Alternativa 3. Sága žije dál. Georgina Bruni

Místo předmluvy

Alternativa 3 Sága žije dál Georgina Bruni Je to jedno z nejvíce ohromujících a nejděsivějších spiknutí všech dob, nebo to byl pouze chytrý podvod? Britští vědci mizeli z povrchu zemského. Astronauti hlásili, že na měsíčním povrchu viděli podivnou loď. Odpad společnosti je unášen a používán k otrocké práci na cizích planetách. Život na Zemi bude zahuben. Šokující spiknutí mezinárodní elity zahrnuje plán na záchranu omezeného počtu vybraných jednotlivců... V průběhu 70. let jsme byli svědky, jak Spojené království (Velké Británie...) trpělo ztrátou mozkových kapacit. Odliv mozků, což je termín používaný pro masový exodus nejlepších chirurgů a vědců v zemi, byl způsoben tím, že tito lidé se nechali zlákat vyššími platy k práci ve Spojených státech. Ve stejné době malá skupina ochránců životního prostředí začala chápat problémy ničení ozónové vrstvy, kdežto většina veřejnosti dosud žila v nevědomosti, a jen velice málo lidí slyšelo o kosmickém programu space shuttle NASA.

Příběh začíná V pondělí 20. června 1977 v devět hodin večer Anglia Television se sídlem v Norwicku vysílala neobvyklý hodinový TV speciál. Program byl současně přenášen do řady dalších zemí, včetně Austrálie, Nového Zélandu, Kanady, Islandu, Norska, Švédska, Finska, Řecka a Jugoslávie. Program se jmenoval Alternativa 3. Avšak nebyl to zvláštní program, jak se předkládalo k věření, ale poslední díl dokumentárního seriálu o vědě s názvem Science Report. To bylo také důvodem, proč program šokoval svět a proč v následujících dnech byla otřesena věrohodnost této televizní stanice. Tento hodinový program informoval diváky o obrovském spiknutí zahrnujícím vládu Spojených států a NASA. Ukázali kousek filmu, který byl údajně předán televiznímu týmu pracovníkem ústředí NASA. Stopáž, která se zdála být autentická, ukazovala kosmickou sondu přistávající na Marsu a bylo slyšet hlas, který říkal, že datum 22. května 1962 je největším mezníkem v historii lidstva. "Jsme na planetě Mars a máme vzduch," říkal hlas. Ale co skutečně vyděsilo veřejnost onoho horkého letního večera, nebylo údajné přistání na Marsu, ale zprávy, že planeta Země umírá a že "odpad společností" je unášen a odvážen na základny v kosmu, aby na nějaké cizí planetě vykonával otrockou práci. Divákům bylo řečeno, že život na Zemi zahyne a že pro přežití existují pouze tři alternativy. Alternativa jedna - v horních vrstvách atmosféry se nechají explodovat jaderné nálože, které udělají díry do vrstvy z kysličníku uhličitého a těmito dírami unikne z atmosféry přebytečné teplo. Tím by se však zároveň poškodila ozónová vrstva, což by způsobovalo rakovinu kůže. To by ovšem také http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/bruni.html (1 z 6) [12.7.2008 18:13:38]

Místo předmluvy

znamenalo okamžitě přestat se znečišťováním ovzduší. Alternativa dvě spočívala ve vyhloubení podzemních měst pro elitu a zbytek populace by byl ponechám svému osudu na povrchu. Alternativa tři předpokládala opuštění planety vybranými jedinci. Tato alternativa již zřejmě začala být uskutečňována a světové vědecké špičky byly pověřeny pomocí při této supertajné operaci. Ale účinkující, který uváděl tento program, nám potom řekl, že tito vědci jednoduše zmizeli z povrchu zemského... Když program v deset hodin večer skončil, Anglia byla zahlcena telefonáty rozzlobených diváků, kteří žádali víc informací. Divákům bylo řečeno, aby nepodléhali panice, že tento program je žert a poděšená veřejnost si s ulehčením oddychla a vrátila se do svých pohodlných křesel podívat se na zbytek zpráv v deset hodin, po nichž následoval zábavný program. Příští ráno národní tisk potvrdil, že tento program byl žert a upozornil, že vědec dr. Carl Gerstein, který se pokusil varovat svět před hrozící katastrofou, nebyl nikdo jiný než dobře známý herec Richard Marner. Londýnské noviny The Times referovaly, "Nezávislé telefonní společnosti včera večer obdržely stovky rozhořčených telefonátů po skončení programu Alternativa 3 společnosti Anglia Television, která uvedla alarmující fakta o změnách v zemské atmosféře. Byl to žert, který měl být původně vysílán prvního dubna." Anglia byla pokárána a veřejnost byla uklidněna. My však víme, že program Alternativa 3 byl sestaven úctyhodným týmem vědeckých zpravodajů, kteří každý týden připravovali jedno pokračování seriálu Science Report. Víme, že to byl inteligentní dokumentární seriál, který referoval o nových vědeckých objevech, a vzhledem k důvěryhodnosti týmu se domníváme, že program Alternativa 3 byl míněn vážně. Otázka zní: Proč by seriózní vědecký investigativní tým, který každý týden vyprodukoval jeden díl dokumentárního seriálu, najednou vyrobil takový šprým? I kdybychom dokonce připustili, že byl původně míněn jako aprílový žert, těžko by se hodil pro tým takových kvalit. Pamatuji se, že po shlédnutí tohoto znepokojivého dokumentu, nebo dramatu, jak byl později nazýván, jsem měla smíšené pocity. Jednou z teorií, jež mi táhly hlavou, byla ta, že vědecký tým skutečně na něco narazil, ale svědkové nebyli ochotni zúčastnit se natáčení dokumentu. Tři měsíce po odvysílání programu jsem se na večírku v Berkshire setkala s kameramanem, který tvrdil, že byl součástí filmového štábu. Řekl mi přímo, že Alternativa 3 byl žert a že museli použít herců. Také říkal, že štáb v té době z toho měl legraci. Teď už většina lidí ví, že bylo použito herců, ale málo lidí ví, že filmový štáb, nebo alespoň jeho jeden člen potvrdil, že se jednalo o žert.

Alternativa 3, kniha V roce 1978 již příběh téměř upadl v zapomnění, když náhle nakladatelství Sphere Books vydalo knihu Alternativa 3, kterou napsali Leslie Watkins a David Ambrose. Ti, kdo sehnali výtisk knihy, četli se zájmem příběh natáčení televizního programu, který vyrobila společnost Spectrum (nikoli Sceptre, jak mnozí věřili) pro Anglia Television. A tak začala sága Alternativy 3 a pokusy tisíců lidí po celém světě odhalit to, o čem věřili, že je jedním z největších spiknutí na světě. Koupila jsem si nové brožované vydání Alternativy 3 v oblíbeném knihkupectví v Berkshire. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/bruni.html (2 z 6) [12.7.2008 18:13:38]

Místo předmluvy

Uprostřed obchodu byla obrovská tabule, na níž byly uváděny nové knihy, o nichž se domnívali, že se stanou bestsellery. Byla jsem tak vzrušená ze získání knihy, že jsem okamžitě zavolala svému příteli, sběrateli knih o "nevysvětlitelných záhadách", o němž jsem věděla, že ho televizní program zaujal. Následující den mi zatelefonoval a řekl mi, že v knihkupectví již knihu nemají. Byla jsem překvapená, protože bylo vysoce nepravděpodobné, aby za den prodali všechny výtisky. Vrátila jsem se tedy do knihkupectví a zjistila jsem, že z tabule kniha zmizela a že v obchodě není po knize ani památky. Nechala jsem si zavolat vedoucího, který připustil, že byl vyzván, aby všechny výtisky knihy odstranil z polic a vrátil je do ústředí. Naléhala jsem na něho, aby mi řekl víc informací, ale jediné, co mi řekl, bylo to, že příkaz přišel shora. Tato příhoda mě přiměla uvěřit, že na příběhu Alternativa 3 může být přece jenom něco pravdy. Z důvodu poptávky veřejnosti po knize byla tato v následujících letech několikrát znovu vytištěna a je pozoruhodné, že je dosud uváděna v kategorii literatura a ne jako beletrie, jak by se dalo očekávat. Kniha je znepokojivá, protože některá jména a události jsou skutečné, kdežto jiné neexistovaly. Jedním z jmen, zmiňovaných v knize, bylo jméno Otto Bindera, který byl členem kosmického programu NASA. V knize je citován, jak říká, že NASA vymazala některé významné pasáže záznamu rozhovoru mezi řídicím střediskem a Apollem 11, kosmickou lodí, která Buzze Aldrina a Neila Armstronga vynesla na Měsíc. Je také zajímavé, že Binder byl také spisovatelem sci-fi. Podle Bindera Aldrin řídicímu středisku řekl: "Ty věci byly obrovské, pane... ohromné. Ó Bože, tomu byste nevěřili! Říkám vám, že tam jsou jiné kosmické lodě... seřazené na druhém okraji kráteru... jsou na Měsíci a pozorují nás." Astronaut Edgar Mitchel, který je také zmiňován v knize, popisoval své pocity, když se díval na náš svět z Měsíce: "Byl jsem ve stavu hlubokého pohnutí, pociťoval jsem určitou úzkost. Tato neobyčejně nádherná planeta, s názvem Země... místo ne větší než můj palec bylo mým domovem... modrý a bílý drahokam, který se rýsoval proti sametově černému nebi... byla zabíjena." A 23. března 1974 byla v jednom londýnském listu citována tato jeho slova: "Společnost má pouze tři cesty, po nichž se může vydat a ta třetí je nejživotaschopnější, ale nejobtížnější alternativou." Co se nám Mitchel před více než 20 lety pokoušel říci? Pokoušel se nás varovat před Alternativou 3? V knize se také hovoří o mrzačení dobytka, space shuttles, umělých kopulích na Měsíci, problémech životního prostředí a mizení vědců. O všech těchto věcech se později veřejnost dozvěděla. Astronomové viděli a popsali neobvyklé kopule, které se nedávno objevily na měsíčním povrchu. NASA oznámil program space shuttle, vlády se začaly zabývat životním prostředím, včetně jeho znečišťování a problémů ozónové vrstvy a později jsme se dozvěděli o mnoha zmizeních a strašných sebevraždách britských vědců.

Dopis od Leslie Watkinse Následující dopis je od autora Alternativy 3, Leslie Watkinse. Tento dopis byl umístěn na Internetu v archivech VANGARD SCIENCES 28. října 1989. Je to dopis slečně Dittrichové z knihkupectví Windwords (adresa neznámá).

http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/bruni.html (3 z 6) [12.7.2008 18:13:38]

Místo předmluvy

Vážená slečno Dittrichová, děkují Vám za dopis, který jsem obdržel dnes. Jsem přirozeně potěšen Vaším zájmem o Alternativu 3 a skutečností, že plánujete prodávat ji v knihkupectví Windwords. Budu určitě spolupracovat všemi mě dostupnými prostředky. Zástupce Penguin Books vám poskytl přesný popis Alternativy 3. Kniha je založena na faktech, ale fakta používá jako odrazový můstek pro hluboké ponoření do fikce. Nyní odpovím na Vaše konkrétní otázky: 1. 2. 3. 4.

Neexistuje astronaut jménem Grodin Neexistuje Sceptre Television a reportér Benson je také vymyšlený. Není žádný dr. Gernstein. Ano, "dokument" byl vysílán v červnu 1977 společností Anglia Television a šel do celé národní sítě v Beritánii. Jmenoval se Alternativa 3 a napsal ho David Ambrose a vyrobil ho Christopher Miles (jehož jméno je na knize uvedeno ze smluvních důvodů). Tato původní televizní verze, kterou jsem v knize značně rozšířil, byla skutečně myšlena jako žert, který měl být původně vysílán 1. dubna. Z technických důvodů se zařazení programu do vysílání zpozdilo.

Tento televizní program vyvolal obrovský zmatek, neboť diváci odmítli uvěřit, že to byla fikce. Původně jsem byl toho názoru, že základní premisa byla tak nepravděpodobná, zvláště způsob, jakým jsem se ji snažil představit v knize, že ji nikdo nemohl považovat za skutečnost. Bezprostředně po jejím vydání jsem si uvědomil, že jsem se totálně zmýlil. Obrovské hromady dopisů doslova ze všech částí světa, včetně velkého množství dopisů od vysoce inteligentních lidí na zodpovědných místech, mě přesvědčily, že jsem náhodou vstoupil na půdu pečlivě utajované pravdy. Důkazy, jež mi poskytli mnozí z těchto korespondentů, způsobily, že jsem se rozhodl napsat seriózní a zcela pravdivý dodatek. Naneštěstí bedna s dopisy byla mezi věcmi, které se před čtyřmi lety, během mého stěhování z Londýna do australského Sydney, předtím než jsem se usadil na Novém Zélandu, záhadně ztratily při transportu. Po nějakou dobu po původním vydání knihy Alternativa 3 jsem měl důvod se domnívat, že můj telefon je odposloucháván a lidé, kteří něco podobného zažili, byli přesvědčení, že jisté zpravodajské služby došly k závěru, že pravděpodobně vím příliš mnoho. Abych to shrnul, kniha je fikcí založenou na faktech a mám pocit, že jsem se neuváženě dostal velmi blízko k utajované pravdě. Doufám, že jsem Vám alespoň trochu pomohl a doufám, že o Vás ještě uslyším. S přáním všeho nejlepšího Leslie Watkins

Anglia Television a herci


Místo předmluvy

Na začátku 90. let jsem zavolala do Anglia Television a mluvila s roztomilou dámou, která pracovala v oddělení záznamů (records department). Maureen byla velmi ochotná a řekla mi, že dosud ji minimálně jednou za měsíc někdo zavolá ohledně tohoto programu, a že někteří lidé jsou velmi rozhněvaní a nechtějí přijmout, že to bylo drama. Povídala o studentovi, který přiletěl až ze Spojených států a telefonoval z letiště Heathrow. Ptal se, zda by mohl vidět film a byl velmi zklamaný, když byl odmítnut. Maureen se v roce 1977 zaučovala a pamatuje si, že pro tento speciální program pracovala ve střižně. Maureen řekla, že použili herců a navrhla mi, abych zavolala do londýnské produkční kanceláře, aby mi dali jména a telefonní čísla herců. Oni mi tuto informaci poskytli a zde jsou jména některých herců, kteří se objevili v TV speciálu: Herec

Role

Shane Rimmer Bob Grodin (astronaut) Carole Hazell

investigativní novinář

Gregory Munro ? Richard Marner dr. Carl Gerstein (profesor) Ivor Roberts

?

Fibi Nicholas

Harryho děvče

David Baxt

Harry

Tim Brinton

uváděl program

Mluvila jsem s agentem Richarda Marnera, který mi sdělil, že Marner skutečně natáčel pro program Alternativa 3, konkrétně 25. ledna 1977. Později jsem zatelefonovala Richardu Marnerovi, který to potvrdil a poznamenal, že to byla nejsnazší práce, jakou kdy dělal. Nefilmovalo se ve studiu a štáb měl pravděpodobně problémy s univerzitou v Cambridge, protože se filmovalo bez svolení na její půdě. Řekl, že si roli ani nenacvičil, protože všechno bylo velice narychlo. Dnes je Richard Marner nejznámější díky své roli plukovníka Yona Strohma v britské situační komedii "Allo Allo". Prolistovala jsem si Spotlight, seznam herců a bavičů, a zjistila jsem, že Shane Rimmer a Ivor Roberts byli u agentury Howels & Prior. Shane Rimmer hrál roli fiktivního astronauta Boba Grodina. Rimmer je velmi známý spisovatel vědecko-fantastických a špionážních thrillerů, který také pracuje v dabingu a hrál v řadě oblíbených filmů a televizních dramat, včetně filmu James Bond. Vím, že Tim Brinton se později stal poslancem Parlamentu, a zjistila jsem, že Christopher Miles je bratr herečky Sáry Milesové. Maureen mi řekla, že Alternativa 3 byla žert, Anna Dicki z londýnské kanceláře mi řekla, že to bylo drama. Dáma z London PR, Veronica Cloverová mi pověděla, že to byl aprílový žert, který měl být vysílán 1. dubna. Namítla jsem, že program se 1. dubna nevysílal, ona si to zkonrolovala, uvědomila si, že se zmýlila a laskavě mi poslala fotokopii rozvrhu TV programů, který jasně ukazuje, že Alternativa 3 byla vysílána 20. června. Maureen si nepamatuje žádného z herců, kteří natáčeli ve studiu. Připadalo mi podivné, že se nezmínila o http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/bruni.html (5 z 6) [12.7.2008 18:13:38]

Místo předmluvy

Davidu Ambroseovi, ale řekla mi, že původní scénář napsal Christopher Miles. Leslie Watkins na programu nepracoval. Při svém pátrání jsem nebyla schopna vystopovat Davida Ambrose, údajného autora TV programu. Leslie Watkins tvrdí, že použil Ambroseovo jméno pouze ze smluvních důvodů. Kdo a kde je David Ambrose?

Fikce založená na faktech? Jsme po dvaceti letech o něco moudřejší? Existují nové stopy, které potvrzují pravdivost příběhu, nebo to byl největší žert všech dob? Pokud to byl žert, očekávala bych, že šprýmaři budou přístupní ke komentářům o jejich velikému úspěchu. Abych to shrnula, souhlasím s autorem knihy, Leslie Watkinsem, a věřím, že se jedná o vymyšlený příběh založený na faktech. Ale jedna otázka zůstává: Odkud tato fakta pocházejí? Narazil vědecký tým při svém pátrání na přísně tajné informace, které měly zůstat utajeny? Nebyli schopni přesvědčit svědky, aby vystupovali v programu? Potom se ale musím ptát, proč použili populárních herců? Proč ne nové tváře? Nebo byl David Ambrose, ať se nachází kdekoli, pouhým konspiračním teoretikem s velkými ambicemi? A jako poslední poznámka - Původní a jediná plechovka s filmem, s nápisem Alternativa 3, záhadně zmizela z archivů Anglia TV. Ale kopie filmu se dostaly mezi několik výzkumníků v oblasti UFO. Alternativu 3 vydalo nakladatelství Sphere Books, Ltd., divize Macdonald & Co. #ISBN 0 7221 1126 6.


http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/sdi.html

Dodatek k Alternativě 3

KDO ZABÍJÍ VĚDCE Z HVĚZDNÝCH VÁLEK? Spáchalo skutečně 22 výzkumných pracovníků SDI sebevraždu? Padesátiletý Alistair Beckham byl úspěšný britský letecko-kosmický projekční inženýr. Jeho specializací byl vývoj počítačového software pro složité obranné systémy námořnictva. Podobně jako stovky dalších britských vědců pracoval na pilotním programu pro americkou Strategickou obrannou iniciativu (SDI = Strategic Defense Initiative) - známější pod názvem Hvězdné války. A podobně jako nejméně 21 jeho kolegů zemřel neobvyklou násilnou smrtí. Bylo teplé a slunečné nedělní odpoledne v srpnu 1988. Poté, co manželku odvezl do práce, šel do kůlny a sedl si na bednu vedle dveří. Omotal si holý vodič kolem hrudníku, připojil ho síťové šňůře a do úst si vložil kapesník. Potom sepnul spínač. Jeho smrtí přibylo na rostoucím seznamu britských vědců, kteří zemřeli nebo zmizeli za záhadných okolností od roku 1982, další jméno. Každý z nich byl uznávaným počítačovým odborníkem a pracoval na vysoce klasifikovaném (rozuměj - s vysokým stupněm utajení pozn. překl.) projektu pro americký program Hvězdných válek. Žádný z nich neměl zjevný motiv, aby spáchal sebevraždu. Britská vláda tvrdí, že tato úmrtí jsou dílem náhody. Britský tisk viní stres. Jiní narážejí na podvodné vyšetřování hlavního smluvního partnera - průmysl obrany. Příbuzní obětí nevědí, co si mají myslet. "V jeho životě nebyla žádná jiná žena, ani v mém životě nebyl žádný jiný muž. Měli jsme velmi dobrý vztah," říká Mary Beckhamová, vdova po Alistairovi. "Nevíme, proč to udělal... pokud to udělal. A nevěřím, že si to udělal sám. Také nevím, proč by volil zrovna tento způsob... Muselo v tom být něco..." Řetěz neobjasněných úmrtí může být sledován do března 1982, kdy počítačový vědec dr. Keith Bowden z univerzity v Essexu zemřel v troskách automobilu během své cesta domů z Londýna, kde byl na nějaké společenské akci. Autority tvrdí, že byl opilý. Jeho manželka a přátelé říkají něco jiného. Bowden, 45 let, byl odborník na superpočítače a počítačové řízení letadel. Byl spoluzakladatelem Katedry počítačových věd (Department of Computer Sciencies) v Essexu a http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/sdi.html (1 z 9) [12.7.2008 18:23:22]


pracoval pro jednoho z hlavních smluvních partnerů z Hvězdných válek v Anglii. Jedné noci dokonale udržovaný Rover kličkoval po čtyřproudé dálnici a spadl s mostu na násep zrušené železnice. Bowden byl nalezen mrtvý. Během vyšetřování policie potvrdila, že hladina alkoholu v Bowdenově krvi přesáhla zákonný limit a že jel příliš rychle. Jeho smrt byla prohlášena za nešťastnou náhodu. Manželka Hillary Bowdenová a její právník měli podezření, že byla zakrývána pravda. Přátelé, s nimiž údajně strávil večer popírali, že Bowden pil. Potom zde byl stav Bowdenova auta. "Můj právní zástupce nařídil, aby specialisté na nehody prozkoumali automobil," vysvětluje paní Bowdenová. "Někdo odmontoval kola a namontoval jiná, která byla stará s ojetými pneumatikami. Při vyšetřování to nebylo bráno v úvahu. Někdo se zeptal, zda byl vůz v dobrém technickém stavu, a odpověď zněla, ano." Hillary, která byla ve stavu šoku, nikdy neprotestovala proti zveřejněnému verdiktu. Přesto byla nadále přesvědčena, že někdo manipuloval s autem jejího manžela. "Určitě to vypadalo jako špinavá hra," trvá na svém Hillary. O čtyři roky později britský tisk konečně přidal Bowdenův případ do své rostoucí sbírky dokumentů o nevyjasněných úmrtích vědců. Nejdříve se zdálo, že se jedná o dvě vzájemně související smrti, potom šest, potom dvanáct - a náhle jich bylo 22. Vezměme si případ sedmatřicetiletého Davida Sandse, staršího vědce v Easams, který pracoval na vysoce citlivém, počítačem řízeném satelitním radarovém systému. V březnu 1987 Sandsův vůz při cestě do zaměstnání prudce zatočil a narazil do cihlové zdi výletní restaurace. Kufr jeho auta byl plný kanistrů s benzínem. Automobil po nárazu explodoval. Při nehodě byly nesrovnalosti a chyběl motiv k sebevraždě, avšak koroner odmítl připustit, že mohlo jít o zločin. Mezitím do tisku pronikly informace, že Sands byl vystaven obrovskému emočnímu napětí. Margaret Worth, Sandsova tchýně, tvrdí, že tyto pověsti jsou absolutně nepravdivé. "Když David zemřel, byla to pro nás velká záhada," namítala. "Byl velmi úspěšný. Byl také velmi sebejistý. Pro svou společnost získal velký kontrakt a měl za to být štědře odměněn. Měl před sebou velmi jasnou budoucnost. Týden předtím, než se mu to stalo, byl dokonale šťastný." Tato vlna podezřelých neštěstí v ultra-tajném světě dokonalých zbraní nezůstala bez povšimnutí vládou Spojených států. Minulý podzim americké velvyslanectví v Londýně veřejně požadovalo britské ministerstvo obrany o úplné vyšetření. Někteří členové britského parlamentu, jako např. labouristický poslanec Doug Hoyle, podobné požadavky vznášel po dobu více než dvou let. Vláda Thatcherové odmítala zahájit jakékoli vyšetřování.

http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/sdi.html (2 z 9) [12.7.2008 18:23:22]


"Kolik lidí bude muset ještě umřít, než přinutíme vládu, aby nám dala odpovědi?" ptá se Hoyle. "Z hlediska bezpečnosti bychom se my i Američané měli zabývat jejich vyšetřováním." Pentagon odmítá tyto smrti komentovat. Avšak podle zdrojů Reaganovy administrativy: "Nemůžeme to již ignorovat." Zpravodajské služby Velké Británie a USA jsou se situací seznámeny. Když londýnský Sunday Times minulé září zveřejnil podrobnosti dvanácti záhadných úmrtí, zdroje na americkém velvyslanectví připustily, že vědí minimálně o deseti dalších obětí, jejichž jména již byla poslána do Washingtonu. Zdroje dodaly, že velvyslanectví monitorovalo zprávy o "záhadných smrtích" po dva roky. Anglická zpravodajská služba ve dvacátém století utrpěla několik špionážních skandálů, které ji poškodily. CIA může mít podezření, že úmrtí jsou známkou úniku informací, že Hvězdné války byly prodány Rusům. Tito vědci byli možná vydíráni, aby Moskvě dodávali klasifikovaná data, a nedokázali již snést psychický tlak. kterému byli vystaveni. Jeden nebo více z nich mohlo narazit na špionážní kruhy a je možné, že byli umlčeni. Jak se vyjádřil londýnský dopisovatel NBC News Harry Champs, "Ve světě špionáže existuje rčení: Podruhé - to může být náhoda, ale třikrát - to je nepřátelská akce." Pokud jde o SDI, toto číslo bylo překročeno mnohonásobně. Na oplátku vládě Thatcherové za její podporu programu Hvězdných válek v jeho začátcích Reaganova administrativa slíbila řadu neobyčejně lukrativních kontraktů v oblasti SDI pro britský obranný průmysl - kontrakty v hodnotě stovek milionů dolarů si strádající britská ekonomika sotva mohla dovolit ztratit. Británie má tradičně jeden z nejlepších obranných průmyslů na světě. Jeho roční obrat prodeje zbraní do zámoří činí téměř 250 miliard dolarů. Publicita špionážního skandálu Hvězdných válek by mohla tyto kontrakty značně ohrozit. Zdá se, že jenom počáteční sliby premiérky Thatcherové způsobily, že USA tyto kontrakty nezrušily. Americký zdroj z vysokých kruhů byl citován novinami Sunday Times: "Kdyby se to stalo v Řecku, Brazílii, Španělsku nebo Argentině, nejednali bychom s nimi v rukavičkách!" Problémem vlády Thatcherové je skandál kolem Marconi Company Ltd., největšího kontraktora britského zbrojního průmyslu v oblasti elektroniky. Mezi mrtvými je sedm vědců ze společnosti Marconi. Marconi, která zaměstnává 50.000 lidí po celém světě, je dceřinnou společností britské odnože společnosti General Electric (GE). GE nedávno zahájila vlastní vnitřní vyšetřování. Přesto GE a Ministerstvo obrany stále tvrdí, že 22 úmrtí je náhodných. Mluvčí Ministerstva obrany tvrdí, že nebyly nalezeny "žádné důkazy o vzájemných souvislostech těchto případů." Avšak článek v britských novinách The Independent tvrdí, že výskyt sebevražd mezi vědci ze společnosti Marconi je dvakrát vyšší než je celostátní průměr u duševně nemocných jedinců. Buď Marconi zaměstnává abnormálně labilní vědce, nebo je zde http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/sdi.html (3 z 9) [12.7.2008 18:23:22]


něco velmi neblahého. Dvě úmrtí byla vynesena na světlo na podzim roku 1986. V průběhu několika týdnů po sobě byli nalezeni mrtví dva vědci z Londýna od Marconiho ve 100 mil vzdáleném Bristolu. Oba byli zapojeni do vývoje software pro obrovský, počítačem řízený simulátor Hvězdných válek, ústřední bod Marconiho programu SDI. Oba pracovali na simulátoru několik hodin před svou smrtí. Podobně jako ostatní, žádný z nich neměl zjevný důvod k sebevraždě. Vimal Dajibhai byl čtyřiadvacetiletý elektronický inženýr, který pracoval u Marconi Underwater Systems v Croclex Green. V srpnu 1986 bylo jeho rozbité tělo nalezeno na chodníku, 240 stop pod mostem Clifton Suspension Bridge v Bristolu. Při soudním vyšetřování nebylo možné zjistit, zda byl Dajibhai shozen s mostu, nebo jestli skočil. Žádní svědkové nebyli. Verdikt zůstal otevřený. Přesto se autority snažily případ uzavřít jako sebevraždu. Policie dosvědčila, že Dajibhai trpěl depresemi, což jeho rodina a přátelé rozhodně odmítli. Dajibhai v minulosti neměl absolutně žádné osobní nebo emocionální problémy. Policie také tvrdila, že mrtvý popíjel s přítelem Heyatem Shahem krátce před svou smrtí, a že v jeho autě byla nalezena láhev vína a dva použité papírové kelímky. Přesto jeho auto nebylo nikdy soudně prozkoumáno a ti, kdo Vimala znali, včetně Shaha, říkají, že ve svém životě alkohol nikdy nepil. Investigativní žurnalisté našli rozpory v jiném důkazu. "V policejní zprávě je uvedeno, že na levé hýždi Dajibhaiova těla byla nalezena stopa po vpichu," vysvětluje Tony Collins, který o tomto případu psal v britském časopise Computer News. "To byl zřejmě důvod, proč byla jeho kremace odložena. "Členům rodiny bylo řečeno, že tělo bylo odloženo pro další ohledání patologem. To je normální. Potom, o několik měsíců později, policie uspořádala tiskovou konferenci, na které oznámila, že na těle žádná stopa po vpichu nebyla, že to byla rána způsobená zlomeninou kosti. "Původní koronerova zpráva je v rozporu s tím, co o několik měsíců později říká policie," namítá Collins. Úředníci si nevedli o nic lépe ani při druhém neštěstí v Bristolu. Policie se mohla přetrhnout, jak se snažila najít motiv pro domnělou - a neobyčejně násilnou - sebevraždu Ashaada Sharifa. Sharif byl dvaceti šestiletý počítačový analytik, který pracoval v ústředí Marconi Defense Systems ve Stanmore, Middlesex. 28. října 1986 údajně jel autem do veřejného parku nedaleko místa, kde zemřel Dajibhai. Jeden konec nylonové šňůry přivázal ke stromu a druhý konec si uvázal kolem krku. Potom nasedl do svého Audi 80 s automatickou převodovkou , sešlápl pedál plynu, rychle rozjel vůz a tímto způsobem se sťal. Společnost Marconi původně tvrdila, že Sharif byl jenom bezvýznamný zaměstnanec, a že s Hvězdnými válkami neměl nic společného. spoluzaměstnanci říkali něco jiného. Sharif měl být v krátké době povýšen. Ashaad prý také jeden čas pracoval v sekci Vimala Dajibhaie. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/sdi.html (4 z 9) [12.7.2008 18:23:22]


Vyšetřování bylo uzavřeno verdiktem, že šlo o sebevraždu. Vyšetřovatelé tvrdili, že muž spáchal sebevraždu, protože mu milenka dala košem. Ashaad během posledních tří let se s žádnou ženou na veřejnosti neobjevil. "Sharif prý měl deprese z nešťastné lásky," vysvětluje Tony Collins. "Ale žena policii neoficiálně řekla, že byla jeho bytnou, když pracoval pro British Aerospace v Bristolu. Ona je vdaná, má tři děti a je silně nábožensky založená. Je velice nepravděpodobné, že by ti dva měli spolu poměr - zvláště proto, že Sharif měl v Pakistánu snoubenku. Jeho rodina mi řekla, že ji velmi miloval." Policie náhle příběh změnila. Začala říkat, že Sharif byl hluboce zamilovaný do ženy, s níž byl zasnoubený, a že spáchal sebevraždu proto, že jiná žena na něho naléhala, aby své zasnoubení zrušil. Autority tvrdily, že v Sharifově autě našly magnetofonový záznam zprávy "rovnající se" oznámení úmyslu spáchat sebevraždu. V ní, řekli úředníci, připustil, že měl aféru, která by zostudila jeho rodinu. Členové rodiny, kteří zprávu slyšeli, říkají, že to nemůže být důvod Sharifovy sebevraždy. Koroner Sharifově rodině řekl, že "není v jejich nejlepším zájmu" účastnit se soudního vyšetřování. "Je téměř nemožné získat informace o úmrtích, která by měla být přístupná veřejnosti," stěžuje si Collins. "Dali mi falešná jména nebo nepřesné hláskování jmen, nebo mi neřekli, kde se přelíčení koná. Potom je pro mě velice těžké takové případy sledovat." V Sharifově případu jsou důležitá dvě fakta: Ashaad v minulosti neměl nikdy deprese a absolutně neměl důvod být v Bristolu. V oficiálním tisku je velmi rozšířená teorie, že tato záhadná úmrtí jsou nehody zaviněné stresem nebo jde o sebevraždy. Takové teorie mohou, ale také nemusí být pravdivé. Podle vysoce postaveného úředníka britské vlády během uplynulého roku a půl Ministerstvo obrany tajně vyšetřovalo firmu Marconi z důvodu podezření na podplácení vládních úředníků a podvody. Rozsáhlé vyšetřování si vyžádalo většinu zdrojů Ministerstva a týkalo se i subdodavatelů společnosti Marconi a výzkumných zařízení, jako jsou Royal Military College a Royal Air Force Research Center. Téměř všichni mrtví vědci byli spojeni minimálně s jedním z těchto subjektů. Pokud Marconiho zaměstnanci byli vedením přinuceni provádět krýt nezákonné činnosti, je možné že skutečně byli vystaveni neobyčejnému stresu. "V Americe existují značné pobídky lidem, aby věc oznámili autoritám, pokud jsou požádáni, aby provedli nějaký nezákonný čin, jako např. okrást vládu," vysvětluje důvěrný zdroj v Parlamentu. "Avšak v této zemi je možná dvacet lidí, kteří promluvili, a žádný z nich již na svém místě nepracuje. Nedostali ani žádnou náhradu. Tady se vám žádného uznání nedostane. Budou vám vyhrožovat žalobou podle zákona na ochranu úředního tajemství. Můžou vás vyhodit. Můžou vám také sebrat dům a dostanete se na černou listinu. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/sdi.html (5 z 9) [12.7.2008 18:23:22]


"To je nemožná situace," dodává zdroj. "Lze si lehce představit, že tito lidé spáchali sebevraždu proto, že se cítili velmi zahanbeni tím, co dělali. Je možné, že některé z těchto nehod nebo sebevražd spáchali lidé, kteří brali úplatky, ale nemohli snést pomyšlení, že budou odhaleni." Jestliže Marconi systematicky okrádal vládu o miliony liber ročně, možná nějaký zaměstnanec narazil na usvědčující důkazy a musel být odstraněn. Je snadné zařídit to tak, aby to vypadalo jako nehoda. Vezměme si například podivnou smrt Petera Peapella, který byl nalezen mrtvý pod svým vozem v garáži svého domu v Oxfordshire. Peapell, 46 let, pracoval pro Royal Military College of Science, světovou autoritu v komunikačních technologiích, elektronickém dozoru a detekci cílů. Peapell byl odborník na použití počítačů pro zpracování signálů emitovaných kovy. Jeho práce údajně zahrnovala testování odolnosti titanu proti výbušninám. 22. února 1987 Peapell strávil příjemný večer se svou ženou Maureen, a jejich přáteli. Když se vrátili domů, Maureen šla hned do postele, zatímco Peter odvezl auto do garáže. Když se Maureen druhý den probudila, zjistila, že Peter v posteli vůbec neležel. Šla ho proto hledat. Když přišla ke garáži, všimla si, že vrata jsou zavřená. Přesto slyšela, že motor běží. Našla svého manžela, jak leží pod autem na zádech. Jeho ústa byla přímo u výfuku. Vytáhla ho na čerstvý vzduch, ale byl již mrtev. Nejdřív si myslela, že smrt jejího manžela je dílem nešťastné náhody. Předpokládala, že vlezl pod auto, aby prozkoumal klepání, které slyšel, když jel minulou noc domů, a potom se udeřil do hlavy. Ale stojan na světlo v garáži byl rozbitý a Peter neměl s sebou baterku. Policie měla určité podezření. Policejní komisař, který měl stejnou výšku a váhu jako Peter Peapell, zjistil, že je nemožné vlézt pod auto, když jsou vrata u garáže zavřená. Také zjistil, že je nemožné vrata zavřít, když je pod autem. Uhlíkové sloučeniny z vnitřní strany garážových vrat dokazovaly, že motor běžel jen krátkou dobu. Přesto paní Peapellová našla tělo téměř sedm hodin poté, co ulehla do postele. Koroner nebyl schopen určit, zda šlo o vraždu, sebevraždu nebo o nešťastnou náhodu. Podle Maureen Peapellové Peter neměl k sebevraždě důvod. Neměli žádné manželské, ani finanční problémy. Peter svoji práci miloval. Právě dostal přidáno a podle jeho kolegů nejevil "absolutně žádné známky stresu." Možná se nikdy nedozvíme, kdo vraždí tyto vědce. Každý má nějakou teorii. Konzervativní National Forum Foundation se sídlem ve Washingtonu D.C. věří, že za těmito vraždami stojí evropští levicoví teroristé, jako jsou například ti, kteří spáchali pumový atentát na byrokrata ze Západního Německa, jenž sjednával kontrakty na Hvězdné války. Tato skupina také tvrdí, že tito teroristé mají na svědomí také smrt, způsobenou pumovým útokem, ředitele výzkumu společnosti Siemens - západoněmecké high-tech elektronické firmy. Odvážnější teorie navrhuje, že Rusové vyvinuli elektromagnetické "paprsky smrti", pomocí nichž nutí britské vědce k sebevraždě. Zastánci této teorie tvrdí, že ultrakrátké vlny emitované http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/sdi.html (6 z 9) [12.7.2008 18:23:22]


tímto přístrojem interferují s mozkovými vlnami cílové osoby, čímž u ní dojde k prudké změně nálady a sebevražedné depresi. Tato zbraň je geniální v tom, že oběť všechnu špinavou práci odvede sama. Pokud Sověti opravdu vyvinuli takovou zbraň, proč s ní zabíjejí zrovna britské vědce? Jsou tito vědci obětí korupce ve zbrojním průmyslu? Byli zapleteni do nějaké špionážní hry? Jsou tato úmrtí obyčejnými náhodami? Kdo ví?

SEZNAM ÚMRTÍ 1. AUTONEHODA - Profesor Keith Bowden, 45 let, počítačový vědec, Essex University. V březnu 1982 Bowdenovo auto spadlo s mostu na násep zrušené železnice. Jeho smrt byla označena jako nešťastná náhoda. 2. POHŘEŠOVANÁ OSOBA - Podplukovník Anthony Godley, 49 let, vojenský expert, vedoucí studijní skupiny na Royal Military College of Science. Godley zmizel v dubnu 1983. Jeho otec mu odkázal více než 60.000 dolarů s podmínkou, že z těchto peněz bude moci čerpat až v roce 1987. Od jeho zmizení ho nikdo už nespatřil a předpokládá se, že je mrtev. 3. ZASTŘELEN - Roger Hill, 49 let, konstruktér radarů a návrhář, Marconi. V březnu 1985 se Hill údajně zastřelil pistolí ve svém rodinném domku. 4. PÁD Z VÝŠKY - Jonathan Walsh, 29 let, odborník na digitální komunikaci, pracoval v tajném výzkumném zařízení Martlesham Health Britského Telecomu (a v GEC, Marconiho mateřské firmě). V listopadu 1985 Walsh údajně vypadl z okna svého hotelového pokoje, když pracoval na projektu Britského Telecomu v Abidjanu, Ivory Coast (Afrika). Vyjadřoval obavy o svůj život. Verdikt: případ neuzavřen. 5. PÁD Z VÝŠKY - Vimal Dajibhai, 24 let, softwarový inženýr (pracoval na naváděcím systému pro torpédo Tigerfish), Marconi Underwater Systems. V srpnu 1986 bylo Dajibhaiovo rozbité tělo nalezeno v hloubce 240 stop pod zavěšeným mostem Clifton v Bristolu. Smrt nebyla označena jako sebevražda. 6. STĚTÍ HLAVY - Ashaad Sharif, 26 let, počítačový analytik, Marconi Defense Systems, v říjnu 1986 v Bristolu Sharif údajně jeden konec provazu přivázal ke stromu a druhý konec kolem svého krku, potom prudce rozjel svůj vůz. Verdikt: sebevražda. 7. UDUŠENÍ - Richard Pugh, počítačový poradce pro Ministerstvo obrany. V lednu 1987 byl Pugh nalezen mrtev, okolo krku měl čtyřikrát omotaný provaz. Koroner označil jeho smrt jako nehodu při perverzních sexuálních praktikách. 8. ZADUŠENÍ - John Brittan, expert na tankové baterie Ministerstva obrany, Royal Military College of Science. V lednu 1987 byl Brittan nalezen mrtev v zaparkovaném autě ve své garáži. Motor ještě běžel. Verdikt: nešťastná náhoda. 9. PŘEDÁVKOVÁNÍ SE LÉKY - Victor Moore, 46 let, konstrukční inženýr, Marcini Space systems. v únoru 1987 byl Moore nalezen mrtev po předávkování se léky. Jeho smrt byla označena jako sebevražda. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/sdi.html (7 z 9) [12.7.2008 18:23:22]


10. ZADUŠENÍ - Peter Peapell, 46 let, vědec, Royal Military College of Science. V únoru 1987 byl Peapell nalezen mrtev pod svým autem, jeho tvář se nacházela blízko výfuku, v garáži jeho domova v Oxfordshire. Smrt byla způsobena otravou kysličníkem uhelnatým, přestože testy prokázaly, že motor běžel jen krátkou dobu. Cizí zavinění nebylo vyloučeno. 11. ZADUŠENÍ - Edwin Skeels, 43 let, inženýr, Marconi. V únoru 1987 byl Skeels nalezen mrtev ve svém autě, stal se obětí otravy kysličníkem uhelnatým. Dovnitř jeho vozu vedla hadice napojená na výfuk. Jeho smrt byla označena jako sebevražda. 12. AUTONEHODA - David Sands, manažer satelitních projektů, Eassams (Marconiho sesterská společnost). Přestože měl být brzy povýšen, v březnu 1987 Sands najel autem plným kanistrů s benzínem do cihlové zdi opušťené kavárny. Byl na místě mrtev. Nebyla vyloučena nečistá hra. 13. AUTONEHODA - Stuart Gooding, 23 let, postgraduálně studoval, Royal Military College of Science. V dubnu 1987 Gooding zemřel při záhadné autonehodě na Kypru v době, kdy na ostrově probíhalo cvičení školy. Verdikt: nešťastná náhoda. 14. AUTONEHODA - George Kountis, zkušený systémový analytik na Britské polytechnice. V dubnu 1987 se Kountis utopil poté, co jeho BMW spadlo do řeky Mersey v Liverpoolu. Jeho smrt je označena jako autonehoda. 15. UDUŠENÍ - Mark Wisner, 24 let, softwarový inženýr na experimentální stanici pro bojová letadla Ministerstva obrany. V dubnu 1987 byl Wisner nalezen mrtev ve svém domově s plastikovou taškou přetaženou přes hlavu. Jeho smrt byla označena jako nehoda při perverzních sexuálních praktikách. 16. AUTONEHODA - Michael Baker, 22 let, odborník na digitální komunikace, Plessey Defense Systems. V květnu 1987 Bakerovo BMW prorazilo svodidla u silnice, přičemž řidič zahynul. Verdikt: Autonehoda. 17. SRDEČNÍ INFARKT - Frank Jennings, 60 let, konstruktér elektronických zbraní pro Plessey. V červnu 1987 Jennings údajně zemřel na srdeční infarkt. Vyšetřování jeho smrti nebylo provedeno. 18. PÁD Z VÝŠKY - Russel Smith, 23 let, laboratorní technik v Atomic Energy Research Establishment. V lednu 1988 bylo Smithovo polámané tělo nalezeno v polovině útesu Cornwall. Verdikt: Sebevražda. 19. ZADUŠENÍ - Trevor Knight, 52 let, počítačový inženýr, Marconi Space and Defense Systems. V březnu 1988 byl Knight nalezen mrtev ve svém autě otrávený výfukovými plyny z hadice připojené k výfuku. Smrt byla označena jako sebevražda. 20. ZÁSAH EL. PROUDEM - John Ferry, 60 let, pomocný marketingový ředitel u Marconi. V srpnu 1988 byl Ferry nalezen mrtev podnikovém apartmá, v ústech měl jeden konec elektrické šňůry. Nebyla vyloučena nečistá hra. 21. ZÁSAH EL. PROUDEM - Alistair Beckham, 50 let, softwareový inženýr, Plessey. V srpnu 1988 bylo nalezeno Beckhamovo mrtvé tělo v zahradní kůlně za domem. Holé dráty, jež vedly do elektrické zásuvky, měl omotané kolem svého hrudníku. Nebyl nalezen žádný dopis na rozloučenou a policie nevyloučila špinavou hru. 22. UDUŠENÍ - Andrew Hall, 33 let, technický manažer, British Aero-space. V září 1988 byl Hall nalezen mrtev ve svém autě. Byl otráven výfukovými plyny z hadice, která byla http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/sdi.html (8 z 9) [12.7.2008 18:23:22]


připojena na výfuk. Jeho přátelé říkali, že byl oblíbený a že k sebevraždě neměl žádný důvod. Verdikt: sebevražda. Časopis, datum a autor nejsou známi. Poskytl: Para [[email protected]]

http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/sdi.html (9 z 9) [12.7.2008 18:23:22]

index4

Alternativa 3 Leslie Watkins

Tato kniha je věnována Anně Clarkové, Robertu Pattersonovi a Brianu Pendleburymu - ať jsou kdekoli.

(c) Leslie Watkins Přeložil Ladislav Kopecký

http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/index4.htm (1 z 2) [12.7.2008 17:43:45]

index4

UVÁZNUTÍ V SÍTI Děsivě proměnlivé chování klimatu posledních několik let ... neustále zaznamenávaná aktivita neidentifikovaných létajících objektů ... pokračující znečišťování a plenění planety Země vlivem přelidnění a průmyslu ... obrovský výskyt nevysvětlitelných mizení lidí za záhadných okolností ... nové strašné techniky zabíjení, včetně samovolného vznícení - používaného vládními zabijáky proti těm, kdo představují hrozbu pro nejtajnější organizaci ... úděsné pokroky v kontrole vědomí u agentur, jako je CIA, a jejich použití pro vytvoření neinteligentních lidských robotů a otroků ... ohromující odhalení tajné spolupráce v kosmu mezi USA a SSSR, která probíhá již řadu desetiletí ... bizarní obrysy pozorované na Měsíci a na Marsu - ale z nějakého důvodu sotva zmiňované ve sdělovacích prostředcích ... Tyto a mnoho dalších zlověstných skutečností vynesli na světlo a zkoumali ti, kteří vyšetřovali hrůznou hádanku ALTERNATIVY 3, jejíž aktéři uvázli v síti spiknutí, které může existovat pouze ve věku naší rozvinuté techniky. Špičkový novinář Leslie Watkins využil materiálu z výzkumu prováděného původně pro televizní pořad, jehož velká část nebyla z různých důvodů do programu zařazena. Tento neuveřejněný materiál byl použit pro knihu, jež má všechny znaky thrileru. Tato kniha ukazuje krutou a strašnou pravdu, která je popírána těmi, kdo jsou sami poděšeni skutečností, že nejvýbušnější tajemství v lidských dějinách jim bude vmeteno do tváří ...

http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/index4.htm (2 z 2) [12.7.2008 17:43:45]

kap01

1. KAPITOLA Žádné noviny dosud neposkytly pravdu, skrývající se za operací s názvem ALTERNATIVA 3. Pátrání novinářů byla zablokována vládami na obou stranách Železné Opony. Amerika a Rusko jsou posedlé ochranou jejich společného tajemství a tato posedlost, jak můžeme nyní dokázat, z nich udělala partnery v zabíjení. Avšak navzdory této intenzivní ochraně, byly zveřejněny fragmenty informací. Často jsou zveřejňovány neúmyslně experty, kteří nedokážou docenit jejich zlověstný význam - tyto fragmenty samy o sobě, a navzájem izolovány, neznamenají mnoho. Ale poskládány dohromady vytvoří úplný obraz, který ukazuje obludnost tohoto tichého spiknutí. 3. května 1977 Daily Mirror otiskl tento příběh: Prezident Jimmy Carter se připojil k řadě pozorovatelů UFO. Uvedl to ve dvou zprávách, které hovoří o tom, že viděl létající talíř, když byl guvernérem státu Georgia. Prezident pokrčil rameny nad touto příhodou možná proto, že se obával reakce svých voličů, kteří by mohli mít strach z těchto létajících monster. Bezprostředně po svém pozorování prohlásil: "Již více se nebudu smát lidem, kteří říkají, že viděli UFO, protože já sám jsem je pozoroval." Carter popsal své UFO takto: "Světélkující, ne pevné, nejdříve modravé, potom červenavé ... zdálo se, že se pohybuje směrem k nám, potom se zastavilo a pak se pohybovalo částečně pryč." V roce 1973 poslal Carter o svém pozorování dvě zprávy - jednu Mezinárodní kanceláři pro UFO (International UFO Bureau) a další Národnímu vyšetřovacímu výboru vzdušných jevů (National Investigation Committee of Aerial Phenomena). Heydon Hews, který řídí Mezinárodní kancelář pro UFO ze svého domova v Oklahoma City pochválil prezidentovu "přístupnost k odlišným názorům." Ale během své prezidenstské kampaně minulý rok byl Carter již opatrnější. Připustil sice, že viděl jakési světlo na obloze, ale odmítl je označit jako UFO. Zavtipkoval: "Myslím, že to bylo světlo, které mi kynulo na pozdrav u příležitosti mého vítězství v primárních volbách." Proč tato změna v Carterově postoji? Bylo to snad proto, že byl instruován ohledně Alternativy 3 ?

http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap01.htm (1 z 9) [12.7.2008 17:44:36]

kap01

V roce 1966 Gallupův ústav ukázal, že pět milionů Američanů - včetně několika vysoce zkušených civilních pilotů - tvrdilo, že viděli létající talíř. Válečný pilot Thomas Mantel, již zemřel, když pronásledoval UFO nad Kentucky - jeho letoun F.51 se rozpadnul na kusy. Americké Letectvo (U.S. Air Force) neochotně ustoupilo tlaku veřejného mínění a požádalo Dr. Edwarda Uhlera Condona, profesora astrofyziky, aby vedl vyšetřovací skupinu na Coloradské univerzitě. Condonův rozpočet byl 500 000 dolarů. Krátce před dokončením jeho zprávy v roce 1968 se v londýnském Evening Standardu objevila tato zpráva: Condonova studie je z podivných důvodů pouze stručný přehled. Ztrácejí se někteří vynikající členové vyšetřovacího týmu za okolností, které jsou mírně řečeno, záhadné. Kolují zlověstné pověsti ... nejméně čtyři klíčoví lidé zmizeli z Condonovy skupiny bez uvedení dostatečného důvodu pro jejich odchod. Celý příběh, který se skrývá za podivnými událostmi v Coloradu, je těžké rozluštit. Ale v posledních prohlášeních Dr. Januse McDonalda, bývalého fyzika atmosféry na Univerzitě v Arizoně, který je široce respektován ve svém oboru, může být nalezena přinejmenším stopa. V opatrném, ale zlověstném telefonátu tento týden mi Dr. McDonald řekl, že je " velmi rozrušen". Condonova čtrnáct set osmdesáti pětistránková zpráva popírá existenci létajících talířů a panelová diskuze Americké národní akademie věd potvrdila závěr, že "další rozsáhlý výzkum nemůže být pravděpodobně ospravedlněn". Ale kuriózně Condonův hlavní vyšetřovatel Dr. David Saunders nepřispěl do této zprávy ani slovem. A 11. ledna 1969 Daily Telegraph citoval Dr. Saunderse, který o této zprávě prohlásil: "Je to nepochopitelné a kromě studeného dušeného masa tam může tam být cokoli. Bez ohledu na to, jak dlouho to trvá, co to obsahuje nebo kdo to doporučuje. Postrádá to základní prvek důvěryhodnosti." Již zde bylo obecně rozšířené podezření, že Condonova vyšetřovací komise byla součástí oficiálního zatajování, že vláda znala pravdu, ale byla rozhodnuta zatajit ji před veřejností. A že důvodem tohoto utajení byla ALTERNATIVA 3. Pouze několik měsíců po Saundersově "studenomasovém" prohlášení jeden novinář z Columbus Dispatch (Ohio) uvedl do rozpaků Národní leteckou a vesmírnou agenturu (National Aeronautic and Space Agency), když fotografoval podivnou loď, která vypadala jako létající talíř, na území střelnice White Sands v Novém Mexiku. Zpočátku nikdo z lidí od NASA nechtěl hovořit o tomto podivném kulatém stroji 15 stop v průměru, který se válel na "raketovém hřbitově" - části střelnice, kam se odkládaly vraky experimentálních vozidel.


kap01

Jenže společnost Martina Maritty z Denveru, kde byl tento "létající talíř" postaven, potvrdila, že postavila několik modelů, některé s deseti nebo dvanácti motory. A úředník z NASA tváří v tvář této informaci, řekl: " Skutečně, inženýři to nazývali 'létajícími talíři'." Tím potvrdil prohlášení učiněné Dr. Garrym Hendersonem, vedoucím vědcem výzkumu vesmíru: "Všichni naši astronauté viděli tyto objekty, ale měli zakázáno o tom s kýmkoli mluvit." Otto Binder byl členem vesmírného týmu NASA. Uvedl, že NASA "usekla" důležité části rozhovoru mezi pozemním střediskem a Apollo 11 - vesmírnou lodí, která vynesla Buzze Aldrina a Neila Armstronga na Měsíc a že tyto části byly vymazány z oficiálního záznamu. "Jisté zdroje, které vlastnily VHF zařízení tvrdily, že dialog mezi Zemí a Měsícem byl náhle přerušen personálem NASA v řídícím středisku." Binder dodal: "Bylo to pravděpodobně tehdy, když ti dva astronauté na Měsíci, Aldrin a Armstrong, se procházeli ve větší vzdálenosti od lunárního modulu. Tehdy Armstrong uchopil Aldrina za paži a vzrušeně zvolal - "Co to bylo? Co to, k čertu, bylo? To bych rád věděl." Potom podle Bindera následovala tato výměna: ŘÍDÍCÍ STŘEDISKO: Co je tam? ... setkání ... řídicí středisko volá Apollo 11... APOLLO11: Ti drobečkové byli pořádní, pane ...obrovští ... Ó Bože, ty bys tomu neuvěřil! ... říkám Vám, jsou tam další kosmické lodě ... nacházejí se na vzdáleném okraji kráteru ... jsou na Měsíci a pozorují nás... NASA pochopitelně nikdy nepotvrdila Binderův příběh, ale Buzz Aldrin si brzy trpce stěžoval na Agenturu, že ho použila jako "obchodního cestujícího". A za dva roky po jeho měsíční misi následovala zpráva o jeho záchvatech těžkého pití, byl přijat do nemocnice s "citovými depresemi". "Obchodní cestující" ... podivná slova, že? Co tím Aldrin chtěl o NASA říci? A komu? Znamená to snad, že ho použili, stejně jako ty ostatní, aby prodal oficiální verzi "pravdy" obyčejným lidem po celém světě? Byla Aldrinova procházka po Měsíci jedním z mnoha divadelních představení, prezentovaných s maximální publicitou, aby byly ospravedlněny miliardy, které pohltí výzkum vesmíru? Byla to součást americko - ruského zastírání Alternativy 3 ? Všichni muži, kteří cestovali na Měsíc, dostali informace o Alternativě 3 - a o důvodech, proč je třeba ji uspíšit. V květnu 1972 se James Irwin - oficiálně šestý muž, který se procházel po Měsíci - vzdal práce pro http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap01.htm (3 z 9) [12.7.2008 17:44:36]

kap01

NASA a stal se baptisktickým misionářem. A potom řekl: "Tento let ze mě udělal více nábožensky založeného člověka a jsem si pronikavěji vědom křehkosti naší planety." Edgar Mitchel, který přistál na Měsíci s Apollem 14 v únoru roku 1971, rovněž rezignoval v květnu 1972, aby se věnoval parapsychologii. Později, na ústředí svého Institutu pro noetické vědy blízko San Franciska, popsal své pocity, když se díval na náš svět z Měsíce: "Byl jsem velmi hluboce dojat, cítil jsem určitý druh úzkosti. Ta neuvěřitelně nádherná planeta, jako je Země, ... místo ne větší než můj palec, které bylo mým domovem .... modrý a bílý klenot proti sametově černému nebi ... byl zabíjen." A 23. března 1974 byl citován v Daily Expresu, když řekl, že společnost má tři cesty, po kterých se může vydat a že ta třetí cesta je "nejživotaschopnější, ale nejobtížnější alternativou". Další z astronautů, kteří se procházeli po Měsíci, Bob Grodin, byl stejně konkrétní, když poskytoval rozhovor reportérovi ze Sceptre Television 20. června 1977: " Vy si myslíte, že oni potřebují všechny ty krámy na Floridě jenom proto, aby poslali dva chlapy nahoru ... na bicyklu? Houby potřebují! Víte k čemu nás potřebují? Aby měli krycí historku pro všechno to železo, co vystřelují do vesmíru. My nejsme nic, člověče! Nic!" 11. července 1977 se Los Angeles Times přiblížily ještě více k jádru věci - více než kterékoli jiné noviny - když publikovaly pozoruhodný rozhovor s Dr. Geraldem O'Neillem. Dr. O'Neill je princetonský profesor, který sloužil během svého ročního volna v roce 1976 jako profesor aeronautiky na Massachusettském technologickém institutu (Massachusetts Institute of Technology), který dostává téměř půl milionu dolarů ročně od NASA jako dotaci na výzkum. Zde je část tohoto článku: OSN, řekl, střízlivě odhaduje, že světová populace, nyní 4 miliardy lidí, vzroste do roku 2000 asi na 6,5 miliard. Dnes, dodal, okolo 30 % světové populace je z rozvinutých národů. Ale, protože se předpokládá růst populace pouze v nerozvinutých zemích, pak se toto procento sníží do konce století na 22 % . Svět v roce 2000 bude chudší a hladovější než svět dnes, řekl. Dr. O'Neill také vysvětlil problémy vzdušného obalu Země až do výšky 4000 mil, ale - pravděpodobně proto, že článek byl poměrně krátký - nebyla zde uvedena další hrozba představovaná notoricky známým "skleníkovým efektem". Jeho řešení? Nazval to Ostrov 3. A dodal: "Nyní debata o tom, jakou technologii k tomu použít. Ta byla potvrzena špičkovými lidmi z NASA." Ale Dr. O'Neill, ženatý muž se třemi dětmi, který ve volném čase rád létal na rogalu, si neuvědomoval, že je tak trochu mimo. Měl samozřejmě pravdu, co se týká technologie. Ale nevěděl nic o zákulisí politiky a byl by ohromen, kdyby se dozvěděl, že NASA předala jeho výzkumy Rusům. Dokonce významní političtí specialisté, ve své sféře stejně respektovaní jako Dr. O'Neill v oblasti fyziky, byli v rozpacích, když se dozvěděli o spodním proudu ve vztazích mezi Východem a Západem. Profesor G. Gordon Broadbent, ředitel nezávisle financovaného Institutu pro politická studia v Londýně http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap01.htm (4 z 9) [12.7.2008 17:44:36]

kap01

a autor významné studie o americko-sovětské diplomacii od padesátých let, zdůraznil tento fakt 20. června 1977, když poskytoval rozhovor Sceptre Television: "Rozebíráme-li širší otázky sovětskoamerických vztahů, musíme připustit, že je zde jistý prvek tajemna, který trápí mnoho lidí z mého oboru." A dodal: "Podotýkáme, že na nejvyšších úrovních diplomacie Východ-Západ působí faktor, o kterém nevíme nic. Mohlo by být - a já kladu důraz na slova "mohlo by"- že tento neznámý faktor je jistý druh intenzivní leč skryté činnosti ve vesmíru. Ale z jistých důvodů, které za tím stojí ... není naší věcí pouštět se do spekulací." Silné znepokojení Washingtonu ohledně O'Neillova odhalení v Los Angeles Times, mohlo být důvodem naléhavosti, se kterou kvapil návrh "zatajovacího" zákona do Statutární Knihy. 27. července 1977 - za pouhých 16 dní po O'Neillově interview - sloupkař Jerry Campbell oznámil v londýnském Evening Standardu, že návrh zákona se stane zákonem již v září tohoto roku. Napsal: Zákon zakazuje publikovat oficiální oznámení bez povolení, což je zdůrazňováno tím, že vláda si tak bude moci udržet kontrolu nad vlastními informacemi. To byla přesně cena za to, že Daniel Ellsberg poskytl dokumenty Pentagonu deníku New York Times. Nejosudněji však zákon postihne současné nebo bývalé státní zaměstnance, kteří řeknou tisku o nepravostech vlády nebo tisku poskytnou informace vládou označené jako soukromé. Campbell poukázal na to, že tato poslední klauzule "zasadila vážnou ránu strážcům americké svobody tisku, protože vytváří zbrusu nové zločiny." Zvláště, když bylo v návrhu zákona opatření, podle něhož provinilí žurnalisté mohou být posláni do vězení až na 6 let. Postupně jsme odhalili, že muž jménem Harman - Leonard Harman - četl tento článek v novinách a že později v jídelně exekutivy jisté televizní společnosti vyjádřil lítost, že podobný zákon nebyl přijat dříve britským Parlamentem. Jedl zrovna ovocný koláč s vaječným krémem a velmi ho mrzelo, že nemůže trvat na tom, aby takový zákon byl uposlechnut. Takže, pokud šlo o Alternativu 3, by ho to ušetřilo mnoha nepříjemností. Vybral si ovocný koláč ne proto, že by ho měl rád, ale právě proto, že byl o 2 pence levnější než čokoládový zákusek. To bylo pro Harmana typické. Byl jedním z lidí, jak jste se mohli dozvědět z tisku, který se pokoušel zabránit vydání této knihy. Později uvedeme některé z dopisů, které jsme od něho dostali a od jeho právníků - společně s odpověďmi od našich právních poradců. Rozhodli jsme se otisknout tyto dopisy, abyste si mohli vytvořit úplný obraz o našem vyšetřování a chtěli bychom zdůraznit, že my, stejně jako profesor Broadbent, se nezabýváme spekulacemi. Nás zajímají pouze fakta. A je úžasné skládat dohromady fakta, která se vztahují k astronautům, kteří podnikli mise na Měsíc - a kteří byli tudíž vystaveni překvapením, představovaným Alternativou 3. Mnozí z nich, poznamenaní napětím z toho, že v sobě musí nosit takové strašlivé tajemství, trpěli nervovými nebo duševními kolapsy. Velké procento z nich hledalo útočiště v nadměrném pití nebo vyhledávalo milostná dobrodružství a z těchto důvodů často ztroskotala dříve šťastná manželství. A to přesto, že tito muži byli původně vybíráni z mnoha tisíců jedinců právě s ohledem na jejich stabilitu. Jejich trénink a zkušenosti, inteligence a fyzická zdatnost - to všechno se bralo v úvahu při jejich výběru. Ale největší důraz byl kladen na jejich vyvážený temperament. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap01.htm (5 z 9) [12.7.2008 17:44:36]

kap01

Bylo třeba něčeho hrozného, něčeho téměř nepředstavitelného pro většinu lidí, aby tito muži byli vrženi do tak dramatických změn osobnosti. To něco, jak jsme nyní zjistili, byla Alternativa 3 a zvrhlé praktiky s ní spojené, dovedené k dokonalosti. Nenaznačujeme, že prezident Spojených Států měl osobní znalost o teroru a patologických krutostech, které byly nedílnou součástí operace, která by jej činila přímo zodpovědným za vraždy a barbarská mrzačení. Jsme přesvědčeni, že to není ten případ. Prezident a ruský vůdce, společně se svými přímými podřízenými, byli zainteresováni pouze do široké zametací politiky. Jednali ve shodě s tím, co považovali pro lidstvo za nejlepší. A každodenní detaily přenechali odborníkům profesionálům na vysoké úrovni. Tito odborníci a profesionálové, jak nyní víme, vybírali a třídili lidi pro operaci Alternativa 3 do dvou kategorií: na ty, kteří byli vybráni jako osobnosti a na další, kteří tvořili pouze část "hromadné zásilky". "Hromadných zásilek" bylo několik druhů podle toho, k čemu byly určeny, a podle toho se s nimi i zacházelo. Bez ohledu na to, jak zoufalé okolnosti mohou být - a my neochotně uznáváme, že byly extrémně zoufalé - žádná lidská společnost nemůže tolerovat, co se stalo nevinným a podvedeným lidem. Tento pohled byl naštěstí umožněn díky muži, který byl do Alternativy 3 naverbován před třemi lety. Nejdříve byl plný nadšení a úplně oddaný Operaci. Později se však začal bouřit proti krutostem s tím spojeným. Podle něho nemohly být ospravedlněny za žádných okolností. Tři dny po vysílání onoho senzačního televizního dokumentu jej svědomí konečně vybídlo k činu. Byl si vědom, jak obrovské riziko podstupuje, protože věděl, co se stalo ostatním, kteří vyzradili tajemství Alternativy 3, ale navázal telefonický kontakt s televizním reportérem Colinem Bensonem - a nabídl se, že Bensonovi poskytne důkazy ohromující povahy. Řekl, že volá z ciziny, ale je prý připraven cestovat do Londýna. Setkali se o dva dny později. Vysvětlil Bensonovi, že kopie většiny příkazů a memorand, společně s přepisy vyhotovenými z magnetofonových pásek se záznamy schůzek Politického Výboru, byly uloženy ve třech vyhotoveních - ve Washingtonu, Moskvě a Ženevě, kde Alternativa 3 měla svá výkonná ústředí. Smyslem tohoto systému bylo předejít nedorozuměním mezi hlavními partnery. On měl příležitostně přístup k některým částem materiálu ačkoli byly často staré několik týdnů nebo měsíců, když se k nim dostal. Byl ochoten Bensonovi dodat všechno, co bude moci. Nechtěl peníze. Chtěl pouze varovat veřejnost, aby tak pomohl zastavit masové krutosti. Bensonova bezprostřední reakce poté, co ocenil hodnotu této nabídky, byla, že Sceptre by měla natočit pořad, který by odhalil hrůzy Alternativy 3 do co největší hloubky. Rozhořčeně se hádal se svými nadřízenými v Sceptre, ale oni byli neoblomní. Společnost byla ve vážných potížích s vládou a panovala http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap01.htm (6 z 9) [12.7.2008 17:44:36]

kap01

obava, že jim nebude obnovena licence. Odmítli vzít v úvahu možnost vytvoření takového programu. Oficiálně se zřekli dokumentárního filmu o Alternativě 3 s tím, že je to smyšlenka a že by si měl raději odpočinout. (v každém případě) Beztak, podotkli, člověk, který přijde s něčím takovým, je pravděpodobně cvok... Pokud jste viděli tento dokument, pravděpodobně jste si uvědomili, že Benson je tvrdohlavý muž. Jeho přátelé říkají, že je jako beran. Také o něm říkají, že je prvotřídní vyšetřující novinář. Byl rozhněvaný z tohoto pokusu potlačit pravdu a proto souhlasil se spoluprací při přípravě této knihy. Tato spolupráce byla neocenitelná. Prostřednictvím Bensona jsme se telefonicky spojili s mužem, kterému budeme říkat Trojan. A tento telefonický rozhovor vyústil v to, že jsme získali ten nejfantastičtější materiál, jaký si lze představit, včetně přepisu pásek nahraných na nejtajnější schůzce na světě - třicet pět sáhů pod ledovým příkrovem Arktidy. Ze zřejmých důvodů nemůžeme odhalit totožnost Trojana. Ani nemůžeme učinit náznak o jeho funkci nebo postavení v této operaci. Jsme však úplně spokojeni, že jeho osobní doklady jsou pravé a že pro porušení své přísahy mlčenlivosti měl ty nejušlechtilejší motivy. Zůstal ve vztahu k spiknutí Alternativa 3 ve stejné pozici jako anonymní informátor podobně, jako tomu bylo v případě aféry Watergate. Nejvíce "hromadných zásilek" přicházelo z oblasti známé jako Bermudský Trojúhelník, ale byly použity i mnohé jiné lokality. 6. října 1975 dal Daily Telegraph vyniknout tomuto příběhu: Intenzivně se vyšetřuje zmizení 20 lidí za podivných okolností z malé pobřežní komunity v Oregonu před dvěma týdny. Zpráva z víkendu hovoří o možnosti masové vraždy a obsahuje i fantastické schéma "létajícího talíře". Šerifovi důstojníci v Newportu, Oregon, řekli, že 20 jednotlivců zmizelo beze stopy poté, co byli vyzváni, aby se vzdali svého majetku, včetně svých dětí, aby mohli být přepraveni "v UFO k lepšímu životu". Zástupci pana Rona Suttona, vedoucího kriminálního vyšetřovatele okresu Lincoln, sledovali případ zpět k mítinku 19. září v hale hotelu Bayshore Inn u Waldportu, Oregon. Místní policie dostávala protichůdné zprávy o tom, co se dělo (na mítinku). Mluvčí sice nepředstíral, že je z vesmíru, ale řekl obecenstvu, že mohou být jejich duše "spaseny skrze UFO". Hala byla rezervována za poplatek 5 dolarů mužem a ženou, kteří uvedli falešná jména. Pan Sutton řekl, že je svědkové popsali jako "čtyřicátníky, dobře upravené, seriozního vystupování". Telegraph napsal, že vybraní lidé budou připravováni ve speciálním táboře v Coloradu pro život na jiné planetě a citovaný vyšetřovatel Sutton dodal: http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap01.htm (7 z 9) [12.7.2008 17:44:36]

kap01

"Bylo jim řečeno, aby dali všechno pryč, dokonce se měli vzdát i svých dětí. Prověřujeme zprávu o jedné rodině, která údajně opustila stopadesátiakrovou farmu a tři děti". "Nevíme, zda se jedná o podvod nebo zda tito lidé mohli být zabiti. Existují různé pověsti, včetně těch, které hovoří o lidských obětech a o tom "že je to sponzorováno rodinou Charlese Mansona". Většina z dvaceti zmizelých je popisována jako "hippy typy", ačkoli mezi nimi byli i starší lidé. Lidé tohoto kalibru, jak jsme zjistili, jsou podrobováni proceduře známé pod označením "vědecké úpravy", aby se jim lépe hodili pro nové role otrockých bytostí. Přicházely také neméně podivné zprávy o zvířatech - zvláště hospodářských - mizejících ve velkém počtu. A občas se objevovaly i takové aspekty operace Alternativa 3, kdy pokusy získat "hromadné zásilky" lidí nebo zvířat selhaly. 15. července 1977 Daily Mail - pod titulkem "Létající talíř" - přinesl tuto zprávu: Muži s maskami na tvářích, používající detektory kovů a geigerův počítač, včera vyčistili vzdálené Dartmoorské údolí s přáním vyřešit dobytčí záhadu. Zdá se, že vše zahynulo přibližně ve stejnou dobu a množství kostí bylo nevysvětlitelně rozbito. Další hádankou je, že jejich těla se rozložila na skutečnou kostru za pouhých 48 hodin. Odborníci na zvířata přiznali, že další zvířata zahynula v údolí Cherry Brook Valley nedaleko Postbridge. Včerejší pátrání bylo provedeno členy Devonského UFO centra u Torquay, kteří se snažili prověřit spojení s vesmírem. Věří, že létající talíře mohly létat nízko nad oblastí a vytvářet vír, který vrhnul poníky do náruče smrti. Pan John Wyse, hlava čtyřčlenného týmu, řekl: "Pokud byla v blízkosti kosmická loď, pak tam ještě mohou být zjistitelné důkazy. Chtěli jsme vidět, zda poníci nemají na sobě důkazy toho, že byli zastřeleni, ale nic jsme nenašli. Tento incident nese tajuplné znaky, které mají stejné rysy, jako podobné události hlášené v Americe. Mail svoji zprávu uzavřel prohlášením oficiálního představitele Společnosti na obranu zvířat: "Všechny případy byly brutální. Jsem uchvácen teorií UFO. Není důvod odmítnout tuto možnost, protože neexistuje žádné jiné racionální vysvětlení." Toto byly typické nitky, které inspirovaly původní televizní pátrání. Bylo však třeba jedné osoby, která by ukázala, jak tyto nitky vyšít do jasného obrazu. Bez odborného vedení této osoby by dokument Sceptre Television nikdy nebyl natočen - a Trojan by Colinem Bensonem nebyl nikdy kontaktován . A trvalo by roky, možná 7 let nebo ještě déle, než by


kap01

obyčejní lidé začali tušit pustošivou pravdu o této planetě, na které žijeme. Tou osobou je samozřejmě starý pán...


kap02

2. KAPITOLA Nyní si uvědomili, že by starého pána měli zabít. Bylo by to logické opatření na ochranu tajemství Alternativy 3. Je skutečně zvláštní, že nedali souhlas k jeho zavraždění onen únorový čtvrtek. Nenazývali to ovšem vraždou - vždyť to bylo prováděno společně vládami Ameriky a Ruska. Říkali tomu "Účelné Opatření". Mnoho Účelných Opatření bylo pravděpodobně nařízeno šestnácti muži, oficiálními reprezentanty Pentagonu a Kremlu, kteří tvořili Politický Výbor. Bizarní a nevysvětlitelná zabití v různých částech světa - v Německu a Japonsku, Británii a Austrálii - byla schválena právě jimi. Nejsme schopni dokázat tato podezření a obvinění, zaznamenali jsme pouze, že neznámý počet lidí včetně významného radioastronoma sira Williama Ballantina - byl popraven v důsledku této podivné dohody mezi supervelmocemi. Prominentní politici, včetně dvou v Británii, byli mezi těmi, kdo se pokoušeli zabránit vydání této knihy. Trvali na tom, že pro nás není nutné, ani pro ostatní jako jste vy, abyste znali tuto nechutnou pravdu. Argumentovali tím, že budoucí události jsou nevyhnutelné a že není důvod předčasně rozpoutávat obavy. Oceňujeme jejich upřímnost a chápeme jejich úhel pohledu, ale zastáváme názor, že byste měli znát pravdu. Vy máte právo vědět. Také byl učiněn pokus neutralizovat účinky televizního programu, který poprvé obrátil pozornost veřejnosti k Alternativě 3. Po vysílání programu, kdy pochopitelně došlo k spontánní explozi znepokojení a úzkosti, Sceptre Television byla přinucena k formálnímu popření. Všechno to byl žert. To měli říci. A to také řekli. Většina lidí se s tím spokojila a nastalo uklidnění. Chtěli být přesvědčeni, že tento program byl vymyšlen jako žert, že to byl pouze pečlivě vypracovaný kus únikové zábavy. Bylo to pro ně pohodlnější. Ve skutečnosti televizní výzkumníci odkryli mnohem znepokojivější materiál, než jaký bylo dovoleno vysílat. Cenzurované informace jsou nyní v našem vlastnictví. A, jak jsme naznačili, po vysílání Benson a zbytek televizního týmu nashromáždili ještě mnoho materiálu. Před vysíláním například ještě nevěděli všechny podrobnosti o podivné smrti sira Williama Ballantina - nedaleko jeho základny u Jodrell Bank která se velmi podobala smrti profesora aeronautiky, jménem Peterson, blízko Stanfordovy univerzity u Palo Alto, California. Také nic nevěděli o konferencích, které se konaly jednou měsíčně pod příkrovem arktického ledu. Alternativa 3 se zdá být nesmyslnou koncepcí - dokud neprovedeme historickou analýzu tak zvané vesmírné rasy. Hned od začátku bylo veřejnosti dovoleno vědět pouze o tom, co bylo uznáno za vhodné, http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap02.htm (1 z 14) [12.7.2008 17:46:13]

kap02

aby věděla. Mnoho futuristických výzkumných prací - a množství informací sdílených mezi Východem a Západem - bylo striktně tříděno. Uveďme malý, ale typický příklad z roku 1951, kdy poprvé v historii byla do stratosféry hnána živá zvířata. Nebo alespoň bylo sděleno veřejnosti, že to bylo poprvé. Čtyři opice - s kódovými jmény Albert 1,2,3 a 4 - byly vypuštěny v raketě V2 z White Sands, Nové Mexiko. Pamatujete se na White Sands? To bylo tam, kde člověk od Columbus Dispatch fotografoval podivný letoun - který, jak NASA zdráhavě připustila, byl znám jako "Létající Talíř". Opice byly úspěšně dopraveny zpátky na zem. Tři přežily. Jedna zahynula následkem přehřátí. Mnohem později, když tyto zprávy pronikly na veřejnost, bylo vysvětleno, že Operace Albert byla držena v tajnosti z jediného důvodu - odvrátit možnost protestů milovníků zvířat. Většina lidí se spokojila s oficiálním vysvětlením, že čtyři Alberti byli skutečně prvními cestovateli do vesmíru na světě. Ale byla to pravda? V roce 1951 byla raketa V2 reliktem II. světové války a již byla nahrazena mnohem důmyslnější raketou. Takže bylo by logické, nebo skutečně praktické, aby byl pro vypuštění prvních živých tvorů do vesmíru použit zastaralý prostředek ? Nebylo by přijatelnější připustit, že Operace Albert nebyla nic víc než vedlejší experiment, který se náhodou dostal na veřejnost? A že autority nebyly příliš znepokojeny a tento experiment potvrdili, protože jim to pomohlo skrýt skutečnou a gigantickou pravdu? Existuje množství důkazů, že v roce 1951 byly supervelmoci mnohem dál v kosmických technologiích, než byly ochotny připustit. Mnohé z těchto důkazů přinesli zkušení piloti. Muži, jako kapitán Laurence W. Vinther... 20. ledna 1951 v 8:30 večer kapitán Vinther - tehdy zaměstnaný u Mid-Continent Airlines - dostal rozkaz od dozorčího provozu na letišti v Sioux City prozkoumat "velmi jasné světlo" nad polem. On a druhý pilot, James F. Bachmeier, odstartovali v DC3 z letiště a zamířili ke zdroji světla. Náhle světlo přeletělo obrovskou rychlostí nad jejich hlavami a minulo je asi 200 stop nad nimi. Potom si všimli, že se obrátilo, podle všeho ve zlomku vteřiny, a letělo ve směru dopravního letadla. Byla jasná měsíční noc a oba muži mohli jasně vidět, že světlo vycházelo z objektu ve tvaru doutníku, který byl větší než letadlo B-29. Nakonec tento podivný objekt ztratil výšku, minul jejich stroj DC3 spodem a zmizel. O dva měsíce později, 15. března, tisíce lidí v New Delhi byly vystrašeny zvláštním objektem vysoko na obloze, který kroužil nad městem. Jeden ze svědků, George Franklin Floate, hlavní inženýr při Leteckém klubu v Delhi, tento objekt popsal takto: "Objekt měl tvar doutníku, s kulovitým nosem, byl okolo 100 http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap02.htm (2 z 14) [12.7.2008 17:46:13]

kap02

stop dlouhý a na konci šlehaly plameny "ve tvaru kruhu". Byly vyslány dva proudové letouny od Indian Air Force, aby ho zadržely. Avšak objekt náhle nabral výšku a "neobyčejně rychle" zmizel v oblacích. Takže, navzdory oficiálnímu popření, byly již v roce 1951 učiněny dostatečné pokroky na to, aby byly poskytnuty základy pro naplánování Alternativy 3. V polovině sedmdesátých let již kolovalo mnoho pověstí o skryté výměně informací mezi Východem a Západem - s mužem, jako profesor Broadbent, se staly postupně reálnějšími - že americko-ruská "rivalita" byla jen mistrovsky sehraným divadlem kamufláže. Mohli by zcela otevřeně ukázat světu, jak jsou připraveni spolupracovat ve vesmíru. Výsledek byl vidět v červenci 1975: první přiznaný mezinárodní vesmírný přestup z jedné kosmické lodě do druhé. Televizní kamery ukázaly spojení Sojuzu a Apolla - a posádky si jásavě vyměnily potraviny a symbolické poloviny vyznamenání. Leonid Brežněv poslal blahopřání americkým astronautům: "Vaše úspěšné spojení potvrzuje správnost technických řešení, která byla vypracována a realizována ve spolupráci mezi sovětskými a americkými vědci, konstruktéry a kosmonauty. Můžeme říci, že Sojuz-Apollo je prototypem budoucích mezinárodních orbitálních stanic." Gerald Ford vyjádřil naději, že tato "obrovská demonstrace spolupráce" je příkladem toho "co bychom měli dělat v budoucnosti, abychom vybudovali lepší svět". A ve svém domově blízko Bostonu, Massachusetts, bývalý muž z Apolla Bob Grodin znechuceně vypnul televizní aparát. Grodinův komentář byl jadrnější než ten, které pronesli oba lídři. Řekl: "Jaké mají oteklé krky!" Potom si nalil další sklenici bourbonu. Grodin měl důvod být tento den zatrpklý. Zatrpklý a v cynické náladě. Tenkrát u toho nebyla televize, žádná sláva, když provedl stejný manévr - 140 mil nad mraky 20. dubna 1969. Potřásl si tam rukama s Rusy a smál se jejich špatným vtipům - přesně tak, jak to právě předvedl Tom Stafford - jenže tenkrát u toho nebyla žádná ze známých osobností. Bylo to bláznivé ... způsob, jakým podváděli lidi, když z toho dělali kdovíjaký úspěch! Kriste! Nebyl to úspěch ani tenkrát, když tento manévr dělal on! Před námi to udělalo mnoho dalších astronautů ... Nyní skutečně víme, že americko-ruská spojovací technika byla úspěšně vyzkoušena již na sklonku 50tých let - se speciálně konstruovanými ponorkami v černých hlubinách Severního Atlantiku. Byly vyrobeny speciálně pro účely Alternativy 3. Z důvodu potřeby krajního zabezpečení. Tento systém umožnil mužům, kteří byli oficiálně nepřáteli, kteří hráli šarádu pro veřejnost, že si navzájem nedůvěřují, cestoval odděleně a diskrétně na mítinky hluboko pod vlnami. Čtvrtek 3.února 1977. Orientační bod. Schůzka Politického výboru byla infiltrována prostřednictvím přepisu, poprvé pořízeného Trojanem. Informace o předchozích schůzkách, konaných na rozličných místech, zatím nejsou dostupné. Kompletní přepis je obvykle ukládán v odděleně zabezpečených http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap02.htm (3 z 14) [12.7.2008 17:46:13]

kap02

sekcích. Citlivá opatrnost. A znechucení. Trojan získal pouze malou část. Avšak dost velkou na to, aby dokázala vražedné spiknutí. Velký průlom. Místo činu: důstojnická jídelna upravené atomové ponorky Permit. Třicet pět sáhů pod ledem Arktidy. Ponorky Permit "vyhledají a zničí nepřítele". To se říká americkým daňovým poplatníkům. Koncepce Studené Války jsou ochotně přijímány. Odvádějí od skutečně pravdy... Na přepisu nejsou žádná jména. Žádná jména nejsou zřejmě vůbec použita. Jenom národnosti a čísla. Osm Rusů - označených jako R JEDNA až R OSM - a osm Američanů. Následující přepis ukazuje procedurální předpis - A OSM a R OSM se měsíčně střídají v roli předsedy. Předseda A OSM. Sekce přepisu z 3. února začíná: A PĚT: Ty jsi zabiják ... víš to?...absolutní blázen ... A DVĚ: Ne ... chlapi opravdu ... ten starý pán je nebezpečný ... R ŠEST: Připomínám vám, že bylo dohodnuto ... hned od začátku bylo dohodnuto ... že Účelná Opatření se budou používat minimálně... A DVĚ: A ten starý pán, přátelé, je uvnitř tohoto minima ... způsob, jakým mluví ... překazí nám celou tu zatracenou věc... R JEDNA: Kdo myslíš, že ho poslouchá? No? ... nikdo ... nikdo ho neposlouchá. Podívej, on nic neví ... nic po všech těch letech. Teorie ... to je všechno, co ví ... teorie a vzpomínky... A PĚT: To je všechno, co říká, ne? Ztrácíme tady čas kvůli teoriím, které jsou staré dvacet let ... kdybychom měli rozšiřovat Účelná Opatření kvůli... R ČTYŘI: Teorie se za posledních dvacet let tolik nezměnily a podle mého názoru... A PĚT: ...kvůli nějakému polosenilnímu a užvaněnému starému dědkovi... A OSM: On není polosenilní ... on dokonce není zase tak starý ... slyšel jsem ho přednášet loni na Cambridge? Dejte na má slova - určitě není polosenilní ... Co přesně říkal? A DVĚ: O získání vzduchu z půdy o tom, jak je rozpouštěn led ... lidé na této univerzitě ... oni ho začali poslouchat... A PĚT: To není víc, pro Krista, než říkal v Alabamě v roce 1957 ... k čertu, já jsem tam byl, v Huntsville, když to říkal... http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap02.htm (4 z 14) [12.7.2008 17:46:13]

kap02

R ČTYŘI: Huntsvillská konference byla jako toto setkání ... tamní diskuse nebyly pro outsidery a ... A PĚT: Ano ... a příliš mnoho lidí ho nebralo vážně, dokonce když ... a nyní je za kopcem... R ČTYŘI: Stejně je to vážné porušení bezpečnosti ... je to nebezpečné a mohlo by to rozpoutat paniku mezi masami... A PĚT: Tak dobře! ... Zabte ho! Je to neškodný starý člověk, ale když se potom budete cítit lépe ... jen do toho a zabte ho... A OSM: Účelná opatření tu nejsou od toho, abychom se cítili lépe ... a naši přátelé zde mají pravdu ... souhlasili jsme s tím, omezit je na minimum ... ještě něco proti tomuto muži? A DVĚ: Jo ... slyšel jsem skutečně špatné zprávy ... že dělal narážky ... nic určitého, jen nepřímé narážky o velkém třesku ... o věcech kolem zemské atmosféry a jejím porušení. R ŠEST: Není přece možné, aby věděl že... A DVĚ: Možná neví ... neví nic určitého ... ale jistě má nějakou představu... A JEDNA: Říkáš, že tuší pravdu? To tím chceš říct? R JEDNA: To jsou moje slova ... teorie a vzpomínky a nyní tušení! Odsuzujeme toho starého muže k smrti proto, že má tušení? Takhle si vy Američané představujete, že budeme pracovat? A OSM: Zanechme tu Východo-Západní veteš ... jsme tady tým, nezapomínejte na to, a už jsme, k čertu, ztratili s tím Angličanem dost času a musíme pokračovat. Tak hlasujeme ... Kdo je pro Účelné Opatření? Hm ... a proti? Dobrá, tak to je ... zůstane naživu. Zatím. Ale navrhuji, abychom ho nespouštěli s očí ... souhlasíte? ... Tak dobře ... Nyní Ballantine a ten druhý ... Harry Carmell. Myslím, že v jejich případě není o čem diskutovat. R SEDM: Ten Harry Carmell ... jsme si jisti, že ukradl ten obvod z NASA? A OSM: To jsme. Štípnul ho v Houstonu. Také víme, že je někde v Anglii ... pravděpodobně Londýn ... tak když se zase pokusí spojit se s Ballantinem ... R SEDM: Myslím, že jsme si všichni vědomi, co by se mohlo stát, kdyby se zase spojil s Ballantinem... A DVĚ: Zvláště s Ballantinovými kontakty na Fleet Street... http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap02.htm (5 z 14) [12.7.2008 17:46:13]

kap02

R SEDM: Jak bylo možné, aby se takový člověk, jako je Carmell dostal z Ameriky? A OSM: Neříkej mi ... můžu ti říct ... z Ruska by se nedostal tak snadno ... ale tady je ... naši lidé zapracovali a nyní to je i u nás... R SEDM: Jak říkáš, zde není prostor pro otázky ... pro oba připravíme Účelná Opatření... A OSM: Všichni souhlasíte? ... Dobře ... navrhuji dva horké džoby ... ohledači mrtvol jim vždy tiše zahrají ... R SEDM: Ale nejdřív, předpokládám, budeme muset najít Carmella ... A OSM: My ho najdeme ... Londýn není zase tak velké město a on už brzy dostane, co mu patří. A TŘI: Jak je zaháknutý? A OSM: Dost zaháknutý ... A nyní, co s Petersonem? To samé? R ČTYŘI: Všichni jsme viděli starší zprávu o Petersonovi ... jaký je poslední odhad? A OSM: Stává se stále více a více paranoidní ohledně "hromadných zásilek"... R ČTYŘI: Máš na mysli vědecké úpravy? A OSM: Jo ... vědecké úpravy ... má pořád plnou hubu etiky ... tenhle druh humanistů ... A DVĚ: Etika! Kde si, k čertu, tihle chlápkové myslí, že jsme? Ježíši! Jsme uprostřed toho nejpodstatnějšího úkolu, jaký kdy byl realizován ... jde o přežití lidské rasy ... a oni tu mečí o etice ... A OSM: Je to jen trocha chirurgie ... zbytečně si to moc bere... A PĚT: Nikdy mu o tom neměli říkat ... nepotřeboval vědět, že ... podívej, dlužíme Petersonovi ... odvedl dobrou práci ... nemohli bychom ho zavázat? A DVĚ: V žádném případě ... příliš riskantní ... je příliš měkký... A OSM: Já to potvrzuji. Je mi to líto, protože toho chlapce mám rád ... ale není jiná volba. Ještě někdo proti účelnému opatření v případě Petersona? O.K. ... vyřízeno ... nyní z Boží vůle přejděme k největšímu problému ... jedná se o zásobovací člun. Nějaké zprávy z Ženevy?


kap02

Tady záznam končí. Tři vraždy byly zcela jasně odsouhlaseny. Nezáleží na tom, jakými slovy to nazvali, určitě mluvili o vraždách. Ale "vědecké úpravy"? V Západním tisku bylo již velmi mnoho publikováno o podivných experimentech prováděných na obyvatelích - hlavně disidentech a politických vězních v psychiatrickém ústavu v Dněpropetrovsku na Ukrajině. Tyto experimenty byly barbarské, ale vědělo se a mluvilo o nich již řadu let. Uvést tohoto Petersona do jakési agónie mysli - uvést ho do riskantního a ztraceného života - to bylo jistě něco nového. Trojan nás v tu dobu zásobil informacemi o "něčem novém" - z tohoto důvodu se rozhodl učinit tento riskantní krok a kontaktovat Bensona. Ale neměl nic v písemné formě. Nic, čím by dokumentoval nebo dokázal svá tvrzení. Ocenili jsme tyto informace, ale bylo by od nás nezodpovědné, kdybychom toliko předpokládali jejich správnost. Hledali jsme proto kontakty ve Washingtonu, Kontakty s vlivem v Sekretariátu a Výborech Kongresu. A byli jsme překvapeni rychlostí, s jakou tyto kontakty přinesly výsledky. Nezařídily, aby celý příběh otevřeně vyšel na veřejnost, ne na tomto jevišti, ale umožnily veřejnosti vidět alespoň záblesk pravdy. 3. srpna 1977 přinesl londýnský list Evening News tuto zprávu: CIA použila lidské "pokusné králíky" pro experimenty s kontrolou chování a sexuální aktivity. Americká zpravodajská služba také uvažuje o najmutí čaroděje pro jiný tajný program kontroly mysli. Tyto pokusy, za více než 20 let, jsou odhaleny v dokumentech, které měly být zničeny, ale které byly nyní uvolněny následkem tlaku Senátu Spojených států a Výborů Kongresu. Pokusy změnit sexuální vzorce chování a další chování byly uskutečněny různými technikami, včetně užívání drog schizofreniky stejně jako normálními lidmi. Na studentech byly použity halucinogenní drogy jako je LSD. Další značně cenzurovaný dokument ukazuje, jak byl špičkový čaroděj zapojen do práce na kontrole mysli. Prozrazené slovo bylo "prestidigitation" - trik, které se objevilo v záznamu z roku 1953, který zapsal Sidney Gottlier, tehdejší šéf chemického oddělení CIA. Jsme přesvědčeni, že tato zpráva by se nikdy neobjevila v novinách, kdybychom předtím nebyli informováni od Trojana. Fakta o "pokusných králících" by zůstala tajemstvím, stejně jako zbytek operace Alternativa 3. Následující den - 4. srpna - jiné noviny tuto zprávu doplnily. Anna Morrowová, dopisovatelka z Washingtonu, napsala v Daily Telegraphu: Některé další mrazivé detaily o způsobech, jakými se Ústřední zpravodajská služba (CIA) snažila řídit chování lidských jedinců pomocí drog, dobrovolných i nedobrovolných lidských "pokusných králíků", byly včera odhaleny jejím ředitelem panem Stansfieldem Turnerem.


kap02

Ve velké, dřevem obložené místnosti, pan Turner, který je rád znám svou hodností Admirála, řekl Senátnímu Zpravodajskému Výboru a Podvýboru pro Zdravotnictví, že takové pokusy jsou neslučitelné s jeho přesvědčením. Připustil, že takové testy byly prováděny ve veřejných domech v San Franciscu a New Yorku, kde sexuální psychopati byli - bez jejich vědomí - podrobeni experimentům a pokusům změnit jejich sexuální chování a další formy lidského chování. Nejméně 185 soukromých vědců a 80 výzkumných institucí, včetně univerzit, se zúčastnilo těchto experimentů. Pan Turner pokračoval, že jeden člověk spáchal sebevraždu skokem z hotelového okna v New York City poté, co byl - bez jeho vědomí - použit v "experimentu sponzorovaném CIA". Zpráva pokračovala: Senátor Edward Kennedy položil několik ostře formovaných otázek, ale jako ostatní členové senátního výboru si jen stěží dokázal zachovat klidnou tvář, když se ptal na operace CIA s názvy "Midnight" a "Climax". Po vyslechnutí dvou bývalých zaměstnanců CIA ohledně experimentů, které začaly v padesátých letech a skončily v roce 1973, senátor Kennedy přečetl bizarní seznam příslušenství pro veřejné domy v San Franciscu a New Yorku, kde byly organizovány prostitutky. Svým plochým bostonským přízvukem odříkal s vážnou tváří: "pečlivě provedený obvazový stůl, černá sametová sukně, jeden francouzský Kankán - obraz kankánových tanečnic, tři lepty Toulouse Lautreca, dvoucestná zrcadla a záznamové zařízení." Potom připustil, že toto byla lehčí stránka operace. Pan John Gittinger, který byl u CIA 26 let, se třásl a utíral si oči kapesníkem. Poté kývl na souhlas. Timesy, jak se můžete přesvědčit sami v dobré referenční knihovně, přinesly podobný článek z Washingtonu téhož dne. Popisuje dokumenty pocházející z archivů CIA a dodává: Byly zpřístupněny hromady dokumentů reportérům ve Washingtonu na základě Zákona o svobodě informací, který zaručuje přístup veřejnosti k dokumentům vlády. Jsou téměř všechny velmi zcenzurovány. Poslední věta je dost výmluvná. Alternativa 3, od padesátých let, kdy začala být koncipována, byla vždy osvobozena od Zákona o svobodě informací. A není náhoda, že kontroverzní experimenty také začaly jak je nyní otevřeně připouštěno - v padesátých letech. Redaktoři těchto novin v žádném případě nevěděli, že jejich zprávy, znepokojivé samy o sobě, měly přímou spojitost s Alternativou 3. Ani, že zjistili jen část pravdy o těchto experimentech CIA.


kap02

Informace získané z dokončených experimentů byly sdíleny s těmi, které byly získány v Dněpropetrovském psychiatrickém ústavu. Tyto společné informace potom sloužily k vytvoření metod, jak "vyrobit" otrocké bytosti. Vzpomínáte si na kuriozní prohlášení, které učinil kriminální vyšetřovatel "hromadných zásilek" z Oregonu? "Bylo jim řečeno, aby dali všechno pryč, dokonce se měli zříci i svých dětí. Prověřuji zprávu o jedné rodině, která údajně dala pryč farmu o rozloze 150 akrů a tři děti". To řekl. A nyní tato slova dejme do širších souvislostí. V dobách před Americkou Občanskou válkou neměli otroci právo na vlastní rodinu, právo vychovávat své vlastní děti a právo na svůj osobní majetek. Oni sami byli majetkem. Tato hrůzná filozofie, jak můžeme nyní dokázat, byla převzata v sedmdesátých letech vesmírnými otrokáři. Alternativa 3 potřebuje pravidelné dodávky otroků. Potřebuje je na práci pro klíčové lidi, pro lidi, jako je Dr. Anna Clarková. Tři lidé nevědomky inspirovali tento televizní dokument, a ačkoli by byli zděšeni, kdyby si to uvědomili, pomohli, aby se svět dozvěděl o hrůzách Alternativy 3. Dr. Anna Clarková je vědeckou pracovnicí specializující se na výzkum sluneční energie. Brian Pendlebury, bývalý muž RAF, je expertem na elektroniku. Robert Patterson je starší docent matematiky - nebo spíš byl, až do svého zmizení. Nyní, téměř určitě, již Patterson neučí matematiku, ale pracuje na plný úvazek pro Alternativu 3. Takže tito lidé se pak stali katalyzátory pro celé vyšetřování. To byl také důvod, proč jsme jim věnovali tuto knihu, ačkoli jsme je nikdy blíže neznali. Anna Clarková, atraktivní žena s havraními vlasy, asi třicetiletá, učinila své velké rozhodnutí ke konci roku 1975. Nikdy by je nebyla učinila - ačkoli jí její hrdost nedovolila, aby to veřejně přiznala - kdyby její snoubenec neočekávaně nezrušil jejich zasnoubení. Její budoucnost se zdála být předurčena. Zamýšlela dál pracovat - navzdory všem frustracím - ve výzkumné laboratoři v Norwichu, dokud se nevdá. A potom, pravděpodobně, dokud se jim nenarodí první dítě, bude v laboratoři pracovat dál. Podmínky v laboratoři byly, jak často říkala "jako v jeskyni", ale byla připravena je tolerovat. Vždyť to nemělo být na dlouho... Potom jí Malcolm otřásl, když jí oznámil tu nemilou novinu. Řekl jí to naprosto lhostejně. Zcela jinak, http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap02.htm (9 z 14) [12.7.2008 17:46:13]

kap02

než jak Malcolma znala. Brutálně jí řekl, že jejich zasnoubení bylo omylem a že "se nechce nechat nikým svazovat". A potom za pouhé čtyři týdny ho slyšela mluvit o svatbě s nějakou dívkou jménem Maureen ... Náhle se jí laboratoř a všechno okolo ní zdálo nesnesitelně depresivní. Zašlé a špinavé. Všechny autority připouštěly, že jejich výzkum je důležitý. Zvláště, když se zásoby energie ztenčují a stejně tak zásoby ropy. Ale zřejmě nebyl důležitý natolik, aby se do něho vložilo více peněz. Experimentální projekty často zabraly třikrát více času, než by měly, protože zařízení bylo provizorní a v některých případech téměř zastaralé. Některé projekty dokonce ani nemohly být započaty vůbec. "Možná příští rok, ale momentálně nejsou peníze." To byla obvyklá odpověď správců. A Anna Clarková se stávala stále znechucenější. Chtěla se nyní vrhnout co nejvíce do svého výzkumu, ponořit se hluboko do své práce, ale byla si stále více vědoma - stejně jako ostatní - že nebude moci plně využít svých schopností a dovedností. Nikdy by to necítila tak silně, nebýt Malcolma a jeho plánu vzít si Maureen ... to bylo skutečným důvodem, proč se rozhodla začít nový život. Mnoho dalších příslušníků intelektuální elity udělalo tento rok to samé. Odešli z Británie, aby si našli dobře placená zaměstnání v Evropě nebo na Středním Východě. A v Americe. Zdvojnásobil se jim plat a požívali další výhody, jako podniková auta a byty. Také jim byly nabídnuty lepší pracovní podmínky. Odliv mozků. Tak se tomu říká. A je to přesné označení. Během dvanácti let do prosince 1975 - měsíce, kdy Anna Clarková dospěla ke svému rozhodnutí - odešly ze Spojeného Království téměř 4 miliony lidí. Více než třetina z nich byla z vrstev odborníků a manažerů britské společnosti. Jeden z vedoucích oddělení v Norwichu odešel za lepším místem do Ameriky začátkem tohoto roku a, jak jeho příležitostné dopisy naznačovaly, svého kroku nelitoval. Vlastně litoval pouze toho, že už to neudělal dříve. Anna Clarková se rozhodla mu napsat. K jejímu úžasu jí telefonoval z Kalifornie, jakmile dostal její dopis. Řekl jí, že nevidí žádný problém. Při jejích schopnostech a zkušenostech. Byla přesně ten typ, který potřebovali a kdyby chtěla, mohl by jí určitě zajistit to pravé místo. Kdyby chtěla! Nikdy si nepředstavovala, že by to mohlo být tak snadné. když to slyšela, zaplavila ji vlna vzrušení. V Londýně byl zřejmě člověk, který verboval vědce pro tu společnost v Kalifornii a kdyby toho člověka kontaktovala... Chvatně si poznamenala jméno a adresu toho muže v Londýně, včetně telefonního čísla. "Zavolám mu ještě dnes," řekla. "Nedokážu vám říct, jak jsem vám vděčná ..."


kap02

"Zavolám mu raději nejdříve sám," přerušil ji. "Řeknu mu něco o vás." "Děkuji vám", řekla. "Opravdu vám moc děkuji". Setkala se s tím mužem v Londýně druhý den a vše bylo vyřízeno během hodiny. Vrátila jízdenku na vlak zpátky do Norwichu. Bylo to v tom týdnu, jak vysvětlíme později, kdy byla poprvé kontaktována televizní společností Sceptre. A zpočátku byla víc než šťastná, že jim mohla říci o svých plánech. Nezmínila se o Malcolmovi, samozřejmě, protože diváci o něm nepotřebovali vědět. Avšak cítila, že je důležité, aby lidé věděli, proč vědci utíkají z Británie. Vlastně byla polichocena, že jí byla dána příležitost a řekla si, že když otevřeně řekne, co si myslí, může tím pomoci zlepšit podmínky pro ty, které opouští. Nyní jsme dospěli k záhadě, která dosud nebyla uspokojeně vyřešena. Informace, které jsme poskládali dohromady, pocházely od přátel a kolegů Anny Clarkové v Norwichu. Téměř poskytují odpověď ... ale také zanechávají otázky. Krátce poté, co Sceptre Television dala první část filmu do laboratoře, v lednu 1976, s první částí série rozhovorů, navštívil Annu Clarkovou podivný Američan. Neujednal si s ní schůzku, ale náhle se objevil a její kolegové předpokládali, že má nějakou spojitost s jejím novým zaměstnáním. Američan s ní mluvil soukromě a velmi dlouho. Potom se zdála být rozčilená. Odmítla říci, co chtěl nebo o čemkoli diskutovali, ale byla viditelně velmi rozrušená. Američan, jak jsme zjistili, šel do jejího bytu ještě ten večer a zůstal tam tři hodiny. A po tomto večeru se její postoj k jejímu okolí a k lidem ze Sceptre Television změnil nevídaným způsobem. Dělala dál svědomitě svoji práci jako předtím, ale byla velmi uzavřená. Nikdy se nezapojila do konverzace. Bylo to, jako kdyby kolem sebe stáhla rolety. Bylo zde také něco dalšího. Jeden z jejích kolegů, starší muž, nám řekl: " Začal jsem si uvědomovat, že se na mě dívala - i na ostatní - se zvláštním výrazem v očích. Bylo to téměř jako kdyby nás z nějakého důvodu velmi litovala. Bylo to celé trochu zvláštní... Je to celé VELMI zvláštní. Dr. Anna Clarková opustila Norwich vozem z půjčovny, který sama řídila, 22. února 1976. Odešla, aniž dala v zaměstnání výpověď. Vysvětlila, že se jí Američané už nemohou dočkat. Tak se stala součástí odlivu mozků! Ale k té společnosti v Kalifornii nenastoupila. Brianovi Pendleburymu bylo 33 let, když se v červenci 1974 stal součástí "odlivu mozků". Jeho hlavním důvodem, pro odchod bylo to, že neměl rád zdejší klima, zvláště klima v Manchesteru. Měl velmi rád slunce. Když opustil univerzitu s akademickou hodností v elektronice, dostal chuť cestovat a proto přijal místo vedoucího projektanta u Královského letectva (RAF).


kap02

Letectvo mu ukázalo, jaký je svět. Také mu ukázalo, že nebyl typem ochotným sedět u jednotvárné rutinní práce. Zvláště ne v Manchesteru. Pět měsíců poté, co opustil tuto práci, napsal žádost o místo u jedné velké elektronické firmy v australském Sydney. A k velkému zklamání svých rodičů byl přijat. Byli zklamáni, jak nyní připouštějí, ze sobeckého, ale velmi pochopitelného důvodu. Byl jejich jediným dítětem a oni ho absolutně zbožňovali - umožnili mu studovat na univerzitě a byli pyšní na jeho úspěchy - a po celé roky ho viděli tak málo. Doufali, že nyní bude žít alespoň rok nebo dva doma. Jeho matka měla také idylickou představu, že si Brian vezme nějakou milou dívku z Lancashiru a ona se stane bezmezně milující babičkou. "Mohli bychom udělat kompromis," přišlo mu na mysl. Slíbil, že s nimi zůstane v co nejtěsnějším spojení. Bude jim pravidelně psát a posílat spousty fotografií. Ano, věděl, že tohle všechno říkal už předtím ... ale teď opravdu bude ... Svůj slib dodržel. Dodržoval ho pět měsíců poté, co opustil Manchester. Každý týden dostali dopis s novinkami o jeho životě v Austrálii. Práce, jak se zdálo, šla dobře a jemu se tam opravdu líbilo. Také obdrželi fotografie: Brian surfující ... Brian s přáteli v nočním klubu ... Brian před Přístavním mostem v Sydney. Ten obrázek mostu byl zvláště pěkný. Dali si ho zarámovat a postavili ho na římsu u krbu. Takže všechno bylo skvělé, absolutně skvělé, až na několik znepokojivých faktů. Brian Pendlebury nežil na adrese, která byla na jeho dopisech: společnost, u které - jak tvrdil - pracoval, trvá na tom, že o něm nikdy neslyšeli. Pravda je taková, pokud jsou naše zjištění přesná, že Pendlebury do Austrálie nikdy nedorazil. Britský systém daní byl oblíbeným terčem nenávisti dvaačtyřicetiletého Roberta Pattersona. A jako matematik měl vždy poslední údaje, kterými ospravedlňoval své rozhořčení. Jeho přátelé na Univerzitě Svatého Ondřeje, kde byl starším docentem si už zvykli na jeho pravidelná bombardování čísly: "Uvědomujete si, že v Německu většina lidí platí daně pouze z 56 % svého zdanitelného příjmu? A v Americe ... to je země, kde skutečně oceňují hodnotu osobní iniciativy ... v Americe to je jenom 50%!" Zdálo se, že každá jeho věta, ve které mluvil o daních, končila ohnivým vykřičníkem. "Ale co v Británii? Chcete to vědět? Tak já vám to tedy, řeknu ... 83 % ... tolik zaplatíte tady ... 83 %! A chcete vědět, proč lidé tady nemají zájem pracovat tvrději?!" Tento druh konverzace, kdy Patterson pokládal otázky a hned si na ně odpovídal, mohl pokračovat http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap02.htm (12 z 14) [12.7.2008 17:46:13]

kap02

donekonečna, aniž by někdo další řekl jediné slovo. To byla jeho "nemoc z povolání" - a učinila z něho neodpustitelně nudného člověka. Mnoho lidí z univerzity si poněkud oddechlo, když konečně oznámil, že si jde hledat štěstí jinam. On a jeho žena Eileen odcházeli z Británie. Se dvěma dětmi odlétali do Ameriky. Byl neobyčejně zamlklý, pokud šlo o to, co bude dělat v Americe. Neřekl víc, než že "byl pozván k práci na nějakém zajímavém projektu". Zdálo se být samozřejmé, navzdory jeho roztěkanosti, že dostal nějakou skutečně zajímavou nabídku z Ameriky. Vždyť na Univerzitě platil za jednoho z nejbrilantnějších matematiků v Británii. Byla škoda, že byl zároveň takovým nudným člověkem. Patterson přišel s tou novinou začátkem února 1976 a v Guardianu se o tom objevil odstavec. Jeden z výzkumníků Sceptre Television - jeden z těch, kdo organizovali počáteční interview s Annou Clarkovou - viděl ten odstavec v novinách a okamžitě Pattersona kontaktoval. Nabídl Pattersonovi to nejlepší místo pro vystoupení, jaké vůbec měl, aby mohl sdělit svůj názor na daňový systém v pořadu "Zprávy z vědy", který byl vysílán po celé zemi. "Díky za pozvání," řekl Patterson. "Obyčejně bych vaše pozvání rád přijal, ale mám bohužel velice málo času. Odlétáme totiž koncem příštího týdne a je třeba zařídit ještě spousta věcí..." "Příliš dlouho vás nezdržíme," nenechal se odbýt výzkumník. Měl dost potíží najít správné lidi a nechtěl si nechat uniknout kořist, jako byl Robert Patterson, tak snadno. "Mohli bychom poslat reportéra a filmovou jednotku do Skotska a natočit to třeba na univerzitě nebo u vás doma." Věděl, že Harman by pravděpodobně kňučel, že by bylo příliš nákladné posílat jednotku z Londýna jenom pro jeden rozhovor, ale bylo mu to jedno - jen ať si kňučí. Nemohli očekávat, že se jim podaří udělat skulinu v síti bez pořádného škubnutí. Stejně, pomyslel si, by to mohl s Harmanem zařídit Chris Clements. Od toho je přece producent. Jeho úkolem bylo shánět pravé lidi a uměl to zatraceně dobře. "Nebude to dlouho trvat, pane Pattersone," řekl. "A můžeme to udělat téměř v kteroukoli dobu, kdy se vám to hodí". Patterson váhal. "Co třeba příští úterý dopoledne?" řekl. "Fajn. V kolik hodin?" "V 9 hodin?" "Dobře. A kde?" "Bylo by to vhodnější u mě doma." http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap02.htm (13 z 14) [12.7.2008 17:46:13]

kap02

"Tak tedy u vás doma, pane Pattersone. Budeme tam v devět. A děkuji vám." Colin Benson, který nyní s námi spolupracuje, byl televizním reportérem, který šel k Pattersonovi domů ono úterní ráno. Našel dům zavřený a zřejmě prázdný. Pattersonovi, podle sousedů, spěšně odjeli v sobotu v době oběda. Pokud jste sledovali zvláštní vydání pořadu "Zprávy z vědy", pravděpodobně si vzpomenete, že jejich rodinné auto bylo nalezeno později opuštěné v Londýně. Ale Pattersonovi - Robert, Eileen, šestnáctiletý Julian a čtrnáctiletá Kate - nebyli od té doby již nikdy spatřeni.


kap03

3. KAPITOLA 6. února 1977. Sir William Ballantine se nervózně podíval na své hodinky. Nemohl pochopit, proč Carmell netelefonoval. Taková byla dohoda, zcela určitě. Měl zavolat a pevně sjednat schůzku, jakmile přijede do Anglie. Z okna své studovny mohl Ballantine vidět gigantický přijímací talíř radioteleskopu Jodrell Bank, který se rýsoval proti - pro toto období neobvykle - jasnému nebi. Díval se na něj a snažil se potlačit tušení, že se stalo něco hrozného. Již několik dní měl nepříjemný pocit, že nějak objevili, co plánoval. Byla to chyba, strašná chyba, nechat si tajemství, že má tu pásku, tak dlouho pro sebe. Měl sdělit veřejnosti o několik měsíců dříve, co se doopravdy stalo ve vesmíru. Měl to udělat hned ten den - na ústředí NASA v Americe - když viděl nepopíratelný důkaz .... že lidé dosáhli nemožné. Ale, na druhou stranu, kdo by mu uvěřil? Ta fakta byla tak fantastická, že navzdory jeho mezinárodní reputaci radioastronoma, by byli skeptičtí. Zvláště kdyby ten případ NASA popřel - a Harry Carmell jej varoval, že by to NASA popřel co nejdůrazněji. Carmell mu pomohl. Byl z toho nervózní, že to měl udělat - bez vědomí nadřízených - ale pomohl mu. Přehrál Ballantinovu pásku z Jodrell Bank pomocí jednoho z dekódovacích obvodů, které NASA vlastnil. A potom oba viděli ohromující obrázky, které vypluly z dešifrované pásky. Carmella okamžitě zachvátil panický strach. "Nežvaň o tom vůbec nikomu," řekl. "Ti bastardi by nás zabili, kdyby se dozvěděli, co jsme viděli. Nech si poradit, příteli, a znič tu zatracenou pásku..." Ta slova máme zaznamenaná přesně tak, jak byla vyslovena, protože na Ballantina udělala velký dojem. Dost velký dojem na to, aby si je zaznamenal do svého diáře z roku 1976. Ballantine nemluvil o tom, co viděl u NASA. Snažil se zapomenout. Ale, samozřejmě, zapomenout nemohl. Ve středu 26. ledna 1977 dostal Ballantine neočekávaný telefonát od Carmella z Ameriky. Většina Ballantinových telefonních hovorů obsahovala velké množství technických informací, proto si je nahrával pro pozdější reference. Nahrál i tento hovor a nyní, s laskavým svolením Lady Ballantine, vám jej můžeme předložit: CARMELL: Udělal jsi, co jsem ti řekl? ... Zničil jsi tu pásku?


kap03

BALLANTINE: Nikomu jsem o ní neřekl ... ale mám ji ještě schovanou CARMELL: Díky Bohu! Tak můžeme nechat celou tu ohavnou věc prasknout ... BALLANTINE: Promiň ... o čem to mluvíš? CARMELL: "Hromadné zásilky" ... o tom mluvím ... říkám ti, příteli, je neuvěřitelné, co tito lidé dělají... BALLANTINE: "Hromadné zásilky"? ... Nevím, co to znamená... CARMELL: Páchnoucí krutosti ... to to znamená ... Ale víc ti neřeknu, ne do telefonu ... Řeknu ti to, až se uvidíme... BALLANTINE: Jedeš do Anglie? CARMELL: Prvním zatraceným letadlem, kterým budu moct ... Opustil jsem NASA a půjčil jsem si hrací skříň... BALLANTINE: Asi jsem ti dobře nerozuměl ... CARMELL: Hrací skříň ... však víš ... dekodér, jaký jsme používali loni ... Jeden jsem štípnul a vezmu ho s sebou do Anglie ... BALLANTINE: Ale co se stalo? ... A co jsou to "hromadné zásilky"? CARMELL: Počkej, až se uvidíme, kamaráde, to budeš koukat. Ježíši, věděl jsem, že ti bastardi jsou zlí, ale nikdy jsem si nepředstavoval ... podívej, zavolám ti, až přijedu do Londýna, OK? BALLANTINE: Počítáš, že se sem dostaneš zítra? CARMELL: To ti přesně neřeknu ... oni vědí, že mám tu věc a hledají mě ... takže sebou musím hodit. Mohl bych to vzít přes Kanadu a potom dál ... dej mi čas do ... řekněme do neděle ... Měl bych to ale stihnout dřív... BALLANTINE: Víš, těžko tomu mohu uvěřit ... hrozí ti opravdu nějaké nebezpečí? CARMELL: Ne nějaké nebezpečí, kamaráde, ... největší nebezpečí, jaké je vůbec možné ... ale nemohl jsem přihlížet a nechat je dělat to, co dělají - nyní, podívej, musím jít ... takže příští neděli., O.K.? BALLANTINE: To bude 6. února...


kap03

CARMELL: Jo ... ale když budeme mít štěstí, tak tam budu dřív ... když o mě neuslyšíš do 6. února řekněme do čtyř odpoledne - budeš vědět, že to je nalevačku... BALLANTINE: A co to znamená? CARMELL: To budu mrtvý, kamaráde, to to znamená. BALLANTINE: Dobrý Bože ... ale kdyby se to stalo ... co mám udělat? CARMELL: Jestliže máš v sobě alespoň trochu slušnosti nebo lidské důstojnosti ... tak budeš pokračovat a předložíš tu celou smradlavou věc ... v Ženevě je chlápek, který ti pomůže ... jeho jméno je... To bylo jádro rozhovoru. Neotiskujeme jméno, které Carmell nakonec vyslovil, protože to je člověk, kterému v této knize říkáme Trojan. Vzhledem k tomu, jak nám Trojan pomohl při našem pátrání, by byl jeho život vystaven akutnímu nebezpečí, kdybychom ho nějakým způsobem v této knize identifikovali. Vraťme se ale nyní k Ballantinovi do jeho studovny 6.února. Bylo už téměř 4:45 odpoledne. A Carmell stále ještě nevolal. Možná, uvažoval, Carmella chytili. Možná ho chytili a zabili. Bylo to celé fantasticky nemožné, ale po tom, co viděl u NASA, se Ballantinovi už nic nezdálo nemožné. Zřejmě by měl kontaktovat toho muže ve Švýcarsku. Slíbil přece Carmellovi, že to v případě nutnosti udělá. Dobrá, více nebo méně mu to slíbil. Jenomže to nebylo tak snadné, jak se na první pohled zdálo. Carmell mu nedal adresu ani telefonní číslo. Jenom příjmení. A Ženeva je dost velké město. V půl šesté byl přesvědčen, že Carmell je mrtev. Byl také přesvědčen, že i jemu hrozí vážné nebezpečí. V duchu se mu neustále vybavovala Carmellova slova: "Věděl jsem, že ti bastardi jsou zlí, ale nikdy jsem si nepředstavoval..." Ballantinova představivost nyní pracovala na plné obrátky. Pravděpodobně už věděli o jeho práci a o tom, co s ní zamýšlel udělat... Vyndal pásku ze zásuvky věda, že by ji měl uložit na nějaké bezpečnější místo. V tu chvíli si uvědomil, že měl přítele, který by mu mohl poradit - John Hendry, londýnský vedoucí redaktor jedné mezinárodní agentury. Hendry měl štáb v Ženevě - a téměř jistě by byl schopen toho muže, kterého Carmell jmenoval, vystopovat. Hendry by byl také určitě schopen poradit mu nejlepší způsob, jak rozšířit tu zprávu - bylo třeba způsobit pokud možno co největší počáteční úder. Vytáhne celou tu podivnou záležitost přímo před zraky veřejnosti. Také by měl iniciovat důkladné vyšetřování zmizení Harryho Carmella. Znovu se podíval na hodinky. Časný nedělní večer. Měl šanci, že John Hendry bude ještě ve své kanceláři. Pracovali dost hodin na Fleet Street. Za pokus to stálo.


kap03

Měl štěstí. Chytil Hendryho právě ve chvíli, kdy se chystal odejít. Nyní opět, s dovolením lady Ballantinové, uvedeme záznam tohoto telefonického hovoru: BALLANTINE: John?...Tady je William Ballantine... HENDRY: Ano ... To je ale milé překvapení! Jak jdou věci u Jodrell? BALLANTINE: Mám problém, Johne ... opravdu vážný problém ... a potřebuji tvoji pomoc... HENDRY: Víš dobře, že pro tebe udělám vše, co bude v mých silách ... jaký máš problém? BALLANTINE: Můžeme se setkat dnes večer? HENDRY: V Londýně. BALLANTINE: Volám z domova ... ale autem tam budu za chvíli ... HENDRY: Dobře ... právě jsem se oblékal ... a chystal se odejít ... BALLANTINE: Je to důležité, Johne ... a já ti slibuji, že to bude ta největší bomba, jakou jsi tento rok viděl ... HENDRY: To tedy nemůžu říct ne. Přijdeš ke mě do kanceláře? BALLANTINE: Budu tam pokud možno co nejdřív. Oh a Johne - také hodím na poštu balíček pro tebe ale vysvětlím ti to až se uvidíme... HENDRY: Nerozumím ... proč ho nevezmeš s sebou? BALLANTINE: Protože cítím ... nějakou předtuchu, když chceš ... události se daly do pohybu až příliš rychle ... a nechci ho mít prostě u sebe ... HENDRY: A má to nějakou logiku? Williame, co to všechno znamená? BALLANTINE: Takže na mě počkej ... potom všechno pochopíš. Průběh dalších událostí, které bezprostředně následovaly po tomto rozhovoru, popsala lady Ballantinová. Setkali jsme se 27. července 1977. Zde je její výpověď: Vešla jsem do studovny právě ve chvíli, kdy můj manžel pokládal sluchátko, a nemohla jsem si hned


kap03

nevšimnout, že byl ve stavu velkého rozrušení. Tento muž s až extrémním sebeovládáním. Nikdy jsem neviděla, že by ho něco vyvedlo z míry. Poslední dobou, asi tak týden, se choval poněkud podivně. Bylo to od té doby, co měl ten telefonický rozhovor s nějakým mužem z Ameriky. Nemluvil o tom se mnou což bylo neobvyklé - ale zdálo se, že ho něco vyvedlo z rovnováhy. Avšak nikdy jsem jej takto neviděla, jak vypadal, když jsem vešla do jeho studovny. Měla jsem pocit - a nemyslete si, že to nyní dramatizuji s pozdní lítostí - že byl vyděšen. Zeptala jsem se, zda ho něco netrápí, protože ho zřejmě něco trápilo, ale on zavrtěl hlavou a neřekl nic. Řekl mi, že jede právě do Londýna na nějakou schůzku. Lady Ballantine se během této části své výpovědi náhle rozplakala a my jsme počkali, až se uklidní. Omluvila se za své slzy a řekla, že chce pokračovat, protože nám chce pomoci. Zdůraznila, že naše vyšetřování by její manžel určitě podporoval. Potom pokračovala: Vytáhl balíček se zásuvky svého psacího stolu a zalepil ho do velké obálky, na niž napsal adresu pana Hendryho v Londýně. Nalepil na ni známku a požádal mě, abych to hned odnesla do poštovní schránky. Řekl, že to velmi spěchá. Když jsem poznamenala, že dnes se schránka stejně už vybírat nebude, přesto trval na svém. Řekl, že se z Londýna vrátí pravděpodobně v časných ranních hodinách v pondělí, ale jak víte, už jsem ho nikdy neviděla. Proč si Ballantine počínal tak podivně s touto páskou? Bylo by přece logičtější, kdyby ji vzal s sebou do Londýna. Že poslal manželku na poštu - přece by to Hendry dostal dříve, kdyby mu to Ballantine přivezl osobně - dávalo malý smysl. Přiznáváme, že na to neznáme odpověď. Ledaže by byla ukryta v přepisu jeho rozhovoru s Hendrym ... "Protože cítím ... nějakou předtuchu, když chceš..." řekl Ballantine a to může být klíčem. Nyní víme, že ta páska by nikdy k Hendrymu nedorazila, kdyby ji vzal s sebou autem. Ballantinova smrt, jak se můžete přesvědčit, zaplnila titulní strany všech novin. Senzační titulek jednoho plátku zněl: ZRÁDNÝ SMYK ZABIL PŘEDNÍHO VĚDCE - a zdá se, že říká vše. Avšak spokojit se s tímto vysvětlením, že zahynul následkem dopravní nehody na cestě do Londýna, nebylo pro nás možné. Ballantine byl zdatným a zkušeným řidičem, který touto trasou jezdil poměrně často. Věděl o té nepříjemné zatáčce a o tom strašném srázu za ochranným ohrazením. A dokonce ve stavu rozrušení by ji projel se zvýšenou opatrností. Zrádný smyk. Ano, zdálo se, že to říká vše. Tisku a televizi byla zpřístupněna jen jediná fotografie. Fotograf George Green jich pořídil celou řadu, ale jen jedna byla vydána. Ukazovala část vraku auta a plachtu zakrývající tělo na nosítkách. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap03.htm (5 z 8) [12.7.2008 18:07:18]

kap03

Ptali jsme se Greena, co bylo na ostatních snímcích. A proč byly zkonfiskovány? "Řekli mi, abych držel hubu," řekl. "Ale povím vám jedno: měli byste se zeptat profesora Radwella, proč lhal při soudním vyšetřování. Víc vám neřeknu ... za to nejsem placený. To je člověk, se kterým byste si měli promluvit". Profesor Hubert Radwell byl patolog, který poskytoval důkazy pro soudní vyšetřování Ballantinovy smrti. Nahlásil, že tělo bylo "značně spálené". To samo o sobě bylo, bylo dost podivné, protože tam žádný oheň nebyl - a Radwell nebyl tlačen k nějakému vysvětlení. My jsme zpětně zkontrolovali přepis porady Politického výboru, který se konal pouhé tři dny před Ballantinovu smrtí. A studovali jsme slova použitá na adresu Ballantina a Harryho Carmella: R SEDM: Jak říkáte, zde není místo pro otázky ... pro oba připravíme účelná opatření. A OSM: Všichni souhlasí? ... dobře ... navrhuji dva horké džoby ... ohledači mrtvol jim vždy tiše zahrají... "Horké džoby", "značné spálení" a "ohledači mrtvol jim vždy tiše zahrají". A nyní tento podivný výrok fotografa George Greena. Celé to dohromady dávalo určitou souvislost. Profesor Radwell nejdříve odmítal věc jakkoli komentovat. "Ballantinova záležitost je už minulostí," řekl. "Nikdo nic nezíská, když se v tom celém budeme přehrabovat." Nabyli jsme dojmu, že byl pod nějakým tlakem, že dostal instrukce, aby byl zticha. A že byl z těchto instrukcí jaksi nesvůj. Tento dojem se ukázal být správným. Naléhali jsme na něho, aby specifikoval rozsah popálení. A náhle, k našemu překvapení, se zdálo, že se chce vypovídat, že chce ulehčit svému svědomí. "Bylo to záhadné," řekl. "Řekli mi, že by to způsobilo zbytečný rozruch ... že není důvod, aby lidé věděli ... ale nyní si nejsem jistý ... pravda pro mě byla vždy posvátná." Delší pauza. Potom zřejmě učinil velké rozhodnutí - mluvil rychle a dlouho. Jeho výpověď, ke které se vrátíme později, poskytla úžasný průnik do toho, kdo skutečně zabil sira Williama Ballantina. A do toho, co Politický Výbor označoval jako "horký džob". Harry Carmell slyšel poprvé zprávu o Ballantinově smrti z rozhlasových zpráv. Zaslechl to už 7. února ráno, ale téměř to nezaznamenal. Tou dobou toho registroval velmi málo. Zažíval neustále napětí, když se vyhýbal Americe. Věděl, že má být terčem popravy, a vrátil se zpět ke zvyku, který již navždy odložil. Byl zpátky na drogách. Tvrdých http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap03.htm (6 z 8) [12.7.2008 18:07:18]

kap03

drogách. Byl to pětatřicátník, ale normálně vypadal minimálně o deset let mladší. Ale toho rána, v hotelovém pokoji londýnského Earls Courtu, vypadal spíš jako šedesátiletý nemocný muž. Ležel oblečený na zválené posteli a jeho vybledlé modré oči nevidomě hleděly na trhlinu ve stopě. Jeho tvář měla nepřirozeně bledou barvu. A cítil, že se mu chce opět zvracet. Jeho dívka Wendy byla venku sehnat ranní noviny. Zapálil si cigaretu a pokoušel se vrátit opět k normálu. Ale hlava se zdála být stále plná mlhy. Ballantine. Mohl by téměř přísahat, že tem chlap v rádiu zmiňoval Ballantinovo jméno. Nebo možná bylo velmi podobné. To ho přimělo, aby začal vzpomínat, co měl vlastně udělat. Měl se setkat s Ballantinem. Měl mu dát hrací skříň. Zkontroloval datum na svých hodinkách a propadl tichému zoufalství. Sedmého února! Ježíši! To znamená, že v tom lítal tři dny - od té doby, co mluvil po telefonu s Ballantinem. Zachvátila ho panika. Řekl Ballantinovi, řekl mu zcela určitě, že zavolá nejpozději do 6. února. A kdyby nezavolal do té doby, Ballantine by mohl předpokládat, že je mrtvý. Vyškrábal se z postele a začal se přehrabovat ve své náprsní tašce. Kde, k sakru, je to zatracené číslo? Našel je na kousku papíru právě ve chvíli, kdy se vrátila Wendy. Posadil se na postel a začal vytáčet číslo. Wendy mu podávala noviny. Jediný pohled na titulní stranu jej přiměl okamžitě položit sluchátko, jako kdyby bylo doběla rozpálené. Toho chlapa v rádiu ... slyšel správně. Ballantine byl zavražděn. Strach mu okamžitě zatemnil mozek. "Sbal si věci." Okamžitě byl na nohách a tón jeho hlasu byl rozhodný. "Vyrážíme - hned." Wendy na něho udiveně pohlédla. "Co se děje?" "Chci zůstat naživu - to se děje." Carmell si již sbalil své prádlo do koženého příručního zavazadla. "Pojďme - honem." O deset minut později vyrovnali účet a byli venku z hotelu. A jak pospíchali pryč, vysvětlil jí podrobně, proč jsou v Anglii. Nyní bychom se měli zmínit, že jsme neuvedli Wendyino příjmení na její žádost. Měla strach z odplaty Politického Výboru a, ačkoli se nám zdál její strach neopodstatněný, jejímu přání jsme vyhověli. Poskytla nám rozhovor při třech příležitostech a , jak vysvětlila, myslela si, že jejich tajný útěk přes http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap03.htm (7 z 8) [12.7.2008 18:07:18]

kap03

Kanadu nějak souvisel s Carmellovým odchodem od NASA. Na nic se ho neptala. A vůbec ji ani nanapadlo, že jeho život byl v nebezpečí. Až do toho rána, kdy ji popoháněl po chodnících před hotelem Earls Court. Řekl jí toho hromadu. "Nyní začnou slídit po hotelích," řekl. "Takže od nynějška budeme žít drsně. Najdeme si někde opuštěný dům a budeme žít drsně." A později v opuštěném domě, kde spali příští dvě noci jí řekl, že uskuteční svůj plán. Odhalí je a jejich krutosti. A nenechá se zastavit Ballantinovou smrtí. "Možná bych měl jít přímo do některých novin," řekl. "To je teď asi jediné řešení." "Ale co když ti neuvěří?" "Samozřejmě, že mi uvěří." Je to pravda a já je zatraceně dobře přiměju, aby mi uvěřili!" "Tu noc jsem se dívala na program v televizi ," řekla Wendy. "Když jsi ... však víš ... spal. Dívala jsem se na program, který se jmenoval Zprávy z vědy (Science Report) ..." "Ano?" "Tak mě napadá, že program, jako tento, má vědecké poradce, dubové hlavy, které by mohly pochopit, o čem mluvíš..." Carmell byl náhle plný nadšení. "To si piš, že by mohli ... lépe než kterýkoli reportér od novin ... Hej, myslím, že jsi se opravdu strefila. Zprávy z vědy ... na jaké to bylo stanici?" "Mám dojem, že ten pořad běží každý týden ... ale nemohu si vzpomenout, na které to bylo stanici," řekla Wendy. "Vím jenom, že jsem mačkala knoflík někde uprostřed, takže to nemohla být BBC..." "Já to najdu," přerušil ji Carmell. "A dám jim tu nejsenzačnější zprávu z vědy, jakou tam kdy měli..."


kap04

4. KAPITOLA Zprávy z vědy měly za sebou třináct velmi úspěšných dílů - týdenních pokračování na ITV v roce 1975. Hodnocení byla překvapivě dobrá na tak vážný projekt a Sceptre Television měla menší obtíže přesvědčit síť, aby potvrdila 26 týdenních pokračování v roce 1976. Pro Chrise Clementse a jeho ego to bylo ohromné, protože "Zprávy z vědy" byly jeho dítětem. Byl jeho producentem a zároveň tento pořad řídil. A ne neoprávněně tvrdil, že dal vzniknout jeho nejjasnějším ideálům. Takže rozhodnutí sítě bylo pro něho velkou poklonou. Byla to zároveň obrovská výzva. Udržet tak vysoký standard po dvacet šest týdnů - to skutečně vyžadovalo téměř nadlidský výkon. Byl to šlachovitý malý muž, který vypadal jako by byl kdysi žokejem. Měl tmavé řídké vlasy, které vždy potřebovaly učesat. Vždy mluvil rychle v naléhavém stakatu vět, jako by měl jeho jazyk neustále naspěch. A vyzařoval tolik nadšení, jako nikdo jiný. Točili do zásoby alespoň tucet programů. Takový byl plán. Nyní měli rozpracováno 14 pokračování najednou. V polovině prosince už jich měli sedm - v plechovkách - takže byli proti plánu pohodlně v předstihu - a produkční tým se rozhodoval, který z nich pustit do sítě. Ten den stálo u Clementsovy kanceláře osm lidí. Stáli napříč chodby před Studiem B. Často protestoval, že jeho kancelář je příliš malá na to, aby se v ní mohly konat schůzky a porady. Ale také proto, že neměl rád kuchyňské pachy, které se sem linuly z kuchyně. Jeho protesty však nebyly nikdy vyslyšeny. Toliko přinesly strohou poznámku od Leonarda Harmana asistenta řízení programů - podotýkající, že prostor je za odměnu, že Zprávy z vědy nikoho neopravňují k tomu, aby měl vlastní produkční kancelář. Harman měl, samozřejmě, mnohem větší kancelář, s řádnou klimatizací. Takže jich tam bylo osm, v kanceláři, která byla skutečně příliš malá. Clementsova asistentka produkce, Jean Bakerová, seděla u stolu. Během těchto schůzek obvykle u stolu seděla ona, protože dělala většinu poznámek - brala a odkazovala na soubory informací, uložených v pořadačích. A také proto, že Clements rád přemýšlel za chůze. Chodil tam a zase zpátky, jeho ruce a paže kroužily, jako by kolem sebe rozhazoval myšlenky a nápady. Mezi ostatními byl i bývalý zpravodaj ITN Simon Butler, programový "kotvař", a reportéři Katherine Whiteova a Colin Benson. Naproti nim byli vědečtí poradci, profesor David Cowie a Dr. Patrick Snow, a v rohu nejblíž ke dveřím byl výzkumník Terry Dickson. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap04.htm (1 z 10) [12.7.2008 18:07:53]

kap04

"Energie vln," navrhoval Benson. "Energie vln ... A budeš ubičován k smrti, lásko," řekl Clements. "Cožpak ses nedíval na BBC 2? Spoléhat se na to, že je to dobré téma se mi zdá být málo..." A smetl toto téma se stolu. Clements, navzdory svému zvyku oslovovat každého "lásko", byl tuhý. Když řekl ne, myslel tím ne. "Newsweek přinesl poutavý článek o robotech - služebnících," řekl Cowie. "Zdá se, že se nyní začínají stavět roboty na leštění podlah a dokonce na stlaní postelí..." "To se mi líbí!" řekl Clements vesele. "Mechanické služky! Ano, jednou tak můžeme zažít spoustu legrace. Jean, lásko ... poznamenej to jako možnost ... ještě se k tomu vrátíme." "Myslím, že je čas podívat se trochu blíže na Únik Mozků," řekl Butler. Clements se zastavil, podíval se na něho nerozhodně. "Já nevím, Simone ... zdá se mi to jako téma trochu těžké." Přemýšlel a přitom si pravou rukou mnul bradu. "Je to skutečně práce pro nás?" "Jestliže není, tak myslím, že by měla být," řekl Butler. "Jsme vědecký program a když vezmeme v úvahu, kolik je vědců, kteří odcházejí ... a co to znamená pro naši zemi ..." uznal Clements. "Možná, kdybychom to oblékli do několika dobrých lidských příběhů ... " Podíval se na Dicksona. "Co ty na to, Terry? Spoléháš na to, že z toho dokážeme vytěžit pár živých historek?" Poslední dobou Dicksonovo pracovní zatížení dost rychle narostlo. "To zabere čas," řekl opatrně. "Ovšem, že zabere, lásko. Najít správné lidi ... To si dovedu představit. Ale nemá to nejvyšší prioritu. Řekněme, že budeme uvažovat o pěti programech ... pro tuto chvíli ... potom se můžeš plahočit s tím pátým, když nebude tolik spěchu s prvními čtyřmi..." Byla to jednoduše náhoda. Nikdo z lidí na poradě neměl nejmenší zdání, že se pouštějí do nejúžasnějšího televizního dokumentu, který byl vůbec kdy vyprodukován - ten, který nechal explodovat tajemství Alternativy 3. Dickson věděl, že jedinou uspokojivou cestou, jak se pustit do takového problému, jsou tucty telefonních hovorů. Nedalo se spoléhat na místní lanaře, protože oni nikdy skutečně nepřišli se svým zbožím. Nebyli vhodní pro tento druh práce. Musel volat hlavním lovícím firmám a důležitým profesionálním organizacím. Říkali mu buď, že se lidé nechtějí objevit v televizním programu, nebo zjistil, že to byli zatracení hlupáci, které nemohl do programu pustit. Ale kdyby pracoval dostatečně tvrdě - a měl kousek štěstí - mohl by shromáždit dobrou http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap04.htm (2 z 10) [12.7.2008 18:07:53]

kap04

a rozmanitou sbírku lidí, které potřeboval a kteří by byli ochotni a schopni hovořit. Hned na začátku měl štěstí. Jeden z jeho prvních telefonních hovorů - vypálený čistě naslepo - byl namířen do komplexu výzkumných laboratoří. Ochotný muž v Oddělení veřejných vztahů mu řekl, že jeden z jejich expertů na solární energii má brzy odejít do Ameriky. Byla to žena. Její jméno bylo Anna Clarková a bylo jí 29 let. Muž z Veřejných vztahů podotkl, že pochopitelně nemůže říci, zda Dr. Clarková bude souhlasit s tím, že bude součástí televizního programu. Kdyby však souhlasila, vedení by nemělo námitky. Také Dicksonovi řekl, že Dr. Clarková je "skutečný suchar", ale rychle dodal, že to byla zákulisní informace a že si nepřeje být citován. Anna Clarková řekla Dicksonovi, že by ji potěšilo, kdyby se objevila ve Zprávách z vědy. Vlastně byla ráda, že nějaká televizní společnost plánuje ukázat nechutné podmínky, za jakých musí pracovat britští vědci. Byla zcela určitě velmi schopným řečníkem. Clements obvykle chtěl vidět fotografie a stručný životopis lidí dříve, než se rozhodl zařadit je do svého programu. Stanovil toto pravidlo před lety, když naslepo objednal expertku na krášlící prostředky a přitom zjistil, že vypadala jako nejhorší z Macbethiných čarodějnic. Samozřejmě ji natočili a záznam vyhodili, když opustila studio. A Harmana brali všichni čerti, že se plýtvá drahým studiovými časem. Nyní si Clements již dával pozor. Měl toto pravidlo. Takže Dickson zaranžoval, aby novinová agentura v Norwichu zavolala Anně Clarkové. Agentura se vrátila s šeptandou, že nešla do Ameriky jenom kvůli pracovním podmínkám. Podmínky byly špatné, velmi špatné, ale ona měla také jistý druh romantického vztahu... Dickson se rozhodl zapomenout na šeptandu. To záležitost jenom komplikovalo. Clements odsouhlasil fotografie. A Colin Benson, mladý barevný reportér, vyrazil s filmovou jednotkou do Norwichu. Později vzniklo podezření, že úkol byl sabotován někým ze Sceptre. Toto podezření nemohlo být nikdy prokázáno. Takže jsme toliko zaznamenali, že se s filmem něco stalo poté, co se vrátil z vyvolání a že pouze jeho malý zlomek mohl být použit ve vysílaném programu. Do té doby se však zdálo, že vše proběhne hladce se zavedenou rutinou. Benson říkal: "Dr. Clarková nebyla jenom neobyčejně výmluvná a dychtivá spolupracovat, ale udělala i velký kus užitečné domácí práce pro emigraci. Podotkla, že - nemluvě o frustracích z práce v laboratoři - existuje mnoho způsobů, kterými je v Británii dušena iniciativa a talent. "Pamatuji se, že mluvila o muži jménem Marcus Samuel, který založil v roce 1830 firmu Shell - malou soukromou společnost, která se zabývala prodejem lakovaných mušlí. Muži jeho formátu, řekla, jsou v Británii odrazováni od osobní iniciativy a to byl další důvod, proč byla ráda, že odchází do Ameriky."


kap04

"Ona byla vlastně dost dobrá televizní nátura. A já jsem byl rád, že jsme s ní ten rozhovor natočili." Jeho radost náhle zvadla, když se do studia vrátil vyvolaný film. Většina ze záznamu - zvuk i obraz byla úplně prázdná. Předtím se to ještě nikdy nestalo a nebylo logické vysvětlení pro to, co se nyní stalo. Bylo tam více než 45 minut rozhovoru. Po editaci by to vydalo na 12 minut čistého vysílacího času. Všechno, co se podařilo zachránit, byl patnáctisekundový segment. Clements přirozeně řádil. Poslat jednotku do Norwichu bylo zatraceně drahé - a věděl, jak Harman bude skučet, že překročili rozpočet. Neustále se vyptával Bensona. "Jsi si skutečně jistý, že byla tak dobrá? Že se opravdu vyplatí tam jít znovu?" "Bylo to po čertech dobré interview," trval na svém Benson. "Říkám, že bychom se měli vrátit." Zatelefonoval Anně Clarkové, vysvětlil ji situaci, a sjednal další schůzku. Jenže všechno nakonec dopadlo jinak. Zapsal si o tom následující poznámky: "Byla velmi sympatická a ochotně souhlasila s tím, že se s námi opět setká. Ale o dva dny později, když jsme dorazili do Norwichu, bylo všechno úplně jinak... Nebyla ve svém bytě, kde jsme se s ní měli setkat, ale po mnoha obtížích jsme ji našli na jiné adrese. Vypadala zneklidněně - nemyslím, že se mi to jen zdálo - a trochu vystrašeně. Zdálo se být zcela jasné, že nám chce z nějakého důvodu uklouznout. Určitě nechtěla mluvit, nechtěla nic vědět. Později jsme zjistili, že lidem, které důvěrně znala z laboratoře, dokonce řekla, že jsme ji obtěžovali, a aby nás nepouštěli dovnitř. To byla skutečně bláznivá situace. Podařilo se mi prohodit s ní několik slov mezi dveřmi příští ráno - ačkoli se snažila utéct, když nás viděla, jak tam stojíme - a já se jí zeptal, co se děje. Víte, co odpověděla? Vrhla na mě prosebný pohled a řekla - 'Lituji ... Já nemohu dokončit ten film ... odjíždím'. Potom utekla dovnitř a to bylo naposled, co jsme ji viděli." Benson, ačkoli si to v té chvíli neuvědomoval, se začal zaplétat do Alternativy 3... Benson a filmový tým se sklíčeně vraceli z Norwichu, když si Terry Dickson všiml odstavce o Robertu Pattersonovi v Guardianu. Dickson věděl, že tentokrát se nebude muset obávat, že bude muset shánět fotografie a životopis http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap04.htm (4 z 10) [12.7.2008 18:07:53]

kap04

Pattersona. Nehledě na to, že byl jedním z nejlepších matematiků, často se objevoval v televizi jako odborník na daňový systém. Byl to dokonalý a působivý herec. Zpočátku se Patterson zdál být netypicky odmítavý. Měl moc práce. Nebyl si jist, zda mu vybyde nějaký čas na interview. Ale nakonec jej Dickson přesvědčil. Dohodli se, že jednotka bude u Pattersonova domu příští úterý v 11:00 dopoledne. "Doufejme, že budeme mít trochu víc štěstí než v Norwichu," řekl Clements kysele. "Ještě jsem takovou katastrofu nezažil..." Vlastně to bylo ještě horší než v Norwichu. Benson nedostal žádnou odpověď, když přijel k jeho domu ve Skotsku. Záclony byly částečně zatažené a mezerami viděl, že pokoje byly neuklizené. Byly tam zbytky jídla, špinavé nádobí v kuchyni a na jídelním stole - knihy a části oblečení byly rozházené po podlaze. Před venkovními dveřmi stály lahve s mlékem (6 pint) a garáž byla prázdná. Celé místo vypadalo, jako by ho někdo opustil ve spěchu. Benson se šel zeptat k sousedům. Bylo mu řečeno, že Pattersonovi odjeli před třemi dny. Odjeli spěšně v sobotu a od té doby je nikdo neviděl. Benson šel na Univerzitu Svatého Ondřeje a zde mu vicekancléř řekl, že Patterson již odjel do Ameriky. Musel odjet zřejmě trochu dříve než původně zamýšlel. "Řekl mi, že Oni ho chtěli naléhavěji, než si myslel," řekl vicekancléř. "Je mi strašně líto, že jste sem jel zbytečně ... a musím vám říci, že to vůbec neodpovídalo jeho zvykům ... zrušit schůzku jako je tato. Mohu pouze předpokládat, že v tom spěchu na vás úplně zapomněl..." "Oni? Kdo jsou Oni?" Vicekancléř omluvně potřásl hlavou. "Obávám se, že v tom vám bohužel nepomohu. Patterson byl poněkud záhadný v tom, co vlastně dělal a kam měl jít. Někde v Americe ... to bylo všechno, co řekl." Nyní jsme zkontrolovali všechny univerzity v Americe. Žádná z nich neměla jakékoli vědomosti o místě, které by nabídli Robertu Pattersonovi. A nikdo nedokázal poradit, kde by mohl být. Také jsme zkontrolovali americkou společnost, u které Dr. Anna Clarková měla nastoupit - společnost, která "spěchala, aby ji měla co nejdříve". Potvrdili, že jí nabídli místo s více než dvojnásobným platem jejího platu v Norwichu. Také nám sdělili, že od ní obdrželi stručný dopis, ve kterém lituje, že z osobních důvodů nemůže odletět do Ameriky. Citujeme přesná slova, která jsme použili v programu: "Kdokoli mohl odsud Annu Clarkovou odvést ...


kap04

řekla přátelům, že poletí do New Yorku. A přesto na letišti nemají žádný záznam, že Anna Clarková odletěla z letiště v tento nebo kterýkoli jiný den. Jediným důkazem, že zde skutečně byla, bylo její opuštěné auto. Kromě toho - nic." Na tom samém parkovišti se našlo ještě jiné auto. Modrý Rover. Patřilo Robertu Pattersonovi. Trvalo však nějakou dobu, než televizní tým toto auto našel. Vlastně měsíc po Bensonově návratu. A program Alternativa 3 by nikdy nebyl natočen, nebýt podivné záležitosti Briana Pendleburyho. V dubnu 1976 byl projekt Odliv mozků téměř hotov. Dickson nalezl řadu dalších lidí, se kterými mohl natočit rozhovor a práce pokračovaly i na paralelních projektech - včetně revolučních metod snížení spotřeby benzínu a Mechanických Služek. Butler měl dodělat jenom ještě pár studiových úprav a Odliv mozků byl připraven pro vysílání. Byli pochopitelně zmateni podivným chováním Anny Clarkové a Roberta Pattersona - a museli vyslechnout několik kousavých poznámek Harmana o "bezstarostném plýtvání finančními prostředky". Dělali vědecký program. A uprchlíci těžko mohli být středem jejich zájmu. Mohlo by to tak zůstat - kdyby Chris Clements, jednou večer v místním hostinci nezaslechl podivuhodnou vzrušující historku jednoho z jeho sousedů. Tento soused měl příbuzné v Manchesteru, kteří se jmenovali Pendleburyovi. A zdálo se, že jejich syn odborník na elektroniku - úplně zmizel v Austrálii. A ještě podivnější bylo, že svým rodičům několik měsíců psal z adresy, kde ho nikdo neznal. "Brian byl vždycky sobecký blbeček, který myslel jen na sebe, ale tohle prostě nedává smysl," řekl soused. "Víte, on dokonce odtamtud poslal fotografie, ale nyní se zdá, že tam nikdy nebyl." To samozřejmě Clementsovi vrtalo hlavou. Celou noc se mu honily hlavou myšlenky a ráno se o tom zmínil Colinu Bensonovi. "Zdá se, že máme seznam mizejících vědátorů," řekl. "Nebo, na druhou stranu, se v jeho případě možná jedná o nemístný žert." "A co když ne?" zeptal se Benson náhle. "Dobrá, co jiného to tedy může být?" "Co když je zde nějaký vzorec? Co když Clarková a Patterson a nyní tenhle Pendlebury ... co když jsou navzájem nějak propojeni? Nech mě jet do Manchesteru podívat se na jeho rodiče..." "Podívej, lásko, prosím ... máme již týdenní zpoždění za plánem a nemůžeme si dovolit skákat z jednoho do druhého."


kap04

"Chrisi, mám takový pocit ... neptej se mě proč ... ale mám pocit, že jsme na pokraji něčeho velkého." Clements zavrtěl hlavou. "Musíme pokračovat v práci. Já vím, že tě pořád ještě mrzí, co se stalo v Norwichu a ve Skotsku ... ale nikdo ti nedával za vinu ten průšvih ... tak mi udělej laskavost a dej si pohov." "Harman mi to dával za vinu..." "Harman obviňuje každého. A stejně jsem to byl já, kdo dostal kopanec - ne ty." "Půjdu tam ve svém volném čase," řekl Benson. "A ty zatracené výdaje si taky uhradím sám." "Marníš čas, lásko," řekl Clements. "A nepředstavuj si, že jen tak snadno sháním peníze." "A nemohl bych to zapsat jako zábavné kontakty?" Clements se ušklíbl. "Nemyslím, že bych kdy potkal někoho tak tvrdohlavého, jako jsi ty. Tak dobře jdi do toho a trochu se pobav." Uvedli jsme zde tento rozhovor přesně tak, jak probíhal, s pomocí těchto dvou mužů, protože ukazuje, že k zastavení dalšího pátrání bylo skutečně blízko ... že se Sceptre Television téměř otočila k Alternativě 3 zády. Bensonovo rozhodnutí jet do Manchesteru bylo bodem obratu. Sceptre Television chtěla již opustit promyšleně vyvážený neokázalý program o Odlivu Mozků - a nahradit jej nějakým jiným, který by překvapil svět. Denis Pendlebury byl mlékař až do své penze v roce 1976. On a jeho žena Alice žijí v terasovém domě na ošuntělém předměstí Manchesteru. Jsou to, jak sami řekli, velmi obyčejní lidé. Nikdy neměli mnoho peněz a přinesli mnoho obětí, aby jejich syn Brian mohl vystudovat univerzitu. Paní Pendleburyová pracovala jako uklízečka - aby pomohla zaplatit vedlejší výdaje - dokud Brian nenastoupil u RAF. Benson byl v jejich předním pokoji, který měli vyhrazený pro hosty a zvláštní příležitosti, prohlížel si barevné fotografie, které, jak se zdálo, zobrazovaly jejich syna v Austrálii. Nahrál celý rozhovor se svolením manželů Pendleburyových, kteří rovněž souhlasili s jeho použitím v této knize. Pendleburyovi seděli na pohovce a dívali se na něho přes šálky s čajem a koláče. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap04.htm (7 z 10) [12.7.2008 18:07:53]

kap04

"Samozřejmě jsme byli zklamaní, když nám přestal psát, ale příliš nás to neznepokojovalo," řekl pan Pendlebury. Znovu si zapálil dýmku, dvakrát potáhl a vypustil kouř. "Náš Brian nebyl nikdy příliš na psaní." "Tak jak jste to zjistili?" zeptal se Benson. "Myslím to, že tam není..." "To byla paní Prescottová od naproti, z čísla devět," řekl Pendlebury. "Ona to zjistila. Její dcera Beryl tam emigrovala ... jak dlouho to může být ... před pěti lety?" "Šesti lety," řekla paní Pendleburyová. "V září to bude sedm let." "Dobře, to je jedno, pět nebo šest ... to nehraje roli. jak říkám ... její dcera tam žila a paní Prescottová ji jela navštívit, víte. Tak jsme jí řekli ... proč se nepodíváte na našeho Briana? Mysleli jsme si, že by to bylo pro něho pěkné překvapení. Víte ... někoho z domova. Znala ho odmalička, když byl velký jako tento stůl..." "Pověz pánovi, co řekla..." "To taky dělám, ženo ... já mu to povím." V tónu pana Pendleburyho byla stopa podráždění. Jeho dýmka opět zhasla a následovala pauza, když si zapaloval další sirkou. "Takže šla na tu adresu - kterou měla na jednom z jeho dopisů - avšak muž, který tam bydlel říkal, že o něm nikdy neslyšel." "Kdo byl ten muž?" zeptal se Benson. "Mate mě, že jsme mu na tuto adresu psali," řekl Pendlebury. "A víme, že ty dopisy od nás dostával, protože jsme na ně dostávali odpovědi." "Ten muž," trval na svém Benson. "Co o něm paní Prescottová říkala?" "Byl to Američan, myslím, že to říkala," řekl Pendlebury. "Nemyslím, že by o něm řekla ještě něco dalšího." "Možná to byl nový nájemník? Možná se váš syn odstěhoval?" "Ne, myslím, že ne. Bydlel tam řadu let, soudě podle toho, co říkala paní Prescottová." "Správně, tak to bylo, že? Řekli přesně to samé ... že o něm nikdy neslyšeli." Paní Pendleburyová šťouchla manžela loktem. "Ukaž pánovi ten dopis," řekla. "Ó ano, ukážu vám ten dopis," řekl Pendlebury. "Je ve vedlejším pokoji, matko - za hodinami na římse u http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap04.htm (8 z 10) [12.7.2008 18:07:53]

kap04

krbu." Naklonil se dopředu a ztišil hlas, když jeho žena opustila pokoj. "Bylo to pro ni něco hrozného," řekl. "Obavy a vědomí, že o něm nic neví." Nabídl Bensonovi další šálek čaje, který Benson odmítl a nalil si jeden pro sebe. "Napsali jsme té firmě, abychom zjistili, co se vlastně děje a ... zde je jejich odpověď. Podívejte se na to." Benson přijal od paní Pendleburyové dopis, který měl hlavičku jedné světoznámé elektronické společnosti ze Sydney. Byl podepsán personálním ředitelem a byl adresován panu Pendleburymu. Četl: Děkuji vám za Váš dopis, který mi byl předán výkonným ředitelem. Obávám se, že jste byli mylně informováni, protože jsem zkontroloval všechny naše záznamy o zaměstnancích za posledních pět let a zjistil jsem, že nikdy naše firma nezaměstnávala ani nenabízela zaměstnání nikomu se jménem B.D. Pendlebury. Mohu se pouze domnívat, že jste si nás spletli s nějakou jinou organizací a lituji, že vám nemohu více pomoci v této záležitosti. Benson četl ten dopis dvakrát a přemýšlivě vraštil čelo. "A jste si jisti, že jste si je nespletli s jinou firmou?" "Určitě," řekl Pendlebury. "Podej mi náprsní tašku, matko ..." Z náprsní tašky vytáhl proužek papíru, na kterém byl název a adresa té firmy ze Sydney. "Podívejte ... tady to je ... Brianovo vlastní písmo." Paní Prescottová z čísla devět, vdova s bystrou a čilou myslí, potvrdila všechno, co už slyšel, ale ještě něco přidala. Volila pečlivě slova, zřejmě nechtěla Pendleburyovy nijak ranit, ale Benson z její řeči vyrozuměl, že Briana nikdy moc ráda neměla. Bylo to znát spíš z jejího tónu, než z toho, co skutečně řekla. Benson si vzpomněl na to, co Clementsovi řekl jeho soused o Brianu Pendleburym: "Sobecký blbeček" ... rád by věděl, zda by byl Brian schopen sehrát nějaký krutý trik na své rodiče. Potom se té myšlenky vzdal. Bylo to příliš absurdní. Benson si půjčil dopis od té elektronické společnosti spolu s fotografiemi a paní Prescottová mu nabídla, že mu ukáže zkratku na zastávku autobusu. Když zahnuli za roh, náhle k němu promluvila s tichou naléhavostí: "Vidíte ... za to si můžou sami, úplně ho zkazili." Překvapeně na ni pohlédl. "Jak to myslíte?" "Díval se na ně svrchu, Brian. Trochu se za ně styděl, když se ptáte. Šel na univerzitu ... to mu stouplo do hlavy..." http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap04.htm (9 z 10) [12.7.2008 18:07:53]

kap04

"Určitě si nemyslíte, že zmizel účelově? " Sešpulila rty. "Nezáleží na tom, co si myslím," řekla. "Podívejte ... tam jede váš autobus ... budete muset běžet, abyste ho stihnul." Její nepřímo naznačený názor nevzal vážně - nyní ne, ale až o několik měsíců později. Zdálo se mu, jak se autobus sunul Manchesterem, že se pouze snažila vyždímat poslední unci dramatu ze situace. Ve vlaku strávil dlouhý čas prohlížením fotografií, zvláště těch, které byly pořízeny venku. Byl na nich jeden detail, který ho mátl, který se mu nezdál pravý. Ale zatím si nemohl být jist ... Zpátky ve studiích hledal pomoc u stálého fotografa, který byl přiřazen ke grafickému oddělení. Tento člověk udělal kopie fotografií, pořízených venku, a zvětšil je na velký formát. Bensona příliš nezajímala fotografie z nočního klubu, protože takovou lze pořídit téměř všude. V Londýně, v Manchesteru ... každopádně neobsahovala žádný detail, který by o tom místě cokoli prozradil. Čekal, dokud zvětšeniny nebudou hotové. Potom viděl zcela zřetelně, že měl pravdu. Na každém obrázku - včetně toho, na kterém Brian Pendlebury surfuje a toho, na kterém stojí před Harbor Bridge v Sydney - byli tři ptáci na obloze. Tito ptáci byli identičtí na každém obrázku a byli na stejném místě. Bylo tam ještě něco jiného, něco, čeho si předtím nevšiml: tvary oblaků byly identické na všech obrázcích. Vysvětlení bylo více než zřejmé: Australské snímky Briana Pendleburyho byly pořízeny proti promítanému pozadí. Byla to, bez debat, studiová práce. Shrábl je do kupy a běžel do Clementsovy kanceláře za Studiem B. "Narazili jsme tady na zatraceně dobrý příběh o Odlivu Mozků," řekl. "Zatím tomu nerozumím ... Chrisi ... ale na něco jsme narazili..."


kap05

5. KAPITOLA Vyšetřování, jak Simon Butler řekl v televizi, brzy odhalilo zarážející fakt: Pětadvacet dalších lidí, zejména vědců a akademiků, zmizelo za stejně záhadných okolností. Byli mezi dalšími čtyřmi sty výzkumníky, kteří byli součástí programu Odliv mozků, který natočila Sceptre Television. Někteří, jak Butler vysvětlil, zmizeli sami. Další, jako Patterson, odešli se svými rodinami. Všichni řekli svým sousedům nebo kolegům, že odcházejí pracovat do zahraničí. Avšak, jak jsme již naznačili, jenom část byla zveřejněna v televizi. Mnoho faktů v době vysílání ještě nebylo známo. A mnoho materiálu, který byl znám bylo zcenzurováno. Hlavním cenzorem byl Leonard Harman, asistent řízení programů, který se rovněž pokoušel klást překážky při přípravě této knihy. Dopis ze dne 9. srpna 1977 od Leonarda Harmana pánům Ambrosovi a Watkinsovi: Bylo mi dáno pochopit, že hodláte napsat knihu založenou na jednom z programů cyklu Zprávy z vědy, z produkce této společnosti, a že plánujete zveřejnit jisté důvěrné záznamy z tohoto programu, kterým jsem dal vzniknout, nebo které jsem obdržel. Měli byste vědět, že nehodlám takovou publikaci schválit a že bych to považoval za hrubý vpád do mého soukromí. Domnívám se, že kniha, kterou zřejmě připravujete, by měla příchuť nezodpovědnosti, protože - jak jste si nepochybně vědomi - naše společnost oficiálně popřela autenticitu velké části materiálu prezentovaného v programu. Doufám, že nebudete pokračovat v tomto projektu a v každém případě očekávám písemnou záruku, že se nebudete odkazovat na mě nebo na tyto záznamy. Dopis s datem 12. srpna 1977 od právního zástupce Edvina Greera Leonardu Harmanovi: Byl jsem instruován panem Davidem Amrosem a panem Leslie Watkinsem a odkazuji se na Váš dopis z devátého tohoto měsíce. Mí klienti jsou obeznámeni s prohlášením učiněným Vaší společností, které následovalo po vysílání programu Alternativa 3. Při svých vlastních šetřeních jsou pamětliví pozadí tohoto prohlášení. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap05.htm (1 z 13) [12.7.2008 18:08:18]

kap05

Podotýkají, že kopie záznamů, které jsou nyní v jejich vlastnictví, jim byly vědomě dodány osobami, od kterých je buď převzali osobně nebo jim byly zaslány, a proto se necítí povinni poskytnout záruku, jakou požadujete. První větší množství záznamů jsme obdrželi v souvislosti se zvláštním objevem, který učinil výzkumník Terry Dickson v polovině května 1976. V této době, navzdory Vašim námitkám si tým Zpráv z vědy zařídil vlastní velkou produkční kancelář. Program Odliv mozků byl stažen z vysílání se záměrem, že výzkum bude prezentován, jak to také nakonec dopadlo, jako speciální program. Sdělení ze dne 17. května 1976 od Terryho Dicksona Chrisi Clementsovi - kopie (pouze pro informaci) Fergusi Godwinovi, kontrolorovi programů: Nyní jsme zjistili, že příbuzní nejméně dalších dvou našich zmizelých lidí, Dr. Penelope Mortimerové a profesora Michaela Parsona, obdrželi dopisy, které - jak se zdá - přišly z Austrálie. V obou případech dopisy, které přestaly docházet po čtyřech až pěti měsících, nesly adresu použitou v případě Pendleburyho. Fotografie Dr. Mortimerové a profesora Parsona, údajně pořízené v Austrálii, ukazují pozadí, které bylo použito na Pendleburyových fotografiích. Ptáci a mraky jsou identické. Angažoval jsem v Sydney nezávislého novináře, jak jste požadoval, aby zkontroloval adresu, která se nacházela na oněch dopisech. Hlásil, že to je dvoupokojový přízemní byt v blízkosti nábřeží, který je nyní již téměř rok prázdný. Zřejmě byl obydlen Američanem středního věku, který se jmenoval Denton nebo Danton (nebyl schopen ověřit hláskování). Sousedé říkají, že Denton nebo Danton byl uzavřený a tajnůstkářský. Nikdo ho nenavštěvoval. Náš člověk říká, že tam kolují pověsti o jeho stycích s CIA. Chceš, abych sledoval jeho stopu a abych zajistil obrázky jeho bytu? Sdělení z 13. května 1976 od Leonarda Harmana panu Chrisi Clementsovi: Byla mi doručena kopie Dicksonova sdělení, které se týkalo vyšetřování v Austrálii, které proběhlo bez mého zmocnění a za absence kontrolora programů. Již jsem vydal určité instrukce, že mám být plně informován o všech aspektech tohoto projektu. Prosím opakujte tyto instrukce Dicksonovi a všem dalším členům týmu Zprávy z vědy a postarejte se, aby byly plně pochopeny. S překvapením jsem se dozvěděl, že navzdory mému dřívějšímu varování, jste zřejmě rozhodnuti plýtvat časem a penězi společnosti. Dovolte, abych vám připomenul, že program Zprávy z vědy je lidmi http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap05.htm (2 z 13) [12.7.2008 18:08:18]

kap05

považován za seriózní program a že jeho důvěryhodnost může být jenom poškozena tímto divokokachnovým kurzem, kterým jste se vydali. Čím více se dozvídám o této záležitosti, tím je mi zřejmější, že jako redaktor ztrácíte objektivitu. Mnoho lidí mizí zcela dobrovolně a po zralé úvaze z osobních důvodů, neboť chtějí přerušit všechny kontakty s minulostí a začínají úplně od začátku. Nebudu tolerovat toto těžení ze vzniklé situace, které slouží jako záminka pro hloupou senzacechtivost. Předpokládal jsem, že jste dost zkušený na to, abyste poznal, že jste se stal terčem nejapného žertu prostřednictvím pozadí na fotografiích. Nyní vyvozuji z Dicksonova sdělení (které - znovu opakuji mělo být zasláno také mě), že jste se zřejmě zapletl do "místních pověstí" - které obstaral nezávislý novinář, jehož služeb jsme dosud nevyužívali - o nějakém muži, jehož jméno dokonce ani neznáte, který má údajně "styky s CIA". Vzal jste v úvahu také to, že některé z vašich tak zvaných záhad mohly být způsobeny nekompetencí některých Vašich lidí? Neodmítla např. Anna Clarková poskytnout Bensonovi podruhé rozhovor proto, že během prvního interview pokládala jeho chování za urážlivé. Nespletl si Dickson datum schůzky pro interview s Robertem Pattersonem, aby pak poslal drahou filmovou jednotku do Skotska zbytečně? Těmto otázkám byste měl věnovat náležitou pozornost a ne nějakým nesmyslům na druhém konci světa. Nemám v úmyslu schválit jakékoli další útraty v Austrálii a znovu Vám doporučuji opět se chopit povinností, které vyplývají z Vaší funkce. Sdělení ze dne 19. května 1976 od Chrise Clementse Terrymu Dicksonovi: DŮVĚRNÉ. Přikládám kopii humorného sdělení, které jsem obdržel od Harmana. Vypovídá samo za sebe a byl bych rád, kdyby sis to nechal pro sebe. Příště neposílej kopie nikomu, dokud to nezkontroluji. Raději bychom měli v Austrálii zvolnit tempo. Počítáš s tím, že by Simon nebo Colin mohl udělat interview s rodiči Mortimerové a Parsonse? Prosím ignoruj tyto hloupé poznámky o Robertu Pattersonovi. Není nutné se kvůli tomu rozčilovat. A prosím Tě, nezmiňuj se o Anně Clarkové Colinovi. Je někdy trochu přecitlivělý, však víš, a mohlo by se ho to dotknout. Harman je Harman. O šest dní později, 25. května, podal Terry Dickson Clementsovi špatnou zprávu. "Nebudeme moci s Mortimerovými ani s Parsonsovými udělat interview," řekl. "Změnili své mínění a odmítají jakoukoli spolupráci na programu." http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap05.htm (3 z 13) [12.7.2008 18:08:18]

kap05

"Ale proč?" dožadoval se Clements. "Jistě ti řekli nějaký důvod." "Vůbec ne," řekl Dickson. "Řekli jenom, že v nejbližší době ne." "Myslíš, že byli někým ovlivněni?" Dickson pokrčil rameny. "Mám ten pocit, ale dokázat to ... to je jiná věc." "Ti jsou důležití, lásko...půjde za nimi někdo?" Šel Dickson. Ale pan a paní Mortimerovi byli neoblomní. Stejně tak pan i paní Parsonsovi. Žádný z nich, přestože všichni nejdříve souhlasili, již víc nechtěl mít nic společného se Zprávami z vědy. Pokoušeli jsme se s nimi spojit ještě v září 1977, ale bylo již pozdě. Příbuzní řekli, že se rozhodli žít v cizině. A nenechali jim novou adresu. Celá záležitost naaranžovaných fotografií a zfalšovaných dopisů byla záměrně vypuštěna z televizního programu. Clements připouští, že nyní lituje, že dovolil, aby byly vypuštěny, protože si teď uvědomuje, že byly podstatným rysem operace Alternativa 3. Ospravedlňuje se tím, že nerozpoznal, jaký význam ve skutečnosti měly a navíc musel čelit tlaku ze strany Harmana. Řekl nám: "V té době jsem si myslel, že Harman byl 'hnidopich'. Nezdály se mi natolik důležité, aby stály za to mít s ním nepříjemnosti. Ovšem kdybych tehdy věděl to, co vím nyní..." My jsme byli těmi fotografiemi a dopisy zmateni stejně. Měli jsme v úmyslu se o nich zmínit jednoduše proto, abyste znali všechny okolnosti. Ale poskytnout nějaké vysvětlení ... museli jsme uznat, že to nebylo v našich možnostech. Takto se nám to jevilo až do 3. ledna 1978, kdy jsme obdrželi obálku od Trojana. Její obsah nám poskytl neočekávaný průnik do čehosi, co nazývali Uklidňovací plán. Trojanův dopis obsahoval vysvětlující poznámku, že objevil dokument, - jednu z prvních směrnic pro buňky Alternativy 3, rozmístěné v různých částech světa - v jinak prázdných archivních souborech. Poslal nám xero-kopii tohoto dokumentu. Nesl datum 24. listopadu 1971 a byl vydán "Předsedou Politického Výboru". Byl adresován "Národním hlavním výkonným důstojníkům" a měl toto znění: Nedávná publicita, která následovala po vystěhování profesora Williama Braishfielda, byla nešťastná a potenciálně škodlivá. Aby se zabránilo jejímu opakování, bylo odsouhlaseno přijetí nové procedury ve všech případech, kde by rodiny nebo další lidé mohli vyprovokovat otázky. Procedura známá jako Uklidňování, byla vypracována, aby utišila obavy nebo podezření bezprostředně po vystěhování. Oddělení sedm vypracuje dopisy pro odeslání, odpovídajícím rukopisem, aby uklidnily ty, jejichž starosti nebo úzkost mohou způsobit bezpečnostní riziko. Je obvyklé, že lidé posílají domů fotografie, na http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap05.htm (4 z 13) [12.7.2008 18:08:18]

kap05

nichž jsou zobrazeni oni sami v novém prostředí. Z toho důvodu budou také přijata opatření pro odeslání vhodných fotografií. Tyto fotografie budou pořízeny bezprostředně před naloděním. Oddělení sedm pak odešle seznam krycích adres Národním hlavním výkonným důstojníkům. Důstojníci potom tyto adresy přidělí jednotlivým vystěhovalcům. V každé "cílové zemi" budou k dispozici nejméně čtyři adresy, což umožní důstojníkům "oddělit" ty vystěhovalce, kteří budou pocházet ze stejné oblasti. Avšak počet vystěhovalců, kteří budou umístěni na stejnou adresu, není nijak omezen. Mohou nastat případy, kdy bude nutné čas od času některou adresu změnit a Oddělení sedm pak oznámí tyto změny důstojníkům. Uklidňovací plán bude fungovat maximálně šest měsíců s ohledem na každého jednotlivce, pokud nebudou výjimečné okolnosti. Pro takový případ se bude pokračovat přiměřeně dlouhou dobu pro přerušení vazeb s bývalým prostředím. Zdůrazňujeme, že pro náročnost celé operace - bude Uklidňovací plán aktivován pouze ve vybraných případech. Jediným kritériem bude - což posoudí zodpovědný důstojník - míra rizika publicity. Většina vystěhovalců, zejména ti, kteří s sebou vezmou rodiny, nebude předmětem takových opatření. "Komponenty hromadných zásilek" zřejmě také nepřipadají v úvahu. Náhle to dávalo smysl. Bylo to nenormální a kruté. Ale přesto to dávalo smysl. Pendleburyovi zbožňovali svého syna. Proto dostávali tyto srdečné a upovídané dopisy - psané cizincem, se kterým se nikdy nesetkali. Anna Clarková neopustila nikoho, kdo by od ní mohl očekávat dopisy. Přátelé by mohli být možná uraženi, kdyby jí napsali, a nedostali by odpověď. Ale nebyli by znepokojeni natolik, aby se s tím obrátili na širokou veřejnost. A Robert Patterson ... ten vzal s sebou celou svou rodinu. Ale tito lidé, a další jim podobní, šli všichni zřejmě s radostí. Kam šli? A proč? Nyní je jasné, že Brian Pendlebury se vědomě zúčastnil spiknutí a oklamal své vlastní rodiče. Takové jednání se může zdát být za hranicí jakéhokoli logického vysvětlení. Ale musíme podotknout, abychom k Brianu Pendleburymu byli spravedliví, že jeho konání musí být posuzováno na pozadí noční můry Alternativy 3. Může se nám zdát, že toto pozadí, je omlouvá všechny. Tedy téměř. Čtvrtek 3. března 1977. Další podmořské jednání Politického Výboru Předseda: R OSM.


kap05

Přepis sekce dodané Trojanem začíná: A DVĚ: Jistě, Ballantine byl vyřízen dostatečně čistě ... nikdo nebude čenichat po Ballantinovi ... ale co Carmell? A OSM: Najdeme ho ... je stále ještě na svobodě někde v Londýně ... ale zatraceně rychle ho najdeme... R SEDM: Člověka, jako je on, nechat odejít z Ameriky, to bylo špatné, zbytečná chyba... A OSM: Pro Krista ... prosím tě ... nezačínej zase žvanit ... říkal jsem ti minulý měsíc, že naši lidé mají jiné podmínky než u vás ... Neříkal jsem ti to? R SEDM: Ano, ale je obzvláště vážné, když... A OSM: Poslouchej ... není třeba z toho dělat federální případ. On nemá tu pásku, a dokud jí nebude mít, není nutné propadat panice. R TŘI: Máme vůbec ponětí o tom, kde ta páska může být? A OSM: Ne ... to je, k čertu, jedna ze záhad ... obrátili jsme Ballantinovo místo naruby, ale po pásce nebylo ani stopy... R OSM: A neměl ji u sebe ve voze, když zemřel? A OSM: Ne ... určitě ne. Náš člověk tam byl bezprostředně potom... A DVĚ: Takže nevíme, kde je Carmell a nevíme ani, kde je páska ... jak víte, že ji ještě nemá? A OSM: Protože by na nic nečekal a ihned by to zveřejnil. R JEDNA: Viděl Carmella někdo? Nebo pouze předpokládáte, že je v Londýně? A OSM: Byl v hotelu Earls Court ... byl tam s dívkou ... naši lidé ho minuli asi o hodinu. R DVA: A nyní? A OSM: Máme informaci, že pravděpodobně žijí drsně a neustále se stěhují ... dvě noci tady, další noc tamhle ... ale je to jen otázka času... R OSM: Čas je důležitý ... zvláště když se ztratila ta páska ... možná bychom měli přesunout více operátorů do Londýna... http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap05.htm (6 z 13) [12.7.2008 18:08:18]

kap05

A DVĚ: Kolega má pravdu ... měli bychom zaplavit město ... s lidmi, jako je Carmell na svobodě ... A OSM: Dobře, Dobře ... však my ho vystopujeme... A TŘI: Jednoho svalovce ušetříme v Paříži a ... A OSM: Řekl jsem, že ho vystopujeme - Je to jasné? ... Tak detaily přenechte laskavě mě ... dostaneme Carmella i tu zatracenou pásku. R OSM: Těším se, že na našem příštím setkání uslyším o obou úspěších ... Nyní další věc: viděli jste všichni zprávu o Účelné proceduře s Petersonem? R DVA: Zcela uspokojivé ... A PĚT: Nejsem si zcela jist, zda si zasloužil horký džob... R ČTYŘI: Velmi málo lidí si zaslouží zemřít, ale v některých případech to je nutné ... a Peterson byl jedním z nich... A JEDNA: To je v pořádku ... a nezapomeň, že při horkém džobu lidé netrpí dlouho ... je to okamžik ... R OSM: Dr. Carl Gerstein ... ten starý muž ... na posledním setkání bylo odsouhlaseno, že by měl být pod dozorem ... jaké jsou o něm zprávy? A OSM: Žádné zprávy ... leží se zánětem průdušek a kromě jeho hospodyně - nevidí nikoho celé týdny. R OSM: Takže se situace nezměnila ... doporučuji pokračovat v pozorování starého muže ... všichni souhlasí? Dobrá ... Nyní jsme měli požadavek z Ženevy o více hromadných zásilek zvířat... A SEDM: Jo ... už jsem v tom podnikl nějaké kroky ... Vezmeme dobytek z Kansasu a Texasu a poníky z Dortmooru ... bručel trochu při transportu. Kradení dobytka je v plánu pro druhý týden v červenci. R OSM: Kolik zvířat bude v každé zásilce? Nikdy jsme se nedozvěděli odpověď na tuto poslední otázku. V tomto místě záznam končí. Nemáme konkrétní důkaz o tom, že by dobytek mizel ve významném množství ani z Kansasu ani z Texasu v průběhu druhého týdne v červenci 1977, ačkoli zde byly stížnosti na rostoucí krádeže v tuto dobu. Avšak víme - protože to bylo zveřejněno v Daily Mail 15. července - že krádež poníků z Dortmooru skončila pohromou. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap05.htm (7 z 13) [12.7.2008 18:08:18]

kap05

Tato část přepisu také ukazuje, jak se Dr. Carl Gerstein - osoba, která byla v únorovém přepisu zmiňována pouze jako "starý muž" - nevědomě nacházel blízko náhlé smrti. Kdyby byl příkaz Účelnosti schválen Politickým Výborem - buď na únorovém nebo březnovém zasedání roku 1977 - nemohl by Simon Butler nikdy udělat interview s Gersteinem v Cambridge. A Alternativa 3 by nikdy nebyla odhalena. Jak by Gerstein zemřel? Pravděpodobně stejným způsobem jako Ballantine a profesor Peterson, odborník na letectví. Politický Výbor nazývá tento druh popravy "horký džob". A jak zdůraznil anonymní A JEDNA, smrt "horký džob" je okamžitá. Máme to potvrzeno patologem profesorem Hubertem Radwellem, který poskytl důkazy při vyšetřování Ballantinovy smrti. Profesor Radwell, když jsme na něho naléhali, aby vysvětlil, co myslel "rozsáhlým spálením" Ballantinova těla, nakonec udělal toto prohlášení: Popsat poškození Ballantinova těla jako rozsáhlé spálení bylo technicky správné, ačkoli tato slova říkají pouze část pravdy. Jsou vlastně eufemismem. Byl jsem požádán, abych použil tento eufemismus, abych prý nepodněcoval zbytečný poplach veřejnosti. Byl jsem si samozřejmě vědom, že po předchozích případech samovolného vznícení nastala do určité míry davová hysterie a já jsem souhlasil s tím, že by nikomu neprospělo popisovat Ballantinovo tělo do všech detailů. Nyní svého rozhodnutí lituji a vítám příležitost uvést věci na pravou míru. Ballantinovo tělo nebylo toliko spálené. Bylo redukováno na něco, co bylo trochu víc než popel a sežehnuté kosti. Jeho lebka se scvrkla intenzivním žárem a jeho oblečení bylo těžce poškozené. Také na koženém potahu volantu byly malé známky spálení v místech, kde Ballantine zřejmě svíral volant, zatímco zbytek automobilu nevykazoval známky spálení. Podle policejního vyšetřování však automobil utrpěl mechanické poškození a Ballantinova páteř byla poškozena motorem poté, co se utrhl a byl setrvačností vržen dopředu. Toto je první příležitost, při které jsem se poprvé setkal se samovolným vznícením lidské bytosti, ale již předtím jsem studoval zaznamenané případy, které se vztahovaly k dvaceti třem podobným událostem. Tento účinek může být přirovnán k pečení kuřete v mikrovlnné troubě, ačkoli v případě samovolného vznícení je tento proces podstatně prudší. Kuřecí maso je upečené během několika minut, přesto kůže není zuhelnatělá a nádoba, ve které je kuře umístěno, je natolik chladná, že může být uchopena rukama. Pro tento fenomén není dosud známé vysvětlení.


kap05

Zeptali jsme se profesora Radwella, zda by bylo myslitelné, aby samovolné vznícení mohlo být způsobeno úmyslně. Odpověděl: "Američané a Rusové dělali jisté experimenty na tomto poli se záměrem vyvinout dálkově řízenou zbraň, která by vyvolávala samovolné vznícení, ale výsledky těchto pokusů byly drženy v tajnosti. Podle mého názoru je možnost, že byli úspěšní, velmi nepravděpodobná..." Velmi nepravděpodobná! Téměř všechno ve spojitosti s Alternativou 3 je velmi nepravděpodobné. Aktivní výměna vědeckých informací mezi supervelmocemi je také velmi nepravděpodobná. Stejně tak tiché spiknutí a zatajování skutečných úspěchů ve výzkumu vesmíru. Ale ohromující pravdou je, že se to skutečně stalo. A děje se to stále. Ve středu 10.února 1977 - tři dny poté, co se dozvěděl o Ballantinově smrti - Američan Harry Carmell telefonoval do kanceláře Zprávy z vědy společnosti Sceptre Television. Colin Benson, který zvedl sluchátko, si nejprve myslel, že jde opět o nějaký šprým. Ten muž byl tak opatrný a záhadný, že dokonce odmítl sdělit své jméno. Zvláště po odvysílání programu Mechanické služky, byla takových bláznivých telefonátů spousta. Bylo skutečně zvláštní, jakým způsobem někteří diváci reagovali na roboty - služebníky. Jeden muž rozhněvaně obvinil redaktora Simona Butlera, že mu ukradl jeho vynález a tvrdil, že na stejném modelu pracuje již pět let ve svém podkroví. Dvě ženy chtěly vědět, jestli existuje domácí agentura, kde by si mohly tyto služebné objednat. A zapálený odborář předvedl ohnivou tirádu o tom, že Sceptre povzbuzuje "levné stávkokaze". Tento zvláštní Američan, jak se Bensonovi zdálo, se přesně hodil do této kategorie cvoků do té doby, než se zmínil o tom, že ví o vědcích, kteří zmizeli. V tu chvíli Benson zapnul magnetofon, připojený k telefonu. Zde je přepis zbytku jejich rozhovoru: BENSON: Můžete to , prosím, zopakovat? Co jste říkal o vědcích? CARMELL: Říkal jsem, že vím, proč mizejí ... a kdo za tím stojí... BENSON: Tak mi tedy řekněte ... proč a kdo? CARMELL: Ne po telefonu ... nemohu mluvit po telefonu... BENSON: No, skutečně je to trochu ... CARMELL: Poslouchejte, nedělám drahoty ... víte přece, co udělali Ballantinovi... BENSON: Ballantine? http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap05.htm (9 z 13) [12.7.2008 18:08:18]

kap05

CARMELL: Sir William Ballantine, ten astronom ... BENSON: Ó ano, četl jsem ... automobilová nehoda ... CARMELL: Potkal jsem ho, když přišel na ředitelství NASA v Houstonu ... proto zemřel... BENSON: Promiňte ... nezdá se mi, že by to dávalo nějaký smysl. CARMELL: Můžeme se setkat? BENSON: Co jste to říkal o důvodu Ballantinovy smrti? CARMELL: Po telefonu vám více neřeknu ... buď se setkáme, nebo půjdu někam jinam... BENSON: Odkud voláte? CARMELL: Z budky ... asi jednu míli severně od vašich studií. BENSON: Tak proč nepřijdete sem? CARMELL: Příliš riskantní ... víte o nějakém méně nápadném místě? BENSON: Podívejte se ... pane... CARMELL: Harry. Říkejte mi Harry. BENSON: Harry, neděláte si ze mě legraci, že ne? ... Opravdu jste byl u NASA? CARMELL: Rušná ulice by byla nejlepší ... BENSON: Tak dobře ... ať je po vašem ... za rohem našeho studia je velké uliční tržiště ... nemůžete ho minout ... co tomu říkáte? CARMELL: Určete místo na tržišti ... a jak vás poznám? BENSON: Na vnější straně Dragesova stánku s ovocem je poštovní schránka ... a mě poznáte velmi snadno. Budu mít na sobě tmavomodrý oblek a v ruce budu držet červenou knihu ... a náhodou jsem se narodil na Jamajce... Schůzka byla smluvena na dobu o hodinu později. A pokud jste viděli zvláštní vydání Zpráv z vědy, víte http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap05.htm (10 z 13) [12.7.2008 18:08:18]

kap05

již přesně, co se potom stalo . Simon Butler řekl divákům: To, co uvidíte, může řada z vás považovat za neetické. Avšak věříme, že ve světle následujícího vývoje, bude naše konání ospravedlněno. Skrytá kamera byla umístěna blízko tržiště (poznámka autorů: kamera byla instalována v turistické informační budce). Benson byl vybaven miniaturní vysílačkou, abychom mohli zaznamenat rozhovor, který spolu vedli. Měli bychom podotknout, že jsme vyzvali Sceptre Television k etickému chování při filmování tímto způsobem - zvláště s ohledem na Carmellovu zřejmou touhu po diskrétnosti. Clements hájil své rozhodnutí tvrzením, že film by nebyl vysílán, kdyby se události vyvinuly jinak. To je podstata záznamu, nicméně byli Clements a společnost následně pokáráni Nezávislou Vysílací Autoritou. Zde je doslovný přepis kontroverzní části televizního filmu, který zachycuje rozhovor, odehrávající se na tržišti: BENSON: Myslím, že hledáte mě - Colin Benson. CARMELL: Ano ... buďte zdráv ... díky, že jste přišel ... poslouchejte, něco bych chtěl vědět: jak daleko jste ochoten v této věci jít? Myslím celou cestu? BENSON: Proto jsem tady. Můžete nám nějak pomoci? CARMELL: Mohu pomoci ... a pokud chcete potvrzení, měli byste si promluvit s Dr. Carlem Gersteinem. BENSON: Gerstein? CARMELL: Carl Gerstein ... je na Cambridge. Zeptejte se ho na Alternativu 3. BENSON: Mluvíte v hádankách, Harry ... co je to Alternativa 3? CARMELL: Později ... uděláme to podle mě - jasný? BENSON: Dobře. CARMELL: Pojďme se trochu projít, hm? BENSON: Fajn. Diváci si jistě vzpomenou, že během rozhovoru byla kvalita zvuku slabá, zvláště během části, kdy mluvili o Carlu Gersteinovi a o Alternativě 3. Byla tam velká statická interference a Bensonův mikrofon http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap05.htm (11 z 13) [12.7.2008 18:08:18]

kap05

také zachycoval hlasy kolemjdoucích a zvuky dopravního ruchu. Většina slov však byla zcela rozeznatelná. CARMELL: Promiňte, jestli se vám zdám trochu nervózní, tak je to proto, že jsem. BENSON: Nervózní? Z čeho? CARMELL: (krátký smích) Dostal jsem smrtelný případ spalniček ... víte, co tím myslím? Jako Ballantine. BENSON: Ale to byla přece nehoda ... Pamatuji si, že jsem o tom četl v novinách, že tam byl nějaký zrádný smyk... CARMELL: Nesmysl! V žádném případě to nebyla nehoda ... bylo to něco, čemu říkají Účelnost a já vím, proč se to stalo ... a vy to zaznamenáte dříve, než Oni přijdou za mnou... BENSON: Oni? CARMELL: Poslouchejte, nechte mě říct vám všechno, co vám mám říct - O.K.? BENSON: Když to tak chcete... CARMELL: Správně! Tak to chci ... tato adresa, zítra ráno v půl jedenácté. Vezměte s sebou všechno, co máte - kamery, magnetofony, svědky - to je ochrana, kterou potřebuju. Tam vám zodpovím všechny vaše otázky... BENSON: Hej! Počkejte minutu ... vraťte se. Chňapnul Carmella za rukáv a pokusil se ho zastavit, ale Carmell byl příliš rychlý. Vyškubl se mu, utíkal úzkou mezerou mezi dvěma stánky s ovocem a zmizel v davu, tlačícím se uprostřed ulice. Benson byl zklamaný. Celá ta pracná příprava se mu nyní zdála jen směšným plýtváním časem. Podíval se na útržek papíru, který mu Carmell strčil do dlaně. Na něm byla načmáraná adresa v Lambethu. "No, co si myslíš?" řekl později Clementsovi. "Samozřejmě jdi do toho, lásko." Zajistím pro tebe na zítřejší ráno filmovou skupinu." "A co ten člověk, Gerstein?" "Řeknu Simonovi ... jestli si nebude chtít udělat výlet do Cambridge."


kap05

Tak skončil večer 10. února 1977. Simon Butler, který natočil rozhovor s Gersteinem před několika lety pro Independent Television News, měl jít na univerzitu. Colin Benson zase na schůzku do Lambethu. Oba byli překvapeni. Zvláště Colin Benson.


kap06

6. KAPITOLA Benson přijel na udanou adresu do Lambethu s celou filmovou skupinou 11. února v 10:30 dopoledne. Byl to třípatrový terasový dům - špinavý a otlučený - s hnijícími odpadky rozházenými po úzké zahrádce před domem. Mnoho oken, podobně jako u sousedních domů, bylo zabedněno, jen v prvním patře se zdálo, že jsou špinavé okenní tabule. Zahradní branka byla utržená a odhozená opodál a dlažba na cestě, vedoucí k hlavním dveřím, byla rozbitá. Benson pospíchal po cestě k domu, následován techniky, a zaklepal na dveře. Žádná odpověď. Zkusil to znovu, důrazněji. Zase ticho. Dům se zdál být neobydlený. Vykřikl a začal bušit oběma pěstmi do dveří. Potom se zevnitř ozval ženský hlas: "Kdo je tam?" "Jmenuji se Benson. Colin Benson." Na druhé straně ošumělých dveří, se v temnotě haly chvěla strachem Wendy. Stále ještě nevěděla, kdo jsou a co chtějí, ale věděla, že tou dobou měli přijet. Možná chtějí Harrymu ublížit. Začala litovat, že prozradila svoji přítomnost. "Kdo?" zeptala se. Benson zklamaně potřásl hlavou. Na domě nebylo číslo. Vrátil se zpět po cestičce a zkontroloval čísla na sousedních domech a vrátil se ke dveřím. "To je 88, že?" "Kdo jste říkal, že jste?" Wendy svým americkým přízvukem, nyní zřetelnějším, Bensonovi poskytla potvrzení, které potřeboval. "Colin Benson," opakoval. "Jsem tady s televizní filmovou jednotkou." Wendy, jak nám později řekla, byla stále ještě podezřívavá. Plná obav. A dnes ráno jí to nemyslelo příliš jasně. Možná to byl trik. Harry říkal, že používají celou škálu triků. "Jak si můžu být jistá?" V jejím hlase bylo znát rozechvění. "Z jakého programu jste?" "Zprávy z vědy ... muž jménem Harry nás požádal, abychom přišli." Krátké ticho. Potom zvuk otevírání těžké závory. Dveře se otevřely asi na dva palce. Wendy, jejíž vlasy byly rozcuchané oči rozšířené strachem, se upřeně dívala na Bensona a potom její pohled sklouznul na kameru a zvukové zařízení. Zdálo se, že jí dělá potíže uspořádat si myšlenky. "Takže jste opravdu od televize," konstatovala Wendy. Bensonovi to přišlo dost hloupé. "Můžeme jít dál a vidět ho?" zeptal se. "Pozval nás."


kap06

Wendy lhostejně pokrčila rameny. "Když vážně chcete," řekla a otevřela dveře dokořán. "Ale mnoho z něho nedostanete," řekla. "Ne, dnes ráno." Následovali ji plesnivou halou a nahoru po holých schodech. Letité papírové tapety s růžemi byly odloupané ze zdí a celé místo bylo cítit špínou a vlhkostí. Náhle se zastavila a zakřičela dolů na zvukaře, který šel poslední: "Zavřete za sebou dveře ... my je necháváme zavřené." A čekala, až je zavře. "Víte, skutečně maříte čas," řekla tiše Bensonovi. "Možná by bylo lepší, kdybyste se obrátili a hned teď odešli." "Požádal mě, abych byl tady - tak jsem tady." Zase pokrčila rameny. "Jak chcete." Nahoře byly troje dveře. Otevřela ty, jež vedly do prostřední místnosti. A tam, v pokoji se zasklenými okny, uviděl Benson Carmella. Carmella hned nepoznal, protože to, co spatřil, bylo vychrtlé stvoření s prázdnýma očima. Třásl se po celém těle, jaktal zuby a rozedranou dekou se snažil přikrýt nahá ramena. Zdálo být se nemožné, aby to mohl být muž, kterého potkal teprve včera na tržišti. Ale byl to Carmell. Byl to skutečně on. Krčil se bázlivě, s koleny přitisknutými k hrudníku, na staré pohovce, která byla jediným nábytkem v místnosti - a mžikal rychle očima, jako by se snažil vidět jasněji. Benson opatrně postoupil dopředu. "Harry?" Carmell, schoulený na pohovce se ještě více přikrčil. Přestal mrkat a zíral nedůvěřivě a zmateně na Bensona. "Kdo jste?" Dokonce i jeho hlas byl jiný. Měl hlas jako starý člověk. "Pamatujete se přece na mě ... Colin Benson." Wendy se snažila pomoci. "To je v pořádku Harry ... on je z televize ..." Náhle Carmell začal skučet tak příšerně, že přítomným tuhla v žilách krev. "To jsou oni!" ječel "Zatraceně tě podfoukli a teď mě našli ..." "O čem to mluví?" otázal se Benson. "Co se s ním děje?" Wendy ho ignorovala, spěchala pokleknout vedle pohovky a začala Carmella konejšit. "Ne, Harry ..." řekla jemně. "To je úplně v pořádku ... nemáš se vůbec čeho bát." Pohlédla na Bensona a pohodila http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap06.htm (2 z 8) [12.7.2008 18:08:36]

kap06

hlavou směrem ke dveřím. "Raději byste měli jít." "Co je mu? Je zfetovaný?" "Tak už konečně běžte!" "Ale měli bychom spíš zavolat lékaře ..." V tu chvíli Carmell, který nečekaně propadl záchvatu šílené zuřivosti, odhodil Wendy stranou a vyskočil z pohovky. "Tak pojďte, vy bastardi!" ječel. "Pojďte a zabte mě!" Divoce mával pažemi a pokrývka, do které byl zabalený, sklouzla na podlahu. Nyní přítomní mohli vidět, že kromě ponožek na sobě neměli žádný oděv. Náhle byl velice tichý - napůl se skrčil jako opice několik stop před Bensonem. Jeho prsty, strnulé jako kovové pruty, byly široce roztažené a ruce měl zvednuty do výšky svých boků. Náhle v jeho očích vzplanul vzdor. "Ale Harry Carmell nezemře tak snadno!" Jeho hlas - v kontrastu k jeho grotesknímu vzezřením - zněl nyní normálně. Právě tak, jak jej Benson slyšel včera na tržišti. "Harry Carmell je bojovník ... a tebe sejme taky." Zatímco mluvil, udělal jeden krok zpět, aby znovu nabyl rovnováhu, a potom s příšerným válečným pokřikem skočil na Bensona. Benson uhnul, snažil se uskočit, ale Carmellovy nehty se stačily zarýt do jeho tváří, jen těsně minuly oči a udělaly hluboké souměrné rýhy na obou jeho tvářích. Filmoví technici, zaklínění ve dveřích za Bensonem , mu nebyli schopni pomoci a Benson, nyní stejně vyděšený, jako Carmell, se divoce rozmachoval rukama a snažil se odrazit útok. Jedna z jeho ran ošklivě zasáhla Carmellův nos. Náhle bylo po boji. Z Carmellova nosu vyhrkla krev. Sténal, oběma rukama si držel obličej a odevzdaně se zhroutil na podlahu. Ležel tam s obličejem přitisknutým na špinavou prkennou podlahu. Najednou jeho hubené nahé tělo sebou začalo škubat mohutnými vzlyky. Benson udělal kolísavě jeden krok dozadu, kde jej uchopil za paži kameraman, aby mu pomohl znovu nabýt rovnováhu. "Je mi to líto," řekl Wendy. "Neočekával jsem..." "Říkala jsem vám, abyste šli." Nyní zase klečela u Carmella a jemně utírala jeho tvář kapesníkem. "Nyní, proboha, už běžte!" Clementse informovali hned po návratu do studia a byl to Clements, kdo se rozhodl informovat policii. "Jednoduše ho tam nemůžeme takhle nechat," řekl. "Vypadá to, že potřebuje lékařskou pomoc." Wendy ani Carmell nám však nemohli potvrdit, zda policie dorazila do jejich domu. Wendy odešla téměř ihned poté, co televizní skupina opustila jejich dům. Víme to proto, že nám to řekla.


kap06

Šla koupit antiseptikum a obvazy do blízkého obchodu. Když se vrátila, Harry byl pryč. Existuje důvodné podezření, že se stal obětí "horkého džobu", ale nejsme schopni najít pro to žádný důkaz. A tak můžeme pouze poznamenat, že Harry Carmell nebyl od té doby nikdy spatřen. Clements, Benson a Dickson obklopili jedno z malých editovacích zařízení ve Filmovém oddělení. Sledovali stále znovu část filmu odehrávající se na tržišti. "To je to místo!" řekl Clements. "Vrať se tam zpátky!" Technik sedící u přístroje stiskl tlačítko pro zpětné převíjení a z přístroje se ozvaly hlasité zvuky připomínající hlas kačera Donalda. Klepl na jiné tlačítko a obraz, zrychleně se pohybující zpět, se zastavil. Nyní bylo ticho a na maličkém plátně byl nehybný obraz Bensona a Carmella. "Správně, lásko, spusť to." Malé černobílé postavy se okamžitě začaly pohybovat. Kráčely od poštovní schránky a bylo slyšet jejich hlasy. Benson mluvil o Ballantinovi: BENSON: Ale to byla přece nehoda ... Pamatuji si, že jsem o tom četl v novinách, že tam byl nějaký zrádný smyk... CARMELL: Nesmysl! V žádném případě to nebyla nehoda ... bylo to něco, čemu říkají Účelnost a já vím, proč se to stalo ... a vy to zaznamenáte dříve, než Oni přijdou za mnou... "O.K ... tady to zastav," řekl Clements. Technik zastavil film a vypnul přístroj. "No?" zeptal se Clements. "Co si o tom myslíte?" Dickson pochybovačně potřásl hlavou. "Feťák," řekl. "Zřejmě četl o Ballantinovi v novinách a živil svou vlastní fantazii..." "Taky mám ten pocit," řekl Clements. "Nejsem si jist, že bychom s ním měli dál ztrácet čas. Co ty na to Coline?" Šrámy na Bensonových tvářích byly nyní velmi zřetelné. Přemýšlivě si je třel. "Nezapomeň, co říkal o mizejících vědcích. Možná máš pravdu ... možná, že je to feťák, ... ale je to po čertech zajímavá shoda okolností, že ... způsob, jakým se jeho fantazie prolínají s naší prací. Letěl Ballantine do Ameriky, jak tvrdil Harry?" "Ano, navštívil NASA, ale to bylo také v novinách," řekl Dickson. "Našel jsem si to v knihovně."


kap06

Benson se na něho ostře podíval. "Tam? Ty nechceš vidět, co je zřejmé. Víš to, protože sis to našel v knihovně. Chceš říct, že si to ten feťák taky našel v knihovně? Nebo to skutečně věděl?" Clements se postavil a podíval se na hodinky. "Co chceš tedy dělat, Coline?" "Možná si chci promluvil s lady Ballantinovou." "Nemůžeš ji obtěžovat, člověče. Dnes je pohřeb." "Budu diskrétní," řekl Benson. "A počkám do zítra." V pátek 12. února 1977, když Benson přišel na schůzku v půl čtvrté odpoledne, byla lady Ballantinová vyrovnaná a vlídná. Řekla mu vlastně to samé, co později 27. července řekla nám. On se zvláště zajímal o velkou obálku, na jejímž odeslání Ballantine tak trval. Věděla, co obsahovala? "Nemám vůbec představu," řekla. "Vím, že to byl balíček, který vytáhl ze zásuvky, ale nemám tušení, co v něm bylo." Dal jí nějaké vysvětlení, proč jej nechal poslat, ačkoli to mohl vzít s sebou, když jel ten večer autem do Londýna? "To mě mátlo ze všeho nejvíc," řekla lady Ballantinová. "Zvláště, když jsem později objevila, že na obálce byla adresa člověka, kterého jel navštívit." "Promiňte," řekl Benson. "Nerozumím..." "Ta obálka ... byla adresovaná novináři jménem John Hendry. On a William byli řadu let přáteli. No ... pozdě, velmi pozdě, večer v pátek mi pan Hendry volal. Byl stále ještě ve své kanceláři a zbytek už znáte. "Mluvila jste s Hendrym od té doby? Ptala jste se ho na ten balíček?" "Volal znovu v sobotu ... s kondolencí ... ale byla jsem velmi rozrušená na to, abych se zabývala balíčky nebo něčím podobným..." O čtyři hodiny později byl Benson v Hendryho kanceláři na Fleet Street. "Předtucha - to bylo slovo, které použil," řekl Hendry. "Události se daly do pohybu velkou rychlostí a on měl předtuchu - přesně tak to řekl. Neobyčejné, že ... když uvážíme, co se mu potom stalo." "Ten balíček," naléhal Benson. "Co bylo v tom balíčku?" http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap06.htm (5 z 8) [12.7.2008 18:08:36]

kap06

Hendry se zvedl od svého psacího stolu, přešel ke stolu u okna, z jehož zásuvky vyndal cívku s magnetofonovou páskou. "Tohle," řekl. "Žádná zpráva, prostě nic." "Ale co je na ní?" "To je na tom to nejpodivnější. Na celé pásce není vůbec nic." "Přehrál jste ji celou?" "Jistě ... zkusili jsme všechno, ale nic tam není. Víte, co si myslím? Myslím, že omylem poslal jinou pásku." "To nezní příliš pravděpodobně, že?" řekl Benson. "Muž jako Ballantine, který byl jistě úzkostlivě pečlivý." Hendry se vrátil ke svému psacímu stolu, hodil pásku na stůl a zapálil si doutník. "Normálně ano ... ale jak jsem vám řekl - v ten pátek to nebyl on. Jeho hlas v telefonu - stěží jsem ho poznal. Bylo v něm napětí a vzrušení a - nerad to říkám, protože to byl můj přítel - říkal nejneuvěřitelnější nesmysly. Možná, že byl přepracovaný nebo něco podobného - kdoví, ale měl jsem dojem, že mu přeskočilo. A vy něco víte? Něco, co by vysvětlilo tu nehodu? Kdyby jeho jízda byla jen z poloviny tak divoká, jako jeho slova ... No, to se pak není čemu divit, že?" Benson zvedl pásku. "Mohu si ji půjčit?" Hendry mocně potáhl z doutníku. Doutnající konec prudce zažhnul. "Nechci být osobní," řekl. "Ale ty šrámy na vaší tváři ... jak jste k nim přišel?" Benson si přejel prsty po tváři a smutně se pousmál. "To je v pořádku, to nejsou kmenové znaky," řekl žertovně. "Dělal jsem interview, které mělo poněkud drsný charakter. Myslím, že se mu moje otázky nelíbily". Hendry mu vrátil úsměv. Byl reportérem na Fleet Street v dobách, kdy docházelo k pouličním nepokojům - dříve než získal toto úctyhodné a usedlé místo - a jeho nos byl mírně uhnutý na stranu. "To se stává, řekl lakonicky." "Proč chcete tu pásku?" "Ve studiu máme pěkné důmyslné zařízení. Možná tam něco objevíme."


kap06

"Žádná škoda, když to zkusíte," řekl Hendry. "Ale potom ji chci zpátky a když něco zajímavého najdete, tak očekávám, že mě budete informovat." Na pásce nebylo nic. Nebo se alespoň zdálo, že tam nic není. Byla přehrána v původním stavu, jak jste mohli vidět v televizním dokumentu. A jak Simon Butler podotkl, zřejmě obsahovala pouze "neustálý šum vesmíru - ne příliš odlišný od dalších pásek v radioastronomických archivech". V této části programu řekl Butler divákům: "Co to znamenalo ... jakou osudnou informaci rozluštil sir William Ballantine z této kakofonie zvuků? To je záhada, na jejíž rozluštění si budeme muset ještě nějaký čas počkat." Později objevili, že doba, po kterou museli čekat, by byla mnohem kratší, kdyby Harry Carmell nebyl omámený drogami toho únorového rána v Lambethu. Protože Carmell měl dekodér, který ukradl z NASA. Ale přesto udělali pokrok. Zatímco Benson byl v opuštěném domě napaden pomateným Carmellem, pokoušel se Butler sjednat schůzku s jistým starým mužem z Cambridge - oním mužem, který je nakonec přivedl blíž k neuvěřitelné pravdě o Alternativě 3. Hospodyně Dr. Carla Gersteina byla o něho vlastnicky starostlivá. Léta jej tyranizovala pro jeho kouření dýmky. V jejích očích to byl ohavný a odporný zvyk a určitě to škodilo jeho slabému hrudníku. Z jejího hlasu byl znát tón zadostiučinění, když jej na konci ledna 1977 postihl prudký zánět průdušek. Cítila, že vše, co řekla o té dýmce, bylo nyní naplněno. Snad ji teď už konečně poslechne a zahodí tu odpornou věc. Ale Gerstein neměl v úmyslu zahodit svoji dýmku. Byla jeho součástí. Měla svérázný způsob jednání s návštěvníky. Nepustila k němu nikoho, absolutně nikoho, dokud nebyl úplně v pořádku. Potřeboval absolutní klid - to říkal doktor - a ona dbala o to, aby ho měl. Odmítla dokonce dovolit mu jít dolů po schodech k telefonu. "V hale je průvan a pokud s ním potřebujete hovořit, můžete tak učinit prostřednictvím mě," řekla. "Potřebuje být v teple." Z tohoto důvodu musel Butler 11. února jednat s ní. Vídala Butlera často v televizi a měla pro něho slabost. Ne však dostatečně velkou, aby porušila pravidlo. "Tento měsíc ne," řekla. "O tom s vámi nebudu diskutovat." "Co takhle příští měsíc?" zeptal se Butler. "Myslíte, že už mu bude lépe?"


kap06

Zde bychom se měli zmínit o tom, že Butler byl později vyděšen, když jsme mu ukázali příslušnou část Trojanova přepisu - týkající se Gersteina - z jednání Politického Výboru, které se konalo 3. března 1977: A OSM: Žádné zprávy ... leží se zánětem průdušek a - kromě své hospodyně - nevidí nikoho celé týdny. R OSM: Takže se situace nezměnila ... doporučuji pokračovat v pozorování starého muže... Butler by jistě jednal velmi rozdílně, kdyby věděl, že Gerstein byl pod dohledem. Ale nevěděl to, a proto dál naléhal. "Je to velmi důležité ... nikdy bych ho neobtěžoval, kdyby to nebylo..." Obměkčila se a řekla, že se půjde podívat, jak mu je. Brzy byla zpátky u telefonu. "Mohu s vámi udělat jenom prozatímní dohodu, pane Butlere," řekla. "Bude záležet na tom, jak se bude cítit." "Které datum navrhujete?" "Já vám nemám co navrhovat - to záleží na Dr. Gersteinovi. Říká, že se těší, že se s vámi opět setká," uvedla věci na pravou míru. "Hodí se vám to čtvrtého března okolo druhé hodiny odpoledne?" Butler se podíval do svého diáře. Úterý 4. března měl úplně prázdné. "Děkuji," řekl. "Pokud se něco nezmění, tak přijdu." Vyšetřování, ačkoli si to ještě neuvědomovali, brzy zaznamenalo překvapivý obrat.


kap07

7. KAPITOLA Toto interview bylo nafilmováno a konalo se 4. března 1977, jak bylo plánováno. Bylo důležitým rysem programu, vysílaného 20. června. Simon Butler, který zajišťoval slovní doprovod programu, jej divákům uvedl takto: Gersteinovy teorie, když je poprvé prezentoval na veřejnosti před více než dvaceti lety, byly téměř všeobecně odmítnuty. Nazývali ho panikářem a pesimistou. Události však naopak prokázaly, že byl svým způsobem optimista. Ke konci šedesátých let již byla Země chycena do pasti znečištění atmosferického obalu, což bylo rostoucí překážkou záchrany. O deset let dříve, než Gerstein předpovídal, se nechvalně známý "skleníkový efekt" - vlivem osminásobného zvýšení obsahu kysličníku uhličitého v atmosféře za posledních několik let - stal skutečností a způsobil nárůst průměrné globální teploty o dva stupně Celsia. V době, kdy jsme natáčeli toto interview, nebyl Gersteinův hrudník stále ještě v pořádku. Stále ještě sípal. A stále kouřil svou dýmku. "Ten váš záhadný Harry ..." řekl. "Stále nevím, kam ho mám zařadit." "Zcela určitě o vás mluvil," řekl Butler. "Řekl nám, abychom se vás zeptali na jakousi Alternativu 3." Gerstein se díval na svůj psací stůl a zamyšleně potáhl ze své dýmky. "Opravdu to říkal?" řekl pomalu. "To je opravdu zvláštní, že to udělal." "Ta Alternativa 3 - víte, co to znamená?" "Něco vám ukážu," řekl Gerstein. Chvíli se přehraboval ve spodní zásuvce svého stolu. Vytáhl odtud kožené desky a obrátil půl tuctu stránek psaných na stroji. "Američané, když přišla na veřejnost má tvrzení, prokázali pozoruhodný talent pro nenápadné pošlapávání pravdy," řekl. "Čtěte ... to je zpráva CIA." Butler vzal desky a četl pasáže, které byly červeně zakroužkované: V chudých a zaostalých oblastech by úroveň populace měla poklesnout pod únosnou hranici. Množství potravin a vnější pomoc, bez ohledu na to, jak štědří budou dárci, budou nedostatečné. Pokud nebo dokud se nezlepší klima a zemědělské techniky se dostatečně nezmění, populační úrovně, nyní plánované pro rozvojové země, nebude moci být dosaženo. "Populační problém" se vyřeší sám v té nejpřirozenější podobě.


kap07

"Co to znamená?" zeptal se Butler. "Pokud nebo dokud se klima nezlepší..." "To je právě ono!" řekl Gerstein. "To je klíčová fráze! A musím vám říci, že tato zpráva je stará přibližně čtyři roky. Znamená to, že v té době byli Američané připraveni odhalit část pravdy. Ne celou pravdu, samozřejmě, protože ta by byla příliš děsivá. Ale mohu vám zaručit, že znali celou pravdu. Já jsem jim ji řekl. V roce 1957 - na konferenci v Huntsville, Alabama - jsem všechno vysvětlil. Proto začali vážně uvažovat o oněch třech alternativách." "A co jste jim přesně řekl?" zeptal se Butler. "Řekl jsem jim, že zabíjíme tuto planetu." Gerstein přestal mluvit pro záchvat kašle, který otřásal celým jeho tělem a do očí mu vehnal slzy. Omlouval se. "Po celá staletí se člověk domníval, že ovzduší, které ho obklopuje, je tak rozsáhlé, že není možné je poškodit," řekl. "Tak jsme ho začali zneužívat a znečišťovat ... a nyní je příliš pozdě." Smutně potřásl hlavou. "Vytvořili jsme skleník kolem tohoto našeho světa ... skleník z kysličníku uhličitého. Krátkovlnné záření ze Slunce jím proniká stejně, jako na zahradě do skleníku, ale Země je absorbuje a zahřívá se její povrch a toto teplo není dostatečně vyzařováno zpět do vesmíru. Víte, kolik kysličníku uhličitého jsme vypustili do atmosféry za posledních sto let? Více než 360 miliard tun! A jakmile jsou jednou nahoře, tak už tam zůstanou - a přibývá ho každý rok. Lidští lumíci! To jsme my! Uvědomujete si, že pomáháme zničit náš svět dokonce tím, že se snažíme krásně vonět? Ne ... ujišťuji vás ... myslím to naprosto vážně. Tyto aerosolové spreje - které používají lidé - samy o sobě vystříkají téměř půl milionu tun fluorovaných uhlovodíků (freonů - pozn. překl.) do ovzduší každý rok." Znovu se ponořil do svého psacího stolu a vytáhl další desky. "Britská královská komise pro znečištění životního prostředí byla šokována tím obrovským objemem svinstva v atmosféře. Poslouchejte, co sdělují ve své zprávě." Otevřel desky, obrátil několik stran a začal číst: "Jestliže si rozsáhlé poškození ozónové vrstvy fluorovanými uhlovodíky včas neuvědomíme a pokud nebudou proti této hrozbě včas vynalezeny účinné prostředky, mohou být důsledky nejen pro lidstvo, ale skutečně pro většinu života na Zemi, katastrofální". Sklapnul desky a pohrdavě je upustil na stůl. "Tam!" řekl. "To je jejich světová katastrofa! A měl bych zdůraznit, že tuto zprávu psali lidé, kteří si pravděpodobně nebyli plně vědomi vážnosti situace. Oni téměř jistě ještě nevědí o potřebě jedné ze tří alternativ. Přesto lidé pokračují v používání těchto věcí ... k čistění kamen a k lakování si vlasů ... k hubení much a vonění se. Dobrý Bože, udělali jsme dokonce jídlo ve spreji! Těmito vymoženostmi se odsuzujeme k http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap07.htm (2 z 17) [12.7.2008 18:09:11]

kap07

smrti, pane Butlere, to je to, co děláme - a nyní se to celé stává nenapravitelně osudným. Nějaké opožděné pokusy, které měly tento problém vyřešit byly ovšem učiněny. Minulý rok například Americká správa pro potraviny a jedy zakázala používat freony v amerických aerosolových sprejích - a toto, mohu vám říci, představuje roční obrat 9 miliard dolarů jenom v Americe. Ale ostatní země, včetně Británie - která je mimochodem hlavním evropským producentem aerosolů se rozhodly nenásledovat americkou iniciativu. Tváří v tvář tomuto nebezpečí předstírají, že neexistuje jako kdyby se domluvili. Vidíte ... to jsou zaměstnání, která by se měla zakázat ... okolo 10 000 v Británii samotné ... a jsou v tom také velké peníze. A tyto peníze se vůbec nerozlišují. Teď už je pozdě a všechny diskuse se stávají zcela akademickými". Gersteina se zmocnil další záchvat kašle. Podíval se vyčítavě na svou dýmku, která opět zhasla. A znovu si ji zapálil. "Občas slýcháte lidi, kteří plynně hovoří o betonové džungli, pane Butlere. Ale měli by spíš hovořit o betonových akumulačních kamnech. To je to, v co jsme změnili náš svět - v gigantická akumulační kamna. Beton ... asfaltové silnice ... cihlové budovy ... to všechno zadržuje teplo a pomáhá přivolat katastrofu. Dále je to veškeré odpadní teplo z průmyslu, elektrárny, automobily a ústřední vytápění. Víte, že New York City vytváří sedmkrát víc tepla, než ho přichází ze slunce? To je, pane Butlere, fakt. A nyní si představte, že tyto tepelné zdroje z celé planety jsou zavřeny v našem obrovském atmosferickém skleníku!" "Ano", řekl Butler. "Ale ta Alternativa 3..." Gerstein ignoroval jeho přerušení, vstal od stolu, a kráčel k oknu své studovny. Stál tam, ruce sepnuty za zády, a zamyšleně pozoroval široce se rozprostírající úhledný trávník. "Já vám povím, co se stane," řekl. Tento svět bude teplejší a teplejší, dokud nebude jako Venuše. Nemohu vám říci, kdy k tomu dojde ... nebude to během příštích sto let ... ale mohu vás ujistit, že se to stane. Až ten čas nastane, budou Severní a Jižní pól tak horké, jako jsou dnes tropické oblasti. A zbytek světa ... no, zde nebude život žádný, kromě hmyzu a studenokrevných živočichů, jako jsou ještěrky". Obrátil se tváří k Butlerovi a udělal gesto za své rameno. "Všechno tam, všechna ta zeleň a krása bude spálenou pustinou. V zemích, jako je tato, nebudou vůbec žádní lidé. Zřejmě pár lidí přežije v oblastech pólů, ale zakrátko i oni budou zabiti horkem - a bude po všem". Posadil se, zatímco se zasmušile díval na Butlera. "Takže, jak můžete vidět, ta zpráva CIA, kterou držíte v ruce - s materiálem o tom, že se klima možná zlepší - není nic jiného než žvásty pro veřejnost." http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap07.htm (3 z 17) [12.7.2008 18:09:11]

kap07

Díval se rezignovaně, vzal kožené desky od Butlera a vrátil je do zásuvky. "Předpokládám, že je to jejich metoda. Okázale ukážou část pravdy - což je přesně to, co udělali v této zprávě - aby lidé uvěřili, že jim byla ukázána celá pravda." "Ale zmiňoval jste se o třech alternativách," řekl Butler. "Řekl jste, že se zvažovaly na konferenci v Huntsville..." "To už je dávno," řekl Gerstein vyhýbavě. "Bylo to před dvaceti lety. A bylo to velmi teoretické..." "Uvědomuji si, že některé diskuse v Huntsville byly drženy v tajnosti, a tak přirozeně chápu váš odpor," řekl Butler. "Ale je to záležitost nesmírného veřejného zájmu a - jak říkáte - Huntsville byl velmi dávno. Takže mohl byste divákům říci..." Gerstein zvedl ruku, aby ho zarazil. "Alternativa 1 a Alternativa 2 byly zcela bláznivé," řekl. "O nich nemá smysl hovořit ..." "Přesto bych se o nich rád něco dozvěděl," řekl Butler. "Nemohl byste alespoň nastínit něco určitějšího?" Gerstein byl chvíli zticha a přemýšlel. Nakonec pokrčil rameny. "Dobrá ... ty byly opuštěny a tak předpokládám, že nemůžou nikomu ublížit," řekl. "Základní myšlenka Alternativy 1 byla téměř jako vhodit několik kamenů do obyčejného skleníku - udělat díry ve skle a nechat teplo uniknout. Návrh spočíval v tom, že vysoko v atmosféře se nechá explodovat řada strategicky rozmístěných jaderných zařízení, čímž se prorazí díry do obalu z kysličníku uhličitého. Potom bychom měli komíny do nebe, chcete-li. To by ulehčilo okamžitou situaci a potom - podle programu - by se musel přehodnotit způsob života na této planetě. Člověk by musel začít žít mnohem primitivněji, aby se vyhnul dalším problémům. Například by musely být podepsány mezinárodní dohody, které by důrazně uplatňovaly zákaz držení všech motorových vozidel - kromě jejich použití pro nejpodstatnější účely. Můžete si téměř napsat vlastní seznam věcí, které by musely být obětovány, aby bylo zastaveno vypouštění kysličníku uhličitého do ovzduší v takovém množství. Dále by zde muselo být velké koordinované úsilí vrátit světu jeho plíce - zbavit se každého ne nezbytného kousku betonu a vysazovat rozsáhlé pásy zeleně a stromů, které by pomohly absorbovat plyn. To je podstata Alternativy 1..." "Dobře, vidím, že by to byl neuvěřitelně komplexní projekt..." řekl Butler. "Ale dávalo by to smysl ... http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap07.htm (4 z 17) [12.7.2008 18:09:11]

kap07

jestliže je situace skutečně tak zoufalá, jak říkáte..." "Je to bláznivé," řekl Gerstein stroze. "Prorazit díry v zahradním skleníku je jedna věc. Udělat to samé se zemskou atmosférou je něco zcela jiného. Ano, mohli by to udělat zcela správně ... technologii na to mají, ale co nemají, je technologie, jak záplatovat tyto díry potom, co by je udělali..." "Promiňte ... příliš vám nerozumím..." "Ozónová vrstva!" řekl Gerstein netrpělivě. "Copak to nechápete? Znamenalo by to prorazit velké díry do ozónové vrstvy, která - jak musíte vědět - nás chrání před přímým ultrafialovým zářením ze Slunce. Bez ochrany této ozónové vrstvy, pane Butlere, bychom byli bombardováni mnohem tvrdším zářením a to by okamžitě přineslo všechny druhy hrůz - jako je třeba zvýšený výskyt rakoviny kůže. Ne, bylo zde příliš mnoho rizik. Alternativa 1 byla právem zavržena." "A Alternativa 2?" Gerstein měl nyní více potíží se svou dýmkou. Znovu ji zapálit vyžadovalo celou jeho pozornost. Přimělo ho to ke kašli, ale při třetí zápalce zvítězil. A opět se spokojeně halil do dýmu. "Umíte si představit sebe sama, že žijete jako troglodyt, pane Butlere?" Byla to zřejmě řečnická otázka. Butler čekal, protože věděl, že od něho není očekávána odpověď. "Alternativa 2 byla podle mého názoru ještě bláznivější, než Alternativa 1," pokračoval Gerstein. "Uznávám, že v půdě je obsaženo dost vzduchu, který by umožnil život, ale ... přesto byla tou nejnerealističtější alternativou." "Troglodyt," zareagoval Butler. "Proč troglodyt?" "Existuje dobrý důvod věřit, že tento svět byl již jednou civilizován a byl mnohem vědecky pokročilejší, než je dnes," řekl Gerstein. "Naši velmi vzdálení předkové, kteří žili tisíce let před tím, co nazýváme pravěk, byli mnohem pokročilejší než je náš současný stupeň znalostí. Dále je dokázáno, že svět zasáhla globální katastrofa - možná srovnatelná s tou, které budeme muset čelit v brzké budoucnosti a tito vysoce kultivovaní lidé vybudovali zcela novou civilizaci hluboko pod povrchem země..." "Ale," řekl Butler. "Já nevidím, jak..."


kap07

"Prosím!" Gerstein neměl náladu být přerušován. "Existuje důkaz, zcela zásadního významu, že hluboko pod povrchem byla kdysi celá města - spojená důmyslným komplexem tunelů. Zbytky těchto měst byly nalezeny pod zemským povrchem v mnoha částech světa. Pod Jižní Amerikou ... Čínou ... Ruskem ... prostě po celém světě. A v tomto tak zvaném pozemním světě je zelená luminiscence, která nahrazuje Slunce jako zdroj energie a která umožňuje plodinám růst. Takže byli evakuováni dolů a velmi pravděpodobně tam nějaký čas prospívali..." "Co bylo potom?" Gerstein pokrčil rameny. "Po tak dlouhé době ... kdo to může říci? Možná je historická pravda v biblickém příběhu o velké Potopě. Možná pohroma, která je tam zahnala, byla následovaná potopou - a všichni byli chyceni do pasti a utopili se. Možná proto jejich civilizace skončila ..." Odmlčel se a přemýšlivě potáhl ze své dýmky. "A je možné, že lidé, o kterých hovoříme jako o pravěkých lidech, byli pouze potomky hrstky přeživších - kteří začínali od nuly ve světě, který byl naprosto zdevastován. Možná proto začali tak přirozeně - instinktivně, chcete-li - žít v jeskyních. Potom ten zoufale pomalý proces nového budování světa, který trvá dodnes, kdy se nacházíme v podobné pozici..." "Takže Alternativa 2 by představovala dopravit každého pod zemský povrch?" "Ne každého," řekl Gerstein. "To by bylo beznadějně nepraktické. Byli by to vybraní lidé, lidé, na které by bylo pohlíženo jako na přínos pro budoucnost lidské rasy." "Měl bych vám říci, že v Huntsville bylo mnoho lidí, kteří podporovali Alternativu 2. Zdůrazňovali, že žádná další potopa už nebude, když planeta bude vysychat, takže vše zřejmě neskončí tak, jak tomu bylo pravděpodobně v minulosti." Vyndal dýmku ze svých úst a ukázal jejím naústkem na Butlera. Víte ... existoval jeden velmi prominentní muž - zemřel před lety - který dokonce navrhnul plán pro použití obyčejných lidí ... říkal jim nadbyteční lidé ... jako zotročených dělníků. Bylo děsivé, jak to měl všechno propracované. Tyto pracovní čety otroků měly dělat všechnu tu těžkou práci pod zemí. Chování těchto pracovních skupin by bylo upravené ... buď chirurgicky, nebo chemicky - aby tito lidé spokojeně přijali své nové role. Byli by zahrnuti, jak to nazval, do 'hromadných zásilek'. Ano, takový výraz použil - 'hromadné zásilky'..." Butler nevěřícně zakroutil hlavou. "Ale to je přece nemyslitelné ... zcela nelidské. A každopádně operace takových rozměrů ... ta by byla uskutečnitelná pouze za úzké spolupráce mezi supervelmocemi. Amerika a Rusko by musely sdílet své zdroje a vědecké znalosti a to samo o sobě je těžko


kap07

představitelné ..." "Bývalí nepřátelé se stávají spojenci z potřeby bojovat proti společnému nepříteli nebo čelit celosvětovému nebezpečí," řekl Gerstein. "Vzpomeňte si na 2. světovou válku. Británie, Amerika, Rusko - to byli partneři v společném boji za přežití. Nezdálo se to být divné, že museli spolupracovat. A současná hrozba, pane Butlere, je mnohem větší než ta, které musel svět čelit tehdy..." "Je pro toto všechno dostupná technologie?" zeptal se Butler. "Technologie ano. Peníze, to by byl zřejmě problém. Bylo by třeba bezpočet miliard liber ..." "V tom případě, proč jste označil Alternativu 2 jako nejméně realistickou ze všech?" "Protože by to - v nejlepším případě - nebylo nic víc než dočasné řešení. Jak jsem již řekl ... kysličník uhličitý, jakmile je jednou nahoře, tak už tam zůstane. Jsme uvězněni uvnitř obrovského skleníku a bude jen otázkou času, kdy tento efekt pronikne do země. Věci tam dole, skutečně hluboko dole, budou nakonec chřadnout a začnou doutnat." Odmlčel se, krátce se nervózně zasmál. "Možná naše legendy a pověsti o Hádovi - se svým démonickým topičem tam dole v temnotách - jsou toliko nevědomé vize budoucnosti. Co si o tom myslíte?" Tvrdě se podíval na Butlera. Když nedostával odpověď pokračoval: "Situace, jak vidíte, se stala nenapravitelnou - nyní dosáhla stádia, kdy nemůžeme dělat nic, jinak vše ještě zhoršíme. Proto Alternativa 2 byla podle mého směšná." Venku, za oknem studovny, bylo slyšet zpěv ptáků za časného jara. Butler se podíval přes Gersteinovo rameno a viděl starší ženu, jak klidně kráčí se psem po obvodu trávníku. Venku bylo vše tak pokojné, tak normální. A to činilo jejich konverzaci ještě bizarnější. V této sluncem zalité studovně, s policemi zaplavenými knihami, mluvili o Armagedonu. Hovořili o tom mírným a kultivovaným tónem, jak by se nejednalo o nic víc, než o nějaký akademický problém. Bylo těžké, velmi těžké pochopit, že tématem byl přibližující se konec světa. Toto byl ten nejpodivnější rozhovor, jaký Butler kdy vedl. Ale jako profesionál pokračoval ve svých otázkách. "A Alternativa 3"? Gerstein potřásl hlavou "Já nevím..." řekl. "Možná jsem byl příliš indiskrétní. Již dlouho s těmito věcmi nepřicházím do styku, takže o Alternativě 3 mohu těžko hovořit. Mohli ji opustit ... protože třeba není realizovatelná.


kap07

Měl byste si promluvit s někým, kdo je spokojen s Vesmírným programem, protože pravdou je, že nevím..." "Dobře, dejte mi nějaký záchytný bod..." naléhal Butler. "Dám vám sherry," řekl Gerstein. A zde rozhovor končil. Během následujících měsíců pokračovaly obavy veřejnosti z počasí a z účinků jaké to pravděpodobně bude mít na budoucnost světa. 28. srpna 1977 přinesl Sunday Telegraph hlavní článek s titulkem: METEROLOGOVÉ MAJÍ PROBLÉMY S POČASÍM. Byl napsán členem "uzavřeného" novinářského týmu a říkal: Co se to děje s britským počasím? Tato zdánlivě nevinná otázka se stala hlavním námětem pro výzkum. Dokonce i meteorologové opatrně reagují na názory lidí z ulice, že se s naším klimatem děje něco rozhodně divného a že počasí za poslední dva roky jde z jednoho extrému do druhého. Mnoho zemí má s neobvyklým počasím velice podobné zkušenosti . Pan P. Weigel z Amerického byra pro počasí řekl: Nevíme, co nás postihlo. Kalifornie a ostatní státy na západě měly za poslední dva roky takové sucho, že překonalo všechny rekordy. Normální počasí je jen v některých oblastech..." Na to, jak vážná je situace, jsou různé názory a existuje jen velmi vratký konsensus v otázce, do jaké míry jsou tyto extrémní výkyvy počasí neobvyklé... Oficiální postoj však byl stále opatrný. Odborníci, kteří věděli skutečnou pravdu, byli starostliví, aby nevyprovokovali masovou paniku. Kevin Miles, člen čtyřicetičlenného týmu Meteorologické kanceláře v Bracknellu, Berkshire, byl citován v tomto článku v Sunday Telegraph, kde říká: "Musím souhlasit s tím, že se setkáváme s něčím neobvyklým. Zprávy z celého světa potvrzují náš vlastní obraz zvětšující se proměnlivosti počasí. Ale naučili jsme se nereagovat nepřiměřeně na to, co se zdá být neobvyklé v několika malých oblastech na zeměkouli." Pan Miles pokračoval a připustil, že on a jeho tým by "velice rádi porozuměli tomu, co se v poslední době děje". Takže, na příkaz z nejvyšších míst, byla rozehrána šaráda - s muži okolo počasí na obou stranách Atlantiku, tvrdícími, že stále neznají pravdu, že stále zkoumají tuto znepokojivou záhadu. Článek v Sunday Telegraph pokračoval: Bracknellští meteorologové rozšiřují svůj výzkumný program, aby prošetřili každou hypotézu, která může mít nějakou souvislost s rozkolísaností počasí. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap07.htm (8 z 17) [12.7.2008 18:09:11]

kap07

Oceány, oblaka, pevniny a celý povrch Země jsou monitorovány za pomoci nejrychlejších počítačů na světě. Zatímco je taková důmyslnost přiváděna k dokonalosti, američtí odborníci vypouštějí stejně hodně vědeckých přístrojů jako jejich britští kolegové. Washingtonské byro průběžně sleduje možné účinky vulkanických erupcí a změny v pohybu Slunce. "Někde jsme se dostali bezprostředně blízko, někde se chytáme stébel," řekl pan Weigel. Amatérští pozorovatelé počasí, obviňující všechno - od Concordů až po atomové bomby, že způsobují neklid klimatu - nebudou uklidněni slibem rozsáhlejšího a lepšího výzkumu. Tito "amatéři" by určitě nebyli uspokojeni ani kdyby se jim řekla celá pravda. Byli by vyděšeni. "Promluvte si s někým, kdo je spojen s kosmickým programem." To navrhoval Gerstein. Ale nebylo snadné řídit se jeho radou. Ne, když bylo třeba získat konkrétní informace. Samozřejmě by se našli lidé od NASA, kteří byli připraveni mluvit se Sceptre Television. Ale to byli specialisté na "styk s veřejností", výmluvní čelní muži, kteří mohli být okouzlující a přesvědčiví. A kteří dokázali mnoha slovy neříci nic. Clements věděl, že může získat víc. Mnohem víc. Projekt jej tou dobou úplně posedl. Byl rozhodnut sehnat někoho, kdo skutečně věděl o této Alternativě 3 - a kdo by byl ochoten ji vysvětlit. "Zřejmě bychom neměli vsadit na někoho, kdo je dosud u NASA," řekl Terry Dicksonovi. "Ten by byl příliš vystrašen možností, že ztratí zaměstnání a nemohu říci, že bych mu to měl za zlé. Takže by bylo lepší najít někoho, kdo už odešel. Možná někoho z těch, kteří chodili po Měsíci. Oni mohou něco vědět nebo mohli něco vidět. Jeden nebo dva z nich, o nichž vím, jsou poněkud zahořklí pro způsob, jak s nimi bylo nakládáno. Četl jsem - myslím, že to bylo v Daily Expresu - o Buzzu Aldrinovi, který si stěžoval, že byl použit jako obchodní cestující. Pokus se ho chytit nebo někoho z dalších. V nejhorším případě nás můžou popostrčit správným směrem..." Dickson se podrbal na bradě a žalostně protáhl obličej. "A jak s tím mám začít?" namítl. "Nevím o nikom z nich, kde teď právě je..." "Neptám se tě, jak máš zaostřit kameru, lásko ... ty jsi výzkumník..." "Ano ale..." "A dej tomu nejvyšší prioritu, Terry". http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap07.htm (9 z 17) [12.7.2008 18:09:11]

kap07

"Bude to stát dost peněz," namítl Dickson. "Budu muset najmout někoho v Americe a to může stát majlant. Harmanovi se to nebude líbit. Vzpomeň si, co říkal o té Austrálii..." "Nedělej si starosti s Harmanem." Clements byl ostře autoritativní. "Dělej si svou práci a Harmana přenech mě." Náhle se zašklebil a dodal: "Mimochodem, je to velmi zaměstnaný člověk a nemyslím, že bychom ho měli obtěžovat takovými drobnými detaily." Dickson pověřil novináře na volné noze v Americe úkolem najít správné lidi. Tři bývalí astronauti odmítli spolupracovat. Čtvrtý řekl, že bude potřebovat čas na rozmyšlenou. Tím čtvrtým mužem byl Bob Grodin. Americký novinář také Dicksonovi obstaral pásku obsahující rozhovor, který se odehrával mezi Grodinem a pozemním střediskem kosmických letů během jeho první procházky po Měsíci. Zde je přepis příslušné části: GRODIN: Hej, Houstone ... slyšíte to neustálé pípání, jaké máme tady, nahoře? POZEMNÍ STŘEDISKO: Ano, máme to. GRODIN: Co je to? Máte pro to nějaké vysvětlení? POZEMNÍ STŘEDISKO: Nemáme žádné. Vidíte něco? Můžete nám říci, co vidíte? GRODIN: Ó hoši, to je skutečně ... skutečně něco fantastického. To si vůbec nedovedete představit... POZEMNÍ STŘEDISKO: O.K. ... můžete se podívat tam na tu planinu? Vidíte něco za ní? GRODIN: Je tam nějaký vrchol s pěkně nápadným ... ó můj Bože! Co to tam je? To bych tedy rád věděl! Co to k čertu je? POZEMNÍ STŘEDISKO: Rogere. Zajímavé. Jdi tango ... okamžitě ... Jdi Tango ... GRODIN: Teď je tam nějaké světlo... POZEMNÍ STŘEDISKO: (naléhavě): Rogere. Máme to, zaznamenali jsme to. Zkrať trochu komunikaci, hm? Bravo Tango ... Bravo Tango ... zvol Jezebel, Jezebel... Potom již nebylo slyšet žádná další slova . V tomto bodě Grodin přepnul na jinou frekvenci. Na pásce bylo slyšet pouze statický šum...


kap07

Simon Butler, jak si možná vzpomínáte, tento bod zdůraznil ve vysílání televizního dokumentu. Řekl: "Bravo Jezebel? Nějaká forma kódu? Téměř určitě. Ale co to znamenalo? Absolutně nic pro přibližně šest set milionů lidí poslouchajících na Zemi..." Vzpomínáte si na tvrzení, které bylo uvedeno v první kapitole této knihy, bývalého muže od NASA Otto Bindera? "Jisté zdroje, které vlastnily VHF zařízení, tvrdí, že dialog mezi Zemí a Měsícem byl náhle přerušen personálem NASA v řídícím středisku." Ona zcenzurovaná část zahrnovala podle Bindera tato slova z Apollo 11: " Ti drobečkové byli pořádní, pane ... obrovští ... ó Bože, ty bys tomu nevěřil! ... říkám vám, že tam jsou další kosmické lodě ... nacházející se na vzdáleném okraji kráteru..." Může to mít přímou spojitost s výměnou, která je slyšet na Grodinově pásce? Viděl Grodin, jako muž z mise Apollo 11, něco příliš překvapivého, co nemohlo být odhaleno prostým lidem? Nebo se všichni tito výzkumníci Měsíce mýlili? Bylo ve vnějším kosmickém prostoru něco, co způsobovalo halucinace? Myšlenka neznámých a neidentifikovatelných kosmických lodí vyskytujících se na Měsíci - k úžasu lidských astronautů - byla jistě příliš směšná. Ale přesto... Grodin souhlasil s interview pro Sceptre Television, přes satelit ze studia v Bostonu, Massachusetts. V plánu bylo natočit celé interview a později je sestříhat. Faktem bylo, jak si diváci pravděpodobně vzpomenou, že interview skončilo náhle tím nejpodivnějším způsobem. A umístilo ještě větší otazník za celý případ Alternativy 3. Již od samého začátku bylo na Grodinově vyjadřování cosi křečovitého a měl tendenci se nervózně smát bez zřejmého důvodu. Ale hovořil plynně a nezdálo se, že by měl odpor mluvit o poruchách, kterými trpěl po svém posledním návratu z kosmu. Nic pozoruhodného se nedělo a nezdálo se pravděpodobné, že se něco stane, dokud mu Simon Butler nepoložil otázku, kterou přinášíme v doslovném znění, jak byla uvedena ve vysílaném programu: Někteří velmi seriózní lidé mimo jiné říkají, že vy - stejně jako všichni ostatní z programu Apollo - jste viděl mnohem víc tam venku, než vám bylo dovoleno veřejně přiznat. Jak budete tyto dohady komentovat? Bezprostřední reakce Grodina byla elektrizující. Jeho tvář zrudla hněvem a vykřikl: "O co se to pokoušíte, člověče? Řekněte mi, o co! O co se to pokoušíte".


kap07

Butler se omlouval. "Já jenom..." "Zkoušíte mě přitlačit ke zdi?" otázal se Grodin. "Naklonil se dopředu ve své židli a mračil se do bostonské kamery. "To chcete? Snažíte se mě někam vmanipulovat?" "Ovšem, že ne," řekl Butler rychle. "A promiňte, jestli..." "Jako toho pitomého bastarda Ballantina? To chcete..." Najednou utichl. Jeho hlas byl useknut uprostřed věty, jeho obraz na monitoru zmizel v mlze bílého šumu. "Co se děje?" zeptal se Butler. "Co se s tím k sakru...!" Byl přerušen Clementsovým hlasem. "Nevím, kam zmizel." "Jako toho pitomého bastarda Ballantina!" To byla věta, která uchvátila jejich pozornost. Nějak to hrálo dohromady se záhadou té záhadné pásky, kterou obdržel Hendry - a s podivnými okolnostmi, jež vedly k Ballantinově smrti. To bylo spojeno s tím, co řekl muž jménem Harry: "...V žádném případě to nebyla náhoda ... bylo to cosi, čemu říkají Účelnost a já vím, proč se to stalo..." "Měli bychom ho najít a promluvit si s ním tváří v tvář. Terry, lásko ... podívej se, jak by ho ten tvůj mládenec v Americe mohl dohonit." Obrátil se ke Colinu Bensonovi. "Pravděpodobně tě tam pošlu," řekl Clements. Benson zazářil. "Skvělé," řekl. "Ale nebude Harman dělat dusno?" "Asi bude," řekl Clements. "Ale nech to na mě." Harman "dělal dusno". Dělal ho vehementněji, než Clements očekával. Vlastníme písemný záznam, který odhaluje stupeň Harmanova roztrpčení. Podle našeho názoru ukazuje stupeň, který hraničí s fanatismem... Středa 13. července 1977. Další podmořské jednání Politického Výboru. Předseda : A OSM. Přepis části dodané Trojanem začíná: R DVA: Ten muž z Princetonu ...Dr. Gerald O'Neill ... zdá se, že má znepokojivý nedostatek zdrženlivosti... (Poznámka autora: Toto setkání se konalo o trochu později než obvykle, přesně dva dny poté, co Los Angeles Times publikovaly kontroverzní rozhovor (detaily jsou uvedené v 1. kapitole), ve kterém Dr. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap07.htm (12 z 17) [12.7.2008 18:09:11]

kap07

O'Neill popsal řešení, které nazýval Ostrov 3. Ve svém interview řekl: "Není debata o tom, jakou technologii k tomu použít. Ta byla potvrzena špičkovými lidmi z NASA") Trojanův přepis pokračoval: A ČTYŘI: Jistě ... měl o tom držet hubu ... ale nemyslím si, že způsobil nějakou škodu ... lidé budou předpokládat, že mluvil pouze o teoriích... A OSM: Ano, jsou to pouze teorie, o čem mluvil. Zná technologii, ale o pozadí neví vůbec nic... R PĚT: Je to uznávaný muž ... muž, jehož slova formují veřejné mínění ... a měl by být odrazen od dělání takových hloupých prohlášení... A OSM: Už se stalo ... pro něho a pro ostatní, jako je on... R DVA: O čem to mluvíš? O neschválené Účelnosti? A OSM: K čertu, ne! To není nutné. Jak jsem řekl ... Gerald O'Neill toho neví dost o politice ... dokonce nemá ani tušení, že se takovým způsobem setkáváme... R ŠEST: Tak co bylo provedeno? A OSM: Podívejme se na to v širší perspektivě ... Washington nechce veřejně rozebírat O'Neillův případ, protože by to vzbudilo zdání, že je to důležité ... nejlepší je to ignorovat ... to je oficiální postoj a jsem si zatraceně jistý, že tento postoj je správný... R SEDM: Ale když O'Neill mluvil o Ostrovu 3... A OSM: Buď zticha ... nech mě domluvit. Něco se udělalo, ale jako plošná operace ... Právě teď je zde návrh zákona o utajování a brzy bude ve Statutární Knize a já vám slibuju, že tento zákon zavře každou hubu... Za čtrnáct dní po tomto setkání Politického Výboru, jak jsme se zmínili dříve, zveřejnil sloupkař Jeremy Campbell zprávu o "zatajovacím návrhu zákona v londýnském Evening Standardu. Campbell je vysoce zkušený novinář se zaslouženou reputací pro jeho znalosti pozadí publikovaných zpráv. Jsme přesvědčeni, že toto je jeden z řídkých případů, kde skutečně pozadí neznal. Zbytek přepisu, dodaného Trojanem, byl stručný: R SEDM: To by mohlo být dobré, ale musím vám říci, že naši lidé v Moskvě jsou stále znepokojenější nad úrovní bezpečnosti v Americe ... byl tu ten nešťastný Carmellův případ... http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap07.htm (13 z 17) [12.7.2008 18:09:11]

kap07

A OSM: Ó ne! ... Carmella už nechme! Carmell je vyřízen ... Je po všem, O.K. ? R SEDM: A Carl Gerstein? Na tuto otázku již nepřišla odpověď. Jednání zřejmě pokračovalo, ale přepis zde končil. Konec srpna a začátek září 1977 - pouhý den předtím, než "utajovací" návrh zákona dosáhl Statutární Knihy - přinesl více kuriozních důkazů o tom, jak je zacházeno s oběťmi "hromadných zásilek". Umožnily hlubší pohled do práce, která pokračovala v Americe a v Rusku. A v Británii. Tyto důkazy jsou nyní veřejně přístupné, protože se objevily v seriózních novinách, jak se můžete přesvědčit v každé dobré referenční knihovně. Ale pro jejich zvláštní význam je uvedena v této knize. 27. srpna William Lowther, významný washingtonský korespondent Daily Mail napsal článek s titulkem ŠPEH PŘIŠEL Z KOUPELNY. Říká: Morgan Hall byl špeh. V ledničce měl vždy připravenou basu martini. V koupelně měl dvoucestné zrcadlo. Ale Morganův život byl plný běd. Jeho šéfové mu velice pomalu posílali peníze. Jeho postup byl strašně ubohý. Kódové jméno jeho projektu bylo "Operace půlnoční vyvrcholení". Měl zůstat věcným tajemstvím. A není divu. Po celé roky trávil Morgan svoje pracovní hodiny sezením na přenosné toaletě a díváním se skrze své zrcadlo a popíjením přitom martini, zatímco prostitutky bavily muže v sousední ložnici. Jeho prací bylo přesvědčovat klienty, aby pili koktejly. Nevěděli však, že tyto nápoje míchal tajemný Morgan. Bylo v nich víc chemikálií než alkoholu. Morgan měl zaznamenávat výsledky. Dosud nevíme, jaké byly nebo jak fungovaly. Ale některé nápoje způsobovaly prudké bolesti hlavy, další vás učinily hloupými, opilými nebo zapomnětlivými nebo prostě zuřivými. Účinky byly jen dočasné a nikdo nebyl příliš poškozen. Morgan byl zaměstnán Ústřední zpravodajskou službou a byli to největší špionážní bosové v Americe, kteří ho poslali z ústředí blízko Washingtonu zařídit si "laboratoř" v luxusním apartmá s vyhlídkou na záliv San Francisco Bay. Nyní bylo zveřejněno 1647 stran finančních záznamů, jako součást vyšetřování Kongresu. (Poznámka autora: toto vyšetřování Kongresu bylo vyprovokováno informací dodanou Trojanem)


kap07

Lowtherův článek pokračoval: To vše bylo součástí programu experimentů s kontrolou mysli. Toto prostředí bylo zvoleno z důvodu, že klienti prostitutek si nebudou stěžovat. Tyto finanční záznamy - včera zveřejněné - ukazují, že Morgan neustále psal na ústředí. Typický dopis říkal: "Naléhavě potřebuji peníze, abych zaplatil nájemné za září." Jeho účet za byt obsahuje plakáty Toulouse - Lautreca, obraz francouzských kankánových tanečnic a jednu pozoruhodnou "přenosnou toaletu pro pozorovací účely". CIA říká : "Morgan Hall zemřel před dvěma lety. Nemáme tušení, kde je pohřben." Zde musíme ignorovat podezření a přijmout oficiální slova CIA. Naše vlastní pátrání v Americe nepřineslo nic dalšího o Morganu Hallovi a my musíme tvrdit zcela kategoricky, že jsme nenašli žádné důkazy, které by podporovaly jakékoli dohady, že byl obětí Účelnosti. Lowtherův příběh byl rychlé následován dvěma nebo více zprávami, které potvrzovaly něco z toho, co nám řekl Trojan - řada tajných experimentů s kontrolou chování byla provedena také v Rusku a v Británii. 2. září The Times otiskly na titulní straně zprávu dodanou z Honolulu agenturami Reuter a UPI. Měl titulek "PSYCHIATŘI OBVIŇUJÍ SOVĚTSKÝ SVAZ" a říkal: Všeobecné shromáždění Světové psychiatrické asociace (WPA - World Psychiatric Association), konané za zavřenými dveřmi, přijalo rezoluci, ve které obviňuje Sovětský svaz ze zneužívání psychiatrie pro "politické účely" v Sovětském svazu. Mezinárodní etický kodex, nazvaný "Hawajská deklarace", který přijal kongres, následoval roky kritiky WPA za nečinnost na poli etických norem. Další noviny tvrdily, že "desítky duševně zdravých sovětských občanů jsou násilně zadržováni v psychiatrických klinikách". To je bez debat pravda, ale tato fakta je třeba vidět ve správné perspektivě. Velká většina je držena pro jejich postoj k dodržování lidských práv. Jsou to normální lidé, kteří jsou považováni na nepřátele státu. Jenom nízké procento je jich zde čistě proto, aby sloužili jako "pokusní králíci". To jsou ti, kteří jsou zde drženi pro účely Alternativy 3. V Británii se 28. srpna v Sunday Telegraphu objevil tento text: Nemocnice pro duševně nemocné a mentálně postižené dostaly instrukce z Oddělení zdraví, aby vedly statistiky o operacích, jejichž cílem byla změna osobnosti. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap07.htm (15 z 17) [12.7.2008 18:09:11]

kap07

Poprvé ministři přiznali, že o ně existuje vzrůstající zájem. Tyto operace, známé jako psychochirurgie, se provádějí tak, že se odstraní nebo poškodí části mozkové tkáně, aby se dosáhlo změny chování silně depresivních nebo výjimečně agresivních pacientů, kteří nereagují na léčbu medikamenty nebo elektrickými šoky. Sunday Telegraph řekl, že "změna je nevratná" a citoval prominentního psychiatrického konzultanta, který řekl: "Moje nemocnice je zaplavena troskami lidí, kteří podstoupili psychochirurgii." Noviny se však již nezmiňují o tom, že tyto operace mohou být provedeny, aby změnily vzorce chování lidí, kteří jsou úplně zdraví. Nebo, že vlastně na těchto lidech byly provedeny . Dr. Randolph Crepson - s námi mluvil o těchto operacích, když jsme se s ním setkali ve vesnici Somerset, kam v roce 1975 odešel na odpočinek. O těchto věcech mluvil otevřeně, takže jsme nemohli prozradit jeho jméno. Avšak poté, co 19. října 1977 zemřel přirozenou smrtí, se již necítíme být vázáni tímto slibem. Dr. Crepson-White nám řekl: "Provedl jsem pět těchto operací na lidech - na čtyřech mladých mužích a jedné mladé ženě - kteří se zdáli být naprosto zdraví. Operace se skládala ze dvou částí. Pacientům bylo odstraněno centrum pro sexuální chování, čímž jim byl odstraněn pohlavní pud a byla jim také odstraněna osobnost. Po těchto "úpravách" uposlechli jakýkoli příkaz bez dotazů. Vlastně to byli skuteční myslící roboti. Uvědomil jsem si, že to, co jsem dělal, bylo velmi neetické a velice ostře jsem proti tomu protestoval, ale bylo mi řečeno, že tyto operace byly životně důležité pro bezpečnost země. Nikdo mi ve skutečnosti neřekl, že tito pacienti byli použiti pro špionáž, ale tento dojem jsem nabyl. Bylo mi přikázáno podepsat Státní tajemství a z tohoto důvodu nesmíte uvést mé jméno - nehledě na ten fakt, že mám strach, že by se to odrazilo v násilí vůči mé osobě, kdyby se jistí lidé dozvěděli, že jsem s vámi mluvil." Měli bychom poznamenat, že z důvodu ochrany anonymity Dr. Crepsona Whitea jsme souhlasili s tím, aby nebyl uveden počet operací, které vykonal. Tato dohoda je nyní samozřejmě neplatná. Pokračoval: "Přesto jsem měl zřetelné výhrady k tomuto aspektu mé práce. Brzy bylo zřejmé, že po mě bude požadováno, abych dělal více operací včetně operací na zdravých lidech ... možná mnohem víc ... a tehdy jsem se rozhodl odejít." "Neměl jsem v úmyslu v následujících třech letech jít do penze, ale vlivem okolností jsem se k tomuto kroku odhodlal." Jsme si jisti, že Dr. Crepson-White nevěděl nic o lidech, kteří byli sbíráni do "hromadných zásilek". http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap07.htm (16 z 17) [12.7.2008 18:09:11]

kap07

Nevěděl nic o Alternativě 3. Ale celou pravdu o použití výsledků jeho práce jsme se dozvěděli nakonec od Trojana. Byla obsažena v ohromujícím dokumentu, jehož obsah uvedeme později.


kap08

8. KAPITOLA Leonard Harman měl k štěstí daleko, když četl dopis, který mu 12. srpna 1977 poslal náš právník Edvin Greer. Dopis s datem 13. srpna 1977 od Harmana právníkovi Greerovi: Jsem překvapen obsahem Vašeho dopisu a musím trvat na poskytnutí záruky pány Ambrosem a Watkinsem, abych nebyl zmiňován v jejich připravované knize. Podotýkám, že Vaši klienti si jsou vědomi, že Sceptre Television připustila, že program Alternativy 3 byl bohužel smyšlenkou a jsem v rozpacích nad zjevnou vyhýbavostí Vašeho druhého odstavce. Prohlašujete, že Vaši klienti jsou "pamětlivi pozadí tohoto tvrzení". Co to má znamenat? Opakuji, že by bylo velice špatné zvěčnit v knize to, co se ukázalo být všeobecně uznávaným nesmyslem. Absolutně není pravdou, že mezi Východem a Západem probíhají nějaké skryté aktivity, jak je popisováno v programu a Vaši klienti zřejmě ignorují to, co již bylo přiznáno - že šlo o vážnou chybu při posuzování skutečnosti. Jestliže Vaši klienti trvají na svém postoji, zvláště pokud jde o mé soukromí, budu muset požadovat právní radu a nebo nápravu. Dopis ze dne 15. srpna od Edvina Greera Leonardu Harmanovi: V mém dopise ze dne 12. tohoto měsíce nejde o žádný vyhýbavý postoj. Pouze jsem podotýkal, že mí klienti prováděli svá vlastní vyšetřování v Británii a v Americe pro jejich připravovanou knihu. Ve skutečnosti tato vyšetřování dosud probíhají. Jakákoli rozhodnutí, která pan Ambrose a pan Watkins učiní, po konzultaci se svými nakladateli, budou záležet na jejich konečných zjištěních a mám instrukce informovat Vás, že pro ně není možné poskytnout Vám jakékoli záruky. O šest dní později Greer obdržel dopis od jednoho velmi známého poslance, který svým postojem podporoval Harmana. Uvedli jsme jméno tohoto poslance - a ještě dalšího, který se rovněž pokoušel zakázat vydání této knihy - v našem původním rukopise, ale z důvodu britského "Zákona proti hanobení", nám bylo doporučeno vymazat jejich jména z publikované verze. Tento poslanec se držel stejné linie jako Harman. Jeho dopis zněl: Společně s řadou svých kolegů v Dolní Sněmovně jsem byl s politováním nucen odsoudit zavádějící motivy, které vyústily v televizní program o tak zvané Alternativě 3. Dopisy od mnoha mých voličů http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap08.htm (1 z 20) [12.7.2008 18:09:41]

kap08

ukazují poplach, který díky tomuto programu vznikl a který, navzdory následujícímu prohlášení televizní společnosti, stále nebere konce. To, že se Vaši klienti zřejmě snaží na tomto poplachu vydělat, je podle mého mínění zcela skandální. Budu usilovat o to, aby bylo vydáno nařízení, které by zabránilo vydání této knihy... A opravdu se o vydání takového nařízení pokusil. Skutečnost, že čtete tuto knihu, je důkazem, že jeho snahy - a snahy jeho některých kolegů - nebyly v Dolní Sněmovně vyslyšeny. Jak vysvětlíme později, tito poslanci nás přiměli ke kompromisu. Nezabránili nám však v použití většiny sdělení, která kolovala uvnitř Sceptre Television. Sdělení s datem 12. dubna 1977 od Chrise Clementse Fergusi Godwinovi, kontrolorovi programů kopie: Leonard Harman, Colin Benson a Terry Dickson: Prostřednictvím kontaktů v Americe jsme vypátrali bývalého astronauta Boba Grodina na nové adrese. Žije s nějakou dívkou a neví, že jsme ho vypátrali. Dal jsem instrukce našemu americkému spolupracovníkovi, aby zatím Grodina nevyhledával, protože by se pravděpodobně pokusil opět zmizet stejně jako to udělal po bostonském interview. Chci poslat Bensona do Ameriky, aby prověřil Grodina více do hloubky, zvláště pokud jde o jeho zmínky o Ballantinovi. Jsem si jist, že drží klíč k nesmírně důležitým faktům. Je samozřejmě důležité, aby Benson přijel bez předchozího varování. Mohu od Vás dostat zmocnění, abych učinil nezbytná opatření? Sdělení ze dne 12. dubna 1977 od Leonarda Harmana panu Fergusi Godwinovi, kontrolorovi programů: DŮVĚRNÉ. Sdělení od Clementse, nesoucí dnešní datum, které se týká jeho zájmů v Americe, je naprostým potvrzením toho, co jsem již sdělil Vám a řediteli managementu. Clements se stal neprofesionálně posedlým tímto směšným vyšetřováním, na kterém svéhlavě trvá a já doporučuji, aby byl okamžitě nahrazen ve funkci producenta Zpráv z vědy někým zodpovědnějším. Studoval jsem jeho pracovní smlouvu a máme právo ho přeřadit do nějaké oblasti, kde by nemohl uplatnit své nákladné sklony - možná seriál o zahradničení nebo Boží místa. Již několikrát jsem ho varoval a připomínal jsem mu, že plýtvá časem, penězi a zdroji společnosti. Vzpomínáte si na tu zbytečnou cestu filmového štábu do Norwichu a Skotska? A on na ni vzdorovitě trval. Nebylo mi sděleno nic o vyšetřování v Americe, kterým byl zřejmě pověřen náš místní spolupracovník, http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap08.htm (2 z 20) [12.7.2008 18:09:41]

kap08

ačkoli - jak jsem opakoval v pátek na schůzi Výkonného výboru - je v naší společnosti pravidlem, aby záležitosti takovéto povahy šly přes mě. Bylo by naprosto nezodpovědné schválit Bensonovu cestu do Ameriky. Nic bychom nezískali, kdybychom hovořili s Grodinem, protože - jak Clements připouští - je nepravděpodobné, že s námi bude ochoten mluvit. Z novin jsem nabyl dojmu, že Grodin je nestálý a pravděpodobně nevyrovnaný a není možné, aby se seriózní televizní společnost, jako je naše, honila za takovým člověkem - zvláště pro takový směšný důvod. Navrhuji, že bychom měli nařídit Clementsovi, aby opustil toto bláznivé cvičení a měli bychom začít vážně uvažovat o jeho výměně. Sdělení ze dne 13. dubna 1977 od Ferguse Godwina Leonardu Harmanovi: DŮVĚRNÉ. Nezapomínejme, že Zprávy z vědy jsou síťovým úspěchem výhradně zásluhou Clementse. Avšak přijímám Vaše námitky a musím přiznat, že jsem byl překvapen množstvím peněz, které byly spotřebovány na tento jediný projekt. Zařídil jsem, aby se Clements dnes ke mě dostavil a přirozeně Vás budu informovat. Setkání Clementse s Godwinem v úterý 13. dubna neprobíhalo dobře. Godwin viděl needitovanou verzi rozhovoru nafilmovaného v Cambridge s Gersteinem a neudělala na něho dobrý dojem. Způsob, jakým starý pán odváděl rozhovor od Alternativy 3, ho přiváděl k podezření, že žádná Alternativa 3 neexistuje, že nebezpečí a jejich řešení byla pravděpodobně jen teoretická. Zprávy z vědy již dost překročily svůj rozpočet a Godwin věděl, jak by to mohlo popudit jisté muže z Rady. Jeden ze členů rady byl účetní, s tvůrčí představivostí retardovaného ledního medvěda a byl to mrtvičný malý muž. Godwin si nepřál další hádku s tímto člověkem - ne v tomto sporném bodě, kde jeho pozice byla tak nejistá. "Nech mě, abych si to promyslel," řekl Clementsovi. "Dám ti vědět." Sdělení ze 14. dubna od Ferguse Godwina Chrisi Clementsovi - kopie: Leonard Harman: K našemu včerejšímu rozhovoru: myslím, že nejsme oprávněni poslat Bensona do Ameriky. Kdyby se situace změnila v tom, že byste získali nějaké další informace, budu připraven s Vámi o této záležitosti opět hovořit. V této chvíli však tato otázka není aktuální. Clements si přečetl sdělení a potom je hodil Dicksonovi na stůl. "Ten zatracený Harman!" řekl. "To je jeho práce." "Proč myslíš?" zeptal se Dickson. "Uděláme to, Terry. Nakonec se nám to podaří. Jediné, co teď potřebujeme jsou další informace". "Jaké informace?" http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap08.htm (3 z 20) [12.7.2008 18:09:41]

kap08

"Nevím, lásko ... ty jsi výzkumník ... nějaké informace, které by pohnuly s Fergusem." Zamračil se, vstal a začal chodit po místnosti. "Co to říkal Gerstein o spolupráci mezi supervelmocemi?" "Zdá se mi, že předpokládal, že společně pracují na Alternativě 3..." "To může být ono!" řekl Clements vzrušeně. "Víme o někom, kdo by pro nás mohl tuto myšlenku rozvést? Měl by to být někdo, kdo má skutečnou autoritu..." "Broadbent?" "Kdo je to Broadbent?" "Velký odborník na diplomatické vztahy mezi Východem a Západem ... vede Ústav pro mezinárodní politická studia v St. James..." "Hm ... No neuškodí, když to zkusíme. Je Colin někde nablízku." Dickson zavrtěl hlavou. "Má dnes volno." "Ten má vždycky volný den, když ho nejvíc potřebuju," řekl Clements nespravedlivě. "Požádej Kate, aby sem hned přišla, buď tak hodný. Půjde vyslechnout Broadbenta..." V 5:15 odpoledne téhož dne reportérka Katherine Whiteová začala interview s profesorem G. Gordonem Broadbentem, jehož některé části, jak si možná vzpomenete, byly nakonec použity ve vysílaném programu. Trvalo jí nějakou dobu, než přiměla Broadbenta, aby doopravdy promluvil. Byl opatrný a podezíravý ohledně jejích záměrů, úzkostlivý, aby nebyl zatažen do nějaké honby za senzacemi. U muže, který byl mezinárodně uznávaným odborníkem, to bylo konečně pochopitelné. Po chvíli však byl vstřícnější a nyní otiskujeme významnou část interview - doslova z přepisu - jak byla uvedena v televizním dokumentu: BROADBENT: Při širším pohledu na otázku sovětsko-amerických vztahů musím připustit, že je zde prvek tajemna, který trápí mnoho lidí z mé oblasti. Pokud to co nejvíc zjednoduším, tak nikdo z nás nemůže pochopit, jak je možné, že se podařilo udržet mír více než pětadvacet let. WHITEOVÁ: Chcete tím říci, že experti jsou zmateni? BROADBENT: (s úsměvem) Ale ano, tentokrát máte pravdu. Populární mýtus, že je to důkazem http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap08.htm (4 z 20) [12.7.2008 18:09:41]

kap08

rovnováhy jaderných sil, je upřímně řečeno neudržitelný. A čím více se tím zabýváte, tím méně smyslu to dává. Je zde příliš mnoho nestabilit - zvláště pokud se na to díváte z perspektivy historie. WHITEOVÁ: Jak si to tedy vysvětlujete? BROADBENT: V podstatě naznačujeme, že na nejvyšších úrovních diplomacie mezi Východem a Západem působí faktor, o němž nevíme vůbec nic. Mohlo by být - a já zdůrazňuji slova "mohlo by" - že tento neznámý faktor je nějakým druhem masívní, ale skryté činnosti v kosmu. Ale o důvodech, které za tím stojí ... nehodlám spekulovat. Clements se přihrnul do kontrolorovy kanceláře, aniž by čekal na odpověď na své zaklepání. "Četl jsi přepis Broadbentova interview?" zeptal se. Godwin, zaneprázdněný s hlavou skloněnou nad svým stolem, se opřel o opěradlo své židle a rezignovaně se zasmál. "Ano - i tvoji vysvětlující poznámku." "No a?" "No , co?" Clements podrážděně vzdychl. "To samozřejmě celou věc potvrzuje." Godwin pomalu odmítavě potřásl hlavou. "Ne, Chrisi, pokud jde o můj názor. Jsou to spíš jenom teorie ... to je všechno." "Ale Fergusi, všechno to do sebe zapadá! Gerstein a Broadbent - každý špičkový odborník ve svém oboru - oba naznačují nějaký druh tajné spolupráce v kosmu mezi supervelmocemi. Ten muž Harry, Američan, který tvrdil, že ví, proč neustále mizí vědci a jeho spojení, jež měl pravděpodobně s Ballantinem a s NASA. Potom zde byl Grodin, který bez nejmenšího stínu pochybností, viděl něco skutečně neuvěřitelného tam nahoře na Měsíci ... nemůžeme nyní jen tak opustit tu zpropadenou věc a zapomenout na ni!" "Přestaň tady pobíhat, Chrisi, a posaď se." Godwin ukázal na židli. "Tak pojď ... posaď se." Čekal, dokud si Clements nesedl. "Nyní si to ujasněme. Uvědomuji si, že se něco podivného možná děje, ale nemyslím si, že se to týká zrovna nás..." Clements zlostně vyskočil ze židle a snažil se ho přerušit, ale Godwin jej zastavil: "Odvedl jsi ohromnou práci se Zprávami z vědy, Chrisi. Každý si to myslí a hodnocení diváků to jasně ukázalo. Takže já chci, aby ses vrátil dělat to, co děláš, tak dobře..." http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap08.htm (5 z 20) [12.7.2008 18:09:41]

kap08

"To znamená, že stále říkáš ne na Ameriku?" "Přesně to se ti snažím říci." "Jestli jde o peníze, tak mohu podotknout, že tato společnost měla loni dost slušný zisk." Godwin nám potom smutně přiznal, že nenávidí jen jednu stránku své práce - být hlavním nárazníkem mezi svými redaktory a muži nad ním, kteří drží kasu. Pro něho nevyhnutelnou věc mohou ostatní považovat za plýtvání penězi. Být zaklíněn uprostřed ... to není příliš zábavné. Proto jeho odpověď Clementsovi byla pro něho tak netypicky ostrá: "To je těžko tvůj problém, zabývat se účetnictvím společnosti. Něco ti povím. Společnost dělá zisk a dělá ho dobře, ale nedělá ho tak, že posílala týmy po celém světě za bláznivými záležitostmi ... tak to, prosím tě, nech plavat ..." Clements vyskočil, připraven odejít. "Co kdybych zařídil příležitostnou cestu?" "Aerolinie nemají příliš mnoho volných letů tyto dny - ne přes Atlantik." "Benson by mohl udělat kus práce pro prázdninový seriál, když už tam bude. Mluvil jsem se Simonem Shawem, který má na starosti prázdninové programy a je úplně nadšený ... a vím o lince, se kterou by mohl letět." "Bože ... ty se jen tak nevzdáváš, že?" zašklebil se Godwin. "Tak dobře ... řekni Bensonovi, že poletí do Ameriky." "Proč jste zmizel tu noc?" zeptal se Benson. "Tu noc, kdy bylo to interview ... proč jste tak náhle skončil?" "Dám si ještě pivo," řekl Grodin. Otevřel novou plechovku a nalil do sebe další pivo. "Ti bastardi se mě pokoušeli skřípnout. Viděl jsem víc, než mi bylo dovoleno říct na veřejnosti! Ježíši! ... co to bylo za hloupou otázku?" Benson se pokusil o úsměv, ve snaze překonat napětí. Cítil se jako rybář snažící se chytit plachou rybu. Opatrně ... opatrně ... to byla jediná cesta. Grodin se dlouze napil a díval se se zadostiučiněním na prázdnou sklenici, když ji pokládal na stůl. "To pivo jsem opravdu potřeboval," řekl. "Měl jsem pořádnou žízeň." "Plánujete udělat to samé?" Grodin se podezřívavě mračil. "Snažíte se mě také skřípnout?"


kap08

Byl vyděšen. To bylo zcela zřejmé. A snažil se skrýt své obavy za agresivitu. Benson pocítil záblesk soucitu. Ten muž byl tak dojemně zranitelný a Benson si vzpomněl na Harmanova slova, která uvedl ve svém sdělení: "...Grodin je nestálý a pravděpodobně nevyrovnaný a není možné, aby se seriózní společnost, jako je naše, honila za takovým člověkem ..." Možná přece jenom bude něco na tom, co říkal Harman. Grodin zcela jistě nebyl normální. Bylo to celé nemilosrdně profesionální, ale je opravdu možné od Grodina něco získat? Nebylo by rozumnější nechat celou věc být, vrátit se do auta a zapomenout na Grodina? Benson váhal. Bylo by tak snadné říci Clementsovi, že Grodin jednoduše odmítl mluvit, že nešlo žádným způsobem jej přesvědčit. Clementsovi by se to nelíbilo - vlastně byl zatraceně urputný - ale určitě by to přijal, zvláště po tom fiasku s přerušeným interview. Potom si vzpomněl na muže jménem Harry. Vzpomněl si, jak ho viděl v Lambethu - nahého a vyděšeného v tom opuštěném domě. A chtěl vědět, kolik dalších lidí bylo jako on. A kolik by jich ještě bylo, kdyby nebyla odhalena pravda. "Kamery ... magnetofony, svědkové - to je ochrana, kterou potřebuji." To byla slova Harryho. A oni ho ztratili. Přišli příliš pozdě. Ochranu před čím? To bylo stále záhadou. Ale bylo to nějak svázáno se zmizením Anny Clarkové. A s těmi více než dvaceti dalšími lidmi, včetně Briana Pendleburyho a Roberta Pattersona. Grodin měl klíč nejméně k části odpovědi a Benson věděl, že nemá na vybranou. Musel dostat odpovědi. Musel nějak vymačkat každý bit informace z tohoto muže... "Ano," řekl Grodin umíněně. "Snažíte se mě taky zmáčknout." Benson potřásl odmítavě hlavou a otevřel si další plechovku piva. "Jenom doufám, že mi odpovíte na pár otázek," řekl. Seděli v plátěných židlích na zeleném patiu před bungalovem postaveném v rančerském stylu, který si Grodin najal v jednom opuštěném koutě Nové Anglie. Bylo to klidné místo. Žádní sousedé. Žádné město nebo osada v dosahu patnácti mil. V dálce za planinou, řídce porostlou křovím, se v mlžném oparu modraly hory. A vrcholky těchto hor se ztrácely v oblacích. Klid. Jen oni a ospalý bzukot hmyzu. Z bungalovu za nimi se neozýval žádný zvuk, ale Benson věděl, že dívka jménem Annie pracovala v kuchyni. Grodin říkal, že brzy budou mít dobré jídlo a musela je uvařit jedině Annie. Benson jí byl krátce představen, když přijel. Potom plaše odchvátala z dohledu. Cítil, že tímto příkazem příliš nadšena nebyla. Vypadala mladě, musela být mnohem mladší než Grodin, s rovnými vlasy nenalíčená se zlatě lemovanými brýlemi po babičce. Vážné děvče, které mohlo studovat psychologii kdekoli. Nebylo těžké http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap08.htm (7 z 20) [12.7.2008 18:09:41]

kap08

uhodnout její hlavní funkci. Benson doufal, že byla také dobrou kuchařkou. Nahoře na větrné cestě za bungalovem byl Jack Dale, Bensonův technický spolupracovník, který seděl dosud v autě a připravoval si své zařízení. Měl malou zvukovou kameru a věděl, že má čekat na pokyn k natáčení. Musel počkat, až Benson dostane Grodina do správné nálady... Grodin vyprázdnil svoji sklenici. "Vlastnit jednou místo, jako je toto," řekl. "Ne najmout jako nyní, ale skutečně vlastnit. Myslím, že jsem tady zapustil kořeny, víte? Jezdívat sem s rodinou v létě. Ach, to by bylo všechno jiné. Měli bychom několik koní a ..." Zarazil se, protáhl obličej a ironicky se zasmál. "Asi si myslíte, že si nemám co plánovat budoucnost." Pozorně si prohlížel svoji sklenici, jako by se snažil rozluštit, proč je náhle prázdná. Držel plechovku dnem vzhůru a vypadla z ní jen malá kapka. "Přísahám, že teď plní plechovky jen do poloviny," řekl hořce. "Tak vydělávají peníze - víte to? - tím, že plechovky plní jen do poloviny?" Znechuceně zahodil plechovku, která zarachotila, když dopadla na okraj patia. "Tak tomu je v tyto dny. Každý utiskuje každého dalšího pro všechno, co může získat. Nezůstala žádná etika, vůbec nikde." Když mluvil, měl trochu těžký jazyk a Benson by v tu chvíli rád věděl, kolik toho vypil předtím, než přijeli. "Kšeftmani s laciným chlastem!" křičel Grodin "Zlodějští bastardi!" Otočil se na židli a zavolal přes rameno. "Annie! došlo nám pivo! Přines nám další dvě, buď od té dobroty..." Pohlédl na Bensona "Nebo chcete opravdové pití?" "Pivo je dobré," řekl Benson. Grodin zachrochtal a zamračil se . "Annie!" zakřičel znovu. "Dva muži tady umírají žízní." Přišla se dvěma dalšími plechovkami piva a se smíchem potřásla hlavou. Teď vypadala jako rozkošný malý chlapec. Jako někdo, kdo potřebuje mateřskou péči. Grodin jí stisknul ruku. "Díky dítě". Zdálo se, že cítil potřebu podat nějaké vysvětlení. "Už je neplní tak, jako kdysi..." Znovu se zasmála. "Nikdy je dost neplnili," řekla a vrátila se do bungalovu. "A není to má dcera. Jasné? To si poznamenejte!" "Co takhle dát na záznam ještě něco dalšího?" navrhl Benson. "Co třeba?"


kap08

"Třeba to, co víte o Ballantinovi..." Ostražitý výraz se okamžitě vrátil do Grodinovy tváře. "Nikdy jsem toho chlapa neznal." "Tehdy šel na ústředí NASA ... nepotkal jste ho tam?" "Přestaň s tím, mladej, buď tak laskav! Říkal jsem, pro Krista ... nikdy jsem ho neznal ... nikdy jsem se sním nesetkal..." "Ale víte přece, co se mu stalo - a proč?" Grodin vstal. "Je čas jíst," řekl. "Zavolej svého parťáka." Po jídle přešel Grodin na bourbon. Pokusil se přesvědčit ostatní, aby se k němu připojili, ale Benson a Jack Dale zůstali při pivu. Stejně tak Annie. Později, když uklízela nádobí, souhlasil Grodin s tím, že poskytne rozhovor. Tou dobou už měl trochu zakalený zrak, ale stále ještě mu to myslelo. Toto interview - nafilmované Dalem - bylo uvedeno v slavném pokračování programu Zprávy z vědy 20. června 1977. Nyní budeme citovat přímo z přepisu: GRODIN: Vše, co o Ballantinovi vím je to, že u NASA ukazoval nějakou pásku, kterou nahrál a byl pěkně vzrušený, když ji přehrával na jejich hrací skříni. BENSON: Hrací skříň? GRODIN: Dekodér. Můžete zachytit signál, když máte správné zařízení, ale nemůžete to dešifrovat. BENSON: Bez zařízení od NASA? GRODIN: Správně. Nějaký mládenec mu pomohl to udělat. Myslím, že vy byste ho měl znát lépe. BENSON: Je to tento muž? Benson potom ukázal Grodinovi fotografii velikosti pohlednice, na které byl zachycen Harry Carmell. Byla pořízena a zvětšena z filmu, který natočili na ulici. Grodin se zamračil, jako by se snažil si vzpomenout. GRODIN: To může být on. Jo, vypadá zrovna jako on. Opravdu, nechcete bourbon?


kap08

BENSON: Pivo je dobré. GRODIN: Bourbon by pro vás byl lepší. BENSON: Ne, díky ... myslíte si, že byl Ballantine zabit kvůli tomu, co objevil na pásce? GRODIN: Já si nemyslím nic. Jenom jsem viděl, jak se ti chlapi na něho dívali. A já znám ty jejich pohledy ... viděl jsem je, jak se dívali na mě stejným způsobem. BENSON: Koho? GRODIN: Tak pojď! Dej si pořádné pití! V tomto místě bylo interview přerušeno. Diváci viděli, jak Grodin vyprázdnil svoji sklenici a kolébal se napříč pokojem znovu ji naplnit k baru, který stál v rohu. Neviděli však Annie vracet se zpět z kuchyně. Ani neslyšeli hádku mezi ní a Grodinem. Byla vyděšená - jak nám řekl Benson - tím, že Grodin řekl příliš mnoho, že byl nebezpečně indiskrétní. Ale protože hodně pil, stal se bezstarostným a nelibě nesl, že by si měl nechat rozkazovat od děvčete. Surově a hrubě na ni řval, že nemá právo ho sekýrovat, protože není jeho proklatou manželkou a aby se starala o své zatracené záležitosti. Začala se s ním dohadovat, snažila se Grodina přesvědčit, ale to ho ještě víc rozzuřilo. Mrštil sklenicí bourbonu proti zdi. Sklo se roztříštilo po celé místnosti. Potom se dala do pláče on se omlouval za její chování. "Ženy!" řekl. "Myslí si, že vás vlastní!" Po celou další hodinu pil. Pil hodně. A Benson měl obavy, že brzy nebude schopen mluvit, ale k jeho překvapení byl Grodin stále při smyslech. Jeden čas se zdálo, že je beznadějně opilý, když se potácel pokojem k baru, ale potom si dal další drink a kupodivu se zase vzpamatoval. Bylo to, podle Bensonových slov, jako by se "propil k střízlivosti". Grodin měl problémy vyslovit některá slova - jako kdyby mu dřevěněl jazyk - ale jeho mysl se zdála být dostatečně jasná. A nakonec souhlasil s pokračováním v interview: BENSON: Bobe ... co se tam stalo ... když jste přistáli na Měsíci? GRODIN: No ... Já nevím, jak to nejlépe popsat ... ale zažili jsme jistý druh velkého zklamání ... pravdou je, že jsme tam nebyli první. BENSON: Co tím míníte? GRODIN: Projekt Apollo byl jen kouřová clona ... k zakrytí toho, co se tam venku skutečně děje a ti bastardi nám dokonce neřekli ... neřekli nám vůbec nic! http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap08.htm (10 z 20) [12.7.2008 18:09:41]

kap08

Zde, jak si diváci možná vzpomenou, byla další pauza. Na obrazovce trvala pouhý zlomek sekundy, ale ve skutečnosti bylo filmování zastaveno na víc než půl hodiny. Když pokračovali, Grodin se silně potil. Potil se v důsledku požití velkého množství alkoholu a rozčilením z toho, co řekl. Přikázali mu, aby o tom nemluvil. To ti bastardi řekli. Však on jim ukáže, že Bob Grodin se nenechá jen tak umlčet a zastrašit. On jim nepatří. Je mimo službu a možná nastala doba, kdy by o tom měl někomu povědět. Popíjel svůj další drink, zatímco čekal na Bensonovu první otázku... BENSON: Bobe, řekneš mi, co jsi viděl? GRODIN: Přistáli jsme na špatném místě ... bylo to kraulování ... přistáli jsme na něčem umělém ... vypadalo to jako rozlité mléko... BENSON: Mluvíte o lidech ... ze Země? GRODIN: Myslíte si, že mají všechnu tu veteš tam dole na Floridě jenom proto, aby vypustili dva chlapy nahoru na ... na bicyklu? Čerta starýho! ... Víte k čemu nás potřebovali? Aby měli krycí historku pro všechno to železo, které vystřelují do vesmíru. My nejsme nic, člověče! Byli jsme tam proto, aby vaše zadky byly spokojené ... abyste nekladli hloupé otázky o tom, co se doopravdy děje ... O.K., a je to konec příběhu. Skončil jsem. Hodně štěstí mládenče. A bylo to. Konec interview. Grodin vyprázdnil svoji sklenici jedním velkým douškem a svalil se na koberec. Annie uslyšela ránu, vešla do místnosti a řekla těm dvěma, aby odešli. Nabídli se, že jí pomohou dostat Grodina do postele, ale odmítla jejich nabídku. Chtěla jen, aby vypadli. Odešli. V listopadu 1977 jsme navštívili onen bungalov v naději, že nám Grodin některé věci vyjasní. Byli jsme si jisti, že by nám toho mohl říci mnohem víc. A cítili jsme, že by mohl mluvit mnohem svobodněji bez přítomnosti filmových kamer. Bungalov byl prázdný. Zdálo se nám, že je prázdný již týdny nebo možná měsíce. Nebyli jsme schopni najít dívku Annie. Zdálo se, že nadobro zmizela. Ale vypátrali jsme Grodina. Našli jsme ho v psychiatrickém ústavu v okolí Filadelfie. Neměl povoleny návštěvy. To nám alespoň bylo sděleno. Chtěli jsme jej za každou cenu vidět, ale byli velmi nekompromisní. Řekli, že to vůbec nepadá v úvahu. Jeho stav je prý velmi vážný. A návštěva by stejně byla zbytečná. Grodin prý nebyl schopen říci dvě souvislá slova. Jeho mysl byla úplně pomatená. Grodinova smrt byla oznámena v novinách v lednu 1978. Sebevražda. To bylo oznámeno světu. Grodin měl uvázané kalhoty od pyžama kolem krku a visel na vodovodním kohoutku na teplou vodu, který trčel ze zdi v jeho pokoji. Máme podezření, že mohl být http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap08.htm (11 z 20) [12.7.2008 18:09:41]

kap08

obětí Účelnosti, ale bez důkazů jsme museli zůstat jen u podezření. Další překvapivý dokument nám dodal americký nezávislý novinář, kterého najal Dickson. Byla to kopie magnetofonové pásky obsahující rozhovor mezi řídícím střediskem v Houstonu a pilotem Lunárního modulu během měsíční mise v roce 1972. A Clements nad ní hloubal, když si ji poprvé přehrával ve studiu: ŘÍDÍCÍ STŘEDISKO: Více detailů, prosím, můžete uvést více detailů o tom, co vidíte? PILOT LUNÁRNÍHO MODULU: Je to ... něco blýskavého. Je to příliš daleko. Blýskající světlo na okraji kráteru. ŘÍDICÍ STŘEDISKO: Můžete udat souřadnice? PILOT LUNÁRNÍHO MODULU: Je tam něco dole ... Možná ještě níž. ŘÍDICÍ STŘEDISKO: Mohl by to být Vostok? PILOT LUNÁRNÍHO MODULU: Nejsem si jistý ... je to možné. Celý tento rozhovor logicky zapadal do obsahu zaznamenaného rozhovoru mezi řídícím střediskem a Grodinem během Grodinovy první procházky po Měsíci: ŘÍDICÍ STŘEDISKO: Vidíte něco? Můžete nám říci, co vidíte? GRODIN: Ó hoši, to je skutečně ... skutečně něco fantastického. To si ani nedokážete představit... ŘÍDICÍ STŘEDISKO: O.K....můžete se podívat tam na tu plošinu? Vidíte něco za ní? GRODIN: Je tam nějaký vrchol s pěkně nápadným ... ó můj Bože! Co to tam je? To bych tedy rád věděl! Co to k čertu je? To také dobře souhlasilo s výměnou - podle informací od bývalého muže z NASA Otto Bindera - mezi řídícím střediskem a Apollem 11 během měsíční procházky Aldrina a Armstronga: ŘÍDICÍ STŘEDISKO: Co je tam? ... setkání ? ... řídící středisko volá Apollo 11... APOLLO 11: Ti drobečkové byli pořádní, pane ... obrovští ... ó Bože, ty bys tomu nevěřil! ... říkám vám, jsou tam další kosmické lodě ... nacházejí se na vzdáleném okraji kráteru ... jsou na Měsíci a pozorují nás...


kap08

Na pásce, kterou jsme získali jako poslední, však byla jedna zmínka, která ji od ostatních překvapivě odlišovala, zmínka o kosmické lodi Vostok. Rusové vypouštěli Vostok do vesmíru na začátku šedesátých let. Podle zveřejněných informací neměli technické prostředky k dosažení Měsíce, ale jejich kosmické lodě mohly obíhat pouze po orbitální dráze kolem Země. Co tedy vedlo Řídící středisko v Houstonu k návrhu, že zastaralá ruská kosmická loď by mohla sedět na okraji kráteru na Měsíci a blikat světly v roce 1972? Byla to skutečně jen náhoda? Stejně tak - byla to náhoda, že pilot Lunárního modulu tento návrh akceptoval? Nyní víme, že po mnoho let měly supervelmoci nesmírné potíže utajit skutečný stupeň pokročilosti v kosmických technologiích. Vzpomeňte si například, jak byli lidé podněcováni, aby věřili, že prvním živým tvorem, který byl poslán do vesmíru byl v roce 1958 pes. Přesto se tato psí mise uskutečnila sedm let poté, co čtyři opice, které se jmenovaly ALBERT JEDNA až ČTYŘI, byly vystřeleny do stratosféry v raketě V2. A jsou zde pádné důvody pochybovat, že i tyto opice byly první. Byl tedy oficiální program kosmických letů Vostok také slepý? Byly tyto lety, jak se vyjádřil Grodin, také pouze kouřovou clonou, která měla zakrýt všechno to železo, které vystřelovali do vesmíru? Ze všech těchto otázek automaticky vyplývá otázka klíčová: Nebyla první veřejně oznámená procházka po Měsíci v roce 1969 také ničím jiným než cynickou šarádou - hranou po dohodě mezi supervelmocemi - protože lidé byli ve skutečnosti na Měsíci již řadu let? Pokud je to pravda, a všechny důkazy naznačují, že tomu tak je, co bylo účelem této šarády? A proč se v ní stále pokračovalo? Odpovědí na obě tyto otázky je Alternativa 3. Všeobecná hrozba této planetě, popsaná Dr. Carlem Gersteinem je dostatečně děsivá na to, aby velmoci - jako jsou Amerika a Rusko - opustily své poměrně nepatrné rivality a své archaické představy o národní hrdosti - v zoufalé snaze zachránit alespoň částečně budoucnost lidstva. Simon Butler v tomto programu Zprávy z vědy umístil známé skutečnosti do správné perspektivy. Divákům řekl: "Snahy, aby prvním člověkem, který stane na Měsíci byl Američan, byly odstartovány výroky prezidenta Kennedyho, které se nesly v soutěživém duchu. Ke konci šedesátých let bylo zřejmé, že Američané tento závod definitivně vyhrají. Zdálo se, že Rusové zaostali a úsilí o dosažení prvenství na tomto poli vzdali. Amerika vyhrála. Přesto je mys Canaveral nyní pouští vyztuženou železem a betonem. Nejambicióznější projekt v dějinách lidstva je zřejmě u konce.


kap08

Více a více však nyní mluvíme o Skylabu a Space Shuttle (vesmírná kyvadlová doprava - pozn. překl.). Ale co se má dopravovat? A kam?" Všichni z nás viděli v televizi, jaké obrovské množství energie je třeba jenom na to, aby se kosmická loď dostala z dosahu gravitačního pole Země. Předpokládejme, že tato energie by se nespotřebovala pouze na to, aby se raketa dostala do vesmíru. Předpokládejme, že by raketa mohla startovat z kosmického prostoru. Jaké cesty by potom mohla podniknout? Technický publicista Charles Welbourne, autor tří velmi populárních knih o kosmických letech, poskytl rozhovor Butlerovi. Zde je přepis klíčové části interview: WELBOURNE: Zřejmě bychom mohli letět dále s menším množstvím energie nebo vyslat mnohem větší loď. Vlastně jediným způsobem, jak uskutečnit cestování kosmem je start z kosmického prostoru, například z kosmické orbitální stanice. BUTLER: Nebo z Měsíce? WELBOURNE: Jistě ... jestliže bychom tam dopravili materiál na stavbu lodě, pak by to bylo zcela určitě možné. BUTLER: Můžeme tam dopravit materiál? WELBOURNE: K tomu by bylo třeba vybudovat kyvadlovou dopravu ... ale techniku na to samozřejmě máme ... teoreticky bychom to mohli provést ... zvláště za předpokladu jisté mezinárodní spolupráce. "Mezinárodní spolupráce." Welbournův tón naznačoval, že pravděpodobnost něčeho takového je poněkud vzdálená realitě. Pokud se ovšem pohybujeme v rámci zaběhnutých klišé. Ale nesmíme zapomínat, že Welbourne nevěděl nic o Politickém Výboru a podmořských schůzkách. Tehdy o nich nevěděl ani Butler. V létě roku 1976, kdy tým televize Sceptre pokračoval ve svém vyšetřování, se objevily dramatické důkazy toho, že tato planeta zažívá traumatické změny - takové změny, které později vysvětlil Butlerovi Gerstein. Takové velké sucho tohoto toku nemělo obdoby během celé zaznamenané historie. A Butler divákům nakonec řekl: "Není třeba propadat panice ... jenom jsem chtěl říci, že vzrůstající nepohoda, kterou zažíváme je nepřirozená a že klima na Zemi v budoucnosti zaznamená radikální změny. Série zemětřesení v Číně a na Dálném Východě nadělala více škod a zabila víc lidí než několik http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap08.htm (14 z 20) [12.7.2008 18:09:41]

kap08

jaderných útoků. Zatímco na druhé straně Pacifiku se zdá, že celá Karibská oblast se chystá vyletět do vzduchu. Také v Itálii a ve Střední Evropě prodělala zemská kůra dramatické změny. Poprvé začínají vědci vidět Zemi jako obrovský, ale velmi citlivý organismus zápasící se silami vesmírného oceánu." Když nastala ta obrovská sucha, britská vláda zamýšlela zapojit vědce do ovlivňování počasí. Potom se rozhodla to nedělat z důvodu, že země Společného Trhu by mohly Británii obviňovat z toho, že jim "krade déšť". A tak Británie, stejně jako zbytek světa, dál trpěla. Silnice se kroutí slunečním žárem. Hasiči těžko mohou zvládnout peklo, které zuří v lesích a na vřesovištích. A objevil se překvapivě velký počet neočekávaných neštěstí. Včely hladoví, protože nemají dost nektaru a pylu ve vyprahlých květinách ... tisíce poletujících holubů, neschopných potit se jako lidé, padají vyčerpáni vedrem. 27. září 1976 jeden z autorů této knihy - Leslie Watkins - napsal závažný článek v Daily Mail, který začínal slovy: Domy, které pevně stály celá staletí nebo ještě déle - spolu s moderními domy a velkými činžáky - se dnes nevysvětlitelně rozpadají a hrozí jejich zřícení. Extrémně suché léto přineslo náhlé starosti pojišťovacím společnostem a vyhlídku na finanční katastrofu mnoha rodinám. Škoda, odhadovaná na 60 milionů, byla způsobena poklesem terénu. Domy v mnoha částech země, ale zvláště v Londýně a na jihovýchodě, pomalu klesají a naklánějí se nad rozpukanou a vyprahlou zem pod nebezpečnými úhly. Británie je pustošena pomalým zemětřesením. Málo lidí však tušilo, že toto sucho bylo pouze počátkem kataklyzmatických změn ve světovém klimatu. Brzy ale bylo zřejmé, že model chování počasí se stává nevypočitatelným - kymácí se z jednoho katastrofálního extrému do druhého - jako když řádí nějaká gigantická zkázonosná nestvůra. 15. června 1977 se ve stejných novinách objevil další článek opět z pera Leslie Watkinse: Nikdo jiný na světě netouží víc po suchém počasí než čtyřiapadesátiletý Peter Chase. Proto jeho obličej včera ráno prozrazoval ty nejhorší obavy. Jeho žena Phobe ho pobízela, aby se vrátil zpátky do postele, nevšímal si prudkého deště a zapomenul na obchodní záležitosti. Ale on stál u okna a pokoušel se vypočítat cenu. Pan Chase měl dobrý důvod se hrozit prudké bouřky, která přinese zkázu mnoha oblastem v Británii. Je totiž agentem u Eagle Star - vedoucí společnosti, která se zabývá pojišťováním proti dešti. Pro pana Chase to byl špatný rok. Oslavy jubileí s pouličními večírky a další zábavné podniky téměř http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap08.htm (15 z 20) [12.7.2008 18:09:41]

kap08

znemožněné záplavami, byly zvláště katastrofální... Zažíváme druhé nejtěžší období vytrvalého deště od roku 1727, kdy byl proveden první záznam. A vyhlídka na zbytek týdne je "deštivá"... Většina lidí předpokládala, že období sucha, následovaná vydatnými dešti, způsobuje nějakým záhadným způsobem Příroda, která se pokouší kompenzovat sucha a nastolit znovu rovnováhu. Prudké lijáky podle nich odporovaly teoriím Dr. Gersteina. Tento předpoklad byl naneštěstí nesprávný. Meteorolog Adrian Lerman vysvětluje, že nadměrné deště byly způsobeny nadměrnými vedry, která způsobují rychlejší vypařování vody z jezer, oceánů, nádrží a řek, protože teplý vzduch absorbuje vodní páru lépe než vzduch studený. Říká: "Gerstein má nepopíratelnou pravdu, když předvídá, že skleníkový efekt bude pokračovat a přinese významné zvýšení globálních teplot, ale myslím si, že opomíjí přímou hrozbu lidstvu - hrozbu celosvětové potopy. Jsem si jist, že Gerstein se mýlí, když předpovídá, že země jako jsou Anglie a Amerika se stanou spálenými pustinami. Budou zničeny, souhlasím ... a nebude na nich možný život ... ale budou spíš zatopeny než spáleny. Extrémní oteplování, které je nyní nevyhnutelné, roztaví pevninské ledovce. Důsledkem toho bude nezanedbatelné zvýšení úrovně hladiny moří, které odstartuje rozsáhlé zátopy - s Londýnem a New Yorkem mezi prvními postiženými městy." Takže Lerman, který situaci studoval s vědeckou přesností, očekává opakování globální katastrofy popsané v Bibli. Genesis 6-17: "A spatřil jsem padat z nebe přívaly vody na zemi, které zničily všechny tvory, ve kterých dýchal život a všechno, co bylo na zemi, zemřelo." Takže je zde konflikt názorů mezi odborníky, kteří souhlasí s Gersteinem a těmi, kdo souhlasí s Lermanem. Všichni se však absolutně shodnou v základním východisku - že tento svět, z důvodu lidské hlouposti bude brzy neodvratitelně zničen. Oheň nebo potopa ... jeden z těchto živlů v poměrně blízké budoucnosti přinese nesmírně bolestivý konec. A co muži ze Alternativou 3? Ti pravděpodobně také studovali biblickou verzi o hrozné masové smrti. Genesis 7-21, 22, 23: "A všechno tvorstvo, které se pohybovalo na zemi, zemřelo, ptáci, dobytek, divoká zvěř a všichni plazi http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap08.htm (16 z 20) [12.7.2008 18:09:41]

kap08

a všichni lidé: Všechno, v jehož chřípí dýchal život, všechno, co se pohybovalo po souši, zemřelo. A každá živá hmota , která byla na povrchu země, byla zničena. Lidé, zvířata, plazi a ptáci na nebi, ti všichni byli smeteni potopou: a jen Noe zůstal naživu a ti, kteří s ním byli na arše." Dnes není pochyb o tom, že muži, kteří dohlíželi na realizaci Alternativy 3, obsadili sami sebe do role Boha a čerpali inspiraci z dalších veršů z této kapitoly Genesis: Pán přikázal Noemovi, aby postavil archu pro vybrané lidi a další tvory, kteří budou jedinými, kdo přežijí globální zpustošení. Moderním ekvivalentem archy jsou kosmické lodě. Kdo tady rozhoduje, kteří lidé budou evakuováni v archách dvacátého století? Tito anonymní muži si osobují právo rozhodovat o tom, kdo zůstane naživu a kdo zemře. Jejich rozhodnutí jsou založena hlavně na informacích získaných z počítačové sítě. Tento aspekt operace detailně rozebereme později. Také si přisvojují neodvolatelné právo, které mnozí budou považovat za zvláště nemravné: rozhodují, kteří lidé budou vytrženi ze svých domovů, aby byli zmrzačeni a přetvořeni v otroky. Tito lidé, tyto tragické oběti, jsou ti, kteří - spolu s mizejícím dobytkem, koňmi a dalšími tvory - se stávají součástmi "hromadných zásilek". Středa 10. ledna 1978. Další obálka od Trojana. Tato přišla přesně za týden po kopii tzv. Uklidňovacího Plánu a obsahovala vůbec nejzávažnější obžalobu mužů stojících za Alternativou 3. Trojan opět slídil v archivech a výsledkem bylo nalezení dvou dokumentů - jeden s datem středa 27. srpna 1958 a druhý byl z pátku 1. října 1971. Oba byly vydány "Předsedou Politického Výboru". Oba byly adresovány "Národním hlavním výkonným důstojníkům" a oba se týkaly "hromadných zásilek". Doprovodná poznámka Trojana byla lapidární a vítězoslavná. Říkala: "Možná mi nyní skutečně uvěříte! Toto mě přimělo k rozhodnutí odejít - a to je také důvod, proč pracuji pro vás." Dokument z roku 1958 říká: Každý "určený vystěhovalec" bude, jak je odhadováno, potřebovat podporu pěti pracovních sil. Tyto pracovní síly, které budou přepravovány v "hromadných zásilkách", budou naprogramovány tak, aby splnily každý příkaz bez otázek a jejich hlavním úkolem zpočátku bude výstavba nových zařízení. Priorita bude přirozeně dána budování ubytovacích prostor pro "určené vystěhovalce".


kap08

Je však třeba zdůraznit, že v zájmu dobrého hospodaření bude ubytování poskytnuto také pro lidské "komponenty hromadných zásilek", stejně jako pro přemístěná zvířata, a to se stejnou naléhavostí. Výstavba těchto ubytovacích zařízení, která budou mít spíše základní a užitkovou povahu než ubytování pro "určené vystěhovalce", bude předcházet budování laboratoří, úřadů, dalších míst pro práci a rekreačních center. Všechny výjimky z těchto pravidel budou vyžadovat písemné svolení Předsedy Výboru toho kterého Sídla. Odhaduje se, že průměrná životnost lidských "komponent hromadných zásilek" bude patnáct let a - z hlediska nákladů na jejich transport - bude vyvíjeno úsilí na prodloužení doby, po kterou budou užiteční. Na konci jejich životnosti se počítá s jejich utracením - ačkoli uznáváme, že je to politováníhodné protože v nových teritoriích nebude místo pro neužitečné obyvatele. Ti by pouze spotřebovávali zdroje potřebné pro nové přistěhovalce a podkopávali by šanci na úspěch celé operace. Nyní jsou konány přípravné práce pro mentální a fyzické přizpůsobení "komponent hromadných zásilek", aby mohly vykonávat činnosti, pro které jsou určeny a rozsah experimentálních prací se zvětšuje. Další podrobnosti budou poskytnuty, pokud to bude nutné, Oddělením sedm. Předtransportní odchyt "komponent hromadných zásilek" bude organizován Národními hlavními výkonnými důstojníky, kteří sdělí detaily o požadovaných počtech jednotlivých druhů "komponent". Odchyt nesmí být prováděn bez konkrétních instrukcí z Oddělení sedm. Dokument z roku 1971 sděluje: Experimentální úpravy "komponent hromadných zásilek" mají v současné době úspěšnost 96%. To je považováno za neuspokojivé. Informativní schůzka Politického Výboru, konaná 7. září 1965, ukázala nutnost odstranění pohlavnosti u všech "komponent": 1) Tím se vyloučí možnost vytváření tradičních družných vztahů, které by mohly ubrat na efektivnosti funkce, pro niž byly určeny. 2) Tím bude zajištěno, že "komponenty" nebudou náhodně plodit méně hodnotné tvory. Tento druhý důvod je zvláště závažný, protože během prvních let růstu a vývoje by neměli užitnou hodnotu a pouze by spotřebovávaly zdroje v nových teritoriích. Trvalé odstraňování svobodné vůle a osobních zájmů se setkává s velkými potížemi. Dlouhodobé laboratorní testy odhalily, že nevysvětlitelně vysoké procento "komponent" se nakonec vrátí ke svým http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap08.htm (18 z 20) [12.7.2008 18:09:41]

kap08

postojům před jejich úpravou, což je činí nespolehlivými a nevhodnými pro jejich zamýšlené role. Pokročilé výzkumy, prováděné zejména v Americe, Británii, Japonsku a Rusku, přinesly výsledky v podstatném snížení procenta selhání. V této práci se nyní intenzivně pokračuje. Politický Výbor kladl zvýšený zřetel na vhodné prostředky pro to, jak se zbavit vyřazených potenciálních "komponent". Všichni souhlasili, že nejsou vhodné pro naše účely z důvodu jejich nestability, ale že nic nezískáme, když je zabijeme. Takové řešení, i když velmi jednoduché na provedení, by bylo zbytečně tvrdé. Proto bude jejich paměť vymazána - metoda, jak to provést, byla nyní vypracována v Dněpropetrovsku a tato technologie byla předána všem laboratořím A-3. Potom jim bude dovoleno začít nový život. V budoucnu bude pohlavnost odstraňována až po úpravách osobností plánovaných "komponent", samců nebo samic, které budou ohodnoceny a schváleny. To zajistí, že ti, kteří se nakonec vrátí do svých domovů jako nevhodní pro naše účely, neponesou důkazy laboratorní práce. 22. srpna 1977 se v London Evening News objevil tento příběh: Záhadná dívka, která po dva týdny mátla Scotland Yard, byla propuštěna z nemocnice. A Yard nám dnes sdělil, že neví, kým byla a co se s ní dělo. Dívka ve věku mezi šestnácti a dvaceti lety, byla přijata do Whittingtonské nemocnice v Holloway poté, co se procházela pozdě v noci nemocniční budovou. Zdálo se, že ztratila paměť a navzdory intenzivnímu úsilí lékařů a detektivů zůstává její minulost a totožnost záhadou. Týden před tímto případem žádala Hertfortshirská policie o pomoc při identifikaci další oběti amnézie (ztráty paměti) - muže ve věku kolem pětatřiceti let - kterého našla potulovat se po golfovém hřišti blízko Harpendenu. Stejně tak policie v Manchesteru. Jejich případem s prázdnou pamětí byl asi dvacetiletý mladík. V toto období se v srpnu 1977 objevilo poměrně hodně lidí s tím samým problémem. Vyskytli se v Německu a Francii, v Itálii a Kanadě. Všichni byli fyzicky zdraví a zřejmě normální - až na to, že nemají tušení, kdo jsou nebo kým byli. Co způsobilo tuto neobyčejnou epidemii amnézie? Příliš mnoho případů se vyskytlo po celém světě na to, aby je bylo možné pokládat za náhodné. Stalo se něco dramatického při "úpravách" "komponent hromadných zásilek" - něco tak špatného, že bylo nutné vrátit je do jejich starého prostředí? Například onen muž nalezený, jak se potuluje po golfovém hřišti ... byl tam jednoduše proto, že jej http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap08.htm (19 z 20) [12.7.2008 18:09:41]

kap08

plánovači Alternativy 3 odmítli jako otroka? Netvrdíme, že to víme. A i když jsme s ním dělali rozhovor - stejně jako s dalšími třiadvaceti oběťmi amnézie, které se objevily ve stejnou dobu - nenašli jsme definitivní důkazy, že tito lidé byli součástmi "předtransportních hromadných zásilek". Ale ve světle dokumentu z roku 1971, který nám dodal Trojan, je tato možnost velice pravděpodobná.


kap09

9. KAPITOLA Pondělí 2. května 1977. Clements nyní trávil pokud možno co nejméně času ve své kanceláři. Pachy z kantýny pod jeho kanceláří se mu zdály být každý měsíc silnější. Nic nemohlo být horší než zbytky včerejšího zelí v ovzduší. Většinu dne pracoval u stolu ve velké kanceláři, určené pro Zprávy z vědy. Často však zde bylo příliš hlučno - příliš mnoho telefonů a příliš mnoho lidí - takže byl občas nucen vrátit se do své malé místnůstky za Studiem B. Toto pondělní ráno trávil právě zde. Clements a Benson se zde skláněli nad přepisem posledního interview s Grodinem. Clements označil část textu červenou tužkou. "Tady, lásko," řekl. "Tohleto mě skutečně mate. Co tím přesně chtěl říct?" Benson znovu přečetl tyto řádky: "Byli jsme tam proto, aby vaše zadky byly spokojené .... abyste nekladli hloupé otázky o tom, co se doopravdy děje!" "Já opravdu nevím," řekl. " V tomto místě se zasekl. Víc už jsem z něho nedostal." "No, takže stále ještě před námi leží spousta nezodpovězených otázek, že?" řekl Clements. "A co já nyní potřebuji, Coline, jsou odpovědi." "Ano, ale..." "Žádná 'ale', lásko, prosím. Těch mám dost od Harmana. Zase řádil, však víš, kvůli tvému poslednímu výletu do Ameriky ..." "Chrisi, přísahám, že nikdo by z Grodina nedostal víc..." "Podal na tebe stížnost Fergusi Godwinovi ... říká, že bylo od tebe neetické pokračovat v rozhovoru s člověkem, když je opilý - zvláště, jak uvedl, když se jedná o člověka navíc psychicky labilního ... Navrhoval dokonce, že bychom ten film měli zahodit, protože prý Grodin říkal nesmysly..." "To nebyly nesmysly, Chrisi. Dobře, byl trochu opilý, zvláště ke konci ... to připouštím ... ale jsem si jistý, že věděl, co říkal a že mluvil pravdu." "Já vím - a potom ucítil podlahu na své tváři." Clements se zachechtal. "Trvej na své verzi, lásko, protože kontrolor nás chce oba vidět dnes odpoledne." "To myslíš vážně? Harman to chce doopravdy zabít?" http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap09.htm (1 z 17) [12.7.2008 18:10:03]

kap09

"Věř mi, nikdy jsem nebyl vážnější. Postavme se k tomu čelem, Coline ... budeme přísahat na všechna naše vyšetřování a on bude dělat všechno proto, aby nám znepříjemnil život. Mimochodem, možná tě bude zajímat, že si stěžoval, že ti nevadilo dělat ještě další práci v Americe..." "Jakou další práci?" Clements se zašklebil. "Práci, kterou jsi zamýšlel udělat pro prázdninový seriál a kterou jsi sliboval Simonu Shawovi, pro jeho další pokračování. Aerolinie budou otrávené, až zjistí, že jsme promarnili příležitostný let - a pan Shaw také nebude příliš nadšený..." "Oh, to přece..." Clements ho zastavil. "Může tam dát ostrov Man - to je naše nejmenší starost," řekl. "Ale hlavně potřebujeme odpovědi." "Možná, že bychom měli vytrvaleji hledat Harryho." "Toho bláznivého Američana , který na tebe zaútočil?" "On zná odpovědi," řekl Benson. "Vzpomeň si, co říkal do telefonu ... o tom, že ví, proč mizejí vědci a o tom, že ví, kdo za tím stojí ..." Clements zafuněl, znechuceně se zamračil a šel blíž k oknu. "Tak kde začneš hledat?" "Zkusím se opět zeptat na policii." "Buď zpátky do odpoledne," řekl Clements. "Máme schůzku s kontrolorem." Policejní seržant byl uhlazený, ale příliš mu nepomohl. "Máte vůbec tušení, kolik dostáváme hlášení o zmizelých lidech v Británii každý rok?" zeptal se. "Okolo pěti tisíc. A to jsou jenom ti, kteří jsou oficiálně hlášeni. Bůh ví, kolik jich není hlášeno..." Benson mu podal fotografii, kterou ukazoval Grodinovi. "To je on," řekl. "Naposledy byl spatřen 11. února na této adrese v Lambethu." Seržant se lhostejně podíval na obrázek. "A vy dokonce ani neznáte jeho příjmení," zasupěl. "Nechcete toho po nás příliš? Mimochodem ... co vás přimělo si myslet, že zmizel? Možná, že vás jenom nechce už nikdy vidět ..." "Byl vyděšený, velmi vyděšený a s někým si mě spletl," řekl Benson. "Měl jsem dojem, že si myslí, že ho chce někdo zabít." http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap09.htm (2 z 17) [12.7.2008 18:10:03]

kap09

"Myslíte si, že byl zavražděn?" "Já nevím," řekl Benson sklíčeně. "Nemyslím si to, ale nevím." "Proč by si vás měl s někým splést?" "Protože to ráno nebyl normální. Byl, no ... prostě mimo." "Drogy?" "Pravděpodobně." Na policejní stanici začali být úseční a toho rána zde bylo rušno. Seržant začal mít dojem, že ztratil již příliš mnoho času. Strčil obrázek zpět do Bensonovy ruky, vzal do ruky pero a trpělivě se podíval na Bensona. "Tak co máme, pane? Cizinec neurčitého věku s neznámým jménem, který užívá drogy a kterého jste krátce viděl téměř před třemi měsíci v opuštěném domě, který zřejmě neoprávněně užíval. Domníval se, že jste někdo, kdo - z důvodu, který nemůžeme určit - ho chtěl zabít. Nyní přesto, že už může být dávno zpátky v Americe, po nás chcete, abychom vám ho našli. Zhodnotil jsem situaci správně?" Benson se začal nervózně ošívat a vypadal ostýchavě. "Zní to trochu hloupě, že?" "Mám vaše jméno a adresu," řekl seržant zdvořile. "Jestliže se pan Anonymní objeví, zmíním se mu, že ho hledáte." Odpolední schůzka s Fergusem Godwinem byla také drsná. Kontrolor byl již silně zpracovaný Harmanem a měl špatnou náladu. Viděl rýsující se problémy s Radou kvůli jednomu konkrétnímu projektu Zpráv z vědy, zvláště s tím mrtvičným účetním, a hořce litoval, že dovolil Bensonovi výlet do Ameriky. Harmanova slova mu hlodala v mysli. Možná měl Harman pravdu. Možná se opravdu Clements stává "neprofesionálně posedlým". Godwin měl určité pochybnosti, zda povolit vysílání takového svérázného interview s mužem, který byl zjevně opilý. To by mohlo mít nepříjemné následky. "Ale Fergusi to by mohla být právě nejlepší část programu," namítl Clements. "Potíž je pouze v tom, že ještě neznáme všechny souvislosti." "Vrať se ke mně zpátky, až tyto souvislosti najdeš." Godwin se na oba zlověstně mračil. "Do té doby ten film bude pod zámkem - a nevidím příliš velkou naději, že bude někdy použit. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap09.htm (3 z 17) [12.7.2008 18:10:03]

kap09

Vrátili se do malé kanceláře. Clements si sedl za stůl a povzdechl si "Díky Bohu, že v pondělí není ryba," řekl. "Rybí dny jsou vždycky nejhorší". "Co teď?" zeptal se Benson. "Gerstein - ten jediný nám zůstal. Kdybychom ho tak přiměli, aby nám něco pověděl o Alternativě 3 ..." "Chceš, abych ho zkusil?" Clements zavrtěl odmítavě hlavou, zvedl sluchátko interního šedého telefonu a vytočil číslo hlavní kanceláře Zpráv z vědy. "Je tam Simon Butler?" V květnu 1971 přinesl renomovaný odborný časopis Computers and Automation článek Edwarda Yourdona, kde se praví: ....obrovská zlepšení v různých oblastech vlády ... jestliže má člověk důvěru, že počítače budou řádně pracovat ..., lidé ztratili důvěru ve své lidské vůdce, a nyní ... věci půjdou lépe, když budou mít důvěru v chladné mechanické počítací stroje. Jen o několik měsíců dříve na konci roku 1970 přinesl firemní časopis Barclayské banky Spread Eagle článek tohoto znění: Computery, jež stály u zrodu Technologické éry, která nás přivedla do Kosmického věku, začaly hrát dominantní roli v takových rozmanitých odvětvích jako je vojenská věda, předpovědi počasí, medicína, průmyslový design a výroba, komunikace, obchod, podnikání a bankovnictví, že je třeba si zcela vážně položit otázku, zda nezačínají ovládat člověka samotného. Někteří dokonce předpovídají, že v budoucnosti budeme zbaveni našeho individuálního soukromí a redukováni na řetězce bezvýznamných jedniček a nul zaznamenaných na magnetických discích nějakého obřího Vládního počítače - nějakého Velkého Bratra, jehož pátravý pohled nás bude neustále bedlivě zkoumat. Nikdo z těchto pisatelů si neuvědomoval, že předpovídá situaci, která byla v té době již pevně stanovena. "Individuální soukromí" bylo již roky předtím, na základě skrytých usnesení, učiněných vládami, a mezivládních dohod, odsouzeno k zániku. Někdy se stane, že toto pozadí je příležitostně odhaleno. 9. září 1977 přinesl deník The Times na první stráně článek domácího zpravodaje Stewarta Tendlera, který měl titulek: DŮVODEM PRO MLČENÍ O VYUŽITÍ ZÁZNAMŮ BYLO PODLE POLICIE ZACHOVÁNÍ NÁRODNÍ BEZPEČNOSTI. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap09.htm (4 z 17) [12.7.2008 18:10:03]

kap09

Tendlerův článek zněl: Jména a osobní údaje desítek tisíc lidí pořízené Speciálním oddělením pro národní bezpečnost jsou vkládány do nového počítače, který zakoupil Scotland Yard, a který je zahalen rouškou tajemství. Všimněte si posledních tří slov: "zahalen rouškou tajemství. "The Times nejsou noviny, které by lehkomyslně používaly takovéto fráze. Článek pokračoval: Když byly před dvěma lety koncipovány plány na pořízení tohoto počítače, mělo Speciální oddělení vyhrazen prostor pro 600 000 jmen. Celková kapacita systému byla 1300000 jmen a měla být naplněna do roku 1985 ... Sčítání lidu naznačilo, že britská populace se během příštích deseti let nezvýší. Takže číslo 600 000 znamená, že Speciální oddělení bylo připraveno shromažďovat údaje o každé devadesáté páté osobě z celé populace. Ale to je pouze začátek. Odečteme-li z celkové populace všechny přestárlé, malé děti a ty, kteří byli uznáni jako nevyléčitelně duševně choří ... a procento těch, kteří jsou pod dozorem, dojdeme k jedné osobě z padesáti. Udělejme další krok a důsledky nás překvapí... Jestliže průměrná domácnost zahrnuje dva dospělé - a tento odhad je dost konzervativní - je tento poměr redukován na jednu domácnost z pětadvaceti. To znamená, že v Británii se těžko najde ulice, kde alespoň jedna domácnost - a pravděpodobně jich bude mnohem víc - není uvedena v počítači Speciálního oddělení. Můžete si být jisti, že vaši bezprostřední sousedé nejsou sledováni Speciálním oddělením? Můžete si být absolutně jisti, že lidé, které znáte, pravděpodobně lidé vám velmi blízcí, se nestali objektem takového zacházení? A tato čísla, znepokojivá sama o sobě, nezahrnují další počítače Speciálního oddělení - počítače, které dosud zůstaly skryty před veřejností. Má toto všechno příchuť normální práce Speciálního oddělení? Nebo to ukazuje na operaci mnohem většího rozsahu? Možná tak ohromné, jako je Alternativa 3. Domácí Kancelář byla Tendlerovým odhalením uvedena do rozpaků a snažila se celou záležitost "zahrát do autu". Jeho článek pokračoval:


kap09

Včera jeden policejní zdroj uvedl, že Speciální oddělení ještě nerozhodlo, kolik jmen má být vloženo do počítače a popřel, že by se mohlo jednat o číslo 600 000. Scotland Yard včera večer řekl: "Otázka zahrnutí Speciálního oddělení do projektu kompjůterizace částí záznamů oddělení C (oddělení zahrnující CID a specialisty detektivní skupiny) není tématem, o kterém bychom byli ochotni diskutovat, protože většina práce Speciálního oddělení je na poli národní bezpečnosti. Publikování jakýchkoli čísel, která by naznačovala celkový počet záznamů v libovolné části projektu by bylo čirou spekulací ..." To (Speciální oddělení) je stále zahaleno v mlze mystiky, stejně jako nový počítač. Metropolitní policie a Domácí Kancelář učinily několik veřejných prohlášení o povaze jejich použití. Tengler v tomto článku také sdělil, že aktivity Speciálního oddělení byly "přísně střeženým tajemstvím" a dodal: "Není známo, čí jména a osobní údaje byly sebrány těmito úředníky." Nemůžeme dokázat, že tento konkrétní počítač byl použit k prověřování "určených vystěhovalců" pro Alternativu 3. Avšak díky informacím, které jsme získali od Trojana, můžeme kategoricky tvrdit, že podobné počítače jsou pro tyto účely používány. Víme o šesti - kromě hlavního v řídícím centru v Ženevě. Jsou rozmístěny v Americe, Británii, Německu, Japonsku, Polsku a Rusku. A mohou být i další. Vlastně téměř určitě jsou. Avšak my o nich nevíme a - jak jsme již řekli - není naším záměrem tvrdit něco, co nemůže být doloženo. Britský hlavní počítač pro Alternativu 3 je oficiálně používán výhradně místními úřady na severovýchodě a jako zástěrka je místními úřady používán pro malou část rutinních prací. Hlavní počítač v Americe, instalovaný a udržovaný na útraty Federální vlády, je oficiálně ve vlastnictví jisté výrobní společnosti z Detroitu. Polský počítač je na půdě Akademie věd ve Waršavě. Poměrně málo potíží je při výběru "komponent hromadných zásilek". Tito lidé by měli být silní a poměrně mladí, aby byli schopni dostatečně dlouhou dobu pracovat. To jsou nejdůležitější kritéria. Jejich osobnosti, zázemí a duševní schopnosti ... to nehraje tak důležitou roli, protože stejně budou zformováni do osvědčeného vzoru. A kromě toho jsou nahraditelní. Ale co "určení vystěhovalci"? Jak je stanovována jejich hodnota? A toto záhadné "nové teritorium", ve kterém mají zřejmě určeno žít, jakou společnost tam vytvoří? Trojan nám dodal částečné odpovědi na tyto otázky. Našel je v dokumentu z roku 1972 - který byl adresován Národním hlavním výkonným důstojníkům - od Předsedy Politického Výboru: http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap09.htm (6 z 17) [12.7.2008 18:10:03]

kap09

Instrukce pro najímání "určených vystěhovalců" již byly rozeslány tímto Výborem. Avšak nedávné zprávy od Předsedy Výboru v Sídle ukazující, že při provádění těchto instrukcí se vyskytly některé chyby. Tyto chyby způsobily nepřehlédnutelné problémy v novém teritoriu a vyústily v neomluvitelně vysoké plýtvání "určených vystěhovalců". Tato situace nemůže být tolerována. Politický výbor mě proto opět požádal, abych specifikoval cíle a požadavky Výboru v Sídle. Budou učiněna všechna opatření pro potlačení problémů, které lidé akceptují a ve staré vlasti považují za nevyhnutelné. Účastníci Alternativy 3 se zříkají, nebo se musí naučit zříci se svých představ o národních nebo třídních zájmech, které tradičně vedly k válkám. Význam této koncepce bude v budoucnosti vzrůstat, jak bude růst hustota osídlení v novém teritoriu. Národní hlavní výkonní důstojníci budou proto věnovat tomuto aspektu opravdu zvýšenou pozornost a zajistí, že bude plně pochopena jejich regionálními podřízenými. Žádná osoba nebude navržena jako potenciální "určený vystěhovalec", pokud budou existovat jakékoli pochybnosti - o něm nebo o ní - zda nemá sklony k takovému chování. Tento požadavek musí mít přednost před ostatními požadavky, jako je dovednost nebo vzdělání. Protože tento rys osobnosti nemůže být odhadnut z počítačového výstupu, bude nevyhnutelné, aby toto posuzování bylo založeno na osobních pohovorech. Toto břímě bude padat na místní úředníky, protože vzhledem k rozsahu této operace není možné, aby tato činnost byla prováděna na národní úrovni nebo dokonce centrálně. V tomto pramenu je toho však mnohem víc. Byl to zdaleka nejobsáhlejší dokument, který jsme od Trojana dostali . Dokument klade důraz na potřebu smíchání národností a barev pleti mezi "určenými vystěhovalci", aby "byli integrováni do nové koncepce rodinného společenství". V novém teritoriu by měly být zastoupeny všechny etnické skupiny. Bylo to zdůrazněno v jedné konkrétní větě: "Cílem Alternativy 3 je zajistit přežití všech rysů lidské rasy a ne pouze těch, kteří jsou nejpokročilejší a kteří mají privilegované zázemí." To zní krásně a vznešeně, dokud člověk nebere v úvahu příšerné nakládání s těmi, které pohrdavě označili jako "komponenty". Tito lidé byli nelítostně vytrženi ze svých domovů a odvedeni od svých rodin, aby byli redukováni na podlidi. Ti nyní pracují jako nerozumná zvířata. A jediným vysvobozením z této degradace je smrt. Taková je pravda o neodpustitelné nemravnosti Alternativy 3.


kap09

Dokument pokračoval: Do nového teritoria budou nakonec přemístěni reprezentanti všech aspektů lidské kultury. Proto budou "určení vystěhovalci" rekrutováni také z řad umělců. Budou zahrnovat spisovatele, malíře, sochaře a hudebníky. V počátečním stádiu však budou vybíráni pouze ti, kteří budou mít dovednosti nezbytné pro vybudování základů nové společnosti. Schválený seznam kategorií povolání již byl rozeslán. Výzkumy v novém teritoriu odhalily jisté faktory, které nebyly zcela očekávány a z tohoto důvodu bylo nutné zvýšit kvóty v některých kategoriích. Výbor v Sídle zvláště vyžaduje více lékařů, chemiků, neurologů a bakteriologů. V novém teritoriu je v této chvíli dostatečný počet počítačových specialistů, důlních inženýrů a agronomů. Nábor těchto kategorií je nyní zastaven až do vydání dalších instrukcí. Rozpínavost a plýtvání nevyhnutelně povedou k aktualizaci personálních požadavků každý měsíc. Tyto požadavky bude v budoucnosti Národním hlavním výkonným důstojníkům rozesílat Oddělení sedm. Dokument potom detailně rozebírá postoj Alternativy 3 k dětem. Ty mají být přiváženy do nového teritoria, protože jejich přítomnost bude mít "zušlechťující účinek a sociální struktuře dodá nový rozměr důvěrnosti". To, když odložíme žargon, znamená, že emigranti ocení jejich přítomnost, protože děti jim pomohou cítit se tam víc "doma". Avšak děti nejsou považovány za produktivní - alespoň ne způsobem, který je vyžadován v novém teritoriu - takže jsou jejich počty silně omezovány. Jen ty, které mají "klíčové rodiče", budou transportovány - a to jen tehdy, když se nepodaří rodiče přesvědčit, aby pro ně zajistili náhradní péči: Například důležití vystěhovalci mohou být přesvědčováni, aby své děti nechali u příbuzných s tím, že v rozumně krátké době se s nimi opět shledají. Pro úspěch tohoto přesvědčování by měl být použit každý přiměřený prostředek. V tomto dokumentu nebyla uvedena žádná čísla ani procenta, ale vyplývá z něho, že děti matematika Roberta Pattersona - šestnáctiletý Julian a čtrnáctiletá Kate - jsou součástí velmi malé menšiny. Ledaže by samozřejmě došlo ke změně jejich postoje ohledně "kvót dětí" mezi rokem 1972 a časem jejich zmizení ze Skotska v únoru 1976. Anna Clarková, jak dokazuje tento dokument, je také součástí menšiny. Mezi "určenými vystěhovalci" jsou tři muži na jednu ženu. Ledaže by opět došlo ke změně politiky v této oblasti od doby, kdy byl tento dokument v roce 1972 vydán.


kap09

Pro mateřskou péči nejsou vyčleněny žádné prostředky, ačkoli to je v plánu pro budoucnost. V novém teritoriu jsou těhotenství nezákonná. Výbor v Sídle to oznámí, jakmile bude toto nařízení odvoláno. Náhodná těhotenství budou automaticky přerušována a účastníci budou po tomto provinění pohnáni před Výbor v Sídle. Zbytek dokumentu se zabývá hlavně poskytováním rekreace a zábavními zařízeními. Zřejmě tam mají kino. Jsou zde také společné místnosti pro sledování televize, kde vystěhovalci mohou sledovat programy z mnoha částí světa. Je paradoxní, když si uvědomíme, že "určení vystěhovalci", včetně mužů jako Brian Pendlebury z Manchesteru, velmi pravděpodobně mohli vidět toto senzační vydání Zpráv z vědy. Už jsme se zmiňovali , jak v červnovém programu 1977 řekl Simon Butler divákům, že o dvaceti čtyřech lidech je známo, že zmizeli za podivných okolností - okolností, jež vedly k jejich získání pro Alternativu 3. Tři z těchto lidí byli samozřejmě Anna Clarková, Robert Patterson a Brian Pendlebury. Na tomto místě jsme chtěli uvést detaily o dalších jednadvaceti, které pro Sceptre Television připravil Terry Dickson. V jedenácti případech však jsme od nich obdrželi žádosti o jejich anonymitu. Proto jsme se s ohledem k těmto žádostem jsme se omezili na tři případy: Richard Tuffley, 27 let, endokrinolog. Narodil se v Sidmouthu, Devon, ale žije a pracuje ve Swansea, Jižní Wales. V mládí osiřel a byl vychován matčinou sestrou, která je již mrtvá. Svobodný. Nemá žádné příbuzné. Žije sám, v malém najatém bytě nedaleko univerzity. Zmizel v pondělí 5. ledna 1976. Naposledy byl viděn, když řídil světle modrou dodávku směrem na Cardiff. Auto nebylo nikdy nalezeno. Výpověď vedoucího oddělení, kde pracoval: "Byl to prvotřídní a velice svědomitý kolega - určitě by neopustil kolektiv takovým způsobem, jak se zdá, že učinil. Byl poněkud uzavřený a měl velmi málo přátel, ale nemyslím si, že tady byl nešťastný." Gordon Balcombe, 36 let, starší administrátor mnohonárodního výrobního konglomerátu. Žil v Bromley, Kent a pracoval v centru Londýna. V roce 1969 se rozvedl. Otec tří dětí, které žijí s jeho bývalou manželkou, se kterou se po rozvodu nestýkal. Žil sám v bývalém rodinném domě - sousedícím s parkem - ale míval prý mnoho ženských návštěv. Některé, podle výpovědí sousedů, často zůstávaly přes noc. Zmizel ve středu 5. února 1976. Naposledy byl spatřen, když odjížděl z kanceláře taxíkem. Řidič taxíku nebyl nikdy vypátrán. Vyjádření ředitele managementu: "Jeho zmizením jsme byli úplně vyvedeni z míry, protože to byl muž se skvělou budoucností v naší organizaci. Plánovali jsme jeho povýšení a přeřazení na významnou


kap09

pozici na naší základně v Chicagu a zdálo se nám, že je touto vyhlídkou nadšen. Považovali jsme jeho zmizení za velkou ztrátu." Prohlášení paní Marjorie Balcombové: "Gordon, jak ho znám, by mohl být kdekoli. Mám podezření, že je asi někde v Americe. Je to typ muže, který se nechá lehce zlákat na nový post a je zcela možné, že klidně řekl své firmě, že se rozhodl přijmout lepší nabídku. Odešel by, kdyby to vyhovovalo jeho zájmům. Takový Gordon je. Egocentrický. A vůbec bych nebyla překvapena, kdybych se dozvěděla, že je v tom nějaká ženská. Jediná věc, která mě mate, je způsob, jak odešel. Nechal všechny své šaty a osobní majetek v domě. To mi připadá opravdu velmi neobvyklé." Sidney Dilworth, 32 let, meteorolog. Žil a pracoval v Readingu, Berkshire. Vdovec. Manželka zemřela při dopravní nehodě v říjnu 1975. Bezdětný, žil sám v terasovém domě, který koupil na hypotéku. Zmizel v pátek 16. dubna 1976. Naposledy byl viděn, když řídil najaté auto směrem na Londýn. Automobil byl později nalezen na parkovišti před terminálem číslo 3, letiště Heathrow. Vyjádření jeho otce, Wilfreda Dilwortha: "Stále opakuji policii, že se našemu Sydneymu něco přihodilo, ale oni - ačkoli jsou velmi sympatičtí - v tom nic moc neudělali. Mám takový nedobrý pocit, že byl zavražděn nebo něco podobného. Byl to vždy velmi rozvážný chlapec a nikdy nechtěl, abychom si museli o něho dělat starosti. Velmi ho zasáhlo, když jeho manželka přišla v Kanadě o život. Vlastně v lednu před svým zmizením říkal, že si našel nějaké místo právě tam, ale pokud je mi známo, tak to zkrachovalo. Na meteorologické stanici říkali, že se nikdy nezmiňoval o tom, že by chtěl odejít, ale já předpokládám, že o tom nechtěl mluvit, dokud to místo nebude mít jisté. Nyní jsem se dostal do stádia, kdy se bojím ráno otevřít noviny, protože jsem si jist, že jednoho dne budu číst, že našli jeho tělo". Nyní víme, že tento vzorec se opakuje v každé zemi po celém světě: Andrew Nisbett, 39 let, letecký technik, narozen v Tulse, Oklahoma. Zmizel v úterý 5. října 1976 z Houstonu, Texas - společně se svojí ženou Ritou a jejich jediným synem. Pavel Garmanas, 42 let, fyzik, narozen v Usaševce, SSSR. Zmizel ve čtvrtek 14. července 1977 ze svého nového domova v Jeruzalémě, Izrael. Marcel Rouffanche, 35 let, specialista na výživu, narozen na předměstí Saint-Rugg blízko Avignonu. Zmizel ve středu 16. listopadu 1977 ze svého apartmá v Paříži. Erich Hillier, 27 let, konstrukční inženýr, narozen v Melbourne, Austrálie. Zmizel ve čtvrtek 29. prosince 1977.


kap09

Intenzivní vyšetřování ukázalo, že čísla dodaná Butlerem představují jenom vrcholek ledovce. A počet zmizelých neustále narůstá. Exploze strachu, vyvolaná programem Zprávy z vědy, jak jsme uvedli dříve, vyžadovala, aby společnost formálně popřela pravdivost materiálů, které byly prezentovány veřejnosti. Znění prohlášení připravil Leonard Harman a - navzdory silné opozici Clementse - bylo vydáno Tiskovou Kanceláří. Většina novin toto popření přijala a zjevně se ani nesnažila ověřit podivné pozadí příběhů lidí, jako byl Robert Patterson. Daily Expres, k Harmanově úlevě, věnoval příští den většinu své titulní strany senzačnímu článku s titulkem: BOUŘE KVŮLI TELEVIZNÍMU ŽERTU. Článek v Expresu začínal slovy: Tisíce šokovaných a rozzlobených diváků protestovaly proti Sci-fi "dokumentu", který včera večer vysílala ITV. Od chvíle, kdy "Alternativa 3" v deset hodin večer skončila, vytáčeli rozhněvaní diváci telefonní čísla Daily Expresu a ITV, aby si stěžovali. Článek se nezmiňuje o důkazech, jež podal na televizní obrazovce Dr. Carl Gerstein nebo další uznávané autority, jako je profesor G. Gordon Broadbent. Grodinův důležitý příspěvek byl rovněž ignorován. Avšak článek ukazuje, že "hodinu trvající žert" - vysílaný v nejsledovanější dobu - "měl za účel" ukázat sci-fi verzi úniku mozků z řad vědců. Článek pokračoval: Program byl uveden bývalým zpravodajem Simonem Butlerem jako vážné vyšetřování znepokojivých tendencí ve vědeckém výzkumu. Američtí a ruští kosmonauti byli viděni, jak spolupracují při zakládání "nové kolonie" ... zatímco diváci byli ponecháni při předpokladu, že důvodem tohoto počínání je konec života na Zemi. ITV představila program slovy: "To, co tento program ukazuje, může být považováno za neetické..." Šokovaní diváci okamžitě protestovali. Ostatní, kteří si uvědomili, že program byl míněn jako žert, si stěžovali na "nezodpovědnost" ITV. Dnes ráno mluvčí Nezávislé vysílací autority řekl, že si měli důkladně rozmyslet, než dovolili, aby byl tento dokument vysílán. Ale paní Denisa Ballová z Camberley, Surrey, řekla: http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap09.htm (11 z 17) [12.7.2008 18:10:03]

kap09

"Byla jsem velmi vystrašená tímto žertem. Bylo to tak realistické." Paní Mary Whitehousová, proslulá televizní "kampaňářka", byla další ženou, která naprosto uvěřila "Harmanovu popření". Byla citována dalšími novinami: "Měla jsem stovky hovorů. Ten film byl skvěle provedený podvod." To byla bezprostřední reakce. A byla zcela pochopitelná. Fakta předložená Clementsem a jeho týmem byla tak děsivá, že lidé byli dychtiví věřit, že to není pravda. Lidé rádi přijali Harmanovo popření, protože zahalil závojem útěchy neakceptovatelné. Toto všechno postavilo muže, jako je Terry Dickson, do velice nezáviděníhodné situace. Například Robert Patterson. Existoval Patterson vůbec? Tato otázka, spolu s dalšími podobnými, vyplývala z postoje většiny novin. A z nějakého nevyzpytatelného důvodu se úředníci na Univerzitě Svatého Ondřeje odmítli k této záležitosti vyjádřit. Vicekancléř, který se tak zdvořile omlouval, že jsme kvůli Pattersonovi mařili čas, byl na prodloužené cestě někde v Evropě a nebyl k dosažení. Byl snad Patterson pouhým výplodem Dicksonovy fantazie? Bylo toto důvodem, proč s ním Benson nemohl natočit rozhovor? Otázky se hromadily. A byly bláznivější a bláznivější. Během následujících několika dní však měla Fleet Street čas provést některá šetření a jistí novináři se začali dívat na televizní vyšetřování z poněkud jiné perspektivy. Terry Dickson nám řekl, že největší okamžik úlevy zažil 26. července, když ráno otevřel Sunday Telegraph. Sloupkař Philip Purser, uznávaný jako jeden z nejvnímavějších komentátorů v Británii, zdůraznil, že "řada otázek kolem záhadné Alternativy 3 zůstává nezodpovězena". První z těchto otázek, kterými se Purser zabýval, se týkala "Dr. Roberta Pattersona, jednoho z vystěhovalců, jehož zmizení vyvolalo toto vzrušující vyšetřování". Purser měl zvláštní důvod zajímat se o Pattersona, protože - jak řekl čtenářům - měl o tomto muži nepřímé informace: "Syn mého přítele, který přednáší ve stejném oddělení na Univerzitě, mi řekl, že Patterson, považovaný za schopného matematika a specialistu na boolskou geometrii, byl také pravým Skotem, notoricky opatrným na své peníze." Posledních pět slov plně odpovídá jeho charakteristice - kterou jsme uvedli v druhé kapitole - že nelibě nesl, že musel obětovat příliš mnoho peněz na daně. Měl tendenci neustále a neuvěřitelně nudně hovořit o tomto tématu a jak jsme již řekli - mnoho jeho kolegů na Univerzitě si oddechlo, když oznámil, že http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap09.htm (12 z 17) [12.7.2008 18:10:03]

kap09

odchází. Purserův kontakt u Svatého Ondřeje pocházel pravděpodobně z řad těchto kolegů. Philip Purser dal jasně najevo, že je příliš chytrý na to, aby se dal oklamat Harmanovým popřením. Svůj článek v Sunday Telegraph uzavřel těmito úvahami: Bylo by chybou zařadit "Alternativu 3" mezi Panoramovu úrodu špaget a další šprýmy. Možná to (oficiální popření - pozn. překl.) byl zlomyslný dvojnásobný klam, inspirovaný právě silami odhalenými v programu a supervelmoci opravdu zakládají mimozemské kolonie vynikajících lidských jedinců, aby se zachovala lidská rasa. Dopisy, přicházející ve velkém množství do studií, ukázaly, že existuje také velké procento přemýšlivých diváků, kteří rozeznali pravdu. Jedním z prvních, adresovaný Simonu Butlerovi, byl od Prezidenta Evropské kosmické asociace, který napsal: "Musím Vám a Colinu Bensonovi poděkovat za Váš vytrvalý výzkum." Zde je výtah z dalších typických dopisů: Jsem nedávno penzionovaný letecký technik a Vaše vyšetřování vysvětlilo jisté skutečnosti, které jsem odhalil během své služby a které mě mátly po mnoho let. Díky Bohu se našel někdo, kdo měl iniciativu a houževnatost ukázat tuto nechutnou pravdu . E.M., Filton, Bristol. Gratuluji Vám, že jste se nenechali politicky umlčet. Vaše Zprávy z vědy byly absolutně děsivé, ale taková pravda občas bývá a my jistě máme právo vědět, co se doopravdy děje. Následující "brždění" oficiálního mluvčího Vaší společnosti, které bylo slepě přejato většinou novin, mě nepřekvapuje. Většinu svého profesionálního života jsem strávil ve státních službách a jsem si příliš dobře vědom, jaký tlak lze vyvinout, zvláště když jde o tak zvaná Oficiální Tajemství. Prosím, zachovejte bdělost - J.N., London NW1. Přesto noviny stále vykazovaly neobyčejný odpor k sledování věci Alternativy 3. Proč? Proč se nešli zeptat lidí, jako jsou Wilfred Dilworth a Marjorie Balcombová? Proč nekontaktovali Denise Pendleburyho v Manchesteru ... nebo bývalé kolegy Richarda Tuffleye v Swansea. Tito lidé byli dostupní pro interview. A dosud jsou. Bylo učiněno mnoho pokusů, jak jsme vysvětlili dříve, zabránit vydání této knihy a - z důvodu iniciativy jistých dvou poslanců - jsme byli donuceni k určitému kompromisu. Je tudíž možné, aby i noviny byly vystaveny podobnému tlaku? A "v zájmu národní bezpečnosti" tomuto tlaku ustoupily? To se ve svobodné společnosti může zdát neuvěřitelné. Ale svět nikdy předtím neznal nic tak neuvěřitelného jako je Alternativa 3. Klíč k pravdě poskytl Kenneth Hughes v Daily Mirror 20. června 1977 - v den, kdy byl program skutečně vysílán. Zajistit si předem přístup k některým materiálům, které měl Clements a jeho tým. Jeho http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap09.htm (13 z 17) [12.7.2008 18:10:03]

kap09

článek měl tento titulek: CO SE DĚJE NA ZEMI? Napsal: Vědecký program pravděpodobně přilepí miliony Britů k jejich křeslům Alternativa 3 (ITV 9.0) je vyšetřování zmizení několika vědců. Zdá se, že jednoduše zmizeli s povrchu Země. Mrazivé zprávy četl bývalý zpravodaj ITV Simon Butler, který vykreslil chmurný obraz naší budoucnosti. Potom přišel pravdu říkající odstavec: Program bude vysílán v několika dalších zemích - ale ne v Americe. Zdejší síťoví bosové budou chtít nejdříve zjistit, jaký to bude mít účinek na britské diváky. To napsal sloupkař Hughes. Tomu věřil. Pravdou však bylo, že síťoví bosové v Americe nedovolili tento program vysílat vůbec. Vysílání tohoto dílu Zpráv z vědy bylo v celé zemi zakázáno vyšší autoritou. Nebylo dílem pouhé náhody, že dvě země, kde byl tento dokument zakázán, byly Amerika a Rusko - tito dva hlavní partneři v tomto obludném spiknutí. Bezpečnostní síly v obou zemích byli neobyčejně poplašeny reakcí veřejnosti. Rozpačité mlčení, které následovalo po odvysílání, vyvolalo zaražení informací v Británii. Dokonce i profesor G. Gordon Broadbent, muž známý svými nezávislými postoji, se odmítl více zapojit. Chtěli jsme po něm, aby rozšířil své teorie, které nastínil v programu, aby se hlouběji věnoval tématu skryté spolupráce mezi supervelmocemi, a tak jej Watkins navštívil v Ústavu pro mezinárodní politická studia v Londýně. Zde je přepis z pásky s interview, které se konalo 7. července 1977: WATKINS: Patrně víte, že bylo učiněno prohlášení, ve kterém se tvrdilo, že program Alternativa 3 byl žert. Jaká je vaše reakce na toto tvrzení? BROADBENT: Bylo by pro mě špatné dělat v současném politickém klimatu jakékoli komentáře. WATKINS: Zmiňoval jste se, že spolupráce mezi Východem a Západem může zahrnovat "masívní ale skrytou činnost v kosmu". Jaké důvody jste měl pro tuto domněnku? BROADBENT: Možná si vzpomínáte, že jsem kladl důraz na ono "mohlo by" a že jsem kategoricky netvrdil, že tomu tak skutečně je. Vlastně, jak si vzpomínám, jsem vysvětloval, že se nehodlám pouštět do spekulací a víc nemám, co bych k tomu řekl. WATKINS: Vy jste se tohoto programu zúčastnil jako odborný komentátor. Jaký máte pocit nyní potom, co byl celý program odmítnut jako výmysl?


kap09

BROADBENT: Řekněme, že tento program byl mnohem senzačnější povahy než jsem předpokládal, když jsem souhlasil se svou účastí v něm. Přiznám se, že jsem byl některými zjištěními překvapen. WATKINS: A myslíte si, že tato zjištění přesně odrážejí to, co se doopravdy děje? BROADBENT: Lituji ... raději vám víc neřeknu. Toto interview bylo neobyčejně neuspokojivé. Avšak jen o několik týdnů později jsme získali více informací, které poskytly hlubší pohled do činnosti Alternativy 3. Čtvrtek 4. srpna 1977. Další podmořské setkání Politického výboru. Předseda: R OSM. Přepis části dodané Trojanem začíná: A DVĚ: Ale ztratit celou "hromadnou zásilku", jako je tato! A OSM: Měli jsme smůlu ... to je všechno, co k tomu můžu říci... A DVĚ: Tři sta těl rozbitých na padrť ... úplně odepsaných a to je všechno, co mi můžeš říci?! Měli jsme smůlu! Podívej, já nejsem technik a občas se přestávám orientovat v těchto technických rozhovorech ... může mi, prosím, někdo vysvětlit, jak se věc, jako je tato, může přihodit? ... Protože, říkám vám, mám takový nepříjemný pocit, že to byla nedbalost. R PĚT: Není možné vydávat zákony proti nehodám takovéto povahy ... ty jsou součástí rizika transportu do nového teritoria.... A DVĚ: Ano, ale... R PĚT: Prosím ... já to vysvětlím. Meteory jsou velmi běžné, mnohem běžnější, než si lidé uvědomují, a okolo miliónu jich vstoupí do atmosféry Země každý den. Většinou jsou velmi malé, obvykle neváží víc než jeden gram, ale některé jsou mnohem větší... A OSM: To je pravda ... některé jsou příliš velké na to, aby se úplně vypařily během své cesty zemskou atmosférou a tak dopadnou na zem jako pevné hroudy. Počítáme, že kolem 500 kilogramů hmoty přiletí tímto způsobem z vnějšího kosmického prostoru každý rok... R PĚT: Některé z těchto hrud jsou obrovské. Například jeden takový meteorit dopadl v roce 1919 někde v oblasti Sibiře. Zdevastoval kolem sta čtverečných mil lesa... A OSM: Potom je zde klasický kráter po meteoru v Arizoně... R PĚT: Ta samá situace je v novém teritoriu ... miliony meteoritů bombardují jeho atmosféru a naše lodě http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap09.htm (15 z 17) [12.7.2008 18:10:03]

kap09

musí tímto bombardováním cestovat... A DVĚ: A naši piloti ... nemohou dělat úhybné manévry? A OSM: Představ si sebe samého na bicyklu ... jak se snažíš vyhnout lavině, která se na tebe valí s kopce ... to je podobná situace... A DVĚ: A chceš říci, že ten, který zasáhl "hromadnou zásilku" mohl být stejně velký jako ten sibiřský? R PĚT: Možná ... ale nemáme prostředky na to, abychom to mohli potvrdit ... v každém případě by nebylo nutné, aby byl tak veliký ... meteor vážící jednu setinu by dokázal tuto loď úplně zničit ... R OSM: Tato debata nás, myslím, nikam nedovede. Naši vědečtí pracovníci na základně Archimedes nás ujistili, že katastrofě, jako je tato - a myslím, že byla první - nelze nikdy zabránit. A bylo to potvrzeno Výborem v Sídle. Těžko je naším úkolem tady lamentovat nad rozlitým mlékem. A OSM: To je pravda. Můžeme být vděčni, že na palubě nebyli "určení vystěhovalci". Tak ztratili jsme 300 "komponent" ... je to tak zoufale vážné? Vše, co budeme muset nyní udělat, je zajistit další odchyt. (Autorova poznámka: Následující měsíce, jak si možná vzpomenete, přinesly zprávy o masových mizeních lidí v Austrálii. Ke konci září mnoho z těch, kteří zmizeli, bylo nalezeno náhodou na místě, které bylo zřejmě táborem, kde byli budoucí otroci shromažďováni před klinickými procesy a transportem. Mnoho dalších nebylo již nikdy více spatřeno. Objev těchto "otroků" přišel brzy po schůzce Politického výboru. Může to být samozřejmě náhoda, avšak my to považujeme za velmi nepravděpodobné). R OSM: Dopad toho nešťastného televizního programu je v současné době daleko důležitější... A PĚT: Poslouchejte ... ten program byl úplně zdiskreditován. Lidé přijali, že to nebylo míněno vážně, že to nebylo nic jiného než dobře propracovaný žert ... nemusíme nad tím potit krev... R OSM: Většina lidí přijala oficiální prohlášení, ale jsou i tací, které nelze tak snadno přesvědčit. Nesmíme podceňovat škody, které tento program způsobil. Přinutil některé lidi přemýšlet a to může být nebezpečné. Musíme zajistit, aby jeho důvěryhodnost byla úplně vymýcena. A DVĚ: Říkal jsem vám, že jsme měli toho chlapa, toho Gersteina, zabít ... už v únoru ... říkal jsem , že je nebezpečný... R ČTYŘI: Můj přítel má pravdu ... on to říkal. A já jsem potom zdůrazňoval, že Gersteinovy řeči mohou způsobit paniku mezi masami...


kap09

A PĚT: Tak co říkáš? Účelnost? R JEDNA: Jakou by to nyní mělo cenu? Řekl už všechno, co ví ... a nyní se mu lidé smějí. Říkají, že je cvok. Co bychom tedy získali Účelností? A DVĚ: Neměl nikdy spolupracovat s těmi chlápky od televize ... zaslouží si smrt a... A OSM: Již jsem to říkal vám všem dříve ... nepoužíváme Účelnost jako trest ... používáme ji pouze tehdy, když je ohrožen úspěch operace. Takže možná jsme předtím udělali chybu ... možná jsme měli Gersteina zabít ... ale nyní nevidím důvod... R OSM: Budeme hlasovat. Ti, kteří jsou pro Účelnost? ... Děkuji ... A proti? ... Dobře ... zcela souhlasím. Gerstein se choval tím nejpošetilejším způsobem, ale jeho smrtí bychom nic nezískali... A DVĚ: Ale co provedeme s regionálním důstojníkem? A OSM: Máš pravdu. Měl to televizní svinstvo zastavit. Ukázal se jako naprosto nespolehlivý. Zklamal a to totálně. A co je ještě horší, může nás potopit zase. Takový člověk je bez diskusí rizikový a já navrhuji Účelnost. R DVA: Souhlasím. R OSM: Kdo je pro? ... Potom to je jednomyslné. Metoda? A TŘI: Co třeba telepatický džob ve spánku ... možná s pistolí.... R OSM: Zdá se, že je senzibilní ... je to příliš brzy po Ballantinově smrti na to, abychom udělali další horký džob. Zde část přepisu končí. Co řekl Gerstein tak závažného, že to způsobilo takový rozruch? Ti, kdo viděli televizní program to budou jistě vědět. V příští kapitole přineseme pro ty ostatní všechny detaily jeho rozhovoru se Simonem Butlerem. Ale co poslední část přepisu? "Telepatický džob ve spánku." V této chvíli to byla pro nás nesrozumitelná hatmatilka. Později se nám dostalo možné vysvětlení od Dr. Huga Danninghama. V té době jsme na překvapení již byli zvyklí. Ale vysvětlení Dr. Danninghama bylo pro nás přesto vzrušujícím překvapením.


kap10

10. KAPITOLA Dr. Hugo Danningham přednáší řádně parapsychologii na třech britských univerzitách a je členem výboru Evropského institutu pro výzkum mozku. 23. září 1977 poskytl v Bruselu rozhovor naší televizi, zastoupené Colinem Bensonem. Tento rozhovor, který byl natočen, poskytl náhled na možný význam fráze "telepatický džob ve spánku". Na počátku 60. let, vysvětloval, byly učiněny významné pokroky ve studiu parapsychologie na univerzitách v Charkově a Leningradě - pokroky, jichž se odborníci obávali, že by mohly být přizpůsobeny pro použití v budoucím konfliktu mezi Východem a Západem. Tyto objevy se týkaly telepatie a zvláště pak manipulace vědomím na dálku. Potenciální vojenské výhody byly zřejmé. Nepřátelé mohli být ovlivňováni doslova z domova. Kdyby telepatická síla byla dostatečně velká, mohli by být nepřátelští vojáci donuceni ignorovat rozkazy svých velitelů a dát přednost těm, které by jim byly vysílány přímo do jejich myslí. Vlastně by se chovali jako dálkově řízené loutky. Vojenské autority na Západě, které se obávaly výhod, kterých by mohli dosáhnout Rusové, iniciovaly intenzivní výzkum těchto nových druhů zbraní. A výsledkem bylo zdokonalování těchto zbraní oběma supervelmocemi. "Bylo ověřeno experimenty, že děti, stejně jako zvířata, ptáci a lidé z primitivních kmenů jsou obvykle vnímavější vůči telepatickým zprávám a pokynům než většina dospělých v civilizované společnosti," řekl Dr. Danningham. "Je to z toho důvodu, že jakmile je inteligence plně rozvinuta a absorbuje obrovské množství informací, potom další informace, přijaté v široké škále přímo z další mysli, by mohly snadno způsobit mentální poškození. Jako výsledek si mysl civilizovaného člověka vytvořila ochrannou bariéru proti telepatii. Tato bariéra může být snadno překonána při jejím oslabení - takovém, kdy je osoba krajně unavena nebo zažívá období velkého emočního napětí. A samozřejmě obranné mechanismy nejsou nikdy více uvolněny, než při spánku. Tehdy je mysl nejbezbrannější vůči telepatickému vpádu. Obzvláště v případě, kdy je tento vpád řízen zkušenými profesionály. To je, tuším, vysvětlení výrazu 'telepatický džob ve spánku'." Benson svraštil čelo a rozpačitě zakroutil hlavou. "Promiňte ... úplně vám nerozumím..." "Spící člověk může přijímat pokyny a pokud jsou okolnosti příznivé, uposlechne těchto pokynů - i kdyby měl zabít sebe sama ..."


kap10

"Dobrý Bože!" řekl Benson. "Mluvíte o jistém druhu somnambulní sebevraždy? Ale to je zcela fantastické! Ty okolnosti, o nichž jste se zmiňoval ... jaké přesně mohou být?" "Pro čin tak dramatický jako je sebezničení musí být téměř jistě synchronizováno mnoho faktorů," řekl Danningham. "Například vliv bude větší, když potenciální oběť bude v určité části periody svého bioritmického cyklu PSI energie a ..." "Ale určitě by pud sebezáchovy zrušil jakékoli pokyny, které by měly vyústit v sebevraždu ... pokud by ovšem ten spáč nechtěl spáchat sebevraždu sám..." "Ne, pokud by byly telepatické pokyny chytře podávány," řekl Danningham. "Pro ilustraci uvedu příklad: Představte si, že chcete zabít muže, který bydlí, řekněme vysoko v mrakodrapu. Nyní tomu muži neřeknete, aby spáchal sebevraždu skokem z okna ložnice a - jak správně říkáte - jeho pud sebezáchovy by velmi pravděpodobně způsobil odmítnutí tohoto příkazu. Ale vy uděláte to, že mu dáte falešnou informaci. Řeknete mu telegraficky, že po jeho pokoji zuřivě pobíhá nějaké divoké zvíře, nebo že budovu zasáhl požár. Řekněte mu, že pod oknem je rozprostřena záchranná síť a že musí skočit, jestliže si chce zachránit život. A tak, v zoufalé touze zůstat naživu, skočí - a zlomí si vaz. Je samozřejmě možné dělat v tomto směru všechny druhy obměn. Například můžete svoji spící oběť přesvědčit, že nějaký jedovatý pavouk jí leze po hrudi, že ho musí bodnout a zabít dříve než on zabije jeho. A tak ve spánku zabije sám sebe. Variací, milý pane Bensone, je téměř bezpočet. Jestliže telepatickou zprávou svého spáče přesvědčíte, že náhodou vypil nějaký rozežírací jed a že jediný protijed je v láhvi s označením kyanid ... no, jsem si jist, že víte, o čem mluvím." "A vy říkáte, že se takové věci skutečně dějí?" Danningham potřásl hlavou. "Ne, to jsem vůbec neřekl. Říkám vám pouze, co je možné. Lidé z mého oboru mají znalosti potřebné pro provádění takových věcí, ale neumím si představit nikoho, kdo by tyto znalosti použil..." Možná měl Dr. Danningham pravdu. Možná v té době muži za Alternativou 3 nepoužívali somnambulní sebevraždu jako metodu pro vraždění. Avšak strávili jsme týdny prohledáváním novinových archivů v Americe a Británii a objevili jsme tři případy, které si zasloužily minimálně označit otazníkem: Pondělí 2. února 1976. James Riggerford, 42 let, šťastně ženatý, otec tří dětí, vyšel ze svého domu, který http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap10.htm (2 z 10) [12.7.2008 18:10:17]

kap10

se nacházel v sousedství pláže jihozápadně od Houstonu, Texas, něco po třetí hodině v noci - dva dny poté, co rezignoval na svoji funkci provozního administrátora u NASA. Jeho tělo bylo později vyloveno z Mexického zálivu. Na sobě měl pyžamo. Úterý 7. září 1976. Roger Marshall-Smith jednatřicetiletý fyzik, který se nedávno vrátil z Ameriky, kde byl dočasně přidělen k NASA, žil se svými rodiči ve Winchesteru, Hampshire. Našli ho těsně po jedné hodině v noci - za dvě hodiny potom, co všichni usnuli - v plamenech pod schodištěm. Pravděpodobně během spánku namočil svůj oděv do terpentýnu a zapálil se. Nesnesitelná bolest jej probudila, ale bylo již příliš pozdě na záchranu jeho života. Sobota 15. ledna 1977. James Arthur Carmichael, 35let, letecký technik, se neočekávaně řítil do náruče smrti ve 4:35 ráno z okna u ložnice šestnáctipatrového hotelu ve Washingtonu. Jeho přátelé sdělili, že předešlého večera se zdál být úplně normální a šťastný, spát šel kolem půlnoci. Také byl oblečen v pyžamu. Byli tito tři lidé oběťmi "telepatických džobů ve spánku"? Netvrdíme, že to víme, ale máme za to, že tato možnost se nedá vyloučit. A co "regionální důstojník" zmiňovaný v přepisu záznamu posledního setkání Politického Výboru? Odpověď na tuto otázku přišla nakonec tou nejméně očekávanou cestou. Benson se vrátil do produkční kanceláře a Simon Butler šel ke Clementsovi do jeho malé místnosti za Studiem B. "Jak se mají věci s Fergusem?" "Je to špatné," řekl Clements sklíčeně. "Chce zahodit Colinovo interview s Grodinem ... zcela otevřeně, Simone, zdá se, že chtějí celou věc pohřbít ... ledaže, možná, kdybys mohl víc vymáčknout z Gersteina," "Máš na mysli Alternativu 3?" Clements přikývl. "Zdá se, že vše závisí právě na tom," řekl. "Gerstein zřejmě o tom ví. Nebo minimálně zná teorii..." "Tady je velký rozdíl mezi věděním a mluvením." Butler si pamatoval, jak mu byla nabídnuta sherry, když on ve skutečnosti chtěl odpověď. "Když jsem s ním mluvil v březnu, tak byl naprosto jednoznačný. Jednoduše o Alternativě 3 nechtěl vůbec mluvit ..." "Zkus ho ještě jednou," naléhal Clements. "Řekni mu všechno, co víš ... co jsme se dozvěděli od Grodina a Broadbenta ... řekni mu toho hodně ... a potom se podívej, jestli ho nedokážeš přesvědčit." "Dobrá," řekl Butler. "Zkusím to..." O dva dny později byl zpátky v jeho studovně v Cambridge. A k jeho překvapení, Gerstein nakonec souhlasil, že bude mluvit o Alternativě 3. Nejdříve byl Gerstein velmi ostražitý a zdráhal se cokoli říci http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap10.htm (3 z 10) [12.7.2008 18:10:17]

kap10

do mikrofonu, ale trpělivě si vyslechl vše, co mu Butler řekl. "Odvedli jste svou práci opravdu důkladně," připustil. Znovu si zapálil dýmku a zamyšleně se díval na stůl. "Nyní nezbývá, než abych vám pověděl vše, co chcete vědět..." Zde je přepis rozhovoru, který následoval - jak byl uveden v televizi: GERSTEIN: již víte o Alternativách 1 a 2 - a proč byly odmítnuty. No ... Alternativa 3 nabízela omezenější volbu - pokus zajistit přežití alespoň malé části lidské rasy. Nezapomínejte, že jsme byli teoretikové, ne technici ... ale uvědomovali jsme si, když jsme před dvaceti lety hovořili o cestování kosmem, že to zní nepravděpodobněji než sci-fi. BUTLER: Myslíte ... cestování na jiné planety? GERSTEIN: Samozřejmě ... nevěděl jsem, zda by to bylo realizovatelné. A dosud to nevím. BUTLER: Měli jste představu, kdo by mohl letět? GERSTEIN: Pamatuji se, že jsme o tom tehdy hovořili ... vyvážený počet vědců a umělců a ovšem všechny rysy lidské kultury, pokud by to bylo možné ... Seznam by nebyl nikdy úplný, ale bylo to lepší než nic. BUTLER: A tito lidé ... měli jste představu, kam by mohli letět? GERSTEIN: Och, to byla těžká otázka. V Mléčné Dráze je okolo 100.000 milionů hvězd - což je zhruba stejné číslo, jako počet všech lidí, kteří kdy kráčeli po planetě Zemi - a již v roce 1950 Fred Hoyle odhadoval, že více než milion z těchto hvězd má planety, na kterých je možný život člověka... BUTLER: To bylo skutečně dost vágní a teoretické... GERSTEIN: V roce 1957 ... v době Huntsvillské konference ... ano. Ale od té doby se situace značně změnila. Nyní je nejpravděpodobnější možností Mars ..." BUTLER: Mars? GERSTEIN: Ano, dovedu si představit vaše diváky, jak zvedají obočí, protože při vyslovení slova Mars se většině lidí vybaví malí zelení mužíčci s anténkami trčícími z jejich hlav ... ale z vědeckého hlediska byly naše představy o Marsu nejednou poopraveny. V raných dobách astronomie se věřilo, že jsou zde umělé kanály, které dokazují existenci inteligentního života na této planetě. Později byla tato teorie zdiskreditována. Vystřídal ji obraz neplodné, nehostinné planety, nepřátelské pro přežití jakékoli formy života. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap10.htm (4 z 10) [12.7.2008 18:10:17]

kap10

Potom, mnohem později, se zrodila další myšlenka: předpoklad, že na Marsu kdysi existoval život... Jak se zhoršovaly klimatické podmínky, všichni tvorové, kteří přežili, se mohli vyvinout do stavu hybernace a čekat na návrat příznivějších podmínek k životu. Dokonce byly vysloveny domněnky, že vzduch potřebný k životu mohl být uzavřen v půdě. Před několika lety se vyskytly jevy, které učinily tuto teorii velmi přesvědčivou. Mars byl vždy pokryt oblaky, které se neustále proměňovaly až do doby, o které jsem hovořil. Potom už se nikdy neobjevily. To se stalo, a bylo to vědecky zaznamenáno, v roce 1961. Bylo zřejmé, že na Marsu došlo k smršti obrovských rozměrů. Potom ... to je skutečně zajímavé ... když se mraky rozpustily, bylo vidět významné změny. Polární ledové čepičky se podstatně zmenšily a v rovníkových oblastech se objevily tmavší pásy. Byly považovány za vegetaci. BUTLER: Vysvětlil někdo tyto změny? GERSTEIN: Na konferenci krátce před touto událostí jsem podal teoretický návrh. Řekl jsem, že pokud je atmosféra Marsu uzavřena v půdě, potom řízený nukleární výbuch by ji mohl uvolnit a znovu oživit hybernovaný život. Jediným problémem bylo, jak tam dopravit a odpálit nálož před příletem lidí. V tom samém roce měli Rusové velkou kosmickou katastrofu. Ano, bylo to v roce 1959. Byla zaznamenána jen holá fakta, zbytek byl držen v tajnosti. Raketa vybuchla při startu. Mnoho lidí bylo zabito a plocha byla zdevastována... Co zkoušeli vypustit? A měli nakonec úspěch? Nesla raketa nukleární zařízení, že byla způsobena tak obrovská katastrofa? Mohlo nukleární zařízení na druhý pokus dosáhnout povrchu Marsu a způsobit ony dramatické změny, zaznamenané v roce 1961? Náhlé vypuknutí bouří na Marsu, ubývající ledové čepičky, růst něčeho, co se zdálo být vegetací, v tropických oblastech ... to všechno jsou zaznamenaná vědecká fakta. V tomto bodě vysílané interview končilo. Původní verze, před editací, obsahovala následující výměnu: BUTLER: Tomu ale nerozumím ... obrázky pořízené sondou Viking 2 na Marsu ... ty ukazovaly jen pláně s rudými kameny ... druh terénu, který dával jen malou naději na přežití... GERSTEIN: Nepředstírám, že všemu rozumím. Ale, jak jste mi již řekl, zdá se, že se tady provádí nějaká zastírací činnost. Možná, že byste se měl zeptat někoho, kdo má aktuálnější informace ... někoho, kdo má znalosti o moderním vývoji kosmonautiky... BUTLER: Ano ... možná by nám v tom mohl pomoci Charles Welbourne. Ale je zde ještě další aspekt, který bych s vámi rád prodiskutoval, doktore Gersteine, a ten se týká zvířat, ptáků, hmyzu atd. Je hezké http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap10.htm (5 z 10) [12.7.2008 18:10:17]

kap10

mluvit o transportu člověka za novým životem na jiné planetě, ale co životní prostředí, které by si mohl nebo měl vzít s sebou. GERSTEIN: Na to byste se měl zeptat biologa. Stephen Manderson ... profesor Stephen Manderson ... byl také v Huntsville a je to neobyčejně příjemný člověk ... velmi přístupný... Butler zatelefonoval Clementsovi z Cambridge a Clements dal pokyny Terrymu Dicksonovi, aby zařídil rozhovor s Mandersonem. Kate Whiteová s ním hovořila příští den v jeho domově v Reigate, Surrey. Interview probíhalo dobře, ale - jak si můžete pamatovat - nebylo do vysílaného programu zařazeno. Clements vysvětlil, že navzdory jeho přání ho byl nucen vypustit, protože vysílací čas byl přísně limitován. Televizní zprávy na ITV v deset hodin večer, zařazené po tomto vydání Zpráv z vědy, se nemohly opozdit. A Harman jim řekl, že potom nemohou pokračovat, protože zbytek večera byl rezervován pro programy jiných společností. Domníváme se, že v tomto případě měla být v rigidním schématu plánování programů udělána výjimka . Mandersonovy náhledy byly fascinující. Byly také velice výmluvné. "Bible hovoří o vzetí jednoho páru od každého druhu tvorů na Zemi do Archy ... to by ale bylo v tomto kontextu zcela iracionální," řekl Manderson. "Člověk je v podstatě sobecká tvor. To není zase nic tak špatného, protože jistý stupeň sobeckosti je pro přežití nutný. Oblékáme se do kůží ostatních tvorů, děláme z nich kosmetické přípravky, vlastně je využíváme všemi možnými způsoby. Takže v této operaci Alternativa 3 - pokud ovšem taková operace existuje - by bylo jistě logické vybrat jenom ta zvířata, která s sebou vzít chceme. Chtěli bychom si s sebou vzít například krysy a moskyty? Samozřejmě ne! Byla by nám tím dána příležitost vytvořit si pro sebe ideální životní prostředí a poprvé bychom byli schopni si zvolit, kteří tvorové s námi budou sdílet toto prostředí. To by byla úžasná příležitost. Pomyslete bez kolika druhů živočichů se můžeme šťastně obejít. Špačci ... havrani ... můry ... šneci, kteří dělají takové škody na úrodě brambor a cukrovky ... jaký užitek má pro nás každý z těchto druhů? Uvědomujete si, že byly systematicky zařazeny tři miliony druhů hmyzu a že z důvodu nynější rychlé evoluce hmyzu nebude konečného zařazení všech druhů nikdy dosaženo? A uvažte, kolik nadělají škody. V samotné Indii hmyz zkonzumuje za rok více potravin než devět milionů lidí - a to je v zemi, kde značná část populace hladoví. Ne ... opusťme je a nechme je zde zahynout. Člověk je nepotřebuje..." Kate Whiteová jej přerušila: "Ale určitě jsou někteří skromní živočichové pro člověka užiteční. Například žížaly provzdušňují půdu a..." http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap10.htm (6 z 10) [12.7.2008 18:10:17]

kap10

"Žížaly, stejně jako některé další druhy, je třeba náležitě ohodnotit z hlediska jejich užitečnosti," řekl Manderson živě. "Například svišti, může se ukázat, že jsou ještě užitečnější. Na kanadských pláních vykonávají přesně stejnou funkci jako žížaly. Rozsáhlé plochy tam jsou bez červů a je to svišť, který vytváří v hlíně humus ... ne, jak jsem řekl, každý druh je třeba náležitě vědecky ohodnotit." "Ale co různé druhy zvířat, které jsou chovány v ZOO? Zvířata jako jsou lvi, žirafy a sloni?" Manderson se zdál být překvapen její naivitou. "No, co s nimi? Nebylo by příliš ekonomické vozit je na jinou planetu - i kdyby byl k dispozici vhodný dopravní prostředek. Ty bychom nechali zahynout a, zcela otevřeně, nebyla by to zase tak velká škoda. Prosím vás, slečno Whiteová, neutápějte se v sentimentu. Je to krásné, ale je to skutečně zcela nesmyslné." "Dinosauři žili na tomto světě sto milionů let - padesátkrát déle než je celková doba výskytu člověka ale svět se bez nich docela dobře obejde. A tak je to i s mnoha dalšími tvory. Kolik lidí, byste řekla, bude truchlit po dinomysovi?" "Dinomys? Promiňte ... nerozumím vám..." "Přesně! Jste vzdělaná mladá dáma, ale nikdy jste o nich neslyšela, že? Dinomysové ... tvorové podobní krysám, kteří dorůstali do velikosti telete ... žili v Jižní Americe. Lední medvědi a pštrosi ... ti jednoho dne skončí stejně ... lidé se budou dívat stejně netečně jako vy před chvílí, když uslyší jejich jména." Zasmál se a prsty si prohrábl vlasy. "Mohu vám dávat jeden příklad za druhým - abych vám ukázal, jak úzký konvenční úhel pohledu ve skutečnosti je..." "Ale tvorové jako jsou medvědi ... zdají se být tak ... no ... tak stálí..." "Takový byl i onactornis." "Onactornis? "Masožravý pták ... jedenáct stop dlouhý ... nemohl létat, ale terorizoval menší živočichy miliony let." Kate Whiteová byla znepokojena směrem, kterým se nyní rozhovor ubíral a chtěla, aby se vrátil na pozitivnější úroveň. Věděla, že Clements by jí těžko poděkoval, že plýtvá filmem na filozofické diskuse o prehistorických monstrech. To byla jedna z potíží s odborníky, jak věděla ze své zkušenosti. Často se ztrácejí ve své učenosti. A rádi ji vystavují na odiv. "Ale připustíme-li, že základní předpoklad je správný, že člověk kolonizuje Mars, může začít osídlovat celý nový svět od začátku? A nebyl by to http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap10.htm (7 z 10) [12.7.2008 18:10:17]

kap10

téměř neproveditelný úkol?" "Ne, pokud pochopíme základní fakta života," řekl Manderson. "Jistě jste slyšela o experimentech, jejichž výsledkem bylo vytvoření dětí ze zkumavky..." "Ano, ale..." "Ale uvědomujete si, že všechna samičí vajíčka, potřebná pro příští generaci lidské rasy, by se vešla do skořápky slepičího vajíčka?" "Bože! To jsem netušila." "A podobně je to, slečno Whiteová, s ostatními tvory. Například samice tresky dokáže naklást až šest milionů vajíček při jednom tření. Naštěstí se většina z nich zničí, dříve než se z nich vyvinou ryby ... nebo jinak by zde nebylo místo pro lidi brouzdající se na našich plážích. Kdyby všechny zárodky přežily, všechna moře našeho světa by se stala pevnou masou tresek - a přežít by dokázaly všechny, kdyby pro to měly vhodné podmínky. Byla chycena ryba, není to dlouho, která v sobě měla více než 28 milionů vajíček! Takže vidíte, jak snadné by bylo zarybnit všechna moře třeba i na Marsu..." "Ovšem za předpokladu, že v těchto mořích dosud nic není." "Dejme tomu ... a podle toho, co nyní víme by tomu tak mohlo být." "Ale co když v marťanských mořích už něco je - nebo na marťanských pevninách - co je pro člověka škodlivé nebo co mu může být na obtíž?" "Potom bychom museli převzít iniciativu a nastolit ekologickou rovnováhu v náš prospěch. Víte, to se v minulosti často dělalo. Například vrabci byli poprvé dovezeni do New Yorku v polovině devatenáctého století jednoduše proto, aby vyhubili housenky..." "Ale nepřinesla by taková opatření automaticky další problémy? Co třeba živočichové, žijící na jiných živočiších, kteří by mohli porušit ekologickou rovnováhu?" Odmlčela se a snažila se chopit vhodného příkladu. Manderson jí nyní připadal jako chladný a nesympatický člověk. Zdálo se, že nemá duši a nemohla odolat pokušení nastražit mu léčku. "Třeba ježci!" řekla vítězoslavně. "Prosím?" "Ježci," opakovala. "Někde jsem slyšela, že mají odstraňovací symptomy a stávají se zcela neurotickými, když jsou zbaveni svých blech..." http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap10.htm (8 z 10) [12.7.2008 18:10:17]

kap10

Manderson se shovívavě usmál. "Je mi líto," řekl. "Nepředstírám, že jsem autoritou v oboru neurotických ježků a mám pocit, že začínáme jít příliš do hloubky. Mohu vám pomoci v něčem jiném?" "Poslední otázka. V tomto novém světě - jak jej vidíte vy, profesore Mandersone - pro tvory, které lidi mají jednoduše rádi ... tvory jako jsou veverky a slavíci nebude místo?" "Ne, pokud se neprokáže jejich produktivní hodnota," řekl Manderson. "Jinak pro ně místo nebude." "Víte, pane profesore," řekla Kate. "To mi připadá velmi, velmi smutné". Charles Welbourne, který poskytl rozhovor Colinu Bensonovi, souhlasil, že je zde zřejmý konflikt mezi popisem Marsu, který poskytl Gerstein, a obrázky, které vydala NASA. "Mnoho lidí by také rádo vědělo, proč je NASA tak skoupá na svůj fotografický rozpočet," řekl. "Zvláště když uvážíte, jak důležité takové obrázky mohou být." "Proč by to měli chtít vědět?" zeptal se Benson. Welbourne ukázal na zvětšenou fotografii "známého" marťanského terénu, která byla připevněna na tabuli ve studiu. "Tato fotografie to téměř říká za mě," řekl. "Řekli nám, že spotřebovali všechny peníze na to, aby vypustili tuto sondu na Mars a co potom udělali? Vybavili ji, prosím, kamerou, která dokáže zaostřit jen do sto metrů. A to, jak si někdo může všimnout, je zhruba délka filmového studia. To nedává žádný smysl. Kdyby skutečně chtěli pořídit dobré snímky na Marsu, použili by rozhodně lepší kameru. Jsou mnohem lepší kamery - ale oni použili tuto ... no, to je téměř jako kdybyste poslal na průzkum slepce." "Chcete tím říci, že to udělali proto, abychom viděli jen to, co nám chtějí ukázat?" "Dost dobře tomu tak může být. Pamatujte si, že všechny tyto snímky, které jsme dostali, k nám přišly přes NASA - prostě nám předávají jen to, co uznají za vhodné. Takže když nám řeknou, že to je Mars ... tak tomu musíme věřit. Tak je tomu i se zvukem. Chci tím říci, že neslyšíme všechno, co se říká mezi řídicím střediskem a kosmickou lodí. Je zde ještě jeden kanál. Nazývají ho biologický kanál..." "Něco málo jsme se o tom dozvěděli od Otto Bindera," řekl Benson. "Jistě, Binder - ten bývalý muž NASA ... pamatuji se, jak odhalil tento trik po Apollu 13 ... ten biologický kanál je oficiálně pro podávání zpráv o zdravotních podrobnostech. Ve skutečnosti na něj přepínají pokaždé, když mají říci něco, co nechtějí, aby slyšel celý svět..." http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap10.htm (9 z 10) [12.7.2008 18:10:17]

kap10

Welbourne se odmlčel, zamyšleně se podíval na obrázek z Marsu. "Právě mě napadla bláznivá myšlenka," řekl. "Co když tento obrázek nebyl pořízen na Marsu? Podívejte se na něj zblízka ... nezdá se vám, že by mohl být klidně pořízen v nějakém, studiu v Burbanku?" Měli bychom zdůraznit, že jsme Welbournovi neřekli nic o dalších snímcích, o kterých víme, že byly pořízeny ve studiu - na nichž byli lidé, jako Brian Pendlebury, kteří se stali součástí Uklidňovacího plánu. Netušil, jak blízko pravdy byla jeho "bláznivá myšlenka". Důkaz přišel neočekávaně. Přišel od Wendy, dívky Harryho Carmella - té, která vykázala Bensona a jeho skupinu z onoho opuštěného domu v Lambethu. A Wendy byla velmi vylekaná.


kap11

11. KAPITOLA Wendy se již nevrátila do toho domu v Lambethu, potom co Harry zmizel. Vrátila se tam onoho rána s obvazy a dezinfekcí a když zjistila, že Harry je pryč, propadla panice a uprchla. Sám odejít nemohl ve stavu, ve kterém se nacházel, takže ho musel někdo odvést. Zřejmě ho našli - ti záhadní muži o kterých byl přesvědčen, že ho chtějí zabít - a najednou věděla zcela jistě, že už ho nikdy neuvidí. Musí odejít. Někam hodně daleko. Musí se ukrýt. Jinak by ji mohli najít a zabít ji také. O hodinu později stopovala na silnici směrem na Birmingham. Do Birminghamu ji to nějak zvlášť netáhlo. Dostala se tam jednoduše proto, že tam jel ten náklaďák. A zdálo se jí to dost daleko od Londýna. V Birminghamu ji nebudou hledat. Avšak zde žádné šance neměla. Neustále se stěhovala, zřídka zůstávala na jednom místě déle než dvě noci, protože měla děsivý pocit, že by ji nějakým způsobem mohli chytit, jako chytili Harryho. Také, jak nám později řekla, měla pocit viny. Měla pocit, že nechala Harryho na holičkách. Proto neustále myslela na tu malou krabičku, které přikládal takový význam. Ukryl ji pod prkennou podlahou v opuštěném domě a Wendy věděla, že by ji měla odtamtud vyzvednout. V rozrušení na ni úplně zapomněla, ale Harry tak zoufale chtěl, aby se dostala do rukou lidem od televize. Byl v ní klíč k něčemu důležitému ... k pásce, kterou získal ten mrtvý muž Ballantine! Cítila, že by tu krabičku měla dát tomu barevnému chlapci Bensonovi. Měla by to udělat už kvůli Harrymu. Tolik mu dlužila ... To by ale znamenalo vrátit se do toho domu. A ona se děsila pomyšlení, že by se měla vrátit do nebezpečí... Ve čtvrtek 9. června se konečně rozhodla. Sedla na vlak do Londýna a potom cestovala autobusem napříč městem. A v půl čtvrté odpoledne byla u čísla 88. Prošla zahradní brankou mezi dvěma sloupy. Na zahrádce před domem nyní neležely žádné odpadky a zabedněná okna byla znovu zasklená. Byly učiněny i další pokusy zlepšit vzhled terasového domu. Schody na konci uhrabané cesty byly čerstvě vydrhnuty a dveře, mírně pootevřené, byly natřeny kanárkově žlutou barvou. Všechny okolní domy vypadaly tak, jak si je pamatovala, ale číslo 88 se dramaticky změnilo. Byl to dům, který byl zachráněn od úpadku. Skrze okno přední přízemní místnosti viděla skupinu mladých lidí - všichni ve věku kolem dvaceti let kteří seděli v kruhu se zavřenýma očima. Wendy váhala, plná obav a zklamání. Předpokládala, že dům bude prázdný právě tak, jako když ho společně s Harrym poprvé našli v únoru. Myslela si, že jednoduše vejde dovnitř, vystoupí tiše do prvního patra, kde je pod podlahou ukryta malá krabička, vyzvedne ji a nikým neviděna rychle odejde. Ale skutečnost byla úplně jiná ... Mládež stále seděla na podlaze jako v tranzu, pohroužena v jakousi společnou meditaci. Možná si jí nevšimnou, pomyslela si, když bude dost rychlá a potichu. Ale, na druhou stranu, v jiných místnostech by mohli být další . Mohli by být i tam, kde Harry ukryl tu krabičku. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap11.htm (1 z 11) [12.7.2008 18:10:35]

kap11

Zaklepala na dveře - nejdříve zkusmo, potom silněji. Z haly se ozvaly kroky nohou kráčejících po holých prknech. Potom se dveře široce otevřely a objevil se v nich nesmírně šlachovitý muž s dlouhými vlasy a rozcuchanými rezavými vousy. Byl bosý, oblečen do rozedraných modrých džínsů se záplatami z květované látky. Jeho oči - tmavé a hluboké - byly neobyčejně pronikavé a byl starší než lidé v přední místnosti. Mohlo mu být něco kolem pětatřiceti, nebo dokonce téměř čtyřicet let. "Dobré odpoledne sestro," řekl. "Ježíš tě miluje." Jeho hlas byl hluboký a zvučný a měl silně východolondýnský přízvuk. "Kdo jsi?" zeptala se Wendy. "Eliphaz," odpověděl slavnostně. "Eliphaz Temanite." "Podívej ... Já jsem tady bydlela ... před několika měsíci jsem tady žila a něco velmi důležitého jsem tady nechala..." "Jedinou věcí, která je opravdu důležitá, je Ježíš. Vstoupil do tvého srdce? Čeká - čeká na tebe, až ho pozveš dál..." "A ráda bych šla dovnitř a vyzvedla si to..." Muž ustoupil dozadu, pokynul jí rukou, aby ho následovala a Wendy si poprvé všimla, že drží v ruce malou Bibli. "Zde v chrámu je každý vítán," řekl. Mohla by to být past? Harry jí nikdy neřekl, jak vypadají. Mohla být tato bizarní postava - tento Eliphaz, nebo jak si vlastně říkal - jedním z nich? Otázky jí vířily v hlavě. Zmizela by, kdyby šla dovnitř, jako Harry? Měla sto chutí utéct a zapomenout na celou tu věc. Proč by se měla vystavovat nebezpečí? To přece nebyla její věc... "Pojď dál ... Ježíš zde," řekl ten muž povzbudivě. "A ty potřebuješ Ježíše." Wendy ukázala na mladé lidi, sedící tiše v kruhu na zemi. "Co to tam dělají?" zeptala se. "Vy všichni lidé tady ... kdo vlastně jste?" "Jsme Děti Nebeské Lásky," řekl muž. "Byli jsme hříšníky a žili jsme v otroctví žádostivosti, ale Ježíš Kristus, ten největší revolucionář ze všech, vstoupil do našich srdcí a zachránil nás od hříchu. "Zavřel oči, zkřivil tvář do bolestné grimasy a zvedl Bibli do výšky. "Díky, ó díky, Pane Ježíši," řekl. Otevřel oči, zasmál se a rozpřáhl ruce na uvítanou. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap11.htm (2 z 11) [12.7.2008 18:10:35]

kap11

"Eliphazi..." řekla Wendy. "Je to tvé pravé jméno?" "Toto jméno jsem přijal, když jsem vstoupil do Kristovy lásky," řekl. "Dříve, než jsem našel Pána, jsem se jmenoval Jack - Jack Perkins. Ale nyní jsem spasen a bezbožnost mě navždy opustila..." Ne, rozhodla, on jí neublíží. Nikdo by takhle nejednal. Pokud by ovšem nebyl jako Michael Caine. Tento člověk byl skutečný hippy ... "Tu věc, o které jsem se zmiňovala," řekla, "jsem nechala nahoře ... ukrytou pod podlahou." "Jsi více než vítána, jen pojď dál," řekl muž. "Zde v chrámu si nepřejeme mít věci, které patří druhým." Následovala jej halou a nahoru po schodech na odpočívadlo. A byla udivena tou proměnou. Místo bylo vyčistěno a stěny byly vymalovány. A celý dům dýchal podivuhodnou atmosférou klidu. Všechny troje dveře na odpočívadle byly otevřené. Wendy ukázala na dveře od přední místnosti. "Tamhle," řekla. Muž se zastavil a položil jí ruku na rameno. "Zapomněl jsem se tě zeptat na tvé jméno." Její podezření se okamžitě vrátilo. "Proč to potřebuješ vědět?" Usmál se a smutně potřásl hlavou. "V tobě je strach, sestro. Měla bys přijmout Pána, aby ti mohl pomoci..." "Proč je mé jméno důležité?" nedala se odbýt Wendy. Další smích. "Abych tě mohl představit svým bratrům," řekl. "Očekávají, že je s tebou seznámím." Potom si Wendy všimla, že v místnosti byli dva mladí muži. Odhadovala, že oba byli asi osmnáctiletí, oblečení stejným způsobem, jako muž jménem Eliphaz. Nebyl zde žádný nábytek a oba seděli na holé podlaze. Studovali Bibli. Odříkávali tiše slova, jako by se snažili si je zapamatovat. "Wendy," řekla tiše. "Jmenuji se Wendy." Oba mladíci okamžitě vzhlédli nahoru a vstali. Zeširoka a přátelsky se smáli. "To je Wendy," řekl Eliphaz. Vzal Wendy za loket a jemně ji popostrčil do místnosti.


kap11

"Tohle je Lazarus, jeden z našich bratrů z Ameriky," řekl. "A náš přítel tamhle se dříve jmenoval Arhtur. Ale nyní je naplněn Duchem a přijal jméno Canaan. Canaan Rechabite." "Ježíš tě miluje, Wendy," řekl Lazarus zdvořile. "Chval Pána!" mluvil vroucně a afektovaně. Na kloubech prstů jeho pravé ruky bylo vytetováno slovo "láska". Odpovídající tetování na levé ruce říkalo "nenávist" (anglicky "hate" - pozn. překl.). "Ježíš tě určitě miluje," řekl Arhtur, který se stal Canaanem. Wendy okamžitě poznala jeho birminghamský původ. Zírali na ni a čekali na její reakci. Jejich vážná upřímnost způsobila, že se cítila podivně nesvá. "Děkuji," řekla. Znělo to směšně nepřiměřeně a následovalo trapné ticho. Ukázala na podlahu v místě, kde byla dříve pohovka a obrátila se k Eliphazovi. "Mělo by to být tamhle," řekla. "Pod těmi prkny." Kývl hlavou. "Potřebuješ pomoc?" "Ne ... ne, děkuji ... zvládnu to sama." Pozorovali ji, zatímco se snažila odtrhnout jedno z podlahových prken. "Wendy ... znáš Ježíše?" Lazarus tuto položil otázku tak ledabyle, jako kdyby mluvil o počasí. "Jistě." Byla tak zaměstnaná svou prací, že se ani nepodívala nahoru, kde stál Lazarus. "Jistě, že ho znám." Prkno bylo přibité pevněji, než předpokládala. "Myslím, jestli Ho znáš skutečně," řekl Lazarus důrazněji. "Na světě je hromada měšťáků, kteří chodí do kostela a myslí si, že znají Ježíše, ale oni by ho nepoznali, ani kdyby ho potkali na ulici..." Prkno bylo nyní mírně nadzvednuté. Wendy pod ně strčila prsty a vší silou zabrala. "Říkám ti ... byl to nemytý vlasatý hippy z brlohů Galileje ... a je to pravda ... to mi můžeš věřit," řekl Lazarus. "A je tady ještě dnes..." Ozval se skřípot, jak se prkno ohýbalo, a nakonec povolilo. Wendy nahlédla do tmy, strčila dovnitř ruku a snažila se krabičku nahmatat. Nic. Musela vytrhnout špatné prkno. "...Ano, On je zde dnes s námi ... je právě zde v této místnosti ... a říkám ti, že je tu dnes s námi"... Možná, že to bylo blíž k oknu. Ano, když teď o tom přemýšlela, uvědomila si, že to prkno bylo hned za http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap11.htm (4 z 11) [12.7.2008 18:10:35]

kap11

pohovkou. Přemístila se o kus dál a začala znovu. "On je konečná cesta, Wendy ... a ty půjdeš s Ním, protože již mnoho času nezbývá..." Toto prkno bylo mnohem volnější. Trochu s ním zaviklala, aby ho mohla lépe uchopit a potom ho zdvihla. "...Je to všechno napsáno v Bibli ... jak sedm koflíků hněvu Božího bude vylito na národy..." Tady je to! Popadla krabičku a rychle se postavila. "Děkuji ti," řekla. "Promiň, že jsem tě přerušovala." Nyní si uvědomila, že se Eliphaz postavil mezi ní a dveře. Jeho tvář byla chladně odhodlaná a paže měl zkřížené na prsou. "Ta krabička je tvoje, ať je v ní cokoli ... ale chci ti položit jednu otázku," řekl. "Nejsou v ní drogy?" Náhle se zdál být větší než předtím. Větší a silnější. Její starý strach ji znovu zaplavil. Byla blázen, že se vracela do tohoto domu. Lazarus a Canaan Rechabite stáli nyní blíže k ní, každý z jedné strany. Žaludek se jí obracel hrůzou. "Chtěla bych odejít." Vší silou se snažila ovládnout svůj hlas. "Prosím, nechte mě odejít." "Je to všechno zde v Knize Zjevení." Lazarus si zřejmě nebyl vědom, co se v místnosti dělo. Byl zcela zaměstnán svými myšlenkami, svým přesvědčením o nastávajícím konci časů. "Poslouchej toto ... Bible říká fakta i s detaily ... to nejsou žádné nesmysly ... Potom čtvrtý anděl vylil koflík svůj na Slunce, i dáno jest jemu páliti lidi ohněm." Eliphaz natáhl ruku. "Dej mi tu krabičku." "Ne!" vykřikla. "To není nic takového!" Postavil se stranou, aby jí nechal projít. "Prosím, odpusť mi, že jsem byl podezřívavý." Nyní bylo jeho chování naopak omluvné. "Vzali bychom ti to, kdyby v tom byly drogy. Vzali bychom to a zničili. Měla bys vědět, že mnoho našich sester a bratrů, kteří jsou zde, bylo poškozeno drogami ... ještě v dobách jejich světského otroctví." "Necháte mě tedy odejít?" "Ovšem, ale prosím tě, přijď se na nás opět podívat," řekl Eliphaz. "Všechny Boží děti jsou zde v Chrámu vítány." "Nechť Ježíš vstoupí do tvého srdce, Wendy," řekl Lazarus, když vcházela na odpočívadlo. "On tě http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap11.htm (5 z 11) [12.7.2008 18:10:35]

kap11

doopravdy miluje." "Aleluja!" dodal Canaan Rechabite. Eliphaz ji doprovodil k domovním dveřím. "Nezapomeň sestro, že potřebuješ Ježíše," řekl. "Bůh buď s tebou." Vyběhla z domu a zamířila k telefonní budce, která stála na rohu. Vytočila číslo Sceptre Television. "Prosím, mohu mluvit s Colinem Bensonem?" "Počkejte," řekla operátorka. "Hned vás spojím ..." Terry Dickson připravoval doplňující informace o Marsu pro Clementse, které měly program obohatit o některé detaily: Mars má průměr o polovinu menší než Země a spolu s Merkurem, Venuší a Zemí tvoří čtyři vnitřní planety naší sluneční soustavy. Je naším nejbližším sousedem mezi planetami. Světlo ze Slunce sem letí 12,6 minut, zatímco ze Země je to 8,3 minuty. Abyste věc viděli ze správné perspektivy, mohu podotknout, že planety Neptun a Pluto jsou od Slunce vzdáleny 250 a 327 světelných minut. Hlavní význam těchto faktů spočívá v tom, že Neptun a Pluto, společně s dalšími obřími planetami Saturnem a Uranem, mají příliš chladné klima na to, aby zde mohl existovat život. Naopak, Merkur a Venuše - s 3,2 a 6 světelnými minutami od Slunce - mají teplotu na povrchu příliš vysokou. Mars je mnohem chladnější než Země, ale vědci předpokládají, že zdejší teplota by mohla být pro člověka snesitelná. Problémy, ačkoli jsou vážné, nejsou nepřekonatelné. Aktuální vzdálenost mezi Zemí a Marsem se značně mění - od 35 milionů mil do 60 milionů mil. Je to proto, že Země se pohybuje po téměř kruhové dráze, zatímco dráha Marsu je více excentrická. Převládající rudá barva, která dala Marsu jeho populární jméno, pochází z oblastí podobných mnohým pouštím, které známe na Zemi. Jako například Arizonská poušť. Zelené skvrny, které mění svoji velikost i tvar v závislosti na ročním období, jsou prý způsobeny rostlinami, podobnými skalním lišejníkům. Bylo mi sděleno, že lišejník dokáže přežít při nižší teplotě než většina ostatních pozemských rostlin a potřebuje velmi málo vláhy. Avšak výzkumné práce v pouštích na Středním Východě prokázaly, že lze získat hodnotnější úrodu, jestliže je oblast řádně http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap11.htm (6 z 11) [12.7.2008 18:10:35]

kap11

zavlažovaná a o rostliny je řádně pečováno. To by mohlo být stejně dobře provedeno v poušťních oblastech Marsu, aby se zajistilo, alespoň teoreticky, přežití člověka při použití výhradně místních zdrojů. Zde není nedostatek vody, ale voda je jen v určitých oblastech. Je známo již třicet let, jako výsledek výzkumů Yerkesské observatoře blízko Chicaga, že polární čepičky Marsu jsou složeny ze sněhu. Tento sníh může být podle potřeby rozváděn po planetě. Jedna z otázek, které dosud nebyly uspokojivě zodpovězeny se týká atmosféry. Má Mars atmosféru, kterou lze dýchat? Zcela otevřeně můžeme říci, že odpověď na tuto otázku nezná nikdo. Hovořil jsem s řadou vědců, kteří jsou přesvědčeni, že kdysi ve zdejší atmosféře nezanedbatelné množství volného kyslíku existovalo. Může být dost dobře možné, jak se domnívá Gerstein, že životodárná atmosféra je uzavřena v povrchové vrstvě horniny, ale nenalezl jsem žádného dalšího odborníka, který by byl ochoten tuto domněnku veřejně potvrdit. "Zřejmě celá otázka možnosti kolonizace Marsu, ústřední otázka, kterou máme vyřešit, závisí na jistotě, že tato planeta má podobnou atmosféru, jaká je na Zemi. Ale zdá se, že takovou jistotu nemáme. Gerstein je kritizován většinou svých současníků v Británii i v zahraničí. Nechci být nespravedlivý k tomuto muži, ale nechce se mi strkat hlavu do oprátky pro jeho tvrzení. Zkrátka, Chrisi, je to fascinující teorie, ale nic víc..." Clements četl posledních několik odstavců podruhé a netrpělivě zafrkal. "No, Terry. lásko, nastavovat krk do oprátky budu já - ne ty," řekl. "Gerstein mě přesvědčil a jsem připraven na něho vsadit." Ale jak se ukázalo, sázet na něho nemusel. V tu chvíli totiž Wendy čekala u telefonu na Colina Bensona... Sdělení s datem 13. června 1977 od Leonarda Harmana panu Fergusi Godwinovi, kontrolorovi programů: Dnes jsem se vrátil do studia po své týdenní nepřítomnosti způsobené nemocí a byl jsem udiven, když jsem se dozvěděl, že je zřejmě vaším záměrem dovolit vysílání interview s bývalým astronautem Grodinem. Již jsme diskutovali o tom, že tento rozhovor byl natočen za velmi neetických okolností, které vyústily v Grodinovy výstřední výroky. Domníval jsem se, že jsme se shodli v tom, že kdyby byly Grodinovy výroky zveřejněny, mohlo by to vážně poškodit pověst naší společnosti. Celý tento program ze seriálu Zprávy z vědy je křiklavým případem nezodpovědné senzacechtivosti, která se nepříznivě odrazí na reputaci naší společnosti.


kap11

Jsou si ostatní televizní společnosti sítě ITV a společnosti zahraniční vědomy znepokojujícího a skutečně nechutného pozadí této produkce? Mohu jenom doufat, že ne, v opačném případě jsem si jist, že program nekoupí. Ještě jednou Vás naléhavě žádám, aby byl program stažen z vysílacího plánu. Sdělení z 14. července 1977 od Ferguse Godwina Leonardu Harmanovi: Již s Vámi nemohu souhlasit ohledně významného výzkumu "Úniku mozků", který provádí Clements a jeho tým. Připouštím, že je to vysoce kontroverzní a dokonce děsivé téma. Může také vyvolat rozpaky na jistých vysokých místech. Avšak cením si důkazů, kterých se nám nyní dostalo - mohu dodat, že zásluhou vytrvalého výzkumu a působivého pracovního nasazení celého týmu - a cítím, že bychom udělali chybu a měli bychom vůči veřejnosti dluh, kdybychom potlačili to, co se jeví být nechutnou pravdou. Od té doby, co jsme spolu naposled mluvili, jsem měl příležitost studovat interview Simona Butlera s Dr. Gersteinem. Gerstein je muž, ke kterému mám ten největší respekt a který by nikdy nepropůjčil své jméno pro něco, co má - řečeno vašimi slovy - "příchuť nezodpovědné senzacechtivosti." Byly časy, jak víte, kdy jsem byl znepokojen neočekávaným směrem, kterým se vyšetřování pohnulo. Nyní cítím, že musím dát všechny své pochybnosti stranou. Clements má moji bezpodmínečnou podporu. Nebudu detailně odpovídat na Vaše pochybnosti ohledně prodeje tohoto programu společnostem naší sítě a do zámoří, protože to považuji za irelevantní ve světle toho, co jsem napsal výše. Sdělení z 15. června 1977 od Leonarda Harmana panu Anthony Derwent-Smithovi, řediteli managementu: Již jste si jistě vědom mých silných pochybností ve vztahu k programu Zprávy z vědy, který má být vysílán 20. června, v němž se naznačuje, že existuje jakési mezinárodní spiknutí, jehož výsledkem je transport intelektuálů i dalších lidí na jinou planetu. Svůj názor jsem vyslovoval při mnoha příležitostech a doporučuji Vám věnovat alespoň několik minut pozornosti zasedání Výkonné rady z 8. dubna. Varoval jsem tam před něčím, co nazývám politikou drahé pošetilosti. Činím tento neobvyklý krok a přikládám zároveň kopie veškeré korespondence mezi kontrolorem http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap11.htm (8 z 11) [12.7.2008 18:10:35]

kap11

programů a mojí osobou jako předmět pro Vaše posouzení, protože cítím, s ohledem na škody, jaké taková produkce může způsobit, že byste měl v této věci zasáhnout. Nemohu naléhat dost silně, aby za žádných okolností nebyl tento program vysílán. Sdělení s datem 15. června 1977 od Anthonyho Derwent-Smithe Fergusi Godwinovi: Podívejte se na dopis a hromadu papírů, kterou jsem obdržel dnes od pana Harmana. Nemám ve zvyku nechávat se zatahovat do sporů mezi kontrolorem programů a jeho podřízenými, zvláště - což považuji za lstivé jednání - když se tak činí bez Vašeho vědomí. Nehodlám zasahovat do tohoto aspektu programové politiky a považuji to za oblast plně ve vaší kompetenci. Prosím pokračujte. Godwin si znovu přečetl dopis zaslaný Derwent-Smithovi Harmanem. "Drzý bastard!" řekl. Vytočil číslo na svém interním telefonu. "Harmane ... do dvou minut ať jste v mé kanceláři. Dělám si poznámku na vaši zatracenou kartu!" Kateřina Whiteová zvedla telefon v kanceláři Zpráv z vědy. "Ne ... Colin Benson si odskočil pro kávu ... kdo volá, prosím?" "Musím s ním okamžitě mluvit," řekla Wendy. "Je to naléhavé." "Mám mu něco vyřídit? Chcete, aby vám zavolal zpátky?" Jediné, co Wendy nyní chtěla, bylo zbavit se té krabičky. Ustrašeně se rozhlížela po tvářích lidí okounějících kolem telefonní budky. Měla pocit, že každá promarněná minuta ji dostávala do většího nebezpečí. Kdyby jenom věděla, jak vypadají ... "Můžete ho najít? Je to strašně důležité." "Podívám se, jestli ho zastihnu v kantýně. Mohu mu dát vaše jméno?" Řekněte mu, že jsem dívka, která byla s Harrym," řekla Wendy. "Řekněte mu, že mám něco, co mu chtěl Harry dát." "Nezavěšujte ..." "Podívejte ... jsem v telefonní budce a už nemám drobné..." "Dejte mi číslo vaší budky a zavěste," řekla Kate. "Hned vám zavolám zpátky." Wendy poslechla. Čekala, opřená zády o dveře telefonní budky. A nevěděla o tom muži, dokud nezačal http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap11.htm (9 z 11) [12.7.2008 18:10:35]

kap11

cloumat dveřmi. Vypadal jako rozzuřený býk. Z hrdla se jí vydral tlumený výkřik a trochu se přikrčila směrem od něho. Znechuceně se na ni podíval. "Hodláte tady strávit celý den?" "Nebude to trvat déle než minutu ... čekám na zavolání." "Jo?" Uchopil ji za rameno a pokoušel se ji vytáhnout z budky ven. "Dobrá, já taky čekám, abych si zavolal. Tak pojď ven..." "...Prosím, nebude to trvat dlouho, opravdu..." "Dámo, tohle je veřejná budka a já tady nehodlám kvůli vám celý den tvrdnout..." V ten moment zazvonil telefon. Wendy setřásla jeho ruku a popadla sluchátko. Uslyšela Bensonův hlas. "Ano, je to pravda ... Já jsem ta dívka, co byla s Harrym," řekla Wendy. Ten muž venku agresívně reptal a postával hned u dveří budky. Wendy mluvila potichu, přesvědčená, že ten muž se snaží poslouchat. "Musím se s vámi setkat," řekla. "Harry měl něco, co vám chtěl dát a já to nyní mám. Ale musím být opatrná pro případ, že mě hledají..." Setkali se o hodinu později na místě, kde Benson poprvé viděl Harryho - před ovocnářstvím na tržišti nedaleko studií. "Říkala jste, že vás možná hledají," řekl Benson. "Kdo to je?" Wendy pokrčila rameny a tázavě protáhla obličej. "Kdo ví?" řekla. "Hrdlořezové, zlosyni ... Rusové, Američani, Němci, zatracení Mongolové ... jaký je v tom rozdíl?" Diskrétně mu podala krabičku. "Harry chtěl, abyste to dostali - říkal něco o tom, že vám to pomůže vidět, co je na pásce, kterou měl Ballantine. Dává vám to nějaký smysl?" "Moc ne," řekl Benson. "Počkejte tady ... podívám se dovnitř." Odběhl na blízkou toaletu, zamkl dveře a otevřel krabičku. Obsahovala čtvercový tištěný obvod. Benson hvízdl překvapením. "No, to bude..." Dal ho zpátky do krabičky a vrátil se k Wendy. "Právě jsem si vzpomněla," řekla. "Harry říkal, že se hodí do IC40, něčeho a potom dostanete hrací skříň. Znamená to pro vás něco?" "Musím se okamžitě vrátit do studia," řekl Benson. "Uvidíme, jakou melodii dostaneme z té hrací skříně." "Už mě nepotřebujete?" "Kde budete?" http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap11.htm (10 z 11) [12.7.2008 18:10:35]

kap11

"To není jisté - ale určitě ne v Londýně." Benson poklepal na krabičku. Určitě budete chtít vědět, co z toho všeho bude ... kde vás najdu?" "Vyhledám vás sama," řekla. A stejně jako Harry Carmell před několika měsíci, spěchala pryč a zmizela v davu. Technici ve studiu se nikdy předtím s takovým problémem nesetkali. Lámali si s tím hlavu a experimentovali téměř hodinu, až nakonec měli úspěch. A potom v temnotě promítací místnosti Clements a Benson užasle sledovali obrázky, které se začaly objevovat na promítacím plátně. "Tomu nevěřím!" řekl Clements. "Dobrý Bože ... já tomu jednoduše nemůžu uvěřit!"


kap12

12. KAPITOLA Každé místo v promítací místnosti bylo obsazené. Všichni členové týmu Zprávy z vědy byli vyzváni ke shlédnutí toho, co před chvílí viděli Clements a Benson. Fergus Godwin zde byl také. Seděl vedle Clementse a dalších vedoucích pracovníků. Clementsovy oči jiskřily vzrušením, když se světla v místnosti opět rozsvítila. "Tak co, Fergusi?" zeptal se. "Co si o tom myslíš?" Godwin se zakabonil a hryzal si horní ret, zmatený a neochotný si cokoli připustit. "Co si, k čertu, o tom mám myslet?" odpověděl. "Jestliže to, co jsme viděli je skutečné, jestliže to není nějaký šikovný podvod, tak potom je lidská rasa skrz na skrz prohnilá a my jsme získali toho nejneuvěřitelnějšího televizního sólokapra vůbec. Ale ... myslím si ... že se to nemohlo stát - to prostě nemůže být pravda!" "Ale zapadá to do sebe, že?" namítl Clements. "Zapadá to přesně do toho, co jsme již zjistili..." "Ověřili jste si to u Jodrell Bank? U lidí, kteří pracovali s Ballantinem?" "To ne..." "Tak to udělejte. Udělejte to hned. A dejte celou tu věc také do NASA. Kdybyste to použili v programu a ukázalo se, že je to bublina ... potom by nastal takový strašný protivítr ... A dávám ti férové varování, Chrisi, nejsem připraven nést kůži na trh..." "Ale NASA to určitě popře," protestoval Clements. "Mají k tomu důvod..." "Dej mi vědět, až s nimi budeš mluvit." Godwin vstal a chystal se opustit místnost. "A chci taky slyšet, co řekne Jodrell Bank." Hendlemann, muž z Jodrell Bank, byl přátelský a dychtivý pomoci. Ale když uslyšel Bensonův popis toho, co viděli na pásce, byl naprosto skeptický. "Sir William se o tom nikdy ani slovem nezmínil," řekl. "A něco tak velikého ... by si nikdy nenechal pro sebe." Benson se pokusil skrýt své zklamání. "A neřekl vám nebo někomu jinému o setkání s mužem, který se jmenoval Harry, nebo tak nějak, když byl loni u NASA? Hendlemann se zatvářil omluvně. "Ani zmínku. Obávám se, že jsem vám příliš nepomohl, pane Bensone..." "Mohl byste se pozeptat kolem? Možná se zmiňoval o Harrym někomu jinému z Jodrell Bank. Ujišťuji http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap12.htm (1 z 8) [12.7.2008 18:10:54]

kap12

vás, pane Hendlemanne, že je to skutečně důležité." "Říkal jste dříve, že se domníváte, že by to mohlo vrhnout nové světlo smrt sira Williama?" "Skutečně, je to možné." "Hm, v tom případě udělám vše, co bude v mých silách. Pokud vím, tak vše kolem té autohavárie vysvětleno nebylo. Nyní vám nic konkrétního slíbit nemohu, ale poptám se tady v okolí." "A když nic nezjistíte..." "Zavolám vám v každém případě. To je slib." Úředník od NASA, který odmítl sdělit své jméno, zaujal rozdílný postoj. "Svého času jsem slýchal nějaké výstřední názory, ale to už vyšumělo," řekl. "Měl bys toho nechat, chlapče ... někdo tě tahá za nohu." "Takže vy kategoricky tvrdíte, že ta páska musí být padělaná?" "Jak jinak by to mohlo být? To je ta nejhloupější otázka, jakou jsem letos slyšel." "A informace na ni není správná." Chlapče, udělej mi laskavost, buď tak hodný. Jsem velmi trpělivý člověk, ale jsem velmi zaměstnaný a tento žert se mi zdá už dost dlouhý..." "Já tento rozhovor nahrávám a chci mít na záznamu, že ta informace je nekorektní - pokud skutečně je." "Lituji ... již jsem s vámi ztratil dost času. Víc vám nemám co říci." Potom Benson uslyšel jenom přerušovaný tón. Anonymní muž z Houstonu zavěsil. "Sakra!" ulevil si Benson. Pokoušel se volat znovu a mluvil s někým jiným od NASA. Avšak nebyl v tom téměř žádný rozdíl. Všichni oficiální mluvčí byli zřejmě instruováni, aby odpovídali ve stejném duchu. Výsměchem smést tuto myšlenku se stolu - zdá se, že taková byla jejich taktika. A Benson si byl jistý, že to nebylo nic víc než taktika. Zdálo se mu, že pod drzým výsměchem toho člověka zaslechl náznak nejistoty. A cítil silněji, než kdy předtím, že ta páska je pravá. Ale dokázat to - nebo alespoň dokázat to dostatečně, aby uspokojil Godwina - byla jiná věc.


kap12

Položil sluchátko do vidlice telefonu a zamyšleně odcházel do kantýny pro kávu, když náhle zazvonil telefon. Byl to zase Hendlemann. A nyní měl v hlase vzrušení. "Objevil jsem něco úžasného, pane Bensone," řekl. "Sir William se setkal s někým, kdo se jmenoval Harry a byl z NASA. Udělal si o tom poznámku ve svém diáři, když byl v Americe. Já jsem ten diář prohlížel a je to skutečně pozoruhodné. Nezmiňoval Harryho příjmení ... ale poslouchejte, přečtu vám úryvek: "Harry slíbil pomoc, ale nyní dostal strach. Dnes mi řekl - ti bastardi by nás zabili, kdyby věděli, co jsme viděli. Dej na mou radu, příteli, a znič tu zatracenou pásku." "To jsou věci!" dodal Hendlemann. "Co bychom teď s tím měli udělat?" "Je ještě něco v tom diáři?" "Nic, co by pro vás mohlo být zajímavé." Benson rychle přemýšlel. "Pásky, které používáte v Jodrell Bank ... liší se nějak od této?" "V jakém směru?" "Mohl byste studiem této pásky určit, zda patřila Jodrell Bank?" "Ne ... ale mohu docela dobře určit, jestli nám nepatřila." "A jestli to nemůžete udělat ... to by alespoň omezilo možnosti, že je to padělek..." "Zcela určitě." "Mohl byste přijet do Londýna, pane Hendlemanne?" "Odjedu okamžitě," řekl Hendlemann. "Jsem velice dychtivý vidět, co na té pásce přesně je." Benson se setkal s Hendlemannem v recepci a vzal ho do promítací místnosti, kde čekal Clements. Páska byla převinuta a připravena, aby mohla být puštěna znovu. Seděli tiše, dívali se a poslouchali. "Neuvěřitelné!" řekl Handlemann nakonec. "Absolutně neuvěřitelné!" "Myslíte si, že může pocházet z Jodrell Bank?" zeptal se Clements. "Já se na tu pásku podívám," řekl Hendlemann. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap12.htm (3 z 8) [12.7.2008 18:10:54]

kap12

Clements jej zavedl k projektoru, Hendlemann si nasadil brýle a několik minut zkoumal pásku. Byl tak ponořen do svého studia, až se zdálo, že zapomněl na muže, kteří tam byli s ním. "Proč?" zeptal se. "Proč mi o tom neřekl?" Clements dal Bensonovi znamení, aby nevyrušoval. Čekali, zatímco Hendlemann prohlížel rámeček za rámečkem. Potom blíže zkoumal úvodní část pásky. Nakonec významně pokýval hlavou, sundal si brýle a vrátil je do kapsy své vesty. "Tak co?" zeptal se Clements. "Co si o tom myslíte?" "Téměř se vám to bojím říci, ale musím," řekl Hendlemann. "Věřím, pane Clementsi, že to je pravý kousek." Potom s ním spěchali do Godwinovy kanceláře, kde své přesvědčení zopakoval a uvedl pro ně i důvody. "Dejte mi minutu času," řekl Godwin. "Chtěl bych u toho mít ředitele managementu. "Vytočil číslo Derwent-Smithe, stručně mu vysvětlil situaci a položil sluchátko. "Za chvíli přijde," řekl. Derwent-Smith poslouchal, zatímco Hendlemann znovu opakoval vše, co již předtím řekl. "Fascinující," řekl. "A ten diář sira Williama - mohu jej vidět?" Hendlemann přikývl. "Je venku v mém voze." "Takže Fergusi," řekl Derwent-Smith. "Ty jsi kontrolor programů..." "Ano, ale tohle je něco jiného," protestoval Godwin. "Toto je případ, kdy potřebuji tvou pomoc - protože když tady uděláme jeden chybný krok, tak to bude pěkně smrdět..." "Chceš tím říci, že bych měl s tebou sdílet vinu?" "To ne, já jenom..." Derwent-Smith ho zastavil. "Myslím, že bychom si měli trochu víc popovídat s tou záhadnou dívkou," řekl. "S tou, která nám tak šikovně opatřila ten tištěný obvod." "Ale my nevíme, kam šla," řekl Benson. "Odmítla mi to říci." "A vy jste ji nechali jen tak odejít. To nezní příliš chytře, že?" Derwent-Smith se obrátil na Clementse. "A jaký je tvůj názor? To děvče ... a ta páska. Jste stále ještě tak horlivý ji použít?"


kap12

"Absolutně," řekl Clements. "Dobrá," řekl Derwent-Smith. "Fergusi?" "Vezmu-li v úvahu to, co pan Hendlemann řekl, tak jsem pro to, jít do toho." "Fajn," řekl Derwent-Smith. "Jsem v tom s vámi." V tomto týdnu, ačkoli si to tým Sceptre - Television neuvědomovala, došlo k neobyčejně mnoha zmizením, která lze dávat do souvislosti s "hromadnými zásilkami". Nový Zéland - pondělí 13. června 1977. V 10:30 dopoledne vjel účetní Miles Thorton na parkoviště karavanů blízko Taurangy v North Island's Bay of Plenty. Byla s ním jeho žena a dva mladí synové. Všichni se těšili, že se tu na pár dní zastaví. Bylo to jedno z jejich oblíbených míst, kde již ztrávili mnoho dovolených. Thorton ke svému překvapení zjistil, že v prefabrikované budově, která sloužila jako přijímací centrum, není nikdo, kdo by vybíral poplatky. Ještě překvapivější však bylo, že zde nebyly známky, že by v parku vůbec někdo byl. Byla zde jenom auta. Mnoho aut. Ale celé místo bylo úplně opuštěné. Normálně by zde byli lidé, protahující si údy po dlouhé jízdě, děti hrající míčové hry mezi řadami karavanů. "Ale jediným živým tvorem zde byl pes," řekl později. "Bylo to tajuplné." Vlastně to bylo ještě tajuplnější než si v tu chvíli uvědomoval. Záznamy, později nalezené v opuštěném přijímacím centru, ukázaly, že toho rána tam mělo být více než 200 lidí, včetně dvanácti zaměstnanců parkoviště. Nebyly zde žádné známky násilí, žádné známky boje. Ale nikdo z těchto lidí nebyl již více spatřen. Amerika - úterý 14. června. Ve 3:00 odpoledne se dva autobusy plně naložené mladými výletníky průměrný věk 19 let - vydaly na poznávací výlet z Casperu, Wyoming. Naposledy byly viděny jet směrem na Cheyenne. O sedm hodin později byla vozidla nalezena prázdná na okraji osamělé silnice. Na místě byl nalezen fotoaparát, brýle a dívčí kapesník. Ale, stejně jako lidé v novozélandském Bay of Plenty, těchto sedmdesát šest mladých lidí nebylo nikdy nalezeno. Ve 4:30 odpoledne ve stejný den malá osobní loď Amelio opustila Barcelonu se sto šedesáti pěti lidmi na palubě. Určený cíl: Tunis. Loď Amelio byla naposledy spatřena, jak vplouvá do lehké mořské mlhy jižně od Baleárských ostrovů. Bylo bezvětří a voda byla klidná. Mlha ležela na poměrně malé ploše, o něco větší než dvě čtverečné míle, ale není záznam o tom, že Amelio z mlhy vůbec kdy vyplula. A plocha zůstala úplně prázdná. Dokonce nebyl nalezen ani náznak trosek. Jak řekl jeden z úředníků pobřežní stráže: "Je to naprostá záhada. Je to doslova, jako kdyby moře otevřelo svá ústa a loď pozřelo."


kap12

Taková je skutečnost. Během těchto dvou červnových dní zmizelo více než 440 lidí za těch nejpodivuhodnějších okolností . Bylo by od nás nezodpovědné tvrdit, že tito lidé se stali "komponentami hromadných zásilek", protože nemáme nezvratné důkazy. Avšak pokládáme to za pravděpodobnou možnost. Ballantinova páska byla ovšem nejvíce ohromujícím rysem tohoto televizního produktu. Byla autentická. Absolutně a překvapivě autentická. Ale, jak se Godwin obával, přinesla ten "nejstrašnější protivítr". Simon Butler ji uvedl a, jak si diváci vzpomenou, vše, co mohlo být nejdříve vidět, byly rozmazané barvy a neurčité tvary. Bylo tam zmatené víření skvrn. Mnohobarevný prach se bláznivě točil jako v kaleidoskopu - a nic, nic víc. Potom se obraz vyčistil a zdálo se, že kamera projíždí nízko nad divokou a jalovou krajinou. Žádná vegetace, žádný náznak života. Jen míle za mílí pustina , rudohnědá bezútěšná krajina. Zvuk statického šumu. Potom slabý mužský radostný výkřik. A nakonec bylo slyšet americké hlasy z Vesmírného kontrolního střediska NASA: PRVNÍ HLAS: O.K...zkus snímat. DRUHÝ HLAS: Právě snímám. PRVNÍ HLAS: Interpretace ... kde jsou interpretace? V ten moment diváci viděli počítačem vytištěné slovo "teplota", položené přes snímanou mimozemskou krajinu. A téměř okamžitě bylo zopakováno v Ruštině. Nyní nastala obrovská exploze ruských hlasů. Vzrušená, jásavá. A potom opět druhý americký hlas pokračoval velmi čistě: "Počkej na to ... p-o-č-k-e-j na to ... Tak pojď, dítě, teď nás nesmíš zklamat ... po celé té dlouhé cestě..." Na obrazovce se vedle slov objevila počítačová čísla. Byla zobrazena teplota čtyři stupně Celsia nad nulou. Další tištěná slova - "Rychlost větru" - v Angličtině a Ruštině. A první americký hlas volal triumfálně: "Je to O.K. ... je to dobré, je to dobré." A ruský hlas, stejně extaticky, přinesl stejnou zprávu. Potom počítač začal dávat informaci ze všech nejdůležitější - informaci, v Angličtině a Ruštině, o atmosféře této cizí vzdálené planety. Slova a písmena se objevovala s mučivou a nervydrásající pomalostí. Zdálo se, že jsou formována nejistě, jakoby nějakým retardovaným mechanickým dítětem. Panovalo velké ticho naplněné http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap12.htm (6 z 8) [12.7.2008 18:10:54]

kap12

očekáváním a obavami. Potom se ozval radostný křik a halekání. První americký hlas překřikoval divoký řev: Pro naše plíce! Hurá. Máme vzduch, chlapci ... jsme doma! Ježíši ... my jsme to dokázali ... máme vzduch! Jeho vzrušený vřískot a podobný od jeho ruského protějšku, byl přehlušen sílícím provoláváním slávy. A během doznívání hlasů bylo slyšet druhý americký hlas, jak říká: "Konečně! Dokázali jsme to ... my jsme to dokázali! Kdybychom si uvědomili význam této věci, poznali bychom, že to je největší datum v historii! 22. května 1962. Jsme na planetě Mars - a máme vzduch!" A bylo po všem. Konec Ballantinovy pásky. A miliony diváků v mnoha částech světa jednoduše nevěděly, zda se nespletly. Člověk na Marsu v roce 1962? Ne, to určitě není možné... Zachmuřená tvář Simona Butlera diváky ujišťovala, že je to víc než jenom možné. Zde jsou - z přepisu programu - uvedena jeho slova: Věříme, že je to autentický záznam prvního - a tajného - přistání kosmické sondy bez lidské posádky, vypuštěné ze Země, na Marsu. Rovněž věříme, že udané datum - 22. květen 1962 - je správné. Je jisté, že absolutní utajení této informace mohlo být uskutečněno jedině za předpokladu aktivní spoluúčasti vlád na velmi vysoké úrovni. Je rovněž jisté, že musí existovat nějaký vážný důvod, proč skutečné podmínky na Marsu, které jsou, jak se zdá, vhodné pro lidské osídlení, jsou drženy v tajnosti. Skutečně, úsilí, které je vynakládáno na to, aby lidé byli přesvědčeni, že opak je pravdou, dává argument pro domněnku, že zde probíhá nějaká operace nejvyšší důležitosti za nejpřísnějšího utajení. Věříme, že touto operací je Alternativa 3 dr. Carla Gersteina. Zda již byly lidské kolonie na Marsu vybudovány, nebo zda jsou dosud konány přípravné práce na Měsíci pro přepravu na Mars, to nevíme. Ale my vysíláme dnes večer tento program jako výzvu pro ty, kteří nám dokáží říci pravdu. Udělal pauzu poté, co přednesl tuto výzvu, jedna jeho ruka spočívala na modelu Země, zatímco druhá na modelu Marsu, aby tím podtrhnul význam této výzvy. Program byl u konce a rukavice byla hozena. Další krok spočíval na vládě. A na vládách ostatních zemí, zvláště supervelmocí. Butler samozřejmě věděl o "zákulisních" pochybnostech a znepokojení. Věděl, jak se Harman pokusil neutralizovat dopad programu a že skutečně byl blízko úspěchu. Byl si až příliš dobře vědom, že společnost podstoupí jisté riziko, bude-li na tomto programu trvat. Avšak budou-li všechna odhalení důrazně popřena, mohlo by to mít velmi nepříznivý dopad pro Clementse a Ferguse Godwina. A ovšem i pro něho samotného. Byl "kotvařem", to znamená mužem, který - jak je publiku známo - byl v centru veškerého vyšetřování. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap12.htm (7 z 8) [12.7.2008 18:10:54]

kap12

Byl známý a respektovaný a to ho v očích vysokých úředníků činilo potenciálně nebezpečným. Bylo by s podivem, kdyby nebyly učiněny pokusy ho zdiskreditovat a dokázat, že není zodpovědným novinářem a že byl součástí chorobně koncipovaného žertu. V žádném případě to však nepřipadalo v úvahu. Vždy věřil v pravdu. Vždy ji prezentoval profesionálně. A bylo důležité tuto konkrétní pravdu potlačit. Své vystoupení zakončil slovy: Je nám líto, jestliže důsledky toho, co jsme právě viděli, nebudou právě optimistické pro budoucnost života na této planetě. Bylo však naší povinností předložit vám tato fakta tak, jak jim rozumíme - a čekat na odezvu. Odezva přišla téměř ještě předtím, než přestal mluvit. Kanceláře novin a regionálních televizních stanic byly zaplaveny telefonáty vyděšených lidí, lidí zoufale toužících po uklidnění. Těmto lidem se uklidnění dostalo. Bylo to prostřednictvím prohlášení, které napsal Harman. Ale toto prohlášení byla lež.


kap13

13. KAPITOLA Na koncepci, že člověk použije Měsíc jako startovací základnu pro život na Marsu, není nic nového. H. G. Wells, který přesně předpověděl tolik technických vynálezů, které se zdály být směšné většině lidí jeho doby, toto předpověděl již v roce 1901. Zde je úryvek z jeho klasické knihy První lidé na Měsíci, který obsahuje dialog mezi dvěma vesmírnými cestovateli: "To není tak, že bychom byli upoutáni na Měsíci." "Co tím míníte?" "Je tady Mars - čistý vzduch, neobvyklé prostředí, radostný pocit lehkosti. Mohlo by být příjemné tam letět." "Je na Marsu vzduch?" "Ó ano!" "Mohl by se využívat jako sanatorium..." Takže se ukázalo, že Wells měl zase jednou pravdu. Řada novinářů, kteří si možná pamatovali Wellse a jeho prorocká slova, neuvěřila automaticky Harmanovu popření. Byli z toho bezradní a možná i trochu "rozhození", protože tento program měl všechny vnější rysy autenticity. A konec konců se snažili uhodnout, jaké možné motivy mohla mít vážená televizní společnost pro tak pečlivě vypracované předivo nepravd ... Alan Coren, který psal 21. června do The Times, byl jedním z prvních, kteří vznesli pochybnosti o hodnotě Harmanova prohlášení: Na druhou stranu byla zdánlivá nesmyslnost tohoto příběhu absolutně přijatelná. Tuto nesmyslnost jsme v The Times viděli. Proč by ale šílenství tohoto programu NASA nemohlo být nástupcem šílenství Watergate, a vytvořena Nasagate, kde by byl objeven život na Marsu, ale informace by byla zatajena pro účely vlád? To byl Corenův výstřel do temnoty, vedený jak instinktem, tak i pronikavým vhledem. A, jak víme, trefil do černého. Avšak pro Harmana měla tato analýza neblahé následky. Vzpomeňte si, co bylo řečeno na schůzce Politického Výboru 4.srpna 1977:


kap13

A DVĚ: Ale co provedeme s regionálním důstojníkem? A OSM: Máš pravdu. Měl to televizní svinstvo zastavit. Ukázal se jako naprosto nespolehlivý. Zklamal a to totálně, a co je ještě horší, může nás potopit znovu. Takový člověk je bez diskusí rizikový a já navrhuji Účelnost. R DVA: Souhlasím. R OSM: Kdo je pro? ... Potom je to jednomyslné. Metoda? A TŘI: Co takhle telepatický džob ve spánku? ... možná s pistolí. R OSM: Zdá se, že je senzibilní ... je to příliš brzy po Ballantinově smrti na to, abychom udělali další horký džob. Harman byl toho srpnového dne odsouzen k smrti. Nebylo však tak snadné určit datum jeho smrti. To, jak dr. Hugo Danningham vysvětlil, záleželo na Harmanově bioritmické citlivosti. Nepozorovaný útok musel být synchronizován s momentem největší zranitelnosti. James Murray z Daily Expresu je dalším špičkovým a vysoce zkušeným novinářem, který nepřijal ochotně toto popření - zvláště když mu bylo předáno ve formě oficiálního tiskového prohlášení. Měl pověst novináře, který za prohlášeními hledá fakta. A tak navzdory "knokautu", kterému se programu dostalo na titulní straně jeho vlastních novin, on odvážně podpořil Butlera, Bensona a další: Přijatelně spojili přírodní fenomény a skutečné události v kosmu, jež je vedly k nevyhnutelnému závěru, že zde existuje monumentální mezinárodní spiknutí, jehož cílem je zachránit nejlepší lidské mozky založením nové kolonie na Marsu ... Takže všichni tito vědci a intelektuálové, kteří unikali do zahraničí jako součást "Odlivu mozků", byli ve skutečnosti dopravováni na Mars. Jinými slovy - Murray rozeznal pravdu, ačkoli neměl k dispozici všechna fakta, která podporovala tuto pravdu. Harman se bál lidí, jako byli Coren a Murray. Oni pomáhali vnášet pochybnosti a podezření, že se pouze snažil o uklidnění veřejnosti. A byl vyděšen z toho, že by mohli začít kopat hlouběji a mohli by nakonec být schopni prezentovat plnou a strašlivou pravdu. Jak to děláme nyní v této knize. Muži z Politického Výboru této vraždě nedávali velkou prioritu. Hlavní výkonný důstojník Alternativy 3 v Británii již byl instruován, aby Harmana zbavil jeho tajných regionálních povinností a aby určil jeho nástupce. Harman měl zemřít. To věděli určitě. Měl zemřít, aniž by odhalil to, co věděl. A o to ve skutečnosti nejvíce šlo.


kap13

Další muži byli znepokojeni z jiných důvodů, když si uvědomili, že senzace Alternativy 3 nebude rychle pohřbena. Zvláště byli nešťastní z domněnky Philipa Pursera, kterou vyslovil v Sunday Telegraphu, že popření mohlo být ďábelským blufem inspirovaným silami identifikovanými v programu. Většina členů parlamentu nevěděla o Alternativě 3 žádná fakta. Někteří sice tvrdili, že tušili pravdu, ale nic konkrétního nevěděli. Přesto se zúčastnili kampaně, která byla zákeřně rozpoutána po tomto televizním vysílání. Jak jsme již řekli, většina lidí byla až příliš dychtivá uvěřit Harmanovu popření. Ale ne bezvýznamná menšina dokázala ocenit plný význam toho, co bylo odhaleno. Byli mezi nimi i lidé, kteří si byli vědomi mamutího zakrývání pravdy, které v roce 1968 vyústilo v Condonovu zprávu, týkající se tak zvaných létajících talířů. Byli to ti, kdož si mlhavě vzpomínali na to, co Evening Standard řekl o Condonově studii za půl milionu dolarů: Ztrácí (Condonova komise - pozn. překl.) některé své významné členy za okolností, které bychom mohli nazvat přinejmenším záhadnými. Kolují zlověstné pověsti ... minimálně čtyři klíčoví lidé zmizeli z Condonova týmu, aniž udali uspokojivý důvod pro svůj odchod. Co stojí za podivnými událostmi v Coloradu je těžké rozluštit. Hodnota podezření v tomto článku v Evening Standardu se zdála být potvrzena dalšími prohlášeními, která později vešla ve známost - nemluvě o významné poznámce prezidenta Cartera - ve věci létajících talířů. Profesor G. Gordon Broadbent: "Na nejvyšší úrovni diplomacie mezi Východem a Západem existuje faktor, o kterém nevíme nic." Dělal by muž kalibru profesora Broadbenta prohlášení takovéto povahy, aniž by pro to měl skutečný důvod? Veterán Apollo Bob Grodin: "Pozdější Apolla byla kouřovou clonou ... která měla zakrýt to, co se tam děje ... a ti bastardi nám vůbec nic neřekli!" Proč, jestliže nebylo co skrývat, by měl dělat taková kuriozní prohlášení? Stále více a více kousků informací bylo vytahováno ze starých novin, některé ze záznamů, které prosákly z NASA. Zde je například doslovný přepis z nahraného rozhovoru, který vedli Scott a Irwin s řídicím střediskem během jejich procházky po Měsíci v srpnu 1971:


kap13

SCOTT: Šipka skutečně letí od východu na západ. ŘÍDICÍ STŘEDISKO: Rogere, my to sledujeme. IRWIN: Správně ... my jsme ... víme, že to je pěkně rychlý běh. Vynášíme J20, rozsah zásahu je 413 ... nemohu se dostat nad ty linie, které se vrství na Mount Hadley. SCOTT: Já také ne. To je opravdu velkolepé. IRWIN: Jistě vypadají nádherně. SCOTT: Řekni něco o organizaci. IRWIN: Je to ta nejorganizovanější struktura, jakou jsem kdy viděl! SCOTT: Je to ... všechno stejně široké... IRWIN: Nic z toho, co jsme viděli předtím, nemělo tak stejnou tloušťku od vrcholu dráhy až po úpatí. NASA nikdy nevysvětlila tyto dráhy - nebo kdo je udělal - ačkoli jsou nyní základem pro víru, že je zanechalo obrovské vozidlo "Moon-Rover" americko-ruské konstrukce. To je další příklad toho, jak jsou informace o tom, co se skutečně děje v kosmu, utajovány. Dr. James E. McDonald, profesor meteorologie na Arizonské Univerzitě a starší fyzik v Institutu pro fyziku atmosféry, otevřeně a nahlas kritizoval toto utajování. V novinách The Enquier 19. únor 1967 řekl: "Americké Letectvo skandálně klame veřejnost v tom, co se doopravdy děje na obloze. Vyšetřování Letectva je absurdní, povrchní a nekompetentní ... a vědci z celého světa by měli raději přestat přijímat směšné zprávy Letectva a začít tento problém vyšetřovat sami a to hned ... je to problém, který vyžaduje skutečnou mezinárodní spolupráci." Takže, uvědomíme-li si celé pozadí tohoto televizního vyšetřování, je překvapující, že zde byli lidé, na něž toto popření neudělalo žádný dojem? Nebo že tito lidé začali požadovat informace od svých poslanců? Michael Harrington-Brice je typickým představitelem těchto poslanců. Říká: "Byl jsem postaven do nemožné pozice. Po odvysílání tohoto programu jsem po celé týdny přijímal ve Sněmovně deputace vyžadující, by vláda vydala oficiální popření. Snažil jsem se jim vyhovět, protože popření vlády by pomohlo utišit pochopitelné obavy mých voličů. Avšak žádná skutečná autorita k tomu nebyla ochotná. http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap13.htm (4 z 9) [12.7.2008 18:11:16]

kap13

"Pokusil jsem se položit otázku o Alternativě 3, ale oni neustále mlčeli a co je obzvláště podivné - o těchto otázkách není žádný oficiální záznam. Také jsem se snažil hovořit o této záležitosti soukromě s ministry a bylo mi neustále opakováno, že o věci Alternativy 3 nejsou připraveni diskutovat". Jaký byl v tu dobu, Harrington-Briceův názor? "Nabyl jsem silného dojmu, že se za scénou děje něco skutečně neobvyklého, že my v Británii jsme na periferii nějakého tajného riskantního podniku řízeného supervelmocemi. Rozumějte, nic určitého řečeno nebylo, ale leccos bylo naznačeno. Nepřímo mi řekli, že by bylo pro mě rozumné, abych se touto věcí přestal zabývat. "Bylo by však pro mě špatné, kdybych předstíral, že jsem v té době měl nějaké informace, které by potvrzovaly správnost tvrzení, která byla uvedena v programu." Další poslanec Bruce Kingslade prováděl také oficiální vyšetřování a prověřování údajů, které se objevily v televizním programu, jak nám sdělila jeho soukromá sekretářka. Ve středu 6. července byl pan Kingslade, jak si můžete vzpomenout, zachycen nákladním automobilem, když přecházel ulici nedaleko od svého domova v Kensingtonu. Automobil nezastavil a nikdy nebyl vypátrán. A pan Kingslade zemřel téměř okamžitě. Příčinou smrti byla podle oficiálního verdiktu "nešťastná náhoda". Tento verdikt, pro všechno, co víme, může nebo nemusí být pravdivý... Do televizního centra neustále přicházely dopisy. Dopisy, které potvrzovaly, že hodně lidí, kteří měli čas přemýšlet, mělo výhrady k popření - nebo ho rovnou odmítli akceptovat. Prezident prestižní hampstedské Společnosti H.G. Wellse napsal: "Podle mé zkušenosti odhaduji, že ve Vašem programu bylo mnohem víc pravdy, než si většina veřejnosti uvědomuje." Žena, žijící v Southcroft Road, Londýn S.W. 16, ve svém přemýšlivém dopise shrnula postoje mnoha dalších lidí: Po odvysílání Vašeho programu, Alternativa 3" v pondělí 20. června, několik novin označilo program jako žert, a Váš mluvčí byl citován slovy: "Všechno je založeno na tom, co by se mohlo přihodit." Já a mnoho dalších lidí silně cítíme, že to bylo směšné tvrzení, že to je další pokus vlády uklidnit veřejnost (jako tomu bylo pravděpodobně v případě UFO a Bermudského Trojúhelníku). Každý má právo vědět, co se děje, my všichni máme žít na této planetě a výzkum vesmíru by měl přinášet prospěch http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap13.htm (5 z 9) [12.7.2008 18:11:16]

kap13

nám všem. Velice mě dráždí, že se neustále drží v temnotě, když je provedeno nějaké odhalení. Zřejmě byl na Vás činěn nátlak, ale nedělá Vám dobré jméno, když se z produkčního týmu dělají šarlatáni. Ne, nemohu uvěřit, že to byl žert z následujících důvodů: 1. Byla Ballantinova smrt také jen žert na účet citů jeho rodiny? 2. Bývalý astronaut byl zřejmě vysoce inteligentní a vzdělaný muž. Musel vidět něco, co způsobilo onen hrozný úpadek, jehož jsme byli svědky. Prosím, uvědomte si, že většina našich diváků jsou dospělí lidé, kteří jsou schopni nezávisle myslet. Požadujeme pravdu v této věci. Tento červenec přinesl také důkazy o dalších aspektech nevyhnutelně se blížící katastrofy, která postihne tento svět. The Times 26. července: Děsivý obraz zvyšování světové populace je vykreslen ve Světové zprávě o populaci 1977, publikované tento týden v Population Concern. Zpráva podtrhuje, že jestliže by současná rychlost růstu populace existovala od narození Krista, nyní by na každý čtverečný yard na zemi bylo 900 lidí. Polovina paliv, která člověk spotřeboval za dobu své existence, byla spotřebována za posledních 50 let. Na světě jsou nyní více než 4 miliardy lidí a každý den jich přibude 200 tisíc. Dvě stě tisíc nových lidí na této přeplněné planetě každý den! To je 73 milionů ročně. Za tři roky to je víc, než je současná populace ve Spojených Státech! Tato čísla zdůrazňují velikost jednoho z životních problémů lidstva - společně s problémem vody a dalších přírodních zdrojů, které se stávají stále vzácnějšími. A navíc je zde "Skleníkový Armagedon", popsaný Gersteinem. Je potom divu, že muži za Alternativou 3 byli znepokojeni a snažili se operaci urychlit? Nebylo jim zřejmé, že čas ubíhá možná ještě rychleji, než vůbec kdy předpokládali? Během podzimu 1977 začalo téma Alternativy 3 mizet z titulků novin. Od Trojana víme, že za scénou dál probíhala aktivita - a že se mluvilo o pokusech sabotovat operaci Alternativa 3.


kap13

Potom ve čtvrtek 29. září dr. Gerald O'Neill - profesor na Princetonu, který v červenci poskytl Los Angeles Times úžasný rozhovor - se opět stal středem zájmu veřejnosti. Tentokrát s ním hovořil Angus MacPherson, kosmický korespondent Daily Mail a článek měl titulek: BÁJEČNÝ SVĚT 2001 ČEKÁ ZA DVEŘMI. MacPherson, uznávaný jako jedna ze světových autorit v otázkách vědy, napsal: Dnes přiletěl do Londýna další muž, který zcela vážně předpovídá, co čeká lidstvo s nástupem 21. století. Ale americký fyzik dr. Gerald O'Neill slibuje úplně odlišnou budoucnost ... skvělý nový život v kosmu. Volba je, jak to vidí, mezi Orwellovou vizí 1984 a Vesmírnou Odyseou 2001 Arthura Clarka. "Řekněte lidem, že není žádná naděje a všichni vám budou tleskat. Ale řekněte jim, že existuje cesta, a rozzuří se," říká dr. O'Neill, který pracoval sedm let na plánu emigrace většiny z nás do umělých kolonií v kosmickém prostoru. Byl hrubě napaden Jacquesem Cousteauem, kterého mimochodem velice obdivuje, a označen jako roztrušovač nesmyslů. V jeho hubené tváři je bolest i humor. Řekl mi: "Jacques má obrovské obavy ze znečištění oceánu a zničení života v mořích. Myslí si, že bychom v tom měli dělat víc. Já si to myslím také. Ochránci životního prostředí jsou ale ve skutečnosti velmi negativní. Jsou posedlí problémy země a nechtějí slyšet odpovědi." O'Neillovou vlastní odpovědí je, že nejen můžeme kolonizovat sluneční soustavu, ale dokonce musíme, jestliže má lidský život za několik generací zůstat civilizovaný nebo vůbec snesitelný. O'Neillovi kolonisté by žili na kosmických stanicích, které známe z literatury sci-fi ... O'Neill přichází do Londýna představit svoji vizi kolonizace vesmíru Britské meziplanetární společnosti (BIS - British Interplanetary Society). BIS je legendární fórum výzkumu budoucnosti. Jeho členové viděli kosmickou loď, která vypadala jako Lunární modul APOLLO, ale o nějakých třicet let dříve. Oni také byli prvními, kdo slyšeli o řetězci komunikačních družic, jak je vizionářsky navrhnul Arthur Clarke. To je ale zase trochu jiná historie. Pro většinu generace, která civěla na první přistání na Měsíci se to stalo šíleně drahým klamáním veřejnosti - hrou golfu na zbytečné hromadě kamení, na níž můžou hrát pouze dva a cena je 500 liber za sekundu.


kap13

Celé to všechno je pro obyvatele planety zoufale krátkozraké, tvrdí O'Neill, jejíž 4 miliardy obyvatel se zvýší dvakrát až třikrát do prvních let příštího tisíciletí. "Ve skutečnosti jsme v kosmu našli přesně ty věci, které nejvíce potřebujeme - neomezené množství sluneční energie, horniny obsahující vysoké procento kovů, kromě toho prostor pro Člověka, aby mohl pokračovat jeho růst a expanze... Statická společnost, která by byla v budoucnosti na Zemi, by nepotřebovala regulovat pouze těla lidí, ale také jejich vědomí," řekl mi. "Odmítám věřit, že člověk spěje ke svému konci a chtěl bych zachránit jeho svobodu, aby mohl žít jiným způsobem. Nevidím naději, že se zachrání, když zůstane uvězněn na Zemi." MacPherson podotkl, že O'Neill "konzultoval s Vládními úředníky, senátními výbory a guvernéry států". Článek ukazuje, že O'Neillova vize budoucnosti je trochu jiná, než ta, kterou připravují muži Alternativy 3. Článek také naznačuje, že O'Neill si nebyl vědom - a pravděpodobně není dosud - že "budoucnost" se v Alternativě 3 stala již přítomností. MacPherson napsal: Jeho kolonie jsou plánovány jako rozsáhlé cylindrické ostrovy letící po orbitě, nesoucí uvnitř přírodní ovzduší, stromy, trávu, řeky a zvířata - pouzdro teplého životního prostředí podobného tomu, které je na Zemi. Vidí je velké jako polovina Švýcarska, nakonec obývané 20-30 miliony lidí a udržované při životě nevyčerpatelnou energií ze Slunce. Přesto by jejich konstrukce, jak tvrdí, vyžadovala jen takovou technologii, kterou již máme... Článek končí těmito myšlenkami: Pro většinu lidí předkosmické generace byl sen o životě na Marsu rozptýlen kosmickou sondou Viking. Ale pro O'Neilla to byl další plus pro vesmír. Nejlepší věcí, kterou jsme mohli zjistit bylo to, že tam nikdo není. Kolonizace nových světů se může uskutečnit bez opakování ostudné historie indiánského národa - nebo dokonce bizonů. "Možná tam nikdo není. Možná tam není ani Otec, který by nám ukázal, jak dělat věci. Je to trochu děsivé ... ale dává nám to široké pole působnosti."


kap13

Diskutovali jsme o obsahu tohoto článku s poslancem Michaelem Harrington-Brycem. Jaký byl, z pohledu vlastních výzkumů, jeho názor? Řekl: "Dr. O'Neill je bezesporu nejbrilantnějším mužem svého oboru na Západě a jsem si jistý, že má pravdu, když říká, že technologie je již dostupná pro projekty, o kterých uvažoval. Avšak on zřejmě pracoval s předpokladem, že oficiálně vydávané informace o podmínkách na Marsu jsou pravdivé a já bych určitě váhal, než bych přijal takový předpoklad. Jestliže byla na Ballantinově pásce zachycena pravda - a neviděl jsem důkaz, který by mě přesvědčil, že tomu tak není - potom se situace dramaticky mění. Zřejmě by bylo mnohem snadnější a lacinější kolonizovat vhodnou prázdnou planetu, ke které bychom měli poměrně snadný přístupu než stavět gigantické umělé ostrovy na obloze. Bylo by ode mne hrubě neslušné říkat, že dr. O'Neill se mýlí, protože má obrovskou mezinárodní autoritu. Avšak velmi bych se divil, kdyby věděl fakta o spolupráci mezi Východem a Západem. Nic z toho, co mi řekl mě nepřesvědčuje, že Mars není místem pro Alternativu 3." Později jsme se dozvěděli, že Harman četl tento článek v Daily Mail. Četl ho v den, kdy byl otištěn - 29. září. Avšak v té době nevěděl, že mu zbývá pouhých 48 dní života. Tajná zpráva od Trojana. Stručná, psaná strojem, nepodepsaná: "Zvěsti o překvapivém vývoji. Možná sabotáž. Pošlu podrobnosti, jen co je seženu." Lámali jsme si nad tou zprávou hlavu, ale nepokoušeli jsme se o kontaktování Trojana. Taková byla dohoda. On měl vždy iniciativu. Byl to bezpečnější způsob.


kap14

14. KAPITOLA Nazývali ji základna Archimedes. A bylo to tam, kde potíže, skutečně velké potíže, vzplály tak prudce. Archimedes je planina uvnitř kráteru na západním okraji Mare Imbrium, měsíčního "Moře Stínů". Má průměr okolo padesáti mil a, na rozdíl od nedalekého kráteru Aristillus, má poměrně hladký povrch. Z tohoto důvodu - podle informací od Trojana - zde byl vybudován hlavní tranzitní tábor na Měsíci místo, odkud byli lidé běžně přepravováni na konečné místo určení - na Mars. Člověk nemůže přežít v přirozené atmosféře Měsíce. NASA to řekl již před lety a v tomto případě říkal pravdu. Takže většina základny byla hermeticky zapečetěna pod průhlednou bublinou, uvnitř které byly teplota a tlak vzduchu regulovány na hodnoty obvyklé na Zemi. Její vybudování trvalo dva roky a byl to fantastický triumf kosmického inženýrství. Podmínky pod bublinou byly podobné těm, které si představoval dr. O'Neill pro své umělé světy budoucnosti. Muži a ženy zde mohli žít pohodlně po neomezenou dobu - chráněni uvnitř kupole gigantického skleníku. V jižní části bubliny byly dva obrovské vzduchové zámky. Kosmické lodě, přilétající ze Země a z Marsu, procházely těmito zámky předtím, než dosáhly přistávacího terminálu umístěného ve střední části. K přistávacímu terminálu vedla řada silnic. Od terminálu vedly další silnice k areálům s obchody a službami a ke třem odděleným "vesnicím" - jedné pro piloty a personál, druhé pro "určené vystěhovalce" a třetí pro "komponenty hromadných zásilek". A nad tím vším bylo rozprostřeno maskování, připomínající maskování, které se používalo během 2.světové války, aby se zajistilo, že základna Archimedes nebude moci být nikdy spatřena nežádoucími pozorovateli ze Země. Na Měsíci byl ještě jeden tranzitní tábor, který byl vybudován jako první. Nacházel se v kráteru známém pod názvem Cassini, ale později přestal vyhovovat, protože byl příliš malý. Většina zařízení a nábytku byla přemístěna na základnu Archimedes. Archimedes se stala novým centrem aktivity... Trojanova stručná zpráva o možné sabotáži byla brzy následována touto zprávou: Naléhavá potřeba zabezpečení vyžaduje úplnou segregaci "určených vystěhovalců" od "komponent hromadných zásilek" až do konečného vylodění v novém teritoriu. Jsou přepravováni v oddělených lodích a - zatímco čekají na transport - jsou ubytováni v rozdílných prostorách základny Archimedes. To je výsledek příkazu Politického Výboru.


kap14

Má se zato, že mezi "určenými vystěhovalci" mohou být i ti, kteří by mohli mít morální výhrady k mentálním a fyzickým "úpravám", kterým jsou podrobovány "komponenty". "Komponenty"! Nenechme se zmást tímto eufemistickým žargonem, který používá Trojan. Trojan, jako většina ostatních v Alternativě 3, byl podroben procesu, všeobecně známému pod názvem "praní mozků" a tato slova přijal jako normální. Bouří se proti tomu, co se dělo a co se děje, ale nevědomě přijal toto nemravné pokřivení jazyka. Takže na chvíli zapomeňme na "komponenty". Trojan míní lidi. Píše o otrocích, o ženách a mužích, kteří byli mentálně a fyzicky zmrzačeni, kteří byli naprogramováni, aby plnili příkazy. A kteří byli odsouzeni k životu podlidí. Jeho zpráva pokračuje: Těmto "určeným vystěhovalcům" je umožněno, aby své pochybnosti viděli ve "správné perspektivě" poté, co se aklimatizují pro život v novém teritoriu. Tento nový pohled na věc jim umožní Výbor v Sídle. Jsou přesvědčováni, podle oficiálního názoru, že konečné přežití lidské rasy závisí na obětování jistého omezeného počtu individuí nižšího řádu. Uvědomte si otřesný význam tohoto odstavce. To znamená, že podle "oficiálního názoru" se Anna Clarková, Brian Pendlebury a další jim podobní naučí dívat se na své bližní jako na postradatelná užitková zvířata. To samozřejmě znamená, že přirozený soucit musí být systematicky vykořeňován, že psychika "určených vystěhovalců" je také formována tak, aby se hodila pro potřeby Alternativy 3. Zdá se, že Orwellova vize 1984 již došla uskutečnění - miliony mil od Země. Trojanova zpráva potom zabíhá do detailů kuriozních okolností, které vyústily v pozemské úsilí podkopat Alternativu 3. A které nakonec měly za následek masakr na základně Archimedes... Bakterie se drží při životě mnohem houževnatěji než lidé. Přežijí zdánlivě nemožné. Mohou zřejmě přejít do stavu hybernace a přežít staletí. Nebo dokonce celá tisíciletí. Potom, když se obnoví podmínky příznivé k životu, znovu ožijí. Toto se pravděpodobně stalo na Marsu. Dynamické změny, zaznamenané v roce 1961 a popsané Gersteinem, poskytly ideální podmínky. Na tiché pustině prázdné planety došlo k velkému probuzení jednobuněčných organismů. Vyvinuly se a rozmnožily. Byly příliš malé na to, aby mohly být viděny, ale čekaly na první příchod Člověka... Tyto bakterie měly zhoubné a žravé tendence, se kterými se člověk dosud nesetkal, avšak nebyly tak početné, aby dokázaly vážně ohrozit dováženou a pečlivě ošetřovanou úrodu. Až do konce roku 1976. To byla doba, jak nyní víme, velké nákazy... Byly činěny pokusy ničit je bakteriocidy ... a dokonce bakteriofágy, které obsahovaly ultramikroskopické organismy, které normálně parazitují na bakteriích. Ale Výbor v Sídle si uvědomil, že je to ztracený boj. Tehdy se supervelmoci rozhodly, že vyhledají pomoc u Němce.


kap14

Němec, jehož jméno z pochopitelných důvodů nezveřejníme, je možná nejúspěšnějším bakteriologem na světě. Je uznáván svými kolegy na Západě i na Východě. Pravděpodobně dosáhl víc než kterýkoli jiný člověk v jeho oboru - nejen v boji proti bakteriím, ale i v jejich využití ve službách člověka. To byl důvod, proč ho tak naléhavě potřebovali v novém teritoriu... Ale on odmítl jít. Setkal se s regionálním důstojníkem a nakonec i s Hlavním německým výkonným důstojníkem. Naléhali na něho, nabízeli mu všechny možné výhody, ale on zůstal neoblomný. Jistě by nezklamal důvěru, které se u nich těšil, ale měl mnoho práce, práce na Zemi a vůbec netoužil po tom, stát se součástí Alternativy 3. Rekrutovali tedy alespoň jeho hlavního asistenta v Americe, pětatřicátníka, který odcestoval jako "určený vystěhovalec" v únoru 1977. Šel ochotně, dokonce s nadšením. Ale je to další člověk, jehož totožnost by nebylo správné zveřejňovat, protože - pokud je ještě naživu - je nyní stíhán. Hledají ho agenti ze Západu i z Východu. Určitě již změnil své jméno i vzhled, ale jistě ví, že pro něho žádné místo není trvale bezpečné. Je to muž, který je hlavně zodpovědný za založení gerilové skupiny, známé jako Anti-Alternativa. Je také zodpovědný za konečné zničení základny Archimedes. Budeme ho nazývat Provokatér. Brzy bylo Výboru v Sídle zřejmé, že Provokatér, ačkoli kompetentní a zkušený, postrádá intuitivní cit pro úkoly v novém teritoriu. Stále potřebovali Němce. Ale Němec neustále odmítal... Výbor v Sídle svolal do Haly naléhavou schůzku. Vedli konzultace s Politickým Výborem na Zemi a s klíčovými muži z Oddělení sedm. A nakonec dospěli k rozhodnutí. Němec měl rád a uznával Provokatéra. Měl důvěru v jeho úsudek. A pokud existoval někdo, kdo mohl Němce přesvědčit, aby se stal "určeným vystěhovalcem, pak to mohl být jedině Provokatér. Rozhodli, že by se měl vrátit na Zem. Měl by se vrátit, aby mohl mluvit s Němcem. To byla, jak se ukázalo, jejich největší a nejkatastrofálnější chyba... V Provokatérovi se vážně přepočítali. Neuvědomili se, že dosud nebyl zpracován, aby viděl "komponenty" ze "správné perspektivy". Možná by se to změnilo, kdyby směl pobývat delší dobu, jako mnoho ostatních, mezi zotročenými podřadnými tvory a naučit se to brát jako samozřejmou nutnost. Všichni nakonec přijali, že to byla podstatná podmínka pro udržení rovnováhy. Ale Provokatérovi nebyl dopřán čas, dostatek času, a trápil se pocitem viny. Ptal se sám sebe, jakým právem se stal jedním z Vybraných, z Nadřazené elity? Mučil se pochybnostmi a znechucením a věděl, že musí nějak rozbít ten systém "komponent"... A oni mu řekli, že ho vrátí na Zem. Na jeho zpáteční cestě byla zastávka na základně Archimedes, kde byl dočasně ubytován se skupinou nově příchozích "určených vystěhovalců", kteří čekali na transport do nového teritoria. Tito lidé http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap14.htm (3 z 10) [12.7.2008 18:11:36]

kap14

nevěděli nic o "komponentách" - byli ubytovaní, jako obvykle, ve "vesnici" oddělené od "komponent", které byly odsouzeny strávit zbytek svého života jako otroci. On jim to řekl. Řekl jim přesně, co se stalo a co mohou očekávat. Popsal únosy a mrzačení lidí na Zemi pro jejich užitek a pohodlí. A oni nebyli připraveni na takové strašlivé informace. Byli to normální lidé, vysoce inteligentní a citliví a nebyli dosud vystaveni dovedným a přesvědčivým argumentům Výboru v Sídle. Nevěděli, jestli mu to mají věřit. Celé to znělo tak šíleně krutě. Přesto byl tento muž tak podivně přesvědčivý... Tajně se rozhodli navštívit "vesnici", kterou popisoval. A to byla jiskra, která zapálila holokaust základny Archimedes... Po návratu na Zem se Provokatér s Němcem nesetkal. Začal se skrývat. A potom se skupinkou důvěryhodných spolupracovníků založil akční skupinu, Anti-Alternativu. Tato skupina, na rozdíl od organizací jako je IRA, nemůže dělat veřejná prohlášení, protože taková prohlášení by mohla vést k jejich odhalení a likvidaci. Zasvětili své životy k zpřetrhání všech prací spojených s výzkumem a využíváním kosmu pomocí gerilových taktik. Měli pocit, že jejich akce mohou nakonec přimět zúčastněné osoby k přehodnocení Alternativy 3. 1. října 1977 přinesl Daily Telegraph článek Iana Balla z New Yorku, který měl tento titulek: SATELITNÍ RAKETA č. 2 VYBOUCHLA. Říkal: Z druhé komunikační družice zbyly jen trosky nad Atlantikem po jiném vážném selhání v kosmickém středisku na mysu Canaveral, Florida. V průběhu dvou a půl týdne zničily závady dva projekty komunikačních družic, jeden evropský, další americký v ceně 91,4 milionů dolarů. Raketa Atlas Centaur, nesoucí družici Intelsat 1V-A, postavená společností Hughes Aircraft za 49,4 milionů dolarů, byla zničena několik minut po startu ve čtvrtek večer. Závada byla podobná té ze 13. září, kdy explodovala raketa Delta, nesoucí zkušební družici Evropské vesmírné agentury, která stála 42 milionů dolarů. "Několik sekund po startu jsme Získali údaje o potížích v oblasti motoru ," řekl ředitel kosmických letů Atlas Centaur, pan Andrew Stofan. "Po 55 vteřinách raketa Atlas ztratila kontrolu a rozpadla se. Spadla, rozbila se a nakonec explodovala." Zbytky stupně Centaura, byly zničeny bezpečnostním důstojníkem Letectva, a skončily svoji misi čtyři míle vysoko a čtyři míle daleko. Trosky rakety spadly do oceánu.


kap14

Další start rakety s družicí Intelsat 1V-A byl naplánován na 10. listopadu - a další starty rakety Atlas Centaur byly odloženy, dokud nebude dokončeno vyšetřování poslední závady. Podobné problémy prožívali členové ruských vesmírných týmů. 11.října 1977 přinesl Guardian tuto zprávu agentury Reuter z Moskvy: Dva sovětští kosmonauti selhali při spojování jejich lodi Sojuz-25 s orbitální laboratoří Soljut-6. Velitel letu Vladimír Kovaljonok a letový inženýr Valerij Rjumin, kteří plánovali dlouhodobý pobyt na nové kosmické stanici, byli odveleni zpět na Zem poté, co zanechali pokusů o připojení. TASS, která oznámila poslední ze série potíží lodí Saljut, řekla, že během naváděcího manévru došlo k "odchylkám od plánovaného spojovacího režimu", kdy kabina kosmonautů Sojuzu-25 byla 120 metrů od stanice. "Závada Sojuzu-25 byla pro sovětské šéfy kosmického programu studenou sprchou ..." To vše se stalo. Stalo se to "zásluhou" Provokatéra? To je otázka na kterou neznáme odpověď. Toto nevíme, ale katastrofa na základně Archimedes může být sledována zpět až k Provokatérovi. A ta byla nesrovnatelně pustošivější. Leonard Harman zemřel deset minut po druhé hodině ráno ve středu 16. listopadu 1977. Zemřel, oblečen v pyžamu, v jídelně svého domova. Jeho manželka, vdova po zemřelém, paní Sarah Harmanová, podala toto svědectví: Můj manžel měl deprese a byl již nějakou dobu poněkud stažený do sebe, možná šest měsíců nebo déle, ale nikdy mi neřekl žádný důvod. Věděla jsem, že měl nějaké třenice s panem Godwinem, panem Fergusem Godwinem ve studiu a nejdříve jsem si myslela, že to byla jediná příčina jeho stavu. Ale když se zdálo, že potíže ve studiu pominuly, nebylo přesto mému muži lépe. Naléhala jsem na něho několikrát, aby navštívil lékaře, ale řekl mi, že to není nic vážného a abych nedělala zbytečný rozruch. Nikdy jsem nepomyslela, že by si mohl sáhnout na život. To úterý večer, mám na mysli úterý 15. listopadu, jsme se dívali na televizi a potom jsme šli do postele jako obvykle před půlnocí. Nevšimla jsem si u něho ničeho neobvyklého. Choval se tak, jak se choval vždycky. V posteli jsme chvíli četli a mohlo být něco kolem jedné hodiny v noci, když jsme usnuli. Krátce před druhou hodinou mě vyrušilo ze spánku, jak vstal z postele. Předpokládala jsem, že šel do koupelny. Ale potom se mi zdálo, že se dlouho nevrací, a nemohu skutečně vysvětlit proč, ale začala jsem mít jisté obavy. Měla jsem pocit, že něco není v pořádku. Zavolala jsem na něho, ale nedostala jsem žádnou odpověď, a tak jsem vstala z postele. Dveře u http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap14.htm (5 z 10) [12.7.2008 18:11:36]

kap14

koupelny byly otevřené a díky osvětlení z ulice jsem viděla, že tam není. Potom jsem uslyšela šramot zdola. Opět jsem na něho zavolala, ale zase žádná odpověď. V tu chvíli jsem si pomyslela, že se mu udělalo nevolno a že šel pravděpodobně do kuchyně udělat si horký nápoj. Předtím to již udělal jednou nebo dvakrát a vždy se mu utišil žaludek. Rozhodla jsem se, že půjdu dolů a nápoj mu připravím sama. Ale v kuchyni také nebyl. V domě bylo naprosté ticho. Opět jsem na něho zavolala. Žádná odpověď. V té chvíli jsem dostala již trochu strach, protože jsem si nedovedla představit, co by mohl kde dělat. Nikde nesvítilo jediné světlo, dokud jsem nerozsvítila v hale, což můj manžel nikdy předtím neudělal. Nikdy nechodil ve spánku nebo něco podobného. Potom se v jídelně ozval hluk jako při nějaké rvačce. Vešla jsem dovnitř. Stál tam ve tmě uprostřed místnosti. Rozsvítila jsem a začala na něho mluvit, ale zdálo se mi, že mě neslyší. Oči měl otevřené - hleděly přímo na mě - ale zřejmě mě vůbec nevnímal. Bylo to, jako by byl v tranzu. V ruce držel pistoli, malou pistoli, její hlaveň si přiložil ke spánku a stiskl spoušť. A to je všechno. Příští vteřinu již byl mrtvý. Paní Harmanová také ohledači mrtvol řekla, že její manžel nevlastnil zbraň, že tu pistoli v domě nikdy neviděla. Ale ohledač mrtvol si udělal vlastní závěr. Manželky, podle jeho zkušeností, nemusely nutně vědět všechno o svých mužích. Verdikt byl "sebevražda". Základnu Archimedes postihla pohroma kataklyzmatických rozměrů. Přistávací terminál ... centra služeb ... budovy tří vesnic ... to vše bylo zpustošeno a rozmetáno od základů náhlým a obrovským úderem bezpočtu tornád. Trosky rozbitých budov divoce vířily vysoko ve vzduchu. A mezi těmito troskami poletovali lidé. Živí a mrtví - všichni vypadali stejně v té obrovské křeči destrukce. Všichni měli rozbité údy a zdeformovaná, znetvořená těla. Mnohá z nich vybuchla vysoko nad zemí a jejich zbytky kroužily v prachu a mezi troskami v kosmickém prostoru. A toto všechno, jak nyní víme, bylo podníceno jemným a soucitným mořským biologem jménem Matt Anderson. Myslel to dobře. Byl veden těmi nejušlechtilejšími pohnutkami. Ohleduplností a humanismem, ryzím a spontánním soucitem. A byl to on, kdo pustil z řetězu běsnící živly. To jasně vyplývá z dokumentů analyzovaných Trojanem. Je zde mnoho nejasností, ale tohle je jisté. Zbylo několik lidí, kteří přežili a jejich výpovědi jsou rozkouskované a zmatené. Celou pravdu zřejmě nebudeme znát nikdy.


kap14

Zde je to, co se nám podařilo poskládat dohromady: Anderson, třiatřicetiletý svobodný muž z Miami, Florida, byl jedním z "určených vystěhovalců" na základně Archimedes, který naslouchal Provokatérovi. Byl jedním ze skupiny, která tajně navštívila oddělenou "vesnici komponent". Mluvil s lidmi, kteří tam žili a slyšel dost, aby si uvědomil, že Provokatér mluvil pravdu. Bylo to absurdní a barbarské, ale byla to bezpochyby pravda. Celá skupina "určených vystěhovalců" se měla přemístit do nového teritoria tu noc. A vše by bylo jiné, kdyby tam skutečně všichni odletěli. Žádná katastrofa by nenastala. Určitě by při rozhovorech s Výborem v Sídle kladli větší důraz na "problém svědomí", ale časem by je Výbor zpracoval, aby přijali skutečnosti Alternativy 3 jako nezbytné. Ale Anderson neletěl s ostatními. Při zpáteční cestě z vesnice otroků klopýtl a poranil si páteř. Bylo rozhodnuto, že není schopen cesty a tak musel nějakou dobu zůstat na základně Archimedes. Příští den nepozorovaně vyklouzl ze svého pokoje a opět navštívil onu vesnici. Nebylo to pro něho obtížné, protože tam nebyly stráže. Kolem vesnice nebylo stráží třeba: lidé zde dočasně umístění, dostali příkaz, aby zůstali ve svých obydlích. A byli naprogramováni uposlechnout bez otázek každý příkaz, který dostanou. Anderson s nimi chtěl hovořit delší dobu, aby je mohl lépe pochopit, aby viděl, zda jim může nějak pomoci. A tehdy přišel pro něho velký šok. Mezitím totiž do vesnice dorazila "hromadná zásilka" nových "komponent" a v ní byl i muž, kterého před mnoha lety znal, byl to jeho bývalý spolužák ze školy. Ten muž ho poznal, zřejmě byl schopen normálně myslet, ale celá jeho vitální osobnost byla odstraněna. Jeho chování a postoje ukazovaly, že přijal svoji novou roli. Byl otrokem. Tehdy se Anderson odhodlal k činu... Trojanova zpráva říká: Dvě z "komponent", které přežily, při výslechu odhalily, že slyšely Andersona mluvit dvakrát s jedním mužem. Jednou to bylo hned první den a podruhé s ním mluvil, když se vrátil s detaily plánu zamýšleného útěku. Tímto způsobem bylo Oddělení sedm v zásadě schopno zjistit, co se přihodilo bezprostředně před katastrofou... V poslední skupině "určených vystěhovalců" byl letecký technik, vysoce kvalifikovaný muž, který měl trénink u NASA, a zdálo se, že Anderson jej vyhledal a vysvětlil mu celou situaci. Řekl tomu muži o krutostech, kterých se všichni nevědomky účastnili. Detailně mu popsal, jak byli vlákáni do degradované a odlidštěné budoucnosti, jak do konce svých životů budou bídně krmeni zmrzačenými http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap14.htm (7 z 10) [12.7.2008 18:11:36]

kap14

otroky. Přesvědčil ho, že jeho povinností je splatit svůj dluh tím, že zachrání tyto lidi z vesnice a vrátí je jejich rodinám na Zemi - a zajistí, že takové nakládání s lidskými bytostmi jednou pro vždy skončí. Trojanova zpráva pokračuje: Hlavní hangár pro lodě, odlétající na Zem, byl na jižní straně základny Archimedes, na vzdálené straně pohoří známého jako Spitzbergen. Většina velkých vozidel tam parkovala a prováděla se tam i jejich údržba a menší stroje byly určeny k přepravě cestujících do a ze základny Archimedes, podobně jako autobusy na pozemských letištích. Na rozjezdové dráze přistávacího terminálu byl neměnný počet malých dopravních prostředků a plán Andersona a leteckého technika Gowerse spočíval v tom, že ukradnou jedno z těchto vozidel a použijí ho k evakuaci pokud možno co největšího počtu "komponent". Další sympatický "určený vystěhovalec", stručně instruovaný Gowersem, měl obsluhovat vzduchové zámky v jižní části bubliny a umožnit jim volný průchod. Chtěli přijet do hlavního depa, kde by zabavili vesmírnou loď, ve které by podnikli cestu zpátky na Zem. V případě nutnosti byli odhodláni použít sílu. Takto nějak zřejmě vypadal jejich plán. Ale všechno šlo špatně. Hrozně a škaredě špatně. Gowers našel vhodnou loď a zkontroloval ji. Zjistil, že má dost paliva pro let na Zem. Anderson měl za úkol vybírat lidi z Vesnice otroků a dohlížet na jejich pochod k Terminálu. Zpočátku šlo všechno hladce. Ve vesnici bylo tou dobou sto dvacet pět otroků a malá loď dokázala pojmout pouze osmdesát čtyři lidi, a tak Anderson vybral ty nejmladší, včetně svého bývalého spolužáka, protože ti, podle jeho názoru, měli přednost. Až se vrátí na Zem a zveřejní tuto morbidní stránku Alternativy 3, nastane mezinárodní povyk a tak se i ostatní otroci vrátí na Zem do svých domovů. Ano i ti, kteří již byli vzati do nového teritoria. Velká většina lidstva nebude tolerovat nemravnosti páchané v jejich jménu. To si, podle důkazů od Trojana, Anderson skutečně myslel. Při vybírání otroků, kteří měli letět, nebyl žádný problém, ačkoli lidé ve vesnici přesně věděli, co se plánuje, protože tito otroci byli naprogramováni k automatické poslušnosti. Trojanova zpráva pokračuje: Jedna z přeživších "komponent" vypověděla, že jim Anderson řekl: "Je tam málo stráží a tak je nepravděpodobné, že budou učiněny vážnější pokusy bránit nám v odchodu ze základny, nebo vlastně z této planety. Avšak ti z vás, kteří jsou vybráni k návratu, musí pamatovat na to, že za těchto okolností je lepší zabít než být zajat. Životy a svoboda mnoha lidí závisí na našem návratu na Zem a proto musíte být připraveni zabít kohokoli, kdo se vás pokusí zastavit. To je rozkaz." A opravdu - šest lidí ze stálého personálu Alternativy 3 bylo brzy zabito. Ti byli pošlapáni a ukopáni k http://www.volny.cz/l_kopecky/conspiracy/alt3/kap14.htm (8 z 10) [12.7.2008 18:11:36]

kap14

smrti otroky nedaleko Terminálu, když se snažili zadržet část otroků, kteří dospěli k lodi. Byli zanecháni rozbití a krvácející na zemi a otroci, kteří nedokážou projevovat emoce, po nich chodili a šplhali na palubu lodi. Potom byly zažehnuty motory a Gowers, který viděl, že světla u vzduchových zámků dávají znamení, že cesta je volná, se lehce vznesl. Loď se vznášela v nehybném vzduchu, třicet nebo čtyřicet stop nad rozjezdovou dráhou a vnitřní okraj vzduchového zámku se shrnoval na stranu jako průhledná divadelní opona. Jejich cesta byla nyní volná a Gowers se svým strojem prudce vyrazil vpřed. Za několik okamžiků nastalo hotové peklo... Trojanova zpráva zachytila následující příběh: Starší technik Centrální kontroly na základně, jeden člen stálého personálu, který přežil, vypověděl, že byl vyrušen křikem a povykem ze směru od Terminálu. Úhel jeho pohledu mu bránil ve výhledu, takže neviděl, co se u terminálu dělo, ale potom si všimnul, že jsou neočekávaně otevřené dveře vzduchového zámku. Věděl, že kdyby vnější dveře byly také otevřené, možná z důvodu špatné funkce zařízení, došlo by na základně k rychlé dekompresi. Neviděl žádný provoz a věděl, že není v plánu žádný výjezd. Proto předpokládal, že došlo k vážné chybě a že výkřiky znamenaly varování, a stiskl hlavní kontrolní tlačítko. Tlačítko se nacházelo na desce konstruované k aktivaci havarijního systému, který má nejvyšší prioritu a způsobí okamžité zavření dveří vzduchového zámku. Zkušený pilot by se vypořádal s tímto problémem tak, že by se nepokusil o žádnou akci a vrátil by loď zpátky do Terminálu, ale Gowers nebyl zkušený pilot... Gowers byl již téměř u dveří, když ty se náhle zavřely. Najednou před ním vyrostla průhledná kopulovitá stěna. Cítil se jako chycen v pasti, jako moucha přiklopená sklenicí, a zpanikařil. Uhnul loď prudce nahoru a doleva a potom zoufale trhnul pákou na opačnou stranu. Loď se začala pohybovat semtam, zlomyslně vyhazovala a řítila se proti střeše. Gowers, kterému se loď vymkla z kontroly, divoce trhnul pákou a poslal loď na smrtelný střemhlavý let. Explodovala o jednu stěnu kopule, dávila oheň, trosky a sežehnutá těla a prorazila zničující díru do průhledné stěny. Na celé základně, kde byl vzduch uměle udržován při tlaku jako je na Zemi, došlo okamžitě k dekompresi. Bylo to, jako kdyby nějaký mamutí a zlomyslný vysavač hltavě vtahoval všechno do svých úst. Nádoby na odpadky, malá vozidla a šest mužů, kteří byli udupáni k smrti. Krutý a divoká vír tříštil těžké předměty o kopuli, mlátil s nimi o stěny tak dlouho, dokud je neprorazily a nezmizely v temnotě vesmíru. A nové díry působily další vichřice. Budovy sténaly, skládaly se jako domečky z karet a rozpadaly se v této nestvůrné kanonádě zkázy. Tento den přinesl smrt všem "určeným vystěhovalcům" na základně Archimedes. Bylo tam dvacet devět vědců, techniků a lékařských specialistů - zejména z Ameriky a Ruska. Nepřežil nikdo. Byli to brilantní muži. Pečlivě vybraní lidé. Nyní jsou z nich jen částečky prachu unášené neznámými končinami věčnosti.


kap14

Avšak, jak jsme naznačili, byli tam i ti, kteří přežili. Dva z lidí, kterým se říkalo "komponenty" přežili tento holokaust, stejně tak pět členů stálého personálu. Kdyby byli zahynuli, nikdy bychom se o tom hrozném dni na základně Archimedes nedozvěděli a tato událost by navždy zůstala zahalena pláštěm tajemství. Možná by se objevily zprávy od pozorovatelů o podivné náhlé záři na Měsíci, kterou by zřejmě pokládali za nějaký neznámý přírodní fenomén. A to by bylo všechno. Ale protože přežilo sedm lidí, protože o tom podali zprávu Oddělení sedm, kterou Trojan předal nám, víme nyní pravdu. Těch sedm zůstalo naživu, protože v době devastace byli náhodou v izolované místnosti, kde atmosféra byla udržována nezávisle - a uprchli na zastaralou základnu Cassini. Pochopili jsme, že základna Cassini je nyní obnovována. Stane se opět hlavním tranzitním táborem na Měsíci. Operace Alternativa 3 utrpěla na základně Archimedes vážnou porážku, ale určitě nebyla zrušena. Ze Země se již nekonají cesty na Měsíc, protože se musí na základně Cassini vykonat hodně práce, ale lidé jsou stále sledováni a ohodnocováni jako potenciální "určení vystěhovalci". A podle Trojana jsou vypracovávány plány na bezprostřední zahájení zátahů na "komponenty". Možná jsou ve vašem městě muži a ženy, možná i ve vaší ulici, kteří v blízké budoucnosti náhle a nevysvětlitelně zmizí, ... ženy a muži již vybraní pro úplně jinou existenci na oné vzdálené planetě. Tito lidé by tam už byli, nebýt svéhlavosti Němce. A úžasné soucitnosti Provokatéra. Už by se připojili k těm, kteří - pokud má biolog Stephen Manderson pravdu - jsou na planetě kde žádné veverky nepeláší. A kde slavík nezazpívá. Ještě musíme udělat závěrečnou tečku. Na zadní straně obalu této knihy si možná všimnete slova, které vás bude mást: "spekulace". Proč "spekulace"? To je správná otázka ... zvláště při pohledu na fakta, která jsou nevyvratitelná, zvláště ta, která byla citována z novin, ke kterým má veřejnost přístup. Ano ... zmiňovali jsme se, že se politici snažili zabránit vydání této knihy, že v Británii se našli dva poslanci, kteří usilovali o to, aby bylo vydáno nařízení, bránící jejímu uveřejnění. A vysvětlili jsme, že jsme byli přinuceni k "rozumnému kompromisu". Je třeba říkat víc? KONEC


Alternativa 3. Sága žije dál. Georgina Bruni

Recommend Documents