Analýza a komparace milostných psaníček u žáků 6. a 9. třídy ZŠ

Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta Katedra pedagogické a školní psychologie

Analýza a komparace milostných psaníček u žáků 6. a 9. třídy ZŠ

Barešová Pavlína Psychologie – speciální pedagogika 3. ročník - 2007/2008

OBSAH: UVEDENÍ DO PROBLEMATIKY ........................................................................................... 3 1.1. Výzkum ve školním roce 2006/2007 .............................................................................. 3 1.2. K hypotézám a cílům této práce...................................................................................... 3 TEORIE...................................................................................................................................... 4 2.1 Dvorská láska, kurtoazie a nemožnost soulože................................................................ 4 VLASTNÍ ANALÝZY PSANÍČEK .......................................................................................... 4 3.1. Žáci 6. třídy ..................................................................................................................... 4 3.1.1. Analýzy psaníček žáků 6.třídy ................................................................................ 4 3.1.2. Shrnutí analýz psaníček žáků 6. třídy.................................................................... 12 3.2. Žáci 9. třídy ................................................................................................................... 13 3.2.1. Analýzy psaníček žáků 9. třídy .............................................................................. 13 3.2.2. Shrnutí analýz psaníček žáků 9. třídy..................................................................... 21 ZÁVĚR..................................................................................................................................... 22 Použitá literatura: ..................................................................................................................... 25

2

UVEDENÍ DO PROBLEMATIKY 1.1. Výzkum ve školním roce 2006/2007 Ve školním roce 2006/2007 jsem se v rámci seminární práce do předmětu Psychologická metodologie II na Pedf UK zabývala tématem milostné korespondence u dětí ZŠ. V této oblasti jsem soustředila svůj zájem na to, jak děti ZŠ píší pozvánky na schůzku. Tyto pozvánky jsem později analyzovala. Vzhledem k tomu, že šlo o kvalitativní výzkum, zaměřila jsem se zde podrobněji na tři po sobě jdoucí třídy, a to třídu 3., 4. a 5. a na zachycení vývoje v psaní dopisů, které je možné zařadit do sféry milostné korespondence. V rámci tohoto výzkumu jsem v korespondenci vyhodnocovala tři hlavní prvky – (a) komu je dopis adresován, (b) jaké místo je pro schůzku voleno nejčastěji, (c) na samotnou formu dopisu. Z výzkumu bylo možné vysledovat určitý vývoj v tom, komu je psaníčko adresováno, a to od psaní nejoblíbenějšímu spolužákovi/spolužačce k osobě, která nenavštěvuje stejnou třídu, ba ani stejnou školu. Při dalším analyzování psaníček se však ukázalo, že rozlišení adresátů na spolužáky a ne-spolužáky sice nastiňuje jakousi základní představu, není však příliš vypovídajícím údajem. Ve volbě „vhodného místa pro schůzku“, bylo možné sledovat přibývající konkretizaci. Avšak ve všech věkových kategoriích můžeme pozorovat údaje o typických místech pro „milostnou schůzku“, jako je kino, kavárna, restaurace, park atd. Možným důvodům pro výběr těchto míst se blíže věnuji při analýzách v této práci. Nejvýraznější změny bylo možné naleznout ve formě psaníček, která odráží jak motivaci pisatele k napsání psaníčka, tak jeho vlastní sebepojetí, třídní roli (či role), chápání a pojímání milostné sféry. Nemůžeme opomenout fakt, že v určitém věku existuje s určitými odchylkami i poměrně jednotná forma či styl v psaní psaníček. Mohlo by se tedy zdát, že zde existuje určitý zdroj inspirace, který souvisí s věkem a zejména pak „událostmi“ příslušejícími určitému věku. I v těchto „událostech“ lze předpokládat určitý vývoj. 1.2. K hypotézám a cílům této práce Otázkou však zůstalo, zda by děti psaníčka skutečně odeslaly. K zodpovězení této otázky jsem v roce 2007/2008 uskutečnila několik polořízených rozhovorů, a to s žáky 4., 6. a 8. třídy, které vycházely z jejich pozvánek na schůzku a vypovídaly blíže o představách, prožívání a úmyslech dětí při psaní milostného psaníčka. S poznatky z těchto rozhovorů se v této práci navracím k analyzování psaníček pozvánek na schůzku. Tři již dříve vymezené a sledované dimenze (tři hlavní prvky) jsem více či méně zachovala – ovšem s nezbytným rozšířením. Méně jsem se zde již zaměřila na literární formu jako takovou, ale spíše na ony „události“ typické pro určitý věk, se kterými forma psaníček úzce souvisí. Zaměřuji se zde na žáky druhého stupně ZŠ, konkrétně svou pozornost věnuji srovnávání psaníček žáků 6. a 9. třídy, u kterých je „milostný život“ manifestován více než u žáků prvního stupně, ve snaze ukázat posun v chápání věcí na poli milostném. Analýza uskutečněných rozhovorů tedy není cílem této práce, pouze slouží k lepšímu porozumění psaníčkům a tedy, jak doufám, i přesnějším a pravdivějším analýzám. Ve shodě s publikací Formy citů 1 zároveň ověřuji hypotézu, že zatímco u žáků 6. třídy probíhá v rámci třídy určitá hra „jejíž podstatou je vytvořit překážky, které by učinily nemožnost soulože objektivní“ 2 , ve starším věku jsou už děti „schopny postupovat téměř dvorským způsobem, byť zde zůstává vůči jeho původním podmínkám rozdíl: partneři jsou 1 2

Kučera M.: Formy citů - Lacanovská teorie, Pražská skupina školní etnografie, Karolinum, Praha 2008 Tamtéž, s. 401

3

panny a panici, před nimiž vystupuje výkon milostného aktu nejen jako zakázaný, ale časem i povinný.“ 3 K tomu využívám již dříve zmiňované tři dimenze, na které zaměřuji svou pozornost. TEORIE 2.1 Dvorská láska, kurtoazie a nemožnost soulože Téma dvorské lásky neboli kurtoazie lze naleznout v myšlenkách Lacana, G. Dubyho a dalších. Tato láska se vyznačuje – jednoduše řečeno - především svou nemožností naplnění. V terminologii pak hraje důležitou roli termín Fin´amor. Je to „jméno, které dávali své lásce původní okcitánští trubadůři.“ 4 Právě ve slově fin je zde onen konec. Jde tedy o lásku, která končí již před svým začátkem; nikdy tedy nedochází k jejímu naplnění. Žena je zde v dominantní pozici, je to Paní, dáma, zadaná či vdaná, ke které její ctitel – často svobodný mladík - vzhlíží, touží po její přízni, dobývá ji. Toto dobývání je však omezené nutností nenaplněním tohoto vztahu. Paní může svému dobyvateli věnovat určitou pozornost, leccos mu povolit – avšak nikdy nesmí dojít k samotnému pohlavnímu styku. Je to láska opěvovaná, naplněná touhou, sexuálním vzrušením, fantazií, představami, avšak také láskou, která díky svému nedovršení poskytuje spíše napětí, než uspokojení. Ve dvorské lásce se tedy objevuje spíše „slast z napětí, tedy slast z neslasti, z utrpení.“ 5 Podle G. Dubyho je Fin´amor hrou, která je prožívána smyslově, avšak nemá dojít naplnění, svého uskutečnění. Přitom se jedná o hru, která není pouze platonickou a bezpečnou. Naopak tělesné vzrušení je zde přítomné a celá hra je pro Paní i ctitele poměrně riskantní záležitostí. Avšak právě díky nemožnosti završení této lásky ji Duby označuje jako snovou. Toto snění se podle mého názoru objevuje také v dětské lásce ve zcela zřetelné podobě. Dokonce by bylo možné říci, že tyto sny, nebo dětské představy o věcech náležejících do milostné sféry, jsou základem všech dětských milostných vztahů. Na závěr bych ještě ráda citovala Lacana a jeho pojetí dvorské lásky. Ta je podle něj „velmi rafinovaným způsobem, jak nahradit nepřítomnost sexuálního vztahu tím, že předstíráme, že jsme to my sami, co mu klademe překážku.“ 6 VLASTNÍ ANALÝZY PSANÍČEK 3.1. Žáci 6. třídy 3.1.1. Analýzy psaníček žáků 6. třídy (a) Míša M. „Ahoj Honzo, dlouho jsme se neviděli. Nevím jak ti to mám napsat, ale docela se mi líbíš. Jestli se ti taky líbím tak bychom se třeba mohli sejít. Můžeme jít třeba do kina. Jestli se ti chce tak třeba v pátek 6. ve 20:00 hod v Cinestaru. Zatím Ahoj Tvá Míša“

3

Tamtéž, s. 402 Tamtéž, s. 382 5 Tamtéž, s. 385 6 Lacan v Kučera, s. 406 4

4

Pokud se zamyslíme nad možnou rolí Honzy ve vztahu k Míše, mohli bychom vymezit přibližně tyto možnosti jejich vzájemného vztahu: (a) lásku k třídnímu idolu, (b) obdobnou lásku ke „klukovi z okolí“, (c) lásku ke klukovi „z vyššího ročníku“ a (d) lásku k „vyššímu“ zbožňovanému idolu (kam bych zařadila jak idol pop-star, tak i idoly celé školy). Vzhledem k faktu, že na třídním soupisu jméno Honzy nefiguruje, variantu třídního idola můžeme vyloučit. Stejně tak i prosté kamarádství, s odvoláním na větu: „Nevím, jak ti to napsat, ale docela se mi líbíš.“. Zbývá tedy varianta lásky ke „klukovi z okolí“ či láska ke „klukovi z vyššího ročníku“. Toto určení můžeme naleznout i v literatuře: „Kromě oněch výjimečných setkání mimo školu (u babičky, na horách aj.) se mimo třídu objevuje volba kluků k mladším holkám a od holek ke starším klukům.“ 7 Bylo by jistě zajímavé zamyslet se nad rozdílem charakteru párové lásky mimo třídu a párové lásky ve třídě. Zatímco párová láska ve třídě je obtěžkána skupinovými aktivitami třídního klanu obsahující prvky sexu a pár ve třídě je vystavován posměchu a zahanbování, pokud zde vystupují jako pár, mimo třídní kolektiv je – alespoň podle mého názoru – možná větší autonomie páru, tedy snad i čistší forma přátelství, avšak bez jakékoli možnosti jít dál do sexuální sféry. Věta „docela se mi líbíš“ jakoby nám naznačovala, že pro možnost lásky – zde v podobě schůzky – není nutné, aby do sebe byli oba účastníci přímo zamilováni. Láska je zde spíše jako hra, jako možnost. Míša se zde „přiznává“ k tomu, že se jí Honza docela líbí a to je postačující. Není třeba zacházet dál. Zda se schůzka uskuteční či nikoli, jakoby již nebylo rozhodující. Tomu pak lingvisticky napovídá i slovo „třeba“, které se vyskytuje po „přiznání“ ve všech následujících větách. Místo, které je zde zvoleno pro schůzku, je kino; kino je tedy, stejně jako při mém dřívějším výzkumu, voleno jako atraktivní místo pro setkání ve dvou. Tento fenomén není překvapující, a to už vzhledem ke skutečnostem, že v kině je přítmí, které nabízí možnost držení se potají za ruce, účastníci mohou sedět vedle sebe na sedačkách, čímž je zmenšuje jejich fyzická vzdálenost při současném zachování legálnosti této intimity. Za povšimnutí stojí také to, že „dvojsedačka“ v kině, která by umožnila větší blízkost je ponechána bez povšimnutí. V souvislosti s tím bychom zde měli vzpomenout na obavu ze sexuálního naplnění v párové lásce, typickou pro tento věk. Zajímavější je požadavek na to, aby schůzka ve dvou, která by snad měla znamenat přechod od kamarádství k lásce, proběhla jinde, než na poli školním, kde „pro její přechod nejsou podmínky“ 8 . Zda je tento přechod vůbec možný by bylo další otázkou – tu nám však analýza těchto pozvánek zodpovědět nemůže. Zde tedy zůstáváme u vyslovení tohoto požadavku, který zde reálně existuje, a tudíž naznačuje, že schůzka „mimo třídu“ je možností, jak v lásce pokročit. Prozatím však pravděpodobně zůstává pouze možností. Je třeba si povšimnout i jakéhosi ostychu, či obavy z odmítnutí, značící snad nejistotu dopívajícího, ve slovech: „nevím, jak ti to mám napsat“, „jestli se ti taky líbím, tak... “ a „jestli se ti chce“. Jako bychom si v tomto věku reakcí „toho druhého“ nemohli být nikdy jisti. Je to snad proto, že právě „třída je opravdu zvláštním uzavřeným klanem, odkud pro jedince jako by nebylo úniku..“ 9 ? Je třeba si připomenout, že Honza do této třídy nepatří. Zdá se tedy, že zařazení Honzy není rozhodující, ale že už samotný fakt, že děti psaly tyto pozvánky při hodině, tedy v rámci třídy, byl pro myšlení pisatelky rozhodující, a tak přizpůsobila formu tohoto psaníčka „třídnímu ovzduší ZŠ“. (b) Pavla V. 7

Kučera M.: Formy citů - Lacanovská teorie, Karolinum, Praha 2008, s. 380 Tamtéž, s. 375 9 Tamtéž, s. 370 8

5

„Ahoj Michale Chtěla bych tě pozvat na schůzku. Schůzka je v 18 h a bude se konat ve lese u studánky. Bude tam dost přátel. I dost jídla a pití i hry tam budou. Přijť bude sranda. Pak budeme stanovat v jiném lese. Půjdeme na túru. Ahoj Pavla“ Pavla píše Michalovi, vrstevníkovi z vedlejší třídy. Jaký k němu má Pavla vztah zde však není tak jednoznačné, jako v předchozím případě. Nejpravděpodobnější možností by však byla obdoba lásky k třídnímu idolu, adresovaná za hranice třídního klanu, avšak ne do velké vzdálenosti, ale jen do vedlejší třídy. Možná proto, že třídní idol je již obsazen a tudíž nemůže být vlastněn. Varianta Michala z vedlejší třídy se pak zdá být stejně dobrou, avšak dostupnější, variantou. Nad volbou místa se pisatelka očividně zamyslela. Les je opět místo, kde se může uskutečnit řada věcí. Jako by zde bylo očekávání, že les je dostatečně velký pro utajení lásky, pro možnost pokročit dál z přátelství do lásky. Pokud bereme v potaz myšlenku Dubyho o snové povaze kurtoazní lásky, je zde tento pokrok pouze ve formě hry, představy. Zároveň si pisatelka sama klade překážky. Větou: „Bude tam dost přátel.“ pojistila, že oblast sexuální zůstane nedotčena. To koresponduje s modelem Lacana a jeho pojetím kurtoazní lásky, kde je dvorská láska chápána jako „velmi rafinovaný způsob, jak nahradit nepřítomnost sexuálního vztahu tím, že předstíráme, že jsme to my sami, co mu klademe překážku.“ 10 Nabídka jídla, pití a her zde poté snad nabízí určitou náhradu této absence. Zároveň však toto spojení nastiňuje také představu jakési slavnosti a s ní, jak lze předpokládat, také záruku určitých radovánek. Je to tedy snad jakýsi příslib a zároveň pojistka, že nedojde na věc, ale také, že určitý flirt či skupinové škádlení zde bude možné. Stejně tak: „Přijť bude sranda.“ je známkou této skutečnosti. Zároveň jde pravděpodobně o reálné přání pisatelky, aby její milý na schůzku přišel a doplnil tak jejich partu či přímo stál po jejím boku, aby „nebyla lichá“. Stanování v jiném lese je zde spíše reálnou připomínkou, jelikož kvůli terénu – což ovšem nevyplývá z psaníčka, ale z mé faktické znalosti místa u studánky – není stanování v tomto lese možné. Mohli bychom zde však uvažovat i přesunutí se na nocleh, na „cudnější“ místo, než kde původně probíhaly ony slavnosti, ve kterých je přeci jen nějaká sexualita přítomna, byť právě jen skupinová, tedy nikoli v páru. Připomeňme ještě, že společný nocleh sám o sobě je přímo protkán sexuálním napětím, co je jednak vyjadřováno slovy jako „vyspat se s někým“, „strávit s někým noc“, tak i fakticky se zde objevuje přítomnost toho druhého při do jisté míry intimní záležitosti jako je spánek, ve kterém nad sebou člověk nemá plnou kontrolu a může se tedy něco přihodit. Stejně tak samotná tma je tou, ve které se může leccos schovat a tedy i ta otevírá možnost pro to, co je v dětské mysli tak hrozivé a sprosté. A nakonec i samotným lehnutím si, položením se jako by mohlo něco začít. Již proto se nejde vzdát přítomnosti těch druhých, díky kterým k ničemu takovému dojít nemůže. Pokud uvažujeme milostné chování, o které zde beze sporu jde, jako složeninu z lásky jako citu (zde i ve formě přátelství) a ze sexu, pak snad věta: „Půjdeme na túru“ dokresluje, že pokračování této akce, na kterou je Michal pozván, bude opravdu v asexuálním duchu. Toto psaníčko tedy podle mého názoru potvrzuje tuto myšlenku, že párové láska u dětí v tomto věku, je právě touto složeninou a nikoli tedy pouze přátelstvím, či pouze sprostým pubertálním sexuálním řádění (i když stále musíme uvažovat, že ke skutečnému sexu nedochází ba ani docházet nemůže). (c) Anna Z. „Ahoj Eryku

10

Lacan v Kučera, s. 406

6

Nechtěl by sis semnou třeba zýtra někam vyjít třeba ve třy u parku souhlasíš? Zavolej my na mobyl moje číslo už máš. Bavý tě kino? Můžeme tam spolu jýt. Ano? Nebo třeba na oběd někam do hospodi. Pak bysme mohly jýt k tobě domů a dál výš co. Tak pá tvá mylovaná ...“ Výše jmenovaný Eryk je pravděpodobně smyšlené jméno. Jeho jméno nefiguruje na třídním soupisu, ani na soupisech jiných tříd této školy. Pravděpodobnost, že Eryk je jméno jejího idolu, je malá, stejně tak jako kamarádství; daleko pravděpodobnější varianta, která se nabízí, je ta, že důvodem pro toto jméno je slovní hříčka, tedy že jméno Eryka jde napsat s pravopisnou chybou stejně tak, jak to pisatelka dělá ve zbytku dopisu. Tato jednotnost je však zajímavá také z jiného důvodu, a to, že celý dopis je koncipován coby hra se slovy. V přeneseném významu bychom zde mohli naleznout hravost obecně, snad tedy i jakési vyjádření hry milostné. Můžeme zde tušit analogii, kdy „hraní si“, „pohrávání si“ s pravopisem, je stejné jako pohrávání si se slovy v básních či písních. A nejsou snad básně a písně typickou formou používanou pro vyjádření lásky či touhy, k dobývání své vyvolené (v dětském kolektivu však i v opačné linii, tedy od dívky ke svému vyvolenému), k získávání její/jeho přízně? Park pak obdobně jako les, je místem pro skrývání, zakrývání toho milostného, zakázaného. Zde je však park zvolen pouze jako místo setkání, následovat má kino. To, jak jsem již uvedla v analýze psaníčka Míši M., má svá specifika. Větami „Bavý tě kino? Můžeme tam spolu jít? Ano?“ se pisatelka ujišťuje, že adresovaný chlapec s tímto milostným pozadím, které zde nepochybně existuje, souhlasí a dobrovolně přistupuje na „pravidla“ tohoto místa, tedy, že přijímá určitou míru sexuálního napětí, které se s touto schůzkou právě díky specifikům schůzky v kině pojí. Ujištění je to pak hned trojité, jako by se pisatelka nebyla opravdu jistá vhodností této nabídky s určitým sexuálním podtextem. Je zde tedy zřejmá i jakási obava, že by snad mohl být otevřen prostor pro něco, co je nepřijatelné, a to i přesto, že kino je reálně prostorem, ve kterém je nutně zachována legálnost intimity, tedy samotný sex je zde nemožný. Ještě dál do sfér nevinnosti zachází v následující větě, kdy nabízí oběd v hospodě. Hospoda již totiž vylučuje veškerou intimní blízkost a stejně tak obědový čas; jedná se zde tedy spíše o společenskou událost, která je sama překážkou pro uskutečnění sexu, který je nemožný. „Pak bysme mohli jít k tobě domů a dál výš co“ naznačuje pouze zájem, snahu zvýšit svou atraktivitu a tím snad i přivábit svého milého na schůzku. Jde tedy spíše o formuli, která je použita stejně jako píseň mluvící o lásce a touze. To, že ale k ničemu nedojde je pojištěno pravděpodobnou přítomností rodičů doma. Jako by šlo o špatnou shodu náhod, o jakousi nepřízeň osudu, která je však tak pravděpodobná, že může být zárukou neuskutečnění sexu, a umožňuje tedy použít tuto milostnou formuli bez dopadu do reality. „Tato struktura“ - tím myslíme strukturu trubadúrské lásky - „má formu záměrně nešťastné lásky, s možnými maléry a ve špatnou hodinu.“ 11 (d) Andrea M. „Ahoj Romane pořad se mi o tobě zda a už tě taky par dnů pozoruju a moc se mi líbíš ve dne v noci se mi o tobě pořad zda nevim proč to tak je ale asi proto že se mi hodně líbíš a nemůžu přestat na tebe myslet kdybych se ti nahodou taky líbyla tak se můžeme se sejít nebo taky si jen zavolat jen když budeš chtít“ Vzájemný vztah Andreji a Romana zde opět není zcela jasný. Víme však, že Roman není ani jejím spolužákem, ani klukem z vedlejší třídy, a tedy varianta lásky k třídnímu idolu jako forma jejich vzájemného vztahu je vyloučená stejně tak jako varianta obdobné lásky 11

Kučera M.: Formy citů - Lacanovská teorie, Pražská skupina školní etnografie, Karolinum, Praha 2008, s. 393

7

k (snad volnému a tím pádem dosažitelnějšímu?) idolu z vedlejší třídy. Vzhledem k větě: „už tě taky par dnů pozoruju,“ soudím, že se oba aktéři denně setkávají. Jde tedy snad o variantu lásky ke klukovi „z vyššího ročníku“. Zda je Roman idolem Andreji či idolem celé školy nemůžeme tvrdit s jistotou. Vzhledem k vyslovení nejistoty ve slovech: „kdybych se ti náhodou taky líbila...“ lze ale předpokládat, že Roman rozhodně není outsiderem, ale naopak žádaným klukem. Stejně tak pokračováním textu: „tak se můžeme sejít nebo taky si jen zavolat,“ naznačuje, že není nutné, aby šlo přímo o schůzku; pisatelka by se spokojila i s něčím „míň“ než s navázáním párového vztahu. Možná tedy patří do skupiny Romanových fanynek, kde není nutné, ba nakonec to není ani možné, Romana vlastnit. Mohli bychom zde tedy očekávat spíše solidaritu s ostatními holkami. Jde tedy možná spíše o přidání se do této skupiny a větou: „jen když budeš chtít,“ jako by Andrea žádala o povolení pro vstup. Žádné konkrétní místo pro setkání Andrea neurčila. Možná právě proto, že nejde přímo o pozvání na schůzku, které by se mělo v příštích dnech reálně uskutečnit, ale právě o přidání se do skupiny fanynek, vyslovení se, přiznání se. S přiznáním své lásky pak přichází i určitá úleva – „ Přiznání, „říct na rovinu“ přinese určitou úlevu: na tom se shoduje většina kluků i holek.“ 12 Za úvahu zde však stojí forma, kterou pisatelka zvolila. „Pořad se mi o tobě zda,“ „a už tě taky par dnů pozoruju a moc se mi líbíš,“ „ ve dne v noci se mi o tobě pořad zda nevim proč to tak je ale asi proto že se mi hodně líbíš a nemůžu přestat na tebe myslet“ – tím Andrea opěvuje svého vyvoleného, i když ne v zcela markantní podobě. Avšak, je sice pravděpodobné, že Andrea o Romanovi někdy sní, pravděpodobně na něj tedy občas i myslí a dokonce i její sny mohou být touto skutečností poznamenány. Nicméně: „ve dne v noci se jí o něm zdá“ a „nemůže na něj přestat myslet“ – to už se nezdá být odraz přímé reality. Tyto věty zde nutně mají jiný význam, než je popsání skutečného. Jsou snad použity jako vyjádření autorčiny prozatím skrývané touhy, stejně tak, jako písně trubadúrů při opěvování své Paní. Jde zde tedy o dvoupohlavní model dvorské lásky, tedy model dvorské lásky ve třídě, „kde může být sublimován i kluk, do Pána.“ 13 (e) Petra R. „Pro Fandu Volkla Ahoj přemýšlela jsem, ale nakonec mi to nedalo, abych ti tohle nenapsala. Už hodně dlouho se mi líbíš neviděla jsem jiné řešení než ti to takhle napsat. Líbí se mi jak se chováš, ne tak jako ostatní kluci, chováš se hezky i ke mě. Jo dřív jsem myslela, že jsi zatím jenom můj hodně dobrý kamarád, ale časem sem zjistila, že k tobě cítím mnohem, mnohem víc. A tímhle ti říkám, že tě mám moc ráda!“ Vyznání Petry směrem k Fandovi částečně určuje jejich vzájemný vztah. Fanda je Petřiným „vyvoleným“ spolužákem. Fanda pravděpodobně není třídní idol. To, že se k Petře chová hezky a že si myslela, že je to její kamarád, poukazuje spíše na přátelský vztah spolužáků. K tomu, aby byl Fanda třídním idolem zde snad chybí jakési oddálení, tedy právě důkaz toho, že Fanda nebude patřit pouze jedné dívce tak, jak by to pravděpodobně bylo v případě třídního idolu. Petra si tedy vybrala „pouze“ spolužáka, který, jak se zdá, je volný, dostupný pro navázání bližšího vztahu. Zajímavější je však kladné hodnocení chování Fandy. „Ne tak, jako ostatní kluci, chováš se hezky i ke mě.“ Pokud uvažujeme, že hrubé chování kluků souvisí se sexuálním naplňování v rámci skupinového škádlení, pak „hezké chování“ k holkám značí určitý posun, posun, kdy „i některé kluky už nebaví holky „bouchat“ či jinak 12 13

Tamtéž, s. 378 Tamtéž, s. 401

8

perverzně pošťuchovat, a jinak se k nim neznat.“ 14 Jde tedy o přátelštější chování k holkám, zároveň však také o chování, které postrádá onu sexualitu. A právě toto chování je v případě Petry označováno jako vhodné a žádoucí. Jedná se zde spíše o požadavek na přátelský vztah, kterého by pisatelka chtěla dosáhnout, nikoli však ještě o plnohodnotný vztah. To sexuální je zde potlačeno a „to dřívější“, čímž přátelský vztah beze sporu je, opět přivoláváno jako žádoucí. Je to snad jakési přechodové období mezi pubertálním skupinovým vyjadřováním sexuality a plnohodnotným vztahem, k jakému je třeba časem dospět? Neocitá se zde Petra na prahu, kdy ji již pubertální formy sexuality přestávají vyhovovat a propast, která ještě zbývá k prvním skutečným pokusům o navázání plnohodnotných partnerských vztahů, řeší regresí k již dříve používanému modelu vztahu mezi klukem a holkou? Dále se Petra přiznává k lásce. I to značí tento přechod. „Dívky.. by byly pro, aby se kluk nestyděl – ale přiznání lásky pro ně současně přešlo v čisté kamarádství bez erotických možností.“ 15 Gramaticky je zde pak toto přiznání ještě zdůrazněno vykřičníkem; o touze k vyslovení se tedy není pochyb. Za povšimnutí také stojí, že přesto, že Petra měla napsat pozvání na schůzku, žádné konkrétní pozvání se zde neobjevuje. Můžeme to tedy chápat tak, že již samotné pozvání je určitým přiznáním se. To pak potvrzuje i rozpačitost a stud dětí, když mají napsat pozvánku na schůzku. To je zřejmé i v případech záměrnému vyhnutí se napsání takového psaníčka. Pokud je totiž napsání psaníčka zatíženo vším, co souvisí s přiznáním své lásky veřejně, není divu, že se řada dětí aktivitě, s tak velkým dopadem v rámci dětské skupiny, vyhýbá. Psaníčka tedy mají svou specifickou funkci, která by jistě stála za další výzkum. Zde se však musíme spokojit pouze s komentářem k tomuto jevu. (f) Luboš V. „Anonim 2 Milá Natálko já jsem anonim a chtěl bych s tebou chodit a je mi 12 let a znáš mě určitě z čivic o zámečku a jezdím tam celý týden i o výkendech a vydíme se každý den a má tam koně a jmenujese Zarka. A Radim tam má stáje pro koně a má jich tam 9 ze Zarkou.“ Natálka je Lubošova spolužačka. Jde tedy o třídní lásku. Domnívám se, že můžeme tvrdit, že třídní láska, narozdíl od té mimoškolní, je vždy do určité míry zatížena třídním ovzduším, a to jak typickým šarivari, tak neexistencí prostoru pro její skutečné naplnění. Luboš však zmiňuje zámeček v Čivicích, dokonce zde toto místo používá jako kód pro určení toho, kdo je pisatelem psaníčka. Jakoby se tedy snažil vyhnout působení pravidel třídního klanu na jejich vztah. Současně však sám pravidla třídní lásky, která se stejně jako láska kurtoazní řídí pravidlem zákazu soulože, dodržuje. Zřejmé je to ve větě: „A Radim tam má stáje pro koně a má jich tam 9 ze Zarkou“. Postavou Radima je tedy zaručeno, že na to nedojde. Je zde tedy opět postavena reálná překážka, která by této zakázané činnosti zabránila, aniž bychom její nemožnost museli přiznat. Forma psaníčka vyznívá jako určitý kód. Podepsán je anonym a dále jsou zde indicie, které mají dát pisatelce při troše důvtipu odpověď na to, kdo se pod tímto anonymem skrývá. Je zde tedy použita hra. Hra tak, jak ji chápe G. Duby. Tedy naznačující model kurtoazní lásky. Toto opěvování či pohrávání si se slovy při psaní milostných psaníček se u dětí v tomto věku vyskytují poměrně často (narozdíl od strohých forem psaní pozvánek na schůzku u mladších dětí, viz. práce Analýza milostné korespondence – pozvání na schůzku u dětí 3. - 5. třídy základní školy). Proto bychom snad tuto skutečnost mohli brát jako důkaz podobnosti mezi dětskou třídní láskou a láskou kurtoazní. 14 15

Tamtéž, s. 378 Tamtéž, s. 378

9

Ani toto psaníčko není pozvánkou na schůzku, ale vyjádřením náklonnosti; zde poměrně rafinovaným hravým způsobem. Avšak je zde vyjádřen i přímý požadavek: „chtěl bych s tebou chodit“. Následuje pak krátké představení se s uvedením věku a zájmů tak, jak by se možná psalo v inzerátu do seznamky. Psaníčko tedy není použito pro pozvání na schůzku, ale opět pro vyjádření se, zde s přímým dotazem na chození. Je nutné připomenout, že chození v tomto věku je chápáno poněkud odlišně od toho, jak bychom to očekávali v plnohodnotném vztahu. Zde ono chození znamená spíše celkové milostné chování k partnerovi. To je odlišné od lásky jako pouhého citu, který je asexuální složkou a lásky ve smyslu samotné sexuality. „Láskou míníme prvotně celkové milostné chování k partnerovi, kterého jsme zde vždy našlo opačného pohlaví; chování vyjadřované slovy jako „mít“, „mít rád“, „zamilovat se“, někdy „chodit s“; „líbit se“ pak znamená první krok k této lásce.“ 16 (g) Jakub R. „Ahoj. Chtěl bych s tebou chodit, Moc se mi libis. Ja se stavim. Napiš mi tvoje číslo a email.“ Obdobně jako na předchozí psaníčko bychom poté nahlíželi na dopis Jakuba. Oslovení zde ani není nutné, jelikož psaníčko má zřejmě putovat přímo k adresované. Z toho lze usoudit, že jde pravděpodobně o Jakubovu spolužačku, které psaníčko jednoduše předá při hodině či o přestávce. Není snad tedy ani nutné použít nějakou třetí osobu, která by ho doručila. Tím se odkrývá jeho anonymita a dochází k určitému přímému přiznání se, odhalení svého citu. Obdobně jako v předchozím případě je zde vyjádřen přímý požadavek na chození. Doplněno větou: „Moc se mi líbíš“ pak znamená právě onen první krok k této lásce. „Ja se stavim“ je pak realizací psaného. Je také pravděpodobné, že tento pár se společně vídá jak ve škole, tak mimo ni, i když se o tom v psaníčku nemluví. Mohli bychom tedy odhadovat, že jde o přátelský vztah obou účastníků. Jako by se chtěl Jakub přesunout ze třídy, kde není pro realizaci lásky prostor, někam mimo, do „náhodných setkání mimo školu“, kde by kamarádská láska mohla přejít v lásku opravdovou. „ Ale pro tu už není s to najít pole, kde by se mohla uskutečnit: jedině jako náhodné setkání, třeba v parku..“ 17 Zdá se tedy, že právě toto náhodné setkání se Jakub snaží vyprovokovat. Věta: „Já se stavím“ napsána hned za vyjádřením náklonnosti odlehčuje řečené, uzavírá toto poměrně „těžké“ téma vyznání a snda znamená i jakési „mimochodem“, které Jakub potřebuje právě k postupu od lásky kamarádské k možnosti vytvoření pole pro přechod k lásce opravdové. V každém případě je zde požadavek na přesunutí lásky mimo školní prostředí, který je nezpochybnitelný. Tomu napovídá i žádost o telefon a email. Proč by jinak spolužáci, kteří se každý den setkávají ve třídě, potřebovali jinou komunikační formu, než je právě osobní setkání či dopis v rámci třídy? (h) Tonda P. „Čau. Nechtěla bys jít do kina?? Zejtra v 17:00 Platím já. Ps: platím já“ Ani Tonda neuvádí jméno adresátky. Můžeme tedy, stejně jako v předchozím případě, soudit, že pravděpodobně má dojít k přímému předání psaníčka, a tedy, že se s největší pravděpodobností jedná o spolužačku, nebo také o holku z vedlejší třídy. Tedy ani zde nemusí být pod psaníčkem podpis, jelikož případná anonymita bude předáním psaníčka odkryta. Možnost, že psaníčko bude posláno anonymně, tedy bez přímého předání (poslání psaníčka po spolužákovi či spolužačce, položení psaníčka na lavici atd.) je nepravděpodobná. Za prvé 16 17

Tamtéž, s. 369 Tamtéž, s. 375

10

by pravděpodobně příjemkyně psaníčka nešla na schůzku, aniž by věděla s kým. Ale i kdybychom připustili možnost žádoucnosti schůzky „na slepo“, forma Tondova psaníčka by se spíše podobala předchozímu psaníčku; tedy vložil by do něj něco hravého či zdůraznil, že se jedná o schůzku naslepo, alespoň podpisem „anonym“. Jako vhodné místo pro schůzku bylo opět zvoleno kino. To, jak jsme již popisovali výše, souvisí jak s určitou intimitou, tak zároveň s přítomností sociální kontroly, která je zde žádoucí. Gentlemanské „platím já“, které je zde uvedeno hned dvakrát, pak ukazuje, že Tonda ví, „co se sluší a patří“ ve společnosti ženy. Snad i tuší, že právě tato určitá „jemnost“ je od mužů očekávána a u dívek oceňována. „Tento názor je společný většině holek. Dál už jde ve svých nárocích Vendula, prosazující gentlemanství partnera a hlavně ony úžasné poetické rozhovory s ním..“ 18 Gentlemanství, stejně jako poezie, povídání si. To vše jsou podle mého názoru také určité formy zpěvu. Toto „něžné“ opěvování, které nás v modelu dvorské lásky stále provází (i když v té nejobecnější rovině opěvování pak musíme připustit i možnost sexu jako aktu, narozdíl od modelu dvorské lásky, kde k tomu nedochází, ba ani docházet nesmí). Otázkou však stále zůstává, proč je to právě model dvorské lásky, která určuje naše současné vztahy. Zde nenalezneme přímé vyznání své lásky i nabídky k chození. Je tedy pravděpodobné, že mezi Tondou a adresovanou dívkou je spíše přátelský vztah. Tonda se zde nezmiňuje ani o přítomnosti dalších lidí, což nás v tomto tvrzení může jen ujistit. Jelikož kde není sexuální náboj, není třeba ani kontroly. Toto pozvání, pokud vyloučíme možnost zvýšené stydlivosti či citlivosti Tondy, se poté blíží více realitě, než psaníčkům, která mají především jiný záměr, než je samotné uskutečnění schůzky. Svým způsobem je však toto psaníčko právě tím, po čem by zde dívky toužily – tedy po přátelském vztahu mezi klukem a holkou. Tonda by pak pravděpodobně byl označen za kluka, který se k holkám „chová hezky“. Sexualita je zde však na téměř nulové úrovni. Nejde tedy o opravdovou lásku, nýbrž o pouhé přátelství. (ch) Tom J. „Ahoj Martino. Byl bych moc rád, kdyby si se semnou sešla v Restauraci u Labe. Poslední dobou na tebe pořád myslím. Jestli můžeš tak mi odepiš na e-mail. S láskou Tom.“ Tom píše Martině, která opět není jeho spolužačkou, ani žákyní stejné školy, jakou Tom navštěvuje. Martina tedy může být pro Toma v pozici idolu, ke kterému vzhlíží, nebo se jedná o lásku k holce „z okolí“. Ta je poté z hlediska popularity v obdobné pozici jako třídní idol ženského pohlaví. Jejich případný vztah však nebude zatížen třídním ovzduším, tedy ani skandalizací jejich lásky, ani skupinovým škádlením a „očistami“ uvnitř třídního klanu. Schůzka se má uskutečnit v restauraci. To je celkem pochopitelné pokud uvažujeme, že jde o milostnou schůzku (psaníčko obsahuje větu „poslední dobou na tebe pořád myslím“). Toto místo pak zaručuje zcela zřejmou sociální kontrolu. Právě ta je vyhledávaná. Pokud nyní udělám krátkou odbočku od tohoto psaníčka a vzpomenu na slova chlapce při uskutečňovaných rozhovorech, pak „klidnější holku by vzal třeba do kina a divočejší třeba někam do restaurace“. I z toho je tedy zřejmé, že čím „divočejší“, a tím pádem - co se týká rizika vstoupení do sexuálního styku - nebezpečnější, schůzka je očekávána, tím větší sociální kontroly budou vyhledávány. Opět zde tedy můžeme naleznout onu obavu ze sexu, a tím potvrdit tvrzení, že milostné vztahy jsou v tomto období zatíženy zákazem sexu, onou obavou z něj, kdy je třeba naleznout důvod, reálnou příčinu, překážku, kterou bychom si sami postavili do cesty, aby k něčemu takovému jako je sex, nedošlo.

18

Tamtéž, s. 375

11

Ve slovech „poslední dobou na tebe stále myslím“ opět spatřuji toužebnost, která mě vede k písňové formě psaníčka. Je to až skoro fráze, která je u těchto dětí používána. Ta jako by byla onou písní trubadúrů na královských dvorech. Odpověď na email situuje tuto lásku mimo třídu, dokonce i mimo milostná psaníčka, která jsou s prostředím a atmosférou třídy spojená. Jde tedy o žádost na oddělení sféry soukromé, ve které je hledám prostor pro opravdovou lásku od sféry veřejné, spojované se sexualitou. „Dělení na soukromé chování a na veřejnou sexualitu je zde naprosto zásadní: určuje a vyjadřuje daný stav vývoje psychosexuality.“ 19 (i) David M. „Dopis, Ahoj Káťo jak se máš? Šla bys dnes ve 12:00 hodin do pizzerie na Perštýnské náměstí sraz u pizzerie tak se měj Tvůj David AHOJ“ Davidova vyvolená Káťa je holkou z vyššího ročníku. To je trochu neobvyklé, jelikož v rámci popularity se mimo třídu objevují volby od starších kluků k mladším holkám či od mladších holek ke starším klukům. Tato volba pak tedy tvoří výjimku z této zákonitosti. Vzhledem k neobvyklosti této volby by se tedy nabízela otázka, zda to není právě proto, že je Káťa „vyšším zbožňovaným idolem“, tedy zde konkrétně ženským idolem celé školy. Možná se však také jedná pouze o prolnutí náležitosti do jedné školy a Katčiny role kamarádky „z okolí“. Pozvánka poté opět směřuje na veřejné místo. I polední čas zde nasvědčuje potřebě zachování plné sociální kontroly nad touto schůzkou. V Davidově psaníčku je to však ještě umocněno; schůzka se má uskutečnit na nejrušnějším místě ve městě, tedy na náměstí. I samotný sraz je u pizzerie, tedy nepadl zde návrh, že by se mohli sejít na jiném místě, které by nebylo pod tak velkou kontrolou, či že by Katku dokonce mohl vyzvednout doma. Vše, čeho by se David mohl obávat, je tedy dokonale zažehnáno. To snad otevírá prostor pro možnost schůzky ve dvou, i jinde a jinak, než pod kontrolou třídního kolektivu. Zdvořilostní „jak se máš“ a podpis „Tvůj David“ jakoby pak bylo alespoň malým příslibem, že nepůjde pouze o přátelskou schůzku – alespoň v pojetí obou zúčastněných. Reálně se pak jedná právě o přátelské setkání, jelikož se má schůzka uskutečnit ve dvou, tedy mimo skupinu, bez přítomnosti dalších puberťáků, kteří by sem mohli zavádět prvky skupinových sex obsahujících her. 3.1.2. Shrnutí analýz psaníček žáků 6. třídy V oblasti analýz vzájemného vztahu mezi adresátem a adresovaným můžeme naleznout následující vzorce vztahů: (a) lásku k třídnímu idolu, (b) obdobnou lásku k idolu vedlejší třídy, (c) lásku ke spolužákovi, který není idolem třídy (d) lásku k vrstevníkovi z vedlejší třídy, (e) obdobnou lásku ke „klukovi z okolí“, (d) lásku ke klukovi „z vyššího ročníku“ a (e) lásku k „vyššímu“ zbožňovanému idolu, zde v podobě idolu celé školy (nikoli tedy v podobě pop-star). Spektrum vztahů je tedy poměrně rozmanité. Přesto je možné vytvořit jakési podskupiny, které jsou spojeny určitými charakteristikami. Tedy, zatímco láska ke všem idolům je charakterizována především nedostupností idolu, jeho možností patřit „všem“ a zároveň „nikomu“ a s tím související existencí fan-klubů idolu, který u účastníků evokuje spíše solidaritu, než rivalitu; „mimo-idolová“ skupina, tedy láska ke spolužákovi, vrstevníkovi z vedlejší třídy, či ke klukovi z okolí, je poté jiného rázu. Je nutné připomenout, že láska uvnitř třídy je vždy určitým charakteristickým způsobem ovlivněna, a to právě proto, 19

Tamtéž, s. 371

12

že „třída je opravdu zvláštním uzavřeným klanem, odkud pro jedince jako by nebylo úniku..“ 20 Na pomezí poté stojí role kluka z vyššího ročníku, který může spadat buď do podskupiny lásky mimo-idolové, nebo i do skupiny idolů, a to právě (a pouze?) tím, že je starší. Místo, které je pro schůzku voleno, není příliš odlišné od míst, které volily děti ve 3. až 5. třídách. Stále je zde ve většině případů zmiňované kino, lesní párty s přáteli či restaurace; nově se zde pak objevuje pojetí psaníčka coby vyznání bez uvedení konkrétního místa pro setkání. Avšak i v případě typických míst zde k určité změně dochází. Na jedné straně zde totiž stojí určitá intimita, požadavek na soukromí páru, touha přesunout vztah mimo školní půdu a naleznout tak pro něj prostor pro posun od přátelství k lásce, i když paradoxně právě mimo třídní skupinu k tomuto přechodu v tomto věku nikdy nedojde a chování o samotě je svou absencí sexuálního více méně kamarádství – tedy nedochází zde k žádnému přechodu k „vyšší“ formě vztahu. Na druhé straně jsou tato místa vybírána právě kvůli své legalitě intimity sociálními kontrolami veřejných míst, které jsou zárukou toho, že zde k ničemu nedojde. V případě přítomnosti dalších lidí na schůzce se podle mého názoru jedná o jakýsi duální charakter schůzky – ti druzí zde představují jednak kontrolu nad situací, tedy záruku, že nedojde k aktu, který je zakázaný, děsivý a vyjadřovaný jako „sprostý“; na druhé straně vytvářejí prostor pro otevření sexuality, která zde zatím může probíhat vždy pouze ve skupině, nikoli intimně v páru. Forma psaníček v pojetí, v jakém jsem ho vyhodnocovala dříve, zde již není možná, jelikož se rozpadá na mnoho individuálních stylů. Z lingvistického hlediska zajisté roste dokonalost a ladnost. Zajímavější je však moment odrážející záměr pisatelů. Psaníčka jsou zde nově použita k vyjádření se, k přiznání se k lásce, tedy nejsou pozvánkou na schůzku, nýbrž prostředníkem k tomuto vyznání. Často v nich můžeme naleznout, (jak jsem mnohokrát zmiňovala při samotných analýzách), písňovost, opěvování, a to jak v podobě používání až téměř frází typu „pořád na tebe myslím“, „ve dne v noci se mi o tobě zdá“, „nemůžu na tebe přestat myslet“, tak vědomou záměnou tvrdých a měkkých „i/y“ (případ Any Z.), nebo pohráváním si s identitou a skládáním indicií k odhalení anonymního adresáta (případ Luboše V.). Domnívám se, že je možné tvrdit, že tato písňovost potvrzuje myšlenku podobnosti dvorské kurtoazní lásky, právě díky podobnosti zpěvů trubadúrů používaných k dobývání, svádění své Paní, k vyjadřování touhy s pojetím dětské lásky v tomto věku. Tato písňovost je v psaníčkách velice často používána, je dokonce rozšířena i na druhé pohlaví, tedy, že i dívky používají tuto formu v psaníčkách, které adresují klukům. Z tohoto krátkého shrnutí je pak snad zřejmé i to, že i ověřovaná hypotéza, která mluví o tom, že v tomto věku probíhá uvnitř třídy jakási hra „jejíž podstatou je vytvořit překážky, které by učinily nemožnost soulože objektivní“ 21 , je platná. 3.2. Žáci 9. třídy 3.2.1. Analýzy psaníček žáků 9. třídy (a) Filip Moravec „Milá neznámá Píšu ti, protože po tobě koukám již delší dobu. Tímto dopisem bych ti chtěl dát najevo, že se mi líbíš. Několik dnů se o tebe zajímám a zjistil jsem, že jsi hodná dívka. Zvu tě tedy do kavárny. Filip“ 20 21

Tamtéž, s. 370 Tamtéž, s. 401

13

Filip píše své „neznámé“. Již to nám naznačuje, že nejde o spolužačku, ba ani o někoho, s kým se denně vídá. Pravděpodobně je jeho neznámá dívkou, se kterou se setkává mimo školní pole, tedy – dle mého dosavadního schématu - lásku k dívce z okolí. Otevírá se zde však nově i možnost, že se oba aktéři prozatím pouze potkávají, spíše než setkávají. Pak by šlo skutečně o „neznámou“, ke které Filip zahořel láskou. Pro tuto skutečnost bychom pak měli uvažovat novou kategorii vzájemných vztahů. Zřejmá je zde pak i podoba s dvorským modelem lásky, a to právě na počátku opěvování Paní, kdy prozatím došlo pouze k (vzájemné?) výměně pohledů a vzbuzení zájmu, který vedl k dalšímu pátrání ve slovech: „několik dnů se o tebe zajímám a zjistil jsem, že jsi hodná dívka“. Období několika dní, jako dostatečných pro zvážení toho, zda je dotyčná hodnou dívkou, pak odpovídá věku pisatele. Tedy, ono párování se ve třídě a zde již i mimo ni a současné časté střídání partnerů, předpoklad, že „nikdo (až na pár výjimek) nezůstane dlouho sám“ 22 , je výrazem ještě stále trvajícího neuspokojení, i když zde již spíše „hledání“, které jako by bylo o krok vpřed. Je však také možné, že jeho neznámá existuje zatím pouze v jeho mysli a celé psaníčko je pak spíše důkazem o snové povaze kurtoazní lásky tak, jak o ní mluví G. Duby. Svou neznámou zde zve kavárny, tedy na veřejné místo. Tedy stále jsou zde zapotřebí sociální kontroly. Kavárna však je určitým nepatrným posunem. „Děti“ chodí do cukrárny, do kina, na jídlo – kavárna již v sobě zahrnuje jakousi noblesu, náznak „chat noir“, který přísluší až „staršímu věku“. Stejně tak lingvisticky, kdy je kavárna spojována s pitím kávy, tedy nikoli „dětského“ nápoje. Vyjádření sexuálního zde nenacházíme. Tedy alespoň ne v přímém vyjádření, ani v přítomnosti druhých osob, coby možnosti pro uskutečňování her se sexuálním podtextem. Avšak pokud jsme již překlenuli období pubertálního vyjadřování sexuality a máme namířeno do „vyšších“ forem, kde „vystupuje výkon milostného aktu nejen jako zakázaný, ale časem i povinný“ 23 , zdá se být pozvání do kavárny jako vhodný první krok, a to s odkazem na dospělé chování, kdy než dojde na věc, musí předcházet určité namlouvání, vábení, jakási „sociální předehra“. V psaníčku se dále objevuje nepřímý požadavek na „hodnou dívku“, zde však ne jako požadavek dívky na chování chlapce, ale obráceně. Je snad hodná dívka prototypem pro pozdější dobrý partnerský vztah? Nebo jsou v tomto věku dívky v sexualitě o tolik napřed, že se jejich rychlejší dospívání do opravdové sexuality zdá být chlapcům příliš rychlé, hrubé a stále ještě děsivé; v postavě hodné dívky pak snad vyjadřují méně sexuálně výrazný objekt. Určitá písňová forma psaníčka se objevuje i zde: „Píšu ti, protože po tobě koukám již delší dobu“ nebo.“ Tímto dopisem bych ti chtěl dát najevo, že se mi líbíš.“, které nejsou totožné s běžnou mluvou deváťáka. To pak opět mluví pro dvornost a zpěvy trubadúrské. Psaníčko zde pak plní dvojí funkci. Jednak slouží k vyznání, k vyslovení se, přiznání se ke své lásce, jednak je i skutečnou pozvánkou na schůzku. Obě funkce psaníčka, které se odděleně objevují i u žáků 6. třídy, jsou zde propojeny. (b) Žaneta T. „Milý Viktore, Po našem posledním setkání na Tebe neustále myslím. Byla bych velmi ráda, kdybych Tě mohla opět spatřit. Tímto bych Tě chtěla pozvat na další schůzku ve dvou. Na samém místě jako posledně. S pozdravem Viktorka“ Žaneta píše své vyznání Viktorovi. Ten je pravděpodobně opět klukem z okolí. Kdyby jeho jméno figurovalo na třídním soupisu, bylo by možné říci, že jsou ve vztahu spolužáků, kteří již uskutečnili schůzku mimo školní pole. Ale není tomu tak. Viktor nenavštěvuje 22 23

Tamtéž, s. 369 Tamtéž, s. 402

14

stejnou třídu, ani stejnou školu jako Žaneta. V tomto případě nepůjde pravděpodobně ani o náhodné střetnutí se, dle Žanetiných slov již nejméně jedna schůzka proběhla. Zdá se pravděpodobné, že jejich „poslední setkání“ již bylo setkáním ve dvou, jelikož je Viktor zván na „další schůzku ve dvou“, dokonce „na samém místě jako posledně.“ Zde již tedy nějaký vztah probíhá. Setkání na „samém místě jako posledně“ evokuje představu tajného místa, kde se „oba milenci“ scházejí. Předpokládáme, že jde o místo neveřejné, i když tento předpoklad nemůžeme zcela doložit. To pak nejspíš situuje schůzku mimo sociální kontroly i mimo kontroly třídního kolektivu. Jde zde tedy o určitý posun, jako by zde možnost sexu již nebyla zakázaná. Je třeba dodat, že pisatelkou je dívka, která by dle zdravého psychosexuálního vývoje v tomto věku měla být, na rozdíl od chlapců, již na prahu samotného dospívání. Možná právě to je důvodem, proč není třeba stavět do cesty k naplňování lásky překážky. (Druhou otázkou pak je, zda by na schůzce skutečně k něčemu došlo, nebo zda jde zatím pouze o převzetí odpovědnosti za své chování v této situaci). Žaneta by zde tedy byla v dominantní pozici vůči Viktorovi, tou, co vztah „vede“. Jasně formulován je zde požadavek na schůzku ve dvou. Samota ve dvou se pak vždy odehrává mimo třídu, mimo školní prostředí vůbec. A opět zde budeme nacházet onu písňovost v toužení mladé slečny po přítomnosti jejího milého. Tato touha být s druhým, žádost jeho přítomnosti pak poukazuje na pojetí lásky v její druhé formě, tedy ve formě čistého, pouhého citu, který je asexuální složkou milostného chování. Tento cit je v tomto věku zdůrazňován (a vyžadován) především dívkami. Žaneta se na konci psaníčka podepisuje jako Viktorka. To má snad značit touhu splynout se svým milým, přiblížit se mu, sjednotit se s ním. Toto „blouznění“, snění, ve spojení s frázemi: „Po našem posledním setkání na Tebe neustále myslím“ a „..kdybych Tě mohla opět spatřit“ pak jakoby dělá dojem snění. Snění tak typické pro dospívající. A není právě dvorská láska, tak, jak ji chápe G. Duby, sněním? (c) Hanka B. „Milý Bohouši Chtěla bych Ti něco důležitého říct! A proto Ti posílám tento dopis. Moc ráda bych tě opět viděla. Pokud se Ti to hodí, tak 1.5.2007 na našem místě. Budu na tebe čekat. S láskou Hanička“ Téměř analogické je pak psaníčko Hanky B. Nejen, že pisatel je ve stejné pozici, jako byl v případě Žanety Viktor, nýbrž i volba místa je stejná. Přesto, že se v psaníčku nemluví přímo o realizaci další schůzky, věta: „Moc ráda bych tě opět viděla“ nám napovídá, že jejich vzájemné setkání nebude premiérou. I existence „jejich místa“ značí, že zde již něco probíhá. S Bohoušem se tedy pravděpodobně schází už delší dobu (tedy alespoň v relacích trvání vztahů na ZŠ), k samotnému vyznání své lásky však pravděpodobně zatím nedošlo, což lze doložit větou: „Chtěla bych Ti něco důležitýho říct“. Výběr místa je zde specifický, dokonce řekla bych do jisté míry intimní. Má snad naznačovat jejich blízkost. Takové „jejich místo“ může být stejně tak veřejným místem, jako místem zcela soukromým, až tajným. Otevírá se zde tedy alespoň možnost pro naplňování lásky. Není to však řečeno explicitně. A právě proto, že nevíme, o jaké místo se jedná, zůstávají zde vždy pootevřená zadní vrátka návratu do míst s překážkami k naplnění lásky, zde v podobě sociální kontroly. Ale je sex opravdu stále vnímán jako zakázaný? Zdá se, že Hanka je již schopna celou situaci schůzky, se všemi jejími sexuálními riziky, kontrolovat sama. Snad proto, že je třeba převzít odpovědnost za své chování v „sexuálně rizikových situacích“, jako nutná podmínka k budoucí sexuální povinnosti.

15

Psaníčko je tedy použito, kromě samotného pozvání na schůzku, také jako „předstupeň“ vyznání se. Hanka se v psaníčku nevyslovuje, avšak věta: „Chtěla bych Ti něco důležitého říct!“ jasně naznačuje, že půjde právě o vyznání a ne o jinou třeba reálně důležitější věc. K formě psaníčka, kromě jejího účelu, který jsem rozebrala v předchozím odstavci, by bylo dobré podotknout, že písňovost je i zde nepopiratelná, i když lingvisticky obsahuje méně básnických výrazů a více se blíží mluvě deváťáka. Ovšem milostné obraty jako: „Budu na tebe čekat“, „s láskou“, „moc ráda bych tě viděla“, jsou důkazem toho, že adresovanému mají napovědět, o jaký typ schůzky se jedná, tedy i to, že pisatelka má o Bohouše zájem, touží ho „opět vidět“. (d) Pepa T. „Drahá Pavlíno Doufám, že se máš dobře, a že se budeš mít ještě líp. Chtěl bych tě tímto dopisem pozvat na společnou večeři a možná i ještě víc. Jestli by to šlo, tak bychom se sešli 5.5.2007 ve 20:00 v Restauraci U Zelené pizzi. Tvůj Pepa“ Pepa adresuje svoje psaníčko spolužačce Pavlíně. Pavlína je pak ženskou idolkou třídy, jelikož její jméno se v psaníčkách objevuje ještě mnohokrát. Pepa však vystupuje celkem sebevědomě, bez obav z odmítnutí. Také se nezdá pravděpodobné, že by patřil do Pavlíny fan-klubu, ve kterém by vládla určitá solidarita mezi fanoušky, zve ji totiž „na společnou večeři a možná i ještě víc“, tedy tam, kde nemají být přítomni další lidé. Pavlínu zve do „Restaurace U Zelené pizzy“, tedy na veřejné místo. Zároveň však navrhuje i jakési možné pokračování v soukromí ve slovech: „ a možná i ještě víc“. Večeře na veřejném místě je stále zárukou, že k ničemu zakázanému nedojde. A i otevřená zadní dvířka slovem „možná“ naznačují, že zde stále panuje jakási obava ze sexuálního naplnění lásky. To pak přesně odpovídá hypotéze, kdy dospívající v tomto věku stále cítí sex jako zakázaný, ale také již jako časem povinný. Právě větu: „možná i ještě víc“ je pak možné chápat jako výhled do budoucnosti, jako uvědomování si nutnosti v budoucnu splnit tuto povinnost. Zároveň však není pochyb o tom, že společná večeře bude probíhat v soukromí, bez přítomnosti dalších osob a zcela jasně mimo školní prostředí. Určitá nadvláda třídního ovzduší nad milostnými vztahy je v tomto psaníčku zcela vyloučená, dokonce neuvažovaná. I náznak možnosti sexu, i když zde prozatím jen do budoucna, je zcela oddělen od třídního prostředí. Jakoby tedy skupinové sexuální řádění již tomuto věku nepříslušelo, bylo ještě daleko sprostší, než ona sexualita, na kterou se dospívající připravuje. Ve formě tohoto psaníčka nacházíme pouze málo znaků zpěvné formy. Zde se tedy určitá písňovost psaníčka poněkud vytrácí, i když oslovení „drahá Pavlíno“ a podpis „Tvůj Pepa“ toto nízké skóre vylepšují. Psaníčko také není použito k přímému vyjádření náklonnosti, či k vyznání, přiznání se k lásce. Nacházíme zde pouze jeden účel psaníčka, a to skutečné pozvání na schůzku. Vyjádřením: „Doufám, že se máš dobře, a že se budeš mít ještě líp.“ však naznačuje touhu po vydařené schůzce. V tomto zájmu je tedy patrný i jiný záměr, než pouze splnění úkolu napsat pozvání na schůzku. Datum 5.5. a večerní čas pak dokresluje touhu po dokonalosti, či určité noblese této schůzky. To, že tedy nejde o pouhé přátelské setkání je, mimo jiné, vyjádřeno právě i tímto „plánováním dobré schůzky“. (e) Šárka M. „Ahoj Neznám tvé jméno, ale už delší dobu tě potkávám ve městě. Nevím jestli sis mě všimnul, ale ty se mi zdáš celkem fajn. Chceš vědět kdo jsem? Přijď dnes v 14:00 k zámku. Tvá neznámá“

16

Větou: „Neznám tvé jméno“ v psaníčku Šárka sama napovídá jaký je její vztah s adresátem. Blíže ho pak určuje větou „už delší dobu tě potkávám ve městě“. Není zde tedy vztah spolužáků, ani jiný vztah náležící do školní sféry. Tento posun „od školy“ při volbě adresáta je u žáků 9. třídy zřejmý. Jejich letmé setkávání, aniž by Šárka vůbec věděla, zda si jí dotyčný všimnul; zde existuje určitá analogie s láskou k idolu, zde spíše až idolu typu popstar. Ani Šárka neví, zda je jediná, kdo se o tohoto chlapce zajímá, a ani se to nezdá být důležité. Její láska jakoby přechází v platonickou, bez požadavků na její naplnění. Je to snad proto, že některé děti i někteří dospělí musíme stále uctívat nějaký numinózní idol, jako musíme být stále zamilováni nebo někomu patřit.“ 24 Jakoby toto toužení bylo dostačující, uspokojující. A to i z důvodu, že není prakticky proveditelné poslat psaníčko někomu, koho pouze potkávám; to snad jen s náhlou aktivitou, kdy by bylo psaníčko předáno přímo do rukou adresáta – to by pak však již znamenalo odkrytí své identity, což jak soudím z podpisu „tvá neznámá“, není pro Šárku žádoucí. Je třeba připustit i variantu hravého předání s možným nezdarem, například položení psaníčka do místa, kde dotyčný chodí. Pak by nejspíš Šárka čekala, zda si psaníčka povšimne, či nepovšimne. Avšak i tento risk, počítáme-li i nezdar z toho, že onen neznámý nemusí poznat, že psaníčko je skutečně adresováno jemu, otevírá spíše brány Platonii, než skutečnému počátku vztahu. Toto toužení, či jak zde nazývám Platonie, je pak podobiznou trubadúrského opěvování k více či méně nedosažitelné Paní. Schůzka – pokud by se tedy vůbec uskutečnila – má proběhnout u zámku. U zámku, tedy nikoli na zámku, zdá se tedy pravděpodobnější, že jde o tajná zámecká zákoutí, podzámčí. Tedy objevuje se zde snaha, být pryč z viditelných míst. Dalo by se to nazvat i jakousi touhou po tajemnosti, či přímo po soukromí? Ve volbě místa je u této pisatelky opět viditelná zbytečnost kladení si překážek k naplnění lásky. Toto naplňování již není třeba kontrolovat z vnějšku, stačí, když je kontrola v rukou zúčastněných. Je však zřejmé, že už samotná obtížnost uskutečnění schůzky je jakousi překážkou k možnému naplňování, ovšem ve formě ztížení, zde již tedy nikoli ve formě vyloučení. Šárka si tedy toto dosažení ztěžuje, avšak již ne tak moc, aby v případě shody dobrých náhod nebylo přeci jen něco možného. Zdá se tedy, že jde o přesun „překážkovosti“ z vnější kontroly, která je absolutní, do překážek vnitřních až nahodilých, které jsou vůlí aktérů změnitelné, tedy jedná se zde o jakousi podobu řízení s odvoláním na vlastní odpovědnost. Koneckonců pak i forma psaníčka, která je díky své tajemnosti: „můj neznámý“, „tvá neznámá“, „chceš vědět, kdo jsem?“ je, stejně jako v případě Luboše V. v 6.třídě, určitým kódem vedoucím k hravosti. To nás poté opět vede k podobnosti mezi láskou kurtoazní a podobou dětské lásky. Ta tedy nemizí ani v tomto věku. Ve formě pohrávání si se slovy, či přímo se slohem psaníčka, je poté stejná, jako u dětí v 6. třídě. Ono „svádění“, dobývání prostřednictvím psaníčka je tedy stále živé. (f) Pavel K. „Drahá Pavlíno Chtěl bych tě tímto dopisem pozvat dne 15.5.2753 na večeři při svíčkách a možná ještě někam, to už záleží na tobě. Sejdeme se u fontány na náměstí republiky, byl bych moc rád kdybys přišla a doufám že se nám bude odpoledne a večer strávený spolu bude líbit. Sejdeme se ve 5 hodiny. Tvůj Pavel“ Pavel zve také spolužačku Pavlínu. Pavlína je, jak jsem již zmiňovala výše, ženskou idolkou třídy. Stejně tak jako v případě Pepy zde nenalezneme strach z odmítnutí či 24

Tamtéž, s. 369

17

solidárnost s jejím fan-klubem, který by se kolem její postavy měl vytvořit. Je zde ale určitá podřízenost Pavla vůči Pavlíně vyjádřená slovy „..a možná ještě někam, to už záleží na tobě“. K Pavlíně tedy určitým způsobem vzhlíží. Není však „jedním z řady“, jako bychom to v takovém případě očekávali. Tedy alespoň se necítí být, a to je rozhodující. Je to snad tím, že ona solidarita mezi fanoušky už je jen v rovině pop-star, nikoli tedy v „reálném“ životě, v tomto případě ve třídě? Zde již nastupuje naopak určitá bojovnost, soupeření s „dalšími nápadníky“, snaha být tím, který bude Pavlínou zvolen. Pavlínu poté zve na večeři při svíčkách a možná ještě někam. Obecnější pojmenování „večeře při svíčkách“, bez bližšího určení, zda půjde o večeři na veřejném místě, či v soukromí, otevírá prostor pro další úvahu. Sraz „u fontány na náměstí republiky“, tedy na nejen veřejném, ale i frekventovaném místě, jako by zůstával zárukou toho, že ještě k ničemu dojít nemusí. Zárukou, která však stojí již jen na počátku schůzky, není tedy ústřední. Důležité však je, že zde není vyřčena podmínka veřejnosti. Spíše se tedy tato pozvánka jeví jako prosta překážek vedoucích k naplnění lásky. To pak naznačuje i ve slovech: „možná ještě někam, to už záleží na tobě“, kdy zachází ještě dál, avšak odpovědnost za celou situaci přenáší na Pavlínu. Pavel jakoby se nebál vstoupit do vztahu i s jeho sexuálním naplněním. Zároveň však celá situace bude „jištěna“ ze strany Pavlíny, tedy alespoň to Pavel očekává. Pavel tedy nachází jinou překážku ke skutečnému naplnění lásky, tedy tu, že Pavlína tento posun odmítne. Je zde tedy opět postavena překážka, která však není tak přímá a neprostupná, tedy nevylučuje, že k něčemu dojde. Mohli bychom tedy mluvit o jiném charakteru této překážky, kde již nejde o absolutní nemožnost sexu, ale „prozatímní“, ovládanou vůlí obou účastníků. I to je snad důkazem toho, že v chápání deváťáků je sexuální akt časem povinný. „Písňovost“ psaníčka, která se během mé práce stala téměř novým termínem, zde není příliš silná. Alespoň ne v jeho formě. Obsah psaníčka vede pouze k uskutečnění schůzky, lingvistické ani stylistické výrazy naznačující písňovost zde již tedy nenacházíme. V tomto případě se tento znak vytratil a pisatel „svádí“ svou milou bez tohoto opěvování. (g) Ansy B. „Drahý Sašo, Protože je květen, lásky čas, rozhodla jsme se Ti napsat pravdu o svých citech, co k tobě chovám. Od včerejšího večera, když jsme byli s kámošema v kině, na Tebe neustále myslím. A tak se Tě ptám tímto způsobem, protože bych osobně při našem setkání ze sebe nevydala ani hlásku, jestli bychom se zítra nesešli někde o samotě, bez kámošů. Dej mi co nejdříve vědět, třeba mi napiš SMS. Tvá milující Ansy“ Saša je pravděpodobně Ansy kamarád z party. Ta je pak složená jak z jejích spolužáků, tak i z kamarádů jejich kamarádů. Mohli bychom zde tedy uvažovat určitý vliv třídního prostředí, ale přeneseném z třídního klanu někam ven, do volnější atmosféry. I parta má zajisté své typické charakteristiky, které vztah páru ovlivňují. To však není pro naše psaníčko důležité, jelikož v něm Ansy jasně vyslovuje přání pro schůzku „o samotě“. Kino s partou tedy bylo pouze odrazovým můstkem, startovní pozicí; případný začátek vztahu musí být, dle jejích slov, situován do soukromí. Jejich první schůzka, přesto, že se pravděpodobně oba aktéři vídají v rámci party již delší dobu, byla právě “s kámošema v kině”, což je nutně spjato s přítomností překážky k sexuálnímu naplnění vztahu. Ale to se již zdá být nevyhovujícím, další schůzka už má proběhnout “bez kámošů”. Překážka je tedy tímto způsobem odstraněna, dokonce samota ve dvou zde vystupuje jako žádoucí. Chování o samotě již nemusí být asexuální, jako v případě šesťáků.

18

Ansy ve svém psaníčku vyjadřuje lásku, zamilovanost toužení. Její zamilovanost je pak tak velká, že ji i svazuje ve vyjádření se. Jde tedy snad o jakousi racionalizaci k dokázání velikosti této lásky, jelikož právě zamilovanost se zdá být podmínkou pro opravdovou lásku. Stejně tak důvod jejího vyjádření se: “protože je květen, lásky čas” je touto racionalizací. Vše tedy musí mít důvod, aby byla láska potvrzena jako opravdová, tedy nikoli jako “láska kamarádská, šprýmařská nebo falešná.” 25 Věty: “Protože je květen, lásky čas, rozhodla jsme se Ti napsat pravdu o svých citech, co k tobě chovám.“, „Od včerejšího večera... na Tebe neustále myslím.“, „protože bych osobně při našem setkání ze sebe nevydala ani hlásku“, ale i „Tvá milující Ansy“ jsou zde důkazem toho, že „sloupec poezie, opěvující Paní“ 26 (v našem případě přeneseno na kluka jako Pána), tedy to, co já nazývám oním „opěvováním“, je stále přítomné. (h) Matouš I. „Milá Pájo, Jak se máš? Píšu tenhle dopis proto, abych tě pozval na schůzku. Třeba v Pátek 11.5, v 17:00 hodin v hospodě pod Tribunou. Doufám, že přijdeš, Tvůj milovaný a jediný Matouš“ Matouš také adresuje své psaníčko ženské třídní idolce, Pavlíně. Stejně jako u psaníček předchozích kluků však také neuvažuje solidaritu s ostatními nápadníky, fan-klub kolem Pavlíny se tedy netvoří. Naopak, ve slovech „píšu tenhle dopis proto, abych tě pozval na schůzku“ jako by značí, že „táhne do bitvy“. Pokud Pavlína pozvání přijme, je to pak snad jakousi zárukou toho, že bude jediným vyvoleným, tedy, že Pavlína bude patřit jemu, nikoli již všem. Nejistota vyjádřená ve slovech: „doufám, že přijdeš“ je pak snad důkazem vědomí, že není jediným nápadníkem, ale že je odhodlán o Pavlíninu přízeň bojovat. Slova: „Tvůj milovaný a jediný Matouš“ jsou pak také vyjádřením jeho přání, aby právě on byl vyvoleným a Pavlína již nepatřila i ostatním. Spojení „milovaný a jediný“ pak krásně ukazuje spojení výlučností a zamilovaností, který pak spolu s požadavkem na trvalost, má být podmínkou pro opravdovou lásku. Pavlínu pak zve do hospody pod tribunou, na veřejné místo. To není překvapující vzhledem k tomu, že se jedná o chlapce, kteří v tomto věku (snad kromě Pavla, který přenesl veškerou odpovědnost za to, co se na schůzce uskuteční a co ne, na Pavlínu) hledají překážky pro skutečné naplnění lásky právě v sociálních kontrolách veřejnosti. Hospoda pak není spojená ani s žádnou noblesou, která by i přesto, že jde o veřejné místo, značila nějaký posun ve smyslu přiblížení se dospělému pojímání a zejména prožívání vztahu, tedy i s jeho sexuální složkou. Forma psaníčka je pak spíše dopisem s prvky proslovu než milostným psaníčkem sloužícím k dobývání. Jedinou milostnou frázi můžeme naleznout v podpisu: „Tvůj milovaný a jediný Matouš.“ (ch) Martin S. „Milá Pavlíno Píšuti, protože už delší dobu k tobě pociťuji víc, než jen přátelství. Chtěl bych tě pozvat na večeři v zámecké zahradě. Sejdeme se tam dnes v 18:00 hod. Těším se na tebe M. Sobota“ Další psaníčko adresované Pavlíně je pak od Martina. To je známkou faktu, že Pavlína je opravdu žádanou dívkou ve třídě. Bylo by jistě zajímavé sledovat chování Pavlíny v rámci 25 26

Šmardová v Kučera, str. 374 Kučera M.: Formy citů - Lacanovská teorie, Pražská skupina školní etnografie, Karolinum, Praha 2008, s. 393

19

třídy, zda jde spíše o nenápadnou „slušnou“ dívku, či zda se jedná právě o „dračici“ účastnící se třídních skupinových sexuálních her (i když je otázkou, zda v tomto věku stále probíhají). To nám však pouhá analýza psaníček zodpovědět nemůže. Vraťme se tedy k jejich vzájemnému vztahu. Ze slov „už delší dobu k tobě pociťuji víc, než jen přátelství“ můžeme usoudit, že do této chvíle byl mezi nimi přátelský vztah. Nyní se však Martin vyznává ze své „hlubší“ lásky k Pavlíně. „Víc, než jen přátelství“, to je požadavek a zároveň podmínka pro opravdovou lásku. Martin zde tedy také rozumově zdůvodňuje, proč psaníčko píše, racionalizuje. Touto racionalizací pak legalizuje svůj požadavek na schůzku. Je-li přeci zamilován – vyjádřeno slovy: „pociťuji víc, než přátelství“ – je důvodné schůzku uskutečnit. Pozvánka na večeři v zámecké zahradě je dvojznačná. Stojí totiž na pomezí mezi místem veřejným a zámeckým zákoutím v zahradě. Pokud připustíme následující schematickou a jistě zjednodušenou rovnici: veřejné místo = dostatečná překážka pro neuskutečnění sexu, místo o samotě = bez sociální kontroly, tedy bez překážky k uskutečnění sexu; pak je v tomto psaníčku určitý rozpor. Ten si vysvětluji stálým strachem ze skutečné realizace sexuálního aktu, zároveň však již jako posun v chápání nemožnosti jeho uskutečnění, jeho realizaci v budoucnu. To se pak vyslovuje zcela zřetelně pro hypotézu chápání sexuality u starších dětí (tj. u dětí starších, než 5. a 6. třída ZŠ), o které jsme mluvili na začátku práce a jejíž platnost či neplatnost v této práci ověřuji. Poslední rovina, tedy rovina věnovaná vymizení či nevymizení „poezie opěvující 27 Paní“ (mé „písňovosti“), se i zde - lingvisticky chyběním typických milostných frází, i stylově (použita je běžná mluva deváťáka), a zde dokonce i absencí milostných znaků při podpisu - vyslovuje pro její chybění. (i) Jana Z. „Ahojda zlati... Jak se máš? A copak pořád děláš? Moc mi chybíš, a už jsi se mi dlouho neozval. Já bych se měla jinak moc dobře, kdybych mohla být s tebou... Ale jinak to docela ujde! Moc se mi po tobě stýská. Kdyby to šlo, tak bych chtěla vrátit čas! Doufám, že ti se mnou bylo taky tak krásně jako mě s tebou. Moc bych si přála, aby jsme to spolu zase skusili. Pokud by jsi se mnou chtěl někam jít, tak mi dej prosím co nejdřív vědět. Chybíš mi... Pa Pastelka“ V případě Jany o vztahu k adresovanému vypovídá již samotné oslovení „zlati“. „Doufám, že ti se mnou bylo taky tak krásně jako mě s tebou.“ pak naznačuje, že oba aktéři již spolu strávili nějaký čas. Přesto, že zde není uvedeno jméno, a tedy nemůžeme s jistotou říci, zda se jedná o jejího spolužáka, či nikoli, pravděpodobnost toho, že je „zlati“ její spolužák, můžeme vyloučit nemožností být spolu, o které Jana píše. Jde možná o „lásku z prázdnin“ či „lásku ke klukovi z okolí“, kde již však došlo k určitému vyslovení se. Věta: „Doufám, že ti se mnou bylo taky tak krásně jako mě s tebou.“ naznačuje, že zde již nějaký vztah probíhal. Ten ale pravděpodobně skončil, protože Jana by si přála, aby to spolu zase zkusili. Zda ale jejich vztah určitým způsobem probíhá či nikoli je ale z výpovědí nejasné. Možná, že jejich láska probíhala ještě v době, kdy bylo nutné postavit jí do cesty k jejímu úplnému naplnění, překážku – zde ve formě ukončení vztahu. A právě teď možná nastal podle Jany čas, kdy již není nutné vztah „přibrzdit“ a to umožňuje nové vstoupení do něj. Láska Jany zde vystupuje jako nešťastná. „...děti příliš nerozlišují mezi láskou šťastnou, oboustrannou a láskou nešťastnou, jednostrannou – jako by obě vyšly nastejno, a dokonce je v podání takové trpitelky jako Hana Semeňuková láska jednostranná možná šťastnější, trvalejší, méně ohrožena selháním Druhého,..“ 28 Tato určitá tragika tohoto vztahu však umožňuje rozvinutí celé touhy do zpěvů, kterými milovaného alespoň opěvuje. Zároveň 27 28

Tamtéž, s. 393 Tamtéž, s. 380

20

zde však není vyřčena nemožnost tohoto vztahu. Jako by šlo tedy o dobrovolné trápení se, v podstatě pouze o hru, která je pro Janu spíše přínosem, protože s sebou přináší i inspiraci. „...protože jde o hru s trápením a o hru vůbec, blíží se zřejmě taková „radost“ pocitově nějakému vytržení ze světa, zaujetí hrou, stavu inspirace, fantazírování...“ 29 Tedy stejně jako trubadúři, ačkoli jejich utrpení z nenaplnění lásky, jejich „slast z neslasti“, byla v určitém ohledu přínosem, tak je tomu i v případě Jany. Podobnost obou modelů je tedy nezpochybnitelná. Navíc, právě toto její psaníčko, které je plné básnického vyjadřování, pak hovoří pro myšlenku, že poezie používaná k opěvování milovaného, je stále žádoucí a používaná. A to pak i v lehce uměleckém podpisu „Pastelka“. Ten je mimo jiné pseudonymem, tedy určitým způsobem, jak zůstat v utajení. Tato tajemnost snad pak má rozvádět i fantazii adresovaného. Žádné typické místo pro schůzku zvoleno nebylo. Jana pouze touží po tom, aby s ní chtěl její milý někam jít. Tedy, pravděpodobně, aby se schůzka uskutečnila ve dvou. Je otázkou, zda by Jana skutečně chtěla se svým milým navázat na jejich předchozí vztah a pokračovat v něm dále, postupovat další kroky k jeho naplňování, či zda jde snad spíše o Platonii, se kterou může Jana ke svému vyvolenému vzhlížet, dobývat ho, prožívat tento vztah (i když jako nenaplněnou lásku), kde přesto, že je vztah prožíván pocitově, tedy láska zde vystupuje jako pouhý cit (který, jak jsme se již dříve zmínili, dívkám u chlapců chybí a oprávněně po něm touží), bez nutnosti celkového milostného chování, a především, bez jeho sexuální složky. Možná právě toto platonické toužení je zárukou, že ve skutečnosti k ničemu nedojde. Pak tedy nejsou třeba již další vnější překážky. Je zde jiný blok, stopka, která však s vědomím budoucího naplnění vztahu, může být vlastní vůlí odstraněna. Jde jen o to chtít sestoupit z výšin platonického snění. 3.2.2. Shrnutí analýz psaníček žáků 9. třídy Ve volbě adresáta není ve skupině deváťáků velká variabilita. Do značné míry je to ovlivněno přítomností Pavlíny, třídní ženské idolky, které byla adresována většina psaníček. Pavlína je nepochybně hvězdou této třídy; nevyvolává však kolem sebe fankluby, kde by vládla solidarita mezi jednotlivými členy, alespoň ne u chlapců. Naopak, zdá se, že zde nastupuje určitá bojovnost, snaha Pavlínu zaujmou a získat pouze pro sebe. To je krásně vyjádřeno například ve slovech Matouše, který se v podpisu sám nazývá „milovaným a jediným“. Dále se zde objevují dvě zcela nové skupiny adresátů, a to (a) skupina neznámých, náhodně se potkávajících a (b) skupina již dříve se setkávajících. V případě Ansy je to pak případ (c) kamaráda z party, který stojí na pomezí „kluka z okolí“ a „kluka ze třídy“. Oproti 6.třídě zde můžeme sledovat posun od vztahů v rámci školy ke vztahům mimo ni (pokud případ psaníčka Pavlíně budeme započítávat pouze jedenkrát). Neobjevuje se zde volba ke starším spolužákům, což je však pravděpodobně dáno tím, že je tato třída nejstarší třídou na škole. Deváťáci tedy musí jít při volbě adresáta za tyto hranice. Ale ani v případě chlapců, u kterých bychom mohli očekávat volbu k mladším spolužačkám, která není nemožná a naopak by se mohla zdát být i výhodná, se tato volba neobjevuje; ti buď zůstávají v rámci třídy, nebo stejně jako dívky volí jednu z výše uvedených variant. Skupina „neznámých, náhodně se potkávajících“ má pak určité společné rysy s „klukem/holkou z okolí“, která se objevovala ve volbách žáků 6. třídy, avšak její charakter není podle mého názoru totožný, a tedy oprávněně vymezujeme tuto skupinu jako samostatnou. Ve volbě místa také dochází k určitému posunu, který s sebou přináší poměrně spletité motivační pozadí pisatelů. Zatímco u šesťáků převládalo kino, popřípadě restaurace, tedy 29

Tamtéž, s. 385

21

veřejná místa, která byla sama o sobě překážkou k sexuálnímu naplnění jejich vzájemného vztahu, či se jednalo o místa, kde budou nějakým způsobem přítomni další lidé, u deváťáků jako by docházelo k rozporu založeném na příslušnosti k odlišnému pohlaví. Tedy, zatímco u chlapců byl tento model stále převládající, i když již s rostoucí odvahou viditelnou v náznacích, že by možná mohlo být i něco víc, u dívek je situace jiná. Ty volí rafinovanější místa, která jsou na pomezí veřejnosti a soukromí, či jde přímo o „jejich místa“, tedy určitá snad tajná místa, zákoutí, kde se může rozvinout prostor pro téměř cokoli. Tento fakt, pokud uvažujeme vyhledávání veřejné a soukromé sféry jako určitý klíč k existenci či neexistenci překážek pro uskutečnění sexuálního aktu, pak odpovídá linii psychosexuálního dospívání v tomto věku. Dívky by zde tedy měly být „o krok blíže cíli“ na cestě k naplňování vztahu dospělou sexualitou. Volbou veřejných či polo-veřejných míst v psaníčkách pak jako by přebíraly odpovědnost za uskutečnění či neuskutečnění sexuálního aktu. Ne však plnou, jelikož často tyto „vnější“ překážky pouze přecházejí v jiné, v ty „vnitřní“, například chtěním/nechtěním; stále tedy nejsou schopny plného přebrání odpovědnosti za své chování v rámci milostných vztahů. V této třídě pak psaníčka ve všech případech sloužila ke skutečnému pozvání na schůzku. Přímý dotaz na „chození s“ bychom zde již hledali marně. Nemůžeme však říci, že by zároveň nedocházelo k vyznání, vyjádření se, přiznání se k lásce. Spíše naopak. Vyznání zde vystupuje jako součást pozvánky. To souvisí snad i s potřebou racionalizace uskutečnění schůzky zdůvodňované často zamilovaností pisatele či pisatelky. To pak právě proto, že zamilovanost je, spolu s dalšími, vnímána jako podmínka pro opravdovou lásku. A jedině opravdová láska – tedy nikoli láska přátelská, falešná či šprýmařská – je důvodem pro založení a prožívání vztahu. Znaky „poezie opěvující Paní“, v mé terminologii „písňovost“, o kterých jsem se v průběhu analýz mnohokrát zmiňovala, zde již nejsou tak jednoznačné, jako u žáků 6. třídy. Nemůžeme říci, že by zcela vymizely, avšak forma i mluva používaná v psaníčkách, se více podobá běžné mluvě a běžně používané formě vyjadřování deváťáka, než středověkému opěvování Paní. Více u chlapců (a méně u dívek) se tato poezie vytrácí. ZÁVĚR V závěru bych ráda shrnula výsledky z třech pozorovaných rovin mého výzkumu, porovnala shody a rozdíly mezi třídou 6. a třídu 9. a rozhodla o platnosti, či neplatnosti ověřované hypotézy. V rovině volby adresáta lze u žáků 6. třídy vytyčit určité kategorie voleb, které jsou determinovány vzájemným vztahem pisatele a adresovaného. Kromě (a) lásky k třídnímu idolu, (b) lásky ke klukovi z okolí, (c) lásky ke klukovi z vyššího ročníku a (d) lásky k „vyššímu“ zbožňovanému idolu, zde pouze ve formě idolu celé školy, nikoli pop-star, které jsem použila při analýze prvního psaníčka, se zde dále objevují následující volby: (e) láska k vrstevníkovi z vedlejší třídy a (f) lásku ke spolužákovi. Tyto kategorie vzájemných vztahů pak můžeme zobecnit na pouhé dvě. První by byla (1) „láska k idolům“, která je charakteristická jak nedostupností idolu, tak možností, že idol patří nikomu a všem zároveň. S tím v této skupině dochází k efektu tvorby fan-klubů, které jsou typické určitou solidaritou mezi účastníky. Druhou zobecněnou kategorií je pak (2) „mimo-idolová láska“. Zde je však ještě nutné udělat určité rozdělení na lásku „uvnitř třídy“ a „mimo ni“, jelikož právě láska uvnitř třídy je silně ovlivněna působením prostředí třídního klanu, kde je přítomnost sexuality – i když zde prozatím pouze ve formě skupinové sexuality – daleko větší, než v lásce „mimo třídu“, kde se jedná spíše o přátelství. Zajímavý je také poznatek, že dívky v 6. třídě často touží právě po těchto vztazích mimo třídu ve snaze přenést lásku z působení třídního klanu a

22

udělat vztah „opravdovým“. Jejich touha po opravdovosti vztahu je zde však nereálným požadavkem, a to právě díky neexistenci sexuálního mimo třídní kolektiv. U žáků 9. třídy mizí volby ke starším spolužákům a objevují se dvě nové skupiny adresátů, a to (a) skupina neznámých, náhodně se potkávajících a (b) skupina již dříve se setkávajících. V případě Ansy je to pak případ (c) kamaráda z party, který stojí na pomezí „kluka z okolí“ a „kluka ze třídy“. Také ubývá voleb v rámci třídy či školy a dochází k přesunu mimo školní oblast. Zdá se tedy, že je zde stále narůstající tendence vymanit se z třídního působení, které s sebou nese nutnou skandalizaci lásky a skupinové sexuální hry. Jednoduše proto, že je již nedostačující a pomalu se stává trapnými a omezujícím. To svědčí o psychickém dozrávání a počátku chápání dospělé sexuality. V případě volby třídního idolu (zde vždy v postavě Pavlíny, která je nepochybně třídní ženskou idolkou), zde nenacházíme typickou solidaritu fan-klubů, ale naopak, Pavlínina popularita evokuje v jejích ctitelích určitou bojovnost, touhu být jediným milovaným. Ta se u žáků 6. třídy nevyskytovala. U žáků 6. třídy se ve volbách vhodného místa pro schůzku ještě ve většině případů objevovala veřejná místa, coby místa, kde jsou jasně dané překážky k uskutečnění sexuálního aktu, které se zdají být v tomto věku nutnými. Zároveň však nemůžeme tvrdit, že by s nemožností uskutečnění sexu bylo odmítnuto i vše „sexuální“. Ve volbách jako je les, kino, párty, nacházíme mnoho sexuálních znaků, ať již v možnosti tajného držení se za ruce v přítmí kina až k odvážení se dát tomu druhému pusu, či účastnit se skupinových sexuálních aktivit. U žáků 9. třídy se zdá být situace odlišná. Ve volbách začínají přibývat místa soukromá či tajná, a to hlavně u dívek. Mohlo by se zdát, že psychosexuální vyspělost dosáhla svého vrcholu a stavění překážek k neuskutečnění lásky je tedy již zbytečné. Při důkladnějších analýzách však shledáváme, že tyto překážky existují i nadále. Již zde sice není objektivní překážka jako je veřejné místo či přítomnost dalšího člověka na schůzce, ale nově se objevují „vnitřní“ překážky, jako je například chtění/nechtění. Jde tedy spíše o jakýsi přesun vnější kontroly dovnitř, k vůli aktérů. Posun oproti 6. třídě je tedy v přesunu stavění překážek z vnějšku dovnitř, pod pokličku osobní kontroly. Překážky jako by zde tedy byly odstranitelné ve chvíli, kdy nastane správný čas. To pak potvrzuje ověřovanou hypotézu. Ta mluví o tom, že v tomto věku je sice sexuální akt vnímán jako zakázaný, ale také jako časem povinný. Nápadný je zde poté také rozdíl mezi chlapci a dívkami v tomto věku. Zdá se, že dívky jsou v tomto věku jaksi „napřed“ před chlapci, a že zatímco u chlapců vystupuje možnost upadnout do zajetí sexu stále jako strašák, dívky jsou již sto přijmout odpovědnost za své chování a situaci kontrolovat samy, bez nutnosti stavět na cestu k naplnění lásky objektivní překážky, i když k samotnému sexu ve většině případů stále ještě nedochází. Z hlediska navazování vztahů je pak možné si povšimnout, že u dětí 6. třídy je, stejně jako u jiné živé bytosti, vyjádřena touha být milován. Láska, která se zdá být nutnou podmínkou pro navázání vztahu, je zde však naplňována pouze ve dvou rovinách, a to v rovině celkového milostného chování a v rovině čistého citu, který je asexuální složkou vztahu a mohli bychom tedy mluvit spíše o přátelství. Touha po přátelských vztazích je pak zřejmá zejména v psaníčkách dívek, a to v požadavku na uskutečnění schůzky mimo třídu, kde ovšem nikdy nemůže přejít v opravdovou lásku. U žáků 9. třídy pak můžeme sledovat pomalé dorůstání i do třetí roviny vztahu, a to do roviny sexuální. Prozatím však pouze jako vnitřními překážkami kontrolované, avšak v budoucnu pravděpodobně realizované, možnosti. Psaníčka jsou u žáků 6. třídy využívána jak k samotnému pozvání na schůzku, tak k vyjádření se, přiznání své lásky, ovšem bez pozvání na schůzku. K implicitnímu propojení obou významů poté dochází v psaníčkách žáků 9. třídy. Pozvánky zde většinou neobsahují přímé vyznání, nýbrž vyznání je zde obsaženo v racionalizaci uskutečnění schůzky, která téměř všechna psaníčka provází. Důvod, který deváťáci nacházejí je pak právě „líbení se“, „mít rád“ či v poetičtějších výrazech „nemoci zapomenout“, „stálým myšlením na druhého“. Tyto racionalizace snad mají sloužit k potvrzení zamilovanosti jako opravdové, jelikož právě

23

zamilovanost je jednou z podmínek pro vznik opravdové lásky, která musí být nutně odlišena od lásky přátelské, šprýmařské a falešné. Rovina, která vyvstala v průběhu analýz a které jsem později věnovala pozornost, tedy rovina přítomnosti či nepřítomnosti písňové formy v psaníčkách, také došla určité proměny. Zatímco u dětí 6. třídy se toto opěvování v drtivé většině případů pravidelně objevovalo, a to jak lingvisticky, tak formou, u žáků 9. třídy této písňové formy psaníček ubývá. Více je tomu u chlapců – jako by v myslích dívek byl tento model dobývání s opěvováním zakořeněn hlouběji. Avšak ani u dívek to není pravidlem. Zdá se tedy pravděpodobné, že tak jako u deváťáků ubývá podobnosti naplňování jejich lásky s dvorským modelem, kdy se vždy jedná o nenaplnění, ubývá i opěvování. Na tomto místě však není možné potvrdit tuto souvislost jako pravdivou či nepravdivou. Můžeme tedy pouze konstatovat, že písňové formy v psaníčkách skutečně ubývá. Zároveň také můžeme vyřknout závěr, že hypotéza o podobnosti kurtoazní lásky s dětskou, je pravdivá, a to jak v pojetí žáků 6. třídy, kdy v rámci „uskutečňování“ vztahů probíhá určitá hra, jejíž podstatou je vytvořit překážky, které by učinily nemožnost soulože objektivní, tak v pojetí žáků 9. třídy, kdy je sexuální akt stále chápán jako zakázaný, avšak jednou také povinný.

24

POUŽITÁ LITERATURA: Kučera M.: Formy citů - Lacanovská teorie, Pražská skupina školní etnografie, Karolinum, Praha 2008 Willi J.: Psychologie lásky – Osobní rozvoj cestou partnerského vztahu, Portál, Praha 2006

25