AKTUÁLNÍ PROBLÉMY OBORU (LITERÁRNÍ ČÁST)
PhDr. Zdeněk Valenta, Ph. D.
Studijní opora Katedry preprimárního a primárního vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................................ 1 1. LITERÁRNÍ DRUHY A ŽÁNRY ......................................................................................... 2 2. LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ V 19. A 20. STOLETÍ ......................................... 6 3. SVĚTOVÁ LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ......................................................... 16 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................... 33
ÚVOD Aktuální problémy oboru (literární část) je studijní opora pro studenty kombinovaného studia studujících obor Učitelství pro 1. stupeň. Obsahuje 2 kapitoly o vybraných tématech soustřeďujících se na vývoj dětské literatury v průběhu 19. a 20. století a na vymezení literárních druhů a žánrů. Účelem tohoto textu je zopakování základních informací o české a světové literatuře pro děti a mládež a významných českých a světových spisovatelích píšících knihy pro děti v období 19. a 20. století. Jeho úkolem je dále procvičení znalostí studentů v oblasti literárních druhů a žánrů. Důležitým kritériem pro úspěšné zvládnutí SZZ je znalost následujících údajů, které by měl však student znát z hodin, které již absolvoval. Důležitá není jen znalost základních informací o teorii a vývoji literatury, ale také četba stěžejních děl literatury pro děti a mládež a různých periodik týkajících se tohoto tématu. Předpokládá se tedy, že student předmětu Aktuální problémy oboru, je seznámen s kánonem české a světové literatury pro děti nejen teoreticky, ale také prakticky.
Pro usnadnění orientace v textu, má každá kapitola následující strukturu: •
cíle (uvádějí, co byste měli po prostudování textu a doporučené literatury dokázat, zvládnout) studijní text úkoly pro samostatnou činnost (vedou k zamyšlení a k vyhledávání dalších informací potřebných ke studiu, jsou označeny symbolem obyčejné tužky) samostatná práce určená k odevzdání vyučujícímu (práce, kterou zpracováváte písemně, je označena symbolem kancelářských sponek) doporučená literatura (základní literatura, vztahující se k tématu) rozšiřující literatura (rozšiřující literatura, vztahující se k tématu)
• • • • •
V textu jsou používány tyto symboly (piktogramy) a znamenají:
!
důležité informace určené k zapamatování
zpracujte písemně úkoly určené k domácímu zpracování, které se odevzdávají vyučujícímu doporučená literatura, základní literatura rozšiřující literatura
1
1. LITERÁRNÍ DRUHY A ŽÁNRY Cíle tématu: Po prostudování textu a doporučené studijní literatury: • se seznámíte se základním dělením literatury na literární druhy a žánry • dokážete zařadit jednotlivé literární žánry k literárním druhům
Studijní text:
!
Literární druhy a žánry se vyvíjí v průběhu celých dějin lidstva. Jejich vznikem, proměnami a vývojem se zabývá genologie. Charakteristika a třídění literárních druhů má svůj počátek už u Aristotela. Literární
proces se od jeho doby natolik změnil a rozhojnil, že jeho původní členění bylo třeba upřesňovat a rozšiřovat. Počátek dvojstupňového rozlišování na literární druhy a žánry spadá do konce 18. století a je spjat s Goethem. Zařazování literárních děl do jednotlivých literárních druhů a žánrů není vždy zcela jednoznačná. Při jejich klasifikaci rozhodují často dominantní rysy literárního textu. LITERÁRNÍ DRUHY Literaturu lze rozdělit na literární druhy, tedy na lyriku, epiku a drama. Můžeme se také setkat s dělením literatury na poezii, prózu a drama. V tomto případě se však jedná o literární formy, u kterých sledujeme formu ztvárnění textu (próza je psaná souvislým textem, próza ve verších a drama v monolozích a dialozích). U literárních druhů sledujeme naopak dějovost. Literární druhy jsou tedy skupiny jednotlivých literárních děl, jež se vyznačují společnými znaky v oblasti kompoziční, stylistické a tematické. Dále se štěpí na žánry, žánrové varianty a žánrové formy. Lyrika Literární druh, který nemá děj a vyjadřuje především pocity, názory a dojmy lyrického subjektu. Je určen k přednesu. Díky tomu můžeme tvrdit, že lyrika často postrádá napětí a dynamiku, což vynahrazuje tím, že výrazně aktualizuje jazyk. Využívá k tomu grafických prostředků, verše, rytmu, intonace, rýmu, eufonie, různých figur a tropů. Lyriku můžeme rozdělit podle toho, co vyjadřuje: na intimní, milostnou, rodinnou, přírodní, reflexivní, meditativní, oslavnou apod.
2
Epika Literární druh, který má děj určený k vyprávění a zahrnuje veškerou výpravnou poezii i prózu. Jejím významným znakem je tedy dějovost. Autor epického díla vyjadřuje svůj vztah ke skutečnosti pomocí příběhu, jenž povětšinou podává z pozice jednoho vypravěče. Do epiky mohou také pronikat jak prvky dramatické, tak lyrické. Drama Drama je vedle lyriky a epiky jeden ze tří základních literárních druhů, který je určený k předvádění na jevišti. Má stejně jako epika děj, který se zde však uskutečňuje pouze formou dialogu mezi jednotlivými postavami, popřípadě monology těchto postav. Střed děje obvykle tvoří dramatický konflikt, k jehož nastolení, vyhrocení a řešení slouží jednotlivé fáze dramatu: expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa. Pro drama je také velmi důležitá jednota času, děje a prostoru. Drama se člení na jednání, scény a výstupy. Vlastnímu dramatickému ději někdy předchází prolog a uzavírá jej epilog. LITERÁRNÍ ŽÁNRY Literární žánry označují skupiny literárních děl v rámci jednotlivých literárních druhů, jež se navzájem vyznačují společnými strukturními znaky, tedy obsahem, rozsahem, formou, kompozicí, jazykem, tématem apod. Každý literární druh zahrnuje větší počet žánrů (např. román, fraška, óda), žánrových forem (např. kronika, deník) a žánrových variant (např. historický román, hrdinský epos, pracovní píseň). Žánry jsou, na rozdíl od literárních druhů, historicky a časově podmíněny, vznikají a zanikají, proměňují se, navzájem se kombinují a ovlivňují. Lyrika Lyrika rozrůznila bohaté žánry. Některé užívá již od dob antiky, některé se vyvinuly později v jednotlivých národních literaturách. Lyrika se často prolíná s ostatními lit. druhy. Jejich sounáležitost dokládají lyricko-epické žánry (balada, poema, romance) či lyrické drama. → Základní lyrické žánry • elegie • epigram • epitaf • hymnus
3
• • • • • •
idyla óda píseň přísloví satira žalmy
Epika Epiku tvoří různé žánry. Přičemž rozlišujeme žánry velké, střední a malé epiky. Na pomezí lyriky a epiky jsou lyricko-epické žánry viz výše. → Žánry velké epiky • epos • kronika • legenda • mýtus • pověst • román → Žánry střední epiky • cestopis • novela • pohádka • povídka → Žánry malé epiky • anekdota • bajka • pranostika • rozpočítávalo • říkadlo Drama Vývoj dramatu probíhal souběžně s vývojem divadla, protože od samého počátku představovalo drama literární dílo určené k předvádění na scéně. A tak se v průběhu věků vyvíjely, rozvíjely i zanikaly různé dramatické žánry. Vedle her s přesně vypracovaným textem se provozují hry založené na improvizaci (commedia dell’arte). Vznikají také žánry, které jsou založeny na hudbě. → Žánry dramatické • činohra • dramatická báchorka • fraška • groteska • historická hra • komedie • melodram
4
• • • • • • •
muzikál opera opereta revue tragédie tragikomedie veselohra 1. Vyhledejte a zpracujte informace o jednotlivých žánrech zmíněných ve studijním textu (u všech literárních druhů). U následující ukázky určete literární druh, žánr a žánrovou variantu. Dále ji rozeberte dle znalostí, které jste získali v předmětech týkajících se teorie literatury. Vaše poznatky vhodně zpracujte písemně a odevzdejte je vyučujícímu s tím, že text bude obsahovat i následující ukázku. UKÁZKA
Lepší je žitečko nežli oves; lepší je mládenec nežli vdovec: mládenec si lehne na podušku, a vdovec vzpomíná na nebožku.
Lepší je pivečko nežli voda; lepší je panenka nežli vdova: panenka si lehne, nic neříká, vdova má na mysli nebožtíka.
(z Budějovicka)
Doporučená literatura: MOCNÁ, Dagmar a kol. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004. 699 s. ISBN 80-7185-669-X. NÜNNING, Ansgar, ed., TRÁVNÍČEK, Jiří, ed. a HOLÝ, Jiří, ed. Lexikon teorie literatury a kultury: koncepce - osobnosti - základní pojmy. Vyd. 1. Brno: Host, 2006. 912 s.ISBN 807294-170-4.
Rozšiřující literatura: PETERKA, Josef. Teorie literatury pro učitele. 3. vyd. Jíloviště: Mercury Music & Entertainment, 2007. 346 s. ISBN 978-80-239-9284-7. LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem: výkladový slovník základních pojmů literární teorie. 1. vyd. Jinočany: H & H, 2002. 355 s. ISBN 80-7319-020-6.
5
2. LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ V 19. A 20. STOLETÍ Cíle tématu: Po prostudování textu a doporučené studijní literatury: • se seznámíte se základním přehledem české literatury pro děti a mládež v období 19. a 20. století • seznámíte se s tím, jaké literární žánry a směry byly v dané době v tvorbě pro děti a mládež populární
Studijní text: ČESKÁ LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ V 19. STOLETÍ Literatura Národního obrození tvoří ucelený úsek českého literárního vývoje. Přispívá k rozpadu feudalismu a růstu kapitalismu i k procesu formování novodobého národa. Počátkům tohoto procesu dal vzniknout absolutistický stát za vlády Marie Terezie a Josefa II., kteří vytvořili několik reforem důležitých pro další vývoj české společnosti i kultury. Tereziánské a josefínské reformy zrušily jezuitský řád a nevolnictví, tzv. tolerančním patentem zrovnoprávnily všechna náboženství a změnily školský systém země. Byla uzákoněna povinná školní docházka a odděleny školy od církve. Počátky literatury pro děti se v národní literatuře datují právě již od počátku národního obrození. Kolem roku 1775 se projevil zájem autorů o problematiku dítěte a dětská literatura se stala předmětem zájmu společnosti. Literatura pro děti v této době rozlišuje dobré a špatné vlastnosti dětí i dospělých. Velmi oblíbená byla tzv. katechetická metoda, kdy knihy pro děti byly plné hrozeb a napomínání. Oficiální literatura sloužila katolické mravouce, v jejímž duchu byla také psána. Vzorem pro domácí tvorbu se staly překlady povídek německých katolických autorů, jako byl Joachim Heinrich Campe a Christoph von Schmidt. Jejich příběhy se snažily vést čtenáře ke zbožnosti a naprosté pokoře. Na počátku národního obrození také vznikají dětské knihy, které se snaží vychovávat malé čtenáře v rámci ideálů postupně se tvořící české společnosti. Tyto knihy apelují na dětské čtenáře, aby používali češtinu a byli hrdí na vlastní národ a vykazují také znaky mravoučnosti. Dokonce znovu vychází Ezopovy bajky. Na počátku 19. století se kromě německých překladů dětských knih stále častěji objevují pokusy o původní českou tvorbu. Spisovatelé se snaží vnést do české literatury nový prvek tím, že své povídky píší formou vypravování o etice a mravní výchově dětí. V 1. polovině 19. století se výrazně uplatnila v české literatuře sběratelská činnost ústní lidové slovesnosti. Pozornosti se dostávalo především písním, pověstem a pohádkám. Postupně vychází několik pohádkových souborů nejen z různých koutů českého státu, ale
6
i z jiných slovanských zemí. Kromě pohádkových sbírek vychází také nově vzniklé pohádky, které navazují na tvorbu německých pohádkářů bratří Grimmů. Vznikají také druhy pohádek, které nemají zcela běžný charakter a jsou často zprvu určené dospělým čtenářům (J. K. Tyl). Ve druhé fázi národního obrození se objevuje tzv. ohlasová poezie, byla primárně určená dospělým čtenářům, ale i tak zde nacházíme několik částí věnovaných dětem či rodině jako celku. Díky svým plynulým veršům a srozumitelnému jazyku patřily v této době ohlasy k oblíbené četbě dětí.
!
Ohlasová poezie (ohlasy = ozvěny) označuje literární dílo vytvořené v duchu lidové slovesnosti a to především v duchu lidových písní. Napodobuje jejich obsah i formu, ale snaží se přitom zobecnit vše, co spojuje tvůrce lidových písní. Velmi oblíbeným žánrem se stala veršovaná bajka, která vzbudila u čtenářů obrovský
zájem. Navazovala nejen na tradiční Ezopovy bajky, ale i na tvorbu francouzského spisovatele Jeana de La Fontaina. Vzhledem k jejich oblíbenosti se bajkám věnovala celá řada českých autorů. V období českého osvícenství a klasicismu se čtenářům na bajce nejvíce líbila stručnost, dějová zajímavost, výchovnost a symbolika zvířecích postav. Rozvíjí se také původní tvorba básní a říkadel pro děti, která často navazuje právě na lidovou slovesnost, např. na lidovou píseň či pohádku. Básníci se snaží ve svých dílech užívat současný a dětem lehce srozumitelný jazyk a přiblížit se námětově dětem. Druhá polovina 19. století se v mnoha státech Evropy datuje od roku 1848, kdy zde probíhají revoluce za liberalizaci států. České země, které jsou v této době součástí Rakouského císařství, nejsou výjimkou. Vlivem revoluce u nás dochází ke zrušení Metternichova absolutismu a zrušení poddanství. Nový císař František Josef I. však nebyl spokojen se stavem císařství a tak roku 1851 vydal tzv. Silvestrovské patenty, kterými nastolil v zemi nový absolutismus (tzv. Bachův absolutismus). Objevuje se nový pohled na skutečnost a roste potřeba vyjádřit se podle potřeb společnosti. Zvětšuje se okruh česky píšících autorů a zvyšuje se počet čtenářů. Stále více se narušují základy Bachova absolutismu. V roce 1860 vydal císař tzv. Říjnový diplom, kterým zaručoval českému národu uznání jeho politických práv. Následujícího roku díky Únorové ústavě dochází k významným změnám v české kultuře a literatuře. Společenské poměry se uvolnily, což se odrazilo také ve školství. Významnou událostí pro české země se stalo otevření Prozatímního divadla r. 1862 a položení základního kamene k Národnímu divadlu, což vedlo k rozvoji českého dramatu.
7
Dětská literatura se v tomto období stále ještě věnuje mravním otázkám výchovy. I nadále vycházejí pohádky, povídky o dětech a říkanky. Dále vznikají dětské novely, životopisné medailonky, místopisné obrázky a črty a arabesky. Vzhledem k tomu že se spisovatelé snažili podat v drobných dětských povídkách obraz dětí a jejich života, rozvíjí se kratší povídkové útvary a prózy o dětech. Spisovatelé v nich často zachycují idylický obraz českého venkova a snaží se vlastenecky působit na svého čtenáře. Ve druhé polovině 19. století má v dětské literatuře své postavení také realismus, který se začal v české literatuře projevovat. Nejvíce se uplatnil v historické próze, ve které se literáti píšící pro děti snaží podat především přesný obraz českých dějin, jímž chtějí posílit národní hrdost. Autoři často čerpají z národních pověstí, cestopisů, legend či kronik. V 80. letech 19. století píší knihy pro děti především učitelé, vychovatelé či duchovní. Knihy proto byly moc schematické a moralistické bez dostatečného využití fantazie a uměleckosti. Nicméně v tomto období vstupují do literatury významní autoři dětské poezie, jejichž dílo můžeme srovnávat s tehdejší poezií pro dospělé. Na konci 19. a počátku 20. století se v dětské literatuře prosazuje vliv nových pedagogických směrů. Některé literární žánry se stále více spojují s dětským čtenářem, jedná se především o lidovou slovesnost. Čtenáři se stále zajímají o historickou prózu či povídky s dětským hrdinou. Objevují se první pokusy zobrazovat i život dětí realisticky a zbavovat příběhy idealizace. Hlavním tématem dětských próz zůstává snové dětství na vesnici, které má ale nyní pedagogický a sociální nádech.
!
Idealizace je proces, ve kterém někoho/něco považujeme za lepšího/lepší, než ve skutečnosti je. Posunujeme tak pravou hodnotu věcí směrem k ideálu. Zájem o lidovou slovesnost se v tomto období liší od jejího romantického pojetí
v 1. polovině 19. století. Pozornost sběratelů ústní lidové slovesnosti se nyní zaměřuje na místní dialekty, což bylo a je pro dětské čtenáře velmi obtížné, a některé regiony Čech. Tyto knihy tak pomalu ztrácejí dětského čtenáře. Představitelé české literatury pro děti a mládež v 19. století • Václav Matěj Kramerius – Zrcadlo šlechetnosti pro mládež českou, Mravové šlechetných dítek, Veselí a smutní příběhové • Josef Jungmann – Slovesnost aneb Sbírka příkladů s krátkým pojednáním o slohu • Magdalena Dobromila Rettigová – Mařenčin košíček, Arnošt a Bělinka • Jakub Malý – Národní české pohádky a pověsti, Sebrané báchorky a pověsti národní 8
• Josef Kajetán Tyl – O skleněném kopci, O vodní růži, Strakonický dudák, Čert na zemi • František Ladislav Čelakovský – Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých (Píseň dětská, Rozmluva noční) • Josef Chmela – Bajky pro dítky • Božena Němcová – Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti • Matěj Mikšíček – Pohádky a povídky lidu moravského • František Doucha – Kratinské povídky o nakládání se zvířaty • Karel Jaromír Erben – Prostonárodní české písně a říkadla, Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních • Jan Karafiát – Broučci • Karel Václav Rais – Listy z české kroniky, První květy, Doma, České pohádky o Kristu Pánu • Josef Václav Sládek – Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky • Eliška Krásnohorská – Svéhlavička • Svatopluk Čech – Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století • Alois Jirásek – Staré pověsti české ČESKÁ LITERATURA PRO DĚTI
A MLÁDEŽ VE 20. STOLETÍ
Rok 1918 byl pro českou literaturu jedním z největších mezníků. Skončila totiž 1. světová válka, ale také vznikla Československá republika (28. října 1918). Tyto politické změny se samozřejmě promítly i do rozvoje dětské literatury. Do literatury postupně vstupuje část mládeže a intelektuálů, jež je ovlivněná revolučním nádechem doby a touhou po sociální svobodě. Soustřeďují se kolem sociálně demokratického a komunistického tisku (Rudé právo). Tito spisovatelé, píšící hlavně literaturu pro dospělé, tvoří také díla pro děti. Zpočátku se věnují spíše proletářské literatuře a později se orientují na některé umělecké směry. Kromě toho byla v této době zastoupena také literatura katolická, která se prezentovala na stránkách časopisu Archa. První světová válka vývoj české dětské literatury přerušila, ta se začala znovu rozvíjet až roku 1918. Autoři, kteří se po válce vracejí z fronty píší především dětskou literaturu vztahující se k jejich vojenským zážitkům a zkušenostem. Objevují se také díla, která podávají přímý obraz působení československých legií v Rusku.
9
Díky změnám ve společnosti a rozdílnému myšlení autorů se v oblasti dětské literatury vytvořily podmínky k rozvoji literárních žánrů. V meziválečném období se rozvíjí próza s dětským hrdinou, pohádka, pověst, detektivní a dobrodružné příběhy či literatura faktu. Tvorba autorů dětské literatury se zbavuje pedagogického nádechu a vznikají díla v duchu nových uměleckých směrů. Velká pozornost je věnována pohádce, kdy nejdříve vznikají různé sbírky již existujících pohádek. Později však vzniká pohádka autorská (Čapek, Wolker), ve které literáti hledají nové významové i výrazové prostředky. Do literatury pro děti vstupuje řada autorů, kteří hledají své osobité pojetí pohádky. Kromě sociálních a zvířecích motivů se zaměřuje také na vyprávění o zvířátkách, která se chovají jako děti (J. Čapek).
!
Autorská pohádka je umělá pohádka ze skutečnosti, která se opírá o stěžejní žánrový princip neskutečna, je ale výrazem tvůrčí osobnosti. Jejího autora, na rozdíl od lidové pohádky, známe. Jsou v ní více zastoupeny reálné prvky a kouzelné prvky se stávají součástí každodenní reality. Autoři se dále zaměřují na příběhy s dětským hrdinou. V některých knihách dokonce
spojují žánr pohádky s vypravováním o dětech v jeden celek. Dochází také ke splynutí světa přírodního se světem lidí, kdy se zvířata přátelí s dětmi apod. Levicově orientovaní autoři se v této době zase snaží psát sociálně laděné příběhy o dětech, kteří trpí ve společnosti. Ve 20. a 30. letech se vytvářely vhodné podmínky k vyjádření nového typu dětské dobrodružné prózy. Příběhy se často odehrávají v exotických zemích a kombinují přírodopisná a geografická fakta. Podobají se cestopisné tvorbě, neboť autoři podnikají cesty do exotických zemí, aby zde načerpali nové poznatky, které by mohli použít ve své tvorbě. Historická tvorba se v meziválečném období zaměřuje na pravěké dějiny, politickou situaci v Evropě ve 30. letech či národní dějiny přelomu 19. a 20. století. Spisovatelé se snaží podat pomocí literárního díla vlastní názor na nynější politickou situaci. Velké obliby se dostalo knihám s dívčí hrdinkou, které v meziválečném období vycházely v obrovském množství. Úroveň próz tohoto typu byla různá. Většinou se však jednalo o díla hodnocená jako mělká, nepravdivá a sentimentální. Rozvíjí se také neintencionální tvorba pro dívky zvaná též červená knihovna. Zahrnovala původní romány pro ženy a dívky, které vycházely ve 20. a 30. letech 20. století.
!
Červená knihovna: původně se jednalo o edici milostných knih pro ženy a dívky, jejichž vazba měla červenou barvu. V současné době se jedná o žánr populární literatury, jehož dominantním rysem je líčení peripetií milostného vztahu.
10
Poezie pro děti zůstává na rozdíl od prózy na stále stejné úrovni. Nedochází v ní k žádným zásadním změnám ba naopak. Plynule navazuje na předchozí období. Vzniká množství říkanek a písniček pro děti. Od poloviny 30. let 20. století stále více umělců projevuje svůj názor k politickým událostem, ke kterým docházelo v Evropě. Mír v Evropě ohrožuje fašismus a na území Československa je 15. března zřízen Protektorát Čechy a Morava. Spisovatelé hledají prostředky, kterými se chtějí vyjadřovat k současným událostem, ale příchod okupantů zapříčinil omezení jejich publikování. A tak spousta svobodně smýšlejících autorů odchází do zahraničí, ale někteří se naopak zapojují do domácí odbojové činnosti. Přes velké překážky si česká literatura nachází cestu, aby se dostala ke svému čtenáři.
!
Počátek druhé poloviny 20. století byl výrazně ovlivněn 2. světovou válkou. Jedná se o poválečné období, do něhož se promítly hrůzy války. Bezprostředně po jejím konci se začíná rozvíjet věda a kultura, která v průběhu války značně trpěla. Stát se totiž staral spíše o zbrojní průmysl než o rozvoj kultury a literatury. Literatura pro děti se zpočátku formuje na literatuře předválečné (Čapek, Vančura,
Lada), ale také na tradicích literatury pro děti v období demokratické 1. republiky (Sládek, Karafiát). Mnoho spisovatelů se snaží o rozvoj demokratické literatury. Bylo zde však také několik autorů, kteří oslavovali komunismus a opěvovali Rudou armádu jako vzdání díků za nově nabytou svobodu. Autoři píšící pro děti navazují především na rok 1939 a svou spisovatelskou činností rozvíjí jak poezii, tak prózu. V únoru 1948 dochází k politickému převratu, kdy se na 40 let dostává k moci komunistická ideologie. Dochází ke znárodnění kultury a potlačení tvůrčí svobody. Píše se prorežimní literatura (budovatelská próza, oslavná agitační poezie aj.). Bylo zřízeno Státní nakladatelství dětské knihy (r. 1949), které mělo za úkol zajistit vydávání téměř všech dětských knih a znemožnit tak vydávání knih nepohodlných pro komunistický režim. Zpočátku byly odmítány také dobrodružné knihy pro děti a prózy s dívčí hrdinkou, úplného zákazu se dostalo příběhům ze života skautských skupin. Spisovatelé často emigrují a vydávají svá díla v exilu. Kromě oficiální literatury vzniká tedy také literatura exulantská a samizdatová. V 60. letech dochází k uvolnění režimu, který zapříčinil liberalizaci kultury i literatury, a tak se v literární tvorbě objevují nové proudy. Znovu tvoří spisovatelé, kteří se museli na nějakou dobu odmlčet, vznikají nové časopisy a nakladatelství. Dětská literatura se rozšiřuje o nové žánry, ve kterých se často objevují nová témata a experimentální motivy. Velkého rozmachu dosáhla především moderní pohádka.
11
Po vojenské intervenci vojsk Varšavské smlouvy (21. srpna 1968) nastává normalizační proces, který znamenal opětovné nastolení tvrdého totalitního režimu. Nastalo období politické i kulturní nesvobody, byly zavedeny stranické čistky, zrušena svobodomyslná periodika, zavedena cenzura apod. Někteří autoři nemohli publikovat, neboť se stávali pro režim nepohodlnými. Opět se spisovatelé dělí na oficiální (prorežimní), exilové a samizdatové. V dětské literatuře nejdříve převažuje zájem o autorskou pohádku, která již neobsahovala experimentální prvky či jazykové hry. Nejvíce byla postihnuta moderní nonsensová pohádka. Později se v hojném počtu píší prózy s dětským hrdinou. V 80. letech se politická situace mění, období normalizace střídá jakési uvolnění, které souviselo s vydáním Charty 77. Česká literatura dosahuje velkého věhlasu v zahraničí a znovu píší zakázaní autoři. Literatura pro děti se stále věnuje moderní pohádce, která je nyní osobitější, a nonsensové poezii využívající slovní hříčku a experiment. Někteří autoři píšící dětskou literaturu se také navrací k lidové pohádce. Čtenářům je stále blízká próza s dětským hrdinou či literatura faktu. Po pádu komunistického režimu r. 1989 nastává období uvolnění společnosti. Lidé liberalizují své projevy. Literatura není omezena cenzurou ani režimními omezeními. Vychází zakázaní a opomíjení autoři, zakládají se nová nakladatelství a spojují se literární proudy. Píší se všechny druhy literárních žánrů, experimentuje se s jazykem i formou textu. Mění se také postavení literatury pro děti. Knihy se stávají spotřebním zbožím, tak se větší pozornost začala věnovat titulům, jenž u dětských čtenářů vzbuzuje zájem o tu kterou knihu. Vzniká také mnoho nových časopisů pro děti, které reprezentují spíše literaturu oddechového charakteru. V dívčí próze se stále více prosazují knihy typu harlequinek. Po roku 1990 zanikají Ceny Marie Majerové a Bohumila Říhy udělované vybraným autorům a ilustrátorům dětské literatury. Byla však také založena nová nakladatelská cena Zlatá stuha, kterou jsou oceňovaní nakladatelé, ilustrátoři a autoři knih pro děti.
12
Představitelé české literatury pro děti a mládež ve 20. století • Karel Čapek – Nůše pohádek, Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek, Dášenka čili Život štěněte • Rudolf Těsnohlídek – Liška Bystrouška • Jiří Wolker – O knihaři a básníkovi, Pohádky • Eduard Bass – Klapzubova jedenáctka • Jindřich Šimon Baar – Chodské povídky a pohádky, Hanýžka a Martínek • Rudolf Medek – O našich legiích, dětech a zvířatech v Sibiři • Jiří Mahen – Co mi liška vyprávěla • Josef Lada – Šprýmové kousky Frantíka Ovíska a kozla Bobeše, O Mikešovi • Felix Háj – cyklus příběhů Káji Maříka • František Běhounek – Trosečníci na kře ledové, V říši věčného ledu, Tajemství polárního moře • Josef Čapek – Povídání o pejskovi a kočičce • Vladislav Vančura – Kubula a Kuba Kubikula, Poklad na ostrově • Josef Věromír Pleva – Malý Bobeš • Karel Poláček – Edudant a Fraucimor • Václav Řezáč – Kluci, hurá za ním, Poplach v Kovářské uličce, Čarovné dědictví • Ondřej Sekora – Ferda mravenec • Vítězslav Nezval – Anička Skřítek a Slaměný Hubert • Jaroslav Foglar – Hoši od Bobří řeky • Jan Fischer – Rychlé šípy • Jaroslav Žák – Cesta do hlubin študákovy duše • Ivan Olbracht – Biblické příběhy, Ze starých letopisů • Josef Kainar – Říkadla, Říkanky pro dospěláky • Zděna Bezděková – Říkali mi Leni, Štěstí přijde zítra • Jan Zahradníček – Ježíškova košilka • Bohumil Říha – Na znamení zvonku, Honzíkova cesta, O letadélku Káněti, Náš Vítek • Miloš Václav Kratochvíl – Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela • Zdeněk Kriebel – Píšťalička, Koulej se, sluníčko, kutálej • František Hrubín – Pohádky tisíce a jedné noci • Jan Drda – České pohádky
13
• Eduard Petiška – Staré řecké báje a pověsti, Martínkovy pohádky, Martinkova čítanka, Alenčina čítanka • Ludvík Aškenazy – Dětské etudy, Putování za švestkovou vůní aneb Pitrýsek neboli Strastiplné osudy pravého trpaslíka • Jan Werich – Finfárum • Zdeněk Miler a Eduard Petiška – Jak krtek ke kalhotkám přišel • Miloš Macourek – Jedničky má papoušek, Jakub a dvě stě dědečků, Mach a Šebestové • Daisy Mrázková – Neplač, muchomůrko • Markéta Zinnerová – Děti z Pařízkova, Tajemství proutěného košíku • František Nepil – Kola, strojky, nápady, Makový mužíček, Polní žínka Evelínka • Martina Drijverová – Táta k příštím Vánocům, Táta pro radost i pro zlost, Táta nemá smutky rád, Nekonečné prázdniny • Jaroslav Müller – Přátelé zeleného údolí • Ota Hofman – Pan Tau, Lucie a zázraky, Lucie, postrach ulice • Zdeněk Svěrák – Tatínku, ta se ti povedla • Karel Šiktanc – Královské pohádky • Věra Řeháčková – Věrka, dareba z nábřeží; Věrka, dcerka za všechny drobné; Věrka, postrach Zátiší; Holka bez minulosti • Jarmila Dědková – Čas pampelišek, Kde čtyřlístky nerostou, Kukačka aneb já vím své, Natálie a Princ
14
1. Napište, co znamenají pojmy intencionální literatura a neintencionální literatura. 2. Která z českých knih uvedených ve studijním textu je intencionální a která neintencionální? 3. Vyhledejte podrobné informace o českých spisovatelích české literatury pro děti uvedených ve studijním textu. Vytvořte čtenářský deník, který bude obsahovat minimálně 1 dílo od českých spisovatelů dětské literatury, jejichž jména jsou zvýrazněna ve studijním textu. Všechna díla uvedená ve čtenářském deníku musí být vámi přečtena, proto buďte svědomití a nestahujte rozbory děl z internetu. Tím podvádíte sami sebe ne kantora.
Doporučená literatura: MENCLOVÁ, Věra a kol. Slovník českých spisovatelů. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Libri, 2005. 822 s. ISBN 80-7277-179-5. ŠUBRTOVÁ, Milena et al. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. II., Čeští spisovatelé. 1. vyd. Praha: Libri, 2012. 465 s. ISBN 978-80-7277-506-4. CHALOUPKA, Otakar, ed. Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: Albatros, 1985. 480 s.
Rozšiřující literatura: CHALOUPKA, Otakar a NEZKUSIL, Vladimír. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury I. 1. vyd. Praha: Albatros, 1973. 112 s URBANOVÁ, Svatava. Meandry a metamorfózy dětské literatury. V Olomouci: Votobia, 2003. 363 s. ISBN 80-7198-548-1.
15
3. SVĚTOVÁ LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ Cíle tématu: Po prostudování textu a doporučené studijní literatury: • se seznámíte se základním přehledem světové literatury pro děti a mládež v období 19. a 20. století • seznámíte se s tím, jaké literární žánry a směry byly v dané době v tvorbě pro děti a mládež populární
Studijní text: SVĚTOVÁ LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ V 19. STOLETÍ V první polovině 19. století se v evropských zemích začíná rozvíjet literatura pro děti jako taková. Do této doby vznikala spíše literatura výchovná a pedagogická nebo primárně určená dospělým. Objevují se první spisovatelé dětské literatury, kteří píší v duchu romantismu. Dětští hrdinové často žijí idylickým životem. Ve světě se stejně jako v českých zemích rozmohla sběratelská činnost lidové slovesnosti. Vznikají tak různé sbírky lidových pohádek či písní, které jsou u dětských čtenářů velmi oblíbené.
!
Lidová pohádka je zábavný prozaický žánr folklorního původu s fantastickým příběhem, která byla původně určená dospělým. Jejím jádrem jsou tzv. kouzelné pohádky. Jejich příběhy se odvozují od starodávných mýtů. Vystupují zde ustálené postavy (nadpřirozené bytosti, personifikovaná zvířata) zasazené do tradičního prostředí. Její autor nám není znám, původně totiž byly součástí ústní lidové slovesnosti. Byly tedy zpočátku předávány ústně a až později sebrány do pohádkových sbírek. Jak jsme již zmínili v kapitole Česká literatura pro děti a mládež v 19. století, rok
1848, který bývá považován za počátek tohoto období, znamenal pro mnoho evropských států obrovský mezník. Jedná se totiž o rok revolucí, kdy evropské státy bojují o svou liberalizaci. V důsledku toho například ve Francii vzniká druhá republika. Literatura pro děti zaznamenává v této době velký rozkvět. Je nyní svobodnější a objevuje se mnoho nových autorů píšících literaturu přímo pro děti. Nyní se již nezaměřují jenom na pedagogické či výchovné texty, ale tvoří také zábavná díla, díky kterým se rozšířil okruh dětských čtenářů. Britská literatura pro děti a mládež Od počátku 19. století roste počet knih vydávaných pro děti. Důraz však kladou na vzdělávání a výchovu. Nově se literatura pro děti vyvíjí díky sběru lidové slovesnosti, kterou dřívější vzdělanci považovali za venkovskou absurditu nebo za nebezpečné nesmysly a výmysly odporující zdravému rozumu.
16
Zvýšený zájem o folklorní tvorbu souvisel s nástupem romantismu, kladením důrazu na lidskou představivost a s pronikáním severských vlivů do literatury.Velmi důležitý byl také překlad německých pohádek bratří Grimmů do angličtiny. Významný rozvoj zaznamenal i dobrodružný román, který ovlivnil tvorbu spousty zahraničních spisovatelů (robinsonády). Vzniká také řada knih pro dívky, které mají spíše konvenční podobu. Nebyly však tolik oblíbené jako knihy určené prvotně chlapcům. Dětská poezie je zastoupena tvorbou básníků, kteří se chtějí přiblížit dětskému čtenáři. V 1. polovině 19. století se v ní však stále objevuje výchovný ráz. Na konci 19. století vznikají různé sbírky domácích pohádek, pověstí, legend a říkadel, které vychází především ze sběratelské činnosti v 1. polovině 19. století (J. Jacobse a A. Langa). Ve 2. polovině 19. století vznikají také významná díla dětské imaginativní prózy, dobrodružné romány a první symbolické pohádky. Dobrodružnému románu se dostává nové podoby, kdy spisovatelé ztvárňují hlavní chlapeckou postavu jako dospívajícího jedince, který je příkladem přímého, slušného a britské impérium budujícího muže. Příběhy se často odehrávaly v prostředí chlapeckých internátních škol. Byly oblíbené nejen chlapci, ale také dívkami, které spíše vyhledávaly jiné než konvenční knihy. Básníci píšící v tomto období sbírky pro děti se snažili přiblížit dětskému světu a oprostit poezii od výchovného charakteru. Vznikají tak verše, které ovlivnily další generace autorů i čtenářů po celém světě (L. Carroll). Nově se objevují barevné obrázkové knihy, v nichž ilustrace tvoří důležitý a často dominantní prvek. Díky výše vyjmenovaným skutečnostem můžeme říci, že 2. polovina 19. století znamenala pro Británii zlatý věk dětské literatury. → Představitelé britské literatury pro děti a mládež v 19. století • Daniel Defoa – Robinson Crusoe • Walter Scott – Ivanhoe, Rob Roy • Frederick Marryat – Japhet hledá otce, Paša z mnoha pohádek, Syn námořního lupiče • Charles Kingsley – Vodňátka, Pohádka o vodňátkách, Pták Bouřlivák, Řecké báje • Lewis Carroll – Alenka v kraji divů, Za zrcadlem • Oscar Wilde – Šťastný princ a jiné pohádky, Dvě knihy pohádek, Dům granátových jablek • Rudyard Kipling – Zhaslé světlo, Kniha džunglí, Druhá kniha džunglí, Stateční kapitáni
17
• James Matthew Barrie – Petr Pan, Malý farář • Robert Michael Ballantyne – Korálový ostrov, Pes Crusoe a jeho pán, Pustý ostrov • George Alfred Henty – Námořní kadet, Zlatá horečka • Thomas Hughes – Tom Brown • Frederic Tartara – Erik, aneb Kousek po kousku • Robert Browning – Prsten a kniha, Asolando • Robert Louis Stevenson – Nové povídky Tisíce a jedné noci, Ostrov pokladů, Dětský sad poezie, Balady Francouzská literatura pro děti a mládež Do počátku 19. století se ve francouzské literatuře neobjevilo mnoho autorů píšících literaturu pro děti, což se však v průběhu 1. poloviny 19. století výrazně změnilo. Spisovatelé se obracejí především ke středním vrstvám a využívají nových technických možností v ilustracích knih. Díky technickému pokroku a zjednodušení výroby knih dochází v této době k rozkvětu ediční činnosti pro děti. Mění se pozice dítěte ve společnosti a dochází k větší podpoře dětského vzdělávání. Od roku 1833 se začaly zakládat veřejné základní školy pro chlapce, díky čemuž vzniká potřeba k vytvoření nových učebnic. Nový impulz ve francouzské dětské literatuře přináší v tomto období romantismus. Již pro některé preromantické autory byl svět dětství výraznou inspirací. Dětství se zobrazovalo jako symbol nevinnosti, mravní čistoty a štěstí. V romantických dílech idylický obraz dítěte narušuje tragičnost. Příběhy dětí se stávají součástí rozsáhlých románů francouzských velikánů píšících prvotně literaturu pro dospělé, např. Honoré de Balzaca, Victora Huga či Alexandra Dumase. Později dochází k samostatnému vydávání těchto epizod s dětskými hrdiny v úpravách pro děti. Dětští čtenáři v 1. polovině 19. století znovu vyhledávají ke své četbě pohádky, které souvisí s romantickou nostalgií. Autoři se zde stejně jako v mnoha jiných zemích uchylují ke sběru ústní lidové slovesnosti. Rozvoji francouzské pohádky pomohly také pohádky bratří Grimmů. V průběhu celého 19. století se díky činnosti laických nakladatelů J.-P- Hetzela a L. Hachetta rozrůznily. Dívčí četba je ve francouzské literatuře spjata se specializovanou edicí nakladatelství Hachette (s Bibliothéque rose). V nakladatelství Hachette vycházely také překlady Charlese Dickense, který žil v té době v Paříži a s nakladatelstvím spolupracoval.
18
Nakladatelství J.-P. Hetzela vydávalo především kvalitní vzdělávací knihy a dobrodružné romány pro děti. Ve druhé polovině 19. století dochází k zásadnímu vývoji francouzské literatury pro děti. Objevují se první významní autoři píšící přímo dětskou literaturu a zvyšuje se počet dětských čtenářů. Roku 1850 se začaly zakládat také dívčí školy, čímž se role učebnic ještě více umocnila. Postupně se podnikaly kroky k odstranění dětské negramotnosti, což nakonec vyústilo k uzákonění povinné školní docházky. Dochází také k laicizaci školství, což se projevilo i v dětské literatuře, která se stávala spíše zábavnou než nábožensky tendenční. Ve 2. polovině 19. století přichází s nástupem realismu také nová vlna příběhů s dětským hrdinou, která je nyní určená přímo dětským čtenářům. Spisovatelé se pokoušejí na smutných osudech dětských outsiderů poukázat na sociální problémy ve společnosti. Objevuje se tedy nový typ hrdiny tedy bezbranného, odstrkovaného a ponižovaného dítěte. Stále pokračuje činnost nakladatelství J.-P. Hetzela a L. Hachetta, ve kterých nyní vychází mnoho dětských knih ovlivňujících čtenáře ještě ve 20. století. Roku 1864 začal Hetzel vydávat časopis Magazin d’Éducation et de Récreation. Mnohé z textů, které byly původně vydávány v tomto časopise, se později dočkaly knižního vydání. Zajímavé je, že Hetzel kladl na literaturu pro děti tak vysoké požadavky, že často nechával autory přepracovávat své texty tak, aby předně odpovídaly produkci pro děti. Nejvýznamnějšími autory Hetzelova nakladatelství se stali George Sandová a Jules Verne. Období poslední třetiny 19. století nazýváme zlatým věkem francouzské literatury pro děti. Spadá sem vrchol tvorby nejvýznamnějších dětských autorů, ale také autorů inspirujících se překlady zahraničních knih (L. Caroll, M. Twain, R.L. Stevenson aj.). Na počátku 20. století však velká nakladatelství se svým stálým autorským okruhem, edicemi a knihkupeckou sítí ztrácela svůj vliv a zanikala. → Představitelé francouzské literatury pro děti a mládež v 19. století • Hector Malot – Volání moře, Bez rodiny • Alphonse Daudet – Jack, Drobeček, Podivuhodná dobrodružství neohroženého Tartarina z Tarasconu • Jules Renard – Zrzek, Povídky z přírody, Domácí chléb • Sophie de Ségur – Kamilla a Madlena, vzorné dívky; Prázdniny; Nehody malé Žofie • Zénaïde Fleuriotová – Rodinný život • Alfred Assolant – Hrdinný kapitán Korkorán, Hrdý Montluc
19
• Paul d’Ivoi – S prázdnou kapsou kolem světa, Kapitán Nilia, Zloději blesku • Jules Verne – Pět neděl v balóně, Cesta do středu Země, Dvacet tisíc mil pod mořem, Tajemný hrad v Karpatech, Dva roky prázdnin Americká literatura pro děti a mládež Po válce USA s Anglií zasáhla literaturu pro děti vlna rodícího se vlastenectví (r. 1814). Nově se vyvíjející národ začal považovat zahraniční literaturu, zejména anglickou, za nevhodnou. A tak se zvyšuje domácí produkce jak literatury pro děti, tak i pro dospělé. Spisovatelé dětské literatury se ale často inspirovali tvorbou anglických autorů (M. Edwothová, A.L. Barbauldová) a psali příběhy o neposlušných, nepořádných a sobeckých dětech, které se učí správnému vychování a poslušnosti. Na rozdíl od anglických předloh se v amerických knihách neobjevovaly v takové míře postavy služebných a velký důraz byl kladen na každého jednotlivce bez ohledu na jeho sociální postavení ve společnosti. Dětští hrdinové byli nezávislí, přemýšliví a vážní. Američtí spisovatelé v období 1. poloviny 19. století také idealizují své příběhy o dětech. Ve svých textech zobrazují poklidný a šťastný domácí život. Dětští hrdinové se v nich chovají způsobem, který měl sloužit jako vzor pro čtenáře. Vzhledem k narůstající gramotnosti a zvětšujícímu se okruhu čtenářů vzniká řada dětských časopisů. Některé z nich neměly dlouhého trvání, jiné naopak vycházely i sto let, např. časopis The Youth’s Companion. Počet knih rychle rostl, ale jejich obsah byl stále stejný. Příběhy se obvykle odehrávaly v prostředí rodiny, neměl dramatický děj, soustřeďoval se na mravní výchovu a nezabýval se sociálními problémy. Postavy, stejně jako prostředí, nejsou v těchto dílech blíže charakterizovány. V polovině 19. století se začíná pod vlivem literatury pro dospělé charakter tvorby pro děti měnit. Následující generace vnášela do dětských knih představu, že čím více citů, tím lépe. A tak věcné a rychlé scény u smrtelného lože nahradila dlouhá líčení melodramatického smutku. Změnil se také popis dětských postav, kdy se hrdinům dostává také vnější charakteristiky. Na počátku století byl totiž důraz kladen pouze na morální kvality hrdinů. Nyní jsme se mohli dozvědět, že si na čerstvě rozkvetlé louce hraje modrooká holčička s baculatými tvářemi a bohatými vrkočemi zlatých prstýnků.
20
V zásadě však dětská literatura poloviny 19. století popisovala svět novým způsobem, jenž byl nyní méně jednoznačný a méně morálně sebejistý. Nové příběhy odrážely a realisticky popisovaly současnou společnost s jejími problémy. Roku 1850 se americká společnost ocitla v ekonomické krizi a velkým problémem se stávala městská chudoba, kterou postupně začala zobrazovat také dětská literatura. Spisovatelé obviňují ve svých příbězích společnost z nedostatku soucitu s hladovějícími dětmi, ale sami nemají řešení tohoto problému. Postavám v jejich dílech se buď dostane pomoci od nějaké dobré duše, nebo se jim jí nedostane a v důsledku vyhladovění či nemoci umírají. V 60. letech 19. století se novinkou staly série knih pro děti. Vedle sérií kvalitních knih se větší popularitě dostávalo příběhům, které nemusely být dobře napsány, ale přizpůsobily se zájmům čtenářů. Nejvíce čtené byly takové série, ve kterých se objevovalo minimum věrohodnosti ale hodně akce. Žánrový okruh dětské literatury se rozšířil také díky tzv. šestákovým románům, které původně sloužily dospělému čtenářskému okruhu. Jejich autoři navázali na dobrodružné romány J. F. Coopera. Jejich vlastní tvorba však nedosahuje takové hodnoty, nicméně i tak vzbuzuje velký ohlas. V 60. letech propukla ve Spojených státech občanská válka, která zpomalila nebo zcela zastavila vydávání knih na většině území USA. Po jejím ukončení však získává americká literatura pro děti ekonomickou a společenskou stabilitu, která jí chyběla dokonce i před válkou. Důraz je kladen na literaturu zábavnou, která se svým obsahem velmi podobala tvorbě pro dospělé. Nastává zlatý věk americké dětské literatury (1865-1914). → Představitelé americké literatury pro děti a mládež v 19. století • Jacob Abbott – Mladý křesťan, série povídek o Rollovi • Horatio Alger – Štěstí a odvaha, Otrhaný tom, Prací a odvahou k cíli • Herriet Beecher Stoarová – Chaloupka strýčka Toma • Ann Sophia Stephensová – Malaeska, indiánská manželka bílého muže • Louisa May Alcottová – Malé ženy, Bajky o květinách, Dobré manželky, Růže v rozkvětu • Mark Twain – Dobrodružství Toma Sawyera, Dobrodružství Huckleberryho Finna • Frank Baum – Čaroděj ze země OZ, Matka Husa v próze • Thomas Bailey Aldrich – Příběh malého nezbedy
21
Německá literatura pro děti a mládež První polovina 19. století se v Německu nese ve znamení romantického přepracování lidové slovesnosti. Největší úspěch zaznamenaly pohádky bratří Grimmů, jež se staly přínosem pro světovou tvorbu, neboť v mnoha zemích vedly ke sběru vlastní lidové slovesnosti. V Německu nacházíme spoustu pokračovatelů tvorby bratří Grimmů. Objevují se také spisovatelé, kteří nezpracovávají jenom žánr pohádky, ale i pověsti, balady či rytířské eposy středověké literatury. Velké množství německých spisovatelů navazuje v 19. století na osvícenskou tvorbu. Vznikají knihy morálně-idylické, dobrodružné a vlastenecké. Kolem roku 1830 se objevují i první ženy píšící pro děti, resp. pro dívky. Vznikají také první významné romány a povídky o Indiánech, které však byly původně psány pro dospělé. Německá literatura pro děti zaznamenala větší rozkvět v 1. polovině 19. století a to především díky pohádkám bratří Grimmů. Ve 2. polovině 19. století poté pokračuje proud spisovatelů, zaměřujících se na tvorbu pohádek, které se rovněž inspirovaly tvorbou H.CH. Andersena. Nadále vznikají romány a povídky o Indiánech, přičemž určujeme 2 proudy, které většinou probíhají paralelně. Někdy se však překrývají. První má kořeny v pohádce, kdy dobrodružství je neskutečné až fantastické (robinsonády). Druhý se vyvinul z národopisných obrázků 16. století a zobrazuje velké cesty po Africe a Americe. Pozornost je také stále věnována knihám pro dívky i chlapce, dobrodružným a fantastickým knihám a knihám s historickou tematikou. → Představitelé německé literatury pro děti a mládež v 19. století • Clemens Brentano a Achim von Arnim – Chlapcův kouzelný roh • Achim von Arnim – Zimní zahrada, Tři láskyplné sestry a šťastný barvíř • Clemens Brentano – Tři ořechy, Povídka o hodném Kašpárkovi a krásné Aničce, Pohádky • Bratři Grimmové – Pohádky pro děti i dům • Justin Kerner – Zlatý, pohádka pro děti • Karl Simrock – Píseň o Nibelunzích, Gudrun, Beowulf • Christoph von Schmid – Genovefa, Velikonoční vajíčka • Thekla von Gumpert – Jak srdíčko tráví čas • Rosalie Kochová – Košík s květinami • James Fenimore Cooper – Tokeah aneb Bílá růže, Kniha o kajutě
22
• Theodor Storm – Malý Rarášek, Hinzelmeier, Příběhy ze sudu • Emma von Rhoden – série knih o Svéhlavičce • Else Uryová – Studované děvče, série knih o Mazlíčkovi • Eduard Mörike – Pidimužík ze Stuttgartu, Sedlák a jeho syn • Karl May – série knih o Vinnetouovi Ruská literatura pro děti a mládež V první polovině 19. století se dětská literatura v Rusku rozvíjela zejména v rámci vrcholícího osvícenství, klasicismu a preromantismu a romantismu. K tomu přispělo také zakládání velkého počtu středních škol, především gymnázií, a univerzit. Zajímavé je, že v letech 1800-25 se v ruské literatuře neobjevilo ani jedno dílo učené přímo dětem, které by zůstalo v klasickém fondu dětské literatury. Naopak řada básní vytvořených původně pro dospělé tuto vlastnost měla. Z toho vyplývá, že se nejedná o autory, kteří se specializovali na dětskou literaturu. Někteří spisovatelé využívali literaturu pro děti jako masku pro své politické názory (I.A. Krylov), k čemuž často využívali žánru společensko-kritické bajky. Objevují se také spisovatelé, kteří píší balady či básně využívající anglosaských a germánsko-skandinávských témat. Literaturu pro děti můžeme spatřit také u ruských velikánů píšících literaturu pro dospělé (A.S. Puškin, M.J. Lermontov). Raná ruská literární kritika chápala literaturu jako nástroj ideologie a propagandy v duchu boje proti carskému systému. Poprvé v Rusku teoreticky reflektuje problém literatury pro děti. A tak se začínají pravidelně objevovat recenze a kritické stati o dětské literatuře. Již v této době se objevuje generace významných ruských spisovatelů píšících literaturu pro děti, jejichž tvorba však sahá i do následujícího období tedy do 2. poloviny 19. století. Ve 2. polovině 19. století pokračují ve své tvorbě někteří významní spisovatelé literatury pro děti, jež začali svou spisovatelskou dráhu už v 1. polovině 19. století. Nově se však objevují povídky, které reagovaly na sílící společenský boj a liberalizaci režimu. Jedná se často o příběhy s výrazným jazykem, hravostí a folklorními motivy. Vznikají svazky knih autobiografického charakteru, didaktické mikropovídky pro děti a klasická díla ruské literatury vzpomínkového charakteru. Dětskou literaturu nezanedbávala ani tzv. literatura stříbrného věku neboli ruská moderna. Využívala stylizované, často pohádkové motivy, které zpracovávala v žánru divadelní hry či románu. Příběhy také někdy vycházely ze středověké evropské tradice, utopie
23
nebo science-fiction. Velký vliv na utváření historizujícího a dobrodružného proudu v ruské literatuře pro děti měla v této době tvorba britská a americká (W. Scott, J.F. Cooper, E.A. Poe). K ruské literatuře pro děti však přispěli také velcí klasikové píšící primárně literaturu pro dospělé. K nim můžeme zařadit L.N. Tolstého, I.S. Turgeněva či F.M. Dostojevského. Nicméně modernistická literatura dala Rusku také nové autory, kteří se snažili přiblížit světu dětí a mládeže. → Představitelé ruské literatury pro děti a mládež v 19. století • Ivan A. Krylov – Vlk a beránek, Vlk v psinci, Zahradník a filozof • Vasilij A. Žukovskij – Tři nejkrásnější pohádky • Alexandr S. Puškin – Kapitánova dcerka • Michail J. Lermontov – Dva bratři, Bludný kruh • Petr P. Jeršov – pohádkový řetězec Koník-Hrbáček • Alexej N. Pleščejev – Básně • Fjodor I. Tjutčev – Básně • Alexej K. Tolstoj – Rodina vlkodlaka • Nikolaj S. Leskov – Očarovaný poutník, Zchudlý rod, Nesmrtelný Golovan • Lev N. Tolstoj – Dětství, Chlapectví, Jinošství • Sergey T. Aksakov – Rodinná kronika, Dětská léta Bagrodova vnuka • Anton P. Čechov – Pestré povídky, Labutí píseň • Alexandr Blok – Slavičí sad, Král náměstí • Maxim Gorkij – Dívka a smrt, Dětství, Do světa, Moje univerzity SVĚTOVÁ LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ VE 20. STOLETÍ V 1. polovině 20. století se vývoj literatury (jak pro děti, tak pro dospělé) v každé zemi ubíral jiným směrem. To se ve 2. polovině 20. století částečně změnilo, neboť ihned po skončení 2. světové války se většina autorů světové literatury pro děti zaměřila na události s válkou spojené. V následujících letech však dochází v jednotlivých zemích k rozdílnému literárnímu vývoji, např. francouzská literatura navazuje na předválečnou tvorbu, v Itálii se objevuje neorealismus a neoavantgarda, v britské literatuře se rozvíjí velkou měrou fantasy literatura apod.
24
Britská literatura pro děti a mládež Doba mezi koncem 1. a začátkem 2. světové války nebyla pro britskou literaturu moc přínosná. Většinu produkce tvořily levné knihy, seriály a nekonečné řady školních a dobrodružných příběhů. Vzniklo opravdu jen málo děl, která můžeme považovat za literárně hodnotná. K nim řadíme některá dobrodružná vyprávění, prózy s dětským hrdinou a fantastické příběhy. Dětská poezie v 1. polovině 20. století navazuje na literární tvorbu W. Shakespeara. Druhá světová válka a následný poválečný finanční nedostatek omezily vydávání knih, díky čemuž klesá počet čtenářů jak dětské literatury, tak i literatury pro dospělé. K novému oživení literární tvorby došlo až v 50. letech 20. století zásluhou několika největších britských nakladatelství. Na rozvoj literatury pro děti také pozitivně působil vliv škol a knihoven, jež požadovaly, aby knihy pro děti měly náležitou literární úroveň. Námětem mnoha románů se stává obraz války a hrůzy s ní spojené. Vzniká dobrodružná literatura, pro kterou je typické vtahování čtenářů do děje a stavění je před morální či sociální problémy. Významné postavení si získává také historický román, jehož autoři se zaměřili na vývoj britských dějin a vedle tradičních postupů užili často prvků typických pro jiné žánry. Ve druhé polovině 20. století se také výrazně rozvíjí literatura fantastická, realistická, humoristická či nonsensové a zvířecí pohádky. → Britští představitelé literatury pro děti a mládež ve 20. století • A.A. Milne – Medvídek Pú • Hugh Lofting – příběhy o dr. Dollitlovi • Pamela Traversová – příběhy o Mary Poppinsové • J.R.R. Tolkien – Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky; trilogie Pán prstenů • C.S. Lewis – cyklus románů Letopisy Narnie • J.K. Rowlingová – série knih o Harrym Potterovi Francouzská literatura pro děti a mládež V meziválečném období se literatura pro děti vázala k aktuálním společenským jevům a dějům mnohem úžeji než v předchozích obdobích, kdy spíše tíhla k nadčasovým výchovným modelům. Již od počátku 20. století se ve francouzské literatuře pro děti objevovala problematika rasismu či antikolonialistických postojů. V dětské literatuře se také projevila první světová válka, kdy jsou válečné události zpracovávány v žánru písně, pohádky, románu či v obrázkových knížkách. Ve středu dění se
25
ocitaly samy děti, které zde reprezentovaly typ malých hrdinů a vlastenců, jejichž odvaha a oběť se kladla dětem za vzor. Po konci války se do popředí literární tvorby dostává sociální tematika. Dětští hrdinové se stávali samostatnými a aktivními a mnohdy přejímali roli dospělých. Jejich osudy již nenesly rysy bezvýchodnosti, ale ani nebyly idealizované. Díla zobrazují příběhy morálně silných jedinců, kteří se vlastním přičiněním zasloužili o lepší osud své rodiny. Zachycovaly dítě vykonávající činnosti každodenního života takovým způsobem, jako by se jednalo o hrdinský čin. Do francouzské autorské pohádky v meziválečném období pronikala řada prvků z jiných literatur. Měla často nádech nonsensu a nechyběly v ní humorné rysy. V tomto období se jí věnovali také spisovatelé píšící především literaturu pro dospělé, což se podobá české literatuře v meziválečném období. Po první světové válce se vydávání dětských knih ve Francii přizpůsobilo ekonomickým podmínkám země. Vychází hlavně knihy, o které je velký zájem. Nakladatelé se tedy často uchylují k reedicím osvědčených textů, které vydávají s moderními ilustracemi. Nově se však o literaturu pro děti začínají zajímat pedagogové a dětští psychologové, kteří v dětské literatuře spatřují důležitý nástroj k rozvíjení dětské osobnosti. Na přelomu 20. a 30. let 20. století se literatura pro děti ve Francii stává předmětem zájmu literární vědy a vymanila se z područí pedagogických zkoumání. Vychází první literárněhistorické práce o dětské literatuře. Po vstupu německých vojsk do Paříže v červnu 1940 se změnily podmínky pro vydávání dětských knih a v následujících letech se stalo v dětských dílech velmi oblíbené téma okupace a druhé světové války. Po 2. světové válce začala francouzská literatura pro děti nabývat na významu. Zrodily se první mezinárodní instituce, díky nimž se dětská literatura stala spojujícím článkem mezi jednotlivými národy, např. IBBY. Roku 1951 zase francouzská sekce UNESCO zorganizovala výstavu knih pro děti ze čtyřiceti zemí. Literatura navazovala na vývoj před druhou světovou válkou.
!
IBBY (Internatinal Board on Books for Young People) je mezinárodní organizace reprezentující literaturu a kulturu pro děti a mládež ze 68 zemí světa. Byla založena jako neziskové sdružení při UNESCO. Mimo jiné pořádá každé dva roky udílení Ceny H. Ch. Andersena (více níže). V příbězích ze života dětí se prohlubovala snaha realisticky zobrazit obraz dětství
v současných reáliích, oblíbeným se stával kolektivní hrdina zastoupený dětskou partou
26
s jasnou hierarchií. Autoři objevovali poetiku zdánlivě banálních, opomíjených prostředí, například zobrazovali francouzská předměstí s jejich bídou i svéráznou krásou. Postupně docházelo ke sbližování literatury s filmem a televizní formou. Vzájemné přebírání jejich postupů vedlo v literatuře pro děti k oblibě románových sérií. Od 50. let 20. století zaznamenáváme také další vlnu odborného zájmu o dětskou literaturu. Vychází různé teoretické příručky a slovníky týkající se teorie a vývoje dětské literatury. Od počátku 70. let 20. století již literaturu ovlivňují odlišná etická a estetická kritéria. Události z května a června 1968 totiž způsobily pád mnoha sociálních a kulturních tabu. Francouzská literatura pro děti se v této době začíná vyučovat na univerzitách a rozrůstá se odborná obec sledující literaturu pro děti. Dětská literatura nyní otevřeně vypovídá o dříve tabuizovaných tématech, například o sexu, násilí, smrti či drogové závislosti. Spisovatelé se ve svých dílech nesnaží podat čtenáři návod k tomu, jak správně jednat, spíše provokují a kladou sami sobě otázky. Slábne vliv francouzského nového románu. Autoři se nyní snaží zaujmout silným příběhem a nově užívají výrazně expresivní argotické výrazy a slovní hříčky. V současné době literaturu pro děti i dospělé obohacuje multikulturní zkušenost autorů, v jejichž dílech často hrdinové hledají cestu ze společenského odcizení. V literárních dílech se také objevuje postmoderní hravost „bez hranic“, která se projevuje promyšlenými a rafinovanými vypravěčskými postupy a míšením žánrů. Literaturu také nově ovlivňují současná společenská témata, jako jsou projevy rasismu, vážná onemocnění ohrožující zejména mladou generaci – HIV, mentální anorexie, bulimie, téma sexu a sexuálního zneužívání či sexuální orientace. → Představitelé francouzské literatury pro děti a mládež ve 20. století • Charles Vildrac – Kozlíček Kaštánek, Lev a jeho brýle, Růžový ostrov • Marcel Aymé – Červené pohádky kocour Moura, Co vyprávěla kočka na jabloňové větvi • Paul Faucher – Táta Bobr • Paul Berna – Bezhlavý koník, Hvězdná brána • André Chedidová – Šestý den, Ten druhý, Složité dítě • Nicole Vudalová – Válečný Nam, Stepní princ, Kouzelné pohlednice • Marc Soriano – Pohádky víly Krapety, Průvodce dětskou literaturou, Průvodce literaturou pro mládež
27
Americká literatura pro děti a mládež V období let 1918-1945 nebylo pro americkou literaturu pro děti nijak zvlášť plodné. Vzniká jenom pár výraznějších děl. Výrazně se v dětské literatuře rozvíjel historický příběh. Spisovatelé ve svých historických románech či povídkách pro děti ztvárňují obraz koloniální Ameriky, průkopníků Středozápadu či počátky amerického státu. Objevují se také příběhy o zvířatech, které navazují na typ vyprávění, jenž vytvořil počátkem 20. století Jack London. Vznikají nejen realistické povídky o zvířatech, ale také zvířecí pohádky. Své postavení si v tomto období v americké literatuře pro děti získala i bajka, která vycházela z černošského folkloru. Bouřlivým vývojem procházela ve 20. století science-fiction. Vedle námětů blízkých příběhům Edgara Allana Poea se po 2. světové válce objevila témata reflektující hrozbu atomové války a obavy ze zneužití výsledků vědeckých bádaní. Častým námětem se v souvislosti s rozvíjejícím se výzkumem vesmíru stalo objevování nových vesmírných světů. V druhé polovině 20. století se v tomto žánru velmi uplatňuje satira, humor a poetičnost. Vývoj science-fiction byl od počátku ovlivňován jinými oblastmi kultury a médii (televize, počítačové hry). Podobně je tomu i v případě fantasy, která se stala populární součástí četby dětí. Její motivy a postupy pronikají do mnoha literárních žánrů. Objevují se také její žánrové varianty jako hrdinská fantasy, fantasy s prvky hororu aj. Náměty autoři nacházejí v pseudohistorii, obracejí se k mýtům a středověké romanci, mystice a magii, iracionální fantastice. V průběhu 20. století zaznamenaly rozvoj také obrázkové knihy, které svými ilustracemi často dosahují komického a někdy až psychologicky působivého účinku. Novým tématem v dětských povídkách a pohádkách se stává svět ortodoxního židovského náboženství. S rozšiřováním nabídky a růstem kvalitativního rozpětí četby pro děti bylo neobyčejně významným počinem založení Sdružení amerických knihoven v roce 1876. Od svého vzniku poskytuje sdružení stále se rozšiřující škálu služeb a vyvíjí řadu aktivit spojených s propagací dětské literatury. → představitelé americké literatury pro děti a mládež ve 20. století • Lois Lenski – Malá jahodářka • Esther Forbesová – Johnny Tremain • Robert Lawson – Králičí vrch • J. Ch. Hartus – soubor knih Strýček Remus
28
• Robert Ervin Howard – série knih o Barbaru Conanovi • Andre Nortonová – Princ velitel, Svět čarodějnic, Rok jednorožce • Poul Anderson – Tři srdce a tři lvy, Bouře noci svatojánské Německá literatura pro děti a mládež V době mezi dvěma světovými válkami se německá literatura pro děti nijak zvlášť nerozvíjela. Vycházely především různě upravované pohádky bratří Grimmů a svazky světových pohádek. Velký význam měla snaha vytvořit sociálně i politicky zaměřená díla. V době druhé světové války byla literatura pro děti ovlivněna národním socialismem. Hlavním tématem děl pro děti se tak stala Hitlerova mládež a později válečné dobrodružství. Po roce 1945 se v německé literatuře pro děti rozvinulo množství směrů a stylů podobně jako v literatuře pro dospělé. Brzy po konci války vyšla díla, která bojovala za světový mír. Taková díla měla často podobu fantastických obrázkových knih. Na počátku 70. let 20. století vstupuje do literatury aktuální téma pracovníků z cizích zemí. Literární díla se snaží vzbudit pochopení pro jejich životní situaci a jsou často vyprávěna z pohledu dětského hrdiny. Objevují se také texty o outsiderech, postižených a okrajových skupinách, v nichž musí hlavní postavy bojovat o přízeň většinového kolektivu. Mnozí hrdinové takových knih hledají únik ze skutečného života a nacházejí azyl například ve skupinách drogově závislých či kriminálních živlů. Po druhé světové válce se literatura pro děti začíná tematicky přibližovat skutečnosti. Autoři zpracovávají témata, s kterými dříve pracovala především literatura pro dospělé. Dnes snad už ani neexistuje žádný motiv z literatury pro dospělé, který by nebyl zobrazen v literatuře pro děti. Vznikají tedy romány vyrovnávající se s minulostí, podávající obraz 20. let 20. století a cestu k národnímu socialismu, zobrazující pronásledování židovských obyvatel a zpracovávající téma druhé světové války. Dalšími problémovými okruhy, které se začaly objevovat v literatuře, jsou mládež v době národního socialismu, emigrace a exil, nesmyslnost války, útěk a doba krátce po konci války, problematika rasismu, problematika mezilidských a sexuálních vztahů. V nejnovější literatuře pro děti padla veškerá tabu, též dospělí jsou zobrazováni se všemi
chybami
a omyly.
Současná problémově orientovaná literatura se mění
v psychologický dětský román, který se většinou odehrává v prostředí rodiny, jež nevytváří příhodné podmínky pro zdravý vývoj dítěte. Realistická literatura zachycuje změnu dětského světa. Vznikají díla spojená s dětskou šikanou ve škole či problémy integrace dětí cizinců do německé školy, problémy dětí v cizí
29
zemi apod. Literatura pro děti a mládež se stává literaturou pro všechny generace obou pohlaví. → Představitelé německé literatury pro děti ve 20. století • Vilma Mönckelbergová – Truhlice pohádek • Erich Kästner – Emil a Detektivové, Konference zvířat • Michael Ende – Nekonečný příběh • Otfried Preussler – Čarodějův učeň Ruská literatura pro děti a mládež Ruská poezie pro děti vyniká v první třetině 20. století básnickými experimenty a příklonem k moderní civilizaci a technice. Můžeme sem tedy zařadit díla některých futuristických spisovatelů píšících původně literaturu pro dospělé.
!
Futurismus je umělecký proud, který vznikl v první čtvrtině 20. století v Itálii. Zcela se distancuje od minulosti a norem i tradic s ní spojených. Důraz klade na novost formy a orientuje se jenom na přítomnost a budoucnost. Typickým rysem je okouzlení technikou. Ruská literatura se v této době nebrání novým idejím a polohám. Na počátku 30. let je
například publikována první ucelená reflexe dětské literatury z hlediska nového ruského režimu (Dětská literatura, A. V. Lunačarskij). Objevují se také studie o péči o mimořádně nadané děti. Tyto pokusy vycházející z moderní psychologie a pedagogiky byly však po Stalinově nástupu k absolutní moci na sklonku 20. let prohlášeny za nepřátelské a na základě toho, došlo k jejich potlačení. Na rozdíl od jiných světových literatur je ruská tvorba v meziválečném období celkem plodná. Objevuje se řada klíčových osobností dětské literatury (K. Čukovskij, A.N. Tolstoj…). Někteří autoři, kteří tvořili v této době, se stali téměř emblémy. Spisovatelé se často inspirují dusnými Kafkovskými vizemi, které vytvářejí předpoklady pro rozsáhlou vnitřní diferenciaci dětské literatury. Nejvýraznější se stala rozrůzněnost literárního druhu a žánru. Píše se dobrodružný román, science-fiction, detektivka či chlapecký román. Současně vznikají hlubší teoretické reflexe dětské experimentální literatury. Ve 2. polovině 20. století jsou v souvislosti s Velkou vlasteneckou válkou populární dětem uzpůsobené dobrodružné příběhy o partyzánech, o hrdinství vojáků apod. Populární se také v oblasti dětské literatury stává science-fiction. Důležitou součástí ruské literatury pro děti 20. století je téma pracovní, vědecké, dokumentárně naučné a také výchova k citové kultivaci. Nový živý impuls dětské literatuře
30
poskytl vznik tzv. vesnické prózy a povídky z pozůstalosti, které se například dotýkají tématu genocidy či sovětské zlaté mládeže v době stalinismu. Obnovená ruská moderna a navrácená literatura konce 20. století s dominující postmodernou přinášejí literatuře pro děti nové polohy, a to především otevírání tabuizovaných témat, stírání rozdílů mezi literaturou pro děti a dospělé a dětství jako nostalgický princip. Nový proud sem vnášejí generace nezasažené sovětskou dobou a etickými rozměry ruské literatury 20. století. → Představitelé ruské literatury pro děti a mládež ve 20. století • Saša Čornyj – Vojenské pohádky, Jarní romance • Vladimir Majakovskij – didaktická báseň Co je zle a co je dobře • Samuil Maršak – Děti v kleci, Divadlo pro děti, Duha, Modrý pták, Zmrzlina • Jurij Oleša – Tři tlouštíci • Korněj Čukovskij – Od dvou do pěti, Dobrodružství Krokodýla Krokodýloviče, Doktor Bolíto, Veselý telefon • A.N. Tolstoj – Nikitovo dětství, Zlatý klíček, Vzpoura strojů, Žena z Marsu, Paprsky inženýra Garina • A. Grin – Zářivý svět, Nachové plachty, Královna vln • Daniel Granin – Letím do bouřky, Zubr 1. Vyhledejte podrobné informace o spisovatelích světové literatury pro děti zvýrazněných ve studijním textu. 2. Na základě uvedených informací rozhodněte, jaký literární žánr byl ve světové literatuře pro děti a mládež 19. století nejvíce populární. Podobně pracujte také se světovou literaturou pro děti a mládež 20. století. Vytvořte čtenářský deník, který bude obsahovat minimálně 1 dílo od světových spisovatelů dětské literatury, jejichž jména jsou zvýrazněna ve studijním textu. Všechna díla uvedená ve čtenářském deníku musí být vámi přečtena, proto buďte svědomití a nestahujte rozbory děl z internetu. Tím podvádíte sami sebe ne kantora.
Doporučená literatura: DOROVSKÝ, Ivan, ed. et al. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. I., Zahraniční spisovatelé. 1. vyd. Praha: Libri, 2007. 847 s. ISBN 978-80-7277-314-5. URBANOVÁ, Svatava. Meandry a metamorfózy dětské literatury. V Olomouci: Votobia, 2003. 363 s. ISBN 80-7198-548-1.
31
Rozšiřující literatura: CHALOUPKA, Otakar a NEZKUSIL, Vladimír. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury I. 1. vyd. Praha: Albatros, 1973. 112 s KARPATSKÝ, Dušan. Labyrint literatury. 4., rozš. a upr. vyd. Praha: Albatros, 2008. 541, [57] s. Albatros In. ISBN 978-80-00-02154-6. NÜNNING, Ansgar, ed., TRÁVNÍČEK, Jiří, ed. a HOLÝ, Jiří, ed. Lexikon teorie literatury a kultury: koncepce - osobnosti - základní pojmy. Vyd. 1. Brno: Host, 2006. 912 s.ISBN 807294-170-4.
32
PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY MOCNÁ, Dagmar a kol. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha: Paseka, 2004. 699 s. ISBN 80-7185-669-X. KARPATSKÝ, Dušan. Labyrint literatury. 4., rozš. a upr. vyd. Praha: Albatros, 2008. 541, [57] s. Albatros In. ISBN 978-80-00-02154-6. NÜNNING, Ansgar, ed., TRÁVNÍČEK, Jiří, ed. a HOLÝ, Jiří, ed. Lexikon teorie literatury a kultury: koncepce - osobnosti - základní pojmy. Vyd. 1. Brno: Host, 2006. 912 s.ISBN 807294-170-4. TENČÍK, František. Četba mládeže v počátcích obrození. 1. vyd. Praha: SNDK, 1962. 107, [1] s. Knižnice teorie dětské lit. Ř. lit.-hist. DOROVSKÝ, Ivan, ed. et al. Slovník autorů literatury pro děti a mládež. I., Zahraniční spisovatelé. 1. vyd. Praha: Libri, 2007. 847 s. ISBN 978-80-7277-314-5. KOVALČÍK, Zdeněk a URBANOVÁ, Svatava. Minimum z literatury pro děti a mládež: stručný chronologický, tematický a žánrový přehled české literatury pro děti a mládež. Ostrava: Scholaforum, 1996. 77 s. ISBN 80-86058-15-8. CHALOUPKA, Otakar a NEZKUSIL, Vladimír. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury II. 1. vyd. Praha: Albatros, 1976. 128 s. LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem: výkladový slovník základních pojmů literární teorie. 1. vyd. Jinočany: H & H, 2002. 355 s. ISBN 80-7319-020-6. PETERKA, Josef. Teorie literatury pro učitele. 3. vyd. Jíloviště: Mercury Music & Entertainment, 2007. 346 s. ISBN 978-80-239-9284-7. JANÁČKOVÁ, Blanka. Přehled vývoje literatury pro děti a mládež. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 1999. 119 s. Skripta. ISBN 80-7044-234-4. PAVERA, Libor a VŠETIČKA, František. Lexikon literárních pojmů. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002. 422 s. ISBN 80-7182-124-1.
33
