Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta
Katedra křesťanské sociální práce Charitativní a sociální práce
Bc. Rostislav Vavrečka, DiS.
Aktuální trendy sociální práce s osobami po návratu z výkonu trestu Diplomová práce
Vedoucí práce: ThLic. Michal Umlauf
2015
Čestné prohlášení
Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracoval samostatně a ţe jsem všechny pouţité informační zdroje uvedl v seznamu literatury.
V Olomouci dne 11. 11. 2015
……………………………………………..
Podpis autora práce
Děkuji vedoucímu práce ThLic. Michalu Umlaufovi za rady a připomínky, kterými přispěl k tvorbě mé diplomové práce.
Obsah Úvod ............................................................................................................................. 7 I. Teoretická část........................................................................................................ 9 1
Historický vývoj vězeňství v kontextu sociální práce .......................................... 10
1.1
Historie vězeňství a sociální práce ve vězeňství ................................................ 10
1.2
Změny ve vězeňství a výkonu trestu odnětí svobody po roce 1989................... 12
2
Vězeňská sluţba ČR ............................................................................................. 14
2.1
Úkoly Vězeňské sluţby ...................................................................................... 14
2.2
Členění Vězeňské sluţby ................................................................................... 15
2.3
Organizace Vězeňské sluţby .............................................................................. 16
3
Výkon trestu odnětí svobody a postavení sociálního pracovníka......................... 18
3.1
Funkce trestu ...................................................................................................... 18
3.2
Věznice ............................................................................................................... 19
3.2.1
Věznice s dohledem .................................................................................... 19
3.2.2
Věznice s dozorem ...................................................................................... 20
3.2.3
Věznice s ostrahou ...................................................................................... 20
3.2.4
Věznice se zvýšenou ostrahou..................................................................... 21
3.3
Povinnosti odsouzených ..................................................................................... 22
3.4
Práva odsouzených ............................................................................................. 22
3.5 Sociální práce s odsouzenými během výkonu trestu (penitenciární sociální práce) 24 3.5.1
Postavení sociálního pracovníka ve věznici a jeho úkoly ........................... 24
3.5.2
Etický kodex sociálního pracovníka ........................................................... 28
3.5.3
Formy sociální práce ve věznici .................................................................. 28
3.5.4 3.6
Aplikace činnosti sociálního pracovníka..................................................... 30
Programy zacházení s odsouzenými .................................................................. 32
3.6.1
Pracovní programy ...................................................................................... 33
3.6.2
Vzdělávací programy .................................................................................. 33
3.6.3
Volnočasové programy ............................................................................... 34
3.6.4
Terapeutické programy ............................................................................... 34
4
Sociální práce s odsouzenými po propuštění z výkonu trestu .............................. 36
4.1
Propuštění z výkonu trestu ................................................................................. 36
4.2
Instituce postpenitenciární péče ......................................................................... 37
4.3
Členění postpenitenciární péče........................................................................... 37
4.4
Vlastní postpenitenciární péče ........................................................................... 37
4.4.1
Následná sociální péče v rámci státních institucí ........................................ 38
4.4.2
Projekt LATA pro adolescenty ................................................................... 39
4.4.3
Centrum sociální prevence .......................................................................... 40
4.4.4
Preventivní programy centra sociální prevence .......................................... 40
4.4.5
Neziskové organizace .................................................................................. 41
5
Probační a mediační sluţba .................................................................................. 43
5.1
Probační a mediační sluţba ................................................................................ 43
5.2
Historie Probační a mediační sluţby v České republice .................................... 43
5.3
Činnosti a cíle Probační a mediační sluţby ........................................................ 44
5.3.1
Rada pro probaci a mediaci ......................................................................... 45
5.3.2
Práva a povinnosti úředníků a asistentů ...................................................... 46
5.3.3
Mediace ....................................................................................................... 46
5.3.4
Probace ........................................................................................................ 49
5.3.5 5.4
Parole ........................................................................................................... 49
Projekt Probační a mediační sluţby Křehká šance............................................. 50
II. Praktická část ...................................................................................................... 52 6
Výzkumná část ..................................................................................................... 53
6.1
Průzkumná metoda ............................................................................................. 53
6.1.1
Kvantitativní výzkum – metoda sběru dat................................................... 54
6.1.2
Metoda a vyhodnocení výsledků ................................................................. 54
6.1.3
Metodika práce ............................................................................................ 54
6.2
Cíle průzkumu a hypotézy.................................................................................. 56
6.3
Výzkumný soubor .............................................................................................. 57
6.4
Vyhodnocení průzkumu ..................................................................................... 61
6.4.1
Sociální kurátor ........................................................................................... 61
6.4.2
Probační a mediační sluţba ......................................................................... 62
6.4.3
Zaměstnání a ţivobytí ................................................................................. 65
6.5
Vyhodnocení hypotéz ......................................................................................... 68
6.6
Doporučení pro praxi ......................................................................................... 70
Závěr ........................................................................................................................... 71 Anotace ....................................................................................................................... 73 Pouţité zdroje ............................................................................................................. 74 Zákony ........................................................................................................................ 78 Bibligografický záznam.............................................................................................. 79 Seznam tabulek ........................................................................................................... 80 Seznam příloh ............................................................................................................. 81
ÚVOD Sociální práce se věnuje celé řadě oblastí, například charitativní či humanitární péči, nicméně to nejsou jediné oblasti, kterým se sociální práce věnuje. Patří mezi ně totiţ i vězeňství a postpenitenciární péče o osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody. Problematika vězeňství je oblastí, o které se ve společnosti mnoho nehovoří a o které se toho málo ví. Názory veřejnosti jsou často zkreslené. Málokdo z nás si dovede představit svůj ţivot ve věznici. Výkon trestu odnětí svobody je zásahem do ţivota člověka a pobyt ve věznici má pro kaţdého dalekosáhlé důsledky. Má vliv na psychiku odsouzených i vazebně stíhaných i na jejich ţivotní a sociální situaci. Téma své diplomové práce jsem si vybral z několika důvodů. Jiţ deset let jsem zaměstnancem Vězeňské sluţby ČR. Problematika vězeňství je mi blízká, pro mě zajímavá a pro širokou veřejnost stále neznámá a pro mnohé nepochopitelná. Z důvodu přeplnění věznic se v poslední době dostávají více do popředí alternativní tresty, jako jsou veřejně prospěšné práce, mediace, domácí vězení a jiné. Alternativní tresty se tedy uplatňují zejména u méně závaţných trestných činů, neúmyslných trestných činů spáchaných z nedbalosti nebo neplacení výţivného. Sociální práce ve věznicích se více zaměřuje na spolupráci s Probační a mediační sluţbou ČR (dále jen „Probační a mediační sluţba“) při
podmíněných
propuštěních z výkonu trestu odnětí
svobody. Je
snahou
pedagogických pracovníků, psychologů, vězeňské duchovenské sluţby a sociálních pracovníků, aby se propuštění vězni znovu do vězení nevraceli. Tato práce se však primárně věnuje sociální práci s osobami po návratu z výkonu trestu odnětí svobody, nicméně samotná problematika vězeňství a sociální práce jiţ v průběhu výkonu trestu odnětí svobody, je zde podrobně popsána z toho důvodu, ţe právě trest odnětí svobody je stěţejním bodem, který ovlivňuje další ţivot klienta a musí být zohledněn i v postpenitenciární péči o něj. Veškeré postupy tak musí vycházet z toho, jaké dopady měl právě trest odnětí svobody a pobyt ve vězení na odsouzeného, čímţ je nutné propojit samotnou postpenitenciátní péči i s informacemi o výkonu trestu odnětí svobody a sociální práci v jeho rámci. Cílem mé diplomové práce je popsat aktuální trendy v sociální práci s osobami po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Ve vězení pracuje s odsouzenými celá řada osob. Jde o vychovatele, sociální pracovníky, speciální pedagogy, psychology, vězeňské 7
kaplany. Dále je zde k dispozici pomoc sociálních pracovníků, zejména úředníků Probační a mediační sluţby při podmíněném propuštění z výkonu trestu, a následná pomoc těchto úředníků začlenit se zpět do běţného ţivota po podmíněném propuštění z vězení. Stejně tak například sociální kurátoři jsou dalšími pracovníky, kteří mohou osobám po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody významně pomoci. Obsahem první kapitoly je pohled na historii vězeňství v kontextu sociální práce. Druhá kapitola je věnována Vězeňské sluţbě ČR, a to opět v souvislosti se sociální prací. Třetí kapitola je věnována výkonu trestu odnětí svobody. Čtvrtá kapitola se věnuje výkonu trestu odnětí svobody, druhům trestů, právům a povinnostem odsouzených a
programům
zacházení
s odsouzenými
včetně
pracovních,
vzdělávacích,
volnočasových a terapeutických programů ve věznicích. Pátá kapitola se věnuje sociální práci s vězněnými osobami ve výkonu trestu, šestá pak sociální práci s osobami propuštěnými z výkonu trestu. Tyto kapitoly přibliţují práci úředníků Probační a mediační sluţby, mediaci, probaci, parole a další projekty Probační a mediační sluţby. Dále se věnují práci sociálních pracovníků při podmíněném propuštění osob z výkonu trestu a moţnostem následné sociální péče ve státních organizacích a organizacích charitativních zabývajících se problematikou osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody a sociálním preventivním programům. Ve výzkumné části jsem se pokusil pomocí provedených rozhovorů získat názor propuštěných klientů na sociální práci po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody jejich přímé zkušenosti se situací po propuštění z výkonu trestu. Jejich spolupráci s probační a mediační sluţbou u těch, kteří jsou podmíněně propuštěni z výkonu trestu odnětí svobody s následným dohledem probačních úředníků.
8
I.
TEORETICKÁ ČÁST
9
1 HISTORICKÝ VÝVOJ VĚZEŇSTVÍ V KONTEXTU SOCIÁLNÍ PRÁCE Trestání se prolíná celou historií lidstva. Tak, jak se vyvíjela lidská společnost, vyvíjel se i pohled na tresty a trestání. Celý vývoj trestání se postupně humanizoval. „Ukažte mi vaše vězení a já vám řeknu, jaká je vaše společnost“ W. Churchill
1.1 Historie vězeňství a sociální práce ve vězeňství Vězení ve starověku byla místem izolace jedince. Trest v minulých dobách byl spojován především s myšlenkou odplaty a represe. Ve starověkých státech se nejčastěji trestalo trestem smrti, peněţitou pokutou, vyhnanstvím a zmrzačením těla. Odnětí svobody se jako trest neukládalo. Před příchodem křesťanství byli ti, kteří se něčím provinili, trestáni podle zvykového práva. Mohli být potrestáni na ţivotě, na těle, případně na majetku, nebo omezením svých práv, ale také vyobcováním ze společnosti nebo prodáním do otroctví. Provinilci byli zbaveni všech práv. Po příchodu křesťanství se přísnost krutých trestů v některých obdobích poněkud zmírnila (Kýr, 2005, s. 26). Bylo to právě náboţenství, které tehdy pronikalo do všech oblastí lidského ţivota a které stálo na samém počátku rozvoje sociální práce (Matoušek, 2001, s. 15). V českém státě pod vedením Přemyslovců převládalo zvykové právo z dob nejstaršího slovanského osídlení, které bylo obohaceno o byzantskou právní normu „Zákon sudnyj ljudem“, která k nám pronikla s křesťanskou misí Konstantina a Metoděje (Kýr, 2005, s. 26). Právě v období vlády Přemyslovců, konkrétně ve 14. století, začaly vznikat městské věznice. Věznice tehdy byly rozděleny podle příslušnosti ke stavu a podle zámoţnosti jedince (Matoušek, 2001, s. 15). Ve středověku bylo známo, ţe uvěznění můţe po určité době a při vhodné pomoci u vězně vyvolat jeho trvalé polepšení. Těţké zločiny se trestaly smrtí, které předcházelo mučení a věznění v hladomornách. Věznění často vedlo k trvalému poškození zdraví a pomalému umírání vězňů. Ve feudalismu byly obdobné tresty jako ve starověku. Hlavními druhy trestů byly trest smrti, zmrzačení těla, peněţitý trest a jiné újmy. Ve 10
středověku se přešlo k mučení, týrání a věznění provinilců. Bylo zde i období, kdy bylo trestní právo zneuţíváno k potírání politických a ideových odpůrců. Soudní procesy s kacíři a čarodějníky probíhaly v Evropě do 15. století. Tyto události neminuly ani naší zemi, coţ dokládají čarodějnické procesy na Jesenicku a Šumpersku. Vznikala církevní vězení jako například klášterní vězení na Mírově, kde byli internováni neposlušní kněţí, či vězení svaté inkvizice. Dále to byly vojenské věznice, hradní vězení, temnice, galeje. První moderní vězeňské instituce vznikaly jako výsledek osamocených iniciativ dobročinných společností nebo jednotlivců. Moderní vězeňské objekty fungovaly jako donucovací domovy a nápravné ústavy. Vznikaly s růstem chudoby a vzrůstající zločinností. V Anglii například vznikly v roce 1553 tzv. workhousy, které se snaţily převychovávat mladé lidi. První reformu vězeňství u nás provedla Marie Terezie, která vládla v letech 1740–1780 a která vydala nový trestní kodex, v němţ zakázala tresty smrti, tzv. hrdelní tresty. Později zakázala i mučení (Kýr, 2005, s. 56). Vedle podstatných změn ve vězeňství došlo právě za vlády Marie Terezie rovněţ k významnému rozvoji sociální práce, a to zejména v souvislosti s reformou školství. Nejednalo se tedy o přímý vztah k vězeňství, nicméně tento významný mezník vytvořil základ pro další rozvoj sociální práce na českém území (Matoušek, 2005, s. 19). Hrdelní tresty však byly později znovu obnoveny císařem Františkem II. K významnému vývoji sociální práce ve vězeňství pak došlo v 19. století. Zaslouţil se o něj zejména František Josef Řezáč, který byl duchovním správcem ve Svatováclavské trestnici. V tehdejší době se přitom duchovní ve vězenství podíleli na celé řadě úkolů, například na spolurozhodování o udělování milosti či na péči o osoby z trestu odnětí svobody propuštěné (Bříšková, 2007, s. 33). František Josef Řezáč je autorem významné studie, která se nazývá v dosavadních z .” Pro obor sociální práce je studie důleţitá zejména s ohledem na některé v tehdejší době pokrokové myšlenky, například poţadavek na humanizaci vězeňství, především pak v souvislosti s myšlenkou převýchovy vězňů. Řezáč ve svém díle také upozornil na nutnost postpenitenciární péče. Dalším důleţitým poţadavkem, který zde Řezáč formuloval, byl poţadavek na péči a pomoc kaţdému vězni (Hála, 2005, s. 35).
11
Po rozpadu habsburské monarchie v roce 1918 vzniká Československá republika a jsou provedeny nutné změny, které se týkají vězeňství. V roce 1918 byly vydány nové řády a nově upraveny předpisy o pracovním reţimu delikventů. Vznikají zvláštní vězeňská oddělení. Trestní právo rozlišovalo trest smrti a přidrţení v ţaláři (odnětí svobody). Byla vydána nová pravidla, která rozlišovala tresty, zostření trestů a prostředky, jimiţ mělo být dosaţeno převýchovy. Bylo více vyuţíváno ukládání trestů do 30 let nebo doţivotní tresty (Kýr, 2005, s. 56). Období krátce po vzniku první republiky se však také vyznačovalo celou řadou negativních jevů, které se masivně rozvíjely. Patřil mezi ně například alkoholismus, prostituce, vzrostla také nezaměstnanost a pochopitelně došlo k nárůstu kriminality. Tato skutečnost vedla ke zřízení Ministerstva sociální péče, které se věnovalo sociálně-politické problematice (Matoušek, 2001, s. 21). Po okupaci Československa a vytvoření protektorátu Čechy a Morava podléhala veškerá výkonná moc německé okupační správě. Německá trestní justice posílala odsouzené do koncentračních táborů, pracovních táborů nebo je popravovala (Kýr, 2005, s. 56). Krátce po druhé světové válce bylo moţné sociální práci označit za uznávané zaměstnání a docházelo k jejímu rozvoji. Po převzetí moci komunisty v roce 1948 byly vytvořeny podmínky k represivnímu státu. Vězeňský řád zavedl třídní a politickou diferenciaci vězňů. Symbolem těchto represí totalitního reţimu je poslankyně JUDr. Milada Horáková a generál Heliodor Píka, kteří byli v padesátých letech popraveni. Později v šedesátých letech pak byla stanovena základní standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni. Zařazování vězňů bylo do tří výchovně-nápravných skupin. Byla zavedena výchovná činnost a s odsouzenými mohli pracovat vychovatelé, sociální pracovníci, speciální pedagogové a psychologové. Průkopníkem novodobé české penologie se stal doc. PhDr. Jiří Čepelák, CSc. Byl to klinický psycholog a sociolog, který v letech 1967–1980 řídil Výzkumný ústav penologický v Praze. V období komunismu však nebyla sociální práci věnována příliš velká pozornost, coţ bylo dáno zejména skutečností, ţe komunistická ideologie vycházela z předpokladu, ţe veškeré problémy sociálního charakteru jsou dočasné a měly zmizet po zmizení třídních rozdílů (Matoušek, 2001, s. 22).
1.2 Změny ve vězeňství a výkonu trestu odnětí svobody po roce 1989 Na základě vnitropolitických změn v Československu po roce 1989 dochází k obnově demokratického státu. Prezidentem Václavem Havlem byla vyhlášena rozsáhlá 12
amnestie. V důsledku toho bylo propuštěno na svobodu 23 tisíc vězňů. Zbytek vězňů, kteří byli pachateli závaţných násilných trestných činů a kterých se amnestie netýkala, se nespokojili se svojí situací a ve věznicích se rozšířily nepokoje a vzpoury. Nejzávaţnější vzpoura proběhla v Leopoldově na Slovensku. Věznice byla částečně zničena poţárem, který vzbouření odsouzení zaloţili, přičemţ zahynul jeden odsouzený. Bylo zraněno mnoho příslušníků ozbrojených sborů i odsouzených. V roce 1990 byla vypracována koncepce reformy českého vězeňství, která i dnes představuje východisko i praktický program pro postupné vytváření moderního vězeňského systému. V roce 1992 byla dopracována koncepce reformy českého vězeňství v duchu Evropských vězeňských pravidel. Dále pak byla účinností zákona č. 555/1992 Sb., o vězeňské sluţbě a justiční stráţi ČR, vytvořena k 1. 1. 1993 Vězeňská sluţba ČR. Náš vězeňský systém se rozvíjí a výkon vazby a trestu odnětí svobody je plně v souladu se všemi mezinárodními konvencemi a závazky, které náš stát přijal, především s Evropskými vězeňskými pravidly přijatými Radou Evropy. Vnější kontrolu provádějí poslanci Parlamentu České republiky. Pokud se týká sociální práce ve vězeňství, dochází po roce 1992 k jejímu zásadnímu rozvoji. Došlo k zaměstnávání civilních pracovníků ve věznicích a mimo jiné začali být více zapojováni například sociální pracovníci či psychologové. Začala být rovněţ vytvářena celá řada programů, které měly posílit vazby odsouzeného k trestu odnětí svobody na svět mimo vězení a stejně tak mu pomoci zapojit se do běţného ţivota po propuštění z výkonu trestu. Bylo také obnoveno studium oboru sociální práce na vysokých školách, coţ umoţnilo nástup kvalifikovaných pracovních sil do oboru sociální práce (Urbanová a kol., 1992, s. 55).
13
2 VĚZEŇSKÁ SLUŢBA ČR Vězeňská sluţba ČR (dále jen „Vězeňská sluţba“) byla zřízena na základě přijatého zákona č. 555/1992 Sb., o vězeňské sluţbě a justiční stráţi ČR, a to k 1. 1. 1993. S účinnosti od 1. 1. 2004 byla přijata novela tohoto zákona, která se zaměřila na zpřesnění některých vztahů, ať jiţ v rámci Vězeňské sluţby nebo vůči subjektům stojícím mimo ni v oblasti působnosti této sluţby při zabezpečování vztahů s jinými sluţbami, např. s Policií České republiky.
2.1 Úkoly Vězeňské sluţby Posláním Vězeňské sluţby je zajišťovat výkon trestu odnětí svobody, výkon vazby a bezpečnost a pořádek v budovách soudů. Vězeňská sluţba spravuje a střeţí věznice a detenční ústavy. Dále střeţí, předvádí a eskortuje vězněné osoby. K dalším úkolům patří výzkum v oboru penologie, jehoţ výsledky aplikuje v praxi. Vězeňská sluţba plní v rámci své činnosti celou řadu úkolů, mezi které patří například skutečnost, ţe spravuje a střeţí vazební věznice a věznice a odpovídá za dodrţování zákonem stanovených podmínek výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody; spravuje a střeţí ústavy pro výkon zabezpečovací detence; střeţí, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby, ve výkonu zabezpečovací detence a ve výkonu trestu odnětí svobody. Dále vězeňská sluţba prostřednictvím programů zacházení soustavně působí na vězně ve výkonu trestu odnětí svobody a obdobně i na některé skupiny osob ve výkonu vazby s cílem vytvořit předpoklady pro jejich řádný způsob ţivota po propuštění; provádí výzkum v oboru penologie a vyuţívá jeho výsledky a vědecké poznatky při výkonu vazby a při výkonu trestu odnětí svobody; zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudů, státních zastupitelství a Ministerstva spravedlnosti a v jiných místech jejich činnosti, a dále v rozsahu stanoveném výše uvedeným zákonem také pořádek a bezpečnost při výkonu pravomoci soudů a státních zastupitelství a zajišťuje a vytváří podmínky pro pracovní a jinou účelnou činnost osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody. Dalším úkolem vězeňské sluţby je to, ţe provozuje hospodářskou činnost za účelem zaměstnávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody, případně i osob ve výkonu vazby; vede evidenci osob ve výkonu vazby, ve výkonu zabezpečovací detence a ve výkonu 14
trestu odnětí svobody na území České republiky; plní úkoly, které pro ni vyplývají z vyhlášených mezinárodních smluv, k jejichţ ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiţ je Česká republika vázána; zabezpečuje vzdělávání příslušníků Vězeňské sluţby a občanských zaměstnanců Vězeňské sluţby, které provádí Institut vzdělávání, a vzdělávání osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody, které provádí Střední odborné učiliště, učiliště a odborné učiliště Vězeňské sluţby; poskytuje zdravotní péči osobám ve výkonu vazby, osobám ve výkonu zabezpečovací detence a osobám ve výkonu trestu odnětí svobody, příslušníkům a občanským zaměstnancům Vězeňské sluţby, v případě potřeby zabezpečuje specializovanou zdravotní péči v mimovězeňských zdravotnických zařízeních, prošetřuje vlastními pověřenými orgány a v součinnosti s Generální inspekcí bezpečnostních sborů podle zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů, trestnou činnost příslušníků Vězeňské sluţby a jejích civilních zaměstnanců; podílí se, ve spolupráci s Policií České republiky, na předcházení a odhalování trestné činnosti osob ve výkonu vazby, ve výkonu zabezpečovací detence a ve výkonu trestu odnětí svobody a plní rovněţ další úkoly podle zvláštních předpisů (Hendrych, 2010, s. 45).
2.2 Členění Vězeňské sluţby Vězeňská sluţba se dělí na Vězeňskou stráţ, Justiční stráţ a Správní sluţbu. Vězeňská stráţ a Justiční stráţ mají postavení ozbrojeného sboru. Vězeňská stráţ střeţí, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby, ve výkonu zabezpečovací detence a ve výkonu trestu odnětí svobody, střeţí vazební věznice, věznice, ústavy pro výkon zabezpečovací detence a v uvedených místech zajišťuje stanovený pořádek a kázeň. Kdyţ je obviněný nebo obţalovaný, který je vazebně stíhán, předvolán k soudu, převáţí jej k soudu, kde jej také střeţí po dobu soudního jednání. Justiční stráţ zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudů a státních zastupitelství a v jiných místech činnosti soudů a Ministerstva spravedlnosti. V rozsahu stanoveném zákonem pak zajišťuje také bezpečnost výkonu pravomocí soudů a státních zastupitelství. Je-li justiční stráţ dočasně povolána k plnění úkolů vězeňské stráţe, střeţí vazební věznice a věznice, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby, ve výkonu zabezpečovací detence a ve výkonu trestu odnětí svobody. Při této činnosti zajišťuje stanovený pořádek a kázeň. 15
Správní sluţba rozhoduje ve správním řízení podle zvláštních právních předpisů a zabezpečuje organizační, ekonomickou, výchovnou a další odbornou činnost. Součástí správní sluţby je i zdravotnická sluţba. Činnost správní sluţby zajišťují občanští zaměstnanci, kteří nejsou uniformováni. Občanští pracovníci také podléhají nařízením a tabulkám Ministerstva spravedlnosti.
2.3 Organizace Vězeňské sluţby
Obrázek 1: Organizační schéma Vězeňské sluţby České republiky. Základními organizačními jednotkami Vězeňské sluţby jsou Generální ředitelství, vazební věznice, věznice a Institut vzdělávání. Generální ředitelství Vězeňské sluţby řídí, organizuje a kontroluje činnost ostatních článků organizace Vězeňské sluţby. Generálním ředitelem je v současné době vrchní státní rada brig. gen. PhDr. Pavel Ondrášek. Ministr spravedlnosti řídí Vězeňskou sluţbu prostřednictvím generálního ředitele, kterého jmenuje a odvolává. Ministrem spravedlnosti je v současné době JUDr. Robert Pelikán, Ph.D. Za činnost Vězeňské sluţby zodpovídá generální ředitel ministrovi. Právní úkony jménem státu činí za Vězeňskou sluţbu generální ředitel. Jednotlivé věznice a vazební 16
věznice zřizuje a ruší ministr. V jejich čele stojí ředitelé, které jmenuje a odvolává generální ředitel Vězeňské sluţby. Ředitelé vazebních věznic, věznic a dalších organizačních článků Vězeňské sluţby jsou oprávněni jednat a činit právní úkony za Vězeňskou sluţbu.
17
3 VÝKON TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY A POSTAVENÍ SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA Trest odnětí svobody je jasně vymezen a definován zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Účelem trestu odnětí svobody je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v páchání další trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný ţivot, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Výkonem trestu odnětí svobody nesmí být poníţena lidská důstojnost. Tak je pojatá platná norma pro všechny, kdo se na práci v rámci výkonu trestu odnětí svobody podílejí. Trest je vykonáván jen takovým způsobem, který respektuje důstojnost osoby odsouzeného a omezuje působení škodlivých účinků odnětí svobody (Mařádek, 2005, s. 35). S odsouzenými se musí jednat ve výkonu trestu tak, aby bylo chráněno jejich zdraví a rozvíjely se a podporovaly jejich postoje a dovednosti, které odsouzeným umoţňují bezproblémový návrat zpět do společnosti a které jim umoţňují vést po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody plnohodnotný ţivot.
3.1 Funkce trestu Trest plní vůči pachatelům trestných činů funkci represivní. Jde o ochranu společnosti před zločinem a izolaci odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody, čímţ je mu znemoţněno páchání další trestné činnosti (Čírtková, 2004, s. 80). Dále trest plní i funkci preventivní a vychovává odsouzeného k řádnému ţivotu (Časopis Sociální práce, 2012, s. 50). Existují však i další funkce trestu - jde například o funkci vyrovnávací mezi pachatelem a obětí trestného činu, dále je zde funkce izolace, kdy je zvlášť nebezpečný pachatel dlouhodobě nebo na doţivotí izolován od ostatní společnosti, a téţ funkce výchovná, která umoţňuje změnit chování pachatelů trestných činů (Hendrych, 2010, s. 28). Výkon trestu odnětí svobody se řídí v českých věznicích podle zákona č.169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a blíţe ho upravuje prováděcí vyhláška Ministra spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. Ředitelem věznice je vydán vnitřní řád, který upravuje výkon trestu odnětí svobody podle konkrétních podmínek dané věznice. Do výkonu trestu lze přijmout odsouzeného jen na základě písemného nařízení o výkonu trestu vyhotoveného soudem. Odsouzený 18
musí být seznámen se svými právy a povinnostmi jak dle zákona o výkonu trestu odnětí svobody, tak dle řádu upravujícího výkon trestu odnětí svobody, včetně seznámení s vnitřním řádem věznice. Po nástupu do výkonu trestu se odsouzení umístí na přijímací oddělení po dobu nejméně jednoho týdne. Během pobytu na uvedeném oddělení se odsouzený podrobí diagnostickým a laboratorním vyšetřením. Jde o komplexní diagnostiku odsouzeného, kterou provádí odborní zaměstnanci Vězeňské sluţby. Jde o speciální pedagogy, psychology, sociální pracovníky a vychovatele (Časopis Sociální práce, 2012, s. 50).
3.2 Věznice Obvinění a odsouzení se umisťují do vazebních věznic nebo věznic pro výkon trestu odnětí svobody. Pro výkon zabezpečovací detence jsou uzpůsobeny dvě věznice, konkrétně Vazební věznice v Brně a věznice v Opavě (Motejl, 2010, s. 35). Zvláštní oddělení pro výkon vazby ve věznici Světlá nad Sázavou je určeno pro těhotné obviněné a obviněné s novorozenci (Nedbálková, 2006, s. 28). Zřizují se rovněţ věznice pro mladistvé; touto věznicí je věznice Všehrdy (Koukolík, 2002, s. 162). Věznicemi pro odsouzené ţeny jsou věznice Světlá nad Sázavou a věznice Opava. Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody probíhá ve věznicích Vězeňské sluţby. V České republice máme 36 věznic, z toho 10 vazebních věznic a 26 věznic, které rozlišujeme podle reţimu střeţení: věznice typu A – s dohledem; věznice typu B – s dozorem; věznice typu C – s ostrahou; věznice typu D – se zvýšenou ostrahou. 3.2.1
Věznice s dohledem
Odsouzení mají v těchto věznicích volný pohyb bez omezení. Nejsou zde dozorci, dohled nad odsouzenými a jejich pracovní činností vykonává vychovatel, a to nejméně jedenkrát týdně. Práce odsouzených probíhá ve většině případů mimo věznici. Volný 19
pohyb se zpravidla umoţňuje také za účelem návštěvy zdravotnických, rehabilitačních a obdobných zařízení mimo věznici. Tyto aktivity se uskutečňují na základě povolení ředitele věznice a podle jeho rozhodnutí jsou případně odsouzení doprovázeni zaměstnancem Vězeňské sluţby. Při volném pohybu mimo věznici u sebe odsouzení mají propustky, ve kterých je uveden povolený prostor jejich pohybu a doba, po kterou se mohou mimo věznici pohybovat. Pokud má odsouzený návštěvu, není třeba, aby nad ní vykonával kontrolu zaměstnanec Vězeňské sluţby. Jednou za dva týdny můţe být odsouzenému ředitelem věznice dočasně dovoleno opuštění věznice na dobu nejdéle 24 hodin. Tomuto povolení však musí předcházet především vzorné chování odsouzeného (Hendrych, 2010, s. 55). 3.2.2
Věznice s dozorem
Odsouzení se v těchto typech věznic uţ nepohybují volně, ale organizovaně pod dohledem. Je však na řediteli věznice, jestli povolí volný pohyb určitým odsouzeným. Práce odsouzených probíhá zpravidla na nestřeţených pracovištích mimo věznici, kde jsou nejméně jedenkrát za hodinu kontrolováni zaměstnancem Vězeňské sluţby. U odsouzených, kteří splňují tyto pracovní podmínky, lze povolit volný pohyb mimo věznici. Musí tu být ale předpoklad, ţe tohoto povolení pohybu mimo věznici nezneuţijí (Motejl, 2010, s. 37). Ředitel věznice má právo nařídit volný pohyb mimo věznici pouze pod dohledem. Návštěvy probíhají ve věznici s dozorem úplně stejným způsobem jako ve věznici s dohledem (Hendrych, 2010, s. 55). 3.2.3
Věznice s ostrahou
Odsouzení se pohybují organizovaně pod kontrolou zaměstnance Vězeňské sluţby, jen velmi výjimečně je jim povolen volný pohyb v prostorách věznice. Odsouzení vykonávají práci uvnitř věznice nebo na střeţených pracovištích mimo věznice. Zcela výjimečně lze povolit práci na nestřeţeném pracovišti, kde pak zaměstnanec Vězeňské sluţby provádí kontrolu nejméně jedenkrát za 45 minut. V tomto typu věznice jiţ návštěvy probíhají pod dohledem zaměstnance Vězeňské sluţby. Návštěvu spojenou s dočasným opuštěním věznice nejdéle na dobu 24 hodin lze ředitelem věznice povolit pouze jednou za dva měsíce, a to pouze v ojedinělých případech (Nedbálková, 2006, s. 57). 20
3.2.4
Věznice se zvýšenou ostrahou
Jedná se o nejpřísnější typ věznice. V tomto typu věznic se odsouzení pohybují organizovaně pod dohledem zaměstnance Vězeňské sluţby. Ve věznici se zvýšenou ostrahou se odsouzení nemohou pohybovat volně, pro volný pohyb ve věznici neexistují ţádné výjimky. Odsouzení pracují přímo v celách a uvnitř věznice. Kontrola nad výkonem jejich práce je prováděna alespoň jedenkrát za 30 minut zaměstnancem Vězeňské sluţby. Návštěvy probíhají pouze pod dohledem zaměstnance Vězeňské sluţby. Do věznic se zvýšenou ostrahou se zařazují pachatelé, kteří se dopustili těch nejzávaţnějších trestných činů, u kterých soud uloţil výjimečné tresty. Většinou jde o trestné činy spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny a o zvlášť závaţné trestné činy, jestliţe byl uloţen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši alespoň osmi let (Suchý, 1991, s. 152). Správné rozdělení odsouzených do těchto jednotlivých typů sleduje hlavní cíl v tom, aby pachatelé, kteří se dopustili pouze trestného činu z nedbalosti, nepřišli ve výkonu trestu odnětí svobody do styku s recidivisty a s těmi, kteří se dopustili například úmyslného trestného činu vraţdy (Motejl, 2010, s. 35). Snahou je zabránit, aby nebezpeční pachatelé a recidivisté nenakazili kriminalitou ty, jeţ jsou poprvé odsouzeni k výkonu trestu odnětí svobody nebo se dopustili neúmyslného, méně závaţného trestného činu. Hlavní roli zde hraje především soudce, který rozhoduje, ve které z uvedených věznic pachatel bude vykonávat nepodmíněný trest odnětí svobody (Sochůrek, 2007, s. 93). Do věznic se umisťují odděleně muţi od ţen, mladiství odsouzení od dospělých odsouzených, recidivisté od prvotrestaných, odsouzení za úmyslné trestné činy od odsouzených za nedbalostní trestné činy, odsouzení trvale pracovně nezařaditelní od ostatních odsouzených, odsouzení s poruchami duševními a poruchami chování od ostatních odsouzených, odsouzení s uloţeným ochranným léčením a zabezpečovací detencí od ostatních odsouzených (Motejl, 2010, s. 46).
21
3.3 Povinnosti odsouzených V souvislosti s výkonem trestu a omezením některých jeho práv je odsouzený povinen dodrţovat určité zásady a plnit povinnosti stanovené zákonem a vnitřním řádem věznice. Vzhledem ke skutečnosti, ţe odnětí svobody je trestem za spáchaný protiprávní čin, je zcela přirozené a spravedlivé ţádat po odsouzených, aby dodrţovali určité povinnosti vedoucí k zachování pořádku v prostředí věznice (Hendrych, 2010, s. 50). Základní povinnosti odsouzených jsou vyjmenovány v § 28 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Jedná se o povinnost dodrţovat pořádek a kázeň, plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské sluţby, pracovat, pokud je mu přidělena práce a není uznán dočasně práce neschopným nebo není po dobu výkonu trestu uznán zdravotně nezpůsobilým k výkonu práce, plnit úkoly vyplývající z programu zacházení, šetrně zacházet se svěřenými věcmi, nepoškozovat cizí majetek, dodrţovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiţ přichází do styku, a i jinak zachovávat ustanovení vnitřního řádu věznice. Odsouzení jsou dále povinni podrobit se osobní prohlídce v zájmu zajišťování vnitřního pořádku ve věznici, lékařské prohlídce v rozsahu určeném lékařem, či dodrţovat zásady hygieny. Současně je odsouzeným zakázáno tetovat sebe anebo jinou osobu, předstírat poruchu zdraví nebo se úmyslně poškozovat na zdraví. Odsouzení pak dále nesmí ani vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být pouţity k ohroţení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým mnoţstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví (Motejl, 2010, s. 140).
3.4 Práva odsouzených Česká republika je právním státem a proto garantuje odsouzeným určitá práva i přesto, ţe spáchali trestný čin a tím porušili její právní řád. Práva, jeţ jsou odsouzeným zaručena, jsou stanovena v hlavě II. zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a upravena rovněţ v hlavě III. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. Jednou z hlavních zásad je rovnost práv, to je, ţe odsouzeným ve výkonu trestu přísluší stejná práva za podmínek a v rozsahu stanoveném zákonem. Mezi další práva patří právo na poskytování zdravotní péče, přijímání a odesílání korespondence, moţnost 22
vycházek, návštěv a přijímání balíčků, a dále téţ právo na duchovní a sociální sluţby nebo uspokojování kulturních potřeb (Motejl, 2010, s. 85). Ustanovení upravující právo na korespondenci stanoví, ţe odsouzený má právo přijímat a na svůj náklad odesílat korespondenci bez omezení, pokud tento zákon nestanoví jinak. Vězeňská sluţba má ale oprávnění tuto korespondenci kontrolovat a seznamovat se s obsahem zasílaných písemností. V případě, ţe její obsah zakládá podezření, ţe je připravován nebo páchán trestný čin, Vězeňská sluţba tuto korespondenci zadrţí a předá ji orgánu činnému v trestním řízení (Hendrych, 2010, s. 51). Nepřípustná je ale kontrola korespondence mezi odsouzeným a jeho advokátem, mezi odsouzeným a státními orgány České republiky nebo diplomatickou misí anebo konzulárním úřadem cizího státu, anebo mezi odsouzeným a mezinárodní organizací, která je příslušná k projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv. Tato korespondence se adresátu odesílá a odsouzenému doručuje neprodleně, stejně tak jako korespondence, jeţ nezakládá podezření, ţe je připravován nebo páchán trestný čin (Motejl, 2010, s. 115). Zákon pamatuje také na odsouzené, kteří neumí nebo nemohou číst nebo psát. V tomto případě musí Vězeňská sluţba zabezpečit, aby byla odsouzenému došlá korespondence přečtena, aby mu byla poskytnuta pomoc při sepisování ţádostí, podání a stíţností státním orgánům a mezinárodním organizacím a při dopisování s advokátem. Pro korespondenci odsouzených se na přístupném místě zřizují uzamykatelné schránky, do nichţ ji mohou odsouzení vloţit a jeţ se vybírají denně v pracovních dnech. Co se týče došlé korespondence, můţe si ji odsouzený ponechat u sebe v takovém mnoţství, které odpovídá moţnostem jejího uloţení v přidělené skříňce. Poţádá-li však odsouzený správu věznice, ta mu musí veškerou jemu adresovanou korespondenci uloţit (Motejl, 2010, s. 117). Pro návštěvy platí, ţe odsouzený má právo přijímat návštěvy blízkých osob na dobu celkem tří hodin během jednoho kalendářního měsíce, a to v čase, který určí ředitel věznice, většinou ve dnech pracovního volna nebo pracovního klidu. Zpravidla mohou odsouzeného navštívit maximálně čtyři osoby, včetně nezletilých dětí. Přitom platí, ţe nezletilé děti ve věku do 15 let se mohou zúčastnit návštěvy pouze v doprovodu osoby starší 18 let. Zákon říká, ţe v zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiných závaţných důvodů je moţno povolit návštěvu také jiných osob, neţ osob blízkých, a také návštěvu mezi odsouzenými, jsou-li osobami blízkými. Před započetím návštěvy jsou návštěvníci 23
poučeni o pravidlech chování při návštěvě a je provedena osobní prohlídka osobou stejného pohlaví. Návštěvy probíhají v místnostech k tomu určených, a to pod zrakovou a sluchovou kontrolou zaměstnanců Vězeňské sluţby, není-li ředitelem udělena výjimka. V případě porušování pořádku, kázně nebo bezpečnosti věznice odsouzeným nebo jeho návštěvou je zaměstnanec Vězeňské sluţby oprávněn návštěvu přerušit nebo předčasně ukončit. Ředitel věznice můţe také povolit odsouzenému v souvislosti s návštěvou opuštění věznice, lze-li mít důvodně za to, ţe tím nebude ohroţen účel výkonu trestu (Motejl, 2010, s. 121). Zákon o výkonu trestu rovněţ upravuje nákup potravin a věcí osobní potřeby tak, ţe odsouzený má právo nakupovat v prodejně věznice tyto věci, případně téţ věci pro zájmovou a vzdělávací činnost nebo k realizaci programu zacházení. Pro tyto potřeby se ve věznicích zřizují prodejny s potravinářským, drogistickým a průmyslovým zboţím, přičemţ vnitřní řád věznice stanoví minimální sortiment zboţí. Prodejní doba se stanoví tak, aby odsouzení mohli vyuţít práva nakupovat zhruba dvakrát týdně, ceny zboţí pak nesmí přesahovat ceny obvyklé v obci, v jejímţ územním obvodu se nachází věznice. V těchto prodejnách se nákup uskutečňuje většinou bezhotovostní platbou z té části peněţních prostředků, s níţ můţe odsouzený volně disponovat. Přitom můţe být ředitelem věznice stanovena nejvyšší peněţní částka, kterou můţe odsouzený jednorázově utratit (Motejl, 2010, s. 86). Oddělení prevence a stíţností provádí prošetřování a vyřizovaní stíţností. Vězněné osoby mají právo podávat stíţnosti. Stíţnost musí být prošetřena a vyřízena do 30 kalendářních dnů (Motejl, 2010, s. 176).
3.5 Sociální práce s odsouzenými během výkonu trestu (penitenciární sociální práce) 3.5.1
Postavení sociálního pracovníka ve věznici a jeho úkoly
Sociální práce má ve výkonu trestu odnětí svobody svoje nezastupitelné místo, stejně jako sociální pracovníci, kteří ji vykonávají. Právní zakotvení postavení sociálního pracovníka a jeho činnosti ve výkonu trestu je upraveno v zákoně č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a ve vyhlášce č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád 24
výkonu trestu odnětí svobody. Obecný rámec sociální práce tvoří zákon č. 108/2006 Sb., , který se však přímo sociální práci ve věznicích nevěnuje. Sociální
pracovník
je
součástí
resocializačního
procesu
se
společensky
nepřizpůsobivými občany. Jeho hlavním cílem je začlenění propuštěného do společnosti a dosaţení změn jeho postojů, zvýšení jeho odpovědnosti v rozhodování a jednání v průběhu výkonu trestu. Sociální pracovník je odborným poradcem ředitele věznice v oblasti sociálně-právních aspektů výkonu trestu odnětí svobody. Obecně lze říci, ţe sociální pracovník se v řadě úkolů a povinností doplňuje s duchovní sluţbou, v některých případech se jejich kompetence do určité míry překrývají. V řadě oblastí je moţná rovněţ spolupráce mezi sociálním pracovníkem a vězeňským duchovním (Martinek, 2012).
.S v innosti.“ (Hnidková, 2012) Dále je sociální pracovník také . V případech, kdy je odsouzený v izolaci, je sociální pracovník leckdy jediným moţným pojítkem s vnějším světem, čímţ je jeho intervence v této fázi uvěznění zcela nezbytná (Hnidková, 2012).
, kde má sociální pracovník moţnost ovlivnit zařazení odsouzeného do různých oddělení věznice, podílí se téţ na vyšetřování příčin mimořádných událostí ve věznici, stejně jako má moţnost podílet se na rozhodnutí o přerušení výkonu trestu, pohybu odsouzeného v rámci věznice apod. (Hnidková, 2012).
25
Sociální pracovník má povinnost spolupracovat při své činnosti s příslušníky Vězeňské sluţby, jakoţ i s dalšími organizacemi, které mohou pozitivně ovlivnit řešení sociálních problémů odsouzených. Jeho práce je ve vězeňských podmínkách zaměřena zejména na poradenskou činnost a nácvik sociálních dovedností zaměřených na podporu prosociálního chování, změnu postojů a řízení odsouzeného. Široký pohled na sociálního pracovníka ve vězeňských podmínkách přináší Justová, která v této souvislosti uvádí, ţe sociální pracovník je kaţdý, kdo přichází do výkonu trestu za účelem pomáhat odsouzeným lidem (učitel, poradce, duchovní sluţba apod.). Pro tyto „vyprahlé" osoby – vězně – je sociální pracovník sám o sobě největším „darem“ (Justová, 2009, s. 25). Sociální práce s odsouzenými je zaměřena hlavně na poskytování sociálně-právního poradenství. Sociální pracovník pomáhá odsouzeným řešit sociální problémy, které jim vznikly při vzetí do vazby nebo nástupem do výkonu trestu odnětí svobody. Jsou to především rodinné a finanční problémy, například starost o nezaopatřené děti a manţelky, placení výţivného nebo dluţných částek na výţivné, převod nevyzvednutých výplat sociálních dávek nebo důchodů do věznice. Dále klientům vyřizuje ţádosti o invalidní důchody, vyzvedává zdravotní a ortopedické pomůcky, poskytuje pomoc při vyřizování občanství ČR. Ze speciálních činností je zde například i moţnost zajištění svatebního obřadu ve věznici. V odůvodněných případech sociální pracovník ţádá o pomoc sociální kurátory a kurátory v místě trvalého bydliště odsouzeného. Odsouzeným pomáhá sociální pracovník s vyřizováním občanských průkazů na magistrátu nebo jiných příslušných úřadech a se získáváním k tomu potřebných dokladů, jako je rodný list, oddací list, rozsudky soudů o rozvodu a doklady za ztracené nebo zničené občanské průkazy. Před propuštěním z výkonu trestu odnětí svobody provádí sociální pracovník s odsouzenými výstupní pohovory. Informuje je o činnosti úřadu práce, sociálního kurátora a o podmínkách sociálního zabezpečení. Pokud mají odsouzení zájem, zajišťují jim sociální pracovníci také kontakt se sociálními kurátory. Podle sociální situace odsouzeného mu sociální pracovník navrhuje před propuštěním z výkonu trestu odnětí svobody finanční výpomoc. Kaţdý propuštěný musí mít finanční částku potřebnou pro přepravu do místa trvalého bydliště nebo tam, kde se bude po propuštění zdrţovat. Věznice musí pro odsouzené v rámci programu zacházení tři měsíce před propuštěním vytvořit podmínky pro samostatný způsob ţivota. Ve věznicích jsou proto zřizována výstupní oddělení (Motejl, 2010, s. 59). 26
Sociální pracovník se podílí na řešení rodinných problémů a spolupracuje se sociálními kurátory příslušných okresních úřadů, a to podle místa trvalého pobytu odsouzeného. Kontakt s kurátory probíhá většinou telefonicky, ale na základě individuální ţádosti mladistvého odsouzeného lze domluvit návštěvu sociálního kurátora ve věznici. Tuto moţnost vyuţívají mladiství odsouzení před propuštěním z výkonu trestu. S kurátory řeší především bytovou situaci a domlouvají si ubytování po propuštění z věznice. Horší situace je s hledáním zaměstnání – zde zůstává odsouzený většinou odkázán sám na sebe nebo na úřad práce (Hendrych, 2010, s. 77). Při získávání informací o dětech a rodičích odsouzených vězňů spolupracuje sociální pracovník s kurátory pro mládeţ a se zaměstnanci dětských domovů, domovů důchodců, léčeben dlouhodobě nemocných a nemocnic. Většinou se obrací na sociální pracovníky, případně na ředitele těchto zařízení. Pokud má některý z klientů sám zájem o pomoc probačního a mediačního pracovníka, předává mu sociální pracovník příslušnou adresu střediska Probační a mediační sluţby. Klient pak musí sám písemně popsat svůj případ a napsat, jakou pomoc potřebuje; zároveň odsouzený poţádá o návštěvu sociálního pracovníka. Lístek s poţadavkem a informacemi o sobě a o poţadavku se jménem a příjmením odsouzeného a datem narození předá dozorci. Dozorce jej předá sociálnímu pracovníkovi a ten kontaktuje klienta. Jelikoţ ve většině případů neví, co odsouzený poţaduje, zjistí jeho poţadavek a pokud jej nevyřídí hned na místě, vrací se později. O poţadavku klienta sociální pracovník udělá zápis do jeho osobní karty a do interních materiálů věznice. Osoby propouštěné z výkonu trestu mají nárok na všechny dávky státní sociální podpory a dávky v hmotné nouzi (Motejl, 2010, s. 187). V praxi jde o příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení a nenároková dávka mimořádné okamţité pomoci. Z dávek státní sociální podpory má pro osoby propuštěné z výkonu trestu největší význam příspěvek na bydlení. Při hledání zaměstnání se osoby propuštěné z výkonu trestu obrací na úřady práce. Sociální pracovníci ve věznicích poskytují rovněţ následnou kontinuální péči. Zkušenosti s realizací postpenitenciární péče vedly k podnětům, díky kterým se dosud jen následná sociální péče o pachatele trestných činů transformuje v kontinuální sociální péči. Systém kontinuální sociální péče vyţaduje úzkou spolupráci sociálních pracovníků Vězeňské sluţby s kurátory pro mládeţ a se sociálními kurátory úřadů obcí s rozšířenou působností nebo středisek sociální prevence. K jejímu zabezpečení je nezbytná především úzká a vzájemná informovanost obou kategorií sociálních pracovníků (Motejl, 2010, s. 190). 27
Systém kontinuální sociální péče zamezuje vzniku pocitů sociální izolovanosti, posiluje motivaci a úsilí klienta integrovat se do společnosti. Jedná se o zprostředkování ubytování, práce, kontakt s úřady, nové pracovní zařazení, aktivaci a rozvoj sítě institucí, sdruţení či společenství napomáhajících řešit problémy sociální a kriminální prevence, poskytování péče občanům, kteří se dostali do konfliktu se zákonem. 3.5.2
Etický kodex sociálního pracovníka
Etický kodex sociálního pracovníka je dokument, který stanoví určité zásady činnosti sociálního pracovníka. Předně z něj plyne, ţe sociální, psychologická a zdravotní péče je zaloţena na hodnotách demokracie a lidských práv, které jsou vyjádřeny v Chartě lidských práv Spojených národů, v Úmluvě o právech dítěte a v etickém kodexu Práv pacientů. Dále se řídí zákony daného státu, které se od uvedených kodexů odvíjejí. Sociální pracovník ctí jedinečnost kaţdého člověka bez ohledu na jeho původ, etnickou příslušnost, mateřský jazyk, věk, zdravotní stav, sexuální orientaci, ekonomickou situaci, náboţenské a politické přesvědčení, a to bez ohledu na to, jak se podílí na ţivotě celé společnosti. Mezi základní hodnoty dle etického kodexu řadíme práva jedinců na soukromí, důvěrnost, sebeurčení a autonomii. Tyto principy se uplatňují v přístupu ke klientům a musí být v souladu nejen s profesionálními povinnostmi, ale i se zákonem. Právo kaţdého jedince na seberealizaci je zpochybnitelné, pokud dochází k omezení takového práva u druhých osob. Sociální pracovník usiluje o zajištění vysoké odborné úrovně, přičemţ poskytuje pouze ty sluţby, které odpovídají standardům. Součástí etického přístupu je dobrá vůle pomáhat na základě znalostí, dovedností a zkušeností jednotlivcům, skupinám a komunitám při jejich rozvoji a při řešení konfliktů se společností. Profesionální odpovědnost má prioritu před osobními zájmy Profesionální odpovědnost je důleţitá, protoţe sociální pracovník zasahuje do ţivota klientů. Odhaluje také detaily ze ţivota klientů, a proto jsou důleţitá pravidla, která zajišťují klientům ochranu. 3.5.3
Formy sociální práce ve věznici
Aby mohl sociální pracovník realizovat s odsouzeným jakoukoli činnost, musí v prvé řadě poznat samotnou osobnost odsouzeného a jeho individuální charakteristiky. Tyto 28
informace získá při vstupním pohovoru, který je jeho prvním kontaktem s odsouzeným. Při něm sociální pracovník zjišťuje, jaká je sociální situace klientů, případně jaké sociální problémy se mohou u odsouzeného v krátké době projevit. Po zjištění a zhodnocení těchto skutečností informuje odsouzeného o moţnostech jejich další spolupráce na řešení uvedených problémů. Pro další spolupráci je také důleţité vytvoření vztahu zaloţeného na vzájemné důvěře mezi sociálním pracovníkem a odsouzeným, coţ není snadné. Odsouzený ho totiţ nesmí vnímat jen jako dalšího zaměstnance, který pro něj představuje nutné zlo, ale jako člověka, který mu můţe a chce pomoci. Musí mezi nimi být přítomna vzájemná akceptace, empatie sociálního pracovníka, asertivita, coţ odbourá prvotní napětí. Pokud se sociálnímu pracovníkovi nepodaří s odsouzeným takový vztah navázat a ten odmítne spolupracovat, má to za následek neřešení a prohlubování jiţ vzniklých problémů, případně vznik nových problémů na straně odsouzeného (Matoušek, 2008, s. 161). Sociální pracovníci vykonávají ve vězeňských podmínkách i sociální poradenství, které má při práci s odsouzenými specifické postavení. V nejobecnější rovině je sociální poradenství podle Krupy poskytnutí rady, jejímţ cílem je zorientování občana formou zprostředkování informací o právních moţnostech řešení nebo formou přímé pomoci při řešení jeho nepříznivé sociální situace (Krupa, 2003, s. 5). Lze také uvést, ţe jde o poradenství zaloţené na vztahu pomoci, přičemţ poradce má snahu podpořit růst, rozvoj, zralost a lepší uplatnění klienta, aby se efektivněji orientoval ve světě a vyrovnával se s ţivotem. Poradenství je tedy specializovanou formou péče o člověka, o rozvíjení jeho vnitřních potenciálů, optimalizování jeho chování ve specifických situacích jeho ţivota. Mezi takové situace bezesporu patří i umístění občana do ústavu pro výkon trestu odnětí svobody. Právě zde je sociální poradenství jako součást sociální práce jednou z nejdůleţitějších forem zacházení v rámci zvláštních výchovných postupů. Poradenství vykonávané pro potřeby ústavů k výkonu trestu odnětí svobody má však specifický charakter. Chápeme ho jako samostatný výchovný postup při práci s odsouzenými, který je dán jak kurativní, tak preventivní formou sociální práce. Řeší se jím jednak odstraňování, neutralizace nebo zmírňování vzniklých disfunkčních procesů a prvků týkajících se jednotlivce nebo skupiny, jednak i předcházení, nebo alespoň sníţení moţných důsledků, neţádoucích jevů, disfunkčních procesů, předcházení ztráty
29
sociální rovnováhy a sociální suverenity jednotlivců i skupin, předcházení poruch vzájemných vztahů ke společenskému prostředí (Matoušek, 2008, s. 161). Vztah odsouzeného a sociálního pracovníka je důleţitou determinantou ovlivňující kvalitu poradenského procesu. Vytváří se postupně, přičemţ si sociální pracovník získává nejen důvěru odsouzeného, ale i autoritu. Při budování takového vztahu musí sociální pracovník dodrţovat některé principy vzájemného vztahu, kterými jsou například individualizace odsouzeného, odůvodněné vyjadřování pocitů odsouzených, uznání potřeby odsouzeného reagovat na jeho emoce a pocity, akceptace odsouzeného, neodsuzující postoj k odsouzenému, uznání práva klienta činit vlastní rozhodnutí a nutnost zachovávat důvěrnost informací (Hudecová, 2010, s. 106) Stejně jako mimo věznici, i ve věznici je moţné jak individuální, tak skupinové sociální poradenství. Individuální poradenství v oblasti vězeňství se vyznačuje víceoborovostí. Ta se projevuje v tom, ţe při poskytování informací, rad a pomoci se vychází obvykle hned z několika vědních disciplín, kterými jsou zejména pedagogické vědy (především pedagogika dospělých), ale i psychologie, medicína, právo a jiné. Skupinové poradenství pak cíleně vyuţívá zákonitosti fungování skupin. Jsou v něm silné komunikační a interakční vazby. Jeho cílem je pomoci odsouzeným vyrovnat se s traumatickými oblastmi jejich ţivota, pomoci jim pochopit způsoby řešení problémů. Ve vězeňských podmínkách je jeho cílem posílit a rozvinout pozitivní změny osobnosti prostřednictvím zdravých konstruktivních mezilidských vztahů, upevnit společensky ţádoucí změny v chování a jednání odsouzených po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (Hudecová, 2010, s. 107). 3.5.4
Aplikace činnosti sociálního pracovníka
Způsob ţivota klientů po propuštění z výkonu trestu vychází hlavně ze sociálních návyků a způsobu ţivota před vězněním. Snaha ustát nepříznivou situaci po propuštění kopíruje většinou předchozí způsob ţivota. Sociální pracovník můţe jiţ ve vězení organizovat sebeobsluţné aktivity, které jsou realizovány v závislosti na moţnostech věznice. Například na výstupních odděleních jsou k dispozici ţehličky a pračky. Klienti se naučí postarat se sami o sebe, vyprat si a vyţehlit si své oděvy. Učí se dodrţovat hygienická pravidla a zásady péče o vlastní 30
zevnějšek. Poradensko-vzdělávací cyklus vedený sociálním pracovníkem má vedle individuálního poradenství rozhodující vliv na přípravu sociálního zázemí odsouzeného pro blíţící se propuštění a plynulý přechod do ţivota za branami věznice. Tento program je zaměřený na rodinu, bydlení, trh práce a orientaci v oblasti sociální politiky státu, postupy při jednání na úřadech, cenové relace a hospodaření s finančními prostředky. Sociální pracovník klientovi navrhne návštěvu u sociálního kurátora, na úřadu práce, probační a mediační sluţbu a poradí mu vše potřebné, co se týká ţivota po propuštění. Pokud je odsouzený delší dobu ve výkonu trestu, je potřeba, aby si uvědomil nové cenové kalkulace potravin a dalších produktů, které potřebuje ke svému ţivotu po propuštění. Pokud klient nemá potřebné vzdělání a má zájem se vzdělávat, existuje ve věznici výuka českého jazyka i cizích jazyků. Ve věznicích se mohou odsouzení vyučit nějakému řemeslu nebo si doplnit, případně rozšířit své vzdělání. Jestliţe nemá potřebnou kvalifikaci k výkonu vybraného povolání po výkonu trestu, můţe si zvyšovat odborné vzdělání. Jedná se o moţnost vyučení ve zvoleném oboru. Vydaná vysvědčení a výuční listy jsou celostátně platné a podle platných mezinárodních norem nesmí být na vysvědčení uvedeno, ţe sloţili zkoušky ve výkonu trestu. Vzdělávací střediska umoţňují odsouzeným získat ve dvou- či tříletém studiu výuční list v učebních oborech strojírenská výroba, obrábění kovů, výroba konfekce, elektrotechnická výroba, stavební výroba, zpracovávání dřeva, zahradnictví nebo jiné. Sociální pracovník můţe pomoci ve spolupráci se sociálním kurátorem a úřadem práce při zajištění vhodného zaměstnání po propuštění, poskytnout pomoc při zajištění ubytování po propuštění pokud má odsouzený zájem, vysvětlí mu zásady ţádosti o sociální byt. Naučí odsouzeného, jak včas uhradit náklady za bydlení, energie, vodu. Podává odsouzenému informace o sociální pomoci, pomáhá při jednáních na úřadech, před výstupem má také odsouzenému pomáhat s navázáním kontaktu s rodinou, partnerem a blízkým okolím (Motejl, 2010, s. 190.). Sociální pracovník dále poskytuje odsouzenému pomoc při řešení vztahů a přístupu k okolí po propuštění, pomáhá mu naučit se hospodařit s vlastními finančními prostředky a poskytuje mu pomoc při řešení dluhů za soudní výlohy nebo za zdravotní pojištění (Hendrych, 2010, s. 77). Rovněţ sociální pracovník vysvětlí odsouzenému pravidla společenského chování a dodrţování norem, které je pro naši společnost běţné, učí ho komunikačním dovednostem a společnému širokému základu. 31
3.6 Programy zacházení s odsouzenými Realizace programu zacházení je stanovena zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a upřesněna vyhláškou č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. Náleţitosti dokumentace programů zacházení jsou uvedeny v Metodickém listu Generálního ředitelství Vězeňské sluţby č. 18/2004, kterým se stanoví náleţitosti programů zacházení a pravidla zpracovávání. Při tvorbě programů zacházení
se
vychází
z podmínek
konkrétní
věznice,
skladby
odsouzených
a personálních moţností na oddělení výkonu trestu odnětí svobody. Základním předpokladem pro zpracování programu zacházení je kvalitní komplexní zpráva o odsouzeném, kterou zpracovávají speciální pedagog, psycholog, vychovatel, sociální pracovník, lékař, vrchní dozorce, případně další odborní pracovníci věznice. Programy zacházení, dříve nazývané resocializační programy, jsou velmi důleţitou součástí výkonu trestu odnětí svobody. Programy zacházení jsou tvořeny aktivitami v několika oblastech. Jde o aktivity pracovní, vzdělávací, výchovné a zájmové (Časopis Sociální práce, 2012, s. 50). Tyto aktivity spočívají v tom, ţe věznice nabídne odsouzenému výběr z alternativ programů, a to na základě komplexní zprávy a s ohledem na délku trestu, charakteristiku osobnosti odsouzeného a příčiny trestné činnosti. Programy musí vycházet z moţností věznice. Při nabídce programů má věznice povinnost vyuţít co nejširší škálu forem, metod a prostředků, které vyţadují aktivní přístup odsouzených a obsahují prvky sebeobsluhy. Realizace těchto programů závisí především na finančních prostředcích, které má věznice k dispozici. Pokud si odsouzený nevybere některý z navrţených programů zacházení, musí se zúčastnit minimálního programu stanoveného vnitřním řádem věznice. Základem jsou v takovém případě pracovní aktivity. Součástí těchto programů jsou aktivity pracovní, vzdělávací, speciálně výchovné a zájmové. Moţnost zvýšení vzdělání je dána těm odsouzeným, u nichţ jsou pro to předpoklady. V těchto případech jsou odsouzení zařazováni do denní formy studia. Vzdělávání zajišťují odloučená pracoviště středního odborného učiliště. Ve věznicích, v nichţ nejsou tato odloučená pracoviště zřízena, vzdělávání zajišťuje oddělení výkonu trestu. Bez ohledu na to, do které formy vzdělávání je odsouzený zařazen, je věznice povinna vytvořit odsouzenému pro studium vhodné podmínky. Pokud odsouzený 32
během výkonu trestu dostuduje, z dokladu o získání vzdělání nesmí být patrno, ţe bylo získáno ve výkonu trestu (Motejl, 2010, s. 93). Mezi speciální výchovné aktivity pak patří individuální či skupinová speciální pedagogická a psychologická působení vedená kompetentními zaměstnanci. Jde zejména o různé terapie, sociálně-právní poradenství nebo tréninky zvládání vlastní agresivity. Zájmovými aktivitami se rozumí různé formy individuální a skupinové zájmové činnosti organizované a vedené zaměstnanci s potřebným odborným vzděláním, které rozvíjí schopnosti, vědomosti a sociální dovednosti odsouzených. Naplňování cílů programů zacházení se pravidelně hodnotí. Program se aktualizuje, a to v souladu s vývojem osobnosti odsouzeného a změnami v jeho jednání a chování. Hodnocení projednají zaměstnanci oddělení výkonu trestu s odsouzeným, přičemţ mohou na základě tohoto hodnocení navrhnout soudu přeřazení odsouzeného do jiného typu věznice, ať uţ do věznice s přísnějším, nebo mírnějším reţimem. 3.6.1
Pracovní programy
Jedná se o zaměstnávání a konání prací pro zajištění kaţdodenního provozu věznice, nebo o pracovní terapie. Práce přispívá ke sniţování agresivity. Pracovní terapie jsou součástí léčby drogově závislých a duševně nemocných vězňů. Práce pak samozřejmě má pro odsouzeného i velký význam ekonomický (Hála, 2005, s. 124). 3.6.2
Vzdělávací programy
V posledních letech se klade značný důraz na vzdělávání vězňů v pracovních oborech s moţností rekvalifikace či kvalifikace v řemeslech (Motejl, 2010, s. 94). Organizují se i kurzy pro práci s počítači a vedení administrativy, vzdělávání v korespondenčních kurzech. Tyto kurzy mají řádný organizační rámec a lze získat celostátní či celoevropsky platné vysvědčení či osvědčení. Vězni mohou navštěvovat individuálně výuku cizích jazyků. Dle mezinárodních platných norem nesmí být na vysvědčení uvedeno, ţe odsouzený sloţil zkoušky ve výkonu trestu. Dále jde o speciální výchovné aktivity jako sociální výcvik, pohybová terapie, sociálně-právní poradenství nebo trénink zvládání vlastní agrese.
33
3.6.3
Volnočasové programy
Smyslem volnočasových programů je naučit odsouzené trávit volný čas aktivně a smysluplně a změnit jejich ţivotní styl po propuštění z výkonu trestu. Během výkonu trestu je cílem vyplnit čas odsouzených činností zaměřenou na rozvoj osobnosti, udrţení fyzické a psychické kondice, vytvoření pozitivních kulturních návyků a potřeb. V současné době, kdy v ČR většina vězňů nepracuje, nabývají volnočasové programy na významu. Volnočasové programy se rozdělují na rekreační, sportovní a kulturní. Rekreační programy jsou zaměřeny na sledování televize, videa, společenské hry, šachy. Sportovní programy jsou tvořeny především hraním míčových her a pohybových her. Cílem těchto programů je udrţovat tělesnou kondici, vést vězně k sebeovládání, kolektivnímu souţití a rehabilitaci. Kulturní programy jsou zaměřeny především na vystoupení
pěveckých,
hudebních
i
dramatických
souborů
vězeňských
i mimovězeňských. Zájem vězňů je značný. Cílem je poskytnout odsouzeným kvalitní kulturní záţitek a motivovat je k vlastní kulturní produkci. Součástí kulturních programů je i produkce z arteterapie. Vězni se zúčastňují různých akcí, které sami pořádají se svými vychovateli. 3.6.4
Terapeutické programy
Terapeutické programy jsou uplatňovány především u vězňů, kteří jsou závislí na drogách, alkoholu, nebo mají-li nějaké psychické potíţe. Práce na specializovaných odděleních pro výkon trestu odsouzených s poruchami osobnosti a poruchami chování způsobenými uţíváním návykových látek vychází z toho, ţe v současné době je mnoho odsouzených, kteří nadměrně uţívají drogy, a to především pervitin (metamfetamin). Psychoterapeutické programy vycházejí z praxe v psychiatrických zařízeních; tyto programy se pak aplikují na vězně. Psychoterapie jsou individuální, skupinové a cílené. V terapeutických týmech pracují vychovatelé, speciální pedagogové, psychologové a sociální pracovníci (České vězeňství, 2014, str. 3). Výhoda skupinové terapie spočívá v tom, ţe se účastní více jedinců, vytvářejí se pozitivní vztahy a lepší komunikace s okolím. Cílem sociálně-psychologického výcviku ve skupině vězňů je zvýšit jejich sociální kompetenci a formou sociálního učení je naučit adekvátně řešit běţné sociální situace dle společenských norem. To vše je realizováno technikami skupinové a individuální terapie, relaxacemi, fyzickým zátěţovým programem, zájmovou činností, 34
pracovním programem, vzdělávacím programem a prevencí uţívání drog. Terapeutické týmy musí procházet i pravidelnou externí supervizí, která vede k prevenci profesního vyhoření (České vězeňství, 2014, str. 4). Jedná se rovněţ o speciální programy zaměřené na mladistvé odsouzené (Motejl, 2010, s. 93). Součástí uvedených programů je vedení vězňů k adekvátním partnerským a mezilidským vztahům, a dále posílení pozitivních aspektů osobnosti.
35
4 SOCIÁLNÍ PRÁCE S ODSOUZENÝMI PO PROPUŠTĚNÍ Z VÝKONU TRESTU 4.1 Propuštění z výkonu trestu Důvodem k propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je uplynutí doby trestu, stanovené v pravomocném a vykonatelném rozhodnutí soudu, a fakt, ţe Vězeňské sluţbě nebylo doručeno nařízení soudu k výkonu dalšího trestu. Dalším důvodem k propuštění z výkonu trestu je doručení písemného příkazu vydaného soudem, jehoţ obsahem je pokyn, aby byl odsouzený propuštěn na svobodu. Propuštění případně můţe nařídit i státní zástupce při výkonu dozoru nad výkonem trestu. O propuštění můţe téţ rozhodnout prezident republiky při udělování milosti. Ve věznicích jsou zřízena výstupní oddělení, do nichţ se na přiměřenou dobu, zpravidla šest týdnů před očekávaným ukončením výkonu trestu, umisťují odsouzení, kterým je třeba pomáhat při vytváření příznivých podmínek pro samostatný způsob ţivota. Kaţdý odsouzený je v předvýstupním poradenství seznámen s moţnostmi následné pomoci po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, je mu téţ podána informace o moţnostech spolupráce se sociálními kurátory a také je informován o moţnosti evidence na úřadu práce v místě svého trvalého bydliště (Časopis Sociální práce, 2012, s. 14). Na výstupním oddělení se propouštěnému provede zdravotní prohlídka, vydají se mu všechny jeho osobní věci a doklady, které mu při příjmu do věznice byly odebrány a uschovány. Propuštěný dostane potvrzení o propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a dostane peníze potřebné na cestu ze svého úloţného. Pokud ţádné peníze nemá, poskytne mu finanční hotovost věznice. Propuštěný je poučen o moţnostech vyřízení sociálních dávek státní sociální podpory a hmotné nouze. Dále je informován o moţnostech bydlení v místě trvalého bydliště nebo v blízkém okolí. Propouštěný klient můţe mít problémy s ošacením, protoţe jsou často propuštěni v jiném ročním období, neţ ve kterém do vězení nastupovali. Takovým klientům jsou předány adresy Charity ČR, Armády spásy ČR nebo Českého červeného kříţe. Tyto organizace jim mohou poskytnout obuv a ošacení (Časopis Sociální práce, 2012, s. 16).
36
4.2 Instituce postpenitenciární péče Mezi státní instituce postpenitenciární péče patří zejména sociální kurátoři a Probační a mediační sluţba, která je samostatně představena v kapitole č. 5. Vedle toho je rovněţ patrný vliv řady nestátních neziskových organizací. Sociální kurátor působí na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností. Jedná se o jedny z nejčastějších partnerů vězeňské sluţby v postpenitenciární péči (Matoušková, 2013, s. 152). Nestátní a neziskové organizace se dělí do tří hlavních skupin, a to podle pole působnosti, ve kterém poskytují pomoc: poradenská – např. Sdruţení pro pomoc propuštěným
,
LATA apod.; sociální péče - např. Naděje; materiální pomoc – Evangelická Diakonie apod.
4.3 Členění postpenitenciární péče Základní členění postpenitenciární péče spočívá v členění na péči nucenou a péči dobrovolnou. Nucená péče je vymezena právními předpisy a osobu propuštěnou z výkonu trestu i nadále do jisté míry limituje. Příkladem můţe být probace nebo třeba ambulantní ochranné léčení, které nařizuje soud. Nucená péče je obvykle prováděna státními institucemi postpenitenciární péče. Dobrovolná péče spočívá v dobrovolném rozhodnutí a účasti klienta, tudíţ klient není v zásadě nijak omezen, můţe se kdykoli rozhodnout tuto péči ukončit. Obvykle ji realizují zejména nestátní a charitativní instituce (Sluková, 2011, s. 14).
4.4 Vlastní postpenitenciární péče Cílem postpenitenciární péče je podpora jedince propuštěného z výkonu trestu odnětí svobody při opětovném začlenění do společnosti. Je logickým završením procesu korektivní socializace v podmínkách ţivota na svobodě. Rozlišuje se forma nucená a dobrovolná. Nucená postpenitenciární péče má zákonem vymezená pravidla a do 37
značné míry pokračuje omezení klienta (Jezierska, 2013, s. 184). Nucenou formu zajišťuje jiţ v předchozí kapitole zmiňovaná probace, ale také ochranný dohled a parole, které jsou zaváděny, organizovány a zajišťovány státem. Dobrovolná forma nemá přísná pravidla a její vyuţívání závisí na klientově svobodné vůli. Dobrovolnou formu zajišťují především charitativní organizace (Motejl, 2010, s. 190). Jako perspektivní se jeví některé formy systémového zacházení v podobě modifikované rodinné terapie, která je zaměřena především na zvládnutí stresu v rodině vyplývajícího z návratu jedince z výkonu trestu odnětí svobody, na stabilizaci, eventuelně ozdravění vztahů v rodině a potlačení systémových příčin kriminálního chování (Netík, 1997, s. 46-48). Účelnost a úspěšnost postpenitenciární péče ovlivňuje jiţ samotný výkon trestu odnětí svobody, tedy penitenciární oblast (Motejl, 2010, s. 190). Mezi oběma úseky existuje těsná propojenost. Odborníci vyjadřují tuto skutečnost pojmem kontinuální péče (Černíková, 1998, s. 143). Postpenitenciární péče se poskytuje jedincům po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, a to z důvodu obnovení jejich sociálních dovedností a postupné integrace do společnosti. Pomáhá jim překonat krizi prvních dnů na svobodě, řešení
problémů,
konfliktů
a
úzkosti
a
překonání
stigmatu
kriminálníka.
Postpenitenciární péče pomáhá jedincům obnovit sociální vztahy včetně nových materiálních podmínek a profesního uplatnění. Obsah a rozsah péče je určen sociální politikou státu (Černíková, 1998, s. 140). 4.4.1
Následná sociální péče v rámci státních institucí
Postpenitenciární péči v rámci státu zajišťují především sociální pracovníci a sociální kurátoři. Nařízenou formu následné sociální péče v rámci probačního dohledu zajišťuje Probační a mediační sluţba dle zákona č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě (Motejl, 2010, s. 185). Například pro Probační a mediační sluţbu v Jeseníku je důleţitým partnerem ve věcech agendy dětí a mladistvých oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu v Jeseníku. Probační a mediační sluţba v Jeseníku dále spolupracuje se sociální kurátorkou, se školskými zařízeními, s Psychiatrickou nemocnicí Marianny Oranţské v Bílé Vodě, Centrem psychologických sluţeb a s neziskovými organizacemi, jako např. Boétheia, Darmoděj, Ester, Zahrada 2000. Důleţitá je spolupráce s Poradnou pro rodinu v Jeseníku a Intervenčním centrem stejně jako s obcemi coby poskytovateli výkonu 38
trestu obecně prospěšných prací (Bilanční zpráva Probační a mediační sluţby do roku 2015, středisko Jeseník). První cesta propuštěného jedince z věznice vede za sociálním kurátorem. Dostaví se k němu s dokladem o propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, kurátor odevzdá uvedený doklad na oddělení sociální péče (Motejl, 2010, s. 187). Odtud by se měl propuštěný dostavit na úřad práce. Úřad práce zařadí propuštěného do evidence uchazečů o zaměstnání a dá mu tipy, kde by se mohl o práci ucházet. V případě, ţe práci nenajde, ţádá o podporu v nezaměstnanosti. Pokud propuštěnému nárok na podporu nevznikne, obrátí se na příslušný městský či obecní úřad, konkrétně na sociální odbor, který mu zajistí příjem sociální podpory. Propuštěný by měl téţ být v neustálém kontaktu se sociálním kurátorem a informovat ho o své situaci. Sociální kurátor mu můţe pomoci zajistit alespoň provizorní ubytování v rámci státních i charitativních zařízení. Těţiště práce sociálního kurátora spočívá v sociálně výchovné práci s klientem, v poskytování sociálně terapeutické a poradenské sluţby. Cílem je integrovat klienta do uţšího a širšího sociálního prostředí, tzn. vést ho, aby si osvojil sociálně akceptovatelný ţivotní styl. Sociální kurátoři jsou zaměstnanci obecních úřadů. Poskytování péče sociálními kurátory zmírňuje důsledky výkonu vazby a trestu odnětí svobody, předchází přetrhávání pozitivních a ţádoucích vztahů a připravuje své klienty na ţivot a na integraci do společnosti. Kurátor napomáhá propuštěnému jedinci řešit jeho sociální situaci, podněcuje ho, aby se zabýval svým sociálním vývojem, tj. jaký podíl měla sociální situace na jeho kriminální kariéře a k jakým proměnám v jeho sociální situaci došlo v důsledku spáchané trestné činnosti a pobytu ve vězení. Kurátoři pro mládeţ se zabývají mladistvými, kteří se dopustili trestné činnosti a mají závaţné výchovné problémy. Mladistvým a jejich rodinám poskytují sociálně-právní poradenství, sociálněvýchovnou péči a pomoc a spolupracují s ostatními zainteresovanými institucemi (Černíková, 1998, s. 145). 4.4.2
Projekt LATA pro adolescenty
Projekt LATA představuje projekt sekundární sociální prevence a jistou formu integrace. LATA znamená ve zkratce laskavou alternativu trestu pro adolescenty. Realizátorem je v současné době ústav, dříve se jednalo o studentské sdruţení. Členy sdruţení jsou převáţně studenti-dobrovolníci z vyšších odborných nebo vysokých škol, kteří jsou 39
zaměřeni na sociální práci. Dále jsou členy téţ odborní pracovníci, koordinátoři, psycholog, právník. Klienty projektu jsou zpravidla mladiství a mladí dospělí, kteří mají konfliktní vztah s rodiči a inklinují k rizikovým skupinám vrstevníků (Jedlička, 2004, s. 69). Dále to jsou klienti, kteří jsou vyšetřováni na svobodě pro spáchání trestného činu, nebo se vrátili z výkonu trestu a hledají způsob, jak se vrátit do běţného ţivota. Členové sdruţení klientům pomáhají řešit problémy s dokončením vzdělání, hledáním zaměstnání a vyřizováním úředních záleţitostí. Dobrovolníci s klienty pracují minimálně šest měsíců, a to dvě aţ tři hodiny týdně. Sdruţení LATA spolupracuje i se sociálními kurátory, soudy, věznicemi, psychiatrickými léčebnami a poradenskými pracovišti (Matoušek, 2005, s. 9-11). Projekt LATA je tedy sociální program, ve kterém zdarma pracují jako dobrovolníci studenti, kteří se dostávají do kontaktu s věkově blízkými rizikovými mladistvými. 4.4.3
Centrum sociální prevence
Zřizovatelem je Spondea, o.p.s. V oblasti následné péče se věnuje mladistvým klientům a mladým dospělým, u kterých se objevují výukové nebo výchovné potíţe, a chovancům propuštěným z výchovných zařízení a výkonu trestu odnětí svobody. Klientům zajišťuje bydlení, práci a řešení řady krizových situací, které klientům vznikají po dlouhodobém pobytu v nápravných zařízeních. Pobyt klienta v tomto zařízení je dobrovolný. V zařízení pracují speciální pedagogové, psychologové a sociální pracovníci, kteří jsou garanty kvalitní péče a vysoké odborné úrovně výchovné i sociální práce s mládeţí. Klientům je poskytována pomoc při zprostředkování zaměstnání podle jejich kvalifikace a schopností (Motejl, 2010, s. 189). Mají moţnost absolvovat výcvik v sociálních dovednostech, účastnit se různých zájmových kulturních aktivit. Od klientů se vyţaduje postupná samostatnost a aktivní přístup k řešení svého sociálního problému. 4.4.4
Preventivní programy centra sociální prevence
Mezi preventivní programy centra sociální prevence patří: program neodkladné péče, program azylové péče, program preventivně-výchovné péče a program zvýšené výchovné péče.
40
Program neodkladné péče. Do tohoto reţimu jsou přijímáni klienti, kteří se nacházejí v krizovém stavu. Jsou opuštění, zanedbaní anebo na útěku. Tito klienti přicházejí buď sami, nebo jsou odesláni jinými organizacemi. Pobyt zde trvá nejdéle tři dny. Program azylové péče. Přijímáni jsou klienti, kteří nemají moţnost jiného ubytování, anebo byli přeřazeni z reţimu neodkladné péče. Opět je jim poskytováno ubytování, stravování, ovšem za vlastní úhradu Program preventivně-výchovné péče. Zde se objevují klienti, kteří nemají osvojeny potřebné společensky přijatelné návyky a chování. Klienti jsou povinni se aktivně zapojovat do ţivota komunity a plnit podmínky stanovené ve smlouvě. Výchova je realizována dle resocializačního programu, kde je definován cíl, metody, pracovníci a způsob plnění cílů programu (Hála, 2005, s. 166). Program zvýšené výchovné péče. Zde jsou zařazeni klienti se závaţnějšími poruchami chování. Konkrétně se jedná o jedince, u nichţ se při plnění programu preventivněvýchovné péče masivně opakují výchovné problémy, dále klienti, proti kterým je vedeno trestní řízení nebo dohled, a také klienti s poruchou osobnosti. Práce s klienty je opět realizována dle výše uvedeného resocializačního plánu. V průběhu resocializace spolupracují zaměstnanci s rodinami klientů, školami a zaměstnavateli. (Černíková, 1998, s. 147). 4.4.5
Neziskové organizace
Mezi organizace pomáhající osobám propuštěným z výkonu trestu odnětí svobody patří rovněţ občanské sdruţení Za branou. „Cílem občanského sdružení Za branou je sdružovat občany, které spojuje zájem pomáhat osobám nacházejícím se ve výkonu vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, zejména pak osobám vracejícím se z VTOS s jejich zapojením do společnosti. Toho chce sdružení dosáhnout realizací osvětových a vzdělávacích akcí z oblasti vězeňství a postpenitenciární péče pro širokou i odbornou veřejnost. Získáváním a vzájemnou výměnou poznatků z oblasti zahraniční i domácí dobré praxe. Nabídkou pastoračního doprovázení klientů a pastorační práce s celou jejich rodinou, realizací projektů zaměřených na sociální, humanitární, lidsko-právní a jinou pomoc pro cílovou skupinu”(Za branou, 2014). Další organizací podobného typu je Rubikon centrum - Sdruţení pro probaci a mediaci 41
v justici. Cílem sdruţení „je opětovné začlenění lidí s trestní minulostí do společnosti, rozvoj jejich schopností pro uplatnění na trhu práce a dosažení jejich sociální a pracovní integrace”(Rubikon, 2012). Organizací podobného typu je celá řada.
42
5 PROBAČNÍ A MEDIAČNÍ SLUŢBA Vězeňská sluţba je partnerem projektu Křehká šance, realizovaným Probační a mediační sluţbou. Tento projekt je spolufinancován z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR (České vězeňství, 2014, str. 6).
5.1 Probační a mediační sluţba Probační a mediační sluţba byla zřízena zákonem č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě. Slovo probace pochází z latiny a znamená ověřování, zkoušení. Slovo mediace je z latinského mediatio – přímluva, smír, alternativa k soudu. Probační a mediační sluţba usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností, a současně organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný výkon alternativních trestů a opatření, s důrazem na zájmy poškozených a prevenci kriminality. Představuje novou instituci na poli trestní politiky, která vychází ze součinnosti dvou profesí – sociální práce a práva – a to zejména práva trestního (Motejl, 2010, s. 185).
5.2 Historie Probační a mediační sluţby v České republice Historie vzniku, jak se dovíme z výročních zpráv Probační a mediační sluţby, je spojena s kulturní, společenskou a politickou tradicí naší země. Sociální práce s pachateli trestných činů vycházela zejména z konce 60. let 20. století, kdy byly snahy o systémovou práci s pachateli trestných činů, a to i přesto, ţe tehdejší reţim takovým aktivitám nebyl zcela nakloněn. Po roce 1989 zesílily aktivity k reformě trestního práva a k rozšíření škály trestů a opatření nespojených s trestem odnětí svobody. Došlo k posílení prvků psychosociálního zacházení s pachateli trestných činů. Do popředí zájmů se dostala i otázka postavení poškozených v trestním procesu a jejich moţnosti morální i materiální satisfakce. Díky novelám trestního zákona a trestního řádu byla v 90. letech přijata řada alternativních trestů a odklonů od klasického trestního řízení. V roce 1993 byla do trestního procesu zavedena významná moţnost odklonu od standardního řízení tak, aby se méně závaţné a skutkově a právně jednoduché věci vyřešily mimo hlavní 43
trestní líčení. Jde se o institut podmíněného zastavení trestního stíhání, který předpokládá, ţe obviněný uzavře s poškozeným dohodu o náhradě způsobené škody a ţe obviněnému bude uloţeno, aby ve zkušební době dodrţoval přiměřená omezení, aby vedl řádný ţivot. Institut narovnání mezi poškozeným a obviněným z roku 1995 umoţňuje, aby soud ukončil trestní stíhání bez potřeby případ řešit v řádném, formálně vedeném veřejném procesu. V roce 1996 byl zaveden alternativní trest obecně prospěšných prací, kde se předpokládá rozsáhlá spolupráce probačních úředníků s obcemi. Od roku 1998 je rovněţ umoţněn trest podmíněného propuštění s dohledem v programech Parole.
5.3 Činnosti a cíle Probační a mediační sluţby Činností Probační a mediační sluţby podle zákona č. 257/2000 Sb. je vytváření předpokladů, aby věci v trestních řízeních byly ve vhodných případech projednány v některém ze zvláštních druhů trestního řízení, nebo aby mohl být uloţen trest nespojený s odnětím svobody. Probační a mediační sluţba poskytuje obviněnému odbornou pomoc, spolupracuje s rodinným a sociálním prostředím, ve kterém ţije a kontroluje a pracuje na jeho chování. To vše směřuje k tomu, aby v budoucnu vedl řádný ţivot. Činností Probační a mediační sluţby je zejména: obstarávání podkladů k osobě obviněného a k jeho rodinnému a sociálnímu zázemí; vytváření podmínek pro rozhodnutí o podmínečném zastavení trestního stíhání, nebo schválení narovnání. Jde o dohody mezi obviněným a poškozeným o náhradě škody, nebo o dohody o narovnání; vykonávání dohledu nad chováním obviněného, pokud je rozhodnuto o nahrazení vazby probačním dohledem; vykonávání dohledu nad chováním obviněného, pokud je dohled uloţen, kontrola a sledování obviněného v průběhu zkušební doby nebo kontrola výkonu trestu obecně prospěšných prací a výkon ochranných opatření; sledování a kontrola chování odsouzeného v průběhu zkušební doby, pokud byl odsouzený podmíněně
propuštěn
z výkonu
trestu
odnětí
svobody
(Štern,
2010,
s. 76). Probační a mediační sluţba ze zákona pomáhá při odstraňování následků trestných činů poškozeným a dalším osobám, které jsou dotčené trestným činem. Tak, jak jí to ukládá zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a soudnictví ve 44
věcech mládeţe, věnuje zvláštní péči mladistvým obviněným nebo osobám ve věku blízkém mladistvým a koordinuje sociální a terapeutické programy práce s obviněnými, zejména, jedná-li se o mladistvé uţivatele omamných a psychotropních látek. Podílí se na prevenci trestné činnosti a spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení (Hendrych, 2010, s. 37). Probační a mediační sluţba při těchto činnostech spolupracuje s orgány sociálního zabezpečení, školami, školskými zařízeními, zdravotnickými zařízeními, dále téţ s registrovanými církvemi a náboţenskými společnostmi, se zájmovými sdruţeními občanů, nadacemi a dalšími organizacemi, které sledují humanitární cíle. Úzce spolupracuje s orgány sociálně-právní ochrany dětí a s orgány, které poskytují dávky pomoci v hmotné nouzi. 5.3.1
Rada pro probaci a mediaci
Rada pro probaci a mediaci je poradním orgánem Ministerstva spravedlnosti. Členy této rady jmenuje ministr spravedlnosti ze soudců, státních zástupců, úředníků Probační a mediační sluţby a dalších osob, které mají odborné znalosti a zkušenosti v oblasti probace a mediace. Mezi úkoly Rady pro probaci a mediaci patří: navrhování pravidel, na jejichţ základech jsou vytvářeny probační programy, standardy mediační a probační činnosti, které schvaluje ministr spravedlnosti; projednávání koncepčních a metodických materiálů připravených Ministerstvem spravedlnosti; vyjadřování se ke jmenování a odvolání vedoucích středisek Probační a mediační sluţby; vyjadřování se k dočasnému přidělení úředníků Probační a mediační sluţby k Ministerstvu spravedlnosti.
45
5.3.2
Práva a povinnosti úředníků a asistentů
Úředník Probační a mediační sluţby je povinen řídit se zákony, pokyny nadřízených, které však nesmí směřovat ke způsobu a výsledku mediace. Přitom musí postupovat odpovědně, respektovat a chránit lidská práva a svobody a důstojnost člověka. Musí se téţ vyvarovat maření účelu trestního řízení a musí být objektivní a nestranný. Při nedodrţení kritérií můţe předseda senátu, samosoudce a v přípravném řízení státní zástupce úředníkovi jeho případ odejmout. Úředník Probační a mediační sluţby má právo nahlíţet do trestních spisů vedených u soudu, státního zastupitelství a Policie České republiky, činit si poznámky a pořizovat si kopie spisů. Jednotlivé úkony podle pokynů úředníka Probační a mediační sluţby provádějí a organizačně zabezpečují asistenti středisek. Jakmile se úředník nebo asistent dozví o skutečnostech, pro které by mohl být vyloučen, neprodleně to oznámí předsedovi senátu, samosoudci či státnímu zástupci. Cílem Probační a mediační sluţby tak, jak je uvedeno na webových stránkách Probační a mediační sluţby, je: integrace pachatele, participace poškozeného a ochrana společnosti. Integrace pachatele spočívá v tom, ţe Probační a mediační sluţba usiluje o začlenění obviněného, resp. pachatele do ţivota společnosti bez dalšího porušování zákonů. Integrace je proces, který směřuje k obnovení respektu obviněného k právnímu stavu společnosti, jeho uplatnění a seberealizaci. Participace poškozeného je zaloţena na skutečnosti, ţe Probační a mediační sluţba se snaţí o zapojení poškozeného do procesu vlastního odškodnění, o obnovení jeho pocitu bezpečí, integrity a důvěry ve spravedlnost. Ochrana společnosti je realizována tak, ţe Probační a mediační sluţba přispívá k ochraně společnosti účinným řešením konfliktních a rizikových stavů spojených s trestním řízením a efektivním zajištěním realizace uloţených alternativních trestů a opatření. 5.3.3
Mediace
Mediací se rozumí mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným, a činnosti směřující k urovnání konfliktního stavu a vykonávané v souvislosti s trestním řízením. Mediaci lze provádět s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného. Smyslem mediace je proto na straně jedné 46
zmírnění či urovnání konfliktních stavů spojených s trestným činem a zmírnění škod a následků, na straně druhé pak nalezení řešení v konkrétním případě. V rámci mediační činnosti ve středisku Probační a mediační sluţby v Jeseníku bylo například v období let 2011 aţ 2014 realizováno 32 mediací u dospělých pachatelů trestných činů a 12 mediací u mladistvých (Bilanční zpráva Probační a mediační sluţby do roku 2015, středisko Jeseník). Mediace je z hlediska dokumentů Rady Evropy všeobecně uznávanou metodou řešení, zmírňování a předcházení konfliktů, způsobilou velice účinně a efektivně sníţit zatíţení soudních systémů, a přitom poskytovat stranám sporů prostor k efektivnímu, cenově dostupnému a spolehlivému způsobu dosaţení dohody a smírnému řešení sporu. Mediační dohody obecně jsou reálné, splnitelné, projevují reálnou vůli stran, jsou právně vymahatelné a respektují veřejný pořádek. Jednání stran můţe probíhat jak v podobě přímého setkání, tak i nepřímo, zprostředkovaně. Mediace akcentuje hlediska zachování vztahu mezi stranami sporu, respektive pracuje se schopností stran zachovat vzájemnou komunikaci a kontakt. Mediace můţe představovat nákladově efektivní a rychlé mimosoudní řešení sporů v občanských a obchodních věcech prostřednictvím řízení, která jsou přizpůsobena potřebám stran sporu. U dohod vyplývajících z mediace je větší pravděpodobnost, ţe budou dobrovolně dodrţovány a ţe bude mezi stranami zachován přátelský a udrţitelný vztah (Směrnice EU, 2008, s. 5). Mediace ukončená dohodou, tedy úspěšně, přispívá k urovnání konfliktních stavů ve společnosti a zároveň ke zrychlení a zefektivnění soudního řízení při zachování vysokých nároků na spravedlivé rozhodnutí i věcnou správnost. Trestný čin nelze jiţ v dnešní době posuzovat pouze trestním zákonem, ale nově i po stránce sociální (Holá, 2013, s. 78). K trestné činnosti přivádějí pachatele často i sociální problémy; při řešení těchto problémů se uplatňují sociální pracovníci. Tito sociální pracovníci zastávají funkci zprostředkovatele komunikace, stejně jako mediátoři. Domnívám se, ţe je mediaci potřeba chápat jako jednu z metod sociální práce (Matoušek, 2003, s. 136). Poškozený prostřednictvím mediace dostává moţnost určité satisfakce, o které sám aktivně rozhoduje. Zpravidla pak bývá odškodněn mnohem rychleji neţ při klasickém trestním řízení. Materiální náhrada škody je však v mediaci jen částí celého procesu urovnání vztahů mezi obětí a pachatelem. Poškozenému trestnou činností často vzniká
47
i určitá psychická újma, jako např. trauma a strach. Právě tuto újmu se snaţí proces mediace maximálně zmírnit, v lepším případě zcela odstranit. Obviněnému dává mediace moţnost společně s poškozeným aktivně rozhodovat o náhradě škody. Osobní setkání s obětí můţe pachateli téţ pomoci plně pochopit důsledky trestného činu, který spáchal, coţ můţe být impulsem pro změnu jeho postojů a hodnot. Tyto nově nabyté postoje a hodnoty pak mohou u pachatele vést k zabránění recidivy. V procesu mediace ale vţdy k dohodě nedochází, ne kaţdý konflikt lze totiţ urovnat. Přesto i samotné setkání poškozeného a obviněného můţe být přínosem, kdy jen vyjasnění si okolností sporu v mediaci můţe být uţitečným podkladem soudního řízení. Dle mého názoru je potřeba metody sociální práce více začlenit do trestní justice, aby nedocházelo k nadměrné psychické zátěţi poškozených a vyřazování jedinců ze společnosti. Sociální práce v trestní justici má v podstatě funkci vyjednávání a řízení jednání mezi společností zastoupenou státním zástupcem, která vyţaduje plnění svých norem, a lidmi, kteří jsou ve sporu s těmito normami nebo jsou těmito spory poškozeni (Matoušek, 2005, s. 150). Mediace tedy přináší celou řadu výhod. Jiţ zmíněnou výhodou je rychlost, přičemţ na jednání se čeká přibliţně jeden týden. Vzniklé konflikty se tedy řeší velice brzy, bez traumatizujícího mezidobí plného nejistoty a pochybování o adekvátní náhradě vzniklé škody. Mediace v trestních věcech spočívá v práci s klienty-obviněnými, ale také s orgány činnými v trestním řízení a poškozenými. Mediátor mezi těmito stranami zprostředkovává výměnu informací a společenských norem. Znalostí mediačních technik by měli být vybaveni i sociální pracovníci zabývající se rozvodovou tematikou, nebo by alespoň měli vědět, ţe tato metoda existuje, a doporučit ji svým klientům při řešení rozvodových sporů. Tím pádem by mohly být ušetřeny peníze daňových poplatníků za vlekoucí se rozvodová řízení. Některé rozvádějící se páry by mohly předloţit jen potřebnou dohodu o úpravě výţivy a výchovy dětí, ke které by jim mohl mediátor pomoci. Pozitivním aspektem mediace je také rychlost, neboť se účastníci vyhnou řízení před soudem, které bývá dosti zdlouhavé. S tím souvisí i niţší časové a finanční náklady. Pro zúčastněné strany je důleţitá diskrétnost. Díky tomu, ţe strany spolupracují na řešení, má pro ně výsledná dohoda vyšší kvalitu, neţ kdyby bylo vše 48
nařízeno soudem. V soukromých kauzách můţe být neutrální prostředí pro klienta lepší, neboť podporuje příleţitost mluvit o osobních věcech. Vyřešením sporu prostřednictvím mediace není vítězů ani poraţených. Mediace jim pomáhá pohnout se kupředu, efektivně řešit spor a vyvarovat se špatných výsledků. Předpokládá se, ţe mediace v rozvodovém řízení umoţňuje manţelům kontrolu nad výsledkem a dává příleţitost rozvíjet plány do budoucna, adresované přímo pro konkrétní rodinu, která se mediace účastní. Účastníkům dává moţnost lepší komunikace, nejedná se o nepřátelský či nepřátelský proces, ale spíše o spolupráci. Šetří čas a tím pádem i peníze. Rodiče mají moţnost i dále rozhodovat o věcech týkajících se jejich dětí. Je podporována komunikace a vzájemná spolupráce mezi rodiči i dětmi. Je zcela nesporné, ţe proces mediace zmírňuje napětí a nepřátelství mezi rodiči. Mediace nabízí větší rozsah variant a moţností uspořádání v době po rozvodu. 5.3.4
Probace
Probací se ze zákona o Probační a mediační sluţbě rozumí organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody včetně uloţených povinností, omezení a sledování chování. Dále je to sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Největší část probačních činností tvoří agenda kontroly výkonu trestu obecně prospěšných prací (OPP). Například Probační a mediační sluţba v Jeseníku spolupracuje s 58 poskytovateli výkonu trestu OPP. Rovněţ tresty domácího vězení jsou nyní soudy více ukládány. Středisko Probační a mediační sluţby v Jeseníku bylo od roku 2010 pověřeno kontrolou 25 odsouzených k trestu domácího vězení (Bilanční zpráva Probační a mediační sluţby do roku 2015, středisko Jeseník). 5.3.5
Parole
Pod pojmem parole se rozumí podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody s dohledem. Soud můţe uloţit dohled při podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, při podmíněném upuštění od potrestání a téţ můţe nahradit pobyt obviněného ve vazbě. Dohled probíhá pravidelnými kontakty obviněného nebo odsouzeného s probačním úředníkem (Hendrych, 2010, s. 35). Pravidelná setkání se konají na středisku Probační a mediační sluţby. Probační pracovník má právo navštívit klienta i doma. Dohled je účinná podpora a pomoc klientovi, aby vedl řádný ţivot, ale 49
současně i kontrola dodrţování podmínek zkušební doby, které soudce nebo státní zástupce současně s dohledem uloţil. Pravidelná kontrola chování klienta můţe přispět k tomu, ţe klient bude schopen vést svůj ţivot bez dalšího konfliktu se zákonem; nedojde tedy k opakování trestné činnosti. V rámci dohledu probační úředník oslovuje i poškozené a nabízí spolupráci zejména při řešení otázek náhrady škody. Při setkáních klienta s probačním úředníkem dostává klient prostor sdělit své starosti, zájmy a potřeby, se kterými mu můţe probační úředník pomoci. Toho musí klient pravidelně informovat o svém pobytu, zaměstnání či studiu, o způsobu plnění uloţených povinností a o dalších důleţitých skutečnostech. Spolupráce klienta s Probační a mediační sluţbou je povinná a trvá aţ do skončení soudem stanovené zkušební doby. Klient můţe svým jednáním, chováním a přístupem výrazně ovlivnit, zda se osvědčil v rámci zkušební doby, nebo zda bude podmíněné propuštění zrušeno a on bude muset nastoupit zpět do výkonu trestu odnětí svobody. Probační úředník vede dokumentaci o průběhu celého dohledu a pravidelně informuje příslušný soud o průběhu dohledu. Klient je se zprávou seznámen, má moţnost se ke zprávě vyjádřit a před odesláním na soud ji musí podepsat.
5.4 Projekt Probační a mediační sluţby Křehká šance Projekt Křehká šance je dlouhodobě realizovaný Probační a mediační sluţbou ve spolupráci s Vězeňskou sluţbou, a to z finančních prostředků Evropského sociálního fondu v Operačním programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Projekt běţel od 1. 6. 2012 a skončil 31. 8. 2015. Do projektu je v současné době zapojeno devět věznic. Jedná se o věznice Heřmanice, Opava, Karviná, Plzeň, Bělušice, Příbram, Liberec, Rýnovice, Stráţ pod Ralskem. Cílem tohoto projektu je připravit odsouzené pro podmínečné propuštění tak, aby byli schopni vést soběstačný ţivot, začlenit se do společnosti, uplatnit se na trhu práce, úspěšně se adaptovat pro ţivot na svobodě a chránit společnost před další kriminalitou (České vězeňství, 2014, str. 6). Jde o dlouhodobou snahu Probační a mediační sluţby a Vězeňské sluţby připravit odsouzené na podmínečné propuštění, inspirovanou projekty z Velké Británie nebo Chorvatska. Před návrhem na zařazení odsouzeného do projektu se uskutečňuje společná konzultace koordinátora věznice s probačními úředníky a příslušnými pracovníky věznice. Odsouzení se o tomto projektu dozvídají 50
z letáčků umístěných na nástěnkách oddílů ve věznicích a informativními besedami a rozhovory se zájemci o podmínečné propuštění. V rámci projektu vznikly komise pro podmínečné propuštění. Kaţdá z těchto komisí je tvořena třemi komisaři, tj. po jednom zástupci Probační a mediační sluţby, Vězeňské sluţby a téţ jedním zástupcem veřejnosti. Tyto komise provádějí s kandidáty na podmínečné propuštění parolová slyšení, kterých se účastní komisaři, odsouzený, kmenový vychovatel, administrátor, expert a asistent oběti. Členové komise pak hlasují, zda doporučí podmínečné propuštění, či nikoliv. Dosud bylo v rámci tohoto projektu posuzováno 124 případů, z čehoţ 84 případů bylo vyhodnoceno jako vyhovující pro podmínečné propuštění a 40 případů bylo zamítnuto (České vězeňství, 2014, str. 8).
51
II.
PRAKTICKÁ ČÁST
52
6 VÝZKUMNÁ ČÁST Pro řešení výzkumného problému, který se věnuje problematice nových trendů sociální práce s osobami propuštěnými z výkonu trestu, jsem zvolil kvantitativní přístup. Kvantitativní a kvalitativní výzkum se liší především charakterem jevů, které analyzují. Zatímco kvantitativní výzkum se ptá „Kolik?", kvalitativní výzkum zkoumá „Proč?", „Z jakého důvodu?"
6.1 Průzkumná metoda Jako nejvíce vhodnou pro zkoumání ve vězeňském prostředí jsem zvolil kvantitativní metodu. Obecně lze říci, ţe kvantitativní výzkum se zabývá kvantifikovatelnými problémy, které lze obvykle vyjádřit prostřednictvím číselných či statisticky zpracovatelných údajů (Karlíček, 2013, s. 85). Z tohoto předpokladu také vycházím při formulaci hypotéz, které výzkum ověřuje. Kvantitativní výzkum se zabývá získáváním údajů o četnosti výskytu něčeho, co uţ proběhlo nebo se děje právě teď. Účelem kvantitativního výzkumu je získat měřitelné číselné údaje. Aby byly naplněny podmínky shromaţďování údajů, a mohly se získat statisticky spolehlivé výsledky, pracuje se s velkými soubory respondentů v procesu formálního šetření, příp. údaje jsou získávány pozorováním frekvence určitých jevů nebo analýzou sekundárních dat (Walker, 2013, s. 49). Úkolem kvantitativního výzkumu je zkoumání rozsáhlých vzorků respondentů a standardizovaně sbírat a následně statisticky zpracovat názory a chování lidí. Realizovat ho je moţné i zaškoleným pracovníkem, tedy není třeba vyloţeně odborníka. Nevýhodou kvantitativního výzkumu je však zejména skutečnost, ţe silná standardizace výzkumu vede k určité redukci informací. Respondent, spíše neţ by popsal přesně své mínění, je omezen volbou jedné z navrţených kategorií (Disman, 2011, s. 287). Kvantitativní výzkum byl realizován tak, ţe byli nejprve vybráni respondenti (klienti), mezi které byl distribuován dotazník. Tito klienti byli podmínečně propuštění a byl jim vysloven dohled probačního úředníka. Na základě stanoveného kritéria jsem cíleně vyhledával pouze ty klienty, kteří prošli vězením a byli podmínečně propuštění s podmínkou. Zároveň jsem musel přihlíţet k tomu, zda jsou tito klienti ochotni se 53
zapojit do výzkumu (Miovský, 2006, s. 135). Při hledání a výběru klientů pro výzkum jsem se snaţil vyloučit, aby nedošlo k tzv. zkreslení elitou. Dochází k němu, kdyţ mají pracovníci (poskytující sociální sluţby nebo pracovníci Probační a mediační sluţby) velmi dobré vztahy s klienty a pak tyto klienty doporučují. Tito klienti pak mají snahu práci těchto pracovníku chválit a negativní věci spíše zakrývat. To pak vede ke zkreslení výzkumu. 6.1.1
Kvantitativní výzkum – metoda sběru dat
Pro výzkum jsem zvolil metodu strukturovaného dotazníku, který sestával z uzavřených a polootevřených otázek, čímţ bylo relativně snadné jej statisticky zpracovat a v návaznosti na výsledky statistického zpracování i vyhodnotit. Dotazníky jsou obecn ě velmi oblíbenou výzkumnou metodou v oblasti kvantitativního výzkumu a to zejména s ohledem na fakt, ţe výzkum realizovaný prostřednictvím dotazníkového šetření je finančně nenáročný, stejně jako nemusí být náročný na technologie (postačuje papír a tuţka). Předností je rovněţ jeho poměrně jednoduché vyhodnocení, zejména pokud je tak jako v mém případě, sestaven převáţně z uzavřených otázek, kde respondenti pouze volí z nabízených odpovědí nejpříhodnější variantu a nevypisují vlastní odpovědi, které můţe být obtíţné správně zařadit a statisticky vyhodnotit (Jandourek, 2008, s. 45). Dotazníky mají však i některé nevýhody. Mezi nevýhody patří zejména nízká návratnost dotazníků, která se obvykle pohybuje mezi 30-60 % (Chráska, 2007, s. 171). V této práci byla návratnost dotazníků vyšší, neboť bylo distribuováno 80 dotazníků a vrátilo se jich vyplněných 61, coţ odpovídá návratnosti dotazníků v hodnotě 76,25 % všech dotazníků. Dotazník, který byl respondentům rozdáván, je přílohou č. 8 této práce. 6.1.2
Metoda a vyhodnocení výsledků
Jako metoda vyhodnocení dat, která je vhodná pro vyhodnocení kvantitativního výzkumu, byla zvolena čárková metoda a metoda statistického zpracování dat v podobě grafů a tabulek a následně metoda analýzy dat a dedukce ze zjištěných dat. 6.1.3
Metodika práce
Postup práce byl pro přehlednost rozdělen do čtyř fází, které na sebe vzájemně navazují. 54
První etapa – přípravná fáze Byla uţita metoda shromaţďování faktů a metoda obsahové analýzy odborné literatury a dokumentů. Zaměřil jsem se na studium odborné literatury a zákonů v oblasti zkoumaného jevu, tedy aktuálních trendů sociální práce s osobami po návratu z výkonu trestu odnětí svobody. Druhá etapa - vlastní realizace průzkumu Vyuţita byla zejména metoda zjišťování a zpracování údajů. Na základě poznatků získaných v přípravné etapě stejně jako z vlastní praxe jsem sestavil dotazník, který sestával ze 13 uzavřených a 2 polootevřených otázek, přičemţ měl vedle charakteristiky respondentů zjistit informace ze tří oblastí, kterými jsou: spolupráce respondentů se sociálním kurátorem, spolupráce respondentů s Probační a mediační sluţbou a otázka pracovního zařazení a související pomoci v této oblasti. Pro zjištění empirických údajů k této práci jsem tedy vyuţil metodu dotazníkového šetření, které bylo realizováno ve dvou neziskových organizacích, které byly vybírány prostřednictvím internetu, kde jsem si vyhledal organizace, které se věnují sociální práci s propuštěnými vězni a následně některé z nich oslovil. Organizace, které byly nakonec vybrány, jsem zvolil proto, ţe byly nejochotnější ke spolupráci. Dotazník byl anonymní a sestával z otázek, na základě kterých jsem zjistil základní informace o respondentech a jejich rodinném stavu, úroveň jejich představ o pospenitenciární péči a postoji k ní, zejména k práci sociálního kurátora a Probační a mediační sluţby. Vyuţita byla tedy empirická metoda dotazníku, která směřovala k získání informací o subjektivním hodnocení řešení nepříznivé ţivotní situace spojené s propuštěním z výkonu trestu odnětí svobody respondentů. Dotazník sestával celkem z 15 otázek a celkem bylo rozdáno 80 dotazníků. Třetí etapa - zpracování získaných dat V této etapě jsem pouţil metody kvantitativní analýzy. Kvantitativní údaje jsem nejprve vyhodnotil čárkovou metodou a následně jsem je statisticky zpracoval, pro lepší znázornění a zhodnocení získaných poznatků jsem pouţil tabulky a grafy, které jsou součástí následujícího textu. Výsledky průzkumu jsem shrnul a interpretoval. 55
Čtvrtá etapa - zobecnění výsledků průzkumu V závěrečné etapě průzkumu jsem se zaměřil na zobecnění a interpretaci výsledků průzkumu a vyhodnocení závěrů pro praxi. Součástí bylo rovněţ vyhodnocení stanovených hypotéz.
6.2 Cíle průzkumu a hypotézy Cílem této diplomové práce je popsat aktuální trendy v sociální práci s osobami po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Cíle průzkumu a hypotézy, které jsou průzkumem ověřovány, pak navazují na cíl práce – cílem průzkumného šetření je pojednat o pohledu klientů, kteří byli odsouzeni za trestnou činnost k odnětí svobody, na postpenitenciární sociální práci. Úkolem průzkumu je charakterizovat aktuální postpenitenciární péči a její přínos pro klienty. Z uvedeného důvodu jsem se zaměřil na ty občany, kteří byli po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a osoby, které buď poţádaly o pomoc při řešení nepříznivé ţivotní situace a zároveň byly v minulosti pachateli trestných činů, nebo na osoby, které byly podmínečně propuštěny z výkonu trestu, přičemţ jednou z podmínek byla spolupráce s úředníky Probační a mediační sluţby. Stěţejní důraz v průzkumu je kladen na spolupráci se sociálním kurátorem s probační a mediační sluţbou, ostatní instituce jsou ponechány stranou. Předmětem průzkumu je získání informací o subjektivním hodnocení postpenitenciární péče z pohledu respondentů. V zájmu na co nejdůvěryhodnějším zhodnocení postpenitenciární péče v ČR jsme oslovili mimo jiné i klienty, kteří jsou po výkonu trestu odnětí svobody a nacházeli se v době realizace průzkumu v péči sociálního kurátora nebo v době konání spolupracovali s probační a mediační sluţbou. Všichni klienti tak byli v době, kdy dotazník vyplňovali klienty postpenitenciární péče, do výzkumu nebyl zařazen nikdo, kdo byl klientem postpenitenciární péče v minulosti, ale v době realizace průzkumu jiţ byla spolupráce ukončena. Důraz byl totiţ kladen na aktuální situaci a aktuální trendy v sociální práci, čímţ jedině aktuální zkušenost klienta, mohla zaručit potřebné informace. Vzhledem k cílům průzkumu je nutné učinit následující úkony: zjistit vzdělanostní úroveň respondentů, čímţ zjistíme vliv vzdělání na skupiny, 56
které byly odsouzeny k trestu odnětí svobody a následně se dostaly do postpenitenciární péče probační a mediační sluţby či sociálního kurátora, zjistit, jak se respondenti snaţí o zlepšení své ţivotní úrovně, resp. zda měli po propuštění z vězení problém při zařazení do pracovního procesu, zjistit, zda byl klientům po podmínečném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloţen dohled ze strany probační a mediační sluţby, zjistit, zda klienti po výkonu trestu odnětí svobody vyhledali pomoc sociálního kurátora, zjistit, zda poţádali o sociální dávky a příspěvky v hmotné nouzi. V této souvislosti by průzkum měl ověřit následující hypotézy: H 1: Klienti, kterým byl nařízen dohled po podmínečném propuštění, jsou v zásadě spokojeni se spoluprací s probační a mediační sluţbou po podmínečném propuštění z vězení, nicméně cítí se někdy podmínkami spolupráce nadměrně zatěţováni. H 2: Mezi respondenty v postpenitenciární péči je nízká úroveň vzdělání. Základní a střední vzdělání bez maturity má minimálně 60 % respondentů. H 3: Respondenti ve více neţ 50 % případů nemají příjem z pracovního poměru a poţádali o sociální dávky. H 4: Respondenti kladně hodnotili pomoc sociálního kurátora při hledání zaměstnání.
6.3 Výzkumný soubor S ţádostí o vyplnění dotazníku byli osloveni klienti dvou neziskových organizací, které se zaměřují na pomoc osobám propuštěným z výkonu trestu odnětí svobody. Prvním z těchto zařízení bylo občanské sdruţení Za branou o.s., které bylo představeno v teoretické části práce. Druhou organizací, kde byly dotazníky distribuovány, byl spolek Liberty people, který se rovněţ zaměřuje na postpenitenciární péči o odsouzené jedince. Z toho je zřejmé, ţe se jednalo o respondenty, kteří vyhledali určitou formu pomoci v neziskových organizacích, nelze však z této skutečnosti plošně usuzovat na to, 57
zda byla vyhledána či nařízena v návaznosti na podmínečné propuštění spolupráce se sociálním kurátorem či probační a mediační sluţbou. Dotazník byl záměrně distribuován přes neziskové organizace, na které se však dotazník nezaměřoval, aby bylo moţné zajistit objektivitu průzkumu ve vztahu k Probační a mediační sluţbě a sociálnímu kurátorovi, kteří naopak byli objektem výzkumu. Dotazník u oslovených klientů vyvolal zájem, ale někteří nebyli ochotni odpovídat na otázky v dotazníku uvedené. Respondenti na dotazník odpověděli povětšinou spontánně. Rozdaných bylo 80 dotazníků, vrátilo se jich vyplněných celkem 61. Návratnost 76,25 % lze povaţovat za úspěšnou. Vlastní charakteristika výzkumného souboru byla zjišťována v prvních pěti otázkách dotazníku, kde byla první otázka zaměřena na pohlaví respondentů, druhá na jejich věk, třetí otázka zjišťovala rodinný stav respondenta, čtvrtá otázka se zaměřovala na vzdělání a pátá na počet dětí respondenta. Z uvedených informací pak bylo moţné sestavit základní charakteristiky výzkumného souboru. Pokud se týká sloţení respondentů z hlediska pohlaví, byla mezi respondenty významná převaha muţů, neboť z 61 respondentů je 48 muţů a 13 ţen. Z pohledu procentuálního znázornění je tak poměr muţů a ţen 79 % muţů a 21 % ţen. Přehledně je rozloţení pohlaví zaneseno v grafu č. 1.
Pohlaví Ženy, 13, 21% Muži, 48, 79%
Muži Ženy
Graf č. 1: Pohlaví respondentů Zdroj: vlastní zpracování Struktura pohlaví ve výzkumu odpovídá více méně tomu, ţe obecně jsou mezi osobami odsouzenými k trestu odnětí svobody častěji muţi neţ ţeny. 58
Dále byla pro účely charakteristiky výzkumného souboru zkoumána rodinná situace respondentů, tj. jednak jejich partnerské vztahy a jednak zda mají děti a případně kolik. S ohledem na to, ţe tyto dva aspekty spolu souvisí, byly společně zaneseny do jedné tabulky. Počet dětí bezdětný
1 dítě
2 děti
3 a více dětí
Celkem
Stav
Četnost
%
Četnost
%
Čestnost
%
Četnost
%
Četnost
%
Svobodný/á
12
19,7
7
11,5
3
4,9
1
1,6
23
37,7
Rozvedený/á
2
3,3
9
14,8
3
4,9
3
4,9
17
27,9
Ţenatý/vdaná
2
3,3
2
3,3
4
6,6
0
0
8
13,1
druhem/druţkou
2
3,3
5
8,2
2
3,3
3
4,9
12
19,7
Ovdovělý/á
1
1,6
0
0
0
0
0
0
1
1,6
Celkem
19
31,2
23
37,8
12
19,7
7
11,4
61
100,0
Ve vztahu s
Tabulka č. 1: Rodinný stav a počet dětí respondentů Zdroj: vlastní zpracování Z tabulky vyplývá, ţe z celkového počtu respondentů je 37,7 % svobodných, 13,1 % ţije v manţelském svazku, 27,9 % je rozvedených, 19,7 % ţije v partnerském vztahu s druhem či druţkou a 1,6 % je respondentů je ovdovělých. Pokud se týká počtu dětí, z tabulky lze vyčíst, ţe pouze 31,2 % respondentů je bezdětných, zbývajících 68,8 % respondentů mělo děti, přičemţ 37,8 % respondentů mělo jedno dítě, dvě děti mělo 19,7 % respondentů a 11,4 % respondentů mělo dokonce tři nebo i více dětí. Z výše uvedených údajů lze usuzovat na to, ţe značná část respondentů ţije v partnerském vztahu a více neţ dvě třetiny respondentů mají děti, tudíţ lze usuzovat na to, ţe v minulosti měli partnerský vztah. Lze tedy usuzovat na to, ţe řada respondentů má rodinné zázemí. Následující dvě otázky zkoumaly charakteristiku respondentů z hlediska jejich vzdělání a věku. K průzkumu je zde nutné zmínit, ţe s ohledem na to, ţe práce nebyla zaměřena 59
na mladistvé delikventy, byly pro průzkum za pomoci výše uvedených organizací Liberty people a Za branou selektivně vybráni respondenti ve věku 18 a více let. Pokud se týká věku, bylo zjištěno, ţe téměř polovina respondentů (47,6 %) byla ve věku 18-29 let. Dalších 42,6 % respondentů bylo ve věku 30-49 let a pouze 9,8 % respondentů bylo ve věku 50 a více let. Z toho lze usuzovat, ţe respondenti v postpenitenciární péči byli zejména mladí lidé a lidé středního věku. Pokud se týká vzdělanosti respondentů, bylo zjištěno, ţe mezi respondenty převaţovali jedinci se základním vzděláním, kterých bylo 45,9 %, a jedinci vyučení - 39,4 %, jen 13,1 % mělo středoškolské vzdělání a pouze 1,6 % respondentů mělo vyšší odborné či vysokoškolské vzdělání. Zde je moţné, ţe výsledky do jisté míry zkreslila skutečnost, ţe obecně se na neziskové organizace, kde byli respondenti vyhledáváni, mohou obracet spíše lidé s niţším vzděláním a menší moţností pracovního uplatnění stejně jako lidé, kteří se například s ohledem na niţší vzdělání hůře orientují v oblasti sociálních dávek či jiných moţností pomoci osobám propuštěným z výkonu trestu. Nelze tudíţ údaj o vzdělání vyhodnotit tak, ţe lidé s vyšším vzděláním se do vězení nedostávají. Přehledně je struktura věku a vzdělání zanesena do tabulky č. 2. Dosaţené vzdělání ZŠ
SOU
SŠ
VOŠ, VŠ
Celkem
Věk
Četnost
%
Četnost
%
Četnost
%
Četnost
%
Četnost
%
18 – 29 let
17
27,9
9
14,8
2
3,3
1
1,6
29
47,6
30 – 49 let
8
13,1
13
21,3
5
8,2
0
0
26
42,6
50 let a více
3
4,9
2
3,3
1
1,6
0
0
6
9,8
Celkem
28
45,9
24
39,4
8
13,1
1
1,6
61
100,0
Tabulka č. 2: Věk a úroveň dosaţeného vzdělání respondentů Zdroj: vlastní zpracování
60
6.4 Vyhodnocení průzkumu 6.4.1
Sociální kurátor
Následující tři otázky průzkumu se zaměřovali na to, zda respondenti spolupracovali se sociálním kurátorem a jaké měla spolupráce výsledky. Otázka šestá v průzkumu tudíţ nejprve obecně zjišťovala, zda respondent je po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v kontaktu se sociálním kurátorem. Bylo zjištěno, ţe 70 % respondentů, tj. 43 respondentů v kontaktu se sociálním kurátorem je. Pouze 30 % respondentů, kteří byli představováni 18 osobami, není v kontaktu se sociálním kurátorem. Výsledky jsou zaneseny do grafu č. 2.
Jste v kontaktu se sociálním kurátorem? Ne, 18, 30% Ano, 43, 70%
Ano Ne
Graf č. 2: Jste v kontaktu se sociálním kurátorem? Zdroj: vlastní zpracování Sedmá otázka pak zjišťovala, zda respondentovi sociální kurátor pomohl. Na tuto otázku odpovídali pouze ti respondenti, kteří se sociálním kurátorem byli v kontaktu a vyhledali jej. Odpovídalo tudíţ pouze 43 respondentů. Zde bylo zjištěno, ţe naprosté většině respondentů, kteří se sociálním kurátorem přišli v rámci postpenitenciární péče do kontaktu, sociální kurátor pomohl. 40 % respondentů uvedlo, ţe jim pomohl, 44 % respondentů uvedlo, ţe jim pomohl částečně a pouze 16 % respondentů uvádělo, ţe jim sociální kurátor nepomohl. Výsledky jsou znázorněny v grafu č. 3.
61
Pomohl Vám sociální kurátor? Ne, 7, 16% Ano, 17, 40% Ano Částečně
Částečně, 19, 44%
Ne
Graf č. 3: Pomohl Vám sociální kurátor? Zdroj: vlastní zpracování 6.4.2
Probační a mediační sluţba
Další čtyři otázky se věnovaly Probační a mediační sluţbě. Opět se postupovalo od obecného zjištění, zda respondenti jsou v kontaktu s PMS či nikoli aţ po konkrétní přínosy PMS. Při zjišťování, zda respondenti jsou v kontaktu s PMS, bylo zjištěno, ţe respondenti se rozdělili zhruba na dvě poloviny, 52 % bylo v kontaktu s PMS, 48 % nikoliv.
Jste v kontaktu s PMS?
Ne, 29, 48% Ano, 32, 52%
Ano Ne
Graf č. 4: Jste v kontaktu s probační a mediační sluţbou? Zdroj: vlastní zpracování 62
Další otázka pak zjišťovala, zda má respondent nařízený dohled PMS a stanoveny související povinnosti (např. informovat PMS, hlásit se u jejího úředníka apod.). Bylo zjištěno, ţe z celkového počtu respondentů má dohled PMS nařízený 16 respondentů. Zbylých 74 % respondentů jej nařízený nemělo, nicméně je třeba vzít v potaz, ţe dohled obvykle bývá nařizován zejména u podmínečně propuštěných, tj. není obvyklou součástí postpenitenciární péče u všech propuštěných vězňů.
Máte nařízený dohled PMS?
Ano, 16, 26% Ano Ne, 45, 74%
Ne
Graf č. 5: Máte nařízený dohled probační a mediační sluţby? Zdroj: vlastní zpracování Další otázka pak byla určena pouze těm respondentům, kteří měli nařízený dohled PMS, čímţ odpovídalo jen 16 respondentů. Zjišťován byl totiţ subjektivní pohled respondenta na dohled PMS. Tato otázka byla za účelem umoţnění lepšího vyjádření názoru respondenta formulována jako polootevřená, respondent tudíţ mohl zvolit variantu, ţe dohled PMS vnímá jinak a vlastními slovy napsat svůj názor. V této souvislosti bylo zjištěno, ţe polovina respondentů uvedla, ţe jim dohled sice nevadí, ale někdy je omezuje. Jen jeden respondent tvořící 6 % dohled vítal, další tři respondenti, tvořící 19 % uvedli, ţe jim nevadí bez dalších informací. Dva respondenti, kteří tvořili 12 %, uvedli, ţe jim dohled vadí a omezuje je a poslední dva respondenti, tj. 12 % pak uvedli, ţe dohled vnímají jinak a vypsali vlastními slovy. Souhrnné výsledky odpovědi na tuto otázku jsou zaneseny do grafu č. 6, vlastní odpovědi dvou respondentů, kteří vyuţili moţnost vyjádřit názor vlastními, jsou pak v tabulce č. 3.
63
Názor na dohled PMS
Jinak, 2, 13% Vadí mi a omezují mě, 2, 12%
Vítám ho, 1, 6%
Nevadí, 3, 19% Nevadí mi, ale někdy mě omezuje, 8, 50%
Vítám ho Nevadí Nevadí mi, ale někdy mě omezuje Vadí mi a omezují mě Jinak
Graf č. 6: V případě, ţe máte stanovený dohled PMS, jak vnímáte své povinnosti vůči PMS? Zdroj: vlastní zpracování Vlastní odpověď (vnímá dohled „jinak“) Respondent. č. 1
„Je to nutný zlo.“
Respondent č. 2
„Vnímám to jako daň za to, že jsem podmínečně propuštěný a můžu být s rodinou.“
Tabulka č. 3: Vlastní odpověď – názor na dohled PMS Zdroj: vlastní zpracování Ze dvou odpovědí respondentů, kteří se rozhodli vyuţít moţnost vlastního vyjádření názoru na dohled PMS, vyplynulo, ţe respondenti dohled vnímají jako něco, co je nutné, ale nejsou za to příliš rádi. Z obou odpovědí lze identifikovat, ţe respondentům dohled do určité míry vadí, ale chápou jej jako nutnost při podmínečném propuštění. Další otázka zaměřená na PMS pak zjišťovala, jak a kdy pracovníci PMS respondentovi pomohli. Zde je nutné vzít v potaz, ţe pracovníci PMS působí i ve vězení, obvykle pomáhají s vyřízením podmínečného propuštění z vězení apod., takţe nemuseli respondentovi pomáhat aţ po propuštění z výkonu trestu, čímţ bylo umoţněno, aby odpovídali všichni účastníci průzkumu. Bylo zjištěno, ţe většina respondentů je přesvědčena o tom, ţe jim pracovníci PMS pomohli, 48 % respondentů uvádí, ţe jim 64
PMS pomohla jiţ ve vězení, 23 % pak uvádí, ţe jim PMS pomohla po propuštění, 16 % tvrdí, ţe jim PMS pomohla pouze částečně a jen 13 % má za to, ţe jim ze strany PMS nebylo pomoţeno.
Pomohli Vám pracovníci PMS? Nepomohli, 8, 13% Částečně, 10, 16%
Ano, již ve vězení, 29, 48% Ano, po propuštění, 14, 23%
Ano, již ve vězení Ano, po propuštění Částečně Nepomohli
Graf č. 7: Pomohli Vám pracovníci PMS? Zdroj: vlastní zpracování 6.4.3
Zaměstnání a ţivobytí
Poslední čtyři otázky se zaměřovali na oblast zaměstnání a celkové ekonomické situace respondentů. Obecně je známo, ţe situace po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebývá pro klienty jednoduchá, neboť často je nikdo nechce zaměstnat, nemají téměř ţádné nebo mají jen minimální úspory a rodina jim leckdy příliš nepomáhá. V pořadí dvanáctá otázka v dotazníku tak zjišťovala, jakým způsobem si respondenti zajišťují své ţivotní potřeby. Bylo zjištěno, ţe více neţ polovina respondentů – 54 % si své potřeby zajišťuje prostřednictvím sociálních dávek, pouze 20 % respondentů si své potřeby obstarává díky příjmu ze zaměstnání a 18 % vyuţívá dávky v nezaměstnanosti. 8 % respondentů uvedlo jiný příjem, který následně vypisovali do dotazníku. Celkový přehled je uveden v grafu č. 8, výsledky kategorie „jiný příjem“ jsou v tabulce č. 4.
65
Jak si zajišťujete své životní potřeby? Příjem ze zaměstnání, 12, 20%
Jiný příjem, 5, 8%
Příjem ze zaměstnání Dávky v nezaměstnanosti
Sociální dávky, 33, 54%
Sociální dávky Jiný příjem Dávky v nezaměstnanost i, 11, 18%
Graf č. 8: Jak si zajišťujete své ţivotní potřeby? Zdroj: vlastní zpracování Jiný příjem Respondent. č. 1
„Živí mě přítel.“
Respondent č. 2
„Mám brigády a pomáhá mi mamka.
Respondent č. 3
„Prodávám trávu.“
Respondent č. 4
„Různě...jak se dá.“
Respondent č. 5
„Pomoc rodičů.“
Tabulka č. 4: Vlastní odpověď – názor na dohled PMS Zdroj: vlastní zpracování Výše uvedeného je zřejmé, ţe v případě, ţe respondent nemá vlastní příjem a nečerpá nějaký typ dávek od státu, pomáhá mu obvykle rodina či partner. Bohuţel se v průzkumu vyskytl i minimálně jeden respondent, který se opět vrátil k tomu, ţe se dopouští trestné činnosti (prodej marihuany). Další otázka pak zjišťovala, zda respondenti ţádali o sociální dávky. Zde bylo zjištěno, ţe značná část respondentů o sociální dávky poţádala, neboť 77 % respondentů uvedlo, ţe po propuštění z výkonu trestu poţádalo o nějaký typ sociálních dávek.
66
Žádal/a jste o sociální dávky? Ne, 14, 23% Ano Ano, 47, 77%
Ne
Graf č. 9: Ţádal/a jste po propuštění z výkonu trestu o sociální dávky? Zdroj: vlastní zpracování Další otázka pak zjišťovala, zda měl respondent problém získat po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zaměstnání. Zde bylo bohuţel zjištěno, ţe většina respondentů s tímto krokem, který je velmi důleţitý pro nápravu pachatele trestné činnosti, měla problémy. 89 % respondentů totiţ uvedlo, ţe měli problém získat po propuštění z výkonu trestu zaměstnání, jen 11 % tento problém neuvádí. Výsledek je zanesen do grafu č. 10.
Měl/a jste problém najít zaměstnání? Ne, 7, 11%
Ano Ano, 54, 89%
Ne
Graf č. 10: Měl/a jste problém získat zaměstnání? Zdroj: vlastní zpracování 67
V návaznosti na výše uvedené pak byla zkoumána poslední otázka, která zjišťovala, kdo respondentům pomohl při hledání zaměstnání. Zde bylo zjištěno, ţe 28 % pomohli neziskové organizace, 25 % sociální kurátor, 20 % rodina či přátelé, 16 % uvedlo, ţe jim nepomohl nikdo a 11 % uvedlo PMS. Výsledek je zanesen do grafu č. 11.
Kdo Vám pomohl s hledáním zaměstnání? Sociální kurátor, 15, 25%
Nikdo, 10, 16% Rodina, přátelé, 12, 20%
Nezisková organizace, 17, 28%
PMS, 7, 11%
Sociální kurátor PMS Nezisková organizace Rodina, přátelé Nikdo
Graf č. 11: Kdo Vám nejvíce pomohl s hledáním zaměstnání? Zdroj: vlastní zpracování
6.5 Vyhodnocení hypotéz Realizovaný průzkum měl ověřit následující hypotézy: H 1: Klienti, kterým byl nařízen dohled po podmínečném propuštění, jsou v zásadě spokojeni se spoluprací s probační a mediační sluţbou po podmínečném propuštění z vězení, nicméně cítí se někdy podmínkami spolupráce nadměrně zatěţováni. V této souvislosti bylo zjištěno, ţe většina klientů hodnotí spolupráci s probační a mediační sluţbou kladně (75 % uvedlo některé z hodnocení, která lze označit za kladná), nicméně přesto se řada z nich cítí být dohledem do jisté míry omezena (tuto variantu zvolilo 50 % respondentů, další uvedli, ţe jim dohled vadí a omezuje je). V této souvislosti je do jisté míry pochopitelné, ţe se respondenti cítí zatíţeni například častými návštěvami u probačního úředníka, jeho dotazy apod. Navzdory tomu však jen 12 % respondentů dohled PMS vyloţeně vadil, ostatní jen brali jako určitou nutnost, která je vyváţena jinými pozitivy (zejména podmínečným propuštěním). 68
Hypotéza byla potvrzena. H 2: Mezi respondenty v postpenitenciární péči je nízká úroveň vzdělání. Základní a střední vzdělání bez maturity má minimálně 60 % respondentů. Mezi respondenty převaţovali jedinci se základním vzděláním, kterých bylo 45,9 %, a jedinci vyučení - 39,4 %, jen 13,1 % mělo středoškolské vzdělání a pouze 1,6 % respondentů mělo vyšší odborné či vysokoškolské vzdělání. Z toho tedy vyplývá, ţe celkem 85,3 % respondentů mělo niţší neţ maturitní vzdělání. Jak jiţ bylo výše zmíněno, tato skutečnost můţe být do jisté míry ovlivněna tím, ţe respondenti byli získáváni přes neziskové organizace zaměřující se na postpenitenciární péči a struktura jedinců, kteří vyuţívají sluţeb těchto zařízení můţe být odlišná od běţné populace (a to i od běţného člověka propuštěného z výkonu trestu odnětí svobody), neboť například vysokoškolsky vzdělaní klienti si řadu informací, které neziskové organizace poskytují dokáţou zjistit samostatně, lépe se jim hledá práce i navzdory tomu, ţe byli v nedávné době propuštěni z výkonu trestu a tudíţ nemusí mít tak vysokou potřebu uvedená zařízení vyuţívat. Hypotéza byla potvrzena. H 3: Respondenti ve více neţ 50 % případů nemají příjem z pracovního poměru a poţádali o sociální dávky. Zde bylo zjištěno, ţe příjem ze zaměstnání má pouze 20 % respondentů. O sociální dávky ţádalo 77 % respondentů, přičemţ 54 % uvádí jako svůj příjem sociální dávky a 18 % dávky v nezaměstnanosti, tudíţ pro 72 % respondentů je hlavním příjmem určitá forma dávek. Toto zjištění bohuţel potvrzuje obecně známý fakt, ţe klientovi, který byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, se zejména s ohledem na záznam v trestním rejstříku hledá zaměstnání hůře neţ ostatním lidem. Skutečností však je, ţe u řady klientů má vliv i například nízké vzdělání, které bylo řešeno v hypotéze č. 2. Hypotéza byla potvrzena. H 4: Respondenti kladně hodnotili pomoc sociálního kurátora při hledání zaměstnání.
69
Respondenti obecně hodnotili spolupráci se sociálním kurátorem převáţně kladně (84 %), pokud se týká hledání zaměstnání, 25 % respondentů uvedlo sociálního kurátora jako toho, kdo jim při hledání zaměstnání nejvíce pomohl. Hypotéza tedy byla potvrzena.
6.6 Doporučení pro praxi V návaznosti na výše uvedená zjištění lze formulovat několik doporučení pro sociální práci s osobami propuštěnými z výkonu trestu odnětí svobody. Dle výše představených zjištění je třeba se zaměřit zejména na zvyšování kvalifikace klientů, neboť navzdory tomu, ţe ve vězení existuje celá řada vzdělávacích programů a moţností studovat, téměř polovina respondentů v realizovaném průzkumu měla jen základní vzdělání. Vyšší vzdělání by přitom klientovi umoţnilo jednak snazší orientaci v řadě ţivotních situací (kam zajít na úřad, jak vyplnit formulář, jak zařídit apod.), tak i lepší moţnosti uplatnění na pracovním trhu. Je tudíţ vhodné se pokusit pomoci klientovi v postpenitencirní péči s dalším vzděláváním, které mu umoţní realizovat i další ţivotní změny. Další oblastí, na kterou je nutné se soustředit, je oblast pomoci s hledáním zaměstnání. Je zřejmé, ţe řada organizací se právě na tento zásadní problém osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody zaměřuje, stále není pro klienty zajištěno dostatek míst. V této oblasti je rovněţ nutné věnovat pozornost i tomu, aby si klient nalezenou práci dokázal udrţet, tj. je třeba napomoci klientovi budovat správné pracovní návyky, přizpůsobit se určitému řádu, dodrţovat nastavená pravidla, zamezit další trestné činnosti, která můţe být důvodem pro výpověď ze zaměstnání apod.
70
ZÁVĚR Chápání trestní spravedlnosti se v posledních desetiletích změnilo a její obsah dostává nový rozměr. Trestní spravedlnost jiţ není pouze reakcí státu jako svrchované moci k páchání trestné činnosti v podobě uznání viny pachatele a uloţení trestu. Trestný čin definován jako újma způsobená státu je stále více chápán jako újma způsobená jednotlivci. Spácháním trestného činu dochází sice k porušení práva, ale obnovující (restorativní) justice dává moţnost především k nápravě narušených vztahů ve společnosti. K naplnění restorativní spravedlnosti dochází za účasti pachatele, poškozeného a společnosti, a to alespoň pokusem o obnovu narušených vztahů. Za účelem realizace nápravy a obnovy narušených vztahů je nezbytné věnovat pozornost právě sociální práci v postpenitenciární péči o osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody. V současné době existuje v České republice celá řada organizací, které se právě touto oblastí zabývají a klientovi napomáhají v celé řadě ţivotních situací. Z řad státních institucí lze zmínit například Probační a mediační sluţbu nebo sociálního kurátora, z řad soukromých subjektů je moţné zmínit celou řadu neziskových organizací – například Za branou o.s. apod. Obecně lze říci, ţe po propuštění zletilé osoby z výkonu trestu odnětí svobody sociální práce s klientem probíhá zejména individuální formou, s ohledem na potřebu resocializace klienta. Jejím základem je sociální poradenství, které se zaměřuje na poskytnutí informací o moţnostech řešení sociální situace klienta. Klientovi asistuje například sociální kurátor při zařazení do evidence mezi uchazeče o zaměstnání, podání si ţádosti o sociální dávky a příspěvky v hmotné nouzi, průzkumu volných pracovních nabídek a volných míst v ubytovnách či azylových domech v případě, ţe se jedná o klienta bez domova. Klientovi se také pomáhá při řešení osobních a vztahových problémů. Cílem všech těchto aktivit je resocializace klienta a zamezení jeho návratu do vězení. Cílem mé diplomové práce bylo popsat aktuální trendy v sociální práci s osobami po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Prostřednictvím analýzy celé řady odborných zdrojů a realizace vlastního průzkumu jsem se pokoušel stanovený cíl naplnit a pevně doufám, ţe se mi to v podstatné míře také podařilo.
71
V průzkumu, který byl realizován v praktické části, vyplynulo, ţe většina klientů je s postpenitenciární péčí ze strany institucí sociální práce vesměs spíše spokojena, nicméně je zřejmé, ţe by stále bylo moţné věnovat řadě oblastí víc pozornosti, například lze zmínit vzdělávání v postpenitenciární péči a oblast zaměstnanosti.
72
ANOTACE Diplomová práce se zaměřuje na představení základních institutů sociální práce s osobami propuštěnými z výkonu trestu odnětí svobody. Analytická část práce pak představuje výzkum, který se zaměřuje na názory propouštěných vězňů z výkonu trestu odnětí svobody na jejich pomoc ze strany institucí sociální práce, zejména ze strany sociálního kurátora a probační a mediační sluţby. Annotation: This thesis focuses on the performance of the basic institutions of social work with persons released from prison. The analytical part of the thesis presents research which focuses on the views of redundancies prisoners from prison to their assistance from social institutions, expecialy probation officer and the Probation and Mediation Service. Klíčová slova Věznice, vězeňství, Vězeňská sluţba, Probační a mediační sluţba, sociální pracovník, sociální kurátor, sociální práce, vychovatel. Key words: Prison, prison service, probation a mediation service, social work officers, parole officer, social work, tutor
73
POUŢITÉ ZDROJE Bilanční zpráva Probační a mediační sluţby do roku 2015. středisko Jeseník BŘÍŠKOVÁ, J. (2007). Vzdělávání ve vězení [online]. Praha, 2007 [cit. 2015-10-17]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/8000590336/?lang=cs. Diplomová práce. Husická teologická fakulta UK. Vedoucí práce Aleš Jaluška. Časopis České vězeňství č. 4. 2014 Časopis sociální práce č. 2. 2012 ČERNÍKOVÁ, V., SEDLÁČEK, V., MAKARIUSOVÁ, V. (1998), Sociální ochrana. 2. upr. vyd. Praha: Policejní akademie Český helsinský výbor. Monitoring podmínek výkonu vazby a trestu mladistvých a žen. ČÍRTKOVÁ, L. (2004), Policejní psychologie. Vyd. 4., V nakl. Portál 2., rozš. Praha: Portál DISMAN, M. (2011). Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 4., nezměn. vyd. Praha: Karolinum, 2011 FERJENČÍK, J. (2010), Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Vyd. 1. Praha: Portál HÁLA, J. (2005), Úvod do teorie a praxe vězeňství. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií HENDL, J. (2005), Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál HENDRYCH, I. (2010), Vybrané kapitoly z penologie. Vyd. 1. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě, Ústav pedagogických a psychologických věd HNIDKOVÁ, I. (2012). Sociální práce ve vězeňství. Generální ředitelství Vězeňské služby
ČR
[online].
2012
[cit.
2015-10-18].
Dostupné
z:
http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/Konference/Konference_2012/Hnidkova _Socialni-prace.pdf 74
HOLÁ, L. (2013), Mediace a možnosti využití v praxi. Vyd. 1. Praha: Grada HUDECOVÁ, A. (2010). Profesijné kompetencie sociálnych pracovníkov v kontexte intencionálnych a inštitucionálnych reflexií. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici, 2010 CHRÁSKA, M. (2007). Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. Vydání 1. Praha: Grada Publishing, 2007 JANDOUREK, J. (2008). Průvodce sociologií. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 208 s. Sociologie (Grada) JEDLIČKA, R. (2004), Děti a mládež v obtížných životních situacích: nové pohledy na problematiku životních krizí, deviací a úlohu pomáhajících profesí. Vyd. 1. Praha: Themis JUSTOVÁ, M. Zem, ktorá nemá svoje nebo: Sociálna práca s trestanými osobami. Bratislava: Sofa, 2009
JEZIERSKA, B., REJZNER, A., SZCEPANIAK, P., SZECÓWKA, A. (2013), Profilaktyka spoleczna i resocjalizacja w nurtach inkluzji. Došwiadczenia. Uniwersytet Warszawski KARLÍČEK, M. (2013). Základy marketingu. 1. vyd. Praha: Grada, 2013 KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J. (2002), Život s deprivanty. 1. vyd. Praha: Galén KRUPA, S. (2003). Podaná pomocná ruka – sociálna pomoc. Bratislava : Slovenský helsinský výbor, 2003 KÝR, A. (2005), Koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 2015. Praha: GŘ VS ČR MARTINEK, M. (2012). K čemu jsou křesťanské církve?. 1. vyd. Brno: Cesta, 2012 MATOUŠEK, O. (2001). Základy sociální práce. Vyd. 3. Praha: Portál, 2001, 309 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. (2003), Mládež a delikvence: [možné příčiny, struktura, programy prevence kriminality mládeže]. Vyd. 2., aktualiz. Praha: Portál MATOUŠEK, O., KODYMOVÁ, P., KOLÁČKOVÁ, J. (2005) Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Vyd. 1. Praha: Portál 75
MATOUŠEK, O. (2003), Metody a řízení sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál MATOUŠKOVÁ, I. (2013). Aplikovaná forenzní psychologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 296 s. Psyché (Grada) MAŘÁDEK, V. (2005), Vězeňství. Ostrava: OU MIOVSKÝ, M. (2006), Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing MOTEJL, O. a kol. (2010), Veřejný ochránce práv, Ombudsman. Praha: Wolters Kluwer MOŢNÝ, I. (2006), Rodina a společnost. Praha: Slon NEDBÁLKOVÁ, K. (2006), Spoutaná Rozkoš: sociální (re)produkce genderu a sexuality v ženské věznici. Vyd. 1. Praha: Slon NETÍK, K., HÁJEK, S., NETÍKOVÁ. D. (1997), Psychologie v právu: úvod do forenzní psychologie. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck OCHRANA, F. (2013), Metodologie sociálních věd. Vyd. 1. Praha: Karolinum OCHRANA, F. (2012), Methodology of science: an introduction. 1st English ed. Prague: Karolinum Ročenka VS ČR 2008, RUBIKON. O nas. Rubikon centrum [online]. 2012 [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.rubikoncentrum.cz/new_index.php
. SOCHŮREK, J. (2007), Úvod do penologie. Liberec: Technická univerzita v Liberci Statistické údaje o mladistvých odsouzených ve Věznici Opava za rok 2008 Směrnice EU (2008) STRAUSS, A.; CORBINOVÁ, J. (1999), Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Nakladatelství Albert 76
SUCHÝ, O. (1991), Dlouhodobé tresty odnětí svobody a jejich výkon. Praha: Leges ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ K. (2007), Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál ŠTERN, P., OUŘEDNÍČKOVÁ, L., DOUBRAVOVÁ, D. (2010), Probace a mediace: možnosti řešení trestných činů. Vyd. 1. Praha: Portál
1/1992,Praha, 1992. WALKER, I. (2013). Výzkumné metody a statistika. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 218 s. Z pohledu psychologie. ZA BRANOU. O nas. Za branou [online]. 2014 [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.zabranou.cz/o-nas/
77
ZÁKONY Zákon č. 218/2003 Sb. o Odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe Zákon č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační sluţbě Zákon č. 555/1992 Sb. o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky Zákon č. 169/1999 Sb. o Výkonu trestu odnětí svobody Zákon č. 293/1993 Sb. o Výkonu vazby Zákon č. 341/2011 Sb. o Generální inspekci bezpečnostních sborů Zákon č. 108/2006 Sb. o Sociálních sluţbách Zákon č. 3/2002 Sb. o Svobodě náboţenského vyznání a postavení církví a náboţenských společností. Vyhláška MS č. 345/1999, kterou se vydává Řád výkonu trestu odnětí svobody. Vyhláška MS č. 109/1994, kterou se vydává Řád výkonu vazby.
78
BIBLIGOGRAFICKÝ ZÁZNAM VAVREČKA, Rostislav. Aktuální trendy sociální práce s osobami po návratu z výkonu trestu. Diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého, Cyrilometodějská teologická fakulta, 2015. Vedoucí diplomové práce: Michal Umlauf
79
SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Rodinný stav a počet dětí respondentů......................................................59 Tabulka č. 2: Věk a úroveň dosaţeného vzdělání respondentů.......................................60 Tabulka č. 3: Vlastní odpověď – názor na dohled PMS..................................................64 Tabulka č. 4: Vlastní odpověď – názor na dohled PMS..................................................66
80
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Obrazová příloha z věznice Kynšperk nad Ohří. Jde o ukázku časopisu Katráček, do kterého přispívají jak odsouzení tak i vychovatelé. ................................... 82 Příloha 2: Poučení při přijetí odsouzeného do výkonu trestu.......................................... 87 Příloha 3: Ţádost o milost Kanceláři prezidenta republiky a její zamítnutí. ................... 91 Příloha 4: Spolupráce s Probační a mediační sluţbou a náleţitosti k ţádosti o podmínečné propuštění z výkonu trestu. ......................................................................... 93 Příloha 5: Ţádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. ................. 95 Příloha 6: Seznam osobních a povolených věcí, které můţe mít odsouzený u sebe. ...... 96 Příloha 7: Potvrzení o mzdě odsouzeného. ..................................................................... 98 Příloha č. 8: Dotazník......................................................................................................99
81
Příloha 1: Obrazová příloha z věznice Kynšperk nad Ohří. Jde o ukázku časopisu Katráček, do kterého přispívají jak odsouzení tak i vychovatelé.
82
83
84
85
86
Příloha 2: Poučení při přijetí odsouzeného do výkonu trestu
87
88
89
90
Příloha 3: Ţádost o milost Kanceláři prezidenta republiky a její zamítnutí.
91
92
Příloha 4: Spolupráce s Probační a mediační sluţbou a náleţitosti k ţádosti o podmínečné propuštění z výkonu trestu.
93
94
Příloha 5: Ţádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
95
Příloha 6: Seznam osobních a povolených věcí, které můţe mít odsouzený u sebe.
96
97
Příloha 7: Potvrzení o mzdě odsouzeného.
98
Příloha č. 8. Dotazník Dobrý den, jmenuji se Rostislav Vavrečka a jsem studentem oboru Charitativní a sociální práce na Univerzitě Palackého v Olomouci. V současné době zpracovávám diplomovou práci na téma „Aktuální trendy sociální práce s osobami po návratu z výkonu trestu.“ V této souvislosti bych Vás chtěl poţádat o vyplnění následujícího dotazníku. Dotazník je zcela anonymní, bude pouţit pouze pro účely mé diplomové práce a nezdrţí Vás více neţ 10 minut. Děkuji Vám za spolupráci!
1. Pohlaví: a) muţ b) ţena 2. Věk: a) od 18 - 29 let b) od 30 - 49 let c) nad 50 let 3. Rodinný stav: a) svobodný b) ţenatý c) rozvedený d) vdovec 4. Vzdělání: a) základní vzdělání b) vyučen c) střední vzdělání s maturitou d) vyšší odborné vzdělání e) vysokoškolské vzdělání
99
5. Počet dětí: a) ţádné b) 1 dítě c) 2 děti d) 3 a více dětí 6. Jste v kontaktu se sociálním kurátorem? a) ano b) ne 7. Pomohl Vám sociální kurátor? (pokud jste se sociálním kurátorem nespolupracovali, nevyplňujte). a) ano b) částečně c) ne 8. Jste v kontaktu s pracovníky probační a mediační sluţby? a) ano b) ne 9. Máte nařízený dohled PMS a stanoveny povinnosti? a) ano b) ne 10. V případě, ţe máte stanovený dohled PMS, jak jej vnímáte (a své povinnosti vůči PMS)? a) dohled vítám b) nevadí c) nevadí mi, ale někdy mě omezuje d) vadí mi a omezuje mě c) jinak ... prosím vypište ...
100
11. Pomohli Vám pracovníci PMS? a) ano, doposud ve vězení b) ano, po propuštění c) částečně d) nepomohli 12. Jakým způsobem si zajišťujete základní ţivotní podmínky? a) příjem ze zaměstnání b) dávka v nezaměstnanosti c) sociální dávky d) nebo jiný příjem ............................... 13. Poţádal/a jste o sociální dávky? a) ano b) ne 14. Měl/a jste problémy při zařazení do zaměstnání? a) ano b) ne 15. Kdo Vám nejvíce pomohl při hledání zaměstnání po propuštění z vězení? a) sociální kurátor b) probační a mediační sluţba c) neziskové organizace d) rodina, přátelé, e) nikdo
101
