Alternativní ekonomické aktivity na jižní Moravě Křtiny, 2011
JIŘÍ GUTH Vystudoval ochranu přírodního prostředí a krátce bádal o vývoji vegetace. Docela dlouze sloužil na ministerstvu životního prostředí, v současnosti je na volné noze jako ekologický poradce a mj. přednáší na několika vysokých školách. Rád čte a píše. Rodák z Prahy, ale venkovan –Jihočech- volbou. Je členem a činovníkem Strany zelených, ale zajímá ho zelená politika jako taková. Také je členem dvou družstev a několika (málo) desítek občanských sdružení.
Kde peníze jsou služebníkem Každá ekonomie je politická; nakolik můžeme, zvolme si tu svou. Udržitelnost pro každý den. Pokud nelze náhle zněkolikanásobit spotřební daň z uhlovodíkových paliv, zkusme to jinak: rozvíjet demokratické, malé a lokální ekonomiky. Každá z těchto vlastností má svůj význam a naopak absence každé z nich může představovat určitou nedostatečnost. Jsou to alternativy, jsou to ostrovy pozitivní deviace, ale co od nich můžeme opravdu očekávat (srv. Listopad 1989)? Proč to vlastně děláme? - Družstva intošská, jako třeba Kulturní noviny nebo Fontes Rerum, a čtyři klasické typy. Kdo může za současnou mizérii? – Soběstačnost? V čem a v jakém měřítku? Autarkie nebo subsidiarita? Individuální volba nebo kolektivní akce? I my platíme daně a i pro nás platí zákony. Vystoupíme z EU a z WTO? Moment - nejsme jako oni?
YVONNA GAILLYOVÁ Vystudovala fyziku pevných látek a obhájila disertační práci na (tehdejší) Univerzitě J E Purkyně, nyní opět Masarykově. V roce 1990 zahájila spolupráci se ZO ČSOP Veronica projektem realizace první ekologické poradny v České republice, stála u založení Evropské asociace ekologických poraden i Sítě ekologických poraden STEP v ČR. Věnovala se řadě spotřebitelských témat, přispěla k vymýcení fosfátů z pracích prostředků. V roce 1998 se stala ředitelkou Ekologického institutu Veronica. Po letech se vrátila k tématu úspor energie a ochrany klimatu. Je externí lektorkou Katedry environmentálních studií FSS MU, spolupracuje s Fakultou architektury VUT. "Za přispění k rozvoji ekologického poradenství v České republice a aktivní propagaci principů udržitelného rozvoje a udržitelné spotřeby v každodenním životě, a za obrovskou energii, kterou dává do realizace unikátních modelových projektů v obci Hostětín" získala Cenu Josefa Vavrouška.
Hostětín – zelená inspirace z Bílých Karpat V malé obci Hostětín v Bílých Karpatech vznikají od 90. let 20. století modelové projekty udržitelného rozvoje. Spolupráce obce, neziskové organizace ZO ČSOP Veronica a dalších subjektů začala u stavby kořenové čistírny odpadních vod a pokračovala dalšími záměry, zejména v oblasti ovocnářství a energetiky. V Hostětíně jsou dnes k vidění kromě kořenovky také tradiční sušírna ovoce, moštárna s ekologickou produkcí, solární kolektory na ohřev teplé užitkové vody, obecní výtopna na dřevní štěpku,šetrné veřejné osvětlení,pasivní dům – vzdělávací středisko Centrum Veronica Hostětí a fotovoltaické elektrárny. Ojedinělost Hostětína v měřítku České republiky spočívá v komplexnosti, koncentraci modelových projektů, jejich vzájemné provázanosti a funkčnosti v životě běžné obce. Zkušenosti z pravidelně monitorovaných projektů jsou prostřednictvím exkurzí a vzdělávacích akcí předávány veřejnosti. Formule udržitelného rozvoje prochází napříč vizemi a koncepcemi, ale jen velmi ojediněle nachází konkrétní podobu v každodenní praxi. U hostětínských projektů se pokoušíme popsat jejich environmentální, ekonomické a sociální přínosy, ale i problémy, a přinést tak argumentaci a konkrétní příklad aplikace konceptu udržitelného rozvoje. V roce 2008 vznikla a v roce 2010 byla doplněna analýza modelových projektů s názvem „Co přinesly projekty v Hostětíně?“, kterou přibližuje tento příspěvek.
KATEŘINA REZKOVÁsv. KOTÁSKOVÁ Vystudovala ochranu a tvorbu životního prostředí v Olomouci a humanitní environmentalistiku na FSS v Brně, kde nyní pokračuje v doktorském bádání o alternativních biologických teorií. V letech 2002 – 2009 se angažovala dobrovolně a posléze i pracovně v Hnutí DUHA, kde se věnovala zejména tématům českých biopotravin a ekologického zemědělství. Za brněnskou skupinu Hnutí DUHA se stala spoluzakladatelkou filmového festivalu Ekobiograf, který od roku 2005 pomáhá organizovat. Je členkou občanského sdružení Horní mlýn. Toho času je na mateřské dovolené.
BARBORA KOZLOVÁ Studentka environmentálních studií FSS MU. Zpracovává bakalářskou práci na téma bedýnkování v České republice.
Biokluby, biobedýnky, biospižírny
společné
zásobárny
biopotravin,
nově
nazývané
Formy přímého nebo polopřímého prodeje biopotravin, jejímž cílem je co nejvíce zkrátit distribuční cestu mezi spotřebiteli a zemědělci. Na jedné straně pak může býz ekozemědělec, který má zajištěn odbyt, na straně druhé spotřebitelé, kteří získávají kvalitní lokální biopotraviny za přiznivé ceny. Biokluby většinou zprostředkovávájí čerstvé biopotraviny. Buď je pravidelně na smluveném místě prodává přímo ekozemědělec, nebo si je skupina lidí společně objednává a zajišťuje si distribuci. Bedýnkový systém spočívá v pravidelném odběru bedýnky s čerstvou biozeleninou a bioovocem, kterou chystá buď přímo pěstitel nebo nějaký prostředník. Biospižírny jsou zásobárny spíše suchých a trvanlivých biopotravin, které si její členové společně objednávají ve velkých baleních a poté různými způsoby odkupují. Zatímco donedávna fungovalo v ČR jen několik bioklubů, v posledních letech jejich počet narůstá a začaly se nově rozvíjet také bedýnkové systémy. Příspěvek vás seznámí s aktuální brněnskou situací: fungujícími biokluby, bedýnkovými systémy a biospižírnami a otevře také otázky spojené s úskalími těchto iniciativ.
PETR JELÍNEK Vystudoval lesnickou fakultu na Mendelově univerzitě v Brně, kde také obdržel doktorát v oboru Ekologie a učí Ochranu přírody. V roce 2002 s přáteli založil o.s. Horní mlýn, kde také s rodinou bydlí. Na mlýně pořádá akce přírodě blízké a hledající životní styl málo zatěžující naši planetu. Na Horním mlýně rovněž funguje knihovna, Biospižírna a maličký carsharingový spolek AutoSdílna. Spoluzakládal také organizace Autonapůl, Sdružení hliněného stavitelství, FSC Česká republika a LOS – Lesoochranářskou skupinu Brno. V okolí Brna usiluje o lesní hospodářství, které by bylo přírodě blízké. Na mlýně buduje na zahradě rozmanité biotopy pro živěnu obecnou i vzácnou.
LETS (Local Economic Trade System – Místní měny) Příspěvek představuje LETS v České republice, Polsku, Maďarsku a na Slovensku. LETS je zkratka anglického Local Exchange Trading System a znamená pokusy směňovat zboží na místní úrovni bezpeněžní formou. Někde se tisknou neoficiální peníze, jinde se obchoduje s žaludy, většinou se směny konají virtuálně, často v nějakém poměru k oficiální měně. Nabízená služba není většinou hodnocena tržně, ale např. časem (doktor si nevezme za rady více než sekáč dřeva). Přechod na tržní ekonomiku proběhl ve zmíněných zemích různě, pokusy o zavedení místních měn a časových bank (služby převedené na časové jednotky) inspirované rozmanitými LETS skupinami v západní Evropě však dopadly v těchto zemích podobně. Všechny pokusy o LETS v Polsku a bývalém Československu skončily nezdarem. Pouze v Maďarsku zůstalo několik LETS skupin aktivních kontinuálně od 90.let minulého století. Proč? Centralizovaný komunistický režim potlačil občanskou společnost. Nerozvíjelo se svobodné myšlení, podnikavost a odvaha byla potírána. Průměrnost a nechuť k jinakosti. Na druhé straně se zde společnost značně vyrovnala, nikdo nesměl přečnívat, stali jsme se druhou nejrovnostnější zemí světa (ČR), mluvíme-li o příjmech. Občané nejsou ani příliš zadlužení. To vše se rychle mění: dluhy a nerovnosti narůstají, občanská společnost ožívá. Příležitost pro LETS je tu znovu. Další vlnu zájmu o místní výměnné systémy zažíváme v posledních několika letech. Podíváme se na české LETS, které zanikly, i ten brněnský na Rozmarýnku – Rozlet, který fungoval od roku 1999 do roku 2006.
MICHAL ŠIMONÍK Brněnský rodák a patriot, vystudoval sociologii a žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně, nyní tamtéž studuje Environmentální studia. Od roku 2006 pracuje v Hnutí DUHA. Zajímá se o dopravu a její k přírodě šetrné verze, především o carsharing neboli sdílení automobilů. Tématu se poprvé věnoval v rámci projektu MU Ekoinkubátor zaměřeného na environmentální podnikání. Díky této práci se seznámil s činností sdružení Autonapůl, od roku 2008 je jeho aktivním členem a propagátorem.
Carsharing Centra měst se v posledních letech proměňují ve stále přeplněnější parkoviště. Auta stojí všude, nejen na vyhrazených plochách, ale také na okrajích silnic, chodnících nebo trávnících. Průzkumy ukazují, že průměrné auto jezdí denně jen jednu hodinu. Dalších 23 hodin někde stojí. Princip sdílení je tedy jednoduchý: jeď autem jen tehdy, když ho opravdu potřebuješ. A dej ho k dispozici dalším, pokud ho nepotřebuješ – a pak běž pěšky, použij MHD, kolo či vlak. Carsharing proto odborníci řadí mezi udržitelné formy dopravy 21. století – je to způsob, který vám umožní využívat auto, aniž byste ho museli nutně vlastnit nebo se o něj starat. Autonapůl Autonapůl je první český úspěšně fungující carsharing, který vznikl roku 2003 kolem skupiny lidí na Horním mlýně ve Křtinách. Sdílením auta se snaží řešit rozpor mezi škodlivostí individuální automobilové dopravy a potřebou občas auto využít, je-li složité či nemožné přepravit se jinak. Příklad si bere v zahraničí, kde podobné projekty řadu let existují, mají mnoho nadšených uživatelů a místy jsou podporované státem či obcemi. I bez této podpory Autonapůl prošlo v poslední době stadiem raketového růstu, kdy se po letech „přešlapování na místě“ dostalo na současný počet 41 členů (rodin, jednotlivců, živnostníků i neziskových organizací) a 8 osobních aut. Díky stálé poptávce nových zájemců se utěšeně rozrůstá směrem k vizi nabízet jednoduchou, ale profesionální, ekologicky přínosnou a ekonomicky konkurenceschopnou službu srovnatelnou s podobnými organizacemi v zahraničí.
HELENA VLAŠÍNOVÁ Vystudovala AF Mendelovy univerzity v Brně, kde působí v oboru biologie rostlin. Je členkou asociace Permakultura CS a držitelkou diplomu permakulturního designéra. Působí jako odborná lektorka na kurzech permakultury a kromě výuky v oboru biologie přednáší o permakultuře na ZF MENDELU a FSS MU. V oboru přírodních zahrad působí jako lektorka na seminářích pro poradce, ESF, U3V, apod. Je odbornou poradkyní v projektu Přírodní zahrady bez hranic. Byla zakladatelkou a několik let administrátorkou Rozmarýnkového LETsystému. Působí v redakční radě permakulturního časopisu Klíčová dírka. Je autorkou knihy Zdravá zahrada (ERA 2006).
Permakulturní zahrady Permakulturu lze stručně charakterizovat jako cestu k soběstačnosti a trvalé udržitelnosti. Za koncept permakultury dostal v roce 1982 její zakladatel Bill Mollison alternativní Nobelovu cenu. Oproti klasickým ekonomickým systémům jsou základem permakultury tři etické principy. Péče o lidi je tu dávána na stejnou úroveň jako péče o zemi, třetí princip spočívá v udržení této křehké rovnováhy, tedy spravedlivých podílů. Původně byla permakultura („permanent agriculture“) systém navrhování trvale udržitelných lidských sídel a zemědělství, ale díky dynamickému vývoji se v současné době může aplikovat prakticky na všechny oblasti lidského života. V příspěvku bude podrobněji charakterizována podstata permakulturních zahrad, ale budou zmíněny i tyto širší aspekty permakutury, mezi které patří např. LETs. Permakultura je tedy v širším pojetí ekologie aplikovaná na lidskou společnost. Konkrétně to znamená, že každý permakulturní projekt usiluje o omezení vstupů na minimum, tedy o co největší soběstačnost, zároveň o minimalizaci odpadů. Prostředkem k tomu je propojení jednotlivých prvků systému tak, aby výstup jednoho byl zároveň vstupem pro druhý. Není to ale rozhodně snaha uzavřít se před světem. Síla tohoto systému je totiž, podobně jako v přírodě, umocněna propojením s dalšími podobnými systémy. Proto cílem tohoto příspěvku bude i seznámení s možností zapojení a využití permakulturních řešení, s příklady konkrétních projektů a možnostmi získání užitečných informací např. prostřednictvím www.permakultura.cz nebo časopisu Klíčová dírka.
EVA FRAŇKOVÁ Vystudovala biologii (Bc.) na Biologické fakultě v Českých Budějovicích a environmentalistiku (Mgr.) na Katedře environmentálních studií v Brně, kde pokračuje v doktorském studiu oboru Humanitní environmentalistika. Zajímá se o ekologickou ekonomii, v jejím rámci zejména o koncepty ekonomické lokalizace a ekonomického nerůstu. Asi šest let již spolupracuje s občanským sdružením NaZemi – společnost pro fair trade, kde dobrovolničila, koordinovala brněnský fairtradový obchůdek, pracovala na osvětových materiálech a poslední dva roky působí v radě sdružení. Zároveň má vztah k Hornímu mlýnu, kde více než dva roky žila a podílela se na místních aktivitách.
Místní rozměr fair trade Fair trade (česky spravedlivý obchod) lze popsat jako hnutí či koncept, který se snaží o zlepšení životních podmínek producentů v rozvojových zemích, a to v oblasti sociální, environmentální i ekonomické. Zároveň se snaží informovat západní spotřebitele o problematických aspektech konvenční produkce v rozvojových zemích a apelovat na jejich zodpovědnost při nakupování. Je zřejmé, že fair trade je forma mezinárodního obchodu, a má tedy nevyhnutelně globální charakter. Zároveň lze ovšem tvrdit, že má i rozměr lokální, a to dokonce několikanásobný – na jedné straně obchodního řetězce v místech produkce, a na straně druhé v místech spotřeby. Čím se fair trade liší od konvenčního mezinárodního obchodu je právě tento zájem o lokální podmínky (zejména produkce, částečně ale i spotřeby) a jejich možná zlepšení. Příspěvek krom těchto obecných aspektů spravedlivého obchodu přiblíží i konkrétní aktivity, které se dějí v Brně a potažmo v České republice na poli podpory fair trade i obecněji zlepšení podmínek producentů v rozvojových zemích a prosazování odpovědné spotřeby.
STANISLAV KUTÁČEK Stanislav Kutáček vystudoval obor Veřejná ekonomie na Ekonomicko-správní fakultě MU v Brně, kde také získal doktorský titul. Ještě při studiu pracoval jako asistent programu v Nadaci Partnerství, dále působil v Centru dopravního výzkumu (2002-5), pobýval na studijní stáži na University of Leeds (Institute for Transport Studies, ledenříjen 2005). Od roku 2005 doposud pracuje jako koordinátor, později výkonný ředitel Trastu pro ekonomiku a společnost. Organizoval aktivity občanského sdružení Horní mlýn(2002-8), působí v Místní akční skupině Moravský kras. Zakládal a stále vede carsharingové sdružení Autonapůl (2002-dosud). Na Fakultě sociálních studií MU vyučuje předmět Ekonomie a životní prostředí. Finanční ředitel, později výkonný ředitel Ekologického právního servisu, od léta 2008.
Jak měřit lokální ekonomiku - Lokální multiplikátor Příspěvek představuje metodiku výpočtu lokálního multiplikátoru. Lokální multiplikátor je indikátor, který měří, jak peníze kolují v místní ekonomice. Můžeme pomocí něho zjistit, jak konkrétní organizace (firma, obecní úřad, škola, nezisková organizace nebo i domácnost) přispívá k rozvoji místní ekonomiky, resp. do jaké míry peníze, které utratí, zůstanou v místní ekonomice. Místní ekonomikou můžeme rozumět ekonomiku regionu, mikroregionu, obce nebo městské čtvrti - vymezení závisí vždy na cíli výzkumu. Ekonomiku si můžeme představit jako vědro. Peníze do něho tečou z nejrůznějších zdrojů jako voda. Ekonomika je ale děravé vědro - peníze z ní také utíkají, jak je lidé a firmy utrácejí mimo svoji místní ekonomiku. V zásadě jsou dva způsoby, jak takovou ekonomiku povzbudit: přilévat "vodu", nebo ucpat díry. Výdej jednoho člověka je příjmem jiného, a je důležité, kdo je tím druhým. Pokud to je místní podnikatel, lze předpokládat, že peníze se v místní ekonomice ještě "otočí" a přinesou další užitek. Je-li tímto příjemcem ale pobočka nadnárodního maloobchodního řetězce nebo internetový obchod se sídlem kdesi daleko, je více než jisté, že peníze, které u nich utratíme, nenávratně odtečou z místní ekonomiky pryč.
***********************************************************************************
Sobotní seminář LETS
Viktor Šabacký Vystudoval jsem ESF MU Brno, obor podnikové hospodářství. Podniková sféra mi v té době připadala zajímavá, přesto jsem se vždy zajímal o globálnější otázky hospodářství a společnosti. To mě přivedlo k myšlence pokračovat na fakultě v doktorském programu, kam jsem byl nakonec vybrán. Po dvou letech a složení všech zkoušek jsem se však rozhodl akademickou sféru opustit a vrhnout se do víru praxe. V současné chvíli se věnuji kromě svého zaměstnání (pomoc se zaváděním několika internetových start-upů na český trh) také myšlence co-housingu, aktivního rodičovství a LETS.
Petra Gärdtner LETS Vídeň
