PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY PRÁVO A PRÁVNÍ VĚDA KATEDRA PRACOVNÍHO PRÁVA A SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ
Diplomová práce
AGENTURY PRÁCE A ZAMĚSTNÁVÁNÍ CIZÍCH STÁTNÍCH PŘÍSLUŠNÍKŮ
VENDULA ŠVECOVÁ
2012/2013
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Agentury práce a zaměstnávání cizích státních příslušníků zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.
V Brně dne 28. 4. 2013
………………………… Vendula Švecová
Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí mé diplomové práce JUDr. Janě Komendové, Ph.D. za poskytnuté konzultace a za odborné vedení této diplomové práce.
Abstrakt Diplomová práce se zabývá problematikou agenturního zaměstnávání se zaměřením na situace, kdy je zaměstnancem cizí státní příslušník. V úvodu práce vymezuje základní pojmy, dále obsahuje rozbor právní úpravy agenturního zaměstnávání a zaměstnávání cizinců, přičemţ vychází z mezinárodní, evropské a české právní úpravy předmětné problematiky. V další části rozebírá případ agenturního zaměstnávání cizinců, známý jako kauza „stromkaři“, a soustředí se na porušování práv a moţnosti ochrany práv pracovníků. V závěru práce poukazuje na problematické aspekty platné právní úpravy v této oblasti.
Klíčová slova Agenturní zaměstnávání, zaměstnávání cizinců, nelegální práce, ochrana práv pracovníků, kauza „stromkaři“.
Abstract The thesis deals with the issue of agency employment focusing on situations where the employee is a foreign national. The introductory part defines basic terms and the thesis further focuses on the legal regulation of the agency employment and employment of foreigners, based on international, European and Czech legislation. The next section contains an analysis of a case of agency employment of foreigners known as the "Tree Workers Case" and focuses on violation and possibility of protection of workers' rights. At the end, the thesis points out problematic aspects of current legislation.
Key words Agency employment, employment of foreigners, illegal work, protection of workers’ rights, the “Tree Workers Case“.
Obsah Seznam pouţitých zkratek........................................................................................6 Úvod .........................................................................................................................7 1
2
3
Vymezení základních pojmů ..........................................................................11 1.1
Cizinec .....................................................................................................11
1.2
Pracovněprávní vztahy ............................................................................13
1.3
Zprostředkování zaměstnání....................................................................15
1.4
Agenturní zaměstnávání ..........................................................................16
1.5
Nelegální práce ........................................................................................18
Právo na práci a úprava zaměstnávání cizích státních příslušníků .................22 2.1
Mezinárodní úprava práva na práci ve vztahu k cizincům ......................22
2.2
Právo na práci a zaměstnávání cizinců v EU...........................................24
2.3
Česká právní úprava zaměstnávání cizinců .............................................25
2.3.1
Občané členských států EU ..............................................................26
2.3.2
Státní příslušníci třetích zemí ...........................................................28
Agenturní zaměstnávání .................................................................................34 3.1
Mezinárodní aspekty úpravy agenturního zaměstnávání ........................34
3.2
Evropská úprava agenturního zaměstnávání ...........................................36
3.2.1
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování sluţeb ...........................................36
3.2.2
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání .................................................................38
3.2.3
Směrnice Rady 91/838/EHS, kterou se doplňují opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou nebo v dočasném pracovním poměru..............................................................................................40
3.3
Agenturní zaměstnávání v české právní úpravě ......................................41
3.3.1
Vývoj institutu agenturního zaměstnání v české legislativě ............42
3.3.2
Současná úprava agenturního zaměstnávání ....................................43
3.3.3
Účastníci vztahů v agenturním zaměstnávání ..................................45
3.3.4 4
5
Agenturní zaměstnávání s přeshraničním prvkem ...........................50
Případ pracovního zneuţívání cizinců v České republice ..............................54 4.1
Stručný vývoj kauzy „stromkaři" ............................................................54
4.2
Porušování práv agenturních zaměstnanců ............................................57
4.3
Moţnosti obrany a ochrany práv poškozených pracovníků ....................59
Problematické aspekty současné úpravy a úvahy de lege ferenda .................62 5.1
Porušování a obcházení platné právní úpravy .........................................62
5.2
Nedostatečná kontrola agenturního zaměstnávání a dodrţování pracovního práva .....................................................................................65
Závěr ......................................................................................................................69 Seznam pouţitých zdrojů .......................................................................................73
Seznam použitých zkratek AKV - Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů APPS - Asociace poskytovatelů personálních sluţeb ČR
- Česká republika
EHP
- Evropský hospodářský prostor
ES
- Evropská společenství
EU
- Evropská unie
MOP - Mezinárodní organizace práce MPSV - Ministerstvo práce a sociálních věcí OSN - Organizace spojených národů SFEU - Smlouva o fungování Evropské unie ZOZ
- Zákon o zaměstnanosti
ZP
- Zákoník práce
ZPC
- Zákon o pobytu cizinců
6
Úvod Diplomová práce se zabývá tématem agentur práce se zaměřením na situace, kdy jsou agenturními zaměstnanci cizí státní příslušníci. Práce zasahuje nejvíce do oblasti práva pracovního a současně do otázky cizineckého práva, má však přesahy i do dalších oblastí. Zaměřuje se na úpravu poměrně mladého a neustále se vyvíjejícího institutu agenturního zaměstnávání a především na postavení zahraničních pracovníků v tomto systému. Zahraniční pracovníci jsou vlivem faktorů jako je neznalost jazyka a prostředí či finanční a pobytová závislost na vykonávané práci apod. ve velmi zranitelném postavení a představují tak poměrně snadnou kořist pro zaměstnavatele, kteří nedodrţují práva zaměstnanců. Pokud ve společnosti dochází k případům zneuţívání zahraničních zaměstnanců, je pravděpodobné, ţe se takové zneuţívání dotýká i jiných (domácích) pracovníků, kteří mají z různých důvodů niţší schopnost se bránit. Proto je potřebné se touto problematikou podrobněji zabývat. Hlavními cíli této diplomové práce jsou poskytnutí přehledu o agenturním zaměstnávání jako institutu pracovního práva a podrobnější seznámení s problematikou zaměstnávání cizinců, jejich postavení v pracovněprávních vztazích a specifickými podmínkami, které se týkají agenturního zaměstnávání cizinců v České republice. Dále se práce zaměřuje na oblast ochrany práv těchto pracovníků a zabývá se otázkou, proč navzdory tomu, ţe odpovídající právní předpisy k jejich ochraně existují, ve skutečnosti nejsou jejich práva respektována a účinně chráněna. Agenturní zaměstnávání je poměrně mladým fenoménem. Do české legislativy bylo zavedeno v roce 2004, od té doby však prošel tento institut mnoha změnami a neustále se vyvíjí. Agenturní zaměstnávání je vysoce flexibilní a představuje výhody jak pro uţivatele dočasně přidělených agenturních zaměstnanců, kteří mohou najímáním pracovníků přes agentury práce pokrýt svou pruţně se měnící potřebu zaměstnanců, tak pro zaměstnance samotné, pokud se jedná o pracovníky hledající krátkodobé, často pouze přechodné zaměstnání. Na
7
druhou stranu ale jeho flexibilita a další aspekty přináší nejistotu a slabší ochranu práv zapojených pracovníků, proto je zařazováno mezi tzv. prekérní formy zaměstnávání. Tato prekérnost je nejvíce zřetelná v případě zaměstnávání cizích státních příslušníků. V souladu s ochranou ekonomických zájmů a ochranou trhu práce v České republice je totiţ státem zajišťována lepší pozice pro občany České republiky. V nejhorším postavení se ocitají pracovníci z tzv. třetích zemí, tedy občané států mimo Evropskou unii, Evropský hospodářský prostor a Švýcarsko, kteří nemohou čerpat výhody plynoucí ze svobod uplatňovaných v rámci Evropské unie. Z praxe vyplývá, ţe cizinci jsou vlivem různých faktorů často ochotni pracovat za nerovných pracovních podmínek, jakými jsou například porušování pravidel bezpečnosti práce, nucení k přesčasům či nevyplácení mzdy. Navíc v případech, kdy jsou jejich práva poškozována, často nemají dostatek informací či kapacit k dosaţení spravedlnosti a náleţité kompenzace. Zaměstnanci-cizinci jsou tak velmi zranitelnou skupinou pracovníků. Kombinace jejich zranitelnosti s prekérním typem pracovněprávního vztahu, jakým je agenturní zaměstnávání, můţe být z hlediska jejich zneuţívání fatální, jak se ukázalo například v kauze „stromkaři". Diplomová práce je rozdělena do pěti kapitol. Úvodní kapitola vymezuje základní pojmy pouţívané v dalších částech práce, přičemţ tyto pojmy definuje na základě platné české legislativy. Druhá kapitola se věnuje právní úpravě zaměstnávání cizinců a vychází z úpravy práva na práci a podmínek zaměstnávání cizích státních příslušníků na mezinárodní, evropské i národní úrovni. Největší pozornost je zaměřena na českou právní úpravu a podmínky, které musí být splněny pro legální zaměstnávání občanů Evropské unie a státních příslušníků tzv. třetích zemí. Třetí kapitola podobně rozebírá právní úpravu agenturního zaměstnávání, opět na zmíněných třech úrovních a se zaměřením na legislativu České republiky, věnuje se také konkrétně otázce agenturního zaměstnávání s přeshraničním prvkem. Čtvrtá kapitola rozebírá případ zneuţívání pracovníků
8
v České republice, tzv. „případ lesních dělníků“ nebo také případ „stromkaři", ve kterém se jednalo o zneuţívání několika set dělníků z Vietnamu, Slovenska, Rumunska a dalších zemí, kteří byli mezi lety 2009 aţ 2011 najímáni skrze pracovní agentury na práci v lesích ve státním vlastnictví, konkrétně v několika národních parcích v České republice. Jelikoţ se jedná o případ velice komplexní, nemá tato kapitola (s ohledem na rozsah a celkové zaměření diplomové práce) za cíl ošetřit a analyzovat veškeré jeho aspekty, ale zaměřuje se především na případy porušování práv dělníků a moţnosti jejich ochrany. Pátá kapitola se pak od tohoto konkrétního případu obrací k obecným problematickým aspektům současné úpravy agenturního zaměstnávání, především neschopnosti zabránit a postihovat obcházení platné právní úpravy a v souvislosti s tím také neefektivnímu systému kontrol v dané oblasti. Dále se dotýká nedostatečně upravených prvků, jako jsou definice mzdových a pracovních podmínek dočasně přidělených zaměstnanců nebo úprava odpovědnosti v agenturním zaměstnávání. První tři kapitoly vyuţívají především deskriptivní metody a zdrojem informací v této části je zejména relevantní právní úprava na úrovni české legislativy, práva Evropské unie a také mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána. Dále tyto kapitoly vycházejí z odborné literatury na téma agenturního zaměstnávání a oblasti cizinecké problematiky, a to jak z monografií, tak odborných článků v tištěných či elektronických periodikách. Další části práce kromě popisu vyuţívají analytický přístup k problematickým aspektům současné právní úpravy a také praxe agenturního zaměstnávání. Informace o případu zneuţívaných zahraničních pracovníků jsou čerpány zejména ze článků na serveru migraceonline.cz nevládní neziskové organizace Multikulturní centrum Praha, který se věnuje problematice migrace ve střední Evropě a od počátku kauzy „stromkaři" pokrývá také její vývoj. Poslední kapitola čerpá opět z odborných článků. Jelikoţ se naprostá většina obsahu práce věnuje legislativě a situaci v České republice, je také pouţitá literatura českého původu, zpracovávány jsou tedy především platné právní předpisy, texty odborníků a také nevládních neziskových organizací věnujících se dané problematice. V diplomové práci jsem
9
vyuţila také osobní zkušenosti z praxe v Kanceláři veřejného ochránce práv, kde jsem se zabývala mimo jiné tématem zaměstnávání cizích státních příslušníků, nelegální práce a správním vyhoštění cizinců. Problematika rozebíraná touto diplomovou prací je značně rozsáhlá a komplexní, jelikoţ kromě neustále se vyvíjejícího institutu agenturního zaměstnávání zahrnuje také obsáhlou úpravu cizineckého práva. Není v rozsahu této práce, a ani není jejím cílem, vyčerpat veškeré aspekty s touto oblastí spojené, proto je některým tématům věnována jen okrajová pozornost, nebo nejsou v práci zahrnuty vůbec. Z toho důvodu nebyla například probrána otázka výkonu práce (resp. zaměstnávání) cizinců neoprávněně pobývajících na území České republiky.
10
1
Vymezení základních pojmů
Úvodní kapitola definuje a krátce charakterizuje základní pojmy, které jsou pouţívány a dále rozvíjeny v následujících kapitolách této práce, přičemţ k jejich vymezení vyuţívá platnou českou právní úpravu. Jedná se o pojmy cizinec, pracovněprávní vztahy, zprostředkování zaměstnání, agenturní zaměstnávání a nelegální práce.
1.1
Cizinec
Pojem a definice pojmu cizinec upravují jednotlivé zákony odlišně. Dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“ nebo „ZPC“) je cizincem kaţdá fyzická osoba, která není státním občanem České republiky.1 Pod tento pojem tedy zahrnuje jak cizince ze třetích zemí2 a osoby bez státní příslušnosti, tak i občany Evropské unie3, členských států Evropského hospodářského prostoru4 a Švýcarska (dále jen „občan EU/EHP/Švýcarska“), jejich rodinné příslušníky5 a rodinné příslušníky občana ČR6.
1
V případě dvojího státního občanství nebo pochybností o státní příslušnosti se určení, zda jde o českého státního občana, nebo ne, řídí ustanovením § 33 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 10. 10. 2012]. 2 Tento pojem je např. upraven v čl. 2 písm. a) směrnice 2009/52/ES, podle něhoţ je státním příslušníkem třetí země osoba, která není občanem EU a která není osobou poţívající práva Společenství na volný pohyb (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 10. 2012]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:168:0024:0032:CS:PDF). 3 Dle článku 20 SFEU je občanem EU kaţdá osoba, která má státní příslušnost členského státu EU. (Konsolidované znění smlouvy o fungování Evropské unie 2012/C 326/01. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 10. 2012]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2012:326:0001:0012:CS:PDF). 4 Jedná se o státní občany Lichtenštejnska, Norska a Islandu. 5 Rodinným příslušníkem občana EU se dle ustanovení § 15a v souvislosti s § 180f ZPC rozumí jeho manţel či partner, se kterým občan EU uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů členského státu; rodič, jde-li o občana EU mladšího 21 let, kterého vyţivuje a se kterým ţije ve společné domácnosti; dítě mladší 21 let nebo takové dítě manţela/partnera občana EU a nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný
11
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“ nebo „ZOZ“) ve svém ustanovení § 85 vymezuje cizince pro účely zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí úţeji. Z hlediska tohoto zákona se cizincem rozumí fyzická osoba, která není státním občanem ČR, občanem EU7, ani jeho rodinným příslušníkem. Cizincem je i osoba bez státní příslušnosti. Na rozdíl od úpravy zakotvené v ZPC nejsou tedy občané EU, jejich rodinní příslušníci a rodinní příslušníci občana ČR, kteří nejsou státním příslušníkem ČR ani jiného členského státu EU, z hlediska ZOZ povaţováni za cizince a v souladu s tímto zákonem mají stejné právní postavení jako občané ČR.8 Jiné vymezení stanoví také zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“ nebo „ZP) pro účely skončení pracovního poměru dle ustanovení § 48 ZP, kdy je třeba vycházet z okruhu osob, vůči nimţ můţe směřovat rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu na území ČR nebo rozsudek soudu ukládající trest vyhoštění z území ČR.9 Obecně poţívají cizinci v oblasti osobních a majetkových práv stejná práva a stejné povinnosti jako občané ČR, od této zásady se však právní řád odchyluje například v úpravě přístupu na český pracovní trh a podmínkách výkonu závislé práce.10 Ustanovení § 89 ZOZ stanoví podmínku, ţe cizinec můţe manţela/partnera občana EU. Dále se za rodinného příslušníka občana EU povaţuje i cizinec, který hodnověrným způsobem doloţí, ţe má s občanem EU trvalý vztah obdobný rodinnému a ţije s ním ve společné domácnosti. (Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 7. 10. 2012].) 6 Dle § 15a odst. 4 ZPC se ustanovení týkající se rodinného příslušníka občana EU pouţijí i na cizince, který je rodinným příslušníkem občana ČR. Viz také Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 23. 7. 2008, sp. zn. 4 Ads 40/2008. 7 Obdobné postavení jako občané EU mají také občané z členských států EHP a Švýcarska. 8 § 3 odst. 2 a 3 ZOZ. (Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 7. 10. 2012].) 9 KOMENDOVÁ, Jana. Několik poznámek k zaměstnávání cizinců na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Pracovní právo 2010 na téma Flexibilní formy zaměstnávání [online]. Masarykova univerzita, 2010 [cit. 8. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/pracpravo2010/Komendova.html. 10 BĚLINA, Miroslav a kolektiv. Pracovní právo. 4. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. 575 s. ISBN 978-80-7400-186-4. S. 120.
12
být přijat do zaměstnání a zaměstnán jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání a platné povolení k pobytu na území ČR nebo je-li drţitelem zelené či modré karty, pokud tento zákon nestanoví jinak. Práva a povinnosti cizinců se dále liší podle jejich pobytového statusu. Cizinci, kteří mají na území ČR trvalý pobyt, mají z hlediska zaměstnávání stejné právní postavení jako občané ČR, nejsou tedy při výběru zaměstnání omezováni s výjimkou některých povolání, kde se podle právních předpisů platných na území ČR vyţaduje státní občanství. Stejně se pohlíţí na cizince, kteří poţívají doplňkové nebo dočasné ochrany podle zvláštního zákona.11 Z tohoto důvodu se následující kapitoly budou zabývat, pokud není stanoveno jinak, cizinci s přechodným pobytem.
1.2 Právní
Pracovněprávní vztahy vztah
vznikající
při
výkonu
závislé
práce12
zaměstnance
pro
zaměstnavatele podle zákoníku práce je vztahem pracovněprávním (§ 1 ZP). Základními pracovněprávními vztahy jsou dle § 3 ZP pracovní poměr a vztahy zaloţené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, přičemţ pracovní poměr je zcela dominantní.13 Prostřednictvím pracovněprávních vztahů se realizuje účast fyzické osoby v pracovním procesu a zaměstnavatel (osoba fyzická nebo právnická) si jím zajišťuje pracovní sílu potřebnou k plnění svých aktivit. Jedná se o vztahy závazkové, jejichţ obsahem je na straně zaměstnance závazek směřující k výkonu práce a na straně zaměstnavatele mu odpovídá moţnost vyuţívat pracovní sílu
11
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 10. 10. 2012] (dále jen „zákon o azylu“), zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 10. 10. 2012] (dále jen „zákon o dočasné ochraně). 12 Závislá práce je vymezena v ustanovení § 2 ZP a v souvislosti s agenturním zaměstnáváním také v § 307a ZP (Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 7. 10. 2012].) 13 Srovnej § 74 odst. 1 ZP. Jedná se v podstatě o doplňkový pracovněprávní vztah, dohody jsou určené k výkonu prací menšího rozsahu či specifických prací, přičemţ zahrnují menší míru ochrany zaměstnance. BĚLINA, Pracovní právo 2010 op. cit., s. 379, 380.
13
zaměstnance.14 Dále se jedná o vztahy smluvní, mohou tedy vzniknout pouze na základě svobodného projevu vůle zaměstnance a zaměstnavatele. Ve vztahu k cizincům se objevují odlišnosti v úpravě vzniku a zániku pracovněprávního vztahu. Pracovní poměr cizince nemůţe legálně vzniknout, pokud nebyly splněny podmínky stanovené zákonem o zaměstnanosti.15 Dále se jedná o moţnost zaměstnávání cizince pouze v případě ohlášeného volného pracovního místa, které nelze obsadit jinak.16 Rozdílné jsou také důvody skončení pracovního poměru, kdy jiţ zmiňovaný § 48 ZP v odst. 3 stanoví, ţe pracovní poměr cizince nebo fyzické osoby bez státní příslušnosti končí také dnem skončení pobytu na území podle vykonatelného rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu, dnem nabytí právní moci rozsudku ukládajícího trest vyhoštění z území či uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, včetně tzv. zelené a modré karty. Pokud tedy cizinci uplynula doba, na kterou měl povolen pobyt na území ČR, zaniká mu tak i platnost povolení k zaměstnání a nemůţe zde být nadále legálně zaměstnáván. Jak ale uvádí Komendová, zákoník práce nestanoví ţádné specifické způsoby skončení pracovněprávního vztahu zaloţeného dohodou o pracovní činnosti či dohodou o provedení práce, kde zároveň dle ustanovení § 77 odst. 2 písm. g) ZP není moţné pouţít obecnou právní úpravu týkající se skončení pracovního poměru, ani specifické způsoby skončení pracovního poměru cizince nebo osoby bez státní příslušnosti, a je proto třeba mít na vědomí skutečnost, ţe, na rozdíl od pracovního poměru, vztah zaloţený takovouto dohodou neskončí uplynutím doby, na kterou bylo cizinci vydáno povolení k zaměstnání, a tuto 14
BĚLINA, Pracovní právo 2010 op. cit., s. 162, 377. Tyto podmínky jsou stanoveny v §§ 89 – 101 ZOZ. V případě, ţe cizinec nemá platné povolení k pobytu na území či povolení k zaměstnání, bude mít stále právo na přiměřenou odměnu za vykonanou práci a zajištění základních pracovních podmínek, nebude ale chráněn například před skončením pracovního poměru. (JOKLOVÁ, Kateřina a kol.. Zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí. 1. vyd. Praha: ASPI, 2009. 309 s. ISBN 978-80-7357-437-6. S. 83.) 16 Zaměstnavatel je povinen oznámit příslušnému úřadu práce volné pracovní místo a jeho charakteristiku v případě, ţe zamýšlí zaměstnávat cizince. Dále viz § 86 ZOZ. 15
14
dohodu je potřeba zrušit či vypovědět.17 Stejná je pak situace při vydání úředních rozhodnutí, se kterými ZP spojuje skončení pracovního poměru.18
1.3
Zprostředkování zaměstnání
V ustanovení § 14 odst. 1 ZOZ rozlišuje tři formy zprostředkování zaměstnání, a to: 1. Tzv. recruitment19, tedy vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu a vyhledání
vhodných
pracovních
sil
pro
zaměstnavatele.
Zde
vzniká
pracovněprávní vztah přímo mezi zaměstnavatelem a vybraným uchazečem, mezi zaměstnancem a zprostředkovatelem práce nevzniká ţádný pracovní poměr nebo jiný pracovněprávní vztah. 2. Zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uţivatele. V tomto případě je zaměstnanec v pracovním poměru s agenturou práce a uţivatel je oprávněn přidělovat mu práci a dohlíţet na její provedení.20 Podle tohoto bodu se za zprostředkování zaměstnání povaţuje také, kdyţ je cizinec vyslán svým zahraničním zaměstnavatelem k výkonu práce na území ČR na základě smlouvy s českou právnickou nebo fyzickou osobou a obsahem této smlouvy je pronájem pracovní síly. 3. Další informační a poradenská činnost v oblasti pracovních příleţitostí, a to jak pro fyzické osoby, které se uchází o práci, tak pro zaměstnavatele. Zprostředkování zaměstnání mohou realizovat dle § 14 odst. 3 ZOZ buď krajské pobočky Úřadu práce (body 1 a 3) nebo agentury práce (body 1, 2, 3). Agentury práce mohou provádět zprostředkování zaměstnání jak na území ČR, tak do a ze zahraničí (§ 58 ZOZ).
17
KOMENDOVÁ 2010 op. cit. Ibid. 19 TOŠOVSKÝ, Adam. Agenturní zaměstnávání v praxi. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. 158 s. ISBN 978-80-7357-652-3. S. 27. 20 Srovnej § 66 ZOZ. 18
15
U zprostředkování zaměstnání je třeba dle Čiţinského rozlišovat zprostředkování, a v souvislosti s tím i zprostředkovatelské agentury, v širším a uţším smyslu. V uţším smyslu (de iure) jde o fyzické nebo právnické osoby, kterým bylo vydáno platné povolení ke zprostředkování zaměstnání dle § 58 a násl. ZOZ. V širším smyslu (de facto) se pak jedná i o další subjekty, které se fakticky zabývají vyhledáváním zaměstnání a zaměstnanců (tedy činnostmi ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) ZOZ) a které se těmto činnostem věnují v ČR nebo v zahraničí bez potřebných povolení. Často se zde jedná také o zprostředkování jiných forem práce, například subdodávek, členství v druţstvech, zastřené a nelegální práce.21
1.4
Agenturní zaměstnávání
Pojem agenturní zaměstnání není v zákoníku práce ani zákonu o zaměstnanosti explicitně definován, vyskytuje se pouze v zákoníku práce jako nadpis Hlavy V obsahující ustanovení upravující vztah mezi agenturou práce, jí dočasně přidělovaným zaměstnancem a uţivatelem. Agenturní zaměstnávání se zpravidla chápe jako zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uţivatele,22 kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíţí na její provedení.23 Agenturní zaměstnávání je forma závislé práce a spadá do reţimu zákoníku práce. Pichrt a další odborníci24 jej řadí mezi tzv. prekérní zaměstnání, a to s ohledem na menší míru stability oproti standardnímu pracovnímu poměru.25 Z hlediska ekonomické povahy se jedná o
21
ČIŢINSKÝ, Pavel. Analýza vzniku a působení zprostředkovatelských agentur. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2009 [cit 15. 10. 2012.]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/PCizinsky_Analyzavznikuapu sobenizprostredkovatelskychagentur_1.pdf. 22 Viz definice v ustanovení § 66 ZOZ. 23 BĚLINA, Miroslav a kolektiv. Zákoník práce: Komentář, 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, 1123 s. ISBN 978-80-7400-317-2. S. 785. 24 ŠUBRT, Bořivoj. Agenturní zaměstnávání – stav a problémy v širších souvislostech. Mzdová praxe [online]. Praha: Wolters Kluwer, 2008 [cit. 7. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mzdovapraxe.cz/archiv/dokument/doc-d3512v4750-agenturnizamestnavani/? search_query=%24issue%3D3I62&search_results_page=1. 25 BĚLINA, Zákoník práce: Komentář 2010 op. cit., s. 786.
16
pronájem pracovní síly.26 Současně se jedná o jednu z forem zprostředkování zaměstnání. Tradičně
jsou
účastníky
individuálního
pracovněprávního
vztahu
zaměstnavatel a zaměstnanec. V případě agenturního zaměstnání do tohoto vztahu vstupuje třetí subjekt, uţivatel, a vzniká tak trojstranný právní vztah „agentura práce (jako zaměstnavatel) – zaměstnanec – uţivatel“, přičemţ charakter vztahů v tomto trojúhelníku je zčásti pracovněprávní a zčásti obchodněprávní, respektive občanskoprávní.27 Definice pojmu agentura práce je obsaţena v definici závislé práce v ustanovení § 307a ZP28 a § 14 odst. 3 písm. b) ZOZ29. Z uvedených definic vyplývá, ţe agenturou práce se rozumí zaměstnavatel, fyzická nebo právnická osoba, který je nezávislý na veřejných orgánech a který na základě povolení vydaného dle zákona o zaměstnanosti zprostředkovává zaměstnání v souladu s úpravou stanovenou zákoníkem práce.30 Definice pojmu uţivatel byla v minulosti zakotvena v zákoníku práce31, nyní jiţ zákoník práce tento pojem nespecifikuje. Jeho definici však lze odvodit z výše zmíněného ustanovení § 307a ZP a dále z ustanovení § 14 odst. 1 písm. b) ZOZ či odborné literatury.32 Uţivatelem je fyzická nebo právnická osoba odlišná 26
Od agenturního zaměstnávání je třeba odlišit tzv. outsourcing neboli subdodavatelství, jehoţ podstatou není dodání pracovních sil, ale dodání výkonů. V praxi se jedná o zajištění prací prostřednictvím externích zdrojů, kdy dodavatel pracuje na vlastní odpovědnost jako samostatný podnikatel. (ŠUBRT 2008 op. cit.) 27 TOŠOVSKÝ 2011 op. cit., s. 29. 28 „Za závislou práci podle § 2 se povaţují také případy, kdy zaměstnavatel na základě povolení podle zvláštního právního předpisu (dále jen „agentura práce“) dočasně přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce jinému zaměstnavateli na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti, kterým se agentura práce zaváţe zajistit svému zaměstnanci dočasný výkon práce podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti u uţivatele a zaměstnanec se zaváţe tuto práci konat podle pokynů uţivatele na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, uzavřené mezi agenturou práce a uţivatelem.“ 29 „Zaměstnání zprostředkovávají za podmínek stanovených tímto zákonem…právnické nebo fyzické osoby, pokud mají povolení ke zprostředkování zaměstnání (dále jen „agentury práce“). 30 TOŠOVSKÝ 2011 op. cit., s. 32. 31 V ustanovení § 2 odst. 5 ZP ve znění platném do 31. 12. 2011. 32 Šubrt například uvádí definici vycházející z ekonomického pohledu, která označuje uţivatele téţ jako nájemce pracovní síly zaměstnance agentury práce. (ŠUBRT 2008 op. cit.)
17
od agentury práce, která zaměstnanci agentury práce ukládá pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci (§ 309 odst. 1 ZP). Zaměstnancem je dle ustanovení § 6 ZP fyzická osoba, jejíţ způsobilost mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti a způsobilost k právním úkonům vzniká zpravidla dnem dosaţení 15 let věku. V případě, ţe je zaměstnancem cizí státní příslušník, musí tato osoba dále splňovat zvláštní podmínky stanovené zákonem o zaměstnanosti a zákonem o pobytu cizinců. Z výše zmiňovaných ustanovení vyplývá, ţe vztah mezi agenturou práce a zaměstnancem musí být zaloţen pracovní smlouvou nebo dohodou o pracovní činnosti, nelze vyuţít dohodu o provedení práce.33 Agentura práce také vydá zaměstnanci písemný pokyn. Mezi účastníky těchto vztahů je dále uzavřena dohoda o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, případně rámcová dohoda o spolupráci při agenturním zaměstnávání mezi agenturou práce a uţivatelem. Vztah mezi uţivatelem a dočasně přiděleným zaměstnancem je zpravidla bezesmluvní, jedná se však o vztah odvozený od výše zmíněných právních úkonů. Povinnosti a odpovědnost jsou rozděleny mezi zaměstnavatele – agenturu práce a uţivatele. Blíţe pojednává o jednotlivých právních vztazích kapitola 3.3.3.
1.5
Nelegální práce
Pojem nelegální práce je vymezen v § 5 písm. e) ZOZ, který postihuje několik variant. První se týká fyzických osob bez ohledu na jejich státní příslušnost a jedná se o výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah.34 33
Toto omezení staví agentury práce jako zaměstnavatele do nerovného postavení s jinými zaměstnavateli. Dle Šubrta jiţ navíc není platná obava, která stála za vznikem tohoto ustanovení, tedy obava ze zneuţívání těchto dohod studentskými agenturami, a proto je toto omezení momentálně moţné povaţovat za nadbytečné (ŠUBRT 2008 op. cit.). 34 Viz pojem „skryté zaměstnávání“ jako situace, kdy je zaměstnanec klasifikován jako osoba v jiném, neţ zaměstnaneckém postavení s cílem skrýt jeho skutečný status, a tak se vyhnout
18
Další se týkají pouze fyzických osob – cizinců, a to v případě, ţe vykonávají práci bez platného povolení k pobytu na území ČR, je-li dle zvláštního předpisu vyţadováno, bez povolení k zaměstnání (je-li vyţadováno) nebo v rozporu s ním nebo také v rozporu s povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech (zelená či modrá karta). Jak uvádí Čiţinský, v praxi bývá nezřídka komplikované posoudit nastalou situaci a určit, kdy cizinec realizuje výdělečnou činnost a zda naplňuje definiční znaky nelegálního zaměstnání.35 Upozorňuje pak na rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR, podle kterého se za nelegální práci ve smyslu § 5 písm. e) bodu 2 ZOZ povaţuje taková práce, kterou cizinec (bez potřebného povolení k zaměstnání) vykonává „soustavně, podle pokynů a za mzdu, plat nebo odměnu“36, coţ z klasifikace nelegální práce vylučuje jednorázovou výpomoc bez nároku na odměnu.37 Výkon nelegální práce má negativní důsledky jak pro stát, tak pro samotné nelegálně pracující; na straně státu se jedná například o újmy ve formě daňových úniků a úniků v odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Nezanedbatelné je však také riziko pro pracovníky, kteří se ocitají ve velmi nevýhodném postavení, neboť takto nespadají do reţimu a pod ochranu zákoníku práce (například při způsobení škody nebo při úrazu při práci, kdy se nebude jednat o pracovní úraz a odpovědnost „odběratele“ se bude řídit občanským zákoníkem; půjde o odpovědnost subjektivní, tedy za zavinění, nikoliv o
nákladům jako jsou daně nebo příspěvky na sociální zabezpečení. (Komise ES. Zelená kniha; Modernizace pracovního práva, jejímţ cílem je řešit výzvy 21. století. KOM (2006) 708 v konečném znění [online]. Komise Evropských společenství, 2006 [cit. 6. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/meetdocs/2004_2009/documents/com/com_com(2006)0708_/com_ com(2006)0708_cs.pdf.) 35 ČIŢINSKÝ, Pavel a kol. Cizinecké právo: práva a povinnosti cizinců a jejich rodinných příslušníků při vstupu a pobytu na území ČR, jejich zaměstnávání a podnikání, zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, řízení a provozování vozidla, přístup ke vzdělání a studiu, rodinné soužití s cizinci, mezinárodní ochrana/azyl, státní občanství. Praha: Linde, 2012. 373 s. ISBN 978-807201-887-1. S. 221. 36 Rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 27. 2. 2012, sp.zn. 4 Ads 177/2011. 37 ČIŢINSKÝ 2012 op. cit., s. 221.
19
odpovědnost objektivní).38 Nelegální práce má významný dopad také do pobytového statusu zaměstnance – cizince v podobě hrozby správního vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 ZOPC. Dle ustanovení zákona o zaměstnanosti se fyzická osoba dopustí přestupku, pokud vykonává nelegální práci (§ 139 odst. 1 písm. c) ZOZ) nebo umoţní výkon nelegální práce (§ 139 odst. 1 písm. d) a f) ZOZ). Podobně se správního deliktu dopustí podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba, která umoţní výkon nelegální práce (§ 140 odst. 1 písm. c) a e) ZOZ). Neoprávněné zaměstnávání cizinců je od roku 2009 také trestným činem; dle ustanovení § 342 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“ nebo „TZ“) bude potrestán ten, kdo „soustavně, opakovaně, za zvlášť vykořisťujících pracovních podmínek nebo ve větším rozsahu zaměstná nebo zprostředkuje zaměstnání cizince“39, jeţ nemá platné povolení k pobytu na území ČR nebo povolení k zaměstnání. Neoprávněné zaměstnávání cizinců je trestným činem také podle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o trestní odpovědnosti právnických osob“), trestně odpovědná za tento čin můţe být tedy i právnická osoba.40 Ve vazbě na agenturní zaměstnávání a ve vztahu k zaměstnancům agentur práce – cizincům, by se v minulosti týkala nelegální práce, stejně jako u cizinců obecně, případů nedostatku oprávnění k pobytu či povolení k zaměstnání, pokud by takovéto povolení bylo potřeba nebo výkonu práce v rozporu s vydaným povolení k zaměstnání. Od roku 2012 však nemají agentury práce moţnost dočasně přidělovat zaměstnance, kteří k zaměstnání potřebují povolení, a mělo by se na ně tedy vztahovat pouze ustanovení o výkonu závislé práce fyzickou osobou 38
ŠUBRT 2008 op. cit. § 342 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 15. 10. 2012]. 40 § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 15. 10. 2012]. 39
20
mimo pracovněprávní vztah. Reálně se ovšem mohou objevit případy, kdy agentury práce nelegálně zaměstnávají takovéto cizince. V praxi se dále vyskytují případy obcházení zákazu přidělování zaměstnanců – cizinců s povolením skrze vyuţívání obchodněprávních vztahů, kdy například druţstva či obchodní společnosti (zaregistrovaná často také jako agentury práce) vystupují jako dodavatelé a k odběratelům vysílají na práci své členy na základě smlouvy o dílo, reálně se však jedná o výkon závislé práce a zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) ZOZ.41
41
Vyuţívání druţstev a obchodních společností, pro které mohou fyzické osoby vykonávat práci na základě svého členství v těchto subjektech, se v této oblasti vyskytují poměrně hojně. Tyto fyzické osoby nejsou zpravidla ani zaměstnanci, ani subdodavateli. Dle mých vlastních poznatků, získaných z praxe v Kanceláři veřejného ochránce práv, mnoho cizinců vykonává práci pro druţstva nebo obchodní společnosti, které je oficiálně vysílají k odběratelům na základě uzavřených obchodních smluv, ve skutečnosti se často jedná spíše o zprostředkování zaměstnání dle zákona o zaměstnanosti.
21
2 Právo na práci a úprava zaměstnávání cizích státních příslušníků Právo na práci a s ním úzce související pracovní práva jsou uznávána a garantována četnými právními nástroji jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. Tato kapitola se zabývá úpravou práva na práci a podmínkami zaměstnávání cizinců v mezinárodní, regionální i národní legislativě. Věnuje se především úpravě obsaţené v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Evropské sociální chartě, v oblasti EU pak Listině základních práv EU a předpisům sekundárního práva. Pozornost je zaměřena především na český právní řád a podmínky stanovené zákonem o pobytu cizinců.
2.1
Mezinárodní úprava práva na práci ve vztahu k cizincům
Z mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána a které se dotýkají otázky zaměstnávání cizinců, patří mezi ty základní Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech42. Pakt zakotvuje právo na práci, které zahrnuje právo kaţdého na příleţitost vydělávat si na ţivobytí svojí prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme (čl. 6) a dále upravuje právo kaţdého člověka na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, které zajišťují zejména odměna, bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky, rozumné vymezení pracovních hodin, odpočinek atd. (čl. 7). Tato práva jsou zaručena všem bez jakéhokoli rozlišování (čl. 2), zahrnují tedy i právo na práci a spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky cizinců vykonávajících práci na území členského státu. Pakt ovšem umoţňuje, aby toto právo bylo omezeno, pokud se tak děje na základě zákona a při zachování smyslu daného chráněného práva (čl. 4).43
42
OSN. Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, New York 1966. Informační centrum OSN v Praze [online]. UNIC Praha, 2005 [cit. 15. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/mezinarodni-pakt-o-hospodarskych-socialnich-akulturnich-pravech.pdf. 43 V českém prostředí je tak na základě zákona právo na práci vázáno na české státní občanství a druh povoleného pobytu pro cizince.
22
Dalším významným pramenem je Evropská sociální charta,44 která zakotvuje zejména pracovněprávní ochranu pracovníků. Charta stanovuje základní práva a principy, jejichţ účinné naplňování povaţují smluvní státy za cíle své politiky. Dále obsahuje zakotvení práv, z nichţ je ČR vázána v rámci vybraných ustanovení, mezi která patří například právo na práci a spravedlivou odměnu za práci či právo na spravedlivé, bezpečné a zdravé pracovní podmínky (čl. 1, 2, 3, 4). Ve vztahu k migrujícím pracovníkům a práva na ochranu a pomoc pro ně a jejich rodiny se Česká republika zavázala pouze omezeně, a to k zaručení moţnosti převodu částí výdělků a úspor těchto pracovníků podle jejich přání (čl. 19 bod 9).45 Ve vztahu k multilaterálním smlouvám je vhodné zmínit ještě Úmluvu o právním postavení uprchlíků46 a Úmluvu o právním postavení osob bez státní příslušnosti47. V souvislosti s právem vykonávat placené zaměstnání zakotvují obě úmluvy povinnost co nejpříznivějšího zacházení, přičemţ jako minimum stanoví zacházet s těmito osobami ne méně příznivě, neţ jak za stejných okolností zacházejí členské státy s cizinci obecně (obě úmluvy shodně v čl. 17). Dále úmluvy zaručují shodné zacházení jako s občany členského státu ve věcech, které se týkají odměňování, pracovní doby, práce přesčas, placené dovolené, a další (obě čl. 24). Dále je ČR v otázkách zaměstnávání cizinců vázána bilaterálními smlouvami upravujícími zaměstnávání se zdrojovými zeměmi pracovní migrace.
44
Rada Evropy. Evropská sociální charta, Turín 1961 [online]. MPSV, 2005 [cit. 15. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/1218/esch.pdf. 45 Jedná se však pouze o příslušníky státu, který je smluvní stranou Evropské sociální charty a v případě, ţe se na území zdrţuje oprávněně. 46 OSN. Úmluva o právním postavení uprchlíků, Ţeneva 1951. Informační centrum OSN v Praze [online]. UNIC Praha, 2005 [cit. 15. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumentyosn/soubory/uprchlici.pdf. 47 OSN. Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti, New York 1954 [online]. UNHCR ČR, 2013 [cit. 15. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.unhcrcentraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluvy-tykajici-se-osob-bez-statniprislusnosti/umluva-o-pravnim-postaveni-osob-bez-statni-prislusnosti-ze-dne-28-zari-1954.html.
23
Současná legislativa však oblast dostatečně upravuje, čímţ je význam zmiňovaných smluv poněkud překonán.48
2.2
Právo na práci a zaměstnávání cizinců v EU
Právo na práci je zakotveno v Listině základních práv Evropské unie49, konkrétně pak v Hlavě II (Svobody) čl. 15 jako právo svobodné volby povolání a právo pracovat. Zde je toto právo rozčleněno do tří odstavců upravujících postavení různých kategorií fyzických osob, přičemţ stanoví, ţe kaţdý má právo pracovat a vykonávat svobodně zvolené nebo přijaté povolání. Kaţdý občan Unie můţe dále svobodně hledat zaměstnání, pracovat, usadit se nebo poskytovat sluţby v kterémkoli členském státě. Poslední odstavec stanoví nárok na stejné pracovní podmínky, jako mají občané Unie, pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oprávněni pracovat na území členských států (čl. 15). V Hlavě IV (Solidarita) je následně upraveno právo na slušné a spravedlivé pracovní podmínky, které zaručuje všem pracovníkům bez rozdílu právo na pracovní podmínky respektující zdraví, bezpečnost a důstojnost a také právo na stanovení maximální přípustné pracovní doby, na denní a týdenní odpočinek a na kaţdoroční placenou dovolenou (čl. 31). V rámci sekundárního práva je zaměstnávání cizinců upraveno zejména v následujících předpisech: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU o jednotném postupu vyřizování ţádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro statni příslušníky třetích zemí a o společném souboru 48
MPSV. Mezinárodní smlouvy v oblasti zaměstnanosti [online]. MPSV, 2009 [cit.]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/1340. 49 Listina základních práv Evropské unie 2012/C 326/02. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 10. 2012]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2012:326:0391:0407:CS:PDF.
24
práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě, Směrnice Rady 2009/50/ES o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyţadujícího vysokou kvalifikaci, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.
2.3
Česká právní úprava zaměstnávání cizinců
Právo na práci je zaručeno v čl. 26 Listiny základních práv a svobod50, který stanoví, ţe kaţdý má právo na svobodnou volbu povolání a právo získávat finanční prostředky pro své ţivotní potřeby prací. Čl. 28 dále zaručuje zaměstnancům právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Listina také připouští v čl. 26 odst. 4 moţnost zákonem stanovené odchylné úpravy pro cizince. Podmínky vstupu a pobytu na území a zaměstnávání cizích státních příslušníků upravují v české legislativě především zákon o pobytu cizinců 51 a zákon o zaměstnanosti. Zákon o pobytu cizinců povaţuje za cizince kaţdou fyzickou osobu, která není občanem České republiky. Cizinecká legislativa však dále rozlišuje dvě základní kategorie v závislosti na omezení ke vstupu na český trh práce. Jednak jsou to občané jiných členských států EU a osoby jim postavené na roveň, tedy občané států EHP a Švýcarska, a dále rodinní příslušníci občanů EU52 a rodinní příslušníci občanů států EHP a Švýcarska, kteří mají dle zákona o zaměstnanosti stejné postavení jako občané ČR. Druhou skupinu pak tvoří cizinci, jejichţ vstup 50
Usnesení ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 7. 10. 2012]. 51 Na pobytové reţimy cizinců se vztahují další předpisy podle toho, do jaké kategorie cizinec spadá. Kromě reţimu zákona o pobytu cizinců to můţe být i reţim zákona o azylu či reţim zákona o dočasné ochraně. 52 Kdo je rodinným příslušníkem občana EU, stanoví § 15a ZOPC. Pro účely ZOPC se za rodinného příslušníka občana EU bere také rodinný příslušník občana České republiky.
25
na trh práce je omezen, tedy státní příslušníci třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti.53 Úprava postavení a podmínky zaměstnávání obou skupin se výrazně liší, jelikoţ záruka volného pohybu v rámci EU značně usnadňuje pobyt a zaměstnávání právě občanů EU. Systém zaměstnávání cizinců je v ČR zaloţen na principu povolovacím, kdy cizinec můţe na území ČR vykonávat práci za předpokladu, ţe má platné povolení k zaměstnání a platné oprávnění k pobytu, a na principu ochrany trhu práce, přičemţ respektuje princip volného pohybu pracovní síly v EU. Následující části práce přiblíţí úpravu této oblasti jednotlivými předpisy nejprve pro občany EU54 a poté pro státní příslušníky třetích zemí. 2.3.1 Občané členských států EU Obecně mohou občané EU na území ČR pobývat bez povolení nebo zde mohou získat potvrzení o přechodném, popřípadě trvalém pobytu. Ani pro účely zaměstnání nepotřebují občané EU povolení k zaměstnání. Existuje zde pouze evidenční a informační povinnost na straně zaměstnavatele. 2.3.1 a)
Pobyt občanů EU na území České republiky
Občané EU na území ČR pobývají přechodně nebo trvale a to buď na základě práva volného pohybu osob vyplývajícího ze Smlouvy o zaloţení Evropských společenství (v současnosti Smlouva o fungování EU55) a ze zákona o pobytu cizinců,
nebo
na
základě
zvláštního
pobytového
povolení
(povolení
k přechodnému nebo trvalému pobytu), o které můţe občan EU poţádat, pokud v ČR plánuje pobývat déle neţ tři měsíce. Potvrzení o přechodném pobytu na území bude vydáno, pokud občan EU neohrozil bezpečnost státu nebo závaţným 53
Výjimku tvoří cizinci s trvalým pobytem a cizinci, kterým byla udělena ochrana dle zákona o azylu, kteří mají z hlediska vstupu na trh práce stejné postavení jako občané ČR. 54 Přičemţ pro účely volného pohybu se za občany EU povaţují také občané států EHP a Švýcarska. (Viz ČIŢINSKÝ 2012 op. cit., s. 26.) 55 Konsolidované znění smlouvy o fungování Evropské unie 2012/C 326/01. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 10. 2012]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2012:326:0001:0012:CS:PDF.
26
způsobem nenarušil veřejný pořádek (§ 87a odst. 1 ZOPC). Poţádá-li občan EU o toto povolení, mají právo o něj poţádat také jeho rodinní příslušníci. Občan EU tedy můţe na území ČR pobývat po neomezeně dlouhou dobu pouze na základě svého cestovního dokladu či průkazu totoţnosti.56 Pokud poţádá o vydání potvrzení o přechodném pobytu, můţe tak učinit na základě jakéhokoli důvodu.57 Rodinní příslušníci občana EU, kteří jsou sami občany EU a na území hodlají pobývat společně s daným občanem EU, pak musí prokázat, ţe jsou jeho rodinnými příslušníky (§ 87a odst. 3 ZOPC). Ve vztahu k rodinným příslušníkům občana EU, kteří sami nejsou občany EU, je situace poněkud odlišná. Tito mají povinnost poţádat o povolení k přechodnému pobytu, přičemţ také nemusí prokazovat účel pobytu, ale pouze, ţe jsou skutečně rodinnými příslušníky občana EU (§ 87b ZOPC). V případě plánovaného ještě delšího pobytu můţe občan EU po splnění stanovených podmínek získat povolení k trvalému pobytu (§ 87g ZOPC). 2.3.1 b)
Zaměstnávání občanů EU
Občané EU a jejich rodinní příslušníci nepotřebují pro účely zaměstnání na území ČR povolení k zaměstnání. Rodinný příslušník občana EU, který sám není občanem EU, můţe na trh práce vstoupit sice bez povolení k zaměstnání, ale můţe tak učinit aţ poté, co mu bylo vydáno povolení k přechodnému pobytu ve formě pobytové karty rodinného příslušníka EU. Zaměstnavatel (nebo fyzická či právnická osoba, která uzavřela smlouvu se zahraničním zaměstnavatelem, na jejímţ základě jsou občané EU vysláni k plnění úkolů vyplývajících z této smlouvy) je povinen nejpozději v den nástupu těchto osob k výkonu práce o této skutečnosti písemně informovat místně 56
Existuje zde ale povinnost ohlásit inspektorátu cizinecké policie místo předpokládaného pobytu na území ČR v případě, ţe cizinec hodlá na území pobývat déle neţ 30 dní a nepřihlásil se u ubytovatele (§ 93 odst. 2 ZOPC). 57 Dle § 87a odst. 2 písm. b) je však potřeba k ţádosti o vydání potvrzení přiloţit doklad potvrzující účel pobytu v případě, ţe jde o zaměstnání, podnikání, jinou výdělečnou činnost anebo studium.
27
příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce. Stejně tak existuje povinnost oznámit ukončení zaměstnání těchto zaměstnanců (§§ 87, 88 ZOZ). Kromě informační povinnosti má zaměstnavatel dále povinnost vést evidenci těchto kategorií zaměstnanců (§ 102 odst. 2 ZOZ). 2.3.2 Státní příslušníci třetích zemí Pro státní příslušníky třetích zemí obecně platí, ţe pro legální výkon zaměstnání na území ČR potřebují povolení k pobytu a povolení k zaměstnání, nebo musí být drţiteli zelené či modré karty. Obdobně existuje povinnost mít povolení k zaměstnání pro zaměstnance zahraničního zaměstnavatele, který je vyslán k výkonu práce na území ČR. 2.3.2 a)
Povolení k pobytu cizích státních příslušníků
Stejně jako u občanů EU rozlišuje zákon různé druhy pobytů, přičemţ základní rozlišení je na pobyt přechodný a trvalý. Cizinec můţe na území přechodně pobývat bez víza58, na základě krátkodobého (do 90 dnů) nebo dlouhodobého víza (nad 90 dnů), povolení k dlouhodobému pobytu či výjezdního příkazu (§ 17 ZOPC). Pro kaţdý typ víza, resp. povolení k pobytu, předepisuje zákon potřebné náleţitosti a proces získání oprávnění. Trvalý pobyt, který je moţné získat zpravidla po pěti letech nepřetrţitého pobytu na území, znamená pro cizince značnou změnu v jeho postavení a je spojen s nárůstem jeho práv na území. Z hlediska zaměstnání mají cizinci s trvalým pobytem stejné právní postavení jako občané České republiky.59 Na rozdíl od víza či povolení k pobytu má po splnění stanovených podmínek cizinec na trvalý pobyt právní nárok.
58
Tato moţnost je určena především pro občany EU a rodinné příslušníky, dále pro osoby se států, na něţ se nevztahuje vízová povinnost, či drţitele dokladu o povolení přechodného nebo trvalého pobytu na území jiného členského státu EU, jestliţe doba jejich pobytu na území ČR nepřekročí tři měsíce, dále viz ustanovení § 18 ZOPC. 59 S výjimkou některých povolání, kde se vyţaduje státní občanství. Stejně jako na cizince s trvalým pobytem zákon pohlíţí na cizince, kterým byla udělena doplňková nebo dočasná ochrany podle zvláštního zákona.
28
Cizinci nemohou být v České republice zaměstnání na základě krátkodobého víza. Pokud tedy zamýšlejí na území ČR vykonávat výdělečnou činnost, konkrétně být zaměstnáni, musí mít minimálně dlouhodobé vízum (§§ 30, 31 ZOPC). Předpokladem pro udělení dlouhodobého víza je přitom vymezení účelu pobytu; účelem můţe dle ZOPC být například zaměstnání, podnikání, společné souţití rodiny, studium či strpění pobytu na území. Pokud je cizinec povinen mít k zaměstnání v ČR povolení, musí k ţádosti o vízum doloţit vydané povolení k zaměstnání nebo číslo jednací ţádosti o jeho vydání a informaci, u které krajské pobočky Úřadu práce o takové povolení poţádal (§ 31 odst. 2 ZOPC). Dále, pokud cizinec pobývá na území na dlouhodobé vízum a chce zde pobývat déle neţ jeden rok při zachování stejného účelu pobytu, zaţádá o povolení k dlouhodobému pobytu (§ 42 ZOPC). Doba povolení k pobytu bude odpovídat době, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání (§ 44 odst. 4 e) ZOPC). V zákonem stanovených případech je moţné také ţádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání na území ve zvláštních případech, tzv. zelenou kartu (§ 42g ZOPC) nebo modrou kartu (§ 42i ZOPC). 2.3.2 b)
Povolení k zaměstnání cizích státních příslušníků
Cizinec musí zpravidla pro legální výkon zaměstnání v ČR získat povolení k zaměstnání60 podle zákona o zaměstnanosti (§ 89 ZOZ).61 Toto povolení zákon vyţaduje pro všechny pracovněprávní vztahy ve smyslu zákoníku práce, tedy pracovní poměr, dohodu o provedení práce i dohodu o pracovní činnosti. Povolení k zaměstnání se vydává na ţádost cizince nebo jeho budoucího zaměstnavatele a příslušným k vydání povolení k zaměstnání je krajská pobočka 60
Za zaměstnání se zde povaţuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost či členem druţstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu druţstva pro druţstvo. Podmínka povolení se tak vztahuje i na ně (§ 89 ZOZ). 61 Do reţimu toho zákona nespadají cizinci, kteří provozují pracovní činnost na základě ţivnostenského oprávnění a za stanovených podmínek ti, kteří vykonávají na území ČR činnost v rámci výměnných stáţí studentů a absolventů vysokých škol.
29
Úřadu práce, v jehoţ obvodu má být zaměstnání cizincem vykonáváno. Jako základní podmínky pro jeho vydání určuje zákon situaci na trhu práce a okolnost, ţe se jedná o ohlášené volné pracovní místo, které s ohledem na poţadovanou kvalifikaci nebo dočasný nedostatek volných pracovních sil nelze obsadit jinak (§ 92 odst. 1 ZOZ). Zákon však stanoví výjimky z předpokladů pro vydání pracovního povolení (stáţ v délce maximálně jednoho roku, příleţitostné a časově omezené práce v rámci výměny mezi školami nebo v rámci programů pro mládeţ, ţadatelé o mezinárodní ochranu po uplynutí 12 měsíců ode dne podání ţádosti o udělení azylu, aj – § 97 ZOZ).62 Zákon dále vymezuje okruh osob, u kterých se při vstupu na trh práce nevyţaduje povolení k zaměstnání, zelená nebo modrá karta. Jedná se například o cizince s povoleným trvalým pobytem na území ČR, azylanty a osoby, kterým byla udělena doplňková ochrana, pracovníky vyslané na území České republiky v rámci poskytovaných sluţeb zaměstnavatelem usazeným v jiném členském státu Evropské unie, aj. (§ 98 ZOZ). Stále zde však, aţ na stanovené výjimky, platí informační povinnost zaměstnavatele vůči krajské pobočce Úřadu práce (§ 87 ZOZ). Povolení k zaměstnání nelze vydat cizinci, který v ČR poţádal o udělení mezinárodní ochrany (nebo kterému bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu podle zákona o azylu), a to po dobu 12 měsíců ode dne podání ţádosti o udělení azylu, nebo cizinci, který nesplňuje některou z podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti (§ 99 ZOZ). Povolení obsahuje identifikační údaje cizince, místo výkonu práce, druh práce, identifikační údaje zaměstnavatele, u něhoţ bude cizinec vykonávat zaměstnání, dobu, na kterou se vydává a další údaje nezbytné pro výkon zaměstnání (§ 92 odst. 3 ZOZ). Povolení je platné pouze pro zaměstnání u
62
Krajská pobočka Úřadu práce zde nezkoumá podmínky ohlášeného volného místa a situace na trhu práce a osoby oprávněné k tomuto zvýhodněnému postupu mají po splnění formálních náleţitostí ţádosti na vydání pracovního povolení právní nárok.
30
zaměstnavatele, který je uveden v rozhodnutí; to se týká i druhu a místa výkonu práce. Pokud má dojít před skončením platnosti povolení k zaměstnání ke změně některé z podmínek, například cizinec změní zaměstnavatele, či místo výkonu zaměstnání, musí u místně příslušné krajské pobočky Úřadu práce podat ţádost o vydání nového povolení k zaměstnání. Povolení k zaměstnání je povinen získat také cizinec, jenţ bude vykonávat práci na území ČR v pracovním vztahu k zahraničnímu zaměstnavateli, který ho k této práci vyslal k plnění úkolů vyplývajících z uzavřené smlouvy s tuzemskou právnickou nebo fyzickou osobou (§ 95 odst. 1 ZOZ). Základní pracovněprávní vztahy
těchto
cizinců
jsou
pak
stanoveny
mezi
ním a
zahraničním
zaměstnavatelem. Přesto musí tuzemská právnická nebo fyzická osoba, ke které bude cizinec vyslán, splnit určité povinnosti. Ještě před uzavřením smlouvy, na jejímţ základě má dojít k vyslání cizinců, je tuzemský subjekt povinen projednat s příslušnou krajskou pobočkou Úřadu práce počty a profese vysílaných zaměstnanců a dobu jejich vyslání (odst. 2). Poté podá ţádost o vydání povolení k zaměstnání. Tuzemský subjekt je pak po celou dobu vyslání cizinců odpovědný za to, ţe mají platná povolení k zaměstnání a povolení k pobytu (odst. 3). Tato opatření mají vést k urychlení vyřízení povolení a zároveň ke zvýšení jistoty tuzemského subjektu. V návaznosti na úpravu agenturního zaměstnávání je v případě, ţe je obsahem smlouvy pronájem pracovní síly, moţné vydat povolení k zaměstnání jedině, pokud se jedná o ohlášené volné pracovní místo, které nelze s ohledem na poţadovanou kvalifikaci nebo nedostatek pracovních sil obsadit jinak a zároveň bylo zahraničnímu zaměstnavateli vydáno povolení ke zprostředkování zaměstnání na území ČR (odst. 4). 2.3.2 c)
Zvláštní formy oprávnění
Systém získávání pracovníků ze zahraničí zaloţený na nutnosti získání víz k pobytu nad 90 dní za účelem zaměstnání a povolení k zaměstnání je vysoce časově a administrativně náročný. S cílem umoţnit flexibilní nábor odborníků ze
31
zahraničí a sníţení administrativní zátěţe na straně zaměstnavatele a cizince byly vytvořeny specifické formy oprávnění, tzv. zelené a později také modré karty. Tyto karty plní v podstatě dvojí funkci; jednak osvědčují oprávnění drţitele k výkonu zaměstnání a současně k dlouhodobému pobytu na území České republiky (za účelem zaměstnání). K 1. 1. 2009 byl do právního řádu zaveden institut zelené karty63, který je prioritně
zaměřen
na
vysoce
kvalifikované
pracovníky
s ukončeným
vysokoškolským či niţším vzděláním. V závislosti na situaci na trhu práce je však moţné jej vyuţít také pro nekvalifikované pracovníky, v tomto případě se zelená karta vydá na kratší dobu (na dva roky) a bez moţnosti prodlouţení. Novela účinná od 1. 1. 2011 pak zavedla do právního řádu také institut modré karty. Obě oprávnění (zelená i modrá karta) jsou zaměřená na kvalifikované pracovníky; v případě zelené karty se rozlišují tři kategorie s různou kvalifikací od nejniţšího po vysokoškolské vzdělání64, modrá karta je vymezena pro cizince s vysokou kvalifikací.65 V obou případech mohou být cizincem obsazena jen nahlášená volná místa, obsaditelná drţiteli zelené, resp. modré karty.66 Hlavním rozdílem mezi těmito oprávněními je to, ţe zelená karta je určena pouze pro cizince z vybraných zemí67, zatímco u modré karty není stanoveno omezení pro zemi původu pracovníka (samozřejmě nejsou určeny pro občany EU, kteří ţádné povolení nepotřebují). Zelená i modrá karta jsou (stejně jako povolení k zaměstnání) vázány na konkrétní místo u konkrétního zaměstnavatele. V případě modré karty je však, v rámci zákonem definovaných omezení, moţná změna zaměstnavatele či pracovního zařazení. 63
Projekt byl schválen usnesením vlády České republiky ze dne 22. října 2007 č. 1174 o zjednodušení podmínek pro zaměstnávání kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Následně byl legislativně upraven zákonem č. 382/2008 Sb., kterým se mění zákon o zaměstnanosti, zákon o pobytu cizinců a další související zákony. 64 Typ A – pro pracovníky s vysokoškolským vzděláním a klíčový personál, typ B – pro pracovníky minimálně vyučené a typ C – ostatní pracovníci (§ 42g ZOPC). 65 Podmínkou je ukončené vysokoškolské vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání, pokud studium trvalo alespoň tři roky. Jednou z náleţitostí ţádosti je také potvrzení hrubého příjmu alespoň ve výši 1,5 násobku průměrné hrubé roční mzdy vyhlášené MPSV (§ 42j odst. 1 písm. b) ZOPC). 66 Vedena v centrální evidenci volných míst obsaţitelných drţiteli zelené, resp. modré karty. 67 Seznam vybraných zemí je stanoven vyhláškou Ministerstva vnitra č. 461/2008 Sb.
32
Závěrem je důleţité zdůraznit, ţe povolení k zaměstnání je vázané na povolení k pobytu na území ČR. V případě, ţe cizinci skončí platnost oprávnění k pobytu, zanikne přímo ze zákona i platnost povolení k zaměstnání. Mimo zánik povolení k zaměstnání ex lege můţe být toto povolení zaměstnanci také odejmuto, například pokud je zaměstnávání vykonáváno v rozporu s vydaným povolením nebo bylo toto vydáno na základě nepravdivých údajů (§ 100 ZOZ).
33
3
Agenturní zaměstnávání
Agenturní zaměstnávání je poměrně novým fenoménem, který se stále vyvíjí jak na úrovni národních států, tak také v právní úpravě regionální a mezinárodní. Tato kapitola se zabývá úpravou agenturního zaměstnávání na všech těchto úrovních; na mezinárodní úrovni především Úmluvou Mezinárodní organizace práce, na úrovni EU pak směrnicemi, jeţ konkretizují obecnou úpravu volného pohybu zakotvenou v primárním právu EU a v české legislativě pak zákoníkem práce a zákonem o zaměstnanosti.
3.1
Mezinárodní aspekty úpravy agenturního zaměstnávání
Základem současné mezinárodní úpravy agenturního zaměstnání je Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 181 o soukromých agenturách práce (dále jen „Úmluva MOP“).68 Tato úmluva byla přijata Generální konferencí práce dne 3. 6. 1997 a pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 9. 10. 2001. V návaznosti na ratifikaci Úmluvy MOP došlo v české legislativě k významným změnám a novelizacím, a to jak v zákoníku práce, tak i zákoně o zaměstnanosti (viz kapitola 3.3.1). Úmluva MOP zdůrazňuje význam pruţnosti ve fungování trhů práce a roli, kterou na nich mohou sehrát soukromé agentury práce, a dále podtrhuje potřebu chránit pracovníky vyuţívané na základě agenturního zaměstnání před zneuţitím. Jejím cílem je tedy umoţnit činnost soukromých agentur práce a zároveň zakotvit takové povinnosti státům, aby nedocházelo k porušování práv pracovníků vyuţívajících soukromých agentur práce. Úmluva ve svých ustanoveních nerozlišuje mezi komerčními a nekomerčními subjekty a soukromou agenturu práce definuje jako fyzickou či právnickou osobu nezávislou na veřejných orgánech a poskytující sluţby trhu práce, jako jsou sluţby pro sblíţení nabídek a ţádostí o zaměstnání, sluţby 68
MOP. Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 181 o soukromých agenturách práce [online]. MPSV, 2005 [cit. 7. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/1196/181.pdf.
34
spočívající v zaměstnání pracovníků s cílem je dát k dispozici třetí straně nebo další sluţby vztahující se k hledání zaměstnání (čl. 1). Působnost úmluvy je stanovena tak, ţe se vztahuje na všechny agentury práce, na všechny kategorie pracovníků a na všechna odvětví ekonomické činnosti (čl. 2).69 Úmluva zde však dává členským státům moţnost vyloučit pracovníky v některých odvětvích ekonomické činnosti, nebo části těchto odvětví, z rozsahu její působnosti, nebo z některých jejich ustanovení, za předpokladu, ţe odpovídající ochrana příslušných pracovníků je zajištěna jinak (čl. 2 odst. 4 písm. b)), a za určitých okolností umoţňuje také zakázat činnost soukromých agentur práce ve vztahu k určitým kategoriím pracovníků nebo odvětvím ekonomické činnosti.70 Úmluva dále vychází z toho, ţe podmínky pro činnost soukromých agentur práce stanoví státy zřízením systému licencí či povolení (čl. 3), přičemţ stanoví, ţe agentury práce nebudou pracovníkům účtovat ţádné poplatky nebo náklady, a to přímo či nepřímo (čl. 7). Základní zásady upravující postavení zaměstnanců agentur práce jsou vytyčeny v ustanoveních čl. 4 a 5 Úmluvy MOP, které zakotvují právo na svobodu sdruţování, právo kolektivně vyjednávat, zásadu zákazu diskriminace a zásadu rovného zacházení. Členský stát je dále povinen přijmout taková opatření, aby byla zajištěna odpovídající ochrana pracovníků zaměstnaných soukromými agenturami práce. Ochrana se týká institutů jiţ zmíněné svobody sdruţování a kolektivního vyjednávání, dále pak minimální mzdy, pracovní doby a jiných pracovních podmínek, dávek podle zákonných systémů sociálního zabezpečení, přístupu k výcviku, ochrany zdraví a bezpečnosti při práci, náhrady při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání, náhrady v případě platební neschopnosti a ochrany nároků zaměstnanců a ochrany a dávek v mateřství a rodičovství (čl. 11).
69
Čl. 2 odst. 1 a 2 Úmluvy MOP. Z působnosti Úmluvy MOP je vyloučeno přijímání a umísťování námořníků. 70 Čl. 2 odst. 4 a) Úmluvy MOP. Této moţnosti vyuţila ČR při omezení druhu prací, které mohou agentury práce zprostředkovávat a později také při omezení moţnosti zprostředkovávat zaměstnání formou dočasného přidělení pro určité kategorie pracovníků.
35
Úmluva zakotvuje povinnost členských států určit a rozdělit odpovědnost v těchto oblastech mezi agenturu práce a uţivatelský podnik (čl. 12), s výjimkou svobody sdruţování, která se realizuje u zaměstnavatele, tedy agentury práce. Státy jsou dále povinny zajistit existenci mechanismů a postupů k prošetření stíţností, údajného zneuţívání nebo podvodné praxe soukromých agentur práce (čl. 10). Co se týče zaměstnávání cizích státních příslušníků, obsahuje úmluva zvláštní úpravu, podle které má členský stát přijmout veškerá nutná a vhodná opatření k ochraně migrujících pracovníků najatých nebo umístěných na jeho území soukromými agenturami práce. Opatření k ochraně před zneuţitím těchto pracovníků a zabránění takovémuto zneuţití mají zahrnovat sankce, včetně zákazu činnosti těm soukromým agenturám práce, které provozují podvodnou činnost nebo se dopouští zneuţívání. V případech najímání pracovníků v jiné zemi, neţ kde mají být umístěni, pak úmluva doporučuje uzavírání bilaterálních smluv k ošetření těchto situací a předejití zneuţívání pracovníků (čl. 8).
3.2
Evropská úprava agenturního zaměstnávání
Agenturní zaměstnávání v EU spadá do širšího právního rámce volného pohybu sluţeb a pracovníků, základních svobod, na nichţ je zaloţen vnitřní trh Unie. Tato oblast je upravena předpisy primárního práva, především Smlouvou o fungování Evropské unie.71 Smlouva představuje obecnou úpravu, která je dále konkretizována následujícími předpisy sekundárního práva. 3.2.1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES72 se vztahuje na podniky73 usazené v některém členském státě a upravuje právní vztahy vznikající při
71
Čl. 45 a 56 SFEU. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování sluţeb. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro 72
36
vysílání zaměstnanců za účelem časově omezené práce na území jiného členského státu při tzv. nadnárodním poskytování sluţeb. Tato směrnice naplňuje princip svobody pohybu sluţeb, jelikoţ součástí volného pohybu sluţeb je i dočasné vyslání pracovníka poskytovatele sluţeb k výkonu práce do jiného členského státu EU. Účelem směrnice je především zajistit minimální úroveň ochrany práv vysílaných pracovníků v hostitelském státě, ve kterém bude v souladu s právem zaměstnavatele poskytovat přeshraniční sluţby. Dalším cílem je zabezpečení poctivé soutěţe mezi zaměstnavateli z různých členských států a zamezení zvýhodnění poskytovatelů sluţeb z členských států s niţší úrovní ochrany pracovníků, tedy vyloučení sociálního dumpingu.74 Za nadnárodní opatření se povaţuje (za podmínky, ţe existuje pracovní poměr mezi vysílajícím podnikem a pracovníkem) vyslání pracovníka na vlastní účet a pod svým vedením na základě smlouvy uzavřené mezi podnikem, jeţ pracovníka vysílá, a příjemcem předmětné sluţby (čl. 1 odst. 3 písm. a)), vyslání pracovníka do provozovny nebo podniku, který náleţí ke skupině podniků na území členského státu (čl. 1 odst. 3 písm. b)) nebo vyslání pracovníka podnikem pro dočasnou práci či podnikem poskytujícím pracovníky do podniku se sídlem nebo vykonávající činnost na území některého členského státu, který jej vyuţije (čl. 1 odst. 3 písm. c)), coţ odpovídá současnému agenturnímu zaměstnávání. Bez ohledu na právo rozhodné pro pracovní poměr mají vysílající podniky povinnost vyslaným pracovníkům zaručit pracovní podmínky, které se řídí právními či správními předpisy a/nebo kolektivními smlouvami (nebo i stanovenými všeobecně pouţitelnými rozhodčími nálezy) platnými v členském publikace Evropské unie [cit. 20. 10. 2012]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:05:02:31996L0071:CS:PDF. 73 Nevztahuje se na podniky obchodního loďstva a jeho posádky. 74 DEJMKOVÁ, Hana. Vysílání zaměstnanců v rámci Evropských společenství. COFOLA 2008 [online]. Masarykova univerzita, 2008 [cit. 8. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/edicni/sborniky/cofola2008/files/pdf/pracko/dejmkova_hana.pdf, BARANCOVÁ, Helena. et al. Vysielanie zamestnancov. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 238 s. ISBN 978-80-7380-156-4. S. 25.
37
státě, ve kterém je práce vykonávána. Pod ochranu směrnice spadají následující instituty: maximální délka pracovní doby, minimální doba odpočinku, minimální délka dovolené za kalendářní rok, minimální mzda, sazby práce přesčas, podmínky poskytování pracovníků (zejména prostřednictvím podniků pro dočasnou práci), ochrana zdraví, bezpečnosti a hygieny při práci, ochranná opatření týkající se těhotných ţen a ţen krátce po porodu, dětí a mladistvých, rovné zacházení pro muţe a ţeny a jiná ustanovení o diskriminaci (čl. 3). Směrnice byla do českého právního řádu transponována s účinností od 1. května 2004. 3.2.2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání Účelem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání75 je vytvoření ochranného rámce pro zaměstnance agentur práce a zajištění zásady rovného zacházení při současném ohledu na rozmanitost trhů práce. Vytvořením vhodného prostředí pro vyuţívání agenturního zaměstnání má přispět k rozvoji pruţných forem práce a sníţení nezaměstnanosti. Směrnice o agenturním zaměstnávání se vztahuje na zaměstnance, kteří jsou v pracovněprávním vztahu s agenturou práce, a kteří jsou přiděleni uţivatelům, aby pod jejich dohledem a vedením po přechodnou dobu pracovali. Směrnice nerozlišuje povahu podniků, které jsou agenturami práce či uţivateli, a typ jejich hospodářské činnosti. Vztahuje se tak na soukromé i veřejné podniky, které provozují ziskovou nebo neziskovou hospodářskou činnost (čl. 1). Z její působnosti členské státy nemohou vyjmout zaměstnance na částečný pracovní úvazek nebo se smlouvou na dobu určitou (čl. 3).
75
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES ze dne 19. listopadu 2008 o agenturním zaměstnávání. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 10. 2012]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:327:0009:0014:CS:PDF (dále jen „směrnice o agenturním zaměstnávání).
38
Základem úpravy je zásada rovného zacházení, tedy ţe základní pracovní podmínky a podmínky zaměstnání zaměstnanců agentur práce jsou přinejmenším stejné jako podmínky, jeţ by se na ně vztahovaly, pokud by je uţivatel zaměstnal přímo na stejném pracovním místě (čl. 5 odst. 1). Od zásady rovného zacházení mají členské státy v omezených případech moţnost se odchýlit, pouze však na základě dohody se sociálními partnery a za podmínky, ţe bude zajištěna přiměřená úroveň ochrany. Ve vztahu k odměňování mohou například členské státy stanovit odchýlení od této zásady v případech, kdy zaměstnanci, kteří mají s agenturou práce uzavřenou pracovní smlouvu na dobu neurčitou, nadále pobírají odměnu v době mezi jednotlivými přiděleními (čl. 5 odst. 2). Omezení či zákazy, které by byly pro agenturní zaměstnávání stanoveny, mohou být odůvodněny pouze na základě obecného zájmu, jako je ochrana zaměstnanců, poţadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, či potřeba zajistit náleţité fungování trhu práce a zabránit moţnému zneuţívání (čl. 4). Veškerá takto stanovená omezení či zákazy by měly být podrobeny přezkumu. Směrnice stanoví členským státům povinnost přijmout vhodná opatření s cílem zamezit nesprávnému pouţívání zásady rovného zacházení, zejména pak zamezit opakujícím se přidělením, jejichţ cílem je obejít ustanovení směrnice (čl. 5 odst. 5). Členské státy dále zajistí, aby všechna ustanovení zakazující nebo znemoţňující vznik pracovněprávního vztahu mezi uţivatelem a zaměstnancem agentury práce po uplynutí doby jeho přidělení byla neplatná (čl. 6 odst. 2). Mezi další povinnosti ukládané směrnicí patří informování zaměstnanců agentur práce o všech volných pracovních místech u uţivatele (s cílem zajistit stejnou moţnost získání trvalého zaměstnání u uţivatele jakou mají ostatní zaměstnanci), přístup k vybavení a společným zařízením podniku a umoţnění odborného vzdělávání zaměstnanců. Závěrem je stanoveno, ţe členské státy nejpozději do 5. prosince 2011 přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosaţení souladu s touto směrnicí. V české právní úpravě však doposud nedošlo k úplné transpozici
39
všech oblastí upravovaných směrnicí.76 Zákoník práce sice v ustanovení § 309 stanoví zásadu rovného zacházení,77 která je v podstatě v souladu s čl. 5 směrnice, zákon však jiţ neobsahuje definici „pracovních a mzdových podmínek“, o kterých toto ustanovení hovoří.78 Dále je problematickou otázka přístupu k zaměstnání upravená ve zmiňovaném čl. 6 odst. 2, jelikoţ současný český právní řád podobné opatření nezná. 3.2.3 Směrnice Rady 91/838/EHS, kterou se doplňují opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou nebo v dočasném pracovním poměru V dané oblasti je významnou také Směrnice Rady 91/383/EHS, kterou se doplňují opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou nebo v dočasném pracovním poměru.79 Směrnice byla přijata s ohledem na zvýšené vyuţívání pracovního poměru na dobu určitou a dočasných pracovních poměrů a s ohledem na zvýšené riziko pracovních úrazů a nemocí z povolání u těchto forem zaměstnávání. Z toho vyplývá také její působnost; směrnice se vztahuje na pracovní poměry upravené smlouvou na dobu určitou přímo mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a pak také na dočasné pracovní poměry mezi podnikem pro dočasnou práci, který je zaměstnavatelem a zaměstnancem, který je přidělen k výkonu práce pro podnik
76
TOŠOVSKÝ 2011 op. cit., s. 24. Dle ustanovení § 309 odst. 5 ZP jsou agentura práce a uţivatel povinni „zabezpečit, aby pracovní a mzdové podmínky dočasně přiděleného zaměstnance nebyly horší, neţ jsou nebo by byly podmínky srovnatelného zaměstnance“. 78 Směrnice je v tomto ohledu přesnější a stanoví vymezení „základních pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání“ v čl. 3 odst. 1 písm. f), mezi něţ zařazuje pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání stanovené v právních a správních předpisech, kolektivních smlouvách nebo dalších obecně závazných ustanoveních, které se uplatňují u uţivatele, týkající se délky pracovní doby, práce přesčas, přestávek, doby odpočinku, noční práce, dovolených a státních svátků a týkající se odměňování. 79 Směrnice Rady 91/383/EHS ze dne 25. června 1991, kterou se doplňují opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou nebo v dočasném pracovním poměru. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 10.2012]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31991L0383:cs:HTML. 77
40
nebo závod vyuţívající sluţeb podniku pro dočasnou práci a který podléhá jejich kontrole (čl. 1).80 Účelem směrnice 91/383/EHS je především zajistit, aby zaměstnancům v dočasných pracovních poměrech byla zaručena stejná úroveň ochrany v oblasti bezpečnosti a zdraví při práci jako ostatním zaměstnancům příslušného podniku či závodu. Směrnice klade důraz na zamezení diskriminace těchto pracovníků zejména v oblasti přístupu k osobním ochranným prostředkům (čl. 2). V závěrečných ustanoveních je řešena otázka odpovědnosti, přičemţ, aniţ by byla dotčena odpovědnost podniku pro dočasnou práci, je stanovena odpovědnost podniku nebo závodu vyuţívajícího sluţby za podmínky pro výkon práce spojené s bezpečností, hygienou a zdravím při práci, a to po celou dobu přidělení (čl. 8). Tato směrnice byla do českého právního řádu plně transformována.81
3.3
Agenturní zaměstnávání v české právní úpravě
Agenturní zaměstnávání je v české legislativě upraveno především v zákoníku práce a zákoně o zaměstnanosti, přičemţ zákoník práce upravuje soukromoprávní obsah a zákon o zaměstnanosti veřejnoprávní obsah tohoto právního vztahu. Zákoník práce obsahuje v části třinácté, hlavě V úpravu vztahů mezi agenturou práce a uţivatelem a agenturou práce a jejím zaměstnancem. Zákon o zaměstnanosti pak v části druhé, hlavě I, upravuje obecně institut zprostředkování zaměstnání a v hlavě IV se věnuje konkrétně povinnostem agentur práce. Dále se v této oblasti uplatní zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce.82 Kromě zákonů upravují institut agenturního zaměstnání také podzákonné právní předpisy.83
80
Přesto, ţe směrnice 91/383/EHS pouţívá jinou terminologii, takto stanovená ochrana se vztahuje i na zaměstnance agentury práce, na coţ odkazuje i směrnice o agenturním zaměstnávání. 81 TOŠOVSKÝ 2011 op. cit., s. 25. 82 Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 10. 10. 2012], zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 10. 10.
41
3.3.1 Vývoj institutu agenturního zaměstnání v české legislativě Moţnost zprostředkování zaměstnání na základě povolení se v národní legislativě objevuje jiţ v roce 1991, kdy se jednalo o zprostředkování v zásadě nevýdělečné. V té době ještě neexistoval institut agenturního zaměstnávání v pravém slova smyslu, zákoník práce znal pouze institut dočasného přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli. Původně se však jednalo pouze o zvláštní ustanovení týkající se místa výkonu práce zaměstnance.84 V roce 1994 pak získal institut dočasného přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli ucelenější podobu. Podle § 38 odst. 4 starého zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb.) mohl zaměstnavatel se zaměstnancem, který je u něj v pracovním poměru, sjednat v písemné dohodě, ţe ho dočasně přidělí k výkonu práce k jiné právnické či fyzické osobě. Účelem tohoto institutu byla spolupráce mezi podniky a vyuţívali jej zaměstnavatelé i agentury práce například pro studentské brigády.85 Tento postup však přidělované zaměstnance dostatečně nechránil, jelikoţ jim například nezakládal právo na rovné zacházení ze strany subjektu, ke kterému byli přiděleni.86 Tato praxe navíc byla v rozporu jak s mezinárodním právem, tak i právem EU. Zásadním zlomem v oblasti agenturního zaměstnávání byla novela zákoníku práce č. 436/2004 Sb., která spolu s novým zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, nabyla účinnost dne 1. října 2004. Dosavadní institut dočasného přidělení zaměstnance byl zrušen a byla zavedena moţnost pronájmu pracovní síly, tedy agenturního zaměstnávání, kdy jsou k dočasnému přidělení zaměstnance
2012]. V souvislosti s finanční odpovědností za náklady spojené se správním vyhoštěním cizince zmiňuje agentury práce také zákon o pobytu cizinců. 83 Viz nařízení vlády ze dne 5. března 2009 o stanovení druhu prací, které agentura práce nemůţe formou dočasného přidělení k výkonu práce u uţivatele zprostředkovávat, Sb. 64/2009, Č. 21/2009, 12. 3. 2009. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 7. 10. 2012]. 84 ČIŢINSKÝ 2009 op. cit. 85 Ibid. 86 Ibid.
42
oprávněni jen ti zaměstnavatelé, kteří mají povolení ke zprostředkování zaměstnání od Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“). V reakci na důsledky hospodářské krize pak vláda přijala v roce 2009 nařízení, které upravuje zákaz dočasného přidělování zaměstnávání málo kvalifikovaných cizinců ze zemí mimo EU agenturami práce v ČR. V témţe roce byl zaveden zákaz dočasného přidělování zaměstnanců-cizinců, kterým byla vydána zelená karta, který byl rok nato rozšířen i na drţitele modré karty. V rámci zpřísňování podmínek pro činnost agentur práce bylo dále v roce 2011 zavedeno povinné pojištění agentur práce proti úpadku pod hrozbou okamţitého zaniknutí povolení ke zprostředkování. V roce 2012 začal platit zákaz dočasného přidělování všech cizinců, kteří k výkonu zaměstnání potřebují povolení a osob se zdravotním postiţením. Od 1. 4. 2012 musí dále kaţdý zaměstnanec mít na pracovišti, a na poţádání
inspektora
práce
doloţit,
smlouvu
dokládající
existenci
pracovněprávního vztahu (§ 136 ZOZ). Okamţité nedoloţen těchto dokumentů je sankcionováno jak na straně zaměstnavatele, tak také zaměstnance. Novelizací zákoníku práce byla také do právního řádu opět zavedena moţnost dočasného přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli (§ 43a ZP)87, přičemţ je stanoveno, ţe úpravu dočasného přidělení je zakázáno pouţít na agenturní zaměstnávání. 3.3.2 Současná úprava agenturního zaměstnávání Základem pro agenturní zaměstnávání je úprava zprostředkování zaměstnání (viz vymezení pojmu v kapitole 1). Zprostředkování zaměstnání mohou dle § 14 odst. 3 ZOZ obecně provádět krajské pobočky Úřadu práce nebo agentury práce, které k tomuto získaly patřičná povolení. V ustanovení § 14 odst. 1 ZOZ rozlišuje tři formy zprostředkování zaměstnání, a to: 87
Toto opatření má především usnadnit spolupráci zaměstnavatelů na společných projektech a umoţnit vzájemnou výpomoc zaměstnavatelů při nedostatku nebo zvýšené potřebě pracovních sil.
43
1. Tzv. recruitment88, tedy vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu a vyhledání vhodných pracovních sil pro zaměstnavatele. 2. Dočasné přidělení zaměstnance agentury práce k uţivateli, tedy agenturní zaměstnávání. 3. Informační a poradenská činnost v oblasti pracovních příleţitostí, a to jak pro fyzické osoby, které se uchází o práci, tak pro zaměstnavatele. Ustanovení § 14 odst. 5 ZOZ dále stanoví, ţe zatímco krajské pobočky Úřadu práce mohou vykonávat pouze vyhledávání zaměstnání, respektive zaměstnanců, a poradenskou činnost (body 1 a 3), agentury práce mohou vedle těchto činností zaměstnávat fyzické osoby za účelem výkonu jejich práce pro uţivatele. Agentury práce mohou zprostředkování zaměstnání provádět na území ČR nebo také mezinárodně, tedy zprostředkovávat zaměstnávání cizinců na území ČR nebo zprostředkovávat zaměstnání do zahraničí (§ 58 odst. 1 ZOZ). V souladu
s Úmluvou
MOP
je
moţné
provádět
zprostředkování
zaměstnání za úhradu, není však moţné poţadovat úhradu od fyzických osob, kterým je zaměstnání zprostředkováno, a to přímo, ani nepřímo (§ 58 odst. 2 ZOZ).89 K provozování činnosti je agentura práce povinna získat tzv. povolení ke zprostředkování zaměstnání. Toto povolení vydává Generální ředitelství Úřadu práce při splnění podmínek stanovených v ustanovení § 60 odst. 2 aţ 7 ZOZ. Jedná se o dosaţení věku18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, odbornou způsobilost a bydliště na území ČR. Pro udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání je nutné získat dále souhlasné závazné stanovisko Ministerstva vnitra (§ 60a ZOZ). Ministerstvo vnitra vydá stanovisko na ţádost MPSV po posouzení udělení povolení z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti
88
TOŠOVSKÝ 2011 op. cit., s. 27. § 58 odst. 2 a 3 tak zakazují rovněţ jakékoliv sráţky ze mzdy nebo jiné odměny poskytované agenturnímu zaměstnanci za vykonanou práci. 89
44
a dodrţování práv třetích osob.90 Povolení se vydává zpravidla na dobu tří let (§ 62 odst. 3 ZOZ), poté je potřeba podat ţádost o nové povolení. Jiţ vydané povolení není moţné rozšiřovat, pokud tedy agentura má zájem o rozšíření rozsahu své stávající zprostředkovatelské činnosti (ať jiţ o další formy zprostředkování nebo další státy), musí podat novou ţádost o povolení ke zprostředkování zaměstnání. Mezi další povinnosti agentury práce patří uzavření pojištění proti úpadku (§ 58a ZOZ) a evidenční a oznamovací povinnost vůči MPSV (§ 59 ZOZ). Účelem povinnosti uzavření pojištění pro případ úpadku svého či úpadku zaměstnavatele je omezení činnosti agentur, které nedodrţují předpisy a zneuţívají své klienty.91 Pojištění musí být sjednáno ve výši zajišťující výplatu mzdy do výše trojnásobku průměrného měsíčního výdělku všech dočasně přidělených zaměstnanců. Důsledkem nedodání dokladu o sjednání pojištění ve stanovené době po právní moci rozhodnutí o povolení ke zprostředkování zaměstnání je odejmutí tohoto povolení. Oznamovací povinnost se týká počtu volných
míst,
na
která
bylo
v daném
kalendářním
roce
poţadováno
zprostředkování zaměstnání, počtu umístěných fyzických osob a počtu zaměstnanců, kteří byli dočasně přiděleni k výkonu práce u zaměstnavatele. 3.3.3 Účastníci vztahů v agenturním zaměstnávání Účastníky právních vztahů při agenturním zaměstnávání jsou zaměstnanec, agentura práce, která je jeho zaměstnavatelem, a uţivatel, tedy nájemce pracovní síly zaměstnance.
90
Na základě stanoviska ministerstva vnitra je zároveň moţné jiţ vydané povolení ke zprostředkování zaměstnání odejmout. (BIČÁKOVÁ, Olga. Agenturní zaměstnávání má nová pravidla [online]. MPSV, 2009 [cit. 7. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7445.) 91 MPSV. MPSV upozorňuje na povinnost zákonného pojištění agentur práce [online]. MPSV, 2011 [cit. 17. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/10574/23032011_b.pdf.
45
3.3.3 a)
Vztah mezi agenturou práce a uživatelem
Právní vztah mezi agenturou práce a uţivatelem upravuje zákoník práce v ustanoveních § 308 a § 309. Zákon stanoví jako jediný povinný právní úkon mezi těmito účastníky tzv. dohodu o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, ve které tito konkretizují podmínky jednotlivých dočasných přidělení zaměstnanců. Dohoda musí být písemná a obsahovat informace o přidělovaném zaměstnanci a druh, místo a dobu a začátek vykonávané práce a další informace uvedené v ustanovení § 308 odst. 1 ZP. Ačkoliv je tato dohoda uzavřena a její obsah určen podle zákoníku práce, má povahu smlouvy uzavírané mezi podnikateli a takto vzniklý právní vztah se řídí ustanoveními obchodního, respektive občanského zákoníku.92 V praxi jsou zpravidla sjednávány další dohody, například rámcová dohoda o spolupráci při agenturním zaměstnání, která upravuje další podmínky, jako například výši provize, dohodu o smluvní pokutě nebo úpravu odpovědnosti za náhradu případných škod způsobených zaměstnancem agentury práce uţivateli nebo naopak uţivatelem agenturnímu zaměstnanci.93 3.3.3 b)
Vztah mezi agenturou práce a zaměstnancem
Vztah mezi agenturou práce a jím přidělovaným zaměstnancem je určen minimálně dvěma dokumenty, pracovní smlouvou nebo dohodou o pracovní činnosti (§ 66 ZOZ) a jednostranným právním úkonem agentury práce vůči zaměstnanci, tzv. písemným pokynem (§ 309 odst. 2 ZP). Pracovní smlouva nebo dohoda o pracovní činnosti je uzavřena podle příslušných ustanovení zákoníku práce (§ 34 a násl. ZP, resp. § 76 odst. 4 ZP), přitom zvláštní náleţitostí těchto smluvních dokumentů je ujednání o závazku agentury práce zajistit zaměstnanci dočasný výkon práce u uţivatele a závazku 92
JOUZA, Ladislav; ŢENÍŠKOVÁ, Marta; SALAČOVÁ, Marie. Agenturní zaměstnávání. 1. vyd. Praha: ASPI, 2005, str. 108. 93 TOŠOVSKÝ 2011 op. cit., s. 45.
46
zaměstnance vykonávat tuto práci dle pokynů uţivatele, a to na základě dohody o dočasném přidělení, uzavřené agenturou práce a uţivatelem.94, 95 Pracovně-právní vztah mezi agenturou práce a zaměstnancem tedy nelze zaloţit dohodou o provedení práce. Odlišností od standardního pracovního poměru je také časově neomezená moţnost opakovaného uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou (§ 39 odst. 5 ZP).96 Agentura práce ovšem nemůţe téhoţ zaměstnance dočasně přidělit k výkonu práce u stejného uţivatele na dobu delší neţ 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích (§ 309 odst. 6 ZP).97 Dalším právním úkonem upravujícím vztah mezi těmito subjekty je písemný pokyn, který vydá agentura práce zaměstnanci, kterého přiděluje k uţivateli. Pokyn navazuje na pracovní smlouvu, respektive dohodu o pracovní činnosti a konkretizuje v ní vymezená ujednání. Obsah písemného pokynu demonstrativně určuje § 309 odst. 2 ZP. 3.3.3 c)
Vztah mezi uživatelem a zaměstnancem agentury práce
Jak jiţ bylo zmíněno v úvodní kapitole, vztah mezi zaměstnancem agentury práce a uţivatelem, ke kterému je zaměstnanec dočasně přidělen, není zpravidla stanoven v ţádné smlouvě. Tento vztah se řídí platnými právními předpisy a dále je odvozen od smluv uzavřených mezi agenturou práce a zaměstnancem, agenturou práce a uţivatelem, a písemného pokynu vydaného agenturou práce zaměstnanci. Ustanovení § 309 odst. 7 ZP pak upravuje jediný případ, kdy
94
GREGOROVÁ, Zdeňka. Agenturní zaměstnávání – nová právní úprava v českém pracovním právu. Právo a zaměstnání, 2005, roč. 11, č. 2, 24 s. ISSN 1211-1139. S. 4. 95 Tato ujednání nepředstavují podstatnou náleţitost smlouvy, jejich absence by tedy neměla vliv na platnost smlouvy, zaměstnanci by však nevznikla povinnost k výkonu práce u uţivatele a práci by mu musela přidělovat přímo agentura práce. 96 Ve standardním pracovním poměru je toto umoţněno jen na dobu tří let s tím, ţe můţe být opakováno jen dvakrát. 97 Toto omezení však neplatí v případech, kdy o to agenturu poţádá zaměstnanec agentury práce, nebo jde-li o výkon práce na dobu zastupování za zaměstnankyni uţivatele, která čerpá mateřskou nebo rodičovskou dovolenou nebo zaměstnance, který čerpá rodičovskou dovolenou. Z tohoto je zřejmé, ţe dané omezení je pouze formální.
47
uţivatel vstupuje do smluvního vztahu se zaměstnancem agentury práce, a to při přijetí opatření k vyšší ochraně majetku uţivatele. Kompetence a povinnosti uţivatele ve vztahu k zaměstnanci agentury práce stanoví § 309 odst. 1 ZP. Podle tohoto ustanovení uţivatel, respektive vedoucí zaměstnanec uţivatele (§ 309 odst. 2 písm. d) ZP), ukládá zaměstnanci agentury práce pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu pokyny k účelu organizace, kontroly a řízení jeho práce. Dále je povinností uţivatele vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Ze znění § 309 odst. 1 ZP lze logicky vyvodit, ţe je to právě uţivatel, kdo určuje rozvrţení pracovní doby (začátek a konec směn), stanovuje reţim přestávek v práci a odpočinku mezi jednotlivými směnami, případnou práci přesčas (pokud je předem sjednána v dohodě o dočasném přidělení zaměstnance a v pracovní smlouvě či dohodě o pracovní činnosti) zaměstnance agentury práce.98 V těchto záleţitostech tak uţivatel vstupuje do práv a povinností zaměstnavatele a skutečnému zaměstnavateli – agentuře práce zůstává převáţně kontrolní role.99 V této oblasti se však mohou objevit určité pochybnosti s ohledem na rozdělení práv a povinností mezi zaměstnavatelem a uţivatelem,100 proto by bylo vhodné, aby byly povinnosti a oprávnění uţivatele vzhledem k zaměstnanci agentury práce zákonem výslovně stanoveny. V souladu s mezinárodní a evropskou úpravou jsou uţivatel i agentura práce povinni zabezpečit, aby pracovní a mzdové podmínky dočasně přiděleného zaměstnance agentury práce nebyly horší, neţ jsou podmínky srovnatelného zaměstnance uţivatele (§ 309 odst. 5 ZP).101 Pokud je tato povinnost porušena, má 98
Srovnej ŠUBRT 2008 op. cit. Uţivatel však nesmí vůči zaměstnanci agentury práce činit právní úkony jménem agentury práce (§ 309 odst. 1 ZP). 100 Šubrt uvádí jako příklad situaci, kdy se uţivatel můţe bránit uloţení pokuty s odkazem na to, ţe není zaměstnavatelem a nemá tudíţ zákoníkem práce stanoveny povinnosti v tomto směru. (ŠUBRT 2008 op. cit.) 101 Jak jiţ bylo zmíněno dříve, problematickou je v tomto ohledu absence konkrétní formulace toho, co patří do zmiňovaných pracovních a mzdových podmínek dočasně přiděleného zaměstnance, respektive zda je jejich rozsah něčím omezen. Blíţe viz BĚLINA, Zákoník práce: Komentář 2010 op. cit., s. 794-5. 99
48
zaměstnanec nárok na doplacení všech vzniklých dluţných nároků. V případě, ţe porušení povinnosti vznikne na straně uţivatele, náhradu zaměstnanci vyplatí agentura práce, která bude následně vymáhat na uţivateli náhradu škody podle občanského zákoníku. Zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci také realizuje uţivatel ve spolupráci s agenturou práce, jelikoţ se jedná o součást podmínky zajištění rovných pracovních podmínek, která je zákonem uloţena jak uţivateli, tak agentuře práce. Tošovský uvádí, ţe například zajištění vstupní lékařské prohlídky bude zpravidla svěřeno agentuře práce, další povinnosti plní uţivatel. Zde spadá povinnost zajistit agenturnímu zaměstnanci před započetím práce školení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, vést vyšetřování a evidenci pracovních úrazů a vysílat zaměstnance na preventivní lékařské prohlídky. Dále náleţí do povinností uţivatele poskytnout agenturnímu zaměstnanci veškeré potřebné osobní ochranné pracovní prostředky a dohled nad dodrţováním zákonem stanovených přestávek v práci (§ 309 odst. 1 ZP).102 Pichrt ovšem zmiňuje v praxi vznikající spory o to, v jakém rozsahu přechází práva a povinnosti v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ze zaměstnavatele na uţivatele103, i zde tedy schází komplexní úprava, která by měla být doplněna. Na závěr této části je třeba se ještě zmínit o úpravě odpovědnostních vztahů v případě způsobení škody, které jsou v současném právním řádu značně nedořešené. Uceleně je upravena pouze situace, kdy zaměstnanci vznikne škoda při plnění pracovních úkolů u uţivatele nebo v přímé souvislosti s ním (§ 309 odst. 4 ZP), zatímco opačný případ, kdy zaměstnanec agentury práce způsobí svým zaviněným jednáním při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním škodu uţivateli, je řešen jen částečně.104
102
TOŠOVSKÝ 2011 op. cit., s. 62. BĚLINA, Zákoník práce: Komentář 2010 op. cit., s. 793. 104 Viz ŠUBRT 2008 op. cit. nebo BĚLINA, Zákoník práce: Komentář 2010 op. cit., s. 795-796. 103
49
3.3.4 Agenturní zaměstnávání s přeshraničním prvkem Zákon o zaměstnanosti umoţňuje agenturám práce zprostředkování zaměstnání na území ČR nebo s tzv. přeshraničním prvkem. V praxi jsou tedy kromě zaměstnávání českých státních příslušníků na území ČR moţné ještě tři varianty. První je situace, kdy česká agentura práce dočasně přidělí svého zaměstnance k zahraničnímu uţivateli, tedy zprostředkuje zaměstnání do zahraničí (touto variantou se dále práce nebude zabývat). Druhou moţností je, ţe zahraniční zaměstnavatel (nebo agentura práce) vyšle svého zaměstnance k českému uţivateli. Třetí situace nastane, pokud česká agentura práce dočasně přidělí zaměstnance-cizince k českému uţivateli. Zahraniční zaměstnavatel můţe svého zaměstnance vyslat k výkonu práce na území ČR na základě smlouvy o pronájmu pracovní síly nebo na základě jiné smlouvy, jejímţ obsahem není pronájem pracovní síly. Pokud se jedná o vyslání zaměstnanců zahraničního zaměstnavatele na základě smlouvy s českým subjektem a obsahem této smlouvy je pronájem pracovní síly, jedná se o agenturní zaměstnávání dle zákona o zaměstnanosti (§ 14 odst. 2 ZOZ). V těchto případech je zaměstnání zprostředkováno za úhradu zahraničnímu zaměstnavateli a tento zaměstnavatel má obecně povinnost splnit podmínky k tomu, aby se stal agenturou práce podle českého práva, musí tedy získat povolení ke zprostředkovávání zaměstnání. Tato povinnost neplatí pro agentury práce usazené v jiném členském státě Evropské unie, které jsou oprávněné, v souladu s právními předpisy domovského státu, poskytovat na území ČR dočasně a ojediněle sluţby v oblasti zprostředkování zaměstnání (§14 odst. 4 ZOZ).105 Zde pak existuje pouze informační povinnost MPSV. Druhou variantou je, ţe je zaměstnanec na území ČR vyslán bezplatně, pracuje zde tedy ve prospěch zahraniční firmy106 nebo ve prospěch tuzemské
105
Za dočasné a ojedinělé je chápáno vyslání jedenkrát na dobu nepřesahující 12 měsíců. (TOŠOVSKÝ 2011 op. cit., s. 129) 106 Například pracovní cesta.
50
firmy, ovšem bez zisku pro zahraničního zaměstnavatele.107 V tomto případě se nejedná o pronájem pracovní síly, nejde tedy o agenturní zaměstnávání a společnost nebude potřebovat povolení MPSV. Pro třetí variantu, tedy zprostředkování zaměstnání cizince na českém pracovním trhu, platí, ţe agentura práce musí získat zvláštní povolení MPSV dle § 60 odst. 1 písm. b) ZOZ. Následně se na dočasné přidělování cizinců vztahují české právní předpisy a pracovní podmínky agenturních zaměstnanců-cizinců jsou shodné s ostatními agenturními zaměstnanci.108 Existují zde však omezení zprostředkování zaměstnání pro některé druhy činností nebo některé kategorie pracovníků. Omezení je moţné na základě zákona109 či nařízení vlády110. Na základě tohoto zmocnění vydala vláda v roce 2009 nařízení o stanovení druhu prací, které agentura práce nemůţe formou dočasného přidělení k výkonu práce u uţivatele zprostředkovávat.111 V daném období se jednalo o odpověď na hospodářskou krizi a účelem byla „reakce na aktuální vývoj na trhu práce…a regulace přílivu nových pracovních sil ze zahraničí.“112 Jedná se tedy pouze o přidělování zaměstnancůcizinců (státních příslušníků třetích zemí), přičemţ nařízení stanovilo, ţe agentury práce nemohou zprostředkovávat zaměstnání pro cizince, pokud jde o druhy prací, k jejichţ výkonu postačuje niţší stupeň vzdělání neţ střední s maturitní zkouškou a dále druhy prací, které nejsou uvedeny v příloze k danému nařízení.113 Nařízení se vztahuje jak na agentury práce se sídlem v ČR, tak i na zahraniční agentury práce, které mají povolení MPSV ke zprostředkování zaměstnání cizinců na území ČR. 107
Dalším příkladem jsou stáţe a školení v rámci nadnárodních koncernů či spolupracujících podniků. 108 Ve všech případech nadále platí obecné podmínky zaměstnávání cizinců. 109 Viz § 66 ZOZ. 110 Ustanovení § 64 ZOZ zmocňuje vládu ČR k vydání nařízení, kterým můţe stanovit druhy prací, které agentura práce nemůţe formou dočasného přidělení zprostředkovávat. 111 Nařízení vlády ze dne 5. března 2009 op. cit. 112 TOŠOVSKÝ 2011 op. cit., s. 119. 113 Podle přílohy č. 64/2009 Sb. patří mezi „povolené“ druhy práce například zedníci, tesaři, svářeči, zpracovatelé masa, švadleny, montáţní dělníci atd.
51
Od roku 2009 byla novelami zákona o zaměstnanosti omezována také kategorie cizinců, kterým mohou agentury práce zprostředkovat zaměstnání formou dočasného přidělení. Nejprve zákon č. 382/2008 Sb. s účinností k 1. lednu 2009 zavedl zákaz dočasného přidělování zaměstnanců-cizinců, kterým byla vydána zelená karta. Zákon č. 427/2010 Sb. pak tento zákaz rozšířil s účinností k 1. lednu 2011 i na drţitele modrých karet. Novelizací zákonem č. 367/2011 s účinností k 1. lednu 2012 byla nakonec zakázána moţnost přidělovat veškeré zaměstnance-cizince, kterým bylo vydáno povolení k zaměstnání (§ 66 ZOZ). V současnosti tak mohou agentury práce dočasně přidělovat pouze zaměstnancecizince, kteří k výkonu zaměstnání na území ČR nepotřebují povolení, tedy v podstatě pouze občany EU a jejich rodinné příslušníky.114 První dvě omezení vyplývala z účelu, pro které jsou zelené a modré karty vydávány. Ty mají totiţ slouţit k získávání kvalifikované pracovní síly ze zahraničí, která by se na českém trhu uplatnila dlouhodobě. Logicky tedy jejich smysl není slučitelný s účelem institutu agenturního zaměstnávání, který se zaměřuje na dočasné vykrytí potřeb pracovního trhu. Odůvodnění poslední novelizace a zákazu pro všechny cizince, kteří potřebují k výkonu zaměstnání povolení, je poněkud více problematické. Touto změnou mělo být dosaţeno toho, ţe
cizinci
budou
zaměstnávání
v pracovněprávním
vztahu
přímo
u
zaměstnavatele, pro kterého vykonávají práci. Ve výsledku by tak měla být lépe zajištěna jejich právní jistota a srovnání jejich pozice s cizinci, kteří vykonávají práci na základě zelené nebo modré karty.115 Agentury práce však toto opatření chápou jakou neopodstatněné restriktivní ustanovení, které je navíc diskriminační, jelikoţ staví agentury práce do pozice, kdy mají nerovné postavení vůči ostatním zaměstnavatelům, a
114
Dále dle § 98 ZOZ. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu na vydání zákona, kterým, se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Sněm. tisk 373/0 (schválen jako zákon č. 367/2011). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 7. 10. 2012]. 115
52
potenciálně v rozporu s čl. 4 Směrnice o agenturním zaměstnávání.116 Dle čl. 4 dané směrnice je omezení moţné pouze z důvodu obecného zájmu, čímţ se míní ochrana zaměstnanců agentur práce, poţadavky na jejich bezpečnost a ochranu zdraví při práci, potřeba zajistit náleţité fungování trhu práce a zamezit moţnému zneuţívání. Změna byla v tomto případě odůvodněna potřebou ochrany trhu práce a ochrany zaměstnanců, její důsledky jsou nicméně diskutabilní.117 Navíc není zřejmé, nakolik toto opatření povede k zamýšlenému cíli, jelikoţ podle meziročního srovnáni agenturního zaměstnání v ČR tvořili cizinci v roce 2011 pouze 1% zaměstnanců agentur práce.118
Také zástupci Svazu průmyslu a
dopravy ČR jsou toho názoru, ţe plošný zákaz agenturního zaměstnávání zejména ve vztahu k cizincům je výrazným zásahem nejenom do činnosti agentur práce, ale i do fungování trhu práce.119 V této oblasti tedy lze očekávat další diskusi a potenciálně i změny.
116
APPS. Dopady nové pracovněprávní legislativy: Omezení flexibility na trhu práce a rovného přístupu k pracovním příleţitostem – diskriminace zdravotně postiţených a cizinců, sdílené zprostředkování [online]. APPS, 2012 [cit. 7. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.apps.cz/pool/files/Tiskova_zprava_APPS_4_2012.pdf. 117 Není zaručeno, ţe uţivatelé přijmou cizince do zaměstnaneckého poměru, jak se předpokládá. Pokud se tak nestane, existuje pravděpodobnost, ţe tito cizinci budou zaměstnáni nelegálně. 118 Agentura STUDENT. Stanovisko AKV k nelegálnímu zaměstnávání a působení agentur práce [online]. Agentura SUDENT, 2012 [cit. 7. 1. 2013]. Dostupné z: http://m.student.cz/96-aktualniinformace/124-stanovisko-akv-k-nelegalnimu-zamestnavani-a-pusobeni-agentur-prace/. 119 RHSD ČR. Zápis z jednání Pracovního týmu RHSD ČR pro pracovněprávní vztahy, kolektivní vyjednávání a zaměstnanost ze dne 9. Prosince 2011 [online]. RHSD ČR, 2011 [cit. 7. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.uzs.cz/otevri_soubor.php?id=5380.
53
4 Případ pracovního zneužívání cizinců v České republice Počátkem roku 2011 přinesla česká média první zprávy o případu vykořisťování zahraničních dělníků v českých lesích, který se později stal známý jako „případ lesních dělníků“ nebo také kauza "stromkaři". Ačkoliv se nejednalo o první případ oznámeného zneuţívání pracovních migrantů v České republice, byl prvním, ve kterém bylo porušování práv poměrně dobře zdokumentováno a který v určitém rozsahu přitáhl pozornost médií. Pro tuto práci je významné, ţe zneuţívaní pracovníci byli v naprosté většině agenturními zaměstnanci a případ tak poukazuje na jistá rizika, která se v této oblasti mohou objevovat. Jedná se o případ značně komplexní s přesahy do různých právních i neprávních rovin. Cílem následující kapitoly, také s ohledem na celkový cíl a rozsah práce, tak není postihnout veškeré aspekty tohoto případu, ale zaměřit se na vyskytnuvší se porušování práv pracovníků – agenturních zaměstnanců a moţnosti jejich ochrany.
4.1
Stručný vývoj kauzy „stromkaři"120
V roce 2010 byly dvě české společnosti, Affumicata, a.s. a Wood Servis Praha, obviněny ze zneuţití několika set pracovníků z Vietnamu, Rumunska, Slovenska a dalších zemí.121 Obě společnosti byly subdodavateli Less & Forest, která je jedním z největších lesnických firem v zemi, a která zvítězila v tendrech vyhlášených státním podnikem Lesy České republiky (dále jen "Lesy 120
Informace v této podkapitole popisující situaci a zkušenosti pracovních migrantů pochází z článků GUGA, Simina. Labor exploitation of Romanian workers in the Czech forestry business. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2011 [cit. 14. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/6334c0c7298d6b396d213ccd19be5999/SGuga_Labor_exploitation.pd f a ČANĚK, Marek. Kdyţ se sází les, létají třísky. O zaměstnávání pracovních migrantů ve státních lesích. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2011 [cit. 12. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/MCanek_stromkari_1.pdf , pokud není uvedeno jinak. 121 Dále se jednalo o občany Bulharska, Ukrajiny, Moldávie, Mongolska a Běloruska. MIKOVÁ, Štěpánka. Případová studie; Pracovní vykořisťování cizinců v České republice [online]. Rada pro mezinárodní vztahy [cit. 4. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.rmv.cz/cz/detail-clanku/pracovnivykoristovani-cizincu-v-ceske-republice/.
54
ČR"). Pracovníci, kteří byli zaměstnáni k výsadbě, čištění a kácení stromů v lesích ve státním vlastnictví v několika národních parcích jako součást evropského projektu "stabilizace významných lesních ekosystémů"122, tvrdí, ţe pracovali v lese aţ dvanáct hodin denně za malý nebo ţádný plat, ţili v neadekvátních ubytovacích podmínkách a ti, kteří si stěţovali, byli vystaveni hrozbám ze strany vedení. Pracovníci byli najímáni zpravidla agenturami práce z různých zemí a za různých podmínek. Jednalo se zejména o pracovníky z Vietnamu, Slovenska, Rumunska, Maďarska a Litvy. Nejprve, v roce 2009, se poskytovatelé (hlavně společnost Affumicata, zaregistrovaná jako agentura práce) zaměřovali na vietnamské dělníky, kteří jiţ ţili v České republice a hledali zaměstnání v důsledku
vln
hromadného
propouštění
následujících
ekonomickou
recesi. Některým z vietnamských pracovníků byla práce prezentována jako rekvalifikační kurz a další, kteří se připojili později, prohlašují, ţe nedostali ţádnou takovou informaci a ţe byli nuceni podepsat smlouvu v českém jazyce bez jakéhokoliv překladu. Kdyţ začali vietnamští pracovníci společnost opouštět v důsledku nevyplacených mezd, zahájila Affumicata spolupráci s dalšími společnostmi a začala nabírat pracovníky ze zahraničí.123 V roce 2010 byli na práci najímáni pracovníci zejména z Rumunska a Slovenska, v roce 2011 poté z Litvy.124 Stejně jako v předchozím případě byly se zaměstnanci uzavírány dohody zaručující jim 122
Dělníci pracovali na tendrech Lesů ČR, Národního parku Krkonoše a Národního parku Šumava. (HOANG, Do Duy. Pokračování kauzy „Stromkaři“. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2011 [cit 15. 10. 2012.]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/tz_stromkari.pdf.) 123 Více o náborech a práci zahraničních pracovníků z Rumunska, Slovenska, Litvy a dalších zemí viz GUGA, Simina. Pracovníci z Rumunska v Českých lesích: pokračování. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2011 [cit. 15. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/SGuga_Migrant_Forestry_ces ky.pdf a KŘÍŢKOVÁ, Martina. Bez ochrany v lese: vývoj a shrnutí kauzy „stromkaři". Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2012 [cit. 12. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/mkrizkova_stromkari.pdf. 124 Litevci byli najímáni přes inzeráty na webu, za sezónní práci v českém národním parku jim bylo slíbeno ubytování zdarma, proplacení cesty tam a zpět, jedno placené jídlo denně, smlouvy v litevštině a odměna 700 eur měsíčně.
55
méně práv neţ běţné pracovní smlouvy a v některých případech pracovníkům bylo řečeno, ţe smlouvu dostanou aţ po zkušební době. Tito pracovníci pak bohuţel zůstali bez jakéhokoliv důkazu o jejich práci v České republice. Za tuto zkušenost musela navíc většina pracovníků zaplatit v rámci různých poplatků spojených se zařizováním a vykonáváním práce.125 Dalšími stranami těchto právních vztahů byly především jiţ zmíněné pracovní agentury a dodavatelské společnosti Affumicata, Wood servis Praha, dále pak Madera servicio a Brenn.126 Práce byla skrze subdodavatele odváděna pro společnost Less & Forest. Společnost Less & Forest uzavřela smlouvu na dodávku pracovníků s firmou Madera servicio a ta dále s firmou Wood Servis Praha. Tyto společnosti jim zajistili lidi a práci v rozsahu sedmdesáti aţ osmdesáti procent celé zakázky, přičemţ zaměstnance získávaly právě skrze pracovní agentury, jako byla Affumicata. Následně byla navázána spolupráce například s PBM Union Jobs, pracovní agenturou registrovanou v Rumunsku, která měla na starosti shánění lidí a jejich dovoz do České republiky.127 Na pracovištích cizincům práci přidělovali, organizovali a výsledky práce kontrolovali zaměstnanci společnosti Less & Forest. Podle advokátky poškozených dělníků museli tito pracovat šest aţ sedm dní v týdnu, devět aţ třináct hodin denně v naprosto neuspokojivých pracovních podmínkách.128 Dle svědectví vietnamských a dalších dělníků pracovali zpočátku bez ochranných pomůcek a řádného bezpečnostního proškolení.129 Někteří dostávali zálohu na výplatu, vše však nasvědčuje tomu, ţe většina z nich nikdy nedostala zaplaceno. 125
MIKOVÁ, Štěpánka. Případová studie; Pracovní vykořisťování cizinců v České republice [online]. Rada pro mezinárodní vztahy [cit. 4. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.rmv.cz/cz/detailclanku/pracovni-vykoristovani-cizincu-v-ceske-republice/. 126 Jedná se o samostatné společnosti, ve kterých však figurují často stejné fyzické osoby. 127 Dále byla do řetězce zaměstnávání zapojena například firma Gurama Property, s.r.o., registrovaná v ČR jako pracovní agentura. (KŘÍŢKOVÁ, Martina; ČANĚK, Marek. Obchodníci mezi stromy. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2011 [cit. 15. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/Novy_prostor.pdf.) 128 MIKOVÁ op. cit. 129 KŘÍŢKOVÁ, ČANĚK 2011 op. cit.
56
Dále jim bylo vyhroţováno ze strany zaměstnavatelů, kdyţ poţadovali zaplacení nevyplacených mezd, byli poniţováni a trpěli hladem.130 K dnešnímu dni nepřijala ani česká vláda, ani hlavní dodavatelé ţádnou odpovědnost za uvedené události. Vedení národních parků se od problému distancovalo prohlášením, ţe ţili v přesvědčení, ţe všichni cizinci pracující v lesích byli najati přímo společností Less & Forest.131 Lesy ČR dále prohlásily, ţe nebylo moţné ovlivnit výběr pracovníků a dodrţování práva ze strany dodavatelů.132
4.2
Porušování práv agenturních zaměstnanců
V kauze „stromkaři“ docházelo k porušování práv dotčených agenturních zaměstnanců několika způsoby jak ze strany zaměstnavatele, tak ze strany uţivatele. Agentury práce uzavíraly se zaměstnanci z Vietnamu zprvu dohody o vzdělání (někdy nazvané také „smlouvy o školení“), s občany EU pak pracovní smlouvy nebo dohody o provedení práce. Podle svědectví jednoho pracovníka, který na začátku práce dostal pracovní smlouvu, byli on a jeho kolegové pod různými pohrůţkami donuceni vrátit pracovní smlouvy, které pak byly nahrazeny dohodami o provedení práce.133 Dohody o vzdělání, které byly podepisovány s vietnamskými dělníky, neobsahovaly pracovní náplň, na jejich základě nevznikl
130
KŘÍŢKOVÁ 2012 op. cit., JELÍNKOVÁ, Marie. Zpráva z veřejné debaty Kontrola práce migrantů v ČR: zaostřeno na pracovníky v českých lesích. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2011 [cit. 14. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/mjelinkova_debata_zaznam.pd f. 131 Václav Jansa z vedení KRNAPu dále ke spolupráci s firmou Less & Forest uvedl: „Nemůţeme nic dělat, nemáme ţádný oficiální doklad o tom, ţe se něco stalo“. (KŘÍŢKOVÁ 2012 op. cit.) 132 Lesy ČR. Stanovisko Lesů ČR k problematice zaměstnávání zahraničních pracovníků [online]. Lesy ČR, 2011 [cit. 14. 10. 2012]. Dostupné z: http://www.lesycr.cz/media/tiskove-zpravy/Stranky/stanovisko-lesu-cr-k-problematicezamestnavani-zahranicnich-pracovniku.aspx?retUrl=%2fmedia%2ftiskovezpravy%2fStranky%2fdefault.aspx%3fpage_lvNews%3d27. 133 KŘÍŢKOVÁ, ČANĚK 2011 op. cit.
57
ţádný zaměstnanecký vztah ani nárok na finanční odměnu.134 Naopak, tito pracovníci museli platit svým zaměstnavatelům za to, ţe jsou na práci zaškolováni. Poskytnutím takovýchto dohod se agentura vyhnula své povinnosti (jako zaměstnavatele) platit zdravotní a sociální pojištění a došlo zde k obcházení zákona, jelikoţ vztah mezi dotčenými společnostmi byl ve skutečnosti vztahem mezi agenturou práce a uţivatelem a pracovníci fakticky vykonávali závislou práci pro zaměstnavatele.135 Také poskytované dohody o provedení práce byly pouţívány v rozporu se zákonem vzhledem k tomu, ţe v dané době zákonem stanovený maximální moţný počet 150 odpracovaných hodin býval při deseti anebo i vícehodinové pracovní době rychle překračován. Dále byla porušena povinnost zaměstnavatele platit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu a proplácet přesčasy (§ 114 odst. 1 ZP), zaměstnancům nebyla poskytována dostatečná přestávka na jídlo a oddech (§ 88 odst. 1 ZP), nebyla dodrţena doba odpočinku mezi směnami (§ 90 ZP) a během týdne (§ 92 odst. 1 ZP). Pracovníkům nebylo poskytnuto školení o bezpečnosti práce ani ochranné pomůcky (§ 103 odst. 2 ZP), ti museli navíc vykonávat práci často v neuspokojivých pracovních podmínkách (§ 102 odst. 1 ZP). Byly evidovány také případy pracovních úrazů dělníků, jimţ byla odmítnuta lékařská péče či jakákoliv kompenzace.136 Co se týče konkrétní úpravy agenturního zaměstnání, byl v tomto případě pravděpodobně porušen také zákaz poţadovat úhradu za zprostředkování sluţeb od zaměstnanců a moţné je také porušení zásady rovného zacházení.137
134
MIKOVÁ op. cit. KREBS, Michal. Stop pracovnímu vykořisťování, pohled zblízka. Analýza procesu agenturního zaměstnávání Vietnamců a Vietnamek v ČR. LaStrada [online]. La Strada ČR, 2009 [cit. 14. 10. 2012]. Dostupné z: http://www.strada.cz/images/Publikace/analyza_procesu_agenturniho_zamestnavani.pdf. 136 KŘÍŢKOVÁ, ČANÉK 2011 op. cit. 137 Není ovšem jisté, zda a za jakých podmínek vykonávali práci také kmenoví zaměstnanci uţivatele. 135
58
V této kauze je patrný přesah i do problematiky veřejných tendrů zadávaných na základě principu tzv. komplexních zakázek. Hlavním kritériem veřejné soutěţe je typicky cena, přičemţ pracovní podmínky dělníků nebývají stanoveny přímo v podmínkách tendru. Cena práce je tak tlačena velmi nízko, a pokud zároveň nejsou stanoveny limity pro procento subdodávek, ve výsledku jsou
tak
vytvářeny
podmínky
pro
vznik
a
přetrvávání
pracovního
vykořisťování.138 Společnosti si zajišťují konkurenční výhodu oproti jiným subjektům tím, ţe skrze subdodavatele zajišťují pracovníky za minimální cenu (z důvodu neatraktivnosti takovéto práce jsou to zpravidla pracovníci ze zahraničí), čímţ se ale zároveň stávají prakticky závislé na systematickém vykořisťování pracovníků.139 Tento stav je neţádoucí a v jistém smyslu rozporuplný, neboť stát na jedné straně vytvořil legislativu na ochranu práv zaměstnanců, na druhé straně ale ponechává prostor pro porušování těchto práv, kdyţ ve svých nabídkách nestanovuje podmínky zaměstnávání, které by soutěţící společnosti měly splňovat. Jedním z řešení tohoto problému by podle Beránka z Transparency International mohlo být zahrnutí standardů upravujících výši minimální ceny sluţeb nebo stanovení procentuálního podílu zakázky, jeţ musí být realizován vlastními silami a nikoliv subdodavatelsky.140
4.3
Možnosti obrany a ochrany práv poškozených pracovníků
Ačkoliv bylo do případu zapojeno vícero různých hráčů, odpovědnost padá především na agentury práce jakoţto přímé zaměstnavatele vykořisťovaných pracovníků a dále uţivatele, kteří mají vůči přiděleným pracovníkům povinnosti vyplývající ze zákoníku práce. Domoci se ochrany svých práv vůči těmto subjektům se však pro poškozené dělníky zdá téměř nedosaţitelné.
138
ČANĚK 2011 op. cit. Transparency International ČR. Rizika ztrát v lesním hospodářství [online]. Transparency International ČR, 2011 [cit. 14. 10. 2012]. Dostupné z: http://www.transparency.cz/lesy-cr/. 140 JELÍNKOVÁ 2011 op. cit. 139
59
Někteří dělníci si na vzniklou situaci stěţovali na svých ambasádách, další se obrátili na neziskové organizace, které poté ve spojení s právníky podaly trestní oznámení. V srpnu 2010 byla podána první trestní oznámení, která byla průběţně doplňována a byla následována trestními oznámeními od zhruba 80 dalších poškozených dělníků.141 Rok poté byl případ rozdělen na pět částí podle jednotlivých skutkových podstat, které byly postoupeny na policejní oddělení na různých místech v ČR a také na Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, odbor Obchodu s lidmi a nelegální migrace, pro podezření trestných činů obchodování s lidmi a účast na zločinném spolčení. Tři z pěti částí vyšetřování byly odloţeny ještě před zahájením úkonů trestního řízení,142 co se týče dalších částí, nejsou v tuto chvíli známy ţádné bliţší informace o jejich vývoji. Na anonymní podnět několika pracovníků a na podnět rumunské ambasády se situací začal zabývat také Státní úřad inspekce práce (dále jen „SUIP“). Jak k případu uvedl náměstek generálního inspektora, většina zapojených agentur neměla povolení ke zprostředkování zaměstnání, u jiných byla zjištěna pochybení. Některá šetření (například u společnosti Affumicata, které se týkalo nejvíce podnětů) se však ani nepodařilo zahájit nebo byla značně komplikovaná tím, ţe společnosti nereagovaly na oznámení oblastního inspektorátu o zahájení kontroly ani na další výzvy.143 V individuálních případech pak často spočívá problém v tom, ţe cizí státní příslušníci mají mnohdy, v důsledku jazykové bariéry a neznalosti místní právní kultury, nedostatečné nebo chybné informace jak o své faktické, tak právní situaci a moţnostech obrany proti zneuţívání svých práv. Jak uvádí Holá z oblastního inspektorátu
práce
v Plzni,
počet
stíţností
migrujících
pracovníků
na
zaměstnavatele z důvodu porušení pracovních práv se sice zvyšuje, často však tito 141
JELÍNKOVÁ 2011 op. cit. HOANG 2011 op. cit. 143 JIŘIČKA, Jan. Kauza vykořisťovaných „stromkařů" vázne, podezřelé firmy brzdí vyšetřování. Zprávy iDnes.cz [online]. MAFRA, 2011 [cit. 3. 2. 2013]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/kauza-vykoristovanych-stromkaru-vazne-podezrele-firmy-brzdivysetrovani-16r-/domaci.aspx?c=A111205_174914_domaci_jj. 142
60
pracovníci znají pouze prostředníky či zprostředkovatele a neví, kdo je jejich skutečným zaměstnavatelem či jim chybí další podstatné informace k zahájení řízení.144 Stejným obtíţím, navýšeným značnou časovou a finanční náročností řízení před soudem, čelí cizinci také, pokud se rozhodnou vymáhat například nárok na dluţnou mzdu ţalobou u soudu, coţ je pro mnohé jistě odrazující faktor. Jak je z tohoto případu patrné, kontrolní mechanismy a nástroje, jeţ mají jednotlivé instituce k dispozici, jsou v současnosti nedokonalé či selhávají. Přestoţe jsou informace o případu známy, vyšetřit jej, určit a potrestat viníky a zároveň dosáhnout spravedlivého řešení a získat odškodné za nevyplacené mzdy pro poškozené dělníky se zatím zdá nedosaţitelné.
144
SAKOVÁ, Tereza; MARTÍNKOVÁ, Šárka. Role inspektorátů práce při kontrole pracovních agentur v České republice. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2009 [cit.15. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/TSakovaSMartinkova_RoleIns pektoratuPrace.pdf.
61
5 Problematické aspekty současné úpravy a úvahy de lege ferenda Jak je patrné z případu "stromkaři", pokud nejsou dostatečně kontrolovány, mohou agentury práce poměrně snadno manipulovat se zaměstnanci a různými způsoby porušovat jejich práva. Některé agentury pak vyuţívají skutečnosti, ţe kontrola nad nimi je slabá, hledají mezery v zákonech či komplikují situaci řetězením pracovních poměrů, v důsledku čehoţ je obtíţné určit odpovědnou osobu a dosáhnout spravedlivé kompenzace pro postiţené pracovníky. Na začátku roku 2008 určila pracovní skupina na MPSV významné problémové okruhy v rámci agenturního zaměstnání. Jako problémové byly označeny například licenční podmínky (udělování a odnímání licencí ke zprostředkování zaměstnání), absence definice srovnatelných podmínek a jejich kontrola, zneuţívání agentur práce ze strany zaměstnavatelů, odpovědnost uţivatele a další.145 Některé z těchto problémových oblastí byly od té doby ošetřeny146, jiné jsou stále značně problematické, jako například definice a kontrola srovnatelných podmínek či celkově kontrolní činnost státních orgánů zaměřená na fungování agentur práce a jejich provázanost. Závěrečná kapitola se zaměřuje na problematické body platné právní úpravy především s ohledem na ochranu práv pracovníků.
5.1
Porušování a obcházení platné právní úpravy
K docílení efektivní ochrany práv pracovníků je potřeba nejen, aby existovala příslušná legislativa, nýbrţ musí existovat dostatečné donucovací mechanismy, které zabrání porušování pracovního práva. Jedním z aktuálních problémů agenturního zaměstnávání je neschopnost zabránit obcházení platné právní úpravy, na čemţ se shodují odborníci i subjekty působící v dané oblasti. 145
ČIŢINSKÝ, Pavel. Analýza vzniku a působení zprostředkovatelských agentur. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2009 [cit 15. 10. 2012.]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/PCizinsky_Analyzavznikuapu sobenizprostredkovatelskychagentur_1.pdf. 146 Například absence definice nelegální práce.
62
Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů uvádí mezi
hlavními
problémy
praxi
obcházení
právní
úpravy
agenturního
zaměstnávání, ke kterému dochází uzavřením obchodního vztahu mezi fyzickou nebo právnickou osobou jako dodavatelem prací, výkonu či sluţeb na jedné straně a odběratelem těchto výkonů na straně druhé, přičemţ tímto vztahem je zakrývána skutečnost, ţe se jedná o dodávku pracovní síly.147 Podobně uvádí také Šubrt, ţe v poslední době některé agentury práce, které mohou legálně dočasně přidělovat zaměstnance v rámci agenturního zaměstnávání, zastírají dodání pracovní síly a uvádí, ţe dodávají výkony, přičemţ příslušné aktivity mají zapsány v předmětu své činnosti. Cílem této praxe je podle něj zpravidla snaha vyhnout se poskytování srovnatelných mzdových a pracovních podmínek, jedná se tedy o nelegální sociální dumping.148 Personální a pracovní agentura STUDENT k tomu dodává, ţe v některých případech jsou dodavateli těchto prací subjekty (nejčastěji druţstva), které ani nemají povolení ke zprostředkování zaměstnání a podnikají na základě ţivnostenského listu, ačkoliv reálný obsah jejich vztahu s odběrateli je ve skutečnosti
dodávka
pracovní
síly,
která
podléhá
povolení
MPSV.149
K podobnému závěru dochází také Čiţinský, podle kterého navíc nejsou nejhorší případy vykořisťování cizinců a nelegálního zaměstnávání dílem agentur práce v rámci dočasného přidělování zaměstnanců, nýbrţ dílem subjektů, které provozují pouze nábor zaměstnanců nebo které zprostředkování zaměstnání provádějí bez povolení, tedy nelegálně.150
147
AKV. Stanovisko AKV k nelegálnímu zaměstnávání [online]. AKV, 2012 [cit.]. Dostupné z: http://m.student.cz/files/dokumenty/tiskove-zpravy/stanovisko-akv-k-nelegalnimuzamestnavani.pdf. 148 ŠUBRT 2008 op. cit. 149 Agentura STUDENT 2012 op. cit. 150 ČIŢINSKÝ, Pavel. Mezinárodní komparace vybraných právních aspektů v oblasti agenturního zaměstnávání. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2010 [cit. 15. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/PCizinsky_mezinarod_komap arace_agentury.pdf.
63
Dalším problémem je dle Šubrta obcházení právní úpravy tzv. vedlejší činnosti.151 Podle platné úpravy zakotvené v § 34b odst. 2 ZP nesmí zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhoţ zaměstnavatele vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. Toto ustanovení bývá obcházeno tak, ţe práce je zaměstnancem vykonávána částečně v jeho pracovním poměru k zaměstnavateli a částečně v pracovním poměru k pracovní agentuře, která jej dočasně přidělí k téţe osobě. Takto vykonaná práce by správně měla povahu práce přesčas.152 Mezi problémy agenturního zaměstnávání patří také další formy nekorektního chování agentur práce, jako je jiţ zmiňované nedodrţování zákazu vybírání úhrad za zprostředkování zaměstnání od zaměstnanců či porušování principu rovného zacházení. Porušování pracovních práv zaměstnanců bývá zaznamenáno také v případech placení niţší neţ náleţité mzdy, neposkytování informací nebo uvádění nepravdivých informací o pracovních hodinách, dnech výplaty, nároku na dovolenou, příplatcích za noční práci a práci přesčas apod., jak uvádí Holá z oblastního inspektorátu práce.153 Také Juříček ze Svazu průmyslu a dopravy ČR označuje vysoký podíl agentur, jeţ se nechovají korektně, za jeden z hlavních problémů oblasti. Zároveň však uvádí, ţe snahy o omezení počtu agentur skrze zpřísnění podmínek jejich fungování154 mají negativní dopad jak na fungování poctivých agentur, tak na uţivatele a celkově pak i na trh práce a jelikoţ přes zavedení těchto opatření nedošlo k vyčištění trhu agentur práce, je moţné tato opatření označit jako kontraproduktivní.155 151
ŠUBRT 2008 op. cit. Viz také BĚLINA, Zákoník práce: Komentář 2010 op. cit., s. 786. 153 SAKOVÁ, MARTÍNKOVÁ 2009 op. cit. 154 Například zavedení povinného pojištění pro případ insolvence či omezení dočasného přidělování. 155 JUŘÍČEK, Pavel. Trendy na trhu práce a v agenturním zaměstnávání [online]. APPS, 2012 [cit. 3. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.apps.cz/pool/files/trendy_na_%20trhu_prace_PJuricek.pdf. 152
64
Dle mého názoru jsou přísná opatření v podstatě správná, jelikoţ se zde jedná o pracovní práva, která vyţadují vysokou míru ochrany. Aby však byla tato opatření efektivní a vedla ke kýţenému cíli, tedy ochraně pracovního trhu a zároveň ochraně zaměstnanců, musí být také správně zacílena. Jak se ukazuje, velmi závaţným problémem je obcházení platné právní úpravy a zprostředkování zaměstnání subjekty, které k tomuto nemají řádná oprávnění. Omezování agenturního zaměstnávání, zejména v případě dočasného přidělování cizinců s povolením, které je navíc zřejmě diskriminační a pravděpodobně v rozporu s právem EU, podle mne nepovede k zamýšlenému cíli, naopak se můţe stát, ţe cizinci, kteří nebudou moci vyuţít sluţeb agentur práce a nebudou zaměstnáni jinak, se uchýlí k nelegální práci. Zároveň není podle mne nutné uchylovat se k absolutnímu zákazu dočasného přidělování cizinců s povolením, neboť jejich zneuţívání lze předejít i jinými instituty (například při udělování licencí, zvýšením odpovědnosti na straně uţivatele či důslednými kontrolami). S ohledem na zpřísnění podmínek výkonu agenturního zaměstnávání je nutné zamyslet se také nad efektivitou kontrolních mechanismů v dané oblasti.
5.2 Nedostatečná kontrola agenturního dodržování pracovního práva156
zaměstnávání
a
Na veřejné debatě Kontrola práce migrantů v ČR: zaostřeno na pracovníky v českých lesích v prosinci 2011 se generální inspektor Státní inspekce práce Hahn vyjádřil k problematice moţností inspektorů práce v případu „stromkaři" a jemu podobných. Jako hlavní omezení inspekce přitom uvedl nedostatečné kapacity. Hahn dále zdůraznil podmínky, ve kterých inspektoři pracují a které mají významný vliv na to, čeho mohou dosáhnout. Podle jeho informací disponuje SUIP přibliţně 140 inspektory, kteří se zabývají kontrolou pracovněprávních 156
Ve světle posledního vývoje úpravy agenturního zaměstnávání, zejména zákazu dočasného přidělování cizinců s povolením k zaměstnání, se mohou některé z následujících otázek jevit nadbytečnými. Dle mého názoru jsou však stále aktuální, neboť určité aspekty se týkají také zaměstnanců – občanů EU, jak je patrné z případu „stromkaři“. Navíc je moţné, ţe zákaz dočasného přidělování cizinců s povolením k zaměstnání bude v budoucnu pro rozpor s právem EU zrušen.
65
vztahů v celé ČR. Mimo vymezených úkolů obdrţí SUIP za obvyklý kalendářní rok téměř 5500 podnětů ke kontrole, přičemţ čtvrtinu aţ třetinu podnětů není schopen z časových a kapacitních důvodů prošetřit.157 Co se týče samotného procesu kontrol, tyto se zaměřují především na dokumentaci, jak potvrzuje Holá: "V podstatě nepřijdeme do styku s cizinci. Kontrolujeme dokumentaci zaměstnavatele a uţivatele…s cizinci se setkáme pouze, pokud přijdou podat stíţnost, coţ se stává velmi zřídka.“158 Další otázkou je jazyková bariéra, která je obvykle řešena pomocí sluţeb tlumočníka zaměstnaného společností, coţ můţe být problém, protoţe lze očekávat, ţe se pracovníci budou zdráhat podat stíţnost kvůli strachu o svou budoucnost v zaměstnání. Jak upozorňuje Čaněk, kontroly pracovníků-cizinců se navíc, v souladu se státní politikou boje proti nelegální migraci, dlouhodobě soustředí zejména na jejich pobytová oprávnění a otázka ochrany jejich práv v pracovněprávních vztazích je zpravidla vedlejší.159 Kontroly můţe také ztěţovat chování některých zástupců agentur práce, kteří nejsou například ochotni předkládat poţadované dokumenty včas, čímţ komplikují daný proces. Pracovní agentury často mění svá sídla, zástupce, popřípadě jména, zanikají a brzy se znovu formují, coţ pak samozřejmě vede k prodluţování doby potřebné ke zjištění všech skutečností a sniţuje účinnost kontrol. V případě uloţení pokuty, která vzhledem ke své výši můţe být pro některé subjekty likvidační, se pak agentury práce odvolávají a řízení jsou dále prodluţována. Také řetězení pracovních poměrů je častou příčinou komplikací při hledání odpovědné osoby.
157
JELÍNKOVÁ 2011 op. cit. SAKOVÁ, MARTÍNKOVÁ 2009 op. cit. 159 JELÍKOVÁ 2011 op. cit., dále viz ČANĚK, Marek. Kontrola dodrţování pracovních práv migrantů a migrantek je v konfliktu s kontrolou jejich pobytového statusu. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2010 [cit. 12. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/MCanek_Konflikt_mezi_migr acni_kontrolou_a_dodrzovanim_hospodarskych_prav_1.pdf. 158
66
Problémy se vyskytují také na straně pracovníků. Část migrantů, kteří ztratili zaměstnání v důsledku hospodářské krize a tím byl ohroţen i jejich právní status, zaţádali o ţivnostenské oprávnění a začali pracovat pro agentury jako ţivnostníci, čímţ se dostali mimo reţim zákoníku práce a dosah kontrol inspektorátů práce. Kromě toho cizinci málokdy nahlásí stíţnost, během inspekce nebo později, ať uţ kvůli strachu (ze zaměstnavatelů, ztráty zaměstnání, nebo kvůli nejistotě jejich právního postavení v zemi), nebo proto, ţe svá práva a moţnosti prostě neznají, nemají správné nebo dostatečné informace.160 V případě zjištěného porušení můţe generální ředitelství Úřadu práce rozhodnutím odejmout povolení ke zprostředkování zaměstnání, přičemţ právnická nebo fyzická osoba, které bylo povolení odňato, můţe podat novou ţádost o vydání povolení aţ po uplynutí tří let ode dne právní moci rozhodnutí o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. Sloţitější je pak ale efektivně zabránit „vyprázdnění“ firmy a pokračování téhoţ podnikání pod jinou společností. Jak jiţ také bylo zmíněno, významným problémem je obcházení platné právní úpravy. Kontrolní orgány však v praxi bohuţel nejsou schopny vyhledávat a postihovat skryté formy agenturního zaměstnání a tato oblast tak zůstává nedostatečně regulována. Aby v dané problematice mohlo být dosaţeno zlepšení a došlo ke skutečnému zaručení práv dotčených osob, musí dojít ke zlepšení situace na všech výše uvedených úrovních. Je třeba zabránit obcházení platné právní úpravy a nekorektnímu jednání agentur práce a uţivatelů, například částečným ručením uţivatele za závazky agentury práce ve vztahu k jím vyuţívaným agenturním zaměstnancům. Dále je nutné, aby systém kontrol v této oblasti byl komplexní a efektivní.
160
KREBS 2009 op. cit.
67
Co se týče samotné úpravy agenturního zaměstnání, bylo by vhodné blíţe specifikovat či doplnit ustanovení o rovných pracovních a mzdových podmínkách dočasně přidělovaných zaměstnanců, aby bylo zřejmé, jaký mají tyto podmínky rozsah, coţ by přispělo také k efektivnější kontrole a vymáhání dodrţování tohoto ustanovení.
Také
právní
úprava
odpovědnosti
za
škodu
v agenturním
zaměstnávání vyţaduje doplnění v případě odpovědnosti za škodu mezi agenturním zaměstnancem a uţivatelem, kdy zaměstnanec způsobí uţivateli škodu svým zaviněným porušením povinností v souvislosti s plněním pracovních úkolů.
68
Závěr Diplomová práce se věnovala institutu agenturního zaměstnávání ve spojení se zaměstnáváním cizích státních příslušníků. Prolínala se v ní dvě hlavní témata propojující pracovní právo s právem cizineckým. Práce proto měla několik hlavních cílů, a to poskytnout přehled o agenturním zaměstnávání jako institutu pracovního práva a podrobněji seznámit s problematikou zaměstnávání cizinců, jejich postavení v pracovněprávních vztazích a specifickými podmínkami, které se týkají agenturního zaměstnávání cizinců v České republice. Dále se zaměřovala na oblast ochrany práv těchto pracovníků a zabývala se otázkou, proč navzdory tomu, ţe odpovídající právní předpisy k jejich ochraně existují, ve skutečnosti nejsou jejich práva respektována a účinně chráněna. První zmíněné cíle práce dle mého názoru naplnila. Po vymezení základních pojmů v první kapitole se práce věnovala ve dvou kapitolách rozboru právní
úpravy
zaměstnávání
cizích
státních
příslušníků
a
agenturního
zaměstnávání, přičemţ vycházela z mezinárodní, evropské a české právní úpravy předmětné problematiky. Druhá kapitola, týkající se zaměstnávání cizinců, věnovala největší pozornost české právní úpravě a podmínkám, které musí být splněny pro legální výkon práce cizinců v České republice. V této kapitole byla zvlášť probírána otázka zaměstnávání dvou podstatně odlišných skupin, a to zaprvé občanů EU a jim na roveň postavených cizinců a zadruhé občanů tzv. třetích zemí. Významný rozdíl mezi těmito skupinami spočívá v tom, ţe občané EU vyuţívají práva volného pohybu osob a k pobytu na území České republiky, ani k zaměstnání, nepotřebují zvláštní povolení. Naopak státní příslušníci třetích zemí musí mít obecně k legálnímu výkonu zaměstnání na území České republiky povolení a zároveň musí mít platné oprávnění k pobytu na území. Tento rozdíl se promítá nejen ve sloţitosti vstupu na český trh práce, ale ovlivňuje také postavení jednotlivých zaměstnanců. Zatímco pro občany EU není oprávnění k pobytu na území České republiky nijak závislé na výkonu zaměstnání a tito jsou svobodnější ve svém rozhodnutí ukončit neuspokojivý pracovní vztah, občané tzv. třetích zemí
69
jsou vázáni k zaměstnavateli a na pracovní pozici, na kterou jim bylo vydáno pracovní povolení. Z praxe je patrné, ţe jsou tito pracovníci ochotni pracovat za méně výhodných podmínek, aby nějakou práci získali, případně si ji udrţeli, a udrţeli si tak výdělek a legální pobytový status. Ve třetí kapitole, věnované poměrně mladému institutu agenturního zaměstnávání, se práce zabývala jednotlivými podmínkami pro výkon zprostředkování zaměstnání formou dočasného přidělení zaměstnance nejprve z pohledu práva mezinárodního a práva EU. Následovalo stručné shrnutí vývoje agenturního zaměstnávání v české legislativě a současná úprava tohoto institutu. Tato kapitola se zabývala také vztahy mezi jednotlivými účastníky agenturního zaměstnávání, tedy zaměstnancem, agenturou práce a uţivatelem, a vzájemnými povinnostmi a oprávněními. Zde poukázala také na problém nedostatečně určeného rozdělení práv a povinností zaměstnavatele a uţivatele vůči agenturnímu zaměstnanci, problém absence konkrétní formulace rozsahu pracovních a mzdových podmínek dočasně přidělovaného zaměstnance nebo také úpravy odpovědnosti v agenturním zaměstnávání. Závěrečná část této kapitoly se zaměřila na agenturní zaměstnávání s přeshraničním prvkem. Zabývala se mimo jiné omezením moţností agentur práce dočasně přidělovat cizince, nejprve podle druhu prací, které agentura práce nemůţe formou dočasného přidělení k výkonu práce u uţivatele zprostředkovávat, a poté také omezováním kategorií cizinců, které nemohou agentury práce dočasně přidělovat. Čtvrtá kapitola rozebírala tzv. „případ lesních dělníků“, známý také jako případ „stromkaři", ve kterém se jednalo o zneuţívání několika set dělníků z Vietnamu, Slovenska, Rumunska a dalších zemí najímaných agenturami práce na práci v českých lesích. Jak bylo stanoveno jiţ v úvodu práce, tato kapitola si nekladla za cíl analyzovat veškeré aspekty tohoto komplexního případu. Jejím cílem bylo především poukázat na problémy a porušování práv, ke kterým můţe dojít v souvislosti s agenturním zaměstnáváním. Tato kapitola se dále zabývala moţnostmi obrany a ochrany práv poškozených pracovníků. Závěrem této části je
70
bohuţel to, ţe kontrolní mechanismy a nástroje, jeţ mají jednotlivé instituce v současnosti k dispozici, jsou v nedokonalé či selhávají, a cesta ke spravedlnosti je pro mnohé poškozené velmi náročná, někdy aţ nemoţná. Závěrečná, pátá kapitola pak navázala na případ „stromkaři“ a zaměřila se na obecné problematické aspekty současné úpravy agenturního zaměstnávání ve snaze najít odpověď na otázku poloţenou v úvodu, tedy co způsobuje to, ţe práva agenturních zaměstnanců-cizinců nejsou v praxi dodrţována a účinně chráněna. Zde jsem došla především k závěru, ţe problémem je neschopnost zabránit a postihovat obcházení platné právní úpravy a v souvislosti s tím také neefektivní systém kontrol v dané oblasti. Jak vyšlo najevo při zpracování tohoto tématu, existence agentur práce, které se nechovají korektně, je jistě problematická a neţádoucí. Zásadním problémem v praxi je však to, ţe některé subjekty obcházejí platnou právní úpravu, zprostředkovávají zaměstnání a „dočasně přidělují“ pracovníky bez patřičných povolení a často také v reţimu obchodního práva. Cizinci, kteří takto pracují, pak nespadají do reţimu zákoníku práce a nedopadá na ně ani patřičná ochrana. Zároveň v současnosti nefungují kontrolní mechanismy, které by byly schopny takovouto činnost efektivně vyhledávat a postihovat. V oblasti cizineckého práva, především v oblasti zaměstnávání cizinců, a také agenturního zaměstnávání jsou v současné době patrné restriktivní tendence, které se projevují například zvyšujícími se poţadavky na cizince, kteří chtějí v České republice legálně pracovat, nebo přísnější regulací agentur práce. Regulace agenturního zaměstnávání je jistě na místě, neboť se jedná o oblast pracovních práv, která vyţaduje vysokou míru ochrany, zároveň je však potřeba, aby byla přijímaná opatření správně zacílená a efektivní. Některé kroky uskutečněné při zpřísňování podmínek výkonu agenturního zaměstnávání, například zákaz dočasného přidělování cizinců s povolením k zaměstnání, však vyvolávají mezi zainteresovanými subjekty značnou nevoli a je otázkou, nakolik vedou k zamýšlenému cíli, tedy ochraně pracovního trhu v České republice a zároveň ochraně práv (agenturních) zaměstnanců. Zároveň z rozboru relevantních
71
předpisů vyplynulo, ţe je potřeba dále institut agenturního zaměstnávání upravovat, například s ohledem na otázky shodných mzdových a pracovních podmínek dočasně přidělovaných zaměstnanců či odpovědnosti v agenturním zaměstnávání. Jak jsem také jiţ zmínila, výrazným problémem je obcházení platné právní úpravy agenturního zaměstnávání a aktivita některých subjektů (druţstev a obchodních společností) v této oblasti. Zajisté by tedy bylo vhodné věnovat větší pozornost také této problematice.
72
Seznam použitých zdrojů Knižní a periodické publikace [1] BARANCOVÁ, Helena. et al. Vysielanie zamestnancov. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 238 s. ISBN 978-80-7380-156-4. [2] BĚLINA, Miroslav a kolektiv. Pracovní právo. 4. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. 575 s. ISBN 978-80-7400-186-4. / BĚLINA, Miroslav a kolektiv. Pracovní právo. 5. dopl. a podstatně přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012. 599 s. ISBN 978-80-7400-405-6. [3] BĚLINA, Miroslav a kolektiv. Zákoník práce: Komentář, 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, 1123 s. ISBN 978-80-7400-317-2. / BĚLINA, Miroslav; DÁPAL, Ljubomír. Zákoník práce: Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012. 1616 s. ISBN 97880-7179-251-2. [4] ČIŢINSKÝ, Pavel a kol. Cizinecké právo: práva a povinnosti cizinců a jejich rodinných příslušníků při vstupu a pobytu na území ČR, jejich zaměstnávání a podnikání, zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, řízení a provozování vozidla, přístup ke vzdělání a studiu, rodinné soužití s cizinci, mezinárodní ochrana/azyl, státní občanství. Praha: Linde, 2012. 373 s. ISBN 978-80-7201887-1. [5] GALVAS, Milan a kolektiv. Pracovní právo 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 752 s. ISBN 978-80-2105-852-1. [6] GREGOROVÁ, Zdeňka. Agenturní zaměstnávání – nová právní úprava v českém pracovním právu. Právo a zaměstnání, 2005, roč. 11, č. 2, 24 s. ISSN 1211-1139. [7] JOKLOVÁ, Kateřina. Zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí. 1. vyd. Praha: ASPI, 2009. 309 s. ISBN 978-80-7357-437-6. [8] JOUZA, Ladislav. Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. 1. vyd. Praha: Polygon, 2004. 471 s. ISBN 80-7273-111-4. [9] JOUZA, Ladislav; ŢENÍŠKOVÁ, Marta; SALAČOVÁ, Marie. Agenturní zaměstnávání. 1. vyd. Praha: ASPI, 2005. 203 s. ISBN 80-7357-126-9. [10] ŠUBRT, Bořivoj. Agenturní zaměstnávání. Práce a mzda, 2008, roč. 58, č. 4, s. 46-50. ISSN 0032-6208. [11] ŠUBRT, Bořivoj. Agenturní zaměstnávání. Stav a problémy v širších souvislostech. Práce a mzda, 2008, roč. 56, č. 6, s. 6-14. ISSN 0032-6208.
73
[12] TOŠOVSKÝ, Adam. Agenturní zaměstnávání v praxi. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. 158 s. ISBN 978-80-7357-652-3. Elektronické prameny [13] AKV. Stanovisko AKV k nelegálnímu zaměstnávání [online]. AKV, 2012 [cit. 7. 1. 2013]. Dostupné z: http://m.student.cz/files/dokumenty/tiskovezpravy/stanovisko-akv-k-nelegalnimu-zamestnavani.pdf [14] Agentura STUDENT. Stanovisko AKV k nelegálnímu zaměstnávání a působení agentur práce [online]. Agentura SUDENT, 2012 [cit. 7. 1. 2013]. Dostupné z: http://m.student.cz/96-aktualni-informace/124-stanovisko-akv-knelegalnimu-zamestnavani-a-pusobeni-agentur-prace/ [15] APPS. Dopady nové pracovněprávní legislativy: Omezení flexibility na trhu práce a rovného přístupu k pracovním příleţitostem – diskriminace zdravotně postiţených a cizinců, sdílené zprostředkování [online]. APPS, 2012 [cit. 7. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.apps.cz/pool/files/Tiskova_zprava_APPS_4_2012.pdf [16] BIČÁKOVÁ, Olga. Agenturní zaměstnávání má nová pravidla [online]. MPSV, 2009 [cit. 7. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7445 [17] BURKOVIČ, Radovan. Zmatky s programy na Ministerstvu práce zasáhly i zaměstnávání cizinců, odebrané nově agenturám práce [online]. APA, 2012 [cit. 8. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.apa.cz/tiskove_zpravy.htm [18] ČANĚK, Marek. Kdyţ se sází les, létají třísky. O zaměstnávání pracovních migrantů ve státních lesích. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2011 [cit. 12. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/MCanek_stro mkari_1.pdf [19] ČANĚK, Marek. Kontrola dodrţování pracovních práv migrantů a migrantek je v konfliktu s kontrolou jejich pobytového statusu. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2010 [cit. 12. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/MCanek_Kon flikt_mezi_migracni_kontrolou_a_dodrzovanim_hospodarskych_prav_1.pdf [20] ČIŢINSKÝ, Pavel. Mezinárodní komparace vybraných právních aspektů v oblasti agenturního zaměstnávání. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2010 [cit. 15. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/PCizinsky_me zinarod_komaparace_agentury.pdf
74
[21] ČIŢINSKÝ, Pavel. Analýza vzniku a působení zprostředkovatelských agentur. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2009 [cit 15. 10. 2012.]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/PCizinsky_An alyzavznikuapusobenizprostredkovatelskychagentur_1.pdf [22] DEJMKOVÁ, Hana. Vysílání zaměstnanců v rámci Evropských společenství. COFOLA 2008 [online]. Masarykova univerzita, 2008 [cit. 8. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/edicni/sborniky/cofola2008/files/pdf/pracko/dejmkova_h ana.pdf [23] GUGA, Simina. Labor exploitation of Romanian workers in the Czech forestry business. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2011 [cit. 14. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/6334c0c7298d6b396d213ccd19be5999/SGuga_Labor _exploitation.pdf [24] GUGA, Simina. Pracovníci z Rumunska v Českých lesích: pokračování. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2011 [cit. 15. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/SGuga_Migra nt_Forestry_cesky.pdf [25] HOANG, Do Duy. Pokračování kauzy „Stromkaři“. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2011 [cit 15. 10. 2012.]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/tz_stromkari.p df [26] CHLADA, Ondřej. Opatření proti nelegálnímu zaměstnávání – implementace evropské právní úpravy. Epravo.cz [online]. Epravo.cz, 2011. [cit. 9. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/opatreni-proti-nelegalnimuzamestnavani-implementace-evropske-pravni-upravy-70568.html?mail [27] JELÍNKOVÁ, Marie. Zpráva z veřejné debaty Kontrola práce migrantů v ČR: zaostřeno na pracovníky v českých lesích. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2011 [cit. 14. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/mjelinkova_d ebata_zaznam.pdf [28] JIŘIČKA, Jan. Kauza vykořisťovaných „stromkařů" vázne, podezřelé firmy brzdí vyšetřování. Zprávy iDnes.cz [online]. MAFRA, 2011 [cit. 3. 2. 2013]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/kauza-vykoristovanych-stromkaru-vaznepodezrele-firmy-brzdi-vysetrovani-16r/domaci.aspx?c=A111205_174914_domaci_jj
75
[29] JUŘÍČEK, Pavel. Trendy na trhu práce a v agenturním zaměstnávání [online]. APPS, 2012 [cit. 3. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.apps.cz/pool/files/trendy_na_%20trhu_prace_PJuricek.pdf [30] KOMENDOVÁ, Jana. Několik poznámek k zaměstnávání cizinců na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Pracovní právo 2010 na téma Flexibilní formy zaměstnávání [online]. Masarykova univerzita, 2010 [cit. 8. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/pracpravo2010/Komendova.html [31] Komise ES. Zelená kniha; Modernizace pracovního práva, jejímţ cílem je řešit výzvy 21. Století. KOM (2006) 708 v konečném znění [online]. Komise Evropských společenství, 2006 [cit. 6. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/meetdocs/2004_2009/documents/com/com_com(2 006)0708_/com_com(2006)0708_cs.pdf [32] KREBS, Michal. Stop pracovnímu vykořisťování, pohled zblízka. Analýza procesu agenturního zaměstnávání Vietnamců a Vietnamek v ČR [online]. La Strada ČR, 2009 [cit. 14. 10. 2012]. Dostupné z: http://www.strada.cz/images/Publikace/analyza_procesu_agenturniho_zamestnava ni.pdf [33] KŘÍŢKOVÁ, Martina. Bez ochrany v lese: vývoj a shrnutí kauzy „stromkaři". Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2012 [cit. 12. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/mkrizkova_str omkari.pdf [34] KŘÍŢKOVÁ, Martina; BUDKA, Alexandr. Bezvětří v českých lesích. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2011 [cit. 15. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/reportaz_novy _prostor_371_web.pdf [35] KŘÍŢKOVÁ, Martina; ČANĚK, Marek. Obchodníci mezi stromy. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2011 [cit. 15. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/Novy_prostor. pdf [36] LESS. Zaměstnávání cizinců při lesnických pracích [online]. LESS, a.s., 2011 [cit. 14. 10. 2012]. Dostupné z: http://www.less.cz/r141-cz-archivtiskovych-zprav#tza1 [37] Lesy ČR. Stanovisko Lesů ČR k problematice zaměstnávání zahraničních pracovníků [online]. Lesy ČR, 2011 [cit. 14. 10. 2012]. Dostupné z:
76
http://www.lesycr.cz/media/tiskove-zpravy/Stranky/stanovisko-lesu-cr-kproblematice-zamestnavani-zahranicnichpracovniku.aspx?retUrl=%2fmedia%2ftiskovezpravy%2fStranky%2fdefault.aspx%3fpage_lvNews%3d27 [38] MIKOVÁ, Štěpánka. Případová studie; Pracovní vykořisťování cizinců v České republice [online]. Rada pro mezinárodní vztahy [cit. 4. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.rmv.cz/cz/detail-clanku/pracovni-vykoristovani-cizincuv-ceske-republice/ [39] MOP. Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 181 o soukromých agenturách práce [online]. MPSV, 2005 [cit. 7. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/1196/181.pdf [40] MPSV. Mezinárodní smlouvy v oblasti zaměstnanosti [online]. MPSV, 2009 [cit. 16. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/1340 [41] MPSV. MPSV upozorňuje na povinnost zákonného pojištění agentur práce online]. MPSV, 2011 [cit. 17. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/10574/23032011_b.pdf [42] NEKOLOVÁ, Markéta. Vliv nových forem zaměstnávání v ČR a zemích EU na vývoj pracovního práva [online]. VÚPSV, v. v. i. Praha, 2010 [cit. 7. 1. 2013]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_308.pdf [43] OSN. Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, New York 1966. Informační centrum OSN v Praze [online]. UNIC Praha, 2005 [cit. 15. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumentyosn/soubory/mezinarodni-pakt-o-hospodarskych-socialnich-a-kulturnichpravech.pdf [44] OSN. Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti, New York 1954 [online]. UNHCR ČR, 2013 [cit. 15. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.unhcr-centraleurope.org/cz/pdf/zakladni-informace/umluvy/umluvytykajici-se-osob-bez-statni-prislusnosti/umluva-o-pravnim-postaveni-osob-bezstatni-prislusnosti-ze-dne-28-zari-1954.html [45] OSN. Úmluva o právním postavení uprchlíků, Ţeneva 1951. Informační centrum OSN v Praze [online]. UNIC Praha, 2005 [cit. 15. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/uprchlici.pdf [46] Rada Evropy. Evropská sociální charta, Turín 1961 [online]. MPSV, 2005 [cit. 15. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/1218/esch.pdf
77
[47] RHSD ČR. Zápis z jednání Pracovního týmu RHSD ČR pro pracovněprávní vztahy, kolektivní vyjednávání a zaměstnanost ze dne 9. Prosince 2011 [online]. RHSD ČR, 2011 [cit. 7. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.uzs.cz/otevri_soubor.php?id=5380 [48] ROZUMEK, Martin. Český „boj“ proti nelegálnímu zaměstnávání cizinců. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2013 [cit. 3. 2. 2013]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/mrozumek_ce sky_boj.pdf [49] SAKOVÁ, Tereza; MARTÍNKOVÁ, Šárka. Role inspektorátů práce při kontrole pracovních agentur v České republice. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2009 [cit. 15. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/TSakovaSMar tinkova_RoleInspektoratuPrace.pdf [50] SAKOVÁ, Tereza. Usměrňování pracovní migrace aneb kdo má černého Petra. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2009 [cit. 15. 10. 2012]. Dostupné z: http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/TSakova_Us mernovaniPracovniMigrace_1.pdf [51] STÁDNÍK, Jaroslav; KIELER, Petr. Agenturní zaměstnávání – vymezení základních pojmů. Mzdová praxe [online]. Praha: Wolters Kluwer, 2012 [cit. 15. 10. 2012]. Dostupné z: http://www.mzdovapraxe.cz/archiv/dokument/docd39215v49234-agenturni-zamestnavani-vymezeni-zakladnich-pojmu/ [52] ŠUBRT, Bořivoj. Agenturní zaměstnávání – stav a problémy v širších souvislostech. Mzdová praxe [online]. Praha: Wolters Kluwer, 2008 [cit. 7. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mzdovapraxe.cz/archiv/dokument/docd3512v4750-agenturnizamestnavani/? search_query=%24issue%3D3I62&search_results_page=1 [53] Transparency International ČR. Rizika ztrát v lesním hospodářství [online]. Transparency International ČR, 2011 [cit. 14. 10. 2012]. Dostupné z: http://www.transparency.cz/lesy-cr/ Právní předpisy a další závazné dokumenty [54] Konsolidované znění smlouvy o fungování Evropské unie 2012/C 326/01. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 10. 2012]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2012:326:0001:0012:CS:PDF
78
[55] Listina základních práv Evropské unie 2012/C 326/02. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 10. 2012]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2012:326:0391:0407:CS:PDF [56] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování sluţeb. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 10. 2012]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:05:02:31996L0071:CS:PDF [57] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES ze dne 19. listopadu 2008 o agenturním zaměstnávání. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 10. 2012]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:327:0009:0014:CS:PDF [58] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. Června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 10. 2012]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:168:0024:0032:CS:PDF [59] Směrnice Rady 91/383/EHS ze dne 25. června 1991, kterou se doplňují opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou nebo v dočasném pracovním poměru. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit 20. 10. 2012.]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31991L0383:cs:HTML [60] Usnesení ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 7. 10. 2012]. [61] Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 10. 10. 2012]. [62] Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 10. 10. 2012]. [63] Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 10. 10. 2012].
79
[64] Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 7. 10. 2012]. [65] Zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 10. 10. 2012]. [66] Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 7. 10. 2012]. [67] Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 10. 10. 2012]. [68] Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 7. 10. 2012]. [69] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 15. 10. 2012]. [70] Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 15. 10. 2012]. [71] Nařízení vlády ze dne 5. března 2009 o stanovení druhu prací, které agentura práce nemůţe formou dočasného přidělení k výkonu práce u uţivatele zprostředkovávat, Sb. 64/2009, Č. 21/2009, 12. 3. 2009. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 7. 10. 2012]. [72] Důvodová zpráva k vládnímu návrhu na vydání zákona, kterým, se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Sněm. tisk 373/0 (schválen jako zákon č. 367/2011). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit. 7. 10. 2012].
80
