AKTUALIZOVÁNO v březnu 2016.
Část 16 Rok 1973 Pro epidemii chřipky u lidí a slintavky u dobytka v lednu a únoru bylo zakázáno pořádání tradičních plesů. Rok pokračoval brigádami, prvomájovými oslavami, Ždírcem dokonce projížděli účastníci cyklistického Závodu míru. V červnu zmrzly brambory a okurky a počátkem července a počátkem srpna přišly bouře s lijáky, což opět způsobilo zaplavení sklepů v mnoha domech. Kronika dále zmiňuje žně s úrodou trochu nad průměrem. Výnosy obilí se zvedly v průměru okolo 30 q na hektar. Brambor bylo sice méně (výnos 208 q/ha), každý ale dostal tolik, kolik si objednal, za cenu 80,Kčs. Pro uzavření spojky silnic Praha-Brno přes Havlíčkův Brod a Jihlavu se ve Ždírci značně zvýšila frekvence na státních silnicích a došlo tak k několika smrtelným nehodám na křižovatkách. Převážnou část jich zavinili cizinci nerespektováním dopravních značek. Mátlo je, že jeli z Brna do Prahy celou cestu po hlavní silnici a ve Ždírci najednou pozdě zjistili, že vyjíždějí z vedlejší na hlavní. Hoteliér Miloslav Láznička z toho už byl na mrtvici, když od výčepního pultu pozoroval, jak se přes křižovatku několikrát denně bez zpomalení přehoupne zahraniční vozidlo. Řadě řidičů to prošlo, ale v dubnu, dvakrát v květnu a znovu v červenci došlo k dopravním nehodám se smrtelnými následky. Na Pikulce v září zahynuly dvě ženy z NDR, když se svým autem vjely bez zastavení z vedlejší silnice přímo pod projíždějící nákladní vůz. Výstavba v obci pokračovala stavbou tzv. „obchodního domu“ na náměstí (ve skutečnosti ovšem pouze větší prodejny potravin a průmyslového zboží), brigádnickou výdlažbou chodníku podél silnice od Lázničků k odbočce k nádraží a další regulací ždíreckého potoka s provizorním zpevňováním břehů výřezovou kulatinou. Výrobní družstvo Vzor zahájilo stavbu tzv. „domu služeb“ na místě zbouraného domku Kadlecových čp. 94 (viz foto).Stavba potrvá 3 roky.
Kadlecův domek čp. 94 před demolicí
Kadlecův domek čp. 94 (asi 1938)
V roce 1973 bylo zkolaudováno 12 rodinných domků a jedna družstevní bytovka [tzv. Sotonova šestnáctka čp. 355-356] se 16 byty. Pokud se podařilo zjistit, přibyly v tomto roce nové rodinné domy: dvojdomek Josef a Miroslav Glancovi čp. 353 a 354, čp. 358 Václav Novotný, čp. 359 Jiří Janda, čp. 360 Jan Drahoš, čp. 361 Jaroslav Němec, čp. 365 Josef Dvořák, čp. 366 Pavel Vosecký, čp. 375 Jan Otradovský a čp. 376 Jeroným Pavlíček. Navíc rodina Vladimíra Culka přistavěla patro k zadnímu traktu rodinného domku čp. 126 a v čp. 111 provedli Novákovi a Nejedlých celkovou přestavbu a modernizaci. V příštím roce bude započato se stavbou velkokapacitního teletníku v prostoru u Hati, nákladem 14 milionů. Stavba potrvá 3 roky.
Stavba „obchodního domu“
Náměstí před konečnou úpravou
Přípojka na dálkový vodovod z hamerské přehrady byla provedena v listopadu, takže současný nedostatek vody již nebude. Přípojka provedena u vodojemu za Sýkorovou borovinou. Bylo projednáno i zřízení vodovodu a napojení Kohoutova a Benátek v roce 1975. Regulace Doubravky bude pokračovat do roku 1976 celkovým nákladem 35 milionů Kčs. Památným předělem tohoto roku bylo zrušení parní trakce železniční dopravy. Koncem října byly na zdejší trať nasazeny nové dieselelektrické lokomotivy. Parní, které tu jezdily více jak sto let, byly dány do výslužby [ještě nám budou dobré]. Úmrtí. Nešťastná náhoda při nakládání kulatiny v raneckých lesích stála 4. ledna život pracovníka Státních lesů Emila Málka ze Studence. 20. ledna zemřela ve věku 70 let u dcery v Olomouci Růžena Ondráčková z čp. 106, ždírecká rodačka. 30. ledna zemřela třiaosmdesátiletá Josefa Bencová z největšího statku ve Ždírci čp. 20, bývalá selka, nyní družstevnice. Dne 7. února zemřel Antonín Krajina z Chotěboře, zubní dentista, který se staral o naše zuby od začátku zubního ambulatoria ve Ždírci a jako pečlivý odborník byl velmi oblíben. Dne 16. února zemřela na Kohoutově Marie Špinarová, vdova po hajném, snad posledním v této osadě. Lesní správa prodala bývalou hájovnu čp. 1 z volné ruky Janu Špinarovi, synu bývalého hajného. 21. března zemřel Vlastimil Pokorný z čp. 166. Dne 28. března zemřel Vojtěch Bláha, dlouholetý výpravčí ČSD. 28. dubna byl v Náchodě při výkonu povolání nešťastnou náhodou smrtelně zraněn ždírecký rodák 22 letý Bedřich Kovář, kapitán náchodského fotbalového klubu. Za velké účasti byl začátkem května pochován na studeneckém hřbitově. V neděli 29. dubna odešel dobrovolně ze života Richard Starý ve věku 64 let. V poválečných letech vedl výstavbu ždíreckého vodovou, byl dlouholetým členem MNV. Dne 2. července ze-
mřel Miloslav Láznička, bývalý zemědělec a hoteliér na křižovatce. Dne 28. prosince zemřel v Ústí n. Orlicí ve věku 90 let Karel Pujman, bývalý majitel slévárny a strojírny na Novém Ransku. V Praze zemřela ve věku 75 let Bohumila Losenická, rozená Klepetková, zdejší rodačka. K těmto smutným údajům nutno připojit optimistický dodatek, že se v roce 1973 ve velkém Ždírci (s osadami) narodilo celkem 44 dětí! Školní kronika v roce 1973 mimo jiného uvádí: Leden - vzpomenuto 49. výročí úmrtí V. I. Lenina. Únor - 17. 2. beseda s členy LM k 25. výročí Vítězného února a kulturní vložka žáků na veřejné schůzi MVNF. Duben - ke dni odboje proti fašismu uspořádána 25. 4. pro starší žáky beseda s předsedou MS ČSPB s. Janem Mísařem o partyzánském odboji. Květen - oslavy svátku práce v Křížové, 8. 5. oslaven Den vítězství ve Ždírci. 22. 5. beseda pro vycházející žáky s okresním soudcem s. Hlaváčkem. Červen - 3. 6. společně s TJ Tatran sportovní den k MDD na hřišti, 6. 6. slib pionýrů, 7. 6. předání OP patnáctiletým žákům. V důsledku změny školního obvodu (uzavření II. stupně na Slavíkově a převedení žáků ze Studence do Křížové) dojde v příštím roce k některým organizačním i kádrovým změnám. Září - slavnostní zahájení školního roku 1973/74 za přítomnosti zástupců ONV, MNV, VO KSČ a MV NF - ve škole 38 prvňáčků, přibylo 12 žáků ze Slavíkova. Předsedou SRPŠ zvolen B. Málek ze Ždírce. Říjen - 10. 10. beseda s příslušníky vojenské posádky Bílek. - před 28.říjnem vzpomenuto výročí vzniku ČSR a Dne znárodnění. Listopad - 7. 11. vzpomenuto 56. výročí VŘSR. Na veřejné schůzi 9. 11. provedli žáci 8. a 9. tříd kulturní pásmo. Prosinec - s. Pešková odchází na mateřskou dovolenou, místo ní zvolena skupinovou vedoucí PO s. Lajblová [!]
Rok 1974 Nový rok byl jako obvykle zahájen projevem presidenta republiky, který tentokráte pro jeho indispozici přečetl rozhlasový hlasatel. 1. března opět požár lesa od jiskry lokomotivy. Celosvětově se projevuje nedostatek nafty, proto se cena pohonných hmot zvyšuje i u nás. Z toho důvodu se na trati občas opět objeví i parní lokomotivy. Výstavba. Dne 1. května zahájen provoz v nové prodejně potravin na novém náměstí. V říjnu byla dolní část náměstí brigádnicky osázena okrasnými stromy a keři a přeměněna v malý parčík. Na horní části hrály si ještě děti a občas tu hostoval i kolotoč. Na jaře byla zahájena stavba dalších 16 bytových jednotek. Vede ji František Kasal, vedoucí místního skladu Benziny. Je to již pátý družstevní dům ve Ždírci ... Na členské schůzi bytových družstev u Lázničků bylo po těžké diskusi přistoupeno ke sloučení jednotlivých družstev. Dle vyjádření krajských zástupců z vedení bytových druž-
stev by ke sloučení došlo i přes odpor členů. [Socialistická demokracie!] Dům služeb Vzor byl v listopadu dokončen a otevřena zde pletárna a krejčovská dílna. Stavbu rodinných domů v tomto roce dokončili Oldřich a Stanislav Janáčkovi (dvojdům čp. 372-373), František Peřina ml. čp. 62, Jaroslav Knap čp. 362, Miloslav Blažek čp. 364, Antonín Ledvinka čp. 367, Bohumil Málek čp. 368 a dvojdům čp. 396-397 Aleny Fišarové a Jany Benešové. Krejčí Josef Smíšek provedl v tomto roce nástavbu na rodinném domku čp. 194 a rodina Novotných-Kozlova dokončila rozsáhlou rekonstrukci starého domu čp. 43 na Chrudimské. Dnem 1. března došlo ke sloučení JZD Ždírec a JZD Křížová pod společným názvem JZD Ždírec-Křížová. Sídlo bude mít v Křížové a povede je dosavadní předseda Křížové Karel Starý [!]. (Jeho náměstkem zvolen [čti: jmenován] Ing. Josef Kadlec.) Sloučené hospodářství zahrnuje nyní katastry obcí Hluboká, Křížová, Staré Ransko, Ždírec, Nové Ransko, Kohoutov a Benátky. /1 ... Ježto vedení JZD přešlo po sjednocení do Křížové, je výsledek hospodaření zpracován společně se Ždírcem [!] a bude zaznamenáván jen v kronice křížovské. Teletník. Na stavbě teletníku bylo v březnu započato s přípravou příjezdové cesty, úpravou toku potůčku od Hati [tj. zlikvidovány meandry, tok napřímen a vydlážděn] a postavena dřevěná kolna zařízení staveniště.
Čp. 48 František Kárník, pekařství (asi 1920)
Čp. 48 Zdražilovo po náletu (1945)
Poměrně zásadní událostí roku 1974 bylo převedení bývalého domu Zdražilových čp. 48 z majetku SD Jednota Havlíčkův Brod do vlastnictví obce, tedy MNV. Je užitečné připomenout si zajímavou historii tohoto objektu: O nemovitosti čp. 48 ve Ždírci „Na kanále“ (nyní Chrudimská ulice), je známo, že v roce 1881 vyhořela spolu se sousedními čp. 29 a 30. Původně ji vlastnil hostinský Káčer, v roce 1914 obchodník Antonín Mísař, poté František Kárník, majitel sousední hospody čp. 2 „v Pekle“, který dům čp. 48 v roce 1929 prodal Osvaldu Zdražilovi ze Starého Ranska a jeho manželce Marii. Osvald Zdražil, oficiálním povoláním řeznický 1
- Osvědčená socialistická metoda: když se někomu daří, sloučí se násilně s tím, kdo je ničemný. Tak tomu bylo i v tomto případě. Už dříve byla k prosperujícímu ždíreckému JZD připojena neživotná JZD Kohoutov a Benátky a nyní se tento proces završuje spojením s tradičně úpadkovým JZD v Křížové a s ještě horším družstvem revolučních kovozemědělců ze Starého Ranska. Pod vedením hochštaplera Karla Starého sice družstvo v Křížové v posledních letech papírově prosperovalo, ovšem pouze díky falšování hektarových výnosů a díky známostem „Karla Velikého“ s komunistickými papaláši na okrese, kteří přivírali oči nad mimořádnými dotacemi, aby je vůbec udrželi při životě. Nyní to šalamounsky vyřešili tím, že je přifařili k lepšímu JZD ve Ždírci a Velikého Karla jmenovali do čela.
pomocník, se živil všelijak. Pokud je známo, už v období německé okupace a ještě nějaký čas po osvobození, chodil „úředně“ po zabíjačkách a mikroskopem vyšetřoval maso po stránce zdravotní nezávadnosti, tedy zvláště na červenku a na svalovčitost. To mu vynášelo poměrně značné příjmy jak finanční, tak i v naturáliích, neboť majitelé zabitého vepře se obávali, že by Zdražil nemusel maso úředně orazítkovat, a to by pak přišlo k zakopání na mrchoviště. Zdražilovi byli bezdětní, proto přijali do výchovy schovanku Marii, údajně neteř, není známo odkud ani od koho. Ta se už v rané dospělosti projevovala jako nezvladatelná dívka „volnějších mravů“. Po osvobození v roce 1945 se jí zalíbila společnost ruských vojáků, se kterými s bramborovým košíkem v ruce úspěšně okrádala německé zajatce o hodinky a jiné cennosti. Posléze ze Ždírce zmizela, nikdo nevěděl kam. Zdražilovi nemovitost příležitostně pronajímali, většinou k bydlení potřebným rodinám, protože sami ji celou nemohli využít ani udržovat. Někdy ve dvacátých letech minulého století sem přišel do nájmu tkadlec Josef Smíšek, který zde bydlel a provozoval živnost až do roku 1930, kdy si postavil vlastní domek čp. 125 v nynější Chrudimské ulici. Současně s ním se do „Zdražilovýho“ nastěhoval Jan Jakeš, pekař z Borové, který tu obnovil pekárnu s prodejnou pekařských výrobků. Dne 9. května 1945 při ruském leteckém náletu byl dům čp. 48 totálně poničen, takže se stal neobyvatelným. Jakešovi si postavili nový dům čp. 50 v nynější Žďárské ulici a Zdražilovi si v rámci státní poválečné půjčky nechali v roce 1949 na původním místě dodavatelsky postavit nadměrně velký dům čp. 48. V domě byly tři byty a prodejna. Jeden byt obývali Zdražilovi, zbývající a prodejnu pronajímali. Byla tam původně cukrárna manželů Ronovských, později prodejna textilu Jednoty, tzv. „Tep“. Je pochopitelné, že Zdražilovi státní půjčku nemohli při svých příjmech splácet, zřekli se tedy dobrovolně vlastnictví nemovitosti ve prospěch československého státu a dožívali zde v bezplatném pronájmu až do smrti paní Zdražilové v roce 1978. (Zdražil zemřel dříve, v roce 1963.) K Osvaldu Zdražilovi je nutné dodat, že po dlouholeté loajální spolupráci s protektorátním režimem chytil v květnu 1945 okamžitě „nový vítr“. Už v sobotu 5. května 1945 organizoval ve svém domě veřejný poslech pražského rozhlasu volajícího o pomoc. Po osvobození v roce 1945 se ihned stal tajemníkem MNV a členem KSČ a z titulu této funkce rozděloval finanční a naturální pomoc přicházející do vybombardovaného Ždírce od dobročinných organizací a z měst a obcí nedotčených válkou. K tomu kronikář zaznamenal, že ...rozdílení darů došlých pro postižené ukázalo se zdrojem mnoha nesnází a důvodem k nespokojenosti a rozčilování mnohých občanů. Poctivé úsilí členů národního výboru bylo kvitováno stálými výtkami a stížnostmi. Těžko se zachovati všem [zvláště pak když si četné dary, podle vzpomínek pamětníků, přisvojoval „těžce vybombardovaný“ novopečený komunista Osvald Zdražil]. Paní Zdražilová dostala po válce neméně výnosné protekční zaměstnání jako vedoucí Uhelných skladů ve Ždírci. Zdražil byl také jako vážený občan zvolen v roce 1946 předsedou Místní osvětové besedy a v roce 1958 jmenován vedoucím redaktorem nově vznikajícího Ždíreckého zpravodaje. (Na protest proti jejich výhodám a Zdražilovu působení v obecní správě posílal později František Vavroušek anonymní dopisy, což ho po uvěznění v roce 1957 stálo život v komunistické káznici.) V roce 1961 převedl československý stát dům čp. 48 do vlastnictví SD Jednota Havlíčkův Brod, které jej v roce 1974 bezúplatně předalo Místnímu národnímu výboru. Ten zde už v roce 1958, ještě za života Zdražilových, zřídil zdravotní středisko,
které bylo v roce 1961 přestěhováno do domu Němcových čp. 27 v nynější Chrudimské ulici, a v uvolněných prostorách byl ubytován nový obvodní lékař MUDr. Jeřábek. V roce 1980 byly všechny místnosti uvolněny, prodejna v přízemí zrušena a MUDr. Jeřábkovi přidělen byt v novém obytném domě na náměstí. Místní národní výbor pak dům adaptoval a přestěhoval sem svoje úřadovny z domu čp. 1 u jeníkovské silnice (nyní Žďárská) nad starou poštou. Ty už po připojení sousedních osad nedostačovaly. V přízemí domu čp. 48 byla zřízena malá obřadní síň a malá zasedací místnost, v poschodí kanceláře MNV. Po listopadu 1989 a po přijetí zákonů o restitucích uvědomil jeden místní dobrodinec adoptivní dceru Zdražilových, nyní provdanou a žijící ve Francii pod jménem Dears, o možnosti získat dům zpět do vlastnictví. Ta si zprostředkovaně najala havlíčkobrodského advokáta JUDr. Uchytila, který jí majetek zděděný po rodičích úspěšně vysoudil. V říjnu 1991 byla nemovitost Marii Dears přes protesty veřejnosti s konečnou platností vydána. Nové porevoluční zastupitelstvo obce se tak ocitlo v pronájmu a muselo se přestěhovat do náhradních prostor, které byly získány adaptací staré ždírecké školy. Téměř identická situace nastala s domem čp. 27 na Chrudimské, který si původně, rovněž z poválečné stavební obnovy, nechala postavit Ludmila Němcová náhradou za rozbombardovaný dům na Žďárské. Protože jako nemajetná vdova nemohla půjčku splácet, také se rozestavěného domu, který už ovšem s rodinou obývala, zřekla ve prospěch státu. Dům pak byl dokončen z prostředků obce a ždíreckých dřevařských závodů a zřízeno zde zdravotní středisko. Po listopadu 1989 se dědicové paní Němcové, ždírecká rodina Matějíčkových, kteří byli po celou dobu totality aktivní součástí komunistického režimu, přihlásila o „svůj“ majetek a díky nedomyšlenosti v tehdejším restitučním zákonu jej vysoudila za stejných okolností jako Marie Dears. Rovněž Matějíčkovi tak nezaslouženě přišli ke značnému majetkovému prospěchu, zatímco ostatní válkou postižení, kteří si postavili domy z poválečné půjčky, museli všechno do haléře splatit. Jsou věci, na které by se zapomínat nemělo! Vraťme se ale ke ždírecké kronice. Dne 24. května byla u Lázničků za četné účasti občanů uspořádána přednáška RNDr. Rychnovské a MUDr. Seiferta o životním prostředí člověka a ochraně krajiny. Tato událost si zaslouží mimořádné pozornosti, protože je to první zmínka o nutnosti chránit životní prostředí zdevastované dlouholetým socialistickým „hospodařením“, jehož charakteristickým projevem jsou například.právě probíhající regulace říčky Doubravky a okolních potůčků. První nesmělé pokusy o ochranu životního prostředí byly proto vládnoucí mocí včetně StB bedlivě sledovány a musely být alibisticky zaštiťovány nezpochybnitelnými a veřejně známými autoritami, jako byl například právě chotěbořský chirurg Seifert. /2 Úmrtí. V březnu zemřela Marie Stará, manželka elektrikáře, v dubnu pak družstevnice Jiřina Dočekalová, manželka bývalého předsedy JZD. Dne 13. května zemřela Emilie Korejtková ve věku 64 let, její syn Vladimír Korejtko zemřel 2. listopadu ve věku 32 let, a manžel Václav Korejtko, bývalý výrobce textilního zboží [jehož tkalcovnu 2
- Komunisti na popud z NDR vyhlašovali tezi, že ekologie – ačkoli příroda už začínala hynout – je pokus třídního nepřítele odvrátit pozornost pracující třídy od třídního boje.
zabralo družstvo Vzor] zemřel 13. listopadu. Dne 25. května zemřel po dlouholetém marodění Richard Březina z Kohoutova. Dokud byl schopen vykupoval kožky a sbíral staré železo. Po delším churavění zemřel 23. července na zákeřnou nemoc zdejší občan a rodák František Pikl právě po překročení padesátky. Od mládí byl všestranně činný – hráč kopané ve Ždírci, hokejista, lyžař, vedl pěvecký kroužek v Plyšanu kde byl po léta zaměstnán, zakládající člen spolku zahrádkářů, člen MNV – byl všude, kde bylo zapotřebí organizačního talentu a nutnosti přiložit ruku k dílu. 9. září zemřela náhle, ve věku 56 let, Zdeňka Černá, manželka bývalého poštovního úředníka. 24. září zemřel na Kohoutově Rudolf Křesťan, známá osoba v kraji, bývalý řezník. 7. listopadu skonala „Maryška“ Málková, Slovenka, nesmírně hodná a pracovitá žena, manželka známého „Pepíka“ Málka z čp. 16. (Pokud si pozorný čtenář vzpomene, právě ona odhrabala po náletu v roce 1945 z brambor ve sklepě svého domku nevybuchlou bombu a připravila ji ke zneškodnění, za což si vysloužila obdiv zkušených pyrotechniků.) 18. listopadu zemřel Stanislav Sotona, bývalý obchodník. 23. prosince zemřel na infarkt Hubert Šedivý z Nového Ranska (bývalý majitel tkalcovny). Kronikář neuvedl úmrtí Václava Lukáše z čp. 102 a Jarmily Poláčkové-Jirkové pocházející z čp. 39, která zemřela 27. října ve věku 36 let (!). Školní kronika v roce 1974 zaznamenává mimo jiné: Leden - 21. 1. vzpomenuto 50. výročí úmrtí V. I. Lenina. Únor Koncem února oslava 26. výročí Vítězného února a vzniku Lidových milicí. Účast žáků na slavnostních schůzích a besedách s příslušníky LM. Březen 2. 3. LM z Nového Ranska uspořádaly pro pionýry brannou vycházku k Peršíkovské hájence, spojenou s besedou s příslušníkem protifašistického odboje s. Janáčkem a členy LM. 10. 3. školní besídka v sále Jednoty u Lázničků. Duben - 25. 4. slavnostní skupinové shromáždění k 25. výročí vzniku PO. Květen Pro starší žáky uspořádány tři besedy s mjr. Garaiem, s. Lánským a s. Mísařem o protifašistickém odboji a SNP. Červen - 2. 6. na hřišti tělovýchovné odpoledne k MDD. Zahájení školního roku 1974-1975 se zúčastnili poslankyně ONV s. Vašáková, předseda VO KSČ s. Samec [!], předseda MNV s. Sklenář, s. Josef Mísař a zástupci závodů. Škola má 10 tříd a 1 oddělení školní družiny. Beseda k 30. výročí SNP. Zápis přímého účastníka SNP, který měl ve škole besedu se žáky: „Bol som na besede jako priamy účastník SNP na tunajšej ZDŠ. Velmi som rád za srdečné priatie, úprimnosť a otvorenosť učitelského kolektívu. Pionieri ma prijali ak svojho a preto i beseda mála svoju úroveň. Pionieri sa zaujímali o vážne otázky: činnost KSS, partizánsku činnost, internacionalizmus i socialistické vlastenectví. Po ukončení besedy sme sa lúčili s tým, že všetci budú plniť odkaz SNP.“ 10.9.1974. Nečitelný podpis.
- Předsedou SRPŠ zvolen s. Ing. Ladislav Klepetko. Říjen: 28. 10. vzpomenuto Dne osvobození, znárodnění a vyhlášení federace. 9. 10. beseda ke Dni armády s příslušníky ČSLA. Listopad: 7. 11. na škole vzpomenuto 57. výročí VŘSR. Škola provedla kulturní vložku na slavnostní schůzi SČSP a veřejné schůzi v obci. 25. 11. vzpomenuto narozenin presidenta Klementa Gottwalda a presidenta Ludvíka Svobody. Prosinec: 19. 12. vzpomenuto nedožitých 90. narozenin presidenta Ant. Zápotockého.
Rok 1975 Poslední rok páté pětiletky. /3 President Svoboda stále upoután na lůžko, obvyklý novoroční projev přednesl první tajemník KSČ Dr. Gustáv Husák. Rozebral situaci politickou, hospodářskou a nastínil další vývoj všeho dění v našem státě. Tajemník B. Čepl. Jeho kloubové onemocnění se zhoršilo, musel do nemocnice a zdravotní stav nedával naději, že v dohledné době by mohl vykonávat funkci. Několik týdnů v nemocnici v HB, pak řadu měsíců v léčebně v Jevíčku. Funkci tajemníka převzal Bohuslav Málek, dosud pracovník chotěbořských kovozávodů. Obecní knihovna byla přestěhována do adaptovaných místností v bývalé Lacinově tkalcovně [přesněji: v Lacinově vile] a otevřena 15. ledna. V sousední Křížové 23. ledna vzpomenuto 30. výročí hromadného zatýkání a persekuce občanstva. /4 Přišla vzpomenout řada odbojářů tehdy zde působících, mj. i partyzán Pich-Tůma.
Miroslav Pich-Tůma – partyzán, agent NKVD a vrah 3 4
- Dobová anekdota: Co je to? Je to nahý a pase se to na louce? – Čechoslovák na konci pětiletky ... - Pamětníci vzpomínají, že gestapáci po krutých výsleších nechali svoje oběti ležet na krucemburské faře na slámě. Komunističtí mučitelé byli v tomto ohledu důslednější. Ti svoje oběti nechávali po výsleších ležet na betonu. – Bohužel jsme si dosud nepřipustili, že máme ve své nedávné minulosti zločiny, které si svou hrůzností s těmi nacistickými nezadají, mnohdy je dokonce předčí.
Série krádeží. Po řadu měsíců od počátku roku docházelo v okrajových domcích v celém okolí ke krádežím. Pachatel využil nepřítomnosti majitelů, našel klíč a odnášel hotovosti. 12. února odcizil u Otakara Fouska, který v době krádeže odpočíval ve vedlejší místnosti, 600,- Kč. [Zlatá léta sedmdesátá!] V létě přece jen uvízl v síti. Pachateli byli dva mladí lesní dělníci pracující v Křižánkách. Spáchali tak na šedesát krádeží. V polovině března bylo u Plyšanu vykáceno 20 starých topolů.
Topoly u Jeníčkovy tkalcovny, 1935
Tkalcovna Dekora-Jeníček, 2001
Výstava 30 let života a růstu obce byla připravena na velikonoční svátky 29. 31. března v sále u Lázničků. Účastnily se jí všechny složky NF a místní podniky a organizace – více než 600 neklamných dokladů – převážně fotografií. Bylo dost čím se pochlubit: v roce 1945 rozbitá a z 1/3 vylidněná obec, nyní středisková obec téměř celá nově postavená s dvojnásobným počtem obyvatel. V celé obci zaveden vodovod, kanalizace, vybudovány nové bezprašné ulice, postaven školní pavilon, prodejna potravin, mateřská školka, dvě trafostanice, provedena regulace potoka, vybudováno náměstí, osvětlení celé obce. [Kronikář ovšem nemohl zapsat, že z výstavy měly být původně na zákrok z okresu odstraněny fotografie Ždírce rozbombardovaného ruskými letadly, protože by prý „vzbuzovaly nežádoucí emoce“. Nedošlo k tomu pro nesouhlas vedení obce, odůvodněný logickým argumentem, že nálet a jeho následky do historie Ždírce neoddělitelně patří a nelze na něj, zvláště pak na jeho oběti, zapomínat.] Ve dnech 9. – 11. května byl uspořádán Sjezd ždíreckých rodáků. Zúčastnilo se jej více jak 200 hostí, převážně vysídlenců do pohraničí z roku 1945. Mnozí z nich nebyli tu celé čtvrtstoletí a nemohli svoji rodnou obec opravdu poznati. Mnoho bylo radosti i slz při shledání. Nechtěli věřit, kolik práce lze s pomocí občanů v obci vykonati. Byl pro ně uspořádán společný oběd u Lázničků, prohlídky Plyšanu a pily, konaly se proslovy, večer hudba a tanec. 18. května proběhla na hřišti Okrsková spartakiáda. Zúčastnilo se jí 1800 cvičenců ze Ždírce i okolí a z Havlíčkova Brodu. Za pěkného počasí byl uspořádán pochod obcí. Bylo to uznání úspěšné ždírecké tělovýchově před okresní spartakiádou. Ta byla uspořádána v Havlíčkově Brodě 31. května. Celostátní spartakiády v Praze ve dnech 28. – 29. června se ze Ždírce zúčastnilo 50 cvičenců. Myxomatóza. Virové onemocnění králíků postihlo téměř všechny chovy, takže vyhynuli všichni divocí i většina domácích králíků. Zvyšování cen. V kapitalistické části světa začala se již během minulého roku projevovati nezaměstnanost a zvyšování cen. Nezaměstnanost do socialistických zemí
sice nepronikla, avšak zvyšování cen proniklo částečně i k nám zvýšením cen dovážených strojů, surovin a potravin. Vlna zdražování postihla snad nejdříve ropu a výrobky z ní – benzin, naftu. Prezident Svoboda odstoupil pro zdravotní stav [ve skutečnosti na politický nátlak a nedobrovolně. Na jeho výměnu musel být dokonce přijat zvláštní zákon!]. Dne 29. května zvolen jednohlasně [!] Gustáv Husák, první tajemník ÚV KSČ. Je to první československý prezident slovenské národnosti. Světová konference v Helsinkách 1. - 4. srpna o uvolnění napětí ve světové politice, o omezení zbrojení, uvolnění styků mezi národy, zkrátka o normalizaci [?] poměrů na zeměkouli. Za naši republiku se zúčastnil president Gustáv Husák s doprovodem. [Kronikář neuvedl to podstatné – že se jednalo o lidských právech potlačovaných neustále, i po konferenci, v komunistických státech, zvláště pak v SSSR a u nás. To bylo pak hlavní motivem vzniku Charty ´77.] Výstavba. 23. srpna byly výkopem základů zahájeny práce na výstavbě tělocvičny u nové školy. V létě bude provedena přístavba mateřské školy. Byla dokončena stavba „Kasalovy“ šestnáctibytovky [čp. 401-402]. Vedle ní byla zahájena stavba další bytovky pro zaměstnance Východočeských dřevařských závodů – ždírecké pily. Pokračovala stavba teletníku. U sádky byla postavena nová trafostanice. Rodinné domy v tomto roce zkolaudovali: Josef Peřina, Josef Karel, Stanislav Bříza, Ladislav Ježek, Josef Zvolánek a Jaroslav Vepřovský (čp. 374, 382, 383, 384, 386 a 398). Pánské holičství opět osiřelo pro úmrtí mladého holiče z Chotěboře. Brigádnicky stříhají doma Škarýd a Jirásek. Chyběla tělocvična – chyběla škole, dětem, mládeži, tělocvičné jednotě Tatran, chyběla při nacvičování spartakiád. Sháněly se plány, peníze, vhodné umístění. V roce 1975 započato s výkopovými pracemi, opět brigádnicky. Dokončovalo se přitom kino, budovaly se chodníky, stavěla se hasičská zbrojnice. Bylo rozhodnuto přeměnit lesík „Březinu“ v park, stálo to opět stovky hodin práce: kácelo se, upravovalo, tvořily se chodníky. Vedle prodejny potravin na náměstí stavěla se prostorná prodejna průmyslového zboží. Tělocvična byla slavnostně otevřena 30. září 1978, prodejna průmyslového zboží v roce 1979. Úmrtí. Dne 10. ledna zastřelil se nedávno instalovaný vedoucí zdejšího manipulačního skladu dřeva LZ Nasavrky Ing. Fejfar, mladý 27 roků. Motivem prý byla nešťastná láska, i když byl ženat a otcem malého děcka. Týden nato, 17. ledna, zemřel František Dočekal, dřívější předseda JZD, ve věku 64 let. Dne 23. ledna zemřel v Praze bývalý president republiky Antonín Novotný. Pohřben byl bez velkých okázalostí. Dne 31. ledna zemřel Antonín Mísař z křižovatky, bývalý majitel autosprávkárny. Kronikář nezaznamenal úmrtí dalších ždíreckých občanů: 17. května nejstarší občanka Ždírce čtyřiadevadesátiletá Marie Fialová-Macková, 6. listopadu elektrikář Ladislav Starý, 64 let, 13. listopadu bývalý obuvník Bedřich Kotouč, 82 let a 16. prosince osmdesátiletá Marie Smíšková, matka krejčího Josefa Smíška z čp. 194.
Ve školní kronice je v roce 1975 kromě jiného zapsáno: Únor - vzpomenuto výročí Vítězného února. Květen - 1. 5. oslavy Svátku práce v Křížové; 9. 5. byla celá naše obec ve znamení oslav osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Konal se sraz rodáků, večer lampionový průvod k pomníku padlých. Žáci školy provedli recitační pásmo. V sálech jednoty kulturní večer. Závěrem oslav 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou byla Celostátní spartakiáda 1975 ČSSR. Předcházely jí místní, městské, okrskové a okresní spartakiády. V naší obci byla velmi zdařilá okrsková spartakiáda v neděli 18. května, na které cvičilo i 140 našich žáků a do organizátorské práce byli zapojeni všichni učitelé a zaměstnanci školy. Stejný počet cvičenců z naší školy byl i na okresní spartakiádě v Havlíčkově Brodě 31. května. Někteří žáci cvičili i na spartakiádě v Chotěboři 24. května. Volba presidenta Protože president republiky, armádní generál s. Ludvík Svoboda jest již více než rok těžce nemocen a nemůže vykonávat funkci, byl zvolen jednomyslně dne 29. května novým presidentem ČSSR generální tajemník KSČ s. Gustav Husák. Červen Československé spartakiády 1975 v Praze 28. a 29.června se zúčastnilo ze zdejší školy 27 žáků, 2 učitelky a 2 zaměstnanci školy. Školní rok ukončen ... s 276 žáky. Na zahájení školního roku 1975-1976 za ONV pozdravila žáky s. Vašáková. Organizace školy: 1. tř. 29 žáků M. Pokorná třídní učitelka 2. 34 M. Čáslavská 3.A 21 M. Culková 3.B 20 J. Skálová 4. 34 J. Petržílková 5. 34 Fr. Jílek 6.A 21 J. Odehnalová 6.B 20 B. Mísař 7. 27 Bl. Severová 8. 21 B. Stejskal 9. 24 H. Kasalová Ředitel Richard. Matějíček, zástupce V. Janda a učitelka J. Stružková Vedoucí vychovatelka škol. družiny J. Andertová Skupinová vedoucí PO SSM E. Pešková Předseda SRPŠ Ing. Lad. Klepetko 16. září zahájena výstavba tělocvičny. 4 týdny brigádnické práce učňů za Štěpánova pod vedením J. Zdražila, v akci Z. Dobrovolné brigády žáků při sběru brambor po vyučování celkem 2580 hodin . 27. září byla na škole ustavena školská organizace KSČ. Předseda B. Mísař.
Říjen - 9. října beseda s členem partyzánské skupiny Zarevo s. Samkem. Vlastnoruční zápis: „V upomínku při besedě se žáky 7-8-9 třídy. Vzorně a ukazněně poslouchaly. Jsem povděčen třídním učitelum a s. Řiditely a jeho zástupci. Jsem hrdy, že jsme nénadarmo bojovaly a stradaly v době válký. Náše pokolení rosté a náše vlást bude míti nástaucí po nás. Dík všem Vam přejí Samek Frant Voloďa“ Vysvětlující poznámka: Zdravice účastníka SNP a zdravice minéra Vladimira Samka z partyzánského oddílu Zarevo-Záře jsou přepisovány doslovně kvůli dobovému koloritu a autentičnosti. Nikoli pro nemístný posměch nad jejich neznalostí českého pravopisu. Naopak je dojemné, jak se Ukrajinec Voloďa snaží zavděčit svým hostitelům zdravicí v češtině, které se zřejmě přiučil v době svého působení za války v Čechách. Od 1. 10. byla škole ustavena ZO KSČ, která má 7 členů. Předsedou byl zvolen s. uč. Mísař. V říjnu byla dokončena adaptace pionýrské klubovny a tato byla slavnostně otevřena dne 9. října za přítomnosti zástupce OV KSČ s. Mládka, delegace ONV – ved. škol. odboru s. Saláka, OŠI s. Kuncové a s. Červína, zástupce OV SSM s. Procházkové, zástupců MNV a místních závodů. Listopad - 7. 10. ve všech třídách vzpomenuto 58. výročí VŘSR; 10. 11. přednesli žáci kulturní vložku na oslavě v obci. Prosinec - 4. 12. se konala první výroční členská schůze ZO KSČ při ZDŠ. Předsedou byl zvolen s. uč. B. Mísař. Školní kronika, bohužel, důsledně opomíjí jakoukoli zmínku o kroužku mladých myslivců, který byl založen právě v roce 1975 při ždíreckém mysliveckém sdružení a musel být, jak jinak, zaštítěn pionýrskou organizací. V té době nebylo přece možné chodit jen tak neorganizovaně s dětmi do lesa a učit je lásce k přírodě, nikoli už lásce k rodné straně a Sovětskému svazu. O činnosti tohoto kroužku se vyskytuje jediná zmínka v dubnovém ždíreckém zpravodaji z roku 1977, v souvislosti s hodnocením práce mysliveckého sdružení. V tomto článku se píše mimo jiné: V roce 1975 byl ve spolupráci s pionýrskou skupinou při místní ZDŠ založen kroužek mladých myslivců a ochránců přírody ... Děti se scházejí na pravidelných schůzkách, kde jsou zábavnou formou seznamovány s děním v přírodě, se způsobem života volně žijící zvěře a jak se mají v přírodě chovat. Pomáhají při stavbě a udržování mysliveckých zařízení, podílejí se na přípravě krmiva pro zvěř, pomáhají při sušení sena, sbírají kaštany, jeřabiny a žaludy na zimu. Pozorují zvěř v honitbě a v zimě se podílejí na přikrmování zvěře ... Kroužkem mladých myslivců prošlo po dobu jeho existence v období 19751985 celkem 45 školáků, mezi nimi i dvě dívky. Někteří postupně odpadli, protože záhy seznali, že myslivost není jen střílení, ale také celoroční práce. Ale v těch, co vydrželi, zůstal už celoživotní dobrý vztah k přírodě a ke tvorům v ní žijícím.
Kroužek mladých myslivců 1975
Kroužek mladých myslivců 1980 Pokračování.
