Adaptace Terry Johnson podle novely Charlese Webba a filmového scénáře Caldera Willinghama a Bucka Henryho
ABSOLVENT
divadlofxšaldy
Jakub Albrecht Veronika Korytářová
Jakub Albrecht
ABSOLVENT Adaptace Terry Johnson Podle novely Charlese Webba a filmového scénáře Caldera Willinghama a Bucka Henryho a na základě zvláštní dohody se společností STUDIOCANAL. Původními producenty v Londýně a na Broadwayi byli John Reid & Sacha Brooks.
překlad
Pavel Dominik
režie scéna kostýmy hudba dramaturgie
Šimon Dominik Karel Čapek Andrea Králová Jiří Hájek Tomáš Syrovátka
PRVNÍ PREMIÉRA DNE 17. ČERVNA 2016 DRUHÁ PREMIÉRA DNE 18. ČERVNA 2016 OD 19.00 HODIN V ŠALDOVĚ DIVADLE
OSOBY OBSAZENÍ
Benjamin Braddock Jakub Albrecht Paní Robinsonová Veronika Korytářová Pan Robinson Martin Polách Elaine, jejich dcera Karolína Baranová Pan Braddock, Benův otec Václav Helšus Paní Braddocková, Benova matka Štěpánka Prýmková Recepční, Číšník v baru, Psychiatr, Kněz Přemysl Houška Striptérka Michaela Foitová Inspice Přemysl Houška
Veronika Korytářová Přemysl Houška Jakub Albrecht
Nápověda Eva Rázková
Jakub Albrecht Karolína Baranová
Jakub Albrecht Václav Helšus
Maksym Moroz Věra Poláchová
OD NOVELY PŘES FILM AŽ K DIVADLU Divadelní adaptace Absolventa zažila první uvedení až v roce 2000 v londýnském West Endu, o dva roky později následovala Broadway, původní předloha je však mnohem starší. Už v roce 1963 vydal tehdy ani ne pětadvacetiletý mladík Charles Webb novelu, na jejíž věhlas už ve své budoucí
Soňa Godarská Csaba Kotlár Dušan Růžička Alžběta Vomáčková
tvorbě nikdy nenavázal, ačkoliv zfilmovaný Absolvent mu zajistil tolik popularity, že se nemusel obávat čtenářského nezájmu ani u svých pozdějších děl. Nepříliš výhodně a aniž by zbohatl, prodal práva na svůj příběh filmařům a ti jej proměnili v jeden z nejvýraznějších snímků celé filmové historie. Natáčení Absolventa se ujal tehdy začínající režisér Mike Nichols (krátce
Jakub Albrecht Václav Helšus
předtím natočil filmovou verzi Albeeho hry Kdo se bojí Virginie Woolfové?) a jeho prvním a nikterak lehkým úkolem bylo nalézt vhodné obsazení. Poté, co namlouvání několika slavných hereček zkrachovalo, např. proto, že jim při četbě scénáře přišly hotelové scény příliš intimní, našel ideální představitelku paní Robinsonové v Anne Bancroftové, herečce proslavené spíše díky dramatickým než komediálním rolím. Největším úskalím bylo ovšem hledání adepta pro titulní roli. Uvažovalo se o největších hvězdách filmu a ženských idolech v čele s R. Redfordem, ale režisér Nichols věděl, že potřebuje něco jiného než neodolatelného mladíka. Tehdy jen málo známého Dustina Hoffmana si Nichols vyhlédl v divadelním představení a nebýt filmového úspěchu Absolventa, možná dnes svět o Hoffmanovi nevěděl. Z neznámého neúspěšného muže hledajícího uplatnění se stal takřka přes noc oblíbenec americké mládeže, který nemohl vyjít na ulici, aniž by ho poznávaly davy nadšených fanynek. Jeho přednosti pro roli v oscarovém Absolventovi přitom měly daleko
nejistý a nesmělý. Právě to paradoxně rozhodlo. Filmová postava Benjamina Braddocka si žádala právě takový herecký naturel. Plachý před ženami a bez životního plánu, v tom mohl být Hoffman přesvědčivý. Režisér věřil svému instinktu a po kamerových zkouškách, při nichž byl herec limitován nezkušeností a nervozitou, Hoffman roli nečekaně dostal. A to i přesto, že už byl třicátníkem, zatímco jeho postavě mělo být teprve jednadvacet. Mezi hlavními představiteli – Hoffmanem a Bancroftovou – byl ve skutečnosti pouhých šest let rozdíl! Plachost a emocionální nedospělost však „zahrála“ Benjaminovo mládí přesvědčivě. Herecký trojlístek doplnila v roli Elaine Katharina Rossová. Výsledkem bylo skvělé přijetí kritikou, spontánní zájem obecenstva a několikanásobná nominace na Oscara, přičemž Mike Nichols si sošku za nejlepší režii skutečně odnesl a tvůrci sklízeli ceny i při udílení Zlatých globů. K podmanivosti a nesmrtelnosti filmu bezesporu
k ideálu dokonalého mužství. Jeho fyzickým plusem byla sice vypracovaná
přispěla i legendární hudba Simona a Garfunkela. Dlouhé scény beze slov,
postava, ale nedostatky podle mínění zainteresovaných producentů převa-
pod nimiž zní ústřední filmová píseň, se dokonce v následujících letech
žovaly: měl velký nos, nevysokou postavu, při kamerových zkouškách byl
staly oblíbeným a dobově příznačným filmařským postupem.
Štěpánka Prýmková Jakub Albrecht Václav Helšus
Karolína Baranová Michaela Foitová Jakub Albrecht
Film svou premiérou (závěr roku 1967) zapadal do času vrcholícího hnutí hippies, léto sedmašedesátého je tzv. „létem lásky“, a ačkoliv hrdina filmu Benjamin Braddock rozhodně není „hippiesákem“, nebouří se proti válce ve Vietnamu, nemá dlouhé vlasy, ale je to spíš znuděný mladík, který ví, co nechce, ale neví, co chce, stal se film symbolem „květinové“ generace. Režisér Nichols sám patřil spíše k o něco starší beatnické generaci a filmem se nesnažil trefovat do módní vlny, možná spíš naopak. Vzpoura a ideály však visely ve vzduchu v takové síle, že dobové publikum vidělo ve filmu snad i to, co v něm není. Mladí si do něj promítali své pocity a ideály, starší se šli podívat na to, co na komedii tak fascinuje jejich děti. Během promítání publikum v kině fandilo Benjaminovi, aby dojel včas a stihl překazit svatbu své milované. Nešlo přitom o happy end, ale o vítězství mladé generace a jejích postojů.
FILMOVÁ KOMEDIE V SOUVISLOSTECH Absolvent (The Graduate) si zaslouží hned z několika důvodů místo v učeb-
Dnes zní asi skoro neuvěřitelně, že současníci připisovali filmu mimo jiné satiričnost. My s perspektivou jiné doby a se zkušeností odhalující ne-
nicích filmové historie. Vznikl v době, kdy počet návštěvníků kin klesal
jen přitažlivost, ale i naivitu hippies, vnímáme Absolventa především jako
a dokonce i muzikály a velkorozpočtové výpravné filmy přestávaly být ka-
komedii. Kdesi za ní lze ovšem tušit mnohem vážnější tón děl, která ovlivňo-
sovní jistotou, protože jejich výnosy začaly pokulhávat za rostoucími ná-
vala generaci let šedesátých a která jsou čtena (či filmována a adaptována)
klady. Absolvent je příkladem efektivního nízkorozpočtového filmu, jehož
dodnes: např. Šťastného Jima K. Amise společně s celou generací rozhně-
finanční bilance byla přesně opačná: minimální náklady, rekordní zisky.
vaných mužů, Moraviovu Nudu, beatniky atd. Benjamin je v mnohém ty-
Proto nepřekvapí, že Absolvent podnítil vznik dalších „levných“ filmů za-
pickým hrdinou své doby: bouří se proti světu starší generace, zároveň
měřených převážně na mladé publikum.
s ním však žije v jakémsi pokryteckém souhlasu a skrze vztah k milence se s ním dokonce v jistém smyslu spojuje. Oč je však Benjamin na počátku
Existují různé způsoby jak srovnávat úspěšnost filmů: tržby, počet proda-
příběhu rebelem méně uvědomělým a necílevědomým, o to více se může
ných vstupenek, procento populace, které film zasáhl, různá hlasování
„osvobodit“ v jeho závěru. Ačkoliv, konec filmu stejně tak jako konec
o film desetiletí, století apod. Absolvent si v těchto žebříčcích každopádně
adaptace zůstává otevřený a nová generace možná jen zopakuje příběh
stojí vysoko. Film čas od času můžeme vidět na televizních stanicích do-
svých rodičů. Komedii to na vtipu neubírá, snad jen přidává na ironičnosti.
dnes, jeho největším významem však bezpochyby bylo, že se trefil do doby a promluvil jejím jazykem (to bylo také důvodem, proč mohl nízkorozpočtový snímek překonat zájem o výpravné velkofilmy: téma bylo živé).
PORTRÉT REŽISÉRA A NOVÉHO ŠÉFA ČINOHRY DFXŠ ŠIMONA DOMINIKA Šimon Dominik (*1981) vystudoval žurnalistiku a mediální studia na Univerzitě Karlově a režii činoherního divadla na DAMU. Po škole strávil čtyři roky v angažmá jako režisér a dramaturg v Západočeském divadle v Chebu, od té doby je na volné noze. Má za sebou víc než dvacet pět inscenací. Hostoval v řadě českých i moravských divadel, mimo jiné ve Zlíně, v Uherském Hradišti, v Jihlavě, v Hradci Králové nebo v pražském Divadle v Celetné. Zajímá se o současné české divadelní hry s politickým či dějinným přesahem a o anglickou poválečnou dramatiku, kterou také překládá. Speciálně se věnuje Karlu Steigerwaldovi a Tomu Stoppardovi. Mezi jeho nejvýraznější inscenace patří historická tetralogie Doma u Hitlerů (A. Goldflam), HoráVeronika Korytářová Jakub Albrecht
ková, Gottwald, Políbila Dubčeka (oboje K. Steigerwald) a Příběh inženýra lidských duší (J. Škvorecký) v Chebu, dále třeba Arkádie (T. Stoppard), Marie Antoinetta (D. Adjmi), Amadeus (P. Shaffer), Izolovat, ale zachovat
Karolína Baranová Veronika Korytářová
(M. Steinmasslová) nebo Vanilková džungle (P. Ridley). V Liberci se jako režisér představil v červnu 2015 inscenací Cena facky aneb Gottwaldovy boty (K. Steigerwald a J. Holcman). Od dubna 2016 je šéfem činohry DFXŠ.
Šimon Dominik Tomáš Syrovátka
Veronika Korytářová Jakub Albrecht
Veronika Korytářová Přemysl Houška Martin Polách Jakub Albrecht Karolína Baranová Martin Polách Jakub Albrecht
Technická spolupráce light designer Pavel Hejret osvětlovači Pavel Košek a Michal Zeman vedoucí zvukař Miloš Vondráček jevištní mistr Petr Ottl rekvizity Danuše Klosová vlásenky Iva Šebelíková vedoucí výprav Luděk Hora vedoucí výroby scénických kostýmů Taťána Hrustinczová scénu vyrobily dílny DFXŠ. Všechna práva vyhrazena. V České republice práva zastupuje Aura-Pont s.r.o., Veslařský ostrov 62, 147 00, Praha. ředitelka Ing. Jarmila Levko šéf činohry Šimon Dominik redakce Tomáš Syrovátka grafika Martin Taller fotografie Petr Našic fotografie na obálce Pavel Dušek Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje také za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. © 2016 I cena 23 Kč I náklad: 1 000 ks I www.evstupenka.cz
Děkujeme mediálnímu partnerovi DFXŠ, společnosti RENGL
www.saldovo-divadlo.cz
