AGNES (Jan Kalousek) Hudba: Jan Kalousek Text: Jan Kalousek Agnes, už si nehraj na jeptišku, vezmi telefón a nech si od něj kázat. Agnes, tak už zahoď hloupou knížku, mnohem lepší romantika je tu k mání. Láskou přes telefón. Agnes, tak mi prozraď, kde to buší, tvoje uši jako radar nebem slídí. Agnes, slova polykáš jak víno a chceš víc a víc, seš jak bezedná tůně. Láskou po telefónu. Láskou přes telefón. Agnes, blaho je na dosah ruky a svý kluky si na prstech druhý ruky spočítáš. Agnes, proč mi voláš ve dne v noci, slepá žárem, touhou, žízní musíš dýchat. Agnes.
CHODÍM ULICÍ (Jan Kalousek) Hudba: Jan Kalousek Text: Jan Kalousek Šlapu si to jenom tak, nevnímám. Je to divnej kolotoč, v kterym se převlíkám. Stůl má husí kůži z mejch dopisů, ale já tu hanbu snad nějak setřesu. Lítám v tom až po krk, kdo mě zachrání? Vlezu vždycky tam, kde to zavání. Toulavý boty číhaj v botníku a hvězdy krouží pod žárovkou v šatníku. Chodím ulicí, barvu šedou teď nevnímám a kočky se mrouskaj. Chodím ulicí, na pomník se teď vyčůrám jako zatoulanej pes. Chodím ulicí, tam kde zvrací námořník a všichni se koukaj. Chodím ulicí, nevešel bych se na chodník a metací vůz na kolenou loudá se novym ránem. V hlavě čtyři promile nápadů, vidím se na první straně bulvárů, umělá žena civí z vitríny, já chci bejt celej u ní, jen ona mi rozumí. Vzduch je plnej vůně popela a Betty v bílejch kozačkách je celá nesmělá. Opona se pomaličku zavírá a kašpárek s pistolkou se u vchodu chechtá. Chodím ulicí, barvu šedou teď nevnímám a kočky se mrouskaj. Chodím ulicí, na pomník se teď vyčůrám jako zatoulanej pes. Chodím ulicí, tam kde zvrací námořník a všichni se koukaj. Chodím ulicí, nevešel bych se na chodník a metací vůz na kolenou loudá se novym ránem. A andělskej jinotaj neónovym návěstím láká. Někde tam za rohem kašpárek tam do Betty bouchá.
JE TO V RODINĚ (Jan Kalousek) Hudba: Jan Kalousek Text: Jan Kalousek Jedna holka od naproti z baráku kroutí se jak had, co visí na háku. Navádí můj pohled kamenej. Jó, v tomhle rajónu sem teda zelenej. Kluci, co se s nima dělim o nájem, vo kulturu maj těžkej nezájem, ale jak se roletou začne světlo drát, všichni hned začnou vo první brázdu stát. Je to v rodině. To je bez řečí. Je to v rodině. Nás ticho neléčí. Je to v rodině. To může vidět i slepej. Je to v rodině. Každý ráno sem bledej. Pokouším se o nouzový přistání. Pro všechny svatý, ta má velký nadání. Říkám si, to je je záhul na plíce. Jó, její máma to musela bejt vlčice. Je to v rodině. To je bez řečí. Je to v rodině. Nás ticho neléčí. Je to v rodině. To může vidět i slepej. Je to v rodině. Každý ráno sem bledej. Čekám na tu chvíli, kdy dou všichni spát. Jen jedno vokno svítí tmou jako nedobytnej hrad. Volám všechny giny, můzy, nymfy, co znám, ať někdo vrátí ten náramnej klam. Je to v rodině. To je bez řečí. Je to v rodině. Nás ticho neléčí. Je to v rodině. To může vidět i slepej. Je to v rodině.
JEDEN DEN V PAŘÍŽI (Jan Kalousek) Hudba: Jan Kalousek Text: Jan Kalousek Mám tvojí adresu někde založenou, je myslím v atlasu vedle piána. Měl bych se krotit, ale nemám na vybranou. Už jsem nějak dlouho na tomhle místě stál. Šansónový mámení od holky, co nese růže. Harmonika zívá svojí píseň labutí. Pod obloukem sedím a oči mi klíží. Něco mi ale říká, nespi vždyť si chtěl jednou vidět Paříž, alespoň na jeden den. Jednou vidět Paříž, baby já tě najdu. Jednou vidět Paříž, potom musím dál. Potom musím jít dál, potom musím dál. Potom musím jít dál, potom musím dál. Já sem ti jen chtěl poslat políbení a dát ti zprávu, že určitě přijdu. Bílý víno pít až do rozednění. Hej, pane vrchní ještě jednou kalvádos. Jednou vidět Paříž, alespoň na jeden den. Jednou vidět Paříž, baby já tě najdu. Jednou vidět Paříž, potom musím dál. Potom musím jít dál, potom musím dál. Potom musím jít dál, potom musím dál. Jenom jednou. Cestou na Mont Parnas, celou tě chci mít. Koupim si portrét, o tobě budu snít, baby. Hlava se mi točí, jak větrnej mlýn. A svět je vzhůru nohama a ty jsi nad tím vším. Jednou vidět Paříž, alespoň na jeden den. Jednou vidět Paříž, baby já tě najdu. Jednou vidět Paříž, potom musím dál. Potom musím jít dál, potom musím dál. Potom musím jít dál, potom musím dál. Jeden den. Jednou vidět Paříž.
KATŮV MEČ (Jan Kalousek) Hudba: Jan Kalousek Text: Jan Kalousek Vnímám jenom její černej hlas, náramkový hodinky a linku jejích řas. Prodírám se kouřem, rychlý zátky objednám. Ďábel v těle, Kaina na čele, k ní si přisedám a říkám: Líbej katův meč, zapomeň, co tě trápí, baby. Líbej katův meč, nestyď se, že se ti o tom zdálo. Líbej katův meč, zapomeň, co tě pálí, baby. Líbej katův meč, neříkej mi, že je ti to málo. Netrapte se lady, vždyť já to taky znám. K vašim nohám klesám dolů, otrok chci bejt vám. Všechny hvězdy v zákrytu, tak nelámejte hůl, vždyť v tom nejste sama. Já sem taky v plotě kůl. Tak říkám: Líbej katův meč, zapomeň, co tě trápí, baby. Líbej katův meč, nestyď se, že se ti o tom zdálo. Líbej katův meč, zapomeň, co tě pálí, baby. Líbej katův meč, neříkej mi, že je ti to málo. Každej den. Tak jsem jí dal do katovny jemný pozvání a dneska, že je sedmej den, tak zvony vyzvání. Na ní tahle situation měla divnej vliv. Roní slzy velký jako hrachy, až sem z toho zjih a řek sem: Líbej katův meč, zapomeň, co tě trápí, baby. Líbej katův meč, nestyď se, že se ti o tom zdálo. Líbej katův meč, zapomeň, co tě pálí, baby. Líbej katův meč, neříkej mi, že je ti to málo. Vnímám jenom její černej hlas, náramkový hodinky a linku jejích řas. Prodírám se kouřem, rychlý zátky objednám. Ďábel v těle, Kaina na čele, k ní si přisedám a říkám: Líbej katův meč, zapomeň, co tě trápí, baby. Líbej katův meč, nestyď se, že se ti o tom zdálo. Líbej katův meč, zapomeň, co tě pálí, baby. Líbej katův meč, neříkej mi, že je ti to málo. Každej den.
NA SEVER (Jan Kalousek) Hudba: Jan Kalousek Text: Jan Kalousek Za hory a za lesy, tam na sever stojí dům z panelů, na okraji jámy nedohledný. Chodit po vodě je málo, i Jesus by musel umět lítat v oblacích. Na kolenou tě prosím, na kolenou, zůstaň stát, nechoď dál. Obléhá tě zrádná síla. Zůstaň stát, nechoď dál. Já tě vezmu pod svá křídla. Nebudeš už víla v zakletym zámku čarokrásnou mocí spoutaná. Nemusíš hledat úkryt ve spánku. Čekám za bránou, až ti znamení dám. Utíkej. Jedu tou cestou, tam na sever. Mlha mě objímá jak ztracený dítě. Lesem se prodírám a v dáli plamen jak maják svítí. Varuje tiše. Neusínej. Zůstaň stát, nechoď dál. Obléhá tě zrádná síla. Zůstaň stát, nechoď dál. Já tě vezmu pod svá křídla. Nebudeš už víla v zakletym zámku čarokrásnou mocí spoutaná. Nemusíš hledat úkryt ve spánku. Čekám za bránou, až ti znamení dám. Utíkej. Utíkej. Chodit po vodě je málo. I Ježíš by musel umět lítat. Mlha mě objímá. Na kolenou tě prosím. Nebudeš už víla v zakletym zámku čarokrásnou mocí spoutaná. Nemusíš hledat úkryt ve spánku čarodějnou mocí zmámená. Nebudeš už víla v zakletym zámku čarokrásnou mocí spoutaná. Nemusíš hledat úkryt ve spánku čarokrásnou mocí spoutaná. Na kolenou tě prosím, na kolenou.
NEW YORK (Jan Kalousek) Hudba: Jan Kalousek Text: Jan Kalousek Večer mě zahnal do šestýho patra cihlovýho domu s vyhlídkou na St. Mark's street. Ráno bylo těžký jako betónový boty, co držej u dna v Hudsonu pár vostrejch bratrů. Jó, nedělní úsvit a někdo šel spát a ukecanej kočí si zapálí žváro. Vyzáblej potápěč, co neumí pít, drží svůj život v tetovaný paži. Kožený podrážky drtěj na prach brčka, co za pět babek nutí černej mesiáš. Je čtyřicet nad nulou, máš přesto husí kůži a běžíš tak rychle, že si nestačíš brát. New York, New York. Křišťálový jehlany nad městem, co nespí, uklání se chodcům jak předčasnej podzim. Pouliční handlíř ti strká mladou lásku, kterou předevčírem zbalil na hlavním nádraží. Nefňukej, tohle není místo na depresi. Jestli nemáš náladu, tak mazej rychle pryč. V Belfastu za rohem se všichni čerti ženěj a na každym rohu je vyjímečnej stav. New York New York.
SOUKROMÁ DUHA (Jan Kalousek) Hudba: Jan Kalousek Text: Ivan Hlas Dám si velkou whisky, známej lék. Jdu dál. Hledám jistou tvář. Miliony blouděj a dávný víly zář. V noci hrozně schází divnej kraj. Kolem ohňů mrazí a zbývá jen pár žen. Jedno chci ti dát. Skrývám tě za soukromou duhou. Večer černou tuhou už začal psát. Skrývám důvěrnosti domů. Vítr kolem stromů si začal hrát. Zapomeň aspoň stín, když ráno odcházíš.
Zbývá zlatá whisky, v ústech krásně zní. Nepospíchej trávou. Měsíc z bílý misky, nároží a sníh tenhle příběh zná. Skrývám tě za soukromou duhou. Večer černou tuhou už začal psát. Skrývám důvěrnosti domů. Vítr kolem stromů si začal hrát. Zapomeň aspoň stín, když ráno odcházíš. Zapomeň aspoň stín. Dneska se minul čas. Dneska se minul čas. Jít dál. STOP (VRAKOVIŠTĚ DUŠÍ) (Jan Kalousek) Hudba: Jan Kalousek Text: Jan Kalousek Byla blondýna, šaty z Londýna. Stíná hlavy šakalům na Národní třídě. Nudně stránky zakázaný četby obrací. Je jasný, že nemá zdání, co to musí bejt. Srkat kafe v průchodu, kde žebra láme vítr, a plazit se při zdi a nedat se dát. Chodí sem už pár dní, na tohle stejný místo a čeká, jak se k ní věrnej osud zachová. Křičím stop, zastav tu chvíli. Stop a neutíkej. Řvu stop, v hlavě mi šílí. Stop, tak už neváhej, Pojď vplout do mých sítí, kde já jsem tvůj pán. Komu asi bude patřit pohled zralejch kaštanů, co bodaj jako vosy v parnym létě. Netvař se tak vážně, vždyť nejsi vůbec klidná a blázníš jako dravej pták za zlatou mříží. Kámen by se zarděl nad tou tvojí pýchou a mluvíš sama se sebou, ale ani neotvíráš ústa. Dej mi, dej mi, dej mi, tvojí ruku bledou. Odtáhnu tě s sebou na vrakoviště duší. Stop, zastav tu chvíli. Stop a neutíkej. Řvu stop, v hlavě mi šílí. Stop, tak už neváhej. Pojď vplout do mých sítí, kde já jsem tvůj pán.
Křičím stop, zastav tu chvíli. Stop a neutíkej. Řvu stop, v hlavě mi šílí. Stop, tak už neváhej, Řvu stop, zastav tu chvíli. Stop a neutíkej. Řvu stop, v hlavě mi šílí. Stop a neváhej. Pojď vplout do mých sítí, kde já jsem tvůj, já jsem tvůj pán. Křičím stop.
SV. VALENTIN (Jan Kalousek) Hudba: Jan Kalousek Text: Jan Kalousek Valeri dej mi týden, abych smyl z mý duše žal. Vždyť už je pátek a já nemám komu lásku dát. Dlouhou cestou odcházím z tvých snů, tak poslouchej. Chtěl jsem jít s větrem, ale k zemi ležím připoután. V očích démanty dnů, co z nich zbyl jenom prach a byt je prázdnej měsíční zimou. Chtěl jsem tulákem být a číst ve hvězdách, ale nemám sílu zapomenout. Valeri pouští bloudím, město spí. Já vzpomínám. Tichá noc věští a já v dešti vidím vodopád. V očích démanty dnů, co z nich zbyl jenom prach a byt je prázdnej měsíční zimou. Chtěl jsem tulákem být a číst ve hvězdách, ale nemám sílu zapomenout. Tak přestaň se už bát a nenechávej mě tu stát. Vem srdce do dlaní a démony stínů spoutej v lásky čas. Moře bouří v nás. Valeri jenom týden tvou
studnu pít a dám ti všechno, co mám. Vždyť je Svatej Valentin a já nesmím být sám.
TAJ MAHAL (Jan Kalousek) Hudba: Jan Kalousek Text: Jan Kalousek Prochází se zahradou krásnější než Eden, cypřišovým hájem pod bleděmodrým nebem, tápá tmou. Kolem hejno drozdů pestřejších než duha. Brokátový kaftan, perly, zlatá stuha voní tmou. Paví oka lítaj bazarem jak šípy. Nikdo ale nechce dívku osloviti, překrásnou. Ten, co voní tmou, ho srdce v krku dusí, prodírá se davem, jak vzduchem hejno husí, za spásou. Mátou je tvůj smích, ve stínu akátů. Taj Mahal, Taj Mahal chtěl bych ti postavit jednou. Pět let uplynulo jako říční proud. Zavolat jí nechal, aby s ním šla plout nirvánou. Opilí ze sebe, horká rosa tělem proudí a bohyně touhy o kousíček loudí před bránou. Vínem z rubínů, skrápí její klín. Taj Mahal, Taj Mahal chtěl bych ti postavit jednou. Višnu pro ní poslal Kálí a Šívu, aby z ní sejmuli zemskou tíhu mámivou. V jantarovym dešti zkamenělej čas, probdělou nocí šeptá známý hlas: "pojď za mnou." Mátou je tvůj smích, ve stínu akátů. Taj Mahal, Taj Mahal chtěl bych ti postavit jednou. Taj Mahal, Taj Mahal.
TEQUILA (Jan Kalousek) Hudba: Jan Kalousek Text: Jan Kalousek Má máma řekla: "Už nechoď na ty karty", já jsem pořád křičel: "Je to jenom moje věc." Pořád jenom kázala: "Už nechoď do tý party." Neměla to řikat, já sem znásobil tu věc. Puč mi pětku, kámo, já ti vrátim kilo. Je mi líto brácho nevyšlo to tentokrát. Láska, život prachy už mě nějak omrzelo. Všichni jenom říkaj: "Když bereš musíš dát." No to tak akorát - dolej mi tequilu. Jednou jsem se zakoukal do jedný pěkný slečny. Tak jsem jí dal voko, že mi není lhostejná, ale vona plakala, že je na časy věčný připoutaná k frajerovi, co jí nemá rád. No to tak akorát - dolej mi tequilu. Nechutná mi burbon, whisky ani gin, nějak mi chybí slunce a kaktusový slzy, nesáhnu po holení a nepustim si plyn. Jo, na tuhletu smrt je přeci jenom trochu brzy. No to tak akorát - dolej mi tequilu. Jednou někdo napsal, že nad zlato je sůl. No, to je přeci jasný, vo tom nemůžou bejt tlachy. Kdyby se mi zeptal, tak z něj nemusel bejt vůl. Jo, psát vo těchle blbostech, tak to bych doved taky. No to tak akorát - dolej mi tequilu. STOP (VRAKOVIŠTĚ DUŠÍ) (Jan Kalousek) Hudba: Jan Kalousek Text: Jan Kalousek Byla blondýna, šaty z Londýna. Stíná hlavy šakalům na Národní třídě. Nudně stránky zakázaný četby obrací. Je jasný, že nemá zdání, co to musí bejt. Srkat kafe v průchodu, kde žebra láme vítr, a plazit se při zdi a nedat se dát. Chodí sem už pár dní, na tohle stejný místo a čeká, jak se k ní věrnej osud zachová. Křičím stop, zastav tu chvíli. Stop a neutíkej. Řvu stop, v hlavě mi šílí. Stop, tak už neváhej, Pojď vplout do mých sítí, kde já jsem tvůj pán.
Komu asi bude patřit pohled zralejch kaštanů, co bodaj jako vosy v parnym létě. Netvař se tak vážně, vždyť nejsi vůbec klidná a blázníš jako dravej pták za zlatou mříží. Kámen by se zarděl nad tou tvojí pýchou a mluvíš sama se sebou, ale ani neotvíráš ústa. Dej mi, dej mi, dej mi, tvojí ruku bledou. Odtáhnu tě s sebou na vrakoviště duší. Stop, zastav tu chvíli. Stop a neutíkej. Řvu stop, v hlavě mi šílí. Stop, tak už neváhej. Pojď vplout do mých sítí, kde já jsem tvůj pán. Křičím stop, zastav tu chvíli. Stop a neutíkej. Řvu stop, v hlavě mi šílí. Stop, tak už neváhej, Řvu stop, zastav tu chvíli. Stop a neutíkej. Řvu stop, v hlavě mi šílí. Stop a neváhej. Pojď vplout do mých sítí, kde já jsem tvůj, já jsem tvůj pán. Křičím stop.
