AIRSOFT. Kluby KSK Praha NĚMECKÁ ALIANCE. Recenze MARUZEN P90 MARUI STEYR AUG MARUI VSR - 10 G-SPEC. Akce IFOR - UNPROFOR ŠELMBERK SESSION

AIRSOFT č a s o p i s

p r o

v š e c h n y

p ř í z n i v c e

a i r s o f t u

Kluby KSK Praha NĚMECKÁ ALIANCE

Recenze MARUZEN P90 MARUI STEYR AUG MARUI VSR - 10 G-SPEC

Akce „IFOR - UNPROFOR“ „ŠELMBERK SESSION“

Historie KANAĎANÉ V AFGHÁNISTÁNU

ročník II.

číslo 10 září / říjen 2004

cena 50Kč/70Sk

I. Airsoftová prodejna Bělehradská 24, Praha 2 Prodej Airsoftových zbraní, příslušenství a doplňků (Tokyo Marui, KSC, KWC, HEAD 1950, Classic Army, ICS, Maruzen) Splátkový prodej, záruční a pozáruční servis

Otevřeno: Po - Pá, 12.00 - 18.00 Bližší informace na tel.: 224 94 13 52 email: [email protected]

obsah

ÚVOD Tak na mne znovu vyšla řada s napsáním Úvodu... Musím na naši redakci „prásknout“, že Úvod je článek, který se ve většině případů píše jako poslední. Téma, o kterém se s vámi chci v jubilejním desátém čísle podělit není až tak slavnostní, jak by k výročí příslušelo. Mám na mysli úraz jednoho mladšího bojovníka, který se udál přibližně před měsícem na okraji Prahy. Jeden z nováčků se do boje v budově vžil natolik, že při přestřelce zacouval do výtahové šachty. Při pádu si způsobil velmi vážná zranění. Ostatní ho v tom nenechali a přivolali rychlou záchrannou pomoc. Zraněný musel být do nemocnice převezen vrtulníkem. Naštěstí vše skončilo dobře. A proč Vám o tom píši? Chtěl bych apelovat především na mladší či méně zkušené airsofťáky, aby v prostorách, které jim nejsou dobře známé dávali větší pozor. Ku prospěchu věci je mít s sebou alespoň minimální zdravotnické a potřeby a především vědět, kde přesně se nacházíte, aby jste to v případě potřeby byli schopni rychle a přesně pospat. Také chci požádat ty zkušenější a starší, aby v tom ty ostatní nenechali samotné. Každý přeci nějak začínal. Vždyť špatná reklama uškodí nám všem... Riggs

Redakce: MTJ, Riggs, Witus, foto: Kosák, Riggs, grafická úprava a DTP: Riggs, Witus. korektoři: Arnošt, Josef Starý, Email: [email protected], [email protected], [email protected] Kontaktní místo: I. Airsoftová prodejna, Bělehradská 2, Praha 2, 120 00, tel.: 224 94 13 52. Časopis vydává společnost Anareus CZ, s.r.o., Feřtekova 541, Praha 8, 181 00, IČ: 25779613, Krajský obchodní soud v Praze oddíl C, vložka 69519, datum zápisu 13. 7. 1999. Evidenční číslo : MK ČR E 14493. Rozšiřují společnosti PNS, a.s.

OBSAH Úvod

3

Obsah AIRSOFTu č.10

3

Kluby - KSK Praha

4

Kluby - Bundeswehr aliance

7

Vzor - KSK - KOMMANDO SPEZIALKRÄFTE

8-9

Historie - Kanaďané v Aghánistánu

10 - 11

Historie - Rusko a terorismus

12 - 13

Recenze - Walther P99 (Maruzen)

16 - 17

Recenze - VSR - 10 G - Spec (Tokyo Marui)

19

Konverze - H&K G36 LSW

21

Akce - „ŠELMBERK SESSION 2004“

23

Akce - „IFOR - UNPROFOR“

24 - 25

Komunikace - RF 10

26 - 27

Novinky

28

3

kluby

KSK - PRAHA Přestože nejsem zakládající člen KSK, rozhodl jsem se dát dohromady článek o vzniku naší jednotky. Období před mým příchodem mi pomáhal zmapovat Oberfeldwebel KoMar, kterému tímto děkuji. Z vyprávění vím, že na počátku nebylo nic, jenom chaos a anarchie. Nebyla však náhoda, že z tohoto chaosu povstali zakladatelé naší jednotky KoMar, Romanow a Prsnaj. Ačkoliv si to možná sami neuvědomují, vedla je prozřetelnost, díky které se rozhodli pro armádu starého kontinentu, pro armádu, která je považována za jednu z nejlepších na světě. Ano, rozhodli se pro Bundeswehr, armádu, která chrání klidný spánek 80ti milionového národa ve středu Evropy! Dnes už si nikdo nevzpomene, jak to přišlo, že v rámci této armády padla volba zrovna na KSK. Brzy však bylo jasné, že formování týmu, který má jako předlohu jednu z nejelitnějších jednotek světa, nebude procházka růžovým sadem. Jako každý koníček i airsoft vyžaduje větší či menší investice času a peněz, tím víc, čím nadšenější člověk je. Proto si nemyslím, že by se první krůčky naši jednotky lišily významně od začátků u jiných nově zakládaných jednotek. Typickou akcí těch dob byl jednodenní lokální výpad s krátkým manuálem a obrovskou dávkou nadšení. Pak přišlo nakupování výstroje, zbraní, a rozšiřování členské základny, které probíhalo prostřednictvím přímého náboru především na Točné, odkud jsme si odvezli 4

4

členy, kteří s námi jezdí doposud. Začali jsme získávat hodně informací o jednotce, podle které se jmenujeme, a zjistili, že máme ještě hodně velký kus práce před sebou. Zbraně se vystřídaly za plynovky, ty za elektriky, na uniformy přibyly nášivky, nakoupily se barety, batohy, klobouky, helmy a podobné věci. Jistý zlom v historii jednotky představovalo moje přistoupení do KSK na podzim 2003. Přinesl jsem do týmu určité inovace a zorganizoval pár prvních akcí, včetně několika internacionálních. Byly to především moje organizační schopnosti, díky kterým jsem byl nakonec jednomyslně zvolen velitelem. Tímto milníkem se začala odvíjet nová historie jednotky. Následovala nezbytná čistka, se kterou mi pomohl KoMar. Hodnosti se ustálily na inteligentních úrovních, srovnatelné se skutečnými speciálními jednotkami Bundeswehru. Stanoveny byly také nové cíle jednotky, zavedly se členské přispěvky, sloužicí k úhradě dopravy, provozu domény a jiných společných nákladů. Začala se sledovat docházka a v neposlední

řadě byly zavedeny výstrojové standardy. Z posledních významějších událostí nemůžu nezmínit sloučení s kralupským týmem DDT, které se odehrálo letos na podzim. Tato fůze nám do jednotky přinesla dobře sehraný tým lidí pod velením Oberfeldwebela Zazwiho. Dnešní KSK je stabilní airsoftový tým, stojící v čele německé aliance. Počet našich členů se ustálil na čísle 12. Nábor nových členů v současné chvíli neprovádíme. Text: Jürgen, KoMar, foto: archiv jednotky

kluby

BUNDESWEHR ALIANCE Podle germánské mytologie vystavěl Ódin Valhallu, aby v ní shromáždil nejlepší válečníky a připravil je na Ragnarok. Do Valhally se válečník mohl dostat pouze pokud padl hrdinně při bitvě, načež byl valkýrou odveden do Valhally. V samotném paláci válečníci hodovali ale také trénovali se zbraněmi a připravovali se na osudovou bitvu.

Pokud se sám sebe ptám, jaké pohnutky mě přivedly k vybudování německé aliance musím připustit, že se moc nelišily od těch Ódinových a snad je v tom i kousek lidské přirozenosti, když se snažíme sdružovat se ve větší sociální celky. Na počátku, při zvažování, jak alianci pojmout, mi velmi pomohly konzultace s Adalfem, který mi předal zkušenosti a postřehy s formovaním britské aliance. Chtěl bych mu na tomto místě poděkovat, že mi ukázal slepé uličky a ušetřil mi tím spousty času. Samotný zrod aliance lze zachytit zhruba ve třech fázích. V první fázi jsem zmapoval všechny existující německé jednotky napříč ČR, rozeslal investigativní email a čekal na odpovědi. V této fázi jsem odfiltroval jednotky, které reagovaly velice nepružně nebo se ukázalo, že nemají jednotné velení. V sítu zůstalo něco málo přes 100 bojovníků, rozdělených do 12 jednotek. Další fáze spočívala v přípravě a realizaci nebojových akcí, které sloužily hlavně k vzájemnému poznání a utužení mezitýmových vztahů. Za velice podařené považuji jedno cvičení v severních Čechách, které bylo zakončeno symbolickým stříháním hlav a umocnilo tak jednotu, která je

v každé alianci zapotřebí. Poslední fází byla realizace první alianční bojové akce s názvem „Reinmachem" (úklid), o které jste si mohli přečíst v devátém čísle tohoto magazínu. Zde se ukázalo, že v rámci aliance jsou zúčastněné jednotky schopny docilovat výrazných úspěchů a hlavně dokáží fungovat organizovaně a ukázněně. V současné chvíli je snaha vybavit každou alianční jednotku radiostanicí RF10 pro komunikaci na úrovni operačních týmů. Do budoucna bych chtěl rozhodně rozšířit spolupráci s týmy z Německa, případně Slovenska, což by nám umožnilo vyměnit si cenné zkušenosti a snad i získat možnost sehnat hůře dostupné součásti výstroje. Na závěr chci dodat kuráže lidem, kteří spravují či zakládají aliance, aby se obrnili trpělivostí a vytrvali, protože není nic lepšího, než organizovaný a jednobarevný protivník! Organizátoři jakékoliv akce jistě vědí, o čem je řeč :-) Text: Jürgen Foto: archiv autora

Seznam jednotek sdružených v alianci: 1.Falschirmjäger regiment, 2./GebirgsJäger Btl. 231, 4 Pz. Gren. Btl. 352 und Werwolf, 38. Pz. Gr. - Nibelungen, 372. Jägerbataillon, Bundeswehr Kompanie, FSK a FBSK, GSG-9, Headhunters, KSK, S.A.C., Troopers.

5

výstroj

CO NOSÍME S SEBOU - KSK

Na první fotografii jsou zachyceni dva vojáci v pouštní výstroji KSK (maskovací vzor tropentarn), používanou Bundeswehrem nebo konkrétně KSK při cvičení v Egyptě a především při operaci Anakonda a jiných bojových nasazeních ve válce proti terorismu na území Afghánistánu. Na druhé fotografii je vzor výstroje, kterou Bundeswehr nosí standardně (maskovací vzor flecktarn). Tuto výstroj jsme v bojovém nasazení mohli vidět například na mírových misích na Balkánském poloostrově. Některé věci najdeme na obou fotografiích. Například protistřepinová vesta z aramidových vláken, která tělo střelce chrání před šrapnely, odraženými kulkami nebo ulámanými kusy zdiva. Před stejným nebezpečím ochraňují oči taktické brýle a hlavu standardní helma německé armády, vyrobená z kevlaru. Ta má oproti některým helmám dokonale provedené větrání hlavy a samotné ukotvení na hlavě, které je zajištěno tříbodovým systémem s protitrhovou pojistkou. Výhodou tohoto uchycení je, že helma se na hlavě nehýbe ani při běhu nebo slaňováni, zatímco v případě zásahu kulky nebo nadměrně silného úderu se pojistka uvolní. Člověk přeci jenom ocení když z hlavy odletí helma prázdná a ne s jeho hlavou. Některé detaily jsou stejné u většiny elitních jednotek a nemění se ani u KSK, například nomexové rukavice, chrániče kolen, hydratační vaky, taktické popruhy, stehenní holstery na pistole a podobně. Na obou fotkách vidíme shodný nosný systém, jedná se o standardní řemení bundeswehru, opatřené sumkami dle potřeby každého člena jednotky. Tento nosný systém je už sice starý, ale i nadále je používán vedle různých taktických vest, které se k nám do jednotky také pomalu dostávají. Řemení však poskytuje větší volnost v rozmístění různých sumek a kapes oproti většině taktických vest, také použití současně s batohy není u většiny vest vyřešeno tak dobře jako u řemení. Tyto důvody mnohého přesvědčí, aby si ještě rozmyslil, zda je taktická vesta to pravé. Na řemení můžeme vidět útočný nůž bundeswehru, ten však

6

není povinný, volba nože je na každém členovi, jeho vkusu a požadavcích. Omezení není ani při výběru pistole, proto u nás můžete vidět Glocka, Berettu či H&K. Další věc, která není unifikována, je batoh. Je na každém zda si koupí standardní batoh bundeswehru o obsahu 60l nebo raději komerčně vyráběný bergen z flecktarnové látky. Zde už končí popis stejné výstroje a budeme se věnovat vojákům ve tropentarnových uniformách. Kolem krku mají „shemag“ - šátek, chránící je před prachem, sluncem, případně zvídavým fotografem, který by rád odhalil jejich totožnost. Obuv je totožná s výstrojí amerických kolegů, německé armádě asi přišlo zbytečné vyvíjet vlastní pouštní obuv, když americká je odzkoušená a už vyrobená. V rukou jednoho vojáka můžeme vidět útočnou pušku H&K G36C, zatímco druhý voják drží delší verzi H&K G36 osazenou kolimátorem. Mezi příslušníky KSK je velmi populární si zvláště v poušti přebarvovat zbraň kamuflážními barvami. Voják v uniformě vzoru flecktarn, která vychází z druhoválečného hrachu používaného jednotkami SS, má kolem krku kamuflážní šálu baracuda. Takovouto šálu používali britští vojáci už v druhé světové válce. V zimě výborně zahřeje, saje a odvádí od těla pot a případně se dá použít i k zamaskování. Obut je ve výsadkářských kožených botech, nejsou však striktně předepsány, mnoho našich členů používá například obuv značky Magnum nebo boty jiné armády. Důležitá je přeci funkce, ne vzhled. Tento střelec má v rukou pušku H&K G36E. V budoucnu se na nás změní jenom pár věcí, jako proklamované taktické vesty, neprůstřelné vesty, do jednotky přibude více pouštních kompletů a další věc, na kterou se už pár našich členů třese, jsou černé komplety a vesty. Text: KoMar, Jürgen Foto: archiv jednotky

výstroj

CO NOSÍME S SEBOU ... 1.FALSCHIRMJAGER REGIMENT

Pro operace, kterých se účastníme ve výstroji německých speciálních jednotek, používáme různé kombinace německé, americké a „domorodé" výstroje. Vzorem nám byly zvláštní jednotky KSK při operacích v Afghánistánu. Základem uniformy jsou kalhoty v maskování flacktarn (klasické zelené hrachy) a blůza v maskování deserttarn (tropentarn). Jako pokrývka hlavy je nejčastěji používána klasická polní čepice, klobouk - „Boonie Hat“ (oboje v pouštním maskování) nebo šátek. Před akcí pak červený baret s německým paragánským odznakem. Na krku je obvyklý „shemag“, většinou v zeleném či hnědém provedení. Ohledně taktické výstroje používáme německé malé polní, americká „Ypsilonka" či jiné drobné doplňky a různé druhy bandalírů. Bandalíry používáme v maskování flacktarn (originální nebo i ušité svépomocí), ale osvědčily se nám i klasické bandalíry používané na zásobníky pro Kalašnikovy. Zásobník pro G36 se do nich vejde. Ze začátku mohou při manipulaci se zásobníky dělat trochu problémy úchytky pro spojení více zásobníků k sobě, ale je to jen otázka cviku. Mezi další používané doplňky patří americké nomexové rukavice, olivové nebo černé kolenní chrániče značky Hellstorm a BW kožené paragánské boty se zpevněnou špičkou a patou, které jsou určené pro výsadkáře.

Foto č. 1 - operátor Oproti standardní výbavě má operátor na zádech baťoh s camelbackem o obsahu 3l. Na boku baťohu je připevněna plynovka Marui HK MK23 SOCOM s tlumičem, která je k pouzdru připevněna šňůrou od Blackhawku. Jako bandalír je použit Chest Rig od firmy Arctis. Chest Rig má tři kapsy na zásobníky do G3 / G36, jednu malou (ideální pro PMR vysílačku) a dvě velké víceúčelové kapsy a kapsu na mapy. Operátor je vyzbrojen puškou Marui HK G36K (přestavěný model HK G36C pomocí konverzního RAS kitu od firmy PDC) s optikou G&P 4x32. Foto č. 2 - radista V každé ze tří čet, na které je náš regiment rozdělen, je jeden radista vybavený radiostanicí RF - 10. Jeho úkolem je udržovat spojení s ostatními četami, případně jinými spřátelenými týmy. Radiostanice je umístěna v „náprdeláku“, který je na malé polní umístěn na zádech. Radista je vyzbrojen puškou Marui HK G36C s rozšířeným předpažbím od First Factory a s tlumičema kolimátorem Royal 1x42. Jako pistoli používá KSC HK USP compact. USP je v současné době v naší jednotce nejrozšířenější záložní zbraň. Text: Riggs Foto: Bárt

7

vzor

KSK - KOMMANDO SPEZIALKRÄFTE Divize Brandenburg a Skorzenyho Jagdverband, možná zde bychom hledali předchůce speciálních jednotek KSK. Vojáci těchto ůtvaru bojovali v průběhu druhé světové války ponejvíce jako diverzanti nebo vyzvědači (na konci války bojovali už jen jako řadoví vojáci). Byli snad na všech bojištích, kde válčila německá armáda: Polsko, Francie, severní Afrika, Rusko. Během výcviku byl kladen důraz na všestrannost. Vedle seskoků z letadel se cvičili v potápění, v používání široké palety vybavení a výzbroje. Ovládali většinou několik cizích jazyků. Byly to jednotky, které byly připraveny zasáhout kdekoliv. Současná speciální jednotka německého Bundeswehru spatřila světlo světa roku 1996. Jedná se o jednotku, jejíž historie je relativně krátká, ale ne zcela nezajímavá. Důvodů, proč má KSK - Kommando Spezialkräfte tak krátké trvání, je několik. Díky situaci, která panovala v Německu po skončení druhé světové války neměla armáda z pochopitelných důvodů prioritu a tak nemohlo být o nějakých složkách pro nekonvenční válku ani řeč. Světlou výjimkou byla rota Bojových plavců (Kampfschwimmer), která vznikla roku 1976 a od tohoto data úzce spolupracuje se SEALs hlavně se SEAL TEAM 2, který je v SRN dislokován. Po sjednocení země byla vyřešena otázka profesionálních jednotek, přičemž koncepce speciálních sil armády dostala zelenou. Dalším důvodem byla neschopnost SRN ochránit své občany v zahrani-

8

čí, což se ukázalo roku 1994, kdy ve Rwandě propukla občanská válka a 11 německých občanů museli zachraňovat francouzští výsadkáři. Posledním z důvodů je fakt, že zásahová GSG - 9 je policejní jednotka a v případě jejího nasazení mimo Německo při ozbrojeném konfliktu by došlo k porušení mezinárodních dohod. Tyto všechny skutečnosti hrály do karet lobistům prosazujícím novou koncepci armády, kterou prvně přednesl tehdejší ministr obrany Volker Ruhe 20. 9. 1995. Od tohoto data již nebránilo nic vzniku speciální jednotky. Jejím zformováním byl pověřen brigádní generál Reinhard Gunzel. Tento muž byl v jejím čele až do 4. 11. 2003, kdy byl odvolán kvůli otevřené podpoře politika, jenž se vyjádřil nepřijatelným způsobem o židovském podílu na válečných zločinech z let 1939 až 1945. Velení převzal brigádní generál Carl Hubertus Von Butler. Jednotka má plnit zvláště úkoly z nichž některé jsou již názvem poměrně delikátní např. likvidace důležitých cílů, získávání důležitých informací, operace na ochranu zájmů SRN a záchrana osob. Tyto cíle vyžadují, aby u jednotky sloužili pouze lidé s velkou psychickou výdrží, výbornou fyzickou dispozicí, a toho lze docílit pouze náročným výběrovým řízením. Pokud se chce člověk dostat do kasáren Graf Zeppelin v městečku Calw, které se nachází ve Schwarzwaldu, musí splňovat tyto požadavky: německé občanství a ochota sloužit minimálně 12 let, věk

vzor

pro důstojníky maximálně 30 let a pro poddůstojníky 32 při žádosti o přijetí, dále úspěšně absolvovanou střední školu a dostatek motivace k tomu, být ten nejlepší. Výběrové řízení zahrnuje psychotesty, které musí být samozřejmě úspěšně složeny, dále zkoušky fyzické zdatnosti a poslední perličkou je vytrvalostní test v trvání necelých čtyř dnů. Každý den mají uchazeči asi tři hodiny na spánek a následuje plnění stanovených úkolů. Po celou dobu sledují rekruty zdravotníci a psychologové, kteří dohlížejí na chování vojáků během testů. Především se sleduje reakce organismu na nízký počet hodin, který je určen k regeneraci. Cílem je vyřadit méně zdatné jedince. Pokud uchazeč uspěl, nemá ještě zdaleka vyhráno, teprve teď začíná výcvik a v něm může být odmítnut pokud nebude splňovat kritéria. První fází výcviku je základ hloubkového průzkumu ve škole v Pfullendorfu, kde se učí vojenským návykům, zacházení s vozidly, municí, zbraněmi a hloubkovému průzkumu. Tato fáze trvá 9 měsíců. První kurs pro rotmistry trvá 3 měsíce. Poté se uchazeč odebere k výcvikové jednotce, kde stráví další 3 měsíce a další 3 měsíce opět u hloubkového průzkumu v Pfullendorfu, kde se tentokrát školí na velitele skupiny. Následuje přezkoušení znalostí a fyzické zdatnosti, které trvá měsíc. Uchazeč musí podávat výkony vysoko nad limity, jinak bude převelen a cesta ke KSK pro něj končí. Pokud byl úspěšný, následuje dalších 9 měsíců výcviku přímo u jednotky. Poslední tečkou

je 5 měsíců dokončení zkoušek na rotmistra. Jestliže voják prošel oněch 33 měsíců výcviku má nyní právo nosit červený baret s taseným mečem obklopený dubovými listy. Toto však neznamená konec cesty, ta pouze začíná dalšími školeními a výcvikem převážně v používání zbraní a vedení nekonvenční války. V této fázi se již úzce spolupracuje s kolegy s GSG - 9. Není tajemstvím, že zde vládne velká rivalita. Pro zajímavost lze uvést, že střelecký výcvik je např. tak intenzivní, že voják KSK vystřílí větší množství munice než kolega od pěchoty za celou svoji službu. Nováček se pravděpodobně zařadí do jedné ze čtyř rot (Kommandokompanie), které KSK tvoří. Rota je tvořena ze čtyř čet (Kommandozüge) a každá je specializovaná na jiný druh operací, ale každý voják ovládá i způsob boje kolegy od jiné čety. Dělení je následovné. 1. četa pozemní boj 2. četa speciální výsadkové operace, 3. četa obojživelné operace, 4. četa boj v klimaticky extrémních podmínkách. Četa se dále dělí na čtyři družs t v a (Kommandotrupps) a v každém družstvu se nacházejí vojáci s kvalifikací spojař, zdravotník, průzkumník a zbraňový specialista. Roty 1 a 2 dosáhly operační způsobilosti v roce 1999 a roty 3 a 4 o dva roky později.

9

historie

KANAĎANÉ V AFGÁNISTÁNU

Kanadský ministr obrany Arthur Eggleton byl koncem ledna 2002 kritizován, že neinformoval ministerského předsedu Jeana Chrétiena a kanadský parlament o vyslání kanadských speciálních sil do Afghánistánu a jejich účasti v několika útočných operacích. Vlna rozhořčení byla vyvolána zveřejněním snímku americkou agenturou AP, pořízeného na kandahárském letišti 21. ledna 2002, na němž příslušníci velmi utajované protiteroristické jednotky Kanady JTF 2 (Joint Task Force Two) eskortovali zajatce z oddílů Talibanu nebo Al Kajdy z amerického vrtulníku CH-53. Kanadská vláda však až dosud prohlašovala, že v Afghánistánu bojují pouze vojáci z pravidelných ozbrojených sil Kanady. Tento snímek přinutil kanadskou vládu oficálně přiznat aktivní bojovou činnost této speciální protiteroristické jednotky v Afghánistánu. Diskuse se však nesoustředila pouze na otázku přítomnosti kanadských commandos v Afgánistánu. Mnohem více bylo poukazováno na skutečnost, že zajatci byli předáváni americkým ozbrojeným silám a že úřady

10

USA odmítaly uznávat je za válečné zajatce. Kanadští poslanci a obránci lidských práv protestovali proti tomuto postupu a proti špatnému zacházení amerických vojáků se zajatci, což mohlo podle jejich názoru

historie

3 PPCLI (3rd battalion of the Princess Patricia´s Canadian Light Infantry). Při cvičení "Operation Apollo" jednotky 3 PPCLI operovaly se silami 187. brigády amerických pozemních sil. Velitelství JTF 2 ovšem vždy podléhalo kanadskému národnímu velení (ELC), které bylo tehdy dislokováno na americké letecké základně Mac Dill v Tampě na Floridě. ELC zajišťovalo spojení mezi kanadským generálním štábem v Ottawě a americkým velitelstvím, úkolujícím v průběhu cvičení různé kanadském jednotky. Oddíly JTF 2 však operovaly téměř naprosto samostatně a po splnění svého úkolu pouze informovaly velitelství o výsledcích. Operátoři JTF 2 nikdy „oficiálně“ nespolupracovali s pravidelnými jednotkami PPCLI, někteří však u těchto jednotek působili jako „protiterorističtí poradci“. Nový světový rekord ve střelbě na velkou vzdálenost

vyvolat dojem, že kanadská vláda je s tím mlčky srozuměna. V reakci na uvedené protesty kanadský ministr obrany nejprve prohlásil, že byl o přítomnosti kanadských commandos informován teprve před čtyřmi dny. Pod tlakem sdělovacích prostředků přiznal, že o této skutečnosti věděl již asi týden. Dodal však, že "kanadské speciální síly respektují mezinárodní zákony". Diskuse pokračovala plnou silou, ale kanadské speciální síly nadále operovaly na jihu Afghánistánu společně s jejich kolegy z amerických zvláštních jednotek. Velitelství JTF 2 vyslalo od prosince 2001 do Afghánistánu asi 30 z celkového počtu 150 - 200 operátorů, kteří tvořili tyto síly. Jejich výzbroj a výstroj byla stejná jako u Američanů, aby se od nich nelišili. Je třeba poznamenat, že operátoři JTF 2 byli již vysláni v roce 1994 do Bosny, kde srbské jednotky držely kanadské vojáky jako rukojmí. Uvedená protiteroristická jednotka však nikdy nedostala od velení rozkaz k zásahu. Velitelství JTF 2 je dislokováno v blízkosti Ottawy. Oddíly JTF 2 nikdy nemusely operovat v součinnosti s jednotkami 3. praporu kanadské lehké pěchoty

Kanadští odstřelovači vytvořili v Afghánistánu nový světový rekord ve střelbě na velkou vzdálenost. Dvojici odstřelovačů, posílené americkým seržantem Zevonem Durhamem a vyzbrojené puškou McMillan ráže .50, se podařilo na druhý pokus zasáhnout člena Al Kajdy, který byl od jejich stanoviště vzdálen 2.430 metrů. První stře-

la zasáhla batoh nic netušícího bojovníka, kráčejícího po cestě v údolí Shah - e - Kot. Druhá střela jej zasáhla do temene hlavy a na místě usmrtila. Dosavadní „rekord“ držel seržant amerického dělostřelectva Carlos Hathcock, který před 35 lety ve Vietnamu smrtelně zasáhl příslušníka Viet Kongu, pohybujícího se ve vzdálenosti 2.250 metrů od jeho stanoviště. Někteří pozorovatelé uvádějí, že kanadští odstřelovači usmrtili v průběhu operace „ANACONDA“ asi dvacet talibanců. Kanaďanů bylo celkem přibližně pět a vždy operovali ve dvojicích. Jejich nesporné úspěchy jim zajistily velkou popularitu mezi příslušníky amerických jednotek, které s nimi operovaly.

Text: Riggs Foto: archiv redakce

11

historie

RUSKO A TERORISMUS Moskva , Rusko, noc z 24. na 25. srpna 2004. Skupina lidí čeká na noční autobus. Ozývá se exploze. Výbuch nálože zranil tři lidi. V té době z moskevského letiště startují dvě letadla. První TU-134 letí do Volgogradu, druhý letoun TU-154 má cílovou stanici v Soči. První stroj se zřítil v Tulské oblasti jižně od Moskvy. O tři minuty později ztrácí moskevská řídící věž kontakt i s druhým letadlem. Spadlo nedaleko Rostova na Donu. V troskách letadel našlo smrt 90 lidí. Po provedení expertízy bylo zjištěno, že letadla se stala obětí útoku. V letounech byly nastraženy výbušniny. Moskva, Rusko, 31. srpna 2004. Do vestibulu podzemní dráhy ve stanici Rižskaja vstupuje mladá žena. Ve vestibulu si povšimne dvou hlídkujících policistů. Otočí se a rychle odchází opačným směrem než je vstup do podzemí metra. Po několika vteřinách se ozývá výbuch. Žena měla na těle nálož o síle 1 kg TNT. Po výbuchu zůstává na místě sedm lidí, sanitky odvážejí desítky zraněných včetně čtyř dětí. Dvanáct lidí je v kritickém stavu.

Beslan, Rusko - Severní Osetie, 1. září 2004 První školní den. Do základní školy v Beslanu přicházejí po prázdninách děti s rodiči. Pro mnohé z nich je to první den ve škole. Nikdo netuší, že na tento den již asi nikdy nezapomenou. Ve škole je asi 1500 lidí. V 8.00 hodin ráno přijíždí ke škole autobusem skupina asi 30 ozbrojenců. Vnikají do školy. Na chodbách střílí do lidí. Kdo se pokouší o útěk, je nemilosrdně zastřelen. V nastalém zmatku se několika lidem daří uniknout. Teroristé nahnali školáky spolu s rodiči a učiteli do tělocvičny. Budova tělocvičny je zaminována, v basketbalových koších jsou dvě velké výbušniny, mezi nimi je natažen drát a na něm jsou navěšeny další nálože. Mnoho jiných výbušných mechanismů je umístěno po tělocvičně mezi rukojmími. Ve skupině teroristů je i několik žen. Jedná se o tzv. černé vdovy. Jsou to manželky padlých čečenských bojovníků. Ženy mají na těle připevněny výbušniny. Ozbrojenci rozmisťují okolo oken děti, aby tak zabránili střelbě ruských bezpečnostních jednotek. V 9.00 hod. je škola obklíčena místními jednotkami ministerstva vnitra. Je přítomna i místní jednotka zvláštního určení OMON. U školy jsou záchranáři a zdravotnický personál. Teroriristé se poprvé ozývají. Požadují přítomnost prezidenta Severní Osetie Alexandra Dzasochova a prezidenta Ingušska Murata Zjazikova. Dále chtějí, aby jednání vedl dětský lékař Leonid Rošal, který již dříve jednal s teroristy při obsazení divadla na Dubrovce. Další požadavky jsou zastavení bojů v Čečensku, stažení ruských vojsk, propuštění vězněných spolubojovníků. Prezident Putin ruší dovolenou v Soči a vrací se do Moskvy. Po jeho příletu je ihned na letišti uspořádána ministerská porada. S teroristy se mezitím snaží vyjednávat islámský představitel Severní Osetie Ruslan Valgatov. Po dvaceti minutách opouští neúspěšně budovu školy. Ve 12.11 hod. startuje z Moskvy letoun IL - 76. Jde o speciální látající nemocnici Skalpel. Jak se ukáže, její přítomnost v Beslanu bude opravdu vítaná. Mezitím v budově školy jsou rukojmí zadržována v tělocvičně. Sedí na podlaze jeden vedle druhého. Teroristé střílí do stropu. Malé děti pláčí.

12

Skupina mužů je odvedena na chodbu. Ostatní slyší výstřely ze samopalů a potom výbuch. Těla pobitých otců, kteří přišli vyprovodit své děti první školní den, odklidí až evakuační jednotka za dva dny. Bezpečnostní jednotky přerušují telefonické spojení do školy. Teroristé se nemohou spojit s okolním světem. Stejně tak ale i ředitelka školy, která se snaží kontaktovat policii. Ozbrojenci varují bezpečnostní síly, že za každého zabitého spolubojovníka popraví padesát dětí, za zraněného dvacet. Podle agenturních zpráv tráví noc ve škole 354 rukojmích a z toho 132 dětí. Beslan, Rusko - Severní Osetie, 2.září 2004 Do Beslanu přijíždí vyjednavač doktor Leonid Rošal, kterého si únosci vyžádali. Vyjednavač nabízí, že zajistí dodávky jídla a pití pro vězněné. Teroristé odmítají. Děti jsou unavené, hladové a dehydrované. Naopak jejich únosci jsou odpočatí a svěží. Pravidelně se střídají ve spánku. Pláč vězněných školáků řeší únosci střelbou do stropu tělocvičny. Jeden malý chlapec se natahuje k únosci s prosbou o vodu. Ten ho bodá bajonetem svého kalašnikova. Nikdo další se už neodváží žebrat o vodu. Několik dětí zkouší pít vlastní moč. Kontakt moči s rozpraskanými rty má za následek nesnesitelné pálení a pláč. Ten je opět provázen střelbou. Teroristé pózují mezi zadrženými, fotografují se, natáčejí na video. Nikdo z nich si nesundává masku. Beslan, Rusko - Severní Osetie, 3.září 2004 V odpoledních hodinách, po krátkém jednání, přijíždí ke škole nákladní automobil, jehož posádka má odklidit mrtvá těla, která se povalují okolo školy již třetí den. Skupinka dětí využívá této situace a okny prchá ze svého vězení. Teroristé po nich střílí ze samopalů. Celý prostor je obklíčen bezpečnostními jednotkami. Policisté, vojáci a přítomní příbuzní dětí okamžitě opětují palbu. Není čas na provedení operace na záchranu rukojmích. Lidé v okolí školy spontánně útočí na budovu. Vojáci, policisté i příbuzní pod palbou běží k budově školy. Z tělocvičny se ozývá ohromující exploze a po ní ihned druhá. Strop tělocvičny se bortí a padá na uvězněná rukojmí uvnitř. Děti vybíhají z trosek školy ve spodním prádle, krvácejí a jsou v šoku. Sanitky, autobusy a civilní vozidla odvážejí děti do nemocnice. V areálu se stále střílí. Bezpečnostní síly čistí prostor školy. Na tom se podílí i speciální jednotka Alfa. Rusové neberou žádné zajatce. Skupina dětí je uvězněna mezi sutinami. Ženisté proto musí odstřelit jednu stěnu budovy a dírou děti vyvádějí ven. Ve škole vypuká požár a stále se střílí. Vše je ztíženo tím, že škola je zaminovaná. Pyrotechnici pracují pod palbou a uvolňují cestu úderným jednotkám. Ve škole jsou nastraženy výbušniny. Jedná se převážně o nálože naplněné kovovými střepinami. Několika teroristům se podařilo uniknout a vmísit se mezi obyvatele. Poté, co jsou odhaleni, zabarikádují se v domě na jihu města. Teroristé jsou zlikvidováni i s domem za použití obrněných transportérů a bitevních vrtulníků. Všichni ozbrojenci byli zlikvidováni, pouze jeden byl zajat. Ve škole bylo celkem drženo 1180 lidí, po ukončení bojů bylo z budovy vyneseno 323 mrtvých, z toho 156 dětí.

historie

Beslan, Rusko - Severní Osetie, 4. září 2004 Úřady vyslýchají jediného přeživšího teroristu. Ruská státní televize přinesla záběry, jak dva vojáci vedou v poutech muže, který rusky se silným kavkazským přízvukem opakoval, že nikoho nezabil, že nestřílel. Z jeho výslechu vyplynulo, že po zhroucení stropu propukla mezi teroristy hádka. Někteří únosci požadovali po svém veliteli propuštění dětí. Nato vůdce zastřelil jednoho ze svých mužů a odpálil nálože na tělech dvou černých vdov. Rusko, www.kavkazcenter.com, 17. září 2004 Radikální vůdce čečenských separatistů Šamil Basájev se na interne-

tu přihlásil k útoku na beslanskou školu. Dále přiznal i odpovědnost za dvě zničená ruská dopravní letadla. V prohlášení Basájev uvádí, že beslanskou akci i útok na letadla provedl Diverzní prapor čečenských mučedníků Rijadus - Sachalin, jehož je velitelem. Operaci ve městě podnikl druhý prapor pod velením plukovníka Orstchojeva. Basájev z masakru obvinil ruské jednotky, které dle jeho tvrzení útok plánovaly. Skupina, která držela rukojmí, požadovala stažení vojsk z Čečenska, v případě nesplnění podmínek pak rezignaci prezidenta Putina. Basájev dále tvrdil, že ozbrojenci vzkázali bezpečnostním silám, že pokud vyhoví jejich podmínkám, propustí nejmenší děti a zajatci dostanou jídlo a pití. Moskva , Rusko, 18. září 2004 Ruská bezpečnostní služba FBS oznámila, že odhalila přípravy na bombový útok. Během bezpečnostní akce policisté zajistili v centru Moskvy podezřelý automobil VAZ. Řidič odmítl vystoupit a policistům sdělil, že má ve voze výbušniny, které jsou připravené k odpálení. Potom označil druhý zaparkovaný automobil v ulici. I v něm byla nalezena nálož. Řidič byl pod vlivem drog. Za to, že auta převeze a zaparkuje, dostal údajně odměnu 1000$. Potom dostal srdeční záchvat a ještě před převozem do nemocnice zemřel. Pyrotechnici v odstaveném automobilu nalezli nášlapné miny, dva balíky výbušnin a kanystr s benzínem. Ne náhodou bylo vozidlo zaparkované na trase, kudy mohl projíždět prezident Putin. Kdo je Šamil Basájev? Basájev se narodil 14. ledna 1965 v Čečensku. Vystudoval v Moskvě vysokou školu (Moskevský zemědělský institut). Po jednostranném vyhlášení nezávislosti Čečenska v roce 1991 se stal poradcem prezidenta Maschadova a prvním vícepremiérem pro průmysl. V roce 1992 vedl v Gruzii skupinu čečenských bojovníků, tzv. Abcházský batalion, který bojuje za nezávislost Abcházie. Po vpádu ruských vojsk v roce 1994 se stal vrchním velitelem ozbrojených sil čečenských separatistů. V roce 1995 při bombardování města Věděna, kde se narodil, zemřela jeho manželka, děti a další příbuzní. Basájev se stává velitelem osobní ochranky prezidenta Džochara Dudájeva. V roce 1995 přepadla čečenská vojska město Buďonnovsk, kde Basájevovi muži drželi tisíc rukojmích a tím donutili ruskou stranu jednat. Basájev si vynutil za propuštění rukojmí rozhovory o mírovém jednání a stažení ruské armády. Během jedné z operací přišel Basájev při výbuchu miny o nohu, kterou má amputovánu pod pravým kolenem. I přes toto je dále aktivním velitelem a bojovníkem čečenského džihátu. V roce 1999 byl jmenován dagestánskou Islámskou radou Vůdcem islámského džihátu. Rok poté vydává moskevský Národní ústřední úřad Interpolu na Basájeva zatykač, je vypsána odměna 300 miliónů rublů. Skupina čečenských obchodní-

ků již dříve vypsala na jeho hlavu odměnu pět miliónů dolarů. Basájev je i na seznamu nejhledanějších teroristů USA a OSN. Někteří experti upozorňují na to, že se někdy hlásí i k teroristickým útokům, které nespáchal. Basájev má na svědomí i útok na nemocnici v Rostově, kde došlo k povraždění 290 nemocných a bylo drženo dalších 60 lidí jako rukojmí. A útok a držení rukojmích v letadle na letišti Mineralnyje vody. Česká novinářka Petra Procházková 9. 11. 1999 publikovala v Lidových novinách rozhovor s Basájevem. Rozhovor je dodnes publikován na islámských internetových stránkách. Dále byl v ČT odvysílán film Čečensko: Černá díra světa, jehož je rozhovor součástí. Jak lze zásah hodnotit? Je těžké hodnotit akci, která nebyla naplánována a proběhla spontánně. Po bitvě je každý generálem a v klidu teplé kanceláře se dobře hledají chyby a dobře se kritizuje. Speciální jednotky pravidelně nacvičují obvyklé scénáře, jako je obsazení autobusu nebo zásah v letadle. V historii ještě nikdo nemusel osvobozovat tisíc rukojmích ve škole plné výbušnin, která je obsazena fanatickými, dobře vycvičenými a hlavně motivovanými ozbrojenci. Bezpečnostní síly ale udělaly několik chyb. V první řadě měl být prostor neprodyšně uzavřen. Nestalo by se pak, že příbuzní proniknou ke škole a budou pálit na teroristy, a dále by bylo zamezeno možnému útěku únosců. Druhým problémem byl nedostatek sanitek, zdravotního personálu a vybavení na místě zásahu. Za uzavřenou oblastí měl být prostor pro záchranné jednotky. S únosci nikdo dlouho oficiálně nevyjednával, telefonické spojení bylo přerušeno. Únosci potom začali být agresivní a odepřeli zadržovaným jídlo a pití. Prezident Putin se ozval až 24 hodin po zásahu. Operaci v Beslanu řídili místní a regionální představitelé a pořádkové síly. Jako první útočil místní OMON, obyčejní policisté a domobrana. Všeho se měla ujmout Federální bezpečnostní služba. Jak ale uvedl politolog Andrej Rjabov z deníku Gazeta: „Kde byli lidé z ministerstva vnitra? Vše má racionální vysvětlení. Čím méně se zapletou, tím menší mají odpovědnost za důsledek operace“. Speciální jednotka ALFA útočila až dvacet minut

poté, co se strhla přestřelka u školy a pořádkové síly zaútočily na budovu. Pro německou ZDF ale uvedl ruský vojenský expert Pavel Felganhauer, že vše mohlo být trochu jinak. Kdo zná, jak ALFA pracuje, ví, že její úderné oddíly se často maskují jako zdravotnický personál nebo jako skupina pro odstraňování mrtvol. Útok na školu začal po příjezdu vozidla s lidmi, kteří měli odstranit mrtvá těla. Druhý postřeh je ten, že okamžitě po prvních výstřelech byly nad školou bojové vrtulníky. Útok na budovu možná nebyl náhodný. Zásahové oddíly byly špatně koordinované, pravděpodobně mezi nimi nebylo spojení. Clive Fairweather uvedl, že se sice vyskytly závažné chyby, ale při méně jak třetinových ztrátách se zásah označuje za úspěšný, protože politickým cílem je záchrana rukojmích. Na věc je třeba nazírat tak, že pokud se tolik rukojmích vynoří z tělocvičny prošpikované výbušninami, projde minovým polem okolo ní, je to sám o sobě zázrak. Je dost pravděpodobné, že většina dětí by byla mrtvá dříve, než by si speciální jednotka prorazila cestu dovnitř. Připomněl také masakr ve skotském Dunblane v roce 1996, kdy osamělý ozbrojenec během tří minut zmasakroval 16 dětí a jednoho učitele. Text: Tom, foto: archiv autora

13

historie

ČESKOSLOVENSKÉ OPEVNĚ Doufám, že mi znalci odpustí a laik se něco snad i přiučí… Tento článek není psán jako odborná publikace a nemá být chápán jako pokus o profesionální pojetí problematiky opevnění. Článek se snaží být pouze shrnutím, pro část AS komunity jistě známých, pro některou část již méně známých skutečností, dat, faktů. Snaží se poukázat nejen na pohnutou historii naší vlasti, ale právě na vznik opevnění, důvody, proč vzniklo, a na soudobou politickou situaci za hranicemi naší země.

Doufám, že mne nebudete kamenovat, pokud jsem se někde zmýlil. Rád uvítám nové informace, neboť čs. opevnění je mé hobby. Toto je pouze střípek z toho všeho, co o něm lze napsat. V březnu 1938 obsadilo Německo území Rakouska a tím pádem se původní hranice s neutrálním Rakouskem stala naší další hranicí s Německem. Tento krok Německa znamenal dosti velký zásah do strategické koncepce čs. plánování, i když zatím nijak smrtelný. Dne 20. května 1938 byla vyhlášena částečná mobilizace jako reakce na přiostření srážek s německými Freikorps a SOS. Opevnění byla obsazena, ženisti začali zatarasovat komunikace, připravili strategické cíle k vyhození do povětří (mosty, železnice apod). 23. 9. 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace (30. 9. 1938 byla naše armáda v plném stavu) jako reakce na německé požadavky a srážky na hranicích. Ale jak všichni víme, dne 30. 9. 1938 byla v Mnichově podepsána dohoda o odstoupení pohraničních území českých zemí fašistickému Německu. Byl to nejhorší den v čs. dějinách, tehdejší události a jejich následky se s naším národem „táhnou“ celé generace. Byla to největší zrada, jakou tehdejší spojenci mohli udělat. Jejími signatáři byly nečekaně Velká Británie, Francie, a na straně druhé samozřejmě Německo a Itálie (vedená Mussolinim). Tyto země o nás rozhodly „bez nás“, proti našemu vědomí a naší vůli.

Dne 15. března 1939 byla dokončena okupace Československa, o půl roku později rozpoutána druhá světová válka…. Ovšem Mnichovským diktátem si sami „spojenci“ podřízli větev. Díky své krátkozraké politice se to oběma zemím zanedlouho vymstilo a jedné obzvláště. Když 16. 3. 1935 Německo obnovilo všeobecnou brannou povinnost, obrátil se na francouzského ministra zahraničí Lavala sovětský lidový komisař pro věci zahraniční Litvinov s návrhem na uzavření paktu obou zemí s ĆSR. Laval souhlasil a dne 2. května 1935 byla uzavřena sovětsko - francouzská smlouva. Naše země uzavřela 16. května 1935 sovětsko - československý pakt, ve kterém bylo obsaženo ustanovení o automatické pomoci, bohužel však v našem případě také bod, ve kterém byla sovětská pomoc podmíněna pomocí francouzskou. Ovšem, jak historie ukázala, Francie svoje závazky vyplývající z uvedené smlouvy nesplnila a přiklonila se na stranu svého „vlivnějšího“ spojence, Velké Británie. Ta zastávala politiku tzv. „Appeasementu“ vůči Německu a dění v celé Evropě. Tyto smlouvy měly být použity jako základ pro tzv. "východní pakt", bohužel však k tomu nikdy nedošlo. Naše všechny naděje tedy skončily 30. 9. 1938. Vláda byla donucena postoupit naše území nacistickému Německu. Samozřejmě - na některých místech se to neobešlo bez boje, neboť naši vojáci odmítli odevzdat zbraně, svá opevnění a hlavně svou hrdost. Bojovali, i když věděli, že je to boj marný, politicky prohraný. Tam, kde se nebojovalo, byly odváženy zbraně, munice, vše, co se dalo odvézt. Co se nedalo zničilo se, zapalovaly se mnohdy tzv. dřevnice (vnitřní obložení bunkru)

atd. I přesto, do té doby nijak moc vyzbrojená Hitlerova armáda získala zásoby, zbraně, některé továrny v našem pohraničí, ale hlavně - naše některé technologie a tolik obávané pohraniční pevnosti „bez výstřelu“. Po záboru Němci většinu kovových částí vytrhali, odvezli a přetavili na munici či zbraně, zbytek využili na stavbu svých opevnění, případně jejich modernizaci. Některá opevnění odstřelili vzhledem k obavám z případného povstání, na mnoha opevněních zkoušel Wehrmacht své zbraně včetně nových typů výzbroje apod. Dokonce zkoušeli obsadit našimi zbraněmi úsek na Králicku a zjišťovali, jak na tom byla naše obrana. Na čs. opevnění procvičovali varianty útoku na Maginotovu linii a pohyb mezi pevnostmi na francouzské „čáře“. Opevnění měla bohužel ještě jednu funkci - na konci 2. světové války jich Němci využívali k obraně svých hranic před postupující Rudou armádou. *** V roce 1934 bylo v Československu po dlouhém rozhodování, plánování, geografickém průzkumu a na základě zkušeností našich důstojníku z Francie, kde si byli prohlédnout Maginotovu linii, definitivně rozhodnuto o způsobu obrany čs. státu proti vnějšímu nepříteli a to fortifikací (posílením obranyschpnosti) československého pohraničí. Do této

14

historie

ĚNÍ V LETECH 1935 - 1938 doby o tom nikdo neuvažoval. Byla to reakce na politickou situaci u našeho souseda - Německa a věčného rivala - Polska. V letech následujících vyrostly v pohraničí první pevnostní objekty. Vedle pěchotních srubů a objektů lehkého opevnění to byly i tvrze, které samozřejmě tvořily páteř naší obrany. Byla to nejmohutnější a nejnákladnější část československého opevnění. Citace z knihy Jiřího Nováka „Československá opevnění“: „Tvrz jest uzavřená soustava pěchotních a dělostřeleckých srubů, dělostřeleckých a minometných věží, podzemních ubikací pro osádku tvrze, skladišť střeliva a různého materiálu. Všechny tyto složky jsou spojeny podzemními chodbami, na povrchu terénu jsou obklopeny souvislým pásmem překážek a tvoří tak samostatný celek“ - konec citace. V roce 1935 byla ustanovena takzvaná RO (Rada Obrany), která měla na starosti veškeré opevňovací práce, vyměřování, plány a průzkum oblastí, nutných opevnit. Díky geografickému rozložení čs. pohraničí bylo bohužel nutno opevnit ho prakticky celé, a zejména mezi Odrou a Krkonošemi (cca 263 km). Opevnění se skládalo z lehkých a těžkých objektů. Nejprve bylo budo-

váno opevnění (LO vz. 36) na strategických místech (vyvýšené plochy s dobrým výhledem). Později došlo k výstavbě objektů LO vz. 37 v liniích, a to nezávisle na vz. 36. Místa, kde byl očekáván nejsilnější nápor nepřítele, měla být střežena těžkými objekty. To bylo zejména na Moravě, kde mohl nepřítel nejsnadněji rozdělit republiku na dvě části. Tak měla být doslova obestavěna celá republika. Ovšem kvůli vývoji událostí nedošlo ani na výstavbu některých objektů, natož na vybavení všech. Již na podzim roku 1934 bylo rozhodnuto, že opevňování proběhne ve 4 vlnách resp. etapách, dle akutnosti. Do první vlny samozřejmě spadala severní část hranic Čech a Moravy. Opevňování pokračovalo až do roku 1938. Mnichovskou dohodou jsme přišli o první, nejsilnější opevňovací pásmo (např. zbytky třetího pásma lze najít podél Berounky, v okolí Prahy atd.) a Sudety. Dále lze jmenovat Plzeňskou čáru, Pražskou čáru atd. Když vezmu, za jak krátkou dobu bylo naše opevnění vytvořeno, jak

rychle vznikla koncepce, tak mohu jen obdivovat lidi, kteří vytvořili něco jako „národní odkaz“ pro další generace Čechů, ale hlavně v té době vytvořili monumentální dílo, které svědčí o lásce k vlasti, cti a národní hrdosti (ostatně vzpomeňme si na Legie v Rusku, piloty v Anglii atd.). Tito lidé, kteří od jednoduchých objektů, jež byly kopiemi objektů z Maginotovy linie, dokázali v neuvěřitelně krátké době přejít na vlastní koncepci a konstrukci lehkých i těžkých opevnění, která měla na svou dobu nejlepší parametry a před nimiž se třásli i Hitlerovi generálové. Bohužel nepřítel byl rychlejší a nedovolil nám ho dokončit, natož vyzkoušet. Nejen objekty, ale i jejich vybavení a výzbroj uvnitř jednotlivých objektů, systém zásobování, podpory životních funkcí lidí v bunkrech, nemocnic, prostě všechno bylo na nejvyšší úrovni. Musím obdivovat i preciznost, přesnost a rychlost, s jakou dokázali za pomoci tehdejší minimální mechanizace objekty budovat - často ve velmi složitých geologických podmínkách, mrazu, dešti, v místech, kam nevedly cesty - ale vydrželi a budovali něco, čemu věřili. V dnešní době se vedou diskuze, zda jsme měli bojovat v onom roce 1938 nebo ne… Nechám na vás, do které skupiny se zařadíte, zda-li do skupiny zastánců kapitulace, která zachránila jistě statisíce životů, ačkoliv pravděpodobně podlomila morálku národa na několik generací, nebo do skupiny druhé, tj. do skupiny, do které patřím i já, která zastává názor, že jsme se měli bránit i za cenu ztráty mnoha životů. Mohu jen říci...Čest památce lidí, kteří v té době budovali naši vlast a její obranyschopnost. Text: Neo, 1.PSP Foto: archiv autora

15

recenze

WALTHER P 99 (MARUZEN)

Kdo z nás by neznal agenta Jejího veličenstva Jamese Bonda. Ti z nás, kdo se zajímají o zbraně vědí, že v posledních dílech přesedlal na střelivo účinnější ráže 9mm Lugera a tím pádem změnil i zbraň, přestože zůstal věrný výrobku zbrojovky Walther z německého Ulmu. Touto zbraní je model P 99. Když jsem před léty řešil problém, kterou ostrou zbraň zakoupím, do nejužšího výběru postoupily pistole Glock 19 a 26 a právě Walther P 99. V okamžiku, kdy jsem vzal Walthera poprvé do ruky, bylo rozhodnuto. To neznamená, že by byl Glock horší, ale když ten Walther je tak děsně „sexy“. Když jsem později přemýšlel, jakou pistoli si koupím jako záložní na airsoft, padla volba celkem logicky na airsoftovou verzi této zbraně. Nejlepší je plynovka firmy Maruzen a ta je také předmětem této recenze.

16

Hned po otevření lepenkové krabice s logy firmy Walther a uchopení zbraně do ruky jsem zažil pocit „Deja Vu“. Kopie se naprosto dokonale podobá předloze a zcela identicky padne do ruky. Pojďme se teď stručně podívat na ostrou verzi. Pistole Walther P 99 je často v odborném tisku označována jako pistole pro 3. tisíciletí. Částečně je to díky hojnému využití polymerů v konstrukci zejména rámu zbraně a zčásti díky unikátnímu řešení pojistek zbraně. Co se rámu týče, je po ergonomické stránce naprosto dokonale řešený a navíc se dá přizpůsobit velikosti dlaně střelce výměnnými hřbety rukojeti. Co se týče pojistek zbraně, první je pojistka úderníková - k výstřelu nemůže dojít bez stisknutí spouště, to se hodí zejména když vám nabitá zbraň upadne na zem. Další pojistkou je spoušťová pojistka velmi podobná systému Glock, ovšem zde nic nevyčnívá z jazýčku spouště, k výstřelu nedojde, pokud nezmáčknete spoušť přímo v jejím středu, jinak se spoušť zhoupne na jiném čepu. Dále je zbraň vybavena bezpečným vypuštěním úderníku, hmatovou a optickou signalizací natažení úderníku a hmatovou a optickou signalizací náboje v komoře. Co jsem zde doposud popsal, platí téměř bez výhrad (až na signalizaci náboje v komoře) i pro airsoftovou verzi od japonského výrobce Maruzen. Ten uzavřel dohodu s firmou Walther o výrobě airsoftového modelu a proto může využívat všech oficiálních značek a log firmy Walther. U Maruzenů se snažili do nejmenšího detailu kopírovat práci konstruktérů německé firmy a zachovali veškeré funkce, které má jeho „dospělejší“ bratříček. Pistole je stejně jako její skutečná předloha systému SA/DA (Sigle Action - stiskem spouště pouze vypouštíte úderník, Double Action - stiskem spouště natahujete a poté vypouštíte úderník). Není zde žádný kohout, úderník je přímoběžný na pružině. Úderník lze bezpečně vypustit stiskem tlačítka, umístěného na levé straně závěru v pohodlném dosahu palce střílející ruky. Zde je první rozdíl oproti ostré zbrani - pro opětovné natažení úderníku stačí u pravého Waltheru zatáhnout za závěr zhruba o 8mm, u airsoftového toto není možné a pokud bychom to zkoušeli, nabíjeli bychom do komory druhou kuličku,

recenze

stavu se zásobníkem 700 gramů, airsoftová 635 gramů. Nejtěžší částí airsoftové zbraně je zásobník, který pojme 24 kuliček a zásoba plynu stačí na vystřílení zhruba dvojnásobného množství (záleží na teplotě vzduchu). Dalším rozdílem oproti ostré zbrani je pojistka v tlačítku rozborky. Když toto posunete doleva, zajistíte spoušť. Tato pojistka u ostré zbraně chybí. Tím jsme se dostali ke sborce a rozborce zbraně. Pro rozborku nejprve vyjmeme zásobník, vypustíme úderník a tlačítko rozborky umístěné nad lučíkem stáhneme dolů. Poté vysuneme závěr směrem dopředu a sejmeme ho z rámu zbraně. Následně můžeme vyjmout hlaveň a pružinu závěru na trnu. Sborka probíhá v opačném pořadí, jen je potřeba dát pozor a stlačit část spoušťového mechanizmu do rámu zbraně před úplným nasunutím závěru. K přesné střelbě nám napomáhají mířidla, složená z pevné mušky a stranově posouvatelného hledí. Mířidla jsou zvýrazněna oproti ostré zbrani třemi body, u ostré zbraně je na hledí zezadu hranaté U. Bílá barva u airsoftové zbraně je také méně zřetelná. Zde jsem začal experimentovat. Výšková korekce mušky se u ostré zbraně provádí její výměnou, se zbraní jich je dodáváno 5. Světe div se, muška z ostré zbraně padla do airsoftového závěru jako ulitá, tak už tam zůstala. Další experitakže první výstřel s kuličkou v komoře a vypuštěným úderníkem je možný pouze v DA. Airsoftový model je systému GBB, což znamená, že po každém výstřelu jde závěr dozadu a při cestě zpět dopředu nabíjí další kuličku do komory. Po vystřelení poslední kuličky v zásobníku zůstává závěr vzadu, vypustíme zásobník páčkou umístěnou po obou stranách kořene lučíku, zasuneme plný zásobník a vypustíme závěr dopředu páčkou záchytu závěru, opět umístěnou v pohodlném dosahu palce střílející ruky. Spoušť Waltheru má velmi dlouhý chod a člověk si na ní musí chvíli zvykat - po zmáčknutí spouště se nejdříve poměrně dost dlouho nic neděje, pak narazíte na první doraz, ozve se cvaknutí a my pak již plynulým stiskem spouště odpálíme kuličku. Tento dlouhý chod spouště je označován jako jeden ze způsobů zabezpečení zbraně proti nechtěnému výstřelu. Spoušť se dá také namáčknout na první doraz, ve kterém již zůstane. Při pokračování ve střelbě stačí pouštět spoušť jen o několik milimetrů. Chce to cvik, ale dá se na to zvyknout, poté vás mile překvapí veliká rychlost střelby, kterou lze docílit. Při DA módu natahujete současně kohout a spoušť jde více ztuha po celé dráze svého chodu. Obecně lze říci, ze při obou módech má zbraň lehký chod spouště, o dost lehčí než ostrá zbraň. Na váhu má ostrá zbraň v nenabitém

ment jsem prováděl s výměnnými hřbety rukojeti, i ony (s ostrou zbraní jsou dodávány 3, k airsoftové dostanete pouze střední velikost, zbývající dvě si můžete dokoupit) pasují perfektně do airsoftového rámu. Dlužno říci, že kdyby neznalý člověk dostal oba rámy do ruky, měl by obrovský problém poznat který je který. Airsoftová verze má všechny nápisy a loga na svém místě, na pravé straně předku závěru je navíc jméno výrobce Maruzen a poznámka o licenci. Každá zbraň má své unikátní sériové číslo na pravém boku závěru, čísla na hlavni a na rámu jsou „Bondovská“ 001007. Nejmarkantnějším rozdílem oproti pravé zbrani (a řekl bych, že nejslabším místem) je plastový závěr. Je trochu příliš do šeda a chybí mu ten nepopsatelný kovový omak. To se dá napravit koupí kovového závěru, který je však poměrně drahý. Znamená to rovněž koupi silnější pružiny s kovovým trnem a High flow válce do zásobníku, což je též za cenu větší spotřeby plynu. Po střelecké stránce není zbrani co vytknout, při použití těžších kuliček (v mém případě Excel Eko 0.23) je přiměřeně přesná, což se dá ještě zlepšit koupí přesné vnitřní hlavně. Z dalšího příslušenství jmenujme montáž na kolimátor, kovovou vnější hlaveň s tlumičem a již zmíněné výměnné hřbety rukojeti. Hopup se seřizuje přiloženým imbusovým klíčem po sejmutí závěru z rámu imbusovým šroubem v jeho dolní straně. Co se výkonů týče, P99 nezaostává za ostatními sériovými plynovkami, navíc pistole se málokdy používá na větší vzdálenosti. Pokud mám zbraň hodnotit, tak jako jednoznačné plus je nutné vyzdvihnout naprosto přesnou imitaci originálu, kterou jako jediné mínus sráží příliš nemaketově barevný závěr. Já jsem ovšem spokojen, jen doufám, že si jednou na akci omylem nevezmu ostrého Walthera :-). Text a foto: Vašek, ST6

17

recenze

COLT M16 A2 (TOKYO MARUI) Na začátek jen stručně o tom, jak jsem se dostal k této recenzi. Snažím se soustředit především na recenze o manuálech hlavně proto, že vlastní elektriku ani plynovku nemám a nikdy jsem neměl. Přesto mi jednou Martin Jirsa navrhl, abych napsal o nějaké elektrice. Nakonec jsme se shodli na M16A2 k oboustranné spokojenosti, jelikož tato zbraň se mi vždy líbila a navíc se hodí k mé image (dělám US modernu). Tolik na úvod, nyní ke stručné historii zbraně. V roce 1955 se na scéně objevila útočná puška AR - 10, zbraň konstruktéra Eugena Stonera. Zbraň sice střílela na náboj 7,62 x 51 mm (v té době standardní náboj NATO), ale jinak se o podobnosti s puškami M16 nedá pochybovat. O tom, že to ve své době byla vynikající zbraň svědčí i to, že v roce 1959 získala firma Colt práva na výrobu této zbraně. Ta byla přestavěna na nový náboj 5,56 x 45 NATO (náboj M193), protože mnoho armád nakupovalo pušky G3 nebo FN FAL, takže AR 10 nedosahovala obchodních úspěchů. Po přepracování na nový náboj se však zbraň začala dodávat hlavně spojencům Velké Británie (a samotným Britům). V roce 1967 byla zbraň zavedena do US Army pod označením M16. Poté se stala jedním ze symbolů vietnamského konfliktu. Americká armáda později zavedla modernizovanou verzi označenou jako M16A1, podařilo se vyřešit problém častého zadírání plynového kanálku a začaly se používat 30 ranné zásobníky. Zbraň dostala novou úsťovou brzdu, jinak se na první pohled od starší M16 neliší. Zbraň se skvělou pověstí dobře sloužila v US Army i jinde, ale po dvaceti letech služby zbraň prostě zestárla. Díky tomu vznikla druhá modifikace - M16A2. Ta se od předchozích modelů také příliš neliší, ale už při prvním pohledu je patrné, že zbraň dostala nové předpažbí, typické i pro M4, Commando atd. U M16A2 je ale toto předpažbí delší. Další viditelnou změnou je umístění malého výstupku mezi prsty na pistolové rukoj e t i .

Posledním viditelným vylepšením jsou mířidla, která jsou n a rozdíl od předchozích verzí nejen stranově, ale i výškově nastavitelná. Ovládací prvky zbraně zůstaly nezměněny, pouze přibyl kovový výstupek za výhozním okénkem, který odráží vystřelené nábojnice směrem od střelce, což je důležité hlavně pro leváky. Snadné, rychlé a bezpečné používání zbraně pro leváky i praváky je totiž dnes jedním z důležitých požadavků na moderní vojenské zbraně. Kromě toho je zbraň celkově robustnější a pevnější. Co se však stalo s vnitřním mechanismem pušky? Ten byl přepracován tak, aby zbraň mohla střílet pouze 3 rannými dávkami - protože po zkušenostech z Vietnamu usoudili konstruktéři, že střílení dlouhých dávek je jen plýtvání municí (a měli pravdu). Zbraň také dostala těžší hlaveň s jiným stoupáním drážek, aby spolehlivě fungovala s novým typem nábojů SS109. US Army používala náboj M193, který měl všechny výhody ráže 5,56, tzn. vysokou úsťovou rychlost, malý zpětný ráz, malou hmotnost náboje (takže si vojáci s sebou mohli brát víc munice), ale střela tohoto náboje byla poměrně lehká, proto snadno změnila směr při kontaktu např. s větvičkami, což vojáci kritizovali. Mezitím byl v Evropě vyvinut typ SS109, který má pomalejší a těžší střelu, takže kromě větší stability má i větší dostřel. Tento typ se nakonec stal standardem v NATO. Střelecké kvality AS verze nebudu dlouze popisovat, protože zbraň střílí podobně jako většina ostatních AEG, a také hodně záleží na upgra-

18

du apod. Popsal bych tedy hlavně detaily zbraně, klady a zápory. Krabice zbraně je v klasickém AEG designu v barevné kombinaci černá - šedivá s velkým znakem 101st Air Assault Division a s obvyklými nápisy. Uvnitř je zbraň, tlačák na 70 kuliček, klasické dlouhé ládovadlo, červená záslepka hlavně, spousta papírů a návodů jako vždy a speciální šestihran na seřizování mušky. Na samotné zbrani je dost vyražených nápisů, na levé straně například „property of u. s. govt. M16A2 cal. 5,56 mm“, výrobní číslo 6027597 a pár dalších nápisů, na pravé straně je vyraženo „made in Japan, Tokyo Marui Co. Ltd.“ atd. Na hlavni je vyraženo E MP 5,56 NATO 1/7. Ovládacích prvků je na zbrani mnoho, ale použitelné jsou jen některé. Muška je stavitelná výškově, mířidla výškově i stranově. Na těle zbraně se nachází záchyt zásobníku, natahovací páka ve tvaru T, přepínač režimu střelby, rozborný čep a tlačítko na uvolnění zaseklého závěru. To však nemá žádnou funkci. Při natažení zbraně se odklopí krytka výhozního okénka a lze seřídit HOP UP. Systém seřizování je stejný jako u ostatních modelů série M16, tedy trochu nešikovné ozubené kolečko. Přepínač režimu střelby má popisky SAFE, SEMI a AUTO. U originálu při režimu AUTO střílí zbraň 3 rannými dávkami, airsoftová M16A2 však střílí nepřetržitými dávkami. Baterie typu L se ukládá do pažby po otevření otvoru na botce pažby a pohání motorek EG1000. Vestavěn je mechabox verze II. Mezi výhody zbraně patří určitě přesnost a dostřel, velká výdrž daná velkou baterkou, různě seřiditelná a praktická mířidla, velký výběr všemožného příslušenství (točáky, elektrické zásobníky, kovová těla, spony na zásobníky, montáže optiky, kolimátory, optické zaměřovače atd.) a celkový vzhled zbraně - její jednoduchý a praktický design, který je však zároveň velmi pěkný. Zbraň však není úplně dokonalá - její totiž dlouhá téměř metr a to z ní činí nepříliš vhodnou zbraň pro CQB. Hmotnost 3100 g také není zrovna nejmenší (pokud vezmeme v úvahu, že originál je jen o 300g těžší). Například „esdéčko“ s pevnou pažbou váží o kilo méně. A ke zbrani bohužel patří i známé viklání hlavně. Celkově je tedy M16A2 opravdu dobrá zbraň s mnoha klady, které podle mě značně převyšují zápory, takže ji i přes větší velikost a hmotnost nemohu nedoporučit. A cena okolo 12 tisíc (včetně baterky) je v porovnání s ostatními AEG velice slušná. Určitě by to nebyla zbytečná investice. + Velká baterka, přesnost, mířidla, celkový vzhled, mnoho příslušenství, cena - Hmotnost, celková velikost, viklání hlavně Text: Prcek Foto: Kosák délka hmotnost délka hlavně kapacita zásobníku náboje úsťová rychlost střely kadence

Airsoftová M16 A2 999 mm 3.100 g 510 mm 68 nábojů 6 mm kuličky 90 m/sec. 700 až 850 ran/min.

Skutečná M16 A2 999 mm 3.530 g 536 mm 30 nábojů 5.56 x 45 mm (SS109) 948 m/sec. 700 až 940 ran/min.

konverze

VSR - 10 G - SPEC (TOKYO MARUI)

Třetí sniperka od Tokyo Marui. Jedná se v podstatě o vylepšenou verzi odstřelovací pušky VSR - 10 Pro Sniper version. Na tato vylepšení se podíváme blíže a také na možnosti upgradu zbraní VSR - 10.

V čem se tedy verze G - Spec liší od Pro Sniper? Tak především množstvím příslušenství, které je ke zbrani dodáváno v základu. Oproti Pro Sniper je vybavena tlumičem výstřelu, který je samozřejmě možné odmontovat. Střelba bez tlumiče je velmi tichá a s jeho použitím je téměř neslyšitelná. Dalším „nadstandardem“ je montáž popruhu a také montáž optiky. Inovace se dočkala natahovací páka závěru a spoušťový mechanismus. Vylepšení je tedy požehnaně a za cenu vyšší o 1500 Kč rozhodně stojí. Vždyť pouze adaptér pro tlumič, montáž popruhu a montáž

optiky pro VSR - 10 stojí dohromady 1.756 Kč. Co se týká střeleckých vlastností, zbraň se neliší od prvních dvou verzí VSR - 10. Cena VSR 10 G - Spec je 9700 Kč.

A teď se podíváme na upgrade… Většina dostupných dílů je od japonské firmy Laylax. Začneme výběrem pružiny. V základu je pružina 90 a

pro upgrade si můžeme vybrat 100, 110, 120, 130, 150 nebo 170. Ceny jsou podobné jako u pružin pro AEG, čili od 500 do 650 Kč. Co se týká dostřelu, jsou pružiny také srovnatelné s pružinami do AEG. Dalším dílem, bez kterého se pravděpodobně neobejdete je píst. Jedná se o tichý vysokotlaký píst a jeho cena je 1440 Kč. Pokud se rozhodnete pro upgrade s pružinou 120 a výš, budete muset zakoupit i další díl. Velikostí je téměř zanedbatelný. Jedná se o pístovou brzdu. Cenově však zanedbatelný bohužel není, stojí 1300 Kč. Když budete chtít zlepšit přesnost zbraně, doporučuji pořídit precizní

inoxovou hlaveň. Pokud se rozhodnete, že budete používat zbraň vždy s tlumičem, můžete použít inoxovou hlaveň délky 555 mm. Jestli o možnost používat zbraň bez tlumiče přijít nechcete, použijte hlaveň o délce 303 mm. Každé řešení má své pro a proti. Delší hlaveň = větší přesnost, tu však získáte na úkor kompaktnosti zbraně. S postupem času začínají pro řadu VSR - 10 vyrábět příslušenství i další firmy. Můžete si pro svého miláčka pořídit stavitelnou patku pažby nebo lícnici. Technická data: váha: 2090 g, délka: 950 mm (s tlumičem 1135 mm), délka hlavně 303 mm, kapacita zásobníku: 30 nábojů, úsťová rychlost: 260 až 290 fps se střelivem 0,20g. Text: Riggs Foto: Riggs

19

recenze

STEYR AUG (TOKYO MARUI)

V roce 1978 dostává rakouská armáda novou pěchotní zbraň ráže 5,56mm NATO. Po sedmi letech testování mají vojáci v rukou útočnou pušku netradičních, až futuristických tvarů. Pod služebním označením StG 77 se skrývá výrobek společnosti Steyr - Mannlicher - další přírůstek do zatím nepočetné rodiny zbraní s tzv. uspořádáním bullpup. Zkrátka AUG v překladu znamená armádní univerzální zbraň. Charakterizuje stavebnicové provedení - bez použití nářadí (a násilí) lze změnit útočnou pušku na krátkou karabinu, lehký kulomet či samopal 9 mm (ten je i ve výzbroji Policie ČR). Přes všechny pochybnosti se Steyr AUG, jehož konstrukce se ukázala mimořádně pevnou a odolnou při všech klimatických podmínkách, v praxi osvědčila. Najdete ji například v ozbrojených silách Austrálie, Nového Zélandu, Maroka či Irska. My ji známe i jinak. Ano, tuhle útočnou pušku měl terorista Karl (dlouhovlasý kolega hlavního záporáka Hanse) v akčním filmu Smrtonosná past I. Přesto ho Bruce dostal… Protože japonská firma Tokyo Marui jde stále se světovým trendem a snaží se zaplnit „bílá místa“ v sortimentu airsoftových zbraní, nemůže Steyr AUG chybět v její nabídce. Je dodávána ve dvou základních verzích. Černé (policejní) provedení má na nosné rukojeti univerzální lištu pro alternativní montáž dalekohledu, military varianta AUG má plasty v zeleném - khaki zbarvení. Místo lišty je standardně namontován puškohled TASCO 2x15. Jeho záměrná osnova je pro snažší použití v boji tvořena soustřednými kruhy. Hrubě zamířit lze i nouzovými mechanickými mířidly nad dalekohledem. Na první pohled nás Steyr AUG zaujme opravdu netradičními tvary. I když např. francouzský FAMAS nebo britská L85A1 (SA-80) jsou stejné bullpup konstrukce, je přesto rakouský (japonský) daleko více progresivnější a moderněji vypadající. V maximální míře jsou zde aplikovány díly z plastu. Na rozdíl od výše jmenovaných pušek však nic „nevrže“ a je velmi kompaktní. Dílenské zpracování je také na vysoké úrovni nikde žádné otřepy či stopy po vyhazovačích nebo licích formách. K maximální realističnosti přispívá také možnost rozebírání shodně s originálem. Díky posunutí nábojové komory až za rukojeť je možné použít delší hlaveň i při malé celkové délce zbraně. V případě rakouské útočné pušky AUG je hlaveň dlouhá 510 mm a délka zbraně je pouhých 805 mm (pro srovnání Colt M16A2: 536 mm / 999 mm). K hlavni je uchycena sklopná přední rukojeť ustavitelná ve třech polohách a plášť v originále obsahující plynovou trubici s kanálkem. Jako celek se tato sestava zasune do pouzdra závěru s nosnou rukojetí. To je pak uloženo v plastovém těle s ergonomickou pistolovou rukojetí, lučíkem a pažbou. Nad spouští je tlačítko pojistky. Jeho zatlačením vpravo do těla je zbrań odjištěna. K přepínání režimu palby slouží přímo spoušť. Při stisknutí na první odpor dojde k jednotlivému výstřelu, plným promáčknutím je zbraň uvedena do automatického režimu. Prostor kolem spouště je dostatečně velký použití rukavic je bezproblémové. Výhozní okénko nábojnic skrývá „štelování“ systému Hop-Up, vtipně se otvírá pouze při natažení závěru a

20

jeho fixaci v zadní/natažené poloze. Hop je tak chráněn nejen před nechtěným samovolným seřízením, ale i proti nečistotám nebo mechanickému poškození. Píst je natahován elektromotorkem EG 700, mechabox je verze III. Pažba je zakončena gumovou botkou, dovnitř se vejde pouze baterie Mini. Svěříte-li se odbornému servisu, není problém pažbu uvnitř mírně upravit a nechat si postavit a nainstalovat baterii s vetší kapacitou. Mezi rukojetí a koncem pažby je šachta na zásobníky. Ty jsou z průhledného plastu a v originále obsahují 30 nábojů ráže 5,56mm. Náš s ráží 6 mm je standardní tlačák na 80 kuliček, prodává se i velkokapacitní „točák“ na 330 ran. Malou nepříjemností je relativně nesnadná výměna zásobníků, což je ovšem zápor všech zbraní s konstrukcí bullpup. Zásobníky občas netěsní úplně dobře. To se však dá odstranit pomocí lepenky. Stačí zásobník párkrát obtočit, a je to. Jako skalní přívrženec klasicky řešených zbraní (hlavně řady Colt) jsem vůbec neměl chuť si tuto útočnou pušku prohlédnout, natož koupit. Ale jak se říká, odříkaného chleba největší krajíc, vše bylo jinak. Jednou mi můj milovaný Colt přestal střílet a putoval do servisu … A co teď? Vstříc mi vyšel Riggs (díky,díky) a já na akci vyrazil s jeho Steyr AUGem. Naštěstí jsem nejel v Namovym, ale v britských DPM - tak mi tato sci-fi :-) (pro mne) zbraň ani tak moc nevadila. Velmi příjemným překvapením je, jak perfektně padne do ruky. Zbraň je sice relativně malá, přesto má člověk pocit, že drží kus pořádnýho „železa“… Plastu je na AUGu opravdu hodně, ale je však perfektně zpracovaný a kompaktní. Žádné vrzání, žádný pocit rozlomení. Ta pevnost a odolnost je jako u pověstného kalacha, ovšem Steyr mi připadá ještě odolnější. Přístup k Hopu je také bez problémů. Jediné co mi chvilku dělalo potíže (ano, mám Colt….ano, jsem nemehlo) byla rychlá výměna zásobníků. Nějak jsem si na bullpup nemohl zvyknout :-(. Podle mne je to ale otázka cviku a šikovnosti. Střelba je velice příjemná. Zvlášť když máte Military verzi s vestavěnou optikou. Vidíte nepřítele, vidíte zásahy, vidíte zkrátka dál. Zbraň střelbou patří k lepšímu průměru. Velkou výhodou je rychlé přecházení z jednotlivých ran na automatickou střelbu. Zbraň totiž nemá přepínač střelby, ale dvoupolohovou spoušť a pojistku. Celkově bych hodnotil Steyr AUG vysoko - podle slov našeho známého (profi voják): Steyr je v současné době asi nejlepší bullpup zavedený do výzbroje … + celková kompaktnost a odolnost, standardně optika (Military verze), malé rozměry - dlouhá hlaveň - relativně nesnadná výměna zásobníku, malá baterie Text: MTJ Foto: Kosák

konverze

HK G36 LSW

G 36 je standardní zbraň Bundeswehru i naší AS jednotky. Kromě odstřelovačů a několika málo odpadlíků mají G36 všichni. Postupem času se začala každá puška individuálně měnit podle představ uživatele. Na puškách se začaly objevovat kolimátory, optiky, lasery, jiná předpažbí, granátomet a vůbec cokoliv jde navěsit na lištu R.I.S. Potom, co jsem podvěsil pod svojí třicetšestku granátomet M203 vrhnul jsem se na bratrovu pušku, která měla nestandardní snad jenom odřené předpažbí a poškrábaný zásobník. Bráchova představa byla G36 jako karabina nebo útočná puška. Chvíli uvažoval o odstřelovačce, ale sniperů už máme v jednotce dost a se zbraněmi, které jsou opravdu odstřelovačky (SG-1, PSG-1, SVD, SR25). Tak po prohlížení časopisů a návštěvě internetových stránek firmy Heckler a Koch padla volba na G36 LSW. Jedná se o zbraň v délce útočné pušky (předpažbí má šest větracích otvorů) s těžkou hlavní, která se používá jako lehká podpůrná zbraň - lehký kulomet. Na internetu lze sice objednat dlouhé předpažbí s dvojnožkou, ale my jsem se vydali vlastní cestou. Základem je dlouhé předpažbí s šesti větracími otvory. To jsem vyrobil ze tří standardních kousků z G36 C. Stačilo je řádně seříznout a navzájem poslepovat a spáry vyplnit modelářs k ý m kytem. Pořádný kulomet musí mít dvojnožku. K tomu byla použita sklápěcí dvojnožka ze samopalu vz. 58. Je celá kovová a na padesátosmičce se chytá pod hlaveň místo bodáku. Dvojnožka se dá sklápět dopředu i dozadu a je opatřena lištou s vodícími drážkami. Pod předpažbím G36 je dlouhá železná lišta, na které je dvojnožka nasunutá a přišroubovaná. Na pravé i levé straně předpažbí jsou dvě dlouhé R.I.S. lišty vyrobené z duralu. Na horní části předpažbí je potom třetí krátká R.I.S. lišta z G36 C. Zbraň je osazena 30 cm dlouhou vnější hlavní z duralu, která je ukončena 10 cm dlouhým tlumičem výšlehu taktéž z duralu. Vnitřní hlaveň zůstala zatím původní krátká , ale postupem času bude vyměněna za delší inoxový kousek pro M16. Celková délka zbraně je tedy nakonec více než jeden metr oproti původním asi 70cm G36 C. Správný kulomet musí mít velký zásobník. Pro G36 se vyrábí dvojitý buben poháněný manuálně i elektricky a dále krabicový zásobník, do

kterého si musíte zandat podávací mechanismus z klasického točáku. Nechtělo se mi dávat velké peníze za některý z těchto kousků, tak jsem začal podle svého. Zásobníky pro G36 mají po stranách spojky a dají se proto vedle sebe připojovat. Na obrázku jsem viděl G36 LSW s třemi zásobníky vedle sebe a moc se mi to líbilo. Vzhledem k tomu, že máme s bráchou každý točák i tlačák, bylo hned jasno. Do točáku jsem po stranách vyřezal obdélníkové otvory a oba tlačáky dostaly po jednom otvoru v boku. Zásobníky jsem dal vedle sebe. Točák uprostřed a po obou stranách tlačáky a z těch jsem skluzavkami z tvrdého kartonu svedl kuličky do prostředního zásobníku s točícím mechanismem. Vše potom stačilo utěsnit, aby se kulivo nesypalo ven a bylo hotovo. Z tlačáků jsem uřízl vrchní části a na ně nalepil imitace nábojů 5.56 NATO, které byly původně uvnitř. Jinak zůstaly imitace nábojů i v krajních zásobnících, takže skrz plast jsou vidět uvnitř náboje. Kolik kulí se do tohoto trojitého monstra vejde jsem nepočítal, ale vzhledem k tomu, že kapacita původního středního točáku se nezměnila, tak to máme uprostřed 470. Kapacita dvou krajních je částečně snížena vložením imitace nábojů , tak to je asi 2x370 no a něco se vejde do přechodů mezi jednotlivými zásobníky tak asi 2x100. Ve finále by to tedy mohlo dělat slušných 1400 kulí!!! No uvidíme, třeba to někdy spočítám. Vzhledem k tomu, že kuličky jsou v krajních zásobnících pouze do poloviny výšky, do spodní části by se snad mohl nacpat motorek a do druhého baterie. Poradíme se s odborníky a uvidíme, jestli se podaří vyrobit elektrický pohon. Všechno to žene baterie 12V/1700 mAh, která se bohužel do předpažbí nevešla, tak je uložena v laserovém modulu, který je původně určen pro M4, ale na G36 sedí také dobře. Puška je osazena kolimátorem s regulací svitu a průměrem 40mm. V pušce je vyměněna pouze pružina (za stodestítku) a ložiska. Oboje od Guarderu. Po G36K s M203 se nám tedy podařilo vyrobit další zajímavý kousek, který se na manévrech jen tak nepřehlédne. Text: TOM Foto: Schwejda

21

akce

ŠELMBERK SESSION 2004 První zářijoví víkend letošního roku se uskutečnil první ročník manévrů, nazvaných Šelmberk Session 2004. Místem konání byla zřícenina hradu Šelmberk a jeho rozsáhlé okolí. Jednalo se o akci ryze odpočinkovou, se spoustem jídla a pití, ale to neznamená, že to vše bylo na úkor bojů. Byl to rovnoměrná kombinace boje a zábavy. Manévry byly oficiálně zahájeny v sobotu 4. 9. ráno nástupem zúčastněných jednotek a jejich představením. Po upřesnění všech důležitých věcí jsme sdělili dobu začátku prvního scénáře a časy dalších nástupů.

Scénáře: Sobota dopoledne: Dnes v 6:00 ráno shodilo neznámé letadlo balíky se zbraněmi a zásobami, určenými pro povstalce. Aliance musí zabránit tomu, aby povstalci tyto balíky získali. Vyhrává skupina, která do konce limitu získá většinu balíků a dopraví je do svého tábora. Nejdůležitější je balík, který spadl na hladinu blízkého rybníka. Obsahuje důležité dokumenty a pokyny. Po rozdělení jednotek na Povstalce a Alianci byl scénář zahájen. Obě strany se nejprve zaměřily na balík plovoucí na rybníce, který měl hodnotu tří bodů. Byl však hladce získán na stranu Povstalců a odnesen do jejich tábora. Záhy za ním byly dobyty další tři bedny. Zbylých pět ukořistila Aliance. Na straně Povstalců byla většina bodů, a tak se zakopali ve svém táboře. Po krátkých bojích byla však tříbodová bedna dobyta Aliancí a Povstalci jí do konce limitu jíž nezískali zpět. Boje skončily 8:3 pro Alianci. Sobota odpoledne: Z velitelství přichází rozkaz dobýt povstalecký tábor. V hlavním stanu Povstalců jsou umístěny mapy a důležité dokumenty. Úkolem Aliance je tyto materiály získat. Kolem tábora jsou rozmístěny 2 pozorovatelny v nichž je umístěna vysílačka. Před samotným útokem na hlavní stan musí být tyto pozorovatelny dobyty a vysílačky v nich zneškodněny, aby si Povstalci nemohli přivolat posily. Po jejich zneškodnění se alianční jednotky vrátí zpět do tábora a sjednotí se k útoku na ležení Povstalců, kde se pokusí dostat ony dokumenty. Na splnění úkolu má Aliance 4 hodiny. Povstalci dostali asi čtyřicet minut na zakopání a akce mohla začít. Aliance se nejprve vrhla na stanoviště č.1. Po asi půl hodině bojů se jim ho podařilo dobýt a zneškodnit ukryté RF. Poté však udělali chybu. Po

22

zneškodnění jedničky se měli podle scénáře vydat na dvojku. To bylo však stanoviště umístěné na holém kopci, a tak se po pár neúspěšných pokusech vydala asi polovina lidí pro dokumenty. A v tom byl ten problém. Aliance snadno získala dokumenty z nikým nebráněného tábora ještě před dobytím dvojky, což bylo proti znění scénáře, a tak si mohli Povstalci zavolat onu imaginární pomoc. Tuto chybu jsme jim však odpustili a po dobytí druhého stanoviště jsme je uznali jako vítěze. Neděle dopoledne: Povstalci se nehodlají tak rychle vzdát a rozhodnou se k útoku na ležení Aliance. Ležení je umístěno na nádvoří hradní zříceniny. Úkolem povstalců je odnést zpět do tábora ukradené dokumenty a eliminovat co největší počet aliančních jednotek. Po sobotním odpoledním scénáři začali účastníci ze vzdálenějších koutů odjíždět domů, což pokračovalo i v neděli ráno. Tak se stalo, že na nedělní scénář zbylo pouze sedmdesát lidí. Ale co jsme mohli dělat, přece tam nikoho nebudeme držet násilím. Po rozdělení "posledních mohykánů" započal závěrečný útok na hrad a dobývání dokumentů zpět na stranu P ovstalců. Povstalci se vrhli na hrad, ale moc se jim to nedařilo, a tak po konci časového limitu opět vyhrála Aliance. Vítěz víkendu byl tudíž jasný. Stala se jím Aliance. Tento scénář završil Šelmberk Session 2004. Na závěr bych chtěl poděkovat 3rd Inf. Div. (CZ) za velkou pomoc při hlídání prostoru a kastelánu Michalovi za vše, co pro nás udělal. Doufám, že se všem manévry líbily a setkáme se s vámi i příští rok. Nashledanou na Šelmberk Session 2005.

Zúčastněné jednotky (celkem cca 160 účastníků): 115.php - Tábor, Sayeret NAHAL, B/2/75th Ranger reg., BW kompanie Turnov, NAT - Náchod, 96th SOF Unhošť, 1/16/1ID, Speciální Jednotky ČR, 1st Ranger bn, 1.Průzkumný Prapor, Rudé Barety Praha, 41.Průzkumný prapor, Silent Storm, 3rd Inf. Div. (CZ) „Rock of the Marne“, Green Devils, 173.regimentu BW, 10th Mountain Division, 43. VMP, SAS 22nd Regiment Squadron D, US Navy SEAL (CZ) / Team Three / Alfa Platoon, 5.DOČsR, B - team, 6.Speciální Brigáda, 6.Brigáda Speciálních Sil, A/2/75th Ranger Reg., REBELS, 601.SSS, Spektra, 2.Průzkumný Prapor Písek, Rangers Hradec Králové, Ecoterorist, ARET, US NAVY SEAL Team 2 TRT - Praha a další… Text: Fali - Strtm. Falada - 115.php Tábor, Foto: 115.php Tábor

akce

JAK JSME BOJOVALI NA DRUHÉ STRANĚ Tak jsme se chystali do Lešan na „Tankový den“ a kamarád z Gardekorpsu Tomáš povídá: „Nechcete si zabojovat? Potřebujem nějakou potravu pro kulomety!“ Už mě lákal dlouho a tentokrát jsem jeho svodům podlehl. Aspoň uvidíme všechno pěkně zblízka. Dorazili jsme v předvečer akce a dostali na vybranou, na jakou stranu se dát. Na výběr byli hodní - Rudá armáda, nebo zlí - Němci. Okoukli jsme sovětské vaťáky a rubášky a zvolili zachvatčiky (ať si dělá potravu pro emgesa někdo jinej!). Hodný onkel Thomas zapůjčil oblečky (Honzovi wehrmachťáckou z divize Grossdeutschland a na mě vyšla SS Hohenstauffen). Pak další dilema - budeme ženisti (ženy máme rádi) nebo dělostřelci? Ale kdy si člověk zastřílí z děla? Vítězí dělostřelci. Míval jsem 120 od Škodovky, teď budu mít 105 od Kruppa! Vyzkoušeli jsme nabíjení a odpalování, no, už aby bylo zítra! Po noci na vojenských bidlech (zavzpomínal jsem na dva roky podobných noclehů) jsme vyskočili v sedm hodin a honem oblíkat! Vždyť už ve dvě jdem do boje! Znovu jsme vyzkoušeli přípravu houfnice, otestovali osobní zbraně a nacvičovali (marně) obratné nástupy a výstupy z hakla, což je známý polopásový kabriolet. Samozřejmá je instruktáž o bezpečnosti (BB 6mm je trochu někde jinde) a seznámení se scénářem bitvy - ústupové boje německé armády v roce 1945. Dopoledne jsme ještě shlédli (díky uniformám zblízka) dynamické ukázky tankové techniky na nově zbudovaném polygonu. V jízdě se představily tanky počínaje LT38, přes T34/85 a 76, T55, vyprošťovací tank, až po nejmodernější tank AČR T72 M4-CZ. Součástí ukázek byl „souboj“ Škody 100 s tankem. Po několikeré masáži pásy byla stovka „rozpuštěna a vypuštěna“ a nebylo co odklízet. A už se přiblížila čtrnáctá hodina. Fasujeme zbraně, náboje, připojujeme dělo za hakla, nasedáme a naše malá kolona - kübelwagen zvaný kaďour s velením a dva hakly s mužstvem se vydávají do akce. Ovíváni lehkým větříkem (to víte, kabriolet) jsme se z výšky drsně tvářili do objektivů davů diváků. Před vjezdem na bojiště lehce zamaskujeme vozidla větvemi, jdeme na podlahu a jen kulometčík kontroluje okolí. Vyrážíme! Hakl jede krásně plynule, překvapivě (pro nás) neposkakuje po výmolech „vyrobených“ tanky. Najednou zapráská dávka a mezi nás padají horké kouřící hilzny (tak tady má airsoft co dohánět). Kulometčík krátký-

mi dávkami kropí ruskou pěchotu a nám zvoní v helmách. Dojíždíme na určené místo, výstup, odpojení houfnice, otočení na východ a už jsme připraveni k palbě! Honza nosí náboje, já obsluhuji závěr a Kóža pálí směrem k Rusům. Naši ženisté kladou protitankové miny a hakly s pěchotou mezitím odjely a bojují v přední linii. Proti nám blýskají výstřely nepřátelského děla a na scénu vjíždějí dva tanky T34. To bude mazec! Obracíme dělo a míříme na ruský tank. Třetí ranou se nám podaří zasáhnout věž a tank zneškodnit, jupí!!! Už mám asi propocené SS filcáky. Ještě dva výstřely z děla a jsme bez nábojů. Ani jsme si nestačili všimnout, že druhý tank najel na minu a jeden z našich haklů byl rovněž zasažen. Nabíjíme pušky a běžíme dopředu k zákopům na pomoc pěchotě. Střelba z pušek a kulometů nám důkladně masíruje ušní bubínky (další výzva pro Tokyo Marui!). Krčím se do zákopu a nabíjím vystřílenou pušku a kde se vzal, tu se vzal, za zády nám stojí Rus se Špaginem a vyhání nás ven! Ruce se zbraní nad hlavu a „Davaj vpěrjod“! Vidím, že naši skupinu zajali Rusové a Honza ve druhé se vzdává Američanům. Nevypadá to růžově. Rusové nás postaví čelem k haklu s rukama nad hlavou a prošacují. Tomáš se pokouší uniknout ze zajetí, ale ruský námořník v čepici s nápisem „Avrora“ ho sprostě střelí do zad a chystá se to samé udělat s námi. Dobře mi tak - měl jsem jít do Rudé armády nebo sedět doma! Ale je tu konec ukázky a potlesk diváků. Vracíme se k dělu, opět jej otočíme a připojíme za hakla, nasedáme a objíždíme čestné kolečko. Odjíždíme do hlubin lešanského areálu, svlékáme propocené filcáky a nadšeně si s Honzou sdělujeme zážitky. Bylo to super (i když za Němce)! Jak je vidět, nejen airsoftem živ je člověk. Jako velký plus proti „našemu boji“ vidím hlavně nesrovnatelnou odolnost (v praxi vyzkoušenou) a zvukovou kulisu reálných zbraní (i když to by nás asi hajnej vyhnal z lesa). A technika (hakly, tanky) má taky něco do sebe! Tak díky za pozvání, Tome, a snad někdy příště zas! Text a foto: (opět U.S.) Arnošt a Honza P.S. Blíží se bitva u Slavkova - že bychom s Gardekorpsem vyzkoušeli napoleonskou armádu?

23

akce

„IFOR - UNPROFOR“ Bosna - Herzeg 15. - 17. 10. 2004 Pracovní název další „britské“ akce zněl původně IFOR, časem jsme zjistili, že povaha akce odpovídá spíše misi UNPROFOR, nu ale což, nejsme dokonalí. Pro případné četbychtivé pár řádek o tom, co se v říjnu v Milovicích dělo… Pokusím se s nadhledem britského gentlemana nekomentovat celý ten týden těsně před akcí, každopádně to minimálně pro některé z nás byla velmi zajímavá a poučná zkušenost… V pátek večer se ve Zbožíčku v hospodě U vrtule sjela většina účastníků akce, v počtu poněkud převyšujícím původní odhadovanou stovku…(zde nemohu nezmínit moravské „BVP“ :-) stylově v barvě UNPROFOR). S lehkým zdržením začala asi již tradiční přednáška týkající se období, na které je akce zaměřena, v tomto případě tedy na balkánský konflikt. Kdo chtěl, mohl si z přednášky odnést dost informací pro nadcházející víkend. Po přednášce se britské a české jednotky odebraly na své velitelství, které bylo dobrovolníky (znovu díky!) již od časných odpoledních hodin uklízeno a zametáno a všerůzně zútulňováno. Postavit hlídky a spát (no, spát...mezi noční a ranní poradou velitelů bylo míň hodin, než má normální člověk prstů na ruce…) Ráno už to šlo ráz na ráz … vytroubit budíček, po chvíli svolat briefing, vyhlásit skupiny a jejich úkoly, volací znaky, nástup a rozchod do akce. 1. úkol pro jednotky OSN Zajistit všechny (srbské i chorvatské) civilisty v okolí, přestěhovat je do chráněné vesnice, zde jim vystavit doklady a bránit chorvatským polovojenským jednotkám v etnických čistkách Srbů, a obecně všem v páchání jakékoliv trestné činnosti. Zatýkat, v ohrožení života střílet. Tady se ukázalo, že coby pořadatelé jsme nedokázali zcela jasně popsat, jakou roli mají hrát vojáci OSN, jakou civilisté a jakou Chorvati. Každý potom improvizoval podle svého a podle toho to vypadalo - dobře i špatně. Otázka zní, zda je lepší nechat lidi uplatnit vlastní fantazii v rámci určitých volných pravidel, byť s možnými negativními následky, nebo je sešněrovat přesnými pravidly a nedat jim ani kousek prostoru pro invenci. Ať se každý zamyslí sám…Vysypat v lese točák umí každý. My se snažíme, aby se u našich akcí muselo myslet, byť to občas bolí.

24

Každopádně první scénář OSN projelo, Chorvati popravili minimálně 2/3 Srbů. 2. úkol pro jednotky OSN Pokračovat v kontrolování celé oblasti, a přitom soupeřit s Chorvaty, kdo jako první najde dva srbské civilisty, kteří jediní přežili masakr své rodiny v jedné ze vzdálených samot, a tudíž mohli svědčit proti pachatelům - Chorvatům. Jednoho Srba Britové chytili a uvěznili, i když jim několikrát sdělil že je onou hledanou osobou, druhého pro jistotu rovnou zastřelili, snad proto, že měl zbraň… takže taky žádná sláva. 3. úkol pro jednotky OSN Zajistit bezpečný pobyt VIP (zmocněnce OSN), který přijel do oblasti oznámit výsledky mírových jednání. Tohle byl kritický scénář OSN nevědělo jestli má víc hlídat Chorvaty, nebo Srby. Po vyhlášení, že území se předává Chorvatům a Srby čeká odsun, to některým došlo. Některým ne, takže když nespokojený Srb zaútočil na VIP při nasedání do auta, změnil se scénář v masakr jak Srbů, tak i Chorvatů (i příslušníků OSN)… 4. úkol pro jednotky OSN Asistovat při vyklízení vesnice a bránit případné čistce, a poté Srby eskortovat nyní již chorvatským územím k silnici, kde čekal konvoj. Chorvati samozřejmě chtěli na rozloučenou pozabíjet co nejvíc Srbů. Jednotky OSN měly těžkou převahu, navíc hned na začátku díky navigační chybě obešly i část již připravené chorvatské léčky. Původně organizovaný postup se po chvíli změnil v lov na Chorvaty a u Srbů zůstalo jen několik disciplinovaných jednotek... Chorvati byli brzy pobiti a cesta ke konvoji byla volná. Poslední sobotní scénář Na minu najelo auto novinářů, kteří na vlastní pěst točili v chorvatském území a pořídili zde záběry masových hrobů. Zranění novináři zhruba na hranici chorvatského území a území pod mandátem OSN vyslali žádost o pomoc. Okamžitě vyrazil rescue team, který však ve snaze pomoci co nejrychleji vstoupil do minového pole a se všemi členy zraněnými byl sám nucen vyslat nouzový signál. Začala velká záchranná operace, jednotky OSN směly vstoupit pouze na území, které prošel pyrotechnik s

akce

ale inspirující porada velitelů. Zda se dohodnuté záměry podaří i zrealizovat, ukáže blízká budoucnost. Závěr za pořadatele - udělat akci pro takové množství lidí tak, aby se líbila všem, je přetěžké až nemožné. Navíc si myslíme, že po nečekaně podařených akcích Pebble Island a Derry se většina účastníků namlsala a automaticky očekávala totéž i potřetí. Snažili jsme se akci jako vždy připravit a řídit jak nejlíp umíme. Ovšem úspěch či neúspěch akce závisí na každém jednotlivém účastníkovi úplně stejně, jako na přípravě pořadatelů. Tak si to přeberte :-) Hrát vojáka OSN s mandátem střelby pouze v ohrožení života se ukázalo být nad síly některých jednotlivců, přesto si myslím, že celkově jednotky OSN odvedly slušnou práci. Když však připočtu fakt, že se akce vůbec konala, že jsem nezazna-

minohledačkou. Do toho se do OSN naprosto nekompromisně pustili Chorvati, kterým díky obrázkům spáchaných zvěrstev šlo o všechno. Protože OSN bylo limitováno pyrotechnikem zkontrolovanou cestou (kdo tuto cestu opustil, stal se rovněž raněným), byly ztráty vysoké. Přesto se podařilo dokumenty zajistit a větší část raněných evakuovat a poté byl nařízen ústup. Po celý den probíhaly k tomu všemu dvě speciální operace - malá průzkumná skupina pátrala mimo území OSN po chorvatské základně, a dvoučlenný sniperteam se snažil zlikvidovat určené cíle - vysoké chorvatské velitele. Večer se ve Zbožíčku opět rozjelo DPM kino, promítal se Kosminskiho film Warriors (Peacekeepers) o britské mechanizované jednotce před, v menal žádný problém s nepřiznáváním, pouze dva malé s pyrotechnikou, že přijelo víc než sto Britů, jsem celkově spokojen a těším se na příští akci, která však bude v mnoha směrech zcela zásadně jiná. Velké díky patří všem těm, jejichž zásluhou se akce konala a dopadla tak jak dopadla. Účastníci: jednotky OSN - Britové (110) - 2nd Light Infantry, 2nd Para Brno, 2nd Para Praha, 3rd Para Brno, 3rd Para Olomouc, 4th Para České Budějovice, 5th SFG (pro rejpaly - jediná to nebritská jednotka převlečená do DPM), 22nd SAS Rgt A Sqn Praha, B Sqn Teplice, B Sqn Brno, C Sqn České Budějovice, D Sqn Hradec Králové, D Sqn Olomouc, D Sqn Žacléř, G Sqn Žatec, R Sqn Bratislava, 23rd SAS (TA) Žilina, 42 RMC, 45 RMC, 59. Royal Engineers Commando, K.V.H. CMU RMC, SBS M Sqn + řada jednotlivců, AČR (20) - 1.PSP, 6. skupina speciálních sil, 83.PHP, Rudé Barety Praha, URNA Pardubice Chorvatské polovojenské oddíly (35) - 1.FJR, KSK, Seal Team 6, Omegablack Srbští a chorvatští civilové (20) - shadowrunnisté kolem Zvířete Text: LCpl Dráp, 22nd SAS Rgt A Sqn Praha Foto: 22DHK, Globus, Jerry, MigiMig, Rayla, Vlaštovka, Žid a po misi UNPROFOR. Opět si tak diváci mohli uvědomit, že to, na co si celý den hráli, mělo do reality opravdu hodně daleko, a že naše všechny problémy jsou k smíchu oproti tomu, co se na Balkánu dělo. Bohužel se nám pořadatelům nepodařilo zajistit prostředí pro ten nejlepší možný kulturní zážitek, takže mnozí účastníci jeli raději spát či se bavit někam jinam. Omlouváme se jim. Vzhledem k sobotní aktivitě Chorvatů a nerespektování sil OSN byl na neděli jediný scénář - najít a zničit chorvatskou základnu a s ní všechny Chorvaty, kteří se odmítnou vzdát. Jednotky OSN začaly v několika koordinovaných proudech pročesávat území, asi za hodinu byl hlášen první kontakt, a za další dvě hodiny lítých bojů bylo po všem. Pro OSN následoval závěrečný nástup před velitelstvím, obvyklé focení a krátká ,

25

komunikace

RADIOSTANICE RF-10 V poslední době se začaly na airsoftové scéně rozmáhat vojenské radiostanice typu RF-10. V článku bych rád představil tento spojovací prostředek vyráběný v podniku Tesla Pardubice. V sedmdesátých letech měl nahradit zastaralé stanice typu R-105 a R-109, které se vyznačovaly vysokou váhou a velikostí, zastaralou elektronikou, nebo například neustálým a hlasitým šumem při přijmu. Vývojáři z Tesly se na svoji dobu opravdu překonali, vyrobili skutečně kvalitní vysílačku. Použitá technologie tenkrát překonala svoji konkurenci. Například náš tehdejší nepřítel USA používal v sedmdesátých letech stanice typu PRC 77, kterou RF10 daleko předběhla jak velikostí, spotřebou, hmotností atd. V armádě byla RF-10 využívána především ke spojení na úrovni četa - rota. Její využití však nekončilo jen zde, ale díky vysoké kompatibilitě se montovaly do aut, na základny nebo jako telefonní mosty. Využití našly i u složek MV, jako například u hasičů. Pro skladovací a transportní účely je RF-10 uložena v polyesterové krabici a to vše zabaleno v nepromokavém pouzdře. Toto pouzdro bylo navrženo, aby vydrželo například sho-

zení z vrtulníku nebo aby se neponořilo pod vodu. V této krabici je uložen takzvaný „komplet RF-10“, který se skládá ze samotné stanice, mikrotelefonu neboli sluchátka, krátké a dlouhé antény, závěsné a směrové antény, brašny s popruhy na stanici a náhradní baterie, šňůry a krabička s náhradími díly. Pro někoho překvapivě není součástí kompletu zdrojová skříň, ty se totiž skladovaly mimo balení, aby byla zaručena neustálá bojeschopnost jejich udržením v nabitém stavu. Váha tohoto kompletu je zhruba 3 až 4 kg. Ovládání stanice splňovalo základní požadavek, to jest aby bylo velice jednoduché a neomylné. Pokud by se i přesto radistovi zdálo poněkud nesrozumitelné, je na boku vysílačky stručný manuál k obsluze. Veškeré ovládací prvky se nachází na horním panelu. Na něm najdeme dva různé konektory, sloužící k připojení antény. Jeden z těchto konektorů je ke krátké prutové (0,5 m) a dlouhé prutové (1,5 m) anténě. K pevnému uchycení nám pomáhá aretační vrtulka, kterou po zasunutí antény utáhneme. Vedle tohoto konektoru je v rámu stanice očko pro uchycení zemnícího drátu, který nám slouží jako protiváha k anténě. U první verze byl tento otvor přímo naproti konektoru, což mělo občas za následek zkratování kostry a antény. V druhé verzi tento otvor posunuli dál od antény. Pokud se rozhodneme použít buďto závěsnou (5 m) nebo směrovou anténu (30 m), použijeme vedlejší konektor typu BNC. Je třeba si dát pozor na to, aby nebyly připojeny obě antény současně, ale vždy jen jedna. Prutové antény jsou vyrobeny ze svazku několika tenkých drátů navzájem provázaných, tento způsob

26

dělá anténu velice pružnou. Proto je konec antény opatřen plastovou kuličkou a bílým proužkem pro bezpečí lidí pohybujících se kolem radisty. Závěsná anténa je rozdělena na dvě části, oddělené cívkou. Nejprve je signál veden koaxiálním kabelem k cívce, označené zelenou barvou a od cívky pokračuje dál už jen jednožilný zářič žluté barvy. Při umístění této antény je zapotřebí, aby žlutá část byla napnutá a v poloze kolmo k zemi, u zelené je to jedno. Nasazení směrové antény, jak už z názvu vyplývá, využíváme k vysílání určitým směrem. Její celou délku natáhneme požadovaným směrem ve výšce 1 m nad zemí. Pod anténními konektory je umístěn volič režimu. Má celkem 6 poloh. Ihned po stavu vypnuto je režim označený symbolem trojúhelníku. V tomto stavu je aktivovaný takzvaný kompresor hlasu. Často se stane, že operátor potřebuje odeslat relaci, při které musí šeptat, například z důvodu prozrazení. Aby zpráva byla slyšet a byla srozumitelná, tento kompresor automaticky odvysílá signál zesílený. Posluchači pak tuto zprávu slyší celkem nahlas. Operátor si však musí dát pozor na hlasitost slovního projevu, který by neměl být na úrovni běžné komunikace. Toto by mělo za následek nasycení vstupního napětí zesilovače, jeho dočasné vyřazení a efekt se projevuje vypadáváním modulace (řeči). Další dvě polohy jsou klasické úrovně hlasitosti sluchátka, kde citlivost mikrofonu je nastavena na standardní modulaci. Hodnota šumové brány je naladěna na samotný okraj. Toto má za následek, že stačí sebeslabší signál a příjem stanice se otevře. Právě funkce šumové brány, neboli sqelshe je u RF10 zásadním zlepšením proti jejích předchůdcům. Může se možná zdát až příliš citlivá, ale spojení je důležitější než pohodlí uživatele. Stanice je citlivá, proto například ve městě neustále šumí, zatímco hluboko v lese je zcela zticha. Tato brána se deaktivuje při páté poloze, značené vyplněným obdélníčkem. Volíme jí v případech, kdy se snažíme přijmout velice slabý signál, citlivost sluchátka je velice silná. Šestá, poslední poloha, je test stanice. Rozsvítí se podsvícení frekvencí a při zakličování zelené světýlko, sluchátko začne šumět. Při tomto testu nemusí být připojena žádná anténa, protože výstupní výkon je přepojen do umělé zátěže. Dalšími třemi voliči v řadě ladíme frekvenci, prvním megaherce od 44 MHz do 53 MHz v kroku po 1 MHz, dále kiloherce po 1 kHz a nakonec herce s hodnotami 00, 25, 50,75 Hz. V neposlední řadě

najdeme na panelu také indikátor vybité baterie, což je signalizováno rozsvícením červeného světýlka při poklesu napětí na kritickou hodnotu. Konečně se dostáváme ke konektoru pro sluchátko, který je opatřen závitem pro pevné uchycení. Kabel mezi stanicí a sluchátkem je rovný,

komunikace

nekroucený, jak jsme u ostatních sluchátek zvyklí. Mikrotelefon je tvaru L s klipsem pro zavěšení k výstroji. Pod sluchátkem se nachází dvě tlačítka sloužící k odeslání tónu neboli výzvě. Tento tón má vysokou frekvenci, proto je velice dobře slyšet a dá se také použít k morseovce. Tolik k ovládání stanice a nyní se podívejme na zdrojovou skříň. Tato baterie je vybavena pěti nabíjecími články typu NICD s napětím 1,2 V a kapacitou 4000 mAh. Velikostí jsou shodné s články typu D, neboli buřty. Skřínka stejně jako stanice je vybavena pojistkou proti špatnému nabíjení nebo přepólování. Na jejím boku je přilepena nálepka, kde obsluha má možnost zapisovat záznamy o nabíjení, jako data, počty cyklů atd. Nabíjení je řešeno několika způsoby. V nejčastějším případě se jedná o tzv. konzervátory na 30 kusů. Toto zařízení akumulátory pravidelně udržovalo stále nabité. Protože se jedná o veliké a pomalé zařízení, je k dispozici polní nabíječka neboli hodinová, která je schopná nabíjet pouze dvě skřínky najednou, zato vysokým proudem, za hodinu jsou nabity. Třetí způsob umožňuje skřínka A proudem 450 mA. Spotřeba, nebo-li výdrž akumulátorů, je závislá na provozu. Vysílací výkon je 1W, což je poměrně malý. Pokud vycházím z praxe, tak víkendový provoz není problém. To je v podstatě vše, co se dá ve stručnosti napsat o radiostanici RF-10. V na konci článku je uvedeno pár technických parametrů. V příštím článku bych se rád věnoval příslušenství, jako jsou skřínky A, B, C, D, F a antény. 1. Konektor pro připojení prutové antény, krátké a dlouhé.

2. Konektor pro připojení závěsné, směrové a vozidlové antény. 3. Režim provozu: A) Kompresor v případě, že radista potřebuje šeptat, tak RF tento slabý hlas automaticky zesiluje, sluchátko je tiché. B) Sluchátko je v běžné poloze. C) Sluchátko je hlasité. D) Sluchátko je hlasité a šumí, používá se pro příjem velice slabých signálů. E) Test RF, sluchátko šumí, frekvence jsou podsví cené, zelená žárovka při zaklíčování svítí. 4. Ladění po 1 MHz od 44 do 53 5. Ladění po 100 kHz od 0 do 9 6. Ladění po 25 kHz od 00, 25, 50, 75 7. Konektor pro připojení sluchátka, nebo skřínky A

1 2 4 3

5

6

7

Text: Adalf, foto: Riggs

AIRSOFTOVÉ ZBRANĚ PRO WW II. S několika členy naší jednotky jsme se rozhodli, že když děláme současné paragány, zkusíme dělat i druhoválečné. Výstroj jsme pomocí dobře informovaných kamarádů začali shánět a přišla řada i na výzbroj. Protože zbraní, ze kterých se dá vybírat, není mnoho, rozhodl jsem se napsat tento přehled, aby každý, kdo má podobné nápady jako my, měl určitý základ při výběru zbraní. Vybíral jsem ty, které jsou dobře dostupné a jejichž cena nepřesahuje 25.000 Kč. Thompson M1A1 Tokyo Marui (včetně baterie 14.431 Kč)

KAR98 Manuální: Marushin (13.500 Kč) Plynová: Tanaka (24000 Kč, 22000 Kč para verze), Marushin (13.500 Kč, 8mm verze)

M1 Carbine Plynová: Marushin (12.000 Kč) Luger P08 Plynová: STTi (1650 Kč), Tanaka (od 7600 do 8500 Kč podle typu) Colt Government M1911 Manuální: Tokyo Marui (bez HOPu 911, s hopem 1511 Kč), UHC (1200 Kč) Plynová: Tokyo Marui (předpokládaná cena 6000 Kč), KWC (3000 Kč), Maruzen (6.590 Kč), Western Arms (od 8000 do 9000 Kč podle typu) Greasegun M3A1 Plynová: Hudson (7500 Kč, 9.100 Kč verze s tlumičem)

Walther P38 Plynová: Marushin (od 5000 do 7000 Kč podle typu) Pokud by vám nebylo líto dát za zbraň více než 25 tisíc, určitě by vás zaujali produkty firmy Shoei. V jejich nabídce najdete MP44 (jednak konverzní kit, ale i celou zbraň - AEG) a i kulomety MG42 (plynová verze s blowbackem) či FG42 typ II (nefunkční maketa). Firma TOP připravuje MP40, ale jeho cena zatím není známa. Text: Riggs, foto: Kosák, internet

27

novinky

ICS Colt M4 A1 RIS Třetím typem Coltu vypuštěného do světa taiwnaskou firmou ICS je RISka. Jedná se v podstatě o zbraň identickou s M4A1, navíc je RIS předpažbí a imitace laseru, která se stejně jako u RISek osatních značek používá pro uložení akumulátoru. Cena: 16.290 Kč včetně baterie

STAR konverzní set SL - 9 Při montáži tohoto konverzního setu vám z G36 zůstane spousta dílů na odprodej (v podstatě vše kromě vnitřních součástí). Součástí setu je tělo, vnější hlaveň, pažba, stavitelná lícnice a zásobník na 20 ran. Cena: 11.000 Kč

STAR zásobníky pro AK na 30 ran Máme tu další z nízkokapacitních tlačáků. Doufám, že ty příští už budou konečně do G36. Cena: 240 Kč

ICS Colt M4 C-15 Rifle Dalším Coltem je vlastně Colt M4 A1 Rifle s doplněným příslušenstvím. Navíc je přidán OTS slumič, RIS předpažbí, taktická rukojeť a spona na dva zásobníky. Trasnportní rukojeť schází a místo ní jsou u zbraně přidána mířidla. Cena: 16.290 Kč včetně baterie

G&P kovové tělo pro M16 Vn Po letech nářků a modlení se Vientamistům konečně splnil sen v podobě kovového těla. Jedná se o tělo, které bylo použito u modelu 607. Aby nebyla celá věc příliš jednoduchá, namontovat tělo není rozhodně triviální záležitost. Výrobce totiž předpokládá, že společně s tělem použijete i předpažbí, které vyrábí. Takže k montáži budete potřebovat šikovného technika. Tělo je kvalitně zpracované a dodává se i s kovovým hopem, kovovou tryskou, kovovým výhozním okénkem a kovovými zadními mířidly. Cena: 6.000 Kč

G&P Colt M4 A1, Colt M4 A1 Rifle a Colt M4 Commando G&P se nespokojila s výrobou příslušenství a náhradních dílů a uvedla na trh několik AEG. Zbraně jsou osazeny kovovým tělem a působí velmi robustním dojmem. Mezi další přednosti rozhodně patří kovový hop, zesílený mechabox se 7mm ložisky, motor Marui EG700 a tlačný zásobník na 130 nábojů. Zbraň již obsahuje silnější pružinu 110 (podle výrobce je úsťová rychlost 360 - 380 fps). Na fotografii je Colt M4 Commando. Cena: 14.451 Kč (včetně baterie)

28

A závěrem několik očekávaných novinek od ICS a Marui. Cena není prozatím uvedena. Text: Riggs, Foto: Riggs, internet

seznam jednotek

1. mechanizovaná brigáda 1. průzkumný prapor Litomyšl 1. taktická rota - Olomouc 1st Avn. brigade 1st Bn. 10th SFGA 1. průzkumná takt. jednotka 1st Ranger Bn. Army club 1st Recon Bn. USMC 10. divize Berserker 11. zpravodajská brigáda 104. VDV CCCP 121. rota rychlého nasazení 173rd Abn. Bde. U.S.Army 2. prapor Rangers 2nd S.F.O.D DELTA 22nd SAS Reg./ A Comp. 22nd SAS Reg./ B Comp. 22nd SAS Reg./ B Comp. 25th Inf. Div. „Nam Ghosts“ 25th Tropic Lightning Club 2nd Ranger Bn. 3. pěší divize US ARMA 4. brigáda rychlého nasazení 4th Infantry Division 4. průzkumný prapor 4th PSYOPS Group 43. mechanizovaný prapor 43. výsadková jednotka 45. Commando Royal Marines 45th Royal Marines Commando 5. DOČR 5th SFG 5. SS Panzerdivision „Wiking“ 6. spec. brig. „gen. Moravce“ 61st Infantry Troop: Team BETA 601. skupina speciálních sil AČR 75th Ranger Reg. 2nd Bn. 82nd Abn. Avalanch WW II. 82nd Abn. Div. 9th Infantry Division „Wild Ones“ 96th Special Operation Force Aliance ČR Anti terrorist peace team Alpha Team, 5th SFG B Comp. 1st Bn. 12th SFGA Bigoši Black Hunters Blesk BTS CAMU - formation of KSK C.A.S. C Comp. 1/75 Ranger Reg. CLAT Vipers DDT Delta force

Milovice Svitavsko Olomouc, Šternberk Praha Praha Jaroměř Jablonec n N. Praha, Kolín, HK Most Střední Čechy Bystřice u Benešova Otrokovice Praha Praha Praha Praha Teplice Brno Praha Praha Trutnov Praha Praha Olomouc Brno Praha Mladá Boleslav Olomouc Praha Karviná Brno Sokolov Praha 4 Frýdek-Místek České Budějovice České Budějovice Loket nad Ohří Praha Brno Unhošť Liberec Třebíč Praha Roudnice n/L Olomouc Černilov Opava Blížejov, okr. Domažlice Holice Žamberk Praha Česká Lípa Kralupy n/Vltavou Frýdek-Místek

604 71 57 24 732 56 59 45 605 74 66 95 602 64 24 61 777 34 87 54 607 13 84 31 603 57 59 47 777 23 65 13 603 14 02 38 605 17 99 40 724 00 37 90 603 21 90 51 777 67 62 12 603 84 31 27 737 32 48 53 606 34 02 79 606 91 47 73 775 26 09 72 603 88 62 26 777 94 29 74 603 84 31 27 728 502 458 723 53 02 42 605 42 99 95 728 05 41 96 608 23 71 11 728 76 99 79 736 70 94 30 737 36 95 62 723 26 86 00 732 72 78 22 604 20 29 96 732 87 44 35 724 22 27 24 728 12 98 89 728 25 75 28 604 64 89 74 776 38 53 69 728 58 47 12 732 68 07 76 723 61 63 46 736 53 95 34 777 61 23 42 608 05 41 09 724 08 45 24 776 20 62 00 605 86 64 79 607 57 51 64 728 26 40 96 721 90 75 37 732 55 43 09 737 44 20 32 737 83 28 99 777 72 80 66 605 55 45 43

Detachment Disposal Terorist Devil’s Brigade Divoké husy Dragon Force Eagle Team Fallschirmjäger div. „Red Devils“ Fox digomon attack patrol FUS Force Ghost Recon GIGN GSG 9/1 Fallschirmjäger reg. Headhunters Hraničáři 1938 Chameleon 1 JPP (Jednotka průzkumu Plzeň) Klub Vojenské Historie C.M.U. KSK Legie Slezsko MACV/SOG CCC RT Maryland M.O.R. Navy Seals Velké Hamry Navy Seals CZ OMON Poděbrady Panzergrenadier div. Nibelungen Průzkumné družstvo Praha Rudé barety Praha (AČR) S.K.O.R.P.I.O Team S.O.T. -Alpha S.P.A.T. S.P.I.T. S.T.A.R.S. Sayeret NAHAL S.E.A.L. team 3 SEAL team 4 SEAL TEAM 6 (velitel Toni) SEAL TEAM 6 (velitel Stevens) Shadows of trees Sharpshooters Silent Storm SOG Spec Ops Speciální jednotky ČR SPECNAZ Special Forces Specnaz SSSR Tango Force Piranha T.E.T.(Taktický eliminační tým) T.N.T. (Taktický neutralizační tým) The Raptors Team URNACH USMC Recon Vietnam ÚVOD - Ústřední vedení odboje domácího Warriors Zásahová jednotka ZERO Team

Kralupy Praha České Budějovice Žamberk České Budějovice Brno Kladno Brno Praha Praha Ostrava Blažim/Bn Plzeň Praha Praha Ostrava Praha Prostějov Velké Hamry, okr. Jabl. n. N. Praha Poděbrady, Nymburk Pardubice, Přelouč Praha Praha Mariánské Lázně Brno Litoměřice Kladno Aš Praha Praha Praha Praha 4 Praha 3 Praha 4 - Kunratice Roudnice nad Labem České Budějovice Litoměřice Varnsdorf Kladno / Slaný Praha 4 Ml. Boleslav Praha Havířov Kladno Kladno Chodov u Karlových Varů Sokolov Praha Chomutov, Jirkov České Budějovice Opava

607 57 96 69 603 82 74 61 603 92 82 25 606 63 67 60 728 91 45 72 604 26 13 60 732 43 47 58 723 05 65 52 777 89 88 78 728 91 45 72 608 47 40 01 606 51 17 96 604 15 95 51 604 71 50 55 606 15 36 25 723 87 88 04 607 70 16 01 604 16 30 59 603 58 33 05 605 42 32 47 776 59 09 17 604 11 20 99 603 21 86 44 603 79 88 47 604 95 47 12 603 27 00 01 606 28 70 66 603 30 06 95 777 26 04 71 777 09 38 95 607 66 26 02 605 54 32 75 728 10 69 83 776 26 03 99 737 53 34 71 608 95 65 62 607 75 40 24 602 95 25 29 728 67 29 55 723 59 02 27 606 13 84 77 605 52 34 35 602 86 14 45 732 56 62 12 605 90 20 71 776 69 94 84 605 48 10 24 737 70 43 56 737 50 56 63 603 17 64 27 603 58 29 94 721 34 18 49 607 73 64 76 607 25 86 72 604 52 71 56

Pokud máte zájem o zveřejnění názvu a kontaktu na Vaší AS jednotku, kontaktujte naší redakci na tel.: 777 67 62 12

29

příště...

V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NAJDETE... Historie: Australané v Afghanistánu

Kluby: 1. průzkumná skupina Praha

Výstroj: Noční vidění

Recenze: Colt M4 commando G&P

Recenze: Kovové tělo na M16 Vn G&P

Recenze: Hi - Capa 5.1 Tokyo Marui

ROČNÍ PŘEDPLATNÉ ČASOPISU AIRSOFT Pokud si předplatíte časopis Airsoft, budete jej pravidelně dostávat poštou zdarma. Vyplněný formulář zašlete na adresu Anareus CZ, s.r.o., Bělehradská 24, Praha 2, 120 00. Platba poštovní poukázkou (složenkou): částka 300kč (6 čísel), jako příjemce vyplňte Anareus CZ, s.r.o., Bělěhradská 24, Praha 2, 120 00. Platba bankovním převodem: částka 300kč (6 čísel), číslo účtu 579716103 / 0300 ČSOB, variabilní symbol rodné číslo / IČO Jméno, příjmení

Firma

RODNÉ ČÍSLO / IČO (var. symbol při platbě bankovním převodem)

DIČ

Ulice

Město, PSČ Telefon:

od čísla: 1 2 3 4 5 6 (označte, od kterého čísla chcete časopis předplatit)

30

7

8

MILITARY ADVENTURE GAMES pro firmy a skupiny Co Vám můžeme nabídnout? - půjčovnu airsoftových automatických a poloautomatických zbraní - propracované scénáře akcí a manévrů - boj v přírodě i v zastavěných oblastech (CQB) - airsoftovou střelnici - střelbu na letící balónky

- jízdy ve vojenských terénních vozidlech (např. Mercedes G, Ford M151A2 MUTT atd.) - paravýcvik - slaňování - celodenní i víkendové akce - akce na klíč - zajištění hodnotných cen a upomínkových předmětů - zajištění videa a fotografií z akcí - odborné instuktory - zajišťění ubytování a cateringu Prostě skvělou zábavu!!! Kontakt: I. Airsoftová prodejna Bělehradská 24, Praha 2 120 00 tel. 224 94 13 52