ANALÝZA A ZHODNOCENÍ ZPŮSOBU VÝBĚRU DODAVATELŮ SPOLEČNOSTI AHOLD CZECH REPUBLIC, A. S

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ OBOR: MEZINÁRODNÍ OBCHOD VEDLEJŠÍ SPECIALIZACE: MANAŽER KVALITY, FAKULTA PODNIKOHOSPODÁŘSKÁ

ANALÝZA A ZHODNOCENÍ ZPŮSOBU VÝBĚRU DODAVATELŮ SPOLEČNOSTI AHOLD CZECH REPUBLIC, A. S. (diplomová práce)

Vypracovala: Bc. Lenka Špačková Vedoucí práce: Ing. Alena Plášková, CSc.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Analýza a zhodnocení způsobu výběru dodavatelů společnosti AHOLD Czech Republic, a.s.“ vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů.

V Praze dne 14. 12. 2009

………………… podpis studenta

PODĚKOVÁNÍ: Na tomto místě bych ráda poděkovala své rodině za podporu při psaní této diplomové práce. Nemalý dík patří paní Ing. Aleně Pláškové, CSc. za ochotu, trpělivost a odborné připomínky. Poděkovat bych také chtěla pracovníkům oddělení kvality společnosti AHOLD Czech Republic, a.s., zejména Ing. Anně Malenové, za poskytnuté informace a poznatky z praxe.

Obsah Obsah .............................................................................................................................................. 4 Úvod................................................................................................................................................ 6 1.

Význam výběru a hodnocení dodavatelů pro zabezpečování kvality produktů ..................... 8

2.

Požadavky na výběr dodavatelů podle vybraných normativních dokumentů, standardů a

přístupů ......................................................................................................................................... 10 2.1 Legislativní požadavky upravující dodavatelsko-odběratelské vztahy ........................ 10 2.2 Výběr dodavatelů podle ČSN EN ISO 9000:2005, ČSN EN ISO 9001:2008 a ČSN EN ISO 9004:2000 .......................................................................................................................... 14 2.3 Výběr dodavatelů podle ČSN EN ISO 14001:2005 a ČSN EN ISO 14004:2005 ........ 16 2.4 Výběr dodavatelů podle ČSN OHSAS 18001:2008 ..................................................... 17 2.5 Výběr dodavatelů podle ČSN EN ISO 22000:2005 a ČSN P ISO/TS 22004:2005 .... 18 2.6 Principy a doporučení na způsob výběru dodavatelů podle VDA 2 ............................ 21 2.7 Společenská odpovědnost firem (Corporate Social Responsibility – CSR) ................. 22 3. Požadavky na bezpečnost potravin podle vybraných normativních dokumentů, standardů a přístupů ......................................................................................................................................... 23 3.1 Legislativní požadavky na bezpečnost potravin ........................................................... 23 3.2 Mezinárodní bezpečnostní standardy pro oblast potravinářství Global Food Safety Initiative (GFSI) ........................................................................................................................ 27 3.2.1 Principy a požadavky standardu British Retail Consortium (BRC) ..................... 28 3.2.2 Principy a požadavky systému International Food Standard (IFS) ...................... 33 3.2.3 Principy a požadavky systému Dutch HACCP..................................................... 35 3.2.4 Principy a požadavky systému Safe Quality Food (SQF) .................................... 36 3.3 Mezinárodní protokol GlobalGAP................................................................................ 37 3.4 Systém kritických bodů (HACCP – Hazard Analysis Critical Control Points ) ........... 38 4. Představení společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. ........................................................ 40 4.1 Historie a současnost společnosti ................................................................................. 40 4.2 Management kvality ..................................................................................................... 42 4.3 Vztahy s dodavateli ....................................................................................................... 45 4.4 Společenská odpovědnost ve společnosti Ahold .......................................................... 49 4.5 Privátní značky ............................................................................................................. 52 4.5.1 Albert Quality ....................................................................................................... 53 4.5.2 Euro Shopper ........................................................................................................ 53 4.5.3 Albert Excellent .................................................................................................... 54 4.5.4 Albert Bio ............................................................................................................. 54 5. Proces výběru dodavatelů společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. ................................. 55 6.

Analýza stávajících postupů a procesů začleněných do výběru dodavatelů společnosti

AHOLD Czech Republic, a.s. ....................................................................................................... 58 6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6

Plnění požadavků mezinárodních standardů a přístupů ................................................ 58 CSR a etický kodex....................................................................................................... 60 Proces výběru dodavatelů a vztahy s nimi .................................................................... 64 Budoucí obchodní záměry ............................................................................................ 67 Vliv nového zákona na činnost Aholdu ........................................................................ 69 Poznatky z osobní účasti na dodavatelském auditu ...................................................... 72 4

7.

Návrh zlepšení procesu výběru dodavatelů společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. ...... 76

7.1 Systém kvality ve vztahu k dodavatelům obecně ......................................................... 76 7.2 CSR a etický kodex....................................................................................................... 78 7.3 Výběr dodavatelů a udržování vzájemných vztahů ...................................................... 81 7.4 Budoucí záměry organizace a vliv nového zákona o významné tržní síle a jejím zneužití ...................................................................................................................................... 84 Závěr ............................................................................................................................................. 85 Seznam literatury .......................................................................................................................... 90 Knižní publikace ................................................................................................................... 90 Zákony .................................................................................................................................. 90 Interní manuály a směrnice společnosti Ahold..................................................................... 90 Internet .................................................................................................................................. 90 Přílohy........................................................................................................................................... 94 Obrázky..................................................................................................................................... 94 Obrázek č. 1: Nové logo společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. ................................... 94 Obrázek č. 2: Logo nadačního fondu AHOLD Czech Republic, a.s. ................................... 94 Obrázek č. 3: Privátní značka Albert Quality ....................................................................... 94 Obrázek č. 4: Privátní značka Euro Shopper ........................................................................ 95 Obrázek č. 5: Privátní značka Albert Excellent .................................................................... 95 Obrázek č. 6: Privátní značka Albert Bio ............................................................................. 95

5

Úvod Téma této diplomové práce volně navazuje na moji bakalářskou práci, která se zabývala porovnáním způsobu výběru dodavatelů dvou maloobchodníků a jednoho výrobce. Tato práce bude spíše analyzovat současný proces výběru dodavatele významného retailera na českém trhu i s celosvětovým významem – společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. Vzhledem k úspěšnému ukončení vedlejšího oboru Manažer kvality na Katedře managementu Vysoké školy ekonomické, bych chtěla zhodnocení procesu výběru dodavatelů a jeho analýzu, hodnotit zejména z pohledu managementu kvality. Toto téma pro mě bylo zajímavé již dříve. Z pohledu managementu kvality ale přináší další úhly pohledu – nejen z ekonomické stránky, ale i doporučení ke zlepšení procesů a optimalizaci. Dodavatelé jsou pro obchodní firmu základem pro její činnost. Pokud nejsou kvalitní a spolehliví dodavatelé, stejně tak jejich výrobky, prodejce nebude mít úspěch u zákazníků, což zásadním způsobem ohrožuje jeho setrvání na trhu. Je proto důležité obezřetně vybírat své dodavatelské protějšky. V první části seznámím čtenáře s aktuálně platnými legislativními požadavky v oblasti výběru dodavatelů. Poté s mezinárodně uznávanými přístupy a standardy k této problematice. Z důvodu převažujícího prodejního sortimentu zájmové společnosti, potravinám, považuji za nutné uvést i legislativní požadavky, které se vztahují k bezpečnosti potravin a hygienické provozní praxi. I zde existuje několik mezinárodních doporučení a přístupů, které jsou aplikované v současné praxi. Mnoho firem je stanoví také jako minimální požadavek pro své dodavatele. Nejznámějším standardem, který upravuje pouze způsob výběru dodavatele, je publikace německého svazu automobilového průmyslu. Výběr dodavatelů dovedl automobilový průmysl téměř k dokonalosti. Automobily jsou sestrojeny z nespočtu různých komponentů, které vyrábějí externí dodavatelé. Německé automobilky své požadavky sepsaly do zvláštních předpisů. Ačkoli se nejedná o maloobchodní prodejce, natož spotřebního zboží, níže zařadím i tento přístup pro inspiraci případných doporučení aplikovatelných na oblast prodeje rychloobrátkového zboží. Měl by přiblížit, jak je doporučené zabezpečovat výběr dodavatelů i v jiných odvětvích. Po detailnějším seznámení se společností AHOLD Czech Republic, a.s., bude následovat popis procesu výběru dodavatele. Ten bude zaměřený spíše na výběr dodavatele privátních značek (blíže vysvětleno v příslušné kapitole). Produkty prodávané pod privátní značkou jsou v současné době výrazným konkurenčním prostředkem. Díky významné tržní síle prodejce, který často disponuje zahraničním kapitálem, je možné nabízet zákazníkům kvalitní výrobky za nízké 6

ceny. Existuje několik různých řad těchto produktů. Odběratel, tedy prodejce, si sám stanoví požadované specifikace výrobku. Má velký prostor k ovlivnění jeho vzhledu i složení. Výrobky prodávané pod obchodní značkou prodejce ale podléhají jeho přímé odpovědnosti. Proto je nutné dbát na pečlivý výběr výrobce a snažit se s ním udržovat dobré obchodní vztahy. Ostatní dodavatelé jsou pro maloobchodníka také důležití. Spotřebitelé je mají ve své oblibě, mají k nim důvěru a často i loajalitu. Hledají tyto výrobky u zprostředkujících prodejců. Výběr takovýchto dodavatelů není tak náročný jako dodavatelů privátních značek, ale z části velmi podobný. V této práci bude způsob jejich výběru také analyzován. Pro získání potřebných informací mi přislíbilo spolupráci oddělení kvality společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. Bude mi umožněno zúčastnit se osobně dodavatelského auditu u výrobce produktů pod privátní značkou. Popis jeho průběhu a poznatky z něj budou také součástí této práce. Budou brány v úvahu i při analýze stávajícího procesu výběru dodavatelů, resp. způsobu provádění auditu a při stanovení doporučení ke zlepšení. Poté, na základě všech výše uvedených informací, budu společnost analyzovat podle jednotlivých tematických oblastí. Budu se snažit poukázat na to, co dělá dobře, v souladu s mezinárodními doporučeními a co se s nimi naopak neslučuje. Naznačit výhody a nevýhody obojího. Případně do jaké míry se slučují jednotlivé oblasti s praxí, zda jsou ve vzájemné součinnosti, či ne a jak moc se navzájem ovlivňují. Zajisté vyvstane i mnoho dalších vzájemných provázaností a s nimi spojených problémů. Cílem této práce je provést analýzu způsobu výběru a hodnocení dodavatelů na základě plnění legislativních požadavků a mezinárodních standardů v oblasti zabezpečování kvality při výběru dodavatelů ve firmě se zahraničním kapitálem. Následně doporučit smysluplné a proveditelné prvky ke zlepšení tohoto procesu, k jeho optimalizaci a další, které by vedly ke zlepšení vzájemných vztahů s dodavateli. Měly by se opírat o teoretické znalosti získané ze studia na vysoké škole a v průběhu psaní této diplomové práce. Tato část by měla pomoci nejen mně samotné k bližšímu seznámení se s praxí, ale poskytnout i doporučení a inspiraci ke zlepšovacím nástrojům a opatřením ve společnosti AHOLD Czech Republic, a.s.

7

1. Význam výběru a hodnocení dodavatelů pro zabezpečování kvality produktů Téměř každý obchodník potřebuje k výkonu své činnosti dodavatele a jejich produkty. Některému stačí jen nějaké podružné komponenty, jiný je odkázaný výhradně na dodávky. Čím větší je tato závislost, tím více jsou nutné kontroly a prověřování samotných dodavatelů i jejich výrobků. Tito partneři totiž mají ve svých rukou osud naší firmy. Pokud by nedodali včas či sjednané míře, mohlo by to mít zásadní dopady na náš podnik. Proto je soustavná práce na procesu nakupování a výběru dodavatelů klíčová pro jakoukoliv organizaci. Může být řízen centrálně pro celou organizaci nebo tato pravomoc může být udělena každé divizi nebo oddělení separátně s možností společné databáze, směrnic a závazných pravidel. Obvyklou praxí je řazení dodavatelů v podnikových záznamech do jedné ze tří kategorií A, B, nebo C. Kritéria si může stanovit každá společnost svoje. Používají a vyhodnocují se nejčastěji cena prodávaných výrobků, dodržování sjednaných podmínek (lhůt, množství, druhu) a zkušenosti s dodavatelem. Do skupiny pod značkou „A“ je zařazen ten dodavatel, který je schopný bez problémů dodat objednané zboží. Je způsobilý dodat řádně a včas a splňuje všechny stanovené požadavky. Kategorie „B“ zpravidla označuje ty, kteří jsou tzv. podmíněně způsobilí, u jeho dodávek se vyskytly jisté nedostatky, které ale nebyly závažného rázu a výrazněji neohrozily činnost odběratele. Pod písmenem „C“ jsou skryti ti dodavatelé, kteří jsou nezpůsobilí v dodávkách, u dodávky již byly závažné nedostatky. V nejkrajnějších případech je nutné využít služeb dodavatele s označením „C“, pak je ale nezbytné provést maximální opatření k zajištění kvality a ostatních požadavků. U nových dodavatelů je vhodné zprvu udělat externí audit, pro získání více informací o jeho možnostech. Revize zařazení dodavatelů by měla probíhat podle zkušeností, minimálně jedenkrát ročně. Firma by měla o všem udržovat záznamy, včetně poznámek, z jakých důvodů je který dodavatel v té či jiné kategorii.1 V tomto přístupu hodnocení dodavatelů by měl platit tzv. Paterův princip, kdy 80 % nakupovaných výrobků je pořizováno od 20 % dodavatelů, které má firma zařazené v kategorii „A“. Ti jsou zkušenostmi ověření a organizace s nimi má dobré vztahy, které rozvíjí a pracuje na jejich zlepšování. Vznikne jakýsi vztah mezi odběratelem a jeho dodavatelem a oba se snaží vzájemné obchody uskutečňovat

k oboustranné

spokojenosti.

Je

pak

i

snadnější

prosazovat

inovace

a rychleji reagovat na změny na trhu. Oba subjekty jsou také více zainteresováni na činnosti a úspěších druhé strany.

1

Zdroj: Veber, Jaromír a kol.: Management kvality, environmentu a bezpečnosti práce: legislativa, systémy, metody, praxe. Praha: Management Press 2006. ISBN 80-7261-146-1, str. 149

8

Dodavatelské audity se vyskytují relativně často. V obchodě je nutná absolutní důvěra. Nutnost prověřování a kontrol se tím pádem zvýšila. Kontrola nakupovaných, dodaných produktů je také samozřejmá. Důvodem jsou i stále větší legislativní požadavky a případné následné sankce, jakož i náročnější požadavky spotřebitelů. Pomocným prostředkem mohou být různé certifikáty dodavatelů, ověřující a zaručující plnění jistých principů a přístupů. Mohou to být také označení výrobků jako například Czech Made, Klasa, BIO, Ekologicky šetrný výrobek, Evropská ekoznačka atd. Označují výrobek, který splňuje předepsaná kritéria. Jejich plnění je pravidelně ověřováno. Trh potravin je v České republice přesycený a současný český spotřebitel je při svém nákupním chování velmi výrazně ovlivněn cenou. Samotní výrobci mohou ovlivňovat ceny svých produktů změnou vstupních surovin, změnami dodavatelů, změnami ve výrobním procesu aj. Prodejci potravin, včetně světových maloobchodních řetězců, jako je AHOLD Czech Republic, a.s., kterým se bude zabývat celá druhá část této práce, mají daný sortiment a hlavní potenciál na vyšší tržby je skrytý v jejich privátních značkách 1 . Poskytují jim podobné možnosti jako samotným výrobcům. Nemohou přímo ovlivňovat dodávky výrobců, ale mohou svým prostřednictvím snižovat ceny a přizpůsobovat vlastnosti produktů požadavkům zákazníků. Velké potravinářské řetězce získávají podíl na trhu zejména těmito privátními značkami. Nevýhodou je, že maloobchodníci mají zákonnou odpovědnost za výrobky prodávané pod svou obchodní značkou.

1

Privátní značkou může být označeno jakékoli zboží včetně potravin, které je prodáváno pod značkou prodejce, s uvedením výrobce v informacích na obalu. V jiných obchodních řetězcích není dostupné.

9

2. Požadavky na výběr dodavatelů podle vybraných normativních dokumentů, standardů a přístupů

2.1 Legislativní požadavky upravující dodavatelsko-odběratelské vztahy Samozřejmostí je, díky členství České republiky v Evropské unii, kompatibilita s evropským acquis communautaire 1 . Základními zákony v obchodě (nejen pro potravinářské produkty) jsou zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů. Kromě různých smluv upravují práva a povinnosti prodejců a kupujících. Podle Obchodního zákoníku se postupuje v případě, kdy obě strany obchodního vztahu jsou právnickými osobami. Pokud je jedna z nich fyzická osoba, postupuje se podle Občanského zákoníku. Dodavatelsko-odběratelské vztahy velkého obchodního řetězce, jako kupujícího, jsou většinou spojeny na druhé straně s právnickými osobami jako dodavateli. Práva a povinnosti těchto subjektů, jak již bylo uvedeno, upravuje Obchodní zákoník. Zákon upravuje „postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé vztahy s podnikáním související, a zpracovává příslušné předpisy Evropských společenství“. Vymezuje podmínky a specifika obchodních společností a družstev. Větší část je věnována obchodním závazkovým vztahům formou stanovení náležitostí smluv a k nim příslušejících práv a povinností kupujícího a prodávajícího. Jsou jimi například smlouva kupní, smlouva o dílo a smlouvy vztahující se k finančním službám. Obecně je prodávající povinen dodat řádně a včas a v souladu s kupní smlouvou. Kupující je povinen zboží převzít a zaplatit za něj řádně a včas. Další práva a povinnosti jsou stanoveny v tomto právním předpisu a odvíjí se od obchodního vztahu. Dává i jistou smluvní svobodu oběma subjektům při uzavírání obchodu. V souvislosti s dodavatelsko-odběratelskými vztahy je v praxi často opomíjeným zákonem zákon č. 526/1990 Sb., o cenách: §1 Zákon se „vztahuje na uplatňování, regulaci a kontrolu cen výrobků, výkonů, prací a služeb…“ Snaží se hájit zájmy a ochraňovat slabší účastníky obchodních vztahů, ať už se jedná o malého dodavatele či zákazníka proti velké firmě. Velké a často nadnárodní společnosti mají silnou vyjednávací pozici vůči ostatním a stanovují si podmínky vzájemných vztahů. Jejich cílem je získat co největší počet zákazníků a ovládnout daný trh. Prostředkem, který nejvíce napomáhá k dosažení tohoto cíle, jsou nízké ceny 1

Obecné označení pro komunitární právní řád Evropské unie

10

prodávaného zboží. Situace může být také taková, že společnost nemá na trhu větší konkurenci a může si proto stanovovat cenu svých produktů víceméně libovolně. Proto tento zákon zakazuje nakupovat výrobky od dodavatelů za cenu nižší, než jsou náklady vynaložené výrobcem nebo cena obvyklá. Dále upravuje sjednávání ceny, regulaci cen, cenové informace a cenovou kontrolu. Vymezuje práva a povinnosti právnických, fyzických a jiných osob. V říjnu 2009 prezident republiky podepsal novelu tohoto zákona, která tím vstoupila v platnost. Implementuje do českého práva nařízení Evropské unie upravující ochranu spotřebitele. Mimo jiné rozšiřuje počet subjektů dotčených tímto zákonem. Jsou jimi subjekty s „výhodnějším hospodářským postavením“, tj. podle citace zákona „každý, kdo není na trhu při sjednávání cen vystaven podstatné cenové soutěži“. Tím jsou myšleny i obchodní řetězce. Důležitou částí úpravy je povinnost uvádět konečné ceny výrobků a služeb, tedy včetně daní a poplatků. Novela také rozšiřuje výčet případů porušení zákona o cenách a zvyšuje sankce při zjištění porušení povinností daných tímto zákonem, které nemají odkladný účinek v případě žaloby proti rozhodnutí o udělení pokuty. 1 Společnost AHOLD Czech Republic, a.s., kterou se bude zabývat praktická část mé práce, operuje také na slovenském trhu. Musí respektovat i slovenské zákony. Donedávna významným rozdílem oproti českému právu upravujícímu dodavatelsko-odběratelské vztahy byl zákon Slovenské republiky č. 172/2008 Sb., o nepřiměřených podmínkách v obchodních vztazích. Kromě jiného uvádí výčet nepřiměřených podmínek v obchodních vztazích. Jednou z nich je vykonávání kontrol v prostorách výrobce nebo dodavatele odběratelem, včetně požadavků na rozbory a zkoušky produktů. Stanovuje ale možnost výjimky v případě, že se jedná o produkt, který je prodáván spotřebiteli pod obchodní značkou odběratele. Tím na něj také přecházejí veškeré povinnosti a odpovědnosti za prodávaný produkt (stejný postup převodu práv a povinností jako v České republice). Podobná otázka byla prozatím v českém právním systému upravena pouze zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Zabývá se ochranou před porušováním volné hospodářské soutěže na trhu, ale ne ochranou jednotlivců účastnících se obchodních vztahů. Nebere v úvahu případné dominantní postavení subjektů, které by mohly významně ovlivňovat obchodní podmínky ve svůj prospěch neetickými či dokonce nekalými praktikami. Do českého právního systému byl v listopadu 2009 doplněn zákon, který je velmi podobný slovenskému zákonu – zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití (médii označovaný jako protiřetězcový zákon). V účinnost vstoupí 1. 2. 2010. Jeho vznik nebyl bezproblémový. První verze byly na půdě 1

Zdroj: Portál poskytující informace o právech v obchodních vztazích. Novela zákona o cenách. [on-line]. [cit. 24. 10. 2009] http://www.spotrebitele.info/vase-prava/clanek.shtml?x=2351803

11

Poslanecké sněmovny již v roce 2006. V roce 2009 byla předložena jeho další podoba, která byla Senátem následně pozměněna. Návrh zákona pak byl i s pozměňovacím návrhem schválen Parlamentem České republiky. V říjnu 2009 prezident republiky jej ale vetoval. Na počátku listopadu 2009 poslanci přehlasovali prezidentovo veto a zákon schválili. Upravuje otázku „zneužití významné tržní síly při prodeji zemědělských a potravinářských produktů“. Pod pojmem významná tržní síla označuje odběratele s čistým obratem nad 5 miliard korun za rok nebo odběratele, jenž si může na dodavateli vynutit jednostranně výhodné obchodní podmínky díky situaci na trhu, což jsou zejména velké obchodní řetězce. Zákon zakazuje zneužití této moci. Jeho příklady jsou taxativně vyjmenovány. Odběratelé musí svým dodavatelům poskytnout svoje všeobecné dodací podmínky, které musí splňovat náležitosti uvedené v příloze zákona. Musí v nich být například uvedené podmínky nákupu, cenové podmínky, snížení cen aj. Odběratelé nesmí prodávat nakoupené produkty za cenu nižší, než je nakoupili od dodavatelů (výjimkou je rychle se kazící zboží a sezónní výrobky). Upravuje také dozor nad dodržováním tohoto zákona, kterým je pověřen Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, a výši pokut při protizákonném chování, které mohou dosáhnout částky deseti milionů korun nebo deseti procent z čistého obratu proviněné společnosti. Jako přínosný považuje nový zákona Potravinářská komora, která se domnívá, že výsledný efekt bude ve prospěch konečných spotřebitelů a zejména zemědělců a celého potravinářského průmyslu. Proti přijetí zákona o významné tržní síle se staví Svaz obchodu a cestovního ruchu (SOCR ČR). Upozorňuje mimo jiné na to, že na Slovensku po uvedení zákona v platnost nedošlo k žádným výrazným změnám v situaci podřadného vztahu dodavatelů k jejich odběratelům a již nyní se objevují tendence k jeho novelizování. Uvádí také, že pokud dodavatel využije svého práva ve smyslu tohoto zákona a bude se jej domáhat, žádný prospěch mu to nepřinese, naopak spíše riziko, že přijde o svůj dosavadní odbyt u postižené organizace. Zákon podle jejich názoru nemá potenciál zasahovat do vztahů mezi dodavatelem a odběratelem, které jsou i tak již složitě utvářeny. Domnívají se, že se sníží i počet českých potravinářských dodavatelů, kteří nebudou schopni konkurovat levné zahraniční produkci a podmínkám nastaveným tímto předpisem. Ve výsledku by to mohlo vést k omezení konkurence na trhu, případně snížení nabídky a konečnému zvýšení cen pro spotřebitele. 1 Uznávané poradní a advokátní společnosti označují působnost zákona za „největší zásah do maloobchodního prodeje od jeho liberalizace v 90. letech“ 2 . Podle nich tento zákon na svobodném demokratickém trhu nemá své místo. Vyjádření poskytla i akademická 1

Zdroj: Zpravodajský server České noviny. Protiřetězcový zákon. [on-line]. [cit. 24. 10. 2009] http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/snemovna-opet-schvalila-zakon-regulujici-obchodniretezce/396764&id_seznam=286 2 Zdroj: Webové stránky deníku Mladá fronta DNES. Protiřetězcový zákon. [on-line]. [cit. 7. 11. 2009] http://ekonomika.ihned.cz/c1-38919630-zakon-na-zle-retezce-plati-poslanci-prehlasovali-klausovo-veto

12

půda, konkrétně Fakulta mezinárodních vztahů na Vysoké škole ekonomické v Praze. Její analýza navrhovaného zákona upozorňuje na neodbornost předkládané normy a případný negativní efekt jejího působení na tržní prostředí. Podle dokumentu zákon obsahuje několik pojmů, které nejsou obsaženy v současné právní úpravě, hlavně Obchodním a Občanském zákoníku. Je zásahem do práva obchodníků a je v rozporu s principy vytváření společného hospodářského prostoru. Může také přinést růst šedé ekonomiky (protizákonných aktivit, s cílem vyhnutí se placení poplatků a daní) a korupce. 1 Další překážkou může být fakt, že pravomoci a povinnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, stanovené v návrhu zákona, budou nejspíše vyžadovat navýšení počtu zaměstnanců státního orgánu. Zákon byl předmětem debat i několika zahraničních institucí. Evropský svaz obchodu EuroCommerce jej kritizuje z obdobných důvodů, jako vyjádřily české instituce. Naopak například ve Francii je již zakázán prodej produktů za ceny pod náklady a v Německu novely zákonů již uložily jednotkám s označením s vysokou tržní silou zákaz neoprávněných a opakovaných podmínek vůči dodavatelům. 2

1

Zdroj: Server Marketing&Media. Zpráva k protiřetězcovému zákonu. [on-line]. [cit. 24. 10. 2009] http://mam.ihned.cz/c1-38225960-vse-zakon-regulujici-obchodni-retezce-je-spatny-a-zbytecny 2 Zdroj: Zpravodajský server České noviny. Protiřetězcový zákon. [on-line]. [cit. 24. 10. 2009] http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/snemovna-opet-schvalila-zakon-regulujici-obchodniretezce/396764&id_seznam=286

13

2.2 Výběr dodavatelů podle ČSN EN ISO 9000:2005 1 , ČSN EN ISO 9001:2008 a ČSN EN ISO 9004:2000 Mezinárodní

organizace

pro

normalizaci

ISO

(International

Organization

for

Standardization) se zabývá tvorbou norem a pokynů, které mají firmám pomoci docílit větší efektivity v jejich činnostech a certifikací zabezpečit určitou kvalitu jejich systému a procesů. Nejzásadnějších a světově nejpoužívanější je řada 9000, ve které se normy zabývají obecnými pravidly pro řízení kvality. Norma ČSN EN ISO 9000:2005 – Systém managementu kvality – základy, zásady a slovník (dále jen ISO 9000) je mezinárodně uznávanou normou, evropskou normou i českou státní normou. Jsou v ní obsaženy základní požadavky na systém řízení kvality a pojmy. Stanovuje osm zásad kvality. Patří mezi ně i „vzájemně prospěšné dodavatelsko-odběratelské vztahy“. Tím upozorňuje na provázanost těchto vztahů a vzájemnou závislost obou partnerů. Jejich dobré vztahy jsou pro ně velmi přínosné a rozvíjejí jim obchodní možnosti, ale i spotřebitel díky nim získá jistý prospěch. Navazuje na ni norma, celým označením ČSN EN ISO 9001:2008 – Systém managementu jakosti – požadavky (dále jen ISO 9001). Upravuje všeobecné požadavky na kvalitu v organizaci. Hlavním principem je orientace na zákazníka. Část 7.4 je věnována nákupu. Stanovuje nutnost důkladné specifikace při procesu nakupování, vstupní ověřování výroků. V části 7.4.1 Proces nakupování, která se zabývá výběrem dodavatelů, je řečeno: „Organizace musí zajistit, aby nakupovaný výrobek vyhovoval specifikacím pro nakupování. Typ a rozsah řízení aplikované na dodavatele a na nakupovaný výrobek musí být závislé na vlivu nakupovaného výrobku na následnou realizaci výrobku nebo na konečný výrobek. Organizace musí hodnotit a vybírat dodavatele podle jejich schopnosti dodávat výrobek v souladu s požadavky organizace. Musí být stanovena kritéria pro jejich volbu, hodnocení a opakované hodnocení. Musí se udržovat záznamy o výsledcích hodnocení a o všech nezbytných opatřeních vyplývajících z hodnocení.“ Firmy mají specifikovat jasné požadavky na nakupované produkty. Určit přesné kvalitativní vlastnosti nakupovaného produktu, parametry i povahu dalšího případného zpracování. Mohou se použít katalogy, legislativní požadavky, normy, různá označení kvality (např. Klasa, Czech Made) a značek shody (např. CE). Musí si stanovit postup a náležitosti výběrového řízení na dodavatele a to podle předem daných kritérií a specifikací. Podstatnou okolností je i schopnost dodavatele dodat včas a ve sjednané míře a kvalitě. Záleží tedy i na výrobní kapacitě a dalších podmínkách výroby a logistiky dodavatele. Výběr by měl také zohledňovat dosavadní 1

Vysvětlení zkratek: Česká technická norma (dále jen ČSN), evropská norma (dále jen EN), mezinárodní norma (dále jen ISO)

14

zkušenosti s dodavatelem, nebo zda se jedná o první navázání obchodního vztahu. Dodavatelé musí být firmou neustále hodnoceni ve všech oblastech a o všem musí být vedeny záznamy. Firmám při rozhodování může pomoci i audit u potencionálního dodavatele, prokázání kvality jím poskytovaných služeb, například certifikacemi aj. Dodavatelské audity by měly probíhat i u stávajících dodavatelů podle získaných zkušeností, při různých změnách ve výrobě apod. Celá tato procedura se zdá složitější na implementaci, ale organizacím následně poskytne výraznou

výhodu

–

jasný

přehled

o

svých

dodavatelích

a

jejich

možnostech

a schopnostech. Firmy pak jsou schopné efektivně reagovat na měnící se poptávku na trhu a pružně přizpůsobovat požadavky na dodavatele. Doplňující normou je ČSN EN ISO 9004:2000 – Systém managementu jakosti – směrnice pro zlepšování výkonnosti (dále jen ISO 9004). Udává požadavky nad rámec ISO 9001, které rozšiřují systém řízení kvality v organizaci se zaměřením i na další zúčastněné strany k docílení vyšší výkonnosti. Rozpracovává samozřejmě také dodavatelsko-odběratelské vztahy. Konkrétně v části 6.6 Dodavatelé a partnerství (dále uvádím osobní překlad z anglické verze normy): „Vedení organizace musí vytvořit vztahy s dodavateli a partnery, které by podporovaly a umožňovaly komunikaci za účelem vzájemně se rozvíjející efektivity a efektnosti procesů. Organizace může využít některých z mnoha možností, které jí umožní zvýšit hodnoty výstupů prostřednictvím řízených vztahů se svými dodavateli a partnery, jako jsou: -

optimalizace počtu svých dodavatelů a partnerů,

-

zavedení oboustranné komunikace na potřebné úrovni k usnadnění rychlého řešení problémů a k zamezení dodatečných nákladů spojených se zpožděním dodávky či spory,

-

spolupráce s dodavateli na hodnocení způsobilosti procesů,

-

monitorování schopností dodavatelů dodat smluvené produkty s cílem snížení nadměrných ověřování,

-

podpora dodavatelů k zavedení programů pro stálé zlepšování výkonů a spolupráce na jiných vzájemně zlepšovacích iniciativách,

-

zapojení dodavatelů do organizačních plánů a vývojových aktivit za účelem vzájemného sdílení znalostí a zefektivnění a zlepšování dodavatelských procesů odpovídajících výrobků,

-

zapojení partnerů do potřeby jasných nákupních specifikací a vývojových aktivit,

-

hodnocení, uznání a odměňování snah a úspěchů dodavatelů a partnerů.“

Podrobněji je tedy rozpracován požadovaný řízený vztah s dodavateli. Je zdůrazněna potřeba péče o tyto vztahy. Norma udává i několik návodů na zefektivnění vzájemných dodavatelskoodběratelských vztahů. 15

2.3 Výběr dodavatelů podle ČSN EN ISO 14001:2005 a ČSN EN ISO 14004:2005 Normy řady 14000 jsou zaměřené na systém řízení na ochranu životního prostředí. Ačkoli mají téměř stejnou podobu a strukturu jako normy řady 9000, která se zabývá řízením kvality v organizaci, normy řady 14000 se zabývají pouze řízením ve vztahu k životnímu prostředí a oblast kvality vůbec neupravují. Obě jsou ale založeny na obdobných principech. Norma ČSN EN ISO 14001:2005 – Systém environmentálního managementu – požadavky s návodem pro použití (dále jen ISO 14001) obsahuje principy pro zavedení a certifikaci managementu ochrany životního prostředí v organizacích. Vyzdvihují zejména zapojení všech pracovníků včetně vrcholového vedení, stanovení vlivů činností na životní prostředí, udržování dokumentace atd. Můžeme v ní vyčíst i jisté požadavky na dodavatele - z hlediska ochrany životního prostředí. Nejsou ale přímo z pohledu nákupu či řízení dodavatelsko-odběratelských vztahů jako v normě ISO 9001 a ani ne tak podrobné. Část 4.4.1 zdroje, úlohy, odpovědnost a pravomoc říká: „Vedení musí zajistit dostupnost zdrojů nezbytných pro vytvoření, zavedení, udržování a zlepšování systému environmentálního managementu….“ V normě je obecně sdělena nutnost efektivity v řízení dodavatelsko-odběratelských vztahů pro environmentální management. Norma ČSN EN ISO 14004:2005 – Systém environmentálního managementu – všeobecná směrnice k zásadám, systémům a podpůrným metodám (dále jen ISO 14004), jako u řady 9000, představuje jakousi pomůcku k zavedení systému environmentálního managementu podle norem ISO. Podobný přístup je v podobě nařízení Rady EU – EMAS (Environmental Management Audit Scheme). Jedná se o dobrovolný systém ochrany životního prostředí na území Evropské unie, které mohou firmy implementovat do svého řízení.

16

2.4 Výběr dodavatelů podle ČSN OHSAS 18001:2008 V případě ČSN OHSAS 18001:2008 – Systém managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci – požadavky (dále jen OHSAS 18001) se jedná o doporučení Mezinárodní organizace pro normalizaci pro bezpečnost práce a ochranu zdraví při práci. Ačkoli se v tomto případě nejedná přímo o normu vydanou mezinárodní organizací ISO, je synchronizovaná s předcházejícími normami ISO řady 9000 a 14000. Bezpečnost při práce je významně upravena v legislativních požadavcích každého státu. Toto normativní doporučení je tedy určitým pomocným prostředkem k zabezpečení plnění bezpečnostních povinností firmy. Certifikace opět označuje a zaručuje ostatním subjektům jistý bezpečnostní standard. Ve stejném rozsahu a zařazení do stejné oblasti jako v ISO 14001, je zde upraven výběr dodavatelů, nyní z pohledu bezpečnosti práce. Jedná se o část 4.4.1 Zdroje, úlohy, odpovědnost, povinnost a pravomoc, která má stejné označení jako v ISO 14001. Obsah je ale nepatrně jiný. Samozřejmě je zdůrazněna bezpečnost práce. Ve vztahu k dodavatelům říká: „Vrcholové vedení musí prokazovat svou osobní angažovanost a aktivitu prostřednictvím a) zajišťování dostupnosti zdrojů nezbytných pro vytvoření, implementování, udržování a zlepšování systému BOZP 1 “ Jedná se o stejný postoj k řízení vztahů s dodavateli jako u normy ISO 14001, ale z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V České republice je zaveden program Bezpečný podnik, který kopíruje zákony České republiky upravující ochranu zdraví při práci a požadavky směrnic EU.

1

Pozn. BOZP = bezpečnost a ochrana zdraví při práci

17

2.5 Výběr dodavatelů podle ČSN EN ISO 22000:2005 a ČSN P ISO/TS 22004:2005 Další normou, která je úzce propojena s normou ISO 9001, je norma ČSN EN ISO 22000:2005 – Systém managementu bezpečnosti potravin – požadavky na organizaci v potravinářském řetězci (dále jen ISO 22000), která stanovuje požadavky na zavedení a udržování systému managementu bezpečnosti potravin. Je vytvořena pro všechny subjekty zapojené v distribučním řetězci potraviny – od výrobců, přes dopravce, skladovatelské společnosti, velkoobchodníky, po prodejce konečnému spotřebiteli, včetně veřejného stravování a doprovodných služeb, jako je úklid, dezinfekce, dezinsekce, deratizérská činnost. Celá se tedy váže k potravinářskému průmyslu a jeho podpůrným činnostem. Nepřímo se také vztahuje například na výrobce strojů, balících materiálů, čisticích prostředků. Je založena na minimalizování bezpečnostního rizika u potravin. Nástrojem jsou v jejím případě programy předběžné opatrnosti a řízení kritických bodů. Programy předběžné opatrnosti jsou přirovnávané k zásadám správné praxe – Správné laboratorní praxe (GLP - Good Laboratory Practice) a Správné výrobní praxe (GMP - Good Manufacturing Practice) a řízení kritických bodů, které je podrobněji rozpracováno Systémem kritických bodů HACCP (Hazard Analysis and Critical Control Points). Pojednává o něm také jedna z následujících kapitol. Respektuje jeden ze základních dokumentů pro bezpečnost potravin Codex Alimentarius 1 a jeho sedm prvků pro systém HACCP. 2 Kromě obvyklých procesů, jako jsou odpovědnost managementu, plánování a realizace, ověřování, zlepšování atd., obsahuje i část zabývající se managementem zdrojů. Konkrétně se jedná o bod 6.1 Poskytování zdrojů: „Organizace musí zajistit dostupnost zdrojů nezbytných pro vytvoření, zavedení, udržování a zlepšování systému managementu bezpečnosti potravin.“ Je zde tedy řečeno úplně to samé jako v normách ISO 14001, pouze pro oblast bezpečnosti potravin. Důležitější je obsah odstavce 5.6.1 Externí komunikace. Norma ISO 22000 zdůrazňuje prvek aktivní

komunikace.

Komunikace

probíhá

i

ve

vztahu

dodavatel

–

odběratel

a je nutná v celém potravinovém řetězci. Je nezbytné, aby byla včasná, jasná a obsahovala všechny potřebné údaje. Významnou částí přispívá k předcházení rizikům, která mohou vzniknout při uvádění potraviny na trh. V normě je přímo uvedeno 3 : „Organizace musí zajistit

1

Světový potravinový kodex vytvořený Organizací spojených národů k zajištění bezpečnosti potravin na celém světě 2 Zdroj: Webové stránky certifikační organizace. Systémy bezpečnosti potravin. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://certification.bureauveritas.cz/webapp/servlet/FileServlet?mode=preview&downloadfile=/Norma+pro+system y+managementu+bezpecnosti+potravin+ISO2200.pdf 3 Osobní překlad z anglického originálu

18

vytvoření, zavedení a udržování efektivních opatření pro komunikaci, aby informace o produktu vztahující se k jeho bezpečnosti, byla sdělována a pochopena napříč celým potravinářským řetězcem a to zejména s: a) dodavateli a dalšími obchodními partnery b) zákazníky a spotřebiteli v oblasti poskytování informací o vlastnostech produktu (včetně návodu na použití, požadavcích na skladování, minimální trvanlivosti či datu spotřeby), zpětné vazby k zákazníkovi včetně stížností a dotazů, dodatků ke smlouvám a objednávkám c) zákonnými a regulačními orgány d) dalšími subjekty, které na organizaci nemají vliv nebo budou zasaženy působením nebo aktualizací managementu bezpečnosti potravin. Taková komunikace musí poskytovat informace o všech bezpečnostních aspektech poskytovaných produktů, které mohou být relevantní pro subjekty v potravinovém řetězci. Je nutné, aby organizace kontrolovala všechna v celém řetězci. O všem musí být udržovány doklady. …“ Norma dává důraz na externí komunikaci, která je vedena i směrem k dodavatelům. Komunikace musí být vedena řádně a efektivně, aby poskytovala veškeré potřebné informace k zabezpečení bezpečnosti potravin. Musí být udržována a hlavně pochopena napříč celým potravinářským řetězcem. Obdobou norem s koncovou číslicí „4“ je ČSN P ISO/TS 22004:2005 – Systém managementu bezpečnosti potravin – směrnice k zavedení normy ISO 22000:2005 (dále jen ISO/TS 22004). Jedná se o technickou specifikaci organizace ISO a předběžnou českou normu, která svým obsahem napomáhá k zavedení ISO 22000 v organizaci. V odstavci 5.6 Komunikace je jakýsi návod k implementaci tohoto bodu. Říká: „Účel veškeré komunikace je zajistit potřebnou interakci. ISO 22000 požaduje, aby byla externí i interní komunikace součástí managementu bezpečnosti potravin. Cílem externí komunikace je vzájemná výměna informací k zajištění kontroly případných rizik na každém stupni potravinového řetězce například: a) rizika bezpečnosti potravin, která není možné organizací se subjekty ležícími po směru i proti směru řetězce kontrolovat, a které ale musí být kontrolována na dalších stupních řetězce, b) vzájemná shoda se zákazníky na požadovaných bezpečnostních opatřeních, c) s kontrolními a řídícími státními orgány a dalšími podniky. 19

Externí komunikace je nástrojem, kterým organizace a ostatní subjekty souhlasí prostřednictvím smlouvy či jinými dokumenty s požadovaným stupněm bezpečnosti potravin a se schopností dodat dodávky řádně, dle požadavků. Komunikace s kontrolními a řídícími státními orgány a ostatními podniky musí být vytvořena k zajištění shody o bezpečnostním stupni a spolehlivosti organizace. Školení odpovědných osob pro oblast komunikace musí být také důležitou součástí. … Každý zaměstnanec organizace, který zjistí cokoli, co by mohlo mít vliv na bezpečnost potravin, musí vědět, jak nakládat s touto informací.“ Norma ISO/TS 22004 detailněji rozpracovává externí komunikaci pro implementaci ISO 22000. Poskytuje příklady externí komunikace, která může být problémová. Více objasňuje cíle a smysl externí komunikace.

20

2.6 Principy a doporučení na způsob výběru dodavatelů podle VDA 2 1 Verband der Automobilindustrie (německý svaz automobilového průmyslu – dále jen VDA) je jedním za dalších mezinárodně uznávaných přístupů zabezpečování kvality. Upravuje více oblastí, stejně jako například ISO, ale aplikuje své principy na automobilový průmysl, kde je kladen značný důraz na kvalitu z důvodu bezpečnosti konečných spotřebitelů. Vycházejí z normativních dokumentů ISO řady 9000. Moderní automobilové společnosti vyžadují tuto certifikaci na všech svých dodavatelích, a také subdodavatelích. Řada VDA 2 se zabývá pouze zabezpečováním kvality dodávek. Zahrnuje v sobě metodické pokyny pro uvolnění výrobního procesu a výrobku (Produktionsprozess- und Produktfreigabe – dále jen PPF). Je v nich stanovena nutnost implementace nástrojů řízení kvality na straně dodavatele a následná kontrola odběratelem. Musí udržovat ve svých provozech jednu z metod analýzy a prevence rizik tzv. FMEA (Failure Mode and Effects Analysis – nemá český ekvivalent). Ve zkratce se jedná o včasné odhalení a stanovení všech potenciálních rizik a jejich kvantifikaci, jejich důsledků a preventivních a nápravných opatření. Doporučené jsou i další známé metody, které by napomohly ke snížení vzniku vady. Všechny stanovené náležitosti musí dodavatel splňovat. Odběratel kontroluje všechny dokumenty a vzorky prokazující shodu s prováděním PPF. Opětovné prověřování nastává při každé významné změně ve výrobním procesu, změně subdodavatelů atd. Schvalování vstupních dílů pro výrobu (Production Part Approval Process – dále jen PPAP) je podobnou příručkou pro řízení kvality při procesu výroby, která není součástí VDA 2 a operuje s více podrobnými požadavky na ověření dodavatele a nakupovaného výrobku. 2 Princip VDA 2 jsem zahrnula do výčtu přístupů upravujících výběr dodavatelů proto, že věnuje celý samostatný normativní dokument výběru dodavatelů. Ačkoli je přizpůsoben požadavkům automobilového průmyslu, v jistých částech může být aplikovatelný na jakoukoli organizaci.

1

VDA je zkratka pro německý automobilový svaz (Verband der Automobilindustrie); VDA 2 je jedna z řady normativních dokumentů spolku 2 Zdroj: Webové stránky Katedry kontroly a řízení jakosti Vysoké školy báňské v Ostravě. Uplatnění metod plánování jakosti. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://fmmi10.vsb.cz/639/qmag/mj26-cz.htm

21

2.7 Společenská odpovědnost firem (Corporate Social Responsibility – CSR) Společenská odpovědnost firem (dále jen CSR), která je ve světě rozšiřována přibližně od roku 1992, je v současném světě již velmi diskutované téma a většina velkých nadnárodních firem ji zahrnula do svých politik a strategií. Zavazují se tím k plnění specifikovaných činností, které přispívají ke zlepšení ekologických a sociálních problémů v regionu i celosvětově a ekonomických otázek. Příkladem může být změna výrobních materiálů za více ekologické, výsadba stromů v okolí, snižování emisí, podpora minoritních skupin obyvatel, rovnost pohlaví, transparentnost, odmítání korupce aj. Ačkoli by se mohlo zdát, že firma jen finančně podpoří nějakou z těchto oblastí, a jde pouze o marketingový tah, často se jí tyto snahy vrací zpět - ať už se jedná o uznání společnosti nebo příliv nových zákazníků, připoutání si stávajících a zvýšení povědomí o firmě. To vše je spojeno s nárůstem tržeb a zisků, doprovázených snížením nákladů a vyšší efektivností způsobenou zavedením nebo změnou procesů. Nemluvě o přínosech pro samotnou společnost a životní prostředí, které jsou ale spíše dlouhodobějšího rázu. Tyto myšlenky jsou nevyhnutelně aplikovány i na dodavatele a ostatní spolupracující organizace. Jde ale o oboustrannou interakci – ve směru od dodavatele k odběrateli a naopak. Dodavatel by měl dodržovat podobné zásady, ke kterým se hlásí odběratelská firma a odběratel by měl dodržovat etický kodex a zlepšovat navzájem své vztahy. Přístup je podporován Evropskou unií i Organizací spojených národů a Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj.

22

3. Požadavky na bezpečnost potravin podle vybraných normativních dokumentů, standardů a přístupů 3.1 Legislativní požadavky na bezpečnost potravin Pro společnost AHOLD Czech Republic, a.s., jakožto retailera prodávajícího přímo konečným spotřebitelům, je relevantní platné znění Občanského zákoníku, jako obecná úprava vztahů se zákazníky. Po vstupu České republiky do Evropské unie (dále jen EU) je kompatibilní se směrnicemi EU. Předmět úpravy je široký. Význam je kladen na občanskoprávní vztahy (zastoupení, spotřebitelské, kupní a darovací smlouvy, promlčení, vlastnické právo, zadržení věci, odpovědnost za škodu, bezdůvodné obohacení, dědictví a další). Bezpečnost potravin v něm není přímo upravena. Nepřímo se k ní ale vztahuje odpovědností za škodu. V zákoně jsou odstavce, ve kterých se např. říká: „§415 Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.“, „§420 (1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti“, „§420 (3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil“. Jedná se tedy o obecnou úpravu předcházení škodám, odpovědnosti za škodu a způsobu a rozsahu náhrady. 1 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jak již napovídá název, se podrobněji zabývá ochranou spotřebitele. Stanovuje jasné povinnosti prodávajícího: „§3 Prodávající je povinen: a) prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů, b) prodávat výrobky a poskytovat služby v předepsané nebo schválené jakosti,… c) prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy…“ Zavádí pojem nekalá, klamavá a agresivní obchodní praktika, které jsou zakázány. To má již přímější dopady na bezpečnost potravin. Potravinami se zabývá přímo §7a Zákaz výroby, dovozu, vývozu, nabízení, prodeje a darování výrobků nebezpečných svou zaměnitelností s potravinami „Vyrábět, dovážet, vyvážet, nabízet, prodávat nebo darovat výrobky nebezpečné svou zaměnitelností s potravinami se zakazuje.“ Nařizuje prodávajícímu jasně informovat kupujícího o vlastnostech výrobku či poskytované služby a jasně na obalu označit v českém jazyce povinné údaje, jako například název výrobku, výrobce či dodavatele, hmotnosti, pravidla zacházení atd. Zákon obsahuje také úkoly veřejné správy a to zejména při ochraně před výrobky

1

Zdroj: Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů

23

nebezpečnými svou zaměnitelností s potravinami a dozorem nad ochranou spotřebitele. Státní orgány by měly zamezit dovozu, vývozu a uvádění do oběhu těchto výrobků a informovat o tom veřejnost. Státními orgány se pro účely dozoru považují Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, hygienické stanice, veterinární správy aj. Zákon se zmiňuje i o sdružení spotřebitelů a jiných právnických osobách založených k ochraně spotřebitele. 1 Níže se budu zabývat již přímo nejvýznamnějšími legislativními požadavky na potraviny v České republice. Důvodem je převažující sortiment prodávaných výrobků společnosti AHOLD Czech Republic, a.s., kterou se budu zabývat a analyzovat její způsob výběru dodavatelů v následujících částech práce. Potraviny jsou nezbytné pro každého z nás. Proto se stát významnou měrou snaží regulovat tuto oblast. V současném právním řádu tedy nalezneme mnoho právních předpisů, které se více či méně vztahují k potravinám a bezpečnosti potravin. Základním normativním dokumentem upravujícím bezpečnost potravin je zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích v platném znění. Stanovuje povinnosti při výrobě potravin, při uvádění potravin a tabákových výrobků do oběhu a státní dozor nad dodržováním povinností vyplývajících z tohoto zákona. Výrobce potravin musí na jejich obalu uvést výrobce, jejich název, složení, datum minimální trvanlivosti, případně datum použitelnosti, požadavky na skladování, způsob použití, výživovou hodnotu a další povinná i dobrovolná označení týkající se vlastností potravin. Potraviny musí být zdravotně nezávadné a nesmí být klamavě označené. Všechny články v distribučním řetězci potravin musí mít stanoveny kritické body (systém HACCP) v procesu a pravidelně je vyhodnocovat. 2 Ochranu zdraví a majetku upravuje i mnoho dalších zákonů. Nepřímo se vztahují i na potravinářský průmysl. Jsou jimi například zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Ten upravuje práva a povinnosti prodejců a stanovuje pravomoci státních orgánů, které mají ve své působnosti starat se o ochranu života, bezpečnost a majetek. Kromě jiného se zabývá i výrobky, které jsou v přímém kontaktu s potravinami. Dalšími normativními dokumenty, které se nepřímo vztahují k bezpečnosti potravin, jsou zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku a například zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Pravomoci a působnosti dozorových orgánů, které se starají o plnění a kontrolu legislativních požadavků v oblasti bezpečnosti potravin a potravinářských výrobků jsou stanoveny některými právními předpisy výše uvedenými. Jsou upraveny také ve zvláštních zákonech. Nyní bych 1 2

Zdroj: Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů Zdroj: Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů

24

přešla ke konkrétním činnostem kontrolních orgánů. Česká obchodní inspekce je nejvýznamnějším kontrolním orgánem státní správy a její činnost je upravena zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. Kontroluje činnost fyzických i právnických osob prodávajících výrobky i poskytující služby na území České republiky podle požadavků platných zákonů. Pod její kompetenci nespadá pouze oblast kontroly potravin. Má oprávnění také udělovat pokuty a to až do výše 50 milionů korun. Může také uplatnit zákaz prodeje výrobku či zákaz uvedení výrobku na trh. 1 Kontrola potravinářského zboží náleží Státní potravinářské a zemědělské inspekci, Hygienické službě a Státní veterinární službě. Státní potravinářská a zemědělská inspekce je zřízena na základě zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Je organizační složkou státu a zaměřuje se na kontrolu podnikatelů, kteří mají svůj předmět podnikání

spojený

se zemědělskými,

potravinářskými,

kosmetickými,

mydlářskými,

saponátovými či tabákovými výrobky. Dohlíží především na zdravotní nezávadnost, kvalitu a řádné označování uvedených produktů, především potravin. Kontrola není ve smyslu monitorování, ale probíhá cíleně. Má své vlastní akreditované kontrolní laboratoře. 2 Státní zemědělská a potravinářská inspekce je národní kontaktní místo pro Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva RASFF (Rapid Alert System for Food and Feed), který je propojený napříč celou Evropskou unií. V České republice je spuštěn od roku 2004. Pokud se v některé zemi EU najde zdraví nebezpečný produkt z potravinářského průmyslu, je ihned zadán do tohoto systému a všechny ostatní země jsou o něm informovány. Podobný systém je spuštěn i pro nepotravinářské produkty pod zkratkou RAPEX (Rapid Alert System for Non Food Products). Zákon č. o Hygienické službě stanovuje kontrolu především na základě zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. V jejím čele stojí Hlavní hygienik České republiky, který je pověřen zajištěním zdravotní bezpečnosti v České republice. A v neposlední řadě Státní veterinární služba. Jejím úkolem je zabezpečit zdravotní nezávadnost a výživovou kvalitu živočišných produktů. Ochrana spotřebitele je upravena také v tzv. Koncepci spotřebitelské politiky Ministerstva průmyslu a obchodu. V současnosti jsou naplňovány cíle pro období 2006 – 2010. Dlouhodobým a tím hlavním cílem je ochrana tzv. oprávněného zájmu – chránit život a zdraví občanů, jejich majetek a majetek státu a životní prostředí. Významnou složkou zajišťování bezpečnosti výrobků jsou i nestátní instituce na obranu spotřebitelů, jejichž působnost je upravena v zákoně o ochraně spotřebitele. Je jím například občanské sdružení TEST, které ve svém stejnojmenném časopise porovnává různé výrobky 1 2

Více viz zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci Více viz zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci

25

nabízené na trhu. Známější je Sdružení obrany spotřebitelů (SOS), které se snaží vzdělávat spotřebitele o jejich právech, poskytuje jim informace formou poradny pro spotřebitele, připomínkuje zákony, upozorňuje příslušné orgány na nebezpečnost produktů a mimo jiné vydává časopis a provozuje informativní server. Do jeho rozpočtu přispívá i stát, konkrétně Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky.

26

3.2 Mezinárodní bezpečnostní standardy pro oblast potravinářství Global Food Safety Initiative (GFSI)1 Světový přístup Global Food Safety Initiative (dále jen GFSI) je známý a mezinárodně uznávaný. Tato iniciativa vznikla v květnu roku 2000 jako nezisková organizace. Je zřízena na základě belgického práva. Důvodem byla potřeba sjednocení požadavků na bezpečnost potravin při tehdejším nepřehledném stavu. 2 Porovnává a harmonizuje světově uznávané standardy zabývající se bezpečností potravin podle bezpečnostních kritérií. Tato kritéria jsou uvedena v publikaci GFSI Guidance Dokument, Version 5 (Návod GFSI, Verze 5). Na jejich výčtu pracovali zástupci organizací a firem, včetně dalších expertů. Každý uznávaný systém musí obsahovat určité minimální požadavky na bezpečnost potravin stanovené zmíněným dokumentem. Cílem je omezení duplicity činností v obchodních vztazích, zejména auditů, a tedy kompatibilita poskytnutých informací, snížení nákladů a zajištění bezpečnosti potravin. GFSI neprovádí žádné certifikace firem. Je to pouze organizace, která uznává jisté ověřené mezinárodní standardy, které splňují požadovaná kritéria. 3 Uznávanými a doporučovanými standardy jsou British Retail Consortium (BRC), International Food Standard (IFS), Dutch HACCP (holandský systém kritických bodů) a Safe Quality Food (SQF). Všechny se zabývají bezpečností potravin a mají společný základ, který obsahuje minima GFSI. Snahou je zabezpečit neustálý rozvoj v oblasti, který je podporován vzájemnou soutěživostí. 4 Podrobněji budu vyjmenované standardy specifikovat v následujících podkapitolách. Tato iniciativa je uznávaná nadnárodními společnostmi, jako jsou Ahold, Tesco, Metro, Carrefour, Wal-Mart aj. 5

1

Pozn. název nemá svůj český ekvivalent, používá se ve zkratce GFSI, volně může být ale přeloženo jako Mezinárodní iniciativa pro bezpečnost potravin 2 Zdroj: GFSI. Obecné informace. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.myciesnet.com/gfsijoomla/index.php?option=com_content&view=article&id=3&Itemid=32 3 Zdroj: GFSI. Obchodní případy. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.myciesnet.com/gfsijoomla/index.php?option=com_content&view=article&id=12&Itemid=65 4 Zdroj: GFSI. Schémata. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.myciesnet.com/gfsijoomla/index.php?option=com_content&view=article&id=10&Itemid=57 5 Zdroj: IFS. Obecné informace. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.ifsonline.eu/index.php?SID=d643a0a612a4a32eddf5ebfcf8707078&page=home&content=faq&FLD_FAQLANG=cze ch

27

3.2.1 Principy a požadavky standardu British Retail Consortium (BRC) Obecně o standardu Standardy British Retail Consortium (Britské obchodní konsorcium, dále jen BRC) jsou mezinárodně uznávanými standardy v oboru potravinářství. První byl vydán v roce 1998. Byl vytvořen v reakci na britský zákon o bezpečnosti potravin z roku 1990. Standard sjednotil veškeré legislativní požadavky a usnadnil tak obchodníkům jejich plnění a tento úkol plní i v současnosti. Na jeho vytváření se podíleli členové BRC, experti na danou problematiku, a také samotní obchodníci, jejichž názory a poznatky z praxe významně přispěly k jejich srozumitelnosti a snazšímu docílení efektivnosti v podniku na základě zkušeností. Časem se k britským členům přidávaly další evropské a severoamerické potravinářské a distribuční řetězce, zejména kvůli svým privátním značkám. První vydání nazvané „BRC Food Technical Standard“ (Technický standard BRC pro potraviny 1 ) bylo následně v roce 2003 revidováno a přejmenováno na „BRC Global Standard – Food“ (Mezinárodní standard BRC pro potraviny). Toto označení zůstalo až do současné doby. Další revize proběhla v roce 2005. Obě reagovaly na změny v odvětví i na změny v obchodní oblasti, a také na rozšíření potřeb různých uživatelů. Revidování probíhá v pravidelných intervalech a účastní se jej členové BRC. 2 Nyní se standard zaměřuje také na požadavky na dodavatele a jejich kontrolu. Systém je považován za „nejlepšího v odvětví“ (benchmark for best practice) pro potravinářský průmysl. Hlavním cílem je bezpečnost potravin pro spotřebitele. Standardy poskytují obecný a jasný návod na zamezení neshod a neshodných produktů napříč celým distribučním řetězcem – vývoj, výroba, distribuce, skladování, prodej. V současné době je na něm založen řízený vztah s dodavateli většiny nadnárodních maloobchodních řetězců. Retaileři vyžadují od svých dodavatelů privátních značek velmi často certifikaci BRC. Nyní je ve více než 90 zemích certifikováno přes 14000 společností. 3 Standardy jsou komplexně zaměřeny na celou správnou výrobní praxi, a jak již bylo zmíněno, v potravinářství – výrobce potravin, výrobce obalů a obalových materiálů pro potraviny, skladování a distribuci potravin. Jsou v nich zaimplementovány principy hygienického systému Hazard Analysis and Critical Control Points (dále jen HACCP) a legislativní požadavky. Dodavatelé velkých potravinářských řetězců, kteří jsou certifikovaní na systém BRC, jsou tímto ověřeni v oblasti řízení kvality, výrobního procesu, provozu výroby,

1

Volný překlad z anglického názvu Zdroj: British Retail Consortium: BRC global standard: Food. Issue 4. London: TSO, UK 2005. ISBN 0117031984, str. 1 - 36 3 Zdroj: BRC. Obecné informace. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.brcglobalstandards.com/standards/ 2

28

bezpečnosti produktu, tedy komplexního systému kritických bodů, ale také v požadavcích na zaměstnance. Musí mít jasné specifikace produktu a podrobovat se pravidelným auditům vnitřním i vnějším – druhou stranou i třetí. Podoba vydávaných standardů je vcelku formální – přehledná, jasná, stručná. Každá část je uvedena zvýrazněným odstavcem, ve kterém je řečen přímý záměr a význam, kterého by měly firmy při svém zavedení příslušného standardu dosáhnout, aby mohly být certifikované na systém BRC. Pod ním jsou pak podrobněji rozpracované přímé požadavky. Tyto požadavky jsou také sepsány ve stručné verzi a označeny jako základní. Ty musí být splněny v celé míře, jinak společnost usilující o certifikaci jí nedosáhne. Pro každou jednotlivou oblast je upraveno šest základních okruhů – systém řízení jakosti, systém kritických bodů, provozní prostředí, výrobní proces, kontrola výrobků, personál. V části 2.10 Nákup, spadajícího pod výrobní proces, Mezinárodního standardu BRC pro potraviny, je stanoveno: „Základ: Společnost musí kontrolovat všechny své nákupní procesy, které jsou označeny za kritické z hlediska bezpečnosti produktu, zákonnosti a kvality, aby zabezpečila pro získávané produkty a služby plnění stanovených požadavků. Proces schvalování dodavatele a monitoring splnění Společnost musí stanovit proces schvalování a monitorování pro své dodavatele. Požadavky: 1. Společnost musí mít dokumentovaný postup výběru dodavatelů a návazný systém schvalování v místě založený na hodnocení rizika 2. Postup musí definovat požadavky, tzn. použití produktu nebo služby, pokud není podrobeno auditu či jiné kontrole 3. Tyto postupy musí obsahovat jasná kritéria pro přijímací proceduru i plnění stanovených požadavků prostřednictvím: kontrol od stolu certifikací vhodnými dodavatelskými audity Proces schvalování dodavatelů může obsahovat hodnocení systému kritických bodů

(HACCP),

informace

týkající

se

bezpečnosti

produktů,

systému

sledovatelnosti a plnění legislativních požadavků 4. Společnost musí pravidelně přezkoumávat plnění dodavatelů a podle výsledků rozhodnout o provedení pozorování“ Certifikace BRC je prováděna třetí stranou – osobami oprávněnými Britským obchodním konsorciem k provádění auditů a udělování certifikátů BRC. Také musí být akreditované standardem „ISO/IEC Guide 65“ (Všeobecné požadavky na orgány provádějící certifikaci 29

výrobku) 1 . Zaručuje odběratelům spolehlivost a oprávněnost jejich dodavatelů, snižuje dodavatelům náklady na jejich vlastní audity, ale také odběratelům na audity svých dodavatelů. V roce 2009 se BRC spojila s Asociací vůdčích maloobchodních společností (Retail Industry Leaders Association - RILA), aby vytvořily Mezinárodní standardy pro spotřebitelské produkty pro oblast Severní Ameriky (Global Standard for Consumer Products North America edition). 2 Obdobou BRC jsou standardy IFS a Dutch HACCP. Norma ISO 22000, upravující také bezpečnost v potravinářském průmyslu, není tolik detailní jako Standardy BRC. Standardy BRC pro jednotlivé oblasti Mezinárodní standard BRC pro potravinářský průmysl Oblast potravinářství byla poprvé upravena Britským obchodním konsorciem v roce 1998. Každá certifikovaná společnost se musí podrobit pravidelným auditům ze strany třetí osoby pověřené BRC. Vše je založeno na požadavcích na řízení rizik a pravidelných reportech. Certifikované firmy musí mít implementovaný systém kritických bodů HACCP. Systém vyžaduje závazná stanoviska a cíle v oblasti kvality a bezpečnosti potravin stanovené vedoucími pracovníky, jasné a zásadní řešení neshod a neshodných produktů, jakož i kritických a kritických kontrolních bodů, založené i na předchozích zkušenostech. Všichni zaměstnanci musí být proškolováni na systém kvality v organizaci a pracovní postupy každé pracovní pozice. Vstup ostatních

osob

do

objektů

musí

být

řádně

kontrolován.

Je

dáván

důraz

i na zabezpečení skladů a veškeré dokumentace a záznamů. 3 Mezinárodní standard BRC pro spotřebitelské produkty Obdobně standardy BRC, které jsou zaměřené na spotřebitelské produkty, zajišťují použití současné nejlepší praxe ve zmiňované oblasti (best practice), zejména výroby potravin. Obsahuje i požadavky Evropské direktivy 2001 o Obecné bezpečnosti produktů. Hlavní oblastí je zaměření se na řízení rizik spojených se zamezením poškození zdraví spotřebitele. Zaměřuje se také na vnější podobu produktů, která by měla splňovat požadavky a samozřejmě být bezpečná pro spotřebitele. Standardy upravující potravinářské produkty jsou založeny na kategorizaci možného rizika do čtyř skupin. Každá skupina je pak řízena na základě vlastních požadavků.

1

ISO/IEC Guide patří do řady mezinárodních normativních pravidel pro činnosti spojené s certifikací a akreditací Zdroj: BRC. O standardu. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009]: http://www.brcglobalstandards.com/about-the-standards/ 3 Zdroj: BRC. Informace k potravinářství. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.brcglobalstandards.com/standards/food/ 2

30

Tyto standardy jsou univerzální a jejich aplikace je možná i na výrobu domácích potřeb, bílého zboží i například léčiv prodávaných bez lékařských předpisů. 1 Mezinárodní standard BRC pro balení potravin a obalové materiály v potravinářství Standardy BRC pro balení potravin a obalové materiály v potravinářství zajišťují správné a řádné technické provedení balení potravin v souladu s legislativními požadavky. Cílem je opět zejména bezpečnost spotřebitelů. Stanovují pravidelné audity jednou ročně, pro problematické dodavatele s větším počtem neshod dvakrát do roka. Jako ostatní zmiňované standardy, i tyto dávají důraz na stanovení a sledování řízení neshod a neshodných produktů i vyšším managementem. Zabývají se také vývojem podoby obalů a obalových materiálů. V současné době jsou tyto standardy čím dál tím více aplikovány také výrobci a dodavateli z jiných než potravinářských oborů. Proto jsou principy postupně rozšiřovány. 2 Mezinárodní standard BRC pro skladování a distribuci potravin Přeprava je významným mezičlánkem v celém obchodním řetězci a skladování a distribuce je součástí většiny firem. Proto i standardy BRC pro skladování a distribuci jsou použitelné pro všechny společnosti, které mají své sklady či zabezpečují distribuci produktů. Nejvýznamnějším hlediskem je opět bezpečnost spotřebitelů. 3 Přínosy certifikace BRC Jako ostatní systematické přístupy i BRC přináší komplexní zabezpečení – kvality a bezpečnosti a hygieny v oblasti potravinářského průmyslu. Napříč různými zeměmi a výrobci udává jednotné principy a zásady pro bezpečnost potravin. Zahrnuje v sobě i veškerá legislativní minima, včetně Evropské unie. Certifikace tedy zaručuje plnění legislativních požadavků, ačkoli není ze zákona povinná. Kromě mezinárodní legislativy svými oblastmi doplňuje také další systémy managementu kvality, jako jsou International Organization for Standardization (ISO) a HACCP. Jsou propojeny ale i v opačném směru – každý standard musí být akreditovaný zmiňovaným standardem „ISO/IEC Guide 65“. 4 Komunikuje jasné požadavky na zavedení a udržování systému, které jsou založeny na principech HACCP. Poskytuje sjednocené transparentní informace pro partnery certifikovaných 1

Zdroj: BRC. Informace ke spotřebitelským produktům. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.brcglobalstandards.com/standards/consumer-products/ 2 Zdroj: BRC. Informace k balení a obalovým materiálům. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.brcglobalstandards.com/standards/packaging-and-packaging-materials/ 3 Zdroj: BRC. Informace ke skladování. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.brcglobalstandards.com/standards/storage-and-distribution/ 4 Zdroj: British Retail Consortium: BRC global standard: Food. Issue 4. London: TSO, UK 2005. ISBN 0117031984, str. 1 - 36

31

společností a záruku dodržování a plnění stanovených požadavků. Případné neshody a jejich řešení, které se u dodavatele vyskytly, jsou sdělovány. Výrobce, resp. dodavatel získá významnou konkurenční výhodu – efektivnost v organizaci na základě již zmiňované „best practice“ – nejlepších postupů v odvětví. Jejich aplikace se dotkne všech činností ve společnosti – celého systému, řízení, výroby. Jako výsledek přinesou nižší náklady na neshody, neshodné produkty a jejich řešení či sankce za neplnění zákonů. Ale úspory i díky optimalizaci výrobních procesů, včetně dokumentace. Zavedením standardu se sníží duplicita v řízení dokumentace. Certifikace obecně znamená pro obchodní partnery záruku, ale také jistou přidanou hodnotu, která se projevila snahou dotčené firmy. To vše v sobě nese předpoklady k prosperujícímu podniku (na obou stranách) a potenciál k dalšímu rozvoji.

32

3.2.2 Principy a požadavky systému International Food Standard (IFS) 1 Mezinárodní potravinářská norma International Food Standard (dále jen IFS) byla vyvinuta dvěma sdruženími – Hlavním svazem německého maloobchodu (Hauptverband des Deutchen Einzelhandels - HDE) a jeho francouzskou obdobou (Fédération des Entreprises du Commerce et de la Distribution – FCD). Třetí verze normy IFS pro potraviny (IFS Food), kterou začaly firmy více uznávat, byla vydána v roce 2003. Na konci roku 2005 italský svaz obchodníků začal také projevovat zájem na zapojení do tvorby norem IFS. V rámci této spolupráce vznikla verze 5. Cílem obou verzí bylo a je zejména zabezpečit kvalitu a bezpečnost privátních značek. Nyní je to také jednotný systém managementu bezpečnosti potravin, transparentnost v celém distribučním řetězci a snižování nákladů. Systém není aplikovatelný na primární výrobu v potravinářském průmyslu. Tato norma je rozdělena do čtyř částí: 1) protokol o auditu – kroky od počátku zavádění systému až k obdržení certifikátu, provedení auditu, hodnocení auditu 2) technické požadavky – seznam rozdělený do několika okruhů: a) odpovědnost organizace b) management kvality c) management pracovníků d) výrobní proces e) opatření, analýzy, zlepšování 3) požadavky na akreditační a certifikační organizace a auditory 4) výkaznictví – samotný certifikát, hlášení, plány opatření. IFS

poskytuje

možnost

certifikace

organizací

jako

důkaz

plnění

kvalitativních

a bezpečnostních principů v potravinářství. Všechny podporované certifikační organizace IFS jsou zveřejněny na internetových stránkách společnosti. Tyto organizace musí splňovat několik podmínek. Musí mít zavedenou a certifikovanou normu ČSN EN 45011 – Všeobecné požadavky na orgány provozující systémy certifikace výrobků. Dále jsou velmi důkladně prověřováni samotní auditoři systému IFS. Ti musí pracovat pod jednou z akreditovaných organizací, musí mít minimálně desetiletou praxi v oboru, znalosti systému kritických bodů HACCP, znalosti managementu kvality, ale nemusí mít žádné povinné vzdělání. Stačí, pokud mají uvedené

1

Zdroj celé kapitoly: IFS. Obecné informace. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.ifsonline.eu/index.php?SID=d643a0a612a4a32eddf5ebfcf8707078&page=home&content=faq&FLD_FAQLANG=cze ch

33

znalosti. Ty jsou prověřovány písemnou a ústní zkouškou. IFS je jedinou platformou, která prověřuje své auditory takto důkladným zkoušením jejich znalostí. Jako doplňkovou službu nabízí software pro provádění interních auditů. Na základě něj je možné provádět interní audity ve shodě s požadavky a principy IFS. Jsou v něm zahrnuty i doporučení pro realizaci, seznam auditů a postupy k jeho vyhodnocení. Firma si případně může doplnit i další svoje požadavky a tím zkompletovat ověřený systém managementu bezpečnosti potravin. Registrované subjekty (ty, které mají certifikaci podle IFS) mají také přístup do internetové databáze, kde jsou uveřejněny zprávy o auditech, plány opatření atd. V případě ztráty, znehodnocení či jiné situace některého dokumentu, si může organizace snadno vyhledat příslušnou listinu na webových stránkách IFS. Kromě normy upravující bezpečnost potravin IFS Food, vytvořila společnost normu pro transport, vedení skladů a distribuci IFS Logistic, pro domácnosti a kosmetiku IFS Households and Personal Care. Impulsem jí byla poptávka ze strany zainteresovaných firem. Do budoucna připravuje normu IFS pro Cash & Carry 1 . Systém je využíván zejména v Německu, Francii, Itálii, Rakousku, Polsku, Španělsku a Švýcarsku. Je uznáván firmami, jako jsou Royal Ahold, Rewe Group, Lidl, Kaufland, Kaiser’s Tengelmann, Carrefour, COOP a další.

1

Cash & Carry je způsob samoobslužného velkoobchodního prodeje založeného na prodejích maloobchodníků za zvýhodněné ceny

34

3.2.3 Principy a požadavky systému Dutch HACCP V Nizozemsku v roce 1996 byly vyvinuty standardy, které také pojednávají o bezpečnosti potravin. Byly nazvány „Požadavky na systém kritických bodů v systému bezpečnosti potravin“ (The Requirements for a HACCP based Food Safety System neboli Dutch HACCP, pozn. zkratka HACCP bude více vysvětlena v jedné z dalších kapitol). Mezi základní principy patří soustavná spolupráce mezi všemi subjekty v potravinovém dodavatelském řetězci, jako i státních organizací a například implementace systému kritických bodů. Obsahují i prvky normy ISO 22000. Systém je opět velmi podobný ostatním uznávaným GFSI. Dutch HACCP není v současné době nejvýznamnějším systémem managementu bezpečnosti potravin, ale i tak je na něj certifikováno na 1900 organizací 1 .

1

Zdroj: Poradenský server. Požadavky Dutch HACCP. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.foodsafetymanagement.info/net-book.php?op=cms&pageid=60&pageid_up=0&nnl=english

35

3.2.4 Principy a požadavky systému Safe Quality Food (SQF) 1 Počátky programu Safe Quality Food (dále jen SQF) sahají do roku 1994 do Austrálie. Institut bezpečnosti potravin (SQF Institute) byl převzat v roce 2004 Institutem pro marketing potravin (Food Marketing Institute – FMI) sídlícím ve Spojených státech amerických. FMI je organizace, která se zabývá programy bezpečnosti potravin, výzkumem, vzděláním a například i vztahy s veřejností. Členy je na 1500 maloobchodníků a velkoobchodníků převážně ze Severní a Jižní Ameriky, ale také z Asijsko-Pacifické oblasti a Středního východu. SQF je jediným systémem uznávaným GFSI, který má základy mimo Evropu. Program SQF poskytuje certifikaci firem na management bezpečnosti potravin, která je světově uznávaná. Opět se snaží zajistit transparentnost napříč celým potravinovým řetězcem. Usnadňuje plnění požadavků na bezpečnost potravin až ke konečnému spotřebiteli. Je také založený na systému kritických bodů HACCP. Certifikace podle SQF probíhá na základě dvou hlavních norem - SQF 1000 pro primární produkci a SQF 2000 pro výrobu a distribuci potravin. Obě jsou uznávané GFSI. Některé specifické oblasti potravinářského průmyslu jsou upraveny ve zvláštních dokumentech – například čerstvé potraviny balené konečným prodejcem na prodejně. Certifikační organizace a auditoři jsou pravidelně přezkušováni o své způsobilosti a jednotném postupu při udělování certifikátů.

1

Zdroj celé kapitoly: SQF. Obecné informace. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.sqfi.com/about_us.htm

36

3.3 Mezinárodní protokol GlobalGAP 1 Protokol GlobalGAP je mezinárodně uznávaný souhrn principů a postupů, které by měli dodržovat prvovýrobci potravin – zemědělci a farmáři. Je také známý pod označením EurepGAP, protože vznikl na půdě evropských zemí. Vytvořili jej ve spolupráci zemědělští producenti a maloobchodníci v roce 1997. Cílem je zajistit tzv. správnou zemědělskou praxi (Good Agricultural Practice – dále jen GAP) v celém zemědělském sektoru, pro všechny pěstované produkty. Snahou je i dosledovatelnost a v případě nutnosti stažení zboží z trhu, snížení ztrát ze znehodnocení celých skupin dodávek a omezení počtu prováděných auditů od různých institucí. Audit provádí prověřené nezávislé certifikační orgány. Samotný protokol je jednou za tři roky podroben revizi, která zohledňuje nové trendy na trhu a technologický vývoj. Opět se jedná o dobrovolnou certifikaci, která ale potenciálním odběratelům prokazuje plnění standardů uznávaných po celém světě. Někteří retaileři ji od svých dodavatelů ale striktně vyžadují. 2

1

Pozn. anglický název nemá svůj český ekvivalent Zdroj: GlobalGAP. Obecné informace. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.globalgap.org/cms/front_content.php?idcat=9

2

37

3.4 Systém kritických bodů (HACCP – Hazard Analysis Critical Control Points ) Systém kritických bodů, tzv. HACCP (Hazard Analysis Critical Control Points), byl v předchozích částech této práce několikrát zmíněn. Proto jsem se rozhodla jej zařadit i jako samostatnou kapitolu a objasnit jeho principy. V současné době je tento systém v České republice povinný ze zákona pro všechny subjekty pracující s potravinami – výrobce potravin, distributory, sklady, prodejce, ale i restaurace a rychlá občerstvení. Jeho základ je dán zákonem č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a vyhláškou ministerstva zemědělství č. 147/1998 Sb. o způsobu stanovení kritických bodů ve výrobě, resp. 137/2004 Sb. pro zařízení veřejného stravování. Certifikace systému HACCP je ale dobrovolná. Doplňuje mezinárodní normu ISO 22000. Jedná se o preventivní systematický přístup, který má včas odhalit případná zdravotní rizika v potravinářském průmyslu. Cílem je dostat pod kontrolu nebezpečí představované biologickými (mikroorganismy, viry, paraziti škůdci), chemickými (alergeny, toxiny, pesticidy) či fyzikálními (cizí předměty) činiteli, kteří působí na potravinu. Musí být sepsána Příručka HACCP, ve které je vymezena činnost výrobce (počet zaměstnanců, sortiment, potřebné suroviny, předpokládaní zákazníci, způsob použití a distribuce apod.), definovány použité pojmy a zkratky, stanoven tým zodpovědný za plnění HACCP, popis výrobku a diagram s jednotlivými technologickými kroky v procesu výroby. 1 Poté přijde na řadu sedm základních kroků, které jsou podstatou systému kritických bodů: 1) analýza nebezpečí 2) stanovení kritických bodů 3) stanovení znaků a kritických mezí v kritických bodech 4) vymezení systému sledování pro kritické body 5) nápravná a preventivní opatření pro každý kritický bod 6) ověřovací postupy 7) evidence a dokumentace. 2 Analýzou nebezpečí se odhalí veškerá potenciální nebezpečí v jednotlivých krocích výrobního procesu. Odliší se také podle významnosti. Poté se určí tzv. kritické body. Kritickým bodem se rozumí operace nebo postup, kde může vzniknout nebezpečí (přeprava, skladování…). Ke každému kritickému bodu se stanoví znaky (parametry – teplota, čas…) a kritické meze 1

Zdroj: Webové stránky Ministerstva zemědělství ČR. O systému HACCP. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.mze.cz/attachments/GHP_chleba_pril.doc 2 Zdroj: Server poradce v oblasti HACCP. Informace o HACCP. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.haccpservis.cz/

38

(intervaly, ve kterých je daný kritický bod přípustný). Kritické meze jsou často dány legislativně. Určí se také frekvence a způsob sledování. Pokud se kritický bod při sledování vyskytne mimo povolené meze, nastává jistá pravděpodobnost nebezpečí. Proto musí být hned přijata nápravná opatření, která by minimalizovala vzniklé následky, případně je odstranila. U každého kritického bodu jsou stanovena jiná nápravná opatření podle povahy kritického bodu. Bývá odlišena i míra odchýlení od kritických mezí. O každé situaci, která vyvolá nápravné opatření, musí být veden záznam, jakož i o průběhu a výsledku aplikovaného nápravného opatření. Většinou, při výskytu nějakého problému a použití nápravného opatření, je snaha předejít jeho opětovnému výskytu. Pro tyto případy jsou stanoveny preventivní opatření. Celý systém musí být pravidelně přezkoumáván. Všechny jeho části podléhají ověřování – kritické body, jejich meze, systém sledování i funkčnost systému. Obvykle se využívá i vnitřní audit na systém HACCP. Evidence a dokumentace je nedílnou součástí každého procesu. V tomto případě se jedná o dokumenty popisné (pracovní postupy, analýza nebezpečí) a záznamové (záznamy ze sledování). Vše je nutné archivovat minimálně jeden rok, nejen z důvodu případné státní kontroly a reklamací. Celý systém je také nutné při jakékoli změně v procesu aktualizovat a revidovat.

39

4. Představení společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. 4.1 Historie a současnost společnosti Společnost AHOLD Czech Republic, a.s. (dále jen Ahold) byla založena v roce 1990 jako dceřiná společnost nizozemské Royal Ahold. Tato mateřská společnost vznikla v roce 1887, kdy se Albert Heijn postavil do vedení malého obchůdku se smíšeným sortimentem. V roce 1911 začal prodávat první výrobky (konkrétně koláčky) pod svým jménem. V roce 1948 byly akcie zalistovány na burze cenných papírů. V roce 1955 byly otevřeny první samoobslužné prodejny a v roce 1977 expandovala společnost na americký trh. 1 Nyní působí v jedenácti zemích světa. Na svém domovském nizozemském trhu spravuje síť maloobchodních prodejen Albert Hejn s převažujícím sortimentem potravin, Gall & Gall s nápoji, Etos s kosmetickými produkty a internetový prodejní server albert.nl. Významným trhem, na kterém společnost působí, je americký trh. Vlastní a obchoduje na něm se značkami, jako jsou Stop & Shop, Giant Food of Landover, Giant Food Stores of Carlisle a internetový Peapod. V České republice provozuje hypermarkety Albert hypermarket a supermarkety Albert. AHOLD Czech Republic, a.s. zastřešuje kromě prodejen v České republice také supermarkety Albert a hypermarkety Hypernova na Slovensku. Dále působí (někde ve spojení s jinými společnostmi) ve Švédsku, Norsku, Portugalsku, Španělsku, Pobaltí a v Brazílii, Argentině, Salvadoru, Hondurasu, Guatemale a Asijských zemích (Singapuru, Thajsku, Číně, Malajsii, Indonésii), kde ale není významněji rozvíjen. Specializuje se na prodej potravin v „kamenných“ prodejnách (od hypermarketů po malé prodejny) a přes internet. S více než 3500 vlastními prodejnami a 3000 provozovanými společně s partnery zaměstnává kolem 141 880 zaměstnanců. 2 Jak již bylo zmíněno, společnost byla založena v roce 1990. V té době ale nesla název Euronova, a.s. Byla prvním maloobchodním prodejcem, který otevřel svůj supermarket. Bylo to v roce 1991 v Jihlavě a nesl název Mana. Supermarket je samoobslužná forma prodeje s velikostí prodejní plochy 400 – 2500 metrů čtverečních, širokým 3 i relativně hlubokým 4 sortimentem potravinářských produktů a doplňkovým prodejem nepotravinářského zboží. V roce 1998 byl otevřen první hypermarket pod názvem Hypernova. Hypermarket je také samoobslužná forma prodeje jako v případě supermarketu, ale s výrazně větší prodejní plochou a větším 1

Zdroj: Webové stránky Ahold. Historie společnosti. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/o_nas/o_spolecnosti/historie/index.html 2 Zdroj: Webové stránky Ahold. Obecné informace o společnosti. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/o_nas/o_spolecnosti/index.html 3 Široký sortiment – počet odlišných skupin výrobků (druhů) 4 Hluboký sortiment – množství typů výrobků v dané skupině

40

sortimentem 1 . Byl strategicky umístěn na okraji Prahy v Průhonicích, v blízkosti hlavního tahu na Brno, dálnice D1. Na přelomu let 2000/2001 byly všechny prodejny Sezam a Mana přejmenovány na Albert a prodejny Prima na Hypernova. V roce 2003 vzniká Ahold Central Europe, která spravuje Ahold společnosti ve střední Evropě – AHOLD Czech Republic, a.s., AHOLD Retail Slovakia a AHOLD Polska. Při odchodu maloobchodní společnosti, prodávající také smíšený sortiment s důrazem na potraviny, Julius Meinl v roce 2005, společnost AHOLD Czech Republic, a.s. odkupuje její prodejny v České republice. Některé prodává ze svého vlastnictví, některé přestavuje na prodejny Albert. Tímto krokem si upevnila postavení na českém trhu. Naopak v Polsku v roce 2007 prodává své prodejny společnosti Carrefour. Od roku 2008 AHOLD Czech Republic, a.s. přichází s novou podnikatelskou strategií. Představuje své nové logo 2 a slogan a dochází k postupnému rebrandingu a remodelingu prodejen Hypernova (přestavování prodejny pod novou obchodní značkou) na Albert hypermarket. Zmenšují se prodejní plochy těchto hypermarketů a dostávají nový název Albert hypermarket. 3 Došlo také k uzavření více než 20 neziskových prodejen a to ve dvou fázích k 1. 6. a 1. 7. 2009. V současné době provozuje kolem 280 prodejen a odhaduje se, že ročně v nich nakoupí 200 milionů zákazníků. Ve svých prodejnách, centrálních odděleních a distribučních centrech zaměstnává kolem 14 500 lidí, čímž se řadí mezi deset největších zaměstnavatelů v republice. Provozuje také 21 čerpacích stanic. 4 Jako podporu prodeje výrazně využívá slevové akce s akčními nabídkami, které umocňuje zasíláním reklamních letáků přímo do poštovních schránek spotřebitelů. Za cílovou skupinu, díky svému portfoliu, označuje všechny spotřebitele. Důraz je ale kladen na rodiny s dětmi. Snaží se nabízet velký výběr denního zboží v dobrém prostředí. Významným determinantem jsou také měnící se potřeby malých dětí, pro které cíloví zákazníci nakupují. Dlouhodobým cílem společnosti je stát se výhradním maloobchodním prodejcem se silnou značkou na českém trhu. Snaží se ho dosáhnout prostřednictvím růstu tržeb a výkonnosti, probíhající přeměny konceptu velkých prodejen a snižování nákladů. V období celosvětové hospodářské krize ale vyvstávají jiné problémy. 5

1

Prodejní plocha hypermarketu je minimálně 2500 metrů čtverečních a obvykle převažuje nepotravinářské zboží Viz Obrázek č. 1: Nové logo společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. 3 Zdroj: Webové stránky Ahold. Historie společnosti. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/o_nas/o_spolecnosti/historie/index.html 4 Zdroj: Webové stránky Ahold. Profil společnosti. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/o_nas/o_spolecnosti/profil_spolecnosti/index.html 5 Zdroj: Webové stránky Ahold. Hodnoty společnosti. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/o_nas/o_spolecnosti/nase_hodnoty/index.html 2

41

4.2 Management kvality AHOLD Czech Republic, a.s. má své oddělení kvality. Stará se o kvalitu a bezpečnost nabízených produktů, spravuje databázi dodavatelů, provádí dodavatelské audity, audity prodejen, spolupracuje na vývoji výrobků pod privátními značkami, zabezpečuje dodržování legislativních požadavků, prověřuje reklamace, školí zaměstnance, vytváří směrnice týkající se kvalitou v organizaci atd. Kvalita by tedy měla prostupovat celou organizací – centrálními odděleními, prodejnami, distribučními centry, vedoucími pracovníky i řádovými zaměstnanci. Politika kvality je interně rozdělena do třech základních částí: kvalita prostředí prodejen kvalita služeb zákazníkovi kvalitní prodávané zboží. Kvalita

prostředí

prodejen

je

pravidelně

kontrolována

firemním

auditorem

z centrálního oddělení kvality. Ten také kontroluje dodržování zásad bezpečnosti a hygieny. V součinnosti s dodavateli a požadavky na ně, týkající se uplatňování principů zabezpečování kvality a bezpečnosti produktů (podrobně v kapitole výše), případně i v jejich logistice a distribuci resp. kooperujících distribučních společností, se snaží zajistit plnění třetího okruhu politiky jakosti – kvalitní prodávané zboží. Zohledňují se také vlastnosti produktů, jako například i moderní design, nutriční hodnoty, senzorické vlastnosti aj. Kvalita služeb pak závisí na jednotlivých odpovědných pracovnících. Ta je kontrolována pomocí tzv. Mystery shoppingu. Jedná se o jednoduchý nástroj kontroly kvality poskytovaných služeb a následných opatření. Speciálně školení pracovníci provozují stanovené činnosti přímo v místě prodejny. Chovají se jako obyčejní zákazníci a zaměřují svoje simulované nákupní chování na poskytování služeb ze strany zaměstnanců prodejny. Kromě činností personálu, jeho ochoty a informovanosti ověřují i prodejní prostředí (vizuální čistotu, vzhled prodávaného zboží, plnost regálů, cenové značení aj.). V této části politiky kvality se dbá ale i například na to, aby na potravinách byly řádné a úplné informace pro alergiky, pokud možno i pokyny k uchovávání a přípravě potraviny. V logistickém řetězci společnosti figurují též distribuční centra. Přijímají dodávky od výrobců, dodavatelů a dále je expedují podle potřeb na jednotlivé prodejny. Ahold disponuje dvěma těmito „velkosklady“ – v Olomouci a v Klecanech. Protože se v nich manipuluje s potravinami, společnost se rozhodla jít příkladem a certifikovat svá distribuční centra na systém BRC. Proces je nyní v průběhu a očekává se certifikace prvního skladu na konci roku 2009, druhého v průběhu roku 2010. Podle legislativních požadavků mají implementovaný systém kritických bodů HACCP, stejně tak i ve všech svých prodejnách. Společnost ani její jednotky nejsou certifikované na systémy ISO. 42

Proces zabezpečování kvality a bezpečnosti produktů, s důrazem na potraviny v průběhu jejich životního cyklu zabezpečovaného firmou Ahold, je jasně nastaven řízeným dokumentem. První kontrola probíhá již při podpisu smlouvy na dodávky zboží. Dochází ke kontrole dokumentace a v případě privátních značek i ke kontrole samotného zboží laboratorními testy a kontrolám v provozu výrobního podniku. V této části spadají odpovědnosti a pravomoci pod centrální oddělení kvality. Laboratorní testy jsou prováděny nezávislými akreditovanými externími firmami. Porovnávají senzorické, mikrobiologické a chemické vlastnosti potravin se smluvními specifikacemi a požadavky legislativy. Ze strany Aholdu následuje kontrola při přebírání zboží od dodavatele na jeden ze svých distribučních skladů. V těchto distribučních skladech jsou stanoveny podmínky skladování na základě kritérií bezpečnosti potraviny řídících se systémem kritických bodů. Zápisy o udržování systému jsou prováděny denně a jednou týdně kontrolovány vedoucím pracovníkem. Ve všech skladech a skladovacích prostorách organizace je uplatňována zásada tzv. FIFO (First in, First out). Princip je založen na odesílání nejdéle skladovaného zboží na prodejny, laicky řečeno to, které došlo první, jde také první ven. Dodávka a přejímka do jednotlivých prodejen je také kontrolována a musí být dodržovány zásady chování zaměstnanců podle interních předpisů. Za plnění na tomto místě je odpovědný příslušný manažer prodejny. Poslední preventivní kontrola jakosti probíhá na prodejně v průběhu nabídnutí výrobku konečnému spotřebiteli. Opět musí být zachovány podmínky skladování i uložení na prodejně podle kritických bodů, které jsou pravidelně kontrolovány zaměstnanci prodejny. Výrobky s relativně krátkou dobou použitelnosti, zejména čerstvé zboží jsou kontrolovány každý den při merchandizingu (doplňování zboží do regálů doprovázené činnostmi ověřování dat spotřeby, uvedené ceny, neporušitelnosti obalu atd.). Všechny prodejny jsou každý den slitovány (vydezinfikovány). Ověřování plnění těchto povinností prověřuje dvakrát do roka přímo na prodejně auditor kvality. Všichni zaměstnanci jsou pravidelně školeni na systém zabezpečování kvality a bezpečnosti potravin. Školení jsou prováděna při nástupu zaměstnance na pracovní pozici a následně opakované školení jedenkrát ročně. Témata školení jsou hygienická minima, HACCP a interní manuál bezpečnosti při práci s potravinami. Společnost zavedla také formou e-learningu (školení zaměstnanců přes vzdálené komunikační zařízení). Dosledovatelnost původu všech produktů je samozřejmostí. Jedná se o princip řízení rizika, který zajišťuje podle čísla šarže zpětné dohledání dodavatele, výrobce, data výroby, nakoupené, prodávané a prodané množství nebezpečného výrobku. 1

1

Zdroj: Webové stránky Ahold. Politika kvality. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/radce_zakaznika/kvalita/politika_kvality/index.html, Webové stránky Ahold. Bezpečnost potravin. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/radce_zakaznika/kvalita/bezpecnost_potravin/index.html

43

Zajištění bezpečnosti a hygieny při manipulaci s potravinami ve všech jednotkách napomáhá interní manuál bezpečnosti při práci s potravinami (Food Safety Manual), který jsou zaměstnanci povinni dodržovat a jsou na něj pravidelně zaškolováni. Tento dokument je ve formě oficiální směrnice. Aktuální verze je vždy přístupná na firemním intranetu. Pokud je v tištěné formě, je v něm návod na získání elektronické podoby, tedy té zaručeně aktuální. Celý manuál v sobě zahrnuje představení politiky kvality všem zaměstnancům, kteří s ní jsou seznámeni při vstupním školení. Dále pak v něm naleznou vzory formulářů, potřebných ověření, provozní a sanitační řád, manuál bezpečnosti práce s potravinami, oznamovací povinnost, školení hygienického minima atd. 1 Organizace ve svých prodejnách zavedla i systém jakéhosi varování o nebezpečných výrobcích od svých zákazníků. Pokud nakupující objeví na prodejně výrobky s prošlou záruční lhůtou, obdrží od společnosti poukázku na 50 Kč na příští nákup. V objemu nabízených produktů je možná chyba v lidském faktoru při kontrole doby použitelnosti a touto cestou se alespoň částečně sníží bezpečnostní rizika a případné sankce ze strany státních kontrol. 2

1

Zdroj: Interní manuál společnosti na bezpečnost při práci s potravinami Zdroj: Webové stránky Ahold. Záruky pro zákazníky. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/nase_znacka/zakaznicke_zaruky/index.html

2

44

4.3 Vztahy s dodavateli Vztahy s dodavateli jsou společností řízeny centrálně pro obě země – Českou republiku a Slovenskou republiku. Celosvětově, včetně mateřské společnosti a sesterských společností, se uznává a požaduje, aby jejich dodavatelé potravinářských produktů byli certifikovaní jedním z uznávaných systémů iniciativou GFSI (viz kapitoly výše). V případě, že nějaký dodavatel není certifikovaný, jsou u něj ze strany Aholdu zpřísněné kontrolní audity, včetně auditů na místě. Certifikace je také jedním z hodnotících kritérií v interní databázi dodavatelů společnosti. Podobné požadavky a následné přístupy jsou i na prvovýrobu (zemědělce a farmáře), i když mohou nastat případy, kdy nejsou v přímém spojení s organizací. Ti by měli být certifikováni na systém GlobalGAP (viz výše). I od určitých nepotravinářských dodavatelů, jako jsou například dodavatelé kosmetiky, potřeb na koupání a hygienické potřeby, jsou vyžadovány certifikace BRC. Kopie všech certifikátů jsou uchovávány v centrálním oddělení kvality Aholdu. Tato ověření jsou pravidelně reportována mateřské společnosti Royal Ahold do Nizozemska. Podle reportů je zřejmé, že podíl certifikovaných dodavatelů české organizace stoupá – ze 41 % certifikovaných dodavatelů na celkovém počtu všech dodavatelů v roce 2008 na 62 % v únoru 2009. Všichni dodavatelé (stávající i minulí) jsou zaneseni v interní databázi spolu s jimi nabízeným sortimentem. Tuto databázi spravují jednotlivá komerční oddělení. Ve spolupráci s oddělením kvality jsou všichni dodavatelé označeni barvou, která je přiřazena na základě výsledku bodového hodnocení různých kritérií. Metoda tzv. semaforu je jednoduchým nástrojem využívaných v podobných databázích, ale i výrobních procesech. Zelenou barvou jsou označeni všichni ti, kteří jsou v konečném hodnocení relativně nejméně rizikoví a žádoucí s nimi navazovat a udržovat obchodní vztahy. Oranžovou barvou jsou zaznamenány organizace, které měli více dílčích nesrovnalostí nebo několik málo závažných. Červená barva pak náleží těm, u kterých se vyskytly vážné problémy, a není žádoucí s nimi obchodovat. I tito nejhorší jsou ale, v případě jejich zájmu, dále revidováni a mohou zlepšit svou pozici a hodnocení, a tedy i případné následné kontrakty. Hodnotící kritéria jsou rozdělena do více základních částí a k nim náleží několik konkrétních zohledňovaných vlastností, kterými se daný výrobce, resp. výrobek vyznačuje: rizikovost výrobku •

rizikový výrobek – čerstvé a chlazené potraviny (v databázi společnosti jsou všechny vyjmenované – zde uvádím jen výčet pro ilustraci: maso a masné

45

výrobky, lahůdkářské výrobky, mléčné výrobky atd.), předměty, které přicházejí do styku s potravinami a hračky •

rizikový – ostatní čerstvé a ostatní potraviny (opět vyjmenované: např. pečivo, koření, mražené potraviny), předměty péče o dítě, kromě výživy

•

málo rizikový – potraviny určené ke snídani a večeři (i zde vše vyjmenované: např. džemy, oplatky, oleje a tuky, slané pochutiny atd.), nápoje, drogerie a další dříve nevyjmenované

objem zakázek -

na tomto prvku se podílí i příslušný Category Manager (manažer určitého sortimentu),

-

hodnotí se na základě dodávaných objemů a podílech na prodejích •

klíčový dodavatel – jeho objemy a podíly na prodejích jsou pro firmu zásadní

•

významný dodavatel – jeho místo v dodavatelském řetězci společnosti je těžko nahraditelné

•

méně významný dodavatel – dodává velké objemy, ale není tolik významný

•

ostatní, kteří nedosahují minimálních hodnot pro zařazení do vyšších kategorií – menší dodavatelé, na kterých firma není závislá, ačkoli jejich výpadek může přinést jisté potíže

zavedení systému řízení jakosti •

dodavatel má zavedený jeden ze systémů uznávaných v rámci společnosti

•

dodavatel nemá zavedený žádný systém řízení kvality

historie spolupráce •

problematický dodavatel – více než limitní počet nevyhovujících testů produktů, nebo incidentů za poslední rok

•

občasné problémy nebo nový dodavatel – podlimitní počet nevyhovujících testů

•

bezproblémový, spolehlivý dodavatel – výsledky testů v pořádku

přímý/nepřímý dodavatel •

přímý dodavatel – po výrobě jde výrobek rovnou do prodejní sítě společnosti Ahold

•

nepřímý dodavatel – výrobek putuje přes subdodavatele (balírny, chladírny…)

Kromě hodnocení kritérií jsou do databáze zaznamenávány podrobnosti případných incidentů. Tyto informace jsou velmi konkrétní a podrobné – jak k incidentu došlo (zjištění

46

společnosti, státního orgánu, zákazníka atp.), předmět incidentu, jeho řešení a přijatá nápravná opatření. 1 Dodavatelé jsou podle těchto stanovených kritérií hodnoceni body 1 – 3 v celočíselném vyjádření. Čím větší riziko, tím vyšší hodnota. Konečný součet všech bodů rozhodne o zařazení daného dodavatele do výše popisovaného systému semaforu. Pokud dodavatel obdrží 11 a více bodů, je označen za vysoce rizikového (zabarven červeně), pokud se hodnocení pohybuje v rozmezí 8 – 10 bodů za rizikového (oranžová barva), 7 a méně za málo rizikového (zeleně zabarven) dodavatele. Je stanoven případ výjimečné situace, kdy dodavatel je zároveň označen za klíčového s vysoce rizikovým výrobkem a není certifikován na systém řízení kvality. V tomto případě jsou k jeho konečnému výsledku přičteny dva extra body jako vyjádření rizikově významné situace pro firmu. Podle barevného zařazení dodavatele je volen další přístup řízení vztahu ze strany Aholdu. U červeně označených dodavatelů (vysoce rizikových dodavatelů) probíhají pravidelné audity s požadavkem změny rizikového faktoru. Oranžoví dodavatelé (rizikoví) jsou průběžně kontrolováni pracovníky oddělení kvality a příslušným Category Managerem. V případě zjištění více nevyhovujících položek, je proveden audit na místě i u tohoto dodavatele. Zeleně zabarvení dodavatelé jsou kontrolováni pouze na základě minimálních interních kritérií. Audit na místě by v tomto případě probíhal pouze při závažném porušení kvalitativních požadavků. V současné době společnost eviduje sedm vysoce rizikových (červených), třicet dva rizikových (oranžových) a sto padesát šest méně rizikových (zelených) dodavatelů. Jedenkrát ročně dochází k přehodnocování rizikovosti všech dodavatelů v rámci databáze. V případě dovozu produktů ze zahraničí, jsou kontrolovány veškeré dokumenty týkající se nejen výrobků, ale i obchodníka a plnění legislativních, případně normativních požadavků. U potenciálně rizikových dodavatelů jsou kontrolovány i dodržované zásady CSR. Jedná se především o dodavatele z asijských zemí. Tyto audity jsou prováděny ve spolupráci či prostřednictvím sesterských a jinak přidružených zahraničních společností. V poslední době se ve společnosti zavádí elektronická výměna dat (Electronic Data Interchange – dále jen EDI). Snahou je implementovat tuto technologii v celém distribučním řetězci, ale hlavně k dodavatelům Aholdu. Jde o elektronickou výměnu dokumentů, jako jsou faktury, objednávky, dodací listy, vratky, přejímky aj. Každý dokument odesílaný elektronicky musí být opatřen elektronickým podpisem. Elektronický podpis je možné si nechat zřídit za úplatu od několika firem v republice. V současnosti je elektronický podpis nezbytný pro každou firmu i díky legislativním úpravám komunikace státních úřadů a podnikatelů formou tzv.

1

Zdroj: Interní databáze společnosti Ahold

47

Datových schránek. V tomto případě někdy bývá potřeba zaručeného elektronického podpisu, který poskytuje větší zabezpečení odesílaných dat, ale pro potřeby EDI není nutný. Další překážkou v prvotním zavádění je nezbytnost softwarového vybavení. Investice do tohoto vybavení se ale zajisté rychle vrátí. Pokud některý dodavatel není schopný či ochotný zaplatit takové výdaje, může využít služeb EDI poskytovatelů a správců, kteří zpřístupní elektronickou komunikaci mezi subjekty přes internet. EDI nabízí možnost „bezpapírové“ fakturace, což zanedlouho, začne redukovat náklady spojené se zanášením faktur do interních účetních systémů a jejich archivací. Elektronické faktury a doklady je samozřejmě také možné archivovat. A to na datových nosičích, které mohou být i přenosné. Sníží se tak potřeba místa (prostorů) pro archivované dokumenty. V případě potřeby je ale možné doklady i vytisknout. Celý proces výměny dat se elektronickou formou značně zjednoduší a hlavně zefektivní. Zkrátí a zpřesní dobu dodání důležitých dokumentů včetně těch nejdůležitějších – faktur a na ně navázaných plateb. Umožní lépe plánovat objednávky a tím i skladování. Je výhodný pro všechny zúčastněné strany – zefektivnění procesu ve smyslu vyhnutí se chybám při elektronickém přejímání specifikace požadavků, snížení času potřebného ke zpracování dokumentů a odezvy na ně. Do budoucna jsou připravována další sdělení, která by byla přenášena výhradně formou EDI. 1

1

Zdroj: Webové stránky Ahold. Informace pro dodavatele. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/o_nas/pro_dodavatele/obecne_informace/index.html

48

4.4 Společenská odpovědnost ve společnosti Ahold 1 Firma udržuje aktivní plnění v rámci společenské odpovědnosti. Každoročně vydává CSR report, kde vyzdvihuje a hodnotí své úspěchy a snahy v oblasti společenské odpovědnosti. Stanovuje i konkrétní cíle do dalších let. Ve zprávě z roku 2008 charakterizuje pět oblastí, kterými se v rámci CSR zabývá a chce zabývat. Čtyři z nich jsou základní pilíře, které se shodují s výše uvedenými principy CSR dodržovanými v České republice: zdravý životní styl, zapojení do komunit, ochrana životního prostředí a udržitelný obchod. Základním kamenem, pátým tématem, jsou zaměstnanci. Na nich závisí plnění politiky organizace a samotné CSR. CSR report společnosti Ahold je sepsán centrálně mateřskou společností a je závazný pro všechny sdružené organizace na celém světě. Je zveřejňován na internetových stránkách. Základním prohlášením společnosti s celosvětovým působením je snaha propojení vstupů (prostředků, lidí, přírodních zdrojů) tak, aby bylo dosaženo ekonomického zisku s minimálními negativními efekty na ostatní zúčastněné. Společnost se zavazuje dosahovat své zisky odpovědně. Zavazuje se také pomáhat svým zákazníkům pochopit důsledky jejich výběru. Problematika zdravého životního stylu si dává za cíl uvádět na trh více přírodních produktů a čerstvého zboží a tím rozšířit spotřebitelům jejich možnosti výběru zdravých potravin. V návaznosti pořádají informační a vzdělávací akce, aby spotřebitel získal bližší povědomí o vlastnostech a přínosech těchto produktů. Oproti minulým letem přibyla i snaha uvádět na trh výrobky s menším obsahem soli. Současná marketingová strategie společnosti klade velký důraz na zdravý životní styl. Nabídka je rozšiřována o biopotraviny a ekopotraviny, které jsou nabízeny i pod privátní značkou. Informace uváděné na obalu těchto výrobků obsahují také údaje o alergenech v produktu. Jedním z projektů v rámci CSR je tzv. „Zdravá pětka“, jehož úkolem je rozšiřovat povědomí o zdravé stravě v mateřských a základních školách. Spotřebitelé se mohou také obrátit na poradenskou bezplatnou telefonickou linku ohledně zdravé výživy a stravování. Projekt, který je v jiných zemích v rámci Royal Ahold již funkční a v České a Slovenské republice se teprve zavádí, spočívá v označování zdravých potravin logem „healthy living“. Spotřebiteli poskytuje vodítko ke zdravému stravování. V rámci druhého pilíře „zapojení do komunit“ provozuje Ahold v České republice Nadační fond Albert 2 , veřejně prospěšný dobročinný projekt pod názvem „S Bertíkem za dětským úsměvem“, který již několik let finančně podporuje vybrané dětské domovy v České republice. Na podzim roku 2009 symbolicky zpoplatnil igelitové tašky, které byly do té doby poskytovány

1 2

Pokud není uvedeno jinak, zdrojem informací k této kapitole je CR report společnosti Royal Ahold za rok 2008 Viz Obrázek č. 2: Logo nadačního fondu AHOLD Czech Republic, a.s.

49

zdarma ke každému nákupu. Nynější výdělek z nich jde automaticky na konto fondu. Celosvětově jsou proklamovány činnosti na pomoc dětem. Další oblastí zahrnutou v CSR společnosti je ochrana životního prostředí. Cílem organizace je, kromě jiného, do roku 2015 snížit emise skleníkových plynů produkovaných na čtvereční metr prodejní plochy o 20 %. Zavázali se snížit spotřebovávanou energii, používat nové technologie, recyklovat použité materiály a zefektivnit činnosti. Plánovaný program energeticky soběstačných prodejen, které by využívaly energii ze solárních panelů na střeše obchodu, je do jisté míry revoluční myšlenkou. Prohlašují, že podporují také své dodavatele a zákazníky v ekologickém chování. Ochrana životního prostředí je ale i oblastí, která může mít také lokální společenský význam. Jednotlivé prodejny mají možnost se angažovat do udržování přírody v rámci svého okolí, obce. Posledním, čtvrtým, principem spadajícím pod CSR organizace je udržitelný obchod. Nejvíce se vztahuje na dodavatele a stanovuje jim jistá pravidla. Udržitelný obchod ve všeobecném povědomí znamená uspokojování potřeb díky využívání zdrojů bez ohrožení uspokojování potřeb dalších generací. Závazky, které si společnost v této části stanovuje, jsou: nabízet bezpečné výrobky vyrobené ve zdraví nepoškozujícím prostředí, dodržování práv zaměstnanců a to vše odpovědně vůči dalším generacím. Všichni dodavatelé by měli být certifikováni na jeden ze systémů uznávaných GFSI, či usilovat o jeho získání. Musí dodržovat zásady bezpečnosti potravin. U dodavatelů z rizikových oblastí jsou prováděny sociální audity (kontrola pracovních podmínek, dětské práce, dodržování práv zaměstnanců aj.). Dodavatelé privátních značek musí prokazovat plnění minimálních požadavků stanovených Mezinárodní organizací práce (International Labour Organization – ILO). U nejvíce rizikových dodavatelů privátních značek zavádí Business Social Compliance Initiative – BSCI (iniciativu pro pomoc v sociálních otázkách). Nejedná se o certifikační proces, ale spíše o pomoc se zlepšováním procesů, aby byly kompatibilní s CSR společnosti. Royal Ahold již v rámci svých podniků prodává výrobky označené nápisem „Fair trade“, který symbolizuje dodržení práv pracovníků při výrobě. V České republice je tento program ve fázi zavádění. Zásady CSR společnosti, které doslova vystihují označení udržitelný obchod, jsou zákaz prodej ohrožených druhů živočichů, zejména ryb a celkově ochrana oceánů proti nadměrnému rybolovu. Zaměřuje se také na jiné problematické komodity, které se používají ve výrobě potravin. Jedná se například o palmový olej, který je velmi žádanou surovinou a kvůli zvětšování osevních ploch palmy olejné je kácen tropický deštný les. I proti tomu Royal Ahold ve své CSR, aplikované i na českou dceřinou společnost, bojuje. Také podmínky chovu zvířat jsou podle vyjádření ve zprávě kontrolovány. Významným principem udržovaným ve společnosti je „nakupovat blízko domova“. Smyslem je nakupovat od lokálních dodavatelů a pomáhat jim v jejich rozvoji. 50

Napomáhá také diverzifikaci prodejního portfolia a čerstvosti zboží. Spotřebitelé tak mají větší možnost výběru a jsou informováni o původu výrobce z jejich okolí. Se všemi dodavateli se snaží budovat dlouhodobé, vzájemně prospěšné vztahy. Základním prvkem k naplňování principů CSR jsou zaměstnanci. Firma se zavazuje dávat jim patřičnou motivaci, aby se více ztotožnili s firmou a byli více loajální. Ta by měla být pro ně samozřejmostí. Jsou žádoucí takoví zaměstnanci, kteří se chtějí zapojit do dění firmy, jsou zdraví a mají etické zásady. Ve svém Etickém kodexu, který není přímo součástí společenské odpovědnosti, prohlašuje, že dodržuje určitá pravidla chování, kterými se řídí všichni její zaměstnanci. Udává také závazek k určitému chování - v obchodních vztazích se chová zodpovědně a eticky, stejně tak prodávané zboží je bezpečné. Kodex, který je zveřejněn i na internetových stránkách, hovoří jakoby přímo k zaměstnanci. Je určen spíše zaměstnancům na vyšších pozicích, kteří ho mají delegovat svým podřízeným. Jedná se o závazek společnosti k poctivému obchodování. Činit v souladu se všemi zákony, otevřeně, morálně a čestně vůči dodavatelům, zákazníkům i zaměstnancům. Tyto principy čekají také od nich. Společnost se zavazuje jednat proti nelegálnímu obchodu a korupci. V otázce jednání s dodavateli prohlašuje, že vždy dostojí svým závazkům (včetně čestného a otevřeného jednání) a nese odpovědnost za své činy. Dodavatelé pak jsou posuzováni podle „schopnosti dodávat co nejbezpečnější výrobky a dostát liteře i duchu obchodních zásad společnosti Ahold“. Každý zaměstnanec má povinnost při zjištění chování v rozporu s kodexem toto nahlásit nadřízené osobě. Je zřízena telefonická linka, která je provozována nezávislou agenturou. Je poskytována v několika jazycích, včetně češtiny a je zastřešována mateřskou společností. Upozorňuje na postihy v případě porušení zásad stanovených v kodexu. Nejsou ale nijak konkrétně vymezené. Kodex upravuje dále také pracovní prostředí, nakládání s majetkem a informacemi, sociální prostředí a komunity. Hlavní důraz je kladen na bezpečnost potravin. 1

1

Zdroj: Webové stránky Ahold. Etický kodex společnosti. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/o_nas/o_spolecnosti/eticky_kodex/index.html

51

4.5 Privátní značky Jako většina maloobchodních řetězců ve světě i v České republice, společnost Ahold nabízí svým zákazníkům produkty pod vlastními obchodními značkami, které jsou v prodeji výhradně v jejích obchodech. Privátní značky (anglicky Private Labels) zprvu označovaly výrobky od jiných výrobců a měly zaručovat stejnou kvalitu za nižší cenu. Nyní jsou ale nástrojem konkurenčního boje a jejich sortiment je neustále rozšiřován. Celosvětově se zvyšují příjmy z těchto výrobků, ale v nynější době hospodářské krize jdou na úkor prodeje „obyčejného“ zboží, snižují tedy podíl „obyčejného“ zboží na celkových prodejích. Proto i AHOLD Czech Republic, a.s. reaguje na změny v aktuální situaci na trhu a v požadavcích spotřebitelů vývojem dalších produktových řad a jednotlivých produktů. Na vzniku nového produktu spolupracuje společnost Ahold se svými ověřenými dodavateli. Všeobecným cílem této činnosti je nabídnout pod svou obchodní značkou produkt, který je spotřebiteli vyhledáván pod zavedenou značkou výrobce. Měl by odpovídat regionálním zvyklostem a chutím. V následujícím odstavci bych chtěla objasnit tuto myšlenku na příkladu zavedeného procesu vzniku nového produktu pod privátní značkou ve společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. Prvním krokem ve vzniku privátní značky je výběr referenčního vzorku, který je na trhu již zavedený. Komerční oddělení v portfoliu na trhu vybere zbožovou jednotku prodávanou pod značkou výrobce, která nejvíce odpovídá prvotním nárokům a je nabízena za nejnižší cenu, tzv. benchmark. Následně oddělení kvality zajistí všechny potřebné informace týkající se cílového produktu z oblasti legislativních předpisů a jiných norem. Požadavky zpracuje oddělení privátních značek a poskytne detaily k tvorbě vzhledu obalu. Následuje interní kontrola probíhajícího procesu, zejména transparentnosti výběru dodavatelů. Při zabezpečení správného postupu je stanovena závazná časová osa všech činností zapojených do vzniku produktu a jeho zavedení na trh. Ve spolupráci s dodavateli je vyvíjena a postupně zdokonalována konkrétní specifikace, aby se nejvíce přiblížila prvotním požadavkům. Jsou prováděny první laboratorní testy produktu. Pokud nevyjdou podle stanovených kritérií, je proces vrácen zpět na začátek vývoje. Pokud vyjdou uspokojivě, přejde se k části vytváření konečného obalu, kterým bude výrobek prezentován na trhu. Nakonec jsou výrobky zaváženy na centrální sklady a z nich na prodejny. Celý proces má přesně specifikovaná časová omezení jednotlivých dílčích činností. Celkově by měl trvat 28 týdnů. 1 Po uvedení výrobku na trh dochází k pravidelným kontrolám a testům, které mimo jiné zkoumají i zachování schválených kvalitativních specifikací. 1

Zdroj: Interní předpis (ve formě řízeného dokumentu) společnosti Ahold

52

Specifikace a podrobné popisy nově vzniklých i vznikajících výrobků jsou uloženy v databázi produktů. Povinnosti a pravomoci vztahující se k ní jsou v kompetenci příslušného manažera kvality. Součástí jsou i provedené laboratorní testy.

4.5.1 Albert Quality 1 Albert Quality je nejznámější a nejvyhledávanější obchodní značkou řetězce Albert. Poskytuje hlavně potravinářské a drogistické výrobky srovnatelné kvality jako referenční produkty jiných značek, ale za nižší cenu. Vyvíjené zboží je podrobováno senzorickým testům a kontrolám, aby neztrácelo na své kvalitě ve vztahu k referenčnímu vzorku. Protože je tento typ zboží velmi vyhledávaným artiklem, je tato řada stále rozšiřována a neustále se pracuje na vývoji dalších výrobků, které by uspokojily potřeby zákazníků. Na konci roku 2008 se celkový počet výrobků uváděných na trh pod vlastní značkou pohyboval kolem 900 položek. Plán na rok 2009 stanovoval uvedení dalších 1000 výrobků. 2

4.5.2 Euro Shopper 3 Řada výrobků pod privátní značkou Euro Shopper poskytuje spotřebitelům relativně nejlevnější zboží ve vztahu k ostatním řadám privátních značek společnosti Ahold. Snaží se zachovat co možná nejvyšší kvalitu, ale cena je rozhodujícím faktorem při vývoji výrobku. Tato značka je v prodejnách Albert nabízena již několik let a má významný počet spotřebitelů. Jedná se o značku rozšířenou ve více zemích, kde společnost působí. Proto se na jejím vývoji a specifikacích podílí také ostatní státy. V jejím sortimentu v České republice jsou kromě potravin také drogistické zboží nebo například krmení pro domácí zvířata. Celkem obsahuje kolem 300 druhů produktů 4 .

1

Viz Obrázek č. 3: Privátní značka Albert Quality Zdroj: Interní analýza společnosti Ahold 3 Viz Obrázek č. 4: Privátní značka Euro Shopper 4 Zdroj: Webové stránky Ahold. Privátní značka Euro Shopper. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/nase_nabidka/euro_shopper/index.html 2

53

4.5.3 Albert Excellent 1 Albert Excellent je produktová řada privátní značky sortimentu potravin, která nabízí výhradně speciálnější, neobvyklé a slavnostní druhy hotových lahůdkářských výrobků i hotových jídel. Je vyvíjena i na základě požadavků spotřebitelů na určité nutriční vlastnosti. Ve srovnání s ostatními privátními značkami organizace je tato řada dražší, ale ve srovnání s podobnými produkty, které jsou prodávány zejména ve specializovaných obchodech, je nabízí za nižší cenu. Dodavatelé jsou v tomto případě přísněji kontrolováni, aby výrobek splňoval náročnější požadavky na kvalitu.

4.5.4 Albert Bio 2 Albert Bio je nová produktová řada, která byla vytvořena na základě trendu ve společnosti stravovat se zdravě a nástupu biopotravin. (Potraviny vyrobené podle striktních pravidel bez používání chemických látek. Používané jak na potraviny rostlinného původu, tak na zvířata. Pro získání označení BIO je nutná certifikace jednou ze tří pověřených organizací Ministerstva zemědělství České republiky, což je poté pravidelně přísně kontrolováno.) V současné době Ahold nabízí pod touto svou privátní značkou přes 70 druhů potravin s plánem rozšiřování této řady 3 . Při výběru dodavatele těchto produktů je potřeba vynaložit větší úsilí a pečlivost. Samozřejmostí je registrace dodavatelů pro podnikání v ekologickém zemědělství a zmiňovaná certifikace. Organizace navíc ve svých smluvních laboratořích ověřuje výskyt těžkých kovů a jiných kontaminantů. Bioprodukty nyní společnosti dodává 39 dodavatelů 4 .

1

Viz Obrázek č. 5: Privátní značka Albert Excellent Viz Obrázek č. 6: Privátní značka Albert Bio 3 Zdroj: Webové stránky Ahold. Privátní značka Albert Bio. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/nase_nabidka/albert_bio/index.html 4 Zdroj: Webové stránky Ahold. Privátní značka Albert Bio. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/nase_nabidka/albert_bio/index.html 2

54

5. Proces výběru dodavatelů společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. 1 Význam výběru dodavatelů byl vysvětlen v první kapitole této práce. Tyto principy platí i pro velkou společnost se zahraniční účastí, jakou je AHOLD Czech Republic, a.s. Protože se jedná o maloobchodníka, který zprostředkovává prodej od výrobců konečnému spotřebiteli, velká část prodávaných výrobků a jejich dodavatelů je dána poptávkou na trhu a nákupními zvyklostmi. Oblastí, kde společnost může výrazně ovlivnit výběr svých dodavatelů, je sortiment privátních značek. Dokonce je potřeba důkladné procedury, protože ke zboží pod vlastní obchodní značkou se na obchodníka vztahuje i více práv a povinností vyplývajících z legislativy, než na zboží prodávané zprostředkovaně pod značkami původních výrobců. V následujících několika odstavcích bych chtěla přiblížit postup výběru dodavatelů privátních značek společností Ahold. Prvotním impulzem k započetí procesu výběru dodavatelů je rozpoznání potřeby dalšího zboží nabízeného pod jednou z vlastních obchodních značek společnosti. V procesu vzniku nového produktu pod privátní značkou (podrobněji popsáno výše) je i část výběru dodavatele. Samotný proces výběru dodavatelů privátních značek je upraven ve zvláštním předpisu společnosti. Výběr musí být minimálně dvoukolový. O všem musí být pořizovány a uchovávány záznamy. Případná smlouva s dodavatelem je podepsaná až po úspěšných laboratorních zkouškách uváděného produktu, které probíhají téměř na konci procesu vzniku privátní značky. Po stanovení benchmarkového zboží tedy přichází otázka výběru dodavatele. Podle předpokládané celkové cenové hodnoty kontraktu je stanoven počet členů a složení výběrové komise. Počet členů se pohybuje od minimálních dvou do čtyř u velkých zakázek. Vždy je členem minimálně jeden manažer kvality a jeden Category Manager, pod jehož pravomoci konkrétní výrobek spadá. Ti připraví počáteční seznam potenciálních dodavatelů. Hlavní seznam mají k dispozici Category Manageři z dřívějších výběrů a z interní databáze. Další mohou být zařazeni na základě doporučení. Noví dodavatelé mohou být do soutěže zařazeni jen po ověření solventnosti a jejich finanční situace. Je interně doporučeno, aby tento seznam obsahoval dvojnásobný počet dodavatelů oproti konečnému seznamu. Finální seznam by měl obsahovat minimálně tři dodavatele, počáteční seznam tedy alespoň šest obchodních subjektů. Oslovení dodavatelů z prvotního seznamu probíhá formou zaslání dopisu a formuláře pro dodavatelovu nabídku. Dopis seznamuje druhou stranu s obsahem výběrového řízení, specifikacemi produktu, průběhem druhého kola a časovým harmonogramem řízení. Formulář 1

Zdroj celé kapitoly: Interní směrnice společnosti Ahold

55

pro nabídku dodavatele, který je standardizovaný a stejný pro všechny účastníky. V první části jsou požadovány obecné údaje o dodavateli, ve druhé údaje o obecné specifikaci a v poslední specifikaci kvality. Dodavatelé jsou také vyzváni k zaslání vzorků produktu, který by oni vyrobili na základě daných specifikací. Prvním kolem výběrového řízení pak je vyhodnocení navrácených formulářů od dodavatelů. Musí splňovat i formální náležitosti jako je splnění časových termínů pro zaslání nabídky (jednoho originálu poštou a jednoho elektronicky). Výběrová komise vyhodnotí prezentované nabídky. Kritéria jsou dána předem. Jsou taxativně vyjmenována: -

nabídnutá cena

-

kvalita

-

kapacita výroby

-

kvalita a historie dodávek

-

reference a zkušenosti

-

finanční a organizační situace

-

specifické požadavky.

Zohledňuje se také povaha typu privátní značky. Pokud se například jedná o cenově orientovanou privátní značku Euro Shopper, je dán větší důraz na cenovou nabídku, naproti tomu u Albert Quality je zvýrazněné kritérium kvality. Proběhnou interní senzorické testy, případně externí laboratorní testy poskytnutých vzorků. Na základě výsledků těchto procedur se eliminuje konečný seznam potenciálních dodavatelů. Tato pravomoc přísluší výběrové komisi. O průběhu prvního kola jsou udržovány a archivovány záznamy, včetně přijatých nabídek. Druhé kolo může probíhat dvěma způsoby: a) vyjednáváním s dodavateli o konečných specifikacích produktu a ceně b) internetovou aukcí. ad a) vyjednávání s dodavateli o konečných specifikacích produktu a ceně Tento způsob průběhu druhého kola je uplatňován u privátních značek, kde je kladen důraz na kvalitu produktů. Při vyjednávání mohou být vzájemnou interakcí upřesněny a vylepšeny okolnosti týkající se budoucí spolupráce. Zkušenosti výrobce se spojí se zkušenostmi obchodníka. Je tedy zřejmé, že ke změně specifikací produktu i požadované ceny může dojít. Nové podmínky se zaznamenají do formuláře dodavatele. Nové vzorky jsou také postoupeny interním testům. Na tomto základě pak výběrová komise rozhodne o výběru konkrétního dodavatele. ad b) internetová aukce Je volena v případech rozhodujícího faktoru ceny produktů. Potenciální dodavatelé jsou na aukci předem pozváni. Jsou informováni o jejích pravidlech a časovém harmonogramu. Specifikace 56

výrobků se již nemění a jsou dána před průběhem aukce. Další potřebné podklady a informace jsou poskytnuty Category Managerem manažerovi aukce. Výsledek je jasně daný podle stanovených kritérií. Výběrová komise s výsledky řízení seznámí zúčastněné dodavatele. O řádném průběhu řízení je sepsán protokol, který je přiložen ke smlouvě s dodavatelem. Příslušná smlouva s dodavatelem pak upravuje základní podmínky dodávek a výroby. I po těchto činnostech je produkt kontrolován v laboratořích. Neustále musí splňovat dohodnuté specifikace. Smlouva je uzavřena pouze tehdy, pokud i poslední externí laboratorní testy výrobku jsou vyhovující. Výběr dodavatele musí být schválený Supply Chain Managerem (manažer řízení dodavatelského řetězce). Všechny dokumenty vztahující se k výběrům dodavatelů jsou archivovány.

57

6. Analýza stávajících postupů a procesů začleněných do výběru dodavatelů společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. 6.1 Plnění požadavků mezinárodních standardů a přístupů Společnost Ahold v České republice není certifikována na žádný ze systémů kvality mezinárodní organizace ISO. Ačkoli v současné době se mnoho firem snaží zvýšit svou konkurenceschopnost právě prokázáním udržování standardu kvality prostřednictvím certifikátu vydaného důvěryhodnou společností, firma AHOLD Czech Republic, a.s. neshledala získání takového certifikátu jako nutnost, která by jí výrazněji pomohla v dosahování svých cílů. I když organizace ISO a její normy jsou mezinárodně uznávané a jsou nejrozšířenějším systémem kvality na světě, Ahold ani do budoucna neuvažuje o jeho certifikaci. Zajištění procesu kvality ve smyslu norem ISO řady 9000 (obecné zásady managementu kvality) nebo řady 14000 (zásady environmentálního managementu) by s velkou pravděpodobností nebylo důležité pro rozhodování zákazníků či jejich loajalitě k prodejci a ve výsledku by ani významněji neovlivnilo výši tržeb, počtu zákazníků a jejich nákupů. Stoupla by ale důvěryhodnost firmy v pohledu jejích partnerů i konkurentů. Organizace sama by měla zajištěné zavedení a fungování ověřených procesů a postupů. Výhody a nevýhody obecně, které by byly víceméně účinné i na Ahold, jsou uvedeny v příslušné kapitole výše. S obdobnými dopady a účinností by mohlo být aplikováno doporučení týkající se bezpečnosti práce řady 18000. Ahold, jako významný maloobchodní prodejce se zaměřením na sortiment potravin, musí věnovat velkou pozornost bezpečnosti potravin. Bezpečnost potravin, jak bylo již několikrát řečeno, je základním kamenem úspěšného obchodování s potravinami. Je na ní kladen důraz i v legislativě, protože lidské zdraví je stále to nejdůležitější. V této části zatím nezmíněnou řadou norem ISO je 22000, která se zabývá bezpečností potravin. Společnost Ahold není certifikovaná na tuto normu a ani to nevyžaduje od svých dodavatelů. Plní systém HACCP, který je hlavním prvkem této normy, ale hlavně je v České republice v současné době nařízen legislativou. Podle vyjádření oddělení kvality tato norma nevyžaduje plnění, která společnost považuje za minimální požadavky na prodávané potraviny a zacházení s nimi. Centrální nařízení zavazuje všechny sdružené společnosti mateřské společnosti Royal Ahold v Evropě, aby do portfolia dodavatelů byli zařazeni ti, kteří mají certifikaci na jeden ze systémů iniciativy GFSI. Ten ale není prozatím v České republice tolik rozšířen, aby certifikovaní dodavatelé pokryli poptávané zásobování, proto je dodavatelům doporučeno, aby jej provedli. 58

Mnoho jich tedy v současné době podstupuje tento proces i kvůli jiným odběratelům nejen tuzemským. To je jediné úskalí, které je prozatím v systému akceptace GFSI – nedostatečný počet dodavatelů disponující certifikací jednoho z principů uznávaných GFSI. Certifikace je také jedním z hodnotících bodů v interní databázi dodavatelů. Dodavatelé, kteří ji získají, zašlou do oddělení kvality kopii certifikátu, a její pracovníci následně aktualizují údaj a přidělí dodatečné bodové hodnocení. Společnost nemusí u těchto dodavatelů provádět tak časté audity, protože jsou uskutečňovány externí firmou, která certifikát udělila. Tyto audity probíhají na pravidelné bázi a jejich výsledky jsou zaznamenávány. Zaváděný proces zajisté přinese Aholdu úsporu nákladů, času a možnosti intenzivnější spolupráce se spolehlivými dodavateli a rozvoji vzájemných vztahů. Dodavateli naopak, navzdory prvotní investici, poskytne zefektivnění provozu a přidružených činností, následně úsporu nákladů a potenciál pro rozvoj firmy a nové zakázky. Jde o oboustranně výhodnou podmínku. Protože GFSI není aplikovatelné na prvovýrobce, je u nich vyžadováno dodržování a certifikace na principy a zásady protokolu GlobalGAP.

59

6.2 CSR a etický kodex Všechny obchodní společnosti uspokojují potřeby svých zákazníků, což je hlavním principem tržních společností. Tato činnost není ale pouze prospěšná. Někomu nebo něčemu přináší i negativní efekty, ať už přímo nebo zprostředkovaně. V rámci společenské odpovědnosti se firmy snaží revanšovat způsobené dopady své činnosti. Společenská odpovědnost je závazná pro všechny společnosti v rámci Royal Ahold. CSR Aholdu se zabývá několika oblastmi, kterým se zavazuje pomáhat a přispívat k rozvoji. Cíle jsou tedy stanoveny pro všechny společnosti bez zohlednění dalších vlastností a místních podmínek. To je jeho hlavním nedostatkem. Aplikace ale zůstává věcí místních firem. Uvádí příklady z ostatních zemí, jakými prostředky dosahují vytyčených cílů. Ostatní se mohou nechat inspirovat bez vynakládání větších finančních prostředků na získávání informací. Přizpůsobení místní situaci na trhu a celému kulturnímu prostředí nepřináší výrazné problémy. Některé činnosti ale nejsou pro jiné mentality patřičné. Pro zkušené obchodníky není těžké rozpoznat, co bude výhodné pro jejich tržní situaci. Implementace požadavků nad rámec legislativy nemusí být pouze ukázka dobrých úmyslů, vstřícnosti a sounáležitosti. Může být dobrým základem i pro případná budoucí státní opatření, která se začínají čím dál tím více zabývat ochranou životního prostředí a podpoře slabších. Nejčastějším závazkem je zlepšovat životní prostředí, resp. snižovat jeho znečišťování. Závazek společnosti Ahold snížit spotřebu energií je nejsnadnější cestou k jeho naplňování. Používání nových technologií je nákladnou investicí, ale i investicí do obnovy, která může přispět ke zlepšení i základních činností (například nové mrazící nebo ohřívací boxy na prodejnách, které jsou energeticky úspornější a mají větší spolehlivost v udržování teplot). Nejen, že se sníží náklady, ale i rizika případných porušení zásad bezpečnosti potravin. Snížení emisí skleníkových plynů, jako další cíl, na sebe váže více finančních prostředků. Není tak snadné dostát tohoto závazku. Společnost Ahold přistoupila k jeho řešení přes relativně nejsnazší část, a to distribuci a logistiku. V zahraničí nyní testuje několik svých nízkoemisních kamionů, jejichž technické vlastnosti vykazují také nižší produkci hluku. Do celého systému zlepšování životního prostředí, jak je také napsáno ve zprávě CSR za rok 2008, jsou zapojeni i dodavatelé. Mají podporovat organizaci, aby dostála svým závazkům v této oblasti. Jedná se spíše o direktivní přístup, jehož účinnost může dodavatel uplatnit i ve svém závazku ke společenské odpovědnosti. Otázkou ale zůstává, do jaké míry je činěn na dodavatele tlak, aby se chovali tímto způsobem. Zapojení do komunit je také velmi častým způsobem, jakým firma přispívá společnosti. Prostředí vyžaduje, aby se každý jedinec postaral sám o sebe vlastními silami. Někteří lidé ale 60

mají omezení, která jim neumožňují zaopatřit se sami, i když by chtěli, případně mají jiné výchozí podmínky, než je obvyklé. Potřebují pomoc ostatních. Proto společnosti, které mají vysoké zisky, mohou část věnovat pro tento účel. Mohou být zapojeni i sami spotřebitelé, kteří mohou přispět i menšími částkami. Jde o záslužnou činnost, která ale není zákazníky více vnímána. Podpora zdravého životního stylu není mezi firmami v rámci jejich CSR tak častá. Zabývají se jí spíše maloobchodní řetězce s důrazem na sortiment potravin. Nynější uspěchaná, stresující doba způsobuje nejrůznější civilizační nemoci, kterými trpí čím dál tím více lidí. Mnoho lidí se snaží přejít na zdravější styl života a to v sobě zahrnuje také změnu stravovacích návyků. Co menšího pro sebe mohou udělat než jíst zdravé potraviny. Budou pak samozřejmě nakupovat tam, kde jim nabídnou, co vyžadují. Výhodou pro obchodníky pak je větší variabilita a možnosti výběru takových produktů. V rámci společností Royal Ahold je celosvětově zaváděným konceptem snižování objemu soli v potravinách. Snaží se působit na onemocnění hlavně srdce a cév. Výhradním programem v České a Slovenské republice je „Zdravá pětka“. Byl již charakterizován v kapitole týkající se CSR společnosti Ahold. Informuje spotřebitele o výhodách zdravého stravování a jeho možnostech. Pokud bude takových uvědomělých zákazníků více, budou vyhledávat výrobky, které jim je společnost ochotna nabídnout a již je má ve svém portfoliu. Zároveň také pracuje na jeho rozšiřování, například i o přírodní a čerstvé produkty. Tato cesta je relativně nenákladná, ale z mého pohledu účinná. Pokud se přizpůsobí i obchodní strategie k prodeji zdravých potravin, může přinést výrazně kladné výsledky. Tato oblast má potenciál být vysoce návratnou investicí. Udržitelný obchod je zvučným heslem pro začlenění do CSR. Může do něj být zahrnut nespočet témat, a při tom se bude jednat o zodpovědné chování vůči budoucím generacím. Tyto závazky se výrazně dotýkají i dodavatelů Aholdu. Musí prokazovat dodržování práv zaměstnanců a zásady „fair trade“. Kromě toho musí plnit požadavky stanovené společností týkající se bezpečnosti potravin – certifikací GFSI, podmínkách chovaných zvířat, nelovení ohrožených druhů živočichů, nerozšiřování plantáží na úkor deštného lesa aj. I zde se jedná o direktivní požadavky. S dodavatelem, který je neplní, nejsou navázány obchodní vztahy, nebo mu je doporučena náprava. Společnost tím předchází i rizikům neplnění základních legislativních nařízení. Proto jsou tyto požadavky na místě, ačkoli mohou narušovat plynulost vzájemných vztahů. U rizikových dodavatelů jsou prováděny sociální audity k zajištění plnění základních pracovních podmínek. Jedná se zejména o dodavatele z Číny a oblasti jihovýchodní Asie. Audity jsou prováděny třetím subjektem, nebo jednou ze společností v rámci Royal Ahold. Tito výrobci jsou totiž často dodavatelé do více zemí. Jedná se většinou o výrobky nepotravinářského charakteru. Najdou se i takoví zákazníci, kteří se informují o podmínkách, za 61

kterých určitý výrobek vznikl. Proto jsou některé rovnou označovány „fair trade“. Pak je patrné, že obchodník nevydělává na práci dětí a nelidských podmínkách pracovníků, kteří v nich jsou nuceni pracovat. Zpráva CSR, i když je psaná pro celou mezinárodní společnost, by neměla uniknout pozornosti dodavatelů i v České republice. Mohou se v ní dozvědět, jaké má organizace plány do budoucna, na co bude dávat důraz, a kde by mohl být potenciální volný prostor pro prosazení se u velké společnosti a zajistit si tím značný odbyt. Může mu pomoci s nasměrováním inovací ve výrobě a v jejím plánování. Může být i aktivní a snažit se zapojit do jednotlivých projektů probíhajících v dané zemi. Asi bude obtížnější se prosadit, ale projevení snahy je vždy lepší než nečinnost. V porovnání CSR společnosti Ahold a jiných nadnárodních maloobchodníků není v jejich přístupech a závazcích větší rozdíl. Všechny se zabývají přibližně stejnými problémy – upřednostňování lokálních dodavatelů, charita, snížení znečišťování životního prostředí a propagace zdravého životního stylu. Zprávy CSR jsou zveřejňovány na internetových stránkách organizací. Ostatní společnosti se mohou inspirovat u konkurence, ale ne kopírovat cíle a nástroje k jejich dosažení. Nejen, že je nutné je přizpůsobit interním podmínkám, ale není dobré „být v něčem stejní“ – neodlišovat se. Naopak přijít s něčím novým může přilákat zájem více zákazníků nebo zvýšit jejich loajalitu. V nynější době ekonomického útlumu ale není tolik prostoru a možností pro financování nových projektů. Etický kodex, který si firma stanovila, je také jednotný pro všechny přidružené společnosti Royal Ahold. Protože působí na většině světových kontinentů, je spíše obecný a nebere v úvahu místní specifika. Zabývá se ve velké míře svými aktivitami na Americkém kontinentu. Nejspíše proto, že zejména Spojené státy Americké jsou zemí, s vysokým počtem právních ataků na obchodní společnosti s domáháním se vysokých odškodnění. Pro ostatní země stanoví velmi obecné principy, které jsou základem etického chování a slušnosti. Nejsou v něm řečeny žádné konkrétní postupy, návody, ani cíle. Je napsán v přímé řeči k výše postavenému zaměstnanci, který s ním má seznámit podřízené. Každý slušný člověk by je měl mít osvojené z dob své výchovy, ale účel plnění obchodních cílů a plánu může být narušujícím prvkem dobrých mravů. Proto by měl každý nadřízený dbát na to, aby si zaměstnanci byli vědomi zásad, které se společnost zavázala plnit za všech okolností. Všichni zaměstnanci jsou odpovědní za plnění kodexu, nadřízení i za jeho plnění svými podřízenými. Nedávné mediální kauzy omývání prošlého masa a přelepování dat použitelnosti jsou zásadním porušením těchto závazků a narušení vztahů se zákazníky. Ačkoli se jednalo o selhání několika jedinců, byli součástí týmu Aholdu, který není vyloučen z provinění. Dokonce je, jako zastřešující mentor, spíše považován za strůjce klamání spotřebitele. Vůči dodavatelům by mělo být chování opět etické a morální. 62

Korupce není prostředkem k upevňování vztahů ani prosazování zájmů dodavatelů i zaměstnanců. Další podrobnosti nejsou stanoveny. Naopak dodavatel musí splňovat zásady CSR společnosti, aby mohl být zahrnutý do struktury logistických řetězců Aholdu. Musí se také chovat eticky s důrazem na bezpečnost potravin. Vzhledem k rizikům konečného prodejce zde platí podřadný vztah dodavatele, i když (kromě případů privátních značek) odpovědnost za svůj výrobek nesou výrobci. Zacházení s ním na straně odběratele je pak jiná věc a je za ní zodpovědný on. Zákazníci ale často viní posledního v řetězci, tedy maloobchodníka.

63

6.3 Proces výběru dodavatelů a vztahy s nimi Proces výběru dodavatelů, jak je stanoven interní směrnicí, je propracovaný a praxí ověřený. Všechny náležitosti jsou jistě stanovené na základě zkušeností tak, aby kladly dostatečné nároky na účastníky řízení za účelem vybrání toho nejlepšího. Smyslem je vybrat bezproblémového dodavatele, který plní legislativní požadavky i požadavky stanovené společností. Je zodpovědný a nezříká se své odpovědnosti v případě výskytu problému. Aktivně a ochotně spolupracuje. Společnost by na druhou stranu neměla vystupovat vůči svým dodavatelům nadřazeně, i když v tomto obchodním vztahu je ona zákazníkem. V případě reklamací či stížností zákazníků je nutná reakce v postihu či alespoň dialogu o nápravě a preventivních opatření s dodavatelem, který může být viníkem negativní zkušenosti spotřebitele. Proces je nastaven tak, aby nebyl zbytečně časově náročný a nezatěžoval více osob než je nutné. Výběr dodavatelů, kteří jsou do řízení zahrnuti, provádí stanovení zaměstnanci. Zohledňují druh a vlastnosti nakupovaného produktu, zkušenosti s dodavatelem, charakteristiky dodavatele, jeho možnosti dodávek, platební podmínky, jeho perspektivy a možnosti rozvoje vztahů. Osloví se jen ti potenciálně schopní dostát svým závazkům a nárokům nadnárodní společnosti. Velký počet zařazených subjektů by mohl vést ke zmatečnostem a nepřehlednosti. Srovnatelnost by nebyla tak snadná, zvýšila by se časová náročnost vyhodnocování prvního kola s možnou zvýšenou potřebou dodatečně zapojených pracovníků. Naopak omezený počet soutěžících může z různých důvodů vyloučit z výběru srovnatelně nejvýhodnějšího dodavatele. Jejich počet je tedy nutné dobře zvážit. Podobný problém může být spatřen i v internetových aukcích. Je zařazena v druhém kole výběrového řízení. Účastní se jí pouze předem pozvané firmy. Bylo řečeno, že internetová aukce je pořádána především na produkty, u nichž je žádoucí nejnižší cena. Hlavním kritériem je tedy nákupní cena, cena nabídnutá dodavatelem. V systému je jasně vidět, kdo nabídl nejméně, a tedy nejvýhodněji. Celá aukce probíhá několik málo hodin v rámci jednoho dne. Po výběru dodavatelů účastnících se prvního kola, je zaslána typizovaná nabídka předepsaná společností. Dodavatelé ji vyplní a vrátí zpět. Formuláře jsou snadno porovnatelné a poskytují jasný přehled podmínek a informací. Vyžadují minimální zapojení a časovou investici. Dodavatelé ale nemají možnost se v nich více vyjádřit či sdělit jiné okolnosti dotýkající se případného obchodního spojení. Pro nabídnutí speciálních podmínek nebo pozměňujících návrhů a nápadů v této části není pro uchazeče velký prostor. Zajisté by to celý proces komplikovalo, ale spontánní nápady i vlastní zkušenosti druhé strany by mohly být přínosem i pro společnost Ahold. Porozumění zaslaným specifikacím nemusí být přesné. Může dojít k mylným 64

interpretacím nebo přecenění vlastních možností. Ústně nebo osobně předávané podmínky by ale opět zabraly mnoho času. Je potřeba dobře a úplně specifikovat podmínky případného kontraktu a ověřovat si prohlášení a sliby dodavatelů. Oblast důvěry je citlivé téma a nemělo by být narušeno ani jednou ze stran. Pro Ahold s jeho velikostí prodejní sítě a podílu na trhu by případné nedodržení podmínek mělo závažné dopady. Proto je nezbytné, v odpovídající ale přiměření míře, ověřovat správnost deklarovaných údajů. Plnění formálních náležitostí ze strany soutěžících je samozřejmostí. Navázání obchodního vztahu se subjektem, který není schopný dodržet základní pravidla při ucházení se o zakázku u nadnárodní společnosti, s potenciálem vysokých objemů odběru, by mohlo přinést nemalé obtíže. Ve vysoce konkurenčním prostředí, kdy se ihned projeví jakékoli zaváhání, je nezbytné zajistit minimalizaci rizik snižujících důvěru organizace. Interní databáze dodavatelů je v rámci komerčního oddělení udržována pro daný sortiment. Oddělení kvality ji zastřešuje v oblasti hodnocení rizikovosti dodavatelů a zaznamenávání incidentů. Pokud nastane změna na straně dodavatele, jsou o tom oddělení informována. Jednou za rok probíhající revize hodnocení dodavatelů zohlední změny, ke kterým u dodavatele došlo. Semaforové zabarvení pak označí, jaký bude další postup v řízení vztahů s jednotlivými dodavateli. Zelená a oranžová barva, ty s menšími riziky, mají pouze tříbodové rozmezí, oproti šestibodové škále nejrizikovějších subjektů. Nevyvážený systém je stanoven podle hodnotících kritérií a jejich závažnosti. Nejedná se o zbytečné „přidělávání si práce“, ale na jejich plnění je oprávněně kladen větší důraz. Systém zabarvování dodavatelů v databázi je jasný a přehledný. Ke každé barvě jsou stanovena konkrétní opatření a postup uplatňovaných k dodavateli. V případě řazení dodavatelů do skupin A, B, C by nemuselo být hned jasné, jestli značení má sestupnou či vzestupnou tendenci. S dodavateli, kteří projeví zájem a snahu například i v zavádění norem GFSI a jsou spolehliví, je pro společnost žádoucí udržovat dlouhodobé vztahy. Snaží se rozvíjet vzájemné vztahy a důvěru, které by byly reciproční a vzájemně výhodné. Na tomto předpokladu pak je snadné budovat dlouhodobou spolupráci. Vyplatí se oběma stranám – lépe se poznají, jsou si vědomi nároků a požadavků druhého subjektu. Dodavateli toto spojení poskytne lepší prostor pro plánování výroby, ale i lepší vyjednávací postavení. Pravidelnost v dodávkách usnadní činnosti spojené s jejím zabezpečením, sníží náklady a uspoří čas. Ahold získá ověřeného dodavatele, který bude více vstřícný v zájmu zachování dobrých vztahů, se zájmem v zabezpečení spolehlivosti dodávek (kvalitě výrobků, termínů a objemů dodávek, dodržení specifikací v případě produktů s privátní značkou). Při zvětšení objemu odběrů je otevřen i prostor pro vyjednávání o snížení nákupní ceny. Komunikace mezi takovými subjekty je také snazší a osobnější. Společný zájem, získání více spokojených spotřebitelů, se pak také snadněji 65

uskutečňuje a prosazuje. Prostředky, jimiž ho lze dosáhnout, včetně inovací, jsou při intenzivní spolupráci prováděny efektivně za přispění zkušeností a poznatků obou zúčastněných. Dlouhodobé vztahy, avšak za podmínky jejich neustálého aktivního zlepšování, mají pouze pozitivní přínosy. Jsou cílem všech současných společností. Možná námitka snížení diverzifikace a ustrnutí je při vznesení předpokladu udržování a zlepšování neopodstatněná. Záleží pouze na zúčastněných stranách, jak činní budou ve vzájemném rozvoji. Společnost Ahold v poslední době také zavádí systém elektronické výměny dat EDI (podrobněji popsaný výše) se svými dodavateli. Opět vyšší, ale ne neúnosně, prvotní investice, která se ale rychle vrátí v urychlení zadání a vyřízení objednávek, a tím pádem přes vyšší efektivitu, i v úspoře nákladů. Zkušební provoz je také možné uskutečnit s využitím služeb externí firmy, zprostředkovávající elektronickou výměnu dat bez složité instalace softwarových programů.

66

6.4 Budoucí obchodní záměry Současná doba a její styl dává neustále větší význam vlastnostem potravin – jejich složení, vlivu na zdraví, způsobu použitelnosti v domácí kuchyni atd. Firma si je vědoma těchto nároků a přizpůsobuje jim také sortiment. Zavádění většího počtu produktů například s označením „BIO“, či „EKO“ (pěstované na bázi ekologického zemědělství) klade ale také větší požadavky na výběr dodavatelů (jsou ze zákona nařízené certifikace na výrobu těchto produktů) a jejich kontrolu plnění závazků. Česká republika ve srovnání se zahraničními společnostmi v rámci skupiny disponuje menším počtem nabízených BIO produktů. Je proto těžší zajistit zásobování všech prodejen. Pro dodavatele z této oblasti se vytváří prostor pro zaplnění volného místa na trhu. Nejedná se jen o výše zmíněné produkty, ale například i o výrobky prodávané pod privátní značkou, které jsou v současné době na vzestupu. V jejich případě je dodavatel svázaný jasnými specifikacemi odběratele, ale má prostor se k nim vyjádřit. Větší navázání spolupráce v oblasti vývoje specifikací výrobku přichází až po eliminaci prvního seznamu dodavatelů z prvního kola výběrového řízení. Společnost si tak zachovává jisté hlavní slovo při stanovování detailů vztahujících se k obchodnímu vztahu, plynoucího z postavení budoucího zákazníka. Při možnosti, aby se dodavatelé vyjádřili ke specifikacím hned při prvním oslovení, by mohlo docházet k významným změnám a narušení podstaty výrobku zamýšlené při stanovení benchmarkového druhu. Návrhy by pak nebyly tak snadno porovnatelné, případně až nesrovnatelné. V současném nastavení nedochází k narušení výběru dodavatele vlivem osobního názoru a postavení dodavatele k plánované produkci. Naopak spolupráce na specifikacích ve fázi konečného výběru je obohacením obchodního záměru. Závazek společnosti, který je uvedený ve zprávě CSR za rok 2008 i 2007, je větší využívání lokálních dodavatelů. Kromě snižování emisí při přepravě zboží, by došlo také ke snížení nákladů na dopravu a další. Svazek je výhodný pro obě strany. Snazší komunikace mezi nimi, blízkost provozu a využívání lokálních zdrojů je také značným pozitivem. Při výběru dodavatele privátní značky jsou již nyní upřednostňováni lokální dodavatelé. Kvůli velikosti území České republiky ale není regionální hledisko až tak významné. Z každého místa výroby to není taková vzdálenost, a pokud dodavatel nabídne lepší podmínky oproti ostatním, není místo provozovny přitěžující okolností. Zákazníci, zejména v českých zemích, upřednostňují domácí výrobce před zahraničními. V případě jasné informovanosti o této skutečnosti by spotřebitelé dlouho nerozmýšleli o volbě výběru. Ahold ale také využívá blízkosti levných dodavatelů z Polska. U nich ale musí být kladen větší důraz na kontrolu bezpečnosti potravin. Členství obou zemí 67

v Evropské unii by mělo zajistit plnění minima závazného pro všechny členy organizace. I v tomto případě platí princip upřednostňování lokálních dodavatelů, i když se nejedná o tuzemské dodavatele. Tato skutečnost ale nejspíše nepřispěje v českých zemích k navýšení prodejů při jejím sdělení zákazníkům.

68

6.5 Vliv nového zákona na činnost Aholdu Tzv. protiřetězcový zákon (zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití), který byl i přes veto prezidenta republiky schválen v listopadu 2009 Poslaneckou sněmovnou, se výrazně dotýká působení velkých obchodních řetězců prodávajících zemědělské výrobky a potraviny. V prvním znění měl být aplikovatelný na všechny obchodníky disponující „významnou tržní silou“ (viz výše). Senát České republiky jej ale doplnil o dovětek „při prodeji zemědělských a potravinářských produktů“. Jeho cílem je omezit vliv dominantního postavení těchto velkých firem a zakázat jeho zneužití vůči slabším dodavatelům. Nastolí tak významnou změnu ve vzájemných dodavatelskoodběratelských vztazích. Zákon definuje pojem významná tržní síla, stanovuje pravomoci a povinnosti odběratele s významnou tržní silou, dozor nad dodržováním zákona a sankce za jeho porušení. V několika přílohách pak vyjmenovává pravidla uplatňovaná při fakturaci, všeobecné obchodní podmínky odběratele, podmínky uváděné ve smlouvách mezi dodavatelem a odběratelem, podmínky prodeje konečnému spotřebiteli, zakázané praktiky v dodavatelsko-odběratelských vztazích a jiné zvyklosti v dodavatelsko-odběratelských vztazích – tzv. obrácené dražby na dálku. Základním principem zákona je zákaz zneužívání významné tržní síly. Ve zmíněných přílohách je pak zakázaný prodej konečnému spotřebiteli pod nákupní cenou, tedy cenou zaplacenou dodavateli. Ačkoli má dodavatel zajištěn řádný odběr stanovený ve smlouvě, podle tohoto zákona by prodej výrobku odběratelem pod nákupní cenou znevýhodnil dodavatele na trhu. Odběratel musí každému potenciálnímu dodavateli na jeho vyžádání, poskytnout své obchodní podmínky, které splňují náležitosti dané v jedné z příloh zákona. Kromě jiného musí obsahovat podmínky nákupu, cenové podmínky, podmínky snížení cen a podmínky úhrady. Například výpovědní lhůta u výrobků prodávaných pod privátní značkou obchodníka, musí být dvakrát delší, než je tomu u normálních obchodních vztahů. Platební lhůta nesmí být v žádném případě delší než 30 dní. Je zakázáno jakýmkoli způsobem a z jakéhokoli důvodu hrozit přerušením obchodních vztahů, stanovovat nerovnovážné podmínky z hlediska pokut a sankcí a přenášet je na dodavatele a požadovat od dodavatele podporu při obchodních propagacích. Odběrateli, i když je v pozici zákazníka, není dovoleno požadovat uvádění kratších dob trvanlivosti, než je stanoveno v příslušných normativních úpravách. Na každém výrobku prodávaném pod privátní značkou, musí být uvedený prvotní výrobce, což je ale víceméně již současnou praxí většiny obchodníků. Odběratel nesmí podmiňovat prodej výrobků dodavatele výrobou produktů pod privátní značkou. Jsou zakázána plnění před objednávkami, včetně „zkušebních“ dodávek, 69

zpětný odprodej zboží či požadování výměny zboží, pokud se nejedná o reklamaci. Zásadní je zákaz provádění kontrol výrobních prostor dodavatele, ať odběratelem nebo třetí stranou. Nesmí ani požadovat kontrolní rozbory výrobků. Výjimka je pouze u dodavatelů vyrábějících výrobky pod obchodní značkou odběratele. Tyto kontroly si ale odběratel musí hradit výhradně ze svých finančních prostředků. Toto opatření je podle mého názoru nepatřičné a narušuje práva odběratelů. Ti mají mít přístup k informacím o dodavateli, jehož výrobky uvádí na trh svým prostřednictvím. Dodavatel nemusí být povinen sdělovat důvěrné údaje a seznamovat odběratele s know-how výroby, ale základní výrobní a pracovní podmínky jsou patrné na první pohled. Audity u dodavatelů, kteří nevyrábějí produkty pod privátními značkami, nejsou zas tak časté. Dochází k nim v případech výrazného porušení smluvních podmínek či označení subjektu červenou barvou. Elektronické dražby prováděné ze strany odběratele mohou být provozovány pouze za podmínek stanovených v jedné z příloh zákona. Potencionální zúčastnění musí být informováni o všech pravidlech a podmínkách, za kterých je soutěž vyhlašována. Subjektu, který si vyžádá informaci o výherci aukce, je vyhlašovatel povinen sdělit jeho totožnost. O proběhlé aukci musí být udržovány a archivovány záznamy. Vybírat dodavatele formou obrácené dražby není umožněno pro zemědělské výrobky a potravinářské výrobky běžné spotřeby z prvního stupně zpracování. 1 Diskuze mezi odborníky, která je blíže popsána v předchozích kapitolách, byla spíše negativní a proti implementaci tohoto zákona. I bez něj si maloobchodníci, disponující významnou tržní silou ve smyslu navrhovaného zákona, byli vědomi důsledků nerovnoměrných vztahů se svými dodavateli. Pokud by odběratelé používali nevýhodné podmínky vůči svým dodavatelům, vedlo by to po určité době k jejich zániku. Na trhu by zůstali jen ti odolní, mající větší finanční základnu, provozní kapacity a výrobní možnosti. Nebylo by jich moc, a proto by odběratelům nezbývalo nic jiného, než uskutečňovat obchody s nimi. Získali by silnější postavení na trhu, které by vedlo k navyšování ceny, tedy i přímým vlivům na zákazníky. Konečná nabídka by byla omezena pouze na produkty těchto dodavatelů a snížila by se její diverzifikace. Spotřebitelé by začali uspokojovat své potřeby jinde, třeba i v zahraničí. Spolupráce s menšími dodavateli přináší velkým odběratelům možnost odlišit se od ostatních konkurentů práce diverzifikací nabízeného portfolia a obsloužení většího počtu nakupujících tím, že jim splní jejich požadavky. Menší dodavatel je také více zainteresovaný v udržování dobrých vzájemných vztahů. Je často přístupnější k dialogu a ochotnější plnit měnící se nároky odběratelů. Ty ale musí být realistické a musí zohledňovat výrobní možnosti druhé strany. Toto spojení je základem i pro rozvoj dodavatele. 1

Zdroj: Zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití

70

Podle vyjádření zaměstnanců společnosti Ahold, je pro ně tento zákon nedokonalý a nepřináší změnu lepšímu. Výrazně změní kontrolní možnosti bezpečnosti potravin, kterou si provádí sami, nad rámec zákona k zajištění eliminace rizik a škod na zdraví spotřebitelů. O omezení ostatních práv, které by mělo poskytovat svobodné tržní prostředí, nemluvě. Není jejich cílem ve vztahu k dodavatelům je nějakým způsobem vykořisťovat, ale naopak pomáhat s rozvojem a zlepšováním podmínek výroby. Jsou si vědomi společného cíle. Dodavatelské audity poskytnou výrobci názor a pohled další osoby. Poskytnou případně i doporučení ke zlepšení stavu a zajištění řádného plnění legislativních požadavků. Je pravda, že odběrateli poskytnou velké množství informací o schopnostech a možnostech dodavatele, ale pokud větším způsobem nejedná protizákonně, neohrožuje bezpečnost spotřebitelů, je pro něj tato kontrola i prospěšná. Otevřou se mu další cíle v procesu zlepšování i rozvoji vzájemných vztahů. Zákon podle mého názoru neopodstatněně omezuje práva odběratelů. I když je potřeba subjekty na trhu omezovat legislativně a dohlížet na jejich činnost, v tomto případě si myslím, že tento zákon není tou pravou normou, která by měla upravovat vzájemné dodavatelskoodběratelské vztahy. Pokud by k jeho vypracovávání bylo vyslyšeno více názorů odborné veřejnosti i sdružení, jeho podoba by doznala přínosnější tváře a účinek by byl cílenější a efektivnější. Je smutnou pravdou, že platební morálka není v současné době dobrá a doplácí na ni nejmenší podniky. Alespoň pro tuto oblast je zákon pozitivem, ale nic nezmění na ochotě firem platit za odebrané zboží a služby včas. Inspirací pro naše zákonodárce mohl být obdobný zákon, který je již delší dobu platný ve Slovenské republice. Tam se ukázal jako neúčinný. Vzhledem k této zkušenosti mohla být v České republice přijata verze, která by byla pro praxi přínosnější.

71

6.6 Poznatky z osobní účasti na dodavatelském auditu Spolu s pracovníky oddělení kvality společnosti Ahold jsem se v květnu 2009 zúčastnila dodavatelského auditu. Jednalo se o firmu PRO-BIO, obchodní spol. s r.o. (dále jen PRO-BIO), dodavatele výrobků pod privátní značkou Albert Bio. Jeho sídlo a výrobna jsou ve Starém Městě pod Sněžníkem. Tato firma vznikla v roce 1992. Nyní zaměstnává kolem osmdesáti pracovníků. Zaměřuje se na produkci biopotravin, je ověřena na výrobu produktů ekologického zemědělství. Do roku 2006 obchodovala společnost pouze s trvanlivými výrobky rostlinného původu. V současné době obchoduje s mlýnskou výrobou (disponují i vlastním mlýnem), zemědělskou výrobou, zpracováváním jiných nakupovaných surovin (příprava a kompletace potravinových směsí aj.), výrobou produktů pod privátní značkou společnosti a navíc i ekologicky šetrné čisticí prostředky a mýdla. Její portfolio představuje jeden tisíce položek, přibližně tři sta druhů výrobků. Zmíněny mohou být bio výrobky z obilnin, bio pufované výrobky, bio luštěniny a rýže, bio koření, bio nápoje, bio olejniny, bio čerstvé výrobky, ekologické čisticí prostředky SODASAN a další. I když podnik získal označení Klasa, národní značka kvality, která podporuje produkty vyráběné z domácích surovin, je kvůli nedostatečnému zásobování nucena dovážet produkty i z cizích států, včetně Číny. Nejednalo se tedy o dodavatele se standardními dodavatelskými vztahy. Tento týmový audit byl prováděn z důvodu zařazení dodavatele do oranžové skupiny, tedy rizikového partnera. Jednalo se o druhý audit v ročním intervalu. Neprodleně po našem příchodu jsme byli vyzváni k seznámení se a podepsání podnikových zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Byli jsme upozorněni na žádoucí chování v prostorách provozovny. Po prvotním krátkém rozhovoru s ředitelem, jsme přešli na kontrolu prostor výroben. Dostali jsme bezpečnostní oblečení k zajištění náležitostí spojených se zajištěním bezpečnosti potravin. První prostory, kam jsme byli uvedeni, byla balírna, nejvíce zabezpečovaná část provozu. Byl nám přiblížen proces zajišťování sterility v místnosti – požadavky na zaměstnance, úklid místnosti, provoz a úklid strojů, logistika v rámci této části, nakládání se surovinami a jejich obaly. Pracovníci Aholdu si vyžádali některé doplňující údaje k záznamům o produkci, neshodách, dosledovatelnosti výrobků atd. Zkontrolovali také nesrovnalosti, na které upozorňovali v předchozím auditu, zda došlo k jejich nápravě. Jednalo se například o nainstalování dalších pevných antisekticidních sítí v oknech, která se dala otevírat. Dotazovali se na zabezpečení neproniknutelnosti cizích předmětů do baleného výrobku – ať již přítomného v nakupované

surovině

(nejčastěji

dodávané 72

v zesílených

papírových

pytlích)

nebo

z okolního prostoru. Bylo nám názorně předvedeno provádění násypky do třídícího stroje, na jehož výstupu dochází i k dávkování a balení do sáčků, vytvářených stejným strojem z odvinující se folie a následně jejího tepelného uzavření po naplnění patřičného objemu. Tento problém byl zabezpečen umístěním jemného železného síta na horní hlavní násypku a detektorem kovu po uzavření sáčků se směsí. Auditoři vyslovili pouze obavy ze stavu podlahy, která vykazovala známky opotřebení a zvyšovala rizika k zajištění bezpečnosti potravin. Z nejčistší zóny jsme přešli do skladů. V nich není potřeba zajišťování bezpečnosti potravin tak vysoká, protože surovina je minimálně v jednom v obalovém materiálu a nepřijde do kontaktu s vnějším prostředím. Ve všech byly, vzhledem k povaze výrobků, instalovány chytače hmyzu a hlodavců. Smluvně byla zajištěna i pravidelná kontrola deratizérskou společností. Tato důkladná opatření byla instalována po negativních zkušenostech. Plně zajistila řešení těchto problémů. Skladů se v podniku nacházelo několik. Všechny byly navzájem oddělené, v samostatných místnostech. Toto uspořádání bylo logické vzhledem k povaze uložených věcí. Sklad obalů byl umístěn v podkroví celé provozovny. Díky dispozičnímu řešení staršího domu, ve kterém jsme se nacházeli, bylo nutné vybudovat výtah, kterým by bylo možné obaly přesouvat na jednotlivá pracoviště. Zabezpečení čistoty v tomto případě bylo hůře proveditelné a setkalo se s mírnou kritikou zaměstnanců Aholdu. Přihlíželi k tomu, že se jednalo o „špinavou zónu“. Další připomínka se týkala stropního krytí, které představovaly pouze střešní trámy a dřevěná konstrukce pod střešními taškami. Tato situace ale byla řešitelná pouze ve střednědobém horizontu a provozovatel si jí byl vědom. Zatím nepředstavovala podstatnější bezpečnostní rizika. Dalším skladem byl sklad surovin. Ten se nacházel v upravenější části podkrovních prostor. V něm byl uplatňován systém „First in, First out“ (první do skladu, první ze skladu), aby byly suroviny využívány postupně podle stáří. Jednotlivé balíky a pytle byly vyskládány podle typu (sypký, pevný apod.) a druhu (mouka, pohanka atd.). Byly označovány oznamovačem na lihové bázi. Firma byla ale ve fázi zavádění označování suroviny čárovými kódy, což určitě přinese zjednodušení a lepší kontrolu a sledovatelnost. Ze strany zaměstnanců Aholdu došlo k rázné kritice používání starých použitých obalů z původních surovin jako shromaždiště odpadu (ostatních použitých odpadů k likvidaci). Tento obal nebyl nijak označen upozorněním, že se jedná o odpad. Mohlo dojít k záměně tohoto pytle s pytlem obsahujícím žádanou surovinu. Největší sklad byl sklad konečných výrobků připravených k expedici. Zde se setkávaly všechny výrobky produkované obchodníkem. I z mého laického pohledu byla patrná jistá nekoordinovanost

v systému

uskladňování.

Ačkoli

bylo

každé

uložení

a

odebrání

zaznamenáváno v počítači, neexistovala pravidla pro ukládání produktů. Kde bylo ve skladu místo, tam se produkce uložila. Dělníci vždy dostali jen pokyn k expedici a informaci, v jakém 73

sektoru by se mělo balení vyskytovat. Jeden sektor představoval délku přibližně pět metrů a šest pater do výšky. Nejen, že pracovník mohl zboží hledat delší dobu, ale teoreticky mohlo dojít i k záměně (jednotlivé palety a balíky byly označeny). Se zavedením systému čárových kódů by mohlo dojít ke zlepšení situace. Poslední sklad obsahoval čistící a dezinfekční prostředky. Byl řádně zabezpečený a přípravky byly tematicky rozdělené. Uvnitř se nacházela i chladící místnost pro uchovávání látek ve specifickém, chladném prostředí. Tato skutečnost byla zaměstnanci Aholdu oceněna. Firma v rámci rozvoje vybudovala i vlastní mrazák, do kterého plánovaně ukládá na čtrnáct dní určité výrobky, které jsou po proceduře přírodní cestou zbaveny případných škůdců. Využívání nové technologie bylo kontrolory kladně hodnoceno. Bylo nám umožněno nahlédnout i do interní laboratoře podniku, kde byly prováděny zkoušky výrobků a zajišťováno povinné testování vzorků. Laboratoř se podílí i na výzkumu a vývoji, ale jen v omezeném rozsahu. Následně jsme se přesunuli do nedalekého mlýna, patřícího také společnosti PRO-BIO. Byli jsme provedeni celým provozem mlýna. Kromě starých mlýnských strojů, které byly postupně obnovovány, byly využívány i nové stroje, které například automaticky třídily zrno a oddělovaly hrubé i jemné nečistoty. K této oblasti se nebudu více vyjadřovat, protože se jedná o velmi specifické činnosti a provoz. Nebylo zjištěno porušení zásad bezpečnosti potravin, a protože ani žádný z pracovníků Aholdu nebyl odborníkem na mlýnskou výrobu, přešlo se ke kontrole dokumentace. Druhá fáze auditu, kontrola dokumentace a záznamů, byla zaměřena na výsledky předchozího auditu prováděného společností Ahold. Bylo zkontrolováno provedení nápravy zjištěných nesrovnalostí. Všechno bylo řádně splněno a doplněno. Další komunikace se vedla na základě poznatků zjištěných na místě. Byly řečeny poznatky zaměstnanců Ahold, spolu s požadavkem na zajištění nápravy systému ukládání odpadu ve skladu surovin a k budoucímu opravení podlahy v „čisté zóně“ balírny. Padl dotaz na zabezpečování kvality produktů nakupovaných od zahraničních dodavatelů. Bylo odpovězeno, že se firma od všech dodavatelů snaží zajistit kopii certifikátu kvality. Problém byl s čínskými dodavateli, kteří byli vyzváni k jeho předložení, ale žádným nedisponovali nebo nebyli ochotni jej poskytnout. Proto byla většina jimi dodávaných surovin postupována laboratorním testováním. Dodavatel měl možnost se k jednotlivým bodům vyjádřit. Ahold byl také informován o probíhajících přípravách na certifikaci systému BRC a předpokládaném termínu jejího získání. Dodavatel shledal tuto možnost jako výhodnou pro rozvoj celé firmy. Po krátké poradě pracovníků auditorské firmy, proběhlo závěrečné slovní hodnocení provedeného auditu. Byla vyzdvižena a oceněna ochota a snaha ze strany dodavatele ke zlepšení 74

a vstřícnost. Po formálním ukončení auditu došlo ke krátké debatě o aktuálních vzájemných vztazích. Řešily se ale pouze dva aktuální problémy, které podléhaly komerčnímu oddělení Aholdu, takže ani auditorský tým se k nim nemohl vyjádřit. V následujícím období pracovníci společnosti sepsali zprávu z auditu, která shrnovala postup a zjištění auditu. Do kolonky o požadavcích k nápravě v protokolu byly zaneseny pouze výše zmíněné dva hlavní nedostatky. Tato zpráva, parafovaná oběma stranami, je v originále uložena a archivována. Jeden originál má k dispozici také dodavatel. V případě tohoto auditu se jednalo o dodavatele privátní značky, na kterého jsou kladeny větší požadavky než na ostatní dodavatele maloobchodního řetězce. Na tento audit má odběratel, i po uvedení protiřetězcového zákona v platnost, nárok. Pokud by ostatní audity, prováděné pouze ve specifických případech, probíhaly podobným způsobem a s podobným účinkem, nebyl by podle mého názoru dodavatel nikterak diskriminován, ani vůči němu uplatňována nepřiměřená síla. Významnější postavení v obchodním vztahu nemusí vždy znamenat jeho zneužívání. Nově schválený zákon spíše omezuje možnost vzájemné spolupráce a sdílení zkušeností a nápadů. Pokud se naopak menší dodavatel má zájem více rozvíjet, pomoc ostatních partnerů uvítá. A rozvoj na straně dodavatele se pozitivně promítne i na odběratele. Při rozvoji dobrých vzájemných vztahů nejsou jednostranně výhodné smluvní podmínky žádoucí ani pro dominantnější subjekt. Narušovaly by efektivitu spolupráce. I na základě vlastní zkušenosti jsem dospěla k závěru, že nový zákon není přínosem pro trh a celou společnost.

75

7. Návrh zlepšení procesu výběru dodavatelů společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. 7.1 Systém kvality ve vztahu k dodavatelům obecně Mezinárodně zavedená společnost s dlouholetou praxí musí mít zajisté velmi dobře propracované procesy a systémy zajišťující fungování celé firmy. Nejen, že má možnost sdílet zkušenosti z jiných zemí a spolupracovat nadnárodně, ale správnost postupů a přístupů je ověřena samotným trhem a to téměř na celém světě. Také poskytuje širší možnosti financování různých projektů. Není tedy zas tak snadné najít něco, co dělá špatně. Na druhou stranu prostor pro zlepšování je vždy. Tato kapitola by měla přinést návrhy, případně i jen inspiraci pro možné zlepšení výběru dodavatelů ve firmě Ahold a všech procesů, které se dotýkají vztahu s dodavateli. Společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. bych doporučila, aby se nechala certifikovat od zavedené a důvěryhodné firmy na systém ISO řady 9000 (konkrétně ISO 9001). V současné české společnosti a možná i mezinárodně převažuje jistá „krátkozrakost“ na certifikace tohoto typu. Je jí přikládán velký význam v obchodních vztazích a je považována za ověřenou benchmarkovou aktivitu, která zajišťuje kvalitu v obchodních vztazích a správnou praxi druhé strany, tedy jistou spolehlivost. Ačkoli společnost může mít vlastní zavedený a funkční systém managementu kvality, ale není certifikovaná na ISO 9001, ostatní subjekty to mohou považovat za znamení nějakého nesouladu, nesoučinnosti. Takový důraz na kvalitu ale skýtá riziko, že se projeví také negativně. Systém managementu kvality zajisté přináší mnoho pozitiv a firma z ní má dlouhodobě prospěch. Pokud jde ale výrazně na úkor samotného podnikání, může vést až k zániku firmy. Toto nebezpečí je relevantní zejména pro menší, či nezkušené podniky. Současnou praxi společnosti Ahold v požadavcích na dodavatele ve formě certifikace jednoho ze systémů GFSI považuji za velmi přínosnou a moderní, přibližující se k vyspělým státům. Tyto certifikace jsou uznávané ve většině těchto zemí a jsou krokem k větší konkurenceschopnosti i pro dodavatele. Malý poměr nynějších dodavatelů disponující tímto certifikátem je jedinou překážkou, které je ale postupně odstraňována. V konečné fázi může také dojít až k takové praxi, že Ahold jako odběratel, nebude muset u certifikovaných dodavatelů provádět žádné audity a vloží důvěru výhradně do certifikující agentury a to i pro výrobce produktů pod privátní značkou. Ke kontrolám by pak docházelo pouze při významných situacích – výrazného porušení dodacích podmínek, změnám ve specifikacích produktu apod. Společnost by se měla výrazněji angažovat v docílení tohoto stavu. 76

Přinesl by jistě snížení nákladů, ať už by se jednalo o snížení nákladů na provádění dodavatelských auditů, či snížení financování dopadů a škod způsobených reklamacemi nebo stahováním vadného výrobku z oběhu. Nehledě na vstoupení v účinnost nového zákona, který od února 2010 zakazuje audity u dodavatelů, pokud se nejedná o dodavatele produktů vyráběných pod privátní značkou odběratele. Výraznější imperativní prostředky by podle mého názoru neměly být nutné. Při správné komunikaci s dodavatelem je možné upozornit na přínosy, které certifikace přinesla ostatním výrobcům, a může přinést, kromě zlepšení vztahů s Aholdem, také jemu. Problém by mohl nastat u větších výrobců, kteří mají větší vyjednávací pozici a zajištěný odbyt i jinde. Na druhou stranu by splnění tohoto požadavku pro ně nemělo představovat větší problém. U malých dodavatelů se jako překážka může jevit kapacita a kvalifikace zaměstnanců, případně finanční situace. Certifikace je ale investicí do budoucna a vede ke zlepšení stavu.

77

7.2 CSR a etický kodex Politika firmy ve smyslu CSR je nastavena centrálně od mateřské společnosti. V každé zemi jsou ale jiné podmínky pro její implementaci a výsledné efekty. Je správně nastaveno, že je na dceřiných a jinak přidružených společnostech v rámci Royal Ahold, jaké projekty si zvolí a určí. Nápady pak jsou sdílené celosvětově. Činností v rámci CSR společnosti Ahold v České republice je několik. Svojí podstatou jsou srovnatelné s konkurencí. Z mého pohledu, nyní jako zákazníka maloobchodního řetězce, prodejci dostatečně neinformují o svých projektech. Nedávné zpoplatnění igelitových tašek zdarma poskytovaných ke každému nákupu v prodejnách Albert či Hypernova (resp. Albert hypermarket), bylo mediálně komunikováno. Mnoho spotřebitelů se domnívalo, že se jedná o krok ke zlepšování životního prostředí omezením jejich nadužívání. Ačkoli nesou logo Nadačního fondu Albert, málokdo ví, že finanční prostředky z nich získané, jdou na konto tohoto nadačního fondu, na podporu dětských domovů. Jejich smyslem tedy bylo také zapojení zákazníků do pomoci potřebným. V současné době je tento fakt sdělován formou rozhlasového sdělení na prodejnách. Nevím, do jaké míry zákazníci registrují takto podávané informace v průběhu nakupování. Někteří to považovali dokonce za krok proti nim a odebrání benefitu, doprovodné služby. Vedlejší efekt snížení nákladů z důvodů omezení jejich produkce je zřejmý. I když nemám k dispozici bližší analýzu ani statistiku vlivu tohoto opatření na spotřebu (prodej těchto tašek) po jejich zpoplatnění, troufám si říci, že se snížil. Dopad na životní prostředí může být pozitivní. Je ale možné, že někteří spotřebitelé při snaze také přispět k ochraně životního prostředí při rozhodování, zda si mají pořídit zpoplatněnou igelitovou tašku, nebo také nabízenou papírovou tašku, přistoupí k nákupu papírové. U veřejnosti totiž stále převládá domněnka, že papírové tašky méně poškozují životní prostředí. Ve skutečnosti opak je pravdou. Ve svých úvahách porovnávají pouze fázi životního cyklu výrobku, kdy už je odpadem. Je pravdou, že ve fázi odpadu je papírová taška méně zatěžující pro životní prostředí. Zapomínají ale na fázi užívání a zejména výroby. Pokud se sečtou dopady na životní prostředí ve všech fázích životního cyklu papírové a igelitové tašky, igelitová taška vyjde jako vítěz, který méně poškozuje životní prostředí. Na tomto jednoduchém příkladu jsem chtěla ukázat, jak může nedostatek informací ovlivnit rozhodování spotřebitele a výsledný efekt určitého záměru. Firmě AHOLD Czech Republic, a.s. bych doporučila větší informovanost svých zákazníků o všech projektech, které v rámci jejích CSR závazků probíhají, a to nejen v oblasti zapojení do komunit a ochraně životního prostředí. Sdělení by ale neměla být zas přehnaná a vychloubačná. Stále více nakupujících, i když jich je minimální počet, se začínají dotazovat i na podmínkách 78

výroby produktů, které chtějí nakoupit. Jsou ochotni připlatit za jistotu, že oni nepodporovali svým nákupem například práci v nepřijatelných pracovních podmínkách. Pokud by tato informace byla patrná na první pohled, možná by se připojilo více zákazníků. To samé je možné aplikovat na produkty vyráběné v České republice, českým výrobcem. Na tuto vlastnost, se domnívám, by pozitivně reagoval velký počet domácích spotřebitelů. Toto doporučení je spíše pro oddělení komunikace a vztahů s veřejností, případně oddělení prodeje. Občasné informace v médiích, prohlášení nebo reklamní akce by byly podle mého názoru prospěšné. V nynější době se zákazníci více zajímají o způsob, jakým obchodní firmy snižují negativní důsledky svých činností a hlásí se k zodpovědnosti za problémy, ke kterým přispívají při dosahování zisků. Jak mohou i velké mezinárodní firmy pomáhat ostatním a mít o ně zájem. Ve společném CSR reportu jsou dodavatelé zmíněni pouze v souvislosti s trvale udržitelným rozvojem, případně částečně v ochraně životního prostředí. Dodavatelé se musí zavázat k dodržování zásad ochrany životního prostředí. Kontrola přímých dodavatelů nebude těžká. S předchozími logistickými články to ale nebude tak snadné. Také záleží na důslednosti kontroly dodržování zásad. Kontrola by měla být podchycena i u přímých dodavatelů ve vzájemném smluvním vztahu. I toto opatření by mělo pomoci také výrobcům – v plnění legislativních požadavků, či postavení v očích ostatních odběratelů. Oblast trvale udržitelného obchodu je relevantní zejména pro zahraniční dodavatele. Ti jsou často společní pro více společností Ahold v různých zemích. Proto jsou kontrolováni na vyšších úrovních, případně společností sídlící v dané zemi, která pak zaručuje plnění v souladu s CSR pro ostatní odběratelské společnosti. Aplikovatelné pro české, a dodavatele sídlící v sousedních státech, jsou závazky podpory lokálních dodavatelů, malých a jinak sociálně znevýhodněných. Zejména pro privátní značky toto, podle mého názoru a zkušenosti z dodavatelského auditu, funguje. U běžných dodavatelů to není tak snadné, protože někteří nejsou ochotni sdílet a poskytovat informace. U společnosti Ahold spatřuji snahu a tendence podporovat lokální dodavatele. Uvažovala bych ale i v rámci rozvoje dobrých vzájemných vztahů o větším zapojení dodavatelů do projektů v rámci CSR. Někteří by jistě tuto možnost přivítali. Nejen, že by pomohli dobré věci, ale uvedlo by je to do lepšího světla ostatních partnerů a mohli by se zviditelnit i před samotnými zákazníky. Přiblížit jim, jakým způsobem oni přispívají ke společenskému blahobytu. Tyto akce by byly i marketingovou aktivitou. Náklady na ně by mohly být proporčně sdílené, nebo v rámci podpory lokálních dodavatelů neseny pouze Aholdem. V prvním případě by mohlo dojít v konečném důsledku ke snížení nákladů na tyto činnosti pro organizaci, ve druhém by nebylo, podle mého názoru, navýšení spojené se 79

zapojením dalšího subjektu výraznější. Společné činnosti by přispěly ke zlepšení vztahů a podpořily by vzájemné poznání. Zlepšila by se komunikace mezi oběma stranami a dodavatel by byl více zainteresován v činnostech společnosti a jejích cílech. Dodavatelé by mohli také přijít s vlastními nápady. Spolupráce by byla prospěšná pro všechny. Etický kodex by mohl být sepsán spíše pro lokální podmínky a zvyklosti. To spadá ale spíše pod rozhodnutí mateřské společnosti. Důvěra ve své dcery by ale v tomto případě mohla být větší, aby se kodex stal více přehledný pro lokální subjekty. Mohl by také víc upravovat vztahy s dodavateli a jejich závazky k plnění principů CSR a etického chování.

80

7.3 Výběr dodavatelů a udržování vzájemných vztahů Aktuální projekt výměny informací elektronickou formou (tzv. EDI) je velkým krokem vpřed nejen ve vzájemných vztazích, ale celkově v rozvoji podnikání. Usnadňuje vzájemnou komunikaci a snižuje náklady. Po úspěšném zavedení mohou být do budoucna subjekty propojené i více: Ahold na interní databáze či systémy aktuálního stavu zásob a plánované výroby, dodavatel na databáze zásob Aholdu aktualizované podle stávajících prodejů. Odběratel i dodavatel budou mít okamžitý přehled o možnostech dodávky – stavu zásob produktů, plánu nejbližší výroby, nákupních preferencích zákazníků. Bude možné pružně reagovat změnou výroby na aktuální požadavky odbytu. Rozšířené použití pak může být napojení i na systém sledování stavu zásob odběratele a automatické dodávky. Dodavatel vidí stav zásob odběratele a bez zaslání objednávky dodá potřebné zboží v pravý čas. To ale předpokládá používání vyspělejších technologií. V zahraničí jsou podobná spojení již zavedenou praxí. V současné době hospodářského útlumu se jejich implementace v České republice trochu zpomalí. Proces výběru dodavatele privátní značky ve společnosti je daný a ověřen mnohaletou praxí. Jeho podmínky se ale odvíjí podle významu dodavatele pro firmu, plánované velikosti kontraktu a důležitosti produktu v portfoliu. Prvotní seznam dodavatelů, kteří budou osloveni, je omezený. V případě, že by byl neomezený a soutěž by byla vyhlášena veřejně se stanovením podmínek, bylo by vyhodnocení postupujících účastníků velmi náročné. Získaly by se ale údaje i o jiných výrobcích, které by byly zaznamenávány a udržovány pro případ budoucí potřeby. Tato možnost s volným vstupem (za předpokladu splnění jistých podmínek) by mohla být aplikována na menší zakázky nebo na nový druh výrobku, ke kterému společnost nemá seznam způsobilých dodavatelů. Případně také na často specifické produkty, u kterých jeden vybraný dodavatel není schopen zajistit zásobování všech prodejen. Pro plánované velké, klíčové kontrakty je nutné mít o možném dodavateli již předem zjištěné informace. Je tedy nutné pečlivě vybírat účastníky zařazené i do prvního kola. Vzdálené aukce by mohly také být veřejně vyhlášené. Kdo splňuje stanovené vstupní podmínky, mohl by se zúčastnit. Opět by údaje o neúspěšných žadatelích mohly být udržovány pro případ náhlé mezery v zásobování. Pokud by se aukce účastnil subjekt, který by nesplňovat základní dané podmínky, případně by vyhrál a stal se dodavatelem, bylo by jistě brzy zjištěno jeho pochybení. Smluvní vztah by pak byl neplatným, případně nebyl vůbec uzavřen. Toto riziko je spojeno s dodatečnými náklady a prodlevami, které nejsou žádoucí. Nevím, zda by se v praxi osvědčila důvěra v etické chování účastníků řízení. V případě aukcí se u společnosti Ahold

81

nejedná o významné zakázky, proto by možná tento způsob získávání informací a hledání nejvhodnějšího dodavatele, mohl být zkušeností. Také by mohl být zvážen dodatečný prostor pro dodavatele se v rámci prvního kola výběrového řízení vyjádřit ke specifikacím produktu. Ne nikterak zásadně, ale pouze stručný názor, aby nebylo ztíženo porovnávání při výběru. Nabídkový formulář, který mají vybraní dodavatelé zaslat zpět v rámci prvního kola, nemusí obsáhnout významné skutečnosti. Připomínky mohou být také konstruktivní a inspirovat organizaci k dalším opatřením. Až v dalším kole řízení, při menším počtu soutěžících je možné debatovat s každým o jeho nápadech a doporučeních. Tato součinnost již v procesu výběru dodavatele ve společnosti probíhá. Nevím, jak velký důraz je jí přikládán, ale podle mého názoru poskytuje prostor pro získání zkušeností a dodatečných informací. Zavedený systém semaforu v databázi dodavatelů je vhodným nástrojem pro zřetelné udržování informací. Kromě zásadních informací týkajících se kvalitativních ukazatelů dodavatelů z pohledu bezpečnosti potravin, by bylo možné ji doplnit o další oddíl dodatečných informací. Komerční oddělení spravuje údaje o platebních podmínkách, vyráběných produktech, platebních podmínkách atd. Oddělení kvality by ji mohlo doplnit o sekci dalších informací, jako by byly například probíhající proces certifikace na BRC (i když o tom jsou jednotliví pracovníci informováni, není to nikde zaznamenáno, pouze až konečná certifikace), dispozice vývojového pracoviště

u

výrobce,

osobní

kvalifikované

poznatky

pracovníků

oddělení

kvality

(zainteresovanost v kvalitě a bezpečnosti, rozvoj v této oblasti), ostatní zjištěné skutečnosti (jiné certifikáty, významné situace). Všechny změny o dodavatelích by měly být zaznamenávané neprodleně po zjištění. Pravidelná revize by sloužila jen k důslednější kontrole stavu a ujasnění si situace. O relevantních změnách by měla být informovaná i další oddělení společnosti. Společnost by mohla také sama projevit iniciativu v hledání svých dodavatelů. Jejím cílem je dodávat od těch nejlepších. Proto by mohla aktivně oslovovat potenciálně schopné dodavatele vyrábějící zájmový produkt nebo druhy výrobků. Mohla by si nezávazně vyžádat prezentaci s představením firmy nebo nabídku produktů. Případně by se s nimi mohla domluvit na zkušebních dodávkách do vybraných prodejen. Ačkoli pro takto velkého maloobchodního prodejce jsou velmi důležití také velcí dodavatelé, kteří zajišťují zásobování všech prodejen, rozvoj vztahů s českými dodavateli by v jistých oblastech mohl být prospěšný. Malé a střední podniky se snaží přežít ve vysoce konkurenčním prostředí. Snaží se minimalizovat své náklady a tím i prodejní ceny, jsou více vstřícní a otevření dialogu. Problém by mohly představovat nedostatečné výrobní kapacity. S tím souvisí citlivost českých spotřebitelů na původ výrobce, která byla již několikrát zmíněna. Málokterý z nich je ale tak důsledný, aby jej v informacích uvedených na produktu hledal. Proto zvýšená 82

komunikace této vlastnosti by mohla zvýšit prodeje. Postačily by informace na prodejní ploše uvedené u konkrétních položek. Všichni zaměstnanci společnosti Ahold mají možnost v rámci politiky „fair play“ sdělit své obavy, domněnky či podezření k neetickému chování v rámci organizace. Tato linka je spravována na základě celosvětové politiky CSR Royal Ahold a provozována i pro Českou republiku. Mohla by být rozšířena i na všechny dodavatele společnosti z dané země. Případně by pro dodavatele mohla být zřízena jiná speciální linka, aby podněty mohly být řešeny bez zbytečného odkladu. Sloužila by obdobným způsobem jako linka pro zaměstnance. Jednalo by se ale o informování o porušení etického kodexu a slušného chování v obchodních vztazích. Stížnostmi a podezřeními by se pak zabývali příslušní pracovníci. O výsledku každé z nich by byl volající informován. Telefonní linky, ať už anonymní, či ne, jsou ověřeným způsobem podchycování nežádoucího chování. Oddělení kvality spolu s komerčním oddělením by mohly v pravidelných intervalech provádět průzkum u svých dodavatelů. Mohlo by se jednat o jednoduché dotazníky. Přispělo by to rozvoji vzájemných vztahů. Dodavatelé by měli možnost se více vyjádřit ke vzájemným činnostem, sdělit své nápady a připomínky. Zájem velké firmy o ně by jistě ocenili. Získané informace by napomohly k určení směru dalšího rozvoje v řízení vztahů s jednotlivými dodavateli a jejich zlepšování. Je známo, že konkurenční maloobchodní řetězec Tesco, jehož mateřská společnost sídlí ve Velké Británii, seznamuje své zaměstnance z centrálních oddělení s provozem v rámci prodejen. Každý zaměstnanec „z kanceláře“ je po stanoveném čase poslán na týden pracovat na prodejnu. Seznámí se tam s chodem a tamními podmínkami prodeje, což je esenciální činnost maloobchodu. Tuto praktickou zkušenost nabízí také svým dodavatelům. Výrobci se přímo setkají se spotřebiteli, jejich nákupním chováním a zvyklostmi. Získají větší povědomí o prodeji konečnému spotřebiteli a jeho úskalích. Jsou více vtaženi do činností odběratele a mají přehled o jeho činnostech. Jistě i pro ně se jedná o zajímavou zkušenost, která může ovlivnit jejich rozhodování. Nebylo by nejspíš na místě tento způsob zapojení dodavatelů přímo zařadit do rozvoje vztahů, ale se jím spíše nechat inspirovat. V průběhu samotných dodavatelských auditů, i pokud by se jednalo pouze o audity u výrobců privátních značek, bych doporučila fázi vzájemného dialogu o aktuálním stavu vztahů, potenciálech a úskalích, které obě strany spatřují ve vzájemné interakci. Nejednalo by se o delší jednání, ale spíše o sdělení nejpalčivějších problémů a podnětů pro zamyšlení, případně komentáře k proběhlému auditu. Vzhledem k časové náročnosti těchto kontrol totiž někdy nezbude čas na podobný rozhovor. Komunikace z očí do očí ale často napoví i další skutečnosti a může být i spontánnější. 83

7.4 Budoucí záměry organizace a vliv nového zákona o významné tržní síle a jejím zneužití Systém zajištění vhodnosti výrobků ještě před jeho uvolněním do prodeje (a to nejen přejímkou, která není stoprocentní), je nejlepší způsob předcházení riziku prodeje nevyhovujících produktů. Jediným možným nástrojem je dodavatelský audit. Všichni dodavatelé, se kterými je uzavřen smluvní vztah, by se měli podrobit vstupnímu auditu. Mohla by jej provádět třetí strana nebo zaměstnanci Aholdu osobně. Ověřily by se tím dodržované bezpečnostní zásady, hygienické podmínky a další. Předešlo by se zbytečným nákladům spojeným s prodejem nezpůsobilého výrobku a jeho případnými následky. Tento postup ale nebude po vstoupení nového zákona v účinnost v únoru 2010 možný. Proto bude zapotřebí jiných prostředků k zajištění správné výrobní praxe v provozu výrobce. V úvahu připadají například certifikáty, prohlášení shody apod. Motivací pro výrobce je i samotná skutečnost, že spolupracují s velkou společností. Pro ostatní to je známkou, že jsou schopni splnit náročné požadavky a dostát svým závazkům. Proti legislativním požadavkům ale není možné se nijak bránit a neexistuje žádný zákonný způsob, jak se jim vyhnout či je obejít. Až praxe ukáže, jaký bude mít vliv na obchod a trh celkově.

84

Závěr Tato diplomová práce se zabývá analýzou a zhodnocením současného způsobu výběru dodavatelů ve firmě AHOLD Czech Republic, a.s. První část seznamuje s problematikou legislativních požadavků, uvádí základní normativní dokumenty, které je nezbytné v obchodě dodržovat. Při psaní této kapitoly jsem se potýkala s menšími potížemi. Na jejím závěru je zmiňován nový zákon, tzv. protiřetězcový, který má nabýt účinnosti v únoru 2010. Jeho vznik ale nebyl tak jednoduchý. Nejdříve byla jeho první verze změněna Senátem. Poté vetována prezidentem a nakonec toto veto přehlasováno Poslaneckou sněmovnou. V průběhu psaní jsem ji musela podle situace aktualizovat. Pro výběr dodavatelů a řízení vztahu s nimi je v České republice zásadní. Byly proti němu vzneseny zejména negativní názory. Je možné, že některým dodavatelům přinese zlepšení jejich situace, ale spíše těm, kteří mají větší pozici na trhu a jisté vyjednávací postavení. Menším výrobcům podle mého názoru přinese naopak potíže. Na odběratele bude mít jen negativní dopad. Omezení jejich práva na informace, i jisté etické převahy z pozice zákazníka v tomto vztahu, je zřejmé. Podle mého názoru je nutné regulovat nadřazené chování velkých nadnárodních společností, ale určitá modifikace tohoto zákona by byla jistě přínosnější. Téměř totožná verze je platná již na Slovensku, tam ale zákon nepřinesl předpokládaný účinek. Navazují kapitoly o přístupech, standardech a normách, které jsou mezinárodně akceptované a doporučované. Jsou vypracovány odborníky a ověřeny v nespočtu organizací. Jedná se o dokumenty sloužící k řízení managementu kvality. Nejznámější jsou ISO normy. Jsou zaměřeny obecně na management kvality, resp. environmentální management. Způsob výběru dodavatelů upravují jen v jedné ze svých částí. Jedna kapitola je také věnována české normě o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. I v tomto smyslu může být ovlivňován výběr dodavatelů. Odběratelé se dostávají do rozporu s tím, co jim bude od února 2010 nařizovat zákon, a co by měli plnit podle, často certifikovaných, standardů. Zákon jim bude zakazovat provádět dodavatelské audity u těch subjektů, které pro firmu nevyrábějí výrobky pod její obchodní značkou. Naopak mezinárodní standardy ukládají „povinnost hodnotit a vybírat dodavatele podle jejich schopnosti dodávat výrobek v souladu s požadavky organizace“. Společnost si musí také stanovit kritéria, podle kterých bude své dodavatele vybírat a hodnotit. Tato schopnost se nejlépe ověřuje na místě výroby. Odběratel si snáze udělá představu o spolehlivosti dodavatele a jeho možnostech dostát požadavkům. Ukáže až čas, jaký bude nejlepší způsob pro řešení této nekonzistence. 85

Svaz německého automobilového průmyslu vydal publikaci, která je celá věnována výběru dodavatelů. Kapitola věnovaná tomuto standardu poukazuje na principy, které jsou dodržovány v automobilovém průmyslu téměř po celém světě. Jsou zaměřené spíše na strojírenství. Na oblast potravinářského průmyslu se dají aplikovat určité modifikované verze. Nejsem ale odborník na potravinářský průmysl, proto tato kapitola slouží hlavně pro inspiraci a doplnění mých znalostí. Dokáži si ale představit, že by podrobnější nastudování VDA 2, mohlo napomoci k řešení problémů i v ostatních firmách. Následuje část věnovaná problematice bezpečnosti potravin a jejímu vlivu na výběr dodavatele ve firmě. Důležité je v tomto kontextu plnění legislativních požadavků. Podobně jako u zabezpečování systému kvality i pro bezpečnost potravin existují různé systémy, standardy a přístupy. Systém kritických bodů HACCP je vyžadován i legislativně, proto je v České republice nejznámější. Ostatní jsou vyžadované velkými potravinářskými společnostmi. Tato certifikace jim zaručí plnění požadavků nad rámec legislativy u vybraného subjektu. Odpadne tedy potřeba auditů u výrobce. Iniciativa GFSI uznává jakýkoli ze čtyř přístupů – BRC, IFS, SQF a Dutch HACCP. V práci jsou uvedené také proto, že jsou nejvíce využívané na evropském kontinentu a jsou akceptovány a vyžadovány i společností Royal Ahold (mateřskou společností AHOLD Czech Republic, a.s.), tedy i Ahold v České republice. Poslední kapitola v teoretické části práce je věnována problematice CSR a etickému kodexu. Společenská odpovědnost je součástí politiky každé nadnárodní firmy. Většinou se jedná o oblasti ochrany životního prostředí, podpory komunit a zajištění udržitelného rozvoje. Další prvky se pak odvíjí od obchodních činností nebo ostatních zájmů – například podpora zdravého životního stylu, osvěta větší informovanost společnosti, boj proti korupci. Praktická část začíná představením společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. Většina informací je veřejně dostupná na síti internet. Je velkým maloobchodním prodejcem v České republice s kapitálem ze zahraničí. Obchoduje zejména s potravinářskými výrobky. Má samozřejmě také svoje oddělení kvality a řízený systém managementu kvality. Jeho činnosti jsou blíže popsány v jedné z kapitol. Vztahy s dodavateli a CSR společnosti výrazně ovlivňují způsob výběru dodavatelů a požadavky na ně. Před psaním této práce jsem si neuvědomovala, jak je v obchodě vše provázané. Výběr dodavatelů závisí na mnoha ostatních okolnostech, které jsou někdy nastaveny i od mateřské společnosti. Kromě kvalitativních a ekonomických ukazatelů musí být při výběru dodavatelů brány v úvahu také jiné vlivy. Proto se i tato práce zabývá i tématy jako je CSR, které zdánlivě nesouvisí s výběrem dodavatelů. Uvedený způsob výběru dodavatelů je ve společnosti aplikovaný pouze na dodavatele výrobků prodávaných pod privátními značkami. Data mi byla poskytnuta společností Ahold 86

a podléhají utajení. Stejně tak i navazující kapitoly, které je analyzují a poskytují náměty k jejich zlepšení. Podle získaných poznatků z teoretické i praktické části jsem analyzovala současný způsob výběru dodavatelů a působících vlivů. Ačkoli firma není certifikovaná na ani jednu z norem ISO, způsob výběru dodavatelů je kompatibilní s jejich požadavky. Tyto normy jsou celosvětově ověřené, proto si je v tomto případě dovolím brát jako benchmarkového ukazatele. Proces je vhodně nastavený. Počet pracovníků zapojených do procesu je určen optimálně, podle významu plánovaných zakázek. Výběr firem, které budou do výběru zařazeny by mohl být více otevřený novým výrobcům. Současný systém je založený zejména na oslovování ověřených dodavatelů, což přináší organizaci jistotu a nižší náklady. Posuzování provádí kvalifikovaní zaměstnanci z různých zainteresovaných oddělení. Rozdílnost jejich požadavků není na překážku. Zajištěním jejich plnění již ve fázi výběru dodavatele se předejde budoucím problémům. S vybraným dodavatelem jsou poté podrobněji konzultovány specifikace na výrobek, což považuji za velmi přínosný krok. Dodavatel poskytne své výrobně-provozní zkušenosti, které se spojí se zkušenostmi maloobchodníka. Je nutné ale na celý proces nahlížet v širších souvislostech. Výběr dodavatelů závisí například i na politice celé společnosti, prodávaném sortimentu, politice kvality, politice prodeje a marketingové strategii, stanovených závazcích v rámci CSR, budoucích plánech firmy, situaci na trhu a v neposlední řadě na zákaznících. Vše je provázané a jedno souvisí s druhým. K zajištění plnění etických zásad společnosti by mohla být zřízena telefonní linka, na kterou by se dodavatelé obraceli při podezření na jeho porušení. Databáze dodavatelů spravovaná oddělením kvality je přehledná a má dobrou vypovídací schopnost. Má jasně stanovená hodnotící kritéria a dodavatelé jsou podle konečných výsledků zřetelně označeni. Jsou přiřazeny i výsledky z provedených auditů a incidenty, které se vyskytly v průběhu obchodního vztahu. Frekvence dodavatelských auditů závisí na tomto hodnocení. Nejvíce rizikoví dodavatelé jsou podrobeni auditu dvakrát ročně. To odpovídá míře rizika a do jisté míry zaručuje zlepšování i na straně výrobce. Společnost Ahold postupuje správně při řízení vztahu s dodavateli z pohledu managementu kvality a bezpečnosti potravin. Dodavatelský audit, kterého jsem se osobně účastnila, byl provedený odborně a důkladně. Ačkoli některé nedostatky byly zapsány do protokolu o auditu a požadována náprava, jejich odstraněním se dodavatel vyhne případným sankcím ze strany státních autorit. Zástupci firmy Ahold nevystupovali vůči výrobci nadřazeně. Celý audit pro mne byl příjemnou zkušeností a věřím, že i pro dodavatele byl přínosný. Takto probíhající audity upevňují vzájemné spojenectví a nijak nenarušují suverenitu výrobce. Ve společnosti Ahold spatřuji několik příležitostí ke zlepšení. Jednou z nich je podle mého názoru certifikace na ISO 9001. Je určitým důkazem efektivity a racionálnosti. Společnost má již 87

nyní nastavené procesy, které jsou v souladu s jejími požadavky. Jednalo by se spíše o formální záležitost. Certifikace distribučních center na systém BRC je již v procesu. Organizace jde příkladem svým dodavatelům. Výběr druhů nově zařazovaných výrobků do nabídky, a tedy i dodavatelů, jde podle mého názoru správným směrem – důraz na nutriční hodnoty, kvalitní ingredience a nižší ceny. V produktech prodávaných pod privátními značkami je velký potenciál. V rámci politiky CSR je uplatňována zásada využívání lokálních zdrojů. Jde o krok, který má pozitivní dopady na organizaci. Sníží se náklady na logistiku, transakční náklady, ulehčí se komunikace a další. Hlavním problémem je, že doposud nejsou všichni dodavatelé certifikováni na jeden z požadovaných systémů v rámci GFSI. Společnost by měla ve svém zájmu více nabádat své dodavatele, aby si jej nechali zavést. Snížila by se tím nejrůznější rizika i náklady na audity na obou stranách. Je výhodnější investovat do prevence než do odstraňování vzniklých škod. Případné neshody narušují image obchodní firmy i výrobce, naopak investice do prevence ji zlepšují. Příležitosti ke zvýšení zájmu a zapojení zákazníka by mohly být v komunikaci. Výrazněji sdělovat skutečnost, že některé výrobky jsou vyrobeny českým výrobcem, jsou vyrobeny za podmínek, při kterých nebylo ohroženo zdraví zaměstnanců, ani nebyla porušena jejich práva, výrobky jsou vyrobeny ekologickým způsobem, či mají vyvážené nutriční hodnoty. Myslím, že mnoho zákazníků by tyto zřetelné informace ocenilo. Tato práce přináší v příslušné kapitole i další doporučení a podněty k zamyšlení, které by mohly zlepšit proces výběru dodavatelů i management kvality. Na analýzu samotného procesu dodavatelů jsem v této práci neměla takový prostor, jako jsem očekávala na začátku jejího psaní. Důvodem je mnoho ostatních vlivů, které se projevují do stanovení kritérií a jednotlivých fází výběru dodavatelů. Domnívám se, že v širším smyslu jsem cíl práce splnila. Několik kapitol věnovaných analýze způsobu výběru dodavatelů a dalším ovlivňujícím skutečnostem, přináší potřebné informace. Práce navrhuje také možná řešení, která by mohla zlepšit současný systém managementu kvality ve společnosti, zejména v procesu výběru dodavatelů. Z pozice nezávislého pozorovatele to pro mě nebylo složité. Jsem si ale vědoma případných problémů s jejich implementací v praxi. Ty nejsem schopná posoudit z důvodu mých minimálních zkušeností. Je možné, že budou těžko proveditelná ať už z jakýchkoli důvodů nebo by přinesla více negativ než pozitiv. Toto jsem se snažila ale také zvážit a neuvádět ty, které mi připadaly neperspektivní. Cíl stanovený v úvodu práce byl podle mého názoru splněn z části. Práce by mohla být ale přínosná i pro dodavatele velkých společností. I pro ně je dobré vědět, jak proces výběru dodavatelů velkých nadnárodních firem probíhá a co mohou očekávat. 88

Budou lépe připraveni, čímž se jim zvýší i naděje na úspěch. Poukazuje na výhody a nevýhody spolupráce a co dodavateli přináší. Poskytuje ale i pohled ze strany odběratele, který by mohl pro výrobce a dodavatele, kteří hledají partnera pro své další odbyty, přínosem. Psaní této práce mi poskytlo mnoho nových vědomostí a znalostí, nahlédnutí do praxe a bližší seznámení se s činnostmi, které vyžaduje řízení managementu kvality v potravinách.

89

Seznam literatury

Knižní publikace 1. Veber, Jaromír a kol.: Management kvality, environmentu a bezpečnosti práce: legislativa, systémy, metody, praxe. Praha: Management Press 2006. ISBN 80-7261146-1, str. 149, 2. British Retail Consortium: BRC global standard: Food. Issue 4. London: TSO, UK 2005. ISBN 0117031984, str. 1 - 36

Zákony 1. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, 2. Zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití, 3. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů, 4. Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích ve znění pozdějších předpisů

Interní manuály a směrnice společnosti Ahold 1. Interní manuál společnosti o bezpečnosti při práci s potravinami, 2. Interní databáze dodavatelů společnosti Ahold, 3. CR report společnosti Royal Ahold za rok 2008, 4. Interní předpis společnosti Ahold pro proces výběru dodavatelů, 5. Interní analýza společnosti Ahold o privátních značkách

Internet Oficiální webové stránky společnosti Ahold: 1. Historie společnosti. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/o_nas/o_spolecnosti/historie/index.html, 2. Obecné informace o společnosti. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/o_nas/o_spolecnosti/index.html, 90

3. Profil společnosti. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/o_nas/o_spolecnosti/profil_spolecnosti/index.html, 4. Hodnoty společnosti. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/o_nas/o_spolecnosti/nase_hodnoty/index.html, 5. Politika kvality. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/radce_zakaznika/kvalita/politika_kvality/index.html, 6. Bezpečnost potravin. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/radce_zakaznika/kvalita/bezpecnost_potravin/index.html 7. Záruky pro zákazníky. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/nase_znacka/zakaznicke_zaruky/index.html, 8. Informace pro dodavatele. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/o_nas/pro_dodavatele/obecne_informace/index.html, 9. Etický kodex společnosti. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/o_nas/o_spolecnosti/eticky_kodex/index.html, 10. Privátní značka Euro Shopper. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/nase_nabidka/euro_shopper/index.html, 11. Privátní značka Albert Bio. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/nase_nabidka/albert_bio/index.html Oficiální webové stránky jednotlivých standardů a přístupů: 1. GFSI. Obecné informace. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.myciesnet.com/gfsijoomla/index.php?option=com_content&view=article &id=3&Itemid=32, 2. GFSI. Obchodní případy. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.myciesnet.com/gfsijoomla/index.php?option=com_content&view=article &id=12&Itemid=65, 3. GFSI. Schémata. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.myciesnet.com/gfsijoomla/index.php?option=com_content&view=article &id=10&Itemid=57, 4. IFS. Obecné informace. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.ifsonline.eu/index.php?SID=d643a0a612a4a32eddf5ebfcf8707078&page=home&conte nt=faq&FLD_FAQLANG=czech, 5. BRC. Obecné informace. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.brcglobalstandards.com/standards/, 91

6. BRC. O standardu. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009]: http://www.brcglobalstandards.com/about-the-standards/, 7. BRC. Informace k potravinářství. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.brcglobalstandards.com/standards/food/, 8. BRC. Informace ke spotřebitelským produktům. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.brcglobalstandards.com/standards/consumer-products/, 9. BRC. Informace k balení a obalovým materiálům. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.brcglobalstandards.com/standards/packaging-and-packaging-materials/, 10. BRC. Informace ke skladování. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.brcglobalstandards.com/standards/storage-and-distribution/, 11. SQF. Obecné informace. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.sqfi.com/about_us.htm, 12. GlobalGAP. Obecné informace. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.globalgap.org/cms/front_content.php?idcat=9, 13. Poradenský server. Požadavky Dutch HACCP. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.foodsafetymanagement.info/netbook.php?op=cms&pageid=60&pageid_up=0&nnl=english, 14. Server poradce v oblasti HACCP. Informace o HACCP. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.haccpservis.cz/ Ostatní zdroje z internetu: 1. Portál poskytující informace o právech v obchodních vztazích. Novela zákona o cenách. [on-line]. [cit. 24. 10. 2009] http://www.spotrebitele.info/vaseprava/clanek.shtml?x=2351803, 2. Zpravodajský server České noviny. Protiřetězcový zákon. [on-line]. [cit. 24. 10. 2009] http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/snemovna-opet-schvalila-zakon-regulujici-obchodniretezce/396764&id_seznam=286, 3. Webové stránky deníku Mladá fronta DNES. Protiřetězcový zákon. [on-line]. [cit. 7. 11. 2009] http://ekonomika.ihned.cz/c1-38919630-zakon-na-zle-retezce-platiposlanci-prehlasovali-klausovo-veto, 4. Server Marketing&Media. Zpráva k protiřetězcovému zákonu. [on-line]. [cit. 24. 10. 2009] http://mam.ihned.cz/c1-38225960-vse-zakon-regulujici-obchodniretezce-je-spatny-a-zbytecny,

92

5. Webové stránky certifikační organizace. Systémy bezpečnosti potravin. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://certification.bureauveritas.cz/webapp/servlet/FileServlet?mode=preview&downloa dfile=/Norma+pro+systemy+managementu+bezpecnosti+potravin+ISO2200.pdf, 6. Webové stránky Katedry kontroly a řízení jakosti Vysoké školy báňské v Ostravě. Uplatnění metod plánování jakosti. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://fmmi10.vsb.cz/639/qmag/mj26-cz.htm, 7. Webové stránky Ministerstva zemědělství ČR. O systému HACCP. [on-line]. [cit. 12. 9. 2009] http://www.mze.cz/attachments/GHP_chleba_pril.doc

93

Přílohy Obrázky

Obrázek č. 1: Nové logo společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. (Zdroj: Webové stránky Ahold. Značka Albert. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/nase_znacka/znacka_albert/index.html)

Obrázek č. 2: Logo nadačního fondu AHOLD Czech Republic, a.s. (Zdroj: Webové stránky Ahold. Nadační fond Albert. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/o_nas/spolecenska_odpovednost/nadacni_fond_albert/index.html)

Obrázek č. 3: Privátní značka Albert Quality (Zdroj: Webové stránky Ahold. Privátní značka Albert Quality. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/nase_nabidka/albert_quality/index.html)

94

Obrázek č. 4: Privátní značka Euro Shopper (Zdroj: Webové stránky Ahold. Privátní značka Euro Shopper. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/nase_nabidka/euro_shopper/index.html)

Obrázek č. 5: Privátní značka Albert Excellent (Zdroj: Webové stránky Ahold. Privátní značka Albert Excellent. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/nase_nabidka/albert_excellent/index.html)

Obrázek č. 6: Privátní značka Albert Bio (Zdroj: Webové stránky Ahold. Privátní značka Albert Bio. [on-line]. [cit. 13. 10. 2009] http://www.ialbert.cz/jnp/cz/nase_nabidka/albert_bio/index.html)

95