PROSINEC 2014 Ahoj holky, ahoj kluci, doba vánoční je tu zase. Sice nemrzne, není na čem lyžovat, ale přece si těšení se na Vánoce nenecháme zkazit. O prázdninách hodně odpočívejte, radujte se z dárků, buďte milí na všechny kolem sebe a šťastnou nohou vkročte do roku 2015. Ahoj v příštím roce. Váš redakční tým.
Adventní čas Advent je období čtyř neděl před vánočními svátky. Období duchovních příprav na Vánoce. Dříve při Adventu byly zakázány zábavy, tanec a zpěv. V posledních dvou století nabývají na důležitosti materiální přípravy na Vánoce - kupování vánočních dárků, pečení cukroví a výzdoba. Jako symbolem Adventu je adventní věnec, na kterém jsou čtyři svíčky, první adventní neděli se zapálí svíčka jedna, další neděli dvě, potom tři a nakonec všechny čtyři.
Tradice s mikulášskou nadílkou
Anděl, čert a Mikuláš patří mezi zimní tradici, která se oslavuje dne 5.prosincince . V ČR čert , anděl a Mikuláš chodí od domu k domu za dětmi a ptají se jich, zda byly hodné . Pokud děti odpoví , že ano - a rodiče s tím nesouhlasí - tak děti musí slíbit polepšení v následujícím roce. Pokud se tak stane, anděl jim dá sáček plný různých sladkostí a čert občas udělá na tvář černou šmouhu .
Nic lepšího jsem dosud nečetl Kouzelný meč Abaddon Dobrodružná kniha, jejíž děj se odehrává ve světě pohádek a příběhů. Hlavní postavou je tak zvaný Jenda Kulíšek a Pavla Pavlasatka. Jenda neumí celou abecedu, začte se do příběhu a ztratí se v něm. Pavla se ho snaží zachránit. Vezme si s sebou pár čarovných písmen a ponoří se do příběhu… Jak to dopadne, co se tam stane? To se dozvíte, když si knížku půjčíte, nebo koupíte.
TJ sokol Chrudim TJ je zkratka tělovýchovné jednoty. V naší chrudimské sokolovně se koná mnoho sportů například :florbal, basketbal pro chlapce, ping pong, zumba, moderní a sportovní gymnastika. Já osobně chodím do chrudimské sokolovny na sportovní gymnastiku. Je to velmi zajímavý sport, ve kterém se člověk naučí ovládat své tělo a také se naučí spoustu nových cviků. Také je to možnost, jak se seznámit s novými kamarády. Je zde velká zábava a legrace. Jednou za čas jezdíme i na závody, kde ve své podstatě máme jedinečnou příležitost ukázat, jak pilně jsme trénovali. Myslím si, že zábavu a kamarády najdeme i v jiných sportech.
VÁNOČNÍ TRADICE V JINÝCH ZEMÍCH Švédsko: Ve Švédsku se Vánoce jmenují JUL, dárky tam nosí JULBOCK, to je kozel vyrobený ze slámy, který nosí dárky na zádech. Anglie: V Anglii si děti na Štědrý den dávají na krb punčochy, večer před božím hodem se Santa spustí do komínu a naplní dětem punčochy dárky, na dveřích visí větvičky jmelí, pod kterými se lidé políbí. Francie: Ve Francii se slaví Vánoce jako karneval, na Štědrý den se lidé radují, na hlavách nosí červené kloboučky a v bytech rozvěšují ozdobné girlandy. Děti dostávají dárky.
Itálie: Některé děti dostávají dárky až 6. ledna, na svátek Tří králů. Ale některé děti slaví Štědrý večer stejně jako my. Domy bývají ozdobeny, vaří se sváteční pokrmy a oblíbená vánoční buchta panettone. Austrálie: V Austrálii žijí různí lidé z celého světa. Každý si ze své vlasti přivezl různé vánoční zvyky. Protože Vánoce v Austrálii jsou v létě, tak se slaví na pláži. Jakpak by se vám líbilo mít stromeček zapíchnutý do písku a skočit do teplého moře?
Jaký by byl život bez PC ? Čau caparti! Jak by se vám žilo bez počítače, televise, tabletu atd.? Nedávno jsem dostala zaracha za ne moc dobrou známku z matiky. Říkala jsem si: „To nepřežiju,“ ale šlo to. Uvědomila jsem si, že kdybych neměla fb atd., tak bych to vnímala jinak. Asi vám rodiče vyprávěli, že v jejich době běhali venku, neznali počítač. Poprvé jsem si řekla:? „Jak to mohli přežít?“ Jo, i vy byste měli zkusit existovat třeba 1 týden bez počítače. Věř mi, většinou si zlepšíš průměr a budeš si více vážit pár minutek na počítači. Tak zdarec. Kaťuš
Minihoror Jednou jsme se přestěhovali do jednoho na pohled krásného domu. Byl to ten nejkrásnější dům pod sluncem. Když jsme si dům prohlíželi, místní nás varovali, že se tam dějí záhadné a podivné věci. Na jejich rady jsme nedbali, mysleli jsme, že nás tam nechtějí, nebo že tam chce bydlet jejich přítel či rodinný příbuzný. Ano, nastěhovali jsme se. Pár měsíců to bylo v pohodě, ve škole jsem si našla nové kamarády, ale pak se tam začínaly dít velmi podivné věci. Postupně se nám ztrácelo jídlo… mysleli jsme si, že tatínek měl v noci hlad a šel se najíst. V noci ze čtvrtka na pátek jsem se v noci vzbudila hladem. Tak jsem šla jako náměsíčná do ledničky. Kompletně jsem se probrala, když se lednička rozsvítila a já si mohla vybrat laskominu. Promnula jsem si oči a co jsem nespatřila! Jídlo se začalo samo od sebe pohybovat. Nadzvedla jsem mrkev, která putovala společně s okurkou, šunkou a citrónem někam, což jsem ani nechtěla vědět. No čistě a jasně, nadzvednu ji a vidím asi 40 mravenečků,kteří si ji nesou nejspíše do svého doupěte. Nechala jsem jim to, ať se nají. No,
neodstěhovali jsme se, já o své noční procházce nikomu neřekla a setkala jsem se s mravenčí královnou a daly jsme si selfie! Kaťuš
Rébus 1. Kolik je druhů brzdné síly? a) 2 b) 5 c) 1 d) 0 2. Jak se nazývají brzdné síly? a) třecí, odporové b) brzdné c) žádné d) posuvné 3. Co je větší kN nebo N? a) kN b) N c) Je to stejné 4. Jaký je první Newtonův zákon? a) zákon setrvačnosti b) zákon o pohybu dvou těles c) zákon síly 5. Kdo vynalezl žárovku? a) Prokop Diviš b) Alexander Graham Bell c) Thomas Elva Edison 6. Kdo zavedl pojem gravitace? a) Thomas Elva Edison b) Galieo Galillei c) Isaac Newton
Řešení rébusu 1.a,2.a,3.a,4.a,5.c,6.c
Žabák a Houska 1 Měla tam zakázáno chodit, ale byla tak zvědavá. Jen trochu nahlédne, jen jednou. Ne, říkal jí hlas v nitru, nedělej to!! Neovládla se a vstoupila. Na posteli ležel překrásný dopis. Pro koho asi je? Udiveně vydechla. Na dopisu stálo její jméno. Rozhodla se, otevře to. Je to přece pro ni. V dopise stálo, že se bude vdávat za prince Rohlíka Pečivového. Vyděsila se, na vdávaní neměla zrovna náladu. Chtěla toho ještě tolik vidět a prožít. Ani nevěděla, jak princ vůbec vypadá! Vyběhla z paláce do zahrady a tam se rozplakala. Běžela ke svému stromečku. Sedla si pod něj a brečela a brečela. Mezi vzlyky si povídala pro sebe. Jak se můžu já princezna Houska Celozrnná vdát za Rohlíka Pečivového? Můžeš, odpověděl hlas vedle ní. Vyskočila na nohy. Co to vedle ní promluvilo? Když si sedla až úplně na zem, spatřila malého žabáka s korunkou. Upřeně se na ni díval. Ano, nikdy jsi prince neviděla, ale brzy ho spatříš. Promluvil rozhodně. Houska údivem přestala brečet. Mluví podivuhodný žabák pravdu? Pokračování příště..
Strach z čertů Čau děcka! Taky máte strach ze dne 6.12.? Asi nejsem jediná, kterou čerti straší již od ranného věku. Když k nám poprvé přišli, bylo mi půl roku. K nám teda chodil jenom hodně přísný čert, ale k Vám určitě chodí i Mikuláš s andělem. Je mi 13 let, ale mám strach stále velký… Jednou se nám stalo,to už jsme si mysleli, že čert nepřijde, že před spaním přišel….. Věřte, že to bylo dost strašidelný.
Jaký by byl život bez PC ? Čau caparti! Jak by se vám žilo bez počítače, televise, tabletu atd.? Nedávno jsem dostala zaracha za ne moc dobrou známku z matiky. Říkala jsem si: „To nepřežiju,“ ale šlo to. Uvědomila jsem si, že kdybych neměla fb atd., tak bych to vnímala jinak. Asi vám rodiče vyprávěli, že v jejich době běhali venku, neznali počítač. Poprvé jsem si řekla:? „Jak to mohli přežít?“ Jo, i vy byste měli zkusit existovat třeba 1 týden bez počítače. Věř mi, většinou si zlepšíš průměr a budeš si více vážit pár minutek na počítači. Tak zdarec.
Adventní čas Je to období čtyř neděl před vánočními svátky. Je to doba radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti. Dříve to byla doba, kdy byly zakázány veškeré zábavy, tanec a zpěv. V posledních dvou století nabývá na důležitosti příprava různých vánočních dekorací, nakupování dárků, pečení cukroví, uklízení, zdobení domácností, ale i měst. Na stvrzení každé uplynulé adventní neděle se rozsvítí na adventním věnci jedna ze čtyř svíček. V den po uplynutí všech čtyř neděl se rozsvítí všechny čtyři svíčky. Tomuto dni se říká Štědrý večer. Tento večer je též vzpomínka na ukřižování Ježíše Krista a jeho povstání z mrtvých. VESELÉ VÁNOCE
Vánoční tradice v cizích zemích V různých zemích je základem oslavování Vánoc, že se celá rodina sejde u jednoho stolu a povečeří spolu, ale ve všech zemích to tak není. Například muslimové, hinduisté ani buddhisté Vánoce neslaví. Vánoce v různých zemích: např. Norsko Jelikož v Norsku je na Vánoce také sníh, tak se tam Vánoce podobají Vánocům v Česku. Celá rodina se podle tradice sejde u jednoho stolu, kde spolu večeří. Tradiční jídla se poněkud liší podle oblasti – na jihu je to zejména vepřové nebo skopové žebírko, na severu pak treska. Nezbytností ve všech regionech se stala rýžová kaše s ovocem a šlehačkou. V ní se ukrývá jediná mandle, jejíž nálezce většinou dostane nějakou odměnu. Afrika Jedna třetina obyvatel celé Afriky slaví Vánoce podobně jako v Evropě či Americe. Jižní Afrika uznává tradice v podobě vánočního stromku s dárky, vánočních punčoch a jako slavnostní oběd si dopřejí pečeného krocana, hovězí a také sladký švestkový pudink nebo biskupský chlebíček. Vánoce v západní Africe se příliš neliší, ale místo tradičního vánočního stromku se zde zdobí palmy. Lidé navštěvují kostely, zpívají koledy a společně si
s příbuznými sednou ven ke sváteční večeři, kde se podává hovězí maso a rýže. V ostatních zemích se Vánoce slaví podobně jako v Evropě.
A jak už asi všichni ví, tak tady v České republice rozdává dárky Ježíšek, ale v jiných zemích rozdává dárky Santa Claus, avšak všude mu říkají jinak. Např. v Chile mu říkají “El Viejo Pascuero“, ve Finsku mu říkají velký “Ukko“, kterému pomáhají pidimužíci, ve Francii roznáší dárky hodný duch “pére Noel“ a v Rusku je děda Mráz.
Chtěl/a bys mít mladšího nebo staršího sourozence? MLADŠÍ: Když se narodí malý sourozenec a ještě nechodí a moc vám nic nebere, tak to je dobrý. Potom když začíná lézt a začínají mu/jí růst zuby, tak toho využívá k obraně a kouše. Ale má to i dobrou stránku, mazlí se s vámi a má vás velmi rád. A vy ho/ji určitě taky. O rok později se učí chodit, mluvit, i když jen trochu mluvil. Potom začíná chodit do školky, dále do školy, můžete ho tam i vodit a chodit pro něj. Přitom si můžete užít i srandu. STARŠÍ: Vždycky vám může s něčím pomoc, ať už se jedná o bratra či sestru. Se starším bratrem se někdy můžete hodně hádat, ale zastává se vás třeba, když vám někdo něco udělá. Sestra se sestrou si asi trochu víc rozumí než bratr a sestra. Různě se baví o holčičích věcech a tak dále. Hrají si třeba na kadeřnici, prodavačku, servírku a všechno možné.
HÁDANKY 1. Jednou děrou dovnitř a dvěma děrami ven.(kalhoty) 2. Má to jednu nožičku a tisíc ručiček.(strom)
Vánoce v USA Vánoce patří mezi nejdůležitější období roku pro všechny křesťany. Většina Američanů je věřících, i to je jeden z důvodů, proč je i většina obchodů zavřená. Totéž platí pro všechny státní úřady. Mnoho míst je zavřeno dokonce už den předem. Křesťané zde slaví Vánoce v souladu s kázáním svých kongregací. Kromě přísných náboženských nařízení,existují vánoční zvyky, které jsou praktikovány katolíky a nekatolíky. Tak vznikla celá řada ryze amerických tradic. V žádném období roku se nenakupuje víc, než-li právě o Vánocích. Obchody zažívají již od Díkuvzdání na konci listopadu až do Vánoc skutečné žně. Mnoho věřících si stěžuje, že pravý význam Vánoc je ničen touto komercializací. Dárky se dávají dětem, členům rodiny, přátelům. Lidem, kteří nám poskytli laskavost, či kolegům ze zaměstnání. Nemusí se vždy jednat o věcný dar. Často lidé pečou sušenky a jimi obdarovávají své blízké či sousedy. Během tohoto období Američané ukazují svou štědrost lidem, kteří na tom nejsou tak dobře jako oni sami. Posílají peníze do nemocnic, sirotčinců a charit, které pečují o znevýhodněné občany. Vánoční výzdoba je velice bohatá, v některých případech nemá daleko ke kýči. Američané slavící Vánoce mají stromeček živý, nebo umělý. Zdobí jej drobnými světly a ozdobami koule, řetězy z popcornu atd… No já osobně se na Vánoce těším a co vy??
Advent Advent je období čtyř neděl před Vánocemi. V západní tradici je advent také dobou zklidnění. Odpovídá životnímu stylu našich předků. Dříve bylo nutné zvládnout veškeré zemědělské práce a odpočinek v zimě, kdy se vykonávaly domácí práce jako draní peří, šití, pletení, předení, tkaní a třeba i háčkování. Advent začíná většinou mezi 27.11.- 3.12. v neděli. Adventní ozdobou je adventní věnec se čtyřmi svíčkami, svíčky by měly být tři fialové a jedna růžová. Dříve byly věnce zavěšovány na stuhách, v poslední době jsou položeny na stůl. Zapalování stále většího počtu svíček vyjadřuje splňující se očekávání a radost. Na první adventní neděli zapalujeme fialovou svíčku (proroků), tato svíčka je památkou na proroky. Na druhou adventní neděli zapalujeme další fialovou svíčku (betlémskou), reprezentuje lásku a představuje Ježíškovy jesličky. Na třetí adventní neděli zapalujeme růžovou svíčku (pastýřskou), která vyjadřuje radost
z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz. Na čtvrtou adventní neděli zapalujeme poslední fialovou svíčku (andělskou), ta představuje mír a pokoj. Na Štědrý den můžeme všechny svíčky zapálit.
10 důvodů, proč to mají vysoké holky těžké 1. Přezdívky Je jedno, jestli se jmenujete Jana, Tereza, nebo Brigita, stejně vám nikdo křestním jménem říkat nebude. V okolí budete vždycky známá jako žirafa, nebo mrakodrap.
2. Když si hledáte kluka Celé prázdniny se stresujete myšlenkou, jestli vaši spolužáci za ty dva měsíce vyrostli a vaše zklamání, když zjistíte, že jejich hlava vám stále nesahá ani po ramena, je nepopsatelné.
3. Ve škole Je trapné, když vás rádoby přísný o dvě hlavy menší učitel kárá za to, že jste si zapomněli domácí úkol, a nechává vás se dusit u tabule, zatímco celá třída se pochechtává vašemu výškovému rozdílu a vy si jen tiše přejete se prostě zmenšit. 4. Když jdete s přáteli ven Stejně tak je trapné, když jdete ven se svou partou kamarádů. Kolemjdoucí si vás mohou snadno splést s matkou a jejími pubertálními dětmi. Zkuste je přesvědčit o tom, že to jsou jen vaši zakrslí spolužáci. 5. Ve velkých davech Nikdy nesplynete s davy lidí. Vaše hlava bude přečnívat vždy a všude. 6. V divadlech Prakticky celé představení musíte poslouchat nadávky a připomínky od diváků sedících za vámi. Ač se hrbíte sebevíc, prostě přes vás nevidí a kdyby mohli, sežerou vás i s vaší sedačkou. Vysvětlujte jim, že jste si dneska jako na potvoru zapomněli brejle, bez kterých vidíte ještě hůř, než oni přes vás, a proto musíte sedět co nejblíže scéně. 7. Při hře na schovávanou Za keř se neschováte, do popelnice se nevsoukáte a tak jako tak jste prostě všude vidět. Zbývá vám už jen jít si lehnout doprostřed chodníku a předstírat, že jste asfalt. 8. Návštěvy Nevyvarujete se větám: „Zlatíčko, vždyť ty už mě za chvíli přerosteš.” Od o desítek centimetrů menší tetičky, která se vaší výšky pořád nemůže nabažit a stále touží se s vámi přeměřovat. Několikrát jistě padne i věta „Jestli vyrosteš do krásy, můžeš se dát na modelku.” Také se vás návštěva několikrát zeptá, zda hrajete basket, případně pokud s tím nechcete začít. 9. Podpatky Něco, co si nemůžete vzhledem ke svým přátelům dovolit. Ač se vám boty na deseticentimetrovém podpatku líbí sebevíc, musíte si od nich nechat zlomit srdce a vrátit je zpátky do regálu v obchodě.
10. Roztomilost Nikdy nebudete roztomile malá. Nikdy. d.s. sepsáno podle vlastních zkušeností PS - No, prostě tak to v životě chodí. Někdo je vysoký, někdo tlustý, jiný hubený. Holky - a kluci, věřte mi, že problémy, které vidíte dnes, budou časem nicotné. Vím, teď jsou pupkem světa... Malí kluci však mohou zůstat malými, hubení hubenými či vychrtlými, tlustí nikdy nedají ze své váhy dolů ani deko a co vy? Vy se výškově srovnáte se svými opožděnými vrstevníky, nebudete na ně shlížet dolů, ale budete jim hledět přímo do očí... Božské!!! Malí navíc vyplešatí a pakliže se vám posmívali, zcela jednoznačně se role otočí...Vy budete ale nad věcí a na třídním srazu po 10 letech je budete chlácholit, že vypadají božsky a že jste si výškového rozdílu ani nevšimli. Tomu se říká noblesa... Využijte výškovou převahu neboj, dosáhnu tam, podám ti to, jsem větší, nevadí, žes mě neviděl :(, buďte trpěliví, trpělivost růže přináší. A já dnes díky zkušenosti vím, že se to vyplatí. A navíc - buďte krásní - jste totiž na rozdíl od ostatních - vidět.
Citáty Konečně se blíží doba Vánoc. Tak jsem si řekla, že bych Vás mohla potěšit pár citáty o přátelství. No, moc to není vánoční téma, ale tak snad to nevadí. Každý z nás by měl mít alespoň jednoho pravého kamaráda. Kamarádi nám dávají do života nejen radost, ale i nové zkušenosti. Prožíváme s nimi různá dobrodružství a máme je prostě celkově rádi. Ať se vám citáty líbí a přeji hlavně šťastné a veselé!! Přítel je ten, který zůstává, když ostatní odcházejí… Neštěstí má tu dobrou stránku, že nás učí poznávat opravdové přátele… Přítel je mé druhé já… Láska může zemřít za lež, přátelství za pravdu… Přátelství je láska bez křídel…
Sobectví je jed každého přátelství… A teď „malá„ rada ve formě citátu!! Dobrého přítele si važ daleko víc než peněz. Terka ☺
Nová rubrika: Sloupek školního preventisty Ahoj děti, ve vašem okolí číhá spousta nástrah a nebezpečí. Naším společným cílem je těmto nebezpečím předcházet a upozorňovat na ně. V tomto sloupku se budeme postupně s některými z nich seznamovat. Jedná se zejmána o nástrahy internetu, šikanu, kybernetickou šikanu, záškoláctví, krádeže, alkohol, cigarety, návykové látky, vandalismus a násilné chování, poruchy příjmu potravy. Tento školní rok se zaměříme na téma „nástrahy internetu“.
PRAVIDLA PRO DĚTI K BEZPEČNĚJŠÍMU UŽÍVÁNÍ INTERNETU Nikdy nesděluj adresu svého bydliště, telefonní číslo domů nebo adresu školy, kam chodíš, jména a adresy rodičů a rodinných příslušníků i jejich telefonní čísla do práce, někomu, s kým jsi se seznámil/a prostřednictvím internetu, jestliže Ti to rodiče (nebo lidé, kteří se o Tebe starají) přímo nedovolí. Pokud se neporadíš s rodiči, neposílej nikomu po internetu fotografii, číslo kreditní karty nebo podrobnosti o bankovním účtu a vůbec žádné osobní údaje. Nikdy nikomu, ani nejlepšímu příteli, neprozraď heslo nebo přihlašovací jméno své internetové stránky nebo počítače. Nikdy si bez svolení rodičů nedomlouvej osobní schůzku s někým, s kým jsi se seznámil/a prostřednictvím internetu. Doma musí bezpodmínečně vědět, kam jdeš a proč. I když Ti rodiče (nebo lidé, kteří se o Tebe starají) dovolí se s takovým člověkem sejít, nechoď na schůzku sám/sama a sejděte se na bezpečném veřejném místě.
Nikdy nepokračuj v chatování, když se Ti bude zdát, že se tam probírají věci, které Tě budou přivádět do rozpaků nebo Tě vyděsí. Vždy o takovém zážitku řekni rodičům (nebo lidem, kteří se o Tebe starají). Nikdy neodpovídej na zlé, urážlivé, nevkusné nebo hrubé e-maily. Není Tvoje vina, že jsi tyto zprávy dostal/a. Když se Ti to stane, oznam to rodičům. Nikdy neotvírej soubory přiložené k elektronickým zprávám (e-mailům), pokud přijdou od lidí nebo z míst, které neznáš. Mohou obsahovat viry nebo jiné programy, které by mohly zničit důležité informace a významně poškodit software počítače. Vždy řekni rodičům (nebo lidem, kteří se o Tebe starají) o všech případech nepříjemných, vulgárních výrazů na internetu, totéž platí pro obrázky s vulgární tematikou. Vždy buď sám/sama sebou a nezkoušej si hrát na někoho, kým nejsi (na staršího, na osobu jiného pohlaví apod.). Vždy pamatuj na následující pravidlo a chovej se podle něho: jestliže některá webová stránka bude obsahovat upozornění, že je určena jen pro dospělé nebo jen pro lidi od určitého věku, musí se to respektovat a ti, kteří nevyhovují kritériím nemají takovou stránku otevírat. Domluv se s rodiči na pravidlech používání internetu a poctivě je dodržuj. Především se domluv, kdy můžeš internet používat a jak dlouho. Provždy si zapamatuj další pravidlo: když Ti někdo na internetu bude nabízet něco, co zní tak lákavě, že se to nepodobá pravdě, nevěř mu – není to pravda. Jestliže na internetu najdeš něco, o čem jsi přesvědčen, že je to nelegální, oznam to rodičům.
Rizika používání sociální sítě „FACEBOOK“ Facebook -je největší a nejrozšířenější socilání sítí světa, kterou aktuálně využívá přibližně 1,4 miliardy uživatelů -je zde uloženo asi 200 miliard fotografií, každý den se nahraje asi 250 milionů nových fotografií -věkový limit pro vstup je 13 let
-je přelože do 68 jazyků, včetně češtiny, při jeho využívání tedy odpadá jazyková bariéra -v ČR ho využívá přibližně 3,7 milionů uživatelů, desetinu českých uživatelů tvoří děti mladší šestnácti let Hlavním rizikem je velmi vysoká koncentrace osobních údajů, které mohou být lehce zneužity a to například k vydírání, vyhrožování, verbálním útokům, manipulaci k osobní schůzce, šíření ponižujících fotografií a videí atd. Facebook obsahuje velké množství falešných profilů, ne vždy si píšete s tím, za koho se dotyčný vydává. Velmi obtížně se z Facebooku cokoli odstraňuje, protože nahráním jakéhokoli souboru udělujete souhlas s použitím, přenosem a kopírováním tohotom souboru. Pokud ho vymažete vy sami, neznamená to, že neexistuje někde jinde v záloze. Nejbližší zastoupení Facebooku je v Irsku v Dublinu, proto je velmi obtížné vykomunikovat případné odstranění, či úpravy profilu a souborů na něm nahraných a sdílených. Bc. Olga Lupoměská Zdroj: e-bezpečí
Hádej co je ….. 1. Věc, která se užívá v lékařství k vyšetření zlomeniny? a) sekačka b) rentgen c) jídlo 2. Jaký je jiný název pro pilotní kabinu? a) kokpit b) solitér c) antikvariát 3. Který jazyk nebyl nikdy uznán jako úřední jazyk? a) čeština b) maďarština c) esperanština
4. Jak se jmenuje obydlí na lodi? a) jachta b) panelák c) houseboat (hausbót) 5. Co je to Nobelova cena? a) každoroční ocenění pro vědce a vynálezce b) částka c) pokrm 6. Jak se říká osamělé osobě, zvířeti nebo rostlině? a) samotář b) solitér c) chudák 7. Jak se „profesionálně“ nazývá učitel/učitelka? a) pedagog b) chytrolín c) dozor 8. Jakým názvem se označuje skupina hudebníků s dirigentem? a) kapela b) orchestr c) skupinka Lucík
Správné řešení k, Hádej co je …… 1. rentgen (b) 2. kokpit (a) 3. esperanština (c) 4. houseboat (c) 5. každoroční ocenění pro vědce a vynálezce (a) 6. solitér (b) 7. pedagog (a) 8. orchestr (b)
Hymna úspěchu „… už jen přiblížení k cíli, ač sebemenší, je pro mě velkým úspěchem.” 1. Co je pro tebe úspěch? • Vstát ráno z postele (když nepřijdu pozdě do školy) • Úspěch je pro každého něco jiného. Pro mě je úspěch něco, na čem určitý čas pracuji a potom se mi to konečně povede. • Dobré známky ve škole, udělat přijímačky na střední školu, vystudovat střední, případně i vysokou. • Úspěch pro mě znamená, že jsem zaslouženě a vydařeně něco ukončil. • V životě něco dokázat. Mít nějaký sen a splnit si ho. • I pád na hubu je pohyb vpřed. • Dát gól ve sportu, který hraju ve starší věkové kategorii a proti o dost starším klukům. Dostat se na soupisku ve starší věkové kategorii. 2. V čem podle tebe úspěch spočívá? • Když se ti povede něco, co ti nejde. • Úspěch nikdy nepřijde sám. Stojí za tím obrovská snaha a práce. • V tvrdé dřině a nevzdávání se když ti něco zkříží cestu. • Pro úspěch si musíš jít kvůli sobě, ne kvůli ostatním. • Věříš, běžíš, zakopneš a ležíš. • Úspěch spočívá v neustálém zlepšování se. • Něco splněného. Spočívá v něčem, co jsme dokázali, správně udělali. 3. Jaký je tvůj dosavadní největší úspěch? • Trvalé vytáčení paní učitelky na VO. • Můj doposud největší úspěch je dosavadní vyznamenání ve škole. • Žiju šťastně, mám všechno, co si přeju. Jelikož jsem ještě mladý doufám, že dosáhnu větších a záslužnějších úspěchů. • Nezakopnout! • Mým největším dosavadním úspěchem je nominace do české fotbalové reprezentace, byl to jeden z mých největších snů.
Jak budu prožívat vánoční svátky Jako každý rok během dne před Vánoci zdobíme stromeček. Ráno, když se vzbudíme, jdeme k babičce na oběd. Babička má vždycky navařeno a napečeno takových dobrot, že nikdy neodolám. Když se blíží 16.hodina, jdeme domů. Táta s mamkou připravují večeři a já se sestrami jsme většinou v pokoji a něco děláme. Když je hotová večeře, spěcháme všichni ke stolu. V naší rodině máme jednu tradici, že nikdo nesmí odejít od stolu, dokud ostatní nedojí. Což je pro mě velká nevýhoda, protože táta vždycky zdržuje tím, že si přidá další řízek a my všichni jsem netrpěliví , protože se těšíme, co nám asi Ježíšek přinese. Po večeři jdeme se sestrami do pokoje čekat, až zazvoní Ježíšek. Když zazvoní, jdeme rozbalovat dárky. Po jejich rozbalení k nám přijde babička s dědou podívat se, co jsme všechno dostali. Druhý den jezdíme k druhé babičce na oběd. U ní jsme do večera a pak jedeme domů si zabalit věci na hory. My každý rok jezdíme na 14 dní do Špindlerova Mlýna lyžovat. Vždycky je to fajn, ale tenhle rok si to neužiju tolik jako předtím, protože budu nervózní před talentovými zkouškami, abych náhodou nenastydla. Na hory jezdíme se strejdou, s tetou a ještě s tátovými kamarády, se kterými je vždycky sranda. Za sebe musím říct, že si vánoční svátky vždycky užiju a každý rok se na ně těším.☺ Jana ☺
LAST SUMMER Díl 1. All Black První den prázdnin. První den dvouměsíčního pekla. Pro mnohé mé vrstevníky jsou prázdniny nejlepším obdobím v roce, ale pro mě jsou to zbytečné dva měsíce, které musím strávit doma. Možná si myslíte, že jsem divná, no v něčem asi budu, ale muset vy být 62 dní v roce s alkoholikem bez práce, který na vás v jednom kuse řve, a ještě navíc jste nucena říkat mu tati, taky byste nesnášeli prázdniny. Vstoupila jsem do dveří tmavého bytu a zabouchla je. Alkohol byl cítit už od vchodu. Ani jsem se nenamáhala s pozdravem, stejně bych se nedočkala odpovědi. Hodila jsem si tašku do pokoje, převlékla se, popadla druhou tašku a zase rychle prchala z alkoholem nasáklého bytu.
Když jsem přišla na pláž, všude kolem bylo plno lidí, kteří si užívali sluníčka. Miluju tohle místo. Pláž v Brightonu je nejkrásnější místo ve městě. Vytáhla jsem skicář a úhel a začala se rozhlížet kolem sebe. Mojí pozornost upoutal racek, který se vpovzdálí snažil ukořistit housku z koše na odpadky. Pomalu jsem si obrázek načrtla a pokračovala s úpravami. Po půl hodině jsem měla hotovo, a protože už se mi nechtělo kreslit, uklidila jsem skicář s úhlem zpátky do tašky. Zvedla jsem se, nazula boty, které jsem si během kreslení zula, a rozešla se směrem k molu. Na mole bylo celkem živo. Šla jsem ke stánku s fish and chips, a protože moje ruka objevila v kapse pár liber a můj žaludek naštvaně kručel, chtěla jsem si koupit jednu porci národního jídla. Když jsem došla ke stánku a objednala si, uviděla jsem ceduli, na které stálo: „Hledá se brigádník, bližší informace u prodavače.” Napadlo mě, že by nebylo špatné přivydělat si pár liber a navíc bych nemusela být doma. „Dobrý den, měla bych zájem o tu brigádu,“ řekla jsem muži za pultem. „Kolik ti je?“ zeptal se a prohlížel si mě od hlavy až k patě. „17, pane,“ odpověděla jsem slušně. „No, potřeboval bych někoho na obsluhu, kdy bys mohla nastoupit?“ ptal se dál. „Klidně hned,“ zněla moje odpověď. „Tak pojď, sepíšeme to,“ řekl a otevřel dvířka do malého karavanu. Pokrčila jsem rameny a s úsměvem vstoupila dovnitř. O hodinu později už jsem stála za pultem a obsluhovala zákazníky, podle pokynů, které mi dal pan Walters, majitel stánku s občerstvením. Upřímně myslím, že mi to celkem šlo, protože pan Walters vypadal spokojeně. Rozhlédla jsem se kolem. Ke stánku pomalu šel kluk, asi v mém věku, a i přesto, že bylo celkem teplo, byl celý v černém. Něco mě na něm hrozně zaujalo, nevím, jestli to bylo jeho chůzí nebo očima, ale nejspíš asi jeho stylem, all black. týpí.
Mikulášská nadílka Mikuláše, čerta a anděla mám moc ráda, nejen kvůli nadílce, ale také kvůli zasněžené krajině a těšení se stále více na Štědrý den. 5.prosince Mikuláš, čert a anděl obchází domy, aby společně trochu postrašili zlobivé děti. K nám chodí jenom čert a to ho ani nepouštíme domů. Vždycky když je tma, všude krásně chumelí a praská v krbu, my popíjíme čaj
a už jsme strašně nedočkaví, kdy už konečně přijde ten čert. Pro jistotu zamykáme dveře. Abychom se já a sestra bály víc, zhasneme světla, takže v obýváku svítí jenom krb. Potom se objeví na terase prskavka nebo tak něco a po chvíli přiběhne k francouzským oknům čert a začne do nich bušit a vydávat skřeky, které už asi všichni znáte. Čert vypadá vždycky strašidelně. Když konečně odejde, jdeme se podívat ven. Trochu se bojíme, ale hned když uvidíme velký pytel, strach přejde. V pytli najdeme různé sladkosti a mezi nimi i obrovský adventní kalendář od Lindt. 5. prosinec mám strašně ráda a vždycky mít budu.☺ Haase
Skrývačky Najdi ve větách skrytá slova: Děda telefonoval do práce. Pavel bloudí lesem a nemůže najít houby. Když jsem se myla, zbyla po mně mokrá vana. Myslivec má slovenského psa. Babka v kamnech zatopila.
Advent Advent je období čtyř neděl před Vánocemi. V západní tradici je advent také dobou zklidnění. Odpovídá životnímu stylu našich předků. Dříve bylo nutné zvládnout veškeré zemědělské práce a odpočinek v zimě, kdy se vykonávaly domácí práce jako draní peří, šití, pletení, předení, tkaní a třeba i háčkování. Advent začíná většinou mezi 27.11.- 3.12. v neděli. Adventní ozdobou je adventní věnec se čtyřmi svíčkami, svíčky by měly být tři fialové a jedna růžová. Dříve byly věnce zavěšovány na stuhách, v poslední době jsou položeny na stůl. Zapalování stále většího počtu svíček vyjadřuje splňující se očekávání a radost. Na první adventní neděli zapalujeme fialovou svíčku (proroků), tato svíčka je památkou na proroky. Na druhou adventní neděli zapalujeme další fialovou svíčku (betlémskou), reprezentuje lásku a představuje Ježíškovy jesličky. Na třetí adventní neděli zapalujeme růžovou svíčku (pastýřskou), která vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz. Na čtvrtou adventní neděli zapalujeme poslední fialovou svíčku (andělskou), ta představuje mír a pokoj. Na Štědrý den můžeme všechny svíčky zapálit.
Hádanky Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr. (sníh) Každé ráno vesele, tahá spáče z postele. (budík) Čtyři rohy, žádné nohy. (polštář)
Strach Každý člověk trpí nějakým strachem. Někdo má strach třeba z pavouků nebo z první schůzky s klukem. Já osobně se bojím dne, kdy mi odejde moje babička. Mám ji moc ráda a nedokážu si představit jediný den bez ní. Snažím se udělat všechno pro to, abych ji viděla, jak je šťastná. Někdy si řeknu, že to zvládnu být bez milované babičky, ale přiznejme si stejně, jako nebe nemůže být bez mraků, tak ani já nemůžu být bez babičky. Přiznávám se, prostě tenhle strach se překonat nedá. Když o tom mluvím, je to smutné, ale prostě takový je život. Někdo přijde a zase někdo odejde, ale co já o tom můžu vědět? Jsem ještě „dítě“, ale můj názor se třeba v dospělosti změní. Budu mít vlastní děti, které budou to jediné, na kterých mi záleží. Třeba oni jednou budou mít strach, že jim odejdu, ale já to prostě nezměním… Nikdy nedovol, aby tě strach zastavil ve hře života. An-Olli☺
Tajemná I. …Jsem ráda, že konečně začaly prázdniny. Škola byla pro mě utrpením, protože jsem tam neměla žádné kamarády. Byla jsem vlastně ráda, když mi mamka oznámila, že se stěhujeme do většího domu a úplně jiného města a já půjdu na jinou školu. „Dobře.“ To bylo všechno, co jsem ji na to odpověděla, a šla jsem do svého pokoje. Podívala jsem se, na svoji skříň a začala balit. Za dva týdny jsme se měli stěhovat. „Nemohla mi to říct dřív?“ Asi ne. Skoro jsme se nebavili, protože většinu času jsem trávila zamčená ve svém pokoji. Otce jsem nepoznala, jelikož nás opustil, když se dozvěděl, že máma je těhotná. Tomu se říká otec, jak má být. Šla jsem do koupelny a začala jsem si česat svoje hnědé vlásky. Byly dlouhé a rovné. Sepnula jsem si je do copu a po okrajích tváře nechala
ofinu. Velké vykulené oči jsem měla určitě po tátovi. Vždycky jsem byla zvědavá, jak vypadal předtím, než nás opustil. Seběhla jsem po schodech a hledala mámu. Nakonec ležel na stole dopis, že šla ke kamarádce a vrátí se až zítra. „Jídlo máš v ledničce a nepodpal dům.“ Nevěřila jsem vlastním uším, co bych asi tak podpálila a začala jsem se smát. Nechala mi nějaké peníze, kdybych něco potřebovala. Ještě jsem zkontrolovala stav v ledničce a vytáhla pomerančový džus. „Mňam.“ Procházka po nedalekém parku se sluchátky v uších mě vždy dokázala uspokojit a vyčistit hlavu. Rozmýšlela jsem se, jaké to bude na nové škole a jestli budu mít nějaké kamarády. V bývalé škole jsem nebyla oblíbená. Asi proto, že jsem raději byla tichá a hleděla z okna, než abych s holkama rozebírala, kdo má lepší zadek. „Jaké to tam asi bude?“ ptala jsem se sama sebe. No, snad to bude dobré. Nastal čas stěhování. Vzhůru jsem byla už od páté a rychle jsem si dobalovala poslední věci a kontrolovala, jestli jsem něco nezapomněla. „Máš všechno?“ ptala se opakovaně máma. „Doufám,“ odpověděla jsem s úsměvem a ona udělala to, co dlouho ne. Objala mě. „Neboj se, střední škola se ti bude líbit. Navíc máš už šestnáct let, takže jsem zvědavá, jestli mi představíš nějakého toho chlapce“ a ušklíbla se. Máma byla tak nadšená, že se nedalo tomu neusmát. „Tak to se ještě uvidí!“ Odešly jsme spolu do auta, které nás mělo odvézt k novému domu a doufala jsem, že i k lepšímu životu.
Tajemná II. Wau. Nový dům byl skvělý, to musím uznat. Druhé poschodí mělo krásný balkon s ještě krásnějším pohledem na nedaleké jezero. „ Druhé poschodí je moje,“ usmála jsem se a hned, jak mamka odemkla, vyběhla jsem nahoru do poschodí. Otevřela jsem svůj pokoj, který mě potěšil, jelikož měl vlastní koupelnu. Byl veliký a ta boží manželská postel. Dokonce v rohu byl i malý rozkládací gauč. Nic tady měnit nebudu, jen potřebuji stoleček, nástěnku a nějaké skříňky a poličky. Samozřejmě si pokojíček vymaluji. Bude tu dost práce, ale aspoň mám zábavu na celé prázdniny. Stanovila jsem si pěkně krok po kroku, jak budu pokračovat v malování pokoje. První krok: Vymalovat. Dlouho jsem se rozmýšlela, jakou si dám barvu do pokoje a nakonec jsem se rozhodla pro slabě fialkovou. Je to pěkná barvička a krásně ladila
k závěsům. Rozhodla jsem se, že si pokoj vymaluji sama. Výsledku jsem se dost bála, ale byla to sranda. Sice jsem byla celá od barvy, ovšem výsledek byl dokonalý. Druhý krok: Upravit skříně. Toto byl asi nejlehčí krok, který jsem si stanovila. Měla jsem plné skříně věcí a většinu z nich jsem nenosila. Třídila jsem to půl dne a výsledek nic moc… Rozhodla jsem se s mamkou, že nějaké věci dáme do dětského domova, tam určitě z nich budou mít určitě ohromnou radost. Třetí krok: Nákupy. Musím uznat, že nákupy miluji, ale která slečna ne… Dokázala bych nakupovat celé hodiny. Byla jsem si vybrat potřebný nábytek. Dobře, skříně mám, stoleček a poličky také, tak už jen nástěnku. Na stoleček jsem si ještě koupila lampu, dokonce i na psací stůl, ale trochu větší. Všechno jsem si v pokoji krásně urovnala, jak jsem chtěla. S výsledkem jsem byla nadmíru spokojená, a tak jsem vběhla do koupelny, dala jsem si rychlou sprchu a unavená jsem skočila do postele. Na druhý den jsem v nákupech pokračovala, ale tentokrát oblečením a botami. Úspěšně jsem utratila všechny svoje úspory a spokojená s minimálně deseti taškami jsem šla domů. Měsíc prázdnin byl pryč. Pokoj jsem měla dokončený. Myslela jsem si, že to bude trvat delší dobu. Najednou jsem nevěděla, co budu dělat. Pustila jsem se tedy do vybalování svých milovaných knih. Měla jsem jich velmi moc a každou jsem přečetla nejmíň stokrát. V jiném pokoji jsem našla knihovnu. Celé další dva dny jsem nedělala nic jiného, než ukládala knihy. Já vím, nuda. Ale začaly chvíle, které mi změnily život. Procházka okolo jezera se sluchátky v uších byla příjemná. Sedla jsem si na trávu a pozorovala západ slunce. Když jsem měla v uších sluchátka a byla zasněná ve svých myšlenkách, nevšimla jsem si kluka, který si ke mně přisedl, až do chvíle, než mi zamával rukou před očima a tím mě vyrušil z mých snů. „Ahoj,“ pověděl ten neznámý, když jsem si vyndala sluchátka z uší. „Ahoj,“ odpověděla jsem a ani jsem se na něj nepodívala. „Jsi tu nová? Jmenuji se David. “ „Ano, jsem. “ Cítila jsem jeho pohled. Konečně jsem zdvihla oči. Černé vlasy s modrýma očima. „Prozradíš mi jméno?“ ptal se mě a zkoumavě na mně hleděl. „Ne!“ Postavila jsem se, že odejdu domů, no on byl neodbytný. „Uvidím tě ještě?“ ptal se mě s nadějí v hlase a já jsem se otočila. „Ahoj, Dádo.“ Usmála jsem se. „Ahoj, moje Tajemná!“ ušklíbl se a odešel. Michalkaa:-*
Tomu ještě nerozumíš Každé ráno, jako každý jiný člověk mého věku, chodím do školy. Jsem v deváté třídě a mám mladšího bráchu. Kuba vždycky ráno snídá u televize a pak přesně v sedm dvacet pět se zvedne, bleskurychle se oblékne a žene do školy. Já na druhou stranu vstanu, nebo spíš nevstanu, ale dotrmácím se ke skříni, něco na sebe hodím, pak jdu do koupelny a jsem tam v podstatě až do tři čtvrtě na osm. Každé ráno mě tedy provází otázka od bráchy: ,,Proč ráno trávíš tolik času v koupelně?“ Odpověď je prostá: ,,Tomu ještě nerozumíš!“ Jsem si jistá, že jelikož Kuba žije fotbalem, bude v koupelně trávit víc času, než si myslí – gelováním si vlasů, jak se to zrovna nosí. Tak si na to, milý Kubíčku počkáme… :D Já ti ty minuty - no hodiny spočítám….
Vánoce Bylo nebylo, jednoho dne na Štědrý den jsem přemýšlel o Vánocích. Sedl jsem si k oknu a díval se na zasněženou krajinu. Venku byla zima. Byl jsem šťastný, že mám okolo sebe šťastnou rodinu. I když nejsme zrovna bohatí a nemůžeme mít všechno, tak i přesto jsme šťastní. Mám kamarádku jménem Teri, která má sice hodně peněz a rodiče jí koupí vše, co si přeje, ale není šťastná. Tátu skoro doma nepotkává a nemá s ním dobré vztahy. Vždy jí dá jen peníze a myslí si, že Teri bude šťastná. Mamka chodí často s kamarády pryč, a tak na ni nemá moc čas. Rodiče si myslí, že když jí dají k Vánocům to, co si přeje, že bude šťastná a spokojená. Neuvědomují si, že jí schází to nejdůležitější a to je RODINA! Vánoce nejsou jen o penězích. Jsou především o rodinném klidu a o tom, že se rodina sejde u jednoho stolu v příjemné atmosféře. Já mám skvělou rodinu, za kterou jsem moc rád. 24. prosince večer se sejdeme společně u jednoho stolu. Nedáváme si sice moc dárků, ale hlavní je, že jsme spolu. Podle mě je lepší šťastná rodina s malou vánoční nadílkou než rodina s mnoha dary, ale se studenými srdci. Deniskaa:-*
Vánoční anketa - ptáme se 12 vrstevníků ze školy… Raději kupuješ nebo dostáváš dárky? 1)Raději kupuji, rád/a rozdávám radost… 2)Raději dostávám… 3)Oboje, tak půl na půl…
3 hlasy 7 hlasů 2 hlasy
Jaké druhy vánočního cukroví máte nejraději? 1)Perníčky… 2)Vanilkové rohlíčky… 3)Vosí hnízda… 4)Linecké slepované…
6 hlasů 4 hlasy 0 hlasů 2 hlasy Terka a Lea ☺
Krásné svátky Krásné svátky vánoční, pěknou cestu z půlnoční. Pod stromečkem dárku dosti, však dávej pozor na rybí kosti, Na Silvestra veliký krok, a pak šťastný celý rok.
Hodně štěstí Hodně štěstí, neboť je krásné. Hodně zdraví, neboť je vzácné. Hodně lásky, neboť je jí málo. A hodně všeho dalšího, co by za to stálo.
Nádherný pozdrav Nádherný pozdrav bílých vloček. Velmi dárků pod stromeček. Radost a klid na Vánoce, štěstí, zdraví v novém roce.
Vánoční nostalgie 24. 12. 1964
„No to je dost!” zvolala mamka, když jsme se přiřítili domů s oškubanou borovicí narychlo uříznutou v nejbližším lesíku. Za absenci některých větviček mohl její krátký pobyt v ne zrovna prostorném kufru našeho trabantu. Ale i přesto jsme všichni byli za to koště spokojení a hnali jsme se ho ověšet ozdobami. Zatímco Pepa - kapr, který si ještě dneska ráno pokojně plaval v naší vaně, se právě smažil na pánvi, já seděla na pohovce, poslouchala vánoční koledy ozývající se z gramofonu a ujídala cukroví z talíře. Když jsem se podívala z okna, viděla jsem ve tmě zářit bílý sníh. Už jsem se nemohla dočkat úplného večera. Seděli jsme u stolu a jedli kapra s bramborovým salátem. Připili jsme si na veselé Vánoce a šťastný nový rok 1965, přičemž si rodiče nalili víno a na mě zbyla limonáda. Když jsme dojedli, čekali jsme, až se z vedlejšího pokoje ozve zvoneček ohlašující příchod Ježíška. A konečně; to čekání se opravdu vyplatilo. Rychle jsme běželi ke stromečku a vrhli se na dárky, které pro nás, tedy alespoň pro mě, byly středem vesmíru. „No to je krása!” vykřikla překvapeně maminka, když pod zelenomodrým balicím papírem našla drahé látky přivezené z Drážďan a hned začala plánovat, co si z nich ušije. Táta mezitím pod stromečkem našel obraz New Yorku; města, do kterého věděl, že se nikdy nepodívá. Konečně přišla řada i na mě; kromě mrkacích a chodících panenek jsem objevila i jezdící vláčky. Podle mě si tehdy Ježíšek spletl tátovo jméno s mým; nikdo si s nimi totiž nevyhrál tolik jako právě on. Nejspíš je to pravda, že si otcové na dárcích svých dětí prodlužují vlastní dětství. Od té doby uplynulo už padesát let. Hodně se toho změnilo. Maminčiny šaty se roztrhaly, vláčky zrezly, panenky přestaly mrkat a táta se přece jen do Ameriky podíval. Přesto to pro mě budou navždy nejkrásnější Vánoce. (Zdrojem informací pro napsání příběhu mi byl seriál Vyprávěj a moje babička. Děkuju.)
d.s.
Vánoční nostalgie 24.12.2014 Zatímco jsem se znuděně dívala na vánoční pohádky, jejichž děj jsem už znala nazpaměť a jichž na mě televize o Vánocích pokaždé chrlí celou salvu, až mi občas začínají připadat trapné, táta tasil z krabice náš
celoročně ozdobený stromeček. Většina větviček na něm držela jen silou vůle, ale na Štědrý večer se přece jen ještě použít dal. Pomalu jsem ujídala z tácu cukroví v typické gaučové poloze, kterou používám celý rok; ovšem jen jeden den z toho roku ve svátečním oblečení. Mobil v mých rukou mezitím zpracovával data z facebooku, twitteru, instagramu a dalších sociálních sítí – už od října jsou ale prakticky stejné a nedá se na nich najít jiné téma než to vánoční. Tak to ovšem fungovalo i v realitě. Má nervová soustava od začátku října zabalená v pestrém vánočním papíru už pomalu přestávala vnímat dění a vánoční zoufalství okolo sebe. Přinutila jsem se vstát od pohádek a rozhodla se jít na procházku se psem, který si spokojeně ťapkal v blátě, které nám letos nasněžilo. Z mobilu mi do uší hrály vánoční anglické písničky a já si v duchu překládala jejich text. Do očí mi přitom bily křiklavé barvy z různých výzdob v oknech ostatních lidí. Začalo se stmívat. Jako každé Vánoce jsem se vzdala kapra při štědrovečerní večeři a jen usrkávala ze sklenice vychlazené kofoly. Když jsme se poté hromadně přesunuli k haldě různě velkých dárků, zvolal nejmladší člen rodiny: „Počkejte, nerozbalujte! Musím si to nejdřív vyfotit na svůj profil na facebooku!” U stromečku se dostalo na každého; a hned několikrát. Nebyla jsem překvapená. Čekala jsem to. Vánoce jsme si tedy konečně všichni užili. Nebo možná odbyli. Těšila jsem se na další, samozřejmě. Už rok dopředu jsem ale věděla, že budou vlastně navlas stejné jako ty předchozí.
(Psáno s nadsázkou. Nikdy nechci prožít podobné Vánoce.)
d.s
Violoncello Od první třídy, možná už od školky, hraju na violoncello. Vždycky jsem měla nástroj půjčený od školy, ale teď jsem skončila se sólovými hodinami a nastal problém. Tento rok ještě pan ředitel udělal výjimku a dovolil mi si violoncello půjčit. S rodiči musíme pořídit mé vlastní violoncello, abych využila své znalosti ohledně hraní na cello, než vše zapomenu. Narazili jsme ovšem na velký problém, velký finanční problém. Věděla jsem, že nástroje jsou drahou záležitostí, ale uvědomila jsem si, že jsem nikdy nepřemýšlela, kolik vlastně violoncello stojí. Tento romantický nástroj může stát klidně i třicet tisíc. Dá se sehnat také přes bazary. V téhle oblasti se cena pohybuje okolo deseti tisíc. Je to snesitelnější, ale i tak je to darda. Momentálně je koupě violoncella mojí prioritou, jelikož ten nástroj zbožňuji a mým snem je působit jako violoncellistka v rockové kapele. PS: Na té kapele už se pracuje!
key.
Víte, co je: 1. a) b) c)
Bělozubka nejmenší: ryba hlodavec pták
2. a) b) c)
Koktejl: jídlo nápoj koření
3. a) b) c)
Citadela: pevnost kniha vězení
4. a) b) c)
Paleontologie: nauka o rostlinách nauka o vaření nauka o zkoumání zkamenělin
5. a) b) c)
Oscar: cena Akademie sýr bývalý řecký sportovec
6. a) b) c)
Botel: letadlo plovoucí hotel maďarsky hotel
7. a) b) c)
Apostrofa: ovoce zdrobnělina literární oslovení nepřítomné osoby, zvířete, věci
8. a) b) c)
Symbol: značka hrad květina
Správné řešení : 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
b) b) a) c) a) b) c) a) Haase
OMALOVÁNKY PRO MRŇOUSY
OMALOVÁNKY PRO MRŇOUSY
