka praxe je tedy patrně patrn dalším faktorem, který ovlivňuje ovlivň kvalitu integrace konceptu do ošetřovatelské řovatelské péče. pé Se Šnajdrovou (2013) se téměř ěř shodujeme ve zjištěné zjišt nejčastější jší délce praxe v konceptu, kdy její respondenti mají praxi do 5 let v 53 %, nad 10 let pouhých 4,9 %. Za zmínku také stojí fakt, že z těch, kteří kurz ještěě neabsolvovali, by se ho na pracovišti certifikovaném rádi zúčastnili zú astnili všichni (kdyby jim byla tato tat možnost nabídnuta), kdežto na pracovišti necertifikovaném v 11,54 % respondenti uvedli, že nemají zájem. Zde se opět ětt ukazuje, že na certifikovaném pracovišti je motivace sice mírně, ale přece jen vyšší (viz tabulka 7). Co si respondenti skutečně skute myslí o prospěšnosti šnosti konceptu pro pacienty znázorňuje znázor následující graf. Je to další oblast, o níž se domníváme, že respondentů respondent názor na ni může mít motivační (či či demotivační) demotiva charakter. Výsledky obou pracovišť se dají považovat za velmi podobné, kdy převážná p většina respondentův považuje integraci konceptu do ošetřovatelské péče če za přínosnou p velmi nebo ččástečně, č ě, procentuální poměr pom na certifikovaném pracovišti je mírně mírn vyšší. Pouze zaměstnanci ěstnanci necertifikovaného pracoviště v 17,50 % nedokázali tuto skutečnost skute díky nedostatku dostatku zkušeností posoudit.

Graf 3 Prospěšnost ěšnost konceptu pro pacienty Jestliže je tedy v převážné většině respondenty denty deklarováno přesvědčení p o prospěšnosti šnosti zavedení bazálně-stimulujících bazáln prvků do ošetřovatelské řovatelské péče, pé pak se lze domnívat, že z tohoto úhlu pohledu jsou zaměstnanci zam stnanci obou pracovišť pracoviš dostatečně motivováni pro uplatňování konceptu v praxi (žádný z obou skupin respondentů respondent se 52

nevyjádřil negativně), přesto však na certifikovaném pracovišti o něco více. Znamená to, že se při implementaci konceptu do praxe můžeme snad spolehnout na jistou míru spolupráce členů ošetřovatelského týmu, protože by teoreticky neměl být použit argument, že jsou zaměstnanci nuceni do nesmyslné činnosti. Naše zjištění téměř souhlasí s výsledky Šnajdrové (2013), kdy odpovědi jejích respondentů se pohybovaly v případě kladných postojů kolem 85 % celkově, negativní varianty postojů celkem deklarovalo zbylých 15 %. Vzhledem k analýze předchozích dat lze tedy konstatovat, že výsledky naši hypotézu č. 1 nepodporují. Z uvedeného vyplývá, že pouhý počet proškolených zaměstnanců v Základním kurzu BS není jediný rozhodný vliv na ochotu a motivaci personálu s konceptem skutečně pracovat. Ačkoliv totiž obě pracoviště disponují podobným počtem absolventů Základního kurzu BS, přesto vykazuje certifikované pracoviště podstatně příznivější výsledky z pohledu informovanosti o konceptu a motivace jeho prvky zařazovat do praxe, než pracoviště necertifikované. Jinak řečeno, pokud bychom chtěli podpořit tvrzení hypotézy č. 1, měla by obě pracoviště vykazovat přibližně stejné výsledky, což se nestalo. Jako významnější předpoklady pro úspěšnou implementaci konceptu do základní ošetřovatelské péče se tedy zdají být spíše právě míra celkové informovanosti všech pracovníků o konceptu a míra jejich osobní ochoty a motivace se konceptem zabývat a patrně také v jisté míře i délka praxe a zkušeností v uplatňování konceptu. Hypotéza č. 2: Čím vyšším počtem absolventů Základního kurzu BS pracoviště disponuje, tím více prvků somatické, vibrační a vestibulární stimulace systematicky a kontinuálně integruje ošetřující tým do základní ošetřovatelské péče. Při stanovování této hypotézy jsme vycházeli z předpokladu, že převážná většina absolventů kurzů BS bude chtít své získané teoretické poznatky a nacvičené techniky také v co největší míře ověřovat vlastní praxí a získávat tak zkušenosti s konceptem, zvláště když se u nich dá předpokládat, že aplikaci konceptu budou považovat za přínosnou pro pacienta a také za dobrý způsob, jak zkvalitnit poskytovanou péči. Předpokládali jsme, že budou mít zájem přiblížit práci s konceptem alespoň v těch nejzákladnějších prvcích také ostatním svým kolegům v ošetřovatelském týmu. Na otázku, zda respondent využívá při své péči o pacienty alespoň jednu libovolnou techniku BS, odpověděli pracovníci certifikovaného pracoviště ve 100 % ANO, zatímco na necertifikovaném 85 % ANO a 15 % NE. Jak bylo vysvětleno v předchozí kapitole, ti, co odpověděli NE, byli zahrnuti dále jen do vyhodnocení položky č. 9 a zbytek položek pracoval jen s tou skupinou, která odpověděla, že techniky BS ve své práci využívá. 53

Z uvedeného je jasné, že opět op ačkoliv obě pracoviště mají srovnatelný počet po absolventů Základního kurzu BS mezi svými zaměstnanci, zam tak pracovištěě certifikované převažuje p v kladném výsledku o 15 %. V deváté položce, kterou jsme se snažili získat přehled přehled o důvodech, d které respondentům brání v širším využívání základních prvkůů BS, bylo možné mo označit libovolný počet et odpovědí z předložené nabídky, případně doplnit svůj svů vlastní, čehož ale nikdo z obou skupin nevyužil. Velmi zajímavým jevem bylo, že skupina respondentů respondent z certifikovaného pracoviště pracovišt tuto položku vůbec neakceptovala, ačkoliv čkoliv nebyla neby označena jako možná k vynechání (viz tabulka 9). Možné vysvětlení ětlení nastalé situace je, že zaměstnanci stnanci certifikovaného pracoviště pracovišt tímto směrem vůbec bec neuvažují. Nelze ani namítat, že jim nabízené možnosti odpovědí odpov neposkytly dostatečnou šíři ř důvod ůvodů, protože možnost doplnit jiný svůj ů důvod ůvod měli, m li, ale nevyužili jí. Nabízí se myšlenka, zda to není tím, že uvažují jaksi jen v rámci rutiny a zvyklostí pracoviště pracovišt (ve smyslu „toto a tak děláme d proto, že jsme takto zvyklí“) a tím pádem příliš p nevyužívají případného řípadného vlastního kreativního přístupu ístupu a spoléhají se jen na pokyny svých sv koordinátorů, ů kteří ří jsou za implementaci konceptu na pracovišti zodpovědní. zodpov Toto však není tvrzení činící si nárok na pravdivost, pouze úvaha k vysvětlení ětlení tlení vzniklé situace. Bylo by nutné ji ověřit o samostatným průzkumem. zkumem. Výsledky pracoviště pracovišt necertifikovaného znázorňuje ňuje následující graf.

Graf 4 Nejčastější č ější důvody d vody nevyužití BS na necertifikovaném pracovišti Jako nejčastěji č ěji uváděné uvád důvody, proč konkrétní pracovník neuvažuje o využití techniky BS,, vycházejí tři tř situace z možných šesti. Především edevším se jedná se o nejistotu v podobě pociťovaného ťovaného ovaného nedostatku jistého metodického vedení a informací (33,33 %). Dále respondenti zmiňují ňují ují nedostatek zkušeností (25,33 %) a myslí si, že BS péče pé je časově náročná (22,67 %). Je otázkou, jak by v diskuzi o konceptu tento názor obhájili, pokud zároveň tvrdí, že mají nedostatek informací a zkušeností. Šnajdrová (2013) zkoumala 54

podobné kategorie, kdy časovou č náročnost reprezentuje 27,3 %, nedostatečné nedostate znalosti o konceptuu 21,7 % a nedostatečná nedostate spolupráce mezi členy leny týmu 18,7 %. Také Odložilíková (2014) se zabývala identifikací nejvýznamnějších nejvýznamn jších bariér realizace konceptu BS, kdy uvádí jako nejvýznamnější ější zjištěný zjišt důvod vod nedostatek proškoleného personálu (37,92 %), nedefinuje však přesněji, ř ěji, ji, jak „velký“ nedostatek má na mysli (tj. například nap např kolik procent proškolených z celkového počtu po zaměstnanců je považováno za dostatečné). dostateč Jedním ze stěžejních ěžejních zjištění zjišt průzkumného šetření ení byly výsledky položky č. 10. Zde také mohli respondenti respond označit it více, než jen jednu možnost. Zpracováním těchto t výsledků jsme získali přehled přehled o tom, které techniky základních prvků prvk somatické, vestibulární i vibrační ční stimulace se v péčii o pacienty nejvíce využívají. Do možností jsme zařadili také iniciální dotek, přestože p to ve své podstatě není samostatná technika, ale je to postup úzce související s BS a jako takový má také svá určená čená pravidla pro správné provádění.

Graf 5 Nejčastěji č ěji aplikované prvky BS Přii hodnocení těchto veličin veli je nutné brát v úvahu, že respondenti mohli označit ozna více odpovědí v různých ůzných kombinacích, takže každá z technik mohla být v ideálním teoretickém případě ř ě označena označ 34x a graf vyjadřuje uje u jednotlivých technik procentuální zastoupení, kolikrát bylo této možnosti u dané techniky techniky využito. Certifikované pracoviště pracovišt zahrnuje do poskytované péče pé e oproti pracovišti necertifikovanému větší vě šíři technik a také ve vyšší četnosti. etnosti. Na pracovišti necertifikovaném získala technika iniciálního doteku velmi vysoké procentuální zastoupení oproti oproti jiným technikám, a to patrně z důvodu, že si o ní pracovníci myslí, že ji přece př využívají jaksi automaticky a běžně. ě ě. Nic to ale neříká ne o tom, zda ji využívají vždy a správně, správn jelikož toto pracovištěě nemá žádný standardizovaný standard postup, který by tuto činnost činno sjednocoval pro všechny členy leny týmu, jak by bylo žádoucí. Pomineme-li tedy v úvahách o výsledcích iniciální dotyk, pak můžeme můžeme říci, ř že naše zjištění 55

ohledně certifikovaného pracoviště pracovišt přibližně kopírují poznatky prezentované Friedlovou (in Kozoň, Bašková, á, 2015), kdy uvádí, že v supervidovaných zdravotnických zařízeních za se techniky polohování aplikují celkem v 35 %, koupel zklidňující ňující v 18 %, koupel povzbuzující v 14 %, koupel neurofyziologická v 5 %, MSD v 18 %. Je třeba t opět brát v úvahu, že my prezentujeme ujeme výsledky pouze dvou pracovišť, pracovišť, kdežto Friedlová (in Kozoň, Kozo Bašková, 2015) shrnula výsledky všech supervidovaných pracovišť pracoviš v ČR i v SR. K srovnatelné hodnotěě v technikách polohování dospěla la i Šnajdrová (2013), kdy uvádí hodnotu 38,7 %. Povědomí o šířce ce a systematičnosti systemati poskytování BS péče če (vzhledem k do ní zahrnutých pacientů) jsme chtěli cht získat posouzením odpovědí v položce č. 11. Chtěli jsme zjistit, jak zaměstnanci ěstnanci skutečně skute subjektivně vnímají postup a systém, jakým jsou pacienti do BS péče zařazováni.

Graf 6 Výběr ěr pacientů pacient zařazených do BS péče Získané výsledky uvádíme do souvislostí se znalostí znalostí systému práce v oblasti BS na obou pracovištích, kdy na pracovišti certifikovaném není zařazení zařazení pacientů pacient do BS péče ponecháno na náhodném subjektivní výběru jednotlivých ččlenůů ošetřovatelského ošetř týmu, nýbrž je definovanou součástí souč managementu ntu BS, potvrzeného výsledky supervizí. Přesto P 35,29 % respondentůů zde uvedlo, že BS péči pé i poskytují jen vybraným pacientům pacient podle vlastního uvážení. Na pracovišti necertifikovaném necertifikovaném žádný podobný systém neexistuje, přesto esto 47,06 % respondentů respondent z této skupiny zvolilo odpověď, ěď, že BS péči péč poskytují většině pacientů podle daného systému. Tento výsledek spíše ale odráží nepochopení smyslu otázky, než relevantní skutečnost. skute Situaci týkající se kontinuity poskytované BS péče pé e u konkrétního pacienta popisuje následující grafické znázornění. znázorn

56

Graf 7 Kontinuita v poskytování BS Zde se potvrdila souvislost s výše popsanou situací ohledně systému zařazování nemocných do BS péče, če, protože na necertifikovaném pracovišti celkově celkov v téměř 96 % respondenti zvolili ty druhy odpovědí, odpov které neobsahovaly skutečnost čnost práce podle systému a plánu. Výsledky zároveň zárove ukazují, jak je poskytování péče če bez jakýchkoliv předem p daných pravidel roztříštěná roztříště a tudíž íž bez valného smyslu a prospěchu prospě pro pacienta. Usuzujeme, že vysoká hodnota (73,53 %) první možnosti odpovědi odpovědi (tj. kontinuální postup dle plánu a v součinnosti činnosti s celým týmem), vykázaná na certifikovaném pracovišti, je v příčinné souvislosti s realizací supervizí su a certifikací. Těch ch 11,76 % respondentů, respondent kteří na certifikovaném pracovišti odpověděli, odpov že péči poskytují občas čas a nahodile, nás sice upoutalo, ale protože se jedná vlastně vlastn o 4 osoby ze všech původních ůvodních 34, nepokládáme to za systémové selhání. Pro srovnání srovnání Šnajdrová (2013) zjistila, že pravidelnou péči pé pacientům v konceptu BS poskytuje 25,9 % jejích respondentů respondent a občas 39,6 %. Míru ochoty ošetřujícího ošetřujícího integrovat systematicky a kontinuálně základní prvky BS péče do ošetřovatelské ovatelské nabídky ovlivňuje ovliv také vlastní zkušenost a názor na to, zda základní ošetřovatelská péče s prvky BS je zdlouhavější zdlouhav než péče č běžná. ěžná.

Zám Záměrně jsme tuto

problematiku zařadili řadili adili až na konec bloku položek, které se týkaly praktické realizace technik a prvkůů BS. Smyslem bylo, aby respondenti respondenti neodpovídali na tuto otázku (i když je pro úspěch ch integrace celkem podstatná) ihned z počátku, átku, ale aby její odpověď odpov zvažovali až po nějaké době, ě, kdy by měli díky vyplňování dotazníku o konceptu uvažovat v širších souvislostech.

57

Graf 8 Názor na časovou č náročnost BS Znázornění ění ukazuje, že zatímco zaměstnanci zam stnanci certifikovaného pracoviště pracovišt jsou názorově rozděleni ěleni leni zhruba na polovinu, tak na necertifikovaném pracovišti v 76,47 % převažuje evažuje názor, že BS péče péč je příliš zdlouhavá. Při hodnocení těchto ěchto závěrů záv je třeba brát v úvahu, že ti, kteří ří mají s integrací konceptu do ošetřovatelské řovatelské péče pé dlouhodobé zkušenosti ověřené ěřené praxí, jsou ochotni v polovině případů souhlasit s názorem, že čas není až tak rozhodující. Kdežto pracovníci, kteří kte í nemají prokazatelně srovnatelnou míru zkušeností a informací se v 76,47 % obávají, že péče je časověě velmi náročná, náro což by se dalo vysvětlit tlit obecným psychologickým poznatkem o jisté míře míře obav z nepoznaného. Na závěr ěr hodnocení druhé oblasti průzkumného pr šetření, ření, reprezentované hypotézou č. 2 konstatujeme, že výsledky průzkumného pr šetření tuto hypotézu nepodporují. nepodporují Znovu je jasné, že samotný počet čet absolventů absol Základního kurzu BS není pro úspěšnou úsp integraci konceptu zcela rozhodující. Nelze se tedy spoléhat na to, že samotné nadšení jejich jej účastníků pro koncept zajistí dostatečnou dostate nou míru implementace do ošetřovatelské ošet praxe. Spíše se ukazuje, že rozhodující faktory se nacházejí v oblastech jako je metodická podpora a vedení, délka praxe a vlastních zkušeností atd. Více Více prvků somatické, vibrační a vestibulární stimulace kontinuálně kontinuáln a systematicky nezařazuje azuje do základní péče pé v našem případě pracoviště s vyšší četností č absolventů základního kurzu BS (obě (ob mají kolem 23 % proškolených), nýbrž pracoviště pracovišt certifikované, což lze vysvětlit ětlit pravidelným pravideln metodickým vedením a supervizí. Na druhou stranu však respondenti Odložilíkové (2014) naopak uváděli li nedostatek proškoleného personálu v 37,62 % jako nejvýznamnější nejvýznamn bariéru pro realizaci péče če dle konceptu BS. Cílem průzkumu ůzkumu v další oblasti bylo ověřit míru profitu, který by pacienti při poskytování péče v rámci konceptu měli m mít. Je to vlastněě důvod, ůvod, pro který se snažíme koncept do naší ošetřovatelské řovatelské nabídky implementovat – snaha poskytnout nemocným co

58

nejhumánnější péči. Znakem kvalitní péče je její komplexnost, což v případě konceptu znamená také zapojování blízkých osob pacientů do BS péče. Abychom získali použitelné důkazy o prospěšnosti takové péče, je potřebné vést o poskytované péči dokumentaci, která ve výsledku zhodnotí pacientovy rekce na způsob péče a vývoj jeho zdravotního stavu. Takto sumarizovaný pohled na kladný vývoj pacientova stavu pak poskytuje také členům ošetřujícího týmu pocit smysluplnosti vlastního konání a je zdrojem elánu pro jejich další práci v konceptu. Proto jsme ověřovali průzkumné hypotézy týkající se rozdílů v kvalitě vedené dokumentace a v míře zapojování rodinných příslušníků do systému BS péče. Hypotéza č. 3: Na certifikovaném pracovišti je ve vyšší četnosti a kvalitě vedena dokumentace o BS než na pracovišti necertifikovaném byla reprezentována pěti dotazníkovými položkami. Na pracovišti necertifikovaném se podle průzkumného šetření nevede vůbec žádná dokumentace, z tohoto důvodu zahrnují následující popisné přehledy jen skupinu respondentů z certifikovaného pracoviště. Tam naopak respondenti v 97,06 % uvedli, že dokumentaci vedou. Jeden respondent (2,94 %) uvedl, že NE. Respondenti uváděli, že v dokumentace BS péče existuje v samostatné formě (84,85 %), jako součást celkové ošetřovatelské dokumentace ji označilo 15,15 % dotázaných. Praxe na tomto oddělení je taková, že pokud se do péče o pacienta zahrnuje více technik než jen evidence iniciálního doteku a polohování, zavádí se samostatná dokumentace. Na zápisech do dokumentace se převážně podílí sestry (84,85 %), ostatní členové týmu jen v 15,15 %. Dotázaní tvrdí, že v 78,79 % dokumentace zahrnuje komplexní záznamy včetně hodnocení, 21,21 % si myslí, že obsahuje jen pouhý výčet realizovaných technik. Na cílenou samostatnou konkrétní otázku, zda jejich dokumentace obsahuje hodnocení vývoje pacientových reakcí, odpovědělo 84,85 % kladně, 15,15 % si myslí, že neobsahuje. Můžeme opět sledovat malé disproporce mezi skutečnostmi ověřenými osobní návštěvou pracoviště autorkou práce a odpověďmi, které s nimi nekorelují. Tyto rozdíly ale nejsou tak velké, abychom měli důvod pochybovat o validitě odpovědí kladných. Tyto výsledky odrážejí specifickou situaci na konkrétním certifikovaném pracovišti, takže je nelze příliš zevšeobecňovat. Že však dokumentace tvoří stěžejní zdroj informací k hodnocení, jednak šíře a hloubky implementace konceptu do ošetřovatelské péče a také k hodnocení profitu pacientů, není pochyb. Certifikované pracoviště každoročně uvádí výsledky implementace konceptu BS a další plán jeho rozvoje ve Výročních zprávách Městské nemocnice Ostrava. Hypotézu č. 3 výše uvedené výsledky podporují. Zatímco na certifikovaném pracovišti můžeme sledovat a hodnotit vliv BS na celkový zdravotní stav pacientů, kterým 59

je poskytována, tak na pracovišti necertifikovaném nejsou k dispozici ispozici žádné podklady, podle nichž bychom toto mohli zhodnotit. Hypotéza č. 4: Ošetřující Ošet ující tým certifikovaného pracoviště ve vyšší četnosti zapojuje do bazálně--stimulující péčee blízké osoby pacientů než ošetřující ošet tým na pracovišti necertifikovaném. necertifikovaném Zkoumáním chceme prokázat, že integrace rodinných příslušníků do přímé římé péče péč je četnější jší na certifikovaném pracovišti a dále má průzkum poskytnout komplexnější ější představu p edstavu o celkové výši profitu pacientů z BS péče, přičemž rozsah zapojení rodiny je jedním z ukazatelů.. První graf srovnává, zda vůbec v a případně jak často ošetřující řující personál s rodinami nemocných spolupracuje. Vhodná a včasná v edukace rodin a zapojení do BS péče pé již během hem hospitalizace zajišťuje žádoucí kontinuitu v BS péči i po propuštění ění do domácího domác ošetřování.

Graf 9 Četnost zapojení rodiny Je jasněě patrné, že certifikované pracoviště pracovišt pracuje s rodinami samozřejmě a systematicky již během ěhem hospitalizace. Kdežto pracoviště pracovišt necertifikované v tomto ohledu postupuje poněkud ěkud chaoticky, přibližně p 1/3 všech dotázaných tázaných dokonce uvádí, že se o aktivní přístup vůbec ůbec nezajímají. Těchto T respondentů jsme se pak neptali na názor v položkách č. 20 a 21, protože jejich odpovědi odpov nemohli posoudit. Jestliže nás zajímal konkrétní způsob zp sob zapojení rodiny do BS péče, péč pak jsme zjistili, že certifikované pracoviště pracovišt je v tomto ohledu mnohem aktivnější ější a kreativnější. kreativn Jeho pracovníci se nespoléhají jen na pouhé slovní poučení, pou ení, ale současně souč kombinují více možných metod, a to v celkem vyrovnaném poměru. ru. Hodnoty absolutních abso četností (viz tabulka 20) jsou výsledkem toho, že bylo možné zvolit více možností. 60

Graf 10 Způsob ůsob zapojení rodiny Metody spolupráce s rodinou, jestliže se jedná o získání biografických údajů údaj a předmětů rozpracovává následující přehled, p ehled, o jehož výsledku se lze vyjádřit vyjád podobným způsobem, jako v předchozím ředchozím případě. p . O tom, že certifikované pracoviště pracovišt vykazuje při spolupráci s blízkými osobami mnohem příznivější p a efektivnější ější postup, není pochyb. Je J to totiž další důležitý ůležitý krok na cestě cest k co největšímu prospěchu ěchu pro pacienta z aplikace konceptu. Je známo, že při př snaze o úspěšnou šnou implementaci konceptu do ošetřovatelské ošet péčee nehraje ani tak roli vybavení pracoviště pracovišt pomůckami, ckami, protože v kontextu poznatků z oblasti biografie je pro co největší nejv profit pacienta z aplikace konceptu naopak vhodné, aby se při provádění ění ní jeho technik používalo naopak co nejvíce vlastních předmětů p pacienta, které jsou mu známé z domácího prostředí.

Graf 11 Metody získávání biografických bi údajů Poslední grafické znázornění znázorn ní se týká subjektivního názoru ošetřujícího ošet personálu na to, jak blízké osoby a rodinní příslušníci p pacientů reagují na fakt, že jejich příbuznému p je poskytována ošetřovatelská řovatelská péče pé tímto (mezi laickou veřejností) í) ještě ješt ne zcela známým způsobem. 61

Graf 12 Reakce příbuzných př Názor pracovníků z necertifikovaného pracoviště považujeme pouze za orientační, orienta protože jak vyplývá z výše rozebraných analýz, nelze v jejich případě p hovořit o systematické práci v konceptu BS,, ani o systematické práci s rodinami pacientů. Převažující evažující pozitivní zkušenosti zaměstnanců zam certifikovaného pracoviště pracovišt do jisté míry dokladují prospěšnost ěšnost šnost konceptu pro pacienta, objektivní výsledky by ale posoudila až např. nap anketa spokojenosti s BS péčí mezi rodinnými příslušníky. íslušníky. Nicméně Nicmén při srovnání s výsledky Odložilíkové (2014) jsme došli ke konstatování, že její i naše výsledky se shodují v tom, že podle názoru ošetřujícího ošet personálu reagují příbuzní říbuzní převážně p pozitivně. Snahu příbuzných íbuzných o pomoc při p BS definovala v 52,51 %, náš výsledek je 44,12 %. Získané údaje je prezentované v grafech 9 až 12 podporují hypotézu č. 4. Certifikované pracoviště zapojuje rodinné příslušníky do BS péče če více a kreativněji, kreativn což je nejen velmi prospěšné ěšné pro samotné pacienty, ale také se to odráží ve větší v ochotě příbuzných s ošetřujícím řujícím personálem na BS péči pé i participovat a také dále pokračovat v domácím prostředí.

4.2 DOPORUČENÍ ČENÍ PRO PRAXI

Ústředním edním motivem práce byla snaha definovat konkrétní postupy, které by vedly efektivní cestou k začlenění za ní konceptu BS do každodenní základní ošetřovatelské ošet péčee o pacienty ve zdravotnických zařízeních za na odděleních leních poskytujících následnou péči pé tam, kde ještěě není koncept v uspokojivé a pro pacienty prospěšné prospě míře integrován do praxe. Výsledky získané průzkumným pr šetřením ením vedly k cenným praktickým poznatkům, m, které dále sumarizujeme v návrhu postupu přii této implementaci. 62

Odložilíková (2014, s. 67) došla ve své práci k závěru, že při aplikaci bazálně stimulující péče dochází k „nerovnováze mezi procentem proškolených respondentů v certifikovaných kurzech BS a procentem respondentů, kteří péči dle konceptu Bazální stimulace realizují.“ Podle jejích výsledků se nejčastější průměr proškolených pohybuje v rozmezí 30 až 40 % a péči však realizuje až 60 % členů ošetřovatelských týmů. Upozorňuje na obecně na to, že je třeba, aby tuto péči pacientovi poskytoval celý tým, který by měl být proškolen v certifikovaných kurzech BS. Také Šnajdrová (2014) v závěru své práce doporučuje větší procentuální zastoupení proškolených jako podmínku pro úspěšnou implementaci, ani ona však neuvádí konkrétní údaj, jak velké. Na základě našich výsledků nechceme tato tvrzení rozhodně zpochybnit, nýbrž doplnit o naše postřehy a zkušenosti. Nelze pochybovat o tom, že co nejvyšší zastoupení osob co možná nejvíce kompetentních pro poskytování péče podle konceptu BS je pro kvalitu péče a následný profit pacienta zásadní. Už jenom proto, aby docházelo k rozšiřování nabízených a realizovaných technik BS i z jiných oblastí, než je jen stimulace somatická. My jsme však hledali postupy pro to, jak s implementací konceptu a jeho základních prvků do ošetřovatelské péče skutečně začít a postupovat dále efektivní cestou za využití zkušeností pracoviště, které s konceptem již dlouhodobě pracuje. Pro začátek úspěšné implementace je dle našich zjištění počet absolventů Základního kurzu BS sice důležitý, ne však zcela rozhodující. Musíme brát v úvahu, že tento počet může být v časové ose značně proměnlivý, protože zaměstnanci přirozeně z pracoviště mohou odejít a jiní zase nastoupit. Ačkoliv obě pracoviště mají nyní ve svých řadách srovnatelný počet těchto absolventů, zaměstnanci necertifikovaného pracoviště (i z řad absolventů) deklarovali ve významných procentech potřebu metodického vedení a získání větších zkušeností, kdežto pracovníci certifikovaného pracoviště se projevili mnohem jistěji. Rozdíl byl patrně způsoben existencí funkce koordinátora BS péče, který působí také jako přirozený leader a propagátor konceptu. Významný rozdíl mezi námi sledovanými pracovišti je také v délce zkušeností konkrétních osob s konceptem (sledovaná pracoviště vykazují mezi sebou značný rozdíl) a v atmosféře na pracovišti vzhledem ke konceptu. Jestliže naše certifikované pracoviště přijme nového zaměstnance, pak ten vstoupí do již samozřejmého systému práce s BS. Jestliže přijde nový pracovník na necertifikované oddělení, pak i kdyby sám již byl absolventem kurzu, je vzhledem k aplikaci BS péče ve značné nevýhodě, protože neexistuje jakýkoliv systém spolupráce. Dále hraje velmi prospěšnou roli supervize, která zaměstnancům může poskytnout informace, zkušenosti, zpětnou vazbu a konzultace pro další postup. Domníváme se, že 63

právě supervize a případné získání certifikátu pro práci s konceptem je spolu se zvyšujícím se počtem kompetentních osob velmi vhodnou cestou k tomu, aby byl koncept implementován účelně, komplexně a pro pacienty bezpečně. Podle Odložilíkové (2014) má však se supervizí zkušenost zatím jen 30,36 % těch, kdo s BS pracují. Jistou výhodu pro úspěšný start realizace konceptu na pracovišti vidíme i v možnosti, kdy Základní kurz BS absolvuje najednou větší počet zaměstnanců ideálně přímo na vlastním pracovišti. Tuto možnost INSTITUT Bazální stimulace nabízí. Jednak se tím pracoviště zařadí mezi proškolená dle kritérií INSTITUTU a navíc zde opět působí motivační faktor. Zaměstnanci se mezi sebou znají, lépe komunikují při výměně zkušeností a také získají elán „společně začít“ s realizací a integrací získaných vědomostí do své každodenní práce. INSTITUT dále nabízí managementu proškolených pracovišť absolvovat kurzy Bazální stimulace bezplatně s cílem podpořit proškolení vlastního managementu pracoviště, neboť strategie řízení péče hraje jednu z klíčových rolí při uplatnění a realizaci konceptu do praxe. Zároveň je prospěšné pro systematickou a komplexní implementaci stanovit plán dalšího průběžného vzdělávání v konceptu v základním i v dalších navazujících certifikovaných kurzech. Pro zavedení nejzákladnějších technik do základní ošetřovatelské péče je počet proškolených v Základním kurzu BS pro začátek postačující, je třeba však rozšiřovat řady kompetentních osob, aby bylo do ošetřovatelské nabídky implementováno širší spektrum možných technik, které BS nabízí. Podle získaných poznatků navrhujeme tento postup: • Stanovit na každém oddělní koordinátora BS péče, zodpovědného za implementaci konceptu do praxe. • Určit pro začátek 3 až 4 techniky somatické stimulace (např. iniciální dotyk, techniky polohování a MSD) a vytipovat pacienty, u nichž se pak budou kontinuálně a systematicky realizovat v každodenní péči. • Vytvořit ve spolupráci s týmem základní dokumentaci a sledovat vývoj reakcí pacienta na aplikované techniky. • Vytvořit systém zapojování příbuzných do péče. • Pravidelně organizovat semináře na pracovišti, obsahující

základní informace

o konceptu a předávání zkušeností. • Určit plán pro další vzdělávání v konceptu. • Výhledově požádat INSTITUT Bazální stimulace o supervizi na pracovišti.

64

ZÁVĚR Naše práce se zaměřila na analýzu implementace základních prvků konceptu Bazální stimulace do přímé ošetřovatelské praxe na pracovištích dvou různých poskytovatelů zdravotní péče se zaměřením na péči následnou. Bakalářskou prací jsme chtěli přispět k dalšímu rozšíření informací o konceptu mezi odbornou ošetřovatelskou veřejnost, abychom tak vyzdvihli nejen jeho prospěšnost pro pacienty, ale poukázali i na to, jak využívání konceptu podporuje zvyšování profesního i morálního kreditu celého ošetřovatelského týmu. Snažili jsme se najít takovou cestu jeho implementace do ošetřovatelské praxe, která by neodrazovala svou náročností, ale přispěla k začlenění konceptu do každodenní péče o pacienty smysluplným, komplexním a účinným způsobem. Využili jsme k tomu srovnání dvou subjektů. Jednak pracoviště certifikovaného v konceptu Bazální stimulace, které má již s implementací několikaleté zkušenosti, a pak jiného pracoviště, které si prozatím nevytvořilo pro práci s konceptem potřebný systém. Naší snahou bylo navrhnout do jisté míry univerzální základní postup, kterým by se mohla inspirovat i jiná pracoviště. V práci jsme v první kapitole nejprve shrnuli vybrané teoretické základní poznatky o konceptu tak, aby poskytovaly všechny základní informace a přehled o jeho vzniku, obsahu a struktuře. Dále jsme v dalších podkapitolách popsali funkci základních prvků konceptu, jejich význam a podrobně popsali vybrané techniky somatické, vestibulární a vibrační stimulace. Věnovali jsme se také certifikovanému vzdělávacímu systému v konceptu Bazální stimulace, který garantuje a zajišťuje INSTITUT Bazální stimulace na základě mezinárodní akreditace a akreditace příslušných ministerstev České i Slovenské republiky. Následným zařazením konceptu do kontextu ošetřovatelství byla uzavřena informační kapitola zabývající se globálně současnou situací a na závěr byly stanoveny průzkumné cíle. Realizace průzkumného šetření, jejíž podrobný průběh jsme popsali v druhé kapitole o metodologii průzkumu, nám poskytla mnoho cenných a zajímavých informací a údajů, které jsme zpracovali v třetí kapitole kvantitativní analýzou. Při jejich interpretaci jsme hledali souvislosti a možná vysvětlení očekávaných i neočekávaných výsledků, které nás postavily před nutnost hodnotit naše výsledky v (do jisté míry konfrontačním) poměru vůči již jiným průzkumy ověřeným údajům či obecně předpokládaným představám. Z našeho pohledu to byla nejpřínosnější část práce, protože nám umožnila navrhnout 65

v poslední kapitole sumarizovaná doporučení pro další praktický postup. Můžeme tedy konstatovat, že cíle, které jsme si určili v úvodu práce, byly splněny. Význam a přínos naší práce vidíme především v tom, že jsme získali mnoho praktických

poznatků

o

způsobech

implementace

konceptu

Bazální

stimulace

a o rozdílných důsledcích těchto postupů na kvalitu bazálně-stimulující péče a tím pádem na výši pacientova profitu z ní. Výsledky práce nám ukázaly, že nejen procentuální zastoupení v certifikovaných kurzech proškolených pracovníků je zárukou smysluplné aplikace konceptu v ošetřovatelské praxi. Ukazuje se výhoda přítomnosti přirozeného leadera na pracovišti, jakéhosi nadšence pro koncept. Neméně důležitým prvkem se jeví nutnost dalšího průběžného vzdělávání, především proto, že koncept se dále vyvíjí. Dlouhodobé interní zkušenosti INSTITUTU Bazální stimulace také podporují myšlenku, že pro úspěch integrace je výhodné v konceptu proškolit i management pracoviště, který potom může lépe podporovat a kontrolovat zavádění konceptu do praxe, protože je s jeho obsahem a prospěšností důkladně seznámen. Dalším důležitým předpokladem úspěchu jsou postupy supervize a následné certifikace pracoviště, které dávají zaměstnancům cennou zpětnou vazbu. Teprve pak máme záruku, že koncept bude aplikován v co největší možné šíři a kontinuálně se zvyšující kvalitě. Takový systém pak bude zaručovat nejen co největší možný profit pacienta z bazálně-stimulující péče, ale bude poskytovat i ošetřujícímu týmu pocit uspokojení z pozitivních výsledků vlastní práce. Správná a dostatečná integrace rodin nemocných do péče, jakožto nedílná součást aplikace konceptu, se pak může projevit v jejich kladném hodnocení pracoviště při péči o jejich blízkého a také má nenahraditelný vliv na výši prospěchu, který ve výsledku může pacient z bazálně-stimulující péče získat. Bazální stimulace patří v současné době k vysoce ceněným konceptům v oborech jako je ošetřovatelství a speciální pedagogika, především v zemích Evropské unie. V České i Slovenské republice se nyní nachází ve stádiu zavádění do běžné ošetřovatelské praxe. O jeho výhodách a prospěšnosti svědčí množství kazuistik, které lze dohledat ve sbornících, článcích v odborných časopisech. Doufáme, že naše analýza a doporučení přispějí k dalšímu úspěšnému postupu této implementace.

66

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BAŠTECKÁ, B. (ed.). 2009. Psychologická encyklopedie : aplikovaná psychologie. Praha : Portál, 2009. 520 s. ISBN 978- 80-7367-470-0. BÁRTOVÁ, S. – SADÍLEK, P. – TÓTHOVÁ, V. 2005. Výzkum a ošetřovatelství. 1. vyd. Brno : NCO NZO, 2005. 146 s. ISBN 80-7013-416-X. BUDÍKOVÁ, M. – KRÁLOVÁ, M. – MAROŠ, B. 2010. Průvodce základními statistickými metodami. Praha : Grada, 2010. 272 s. ISBN 978-80-247-3243-5. FIŠEROVÁ, T. 1994. Lydiiny dveře. Praha: Porozumění, 1994. 84 s. ISBN 80-238-1948-8. FRIEDLOVÁ, K. 2002. Bazální stimulace, pojetí konceptu. In Sborník multioborové, interdisciplinární a mezinárodní kooperace v ošetřovatelství. Olomouc : 2002. ISBN 80-247-0536-2. S. 80-83. FRIEDLOVÁ, K. 2003. Bazální stimulace v práci sestry. In Sestra. ISSN 1210-0404, 2003, roč. XIII, č.1, s. 23-30. FRIEDLOVÁ, K. 2006. Bazální stimulace mne oslovila humanitou. In Komfort : jak zdravotnická technika zlepšuje péči o pacienta. Vydává Linet s.r.o. Registrace MK ČR E 15240, 2006, roč. III, č. 3, s. 6. FRIEDLOVÁ, K. 2007a. Cesta k humánnímu ošetřovatelství : Sborník příspěvků historicky 2. národní konference Bazální stimulace s mezinárodní účastí. Frýdek Místek : Institut Bazální stimulace, 2007. 88 s. ISBN 978-80-254-0757-8. FRIEDLOVÁ, K. 2007b. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2007. 170 s. ISBN 978-80-247-1314-4. FRIEDLOVÁ, K. 2009. Bazální stimulace pro učitele předmětu ošetřovatelství 1. a 2. díl. 3. vyd. Frýdek-Místek: Institut Bazální stimulace, 2009. 100 s. ISBN 80-239-6132-2. FRIEDLOVÁ, K. 2011. Koncept Bazální stimulace v dlouhodobé péči. In KALVACH, Z. a kol. Křehký pacient a primární péče. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a. s., 2011. ISBN 978-80-247-4026-3. s. 248-252. FRIEDLOVÁ, K. 2010. Skriptum pro nástavbový kurz Bazální stimulace v ošetřovatelské péči. 8. přeprac. vyd. Frýdek-Místek : INSTITUT Bazální stimulace, 2010. 25 s. FRIEDLOVÁ, K. 2012. Uplatnění konceptu Bazální stimulace v geriatrii. In Sestra. ISSN 1210-0404, 2012, roč. XXII, č. 9, s. 58-59. FRIEDLOVÁ, K. 2013a. Co přináší aplikace konceptu Bazální stimulace do přímé péče u poskytovatelů zdravotní péče a sociálních služeb. In Diagnóza : v ošetřovatelství. 67

ISSN 1801-1349, 2013, roč. IX, č.3, s. 25-27. FRIEDLOVÁ, K. 2013b. Koncept Bazální stimulace poprvé na Ukrajině. In Sociální služby. ISSN 1803-7348, 2013, roč. XV, březen 2013, s. 28-29. FRIEDLOVÁ, K. 2014. Skriptum pro základní kurz Bazální stimulace v ošetřovatelské péči. 15. přeprac. vyd. Frýdek-Místek : INSTITUT Bazální stimulace, 2014. 32 s. FRIEDLOVÁ, K. 2015. Implementace konceptu Bazální stimulace v České a Slovenské republice. In KOZOŇ, V. – BAŠKOVÁ, M. (ed.). 2015. Alžbeta Hanzlíková a rozvoj ošetrovateľstva. 1. vyd. Martin : JLF UK Martin, 2015. 126 s. ISBN 978-80 89544-76-9. s. 79-83. HANZLÍKOVÁ, A. 2011. Profesionálne ošetrovateľstvo a jeho regulácia. 1. vyd. Martin : Osveta, 2011. 156 s. ISBN 978-80-8063-360-8. INSTITUT Bazální stimulace. 2014b. [online]. Nabídka. [citováno 2015-03-04]. Dostupné na internetu: http://www.bazalni-stimulace.cz/nabidka/kurzy/ INSTITUT Bazální stimulace. 2014a. [online]. O nás. [citováno 2015-03-04]. Dostupné na internetu: http://www.bazalni-stimulace.cz/o-nas/ INSTITUT Bazální stimulace. 2014c. [online]. Proškolená a supervidovaná pracoviště. [citováno 2015-03-04]. Dostupné na internetu: http://www.bazalnistimulace.cz/pracoviste/ KUTNOHORSKÁ, J. 2013. Multikulturní ošetřovatelství. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2013. 160 s. ISBN 978-80-247-4413-1. LYSKOVÁ, A. 2006. Sledování významu použití techniky Masáže stimulující dýchání v konceptu Bazální stimulace® : bakalářská práce. Ostrava : Ostravská univerzita, zdravotně sociální fakulta, Ústav ošetřovatelství a managementu ve zdravotnictví, 2006. 65 s. ODLOŽILÍKOVÁ, D. 2014. Úroveň teoretických znalostí a zkušeností sester s realizací konceptu Bazální stimulace v ošetřovatelském procesu : bakalářská práce. Bratislava : Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Ústav sv. Jána Nepomuka Neumanna, Příbram, 2014. 76 s. POKORNÁ, A. 2010. Komunikace se seniory. 1. vyd. Praha : Grada, 2010. 160 s. ISBN 978-80-247-3271-8. PROCHÁZKOVÁ, E. 2014. Práce s biografií a plány péče. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2014. 133 s. ISBN 978-80-204-3186-8. ROKYTA, R. – MAREŠOVÁ, D. – TURKOVÁ, Z. 2009. Somatologie: učebnice. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2009. 259 s. ISBN 978-1-345-6789-7. 68

ŠAMÁNKOVÁ, M. a kol. 2011. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci : aplikované v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Praha : Grada, 2011. 134 s. ISBN 978-80-247 3223-7. ŠNAJDROVÁ, L. 2013. Využití Bazální stimulace v nemocničních zařízeních : diplomová práce. Olomouc : Universita Palackého v Olomouci. Pedagogická fakulta, katedra antropologie a zdravovědy, 2013. 104 s. Vyhláška č. 55/2011 Sb. o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

69

PŘÍLOHY

70

SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHA A: Desatero Bazální stimulace PŘÍLOHA B: 10 centrálních evropských cílů PŘÍLOHA C: Dokumentace k BS PŘÍLOHA D: Certifikát absolventa Základního kurzu BS PŘÍLOHA E: Certifikát pracoviště BS PŘÍLOHA F: Dotazník PŘÍLOHA G: Souhlas s průzkumem LDN Ostrava – Radvanice PŘÍLOHA H: Souhlas s průzkumem Sanatorium Jablunkov a.s.

71

PŘÍLOHA A: Desatero Bazální stimulace Zdroj: INSTITUT Bazální stimulace

DESATERO BAZÁLNÍ STIMULACE

1) Přivítejte se a rozlučte s klientem, žákem pokud možno vždy stejnými slovy.

2) Pokud máte u klienta, žáka zaveden iniciální dotek, dotkněte se ho při oslovení vždy na stejném místě.

3) Hovořte zřetelně, jasně a ne příliš rychle.

4) Nezvyšujte hlas, hovořte přirozeným tónem.

5) Dbejte, aby tón vašeho hlasu, vaše mimika a gestikulace odpovídaly významu vašich slov.

6) Při rozhovoru s klientem, žákem používejte takovou formu komunikace, na kterou byl zvyklý (anamnéza).

7) Nepoužívejte v řeči zdrobněliny, není-li na ně zvyklý.

8) Nehovořte s více osobami najednou.

9) Při komunikaci s klientem, žákem se pokuste redukovat rušivý zvuk okolního prostředí.

10) Umožněte klientovi, žákovi reagovat na vaše slova.

72

PŘÍLOHA B: 10 centrálních evropských cílů Zdroj: INSTITUT Bazální stimulace

10 CENTRÁLNÍCH EVROPSKÝCH CÍLŮ

1) Zachovat život a zajistit vývoj.

2) Umožnit pocítit vlastní život.

3) Poskytnout pocit jistoty a důvěry.

4) Rozvíjet vlastní rytmus.

5) Umožnit poznat okolní svět.

6) Pomoci navázat vztah.

7) Umožnit zažít smysl a význam věcí či konaných činností.

8) Pomoci uspořádat jeho život.

9) Poskytnout autonomii a zodpovědnost za svůj život.

10) Objevovat svět a vyvíjet se.

73

PŘÍLOHA C: Dokumentace k BS Zdroj: řízená dokumentace LDN Ostrava - Radvanice

74

75

76

77

78

79

PŘÍLOHA D: Certifikát absolventa Základního kurzu BS Zdroj: vlastní (autorka práce)

80

81

PŘÍLOHA E: Certifikát pracoviště BS Zdroj: LDN Ostrava - Radvanice

82

PŘÍLOHA F: Dotazník Zdroj: vlastní konstrukce

Dotazník pro zaměstnance pracovišť pracujících s konceptem Bazální stimulace®

Vážená kolegyně, vážený kolego, jmenuji se Marie Stecová a pracuji jako vrchní sestra v Sanatoriu Jablunkov a.s., zároveň jsem studentkou bakalářského stupně oboru ošetřovatelství na Vysoké škole zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty v Bratislavě. Dovoluji si Vás požádat o spolupráci a vyplnění předloženého dotazníku. Mým cílem je získat informace pro zpracování bakalářské práce na téma integrace základních prvků konceptu do každodenní ošetřovatelské péče, jejímž smyslem je porovnat zkušenosti s konceptem na různých pracovištích a na základě zjištěných poznatků pak navrhnout efektivní postup při integraci konceptu do péče na mém současném pracovišti. Dotazník prosím vyplňujte anonymně, u jednotlivých položek označte vždy jen jednu z možností, která bude nejvíce odpovídat Vašemu názoru. Pokud bude možné zaškrtnout více možností, budete na tuto skutečnost upozorněni přímo v textu otázky. Vaše odpovědi budou zpracovány a využity pouze v rámci průzkumu ve výše uvedené práci a výsledky budou k nahlédnutí u autorky nebo v Institutu Bazální stimulace ve Frýdku-Místku. Děkuji Vám za ochotu ke spolupráci a za čas věnovaný vyplnění dotazníku.

V Jablunkově, dne 23.2 2015

Marie Stecová

1. Znáte alespoň rámcově obsah konceptu Bazální stimulace (dále BS)? o Ano, koncept znám nebo alespoň přibližně znám o Ne, nikdy jsem se s ním nesetkal/a

2. Jak jste se poprvé o konceptu BS dozvěděl/a? o Setkal/a jsem se s ním během své profesní kvalifikační přípravy (ve škole apod.) o Slyšel/a jsem o něm přednášku na školení, konferenci a atd. o Četl/a jsem o něm v odborné literatuře, časopise o Setkal jsem se s ním jako rodinný příslušník hospitalizovaného pacienta o Setkal jsem se s ním na pracovišti, znám ho z práce kolegů o Nemám o něm žádné poznatky 83

3. Považujete integraci konceptu BS do přímé ošetřovatelské péče za přínosnou pro pacienta? o Velmi přínosnou o Částečně přínosnou o Koncept nemá podstatný vliv na celkovou kvalitu péče o pacienty o Nejsem přesvědčen o účelnosti konceptu BS o Nevím, nemám dostatek zkušeností

4. Jste absolventem alespoň Základního certifikovaného kurzu BS? o Ano o Ne

Jestliže jste v předchozí otázce odpověděl/a NE, vynechte prosím následující otázky č.5 a 6 a pokračujte otázkou č.7.

5. Pokud ano, doplňte prosím počet let od absolvování Základního kurzu BS: …………….let

6. Jaký byl Váš osobní primární důvod k absolvování kurzu BS ? o Požadoval to zaměstnavatel o Potřeba účasti na nějakém dalším vzdělávání o Vlastní konkrétní zájem o koncept BS o Zájem o možnosti zkvalitnění ošetřovatelské péče o Jiný, jaký?..........................................

7. Pokud nejste absolventem kurzu BS, přivítal/a byste příležitost zúčastnit se ho? o Ano o Ne

8. Používáte při každodenní přímé péči o pacienty alespoň jednu z technik BS? o Ano o Ne

84

Jestliže jste v předcházející otázce č. 8 odpověděl/a NE, odpovězte ještě na otázku č. 9 a po ní dále již nepokračujte. Vyplňte prosím jen demografické údaje v závěru dotazníku.

9. Pokud se rozhodnete nezařadit některou z technik BS do péče, tak z jakého důvodu? Zde můžete označit jednu nebo více možností: o Nedostatek informačních materiálů a metodického vedení o Nedostatek vlastních zkušeností o Integrace BS péče je časově náročná o Je to práce především pro rehabilitační pracovníky o Nemám kompetence (neabsolvoval/a jsem kurz) o Jiný důvod, jaký?.......................................................

10. Které ze základních prvků BS nejčastěji aplikujete? Zde můžete označit jednu nebo více možností: o Iniciální dotek o Techniky polohování (mumie, hnízdo) o Koupel zklidňující o Koupel povzbuzující o Koupel neurofyziologickou o MSD (masáž stimulující dýchání) o Vibrační techniky o Vestibulární stimulaci

11. Komu konkrétně na vašem pracovišti poskytujete BS péči? o Minimálně jednu z technik využíváme podle daného systému u většiny našich pacientů, kteří jsou pro BS péči vhodní. o Jen určenému omezenému počtu pacientů s nejzávažnějšími diagnózami, např. pacienti částečně nebo zcela imobilní, se změnami vědomí apod. o Vybraným pacientům dle vlastního uvážení.

85

12. Jak často využíváte prvky BS péče ve své péči u konkrétního pacienta? o Postupuji kontinuálně dle plánu ve spolupráci s ostatními členy týmu o Prvky aplikuji pouze dle vlastního uvážení samostatně při každé své službě o Prvky aplikuji občas, nahodile, jak mám čas o Prvky aplikuji velmi zřídka

13. Bez ohledu na to, jak dalece s konceptem pracujete – znamená podle Vašeho osobního názoru integrace konceptu do každodenní ošetřovatelské péče čas a práci navíc? o Ano, BS péče je zdlouhavější než běžná péče o Ne, aplikace konceptu neznamená čas navíc

14. Vedete na svém pracovišti jakýmkoliv způsobem záznamy o prováděné BS péči? o Ano o Ne

Jestliže jste v předchozí otázce odpověděl/a NE, vynechte prosím následující otázky č. 15, 16, 17 a 18 a pokračujte otázkou č. 19.

15. Pokud ano, kdo se podílí na záznamech o BS péči? o Celý pečující tým včetně fyzioterapeutů, soc. pracovníků, logopedů apod. o Jen sestry o Někdo jiný, kdo?.....................................

16. Jakým způsobem na vašem pracovišti dokumentujete BS péči? o Záznamy vpisujeme do běžné standartní ošetřovatelské dokumentace pacienta o Vedeme zvláštní samostatnou dokumentaci BS o Jinak, jak?...................................................

17. Co je součástí vaší dokumentace o BS péči? o Jen seznam realizovaných technik BS péče o Vedeme komplexní záznamy obsahující plánování, záznam skutečně poskytnuté péče a popis pacientových reakcí na ni

86

18. Obsahuje vaše dokumentace také pravidelné hodnocení vývoje pacientových rekcí na vaši ošetřovatelskou nabídku? o Ano o Ne

19. Spolupracujete aktivně s rodinou pacienta při BS péči? o Často, systematicky se snažíme zapojit je do BS péče již během hospitalizace o Často, edukujeme příbuzné o následné péči po propuštění o Občas, nahodile o Ne

Jestliže jste v předcházející otázce odpověděl/a NE, vynechte následující otázky č. 20, 21 a vyplňte prosím již jen poslední otázku č. 22 a také demografické údaje.

20. Jakým způsobem konkrétně zapojujete blízké pacientů do BS péče? Zde můžete označit jednu nebo více možností: o Slovním vysvětlením o Praktickou ukázkou a nácvikem o Používáme tištěné edukační materiály o Jinak, jak?..............................................

21. Jakým způsobem získáváte od příbuzných potřebné biografické údaje o pacientovi? o Používáme jen standardizovaný dotazník o Rozhovorem např. v době návštěv o Kombinací obou předchozích metod o Jinak, jak?................................................. o Nezjišťujeme nic

87

22. Jak dle Vaší osobní zkušenosti hodnotí příbuzní nejčastěji aplikaci BS u svého blízkého? o Pozitivně, podílí se na BS péči o Pozitivně, ale nezapojují se o Neutrálně, je jim to jedno o Prvky BS považují za zvláštní nebo se jim vůbec nelíbí o Neumím zhodnotit

Demografické údaje:

1. Vaše současné pracoviště je: o Certifikováno pro práci s konceptem Bazální stimulace o Necertifikované

2. Váš věk?.........................................................................................................................

3. Kolik let pracujete na současném pracovišti?................................................................

4. Kolik let praxe ve zdravotnictví máte celkově?............................................................

5. Jaká je Vaše pozice v ošetřovatelském týmu? o Sestra o Zdravotnický asistent o Ošetřovatelka, sanitářka o RHB pracovník (fyzioterapeut, ergoterapeut apod.) o Sociální pracovník o Jiné:…………………………………………………

Děkuji Vám za spolupráci.

88

PŘÍLOHA G: Souhlas s průzkumem LDN Ostrava - Radvanice Zdroj: vlastní (autorka práce)

89

PŘÍLOHA H: Souhlas s průzkumem Sanatorium Jablunkov, a.s. Zdroj: vlastní (autorka práce)

90

91