AKADEMIE ALTERNATIVA Umělecké terapie – Modul A. Muzikoterapie
Skupinová muzikoterapie s využitím metody Drum Circle
Radek Štětkář
Absolventská práce
2010
ABSTRAKT Absolventská práce na téma „Skupinová muzikoterapie s využitím metody Drum Circle", pojednává o možnostech využití metody Drum Circle jako terapeutický postup při práci s lidmi s mentálním postižením. Práce se skládá ze dvou částí. V první teoretické části vysvětluji základy muzikoterapie, popis metody Drum Circle a její terapeutické využití v zahraničí a dále definici skupiny klientů, se kterou jsem pracoval. Praktická část je popisem terapeutických setkání se skupinou klientů s využitím technik Drum Circle.
Klíčová slova: Muzikoterapie, Drum Circle, Terapeutické využití a cíle.
ABSTRACT The thesis on „ Group music therapy, using method Drum Circle“, discusses how to use method of the Drum Circle as a therapeutic approach when working with people with mental disabilities. The work consists of two sections. The first theoretical part explains the basics of music therapy, a description of the method Drum Circle and its therapeutic use abroad and the definition of a group of clients with whom I worked. The practical part describes the therapeutic encounter with a group of clients using techniques Drum Circle.
Keywords: Music therapy, Drum Circle, Therapeutic use and goals.
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. Souhlasím, aby práce byla zpřístupněna ke studijním a propagačním účelům.
29. května 2010
Radek Štětkář
Haiku Hands play together Waves of rhythm move through us As we become one
OBSAH ÚVOD.................................................................................................................................... 7 I
TEORETICKÁ ČÁST ...............................................................................................8
1
MUZIKOTERAPIE ................................................................................................... 9 1.1
DEFINICE MUZIKOTERAPIE ......................................................................................9
1.2
CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY MT...........................................................................10
1.3
DEFINICE METODY ................................................................................................11
1.4
DEFINICE TECHNIKY .............................................................................................11
1.5 DRUHY MUZIKOTERAPIE .......................................................................................12 1.5.1 Dělení dle množství klientů .........................................................................12 1.5.2 Dělení dle využití terapeuta..........................................................................12 1.5.3 Dělení dle účasti klienta ...............................................................................12 1.5.4 Dělení dle druhu skupiny .............................................................................13 1.5.5 Dělení dle pohlaví účastníků ........................................................................13 1.5.6 Dělení dle věku účastníků ............................................................................13 1.6 MUZIKOTERAPIE SE SKUPINOU..............................................................................13 1.7 CÍLE MUZIKOTERAPIE A JEJÍ METODICKÉ FÁZE ......................................................14 1.7.1 Metodické fáze MT. .....................................................................................14 1.7.2 Muzikoterapeutická intervence ....................................................................15 2 METODA DRUM CIRCLE .................................................................................... 16 2.1
DEFINICE ..............................................................................................................16
2.2
ZAMĚŘENÍ DC......................................................................................................16
2.3
VYUŽITÍ DC .........................................................................................................16
2.4
HISTORIE ..............................................................................................................17
2.5
FORMÁT DRUM CIRCLE ........................................................................................17
2.6
ROLE FACILITÁTORA.............................................................................................18
2.7
INSTRUMENTÁŘ DC..............................................................................................19
2.8 PRŮBĚH A TECHNIKY DC......................................................................................19 2.8.1 Rozehřívací fáze...........................................................................................20 2.8.2 Hlavní část....................................................................................................20 2.8.3 Závěr DC ......................................................................................................22 3 TERAPEUTICKÉ VYUŽITÍ DRUM CIRCLE .................................................... 23 3.1 TERAPEUTICKÉ CÍLE DRUM CIRCLE ......................................................................24 3.1.1 Koncentrace na realitu a sebeuvědomění .....................................................24 3.1.2 Sebevyjádření a rozvoj tvořivosti.................................................................25 3.1.3 Kognitivní funkce.........................................................................................25 3.1.4 Impulsivní ovládání......................................................................................25 3.1.5 Komunikace a sociální interakce..................................................................25 3.1.6 Uvolnění a zvládání stresu ...........................................................................26
3.1.7 Fyzická spoluúčast a motorické dovednosti.................................................26 3.1.8 Strategie na zvládání zátěže (coping skills) .................................................26 3.2 VYUŽITÍ DC VE SVĚTĚ ..........................................................................................26 3.3
VYUŽITÍ HUDEBNÍ PEDAGOGIKY A MUZIKOTERAPEUTICKÝCH SMĚRŮ V DC .........27
3.4 CÍLOVÁ SKUPINA ..................................................................................................28 3.4.1 Mentální retardace........................................................................................28 3.4.1.1 Rozdělení mentální retardace............................................................... 29 3.4.1.2 Terapie mentálně retardovaných .......................................................... 30 3.4.2 Autismus ......................................................................................................30 3.4.2.1 Terapie pro autistické poruchy............................................................. 31 3.4.3 Dětská mozková obrna (DMO) ....................................................................31 3.4.3.1 Terapie pro DMO................................................................................. 32 3.4.4 Indikace pro práci s klienty mentálně retardací............................................32 3.4.5 Kontraindikace .............................................................................................32 II PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................33 4
5
PŘÍPRAVNÁ FÁZE................................................................................................. 34 4.1
PŘEDMĚT A CÍL .....................................................................................................34
4.2
HYPOTÉZA ............................................................................................................34
4.3
METODY A TECHNIKY ...........................................................................................34
4.4
ORGANIZACE ŠETŘENÍ ..........................................................................................34
TERÉNNÍ FÁZE ...................................................................................................... 36
5.1 PRŮBĚH PRVNÍHO SETKÁNÍ ...................................................................................36 5.1.1 Východiska...................................................................................................36 5.1.2 Prostředky.....................................................................................................37 5.1.3 Cvičení 1 – Rozehřívací část........................................................................37 5.1.4 Cvičení 2 – Zpívání s bubnem a perkusemi .................................................38 5.1.5 Cvičení 3 – Společná hudební improvizace .................................................39 5.1.6 Cvičení 4 – Vláček jede do Zlína .................................................................42 5.1.7 Cvičení 5 – Reflexe s bubnem .....................................................................43 5.1.8 Cvičení 6 – Tleskání a zpívání lidových písní .............................................43 5.2 PRŮBĚH DRUHÉHO SETKÁNÍ .................................................................................44 5.2.1 Východiska...................................................................................................44 5.2.2 Prostředky.....................................................................................................45 5.2.3 Cvičení 1 – rozehřívací část – seznámení – výběr nástrojů .........................45 5.2.4 Cvičení 2 – Pojďme si hrát, budeme se smát ...............................................46 5.2.5 Cvičení 3 – Společná hudební improvizace – hlavní část............................47 5.2.6 Cvičení 4 – Jakou řečí povídáte, jakou máte řeč..........................................50 6 POTVRZENÍ HYPOTÉZY..................................................................................... 51 7
NAVRHOVANÉ CÍLE PRO DALŠÍ TERAPEUTICKÉ PŮSOBENÍ ............... 52
ZÁVĚR ............................................................................................................................... 53 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.............................................................................. 55
AKADEMIE ALTERNATIVA
7
ÚVOD Hlavním cílem mé absolventské práce je přiblížit, porovnat a v praxi vyzkoušet metodu zvanou Drum Circle a její využití jako možný muzikoterapeutický postup. Metodě Drum Circle se u nás v současnosti nevěnuje prakticky žádná dostupná literatura. V zahraničí jsou již v tomto směru dál a mnoho autorů popisuje tuto metodu ve svých pracích i přes skutečnost, že z vědeckého hlediska je jejich tvrzení stále málo prozkoumáno a může být občas přijato jako nedostačující. Dlouhodobě jsem pobýval a studoval ve Velké Británii. Silně na mne zapůsobil prožitek této metody, setkání a výměna zkušeností se zakladateli a lidmi, kteří ji dlouhodobě používají při práci s různými skupinami lidí. Jsem plně přesvědčen o možném využití Drum Circle jako terapeutického prostředku v hudební i nehudební formě. Má absolventská práce je členěna na teoretickou a praktickou část. Nejprve vysvětluji základy muzikoterapie, popisuji metody Drum Circle a jednotlivé techniky. Dále definuji skupiny klientů, se kterými jsem měl možnost spolupracovat a na základě setkání s nimi zpracoval praktickou část. Zabývám se také využitím technik Drum Circle v zahraničí při práci se specifickými skupinami lidí. Praktická část je popisem terapeutických setkání se skupinou klientů s využitím technik Drum Circle.
AKADEMIE ALTERNATIVA
I. TEORETICKÁ ČÁST
8
AKADEMIE ALTERNATIVA
1
9
MUZIKOTERAPIE Slovo muzikoterapie pochází ze slova řeckého therapeia a latinského musica - hud-
ba. Znamená ošetřování, léčení, léčbu, vzdělávání, cvičení, starání se a pomáhání s využitím hudby. Někdy se překládá také jako hudební terapie. Muzikoterapie se rozvíjí ve vzájemné interakci s jinými vědními obory jako např. hudebními, psychologickými, psychoterapeutickými, pedagogickými, medicínskými, sociologickými a samozřejmě dalšími obory expresní terapie, které jsou arteterapie, dramaterapie, tanečně-pohybová terapie apod.
1.1 Definice muzikoterapie Světová federace muzikoterapie v roce 1996 definuje muzikoterapii (dále MT) jako použití hudby potažmo hudebních elementů (zvuku, rytmu, melodie, harmonie) kvalifikovaným muzikoterapeutem pro klienta nebo skupinu. Účelem tohoto procesu je usnadnit a rozvinout komunikaci, vztahy, učení, pohyblivost, sebevyjádření, organizaci a jiné relevantní terapeutické záměry za účelem naplnění tělesných, emocionálních, mentálních, sociálních a kognitivních potřeb. Cílem muzikoterapie je rozvinout potenciál a obnovit funkce jedince tak, aby mohl dosáhnout lepší intrapersonální a interpersonální integrace a následně také vyšší kvality života prostřednictvím prevence, rehabilitace nebo léčby. Muzikoterapie jako disciplína představuje organizovaný systém poznatků skládající se z teorie, praxe a výzkumu. V každé z těchto složek existuje velká rozmanitost. Ve světě se mezi muzikoterapeuty stále vede diskuse týkající se zařazení a vymezení působnosti muzikoterapie. Dříve byla definována jako psychoterapeutická metoda. K tomuto pojetí je odkazováno jako k muzikoterapii v užším významu. Nezávisle na psychoterapii se rozvíjely muzikoterapeutické modely používané ve speciální pedagogice („Orffova muzikoterapie“, „FMT- metoda“). V současné době je ve většině zemí patrný posun k chápání pojmu muzikoterapie v širším významu. Muzikoterapie v tomto pojetí přejala zkušenosti s terapeutickými aplikacemi hudby z pohledu mnoha oborů pomáhajících profesí – speciální pedagogiky, fyzioterapie, neurologie, ošetřovatelství a jiné. [1]
AKADEMIE ALTERNATIVA
10
Společnými jevy všech MT přístupům je proces systematické intervence, vztah terapeuta a klienta, podpora zdraví klienta, hudební zkušenost a vztahy, které se v terapeutickém procesu formují. (K.Bruscia, 1998). [1]
1.2 Charakteristické znaky MT Jiří Kantor v knize Základy muzikoterapie uvádí jako charakteristické znaky muzikoterapie následující: -
vyžívá hudební zkušenosti, hudbu, hudební elementy a zvuk,
-
klient nemusí mít hudební vzdělání a zkušenosti,
-
hudba má neverbálně komunikační, emocionální, kreativní kvality,
-
zahrnuje osobnost klienta i terapeuta a jejich vzájemný vztah,
-
má své indicie a kontraindikace, je využívána u širokých vrstev populace různých věkových skupin, sociálně kulturního zázemí, specifických potřeb a schopností,
-
je prováděna kvalifikovaným a kompetentním muzikoterapeutem,
-
MT je využívána k naplnění tělesných, emocionálních, kognitivních, sociálních spirituálních potřeb klientů,
-
muzikoterapeutická zkušenost může vyvolat pozitivní změny ve všech dimenzích lidského organismu,
-
MT je realizována za různých uspořádání terapeutické situace(individuální, skupinová terapie, aktivní, receptivní…),
-
MT je systematický proces, který zahrnuje diagnostiku, terapeutickou intervenci a evaluaci,
-
MT cíle jsou označovány jako nehudební a zahrnují rozsáhlou oblast terapeutického působení jako je léčba, učení, rozvoj sociálních interakcí a komunikace, sebevyjádření, motivace, zvládání bolesti a stresu, zvýšení kvality života, osobnostní a spirituální rozvoj aj. [1]
PhDr. Pravdomila Pokorná (1982) rozlišuje čtyři stupně šíře možného pojetí MT: „V nejužším slova smyslu užívá názvu muzikoterapie tehdy, když je specifickou formou psychoterapie při léčení duševních poruch, neurotických nebo psychotických, zejména při individuální psychoterapii nemocného, se zcela specifickým léčebným záměrem a se zcela specifickou terapeutickou metodou.“ [2]
AKADEMIE ALTERNATIVA
11
Její užití se tedy omezuje jen na medicínskou oblast. Širší obsah pojmu MT shledává u takového využití hudebních aktivit, zejména ve skupinové formě, kdy (jako jedna z psychoterapií) mají působit především na zlepšení sociálních vazeb klientů, na usměrňování sebehodnocení, zařazení do kolektivu apod. V dalším rozšíření pojmu MT chápe i takové zařazení hudebních aktivit do léčebného, častěji rehabilitačního procesu, kdy využíváme jednak motivace (např. u dětí zejména spontánního zájmu o hudební činnost, o hru na snadno ovladatelné nástroje a o zpěv), ale také mobilizujících prvků hudby. V nejširším smyslu je muzikoterapie využíváno u činností, které již nejsou léčbou, ale spíše psychohygienickým procesem. Ve své práci bych se rád zaměřil na poněkud širší obsah pojmu MT, tj. použití hudby a hudebních aktivit ve skupinové formě s využitím metody zvané Drum Circle a jejich technik. Cílem hudební léčby je navození pozitivních změn v emočním a fyzickém zdravotním stavu klienta či klientů. Podle své povahy může hudba určitého druhu člověka stimulovat, aktivovat, alarmovat, mobilizovat, naplňovat energií a pocitem lidské důstojnosti, relaxovat, uvolňovat, uklidňovat, konejšit, euforizovat, inspirovat, oduševňovat, může mu být do jisté míry náhradou za chybějící mezilidské vztahy nebo při nedostatku lásky anebo uznání, dávat mu pocit smyslu života, duševního naplnění, může být ventilem psychického přetlaku, zdrojem osvěžení, únikem ze životních strastí, příležitostí ke společenskému kontaktu, sebevyjádření a mnoho jiného. [2]
1.3 Definice metody Metoda je zvláštní typ hudební zkušenosti používaný pro diagnostiku, intervenci a hodnocení. V muzikoterapii rozeznáváme čtyři metody – hudební improvizaci, interpretaci, kompozici a poslech hudby. [1]
1.4 Definice techniky Technika je jednotlivá operace nebo interakce, kterou terapeut použije k dosažení bezprostřední reakce klienta nebo ke tvarování jeho hudební zkušenosti. [1]
AKADEMIE ALTERNATIVA
12
1.5 Druhy muzikoterapie Muzikoterapie se rozděluje dle několika hledisek. Podle počtu účastníků, působení terapeuta, druhu účastnické skupiny a dalších. Podrobnější rozdělení uvádím níže. 1.5.1
Dělení dle množství klientů
-
Individuální – terapeut se věnuje jen jedinému klientovi;
-
Skupinová – 3-15 klientů, kdy se vytváří vztah mezi terapeutem a klienty; nabízí se zde možnost zabývat se problémy více klientů zároveň;
-
Hromadná – větší počet účastníků, zpravidla více než 15;
-
Komunitní – na rozdíl od skupinové terapie se zde pracuje s přirozeně existujícími skupinami a prostředím klientů např. rodina, pracoviště, komunita vrstevníků nebo i komunity v různých institucích. Horní hranice počtu nemusí být limitována (tak jako tomu je u skupinové a hromadné terapie). [1]
1.5.2 -
Dělení dle využití terapeuta Autoterapie – samoléčba, může se vyskytovat v podobě intuitivní, či reflexivní. Lidé ji provozují se záměrem udržování vlastní mentální hygieny. Předností je větší míra soukromí a svobodný výběr hudby (Linka, 1997);
-
Pod vedením terapeuta – terapeut je ten, který udává terapii směr s neustálým ohledem na klientovi možnosti a potřeby.
1.5.3 -
Dělení dle účasti klienta Aktivní – klient osobně vyvíjí zřejmou hudební aktivitu, ať už sám nebo za účasti terapeuta tím, že hraje, zpívá nebo alespoň vyťukává rytmus apod.;
-
Receptivní – pasivní, kdy je hudba klientem pouze vnímána.
Tyto složky muzikoterapie se mohou vzájemně podporovat a propojovat a mohou být organizovány současně v individuální, tak i skupinové terapii.
AKADEMIE ALTERNATIVA 1.5.4 -
13
Dělení dle druhu skupiny Otevřené (variabilní) – proměnlivé personální složení i počet účastníků ve skupině;
1.5.5
Uzavřené (fixní) – stálý počet klientů. Dělení dle pohlaví účastníků
-
mužská;
-
ženská;
-
smíšená.
1.5.6
Dělení dle věku účastníků
-
dětská;
-
seniorská, atd.
1.6 Muzikoterapie se skupinou Muzikoterapie se skupinou nabízí příležitosti pro sociální učení - usnadňuje změnu postojů, modelů chování, vytváří příležitosti pro procvičování zralejšího chování a ověřování účinnosti nových strategií. Skupina pomáhá stimulovat jedince a zvýšit jeho výkon. Pobyt ve skupině znamená nácvik dobře fungující mezilidské komunikace, rozšiřování klientova rozhledu a mnohá jiná pozitiva. Při práci správně fungující skupiny se eventuálně mohou uplatnit příznivé vlivy kolektivní autosugesce, pocity sounáležitosti a jedincovo alespoň chvilkové osvobození z permanentně tíživých problémů vlastního já. [2] Záměrem terapeuta je podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivních emočních zkušeností. V této situaci se přirozeně projeví různé rysy osobnosti včetně patologických. Patologie jedinců, která se v interakci nutně účastní, je zde „rozehrávána“, stává se patologií skupiny, jež narušuje hladkou komunikaci. Rozvinutí patologie skupiny, procesy a mechanismy, které používá
AKADEMIE ALTERNATIVA
14
pro její zvládnutí, ale i vývoj směrem k jejímu zdraví bývá označován jako skupinová dynamika. Skupinovou dynamikou se rozumí proces interakcí všech participujících ve skupině, variabilita vztahů mezi nimi. Úkolem terapeuta je pak pomoci skupině odstranit překážky plynulosti komunikace a nalézt účinnější prostředky na zpracování napětí ve skupině. [3] Skupinová terapie rozvíjí a aktivizuje mezilidskou komunikaci, reguluje napětí ve vztazích, umožňuje porozumět vlastní roli ve skupině a vztahům ve skupině, léčí pocit izolace a osamění a dává pocit sounáležitosti s druhými, umožňuje prostřednictvím problémů druhých realisticky nahlédnout své vlastní.
1.7 Cíle muzikoterapie a její metodické fáze Při MT práci s klientem či klienty je třeba si vytýčit hlavní muzikoterapeutické cíle, tzn. co chceme u klienta pomocí muzikoterapie zlepšit, podpořit či odstranit (např. zlepšení sociálních dovedností, odstranění záchvatů zuřivosti). Hlavní MT cíle se dále rozdělují na dlouhodobé, krátkodobé a dílčí cíle při jednotlivých setkáních. Vhodným použitím muzikoterapeutických prostředků, pomůcek a metod dojdeme k naplnění terapeutického cíle. 1.7.1
Metodické fáze MT.
Muzikoterapie se člení na tyto fáze: -
koordinace – terapeut používá strukturu, vede klienta (klienty) pomocí předem naplánovaných postupů, koordinuje jednotlivé kroky, hru na nástroj, práci s hlasem, tělem apod., cíl je předem určený;
-
komunikace – probíhá dialog mezi terapeutem a klientem či klienty ve skupině (verbálně, nonverbálně), pomocí muzikoterapeutických prostředků nebo i rozhovoru. Komunikace může být přirozená nebo řízená terapeutem.
-
kreativita – sebezkušenostní část, ve které se klient projevuje a tvoří na základě vlastní fantazie, představivosti, hravosti nebo i momentálního emočního rozpolože-
AKADEMIE ALTERNATIVA
15
ní. Stále je potřeba malý prvek řádu, aby nevznikl úplný chaos. Ovšem i při pevné struktuře se kreativita příliš nedá rozvinout. 1.7.2
Muzikoterapeutická intervence
Metodickou fází se určí následující způsob intervence: -
stimulace – terapeut stimuluje klienta k hlasové nebo tělesné aktivitě případně k zapojení smyslů a všímá si odezvy,
-
spolupráce – vyvážená, oboustranná komunikace jindy akce mezi klientem a terapeutem (ve skupině i mezi klienty), která vede ke splnění cíle,
-
seberealizace – klient využívá v procesu svou vlastní jedinečnost, projevuje vlastní schopnosti, přebírá určité role a kreativně se zapojuje.
AKADEMIE ALTERNATIVA
2
16
METODA DRUM CIRCLE
2.1 Definice Pojem Drum Circle, bývá někdy překládán jako skupinové případně společné bubnování. Hraní ve skupině na různé druhy perkusí, vedené průvodcem - tzv. facilitátorem. Tento překlad se mi jeví poněkud nepřesný, poněvadž, jak bude dále vysvětleno, nejedná se pouze o hraní na různé druhy bubnů, ale i perkusí a dalších hudebních nástrojů s možným využitím hlasu, hry na tělo a pohybu. Dle Kalaniho Drum Circle (dále jen DC) lze jednoduše definovat jako skupinu lidí, kteří pracují společně na vytvoření in-the-moment hudby pomocí perkusních i jiných nástrojů. Je to jedinečná událost, která je spontánně vytvořená účastníky za pomocí facilitátora, prostředníka-hudebního průvodce, který pomáhá skupině dosáhnout předem určeného cíle. DC je rytmicky založená aktivita, hudba, pohyb, zpěv a jiné společné vyjádření ve skupině. Společné bubnování je efektivní formát pro sdílení hudebních zážitků, rozvíjí rytmické a improvizační schopnosti, prostředek k relaxaci, redukci stresu a posílení imunity.
2.2 Zaměření DC DC se často zaměřuje na rozvoj sociálních dovedností, naslouchání a spolupráci, a vybízí zúčastněné mnoha způsoby k sebevyjádření. DC může také zahrnovat hudební hry s konkrétními tématy nebo cíly a obvykle se propojuje s dalšími obory, jako tvůrčí pohyb, zpěv a výtvarné umění. Zaměření DC při terapeutickém využití se může pohybovat od rozvoje jemné a hrubé motoriky až na pomoc zúčastněných s problémy sebeúcty, rozvoj kognitivních funkcí, komunikace, kontroly vlastního chování, a zvládání sociálních dovedností. [4]
2.3 Využití DC DC tvoří účinný nástroj pro použití v oblasti vzdělávání, terapií, školení, team buildingu i rekreaci. Ve světě je tato metoda využívána pro práci s různými skupinami lidí od dětských kolektivů ve školách a školkách, zájmových centrech, firemních kolektivů, až po
AKADEMIE ALTERNATIVA
17
práci s lidmi s postižením či seniory. DC je určen pro všechny lidi bez rozdílu věku. Hrát mohou děti od 4 let až po seniory. Jde o intuitivní hraní, nejsou potřeba žádné předchozí zkušenosti s bubnováním.
2.4 Historie Tato muziko-terapeutická metoda k nám přišla z USA, kde je ve velké oblibě od 70. let. Navazuje na prapůvodní potřebu lidí, kterou je komunikace pomocí hudby.
2.5 Formát Drum Circle Účastníci sedí (stojí, dřepí) v kruhu a hrají společně pod vedením facilitátora na bubny či jiné perkusní nástroje. Nejde primárně o vytváření hudby, ale o společný zážitek z hledání společného rytmu, kooperace a komunikace. V DC jsou všichni účastníci zapojeni a aktivně hrají. Je to hudební zážitek „in the moment“ tzn. tady a teď, takže se jedná výhradně o improvizované hraní, i když struktura drum circle je předem daná a citlivě řízená (intervence) facilitátorem. Koncept DC vychází z představy, že téměř každý člověk je schopen vytvářet hudbu s použitím rytmických perkusních nástrojů nebo vlastního těla. V muzikoterapii (a taktéž v DC; pozn.autora.) má rytmus centrální postavení také díky své schopnosti soustředit energii a vnést strukturu a řád. [1] Rytmus při hudební improvizaci klientů může být uspořádaný a vnitřně organizovaný, nebo naopak nepravidelný, chaotický, bez jasné struktury. Rytmus v hudbě umožňuje synchronizaci rytmů klientů jejich integraci do rytmů okolí. Člověk má nevědomý sklon porovnávat se s každou rytmickou strukturou. Být zdravý z hudebně-rytmického perspektivy znamená být v harmonii se svými tělesnými i psychickými rytmy, umět se přizpůsobit měnícím se rytmům okolního světa, ale také si zachovat svůj vlastní. [1] Pomocí improvizace se může měnit vnímání a sebevnímání ve smyslu koncentrace na realitu „tady a teď“. Tím, že klient sám tvoří a ztvárňuje jisté zvuky v čase, komunikuje s okolím, sdílí své určité dovednosti, schopnosti a prožitky. Improvizace mu tak dává možnost měnit pocit sebehodnoty a otevírat zdroje k tvořivosti, vynalézavosti, komunikaci a vlastní zodpovědnosti. Improvizace umožňuje sebepoznání a sebe akceptování. [5]
AKADEMIE ALTERNATIVA
18
Při improvizaci vznikají ve skupině různé typy hudebního přenosu. Jde o proces, kdy se v hudebním vyjádření projevují interpersonální vztahové tendence jednotlivců, jejich zkušenosti ve vztazích s druhými a typické postoje ve skupině. Během hudební improvizace člověk většinou otevřeněji vyjadřuje své tendence než je obvyklé v běžné společenském styku, který je ovlivňován řadou konvencí. Hudební přenos může odhalit dominanci a tendenci k ovládání druhých (může být reakcí na strach ze ztráty kontroly), nepřizpůsobivost a vzpurnost (může být reakcí na přetížení), vytváření různých spojenectví či vytváření konfliktů v rámci skupiny a mnoho dalšího. Skupinová hudební improvizace pak může posloužit v procesu dynamického učení. Změnit hudební chování je totiž pro mnoho lidí snadnější a méně ohrožující než učit se novým modelům chování ve skutečném životě. Vystupováním v symbolických hudebních rolích se hudebně dominantní člověk může naučit spolupráci v rámci skupiny, hudebně pasivní člověk si může osvojit hudební iniciativu a převzít vedení. Hudební skupina se tak může stát odrazovým můstkem osobního růstu a změna chování při improvizaci může přerůst ve změnu chování v životě. Průměrná doba trvání DC je mezi 45 minutami až 2 hodinami.
2.6 Role facilitátora Facilitátor – je průvodce hraním, který řídí jednotlivé techniky a vede kruh. Je také prostředníkem, jehož hlavním úkolem je postarat se o vybudování dobré atmosféry, kde si lidé budou připadat bezpečně a budou se schopni svobodně hudebně vyjádřit a improvizovat. Další rolí facilitátora je pomoci skupině dosáhnout svého plného potenciálu tím, že je vede promyšleně navrženým procesem, představeným s péčí a soucitem. Facilitátor pomáhá skupině dosáhnout nejvyššího možného potenciálu tím, že pozoruje, klade otázky, ukazuje a navrhuje možnosti, a zůstává přitom v přítomném okamžiku. Je zaměřen na proces vytváření spolupráce skupiny, spíše než hudební produkt. Hudba tu funguje jako komunikační prostředek mezi účastníky a facilitátorem. Muzikotrapeut (v případě DC facilitátor - pozn. autora) je trénován k tomu, aby dokázal zachytit zvuky, které klienti vytvářejí, a strukturovat je do hudební formy. Terapeut při improvizaci citlivě reaguje na skupinu a vede ji v souladu s momentální situací.
AKADEMIE ALTERNATIVA
19
Jedná se tu o direktivní i nedirektivní způsob intervence, kdy jednotlivý přístup odkazuje k rozdělení rolí vedení a následování v průběhu terapeutické fáze (DC). Při direktivní intervenci, hlavně na samém počátku DC, kdy se skupina seznamuje s terapeutem, facilitátorem, jeho formou řízení společné hudební improvizace, přebírá vedení terapeut a klienti následují. Při nedirektivní intervenci (v dalším průběhu DC) vedou společně účastníci DC a terapeut zasahuje jen sporadicky při plnění stanovených cílů DC. Bez odborného vedení se ale tento zážitek může stát sice dobrou zábavou, ale nemá zásadní dopad na požadované výsledky. Facilitátor by měl vždy naslouchat a všímat si odezvy zúčastněných při průběhu DC jako svou momentální zpětnou vazbu. Video je nejlepší svědek při facilitování. Nahrává vše, co se děje před kamerou, bez soudu. Dále je vhodná valuace od dalších přítomných facilitátorů, supervize a pravidelná setkání a výměna zkušeností s lidmi z oboru.
2.7 Instrumentář DC Využívá se prakticky veškerých druhů perkusí, např. Orffova instrumentáře, kam patří bubínky, tympány, zvonce, ozvučná dřívka, činely, prstové činely a kastaněty, dřevěné klepače a štěrkadla, pandeiros, rumba koule, tamburíny i části bicí soupravy. Dále se používají basové bubny, zvonkohry, metalofony, xylofony, ozvučné kameny, templ-bloky, štěrbinové bubny, laděné i neladěné etnické perkuse jako cajony, djembe, dundun, darbuky, bonga, conga, tampuru, ocean drum, deštné hole, bambusové flétny, balafon, a i nástroje vlastní výroby apod. Hlavní důraz při výběru instrumentů pro DC je kladen na rozmanitost (pestrá nabídka zvuků i materiálů nástrojů) a vyváženost jednotlivých druhů perkusí tak, aby žádný nepřevládal. Je také třeba přihlédnout k fyzickým možnostem účastníků DC. Zlaté pravidlo zní: udělej to co nejjednodušší, aby i účastníci bez předchozích hudebních zkušeností byli schopni tvořit svou vlastní hudbu. Vyhneme se tak různým svazujícím postojům, které člověk má, když přistupuje ke složitějším nástrojům.
2.8 Průběh a techniky DC dle Arthura Hulla (2006)
AKADEMIE ALTERNATIVA 2.8.1
Rozehřívací fáze
-
seznamovací techniky,
-
jednoduché pohybové a rytmické hry,
-
uvolňovací techniky.
2.8.2
20
Hlavní část
V hlavní části jsou jednotlivé fáze řízeny facilitátorem a mají následující průběh: Fáze 1 - Diktátor (od slova dictate - diktovat) = Koordinace jednotlivců ke skupině Na začátku DC facilitátor během společné improvizace vzdělává účastníky o svých signálech a řeči těla, které bude používat v průběhu DC, a základních pravidlech pro hru na hudební nástroje. Seznámí účastníky s tím, jak hrát perkuse bez vlastního poranění (používá se mnoho perkusí hraných rukama), a základní etiketou DC, např. nenos prstýnky při hře na ruční perkuse, poslouchej stejně jako hraj, podporuj společný rytmus (groove - hudební vlnu), nechávej rytmické mezery pro ostatní, hraj stejně hlasitě jako skupina. Na začátku společného hraní lidé vystupují jako jednotlivci. Cílem facilitátora je promyšlené vedení jednotlivců ve skupině směrem ke společné improvizaci pomocí celoskupinové řízené intervence, při které se zúčastnění začnou poslouchat a hrát dohromady. V této fázi facilitátor kontroluje většinu společného hraní a její dynamiky. Celoskupinové techniky: -
zahájení a opětovné zastavení improvizace,
-
zrychlení a zpomalení tempa ( dynamiky) hraní,
-
hra na ozvěnu,
-
zvýraznění přízvučné doby,
-
společné rachocení nástrojů (tremelo),
-
změny hlasitosti apod. [10]
Fáze 2 - Řídící (direct- vést, řídit) = Vedení skupiny od společného zvědomění ke společné hudbě
AKADEMIE ALTERNATIVA
21
Jakmile účastníci porozumí základním signálům a řeči těla facilitátora, začínají hrát dohromady a reagují na obojí, společně vytvářenou hudbu a intervence facilitátora, více jako skupina než jako jednotlivci. Když se toto stane, facilitátor může přejít z role diktátora k vedení skupiny. Skupinu vede tak, aby každý její jednotlivec byl aktivní součástí celku a došlo rytmické souhře (groove). Zatímco skupina vytváří společnou improvizovanou hudbu, facilitátor začíná rozšiřovat jejich porozumění s technologií Drum Circle a skupinu usměrňuje. Postupem času účastníci přebírají odpovědnost za základy své hudby, neboť si začínají sami řídit hudební prvky, které jim facilitátor představil během předešlého hraní. V této fázi skupina již plně rozumí řeči těla facilitátora a jeho intervencí a on je vede k vnímání jednotlivých hudebních nástrojů a zvuků v kruhu pomocí „sculpts“ technik, což v překladu znamená výběr nebo selekce lidí a nástrojů v kruhu pro vzájemnou interakci. Techniky: -
výběr všech nástrojů stejné povahy či materiálu k pokračování, zastavení či provádění hudebních aktivit v improvizaci - všechny zvonce, štěrkadla, dřívka, bubny apod.,
-
výběr všech nástrojů dle melodie – basové bubny, bubny středních tónů, bubny či perkuse vysokých tůnu,
-
výběr všech stejných nástrojů – všechny djembe, congas, tympány apod.,
-
selekce půlky účastníků kruhu k poslechu, tleskání, zvolání a odpovědi, společnému rachocení nástrojů pří probíhající improvizaci a pod .
Fáze 3 - Facilitátor (facilitate-usnadnit, ulehčit) = Podpora skupinové dynamiky ve hře Role facilitátora se vyvíjí během vedení skupiny vytvářející svou vlastní hudbu. Rytmické a hudební základy jejich společné hry se stávají platformou, s jejímž přispěním se facilitátor zaměřuje na dynamiku skupiny. Na těchto základech může facilitátor plně podpořit skupinovou interaktivní spolupráci a emocionální přispění účastníků do společného zážitku z hraní. [10] Facilitátor pomáhá účastníkům objevit hudební vztahy a důležitost rolí jednotlivých nástrojů k ostatním v kruhu. To usnadní hráčům jejich zvědomění jako perkusní celek při společném hraní, ať už jsou zkušení bubeníci nebo začátečníci. Jakmile se hráči začnou
AKADEMIE ALTERNATIVA
22
hudebně respektovat a vzájemně podporovat svoji společnou improvizaci, jejich rytmy se stávají ucelenějšími a jsou schopni i vlastní hudební korekce. Tím se místa narušení rytmické plynulosti improvizace (hudební rozladění) objevují méně a facilitátor nemusí tak často zasahovat. Uvědomění si svých hudebních rolí ve skupině poskytuje prostor hráčům prohloubit a rozvinout mnohem více vzájemné rytmické a hudební vztahy. Se získanou a vzájemnou ohleduplností je skupina připravena na hlubší hudební zážitek. Když skupina dosáhne jasnosti ve své vzájemné hudební interakci, facilitátor začíná využívat vlastní kreativity, nápadů a impulsů skupiny k jejímu vedení. Skupina následuje facilitátora, kdy facilitátor následuje skupinu. Techniky: -
výběr jakýchkoliv smíšených skupin nástrojů v kruhu k hudebním aktivitám při probíhající improvizaci,
-
výběr části účastníků jako např. půlka či čtvrtka kruhu jako základ pro více složitější hudební interakce.
Fáze 4 – Průvodce (conduct – provádět, doprovodit) V této fázi jsou všichni účastníci plně angažování ve tvoření společné hudby a vystupují jako sehraný, samo-řízený „orchestr“ vyladěný na styl facilitátora, kdy role facilitátora již není napomoci odvrátit různá hudební a rytmická rozladění, ale provést skupinu hlubokým hudebním zážitkem pomocí všech dostupných technik DC. Probíhá zde celková vzájemná důvěra všech zúčastněných s facilitátorem a skupina se hlavně zaměřuje na harmonickou stránku společné improvizace. 2.8.3
[10]
Závěr DC Závěrečná reflexe je stejně důležitá jako zkušenost ze společného zážitku
z improvizace, každý by měl dostat prostor k vyjádření libovolných pocitů, dojmů a myšlenek v souvislosti s právě ukončenou činností.
AKADEMIE ALTERNATIVA
3
23
TERAPEUTICKÉ VYUŽITÍ DRUM CIRCLE
Kromě již zmiňovaného využití DC ve světě, ale už i v České republice, k zábavě, rekreaci, vzdělání, školení a team buildingu, je DC stále více používán i pro práci ve zdravotnictví a k terapii. Terapeuti a pracovníci ve zdravotnictví ve Velké Británii a USA, ale nejen tam, využívají DC jako hudebně-založenou intervence při práci s klienty v různých zařízeních, od drop-in mentálně-zdravotnických středisek a center až po psychiatrické léčebny. Podle Kalaniho bylo bubnování uznáváno po staletí jako činnost, která může být klíčem k dobrému tělesnému a duševnímu bytí. Výzkum ukazuje, že rozvoj vlastního rytmu (biorytmu) jedince může zlepšit jeho mentální funkce. Některé zdravotní i jiné přínosy skupinového bubnování mohou být: -
snížení úzkostných stavů,
-
emocionální uvolnění,
-
zlepšení fyzické kondice,
-
podpora komunity,
-
spirituální růst,
-
zvýšená tvořivost,
-
osobní posílení.
Kalani, sám muzikoterapeut, ve své knize uvádí, že formát DC může pomoci muzikoterapeutům, protože: -
nabízí velký výběr hudebně založených her a aktivit,
-
udává strukturu pro terapeutické setkání a jeho provedení,
-
pomáhá rozvíjet improvizační schopnosti, a to jak hudební tak i pohybové,
-
využívá bubnování a postupy, které nejsou často učeny v MT programech,
-
nabízí příležitost k rozvoji schopnosti podpory ostatních v bezpečném prostředí skupiny,
-
nabízí specifické strategie pro použití v muzikoterapii.
AKADEMIE ALTERNATIVA
24
Aplikace DC jako muzikoterapeutické metody je určena pro lidi se speciálními potřebami, kteří mohou mít prospěch z léčebných vlastností aktivit skupinového bubnování. Tyto programy jsou často navrženy a facilitovány muzikoterapeuty a sociálními pracovníky v zařízeních pro osoby se zdravotním čí mentálním postižením. Někdy jen pouhá přítomnost klienta v místnosti při terapeutických aktivitách může být významná pro jeho léčebný proces. Každá osoba ve skupině je individuální a každý zažívá něco jiného. Obvykle jen jednoduchý rytmus, který je skupina schopna udržet, je potřeba k úspěchu. Poslouží jako hudební základ a dává účastníkům dostatek prostoru se vyjádřit. Čas od času se mohou při práci se specifickými skupinami lidí objevit hluboce emocionální problémy, nepřiměřené nebo nepřijatelné reakce klientů, na které je nutno reagovat a případně konzultovat s odborníky. Na některých sezeních je dobré přímo spolupracovat s odborníky nebo pracovníky zařízení. Je zásadní uznat svou roli v terapeutickém procesu, kdy DC s touto populací může být velmi očistný a léčebný proces, ale také škodlivý bez řádného vedení.
3.1
Terapeutické cíle Drum Circle
Terapeutické cíle metody Drum Circle dle Kalaniho. 3.1.1
Koncentrace na realitu a sebeuvědomění
DC je vhodný nástroj pro posílení chování na základě reality, protože in-the-moment aspekt improvizačně založené hudby. Facilitátor může otevřít diskusi o aspektech hudby po dokončení díla. Otázky mohou být formulovány následovně: –
Který z nástrojů jste slyšeli nejvíce?
–
Co se vám líbilo na rytmu pana X?
–
Co by se dalo hudebně zlepšit na naší improvizaci?
–
Proč jste si vybral(a) zrovna tento hudební nástroj?
–
Jaký nástroj byste si chtěli vyzkoušet příště?
Všechny tyto otázky jsou konkrétní a zaměřené na právě prožitý hudební zážitek.
AKADEMIE ALTERNATIVA 3.1.2
25
Sebevyjádření a rozvoj tvořivosti DC poskytuje bezpečné a podpůrné prostředí, kde se klienti mohou verbálně i ne-
verbálně vyjádřit a přijímat podporu skupiny. Facilitátor může začít DC tím, že požádá klienty o zahrání toho, co by chtěli říci skupině. Skupina zopakuje klientův rytmus zpět, čímž podpoří a upevní klientovo přispění. Dalším způsobem, jak podpořit sebevyjádření je vyzdvihnutí hráčova rytmu během hraní.(např. stavění složitějších sekvencí na jeho rytmu). 3.1.3
Kognitivní funkce
Při práci s mentálně či fyzicky postiženými je důležité zachovávat jejich kognitivní funkce. Jeden způsob, jak stimulovat myšlení a konverzaci, je použití nástrojů jako prvek pro diskusi o kulturách, z nichž pocházejí. To často vede k diskusi ve skupině o osobních dědictví, kulturní hrdosti a vzdálených či nedávných vzpomínkách. Facilitátor může podpořit klientovo myšlení při tvoření hudby výzvou, aby si vytvořil svůj vlastní rytmus. Po improvizaci je užitečné mít řízenou diskusi o kvalitě zážitku. Mluvit o významu jednotlivých příspěvků hráčů, schopnosti si pamatovat vzory rytmů a hraní rytmů v rámci multi-vrstvení rytmické písně pomáhá posílit krátkodobou paměť a zvyšuje pochopení kognitivních dovedností potřebné k vytvoření úspěšného hudebního zážitku. 3.1.4
Impulsivní ovládání Problémy s poruchami chování, obsesivní vzorce chování, reakce na vnitřní podně-
ty a sexuálně nevhodného chování apod. jsou otázky, které se mohou objevit v terapeutickém prostředí. DC je nástroj, který můžeme použít na podporu kontroly vlastního chování klientů zaměřením na týmovou práci a význam každého klientova příspěvku. Využití technik jako jsou ovládání hlasitosti, tempa, a bohatosti hudby jsou mimořádně důležité pro zachování smyslu pro týmovou práci. 3.1.5
Komunikace a sociální interakce DC může být použit k budování neverbálních komunikační dovedností, jako je oční
kontakt a řeč těla. Skvělá aktivita, s nimiž můžeme začít DC je posílání rytmických vajíček po kruhu (jedna ruka přijímá,druhá dává ). Tato aktivita povzbuzuje účastníky, aby se vymanily z jejich osobního prostoru a fyzicky komunikovali s ostatními.
AKADEMIE ALTERNATIVA 3.1.6
26
Uvolnění a zvládání stresu
Stres přímo souvisí se vznikem některých duševních nemocí. Rozvoj dovedností pro boj a vyrovnání se se stresem je velmi důležité pro klientovo zotavení. Někdy před tím, než začne improvizace skupiny, mohou být klienti vyzváni k účasti na hlubokém dýchání a cvičení na uvolnění svalů. Imaginace se nesmí používat za žádných okolností při práci s klienty s psychózami. 3.1.7
Fyzická spoluúčast a motorické dovednosti Bubnování je skvělý způsob, jak zlepšit hrubou a jemnou motoriku. Pokud se sku-
pina zaměřuje na hrubou motoriku, můžeme používat nástroje, které vyžadují velké pohyby, jako je buben, Maracas, tamburína, kravský zvon a shékere. Pokud se skupina zaměřuje na nácvik jemné motoriky, využíváme nástroje, které používají více prstových pohybů, jako je rámový buben, bonga, malé šejkry nebo kalimbas. Někdy se mohou klienti zapojit do improvizovaného tance. Tanec by měl být podporován tak dlouho, jak je společensky vhodný. V některých případech může celá skupina tančit na konci DC setkání. Když jsou klienti fyzicky zapojeni do tvorby hudby, je ihned patrné zlepšení sociálních vztahů ve skupinách po setkání. 3.1.8
Strategie na zvládání zátěže (coping skills)
DC může být zdravé prostředí pro rozvoj strategií na zvládání zátěže, jako je sebespoléhání, kreativita, flexibilita, schopnosti se uvolnit a zvládání těžkých situací. Klienti jsou vyzváni, aby si vytvořily své vlastní rytmy a písně v bezpečně vedených MT skupinách. Někteří účastníci mohou být zaujati tichými perkusemi jako jsou rámové bubny a mbira, zatímco jiní jsou více upřeni na velké bubny jako je djembe a conga. Ve skupině je důležité podpořit klientův výběr tak, aby sami členové byli schopni rozhodovat o své hudební cestě. 3.2
Využití DC ve světě Dle Bittmana a spol. se skupinové bubnování úspěšně osvědčilo při práci s klienty
na odbourávání stresu, kdy krevní vzorky od účastníků hodinu-trvajícího bubnování odhalily snížení hormonální stresové reakce a zvýšení fyzické imunity. [8]
AKADEMIE ALTERNATIVA
27
Stanford University School of Medicine uskutečnila studii s 30 pacienty přes 80let s depresemi a zjistila, že účastníci týdenní skupinové muzikoterapie s perkusemi byli méně úzkostní, méně stresovaní a měli mnohem vyšší sebevědomí. [6] Podle Clair, Bernstein a Johnson (1995), pacienti s Alzheimerovou chorobou, kteří se zúčastnili bubnování, lépe navazovali kontakty s blízkými. Předvídatelnost rytmu může stanovit rámec pro opakované odpovědi, které mají málo kognitivní nároky na lidi s demencí. Podle Michaela Thaurta , ředitele Centra pro Bio-medicínský výzkum v hudbě Kolorádské státní univerzity, mohou rytmické podněty pomoci trénovat mozek po cévní mozkové příhodě nebo jiných neurologických postižení. Výzkumníci také zjistili, že poslech pomalého, stálého rytmu, např. při bubnování, pomáhá pacientům s Parkinsnovou chorobou lépe koordinovat své pohyby. [6] Podle Michaela Winkelmana bubnování vyvolává fyziologické, psychické a sociální stimulace, které zlepšují procesy uzdravení při závislosti na omamných látkách. Bubnování podporuje relaxaci a vyvolává příjemné zážitky, větší povědomí, uvolňuje emocionální trauma, a podporuje vlastní opětovné začlenění do společnosti. Bubnování snižuje sebezaměření, pocit izolace a odcizení, vytváří pocit propojenosti se sebou samým a ostatními. Skupinové bubnování hraje významnou roli jako doplňková léčba závislostí, zejména pokud jde o opakované recidivy a kdy další léčebné terapeutické způsoby selhaly. Mikenes říká, že bubnování zdůrazňuje sebevyjádření, učí jak obnovit emocionální zdraví a řeší otázky násilí a konfliktů prostřednictvím vyjádření a integrace emocí. [7] Použití bubnování a technik DC jako součást rehabilitace zneužívání návykových látek je v západní Evropě a USA rozšířené. Dle Ruth Cohen Rose výzkumu Kingston University (2008) DC může být použit k posílení rytmických a čtenářských dovedností u dětí s dyslexií. [11]
3.3 Využití hudební pedagogiky a muzikoterapeutických směrů v DC Základy DC jsou podle mého názoru v hudebně pedagogickém směru Orffův Schulwerk německého skladatele Carla Orffa, který do zkušenosti s hudbou zapojil všechny výrazové složky hudebního projevu, pomocí nichž umožnil aktivní zapojení zúčastněných do hudebního procesu.
AKADEMIE ALTERNATIVA
28
Přesunul těžiště zaměření od harmonie k rytmu a preferoval rytmické nástroje, které později sestavil do tzv. Orffova instrumentáře. Orff se pokoušel o aktivaci zúčastněních vlastním muzicírováním, tzn. rytmickou improvizaci a vytvářením vlastní hudby. Na základě improvizace jsme schopni spontánního, osobitého hudebního projevu. Jde o hudbu do které jsme vtaženi jako její tvůrci, sami ji hrajeme, nejen pasivně posloucháme, tím se může rozvíjet naše jemná a hrubá motorika, ale také fantazie, spontaneita, kreativita, komunikaci, sebevyjádření a celou škálu prožitků a emocí. Protože v tomto směru není primárně určený terapeutický cíl, je v současné době využíván jako hudebně-pedagogické východisko pro terapeutickou práci a jednotlivých oblastech speciální pedagogiky. DC využívá také prvků Improvizační muzikoterapie, vytvořenou G.S.Langon, která se soustředí na kontakt klienta či klientů a terapeuta v situaci „tady a teď“ a techniky zaměřující se na práci s klientovým “self“. Jsou zde důležité čtyři základní elementy: hudební improvizace, slovo, ticho a pohyb. „Improvizace je zde nahlížena jako unikátní cesta umožňující klientovi zažít plnou zkušenost se sebou samým, prozkoumat problematické oblasti svého self a budovat mezilidské vztahy.“ [1] K cílům při práci s klientem patří zlepšení komunikačních schopností, interakce s okolím, zvýšení schopnosti integrace do společnosti, kontakt s realitou, zvýšení povědomí o sobě samém a okolí, rozpoznáni vlastních pocitů a zvýšení schopnosti sebevyjádření. Hudební improvizace jako základ terapeutického procesu je obdobný v mnoha jiných terapeutických směrech.
3.4 Cílová skupina Klienti s lehkou až středně těžkou mentální retardací a kombinovaným postižením. Nyní popíši typy postižení cílové skupiny. 3.4.1
Mentální retardace
Je odvozen z latinských mens, mentis – mysl, rozum. Retardace pochází z latinského retardatio – zaostávat, zdržet nebo opožďovat. Mentální retardace je postižení rozumových schopností, které se projeví neschopností porozumět svému okolí a v požadované míře se mu přizpůsobit. Je definována jako neschopnost dosáhnout odpovídajícího stupně intelektového vývoje (méně než 70% normy)“ [9]
AKADEMIE ALTERNATIVA
29
Mentální retardace je vrozená a trvalá, přestože je v závislosti na správné kvalitě stimulace možné určité zlepšení. Typickým znakem je omezenější potřeba zvídavosti. Myšlení je charakteristické značnou stereotypností. Objevuje se méně přesná výslovnost, potíže v pochopení celkového kontextu při verbálním sdělení. Mentálně postižení preferují stereotypnější, jednodušší a jednoznačnější stimulaci, typickým rysem je určitá poznávací pohodlnost, učení něčemu novému pro ně není příliš atraktivní. 3.4.1.1 Rozdělení mentální retardace Příčinou vzniku mentální retardace je postižení centrálního nervového systému. Podle hodnot inteligenčního kvocientu (MKN – 10), se mentální retardace rozděluje:
Lehká mentální retardace, IQ 5O - 69 (F 70) Lidé s lehkou mentální retardací jsou nejpřizpůsobivější skupinou. Respektují základní pravidla logiky, ale často nejsou schopni myslet abstraktně, v jejich verbálním projevu chybí většina abstraktních pojmů. Myšlení i řeč jsou konkrétní. V životě se převážně učí nápodobou nebo vlastními praktickými zkušenostmi. Verbální projev je jednodušší. Jejich myšlení je většinou konkrétní a mechanické. Může se objevovat porucha pohybové koordinace. Jemná i hrubá motorika bývá lehce opožděná. Někdy se projevují i přidružené stavy, jako je autismus a další vývojové poruchy, poruchy chování, epilepsie nebo tělesné postižení. Středně těžká mentální retardace, IQ 35 - 49 (F 71) Lidé s tímto postižením mají výrazněji opožděný rozvoj chápání a užívání řeči. Verbální projev bývá chudý. Samostatnost v sebeobsluze je jen částečná. Mají menší obratnost, jsou pomalí a zhoršenou koordinací pohybu. Potřebují asistenci a časté opakování. Často se vyskytuje epilepsie, autismus, neurologické a tělesné potíže. [9]
Těžká mentální retardace, IQ 20 - 34 (F 72) Takto postižení lidé dokážou chápat jen základní souvislosti a vztahy. Velmi špatně artikulují nebo vůbec. Vhodné jsou metody alternativní komunikace. Učení je velmi limitováno. Vyskytuje se značná pohybová neobratnost. Jsou schopni osvojit si základní hygie-
AKADEMIE ALTERNATIVA
30
nické návyky a prvky sebeobsluhy. Často jde o kombinované postižení. Jsou závislí na péči jiných lidí. Hluboká mentální retardace, IQ je nižší než 20 (F 73) Lidé s tímto postižením, jsou těžce postiženi ve své schopnosti porozumět požadavkům běžného života. Jejich poznávací schopnosti se téměř nerozvíjejí, jsou maximálně schopni diferencovat známé a neznámé podněty a reagovat na ně libostí a nelibostí. Nejsou schopni ani základní řeči. Komplexně závislí na péči druhých, umísťováni do ústavů soc.péče. [9] 3.4.1.2 Terapie mentálně retardovaných Hlavním úkolem je podpora dosažitelného rozvoje mentálně postiženého. Často se používají kognitivně-behaviorální terapie, tj. terapie zaměřená na změnu myšlení a vnějšího chování, jejímž cílem je eliminace nežádoucích projevů, rozvoj dovedností nebo návyků. Při lehčích postiženích lze použít skupinovou terapii, zaměřenou na korekci sociálního chování a emočních problémů. Specifické využití má rytmus při motorické reedukaci u klientů s centrálními obrnami či mentální retardací. [1] Hudba a rytmicko-pohybová výchova se používá také pro rozvoj řečové produkce u mnoha typů narušené komunikační schopnosti. [1] 3.4.2
Autismus Jde o pervazivní vývojovou poruchu. Je to souhrnný název pro různé, často obtížně
diferencované varianty s podobnými projevy charakterizující stažení do sebe a tendenci k sociální izolaci. Vzniká důsledkem organického poškození mozku. Postihuje mnoho psychických funkcí, častěji chlapce, nejnápadnější je porucha sociálního porozumění, mezilidských vztahů a komunikace, typické je nápadné stereotypní chování. Mají odlišné emoční prožívání. Mají narušený vývoj řeči a neschopnost používat ji jako prostředek komunikace. Mají poruchu sociální adaptace, problémy v orientaci v okolním světě, dávají přednost stereotypu. Mentální retardace postihuje 75% autistů. Charakteristická je stereotypní manipulace s předměty. Je těžké je motivovat, sociální ocenění nemá pro ně žádnou hodnotu.
AKADEMIE ALTERNATIVA
31
Mezi dílčí diagnostické kategorie patří dětský autismus , atypický autismus, Aspergerův syndrom (vysokofunkční, děti výrazně nadané, obtížně se vžívají do pocitů a myšlení jiných osob) a dětskou dezintegrační poruchu (známá pod názvem Hellerův syndrom). 3.4.2.1 Terapie pro autistické poruchy Terapií pro autistické poruchy jsou hlavně behaviorální psychoterapie a speciálně pedagogické působení, jejichž cílem jsou podpora rozvoje základních, sociálně nezbytných dovedností, odstranění nepřijatelného chování, vytvoření žádoucích projevů. 3.4.3
Dětská mozková obrna (DMO) Dětská mozková obrna je poškození mozku, jehož důsledkem je omezená hybnost
horních i dolních končetin, případně mluvidel a intelektu. K poškození mozku dochází v době před porodem, během porodu nebo krátce po něm, kdy není ještě vyvíjející se mozková tkáň zralá. DMO je poruchou regulace hybnosti, ale často bývá kombinována s jinými poruchami, např. zraku, sluchu, řeči a rozumových schopností. Základní rozdělení DMO : –
spastická forma, je nejčastější variantou. Základním příznakem je trvalé zvýšené svalové napětí. Pohybové postižení může mít různý rozsah a závažnost. Podle lokalizace postižení se dále člení na diaparézu (postižení dolních končetin), hemiparézu (jednostranné postižení horní a dolní končetiny), kvadruparézu (postihuje horní i dolní končetiny, narušena hybnost svalů úst, jazyka a měkkého patra). Bývá často kombinována s poruchami inteligence;
–
dyskineticko - dystonická forma, je vzácnější. Projevuje se mimovolnými, pomalými a kroutivými pohyby různých svalových skupin. Nebývá kombinována s poruchou inteligence;
–
ataktická, mozečková forma, je relativně vzácná. Postihuje pohybovou koordinaci, typické bývají obtíže v udržení rovnováhy a při rychlejším pohybu. Rovněž bývá kombinována s poruchou inteligence;
AKADEMIE ALTERNATIVA
32
3.4.3.1 Terapie pro DMO Terapií může být rehabilitace, pro rozvoj a zlepšení zachovaných funkcí, psychoterapie jako jsou logoterapie, hledání nového smyslu života, behaviorální a kognitivní terapie jejíchž cílem jsou rozvoj poznávacích schopností a dovedností, rozvoj sociálních kompetencí, ovládání chování, zvládání nepříjemných emočních stavů. 3.4.4
Indikace pro práci s klienty mentálně retardací. Muzikoterapie nabízí možnost přispět svými prostředky k rozvoji MR jedince. Na-
bízí vhodné metody a prostředky pro rozvoj jemné a hrubé motoriky, orientace v prostoru, pomáhá navazovat přátelské vztahy mezi klienty a může snížit agresivní projevy klientů, což velmi přispívá k jejich začlenění do kolektivu. Nabízí možnosti komunikace mezi klienty, kteří mají opožděný vývoj řeči. Věnuje pozornost správnému dýchání, uvolňování tenzí a snaží se tak přispět k zlepšení kvality života klientů s MR. Pomocí technik muzikoterapie je možné rozvíjet sluchovou percepci, zrakovou percepci, které přispějí k dalšímu rozvoji klientů. Vhodně voleným cvičením lze v muzikoterapii rozvíjet komunikaci, schopnost reagovat na daný podnět, rozvíjet myšlení, paměť, pohybovou koordinaci, zlepšovat spolupráci mozkových hemisfér apod. 3.4.5
Kontraindikace Kontraindikací rozumíme okolnost nebo stav klienta vylučující některé léčebné po-
stupy, v našem případě terapeutické postupy. Vztahují se nejčastěji k diagnóze klienta, pro práci s klienty s mentální retardací jsou to např. epilepsie a akutní psychotické stavy.
AKADEMIE ALTERNATIVA
II. PRAKTICKÁ ČÁST
33
AKADEMIE ALTERNATIVA
4
34
PŘÍPRAVNÁ FÁZE
4.1 Předmět a cíl Praktická část se zaobírá možným využitím technik DC při skupinové muzikoterapeutické činnosti s klienty, žijícími v domově pro lidi se zdravotním postižením, kam jsem v současné době začal docházet. Mým cílem bylo vyzkoušet částečně zjednodušenou metodu DC a její techniky při skupinové terapii s mentálně retardovanými klienty v jejich přirozeném prostředí domova a sledovat její možné terapeutické využití pro upevnění sociálních vztahů a komunikace, zvýšení koncentrace, odreagování a emocionální vybití klientů.
4.2 Hypotéza Drum Circle je možný terapeutický přístup při práci s klienty s mentální retardací ve skupině.
4.3 Metody a techniky Při práci se skupinou jsem použil poněkud zjednodušený formát DC, postup a cíle jsou zachovány. Týká se to hlavně četnosti a náročností intervencí, její častější verbalizaci a obměnou cvičení, vedení a zjednodušení jednotlivých technik také s přihlédnutím k fyzickým možnostem klientů a závěrečné reflexi, kdy ne všichni klienti se byli schopni verbálné vyjádřit. Metodu DC využívám při práci ve školách, školkách a s různorodými skupinami obyvatel, kde se mi osvědčila jako koncept pro sblížení lidí ve skupině, rozvoj komunikace a odreagování. V mé praktické části sleduji využití technik DC při práci s terapeutickým přístupem a vedením setkání se specifickou skupinou lidmi s mentální retardací a kombinovaným postižením, DMO a autismem.
4.4 Organizace šetření Experimentální šetření proběhlo v rámci dvou setkání během měsíce května 2010 v prostorách Domova pro osoby se zdravotním postižením, jehož cílem je zvyšovat kvalitu života osob se sníženými rozumovými schopnostmi a podporovat jejich začlenění do spo-
AKADEMIE ALTERNATIVA
35
lečnosti. Další zásadou poskytované sociální služby je poskytování činností směřujících k podpoře sebepoznání a rozvoji osobnosti, například prostřednictvím sportovních aktivit, pracovní terapie v terapeutické dílně a relaxačních terapií. Domov pracuje v souladu s novými trendy v oblasti práce s postiženými lidmi. Dle míry postižení se snaží o zapojení uživatel do běžného života tak, aby se co nejvíce přibližoval životu ostatních mladých lidí. Podporuje maximální integraci uživatelů v rámci komunity, v níž žijí a také podporujeme upevňování rodinných a přátelských vazeb. Před prvním setkáním jsem měl možnost pobýt s klienty při jejich svačině a trochu tak pozorovat jejich sociální vztahy, reakce a interakce, poznat prostředí domova ve kterém žijí a také předběžně se s několika z nich seznámit a trochu popovídat.. Bohužel při práci se skupinou jsem neměl možnost nahlédnout do jednotlivých zdravotních dokumentací klientů, ale všechna sezení byla vedena za přítomnosti několika vychovatelek domova a průběh a postup setkání byl plně objasněn vedení zařízení předem a i během setkání byl průběžně konzultován s vychovateli. Byla uzavřena ústní dohoda o poskytování muzikoterapeutických služeb.
AKADEMIE ALTERNATIVA
5
36
TERÉNNÍ FÁZE
5.1 Průběh prvního setkání První setkání proběhlo mezi 3 až 5 hodinou odpolední a zúčastnilo se ho celkem 12 klientů ve věku od 22 do 55 let. Ve skupině bylo 10 mužů a 2 ženy, jeden muž se aktivně nezúčastnil, ale byl přítomen v místnosti na relaxačním lehátku. Dle vychovatelek všichni klienti mají lehkou až středně těžkou mentální retardaci, v jednom případě těžkou, s kombinovaným postižením, jeden klient s autismem. Dva přítomní klienti mají střední MR s kombinací s DMO a jsou na invalidním vozíku, respektive na pohyblivém lehátku. Setkání se také aktivně zúčastnily 4 vychovatelky, z nichž jedna dělá osobní asistenci klientovi s těžkou MR. 5.1.1
Východiska O klientech a jejich diagnostikách vím jen z popisu vychovatelů. Přijel jsem dost
brzo, takže jsem měl možnost se seznámit s chodem domova a jejími částmi. Byl jsem přítomen u odpolední svačiny klientů v hale či menší jídelně, jeden z nich měl ten den službu a organizoval podávání svačiny, čaje a závěrečného úklidu všech stolů po jídle. Většina klientů normálně svačila, ale probíhal tam občas hluk, to když někdo z klientů odmítal jíst. Starší paní se rozhodla, že zahraje na klavír, což se neslo s nelibostí obsluhujícího a jednoho dalšího klienta, kteří se ji snažili verbálně i trochu fyzicky přesvědčit, aby hraní zanechala. Později se do toho vložila jedna z vychovatelek, která musela zvýšit hlas k nastolení klidu a pořádku. Proběhly tam i nějaké strkanice o to, kdo by měl přinést svačinu jednotlivým klientům. Pár klientů mě pozorovalo a jeden se něco opakovaně ptal na téma počítače. Paní vychovatelka jim o mě pověděla a všichni byli seznámeni s tím, že po svačině bude probíhat skupinové sezení. Dva z klientů mi pomohli vyložit auto a nachystat místnost pro setkání. Je odpoledne, v budově nejsou jiní lidé něž klienti a vychovatelé. Ne všichni klienti z domova jsou přítomni. Někteří zůstávají na svých pokojích nebo ve společenské místnosti, ostatní jsou mimo domov.
AKADEMIE ALTERNATIVA 5.1.2
37
Prostředky
Středně velká místnost, otevřené dveře, takže kdokoliv může přijít a přidat se nebo naopak odejít do vedlejší společenské místnosti s televizí. Bedna plná ručních rytmických nástrojů, 3 djembe, 1 basový buben. Sedíme v kruhu na židlích, klienti i vychovatelé dohromady, v jednom případě vychovatelka dělá asistenci klientu s těžkou MR se sníženou pohyblivostí. Jednotlivá cvičení na sebe vzájemně navazují a kromě hlavní části jsou zařazeny podle momentální nálady a reakcí skupiny. 5.1.3
Cvičení 1 – Rozehřívací část
– seznámení - výběr nástrojů, doba trvání 5 – 10 minut Cíle: -
seznámení,
-
seznámení, navázání kontaktu,
-
zjištění momentální nálady klientů a skupiny,
-
uvolnění,
-
představení a výběr nástrojů pro improvizaci,
-
empatie a naslouchání,
-
stimulace hrubé a jemné motoriky.
Průběh: Po mém vlastním úvodním představení a seznámením klientů s naším programem, proběhlo kolečko, kdy se klienti sami představili nebo byli představeni vychovatelkami (ne všichni byli schopni mluvit nebo se ostýchali). Všechna jména jsem vždy zopakoval a vyzval klienty ke společnému pozdravu „Ahoj“, právě se představujícího nebo představovaného, s předpaženýma rukama před sebe a jakýmsi máváním na pozdrav a zároveň i částečným uvolněním zápěstí. Dále jsme protřepávali celé paže a zahřívali dlaně třením o sebe. Reagujeme na odlišnosti v provedení pohybů klientů a všichni se je potom snažíme napodobit.
AKADEMIE ALTERNATIVA
38
Uprostřed kruhu je bedna plná chrastítek, zvonců a dřívek, která jsem postupně vyndal, řekl jejich název, na ukázku zahrál a nabídl k vyzkoušení a pozdějšímu hraní. Postupně si vybrali nástroje všichni klienti i vychovatelky. Udávám pokyn „Zahrajme si všichni společně“. Krátké hudební představení nástrojů všichni dohromady. Další pokyn „Poslechněme si každý nástroj a zvuk samostatně“, zazní kolečko jednotlivých nástrojů. Hodnocení: Většina klientů byla evidentně dobře naladěna a nadšena mnoha zvuky a četností hudebních nástrojů. Nechybí úsměv a spontánní neverbální doprovod. Dva muži a jedna žena nespolupracují, vypadají ostýchavě. Vychovatelka která provádí asistenci klientu s těžkou MR hraje za něj, klient vypadá nepřítomně. Vychovatelky až přehnaně povzbuzují klienty k aktivitě, někdy jakoby chtěly vést jejich ruce. Heslo „HLAVNĚ NENUTIT“ se zde docela hodí. Povzbuzení a kladné hodnocení je však velmi důležité pro práci s klienty s MR. Kontraindikace: Negativní reakce klientů, práce v kruhu s epileptiky, fyzické možnosti klientů, příliš hlasité tóny a zvuk. 5.1.4
Cvičení 2 – Zpívání s bubnem a perkusemi
– doba trvání 5-10 minut Cíle: -
uvolnění, naladění,
-
odbourání studu,
-
stimulace pohybové koordinace,
-
podpora spontánnosti improvizace a rytmického hraní,
-
stimulace myšlení, paměti a řeči,
-
skupinová spolupráce.
AKADEMIE ALTERNATIVA
39
Průběh: Začal jsem hrát na buben a vyzval klienty, kterou lidovou píseň by si chtěli zazpívat. Klienti odpovídají: Já do lesa nepojedu, Běžela ovečka, Beskyde Beskyde, Prší prší, Okolo Hradce a další. Během hraní a zpěvu dávám pokyn „doprovoďte mě s chrastidly“. Hru a pohyby trochu teatrálně přeháním, což je přijímáno s radostí, a mnoho klientů se přidává, hraje a zpívá nebo pobrukuje, vychovatelky zpívají také. Na konci každé písně provádíme nekontrolovatelné chrastění (tremendo), což má velký úspěch. Přináší to vlnu nadšeni. K ukončení hry používám celo-skupinovou intervenci signálem „Raz, dva, tři, čtyři a stop“ (počítání na prstech zdvižené ruky, následným zkřížením a rozkřížením rukou). Po několika písních se klienti naučili více méně zastavovat na pokyn, nechtějí vyčnívat ze skupiny. Někdy jsou podpořeni k zastavení ostatními. Hodnocení: Skrze zpěv jednoduchých lidových písní, které znají a mají zažité, většina klientů ztratila ostych z hraní svých hudebních nástrojů. Přidávají se ke zpěvu. Cvičení je zaměřené na zpěv, hraní je vedlejší a není tolik vnímáno, což je vhodné pro uvolnění a ztrátu ostychu. Kontraindikace: Negativní reakce klientů a skupiny, práce v kruhu s epileptiky, srdeční arytmie při práci s bubnem, fyzické možnosti klientů, příliš hlasité tóny a zvuk. 5.1.5
Cvičení 3 – Společná hudební improvizace
– hlavní část, doba trvání 60 minut Celo-skupinová intervence technikami DC a kreativní prvky na závěr. Cíle: -
skupinové zvědomění a naladění,
-
skupinová spolupráce,
-
empatie a naslouchání,
-
rozvoj hrubé a jemné motoriky,
AKADEMIE ALTERNATIVA -
stimulace pohybové koordinace,
-
rozvoj improvizace a kreativního myšlení,
-
posílení sebevědomí.
40
Průběh: Používám verbálních i neverbálních signálů během hry k řízení improvizace ze své židle v kruhu. Klienti už umí zastavit, takže přidávám povel pro začátek improvizace, tentokrát beze zpěvu. Pokyn „Raz, dva, všichni hrajeme“ (s rukou zdviženou, počítáním na prstech a vlněním do rytmu, popř. podpoření pulsu na nějakou výraznou perkusi ) a začíná hudební improvizace celé skupiny. Po nějaké době společné improvizace ji opět ukončuji již naučeným signálem Stop. Každý pokyn doprovázím zvýrazněnou řečí těla ze své židle, aby si je všichni zúčastnění všimli a zapamatovali. Sám hraji na basový buben pro podporu pulsu. Toto celé se několikrát opakuje, klienti se učí vnímat pokyny, zahájit a ukončit improvizaci společně, ale také hrát v jiném tempu, protože rychlostí pokynu ke hře se udává rychlost improvizace. Při ukončení hry společným chrastěním (signál je třepáním dlaní a otevřených prstů nebo naznačením hry na perkuse), se rychlost i hlasitost improvizace vždy samovolně zvětšuje asi pocitem spontánní a nekontrolovatelné hry. Využívám technik ke snížení či zvýšení hlasitosti, rychlosti (tempa) a zvýraznění přízvučné doby, ať už z klidu nebo během společného hraní hlavně verbálními signály. Po sladění pozornosti a vnímání skupiny jako celek, přistupuji k technikám ke zvědomění různých melodií a nástrojů ve společné improvizaci, např. pokyn „Raz, dva, jen bubny hrají, teď“, (nebo např.všechna chrastítka, jen basový buben, dřívka, dřevěné žáby, zvonce), ale také „jen dámy hrají“, „páni hrají“, a dále navrácení k opětovné společné improvizaci. Nakonec používám signály k sólovému hraní před skupinou, nejdříve vyzvu vychovatele, kvůli podpoře klientů. Povel „Raz, dva , paní Zdena hraje, teď“, poslechneme si, oceníme, nechám proběhnout několik taktů a vrátíme se ke skupinové improvizaci signálem pro zahájení improvizace. Takhle se vystřídají v sólu postupně všichni zúčastnění. Nikoho nenutím, vyzvu, zeptám se, jestli to chtějí zkusit. Občas je vidět počáteční ostych klientů i vychovatelek k sólovému hraní, ale skupina se navzájem verbálně dobře podporuje a po ukončení sóla i povzbudivě reaguje, takže to strhává ostatní.
AKADEMIE ALTERNATIVA
41
Během cvičení si vychovatelky vyžádaly přestávku, kterou využili jen dva klienti. Starší paní se už nevrátila. Ostatní klienti zůstali na svých místech a očekávali znovuzahájení společné hry. Hodnocení: Překvapivě lehce jsme s improvizací začali, na začátku měli všichni klienti jen různé druhy chrastítek a já jsem udával puls na basový buben. Někteří klienti, hlavně ti s těžším postižením, se hned nezapojili, jakoby vyčkávali, co se bude dít. Klient s těžkou MR a asistencí nepřítomně hleděl někam úplně jinam a paní asistentka se ho snažila zaujmout. V době tohoto cvičení přivezli paní se střední MR v kombinací s DMO (spastické horní i dolní končetiny, špatná hybnost) na pohyblivém lehátku, která měla problémy s udržením ručních perkusi. Po počátečním nereagování na improvizaci postupem času i ona přidala nějaký zvuk do společné hry a zůstala na část cvičení, než ji zase vychovatelka odvezla. Klienti měli evidentně radost se společné improvizace, z mnoha rozdílných zvuků a interakcí. Při sólovém hraní se občas sami nabízeli nebo alespoň neřekli ne na vyzvání. Bylo na nich vidět, že se chtějí zviditelnit se svým instrumentem ve skupině. Nebylo vůbec důležité, jestli jejich hra byla v pulsu, ale spíše, jestli se byli schopni nějak sami hudebně vyjádřit před skupinou. Po několikátém opakování této techniky se zapojil i klient s autismem, který si mezitím vyměnil chrastítko za buben. Na konci cvičení byl tento kluk plný energie a rytmu, až se jedna z vychovatelek začala obávat jeho reakcí po ukončení sezení. Pro něj, více jak pro ostatní, byly důležité zklidňující techniky na závěr setkání. Při cvičení došlo k naladění skupiny na společnou improvizaci, skupina reagovala dobře na mé signály a atmosféra ve skupině byla povzbuzující a veselá. Na důkaz toho uvádím, že celé setkání bylo naplánováno na maximálně jednu hodinu, nakonec trvalo skoro dvě hodiny. I po přestávce, kdy jsem myslel, že přejdeme ke cvičením k uzavření společného setkání a závěrečné reflexi, klienti chtěli pokračovat v improvizaci, kromě jedné paní nikdo neodešel a dokonce dva noví klienti se k nám přidali. Kontraindikace: Negativní reakce klientů, práce v kruhu s epileptiky, fyzické možnosti klientů, příliš hlasité tóny a zvuky.
AKADEMIE ALTERNATIVA 5.1.6
42
Cvičení 4 – Vláček jede do Zlína
- doba trvání 10 minut Cíle: -
stimulace myšlení a paměti,
-
stimulace pohybové koordinace,
-
rozvoj improvizace a kreativního myšlení,
-
podpora skupinové spolupráce,
-
podpora vyjadřovacích schopností.
Průběh: Cvičení zaměřené na myšlení, paměť a rychlou reakci. Říkáme jednoduchou říkanku „Vláček jede do Zlína, vláček jede tam.“ a společně hrajeme na perkuse. Po několika slokách s jinými městy a opakování říkanky, kterou řeknu sám, vyzývám klienty při nepřestávajícím hraní, aby si sami určili, kam vlak dále pojede. Klienti se postupně zapojují do určení směru vlaku nebo jen hrají. Někteří mají obtíže si vzpomenout na známá místa, ale je vidět, že se snaží přemýšlet. Jsou také vyzýváni vychovatelkami k prozrazení místa odkud pocházejí. Hrajeme v mírném tempu na zklidnění atmosféry. Hodnocení: Většina klientů se zapojila do určení místa vlaku, hlavně ti, kteří nemají problém verbálně komunikovat. Ostatní klienti vypadají spokojeně jen s tím, že stále hrají perkuse. Někdy dochází k opakování města či měst ze strany některého z klientů nebo ke snaze mít stále hlavní slovo při určení směru, ale já se snažím demokratickému způsobu rozdělení slova mezi klienty, kteří se chtějí přidat. Kontraindikace Negativní reakce klientů, práce v kruhu s epileptiky, fyzické možnosti klientů, příliš hlasité tóny a zvuk.
AKADEMIE ALTERNATIVA 5.1.7
43
Cvičení 5 – Reflexe s bubnem
- doba trvání 5 minut. Cíle: -
podpoření neverbálního vyjádření a samostatnosti,
-
uvědomění si vlastních pocitů.
Průběh: Posíláme jeden buben po kruhu a všichni zúčastnění se na něj postupně hudebně vyjadřují. Nehodnotíme jednotlivé příspěvky.
Hodnocení: K závěrečné hudební reflexi se přidali úplně všichni. I ti klienti, kteří měli fyzicky problém buben uchopit nebo na něho zahrát, se o to pokusili. Bylo znát posílení sebevědomí a větší či menší ztrátu ostychu pro hru před skupinou. Klienti byli dobře naladěni. Kontraindikace: Negativní reakce klientů, práce v kruhu s epileptiky, fyzické možnosti klientů, příliš hlasité tóny a zvuk. 5.1.8
Cvičení 6 – Tleskání a zpívání lidových písní
- doba trvání 10 minut Cíle: -
stimulace pohybové koordinace,
-
stimulace myšlení a paměti,
-
zklidnění.
Průběh: Mnoho klientů nevypadá, že by chtělo skončit, takže pokračujeme ve společném zpěvu a rytmickém vytleskávání lidových písní. Nyní již bez perkusí. Klienti se přidávají slovem, tlesknutím nebo jen pohybem.
AKADEMIE ALTERNATIVA
44
Hodnocení: Někteří klienti by rádi pokračovali s nástroji, ale ty odkládáme pro zvědomění ukončení setkání. Během zpěvu část klientů začíná odcházet nebo ztrácet pozornost a cvičení postupem zakončí celé setkání. Kontraindikace: Negativní reakce klientů, práce v kruhu s epileptiky, fyzické možnosti klientů.
5.2 Průběh druhého setkání Druhé setkání proběhlo 14 dní od prvního přibližně ve stejnou dobu, tedy mezi 3 až 5 hodinou odpolední, a zúčastnilo se ho celkem 19 klientů ve věku od 22 do 55 let. Ve skupině bylo 16 mužů a 3 ženy, stejně jako minule se jeden muž aktivně nezúčastnil, ale byl přítomen v místnosti na relaxačním lehátku. Dle vychovatelek všichni klienti mají lehkou až středně těžkou mentální retardaci většinou vrozenou, dva klienti po úraze, z toho jeden aktivní. Jeden přítomný klient má střední MR s kombinací s DMO a je na invalidním vozíku. Setkání se také účastní 1 vychovatel a 3 vychovatelky. 5.2.1
Východiska S jedním z vychovatelů byl domluven začátek setkání na 15.30, kdy klienti už bu-
dou mít po svačině. Když jsem přijel do domova, všichni už byli nachystaní. Pár klientů, i ti které jsem neznal, mi přišlo naproti a chtěli mi pomoci s nástroji. Místnost pro setkání byla již hodně zaplněná, někteří klienti, které jsem už znal, vyjádřili nadšení, když mne uviděli. Také si pamatovali mé jméno. Při organizování klientů a židlí pro kruh se strhla hádka a menší strkanice mezi dvěma mladšími klienty o to, kdo bude hrát jeden z bubnů a sedět blíže mě. Skončilo to povalením bubnů a útěkem jednoho ze strkajících se klientů z místnosti. Podle paní vychovatelky to není ojedinělý případ fyzické konfrontace. Sedíme v kruhu na židlích, dva klienti a dvě vychovatelky sedí na pohovce mimo kruh.
AKADEMIE ALTERNATIVA 5.2.2
45
Prostředky Středně velká větraná místnost, otevřené dveře, takže kdokoliv může přijít a přidat
se nebo naopak odejít do vedlejší společenské místnosti s televizí. Ne všichni klienti z domova jsou přítomni. Někteří zůstávají na svých pokojích nebo ve společenské místnosti. Bedna plná ručních rytmických nástrojů, 3 djembe, 1 basový buben. 5.2.3
Cvičení 1 – rozehřívací část – seznámení – výběr nástrojů
- doba trvání 5-10 minut. Cíle: -
seznámení, navázání kontaktu,
-
představení a výběr nástrojů pro improvizaci,
-
zjištění momentální nálady klientů a skupiny,
-
uvolnění, odbourání studu,
-
empatie a naslouchání,
-
stimulace pohybové koordinace,
-
podpora spontánnosti improvizace.
Průběh: Uvítal jsem klienty a vyzval, je aby si vybrali hudební nástroj, na který chtějí dnes hrát. Jako minule postupně vytahuji ruční perkuse z bedny, předvádím, jak se na ně hraje a jaký mají zvuk, a nabízím je klientům. Někteří klienti si sami řeknou, který z nástrojů chtějí hrát, ostatním podávají nástroje vychovatelé. Tři klienti si vybírají djembe. Jako rituál začátku setkání a na seznámení zahajujeme společnou písní Vítáme tě mezi námi, kdy udržuji rytmus na buben a zpívám „Vítáme tě mezi námi, kdo jsi přišel k nám?“ Na ukázku zpívám vlastní jméno. Jméno terapeuta, 3x….přišel k nám. Jméno terapeuta, 3x….hraje nám. Následuje krátká improvizace na buben.
AKADEMIE ALTERNATIVA
46
Potom stejnou píseň zpívám pro jednotlivé klienty, začínám vlevo od sebe, kde sedí několik klientů známých z prvního setkání, s vybídnutím klienta ke krátké improvizací na nástroj, který si vybrali. Pozoruji reakce a neverbální projevy klientů, které mohou poodhalit s čím (jakými pocity) na setkání přišli. Hodnocení: Většina klientů vypadá obeznámena s činností, kterou budeme provádět, a očekávají ji s nedočkavostí, a proto výběr nástrojů probíhá velmi rychle. Kromě pána na masážním křesle se chtějí všichni zúčastnit. Klienti, kteří byli přítomni na prvním setkání, se neverbálně velmi radostně vyjadřují. Během zpívání uvítací písně, kdy se mnoho z nich přidává, hrají na své nástroje a nemají problém s vlastní improvizací. Tím podporují ostatní k vyjádření při vlastní improvizaci. Ne všichni klienti evidentně chápou důvod ke zpívání písně, ale na výzvu vždy něco zahrají na své nástroje při udělení slova při kolečku improvizace. Učení skupinovou zkušeností při tomto cvičení proběhlo rychle a úspěšně. Kontraindikace: Negativní reakce klientů a skupiny, práce v kruhu s epileptiky, srdeční arytmie při práci s bubnem, fyzické možnosti klientů, příliš hlasité tóny a zvuk. 5.2.4
Cvičení 2 – Pojďme si hrát, budeme se smát
- doba trvání 5-10 minut Cíle: -
spolupráce skupiny,
-
podpora naslouchání a společných reakcí,
-
uvolnění a ztráta ostychu z hraní,
-
zvědomění společného tempa,
-
stimulace pohybové koordinace.
AKADEMIE ALTERNATIVA
47
Postup: Říkám pomalu říkanku „Pojďme si hrát, budeme se smát“ a vyzvu zúčastněné ke hře jen při slovech HRÁT a SMÁT. Sám to předvádím hrou na buben. Říkanku opakuji ve velmi pomalém tempu, aby si klienti zvykli a uvědomili, co je cílem cvičení. Pokud je dosažena určitá společná skupinová koordinace, postupně zvyšuji tempo říkanky a pozoruji reakce klientů. Dále různě snižuji a zvyšuji tempo nebo říkanku nedořeknu, což bývá většinou přijato s veselím, že všichni společně udělali chybu. Hodnocení: Začátek tohoto cvičení byl poněkud chaotický. Mnoho klientů nepochopilo zadání a hrají, kdy se jim zachce. Není také jednoduché si získat plnou pozornost zúčastněných. Klienti chtějí hrát stále. S podporou vychovatelů jako vzor pro provedení cvičení, se nám po čase částečně povedlo koordinovat celou skupiny, takže klienti byli schopni reagovat na různé, většinou pomalejší tempo říkanky. Klienti se snaží o správné provedení a většina nemá problém se zapojením se do cvičení. Kontraindikace: Negativní reakce klientů a skupiny, práce v kruhu s epileptiky, srdeční arytmie při práci s bubnem, fyzické možnosti klientů, příliš hlasité tóny a zvuk. 5.2.5
Cvičení 3 – Společná hudební improvizace – hlavní část
- doba trvání 60 minut Celo-skupinová intervence technikami DC a kreativní prvky na závěr. Cíle: -
skupinové zvědomění a naladění,
-
skupinová spolupráce,
-
empatie a naslouchání,
-
rozvoj hrubé a jemné motoriky,
-
stimulace pohybové koordinace,
-
rozvoj improvizace a kreativního myšlení,
AKADEMIE ALTERNATIVA -
posílení sebevědomí,
-
odreagování.
48
Průběh: V hlavní části improvizovaného hraní používám stejných postupů, technik a signálů DC jako při prvním setkání. Vhledem k jinému počtu klientů, novým zúčastněným a podstaty hudební improvizace je každé setkání něčím jedinečné a neopakovatelné. Na začátku cvičení během improvizace seznamuji klienty se signály celo-skupinové intervence a řečí těla, která je poněkud zjednodušená, protože sedím na židli a hraji basový buben na podporu pulsu. (Ve většině případů se stejným počtem účastníků by facilitátor signalizoval intervence z místa uprostřed kruhu. V terapeutickém nastavení a také s ohledem na velikost místnosti facilituji v sedě. Klienti sedí a při dávání pokynů ve stoje by mohlo dojít k pocitu nadřazenosti facilitátora). Většina signálů v DC probíhá během pokračující improvizace bez nějakého vysvětlování, takže lidé v kruhu se učí všichni dohromady ze společné přítomné zkušenosti. To je důležité pro pocit svobody, určení vlastní cesty improvizace a také se skupina společně učí rychleji . Arthur Hull tomu říká učení bez učení. Pro snížení či zvýšení hlasitosti zvednu ruku, jako neverbální signál „Pozor, něco se bude dít“. Ukáži si několikrát ukazováčkem na ucho a potom dlaň, kterou mám vodorovně napřaženou před sebe směrem dolů, pomalu snižuji k podlaze, popřípadě dlaní otočenou směrem nahoru hlasitost zvyšuji. Při hře na ozvěnu, udávám verbální signál nebo/a náznakem řečí těla ukáži „Napřed hraji já a potom vy společně opakujete“. Při ukazování prstem na sebe zahraji jednoduchý rytmus a potom ukáži na celý kruh. Tato technika je vhodná i pro podporu kreativity klientů, kdy po ozvěně terapeut-klienti můžeme vyzvat klienty k vedení této techniky. Při technice zvýraznění přízvučné doby jednoduše zvýším hlasitost na první dobu při hraní na hudební nástroj nebo/také zvýrazněným podupnutím nohy. Dále využívám technik ke zvědomění jednotlivých nástrojů, pohlaví zúčastněných, klientů a vychovatelů, sólová hra jednotlivců i skupin klientů k podpoře kreativity jednotlivců a skupinového vyjádření. Improvizaci několikrát ukončuji společným chrastěním (tremendem), které vždy přispěje ke znovunabytí pozornosti skupiny a energickým způso-
AKADEMIE ALTERNATIVA
49
bem odděluje jednotlivé improvizace Také na závěr využívám tuhle techniku k hlasovému a hudebnímu uzavření cvičení. Hodnocení : Klienti dobře reagují na signály a zapojují se do improvizace. Společné učení jde rychle. Dva mladí klienti napravo ode mě hrají na djembe hodně hlasitě.( Jeden z nich na začátku napadl jiného klienta kvůli bubnu). Proto více opakovaně zařazuji techniky na ztišení, změnu tempa a techniky na zvědomění různých nástrojů v kruhu. Také těmto dvěma klientům dávám více prostoru při sólové improvizaci pro vybití nahromaděné energie. Oba dva postupem času improvizace využívají i jiných a méně hlasitých technik hry na djembe představených během signálů na ztišení improvizace (např. hra prsty). První z nich si ke konci setkání vyměňuje svůj nástroj za jiný a druhý unaveně usíná na bubnu. Ve větším počtu klientů s MR je facilitování náročnější na pozornost všech zúčastněných. Také místnost je poněkud malá pro tolik lidí a nástrojů a někomu může nevyhovovat hlasitost, která se hodně odráží. (Jeden z vychovatelů se o tom zmínil při závěrečné reflexi). Ani jeden z klientů však kvůli hluku neodešel, naopak se vrátil dříve napadnutý klient, který i později dostal možnost si zahrát na buben. Při facilitování je důležité pracovat s tím, co vám klienti nabídnou a co si žádají. Podpora vhodného momentálního spontánního projevu a vyjádření je důležitá. Jeden z klientů si začal při improvizaci zpívat. Využil jsem toho k výzvě pro zpěv celé skupiny, takže jsme mezi jednotlivými technikami a při vlastní improvizaci ještě zpívali lidové i nelidové písně. Osobně pro mě bylo překvapující, kolik písní klienti znali, a několik jsem se i já od nich naučil. Nakonec jsme zpívali a hráli až do konce cvičení. Někteří klienti se doslova předháněli s názvem písně, kterou bychom si měli zazpívat jako další. Pár klientů i občas vstalo a spontánně začali tančit uprostřed kruhu. K naladění skupiny došlo, klienti se nadšeně verbálně i neverbálně vyjadřují. Nikdo neodešel (maximálně na záchod a zpět) a skupina vydržela hrát celou hodinu. Došlo také ke společné komunikaci skupiny při jednotlivých technikách, kdy se snažili o souhru provedení, a zpěvu lidových písní. Někteří klienti velmi povzbudivě a s nadšením reagovali na vybídnutí k sólovému hraní, jakoby by jim dlouhodobě chyběla možnost k vlastnímu svobodnému vyjádření před skupinou. Celkově panovala velmi uvolněná atmosféra ve skupině.
AKADEMIE ALTERNATIVA
50
Kontraindikace: Negativní reakce klientů a skupiny, práce v kruhu s epileptiky, srdeční arytmie při práci s bubnem, fyzické možnosti klientů, příliš hlasité tóny a zvuk. 5.2.6
Cvičení 4 – Jakou řečí povídáte, jakou máte řeč
- doba trvání 5 minut. Cíle: -
zklidnění,
-
stimulace myšlení a paměti
-
pohybová koordinace.
Průběh: Už bez nástrojů jen za mého doprovodu na gougoma (jednoduchý západoafrický rytmický nástroj) říkáme společně říkánku Jakou řečí povídáte, jakou máte řeč? Po vyzvání některého z klientů, aby určil zvíře, se 4x napodobí zvuk zvířete a dořekne se „..touhle řečí povídáme“. Cvičení pokračuje postupným přidáváním zvířat a opakováním celé říkanky od začátku v mírném tempu. Můžeme pohybově rukama předvádět řeč zvířat. Hodnocení: Klienti jsou stále schopni udržet pozornost a dobře spolupracují. Cvičení bylo spontánně navrhnuto vychovatelem a já se nebránil jeho zařazení. Klienti jej znají a nedělá jim potíže s vymýšlením nových zvířat a jejich zvukovým i pohybovým napodobením. Cvičení probíhá v uvolněné euforické náladě. Po jeho skončení neproběhla společná závěrečná reflexe, protože jsme časově přetáhli setkání a klienti spěchali na večeři. Proběhl jen rozhovor z vychovateli, kteří setkání hodnotili velmi pozitivně a těšili se na další. Kontraindikace Fyzické a verbální možnosti klientů
AKADEMIE ALTERNATIVA
6
51
POTVRZENÍ HYPOTÉZY Poznatky a výsledky jednotlivých cvičení, které jsem popsal v praktické části, mě
utvrzují v mém předpokladu, že metodu Drum Circle je možné využít jako terapeutického prostředku při práci s klienty s mentální retardací a kombinovaným postižením. Klienti se vždy aktivně zapojili a atmosféra ve skupině během setkání byla velmi dobrá. Uvědomuji si však, že jednoznačně pozitivní terapeutický vliv metody na stav klientů, může být potvrzen až při dlouhodobé soustředěné práci s klienty.
AKADEMIE ALTERNATIVA
7
52
NAVRHOVANÉ CÍLE PRO DALŠÍ TERAPEUTICKÉ PŮSOBENÍ Pro další terapeutickou práci s klienty je bezpodmínečně nutné získat o nich
podrobnější informace a mít přístup k jejich zdravotní dokumentaci. Dlouhodobě jsem si pro práci s touto skupinou stanovil následující cíle: –
Upevnění a rozvoj hlubších sociálních vztahů mezi klienty i personálem domova,
–
Rozvoj komunikace a začlenění do kolektivu,
–
Podpora a rozvoj osobnosti, seberealizace,
–
Zlepšení atmosféry mezi klienty,
–
Eliminace nežádoucích projevů, rozvoj dovedností a návyků,
–
Stimulace a rozvoj myšlení, paměti a pohybové koordinace,
–
Zlepšení fyzické kondice,
–
Rozvoj jemné a hrubé motoriky,
–
Stimulace a rozvoj sluchové i zrakové percepce.
AKADEMIE ALTERNATIVA
53
ZÁVĚR Absolventská práce se zabývá možným využitím metody Drum Circle jako terapeutického postupu při práci s klienty s mentální retardací a kombinovaným postižením. V teoretické části jsem se zaobíral vysvětlením základních pojmů muzikoterapie, popis metody a technik Drum Circle, její terapeutické využití ve světě pro práci se speciálními skupinami lidí a definici skupiny klientů s nimiž jsem pracoval. V praktické části popisuji terapeutické setkání s klienty. Vzhledem k časové tísni a malé četnosti setkání s klienty v domově má praktická část spíše informativní charakter o možném terapeutickém využití metody DC v praxi a bude nutný další podrobnější a dlouhodobější výzkum k tomuto tématu. Jsem si vědom toho, že mé závěry jsou prozatím subjektivní a v další terapeutické práci s klienty se zaměřím na získání relevantní zpětné vazby i formou zjednodušeného dotazníku pro klienty a úzké spolupráce s vychovateli a vedením domova. V popisu a hodnocení jednotlivých cvičení vycházím z vlastní zkušenosti a reakcí klientů, ale také z pohovorů s přítomnými vychovateli, od kterých jsem získal zpětnou vazbu na celé provedení setkání, reakce a zapojení jednotlivých klientů a i připomínky a návrhy ke své vlastní práci. Setkání byla přijata všeobecně velmi kladně. Jen jeden z vychovatelů měl připomínky ke hlasitosti společného hraní při druhém setkání. Je pravdou, že terapeutická místnost je poněkud malá na počet klientů, kteří se setkání zúčastnili. Reakce klientů, kteří se setkání zúčastnili, byly vesměs pozitivní až euforické. Na druhém setkání bylo hodně patrné jak funguje skupinové učení a dynamika skupiny, kdy celý proces seznamování, uvolnění a naladění skupiny proběhl velmi rychle i vzhledem k dřívější zkušenosti části klientů se společným hraním. Kromě hlavní části společné improvizace byla jednotlivá cvičení zařazována dle momentální nálady ve skupině s ohledem na podporu kreativity a svobodného vyjádření klientů. Pracoval jsem s tím, co mi klienti sami nabídli, tak jak říká technologie Drum Circle. Získaná zkušenost při práci s mentálně postiženými je pro mě velkým obohacením a motivací. Dodává mi chuť k další dlouhodobější práci s lidmi, kteří potřebují naši pomoc.
AKADEMIE ALTERNATIVA
54
Resume The thesis on „ Group music therapy, using method Drum Circle“, discusses how to use method of the Drum Circle as a therapeutic approach when working with people with mental disabilities.
AKADEMIE ALTERNATIVA
55
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1]
KANTOR, J.; LIPSKÝ, M.; WEBER, J. a kol. Základy muzikoterapie. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. 296 s. ISBN 978-80-247-2846-9.
[2]
LINKA, A. Kapitoly z muzikoterapie. 1. vyd. Rosice u Brna: Gloria, 1997. ISBN 80-901834-4-1.
[3]
VYMĚTAL J. Obecná psychoterapie. 2. vyd. Praha: Grada, 2004. ISBN 978-80247-0723-5.
[4]
KALANI. Together in rhythm a facilitator‘s guide to drum circle music. 1. vyd. Alfread Publishing, Los Angeles, USA: 2004. ISBN 0-7390-3510-X.
[5]
ZELEIOVÁ, J. Muzikoterapie. 1. vyd. Portál. Praha: 2007. 256 s. ISBN 978-807367-237-9.
[6]
FRIEDMAN, R. L. The Healing Power Of The Drum. USA, White Cliffs Media, 1994. ISBN 0-941677-87-7.
[7]
WINKELMAN, M. American Journal of Public Health. Apr2003, Vol. 93 Issue 4, p 647, 5p.
[8]
BITTMAN, B.B., BERK, L.S., FELTEN, D.L., WESTENGARD, J., SIMONTON, O.C., PAPPAS, J., NINEHOUSER, M. Alternative Therapies in Health and Me di cine Volume 7, No. 1, p. 38-47, January 2001.
[9]
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha: Por tál, 2008. 872 s. ISBN 80-7178-496-6.
[10]
HULL A. Drum Circle Facilitation, 1. vyd. Santa Cruz, USA: Village Music Circles, 2006. ISBN 0-9724307-1-7.
[11]
COHEN – ROSE, R. Can drumming be used to support literacy development in children with dyslexia?- An intervention study, Post Graduate Diploma in Special Educational Needs Kingston University, UK, 2001.
SEZNAM PŘÍLOH PI
Písně na dny, měsíce a roční období.