AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČR člen konsorcia Evropského tematického střediska biologické rozmanitosti Nuselská 39, 140 00 Praha 4 - Nusle
II.F.9 Metodika monitoringu evropsky významného druhu
roháč obecný (Lucanus cervus) autor: Mgr. Lukáš Čížek, PhD. oponent: Ing. Aleš Bezděk, PhD.
2006
Metodika monitoringu pro druh roháč obecný Lucanus cervus (Linnaeus, 1758) Mgr. Lukáš Čížek, PhD. - Entomologický ústav AV ČR v Českých Budějovicích 1. Informace o ochraně druhu V České republice je roháč obecný v současnosti zahrnut v Příloze III Vyhlášky MŽP ČR 395/1992 Sb. o ochraně volně žijících živočichů jako druh ohrožená. V rámci EU je chráněn podle Přílohy II směrnice Rady EU č. 92/43/EHS. Ve MŽP ČR 166 z 28. dubna 2005 je druh zařazen do kategorie A (Druhy živočichů a rostliny vyžadující zvláštní územní ochranu). V Červené knize bezobratlých (Škapec a kol., 1992) je druh hodnocen jako zranitelný (vulnerable). 2. Determinace Velký, nejširší veřejnosti dobře známý, charismatický brouk, těžko zaměnitelný s jiným druhem. 3. Rozšíření, biologie a ekologie druhu 3.1. Areál Roháč obecný je rozšířen po celé střední, západní a mírnější severní Evropě, na západ proniká do Portugalska, na východ na Ukrajinu. Vyskytuje se také v Malé Asii a Sýrii (Balthasar 1956). 3.2. Rozšíření v rámci ČR Dříve po celém území v nižších a středních polohách. Dnes v mnoha oblastech vyhynul, zejména v Čechách, kde je jeho výskyt ostrůvkovitý, na jižní Moravě zejména v dubových lesích a v parcích hojnější. Roháč obecný u nás zatím není přímo ohrožen, nicméně především díky ubývání starých stromů a převodu doubrav na plantáže jehličnatých dřevin již v Čechách vyhynul na řadě lokalit a zřetelně ubývá po celém území (Škapec 1992). Vzhledem k tomu, že nastoupený trend bude zjevně pokračovat (situace v západní Evropě je už mnohde kritická), je otázkou několika desetiletí, než bude roháč ohrožen i na Moravě. Hlavní ránu roháčům zasadil převod především dubových, ale i jiných listnatých lesů na plantáže jehličnanů. Dále je roháč ohrožen především kácením starších stromů, krajinářskými úpravami parků a starých sadů (často financováno z prostředků MŽP!), ale to už jde de facto jen o likvidaci refugií. 3.3. Nároky na stanoviště Vyvíjí se v mrtvém dřevě listnatých stromů, nejčastěji dubů, ale i ovocných stromů, vrb, buků a dalších. Dává přednost světlejším porostům, ale důležitá je především nabídka mrtvého dřeva. Roháče proto najdeme jak v rozsáhlejších dubových lesích, tak v parcích a zahradách, oborách a alejích. 3.4. Mikrohabitaty Samice kladou vajíčka do trouchnivějících kmenů, pařezů, silných větví a kořenů dubů, méně často buků a jilmů, případně starých ovocných stromů (hrušně, jabloně). Uváděny jsou též vrby, ořešáky, topoly, jasany a další (Horion 1958).
3.5 Potravní biologie, bionomie a fenologie Larvy jsou xylofágní, v našich podmínkách vývoj trvá 3-5 let. Larvy se kuklí ve vejčitých kokonech z trouchu a hlíny. Imaga se obvykle líhnou již na podzim a přezimují v kokonech. Na jaře lze vzácně nalézt u pat trouchnivějících dubových pařezů již zcela vyspělá a vybarvená imaga. Imaga se obvykle rojí v květnu a červnu, v červenci lze ještě nalézt kladoucí samice. 3.6 Populační biologie Pokud je mi známo, populační biologie roháče zatím nebyla studována. Nicméně je pravděpodobné, že v rozsáhlejších listnatých lesích jsou populace velké a netvoří subpopulace. Na ostatních biotopech, kde jsou zdroje potravy pro vývoj larev silně lokalizované (staré sady a zahrady, parky, obory, aleje), existují zřejmě menší, vzájemně do různé míry izolované subpopulace. Mnohé populace, především v Čechách, jsou zřejmě zcela izolované. Počet imag, která v daném roce vylétnou, podléhá fluktuacím. Zatím zřejmě není ani známo, zda jsou tyto fluktuace pravidelné a synchronizované v rámci většího území, ani čím se řídí jejich dynamika. Též není známo, jak se kohorty z po sobě jdoucích let překrývají (tj. jak je pravděpodobné, že se dospělí potomci imag z jednoho roku setkají s dospělými potomky imag z předchozího, či následujícího roku). Fluktuace pravděpodobně závisejí na více faktorech, ale tyto zatím nebyly studovány. Je pravděpodobné, že ve hře je především počasí a dostupnost zdrojů. A to nejen v daném roce, ale také historicky. Protože, koliduje-li nepříznivé počasí s výskytem imag ve stejných cyklech, jako je obvyklá generační doba roháče, může danou kohortu silně zdecimovat a zřejmě trvá několik generačních cyklů, než početnost dosáhne opět normální výše. 4. Intenzivní monitoring 4.1. Trvalé monitorovací plochy Vzhledem k množství lokalit a relativně nízké zastižitelnosti roháče na lokalitě, by bylo neekonomické provádět monitoring přímo v terénu. U tak známého brouka je lépe provést síťové mapování za účasti veřejnosti. Trvalou monitorovací plochou tak bude celé území republiky. Jde jednoznačně o nejlevnější a nejefektivnější variantu. [Například původně navrhovaná varianta zahrnovala návštěvu na 22 lokalitách (minimální varianta), nebo 33 lokalitách (optimální varianta) 5x ročně. Což by, pokud počítáme 1 den na návštěvu lokality (minimálně, rozloha některých lokalit jde do desítek km2), dělá 110-165 pracovních dní. Pokud počítáme náklady cca 1000Kč na den (odměna monitorovateli + cestovné), dostáváme se k částce 110-165 000Kč ročně.] 4.2. Metodika sběru dat Početnost roháče meziročně silně fluktuuje a není-li zrovna není „roháčí rok“, či populace je spíše malá, je zastižení imaga otázkou náhody. S ohledem na délku vývojového cyklu by z dat sebraných přímým monitoringem na lokalitách bylo možné vyvodit závěry až po desítkách let intenzivního monitoringu. Na druhou stranu roháč je velký, známý, populární brouk, kterého je těžké si splést s jiným druhem. Navíc se často vyskytuje v blízkosti lidských obydlí (sady, zahrady, parky). Nejvhodnějším způsobem monitoringu je proto síťové mapování brouka za účasti veřejnosti. Entomologické, lesnické, ochranářské i té nejširší.
Mapování by mělo proběhnout následujícím způsobem: 1/ Je třeba napsat a v dostatečném počtu vytisknout brožurku, která atraktivním způsobem ve zkratce vysvětlí čím a jak je roháč ohrožen a jak může veřejnost pomoci při jeho ochraně, tedy výzva k hlášení jeho výskytu. Hlásit se bude lokalita roháče (co nejpřesněji, včetně nadmořské výšky), doba výskytu, pohlaví a počet pozorovaných jedinců a okolnosti nálezu (biotop – les - jaký, zahrada, alej, obora, hráz rybníka atd.). Poslední stranou brožurky bude malý škrták s předtištěnou adresou instituce, která bude údaje shromažďovat. Brožurka by měla byt kombinována pro roháče, tesaříka obrovského a snad i páchníka. Brožurka musí obsahovat odkaz na webové stránky. Brožurku je třeba rozeslat entomologům (Klapalekiana), lesníkům (vnitřní pošta LČR), ochranářům, vybraným středním a základním (?) školám. 2/ Zároveň je třeba vytvořit webovou stránku, která bude podrobně informovat o roháčovi i jeho monitoringu, ukazovat aktuální mapku rozšíření, seznam přispěvatelů apod. Tato stránka by měla podobně informovat i o ostatních druzích brouků zahrnutých do monitorovacích programů. Na webové stránce bude ke stažení brožurka i škrták, dále emailová adresa, na které bude možné jednak podávat hlášení o výskytu a posílat fotografie, jednak vyžádat další informace. 3/ Je třeba uveřejnit výzvu k síťovému mapování v populárně vědeckém, široce čteném časopise (Živa?). Tuto výzvu pak každým rokem opakovat při příležitosti seznámeni čtenářů téhož časopisu s výsledky mapování. Alternativou k článku jsou v některých letech celostránkové inzeráty v témže časopise. 4/ Je třeba vytvořit databázi mapovatelů a každoročně je obeslat poděkováním s krátkým shrnutím výsledků. Obesílat je třeba ty, kteří přispěli k mapování v aktuálním nebo v některém z předchozích roků (cca 5 let dozadu). 4.3. Formát ukládání dat Síťové mapování roháče, spolu s ostatními listorohými brouky, již probíhá (Král a Vitner 1993, Vitner a Král 1993). Nicméně to současné by mělo být intenzivnější, především díky zahrnutí veřejnosti. Celá věc závisí na domluvě. Vhodné by bylo údaje ukládat do již existující databáze listorohých brouků (s tím, že budou na vyžádání k dispozici), případně do databáze, používané pro síťové mapování motýlů (zde tato možnost předběžně domluvena). Údaje bude třeba klasifikovat na základě důvěryhodnosti monitorovatele. 4.4. Organizační schéma V průběhu zimy 2005-6 připravit do tisku brožurku a ke spuštění webovou stránku. Ta musí být spuštěna se jistým předstihem. Je třeba vychytat chyby a především nesmí dojít k situaci, kdy potenciální monitorovatelé budou hledat neexistující stránku, na niž byli upozorněni brožurkou či v tisku. V březnu až dubnu 2006 rozeslat brožurku entomologům (Klapalekiana), lesníkům (vnitřní pošta LČR), ochranářům, středním a základním školám. Ve stejné době by měl v populárně vědeckém časopise a případně denním tisku vyjít článek o broukovi, spojený s výzvou k mapování a odkazem na webové stránky. V zimě pak budou došlá hlášení zpracována. Výsledky budou uveřejněny jednak na webové stránce, jednak ve zkrácené formě v poděkování mapovatelům a hlavně ve formě populárního článku připraveny do tisku. Článek by měl vyjít opět zhruba v dubnu 2007, aby stimuloval mapování v následující sezóně.
5. Extenzivní monitoring K síťovému mapování by bylo vhodné postupně přidružit krátkodobé výzkumné projekty, jejichž výsledky by byly aplikovatelné v ochraně roháčů. Umožnily stanovit přesnější požadavky roháče na biotop, jejich mobilitu, přežívání apod. Zároveň by mohly sloužit k zatraktivnění programu síťového mapování pro veřejnost v následujících letech. Mohlo by jít o následující projekty: 1/ Sledování pohybu roháčů pomocí vysílaček 2/ Sledování mobility roháčů metodou mark-recapture 3/ Porovnání mobility roháčů na různých lokalitách na základě objemu létacích svalů 6. Návrh analýzy Na základě údajů od mapovatelů půjde zjistit dlouhodobé trendy v počtu obsazených čtverců, tedy přibývání, nebo ubývání obsazených čtverců. Počet obsazených čtverců je třeba korigovat podle počtu hlášení v daném roce.
Poznámka oponenta: Přestože je roháč dostatečně známým broukem, asi není úplně správné se v monitoringu spoléhat pouze na síťové mapování. Roháč je druhem, s nímž se v přírodě setkáváme jen ojediněle, přestože na lokalitě může být hojný. Protože populační ekologie roháče nebyla zatím, studována, asi by stálo za úvahu provádět monitoring přímo v terénu alespoň na několika málo vybraných lokalitách, i když se tím zvýší finanční náročnost projektu. Při získávání údajů od veřejnosti (i když odborné), vždy hrozí, že část dat může být chybná. Navíc jsem poněkud skeptický k ochotě amatérských entomologů k podobnému zasílání údajů. Navrhovaná metodika umožní získat potřebná data o areálu, populaci a stanovišti druhu jen v případě, že síťové mapování bude doplněno (alespoň na omezeném počtu lokalit) dalšími monitorovacími technikami (autor doporučuje vysílačky, což bude příliš nákladné). Možná by šla použít metoda značení exemplářů a jejich zpětných odchytů.
7. Použitá literatura Balthasar V. 1956: Brouci listorozí I.-Pleurosticti. Fauna ČSR 8. Praha: NČSAV, 287 pp. Horion A. 1958: Faunistik der mitteleuropaeischen Kaefer, Bd. 6, Lamellicornia. Ueberlingen-Bodensee: A. Feyel, 343 pp. Škapec L. a kol. 1992: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR 3. - Bezobratlí, Príroda, Bratislava, 160 pp. Král D., Vitner J., 1993: Faunistické síťové mapování listorohých brouků (Coleoptera: Scarabaeoidea) Československa – výběr výsledků získaných v létech 1989 – 1990. Klapalekiana. Vitner J., Král D., 1993: Faunistické síťové mapování listorohých brouků (Coleoptera: Scarabaeoidea) Čech, Moravy a Slovenska – výběr výsledků získaných v létech 1991 – 1993. Klapalekiana.
