Alternativní způsoby řešení sporů v podnikatelských vztazích

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta

Alternativní způsoby řešení sporů v podnikatelských vztazích Diplomová práce

Vedoucí práce:

JUDr. Dana Zapletalová

Bc. et Bc. Monika Chromčáková

Brno 2011

Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Daně Zapletalové za vstřícný přístup a cenné připomínky, kterými přispěla k vypracování předložené diplomové práce.

Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci na téma „Alternativní způsoby řešení sporů v podnikatelských vztazích“ vypracovala samostatně s použitím literatury uvedené v seznamu. V Brně dne 25. května 2011

__________________

Abstract CHROMČÁKOVÁ, M. Alternative dispute resolution in business relations. Diploma thesis. Brno: Mendel University in Brno. 2011. The thesis deals with alternative dispute resolution methods and their use in business relations. More specifically, it focuses particularly on arbitration and mediation. Literature review provides a general overview of the issue from the perspective of the literature. In the actual work, the alternative methods are examined in terms of cost and concrete calculations clearly demonstrate the benefits of their use in comparison with conventional court proceedings. Apart from the economic perspective, the work examines also the practical problems connected with the use of remedies. The work is therefore a form of manual as well as justification why it is suitable to use alternative dispute resolution methods and what advantages they can bring to businesses. Keywords Arbitration, mediation, alternative dispute resolution, arbitration costs, the costs of mediation, arbitration award, court annulment of the award. Abstrakt CHROMČÁKOVÁ, M., Alternativní způsoby řešení sporů v podnikatelských vztazích. Diplomová práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně. 2011 Předložená diplomová práce pojednává o alternativních způsobech řešení sporů a jejich využití v podnikatelských vztazích. Konkrétněji se věnuje především rozhodčímu řízení a mediaci. Literární rešerše poskytuje analýzu současného stavu problematiky z pohledu odborné literatury. Ve vlastní části práce jsou na komparačním příkladu zkoumány alternativní prostředky především z hlediska nákladového a dle konkrétních výpočtů názorně demonstruji výhody jejich užití vzhledem ke klasickému řízení před soudy. Kromě ekonomického pohledu je rovněž zkoumána jednoinstančnost rozhodčího řízení a problematika s tím související. Práce je tedy jakýmsi návodem a zároveň zdůvodněním, proč je vhodné alternativních způsobů řešení sporů využít a jaká pozitiva může podnikatelským subjektům přinést. Klíčová slova Rozhodčí řízení, mediace, alternativní způsoby řešení sporů, náklady v rozhodčím řízení, náklady mediace, rozhodčí nález, zrušení rozhodčího nálezu soudem

Obsah

5

Obsah 1

Úvod

8

2

Cíl a metodika práce

9

3

Literární rešerše

11

3.1

Negociace .................................................................................................12

3.2

Mediace ....................................................................................................12

3.2.1

Mediátor...........................................................................................13

3.2.2

Průběh mediace ...............................................................................13

3.2.3

Výhody .............................................................................................14

3.3

Mini-trial..................................................................................................15

3.4

Technické expertizy, Dispute Review Board, experti..............................16

3.5

Mediation-arbitration..............................................................................16

3.6

Rozhodčí řízení ........................................................................................ 17

3.6.1

Výchozí teoretické koncepce............................................................18

3.6.2

Historie............................................................................................ 20

3.6.3

Prameny právní úpravy .................................................................. 20

3.6.4

Arbitralita sporu.............................................................................. 22

3.6.5

Rozhodčí smlouva ........................................................................... 23

3.6.6

Rozhodci.......................................................................................... 28

3.6.7

Průběh rozhodčího řízení ............................................................... 30

3.6.8

Mezinárodní obchodní arbitráž ...................................................... 39

3.6.9

Statistika ......................................................................................... 43

3.6.10 Výhody a nevýhody ......................................................................... 45 4

Vlastní práce 4.1

49

Nákladová efektivnost ............................................................................ 49

4.1.1

Komparační praktický příklad........................................................ 49

6

Obsah

4.2

5

6

Problematika opravných prostředků ..................................................... 58

4.2.1

Analýza situace po zrušení rozhodčího nálezu soudem ................. 58

4.2.2

Nepřípustnost ústavní stížnosti...................................................... 60

Doporučení a závěr

63

5.1

Doporučení ..............................................................................................63

5.2

Závěr ........................................................................................................65

Literatura

Příloha č. 1

67 71

Pravidla mediačního řízení ............................................................................... 71 Příloha č. 2

77

Vzor smlouvy o poskytnutí mediačních služeb ................................................ 77 Příloha č. 3

81

Nařízení o nákladech rozhodčího řízení ...........................................................81 Příloha č. 4

86

Pravidla o nákladech pro vnitrostátní spory ................................................... 86 Příloha č. 5

90

Ceník mediace .................................................................................................. 90 Příloha č. 6

91

Rozhodčí nález .................................................................................................. 91 Příloha č. 7

92

Rozsudek Krajské soudu o zrušení rozhodčího nálezu ................................... 92

Seznam zkratek

7

Seznam zkratek ADR

Alternativní způsoby řešení sporů

HK ČR a AK ČR

Hospodářská komora České republiky a Agrární komora České republiky

Newyorská úmluva

Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů publikovaná vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 74/1959 Sb.

Občanský zákoník

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů

OSŘ

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů

ZRŘ

Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů

WIPO

Světová organizace duševního vlastnictví

8

Úvod

1 Úvod Mezilidské vztahy se ne vždy vyvíjí ideálním způsobem. Proto jsou také spory přirozenou součástí života jako takového. Příčin vzniku sporů je nekonečně mnoho, nutno se však ptát po možnostech, jakým způsobem lze tyto spory řešit. Již v dobách pradávných se lidé zaobírali otázkou, jakým způsobem názorové neshody urovnávat. Často se upřednostňovala co možná nejrychlejší a nejvíce efektivní varianta, která však mnohdy spočívala v uplatnění síly. Doby užití svépomoci a násilí jsou dávno pryč, avšak otázkou zůstává, jakým způsobem vzniklé rozpory v moderní společnosti řešit. Tím se lidé zabývají dodnes, jen metodika se posunula od násilí k metodám sofistikovanějším, což je jistě odrazem historického vývoje společnosti jako takové. S určitou nadsázkou lze odhadovat, že podobnou otázkou se budou zabývat i četné generace po nás. Obecně lze vysledovat dvě základní varianty řešení vzniklých sporů. První, která by měla být dle mého názoru více preferována, je urovnání neshod smírnou cestou na základě dohody. Ve své podstatě jde o snahu vyhnout se cestě druhé, mocenskému zásahu státu spor závazně rozhodnout. Nejčastěji pak v podobě obecného soudnictví, které se především v zemích Evropy zdánlivě těší velkému zájmu. Nelze však říci, že by se jednalo o variantu nejefektivnější. Soudní cesta je vnímána jako jakýsi „standardní postup“, jehož mnohdy jiných variant neznalí občané hojně využívají. Zabezpečení tohoto mechanismu pro všechny je však pro stát administrativně velmi náročné. Nejen Česká republika, ale i většina vyspělých států Evropy, čelí kritice ze strany svých občanů, kteří jsou znepokojeni neefektivitou, časovou náročností a nepřiměřenými náklady soudního procesu a to ať už z pohledu nákladů přímých, či nákladů ušlé příležitosti. Proto lze přirozeně vypozorovat snahy k nalezení takových alternativ, které by výše uvedené negativní dopady eliminovaly. Je možná trochu zarážející, že ačkoliv by měla být snaha o přátelské řešení sporu přirozená, jsou tyto způsoby nazývány jako alternativní. Za průkopníky hledání nových cest k řešení sporů jsou považováni především obchodníci, neboť rychlost a náklady řízení jsou pro ně často otázkou vlastní existence. Proto právě podnikatelské subjekty volí způsoby alternativní nejčastěji. Nejsou-li k oboustranně akceptovatelnému konsenzu schopni dospět sami, je možno využít služeb třetí osoby. Ta nemusí nutně disponovat pravomocí vnutit stranám nějaký způsob řešení, nýbrž spor vede a snaží se obě strany koordinovat směrem k urovnání. Pokud však tato třetí osoba pravomocí tento spor rozhodnout disponuje, pak mluvíme o řízení rozhodčím.


9

2 Cíl a metodika práce Cílem této práce bude zhodnotit metody, kterými je možno vzniklé spory řešit a zodpovědět na otázku, zda je mimosoudní řešení sporů v České republice, a to především z nákladového hlediska, skutečně efektivní, zda lze takový postup obecně doporučit a proč. Pracovní hypotéza této práce předpokládá, že se v podnikatelském prostředí České republiky vyplatí řešit vzniklé spory mimosoudní cestou, neboť alternativní metody řešení sporů jsou z hlediska nákladů a časové úspory mnohem výhodnější než klasická soudní cesta, a mohou tak napomoci efektivnějšímu řízení firmy. Efektivnost bude posuzována i z hlediska možnosti využití opravných prostředků. Tuto hypotézu budu ověřovat pomocí konkrétních demonstračních výpočtů a příkladů z praxe, na nichž bude možno komparovat alternativní způsoby s klasickým řízením před obecnými soudy a na jejichž základě pak budu moci jasně stanovit, který ze způsobů je efektivnější. Hlavní důraz bude přitom kladen na rozhodčí řízení, které má v systému ADR („alternative dispute resolution“) rozhodující postavení a je podnikatelskými subjekty využíváno nejčastěji. Méně podrobně se budu věnovat také mediaci a dalším alternativám metodám. K hlavnímu cíli, posouzení nákladové efektivnosti alternativních prostředků, dospěji analýzou a srovnáváním, a to nejen vzhledem k finančním, ale i jiným alternativním nákladům. Diplomová práce bude rozdělena do několika částí. Nejdříve se v kapitole literární rešerše budu zabývat analýzou současného stavu řešené problematiky v dostupné literatuře. Představím alternativní metody, kterými lze spory mimosoudně řešit, a provedu jejich obecnou charakteristiku. Podrobně se budu věnovat především rozhodčímu řízení, které definuji jako pojem a vymezím jeho specifické postavení v systému ADR. Objasním rozdíl mezi jednotlivými koncepcemi, vymezím jeho právní úpravu i historické souvislosti. Detailně prozkoumám rozhodčí řád a stanovím procesní podmínky rozhodčího řízení, zdůrazním význam rozhodčích doložek ve smlouvách včetně jejich názorné demonstrace. Pozastavím se nad otázkou, proč je nutno dbát na profesionalitu rozhodce, dále upozorním na úskalí opravných prostředků, na možnost přezkumu rozhodčího nálezu soudem a jeho stinné stránky. V neposlední řadě se budu věnovat rozhodčímu řízení v jeho mezinárodním kontextu s úpravou v mezinárodních smlouvách a vykonatelností rozhodčích nálezů v zahraničí. Prostor bude rovněž věnován významu Newyorkské úmluvy.

10


Zmíněny budou i další alternativní způsoby řešení sporů, přičemž dále konkrétněji rozvedu mediaci, která má po rozhodčím řízení v systému ADR taktéž významné postavení. Zaměřím se na její charakteristiku, možnosti využití a zabývat se budu i specifiky osoby mediátora. Kapitola vlastní práce bude již zaměřena prakticky, především se bude jednat o analýzu nákladového hlediska alternativních metod, konkrétně rozhodčího řízení a mediace, včetně jejich komparace s klasickým soudním řízením. Dále se budu blíže věnovat vykonatelným rozhodčím nálezům a průzkumu problematiky jednoinstančnosti, a to jednak v souvislosti s možností zrušení rozhodčího nálezu soudem, a jednak také v souvislosti s ústavními stížnostmi v oblasti rozhodčího řízení, kde se dotknu samotné ústavní judikatury. Nedílnou součástí práce bude rovněž formulace dosažených výsledků, následná doporučení a formulace závěru. Zdrojem literatury jsou česká i zahraniční literatura, legislativní prameny, rozhodčí nálezy, soudní judikatura, odborné články a internetové zdroje.


11

3 Literární rešerše Volba a užití alternativních způsobů k řešení sporů je vždy výsledkem spolupůsobení mnoha nejrůznějších faktorů. Aniž by to na první pohled bylo zcela zřejmé, velmi podstatným je faktor kulturní. Například asijští a arabští obchodníci jsou proslulí tím, že preferují hlavně alternativní způsoby řešení, především v zájmu zachování dobrých a nadále trvajících obchodních vztahů. Naopak obchodníci evropští upřednostňují klasické soudnictví, což lze nejvíce vypozorovat v zemích postsocialistických, mezi něž patří i Česká republika. Alternativní způsoby však mají jednu nespornou výhodu. Není zde totiž tak jasně vymezená hranice mezi vítězstvím a porážkou. Naopak je ponechán mnohem větší prostor pro vedení sporu směrem k vzájemnému konsenzu a oboustranně výhodné variantě. Velmi významnou roli přitom hraje míra vědomostí a znalostí o možnostech řešení sporů alternativními metodami a pochopení jejich pozitiv, neboť pokud o nich strany ani netuší, těžko je pak mohou využít. Tradičně rozhodujícím faktorem jsou také otázky finanční. Kromě přímých a snadno vyčíslitelných nákladů je nutno brát v potaz také náklady, které sice nejsou hned na první pohled dobře znatelné, nicméně však ve výsledku mohou převýšit i náklady přímé. Typicky se jedná o náklady spojené s délkou vedení sporu. Klasické soudní řízení je často velmi zdlouhavý proces, což může mít na ekonomickou situaci stran sporu zcela zásadní vliv. U způsobů alternativních je obvykle rozhodnuto podstatně rychleji, není totiž například vyžadováno zachování formalit či striktně vyžadovaných lhůt. Hlavně však není nutno podstoupit časově náročný odvolávací proces.1 Je nutné zdůraznit, že tato diplomová práce považuje za alternativní způsoby řešení způsobů všechny takové prostředky, jež jsou rozdílné od klasického řízení soudního, tedy i arbitráž. Nezřídka se však v literatuře lze setkat s názorem, kdy jsou alternativní způsoby od rozhodčího řízení oddělovány. Důvodem bývá především to, že u alternativních prostředků třetí osoba nehraje roli arbitra sporu (jako je tomu u rozhodčího řízení), nýbrž roli koordinátora, který se snaží obě strany přivést k oboustranně akceptovatelnému řešení. Koordinátor tedy nemá pravomoc tento spor sám rozhodnout, ale jeho funkce spočívá v tom, že přiměje strany se domluvit. Samotný výčet prostředků, které lze k nahrazení klasické soudní cesty použít, však není a ani nemůže být taxativní. Existuje totiž široká škála možností a jejich vzájemných kombinací 1

ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku.

2.akutalizované vydání. Praha: Aspi. 2008. s. 15-19.

12


(přičemž především v USA nabývají poměrně kreativních rozměrů) a není tedy ani možné ani účelné zabývat se všemi. Proto zmíním jen ty nejfrekventovaněji používané.

3.1 Negociace Bylo by samozřejmě žádoucí, kdyby se v případě vzniklého sporu strany byly schopny samy (bez účasti třetí strany) dohodnout na oboustranně akceptovatelném smíru, kdy se každá strana za cenu poklidného vyřešení sporu částečně vzdá svých nároků. Obvykle tak dojde k uzavření nové podoby dohody či smlouvy. „Vyjednávání je dialog s cílem vyřešit spory, dohodnout se na dalším postupu nebo vyjednat pravidla a sankce, přičemž na rozdíl od soudního jednání či arbitráže neexistuje nezávislá rozhodovací autorita nadřazená všem účastníkům sporu. Smyslem vyjednávání je co nejvíce uspokojit zájmy zúčastněných stran, často za cenu kompromisu. Vyjednávání se v neformální podobě objevují v běžném životě, více formalizovanou podobu mají například v podnikání, vládních záležitostech, diplomacii, vojenství a podobně. Člověk, který se vyjednáváním zabývá profesionálně, se nazývá vyjednavač nebo negociátor.“2

3.2 Mediace Podstata mediace spočívá v intervenci třetí osoby mezi strany s odlišným názorem s cílem uzavření vzájemně akceptovatelné dohody. Pojem mediace je často zaměňován s konciliací, ačkoliv tyto pojmy nejsou zcela totožné. Pokud je mezi nimi činěn rozdíl, konciliací se rozumí přivedení stran k jednacímu stolu, kdy konciliátor představuje neutrální stranu naslouchající stížnostem stran sporných. Mediace pak zahrnuje konciliaci a zároveň i tvorbu konkrétního řešení. Mediátor tedy jednak vyjadřuje svůj názor a jednak činí stranám vlastní doporučení. Mediace rozhodně není vymožeností moderní doby, používali ji naši dávní předkové ve starém Egyptě či starém Řecku a Římě a její počátky jsou přirozeně spjaty s kmenovým uspořádáním. Dodnes je mediace velmi oblíbeným prostředkem na asijském kontinentě.3

2

Negociace. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [online] [cit. 2011-11-03] Dostupné z:

3

RABAN, P. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice

a zahraničí. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck. 2004. s. 6- 8


3.2.1

13

Mediátor

Moderní mediaci řídí mediátor, který disponuje především komunikačními schopnostmi a dovednostmi a není nutné, aby šlo o osobu s vysokou sociální či morální autoritou (jako v dřívějších dobách). Nerozhoduje ve prospěch jedné či druhé strany, ale směřuje k takovému řešení, ze kterého mají prospěch obě strany. Nerozhoduje v duchu obecných hodnot či prospěchu celé společnosti, ale hledá takové řešení, aby měly obě strany pocit spokojenosti. Mediátor je tedy spíše asistenční služba a není oprávněn vydávat rozhodnutí či jakékoliv závazné závěry. Vzhledem k řízení rozhodčímu se jedná o proces mnohem méně formální. Podmínkou, aby byl spor řešen mediací, je uzavření dohody o mediaci, a to buď již před vznikem samotného sporu, nebo i po jeho vzniku.4 Na funkci mediátora jsou kladeny především etické požadavky jako poctivost, čestnost a slušnost chování. Mediátor je povinen zachovávat náležitou úctu a zdvořilost vůči všem osobám zúčastněným na mediačním řízení, v mediačním řízení jednat poctivě, respektovat práva účastníků řízení a chovat se k nim i k ostatním osobám zúčastněným na řízení tak, aby nebyla snižována jejich důstojnost. Dále obvykle musí zachovávat mlčenlivost o účastnících, předmětu i obsahu sporu a v žádném případě pak nesmí tyto informace zneužít ve vlastní či cizí prospěch. Mediátor je neúplatný a co do způsobu vedení sporu je povinen vést mediaci účelně a s maximální snahou nezatěžovat nadbytečně strany sporu a volit podle svého uvážení nejlepší postupy vedoucí k dosažení konsensu stran sporu, které se účastní mediace. Projevy mediátora v souvislosti s výkonem jeho činnosti jsou věcné, střízlivé a nikoliv vědomě nepravdivé.5 3.2.2

Průběh mediace

Na úplném počátku je vhodné zkonzultovat použití mediace s odborníkem, který je taktéž schopen poměrně přesně vyčíslit náklady, které by účastníkům vznikly. Pokud se strany domluví, že by k řešení sporu chtěly využít tohoto alternativního způsobu, musí uzavřít závaznou dohodu, že budoucí nebo již existující spor budou řešit právě cestou mediace. Následuje výběr mediátora. U mezinárodních i vnitrostátních institucí, které se na mediaci specializují, lze vybírat ze seznamu speciálně školených a tedy profesionálních mediátorů. Mediátor zahájí přípravu jednání a seznámí se s podstatou problému. Vlastní

4 5

Tamtéž s. 9-12 Etický kodex mediátorů. Unie pro rozhodčí a mediační řízení. [online] [cit. 2011-01-04]

Dostupné z: < http://www.urmr.cz/rady-a-pravidla/eticky-kodex-mediatoru/>

14


jednání pak probíhá tak, že se mediátor nejprve soustředí na to, aby spolu sporné strany komunikovaly (obnoví komunikaci, pokud byla přerušena). Posléze je možno hledat cestu k rozvoji porozumění a pochopení slabin protikladných tvrzení. Mediátor se snaží stranám ujasnit společné zájmy a nabízí nezávislý odborný pohled zvenčí. Na rozdíl od rozhodce však nedisponuje pravomocí k vydání závazného rozhodnutí, nemá ani pravomoc donucovací. Mediátor se naopak snaží jednání korigovat tak, aby v ideálním případě vyústilo k dosažení konsenzu stran a přijetí písemně zachycené oboustranně akceptovatelné dohody.6 Vzor smlouvy o poskytnutí mediačních služeb je k dispozici v přílohách (příloha č. 2). 7 3.2.3

Výhody

Mediace, jakožto přátelský způsob řešení sporů, nabízí kromě pravděpodobnosti zachování dobrých vztahů mezi podnikateli ještě další nesporné výhody. Z praktického hlediska se jedná především o rychlost mediačního řízení a jistě taktéž i o náklady. Mediace je ve srovnání s klasickým soudním řízením, ale i ve srovnání s řízením rozhodčím, jednoznačně nejrychlejším a nejlevnějším způsobem, jakým lze vzniklé spory řešit. V České republice není mediace bohužel tak známá a oblíbená jako v jiných zemích západní Evropy či Spojených států amerických a není v českém právním řádu jako alternativa k soudnímu projednávání věcí přímo upravena. Za jednu z výhod lze jistě považovat i možnost využití mediace ve smlouvách s mezinárodním prvkem. Jakýkoli spor, mezinárodní nebo ne, je vhodný i pro mediaci. Není až tak důležité, o co se ve sporu jedná. Nejlepším výsledkem je vždy taková situace, kdy se obě strany domluví a spor tak vyřeší. V okamžiku, kdy jej nejsou schopny vyřešit dohodou, vstupují do rizikové oblasti. Mediace zaručuje nejnižší míru rizika, neboť mediátor s vaším problémem aktivně pracuje. Předložit spor k rukám soudce nebo mezinárodního rozhodce je vždy vysokým rizikem.8 Na mediaci se specializují mezinárodní instituce, které podnikatelům nabízí kompletní mediační servis, jenž je zaštiťován profesionálními mediátory. Tyto instituce obvykle nabízejí i možnost mezinárodní obchodní arbitráže a to

6


2.akutalizované vydání. Praha: Aspi. 2008. s. 27 7

Vzor smlouvy o poskytnutí mediačních služeb. Společnost pro řešení sporů mediací. [online]

[cit. 2011-03-03] 8

BÜHRING-UHLE, C. Arbitration and mediation in international business. 2nd ed. Alphen

aan den Rijn: Kluwer Law International. 2006. s. 176


15

v případě, že by prostřednictvím mediace nebylo možné dosáhnout společného konsenzu stran. Jako příklady takových organizací lze uvést: - WIPO: Světová organizace duševního vlastnictví a její arbitrážní a mediační centrum se sídlem v Ženevě (a taktéž i v Singapuru), specializující se na majetkové spory spojené s duševním vlastnictvím. -

ICC: Mezinárodní obchodní komora v Paříži. Byla založena v Paříži v roce 1923 a to především pro finančníky, výrobce a obchodníky ze všech zemí. Cílem bylo poskytnout jim možnost urovnání komerčních mezinárodních sporů bez použití formálního právního řízení. O osmdesát let později vyřešila ICC více než 13 000 mezinárodních arbitrážních kauz a stala se vedoucí institucí rozhodující mezinárodní obchodní spory v rámci rozhodčího řízení.9

3.3 Mini-trial Mini-trial by do jisté míry mohl připomínat mediaci, jež je však více formalizovaná a používané praktiky se podobají soudnímu řešení sporu (tedy i arbitráži). Na druhé straně je její výsledek nezávazný, čímž se zase blíží mediaci. V praxi je toto řízení vedeno před předstíraným tribunálem, v jehož čele stojí renomovaný právník, často bývalý soudce, jenž stimuluje pravděpodobný průběh případného sporu a následně i jeho závěr. Dále se tribunál skládá ze dvou přísedících, jimiž jsou statutární orgány sporných stran (či členové vysokého managementu) a mají tedy možnost o věci rozhodnout. Předpokládá se, že si tímto způsobem lépe uvědomí svou reálnou pozici ve sporu. Jsou také více zainteresováni na urovnání samotném sporu, což se často neshoduje se zájmy advokátů stran, kteří jsou mnohdy za cenu vysokých nákladů schopni vést spor před soudy i léta, jen aby byl rozsudek v jejich prospěch. Řízení probíhá tak, že fakta jsou prezentována právními zástupci jednotlivých stran jako při soudním jednání, včetně svědectví a znaleckých posudků, nikoliv však nezávislému soudci, ale tribunálu, a tudíž i rozhodujícím orgánům sporných stran.10

9

DERAINS, Y. A guide to the ICC rules of arbitration. Hague: Kluwer Law International, 2005.

s. 1 10

RABAN, P. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice

a zahraničí. Praha: C. H. Beck. 2004. s. 22-23

16


3.4 Technické expertizy, Dispute Review Board, experti Na rozdíl od řízení před neutrální osobou či soudcem, jedná se v těchto případech o řešení problému z pohledu technického. Dispute review board se používá ve finančně nákladných investičních projektech, a to především z toho důvodu, aby kvůli vzniku sporu nedošlo k zastavení prací na investičním celku. V některých případech si sama Světová banka klade podmínku řešení sporu tímto způsobem, aby vůbec projekt spolufinancovala. Další formou může být ustanovení nezávislého experta. Jeho postavení se přímo zapracuje do smlouvy, přičemž pak průběžně při řešení sporů pomáhá. Expertů se ale obvykle využívá ještě před zahájením samotného dokazování.11

3.5 Mediation-arbitration Již dle názvu je tato metoda kombinací mediace a rozhodčího řízení. Na prvním stupni se jedná o pokus vyřešit spor smírnou cestou prostřednictvím písemné dohody. Druhý stupeň nastane tehdy, je-li vyjednávání v prvním stupni neúspěšné a řízení končí vydáním rozhodčího nálezu. U mediation-arbitration, neboli také zkráceně Med-arb, lze rozeznávat dvě formy, podle toho, zda mediátor později rovněž vykonává funkci rozhodce, či nikoliv. Spojení funkce mediátora a rozhodce však bývá velmi často kritizováno právě pro obavu z použití informací z prvního stupně ve stupni druhém, snahou si „přivydělat“ a posunout řízení do fáze druhé, či naopak první fázi uspěchat. Med-arb je však metodou efektivní také díky působení psychologického hlediska, kdy se strany pod hrozbou brzkého možného rozhodnutí arbitrem nesnaží řízení uměle prodlužovat.12 Příklad doložky, jež užívá WIPO, když v případě neúspěšné mediace následně aplikuje mezinárodní obchodní arbitráž: "Any dispute, controversy or claim arising under, out of or relating to this contract and any subsequent amendments of this contract, including, without limitation, its formation, validity, binding effect, interpretation, performance, breach or termination, as well as non-contractual claims, shall be submitted to mediation in accordance with the WIPO Mediation Rules. The place of mediation shall be [specify place]. The language to be used in the mediation shall be 11


2.akutalizované vydání. Praha: Aspi. 2008. s. 33-35 12

RABAN, P. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a

zahraničí. Praha: C. H. Beck. 2004. s. 37-38


17

[specify language]. f, and to the extent that, any such dispute, controversy or claim has not been settled pursuant to the mediation within [60][90] days of the commencement of the mediation, it shall, upon the filing of a Request for Arbitration by either party, be referred to and finally determined by arbitration in accordance with the WIPO [Expedited] Arbitration Rules. Alternatively, if, before the expiration of the said period of [60][90] days, either party fails to participate or to continue to participate in the mediation, the dispute, controversy or claim shall, upon the filing of a Request for Arbitration by the other party, be referred to and finally determined by arbitration in accordance with the WIPO [Expedited] Arbitration Rules. [The arbitral tribunal shall consist of [a sole arbitrator][three arbitrators].]* The place of arbitration shall be [specify place]. The language to be used in the arbitral proceedings shall be [specify language]. The dispute, controversy or claim referred to arbitration shall be decided in accordance with the law of [specify jurisdiction]."13

3.6 Rozhodčí řízení Jak již bylo zmíněno, lze se v některých publikacích setkat s názorem, že rozhodčí řízení nepatří mezi ADR pro své výrazné odlišnosti v jistých aspektech. Je totiž možno vysledovat jak znaky společné právě s ADR, tak některé charakteristiky společné s řešením sporů před soudy. Jedná se tedy o jakýsi předěl mezi ADR a řízení před soudy. Co do podobností s ADR, je nutno zdůraznit především existenci vůle stran podrobit se tomuto způsobu řešení sporů. Ovšem co do cílů obou typů řízení, rozhodčí řízení vždy směřuje k vydání vykonatelného rozhodnutí (rozhodčího nálezu), naopak cílem a účelem ADR je dosažení dobrovolné a oboustranně akceptovatelné dohody, jež bude pro obě strany představovat vhodné řešení problému, který mezi nimi vznikl. Rozdíly lze spatřovat i v samotném zahájení řízení, kdy se podnětem u rozhodčího řízení stává samotná existence sporu, naopak pro ADR postačuje existence rozdílného názoru. A v neposlední řadě co do osob, které řízení realizují, tak by rozhodcem měla být vždy osoba nestranná, u ADR to však podmínkou není.14

13 Recomended WIPO conctract clausus and submission agreements. Arbitration and mediation center. [online] [cit. 2011-16-03] Dostupné z:< http://www.wipo.int/amc/en/clauses/index.html#2> 14

SPIROVÁ, K. Alternativní způsoby řešení sporů – mediace. Právní fórum. 2010. č.3. s.119

18


„Obecně se rozhodčí řízení definuje jako rozhodování sporů soukromými osobami nebo nestátními rozhodčími institucemi, které jsou oprávněny na základě dotčených právních předpisů předložený spor projednat a rozhodnout. Za mezinárodní rozhodčí řízení (mezinárodní obchodní arbitráž) se považuje takové rozhodčí řízení, ve kterém se bude projednávat spor z mezinárodního obchodního styku.“15 Podstata rozhodčího řízení a výkonu rozhodčích nálezů spočívá v přenesení pravomoci projednávání a rozhodování sporů z obecných soudů, do jejichž pravomoci by jinak spadaly, na rozhodce jako soukromé fyzické osoby volené ad hoc anebo na stálé rozhodčí soudy. Řízení před rozhodci je jedním z druhů rozhodování sporů, kdy je subjektivním občanskoprávním vztahům poskytována ochrana nestátním orgánem. Výsledkem činnosti rozhodců či rozhodčích soudů je rozhodčí nález, který má účinky jako klasické pravomocné rozhodnutí soudu a je rovněž tak vykonatelný. Rozhodčí řízení je postaveno na principu dobrovolnosti. Výjimečně však může nastat situace, kdy je rozhodčí řízení obligatorní, to však jedině z příkazu zákonodárce. Je věcí stran, zda si k rozhodování svého sporu zvolí rozhodce, anebo rozhodčí soud. Jmenování samotného rozhodce většinou záleží pouze na vůli sporných stran, zákonem je jen minimálně regulováno. Naopak rozhodčí soudy jsou stálejšího charakteru, vztahují se na ně i přísnější zákonná kritéria, proto jsou tyto stálé rozhodčí instituce vždy určitou zárukou profesionality. Rozhodčí soudy mohou být buď obecné a zabývají se tak civilním okruhem záležitostí obecně, nebo rozhodčí soudy specializované, určené jen pro specifický druh sporů.16 3.6.1

Výchozí teoretické koncepce17

Všechny výchozí teoretické koncepce mají společné právě to, že se zabývají samotnou podstatou vazby státu a rozhodčího řízení. Liší se ovšem v tom, jak jednotlivé doktríny roli státu a roli vůle stran hodnotí. Díky těmto rozdílům často dochází k nalézání diametrálně odlišných řešení, k nimž senáty docházejí při posuzování jednotlivých otázek. Jsou to právě jakési myšlenkové vzorce

15

RŮŽIČKA, K. Rozhodčí řízení před rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České

republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o. 2005. s. 19 16

SCHELLOVÁ, I. Základy civilního řízení. 3. vydání. Ostrava: KEY Publishing s.r.o. 2008 s.

144 17


2.akutalizované vydání. Praha: Aspi. 2008. s. 52-58


19

jednotlivých koncepcí, které se pak promítají do hodnocení řady nejrůznějších otázek. Jurisdikční doktrína Jurisdikční doktrína uznává pravomoc státu kontrolovat a regulovat veškeré rozhodčí řízení v dosahu jurisdikce daného státu a to platí jak pro řízení tuzemské, tak i pro arbitráž mezinárodní. Vychází z myšlenky, že každý stát má právo regulovat a kontrolovat aktivity realizované na jeho území. Doktrína potlačuje jak prvky smluvní, tak i zásadní roli rozhodčí smlouvy. Rozhodci vykonávají rozhodovací pravomoc na základě pravomoci delegované státem, a nikoliv dohodou stran. Rozhodce svou autoritu tedy odvozuje od státu, jeho nominace je však už záležitostí samotných stran. Tato koncepce je kritizována především proto, že znehodnocuje smluvní založení pravomoci rozhodců. Smluvní doktrína Ta je pomyslným protipólem doktríny jurisdikční. Za základ rozhodčího řízení uznává pouze smlouvu a autonomii stran, které mají na arbitráž rozhodující vliv. V případě výkonu rozhodčího nálezu nahlíží na rozhodčí nález jako na smlouvu, která je vykonatelná soudem. Jinak má stát v celém procesu jen velmi malý vliv. Zdá se, že rovněž i Ústavní soud České republiky, soudě dle jeho nálezů týkající se otázky rozhodčího řízení, straní spíše této doktríně. Tato koncepce je kritizována především proto, že odporuje právu na spravedlivý proces, neboť nezajišťuje ani minimální standard kontroly ze strany soudů. Doktrína smíšená Již podle názvu představuje doktrína smíšená kombinaci obou předchozích koncepcí a snaží se tak odstranit jejich slabá místa. Především se vyznačuje zmírněním protikladů obou krajních doktrín. Naopak hledá cestu ve spolupůsobení obou prvků – autonomie vůle a vlivu státu na rozhodčí řízení. Arbitráž nemůže stát mimo právní systém a zároveň má svůj původ v soukromoprávní smlouvě. Rozhodčí řízení tedy tato doktrína vnímá jako proces, který začíná soukromoprávní smlouvou a končí závazným rozhodnutím. Doktrína autonomní Je považována spíše za okrajový přístup vnímající mezinárodní rozhodčí řízení jako autonomní institut vůči právu národnímu. Tato doktrína nejlépe odráží stupeň globalizace mezinárodních ekonomických vztahů. Vedle vůle stran je místo vlivu práva zdůrazněna autonomie vůle rozhodců.

20

3.6.2


Historie

Rozhodčí řízení rozhodně není vymožeností moderní doby, jeho kořeny naopak sahají hluboko do minulosti a z hlediska historického má tento institut v českých zemích dlouholetou právní i faktickou tradici. Arbitráž v podobě zákona významným způsobem zakotvil civilní řád soudní (zákon č. 113/1895, o soudním řízení v občanských rozepřích právních), který upravoval rozhodčí řízení v § 577 a následujících. Umožňoval, aby rozhodčí smlouva, jíž byla věc vyňata ze soudní kompetence, byla uzavřena v těch věcech, v nichž jsou strany způsobilé o předmětu sporu uzavřít smír. V dalších ustanoveních byl upraven mechanismus jmenování rozhodců a vlastní rozhodčí řízení. Pozdější právní úprava, zákon č. 142/1950 Sb., o řízeních v občanských právních věcech (občanský soudní řád), který nabyl účinnosti počátkem roku 1951, taktéž rozhodčí řízení neopomenul. Na druhou stranu však tento institut výrazně omezil, neboť jej bylo možno sjednat jen tehdy, pouze pokud jednou ze stran byla československá právnická osoba. Vzhledem k nové politické situaci a společenskému uspořádání, v rámci nových právních úprav občanského práva hmotného a procesního na počátku 60. let, došlo v oblasti arbitráže ke dvěma výrazným změnám. Rozhodčí řízení včetně výkonu rozhodčích nálezů získalo samostatnou právní úpravu zákonem č. 98/1963 Sb., který nabyl účinnosti shodně s tehdy novým občanským zákoníkem, občanským soudním řádem a zákonem o mezinárodním právu soukromém a procesním. Vyčlenilo se tedy a přestalo být součástí obecného civilně procesního předpisu. Podstatnější, ne však pozitivní změnou bylo, že rozhodčí smlouvu bylo možno nadále uzavřít jen ve sporech o majetkové nároky z mezinárodního obchodního styku.18 3.6.3

Prameny právní úpravy

Od 1. ledna 1995 vstoupil v účinnost nový zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, který nahradil dřívější právní předpis platný 30 let, kterým byl zákon č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů. Tato dnes již bývalá právní norma umožňovala řešit v rozhodčím řízení pouze spory s mezinárodním prvkem. Tedy až od roku 1994 byla českým obchodníkům znovu vrácena možnost řešit vnitrostátní spor mimosoudně rozhodčí cestou.

18

Důvodová zpráva k zákonu č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích

nálezů. Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna [online] [cit. 2010-15-04]. Dostupné z: < http://www.psp.cz/eknih/1993ps/tisky/t113600.htm >


21

Nový zákon rovněž znovu upravil postavení rozhodčích soudů.19 Při přípravě textu zákona o rozhodčím řízení bylo využito mimo jiné i Vzorového zákona UNCITRAL, nešlo však o jeho pouhou implementaci, ZRŘ se v úpravě řady otázek odlišuje. Nová úprava, odpovídající úpravě těchto vztahů v právních řádech vyspělých evropských zemí, tak obnovila kontinuitu s právní tradicí rozhodčího řízení sahající v českých zemích do konce devatenáctého století.20 UNCITRAL je hlavním právním orgánem systému OSN na poli mezinárodního obchodu a jeho cílem je podpora a rozvoj světového trhu prostřednictvím vytváření úmluv, modelových zákonů a právních směrnic zaměřených na postupné sladění a sjednocení mezinárodního trhu. Rozhodčí pravidla UNCITRAL zaujímají významné místo, a to jak v historickém kontextu, tak i v současné praxi. Komise UNICITRAL navrhla vypracování modelu rozhodčích pravidel již v roce 1973. Cílem pravidel bylo vytvořit jednotný, předvídatelný a stabilní rámec především pro mezinárodní arbitráž, aniž by však potlačila neformální a flexibilní povahu těchto mechanismů řešení sporů. Pravidla mají být přijatelná pro obecné právo jako takové, tedy především pro obchodní a občanské právo, ale i ve vztahu k importu a exportu v mezinárodním kontextu. Pravidla byla vyhlášena usnesením 31/98 a přijata Valným shromážděním Organizace spojených národů 15. prosince roku 1976.21 Mezi současné prameny rozhodčího řízení patří tyto normy: Vnitrostátní

19

-

Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů.

-

Řády a pravidla rozhodčích soudů stálých, ad hoc.

-

Zákon č. 223/1994 Sb., o sloučení Československé obchodní a průmyslové komory s Hospodářskou komorou České republiky.

-

Zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, a vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 14/1988 Sb. vyhlašující řád Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory.

SCHELLOVÁ, I. Základy civilního řízení. 3. vydání. Ostrava: KEY Publishing s.r.o. 2008 s.

143 20

UHLÍŘ, A. Lze rozšířit využívání rozhodčího řízení? Právní rádce. 2000. č. 3. s. 36.

21

BORN, G. B. International Commercial Arbitration. Netherlands: Kluwer Law International,

2009. s. 151

22


Podle ustanovení § 47 ZRŘ se pro rozhodčí řízení použije ustanovení tohoto zákona jen tehdy, pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů. K mezinárodním pramenům, kterými je Česká republika vázána, patří následující: Mezinárodní -

Ženevský protokol o doložkách o rozsudím č. 191/1931 Sb. z roku 1923.

-

Úmluva o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků č. 192/1931 Sb. podepsaná roku 1927.

-

Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů publikovaná vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 74/1959 Sb. (dále jen Newyorská úmluva).

-

Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži publikovaná vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 176/1964 Sb.

-

Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států publikovaná ve sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 420/1992 Sb.

3.6.4

Arbitralita sporu

Dříve než se začneme zabývat samotnou rozhodčí smlouvou, je nutno definovat, za jakých okolností ji vůbec lze platně uzavřít. Spor a jeho předmět totiž musí být přípustný k řešení v rozhodčím řízení (arbitralita sporu). Podmínky arbitrality stanoví ZRŘ v § 2 odst. 1 a 2, podle kterého se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech (výjimkou jsou spory vzniklé v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů), které mezi nimi vznikly a k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců, anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít právě tehdy, jestliže by strany mohly o předmětu sporu uzavřít smír. Ze znění zákona lze dovodit, že pokud se strany rozhodnou řešit spor v rozhodčím řízení, je nutno splnit následující podmínky: -

Musí se jednat o majetkový spor, čímž se myslí kontradiktorní řízení, kdy se žalobce domáhá, aby žalovaný byl uznán povinným poskytnout majetkové plnění, přičemž se jedná nejčastěji o plnění peněžité. Dále sem lze zařadit například vydání věci, dodání zboží, provedení činnosti anebo


23

zdržení se určité činnosti. Souhrnně lze říci, že se jedná o takové případy, kdy má plnění majetkovou povahu (věci movité, nemovité, nejrůznější majetková práva).22 -

Spor lze projednat v soudním řízení. Zde je nutno vycházet ze zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších přepisů (dále jen OSŘ) a to konkrétně z ustanovení § 7 odst. 1. To říká, že soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují takové spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

-

Ve sporu je přípustné uzavřít smír. V § 99 OSŘ je stanoveno, že připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Je tedy nutno pátrat po těch skutečnostech, kdy to povaha věci nepřipouští. To se týká například jednostranných právních úkonů, dále případů, kdy žalobce požaduje prohlásit smlouvu za neplatnou (např. z důvodu nedodržení obligatorní písemné formy), ale například i takových situací, kdy jsou právní normy kogentní a zákon tak neumožňuje, aby si strany mezi sebou upravily vztahy dispozitivními právními úkony. Rozhodčí řízení je vyloučeno i v následujících situacích: spory ohledně osobního stavu (např. rozvod), řízení, která zahajují soudy z moci úřední (např. prohlášení za mrtvého), v situacích, kdy je to vyloučeno povahou (např. práva a povinnosti rodičů k dětem) a tam, kde zákon nedovoluje účastníkům dohodnout se. Doposud neexistuje jasná shoda, zda je možné užít rozhodčího řízení ve sporech týkajících se právních nároků k nemovitostem. Je však povinností rozhodce určit, zda je daný spor možné řešit v rozhodčím řízení, či nikoliv.23

3.6.5

Rozhodčí smlouva

Tak jako každá jiná smlouva, tak je i smlouva rozhodčí oboustranným právním úkonem, který musí být dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „občanský zákoník“) učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně. Jeho předmětem nemůže být plnění nemožné, jinak by 22

KUČERA, Z., TICHÝ, L. Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním. Komentář.

Praha: Panorama. 1989. s. 221 23

RŮŽIČKA, K. Rozhodčí řízení před rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České

republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o. 2005. s. 33- 35

24


byl právní úkon neplatný. Dále musí být učiněn osobou způsobilou k právním úkonům a osobou, která nejedná v duševní poruše. Obsah či účel právního úkonu nesmí odporovat zákonu, obcházet jej anebo se příčit dobrým mravům. Při nesplnění některé z výše uvedených podmínek je smluvní strana oprávněna domáhat se neplatnosti právního úkonu. Odstoupit od smlouvy pak může v případě, že ji smluvní strana uzavřela v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Relativní neplatnost lze namítat v důsledku omylu. Ustanovení § 40 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. Zde je nutno upozornit na fakt, že podle § 3 ZRŘ u smlouvy rozhodčí je kogentně vyžadována forma písemná! Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly. Zákon o rozhodčím řízení v § 2 odst. 3 zákona stanoví, že se rozhodčí smlouva může týkat jednotlivého již vzniklého sporu (smlouva o rozhodci), nebo všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka). Rozdíly mezi oběma podobami rozhodčí smlouvy jsou dány hlediskem časovým. Existují však i další rozdíly. Ať už však vznikne jakkoliv, pro obě varianty platí vyloučení jurisdikční pravomoci soudů. Rozhodčí doložka U rozhodčí doložky se obvykle počítá se všemi možnými budoucími spory. Může se však omezit jen na některé z nich. Proto je více než vhodné vymezit si daný právní vztah či okruh možných právních vztahů co možná nejpřesněji, aby nevznikly pochybnosti, zda je vzniklý spor v kompetenci rozhodců či nikoliv. Rozhodčí doložka bývá obvykle součástí smlouvy hlavní. Pochybnosti, jakým způsobem doložku použít mohou nastat právě tehdy, když je smlouva uzavřena ústně či dokonce konkludentně. V takových případech je pak nutno dodržet požadavek písemnosti a rozhodčí doložku sjednat zvlášť. Pokud by pak byla popírána existence či platnost smlouvy hlavní, přičemž by však rozhodčí doložka byla uzavřena platně, bylo by možno ustanovit rozhodčí senát, který o platnosti hlavní smlouvy rozhodne. V podnikatelské praxi se velmi často setkáváme s obchodními podmínkami. V takových případech bývá rozhodčí doložka jejich součástí, přičemž na obchodní podmínky obvykle odkazuje hlavní smlouva. Proto je vždy nutné neopomenout si obchodní podmínky řádně prostudovat! Na to je nutné dbát zvláště v takových případech, kdy jedna smluvní strana zasílá druhé objednávku (návrh na uzavření kupní smlouvy) a nezřídka jsou obchodní podmínky vytištěny na druhé straně drobným písmem. Pokud pak druhá strana


25

zboží dodá v požadovaném množství i jakosti a v určené lhůtě, uzavře smlouvu konkludentně. 24 Příklady rozhodčích doložek:25 „Smluvní strany se dohodly, že veškeré majetkové spory, které mezi nimi vzniknou z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, budou řešeny v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem, který bude jmenován předsedou dozorčí rady společnosti Sdružení rozhodců, a. s., IČ: 63 49 66 58, se sídlem v Brně, Příkop 8. Jmenovaný rozhodce musí mít ukončené vysokoškolské právnické vzdělání a musí být trestněprávně bezúhonný. Smluvní strany se dále dohodly, že žaloba se podává výhradně na adresu Sdružení rozhodců, a. s., poplatek za rozhodčí řízení činí 2 % z hodnoty předmětu sporu, nejméně však 5.000 Kč, řízení může být pouze písemné a rozhodnutí nemusí obsahovat odůvodnění. Smluvní strany se dohodly, že své majetkové spory, které mezi nimi vzniknou z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, budou řešeny v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem, kterým jmenují JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., a pro případ, že by se rozhodcem z jakéhokoliv důvodu nestal, nebo by ztratil způsobilost k výkonu funkce rozhodce, jmenují JUDr. Marka Ivičiče, oba na adrese Sdružení rozhodců, a. s., IČ: 63 49 66 58, se sídlem v Brně, Příkop 8. Smluvní strany dále dohodly, že žaloba se podává výhradně na adresu Sdružení rozhodců, a. s., poplatek za rozhodčí řízení činí 2 % z hodnoty předmětu sporu, nejméně však 5.000 Kč, řízení může být pouze písemné a rozhodnutí nemusí obsahovat odůvodnění. Smluvní strany se dohodly, že veškeré majetkové spory, které mezi nimi vzniknou z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, budou řešeny v rozhodčím řízení před tříčlenným rozhodčím senátem, který bude jmenován předsedou dozorčí rady společnosti Sdružení rozhodců, a. s., IČ: 63 49 66 58, se sídlem v Brně, Příkop 8. Jmenovaní rozhodci musí mít ukončené vysokoškolské právnické vzdělání a musí být trestněprávně bezúhonní. Smluvní strany se dále dohodly, že žaloba se podává výhradně na adresu Sdružení rozhodců, a. s., poplatek za rozhodčí řízení činí 2 % z hodnoty předmětu sporu, nejméně však 30.000 Kč, řízení může být pouze písemné a rozhodnutí nemusí obsahovat odůvodnění

24

FOREJT, A. Řešení sporů v rozhodčím řízení. Praha: PROSPEKTRUM. 1995. 15-17s.

25Rozhodčí

doložky.

Sdružení

rozhodců

[online]

[cit.

2011-20-04]

Dostupné

z:

26


Ujednáním o této rozhodčí doložce není dotčeno právo žalobce obrátit se se svým nárokem na obecný soud. Tento dovětek lze doporučit u smluv, v nichž se na jedné straně vyskytuje fyzická osoba - nepodnikatel (spotřebitel). Podle některých výkladů evropských směrnic je třeba fyzické osobě - nepodnikateli (spotřebiteli) zajistit možnost obrátit se se svými nároky vždy také na obecný soud. Dovětek nestanoví žádné ze stran povinnost obracet se na obecný soud, ale zachovává jí možnost volby.“26

Vzorová část kupní smlouvy s rozhodčí doložkou: „VIII. Závěrečná ustanovení 1. Tato smlouva může být měněna nebo doplněna jen v písemné formě číslovaných dodatků 2. Smlouva je vyhotovena ve dvou exemplářích, oba s platností originálu s tím, že podpisy oprávněných zástupců smluvních stran budou učiněny na všech listech smlouvy. 3. Tato smlouva se řídí právním řádem České republiky. Veškeré spory vzniklé z této smlouvy nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho Řádu a Pravidel třemi rozhodci. (nebo alternativa – „jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky“.). Strany se zavazují splnit povinnost uloženou jim rozhodčím nálezem. 4. Smluvní strany shodně prohlašují, že si tuto smlouvu před jejím podpisem přečetly a že byla uzavřena na základě jejich pravé a svobodné vůle, určitě a vážně, nikoli v tísni či za nápadně nevýhodných podmínek, toto stvrzují svými podpisy. Tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu obou smluvních stran.“ 27

Smlouva o rozhodci Smlouva o rozhodci předpokládá spor již existující. Tento spor je tedy konkrétní a je jediný, který je v rámci rozhodčího řízení řešen. V rozhodčí smlouvě je obvykle určen počet i osoby rozhodců, není to však bezpodmínečně nutné. Vzor smlouvy o rozhodci (rozhodování sporu jediným rozhodcem podle zásad spravedlnosti v řízení on-line): „On-line řízení - Unie patří k prvním komerčním arbitrážním centrům v Evropě, která uvedla v činnost vlastní on-line arbitrážní portál E-arbiter. Spory se tak řeší elektronickou cestou, od podání žaloby až po vydání rozhodčího nálezu. Odpadají tak zejména prodlevy spojené s doručováním písemností a vůbec faktickou doručitelností písemností protistraně. Jelikož dle Jednacího řádu je písemnost doručena jejím vyvěšením v on-line soudním fóru, jedná se

26

Tamtéž.

27

Vzorová část kupní smlouvy s rozhodčí doložkou. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR

a Agrární komoře ČR. [online] [cit. 2011-20-04] Dostupné z:


27

o nejrychlejší variantu rozhodčího řízení, kterou se lze dobrat rozhodčího nálezu během 1 měsíce od podání žaloby. Majetkový spor o .................., který mezi stranami vznikl ze smlouvy o .................... uzavřené mezi nimi dne ......................, bude v souladu se zákonem o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů č. 216/1994 Sb. v platném znění rozhodnut v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem podle Jednacího řádu rozhodčího řízení vydaného Unií pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s., IČ: 27166147 (dále jen "Unie") a zveřejněného na internetové adrese www.urmr.cz, přičemž rozhodce bude ke dni doručení žaloby zapsán v Seznamu rozhodců vedeném Unií a strany tímto výslovně pověřují Unii, aby určila podle Jednacího řádu rozhodčího řízení rozhodce pro rozhodčí řízení, založené touto smlouvou o rozhodci. Smluvní strany tímto pověřují takto určeného rozhodce k rozhodování uvedeného sporu podle zásad spravedlnosti a to ve formě Řízení on-line podle části čtvrté Jednacího řádu rozhodčího řízení. Smluvní strany výslovně prohlašují, že před podpisem rozhodčí smlouvy měly a mají možnost seznámit se s Jednacím řádem rozhodčího řízení, jakož i s Nařízením o nákladech rozhodčího řízení a také tak učinily a uvedené dokumenty tak považují za nedílnou součást této rozhodčí smlouvy.

Smluvní

strany

si

pro

Řízení

on-line

zvolily

tyto

e–mailové

adresy:

........................................................................“ 28

Všeobecné ujednání V literatuře bývá uváděn ještě další typ rozhodčí smlouvy (který však již nenalezneme v zákoně) a to jako možnost uzavřít všeobecné ujednání neboli neomezený kompromis. Přestože je definován stejně jako rozhodčí doložka, čili dohoda stran dopadající na veškeré spory z vymezeného okruhu právních vztahů, je to z povahy věci spíše samostatný smluvní dokument (na rozdíl od doložky ve smlouvě).29 Procesní účinky rozhodčí smlouvy.30

28

-

Zrušení jurisdikce státního soudu a přenesení věci k jurisdikci rozhodců.

-

Nedostatek pravomoci soudu. Soud nemůže projednávat tentýž spor, na který se vztahuje rozhodčí smlouva (ledaže by účastníci prohlásili, že na projednání v rozhodčím řízení netrvají). Pokud by tedy jedna ze stran bez

Rozhodčí doložky a smlouvy o rozhodci. Unie pro rozhodčí a mediační řízení. [online] [cit.

2011-22-04] Dostupné z: 29


2.akutalizované vydání. Praha: Aspi. 2008. s. 102-103 30

FOREJT, A. Řešení sporů v rozhodčím řízení. Praha: PROSPEKTRUM. 1995. s. 18-19.

28


souhlasu druhé předložila věc soudu, je druhá strana oprávněna podat námitku nedostatku pravomoci soudu. -

Rozhodčí smlouva však jako taková neznamená, že se rozhodčí řízení zahájí. Smlouva tedy sama o sobě nezpůsobuje litispendenci (překážku věci zahájené), k tomu by bylo nutné podat žalobu, kterou by bylo řízení zahájeno.

-

Její uzavření nemá vliv na běh promlčecích či prekluzivních lhůt.

Zánik rozhodčí smlouvy.31 -

Dohodou v písemné formě.

-

Vydáním rozhodčího nálezu (ve všech věcech, na které se rozhodčí smlouva vztahuje).

-

Smír mezi spornými stranami.

-

Uplynutím lhůty platnosti rozhodčí smlouvy (byla-li sjednána).

-

Jestliže určený rozhodce stanovený ve smlouvě funkci nepřijme, pozbude-li způsobilosti nebo jestliže zemře. V takovém případě se totiž jedná o podstatnou náležitost smlouvy, která by nebyla dodržena.

-

Zrušením rozhodčího nálezu, který byl vydán právě na základě rozhodčí smlouvy.

3.6.6

Rozhodci

Požadavky, jež na osobu rozhodce klade zákon, jsou možná až příliš velkorysé. K výkonu funkce rozhodce totiž postačí pouze být zletilým občanem České republiky, který je způsobilý k právním úkonům. Není tedy nutné, aby měla osoba vykonávající funkci rozhodce právnické, či jiné vzdělání. Avšak kromě zákonných požadavků je například rozhodčí soud, či samotná rozhodčí smlouva oprávněna klást další, specifické požadavky. Obvykle si strany rozhodce vybírají ze seznamu tak, aby byl oborníkem v daném oboru. „Na rozdíl od některých zahraničních právních úprav je však u nás funkce rozhodce neslučitelná kupříkladu s výkonem funkce soudce, a to podle ustanovení § 80 odst. 5 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Je to škoda, neboť právě soudce je osobou, která nepochybně disponuje nebo by měla disponovat takovými znalostmi a zkušenostmi, které by měl splňovat i rozhodce, a právě řada

31

Tamtéž s. 19


29

právních států jmenování soudce rozhodcem výslovně umožňuje".32 Rozhodcem může být i cizinec, je-li podle práva svého státu způsobilý k právním úkonům. Postačí však, je-li způsobilý k právním úkonům podle práva České republiky. Funkce rozhodce je založena na principu dobrovolnosti a nikdo není povinen ji přijmout. V praxi je obvyklé, že strany nejdříve složí zálohu, aby byl rozhodce ochoten se daným sporem zabývat. Pokud rozhodce funkci přijme, je povinen vykonávat ji v souladu se ZRŘ a dalšími předpisy. Přijetí funkce rozhodce musí být písemné. Rozhodce se může své funkce vzdát jen ze závažných důvodů nebo se souhlasem stran. Rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinnosti zproštěni a to může být učiněno buď samotnými smluvními stranami, anebo o zproštění mlčenlivosti z vážných důvodů rozhodne předseda okresního soudu, v jehož obvodu má rozhodce bydliště. „Vzhledem k tomu, že rozhodčí řízení je na rozdíl od řízení před soudem zásadně neveřejné, a to ve všech jeho fázích, je nutno povinnost mlčenlivosti v zájmu účastníků vykládat velmi široce, když právě neveřejný charakter rozhodčího řízení bývá považován za jednu z jeho výhod (obvykle ve sporech z obchodního styku) a nezřídka je právě neveřejnost zásadním motivem a důvodem pro volbu tohoto řešení sporu a sjednání rozhodčí smlouvy. Povinnost mlčenlivosti rozhodců je tedy nutno prosazovat podstatně šířeji než je tomu v případě srovnatelné povinnosti soudců. Rozhodci proto nejsou oprávněni poskytovat ani jakékoliv informace o sporu, resp. o stavu řízení.“33 Jmenování a vyloučení rozhodce z funkce Počet i osoby rozhodců určuje zpravidla rozhodčí smlouva, což lze jen doporučit. Postačí však stanovit způsob, jakým počet i osoby rozhodců mají být určeny, přičemž je nutné dbát na to, že konečný počet rozhodců musí být vždy lichý. Pokud to však ve smlouvě není ani takto stanoveno, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce. Pokud by nastaly komplikace co do jmenování rozhodců, je oprávněn k zásahu soud. Jedná se o situaci dle § 9 ZRŘ, kdy strana, která má jmenovat rozhodce, tak neučiní do 30 dnů od doručení výzvy druhé strany, nebo nemohou-li se jmenovaní rozhodci ve stejné lhůtě shodnout na osobě předsedajícího rozhodce a také v případě,

32

BĚLOHLÁVEK, A. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář.

Praha: C. H. Beck. 2004. s. 54 - 55 33

Tamtéž s. 69

30


jestliže se jmenovaný rozhodce vzdá funkce nebo nemůže činnost rozhodce vykonávat. Ten, kdo má být nebo byl určen nebo jmenován rozhodcem, musí bez odkladu stranám nebo soudu oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen. „Zcela zjevným příkladem nedostatku nestrannosti je případ, kdy je rozhodcem jmenována osoba, která je nebo v minulosti byla členem statutárního či jiného orgánu účastníka řízení, správcem konkursní podstaty nebo právním zástupcem nebo zmocněncem pověřeným zastupováním některého z účastníků bez ohledu na to, zda je předmětem takového mandátního vztahu otázka či okruh úkonů, jakkoliv souvisejících s předmětem sporu projednávaného v rozhodčím řízení či nikoliv.“34 Rozhodce, který byl již určen nebo jmenován, může být rovněž vyloučen, pokud jeho podjatost vyjde najevo dodatečně a v takovém případě je povinen se své funkce vzdát. Nevzdá-li se rozhodce funkce, mohou se strany dohodnout o postupu při jeho vyloučení. Kterákoli ze stran může podat návrh, aby o vyloučení rozhodl soud. Stálé rozhodčí soudy Stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona. V České republice existují v současnosti tři stálé rozhodčí soudy: - Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. -

Rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha.

-

Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno.

Rozhodčí soudy vydávají své statuty a řády, které musí uveřejnit v Obchodním věstníku. Statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování, i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců, včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců. 3.6.7

Průběh rozhodčího řízení

Tak jako v klasickém civilním řízení, i v řízení rozhodčím vyjadřují zásady základní principy a pravidla, pod kterými by mělo být řízení vedeno, ať už jsou tyto zásady v zákonu vyjádřeny přímo, či je lze vykládat nepřímo z podstaty a smyslu samotného zákona.

34

Tamtéž s. 81


31

Zásady uplatňované v rozhodčím řízení:35

35

-

Zásada rovnosti účastníků. Tak jako v klasickém soudním řízení, mají účastníci i v řízení rozhodčím stejná práva a rovněž i stejné povinnosti. Zásada rovnosti je všeobecně uplatňována v soukromoprávních vztazích, přičemž je však nutno přihlédnout, ke které procesní straně účastník náleží. Je samozřejmé, že žalobce a žalovaný mají jiný okruh oprávnění a rovněž tak rozhodce, který přeci jenom vystupuje vůči účastníkům v nadřazeném postavení.

-

Zásada dispoziční. Tato zásada vyjadřuje oprávnění účastníků disponovat řízením nebo jeho předmětem. Nejčastěji se jedná o nejrůznější návrhy, například podání žaloby. Mezi nejčastější úkony patří návrh na zahájení řízení, změna tohoto návrhu, či jeho zpětvzetí. Dále například uznání nároku, obrana odpůrců a jejich námitky, vzájemný návrh a konečně také smír.

-

Zásada projednací. Její podstata spočívá v tom, že tvrdit skutečnosti rozhodné pro posouzení věci a navrhovat důkazy k jejich zjištění mohou pouze účastníci řízení. Pokud účastník neoznačí k prokázání svých tvrzení potřebné důkazy, nese nepříznivé následky v podobě rozhodnutí rozhodce, které bude vycházet ze zjištěného skutkového stavu.

-

Zásada volného hodnocení důkazů. Rozhodce hodnotí předvedené důkazy podle svého vnitřního uvážení a podle pravidel logického myšlení.

-

Zásada neveřejnosti. Je typická právě pro rozhodčí řízení, protože opakem je zásada veřejnosti, která platí v klasickém soudním řízení.

-

Zásada ústnosti prolomená zásadou písemnosti. Obvykle je jednání ústní, pokud ovšem strany neprojeví vůli vést řízení písemně.

-

Zásada přímosti prolomená zásadou nepřímosti. Ten, kdo rozhoduje, by měl být v přímém styku s účastníky řízení a taktéž s jednotlivými důkazními prostředky. Za účastníky však může jednat taktéž jejich zástupce. Tato zásada bývá prolomena v nepřímost zásadou písemnosti, kdy se rozhoduje bez slyšení jen na základě písemných materiálů.

-

Zásada rychlosti a hospodárnosti. Ačkoliv je podstata této zásady vyjádřena v čl. 28 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a platí jak pro

SCHELLE, K., SCHELLOVÁ, I. Rozhodčí řízení. Praha: Eurolex Bohemia, s.r.o. 2002. s. 56-65

32


klasické soudní řízení, tak i pro řízení rozhodčí, skutečností je, že právě v řízení rozhodčím je prioritou. Subjekty rozhodčího řízení36 Mezi subjekty rozhodčího řízení patří všichni činitelé, kteří jsou nositeli práv a povinností a vykonávají svůj vliv na průběh řízení. Jsou to také ti, kteří o právech, povinnostech a právem chráněných zájmech rozhodují, tedy jak soudy, tak i soudy rozhodčí či jednotliví rozhodci. Od subjektů řízení je vždy nutno odlišit osoby zúčastněné na řízení (svědek, znalec, zapisovatel), které se sice řízení taktéž účastní, o jejichž právech a právem chráněných zájmech se však nerozhoduje. Sporné strany v rozhodčím řízení nazýváme navrhovatel (kdo podává návrh na zahájení řízení) a odpůrce. Analogicky je lze taktéž označovat jako žalobce a žalovaný. Nemusí se však nutně jednat o dvoustranný právní vztah. Vystupujeli na straně žalobce osob více, jedná se o aktivní společenství, více osob na straně žalovaného je pak společenstvím pasivním. Pokud je společenství samostatné, jedná každý účastník vždy jen sám za sebe, naopak je to ve společenství nerozlučném. Vedle hlavního účastníka ve sporném řízení může v řízení vystupovat ještě účastník vedlejší a vyznačuje se tím, že přistoupí k jedné ze stran, protože má právní zájem na výsledku řízení. Žaloba a zahájení rozhodčího řízení Rozhodčí řízení je řízením sporným a dle samotného ZRŘ se přiměřeně řídí ustanoveními občanského soudního řádu stejně jako klasické řízení soudní. Co do procesní stránky je zákon o rozhodčím řízení poměrně stručný a domnívám se, že tak dává prostor pro úpravu jednotlivým řádům rozhodčích soudů či samotným rozhodcům. Dle § 14 ZRŘ se rozhodčí řízení zahajuje žalobou tím dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci. Není-li žaloba podávána stálému rozhodčímu soudu, podává se předsedajícímu rozhodci, je-li určen nebo jmenován. Není-li předsedající rozhodce dosud určen nebo jmenován, žaloba se podává kterémukoli určenému nebo jmenovanému rozhodci. Z hlediska doručení žaloby je stálý rozhodčí soud i rozhodce povinen na žalobě vyznačit den, kdy mu došla. Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu. Ani v tomto případě není nutné, aby byla označena jako „žaloba“, neboť se každý právní úkon posuzuje podle obsahu a nikoliv podle

36

Tamtéž.


33

názvu. Nutno je však splnit obsahové náležitosti žaloby. Ty ovšem zákon o rozhodčím řízení neupravuje a jejich úprava je přenechána jednotlivým řádům. Obecně lze přiměřeně použít § 42 odst. 4 OSŘ, který stanoví, že z žaloby musí být patrno, kterému rozhodci či rozhodčímu soudu je určena, kdo ji podává, které věci se týká a co sleduje. Je nutno ji podepsat, uvést datum a vystavit ji v potřebném množství stejnopisů. Žaloba by dle OSŘ měla obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků, pro bližší identifikaci je dále vhodné uvést datum narození anebo rodné číslo. Pokud se jedná o vztahy obchodní, je nutné uvést identifikační číslo právnické osoby nebo fyzické podnikající osoby, obchodní firmu nebo název, sídlo či místo podnikání. Dále je vyžadováno vylíčit rozhodující skutečnosti, označit důkazy (připojit listinné důkazy, jichž se dovolává). Ze žaloby musí být patrno, čeho se navrhovatel domáhá – žalobní petit. Je velmi podstatné a důležité, jakým způsobem bude žalobní petit formulován. Je nutné, aby byl přesný, určitý a srozumitelný, neboť přesně z jeho znění pak bude rozhodčí soud vycházet a není v jeho pravomoci přiznat účastníkům jiná práva či povinnosti, které by v petitu nebyly formulovány. Pokud by podaná žaloba nesplňovala všechny zákonem stanovené náležitosti, byla by nesrozumitelná nebo neurčitá, bude účastník vyzván, aby ji ve stanovené lhůtě opravil či doplnil, jinak by v řízení nebylo možné pokračovat. Na rozdíl od OSŘ je obvykle jednou z povinných náležitostí žaloby zahajující rozhodčí řízení vyčíslit hodnotu sporu a zaplatit příslušný poplatek. Obecně však lze konstatovat, že v případě rozhodčího řízení nejsou pravidla tak striktní a komplikovaná, jako u klasického soudního řízení řídícího se občanským soudním řádem. Zvláště náležitosti žaloby si každý rozhodčí soud či rozhodci upravují vlastními pravidly. Zde narážíme na jednu z výhod rozhodčího řízení a to je právě jeho neformálnost a jednoduchost. Relativně jednoduše formulovaná pravidla37 podporována množstvím vzorů dostupných na internetu podstatně zjednodušují iniciaci řízení. Není tedy nutné najímat si odborný a finančně náročný právní servis, což je ve výsledku pozitivní především z hlediska nákladového.

37

Ve srovnání s občanským soudním řádem čítajícím 376 paragrafů pro laika ne vždy zcela

srozumitelných.

34


Vzor - průvodní list žaloby:38

„Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky PRŮVODNÍ LIST Žalobce:

(u fyzických osob jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo, u osob právnických obchodní jméno, sídlo, IČ a DIČ)

Žalovaný:

(u fyzických osob jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo, u osob právnických obchodní jméno, sídlo, IČ a DIČ)

Předmět žaloby:

(např. o __________,- Kč s příslušenstvím)

Znění rozhodčí doložky a určení, ve kterém článku předmětné smlouvy se nachází (lze-li identifikovat): Osoby dotčené předmětem řízení (jsou-li takové): Preferovaný způsob komunikace (e-mailová nebo poštovní adresa, na kterou mají být zasílána sdělení během sporu, včetně uvedení kontaktní osoby): Počet vyhotovení (tři v případě sporu rozhodovaného jediným rozhodcem, pět v případě sporu rozhodovaného rozhodčím senátem):“39

Konání rozhodčího řízení Rozhodci jsou oprávněni zkoumat svou pravomoc. Dospějí-li k závěru, že podle rozhodčí smlouvy, která jim byla předložena, jejich pravomoc k rozhodnutí není dána, rozhodnou o tom usnesením. Jestliže rozhodce sám špatně rozhodne o své pravomoci, strana, které by toto rozhodnutí mohlo být k tíži, zajisté podá námitku nedostatku pravomoci podle § 15 odst. 2 ZRŘ. Takovou námitku může vznést nejpozději při prvním úkonu v řízení, týkajícím se věci samé. Uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, nebo došlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu a podá-li strana znovu u soudu nebo u jiného příslušného

38

Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. [online] [cit. 2011-20-04]

Dostupné z: 39

Tamtéž.


35

orgánu žalobu nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci nebo o zrušení rozhodčího nálezu, zůstávají účinky podané žaloby zachovány. Místo konání rozhodčího řízení si mohou strany sjednat, což je vzhledem ke klasickému soudnímu řízení dosti podstatná výhoda, protože není nutné se zaobírat otázkou místní příslušnosti soudu podle bydliště či sídla společnosti žalovaného. Proto je vhodné této výhody využít a místo konání vždy v rozhodčí smlouvě upravit. Není-li místo takto určeno, koná se v místě určeném rozhodci s přihlédnutím k oprávněným zájmům stran. V § 18 ZRŘ je zakotvena zásada rovnosti účastníků a je zdůrazněno, že stranám musí být dána plná příležitost k uplatnění jejich práv. Výraznou výhodou rozhodčího řízení je, že se strany mohou dle § 19 ZRŘ dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení. Otázky řízení mohou být rozhodnuty předsedajícím rozhodcem, jestliže k tomu byl zmocněn stranami nebo všemi rozhodci. Pokud by si strany takovou dohodu nesjednaly, postupují rozhodci v řízení způsobem, který považují za vhodný a vedou rozhodčí řízení tak, aby bez zbytečných formalit a při poskytnutí stejné příležitosti uplatnění práv všem stranám byl zjištěn skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu. Nedohodnou-li se strany jinak, je řízení před rozhodci ústní. V praxi však bývá obvyklé, že rozhodčí řízení probíhá často jen za použití listinných podkladů, důkazů a vyjádření, bez nutnosti ústního jednání. Naopak pro občanskoprávní či obchodněprávní spory projednávané před obecnými soudy není nařízeno ústní jednání jen ve zcela výjimečných případech. Rozhodčí řízení je vždy neveřejné, což také vyplývá ze zásady neveřejnosti. Proto je také rozhodčí řízení zvláště úspěšnými společnostmi, které mají zájem na diskrétním projednání sporu, tak oblíbené. „Na druhou stranu se souhlasem všech účastníků, jakož i rozhodců, může být výjimečně připuštěna při některé části řízení (obvykle ústní jednání) též přítomnost třetích osob. Takovými osobami mohou být například další poradci stran, mohou to být osoby, které se zúčastní části řízení z důvodů studijních apod.… Řády stálých rozhodčích soudů mohou stanovit některé výjimky. Tak například u ústních jednání před Rozhodčím soudem se vždy může zúčastnit tajemník Rozhodčího soudu. Účast je zapotřebí umožnit i osobám zajišťujícím administrativně technický průběh ústního jednání – zapisovatel (rovněž musí být odpovídajícím způsobem zavázán k mlčenlivosti) případně tlumočník, u něhož mlčenlivost vyplývá již ze zákona č 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.“40

40

BĚLOHLÁVEK, A. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář.

Praha: C. H. Beck. 2004. s. 160

36


Dokazování Dle § 20 ZRŘ mohou rozhodci vyslýchat svědky, znalce a strany, jen když se k nim dobrovolně dostaví a poskytnou výpověď. Vidíme tedy, že na rozdíl od soudního řízení, kde je to dáno jako povinnost, je rozhodčí řízení postaveno na principu dobrovolnosti, což předjímá jednu z jeho nevýhod. Ovšem je vždy v zájmu samotných stran takovou výpověď poskytnout, chovají-li se racionálně. Také jiné důkazy mohou provádět jen tehdy, jsou-li jim poskytnuty. Je logické, že strany samotné budou ochotny ve svůj prospěch předložit všechny takové potřebné dokumenty. Nicméně přesto se může stát, že právě z výše zmíněného principu dobrovolnosti, nebude možné z důvodu odmítnutí provést potřebný procesní úkon. Na tyto situace však samozřejmě zákon pamatuje a v § 20 odst. 2 ZRŘ stanoví, že procesní úkony, které nemohou rozhodci sami provést, provede na jejich dožádání soud, který je povinen dožádání vyhovět, nejde-li o procesní úkon podle zákona nepřípustný. Náklady řízení, které vznikly soudu provedením procesních úkonů, hradí soudu stálý rozhodčí soud nebo rozhodci. Soud přitom učiní všechna rozhodnutí, která jsou k provedení dožádání potřebná. Autorita reprezentována mocí soudní je tedy povinna dožádání vyhovět a doplnit tak potřebnou donucovací pravomoc, kterou rozhodci nedisponují. Další významnou úlohu, soud v rozhodčím řízení sehrává (podle § 22 ZRŘ) tehdy, ukáže-li se v průběhu rozhodčího řízení nebo i před jeho zahájením, že by mohl být ohrožen výkon rozhodčího nálezu. Pak může soud na návrh kterékoli strany nařídit předběžné opatření. Existuje-li tedy nějaká skutečnost, která by potencionálně mohla výkon rozhodnutí ohrozit, je nedostatečná autorita rozhodce opět doplněna donucující pravomocí soudu. Rozhodnutí Tak jako u klasického soudního řízení, i rozhodčí řízení dává přednost smírnému řešení sporu. Konkrétně § 24 ZRŘ klade na rozhodce důraz působit během řízení na strany tak, aby se dohodly na smírném vyřešení sporu. Na žádost stran lze smír uzavřít ve formě rozhodčího nálezu. Rozhodčí řízení může skončit dvěma způsoby. Vydáním rozhodčího nálezu, nebo usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález. Usnesení musí být podepsáno, odůvodněno a doručeno jako rozhodčí nález. Je-li žaloba podaná u stálého rozhodčího soudu vzata zpět ještě před ustavením senátu nebo jmenováním rozhodce, vydává a podepisuje usnesení o zastavení řízení předseda stálého rozhodčího soudu. Rozhodčí nález musí být usnesen většinou rozhodců, vyhotoven písemně a alespoň většinou rozhodců podepsán. Výrok rozhodčího


37

nálezu musí být určitý a musí obsahovat odůvodnění, ledaže se strany dohodly, že odůvodnění není třeba. Při rozhodování se rozhodci řídí hmotným právem pro spor rozhodným, mohou však spor rozhodnout podle zásad spravedlnosti, avšak jen tehdy, jestliže je k tomu strany výslovně pověřily. „Rozhodování podle zásad spravedlnosti znamená především zobecnění skutkového stavu a vytvoření určitého pravidla pro správné a spravedlivé posouzení nároků uplatněných v řízení a aplikaci takového pravidla na a pro zohlednění postavení stran a všech okolností daného případu. Postup rozhodování podle zásad spravedlnosti tak například umožňuje rozhodnout o přiznání nároku i tam, kde by jinak tento při rozhodování výlučně podle platného práva přiznán nebyl. I při rozhodování tímto způsobem však nesmí rozhodci překročit rámec zásad právního řádu a společenského zřízení v místě řízení.“41 V praxi bývá hojně diskutována otázka, jaký vztah je mezi § 136 OSŘ (který uvádí, že lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec, určí ji soud podle své úvahy) a rozhodováním podle zásad spravedlnosti. Odpověď je taková, že zatímco OSŘ se zabývá pouze zjištěním výše nároku (například náhradními metodami), rozhodování podle zásad spravedlnosti se týká rozhodování o samotném základu takového nároku.42 Písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být doručeno stranám a po doručení opatřeno doložkou o právní moci. Rozhodčí nález, který nelze přezkoumat, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Pokud by se v rozhodčím nálezu nacházely chyby v psaní nebo v počtech a jiné zřejmé nesprávnosti, opraví rozhodci nebo stálý rozhodčí soud kdykoliv na žádost kterékoliv ze stran. Taková oprava musí být usnesena, podepsána a doručena jako rozhodčí nález. Zákon taktéž stanoví povinnost archivace rozhodčích nálezů, přičemž stálé rozhodčí soudy jsou povinny uchovávat po dobu 20 let od právní moci rozhodčí nález opatřený doložkou o právní moci a všechny listiny prokazující průběh rozhodčího řízení. Samotní rozhodci jsou povinni do 30 dnů od právní moci rozhodčího nálezu předat do úschovy okresnímu soudu, v jehož obvodu byl rozhodčí nález vydán, rozhodčí nález opatřený doložkou o právní moci a všechny listiny prokazující průběh rozhodčího řízení. To ovšem neplatí, byl-li rozhodčí nález vydán mimo území České republiky. V takovém případě se do úschovy soudu se nepředává.

41

Tamtéž s. 206

42

Tamtéž s. 207

38


Opravné prostředky Velmi výrazným rysem rozhodčího řízení je jeho jednoinstančnost. Otázkou však je, zda je tento aspekt pozitivní či negativní. Dle mého názoru záleží na úhlu pohledu. Z hlediska rychlosti a nákladovosti se zcela jistě jedná o rys pozitivní. Spekulativní by ovšem mohlo být, pokud by se dotčená strana chtěla bránit na první pohled zcela zjevným nespravedlivým následkům rozhodčího nálezu. Pokud rozhodce nedisponující právním vzděláním, ani logickým myšlením, čistě teoreticky rozhodl evidentně nesmyslně, nelze se bohužel nijak bránit. Rozhodčí nález je totiž konečný, tedy pokud strany v rozhodčí smlouvě nevyužijí možnosti rozhodčí nález přezkoumat podle § 27 ZRŘ. Toto ustanovení umožňuje, aby se strany dohodly, že rozhodčí nález může být k žádosti některé z nich nebo obou přezkoumán jinými rozhodci. Nestanoví-li rozhodčí smlouva jinak, musí být žádost o přezkoumání zaslána druhé straně do 30 dnů ode dne, kdy byl straně žádající o přezkoumání doručen rozhodčí nález. Přezkoumání rozhodčího nálezu je součástí rozhodčího řízení a platí o něm ustanovení tohoto zákona Ze zákona však není zcela jasné, zda je možné se předem dohodnout, kteří rozhodci budou přezkoumávat vydaný rozhodčí nález a jakým způsobem, nebo zda je pouze přípustné se dohodnout o přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci bez bližší identifikace43. Je nutno zdůraznit, že rozhodci mohou přezkoumávat nejen možná procesní pochybení, ale taktéž věc samu. Pokud by však strany této možnosti v rozhodčí smlouvě nevyužily, je rozhodčí nález skutečně konečnou stanicí a není dále možno zkoumat rozhodčí nález po stránce právní. Obrátit se na obecný soud žalobou na zrušení rozhodčího nálezu soudem pak lze jen v případě procesního pochybení a to jen v zákoně taxativně stanovených případech. Řádný i mimořádný opravný prostředek je v rozhodčím řízení tedy vyloučen. Rozhodčí řízení je ryze jednoinstanční. Nelze ani využít poslední naděje v podobě stížnosti k Ústavnímu soudu. Může tedy nastat i taková paradoxní situace, kdy rozhodce ať již záměrně nebo zcela bez úmyslu, vydá rozhodnutí odporující právním zvyklostem, byť po procesní stránce se všemi náležitostmi, skutečně neexistují zákonné prostředky, kterými by toto rozhodnutí bylo možno zvrátit. A to je velmi silným a opodstatněným argumentem odpůrců rozhodčího řízení.

43

POHL, T. K problematice přezkoumání rozhodčích nálezů soudem. Právní fórum. 2008. roč. 5. č. 4. s. 158.


39

Zrušení rozhodčího nálezu soudem Rozhodčí smlouva sice přenáší pravomoc rozhodování sporů na rozhodce a tedy mimo soustavu soudů, nicméně to nevylučuje možnost soudů do výsledku rozhodčího řízení nijak zasáhnout. Naopak v taxativně stanovených případech je zrušení rozhodčího nálezu soudem umožněno samotným zákonem o rozhodčím řízení, podle nějž soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže: -

byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu,

-

rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje,

-

ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem,

-

rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců,

-

straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat,

-

rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému,

-

se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.

Návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá. Je ovšem nutné podotknout, že podání návrhu na zrušení nemá odkladný účinek na vykonatelnost rozhodčího nálezu. Na žádost povinného může však soud vykonatelnost rozhodčího nálezu odložit, jestliže by neprodleným výkonem rozhodčího nálezu hrozila závažná újma. 3.6.8

Mezinárodní obchodní arbitráž

V mezinárodním měřítku je institut rozhodčího řízení znám, právně zakotven a široce využíván ve všech vyspělých zemích. Užití rozhodčího řízení je aplikováno především ve věcech obchodních, zejména pak v oblasti mezinárodního obchodu, i když obecná právní úprava umožňuje obecné využití rozhodčího řízení na další právní vztahy. Mezinárodně uznávaný výkon rozhodčích nálezů je zajištěn systémem dvoustranných a mnohostranných mezinárodních smluv, na nichž se podílí i Česká republika. Obecně jsou rozhodci ve všech zemích považováni za nezávislé a nestranné osoby, čímž

40


rozhodčí řízení vyhovuje požadavkům čl. 6 odst. l Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, aby měl každý právo svou záležitost spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednat nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem. Právo Evropské unie Českou republiku jako jejího člena výrazně ovlivňuje, je ale poměrně překvapující, že právo Evropských společenství prozatím nemá jednotnou právní úpravu rozhodčího řízení.44 Rozhodčí řízení s mezinárodním prvkem je řízení zakládající se na existující rozhodčí smlouvě uzavřené mezi stranami, z nichž alespoň jedna není českým subjektem. V mezinárodním měřítku se spíše než rozhodčí řízení používá pojmu mezinárodní obchodní arbitráž. Základní ustanovení poměru k cizině upravuje sám zákon o rozhodčím řízení v části páté, kde stanoví, že se přípustnost rozhodčí smlouvy a ostatní náležitosti s tím spojené posuzují právě podle zákona o rozhodčím řízení. Pro formu rozhodčí smlouvy platí právo rozhodné pro ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy. Jde-li v rozhodčím řízení o vztah s mezinárodním prvkem, rozhodci rozhodují spor podle práva, které strany zvolily. Zvoleným právem nebo právním řádem rozhodným na základě kolizních norem se rozumí, pokud z volby stran neplyne jinak, hmotné právo. Nezvolí-li si strany hmotné právo, užijí rozhodci právo státu určené podle tuzemských kolizně právních předpisů. Strany se však mohou domluvit pouze na právu hmotném. Procesní právo je dáno zákonem o rozhodčím řízení (pro rozhodčí řízení zahájené v České republice). Rozhodčí nálezy vydané v cizím státě budou v tuzemsku uznány a vykonány jako tuzemské rozhodčí nálezy, je-li zaručena vzájemnost. Vzájemnost se považuje za zaručenou také v případě, že cizí stát prohlašuje všeobecně cizí rozhodčí nálezy za vykonatelné za podmínky vzájemnosti. Rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí cizího rozhodčího nálezu je však třeba vždy odůvodnit. Uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu lze dle § 39 ZRŘ odepřít, jestliže: - rozhodčí nález není podle práva státu, v němž byl vydán, pravomocný nebo vykonatelný, -

rozhodčí nález je stižen vadou uvedenou v § 31 ZRŘ,

-

rozhodčí nález odporuje veřejnému pořádku.

Ustanovení ZRŘ se však aplikují pouze v případě, že mezinárodní smlouva nestanoví něco jiného. Pokud se tedy jedná o rozhodčí řízení s mezinárodním 44

Důvodová zpráva k zákonu č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích

nálezů. Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna. [online] [cit. 2010-15-04]. Dostupné z: < http://www.psp.cz/eknih/1993ps/tisky/t113600.htm >


41

prvkem, budou se ve většině případů při uznávání a vykonávání cizích rozhodčích nálezů přednostně aplikovat právě ustanovení mezinárodních smluv, jak dvoustranných (zejména smlouvy o právní pomoci), tak i mnohostranných. Newyorská úmluva Nejvýznamnějším právním dokumentem v oblasti mezinárodní úpravy uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů je v současné době jednoznačně Newyorská úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z roku 1958 (dále jen Newyorská úmluva anebo Úmluva). Vzhledem k vysokému počtu smluvních stran z nejrůznějších geografických a právních oblastí je z pohledu teritoriálního považována za úmluvu univerzální. Její součástí je i pravidlo nejpříznivějšího zacházení. Strana si může vybrat jednak postup na základě Newyorské úmluvy nebo dle jiné úmluvy anebo postup podle národního práva. Postup je však nezbytné zvolit jednoznačně. V případě rozhodčího nálezu, kde není stát smluvní stranou Newyorské úmluvy, a je uzavřena pouze smlouva o právní pomoci, má před vnitrostátní normou přednost smlouva o právní pomoci a zákon tak nelze použít.45 Newyorská úmluva byla podepsána na konferenci Organizace spojených národů o mezinárodní obchodní arbitráži dne 10. června 1958 v New Yorku. Vláda Československé republiky Úmluvu schválila dne 17. září 1958, účinnosti pak nabyla dnem 10. října 1959. Tato Úmluva se vztahuje na uznání a výkon rozhodčích nálezů, vyplývajících ze sporů mezi osobami fyzickými nebo právnickými a vydaných na území jiného státu než toho, v němž je žádáno o jejich uznání a výkon. Úmluva se vztahuje také na rozhodčí nálezy, které nejsou pokládány za nálezy místní (národní) ve státě, v němž je žádáno o jejich uznání a výkon. K tomu, aby mohl být rozhodčí nález uznán, musí splnit tři podmínky: - musí být předložen prvopis nálezu řádně potvrzený (nebo jeho ověřená kopie),

45

-

musí být předložena rozhodčí doložka,

-

a oba dokumenty musí být podány v jazyce země, v níž se žádá o uznání a výkon rozhodčího nálezu (překlad musí být řádně ověřen).

ROZEHNALOVÁ, N. K uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. Obchodní právo. 2003. č. 2.

s. 3

42


Tyto dokumenty se pak podávají s žádostí o uznání a výkon příslušnému orgánu takové země. Stát může dle článku 5 Úmluvy odst. 1 a 2 odepřít uznání a výkon jen v taxativně vyjmenovaných případech: - strany sporu nebyly způsobilé k jednání nebo dohoda (rozhodčí doložka) nebyla platná, -

strana, proti níž je nález uplatňován, nebyla řádně vyrozuměna o stanovení rozhodce nebo o rozhodčím řízení, nebo nemohla z jakýchkoliv jiných důvodů uplatnit své požadavky,

-

nález se týká sporu, na který se rozhodčí smlouva nevztahuje (nicméně lze uznat tu část rozhodčího nálezu, která se týká takových věcí, na které se rozhodčí smlouva vztahuje),

-

složení rozhodčího soudu nebo rozhodčí řízení odporuje ujednání stran nebo zákonům země, ve které bylo rozhodnutí vydáno,

-

nález se ještě nestal závazným, nebo byl zrušen či odložen,

-

předmět sporu nemůže být předmětem rozhodčího řízení podle práva země, kde je žádáno uznání a výkon nálezu a

-

uznání či výkon nálezu by byly v rozporu s veřejným pořádkem této země.

Článek 5 je považován za jednu z nejdůležitějších částí Úmluvy. Proto je v odborné a především pak v cizojazyčné literatuře hojně diskutován. V této souvislosti mne zaujal článek uznávaného odborníka, profesora práva na univerzitě v Rotterdamu a rovněž presidenta Netherlands Arbitration Institute, Alberta Jana van den Berga, který se věnuje problematickým ustanovením článku 5. Zdůrazňuje například, že nedostatek písemné formy rozhodčí smlouvy představuje důvod k odmítnutí výkonu rozhodčího nálezu. Důvodem k odmítnutí uznání a výkonu rozhodčího nálezu může být rovněž porušení práva na řádný proces. V praxi však vznikaly problémy s interpretací tohoto ustanovení. Americký odvolací soud zaujal postoj, že jsou tím míněna obecná procesní pravidla na řádný proces. Jedná se tedy o základní zásadu práva na spravedlivý proces, včetně pravidel typických pro sporná řízení. Obvykle je totiž vyžadováno, aby strana, proti níž je rozhodčí nález uplatňován, byla řádně informována. Případné kratší lhůty (například pro jmenování rozhodce a přípravy na obhajobu, výpovědní lhůty) nesmí být v rozporu s právem na spravedlivý proces. Nesrovnalosti ve složení rozhodčího soudu jsou taktéž důvodem odepření výkonu rozhodčího nálezu a to tehdy, pokud může respondent prokázat, že složení rozhodčího soudu nebo rozhodčí řízení nebylo v souladu se souhlasem stran, nebo v případě neexistence dohody v těchto


43

věcech, jestliže není v souladu s právem země, kde se rozhodčí řízení konalo. Aby byl rozhodčí nález uznán a vykonán v zahraničí, je rovněž nutné, aby byl uznatelný a vykonatelný u soudu v zemi původu.46 Co do celkového hodnocení významu Newyorské úmluvy, objevuje se v odborné literatuře polemika, zda existuje reálná potřeba Newyorskou úmluvu nějakým způsobem modifikovat. Někteří kritikové se totiž domnívají, že je Newyorská úmluva příliš krátká, nejistá a jako moderní mezinárodní smlouva tak velkého významu neúplná. Zdůrazňují, že Úmluva zahrnuje jen šestnáct článků, z nichž pouze tři jsou skutečně významné. Vtipně pak přirovnávají Úmluvu k Wilsonovým článkům, které byly také příliš krátké, díky čemuž pak údajně Wilson jako státník neuspěl. Odpůrci těchto kritiků však naopak poukazují na selhání Evropské unie při aplikaci evropské ústavy a následně Lisabonské smlouvy právě z toho důvodu, že se jednalo o dokumenty příliš rozsáhlé a ne zcela srozumitelné. Zda bude Úmluva modifikována, je prozatím nejisté, neboť zde existují silné hlasy jak pro, tak proti takovéto modifikaci. Je ale nutné zdůraznit fakt, že kromě zakládajících smluv Spojených národů, je Newyorská úmluva jednou z nejúspěšnějších moderních smluv dnešní doby. Má rovněž nemalou zásluhu na rozvoji globálního obchodu za posledních 50 let. Aniž by to bylo na první pohled zcela patrné, Newyorská úmluva ovlivňuje životy miliard lidí, především pak podnikatelských subjektů z odlišných právních kultur a civilizací.47 3.6.9

Statistika

Ze statistiky sporů Rozhodčího soudu při HKČR a AK ČR je patrné, že dochází k nárůstu počtu sporů řešených nejen v rámci rozhodčího řízení vnitrostátního, ale i mezinárodního charakteru.

46

BERG, A. J. An Oveview of the New York Convention of 1958. Yearbook Vol. XXVIII.

Brussels. 2008 47

VEEDER, V. Is there a need to revise the New York Convention? In E. Galliard. The Rewiew of

International Arbitral Awards. 2008

44


Tabulka č.1 Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Celkový počet sporů Mezinárodní Vnitrostátní 192 40 152 216 33 183 282 54 228 450 47 403 598 54 544 869 60 609 1237 79 1158 1082 67 1015 1485 93 1392 2381 131 2250 2946 160 2786

Zdroj: Rozhodčí soud při HKČR a AK ČR. 48 Graf č. 1

Zdroj: Rozhodčí soud při HKČR a AK ČR. 49 48

Statistika sporů a doménových sporů (ADR) Rozhodčího soudu při HKČR a AK ČR.[online]

[cit. 2011-14-04] Dostupné z: < statistiky sporů a doménových sporů (ADR) Rozhodčího soudu při HKČR a AK ČR > 49

Statistika sporů a doménových sporů (ADR) Rozhodčího soudu při HKČR a AK ČR.[online]

[cit. 2011-14-04] Dostupné z: < statistiky sporů a doménových sporů (ADR) Rozhodčího soudu při HKČR a AK ČR >


45

3.6.10 Výhody a nevýhody V médiích se často setkáváme s kritikou rozhodčího řízení. Jedná se především o takové případy, kdy jedna (obvykle ta slabší) ze smluvních stran, podepíše rozhodčí doložku, aniž by byla srozuměna s jejím významem a následky. Pokud je rozhodčí řízení využíváno tímto způsobem, lze pak snadno pochopit pejorativní povědomí české veřejnosti spojené s tímto institutem. Ano, rozhodčí řízení může být a bohužel také bývá zneužíváno. „Dalším a velmi silným argumentem může být mnohdy lehce pochybná rozhodcovská nezávislost při zachování známého pravidla ‚koho chleba jíš, toho píseň zpívej‘, protože některé společnosti a jednotlivci zahrnují rozhodčí soudy, či jednotlivé rozhodce svými žalobami a stávají se tak ve své podstatě „živiteli“ těchto rozhodčích soudů nebo jednotlivých rozhodců.“50 Tyto projevy neprofesionality, které se v naší společnosti bohužel vyskytují, pak bohužel očerňují rozhodčí řízení jako takové. Spotřebitelé se pak právem cítí být poškozeni a oklamáni, neboť o tom, že podepsali rozhodčí doložku, mnohdy ani netuší. V případě vzniklého sporu, který však mnohdy velmi rychle končí vydáním rozhodčího nálezu soudně vykonatelného, nestačí spotřebitelé často ani zareagovat či vyhledat právní pomoc. Nicméně není spravedlivé vnímat rozhodčí řízení jako nástroj zneužití a vycházet pouze z jednostranných informací. Při hlubším záběru je možno zjistit, že rozhodčí řízení poskytuje také řadu nesporných výhod a jako alternativa k obecným soudům může být výhodné pro obě strany sporu. Původně totiž bylo rozhodčí řízení koncipováno pro podnikatele a již od dávné historie slouží především k usnadnění a rychlému řešení obchodních sporů. Toto lze například demonstrovat na jednoduchém příkladu dvou drobných živnostníků, kteří se dostali do sporu. Místo toho, aby se museli probírat paragrafy občanského soudního řádu či kontaktovat finančně náročného právního zástupce a žalovat obchodního partnera, postačí vyplnit vzor rozhodčí smlouvy (jejichž je na internetu k dispozici nesčetně mnoho) a zvolit si rozhodce dle dohody. Spor může být do měsíce vyřešen bez zbytečných nákladů, a často lze i zachovat dobré obchodní vztahy.

50

JANOVEC, M. Zrušení rozhodčího nálezu soudem. Právní fórum. 2010. roč. 7. č. 4. s. 181

46


Výhody: -

Neformální pravidla. Samotný průběh rozhodčího řízení se neřídí striktně stanovenými pravidly, nýbrž je stanovují rozhodci či účastníci sami. Tato výhoda se násobí obzvláště v případě mezinárodní arbitráže, kdy se na rozdíl od složitých národních procesních pravidel lze řídit vlastními řády rozhodčích soudů, které jsou nesporně jednodušší a navíc se vzájemně podobají.

-

Zahájení řízení. Zahájení rozhodčího řízení je ve srovnání s klasickou žalobou podstatně snazší. Jednoduchost zákona o rozhodčím řízení je navíc podporována nesčetnými informacemi a vzory, které jsou k dispozici na internetu.

-

Funkce rozhodců. Rozhodce působí jako osoba soukromá a nereprezentuje tak státní orgán ani moc veřejnou. Do funkce je mohou ustanovit strany samy dle vlastního uvážení. Možnost zvolit si svého rozhodce pak jistě ocení především takové sporné strany, jejichž předmětem sporu je složitá záležitost, obvykle technického charakteru. V takových případech je vhodné povolat znalce z oboru, jehož názor je pak s pokorou přijat oběma spornými stranami.

-

Průběh rozhodčího řízení. Nespornou výhodou rozhodčího řízení je, že smluvní strany disponují širokou škálou možností, jakými mohou průběh rozhodčího řízení ovlivnit. Rozhodčí řízení je obvykle jednoinstanční a končí tak vydáním rozhodčího nálezu, který je pro obě strany závazný. Pokud by jej jedna strana přeci jenom respektovat nehodlala, slouží taktéž jako exekuční titul pro nucený výkon rozhodnutí. Toto však může být chápáno i jako nevýhoda, neboť možnost volby opravných prostředků je vůči klasickému soudnímu řízení silně omezena.

-

Neveřejnost. Není tedy povolen přístup médiím či veřejnosti, což je výhodné především pro zachování citlivých informací. Projednat spor diskrétně ocení především takové společnosti, jejichž know-how je podstatou jejich úspěchu.

-

Rychlost. Oproti klasickému soudnímu procesu je rozhodčí řízení podstatně méně časově náročné. Strany navíc mohou k urychlení sporu přispět výběrem formy či vhodného rozhodce.

-

Nižší náklady. Máme na mysli jak náklady přímé, tak současně i náklady nepřímé. Samotné přímé náklady se v případě řízení soudního a rozhodčího příliš neliší a snadno může dojít k situaci, kdy je rozhodčí


47

řízení dražší. Pro rozhodčí řízení existují konkrétní sazebníky a je nutno věnovat pozornost skladbě nákladů. V některých případech se používá procentuální sazba s nejnižší a nejvyšší možnou částkou (např. u vnitrostátních sporů u rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR). V některých případech jsou naopak náklady rozděleny na náklady na rozhodce a paušál na správní náklady (např. u mezinárodních sporů u Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR). Rozdíly v nákladech lze obecně spatřovat u řízení ad hoc ve srovnání s řízením u instituce a jednotlivých rozhodčích soudů (přičemž existují soudy dražší a levnější). Rovněž v případě zrychleného řízení stoupají náklady vzhůru. Nicméně co do nepřímých nákladů, může být v konečném důsledku rozhodčí řízení výrazně levnější. Je to způsobeno zvláštnostmi, kterými se rozhodčí řízení liší od řízení klasického. Jedná se například o odvolací stupeň, jež je v rozhodčím řízení výjimkou (strany si tuto možnost musí konstituovat). Výraznou úsporu nákladů přináší rovněž kratší doba řízení, neformální komunikace či možnost místa přesunu jednání.51 -

Uznání a vymahatelnost. Oceňuje se především v mezinárodních podmínkách, kdy je na rozdíl od klasického soudního rozhodnutí Newyorskou úmluvou zaručeno uznání a výkon rozhodčího nálezu.

Nevýhody

51

-

Donucovací pravomoci. Rozhodci nedisponují donucovacími prostředky, a nemohou tedy ovlivnit ochotu stran spolupracovat. Velkým problémem pak může být, pokud má jedna ze smluvních stran zájem na protahování řízení (napadá platnost rozhodčí smlouvy, vyhýbá se řízení a oddaluje jej).

-

Související spory. I přesto, že spolu spory úzce souvisí, nelze nařídit jejich souběžné projednání, a to už z důvodu neexistenci rozhodčí smlouvy u souvisejícího sporu, či různě nominovaných rozhodců.

-

Rozdíl jednotlivých právních úprav neboli arbitralita sporu. V případě mezinárodní obchodní arbitráže může dojít k takové situaci, kdy podle právní úpravy jiného státu nebude možno spor v rozhodčím řízení projednat. 52


2. aktualizované vydání. Praha: Aspi. 2008. s. 58-61 52

Tamtéž s. 63

48


-

Princip dobrovolnosti. Podle zákona o rozhodčím řízení mohou rozhodci vyslýchat svědky, znalce a strany, pokud se však dobrovolně dostaví a výpověď poskytnou z vlastní vůle. Nelze je k tomu však nutit a obdobně totéž platí o důkazech, které mohou vzít v potaz pouze tehdy, pokud jsou jim dobrovolně poskytnuty. Pokud se však jedná o nezbytný procesní úkon a rozhodce nemá dostatek autority, je oprávněn obrátit se na soud. Totéž pak platí i o předběžném opatření.

-

Profesionalita. Zákon na osobu rozhodce neklade žádné profesní požadavky. Rozhodce tak nemusí disponovat ani právním, ani jiným vysokoškolským vzděláním.

Vlastní práce

49

4 Vlastní práce Tato část bude zaměřena praktičtěji, než část předcházející. Teoretické poznatky vzešlé z předchozí kapitoly, budou ověřeny na konkrétních a zcela reálných případech z praxe. Na základě toho bude konstruován závěr, jenž poskytne celkové shrnutí, zda lze použitím alternativních způsobů řešení sporů řízení společnosti zefektivnit či nikoliv, z čehož lze zajisté taktéž učinit ověřitelné doporučení například managementu společnosti.

4.1 Nákladová efektivnost Na výhodnost užití alternativních způsobů řešení sporů je vhodné nazírat především z hlediska nákladů v ekonomickém slova smyslu. Již ze základního kurzu mikroekonomie student ekonomické fakulty ví, že je důležité rozlišovat účetní a ekonomické pojetí nákladů. Z hlediska účetního totiž společnost vykazuje pouze náklady explicitní. Explicitní náklady jsou takové náklady, které společnost na nákup či nájem výrobních faktorů reálně vynaloží v peněžní podobě. Tyto náklady jsou pak snadno dohledatelné v účetních výkazech. Z ekonomického hlediska však musí podnikající subjekt taktéž zohlednit i náklady implicitní a nelze je opomínat! Implicitní jsou takové náklady, které podnikatel či společnost reálně neplatí. Představují ušlý příjem, o který společnost potenciálně přichází. Tyto náklady jsou rovněž nazývány jako alternativní neboli náklady obětované příležitosti.53 Na konkrétních výpočtech bude demonstrována nákladová efektivita a časová úspora, jako výhody plynoucí z užití alternativních způsobů. Výpočty budou komparovány s klasickým soudním řízením, na základě čehož bude možno posoudit výši nákladů u mimosoudního procesu. Z této analýzy by mělo vyplynout, zda jsou alternativní způsoby nákladově efektivním způsobem řešení podnikatelských sporů či nikoliv. 4.1.1

Komparační praktický příklad

Vezměme kupříkladu, že byla uzavřena úvěrová smlouva mezi právnickou osobou – nebankovní finanční institucí (dále jen „věřitel“) a fyzickou osobou (dále jen „dlužník“) v hodnotě 1 000 000 Kč, přičemž na jistině nebylo nic zaplaceno. Nebyla tedy zaplacena ani první splátka. Věřitel zažaluje dlužníka a dále budeme příklad modelovat dle způsobu řešení tohoto sporu. 53

SOUKUPOVÁ, J. In MACÁKOVÁ, L a kolektiv. Mikroekonomie: Základní kurs. 9. vydání.

Praha: Melandrium. Kapitola 6 . Výroba a náklady. s. 73-74

50

Vlastní práce

Řízení před obecnými soudy Náklady na právní zastoupení věřitele vznikají již při první právní konzultaci a následném vypracování žaloby. Žaloba je podána advokátem například k Městskému soudu v Brně. Předpokládejme, že v prvním stupni nebude věc rozhodnuta při prvním jednání a jednání budou nejméně dvě. Za právní zastupování advokátem by zaplatil věřitel v této fázi podle advokátního tarifu 58 500 Kč54, přičemž však v praxi bývá výše této odměny odlišná, většinou dohodnuta smluvně. Kupříkladu 1 000 Kč/hodinu. Předpokládejme, že právní zástupce této kauze věnuje 15 hodin. Dále je nutno uhradit soudní poplatek ve výši 40 000 Kč.55 Od podání žaloby do rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé uplyne přibližně rok a půl (18 měsíců). V případě, že se dlužník odvolá ke Krajskému soudu v Brně, lze očekávat rozhodnutí nejdříve za další dva roky s tím, že náklady za právní zastoupení narostou přibližně o dalších 10 000 Kč. Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení. Pokud soud nerozhodl ve prospěch dlužníka a potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, je v této fázi dlužník povinen věřiteli plnit. V případě, že by chtěl dlužník využít mimořádného opravného prostředku, dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (sídlícího taktéž v Brně), vzniknou věřiteli další náklady v maximální výši 5 000 Kč. Je teoreticky možné, že může dovolací soud rozhodnout ve prospěch dlužníka, což by mělo za následek nařízení dalšího jednání u odvolacího Krajského soudu v Brně. Náklady z pohledu věřitele: - Explicitní:

54

Smluvní zastoupení 1. stupeň (15*1 000 Kč) Odvolací stupeň Soudní poplatky

15 000 Kč 10 000 Kč 40 000 Kč

Celkem

65 000 Kč

Dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše

odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) 55

Dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí poplatek

za návrh na zahájení občanského soudního řízení v částce vyšší než 15 000 Kč 4 % z této částky.

Vlastní práce

-

51

Implicitní:

Zde je nutno vzít v potaz, že do vydání pravomocného rozhodnutí soudu nebude mít společnost k dispozici daný finanční obnos, který by mohla investovat na finančních trzích. Pro jednoduchou ilustraci lze využít termínovaných vkladů (například s úrokem ve výši 3.5 %) : 1 000 000 Kč, doba 3 let, úrok 3.5 % 108 864 Kč CELKOVÉ EKONOMICKÉ NÁKLADY 173 864 Kč Rozhodčí řízení Mějme na mysli ten stejný modelový příklad (spor v hodnotě 1 mil. Kč) a nyní se jej pokusíme vyřešit prostřednictvím rozhodčího řízení, které bude navíc modelováno ve dvou variantách. Budeme mít tedy možnost porovnat výši nákladů v případě řešení sporů před rozhodci ad hoc (soukromá rozhodčí společnost) a před stálým rozhodčím soudem. 1.

ROZHODCE AD HOC (Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s.)

V rozhodčím řízení ad hoc je možných hned několik variant, které jsou rovněž finančně různě náročné. Nejlevnější je logicky varianta rozhodčího řízení online, ve kterém je veškerá komunikace vedena prostřednictvím elektronických prostředků (e-mailem). Tato varianta je rovněž příznivá z hlediska časového. Standardní rozhodčí řízení je o něco nákladnější. Pokud by sporné strany vyžadovaly odůvodnění rozhodčího nálezu, připlatí si navíc 2 000 Kč. Výrazněji se pak rozhodčí řízení prodražuje, pokud je rozhodováno rozhodčím senátem anebo pokud bychom žádali expresní vyřízení věci. Nařízení o nákladech rozhodčího řízení, ze kterého vycházím při stanovení ceny, je k dispozici v příloze č. 3. Sazebník poplatků za rozhodčí řízení nalezneme na webových stránkách Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s. Velmi významnou úlohu co do nákladů rozhodčího řízení, může hrát i volba práva a rovněž také volba vhodné instituce, která může ušetřit značné finanční prostředky.56

56

HOVARTH, G. KONRAD, C. POWER, J. Costs in international arbitration: a central eastern

and southern eastern European perspective. Wien: Linde International. 2008. s. 814

52

Vlastní práce

Tabulka č. 2: STANDARDNÍ ROZHODČÍ ŘÍZENÍ Hodnota sporu 0 - 99 999 Kč 100 000 - 999 999 Kč 1 000 000 - 9 999 999 Kč 10 000 000 - 99 999 999 Kč 100 000 000 Kč a více

Poplatek 5 000 Kč + 5,50 % 10 500 Kč + 4,50 % 51 000 Kč + 3,25 % 343 500 Kč + 1,50 % 1 693 500 Kč + 0,10 %

Z z hodnoty sporu z hodnoty sporu nad 100 000 Kč z hodnoty sporu nad 1 000 000 Kč z hodnoty sporu nad 10 000 000 Kč z hodnoty sporu nad 100 000 000 Kč

Zdroj: Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s.57

Tabulka č. 3: ROZHODČÍ ŘÍZENÍ ON-LINE Hodnota sporu 0 - 99 999 Kč 100 000 - 999 999 Kč 1 000 000 - 9 999 999 Kč 10 000 000 - 99 999 999 Kč 100 000 000 Kč a více

Poplatek 3 500 Kč + 5,00 % 8 500 Kč + 4,00 % 44 500 Kč + 2,75 % 292 000 Kč + 1,25 % 1 417 000 Kč + 0,25 %

Z z hodnoty sporu z hodnoty sporu nad 100 000 Kč z hodnoty sporu nad 1 000 000 Kč z hodnoty sporu nad 10 000 000 Kč z hodnoty sporu nad 100 000 000 Kč


Tabulka č. 4: SAZBY SPRÁVNÍHO PAŠÁLU Hodnota sporu 0 - 99 999 Kč 100 000 - 999 999 Kč 1 000 000 - 9 999 999 Kč

Poplatek 500 Kč + 1,50 % 2 000 Kč + 1,00 % 11 000 Kč + 0,50 %

Z z hodnoty sporu z hodnoty sporu nad 100 000 Kč z hodnoty sporu nad 1 000 000 Kč maximálně však 20 000 Kč


57

Nařízení o nákladech rozhodčího řízení. Unie pro rozhodčí a mediační řízení. [online]

[cit.2011–01-04] 58

Tamtéž.

59

Tamtéž.

Vlastní práce

-

Rozhodčí řízení: Základní varianta Sazba rozhodčího poplatku Správní paušál

Celkem DPH (20 %) CELKOVÉ EKONOMICKÉ NÁKLADY -

Celkem DPH (20 %) CELKOVÉ EKONOMICKÉ NÁKLADY


51 000 Kč 2 000 Kč 11 000 Kč 64 000 Kč 12 800 Kč 76 800 Kč

76 500 Kč 11 000 Kč 87 500 Kč 17 500 Kč 105 000 Kč

Rozhodčí řízení: Rozhodování věci Rozhodčím senátem Sazba rozhodčího poplatku Správní paušál

Celkem DPH (20 %) CELKOVÉ EKONOMICKÉ NÁKLADY -

62 000 Kč 12 400 Kč 74 400 Kč

Rozhodčí řízení: Expresní vyřízení věci Sazba rozhodčího poplatku Správní paušál

-

51 000 Kč 11 000 Kč

Rozhodčí řízení: Žádost o odůvodnění rozhodčího nálezu Sazba rozhodčího poplatku Odůvodnění rozhodčího nálezu Správní paušál

-

53

66 300 Kč 14 300 Kč 80 600 Kč 16 120 Kč 96 720 Kč

Rozhodčí řízení: On-line Sazba rozhodčího poplatku Správní paušál


44 500 Kč 11 000 Kč 55 500 Kč 11 100 Kč 66 600 Kč

54

Vlastní práce

2.

STÁLÝ ROZHODČÍ SOUD (ROZHODČÍ SOUD PŘI HOSPODÁŘSKÉ KOMOŘE ČR A AGRÁRNÍ KOMOŘE ČR)

Na rozdíl od soukromých rozhodčích společností má Rozhodčí soud stejnou základní sazbu stanovenou pro opravdu velké rozmezí hodnoty sporu do 50 000 000 Kč a to 4 % z hodnoty předmětu sporu, nejméně však 10 000 Kč. Při výpočtu ekonomických nákladů vycházím z pravidel o nákladech pro vnitrostátní spory Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR, které jsou k dispozici v přílozeč.4. Tabulka č.5:

Zdroj: Rozhodčí soud při HKČR a AK ČR. 60 Za projednávání sporu Rozhodčím soudem se vybírá poplatek podle hodnoty předmětu sporu, který je povinen zaplatit žalobce při podání žaloby a žalovaný při podání žaloby navzájem (protižaloby), popřípadě při uplatnění protinároku námitkou započtení. Dle pravidel by rozhodčí poplatek v našem případě činil: CELKOVÉ EKONOMICKÉ NÁKLADY

40 000 Kč

Tento poplatek musí být uhrazen ještě před začátkem řízení. Dokud není poplatek zaplacen, žaloba, popř. protižaloba nebo námitka započtení se neprojednává. Pokud se účastníci nedomluví na jiném postupu, poplatek hradí zpravidla ta strana, která ve sporu podlehla. Jestliže bylo žalobě vyhověno zčásti, rozdělí se úhrada poplatku mezi strany, a to zpravidla v poměru přisouzené a zamítnuté části žalobního nároku. 60

Pravidla o nákladech pro vnitrostátní spory. Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR [online]

[cit. 2011 05-05] Dostupné z: < http://www.soud.cz/pravidla/pravidla-o-nakladech-provnitrostatni-spory-2007 >

Vlastní práce

55

Je však nutno podotknout, že s rozhodčím řízením mohou vzniknout kromě poplatku za rozhodčí řízení i další zvláštní náklady, k nimž dochází při projednávání konkrétního sporu prováděním důkazů, vyplácením znalečného, konáním ústních jednání mimo sídlo Rozhodčího soudu, pořizováním překladů písemností, vyplácením tlumočného apod., a hradí se ve výši skutečných nákladů takto vzniklých. Strany jsou povinny složit přiměřenou zálohu ve výši a lhůtě stanovené předsednictvem Rozhodčího soudu, rozhodčím senátem nebo tajemníkem. Tato povinnost může být uložena pouze jedné straně, dala-li k těmto zvláštním nákladům podnět nebo vznikají-li v jejím vlastním zájmu. Dokud není stanovená záloha složena, úkony, na něž je určena, se neprovedou. Další mimořádné náklady mohou vzniknout tehdy, koná-li se ústní jednání a vynáší-li se rozhodnutí v jiném jazyku než v češtině (slovenštině), protože se tímto zvyšuje poplatek o 50 %. Pokud by tedy účastník trval na ústním jednání, poplatek se zdvojnásobí. Na výši nákladů má rovněž zásadní vliv požadavek na urychlení rozhodčího řízení. Poplatek za projednání sporu v urychleném řízení do jednoho měsíce se zvyšuje o 75 % poplatku dle sazebníku nákladů rozhodčího řízení. Poplatek za projednání sporu v urychleném řízení do tří měsíců se zvyšuje o 50 % poplatku dle sazebníku nákladů rozhodčího řízení. Zvýšený poplatek za urychlené řízení, které se koná na základě žádosti kterékoliv ze stran, hradí a nese strana, na jejíž návrh se urychlené řízení koná. O tom, kdo nese úhradu zvýšeného poplatku za projednání sporu v urychleném řízení do jednoho měsíce, rozhoduje podle úspěchu ve sporu senát. Dále ve sporu vznikají náklady, které jsou vlastními výdaji stran. To jsou takové výdaje, které strany vynakládají v souvislosti s ochranou svých zájmů (cestovné, honoráře právních zástupců apod.). Obecně si každá strana nese zpravidla výlohy sama. V rozhodčím nálezu však může být přiznána náhrada těchto výloh, a to zpravidla podle úspěchu ve sporu. Jen pro porovnání nákladů v řízení vnitrostátním a mezinárodním, uvedu výpočet nákladů zvoleného komparačního příkladu v mezinárodním režimu (hodnota sporu 1 000 000 Kč), přičemž má tedy jeden z účastníků sporu sídlo (bydliště) mimo území České republiky. Za mezinárodní spor se považuje také ten, ve kterém sice mají účastníci sídlo (bydliště) na území České republiky, nicméně spor má být veden podle jiného hmotného práva než českého. Náklady v našem případě tedy činí: Poplatek za rozhodčí řízení Paušál na správní náklady Celkem (mezinárodní spor)

77 500 Kč 145 000 Kč 222 500 Kč

56

Vlastní práce

Zdroj: Rozhodčí soud při HKČR a AK ČR. 61 Mediace Ceník mediace je k dispozici v příloze páté. Vzhledem k tomu, že předpokládáme spor ve vztazích podnikatelských, užijí se dle toho ceníku pravidla pro mediaci obchodní. Jen pro úplnost existuje také mediace občanská, která se uplatní, jsou-li všechny strany mediace identifikovány jako fyzická osoba, tedy občan 61

Pravidla o nákladech pro vnitrostátní spory. Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR [online]

[cit. 2011 05-05] Dostupné z: < http://www.soud.cz/pravidla/pravidla-o-nakladech-provnitrostatni-spory-2007 >

Vlastní práce

57

nepodnikatel a nejedná se skrytě o spor s obchodním charakterem. Za občanskou je považovaná i mediace, kdy jednou stranou sporu je občan a druhou stranou sporu je stát nebo jeho organizační složka, obec, kraj nebo jejich orgány. Mediace občanská je zvýhodněna jako služba občanům slevou 25 % z ceny mediace obchodní (zvýhodnění se nevztahuje na přípravu mediace). Naopak mediace obchodní se uplatní, pokud je nejméně jedna ze stran mediace identifikována jako podnikatelský subjekt nebo libovolná právnická osoba. Přípravou mediace se rozumí seznámení se s příslušnými podklady (se smlouvami, technickými dokumenty, protokoly apod.) Nepatří sem však mapování sporu ani identifikace zájmů stran. Poplatek za každou hodinu přípravy mediace činí 500 Kč. Cena za provedení mediace je rozdělena na přímé náklady (cestovné, poštovné atd.) a poplatek za každou hodinu mediace (zahrnující mj. i zpracování podkladů, mapování sporu a identifikaci zájmů a další přípravu). Poplatek za každou hodinu mediace je 2 400 Kč. Součástí ceny je zpravidla také dohodnutý bonus za úspěšnou mediaci. Mediace skončí úspěchem, pokud spolu strany sporu uzavřou vzájemnou dohodu. Cena však může být upravena i smluvně v závislosti na konkrétních okolnostech, při zpracování speciálních podkladů nebo dle nároků zadavatele, závisí také na vzdělání a schopnostech mediátora (například expert v určité oblasti). Záloha před zahájením mediace je obvykle účtována ve výši 50 % odhadovaných nákladů. 62 Příprava mediace (odhadem 5 hodin) Mediace (odhadem 3 hodiny)

2 500 Kč 7 200 Kč

CELKOVÉ EKONOMICKÉ NÁKLADY

9 700 Kč

Shrnutí Z komparačního příkladu vyšly následující poznatky. Co do srovnání soudního řízení a řízení rozhodčího, vycházejíce pouze z nákladů explicitních – tedy přímo vynaložených, stává se rozhodčí řízení nákladnějším. Pokud by tedy byly sledovány jen tyto náklady, snáze může dojít k situaci, kdy je řešení sporu před rozhodci finančně náročnější. To jsme si prokázali nejen tímto komparačním příkladem, nýbrž jsme se dočetli i v odborné literatuře. Avšak vzhledem k tomu, že je vždy nutno náklady vnímat ekonomicky, tedy z pohledu nejen nákladů přímo vynaložených, nýbrž zahrnout i náklady ušlé příležitosti, tedy náklady

62

Ceník poskytovaných služeb. Unie pro rozhodčí a mediační řízení. [online] [cit. 2011-24-04]

Dostupné z: < http://www.urmr.cz/rady-a-pravidla/cenik-poskytovanych-sluzeb/>

58

Vlastní práce

implicitní, stává se rázem klasické soudní řízení až dvojnásobně dražší. Nejlevnější variantou je podle očekávání mediace. Tato varianta řešení sporu má však oproti oběma předchozím jednu velmi podstatnou nevýhodu a to takovou, že výsledkem mediace může, avšak zdůrazňuji, že nemusí, být vzájemně akceptovatelná dohoda. Pokud však subjekty nedospějí k vzájemnému konsenzu, neexistuje žádný vynutitelný titul, ze kterého by jedné straně vznikala jakákoliv povinnost. Proto je dle mého názoru výhodné využít alternativního způsobu mediation-arbitration, kdy se v případě neúspěšné mediace ihned pokračuje v rozhodčím řízení. Domnívám se, že tato kombinace by byla z hlediska ekonomických nákladů asi nejvhodnějším způsobem pro řešení sporů, neboť vždy existuje určitá šance na vyřešení sporu smírnou cestou v mediaci – tedy dohodou, nicméně na to nelze spoléhat. Proto by bylo následné zahájení rozhodčího řízení vhodnou cestou pro případy, kdy by dohoda stran nebyla proveditelná. Klasickou soudní cestu bych vzhledem k výsledkům komparačního příkladu volila až jako poslední možnou variantu řešení sporu, neboť z hlediska časového a následně nákladového, je variantou nejméně výhodnou. Jediným argumentem pro tento způsob by mohla být profesionalita soudců, kterou však v každém ohledu taktéž nelze zaručit.

4.2 Problematika opravných prostředků 4.2.1

Analýza situace po zrušení rozhodčího nálezu soudem

Skutková podstata případu a rozhodčí nález63 Byla uzavřena smlouva o dílo mezi fyzickou osobou a právnickou osobou podnikající v oblasti stavby, rekonstrukce a práce se dřevem. Předmětem smlouvy bylo naprojektování realizace podlah v rodinném domě v celkové hodnotě přibližně 1 500 000 Kč. Zhotovitel díla provedl dílo ve velmi špatné kvalitě, která byla prokázána dle dvou odborných znaleckých posudků. Jeden znalecký posudek přiřkl objednateli za takto špatně provedené dílo slevu z ceny díla ve výši 95 % a druhý znalecký posudek přiřkl slevu ve výši 85 %. Na základě toho objednatel požadoval průměrnou slevu z ceny dle obou znaleckých posudků, tj. 90 %. Jelikož byl ke smlouvě o dílo v průběhu zhotovování díla sjednán dodatek kvůli zvýšení ceny díla, který obsahoval současně rozhodčí doložku, podal objednatel žalobu u rozhodčího soudu. Rozhodčí soud projednal svou pravomoc, zejména s ohledem na skutečnost, že zhotovitel namítal neplatnost rozhodčí doložky. Námitka zhotovitele směřovala na neplatnost 63

Rozhodčí nález, ze kterého čerpám, je k dispozici v příloze č. 6 (bez odůvodnění).

Vlastní práce

59

v tom smyslu, že dodatek obsahující rozhodčí doložku podepsala neoprávněná osoba. Pravdou je, že dodatek podepsal jeden ze společníků zhotovitele, který nebyl jednatelem, avšak do této doby s objednatelem jednal prakticky výhradně tento společník. Rozhodčí soud tuto námitku neuznal, neboť měl za to, že společník, který je současně zaměstnancem zhotovitele, byl oprávněn rozhodčí doložku uzavřít. S odvoláním na fakt, že to byl téměř výhradně on, kdo jednal s objednatelem. Rozhodčí soud rozhodl ve prospěch objednatele a přisoudil mu slevu z ceny díla ve výši 90 % ceny díla (dle průměru ze znaleckých posudků). Protože cena díla byla již objednatelem uhrazena a zhotovitel ji nechtěl dobrovolně uhradit dle rozhodčího nálezu, podal objednatel návrh na nařízení exekuce. Zhotovitel se pokusil odložit výkon rozhodnutí návrhem na odklad výkonu rozhodnutí, který však obecný soud zamítl. Exekuce byla následně úspěšně vykonána. Zrušení rozhodčího nálezu soudem64 Zhotovitel podal žalobu na neplatnost rozhodčího nálezu s odkazem na tvrzení neplatnosti rozhodčí doložky. Prvoinstanční soud (Okresní soud ve Vyškově, podle sídla rozhodčího soudu) žalobu zamítl, avšak odvolací soud (Krajský soud v Brně) rozhodčí nález zrušil s odůvodněním, že byla rozhodčí doložka skutečně sjednána neplatně. Proti tomuto rozhodnutí podal objednatel dovolání, a jelikož odpadl právní titul, držel objednatel peněžní prostředky bez právního důvodu, neboť již byl rozhodčí nález pravomocně zrušen. Současně objednatel podal návrh u Krajského soudu v Brně na pokračování řízení ve věci samé po zrušení rozhodčího nálezu. V současnosti nastal problém, že zhotovitel se nachází v insolvenčním řízení, avšak pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení převedl. Společnost, na kterou byla pohledávka od zhotovitele postoupena, ji uplatňuje žalobou u obecného soudu na vydání bezdůvodného obohacení ze strany objednatele. Objednatel ovšem argumentuje tím, že bezdůvodné obohacení nevzniklo, neboť částka, kterou objednatel získal zpět, byla z titulu slevy z ceny díla, nikoliv z titulu rozhodčího nálezu. Výsledek celé kauzy je v současné době v nedohlednu, neboť k tomu, aby mohl Nejvyšší soud o dovolání rozhodnout je nutno vyčkat skončení insolvenčního řízení (Nejvyšší soud totiž přerušil řízení o dovolání).

64

Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 25. 02. 2009, sp. zn. 49 Co 13/2007, které je

k dispozici v příloze č. 7 (bez odůvodnění).

60

Vlastní práce

Analýza situace v odborné právní literatuře65 Za relativně bezproblémovou situaci lze považovat takový případ, kdy doposud strany neprovedly žádná vzájemná plnění z titulu pravomocného rozhodčího nálezu. Podle autora však takových situací bohužel nebude mnoho, neboť pokud jedna ze stran disponuje vykonatelným titulem rozhodčího nálezu, bude pravděpodobně navrhovat výkon rozhodnutí co nejdříve, pokud to bude nutné. A na tomto místě se situace začíná značně komplikovat. Vzniká zde totiž problém, pokud v období mezi právní mocí vydaného rozhodčího nálezu a jeho pravomocným soudním zrušením došlo k plnění, případně k výkonu rozhodnutí tedy exekuci. V takovém případě dochází k bezdůvodnému obohacení, protože plněno bylo z právního důvodu, který odpadl. Dle názoru autora by náklady rozhodčího řízení měl nést ten, kdo rozhodčí řízení vyvolal, protože jeho žalobou byly náklady způsobeny a způsobeny být neměly, pokud je rozhodčí nález zrušen, přičemž nelze opomínat současné zachování odpovědnosti rozhodců za přezkoumání své pravomoci. Je ovšem nutné vyřešit otázku nákladů exekuce. Po exekutorovi je požadovat nelze, neboť jen jednal na základě platného exekučního titulu. Oprávněný byl ten, kdo exekuci navrhl, a přestože byl v dobré víře, odpadnutím exekučního titulu se vlastně jedná o exekuci neúspěšnou, tedy o exekuci zastavenou, k úhradě jejíchž nákladů je povolán oprávněný. Na první pohled by však nebylo spravedlivé požadovat po oprávněném úhradu veškerých výdajů, které vznikly z důvodu pochybení rozhodce, který vydal rozhodčí nález, aniž by k tomu měl pravomoc. Pochybení rozhodce je evidentní a autor se domnívá, že oprávněnému vzniká regres vůči rozhodcům na úhradu nákladů z titulu porušení povinnosti a odpovědnosti za škodu dle občanskoprávních předpisů (úhrada nákladů rozhodčího řízení, exekučního řízení i řízení soudního o zrušení rozhodčího nálezu). 4.2.2

Nepřípustnost ústavní stížnosti

Ústavní soud ČR odmítl ústavní stížnost společnosti podnikající na území České republiky prostřednictvím své organizační složky (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodčímu nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 18. 4. 2002 (podle kterého byla zavázána zaplatit žalující straně částku 11 707 125,90 Kč s příslušenstvím a dále částku 5 780 524,60 Kč s příslušenstvím a náklady řízení). Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodčího nálezu, neboť je toho názoru, že s ohledem na skutečnosti uvedené v odůvodnění

65

JANOVEC, M. Zrušení rozhodčího nálezu soudem. Právní fórum. 2010. roč. 7. č. 4. s. 181–183

Vlastní práce

61

ústavní stížnosti takový odklad není v rozporu s veřejným zájmem a výkon rozhodnutí by pro ni znamenal nepoměrně větší újmu a vyjádřila přesvědčení, že napadený nález rozhodčího soudu je zásahem orgánu veřejné moci. Uvedla, v čem spatřuje porušení práva na spravedlivý proces v rozhodčím řízení a rozhodčímu soudu mj. vytkla, že neprovedl jí navrhované důkazy, přičemž poukázala na skutečnost, že rozhodce prof. JUDr. A. K. odmítl rozhodčí nález podepsat s odůvodněním, že považuje dokazování ve věci bez provedení znaleckého posudku za neúplné. 66 Ústavní soud však argumentoval, že senát Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který ve věci rozhodoval, byl ustanoven vůlí stran ad hoc a nelze jej ztotožňovat se senátem obecného soudu. Rozhodčí soud je soukromou osobou, která je soudem jen podle názvu, nepatří do soustavy soudů podle zákona o soudech a soudcích, a není orgánem veřejné moci. Má povahu odborné organizace zprostředkovávající služby pro osoby, které chtějí, aby rozhodce jejich právní vztah vyjasnil a napevno postavil. Charakter rozhodčí činnosti je založený smlouvou delegující vůli stran a její výsledek je činností narovnávající ve smyslu § 585 občanského zákoníku. Výsledek pak je kvalifikovanou formou závazku a jako takový je též závazný. Rozhodce nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno staví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc tedy není delegovaná svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud, kterou mu svěřily. Rozhodčí nález nevydává rozhodčí soud, ale rozhodci. Je vynutitelný z důvodu vynutitelnosti závazku, který byl rozhodcem v zastoupení stran uzavřen. Z tohoto pohledu Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky není v řízení o ústavní stížnosti pasivně legitimován, není orgánem veřejné moci, a tudíž ani jeho rozhodčí nálezy nemohou být rozhodnutím orgánu veřejné moci ve smyslu cit. ustanovení Ústavy a zákona. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.67 I kdyby Ústavní soud dospěl k jinému závěru o povaze rozhodčího nálezu, tedy že rozhodčí nález je pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci, byl by nucen ústavní stížnost jako návrh nepřípustný odmítnout pro nevyčerpání všech opravných prostředků. V tomto směru poukazuje Ústavní soud na právní názor ve svém usnesení, podle něhož se účastníci dohodli na respektování 66

Usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 435/02 ze dne 22. 10. 2002

67

Tamtéž.

62

Vlastní práce

rozhodčího nálezu a tím nahradili pořad práva, v důsledku této skutečnosti z vlastního a svobodného rozhodnutí stěžovatel nevyčerpal procesní prostředky, které zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje.68

68

Usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2001, ve věci sp. zn. III. ÚS 460/01


63

5 Doporučení a závěr 5.1

Doporučení

V podnikatelském prostředí jsou denně uzavírány tisíce smluv, obsahujících různorodá ujednání. Vznáší se však otázka, zda budou všechna ujednání a z nich vyplývající povinnosti řádně naplněny. To s jistotou nelze tvrdit nikdy. Proto by podnikatelé měli již při uzavírání smlouvy myslet na to, jakým způsobem řešit případné spory, které by po uzavření smlouvy mohly vzniknout. Volit je přitom možné mezi dvěma základními variantami, a to buď klasickou cestou před obecnými soudy, anebo využít alternativních způsobů. Podnikatele jistě zajímá, která ze dvou variant je výhodnější, záleží však také na kritériích, které si zvolí. Pracovní hypotéza předpokládala, že se v podnikatelském prostředí České republiky vyplatí řešit vzniklé spory mimosoudní cestou, neboť jsou alternativní metody řešení sporů z hlediska nákladů a časové úspory mnohem výhodnější než klasická soudní cesta a, mohou tak napomoci efektivnějšímu řízení firmy. Tuto hypotézu jsem ověřovala pomocí praktického komparačního příkladu, kdy jsem na tentýž spor aplikovala jak možnost jeho řešení před obecným soudem, tak i užití alternativních metod – rozhodčího řízení a mediace – a sledovala jsem, jak jsou jednotlivé varianty nákladné. Zdůraznila jsem rovněž, že z hlediska ekonomického je nutno zkoumat nejen náklady explicitní, tedy ty, které lze přímo vyčíst například z účetních výkazů, ale rovněž je nutno zahrnout i náklady implicitní. Ty v mém příkladu představovala možnost investování volných finančních prostředků vkladem na termínovaný účet a výnos z této transakce, který by vznikal v průběhu řešení sporu před obecným soudem. A dospěla jsem k následujícím závěrům. Mediace je jako alternativní způsob řešení z hlediska časového i nákladového nejefektivnějším způsobem, avšak pouze za podmínky, že lze dosáhnout oboustranně akceptovatelného konsenzu. Pokud strany k dohodě nedospějí, je nutno pokračovat v řešení sporu, a to buď před obecnými soudy, anebo v rozhodčím řízení. Proto bychom se i po neúspěšné mediaci mohli vyskytnout v problémové situaci, jakou z těchto dvou cest zvolit. Kdybychom byli krátkozrací a sledovali pouze náklady, jež jsou nutné vynaložit, snáze bychom se mohli zmýlit a domnívat se, že rozhodčí řízení je ve srovnání s řízením před obecnými soudy nákladnější. Při důkladnější analýze, která byla součástí vlastní práce, jsme však dopěli k závěru, že opak je pravdou, neboť časová náročnost odvolacího procesu u soudu versus jednoinstančnost rozhodčího řízení v souvislosti s alternativním využitím získaných peněžních prostředků, mluví ve prospěch řízení rozhodčího. Proto je ve výsledku rozhodčí řízení nákladově efektivnější.

64


Pro úplnost zjištěných poznatků je jednoinstančnost arbitráže zkoumána dále. Efektivnost byla tedy rovněž posuzována i v kontextu problematiky možnosti využití opravných prostředků, neboť i to může mít na volbu alternativních metod vliv. Z praktických poznatků vycházejících přímo z praxe či judikatury vyplynulo, že jednoinstančnost rozhodčího řízení je z hlediska ušetření času pozitivním aspektem, může však rovněž způsobit značné problémy nejrůznějšího charakteru. Považuji za nutné zdůraznit i tu skutečnost, že podání stížnosti k Ústavnímu soudu je dle momentálního právního názoru soudců Ústavního soudu vyloučeno. Z toho plyne ponaučení, že v případě využití arbitráže je nutno dbát na výběr a profesionalitu rozhodce či samotné rozhodčí instituce, neboť jejich případné pochybení může způsobit nepříjemné a zdlouhavé komplikace. Spornou se může zdát rovněž i otázka neprofesionality rozhodců ve srovnání se soudci. Toto riziko je však rovněž možno eliminovat výběrem kvalitního rozhodce. Je všeobecně známou skutečností, že důvěra ve stálé rozhodčí soudy je obecně mnohem vyšší, než v rozhodce zvolené ad hoc. Z poznatků získaných při zpracovávání této práce a i z mého osobního pohledu tomuto trendu rozumím, neboť zde stále existuje opodstatněná obava z podjatosti rozhodců a zneužívání rozhodčího řízení ve prospěch ekonomicky silnější strany sporu. Vůbec nejefektivnějším způsobem se z mého pohledu zdá být kombinace Mediation-arbitration, kdy se po neúspěšné mediaci ihned pokračuje rozhodčím řízení. V našich zeměpisných podmínkách není mediace tak oblíbeným prostředkem, jako v jiných zemích, zpravidla více vzdálených kontinentální Evropě. Možná by bylo k hlubšímu zamyšlení ptát se, proč tomu tak je. Žijeme v moderní době s akutním nedostatkem času, a proto se možná mnozí podnikatelé domnívají, že by mediací plýtvali svůj drahocenný čas, neboť je její výsledek nejistý a nevynutitelný. Paradoxně ihned přistupují k soudnímu řešení sporu, které je svou časovou náročností přímo proslulé. Ačkoliv je to nejspíše vlivem kulturních podmínek a zvyklostí, že se pod časovým nátlakem lidé ihned ženou do řešení sporů prostřednictvím svých právních zástupců, já se domnívám, že dát šanci vzájemné dohodě přeci nikdy nemůže být vnímáno jako krok nadbytečný. I to, že ke shodě nedojde, je zcela přirozené, a proto by se pak pokračovalo v řízení rozhodčím, jehož výsledkem už je závazný rozhodčí nález jako vykonatelný právní titul.


65

5.2 Závěr Podnikatelé vstupují do obchodních závazků dnes a denně, ať již s obchodními partnery stálými, či zcela neznámými. Ačkoliv podnikatelům může jakákoliv pozitivní zkušenost s obchodním partnerem v mnohém napovědět, nelze se na ni spoléhat zcela, neboť i spolehlivý obchodní partner se může nečekaně dostat do finančních problémů. V obchodních vztazích je však zcela přirozené získávat obchodní partnery nové, u kterých se již o zkušenost opřít nelze. Podnikatelské riziko se v těchto případech násobí. Ať již svého obchodního partnera známe, či nikoliv, podnikatelé se v reálném životě zcela přirozeně dostávají do vzájemných sporů, a proto je vždy dobré být obezřetný již při uzavírání samotné smlouvy a mít na mysli, že vzájemná dohoda se nemusí vždy vyvíjet ideální cestou. Pak je třeba nést nejen negativní následky způsobené nedodržením závazku, ale taktéž mnohdy nemalé náklady při vymáhání plnění od strany, která svůj závazek porušila. Je otázkou, zda si podnikatelské subjekty ve smlouvě upraví, jakým způsobem budou vzniklé rozpory řešit či nikoliv. Ve většině případů, a to nejen z podnikatelského prostředí, je případný spor řešen před obecnými soudy, kde náklady stoupají zejména v souvislosti s délkou projednávání sporu a finančně náročným právním servisem. Ještě strměji však stoupají náklady z ušlé podnikatelské příležitosti. Prozřetelnější podnikatelský subjekt má povědomí i o alternativních způsobech řešení sporů, jejichž zkoumání bylo předmětem této diplomové práce, přičemž jsem se zaměřila především na rozhodčí řízení a částečně jsem se zaobírala i mediací. Alternativní způsoby totiž nabízí některé nesporné výhody. Kromě hlediska nákladového, na které jsem se v této práci zaměřila primárně, mají alternativní způsoby řešení sporů i další výhody. Pracovní hypotéza, že se v podnikatelském prostředí České republiky vyplatí řešit vzniklé spory mimosoudní cestou, neboť jsou alternativní metody řešení sporů z hlediska nákladů a časové úspory mnohem výhodnější než klasická soudní cesta a mohou tak napomoci efektivnějšímu řízení firmy, byla ověřena a potvrzena. Mezi další výhody rozhodčího řízení patří například možnost výběru rozhodce či místa sudiště, a především pak neveřejnost jednání, kdy je zamezen přístup k informacím nejen médiím, ale i konkurenci či veřejnosti jako takové. Velmi podstatným aspektem je zároveň rychlost řízení, neboť v podnikatelském prostředí platí rčení, že čas jsou peníze, dvojnásob, a proto je vždy záhodno ubírat se směrem, kterým lze čas ušetřit. Strany mohou rovněž částečně ovlivnit i pravidla, podle kterých se bude v řízení postupovat. Rozhodčí řízení má taktéž velmi zásadní postavení v oblasti řešení sporů mezinárodního charakteru. Bylo by však neúplné zmínit jen výhody. Existuje i velmi silná argumentace proti

66


rozhodčímu řízení, která často souvisí s jeho zneužíváním. Pokud je rozhodčího řízení užito dvěma podnikatelskými subjekty, které rozumí jeho významu, je vše v pořádku. Problém však přichází, pokud je rozhodčí doložka podepsána nic netušícím spotřebitelem. Společnosti, které ve svých smlouvách se spotřebitelem takových rozhodčích doložek užívají ve velkém, jsou rovněž významnými klienty konkrétních rozhodců, a pak lze o nepodjatosti takového rozhodce spekulovat. Vzhledem k tomu, že zákon neklade na vzdělání rozhodce žádné podmínky, je pak rovněž zpochybnitelná i profesionalita rozhodců samotných. Proto je vždy nutné vybírat rozhodce důkladně a obezřetně. Jako nejvěrohodnější instituce se z mého pohledu jeví Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, neboť dlouholetá praxe v kombinaci se vzděláním a zkušenostmi příslušných rozhodců jsou jistě zárukou profesionálního a odborného přístupu. Dle dostupných statistik lze vypozorovat nárůst zájmu o alternativní způsoby řešení sporů, především díky jejich výše uvedeným výhodám. Je ostatně i v zájmu státu samotného tyto mimosoudní metody podporovat a ulehčit tak vlastní administrativě. Doufejme, že s postupem času se povědomí o těchto alternativách bude prohlubovat, k čemuž ostatně směřuje i tato diplomová práce, a nejen česká veřejnost dozná výhod přátelštějšího pohledu na řešení sporů (například mediací) před neosobním a formálním přístupem, se kterým se setkáváme v obecném soudnictví.

Literatura

67

6 Literatura Monografie BĚLOHLÁVEK, A. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha: C. H. Beck. 2004. 701 s. ISBN 80-7179-629-8 BORN, G. B. International Commercial Arbitration. Netherlands: Kluwer Law International, 2009. 1738 s. ISBN 978-90-411-2759-4 BÜHRING-UHLE, C. Arbitration and mediation in international business. 2nd ed. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International. 2006. 309 s. ISBN 90411-2256-7. DERAINS, Y. A guide to the ICC rules of arbitration. Hague: Kluwer Law International. 2005. 606 s. ISBN 90-411-2268-0 FOREJT, A. Řešení sporů v rozhodčím řízení. Praha: PROSPEKTRUM. 1995. 176 s. ISBN 80-7175-028-X HOVARTH, G. KONRAD, C. POWER, J. Costs in international arbitration: a central eastern and southern eastern European perspective. Wien: Linde International. 2008. 826 s. ISBN 978-3-7143-0134-2 KUČERA, Z., TICHÝ, L. Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním. Komentář. Praha: Panorama. 1989. 362 s. ISBN 8070380209 RABAN, P. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: C. H. Beck. 2004. 765 s. ISBN 80-7179-873-8 ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2.akutalizované vydání. Praha: Aspi. 2008. 386 s. ISBN 978-80-7357-324-9 RŮŽIČKA, K. Rozhodčí řízení před rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o. 2005. 254 s. ISBN 80-86898-43-1. SCHELLE, K., SCHELLOVÁ, I. Rozhodčí řízení. Praha: Eurolex Bohemia, s.r.o. 2002. 300 s. ISBN80-86432-19-X SCHELLOVÁ, I. Základy civilního řízení. 3. vydání. Ostrava: KEY Publishing s.r.o. 2008. 155 s. ISBN 978-80-87071-74-8 SOUKUPOVÁ, J. In MACÁKOVÁ, L a kol. Mikroekonomie: Základní kurs. 9. vydání. Praha: Melandrium. Kapitola 6. Výroba a náklady. 275 s. ISBN 8086175-41-3.

68

Literatura

Periodika BERG, A. J. An Oveview of the New York Convention of 1958. Yearbook Vol. XXVIII. Brussels. 2008 JANOVEC, M. Zrušení rozhodčího nálezu soudem. Právní fórum. 2010, roč. 7. č. 4. s. 181 POHL, T. K problematice přezkoumání rozhodčích nálezů soudem. Právní fórum. 2008. roč. 5. č. 4. s. 158 ROZEHNALOVÁ, N. K uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. Obchodní právo. 2003. č. 2. s. 3 SPIROVÁ, K. Alternativní způsoby řešení sporů – mediace. Právní fórum. 2010, č. 3 s. 119 UHLÍŘ, A. Lze rozšířit využívání rozhodčího řízení? Právní rádce. 2000. č. 3. s. 36. VEEDER, V. Is there a need to revise the New York Convention? In E. Galliard. The Review of International Arbitral Awards. 2008 Judikatura Rozhodnutí Krajského soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 49 Co 13/2007 - 127 Usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 435/02 ze dne 22. 10. 2002 Usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2001, ve věci sp. zn. III. ÚS 460/01 Právní předpisy Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži publikovaná vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 176/1964 Sb. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Ženevský protokol o doložkách o rozsudím č. 191/1931 Sb. Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů publikovaná vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 74/1959 Sb. Úmluva o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků č. 192/1931 Sb.

Literatura

69

Vyhláška Ministerstva spravedlnosti 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů Internetové zdroje Ceník poskytovaných služeb. Unie pro rozhodčí a mediační řízení. [online] [cit. 2011-24-04] Dostupné z: < http://www.urmr.cz/rady-a-pravidla/cenikposkytovanych-sluzeb/> Důvodová zpráva k zákonu č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna. [online] [cit. 2010-15-04]. Dostupné z WWW: Etický kodex mediátorů. Unie pro rozhodčí a mediační řízení. [online] [cit. 2011-01-04] Dostupné z WWW: Nařízení o nákladech rozhodčího řízení. Unie pro rozhodčí a mediační řízení. [online] [cit. 2011–01-04] < http://www.urmr.cz/rady-a-pravidla/narizenio-nakladech-rozhodciho-rizeni/archiv/narizeni-o-nakladech-rozhodcihorizeni-ucinne-od-15-listopadu-2005/> Negociace. Wikipedie - otevřená encyklopedie. [online] [cit. 2011-11-03] Dostupné z: Pravidla o nákladech pro vnitrostátní spory. Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR [online] [cit. 2011 05-05] Dostupné z: < http://www.soud.cz/pravidla/pravidla-o-nakladech-provnitrostatni-spory-2007 > Recomended WIPO conctract clausus and submission agreements. Arbitration and mediation center. [online] [cit. 2011-16-03] Dostupné z: < http://www.wipo.int/amc/en/clauses/index.html#2> Rozhodčí doložky. Sdružení rozhodců. [online] [cit. 2011-20-04] Dostupné z: Rozhodčí doložky a smlouvy o rozhodci. Unie pro rozhodčí a mediační řízení. [online] [cit. 2011-22-04] Dostupné z WWW:

70

Literatura

Vzorová část kupní smlouvy s rozhodčí doložkou. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR [online] [cit. 2011-20-04] Dostupné z WWW: Statistika sporů a doménových sporů (ADR) Rozhodčího soudu při HKČR a AK ČR.[online] [cit. 2011-14-04] Dostupné z: < statistiky sporů a doménových sporů (ADR) Rozhodčího soudu při HKČR a AK ČR > Vzor smlouvy o poskytnutí mediačních služeb. Společnost pro řešení sporů mediací.[online][cit.2011-03-03]

Příloha č. 1

71

Příloha č. 1 Pravidla mediačního řízení Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR

ČÁST PRVNÍ OBECNÁ USTANOVENÍ HLAVA PRVNÍ ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ §1 1. Pravidla mediačního řízení upravují postup mediátorů a účastníků v mediačním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků. 2. Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s. (dále také "Unie") po stránce organizační, ekonomické a technické zabezpečuje činnost mediátorů, tj. fyzických osob zapsaných v Seznamu mediátorů vedeném Unií (dále jen "Seznam mediátorů"). 3. Unie řádně schválila tato Pravidla mediačního řízení (dále jen "Pravidla") jímž se budou řídit mediátoři zapsaní v Seznamu mediátorů vedeném Unií (dále jen "Mediátoři"). 4. V mediačním řízení jsou za účasti mediátora projednávány spory mezi stranami, vzniklé především ze smluvních vztahů, za účelem dosažení konsenzu, přijatelného pro obě strany. 5. Pravidla jsou v platném a účinném znění uveřejněna na internetové adrese www.urmr.cz. v případě, že Unie přijme změnu těchto Pravidel, je taková změna účinná od okamžiku zveřejnění na uvedené internetové adrese, nemá-li být změna účinná od pozdějšího data výslovně uvedeného. 6. Unie také řádně schválila Organizační statut, který je uveřejněn na internetové adrese www.urmr.cz, a kterým je kromě jiného vymezena funkce Správce Seznamu a Administrátora. 7. Těmito Pravidly se řídí veškerá mediační řízení, vedená mediátory, zapsanými v Seznamu mediátorů vedeném Unií. 8. Strany se mohou dohodnout na vyloučení některého ustanovení těchto Pravidel nebo na odchylné úpravě. Dohoda musí být písemná a před zahájením mediace předána mediátorovi, který s ní musí vyslovit souhlas. Pokud mediátor se změ-

72

Příloha č. 1

nou Pravidel nesouhlasí, oznámí svoje rozhodnutí Správci seznamu, který vybere jiného medátora. 9. Na úkony účastníků, mediátorů a otázky neupravené těmito Pravidly se použije přiměřeně Jednací řád rozhodčího řízení vedeného rozhodci sdruženými u Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s. HLAVA DRUHÁ MEDIÁTOŘI Pravomoc §2 1. Mediátoři jednají ve věci, jestliže je jejich pravomoc pro daný spor založena platně uzavřenou Smlouvou o poskytnutí mediačních služeb mezi stranami sporu a Unií, ve které si účastníci takové smlouvy dohodli, že mají zájem vyřešit spor smírnou dohodou za pomoci mediátora v mediačním řízení, a to podle Pravidel mediačního řízení vydaných Unií. Smlouvu o poskytnutí mediačních služeb může s Unií uzavřít i jen jedna strana sporu. 2. Mediátora pro jednotlivé případy určí Správce seznamu ze Seznamu mediátorů. 3. Pro mediační řízení vedené dle těchto Pravidel platí, že jednání bude řídit jeden mediátor. 4. Mediátor je vyloučen z projednávání věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je důvod pochybovat o jeho nepodjatosti a nestrannosti. 5. Každý z účastníků je oprávněn vyjádřit se k osobě mediátora, a pokud předloží důkazy o jeho podjatosti, má právo žádat určení jiného mediátora. Žádost posuzuje Správce seznamu, který v případě, že žádosti vyhoví, vybere neprodleně nového mediátora. 6. Mediátor je povinen informovat bez zbytečného odkladu účastníky a Správce seznamu o okolnostech, pro které by mohl být vyloučen pro podjatost. o jeho vyloučení z důvodu jeho podjatosti rozhoduje Správce Seznamu, který následně určí nového mediátora. Odmítnutí funkce §3 1. Mediátor není povinen přijmout funkci mediátora. 2. Odepře-li mediátor přijmout funkci nebo se jí z vážných důvodů, potom co funkci přijal, vzdá nebo ji nemůže nadále vykonávat, bude Správcem Seznamu neprodleně určen nový mediátor.

Příloha č. 1

73

ČÁST DRUHÁ MEDIAČNÍ ŘÍZENÍ HLAVA PRVNÍ OBECNÁ USTANOVENÍ §4 1. Mediační řízení se zpravidla koná v sídle Unie. S přihlédnutím k oprávněným zájmům stran a procesní ekonomičnosti může být jednání vedeno i na jiném místě určeném dohodou stran, se souhlasem mediátora. 2. Mediační řízení je vedeno jako ústní osobní jednání za přítomnosti obou stran a mediátora. O každém ústním jednání je nutno sepsat Protokol. 3. Jednání se mohou účastnit pouze strany sporu, jejich zástupci, mediátor a zapisovatel. O účasti dalších osob, zejména svědků či znalců, rozhoduje mediátor. 4. Výsledkem mediačního řízení je zpravidla dohoda o narovnání. 5. Mediátor může rozhodnout o složení dodatečné zálohy na náklady mediace. Pokud nedojde k jejímu složení ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, mediátor řízení zastaví. HLAVA DRUHÁ PRŮBĚH MEDIAČNÍHO ŘÍZENÍ Zastoupení §5 Strany mohou být zastoupeny osobou dle jejich výběru. Plná moc, udělená stranou zástupci musí být doručena mediátorovi nejpozději před zahájením prvního jednání. Jednání §6 1. Po svém určení vyzve mediátor každou ze stran, aby mu předložila svoje písemné vyjádření a stanovisko ke sporu. 2. Mediátor může vyzvat každou ze stran k doplnění jejího stanoviska, případně k předložení důkazů, které považuje za nezbytné.

74

Příloha č. 1

3. Poté, co mediátor obdrží od jedné strany informace a stanovisko ke sporu a uzná-li to za vhodné, sdělí tyto druhé straně tak, aby tato měla možnost se náležitě vyjádřit. Pokud ovšem některá ze stran označí tyto informace za tajné, mediátor tyto informace druhé straně nesdělí. 4. Po obdržení posledního stanoviska svolá mediátor ústní jednání. Jednání může být za účasti obou stran nebo každé zvlášť. Místo jednání určuje mediátor s ohledem na okolnosti případu a vůli obou stran. 5. K návrhu obou stran může řízení probíhat i písemnou formou bez jednání. 6. Pokud se některá ze stran či její zástupce nedostaví k oboustrannému jednání, mediátor jednání ukončí a určí nový termín, o kterém strany informuje s dostatečným předstihem. Pokud se neuskuteční ani druhé jednání, pokusí se mediátor dosáhnout dohody stran písemnou formou. 7. Mediátor pomáhá oběma stranám nezávislým a nestranným způsobem k dosažení smírného řešení sporu. Přitom je veden zásadami objektivity, spravedlnosti a poctivosti. Při jednání zohlední práva a povinnosti stran, obchodní zvyklosti a okolnosti sporu včetně předchozí obchodní praxe mezi stranami. 8. Mediátor vede řízení takovým způsobem, který považuje za vhodný. Přitom zohlední návrhy sporných stran, zejména potřebu rychlého řešení sporu. 9. Každá ze stran může ze své vlastní iniciativy nebo na výzvu mediátora předkládat návrhy na řešení sporu. Ukončení řízení §7 1. Mediační řízení je ukončeno: • dnem, kdy mediátor obdrží písemnou žádost některé ze stran sporu, že má být řízení ukončeno • dnem, kdy mediátor obdrží písemné prohlášení stran sporu, že má být řízení ukončeno • dnem, kdy po projednání se stranami vydá mediátor písemné prohlášení, že další snahy o smírné řešení sporu nejsou opodstatněné • dnem rozhodnutí mediátora o zastavení řízení, pokud nebyla složena dodatečně vyměřená záloha na náklady mediačního řízení • dnem podpisu dohody oběma stranami 2. V případě obdržení žádosti některé ze stran o ukončení řízení, zašle mediátor tuto žádost druhé straně a řízení ukončí. 3. V případě nesložení vyměřené zálohy na náklady mediačního řízení mediátor vyzve povinnou stranu k úhradě ve lhůtě 7 dnů. Po marném uplynutí lhůty řízení zastaví.

Příloha č. 1

75

Smírčí dohoda §8 1. Mediátor je při jednání veden snahou dosáhnout smírného řešení sporu mezi stranami uzavřením smírčí dohody. 2. Pokud je mediátor toho názoru, že byť i jen o určité dílčí části sporu lze uzavřít dohodu, kterou by strany akceptovaly, navrhne podmínky a podstatné body možného smíru a předloží stranám k prostudování. Poté, co obdrží od stran návrhy na změnu, upraví podmínky a opět předloží k odsouhlasení. 3. Pokud se strany dohodnou na smírném řešení sporu, vyhotoví mediátor dle jejich vůle smírčí dohodu, kterou předloží stranám k podpisu. 4. Podpisem smírčí dohody strany spor ukončí a jsou touto dohodou vázány. 5. Součástí smírčí dohody bude zpravidla i dohoda o úhradě nákladů mediačního řízení. HLAVA TŘETÍ OSTATNÍ USTANOVENÍ Výhrada mediátora §9 1. Mediátor vždy sepíše smírčí dohodu dle instrukcí sporných stran. Mediátor je oprávněn odmítnout sepis smírčí dohody, pokud by obsahovala ustanovení a závazky, které jsou v rozporu s právním řádem České republiky. 2. Pokud strany hodlají uzavřít smírčí dohodu, jejíž obsah je sice v souladu s právním řádem, ale dle subjektivního názoru mediátora v rozporu se zásadami spravedlnosti a poctivosti, oznámí mediátor tuto skutečnost oběma stranám a k dohodě připojí poznámkou svoji výhradu. Povinnost mlčenlivosti §10 Mediátor a strany jsou povinni zachovávat mlčenlivost o účastnících, předmětu i obsahu projednávaného sporu. Povinnost mlčenlivosti se vztahuje i na smírčí dohodu vyjma případů, kdy její zveřejnění je nezbytné pro její splnění a výkon.

76

Příloha č. 1

Jiná řízení §11 1. Strany se zavazují nezahajovat v průběhu mediačního řízení žádné rozhodčí ani soudní řízení týkající se sporu, který je předmětem mediačního řízení, vyjma případů, kdy zahájení takového řízení je nezbytné k ochraně jejich práv. 2. Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s. se zavazuje, že mediátor nebude jmenován rozhodcem v případném rozhodčím řízení, týkajícím se sporu, který medioval. 3. Strany se zavazují, že nebudou navrhovat mediátora jako svědka v případném rozhodčím či soudním řízení ohledně jím mediovaného sporu vyjma případu, kdy mezi stranami došlo k dohodě, která však nebyla zachycena písemně, některá ze stran tuto dohodu porušila či odmítla podepsat písemný záznam, a druhá strana se v rozhodčím či soudním řízení domáhá jejího splnění. 4. Strany se zavazují nenavrhovat jako listinný důkaz v rozhodčím či soudním řízení žádné podání, které bylo učiněno kteroukoli ze stran v mediačním řízení.

ČÁST TŘETÍ ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ §12 1. Sídlem Unie se rozumí adresa: Brno, Cejl 91, PSČ: 602 00. Kde se v těchto Pravidlech mediačního řízení pojednává o sídle Unie, rozumí se tím tedy adresa Brno, Cejl 91, PSČ: 602 00. 2. Tato Pravidla mediačního řízení nabývají účinnosti dnem 7. srpna 2006.

Příloha č. 2

77

Příloha č. 2 Vzor smlouvy o poskytnutí mediačních služeb SPOLEČNOST PRO ŘEŠENÍ SPORŮ MEDIACÍ Toto je smlouva mezi ________________________________________ a ________________________________________ dále "strany" a ________________________________________ dále "mediátor",

o vstupu do jednání při řešení sporné otázky: _________________________________________________

Strany a mediátor chápou dohodu následovně: 1. Povaha mediace 1. Strany tímto stanovují _______________________________ jako prostředníka (mediátora) pro jejich dohody. 2. Strany chápou mediaci jako postup, ve kterém mediátor pomůže stranám dosáhnout dohody formou spolupráce, jednáním a na základě prohloubení informovanosti u stran. 3. Mediátor nemá žádné právo rozhodovat spory/sporné otázky pro strany. Mediace také není náhradou za nezávislou právní poradu. Je v zájmu stran, aby si zabezpečily takovou poradu a získaly tak nezávislou legální recenzi jakékoliv zprostředkované dohody před jejím podepsáním.

78

Příloha č. 2

4. Strany jsou si vědomy, že úkolem mediátora je neustálým objektivizováním jejich pohledu usnadnit jim, aby samy dosáhly nejvíce konstruktivní a nejférovější dohody. 5. Strany také rozumějí, že prostředník má povinnost pracovat jménem každé strany stejně a nemůže poskytnout právní poradu kterékoliv ze stran bez toho, aby ji zároveň neposkytl oběma stranám v rámci mediace. 2. Deklarace předmětu mediace 1. Strany rozumějí, že je v jejich zájmu, aby ve spolupráci s mediátorem, určily co nejjasněji předmět mediace. Jasná deklarace obsahu jednání je nutným předpokladem pro úspěšný postup mediačního procesu. 3. Mediace je dobrovolná 1. Strany touto dohodou projevují svůj dobrý záměr ukončit proces mediace dohodou. To ovšem nebrání kterékoliv ze stran, že může ukončit mediaci kdykoliv a to i bez udání důvodu. 2. Strany také berou na vědomí, že mediátor může přerušit nebo ukončit mediaci jestliže cítí, že mediace povede k nespravedlivému nebo nerozumnému výsledku, má-li pocit, že se jednání dostalo do slepé uličky, nebo pokud pochopil, že nemůže déle účinně vykonávat svou nápomocnou roli. 4. Naprostá důvěra 1. Mezi stranami a mediátorem platí, že mediace je přísně důvěrná. To platí o zprostředkování diskuse, psaném a ústním projevu, jakémkoliv návrhu usnesení, a jakémkoliv jednání. Pouze zprostředkovaná dohoda, podepsaná oběma stranami, může být s jejich souhlasem zveřejněna. 2. Strany dále souhlasí, že nebudou telefonicky volat mediátora ohledně obsahu mediace nebo za účelem poskytování jakýchkoliv materiálů z mediace či jakéhokoliv jiného jedná-ní mezi stranami. 3. Strany berou na vědomí, že mediátor má etickou zodpovědnost porušit důvěrnost, jestliže má podezření, že další osoba může být v nebezpečí. 5. Plná otevřenost 1. Obě strany souhlasí plně a čestně předložit všechny závažné informace a spisy, týkající se sporu, na požádání mediátorovi. Platí to i pro všechny informace požadované kteroukoliv ze stran, jestliže mediátor rozhodne, že mohou být důležité ke zprostředkování diskuse.

Příloha č. 2

79

6. Nestrannost mediátora 1. Strany berou na vědomí, že mediátor musí zůstat nestranný jak v průběhu, tak po ukončení mediace. Mediátor nemůže upřednostňovat zájmy kterékoliv ze stran proti straně druhé a to jak v průběhu mediace, tak při jakémkoliv souvisejícím jednání. 2. Strany souhlasí, že mediátor může diskutovat o postupu mediace s jakýmkoliv zmocněncem některé ze stran a může se s ním radit. Taková jednání nebudou však zahrnovat jakoukoliv dohodu. Mediační dohoda musí být společným dílem obou stran. 3. Mediátor poskytne kopie korespondence, návrh mediační smlouvy, a psanou dokumentaci nezávislému odborníkovi k posouzení, požádají-li o to strany. 4. Mediátor může komunikovat odděleně s jednotlivými stranami, půjde-li o důvěrnou poradu mezi mediátorem a jednotlivou stranou, jestliže druhá strana s takovým postupem souhlasí. 7. Mediační závazek 1. Strany souhlasí, že se po dobu probíhajícího mediačního procesu vzdají veškerých aktivit vedoucích k vyřešení sporu soudní cestou (kromě případu stavu nouze, kdy se takové řešení ukáže jako jediné možné) a budou se plně angažovat v procesu mediace. 8. Poplatky za mediaci 1. Strany souhlasí, že poplatek pro mediátora bude ________ za hodinu za čas strávený se stranami a za čas požadovaný ke studiu dokumentů, k přípravě konceptu a k sepsání konečných dohod. Mediátor má rovněž právo na úhradu všech výloh spojených s mediačním procesem (kopírování, poštovné a dálkové telefonní hovory, cestovné,…). Spolu s podepsáním této dohody složí strany mediátorovi kauci ve výši ___________. Kauce bude zúčtovaná zpět stranám při závěrečném vyúčtování. 2. Strany se budou podílet na úhradě poplatků a výloh za mediaci společně v poměru ______________. 3. Mediátor bude stranám měsíčně fakturovat mediační poplatky a ostatní výlohy (součásti faktury bude podrobný rozpis mediačních poplatků a ostatních výloh odsouhlasený stranami). Nebude-li ujednáno jinak, je splatnost takto vystavené faktury 14 dnů od jejího vystavení. Penále za nedodržení splatnosti faktury činí 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení. 4. V případě prodlení stran s platbou, může mediátor na základě vlastního uvážení pozastavit veškerou činnost spojenou s mediačním procesem a ukončit tak mediaci. Nárok na úhradu dlužné částky pro mediátora není tímto postupem dotčen a může být navýšen o náklady spojené s ukončením mediačního procesu.

80

Příloha č. 2

5. Strany berou na vědomí povinnost uhradit 2 hodiny času mediátora za každou naplánovanou mediaci, na kterou se nedostavily a která nebyla zrušena minimálně 24 hodin předem.

V ________________________, dne ________________________.

______________________ ______________________ ______________________ podpis, (razítko) podpis, (razítko) podpis, (razítko)

Příloha č. 3

81

Příloha č. 3 Nařízení o nákladech rozhodčího řízení Unie pro rozhodčí a mediační řízení Druhy nákladů rozhodčího řízení §1 1. Rozhodčím řízením se rozumí řízení rozhodované podle Jednacího řádu rozhodčího řízení Rozhodcem určeným Unií pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s. (dále jen "Unie"). 2. Náklady rozhodčího řízení tvoří: o rozhodčí poplatek o správní paušál o poplatek za expresní vyřízení věci o hotové výdaje účastníků o zvláštní náklady rozhodčího řízení Rozhodčí poplatek §2 1. Rozhodčí poplatek je stanoven způsobem uvedeným v Sazebníku, který je nedílnou přílohou tohoto Nařízení o nákladech rozhodčího řízení, a vybírá se podle hodnoty předmětu řízení vyjádřené peněžní částkou (základ rozhodčího poplatku). 2. Rozhodčí poplatek se vybírá za každý spor. 3. Rozhodčí poplatek se zaokrouhluje na celé desetikoruny nebo celá eura nahoru. 4. Hodnota příslušenství předmětu řízení tvoří základ rozhodčího poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení. 5. Je-li v rozhodčí žalobě na zahájení rozhodčího řízení uplatněno více peněžitých plnění, je základem rozhodčího poplatku jejich součet. 6. Jde-li o opětující se peněžité plnění, je základem rozhodčího poplatku cena odpovídající součtu všech opětujících se plnění. Jde-li o peněžité plnění na dobu neurčitou, včetně plnění požadovaného do okamžiku zaplacení jiného peněžitého plnění, na dobu života nebo na dobu delší než 5 let, je základem rozhodčího poplatku pětinásobek ceny ročního plnění. Smluvní pokuta je samostatným nárokem a její hodnota tvoří základ rozhodčího poplatku. 7. Nelze-li stanovit základ rozhodčího poplatku podle předchozích odstavců, činí rozhodčí poplatek 15.000,- Kč. Pro případ, že teprve v průběhu sporu vyjde najevo skutečná hodnota sporu, je základem rozhodčího poplatku tato zjištěná hodnota. Přesahuje-li výše dodatečně stanoveného rozhodčího poplatku částku

82

Příloha č. 3

15.000,- Kč bude poplatníkovi, který je povinen rozhodčí poplatek platit doměřen rozdíl, o který vyměřený rozhodčí poplatek přesahuje 15.000,- Kč. Je-li rozhodčí poplatek zjištěn v částce nižší než 15.000,- Kč rozhodčí poplatek se nevrací a zůstává v původní výši. 8. Je-li počet žalovaných účastníků vyšší než jeden, zvyšuje se Rozhodčí poplatek o další 2 % z hodnoty předmětu řízení nejméně však o 2.500,- Kč za každého dalšího účastníka. 9. Při rozhodování věci Rozhodčím senátem se sazba rozhodčího poplatku stanoveného pro rozhodování věci jediným Rozhodcem zvyšuje o 30 %. 10. Je-li základ rozhodčího poplatku vyjádřen v cizí měně, vypočte se rozhodčí poplatek ze základu rozhodčího poplatku přepočteného na českou měnu podle kursu vyhlášeného Českou národní bankou platného k prvnímu dni kalendářního měsíce, v němž je rozhodčí poplatek splatný nebo v němž bude vydáno rozhodnutí o povinnosti zaplatit poplatek. Pro přepočet měn, jejichž kurs Česká národní banka nevyhlašuje, se použije kurs EMU k této měně vyhlášený ústřední nebo jí na roveň postavenou bankou státu, v němž platí přepočítávaná měna. Kurzový rozdíl zjištěný do výše 100,- Kč se nedoměřuje. V případech sporů s mezinárodním prvkem, u kterých je základ rozhodčího poplatku stanoven v euro se ustanovení tohoto odstavce neužije a poplatek je stanoven z takto zjištěného základu rozhodčího poplatku. 11. Rozhodčí poplatek je povinen zaplatit a poplatníkem takového poplatku je: o žalobce při podání rozhodčí žaloby o žalovaný uplatňující svá práva vzájemnou rozhodčí žalobou nebo námitkou započtení realizovanou v rámci rozhodčího řízení 12. Zaplacení rozhodčího poplatku je nezbytným předpokladem pro vedení rozhodčího řízení. Splatnost rozhodčího poplatku a způsob jeho placení §3 1. Rozhodčí poplatek je splatný při podání rozhodčí žaloby u Unie, v případě vzájemného návrhu nebo námitky započtení je rozhodčí poplatek splatný dnem podání vzájemné žaloby nebo uplatnění námitky započtení. V případě Řízení online podle části čtvrté Jednacího řádu je rozhodčí poplatek splatný při podání rozhodčí žaloby na Portál E-ARBITER. 2. Rozhodčí poplatek vybírá, vyměřuje a vymáhá Unie. Rozhodčí poplatek se platí v české měně s výjimkou sporů s mezinárodním prvkem. V případě sporů s mezinárodním prvkem se rozhodčí poplatek platí v měně euro, případně v české měně podle kursu vyhlášeného Českou národní bankou platného k prvnímu dni kalendářního měsíce, v němž je rozhodčí poplatek splatný nebo v němž bude vydáno rozhodnutí o povinnosti zaplatit poplatek. Stejného kurzu k přepočtu se užije všude tam, kde je v Nařízení o nákladech uváděna částka v českých korunách a není výslovně uváděna i částka v eurech.

Příloha č. 3

83

3. Rozhodčí poplatek se platí na účet Unie, č. ú. 2239684001 / 2400 V případě, že s tím Unie vysloví souhlas, lze rozhodčí poplatek uhradit i v hotovosti. 4. Rozhodčí poplatek se pokládá za zaplacený okamžikem připsání na účet uvedený v odst. 3, popř. jeho hotovostní úhradou. 5. Nebyl-li rozhodčí poplatek zaplacen ani ve lhůtě do 3 dnů od jeho splatnosti podle odst. 1, Unie vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty určený Rozhodce zastaví řízení o nároku uplatněném poplatníkem, který nesplnil svoji povinnost uhradit rozhodčí poplatek. V případě nezaplaceného rozhodčího poplatku z námitky započtení Rozhodce k takové námitce při rozhodnutí ve věci nepřihlíží. Ve výzvě na zaplacení rozhodčího poplatku Unie vyzve poplatníka ke specifikaci svých nákladů řízení, kterých se bude domáhat k náhradě. 6. Rozšíří-li se po podání rozhodčí žaloby předmět řízení, je poplatník povinen doplatit rozhodčí poplatek dle sazebníku. Vrácení rozhodčího poplatku §4 1. Unie vrátí zaplacený rozhodčí poplatek, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. Bylo-li na rozhodčím poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí se zjištěný přeplatek. Přeplatek na rozhodčím poplatku se nevrací, nepřevyšuje-li částku 100,- Kč. 2. V případě, že žalovaný ve sporu vznese námitku týkající se nedostatku pravomoci, které bude Rozhodcem vyhověno, bude žalobci vráceno 50 % rozhodčího poplatku. Správní paušál §5 1. Správní paušál je poplatek na úhradu administrativního vyřízení sporu Unií a jeho výše je stanovena způsobem uvedeným v Sazebníku, který je nedílnou přílohou tohoto Nařízení o nákladech rozhodčího řízení. Správní paušál se vybírá podle ceny předmětu řízení vyjádřené peněžní částkou. 2. Při rozhodování věci Rozhodčím senátem se sazba správního paušálu stanoveného pro rozhodování věci jediným Rozhodcem zvyšuje o 30 %. 3. Správní paušál je povinen zaplatit a poplatníkem takového poplatku je: o žalobce při podání rozhodčí žaloby o žalovaný uplatňující svá práva vzájemnou rozhodčí žalobou nebo námitkou započtení realizovanou v rámci rozhodčího řízení 4. Zaplacení správního paušálu je nezbytným předpokladem pro zahájení rozhodčího řízení. 5. Správní paušál se platí společně s Rozhodčím poplatkem.

84

Příloha č. 3

6. Není-li stanoveno jinak, užije se ohledně správního paušálu obdobně ustanovení tohoto Nařízení o rozhodčím poplatku.

Poplatek za expresní vyřízení věci §6 1. Poplatek za expresní vyřízení věci je takový typ poplatku, který je žalobce povinen zaplatit spolu s rozhodčím poplatkem, domáhá-li se v žalobě expresního vyřízení věci garantovaného Jednacím řádem rozhodčího řízení. 2. Poplatek za expresní vyřízení věci činí 2 % ceny předmětu řízení, nejméně však 2.500,- Kč. 3. Nelze-li stanovit základ rozhodčího poplatku, činí poplatek za expresní vyřízení věci 7.500,- Kč. 4. Ohledně poplatku za expresní vyřízení věci se jinak užije obdobně ustanovení tohoto Nařízení o rozhodčím poplatku. Hotové výdaje účastníků §7 1. Hotovými výdaji účastníků jsou skutečné výdaje uplatněné účastníky nebo jejich zástupci v souvislosti s rozhodčím řízením (výdaje za překlad listin z cizího jazyka do češtiny, odměna právního zástupce za právní zastoupení účastníka, cestovní výdaje, apod.). 2. Každý účastník platí své vlastní výdaje, které vznikají jemu osobně, a výdaje svého zástupce. Odměnu zástupce platí účastník, který takového zástupce má. Zvláštní náklady rozhodčího řízení §8 1. Zvláštními náklady rozhodčího řízení jsou především náklady vzniklé prováděním důkazů při projednávání sporu (odměna znalce, náhrada za pořádání ústního jednání, účast svědka, ustanovení opatrovníka apod.), jedná se však také o náklady vzniklé na straně rozhodce v souvislosti s projednáním sporu (např. cestovní náklady Rozhodce, poskytnutí součinnosti soudem). Rozhodce je oprávněn rozhodnout o složení potřebné zálohy na krytí takových nákladů. Tato povinnost může být uložena i jedné straně, dala-li ke vzniku takových zvláštních nákladů podnět. Rozhodce není povinen pokračovat v projednávání sporu do doby, než bude určená záloha uhrazena. Důkazy, ohledně jejichž provedení nebyla záloha uhrazena, nebudou Rozhodcem provedeny.

Příloha č. 3

85

2. O zvláštních nákladech rozhodce s konečnou platností rozhoduje v rozhodčím nálezu nebo v usnesení o zastavení řízení. 3. Zvláštní náklady rozhodčího řízení se hradí ve výši, v jaké tyto náklady skutečně vznikly. Ustanovení společná a závěrečná §9 1. Součástí všech poplatků je i DPH v zákonné výši, která se k poplatkům vypočítaným podle sazebníku připočítává. 2. Toto Nařízení o nákladech rozhodčího řízení nabývá účinnosti dne 15. listopadu 2005. 3. Platné znění tohoto Nařízení o nákladech rozhodčího řízení je zveřejněno na internetové stránce www.urmr.cz.

86

Příloha č. 4

Příloha č. 4 Pravidla o nákladech pro vnitrostátní spory (Příloha k Řádu Rozhodčího soudu) (úplné znění ke dni 1. 2. 2007)

§1 Náklady rozhodčího řízení

(1) Náklady rozhodčího řízení tvoří: a) poplatky za rozhodčí řízení podle § 1, 3 a 4, b) zvláštní náklady vznikající Rozhodčímu soudu, c) vlastní výlohy stran. (2) Poplatky za rozhodčí řízení dle odst. 1 písm. a) slouží k částečnému krytí všeobecných nákladů spojených s činností Rozhodčího soudu. Poplatek se vybírá za každý spor. (3) Zvláštní náklady vznikající Rozhodčímu soudu jsou náklady, k nimž dochází při projednávání konkrétního sporu prováděním důkazů, vyplácením znalečného, konáním ústních jednání mimo sídlo Rozhodčího soudu, pořizováním překladů písemností, vyplácením tlumočného apod., a hradí se ve výši skutečných nákladů takto vzniklých. (4) Vlastní výdaje stran jsou výdaje, které strany vynakládají v souvislosti s ochranou svých zájmů (cestovné, honoráře právních zástupců apod.).

§2 Výše a placení poplatků

(1) Za projednávání sporu Rozhodčím soudem se vybírá poplatek podle hodnoty předmětu sporu, který je povinen zaplatit žalobce při podání žaloby a žalovaný při podání žaloby navzájem (protižaloby), popřípadě při uplatnění protinároku námitkou započtení dle § 28 odst. 3 Řádu. Dokud není poplatek zaplacen, žaloba, popř. protižaloba nebo námitka započtení se neprojednává. Není-li poplatek zaplacen ani v dodatečné lhůtě ve správné výši dle hodnoty předmětu sporu (§ 18 Řádu), řízení se zastaví. (2) Poplatek podle hodnoty předmětu sporu je povinen zaplatit i vedlejší účastník, jehož účast byla připuštěna dle § 13 odst. 1 Řádu. Dokud vedlejší účastník poplatek nezaplatí, není k projednávání věci připuštěn. (3) Výše poplatku se stanoví v závislosti na hodnotě sporu v Kč podle Sazebníku uvedeného v příloze těchto Pravidel. Výše poplatku vedlejšího účastníka činí jednu třetinu poplatku účastníka dle tohoto Sazebníku, nejméně však minimální poplatek dle Sazebníku.

Příloha č. 4

87

(4) Koná-li se ústní jednání a vynáší-li se rozhodnutí v jiném jazyku než v češtině (slovenštině) dle § 7 Řádu, zvyšuje se poplatek o 50 %. Dokud není zvýšený poplatek uhrazen, věc se v jiném jazyce než češtině (popř. slovenštině) neprojednává. (5) Poplatek se pokládá za zaplacený v okamžiku, kdy došel Rozhodčímu soudu nebo na jeho bankovní účet.

§3 Urychlené řízení

(1) Poplatek za projednání sporu v urychleném řízení do jednoho měsíce (§ 27a odst. 1 písm. a) Řádu Rozhodčího soudu) se zvyšuje o 75 % poplatku dle sazebníku nákladů rozhodčího řízení. Poplatek za projednání sporu v urychleném řízení do tří měsíců (§ 27 a) odst. 1 písm. b) Řádu Rozhodčího soudu) se zvyšuje o 50 % poplatku dle sazebníku nákladů rozhodčího řízení. (2) Zvýšený poplatek za urychlené řízení, které se koná na základě žádosti kterékoliv ze stran, hradí a nese strana, na jejíž návrh se urychlené řízení koná. O tom, kdo nese úhradu zvýšeného poplatku za projednání sporu v urychleném řízení do jednoho měsíce, rozhoduje podle úspěchu ve sporu senát. (3) V případě, že rozhodčí nález nebo usnesení o zastavení řízení nejsou vydány ve lhůtách dle odst. 1 nebo v prodloužené lhůtě dohodnuté se stranami, resp. se stranou, která zvýšený poplatek uhradila, Rozhodčí soud zvýšenou část poplatku vrátí.

§4 Poplatek při žalobě navzájem (protižalobě), popřípadě námitce započtení

(1) Pro žalobu navzájem (protižalobu) platí tatáž ustanovení o poplatku jako pro žalobu hlavní. (2) Obdobně platí ustanovení o poplatku jako pro žalobu hlavní pro nárok uplatněný námitkou započtení proti žalobnímu nároku dle § 28 odst. 3 Řádu. Žalovaná strana, která uplatňuje v řízení námitku započtení dle citovaného ustanovení Řádu, je povinna uhradit z hodnoty nároku započteného poplatek podle Sazebníku. Pokud tento poplatek nezaplatí, o nároku namítnutém k započtení se nejedná. Není-li poplatek zaplacen ani v dodatečné lhůtě, řízení o námitce započtení se zastaví.

§5 Částečné vrácení poplatku

88

Příloha č. 4

(1) Bylo-li zpětvzetí žaloby žalobcem, popř. žaloby navzájem (protižaloby) či námitky započtení dle § 28 odst. 3 Řádu žalovaným v plném rozsahu doručeno Rozhodčímu soudu nejpozději 7 dnů před datem nařízeného prvního ústního jednání ve věci, vrací se žalobci, popř. žalovanému 50 % rozdílu poplatku zaplaceného z hodnoty žaloby, popř. žaloby navzájem (protižaloby) či námitky započtení a minimálního poplatku. (2) Minimální poplatek za rozhodčí řízení se nevrací. (3) Při částečném zpětvzetí žaloby, popř. žaloby navzájem (protižaloby) či námitky započtení dle § 28 odst. 3 Řádu se poplatek nevrací.

§ 5a Rozdělení poplatku

(1) Poplatek jde zpravidla k tíži té strany, která ve sporu podlehla. (2) Jestliže bylo žalobě vyhověno zčásti, rozdělí se úhrada poplatku mezi strany, a to zpravidla v poměru přisouzené a zamítnuté části žalobního nároku. (3) Strany se mohou dohodnout mezi sebou o jiném rozdělení poplatku, než je uvedeno v odst. 1 a 2.

§6 Zvláštní náklady

(1) Na krytí zvláštních nákladů vznikajících Rozhodčímu soudu při projednávání konkrétního sporu ve smyslu § 1 odst. 3 Pravidel jsou strany povinny složit přiměřenou zálohu ve výši a lhůtě stanovené předsednictvem Rozhodčího soudu, rozhodčím senátem nebo tajemníkem. Tato povinnost může být uložena pouze jedné straně, dala-li k těmto zvláštním nákladům podnět nebo vznikají-li v jejím vlastním zájmu. Dokud není stanovená záloha složena, úkony, na něž je určena, se neprovedou. (2) Je-li v průběhu řízení nutné zvýšení zálohy na zvláštní náklady, protože částka stanovená dle odst. 1 nestačí krýt tyto náklady, jsou strany, popř. je strana, která dala podnět k těmto nákladům nebo v jejímž vlastním zájmu vznikají, povinna na výzvu předsednictva Rozhodčího soudu, rozhodčího senátu nebo tajemníka poskytnout (i opakovaně) další zálohu ve stanovené lhůtě. V případě neposkytnutí další zálohy na zvláštní náklady platí přiměřeně poslední věta odst. 1. (3) O zvláštních nákladech se s konečnou platností rozhoduje v rozhodčím nálezu nebo usnesení o zastavení řízení (§ 33 Řádu). O hrazení zvláštních nákladů platí přiměřeně ustanovení § 5a Pravidel o rozdělení poplatku za rozhodčí řízení s výjimkou uvedenou v odst. 4 tohoto paragrafu.

Příloha č. 4

89

(4) Zvláštní náklady vznikající Rozhodčímu soudu službami tlumočníka nebo překladatele do jiného nebo z jiného jazyka, než je jazyk rozhodčího řízení, nese strana, na jejíž žádost, popř. v jejímž zájmu je tato služba poskytnuta.

§7 Výlohy stran

Každá strana nese zpravidla sama výlohy, které jí vznikly. V rozhodčím nálezu může být přiznána náhrada jejích výloh, a to zpravidla podle úspěchu ve sporu.

§8 Výjimky

Jako výjimku z ustanovení obsažených v § 5a Pravidel může Rozhodčí soud uložit jedné straně, aby druhé straně nahradila náklady, které tato vynaložila zbytečně na základě neúčelných nebo nesvědomitých úkonů prvé strany. Takovými úkony se rozumějí úkony způsobivší druhé straně zbytečné náklady na opatření v řízení, která nebyla nutná, zejména okolnostmi neodůvodněného protahování řízení.

§9 Sazebník nákladů

Sazebník nákladů rozhodčího řízení tvoří nedílnou součást Pravidel.

§ 10 Účinnost Pravidel

Pravidla o nákladech rozhodčího řízení nabývají účinnosti dnem 1. 5. 2002.

90

Příloha č. 5

Příloha č. 5 Ceník mediace Mediace obchodní: Pokud je nejméně jedna ze stran mediace identifikována jako podnikatelský subjekt nebo libovolná právnická osoba, je mediace považována za obchodní. Poplatek se stanovuje před zahájením mediace dohodou mezi Unií a stranou nebo stranami, které mediaci objednávají. Cena za provedení mediace je rozdělena na přímé náklady (cestovné, poštovné atd.) a poplatek za každou hodinu mediace (zahrnující mj. i zpracování podkladů, mapování sporu a identifikaci zájmů a další přípravu). Součástí ceny je zpravidla také dohodnutý bonus za úspěšnou mediaci. Mediace skončí úspěchem, pokud spolu strany sporu uzavřou vzájemnou dohodu. Přípravou mediace se rozumí seznámení se s příslušnými podklady pro mediaci (jedná se o seznámení se se smlouvami, technickými dokumenty, protokoly apod.). Přípravou mediace není zpracování podkladů, mapování sporu, identifikace zájmů stran a další. Orientační cena je: poplatek za každou hodinu mediace poplatek za každou hodinu přípravy mediace

2400,- Kč 500,- Kč

Cena může být smluvně upravena v konkrétních případech, při zpracování speciálních podkladů nebo dle nároků zadavatele, závisí také na vzdělání a schopností mediátora (například konkrétní osobnost nebo expert v určité oblasti). Záloha před zahájením mediace je standardně účtována ve výši 50 % odhadovaných nákladů. Bonus za vedení mediace je smluvní, pokud není ve smlouvě uvedeno jinak, činí výše bonusu 1,75 % z hodnoty sporu počítané obdobně jako u rozhodčího řízení. Na poplatek za mediaci nelze stejně jako u rozhodčího řízení uplatnit automaticky klientskou slevu. Mediace občanská: Pokud jsou všechny strany mediace identifikovány jako fyzická osoba – občan nepodnikatel a nejedná se i skrytě o spor s obchodním charakterem, je mediace považována za občanskou. Za občanskou je považovaná i mediace, kdy jednou stranou sporu je občan a druhou stranou sporu je stát nebo jeho organizační složka, obec, kraj nebo jejich orgány. Poplatek za provedení mediace je stanovován dohodou za stejných pravidel jako u mediace obchodní. Mediace občanská je zvýhodněna jako služba občanům slevou 25 % z ceny mediace obchodní (zvýhodnění se nevztahuje na přípravu mediace).

Příloha č. 6

91

Příloha č. 6 Rozhodčí nález

92

Příloha č. 7

Příloha č. 7 Rozsudek Krajské soudu o zrušení rozhodčího nálezu

Alternativní způsoby řešení sporů v podnikatelských vztazích

Recommend Documents