Analýza energetických systémů regionů Vysočina a Nordlicht 30. 4. 2014 Energetická agentura Vysočiny Jaroslav Emmer
Obsah 1. Analýza území - základní fakta 1.1 Energetická situace v České republice 1.2 Charakteristika Kraje Vysočina 1.3 Analýza území 1.4 Struktura hospodářství Kraje Vysočina 2. Analýza spotřebitelských systémů 3. Jednotlivé druhy energií spotřebované a vyrobené v Kraji Vysočina 3.1 Elektrická energie 3.2 Spotřeba zemního plynu 3.3 Centrální zásobování teplem 3.4 Obnovitelné zdroje energie 4. Varianty řešení rozvoje energetického systému kraje
Analýza energetických systémů regionů Vysočina a Nordlicht
1. Analýza území - základní fakta 1.1 Energetická situace v České republice Energetická situace Česká republika patří v rámci Evropské unie mezi první tři země s vysokou energetickou nezávislostí. Lépe je na tom pouze Velká Británie a Dánsko díky vlastním zásobám ropy a zemního plynu. České republice se daří snižovat energetickou náročnost HDP, která mezi roky 2000 až 2009 klesla o 23 %, zatímco v celé EU pouze o 15 %. Energeticky soběstačná je Česká republika zejména díky zásobám uhlí. Podle České geologické služby máme v těžebních lokalitách 206 milionů tun vytěžitelných zásob černého uhlí a 863 milionů tun vytěžitelných zásob hnědého uhlí. Dalších zhruba 900 milionů tun hnědého uhlí je vázáno územně ekologickými limity. V roce 2009 bylo v Česku vytěženo 11 milionů tun černého a 46 milionů tun hnědého uhlí. V roce 2010 byla zastavena těžba lignitu a po 130 letech byla také v České republice ukončena výroba hnědouhelných briket.
Energetická závislost Jako většina států světa je Česká republika zcela závislá na zahraničních dodávkách ropy a zemního plynu. Ropy bylo v roce 2009 dovezeno 7,2 milionů tun. V roce 2008 byl dovoz ještě vyšší, celkem 8,1 milionů tun. Zásoby ropy a ropných výrobků pro stavy krize a ropné nouze má Česká republika na více než 3 měsíce běžného provozu. Zemního plynu ročně dovezeme necelých 10 miliard m3, z toho 75 % z Ruska a zbylou část z Norska. Za sebou už máme ostrou zkoušku připravenosti na výpadek dodávky této strategické suroviny. V lednu 2009 při přerušení dodávky zemního plynu se prokázalo, že plynárenská soustava ČR je schopná se vypořádat i s dlouhodobým výpadkem dovozu zemního plynu uprostřed zimy. Kapacita podzemních zásobníků je 2,5 miliard m3 a počítá se s jejím dalším navyšováním.
Elektrická energie V roce 2009 se vyrobilo 82 250 GWh elektrické energie, naprostá většina v parních a jaderných elektrárnách. Na celkové výrobě elektrické energie se parní elektrárny podílejí 62,8 % a jaderné 33,1 %. Obnovitelné energetické zdroje zajistily zbývajících 4,1 %. Z celkové výroby elektrické energie vyvážíme necelých 18 %.
Obnovitelné zdroje Solární (fotovoltaické) elektrárny se v roce 2009 na celkové výrobě elektrické energie podílely 0,11 %. Výrazný rozvoj solárních elektráren nastal v roce 2009 a zejména v roce 2010 v důsledku dotací výkupních cen. K 1. lednu 2008 byl instalovaný výkon pouze 3,4 MW. Ke konci listopadu 2010 dosáhl instalovaný výkon 1 394 MW. Celková kapacita solárních elektráren tak již převyšuje výkon největší parní elektrárny Prunéřov 2 (1 050 MW) a přibližuje se kapacitě jaderné elektrárny Dukovany (1 830 MW). Využití instalovaného výkonu solárních elektráren je však velmi nízké a nemůže v žádném případě parní a jaderné elektrárny nahradit. Podíl vodních elektráren na celkové výrobě elektřiny v roce 2009 byl 3,6 %. Tento způsob výroby elektrické energie je v podmínkách České republiky limitován povětrnostními podmínkami a hydroenergetický potenciál je v současnosti z velké části využit. V Norsku vodní elektrárny zajišťují 95,7 % celkové výroby, v Rakousku 61,4 %. Větrné elektrárny vyrobily v roce 2002 pouze 2 GWh elektřiny, v roce 2009 už 288 GWh. I přes tento výrazný růst dosáhl podíl větrné energie necelých 0,4 % celkové výroby elektrické energie.
1.2 Charakteristika Kraje Vysočina Kraj Vysočina v rámci České republiky zaujímá centrální polohu. Sousedí s krajem Jihočeským, Středočeským, Pardubickým a Jihomoravským, se kterým vytváří oblast NUTS 2 za účelem podpory regionálního rozvoje. Je pro něj charakteristická členitost území, vyšší nadmořská výška a řídké osídlení. Rozdrobená sídelní struktura přispívá v některých případech k vylidňování menších obcí a odchodu mladých a kvalifikovaných obyvatel. Území Kraje Vysočina se sice státní hranice České republiky přímo nedotýká, jižní část kraje však zasahuje do její těsné blízkosti, a díky tomu se Vysočina společně s krajem Jihočeským a Jihomoravským zapojuje do řady aktivit v rámci přeshraniční spolupráce s Rakouskem. Povrch území je tvořen pahorkatinami Českomoravské vrchoviny. Region je atraktivní svým poměrně nízkým znečištěním ovzduší a relativně zdravými lesy, nacházejí se v něm též vodohospodářsky významné vodní plochy a zdroje vody. Rozlohou (téměř 6 800 km2) se Vysočina řadí mezi regiony nadprůměrné velikosti – pouze čtyři kraje jsou rozlehlejší. Nejvýše položeným bodem je vrchol Javořice (837 m n. m.) v Javořické vrchovině na jihu okresu Jihlava, nejnižší bod se nachází v místě, kde na jihovýchodě okresu Třebíč opouští území kraje řeka Jihlava (239 m n. m.). Na území kraje se nacházejí dvě chráněné krajinné oblasti – Žďárské vrchy a Železné hory. Vrch Melechov v
havlíčkobrodském okrese je v některých pramenech označován za geografický střed Evropy. Území Kraje Vysočina se administrativně člení na 5 okresů, 15 správních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP) a 26 obvodů pověřených obecních úřadů (POÚ). Základní samosprávnou jednotkou jsou obce, kterých je v kraji 704 (stav od 1. ledna 2005). Obec na Vysočině má v průměru 726 obyvatel, tedy nejméně ze všech krajů České republiky. V kraji jsou nejčetněji zastoupeny obce s méně než 500 obyvateli. Statut města má v současnosti 34 obcí kraje, což je v rámci České republiky vzhledem k velikosti regionu mírně podprůměrné. K 1. lednu 2013 žilo na Vysočině přes 511 tisíc obyvatel, což mezi kraji České republiky představuje třetí nejnižší lidnatost. Podíl městského obyvatelstva dosáhl k 31. 12. 2012 celkem 57,1 %. V roce 2012 se mírně zvýšil počet narozených dětí, výrazný byl pokles počtu rozvodů. Podíl dětí narozených mimo manželství je dlouhodobě nižší než v ostatních regionech České republiky s výjimkou Zlínského kraje, ale má rovněž vzestupnou tendenci a v roce 2012 dosáhl hranici 37,7 %. Ke konci roku 2012 bylo v kraji ve statistickém registru ekonomických subjektů, v němž jsou evidována všechna vydaná identifikační čísla organizací, podchyceno 106,6 tisíc subjektů. V rámci České republiky se tak Vysočina zařadila na předposlední místo před Karlovarský kraj, což vzhledem k počtu obyvatel svědčí o nižším stupni podnikatelské aktivity. Nejvíce ekonomických subjektů v kraji vykázal okres Žďár nad Sázavou (24,3 tisíc), nejméně okres Pelhřimov (16,4 tisíc). Ekonomická výkonnost kraje zaostává za celorepublikovým průměrem. Jeho podíl na hrubém domácím produktu České republiky se v posledních letech pohybuje kolem 4 %. V roce 2011 činil hrubý domácí produkt na 1 obyvatele kraje přes 303 tisíc Kč, tj. více než 83 % průměru České republiky. Tradičně významné postavení má v Kraji Vysočina zemědělství. Zdejší přírodní podmínky jsou sice podprůměrné (nadmořská výška a sklonitost pozemků snižují produkční schopnost půd), pro některé zemědělské komodity a činnosti je však přesto území Vysočiny optimální (produkce brambor, olejnin, pastevní chov skotu). Z průmyslové výroby mají v kraji význam zvláště odvětví strojírenské a kovodělné, textilní, dřevozpracující a potravinářské. Průmyslovými centry jsou zejména bývalá okresní města, vedle nich ale i další města s dobrou dopravní dostupností. Silniční a železniční síť Vysočiny má strategický význam z pohledu vnitrostátního i celoevropského. Území kraje je součástí středoevropské urbanizované osy (Berlín-PrahaVídeň/Bratislava-Budapešť). Dálnice D1 (v síti evropských silnic označení E50 a E65) tak slouží dopravě národní i evropské. Strategická poloha Vysočiny proto v posledních letech přilákala řadu zahraničních investorů, kteří sem soustřeďují nejen výrobní kapacity, ale rovněž výzkum a vývoj. Na území Kraje Vysočina se nacházejí tři památky zapsané do seznamu UNESCO. Je to městská památková rezervace Telč, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou a židovská čtvrť se hřbitovem a bazilikou sv. Prokopa v Třebíči. Jak již bylo uvedeno, povrch kraje Vysočina je tvořen pahorkatinami a vrchovinami Českomoravské vrchoviny. Z celkového počtu 729 měst a obcí se 47,3 % nachází v nadmořské výšce 500 až 600 m n. m, dalších 38,9 % je v oblasti do 500 m n. m. a zbývajících 13,8 % se nachází na území nad 600 m n. m. Územím kraje také prochází
geograficky významná hranice mezi dvěma úmořími a to Černého a Severního moře. Vrch Melechov na území okresu Havlíčkův Brod je v některých pramenech označován za geografický střed Evropy.
Tabulka 1.1 Výpočtové teploty vnějšího vzduchu te, průměrná teplota vzduchu v otopném období tes a počet topných dnů otopného období, podle ČSN 38 3350
Místo
Podle ČSN 06 0210 H 499 406 516 422 572
te
Otopné období pro tem = 12 °C tes
d
Otopné období pro tem = 15 °C tes d 5,1 300 4,6 306 4,8 296 4,9 294 4,7 318
Pelhřimov -17 3,0 241 Třebíč -15 2,5 247 Jihlava -17 3,0 243 H. Brod -17 2,8 239 Žďár nad -17 2,4 252 Sázavou Vysvětlivky : H – nadmořská výška (m nad m.) tem – teplota vnějšího vzduchu, při níž se zahajuje vytápění (°C) te – oblastní výpočtová teplota vnějšího vzduchu (°C) tes – průměrná teplota vzduchu v otopném období (°C) d – počet topných dnů (-) v – místo leží v krajině s intenzivními větry
Otopné období pro tem = 13 °C tes d 3,6 257 3,1 263 3,5 256 3,3 253 3,1 270
Pramen: Publikace „Tepelně-technické a energetické vlastnosti budov“, Grada Publishing Zdroj ČSÚ ČR
1.3 Analýza území Sídelní struktura kraje je velmi rozdrobená, tvoří ji velký počet populačně malých obcí a sídel. Na jedno sídlo (část obce), kterých je v území 1 444 připadá pouze 359 obyvatel (v ČR je to 679 obyvatel). Sídla jsou integrována do 729 obcí, průměrná populační velikost obce v kraji je 710 obyvatel, což není ani polovina průměrné hodnoty za celou ČR (1 635 obyvatel). V kraji jsou daleko nejčetněji zastoupeny obce s počtem obyvatel menším než 500. Jde o téměř čtyři pětiny všech obcí kraje (573 obcí – 78,6 %). V ČR tvoří malé obce do 500 obyvatel pouze tři pětiny všech obcí. V kraji Vysočina v těchto obcích bydlí 21 % obyvatel kraje, v celé ČR je to podstatně méně (8,5%). Na druhé straně v ČR bydlí v obcích s více než 10 tis. obyvateli 54,1 % obyvatel, zatímco v kraji Vysočina jenom 36,2 %. Tento více než třetinový podíl obyvatelstva bydlí v osmi největších městech kraje. Mimo okresní města se jedná o Velké Meziříčí, Humpolec a Nové Město na Moravě. Statut města má však v současnosti ještě dalších 25 obcí. Ve všech městech kraje bydlí 57,9 % populace, což je na české poměry dosti málo (v ČR 70,8 %). Tyto informace podrobněji uvádějí následující tabulky.
Tabulka 1.2 Obce a obyvatelstvo podle velikostních skupin obcí v kraji Vysočina k 1.1.2002 (relativní údaje)
Území
do 499
Havl. Brod Jihlava Pelhřimov Třebíč Žďár n. Sáz. kraj Vysočina Česká republika
73,3 81,0 80,8 80,9 77,0
struktura obcí a obyvatel v nich počet obcí počet obyvatel 5002000nad do 499 50020001999 9999 10000 1999 9999 20,8 5,0 0,8 17,6 22,6 34,2 13,2 5,0 0,8 16,3 13,5 23,6 14,2 3,3 1,7 20,0 21,4 20,9 15,6 2,9 0,6 25,8 20,7 20,2 20,4 1,0 1,5 23,8 28,0 11,1
nad 10000 25,6 46,5 37,7 33,3 37,1
78,6
17,1
3,2
1,1
21,0
21,4
21,4
36,2
59,1
30,9
7,9
2,1
8,5
17,6
19,8
54,1
Pramen: Malý lexikon obcí ČR 2002, ČSÚ Praha 2003
Tabulka 1.3 Pořadí okresů podle počtu obyvatel a rozdělení dle odvětví jejich zaměstnání Okres
1 2 3 4 5
Žďár nad Sázavou Třebíč Jihlava Havlíčkův Brod Pelhřimov
počet obyvatel
125 025 116 904 108 394 94 918 72 604
Ekonomicky aktivní dle odvětví [%] zemědělství
průmysl
služby
nezjištěné
9,8 10,0 6,6 10,7 12,3
37,7 33,9 37,7 35,5 34,1
48,0 50,5 49,1 49,2 48,1
4,5 5,6 6,6 4,6 5,5
Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001, ČSÚ Praha 2003, Statistický bulletin Kraj Vysočina 2003, ČSÚ Praha 2003
Z údajů v předchozí tabulce je zřejmý charakter jednotlivých okresů v kraji. Zatímco na Jihlavsku pracuje v zemědělství 6,6% obyvatel, na Pelhřimovsku je to skoro dvojnásobek (12,3%). V oblasti průmyslu a služeb zde velké rozdíly nepanují, což je dáno rovnoměrnějším rozložením průmyslových podniků. Při srovnání největších měst v kraji (viz následující tabulka) je patrná nepřímá úměra (s drobnými odchylkami) mezi velikostí města a podílem zaměstnanců pracujících v zemědělství. Procentuální zastoupení průmyslu v těchto městech je přibližně stejné, výrazněji se odlišuje pouze město Havlíčkův Brod, kde průmysl zaměstnává pouze necelých 25 % obyvatel.
Tabulka 1.4 Pořadí měst podle počtu obyvatel (nad 10 000 obyvatel) a rozdělení dle odvětví jejich zaměstnání počet Ekonomicky aktivní dle odvětví [%] obyvatel (k Město 31.12.2002) zemědělství průmysl služby 1 Jihlava 50 174 1,5 34,3 56,9 2 Třebíč 38 963 2,2 34,6 57,7 3 Havlíčkův Brod 24 320 4,1 24,8 66,9 Žďár nad 4 Sázavou 24 028 2,1 38,9 55,5 5 Pelhřimov 16 537 5,0 31,0 57,6 6 Velké Meziříčí 11 790 4,5 37,3 52,8 7 Humpolec 10 889 4,6 35,0 55,6 Nové Město n. 8 Mor. 10 532 7,5 31,3 55,8 Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001, ČSÚ Praha 2003, Statistická ročenka kraje Vysočina 2003, ČSÚ Jihlava 2003
Jednotlivé oblasti kraje členěné podle nových správních obvodů lze porovnat podle následujících parametrů: Tabulka 1.5 Základní charakteristika správních obvodů obcí s rozšířenou působností (stav k 31.12.2002) Správní obvod
Rozloha (km2)
Počet obyvatel
Počet obcí
Počet měst
Bystřice n. 396,18 24 211 46 Pernštejnem Havlíčkův Brod 631,87 51 440 56 Humpolec 227,92 16 840 25 Chotěboř 329,02 22 354 31 Jihlava 921,80 96 339 79 Moravské Budějovice 413,97 24 340 47 Náměšť nad Oslavou 221,07 13 997 28 Nové Město na 292,86 19 515 30 Moravě Pacov 234,58 10 175 24 Pelhřimov 827,39 45 574 71 Světlá nad Sázavou 290,20 20 643 32 Telč 291,32 13 729 45 Třebíč 837,67 76 374 93 Velké Meziříčí 545,16 38 288 74 Žďár nad Sázavou 464,38 43 831 48 Kraj Vysočina 6 925,39 517 630 729 Pramen: Statistická ročenka kraje Vysočina 2003, ČSÚ Jihlava 2003
1 4 1 2 4 2 1 1 1 6 2 1 3 2 2 33
Hustota zalidnění 61,1 81,4 73,9 67,9 104,5 58,8 63,3 66,6 43,4 55,1 71,1 47,1 91,2 70,2 94,4 74,7
Z výše uvedených údajů o hustotě obyvatelstva vyplývá, že v centrální části kraje je hustota osídlení území podstatně vyšší. Je to způsobeno tím, že více jak polovina obyvatel obvodu Jihlava žije v krajském městě. Ostatní části kraje jsou zhruba na stejné úrovni s výjimkou Pacovska a Telčska, což je dáno převážně zemědělsky orientovaným hospodářstvím těchto oblasti. Názornou představu v tomto směru podává i mapa 3 viz Příloha map (Hustota obyvatelstva v r. 2000). 1.4 Struktura hospodářství Kraje Vysočina Struktura hospodářství kraje Vysočina je ovlivněna historickým vývojem a zdejšími přírodními podmínkami. V průběhu devadesátých let prošla ekonomika kraje (podobně jako celé ČR) významnými transformačními změnami, spojenými s velmi rychlou privatizací a také s restrukturalizací činností. Jak již zde bylo uvedeno, kraj Vysočina má v komparaci s kraji České republiky nejvyšší podíl osob zaměstnaných v zemědělství a nadprůměrný podíl osob pracuje i v průmyslové výrobě. Příčinou nízkého podílu osob pracujících v nevýrobním sektoru hospodářství je sídelní struktura kraje vyznačující se absencí významnějších koncentrací obyvatelstva. Největším průmyslovým odvětvím kraje je výroba dopravních prostředků následovaná strojírenstvím, třetím největším odvětvím se stal elektrotechnický průmysl, čtvrtým pak potravinářství, za nímž ihned následuje kovozpracující průmysl a odvětví textilní a oděvní výroby. Dalším odvětvím, zastoupeném v kraji Vysočina, je výroba skla, keramiky a porcelánu, dřevozpracující a nábytkářský průmysl. Nejvíce osob v sektoru služeb kraje je zaměstnáno ve školství, zdravotnictví a sociálních službách, dále pak v odvětví obchodu, oprav motorových vozidel a spotřebního zboží a ve stavebnictví. Shodným znakem v sektoru služeb je velikost podniku, kdy zde převažují podniky zaměstnávající maximálně 20 pracovníků. Ze zastoupení zemědělské půdy do jednotlivých výrobních oblastí jednoznačně plyne specifické postavení kraje Vysočina, kdy naprostá většina zem. půdy, plných 83,2 %, se nachází v ZVO bramborářské, zatímco celostátní průměr pro tuto oblast činí jen 18,5 %. Naopak v republice dominující oblast obilnářská, plných 40,5 %, je v kraji Vysočina zastoupena pouze 9,1 %. Celkovou výměrou zemědělské půdy patří okresy kraje mezi větší okresy v rámci ČR. V zastoupení hlavních kategorií využití ploch nejsou mezi jednotlivými okresy kraje Vysočina příliš velké diference, pouze okres Žďár nad Sázavou vyniká poměrně větším zalesněním a tím pádem nižším zastoupením zemědělské půdy. Využití zemědělských ploch v procentech bylo k 31.12.2000 následující: Tabulka 1.6 Využití zemědělských ploch
Kraj Vysočina
výměra celkem [ha]
lesní plochy
zeměděls ká půda
vodní plochy
zastavěn é plochy
ostatní plochy
692 539
30,4
60,7
1,7
1,2
6,0
2. Analýza spotřebitelských systémů Sektor bydlení - zahrnuje spotřebu všech druhů paliv a energie v domácnostech.
Celkový počet obcí v kraji
729
Průměrný počet obyvatel na jednu obec
710,3
Celkový počet domů
129 165
Rodinných domů
Bytových domů
7 478
Ostatních domů
2 068
Celkový počet bytů
119 619
212 687
Rodinných domech
Bytových domech
73 230
Ostatních domech
2 619
136 838
Tabulka 2.1 Počet domů – podle okresů Domovní Z toho Rodinné domy Bytové domy fond Domy celkem-H. Brod 25 800 24 184 1 255 celkem Trvale obydlené 20 423 18 918 1 251 Neobydlené 5 377 5 266 4 Domy celkem-Jihlava 22 723 20 321 2 040 Trvale obydlené 19 214 16 914 2 031 Neobydlené 3 509 3 407 9 Domy celkem-Pelhřimov 19 929 18 341 1 124 Trvale obydlené 15 074 13 624 1 117 Neobydlené 4 855 4 717 7 Domy celkem-Třebíč 29 357 27 492 1 499 Trvale obydlené 24 162 22 433 1 488 Neobydlené 5 195 5 059 11 Domy celkem-Žďár n. Sáz. 31 356 29 281 1 560 Trvale obydlené 24 683 22 796 1 554 Neobydlené 6 673 6 485 6 Domy celkem-Vysočina 129 165 119 619 7 478 Trvale obydlené 103 556 94 685 7441 Neobydlené 25 609 24 934 37 Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001, ČSÚ Praha 2003 Okres
Ostatní 361 254 107 362 269 93 464 333 131 366 241 125 515 333 182 2 068 1 430 638
Neobydlené domy jsou:
obydlené pouze přechodně
sloužící k rekreaci
nezpůsobilé k bydlení
Tabulka 2.2 Počet bytů – podle okresů Celková obytná plocha bytů v Kraji Vysočina je 9 486 586 m2. Na jeden byt připadá v průměru 53,2 m2 obytné plochy.
Domy celkem v tom: obydlené domy neobydlené domy Podíl neobydlených domů (%) Průměrné stáří obydlených domů (roky) z toho: rodinné domy bytové domy
Domy 136 766
27 763
25 739
Budovy 21 702
30 123
31 439
108 062 28 704 21,0
21 762 6 001 21,6
21 570 4 169 16,2
15 680 6 022 27,7
24 486 5 637 18,7
24 564 6 875 21,9
45,9
45,7
45,9
47,1
47,9
43,3
46,0 44,0
45,8 42,7
44,9 53,5
47,5 41,6
48,5 37,9
43,5 39,8
49 548
51 969
41 457 8 091
42 137 9 832
Byty Dwellings Byty celkem 230 025 43 398 50 176 34 934 v tom: obydlené byty 188 191 35 019 42 598 26 980 neobydlené byty 41 834 8 379 7 578 7 954 Hodnoty jsou uváděny celkem za kraj a poté za jednotlivé okresy
Tabulka 2.3 Počet trvale obydlených bytů podle způsobu vytápění Z toho Způsob vytápění bytů ústřední topení celkem kotelna mimo dům kotelna v domě etážové topení celkem z toho na plyn na elektřinu na pevná paliva
Bytový fond Rodinné celkem domy 131 454 81 682 35 918 202 95 536 81 480 17 372 6 045 12 471 2 729 632 289 4 269 3 027
Bytové domy 48 817 35 621 13 196 11 053 9 529 331 1 193
Ostatní 955 95 860 274 213 12 49
kamna celkem 24 793 16 176 8 222 z toho na plyn 7 446 3 144 4 254 na elektřinu 8 168 4 884 3 054 na pevná paliva 9 178 8 147 914 jiný nebo komb. způsob 5 061 4 140 855 nezjištěno 1 104 818 243 Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001, ČSÚ Praha 2003
395 48 230 117 66 43
Z celkového počtu 179 784 trvale obydlených bytů je jich 73,1% vytápěno ústředním topením, 9,7% etážovým topením, 13,8 pomocí kamen a jiný nebo kombinovaný způsob vytápění se používá ve 2,8% bytů. Spotřeba domácností
820
Vysočina
Domácnosti
1,7
ČR
800 1,6
GWh
780 1,5
760 740
1,4
GWh/střední stav obyvatel
Graf 2.1
720 700
1,3 2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Tabulka 2.4 Počet trvale obydlených bytů podle paliva použitého k vytápění Z toho Bytový fond Rodinné Energie k vytápění celkem domy Bytové domy uhlí 41 540 36 972 4 214 dřevo 15 841 15 092 649 elektřina 12 929 8 919 3 721 plyn 72 290 46 785 24 658 jiná nebo nezjištěno 37 184 1 093 35 948 Pramen: Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001, ČSÚ Praha 2003 Zastoupení jednotlivých v následujících grafech.
paliv
používaných
k vytápění
bytů
je
Ostatní 354 100 289 847 143
názorně
uvedeno
graf 2.2
Podíl bytů podle paliva použitého na vytápění - bytový fond
21%
23%
9% 7% 40%
uhlí
graf 2.3
dřevo
elektřina
plyn
jiná
Podíl bytů podle paliva použitého na vytápění - rodinné domy
1% 34% 43%
14%
8%
uhlí
dřevo
elektřina
plyn
jiná
graf 2.4
Podíl bytů podle paliva použitého na vytápění - bytové domy
6%
1% 5%
52% 36%
uhlí
dřevo
elektřina
plyn
jiná
3. Jednotlivé druhy energií spotřebované a vyrobené v Kraji Vysočina 3.1 Elektrická energie Podle Roční zprávy o provozu ES v ČR za rok 2011 se v kraji Vysočina vyrobilo celkem 13 883,8 GWh a spotřebovalo 3 666,8 GWh elektrické energie (brutto). V kraji se tedy spotřebovalo pouze 26,4% z vyrobené elektrické energie. Tento fakt je výrazně ovlivněn přítomností jaderné elektrárny Dukovany, která ročně vyrobí přibližně 13 TWh. Dokazují to i následující tabulka a grafy. Tabulka 3.1 Instalovaný výkon elektráren Typ elektrárny
Instalovaný výkon [MW] 13,2
Instalovaný výkon [%] 0,6
parní vodní a přečerpávací 455,4 20,3 plynová a spalovací 16,8 0,7 jaderná 1 760,0 78,4 Celkem 2 245,4 100,0 Pramen: Roční zpráva o provozu ES ČR 2002, ERÚ 2003 Graf 3.1
Podíl instalovaného výkonu v elektrárnách v kraji Vysočina
78,4
0,7
parní
20,3
0,6
vodní a přečerpávací
plynová a spalovací
jaderná
Graf 3.2
Podíl vyrobené elektrické energie v elektrárnách v kraji Vysočina
97,9
0,2
parní
1,7 0,2
vodní a přečerpávací
plynová a spalovací
jaderná
Nepoměr mezi instalovaným výkonem a roční výrobou elektrické energie ve vodních elektrárnách je dáno tím, že se na území kraje nachází velká přečerpávací elektrárna Dalešice, která má instalovaný výkon 450 MW a slouží k vyrovnávání křivky zatížení elektrizační soustavy v průběhu dne. Roční spotřebu elektřiny (brutto) v roce 2009 podle jednotlivých sektorů hospodářství udává následující tabulka.
Tabulka 3.2 Spotřeba elektřiny podle sektorů hospodářství Sektor Průmysl Energetika Doprava Stavebnictví Zemědělství Domácnosti Služby Ostatní Celkem
Spotřeba elektřiny [GWh]
Spotřeba elektřiny [%]
891,1 1 343,6 92,8 17,2 212,8 800 409,6 131,3 3 898,4
22,9 34,5 2,4 0,4 5,5 20,5 10,5 3,4 100,0
Tabulka 3.3 Přehled výrobců elektrické energie v kraji (Pinst > 1 MWe)
Výrobce
Chotěbořské strojírny a služby a.s. Tedom s.r.o., Třebíč Tedom Energo s.r.o., Třebíč Třebíčská tepelná a.s. ŽĎAS a.s., Žďár nad Sázavou ČEZ a.s.
Typ výroby
Instalovaný výkon [MWe]
parní dieselagregát kogenerace kogenerace kogenerace kogenerace parní jaderná vodní přečerpávací vodní
Roční výroba (netto) [GWh]
3,20 0,28 0,76 7,40 2,63 2,73 12,00 1 760,00 1,76 450,00 7,10
18,0 14,0 6,0 21,8 12 434,7 7,9 207,0 15,7
2,16
3,8
JME a.s. 1. Elektrárenská s.r.o., Pelhřimov vodní Pramen: Roční zpráva o provozu ES ČR 2002, ERÚ 2003
1,4
V oblasti působí tři významní distributoři elektrické energie. Na území bývalých okresů Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou je to Jihomoravská energetika a.s., na území okresu Pelhřimov je to Jihočeská energetika a.s. a v okrese Havlíčkův Brod Východočeská energetika a.s.
3.2 Spotřeba zemního plynu Na území Kraje Vysočina není provozována žádná těžba zemního plynu, ten je zde pouze distribuován.
Jihomoravská plynárenská a.s. Hlavní činnosti společnosti: Nákup a prodej zemního plynu
Rozvod zemního plynu
Technicko – inženýrská činnost v investiční výstavbě
Montáž, opravy, revize a zkoušky vyhrazených plynových zařízení
Distribuční činnost JMP a.s. je soustředěna na všechny bývalé okresy Jihomoravského kraje.V kraji Vysočina zásobuje JMP území okresů Jihlava, Třebíč, Žďár nad Sázavou a
okrajově okres Pelhřimov. Nákup a prodej zemního plynu Jediným dodavatelem zemního plynu JMP a.s. pro kraj Vysočina je společnost Transgas a.s. Oproti roku 2001 se projevil nárůst v kategorii domácností o 18,5 % a v kategorii maloodběr o 11,2%. Odběr v kategorii velkoodběr je dlouhodobě stabilní.
Graf 3.3
Vývoj počtu odběratelů zemního plynu (JMP) 90 000 80 000 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000 0 1998
1999
2000
2001
2002
rok
Tabulka 3.4 Vývoj prodeje zemního plynu v jednotlivých odběratelských kategoriích (JMP) Kategorie odběru Velkoodběr Maloodběr Domácnosti Celkem
1998 tis.m3 185 872 26 499 80 210 292 581
1999 tis.m3 183 903 33 135 93 917 310 955
2000 tis.m3 176 674 36 159 646 97 353 310 673
2001 tis.m3 191 780 35 408 88 427 315 615
2002 tis.m3 184 324 39 375 104 778 328 477
Tabulka 3.5 Podíl kategorií odběratelů na prodeji ZP v roce 2002 (JMP) Prodej Velkoodběr Maloodběr Domácnosti Celkem
tis.m3 184 324 39 375 104 778 328 477
TJ 6 174,9 1 319,1 3 510,1 11 004,1
[%] 56,11 11,99 31,90 100,00
Graf 3.4
Podíl jednotlivých kategorií odběratelů na prodeji zemního plynu (JMP)
32%
56% 12%
Velkoodběr
Maloodběr
Domácnosti
Seznam plynofikovaných obcí s uvedením spotřeby za rok 2002 je uveden v příloze č.2.
3.3 Centrální zásobování teplem V Kraji Vysočina působí 33 subjektů vlastnících licenci na výrobu tepla a 27 subjektů vlastnících licenci na rozvod tepelné energie.
Současný trend na uhelném trhu je, stejně jako v minulých letech, charakterizován omezováním těžby uhlí a přechodem na užití jiných ekologických paliv. Těžba i prodej hnědého uhlí soustavně klesá už od roku 1996, a to v průměru o téměř 9 % ročně v letech 1996 - 1998. Při obchodování s uhlím je patrný vliv prudkého růstu plynofikace a elektrifikace a v nemalé míře i stagnace výrobních programů průmyslových podniků.
Tabulka 3.6 Současná struktura spotřeby pevných paliv v kraji (REZZO 1,2,3 - r.2011) Palivo Teplo v palivu Množství t % Hnědé uhlí tříděné 155 197 32,55 2 448,11 TJ Hnědé uhlí prachové 66 782 14,01 1 065,94 Černé uhlí tříděné 18 828 3,95 508,91 Koks 22 598 4,74 619,95 Dřevo 206 662 43,35 2 977,06 Jiná tuhá paliva 6 704 1,40 129,73 Celkem 476 771 100,00 7 749,70 Pramen: Údaje z evidence REZZO za rok 2001, ČHMÚ Praha
% 31,59 13,75 6,57 8,00 38,42 1,67 100,0
Z předchozí tabulky vyplývá, že v kraji je z pevných paliv nejvyšší spotřeba hnědého uhlí.
Graf 3.5
Struktura spotřeby pevných paliv
1,40
43,35
46,56
4,74
Hnědé uhlí
Graf 3.6
Černé uhlí
3,95
Koks
Dřevo
Jiná tuhá paliva
Struktura spotřeby pevných paliv podle množství 250 000 200 000 150 000 [t] 100 000 50 000 0 HUTR
HUPR
CUTR
Koks
Dřevo
Jiná tuhá paliva
Graf 3.7
Struktura spotřeby pevných paliv dle tepla v palivu 3 000,00 2 500,00 2 000,00 [TJ] 1 500,00 1 000,00 500,00 0,00 HUTR
HUPR
CUTR
Dřevo
Koks
Jiná tuhá paliva
Tabulka 3.7 Podíl tříděných a netříděných paliv a dřeva Palivo Množství t % Paliva tříděná 196 623 41,24 Paliva 73 486 15,41 Dřevo 206 662 43,35 netříděná Celkem 476 771 100,00 Pramen: Údaje z evidence REZZO za rok 2001, ČHMÚ Praha
Graf 3.8
Podíl tříděných a netříděných paliv a dřeva
41,24
43,35
15,41
Paliva tříděná
Paliva netříděná
Dřevo
Dle údajů poskytnutých Českým hydrometeorologickým ústavem bylo v kraji Vysočina v kategorii REZZO 1 v roce 2008 evidováno 136 provozoven s celkovým množstvím 378 zdrojů tepla, z nichž bylo v tomto roce v provozu 335. Celkový instalovaný výkon všech zdrojů činil 1 253,673 MWt a výkon provozovaných zdrojů měl hodnotu 1 140,546 MW t.
Tabulka 3.8 Roční spotřeba paliva REZZO 1 Palivo HUTR HUPR Dřevo a dřevní TTO odpad LTO ZP Propan-butan Jiná tuhá paliva Jiná kapalná paliva Celkem 6 247,49
Jednotka [m.j.] t t t t t tis.m3 t t t
Spotřeba [m.j.] 10 776 65 845 85 952 7 288 1 086 93 638 80 5 308 3 918
Teplo v palivu TJ 189,66 1 054,84 1 236,85 297,93 44,35 3 187,44 3,47 91,90 141,05
Pozn.: Celkovou spotřebu v kategorii jiná tuhá paliva tvoří spalování brusného prachu, který vzniká broušením dřevotřískových desek v Dřevozpracujícím Družstvu Lukavec. Energetická účinnost výroby tepla =83%, z toho vyplývá vyrobené teplo 5 185,42 TJ.
Tabulka 3.9 Spotřeba paliv dle struktury paliva REZZO 1 Palivo
[TJ]
Paliva pevná Paliva kapalná Paliva plynná Dřevo – biomasa Celkem
1 336,40 483,33 3 190,91 1 236,85 6 247,49
[] 21,39 7,74 51,07 19,80 100,00
Tabulka 3.10 Spotřeba paliva jednotlivých sektorů REZZO 1 Sektor Veřejná energetika Průmysl Terciální sféra Zemědělství Doprava
Spotřeba paliv [TJ] pevná kapalná plynná dřevo Celkem -141,78 569,74 138,38 849,90 1 233,16 341,55 1 943,60 1 098,47 4 616,78 102,72 -641,71 -744,43 0,52 -17,88 -18,40 --17,98 -17,98
Dle údajů poskytnutých Českým hydrometeorologickým ústavem bylo v kraji Vysočina v kategorii REZZO 2 v roce 2001 evidováno 1 037 provozoven s celkovým množstvím 1 452 zdrojů tepla, z nichž bylo v tomto roce v provozu 1 312. Celkový instalovaný výkon všech zdrojů činil 1 322,933 MWt a výkon provozovaných zdrojů měl hodnotu 1 196,177 MW t.
Tabulka 3.11 Roční spotřeba paliva REZZO 2 Palivo HUTR HUPR ČUTR Koks Dřevo LTO Nafta ZP Propan-butan Bioplyn Jiná tuhá paliva Celkem 4 805,45
Jednotka [m.j.] t t t t t t t tis.m3 t tis.m3 t
Spotřeba [m.j.] 23 615 937 2 404 5 345 11 837 2 131 48 108 510 298 975 1 396
Teplo v palivu 365,42 TJ 11,10 62,75 145,67 148,49 90,12 2,03 3 893,32 13,70 35,02 37,83
Tabulka 3.12 Spotřeba paliv dle struktury paliva REZZO 2 Paliva Paliva pevná Paliva kapalná Paliva plynná Dřevo – biomasa Celkem
[TJ] 622,77 92,15 3 942,04 148,49 4 805,45
[%] 12,96 1,92 82,03 3,09 100,00
Pro vyčíslení spotřeby paliva ve zdrojích zařazených do kategorie REZZO 3 se podařilo získat údaje roku 2002, které jsou rozpracovány podrobněji než údaje z předchozích let. V roce 2001 se rozlišovala spotřeba paliva pouze do čtyř základních skupin (HUTR, CUTR, KOKS a ZP), v roce 2002 je již rozdělení dle následující tabulky. V roce 2002 již bylo uvažováno s údaji ze Sčítání lidí,domů a bytů k 1.3.2001.
Tabulka 3.13 Spotřeba paliv REZZO 3 Palivo HUTR ČUTR Koks Dřevo LTO PB ZP Celkem
Jednotka [m.j.] [t] [t] [t] [t] [t] [t] tis.m3
Spotřeba [m.j.] 120 806 16 424 17 253 108 873 124 389 119 198
Teplo v palivu 1TJ 893,03 446,16 474,28 1 591,72 5,25 18,05 3 990,75 8 419,24
Tabulka 3.14 Spotřeba paliv dle struktury paliva REZZO 3 Paliva Paliva pevná Paliva kapalná Paliva plynná Dřevo – biomasa Celkem
[TJ] 2 813,47 5,25 4 008,8 1 591,72 8 419,24
[%] 33,42 0,06 47,61 18,91 100,00
Údaje REZZO 3 také obsahují rozdělení bytů ve všech 730 obcích v kraji podle paliva použitého k vytápění..
Tabulka 3.15 Počet bytů podle paliva použitého k vytápění Palivo počet [%]
Dálkové Zemní Elektřina Uhlí vytápění plyn 38 530 69 434 12 922 41 505 21,58 38,89 7,24 23,24
Dřevo 15 829 8,86
Topné oleje 87 0,05
Propan CELKEM
Regionální diagram toky energií od primárních zdrojů až ke spotřebě
254 0,14
178 561 100,00
Elektrická energie Graf 3.9
Rozdělení výroby elektřiny dle druhů paliva v jednotlivých krajích
Více než 60 % elektřiny se v ČR vyrábí v tepelných (především hnědouhelných) elektrárnách. Bez mála 30 % výroby zajišťují jaderné elektrárny. Dukovanská jaderná elektrárna vyrobila v roce 2011 15 369 GWh elektřiny a představuje tak nejvýznamnější energetický zdroj v ČR. Její podíl na celkové výrobě elektrické energie ČR činil v roce 2011 téměř 16 %, její podíl na republikové spotřebě představoval 19 %. Kraj Vysočina je s celkovými 14 265 GWh na druhém místě v produkci elektřiny po Ústeckém kraji.
Graf 3.10 Rozdělení výroby elektřiny dle druhů paliva v jednotlivých krajích
2,7%
4,7%
elektrárna Dukovany 15,9% 29,9%
jádro fosilní zdroje 62,7%
OZE mix fosilních zdrojů a OZE
3.4 Obnovitelné zdroje energie Potenciál využití OZE v České republice shrnuje tabulka níže, která byla stanovena v rámci přípravy Národního programu hospodárného nakládání s energií a využívání jejich obnovitelných a druhotných zdrojů.
Tabulka 3.16 Dostupný a ekonomický potenciál OZE v ČR
Solární kolektory Fotovoltaika Biomasa Odpady Vítr Velké vodní elektrárny Malé vodní elektrárny Tepelná čerpadla Celkem
Dostupný potenciál* Podíl na Výroba primár. energie zdrojích
Výroba energie
TJ/rok 11 500 100 83 700 3 700 4 000 5 700 4 100 8 800 121 600
TJ/rok 140 0 50 960 1 520 100 5 700 2 930 2 540 63 890
% 0,62 0,00 4,50 0,20 0,21 0,31 0,22 0,47 6,53
Ekonomický potenciál** Podíl na primár. zdrojích % 0,01 0,00 2,91 0,09 0,01 0,34 0,18 0,15 3,69
*
dostupný potenciál - udává současných podmínek
maximální možnou hranici využití daného zdroje za
**
ekonomický potenciál - je ta část dostupného potenciálu, kterou je možno za současných podmínek ekonomicky využít
Kde dostupný a ekonomický potenciál je: Technický potenciál – Je určen přítomností zdroje a jeho technickými podmínkami jeho přeměny na využitelnou elektrickou energii. Stanovení technického potenciálu nemá praktický význam a bývá obvykle mezistupněm pro stanovení využitelného potenciálu. Využitelný potenciál – Využitelný potenciál je technický potenciál zdroje, který je možno využít v současnosti dostupnými technickými prostředky a je limitován pouze administrativními, legislativními, ekologickými nebo jinými omezeními. Tato omezení jsou obvykle jasně definována. Dostupný potenciál – Dostupný potenciál se v některých případech rovná využitelnému potenciálu. Většinou je však limitován dalšími faktory např. využíváním zdroje pro jiné než energetické účely (omezení možnosti pěstování energetických rostlin na zemědělské půdě, která je využívána pro potravinářskou produkci. apod.). Udává obvykle maximální možnou hranici využití daného zdroje za současných podmínek. U tohoto potenciálu nejsou posuzována ekonomická omezení. Ekonomický potenciál – Ekonomický potenciál je ta část dostupného potenciálu, kterou je možno za současných podmínek, ovlivňující ekonomické parametry zařízení pro využívání obnovitelných zdrojů energie (ekonomické, fiskální a legislativní podmínky, energetická politika státu, investiční a provozní náklady, dostupnost kapitálu, úrokové sazby apod.) ekonomicky využít. Ekonomický potenciál není definován jako fixní hodnota, závisí na ekonomických a dalších faktorech a na zvolených kritériích.
V rámci stanovení potenciálu OZE byl v tomto dokumentu určen a analyzován tzv. dostupný potenciál, jehož charakteristika je uvedena výše. V zájmu úspor vyčerpatelných fosilních zdrojů energie jsou dnes různými nástroji (zejména legislativními) preferovány alternativní energetické zdroje, tzn. obnovitelné zdroje energie (OZE) a druhotné energetické zdroje. V ČR vyrábí nejvíce „obnovitelné“ energie vodní elektrárny. Rozšířilo se rovněž spalování biopaliv, v kombinaci s fosilními energetickými palivy, velký nárůst nastal v poslední době v oblasti fotovoltaických systémů. Mezikrajské srovnání výroby elektřiny z OZE a z fosilních zdrojů v kombinaci s OZE
Graf 3.11
Spotřeba elektřiny v domácnostech (GWh) v Kraji Vysočina a spotřeba elektřiny v domácnostech v přepočtu na počet obyvatel (GWH/střední stav obyvatel) v Kraji Vysočina a ČR v letech 2001 – 2007.
Spotřeba elektřiny v domácnostech (GWh) v Kraji Vysočina a spotřeba elektřiny v domácnostech v přepočtu na počet obyvatel (GWH/střední stav obyvatel) v Kraji Vysočina a ČR v letech 2001 – 2007 820
Vysočina
Domácnosti
1,7
ČR
800 1,6
GWh
780 1,5
760 740
1,4 720 700
1,3 2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
GWh/střední stav obyvatel
Graf 3.12
Spotřeba elektřiny v průmyslu bez odvětví energetiky (GWh) v kraji Vysočina a spotřeba elektřiny v průmyslu bez odvětví energetiky v přepočtu na počet obyvatel (GWH/počet zaměstnaných v průmyslu) v kraji Vysočina a ČR v letech 2001 – 2007. Průmysl
1500
Vysočina
ČR
19 18
1400
17 1300
GWh
16 1200
15
1100
14 13
1000 12 900
11
800
10 2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
GWh/počet zaměstnaných v průmyslu
Graf 3.13
4. Varianty řešení rozvoje energetického systému kraje V rámci návrhu energetické analýzy Kraje Vysočina byly navrženy tři scénáře zásobování energií kraje:
referenční scénář, který byl vytvořen na základě stavu Vysočina v roce 2001,
scénář přirozeného vývoje (BAU – Business As Usual), tj. nezasahování veřejného sektoru do dalšího vývoje,
scénář cíleného vývoje (zasahování), managementu kraje.
tj.
zásobování energií kraje
aktivního působení energetického
Scénáře mají přispět ke stanovení cílů a vyhodnocení dopadů. Jejich analýza má ukázat, jaké jsou možnosti vývoje, má ocenit vlivy, které mohou působit na vývoj energetického sektoru, má umožnit poznat a porozumět omezujícím podmínkám rozvoje a tak umožnit energetický management založený na kvantitativních i kvalitativních podkladech pro optimální rozhodování.
V1 - referenční scénář. Tento scénář představuje nulovou změnu. Jde v podstatě o stav krajského energetického systému v roce 2001, sestavený dle registrů ČHMÚ REZZO. Tento scénář je z hlediska vývoje nepravděpodobný, neboť nezahrnuje přirozený technologický vývoj a časovou změnu reálných podmínek. Proto je nazván referenční, neboť představuje výchozí stav pro modelování.
V2 – scénář přirozeného vývoje (BAU) Tento scénář je sestaven podle mezinárodní metodiky pro stanovení základní linie vývoje (baseline). Jedná se o očekávaný přirozený vývoj krajského energetického systému. To znamená, že při obnově energetického systému se v čase postupně uplatní očekávané ekonomicky dostupné technologie. Předpokládá se zavedení připravovaných (tj. reálných) legislativních podmínek vymezujících energetické podnikání i spotřebu energie a omezujících prostor pro rozhodování. Předpokládá se ekonomické chování spotřebitelů i dodavatelů energie. To znamená, že investiční rozhodování obou skupin bude vycházet z nabídky uvažovaných na trhu dostupných technologií v daném období, z jejich ekonomické výhodnosti, z aktuálních cen energií na trhu a z legislativních omezení včetně plnění mezinárodních závazků.
Předpoklady přijaté při návrhu scénáře přirozeného vývoje jsou následující:
Snížení spotřeby primární energie na jedné straně v důsledku zvyšování účinnosti energetických zařízení pro přeměnu energie je na straně druhé vyrovnáváno zvýšenou poptávkou po energii v důsledku růstu ekonomiky a životní úrovně.
U části kotelen dochází nadále v rámci obnovy k náhradě uhlí zemní plynem (pokračování plynofikace)
Individuální vytápění hnědým uhlím částečně ustupuje ve prospěch vytápění zemním plynem (pokračování plynofikace)
V omezené míře dochází i k vyššímu využití obnovitelných zdrojů.
Dochází k výstavbě nových kogeneračních zařízení
V3 – scénář cíleného vývoje (zasahování) Tento scénář představuje doporučenou variantu rozvoje, tj. aktivní přímé ovlivňování spotřebitelů energie pomocí podpor a úlev a nepřímé ovlivňování strany dodavatelů energie při dodržení principu rovné příležitosti a nenarušování soutěžního prostředí. Tento scénář vyjadřuje využití dodatečných zlepšení, jichž lze ve srovnávacím období reálně působením veřejného sektoru dosáhnout (princip dodatečnosti - additionality). Zásada spolufinancování investorem umožňuje pro tento scénář získávat i veřejné prostředky vně krajského rozpočtu (národní programy ČR, strukturální fondy EU, kohezní fond atp.). Scénář zasahování počítá s aktivním působením na vývoj energetického systému kraje prostřednictvím energetického managementu (řešeno v následující kapitole). Vývoj energetického systému bude usměrňován prostřednictvím navržených programů, jejichž cílem je snížení energetické náročnosti, zvýšení podílu využití obnovitelných zdrojů energie a zvýšení podílu kombinované výroby elektřiny a tepla (chladu). Jedná se o tyto programy:
Programy snižování měrné spotřeby Program pasivních domů Program tepelné ochrany budov Program rekuperace tepla
Programy pro zvýšení využití OZE Program teplo sluncem Program teplo biomasou Program bioplynových stanic
Program pro zvýšení bezpečnosti zásobování elektřinou Program kogenerace Program primární elektřiny z obnovitelných zdrojů (voda, vítr a slunce)
Při tvorbě scénářů je nutno zvažovat nejenom environmentální dopady jednotlivých procesů
(technologií) na životní prostřední ale i ekonomická hlediska. Všechny subjekty, tj. občané i organizace a energetické firmy, mohou svobodně rozhodovat o svých investicích. Na příkladu rozhodování občanů nenapojených na CZT můžeme doložit, jak různorodé pohledy mohou ovlivnit konečné rozhodnutí a tedy i předurčit následné dopady na životní prostředí. Pokud se týká CZT, jeho cena by měla být nižší, než cena alternativního vytápění (obvykle zemním plynem).
