Adam průvodce galaxií

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY TEORIE INTERAKTIVNÍCH MÉDIÍ

Adam průvodce galaxií aneb koncepty a typologické konstrukty sci-fi ţánru v české kinematografii Bakalářská diplomová práce

2013

Lucie Drlíková 1

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY TEORIE INTERAKTIVNÍCH MÉDIÍ

Lucie Drlíková

Adam průvodce galaxií aneb koncepty a typologické konstrukty sci-fi ţánru v české kinematografii Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Marika Kupková 2013 2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ……………………………………… V Brně dne 2. ledna 2013

Lucie Drlíková

3

Poděkování Na tomto místě bych velice ráda poděkovala vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. Marice Kupkové za odborné vedení a uţitečné informace pří zpracovávání tématu.

4

Obsah: 1. Úvod..…………………………………………………………………………………..6 2. Terminologie science fiction.…………………………………………………………..9 2.1. Literární předlohy....……………………………………………………………....9 2.2. Subţánry science fiction…………………………………………………………11 2.3. Ţánrový film……………………………………………………………………..12 3. Koncepty science fiction ve filmu…………………………………………………….16 3.1. Cestování časem a prostorem…………………………………………………….17 3.1.1. Alternativní minulost……………………………………………………..........17 3.1.2. Hypotetická budoucnost………………………………………………………..20 3.2. Utopie…………………………………………………………………………….21 3.3. Antiutopie (dystopie) …………………………………………………………....23 4. Typologické charaktery sci-fi filmu…………………………………………………..26 4.1. Mimozemské bytosti……………………………………………………………..27 4.2. Bytosti z budoucnosti……………………………………………………………29 4.3. Robot nebo kyborg?.……………………………………………………………..32 5. Závěr…………………………………………………………………………………..38 6. Resumé ČJ…………………………………………………………………………….40 7. English summary……………………………………………………………………...41 8. Seznam zdrojů………………………………………………………………………...42

5

1. Úvod: Tato bakalářská diplomová práce je zaměřena na tematický rozbor a typologii postav science fiction v české kinematografii v období 50. – 80. let minulého století. Výzkum se zabývá analýzou ideových konceptů jako jsou cestování v čase (do budoucnosti i minulosti), cestování v prostoru, utopií a antiutopií (dystopií). Z typologických charakterů, které se mohou ve sci-fi ţánru vyskytovat byly jako příklady vybrány mimozemská civilizace, bytosti z budoucnosti, roboti a další. Zpočátku je zde definována terminologie science fiction v literatuře, jelikoţ literární předloha většinou slouţí jako námět k filmu, ale také k divadelní nebo rozhlasové hře. Dále je zde vymezena terminologie vybraných subţánrů sci-fi, mezi které patří space opera, kyberpunk, steampunk, hard science fiction, fantasy, horor, antiutopie, utopie, technothriller a jiné.1 V poslední části se studie zabývá vývojem ţánrového filmu z pohledu estetického a kulturně-politického kontextu. Vědecko-fantastické téma bylo obsaţeno jiţ v dílech prvních reţisérů, jako byl např. Georges Méliès, proto zde mimo jiné zmiňujeme i počátky ranné kinematografie. Práce je dále věnována konceptům science fiction ve filmu, jako je cestování v čase a prostoru, utopii (často reflektující ideální politickou a sociální společnost), a také antiutopii neboli dystopii. K analýze těchto konceptů slouţí jako primární zdroje filmy Cesta do pravěku, Vynález zkázy, Ikarie XB1, Muž z prvního století, Kybernetická babička či Konec srpna v hotelu Ozon, jakoţto zástupci českého dobového sci-fi ţánru. Filmy Karla Zemana se dají povaţovat za jedny z prvních vědecko-fantastických filmů, jejichţ koncepty jsou tematicky zaměřeny právě na cestování v čase nebo antiutopii. Ikarie XB1 je svým ztvárněním zásadním sci-fi filmem české kinematografie, která měla vliv na další vývoj daného ţánru. Muž z prvního století je pak dobovými periodiky označován za vůbec první sci-fi crazy komedii, na níţ byla od 70. let minulého století zaměřena česká tvorba a stala se pak specifikem tohoto ţánru. Netypickým sci-fi filmem je Kybernetická babička, a to jak svým loutkovým zpracováním, tak svojí filozofií. Tento antiutopický příběh je odlišný od soudobého smýšlení, kdy ideologie vzhlíţela k technickému optimismu. Konec srpna v hotelu Ozon je nihilistický snímek reţiséra Jana Schmidta, který nemá v české kinematografii obdoby. Divák je zde konfrontován z důsledky atomového výbuchu.

1

Neff, Ondřej – Olša jr., Jaroslav (ed.). Encyklopedie literatury science fiction. Praha: H a H, 1995. s. 29 – 34.

6

Konceptem cestování v čase se zabývala bakalářská diplomová práce Filmové „možnosti“ cestování časem,2 která byla napsána v oboru Teorie interaktivních médií Masarykovy univerzity v Brně. Záměrem této práce bylo zpracování schémat syţetu a fabule – cestování v čase do minulosti a budoucnosti nebo cyklického cestování časem. Tato práce zahrnuje koncept zabývající se cestováním v čase v české kinematografii z pohledu dobového kontextu. Tento koncept je jednou z částí jiţ zmiňované druhé kapitoly, kde je dále rozveden koncept utopie a antiutopie. Studie se danými koncepty zabývá z pohledu dobového kontextu, kdy zástupci českých filmů jsou konfrontováni se ţánrovými snímky světové provenience. Cílem studie je pak analýza konceptů a typologických charakterů v české kinematografii 50. – 80. let minulého století. Ke komparaci konceptů byly jako příklady vyuţity americké filmy a níţe uvedená literatura. V další kapitole se zabýváme podrobněji jiţ zmíněnou typologií postav ve science fiction filmech českých tvůrců, natočených v rozmezí 50. – 80. let 20. století. Jako příklady těchto charakterů byly vybrány mimozemské bytosti, bytosti z budoucnosti, roboti a další. Kromě jiţ dříve jmenovaných filmů, můţeme tyto postavy nalézt i v dalších českých filmech. Je to především film Babičky dobíjejte přesně anebo televizní seriál Návštěvníci či Spadla z oblakou. Výše uvedené typologiské postavy jsou obvyklé v českém sci-fi filmu tohoto období. Mimozemské bytosti představují většinou mírumilovná stvoření s mimosmyslovým vnímáním, které se svým vzhledem podobají člověku. Bytosti z budoucnosti jsou většinou utopickou vizí ideální společnosti. Robot-stroj pak představuje další vývoj technologií, je zkonstruován pro uspokojování potřeb lidské společnosti. Naopak americká produkce se ve vybraném období ţánru sci-fi většinou zaměřovala na katastrofické aţ hororové snímky, v nichţ vystupují zmutovaná monstra vzniklá v důsledku vědeckého bádání, jenţ se stávají něpřítelem lidské společnosti. Jako motivace k napsání této práce poslouţila mimo jiné i návštěva výstavy Planeta Eden, která se věnovala grafickému designu a animaci sci-fi filmu v bývalém Československu. Expozice slučovala různé druhy umění – kniţní předlohy k filmům, videa, dobové hračky, animace Zdeňka Buriana, filmové kostýmy a plakáty k československým scifi filmům jako např. od grafika Teodora Rotrekla. Výstava se konala v brněnském Domě umění v roce 2010 a byla k ní následně vydána publikace Planeta Eden – svět zítřka 2

Borner, Jan. Filmové „možnosti“ cestování časem. Brno, 2012. s. 43.Bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity na Ústavu Hudební vědy. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. Marika Kupková.

7

v socialistickém Československu 1948 – 1978. Autory knihy a kurátory výstavy byli Tomáš Pospiszyl a Ivan Adamovič. Jak sami autoři uvedli „Tato výstava by měla být průvodcem po budoucnosti, která nenastala.“3 K dalším literárním zdrojům patří například populárně-naučná publikace Jak číst film (kniha deskriptivně vymezuje vztah filmu k ostatním druhům umění a masové komunikaci, jako je divadlo, hudba, malířství, literatura), Screening Space: The American Science Fiction Film (antropologie amerického science fiction filmu), Dějiny filmu: Přehled světové kinematografie (zabývající se historií kinematografie od jejich počátků do současnosti), Český filmový plakát 20. století, Umění a nová média, Encyklopedie literatury science fiction, Encyklopedie fantastického filmu, Český hraný film 3. díl (encyklopedická publikace, doposud bylo vydáno 6. dílů) a další.

3

Adamovič, Ivan – Pospiszyl, Tomáš. Plakát k výstavě Planeta Eden, 2010. Brno: Dům umění města Brna.

8

2. Terminologie žánru science fiction Termínem science fiction, sci-fi neboli vědeckofantastický ţánr můţe být označen příběh odehrávající se ve vesmíru, budoucnosti nebo ve smyšlené alternativní minulosti. Také zde můţe být zahrnut objev a pouţití nových vědeckých zásad, psionické schopnosti či nové technologie, jako je nanotechnologie, cestování rychlejší neţ světlo, robot nebo nové odlišné politické systémy (například dystopie nebo situace, kdy organizovaná společnost zkrachovala).4 Film můţe být samozřejmě ovlivněn literární předlohou, a proto si nejdříve ujasníme terminologii daného ţánru v literatuře a následně i ve filmu. Kapitola se také zaměří na některé subţánry sci-fi. 2.1. Literární předlohy Počátek vědeckofantastické literatury se datuje od 19. století, i kdyţ do daného ţánru by mohla být zařazena i starší díla. Z českého prostředí můţeme jmenovat dílo Jana Ámose Komenského (1590 – 1670), který je autorem díla Labyrint světa a ráj srdce (1631).5 Za zakladatele sci-fi ţánru jsou povaţováni spisovatelé 19. století, mezi něţ patří Mary Shelleyová, Edgar Allan Poe, Jules Verne a Herbert George Wells. Mary Shalleyová (1791 – 1851) napsala román Frankenstein (1818), jenţ se stal námětem mj. i pro film. Asi nejslavnějším představitelem monstra byl herec Boris Karloff, který byl do této role obsazen reţisérem Jamesem Whalem (Frankestein, 1931). V 90. letech minulého století pak převedl tuto románovou předlohu na filmové plátno reţisér Kenneth Branagh, který do hlavní role obsadil herce Roberta De Nira. Román Frankenstein bývá označován za první science fiction. Příběh zabývající se odvěkou touhou lidí po poznání, vědeckým bádáním a etickým kodexem, kam aţ má věda právo zajít. Touha po poznání je konfrontována s následky vědeckého výzkumu. Vědec Viktor Frankenstein musí nést morální odpovědnost za monstrum, jenţ stvořil, a nést důsledky za jeho nevypočitatelné jednání. Spisovatel Jules Verne (1828 – 1905), jehoţ romány se staly předlohou a zdrojem inspirace pro reţiséra Karla Zemana, je povaţován za zakladatele technologické linie science fiction. Tato linie se v odborné literatuře zaţila jako „verneovský proud“ sci-fi. Svými romány pro mládeţ se velice rychle prosadil, ale úroveň vědeckého románu pro dospělé byla velice špatná. Román Cesta do středu Země (1864) se později stala námětem pro český film 4

Kučera, Jakub. Filmový žánr [online]. 2006 [cit. 1. dubna 2012]. Dostupné z . 5

Neff, Ondřej – Olša jr., Jaroslav (ed.). Encyklopedie literatury science fiction. Praha: H a H, 1995. s. 60.

9

Karla Zemana Cesta do pravěku (1955). Tématem je polemika vůči kreacionismu a Verne se zde postavil za Darwinovu evoluční teorii. Herbert George Wells (1866 – 1946) se věnoval spíše vlivu technologií na člověka a jeho tvorba je zaměřena filozoficky a sociálně. Jeho hlavními motivistickými okruhy je budoucnost a její technika, sociální konflikty, mimozemšťané a moţné střetnutí s nimi, cestování vesmírem, cestování časem, válečná střetnutí v budoucnosti nebo mimosmyslové vnímání. Ve svých dílech kritizoval společnost své doby.6 Slavný román Válka světů z roku 1898 se stal námětem pro filmové i rozhlasové zpracování. Dramatický příběh o útoků Marťanů na lidskou společnost, která danému ataku nemůţe dostatečně čelit, jelikoţ nevlastní účinné technologie jako útočníci. H. G. Wells byl utopický socialista, který cestu k nápravě společnosti spatřoval v šíření vzdělání, pokroku vědy a nastolení socialismu, k němuţ by podle jeho názoru mělo dojít díky úsilí osvícené duchovní elity. Ve svých utopických a dystopických dílech reflektoval obavy, ţe pouhé intelektuální úsilí ani morální apely ke změně nepostačí.7 V odborné literatuře se také můţeme setkat s termínem „wellsovský proud“, který je protikladem k jiţ zmiňovanému „verneovskému proudu“. Zásadní podíl na vývoji české i světové sci-fi měla mimo jiné díla spisovatele Karla Čapka (1890 – 1938), jenţ byl také novinářem, dramatikem, prozaikem a překladatelem. Ovlivnila jej francouzská a později i anglická literatura, zejména pak Gilbert Keith Chesterton a George Bernard Shaw. Jeho divadelní hra R. U. R. (1920) se stala světově uznávanou. Zaznělo zde poprvé slovo robot, vymyšlené jeho bratrem Josefem Čapkem, které se stalo součástí technického slovníku na celém světě.8 Děj odehrávající se v budoucnosti, varuje před zneuţíváním techniky, která se můţe obrátit proti civilizaci. Jeho prvním sci-fi románem je Továrna na absolutno (1922) a k fantastice se po letech vrátil v románu Válka s mloky (1936). Příběh o inteligentních zvířatech, jenţ postupně ničí lidstvo. V publikaci Planeta Eden se dočteme o termínu science fiction následující Název science fiction se ustálil od dvacátých let minulého století na „utopistický“, jenţ na rozdíl od slova „utopický“ neodkazovalo obecně k utopii, ale přímo k dílům zobrazujícím budoucnost. V dobovém tisku byly takto označovány romány Metropolis, Elektropolis, díla H. G. Wellse a další. Aţ po 2. světové válce začalo být science fiction vnímáno jako 6

Neff, Ondřej – Olša jr., Jaroslav (ed.). Encyklopedie literatury science fiction. Praha: H a H, 1995. s. 26 a 405.

7

Ibid., s. 406.

8

Ibid., s. 225.

10

propojení filmových a literárních děl s vlastními komunikačními nástroji a výraznými autory. Protoţe v dané době měla na české prostředí výrazný vliv sovětská kultura, ujal se zde pojem „vědecko-fantastický“ ţánr (překlad z ruského „naučno-fantastičeskij“). Zhruba od poloviny 50. let začínají kulturní publicisté psát o vědecko-fantastické literatuře jako o novém mladém ţánru, který se rozvíjí v Sovětském svazu i na Západě.9

Ve sci-fi ţánru vznikaly soudobým reţimem podporované populárně propagandistické pohledy na brzkou budoucnost socialistického světa směřující ke komunismu. V této budoucnosti byl zakomponován technický rozvoj, lidé ţijící v míru, dostatku a vzájemné spolupráci. Toto pojetí budoucnosti bylo idylickým prostředím. Návštěvníci podobného světa zjišťovali, ţe prakticky vše je lepší neţ v minulosti.10 2.2. Subžánry science fiction Do oblasti science fiction patří několik subţánrů jako je antiutopie, utopie, space opera, kyberpunk, steampunk, hard science fiction, science fantasy, technothriller, sci-fi anime a další. Koncept utopického příběhu představuje recipientovi např. pozitivní vize, čili obraz světa jaký by měl být. Představuje alternativu k soudobé politické či společenské sféře. Je protikladem k nevyhovujícím současným podmínkám a hypotetická civilizace nebo časové období se můţe jevit dokonalejším. Opakem utopického konceptu je antiutopie neboli dystopie. V antiutopických dílech jsou často obsaţené obavy z budoucnosti nebo jsou reflexí současného stavu světa. Hypotetická společnost můţe být zasazena do totalitního reţimu, osobní svobody občanů jsou potlačovány politickým systémem. Antiutopická díla nalezneme ve tvorbě spisovatelů: Karla Čapka (Válka s mloky nebo R.U.R.), George Orwella (Farma zvířat), Anthonyho Burgesse (Mechanický pomeranč, který se stal předlohou stejnojmenného filmu reţiséra Stanleyho Kubricka), či Adoulse L. Huxleyho (Konec civilizace, kde autor kritizuje kapitalismus a morální následky vědeckého pokroku). Dalším subţánrem science fiction je kyberpunk. V eseji Tělesnost a kyberkultura Jakuba Macka je o daném subţánru uvedeno

9

Adamovič, Ivan – Pospiszyl, Tomáš. Planeta Eden. Adamovič, Ivan. Od vědecké fantastiky ke sci-fi. Řevnice: Arbor vitae, 2010. s. 31. 10

Ibid., s. 24.

11

Název směru byl odvozen od stejnojmenné povídky Kyberpunk (1983) Bruce Bethkeho, pojednávající o mladých hackerech. Její název pouţil o rok později Gardner Dozois v článku pro Washington Post k označení skupiny autorů, kteří se snaţili do své tvorby dostat pocit ze skutečné sociální a technologické atmosféry doby. Kyberpunk nabízel často dystopickou, technologizovanou vizi budoucnosti. Původní nejdůleţitější kyberpunkové texty byly napsané kolem roku 1985 a jsou obsahově nesourodé. Právě proto je kyberpunk velice sloţité jednoznačně definovat.11

V této eseji je také citována definice kyberpunku od Ivana Adamoviče Celý kyberpunk byl o mizení, rozšiřování a změnách paradigmat. Skutečná kyberpunková próza se vyznačovala těmito vlastnostmi (nebo většinou z nich): antiautoritářství, posthumanistcké pojetí člověka (invaze do jeho těla nebo naopak expanze jeho vědomí mimo jeho tělo), estetika informačně-technologické společnosti (neboli technika konečně na úrovni ulice), zájem o země třetího světa (spíše opět estetický neţ ideologický), opuštění modernistické teorie permanentního pokroku (přikývnutí apokalypse).12

Kyberpunk od poloviny 80. let dal nový směr science fiction v literatuře i ve filmu. Zásadním literárním dílem se stal Neuromancer (1984) spisovatele Williama Gibsona a z kinematografie můţeme jmenovat film Blade Runner (1982) reţiséra Ridleyho Scotta. V dílech se objevovala velmi intenzivní smyslová interpretace detailu a neobvyklé vyuţití technologie. Hranice mezi reálným a simulovaným se stávaly více prostupnými. Hlavní postavou a mluvčím kyberpunku se stal Bruce Sterling, který následně vymezil jeho pojem.13 2.3. Žánrový film Tato kapitola se zabývá ţánrovým filmem od jeho počátku a jeho následným vývojem. Je patrné, ţe literatura má vliv na další segmenty umění a médií. Nás bude konkrétně zajímat ţánr vědeckofantastické literatury a sci-fi film. Literární předlohy se stávají inspirací a námětem pro divadlo, rozhlasové hry či filmy. Fantastika provází film i literaturu od počátků uměleckých forem a tvoří jejich nedílnou součást. Přes mnoho shodných rysů je nicméně film i literatura odlišné médium s odlišnými výrazovými prostředky. Film obyčejně nedovoluje jít 11

Macek, Jakub. Tělesnost a kyberkultura [online]. 2003 [cit. 1. dubna 2012]. Dostupné z . s. 6. 12

Ibid., s. 6.

13

Madoxx, Tom. After the Deluge: Cyberpunk in the ´80s and ´90s [online]. 2004 [cit. 1. dubna 2012]. Dostupné z .

12

do takové myšlenkové a psychologické hloubky jako knihy.14 Za to, má k dispozici další výrazové prostředky jako jsou hudba, obraz, triky a další. Ty napomáhají recipientovi vcítit se lépe do příběhu. Autor publikace Jak číst film: Svět filmů, médií a multimédií James Monaco, popisuje umění filmu následně Umění filmu se vyvinulo procesem replikace. Neutrální šablona filmu byla překryta komplexními systémy románu, malby, dramatu a hudby, aby odhalila nové pravdy o jistých elementech umění.“ Film je sice omezen kratší narací, ale přirozeně má obrazové moţnosti, které románu scházejí. Co nemůţe být převedeno na události, můţe být přeloţeno do obrazu. A tím se dostáváme k nejpodstatnějšímu rozdílu mezi těmito dvěma formami narace.15

Tyto dvě formy umění vedle sebe koexistují, navzájem se doplňují a prolínají svými výrazovými prostředky. Příběh, který je popsán v textech románů je kaţdým čtenářem vnímán subjektivně. Text převedením na filmové plátno je pak reţisérovou vizí, podtrhnutou rozmanitými moţnostmi odvíjejících se od kvality hereckého projevu, přes technickou vybavenost aţ po společenskou a politickou situaci. Jeden z prvních nejvýznamnějších reţisérů raného období kinematografie byl francouz Georges Méliès, který natočil na konci 19. století krátké filmy, ţánrově řazené do oblasti hororu a také science fiction. „Bývá to bráno jako důkaz, ţe film a fantastika jsou oblastí, které k sobě mají odedávna velice blízko.“16 Méliès byl kouzelník, který měl své vlastní divadlo. Kdyţ v roce 1895 viděl kinematograf bratří Lumièrů, rozhodl se zařadit do svého programu i filmy. Ačkoli je Méliès nejvíce oceňován za své úchvatné fantastické filmy plné kamerových triků a malovaných dekorací, točil filmy všech tehdejších ţánrů. Jeho nejranější práce byly většinou cestopisné snímky a krátké komedie. Mezi jeho nejslavnější film patří Cesta na Měsíc (Le Voyage dans la Lune, 1902).17 V tomto raném období kinematografie, za které je povaţováno období zhruba do roku 1919, se na vynálezu filmu podílelo několik států. Ve Spojených státech se z počátku slibný 14

Adamovič, Ivan (ed.). Encyklopedie fantastického filmu. Praha: Cinema, 1994. s. 9.

15

Monaco, James. Jak číst film: Svět filmů, médií a multimédií. Praha: Albatros, 2004. s. 35 – 42.

16

Adamovič, Ivan (ed.). Encyklopedie fantastického filmu. Praha: Cinema, 1994. s. 10.

17

Bordwell, David – Thompson, Kristin. Dějiny filmu: Přehled světové kinematografie. Praha: Akademie muzických umění v Praze a Lidové noviny. 2007. s. 32.

13

vývoj zpomalil, a tak Francie dobyla filmový trh po celém světě. Poté přišla první světová válka, která ovlivnila další vývoj a v Evropě se rapidně sníţila filmová výroba. Tím pádem i Francie ztratila svoji vedoucí pozici na světovém trhu. Hollywoodský filmový průmysl v daném období expandoval na domácím i zahraničním trhu.18 V tzv. třetím období kinematografie (1926 – 1945) je rozhodující rozvoj zvukového filmu. Ve 30. letech se stal oblíbeným hororový ţánr, který zpopularizoval reţisér Tod Browning svým dílem Dracula. Díky tomuto ţánru se stal hvězdou Bela Lugosi, a v zápětí i jeho herecký kolega Boris Karloff. Ten, jak bylo jiţ v předešlé části zmíněno, hrál ve filmu Jamese Whala Frankenstein. Hororový cyklus ve filmovém studiu Universal vrcholil v letech 1932 – 1935. Tento ţánr by se dal pokládat za předchůdce science fiction. V laboratořích hororových filmů, kde pod rukama šílených vědců vznikala monstra, se ve sci-fi mění na postavy robotů a kyborgů. V letech 1930 – 1945 prošly Spojené státy několika hospodářskými krizemi a tím se rozvoj ve filmové sféře opět zastavil. Tehdejší společnost měla stěţí na základní ţivotní potřeby a návštěvnost kin velice poklesla. Tento vývoj zvrátila 2. světová válka, která zapříčinila rozvoj americké ekonomiky a to hlavně díky zbrojnímu průmyslu. Tento válečný rozkvět se odrazil i v americké kinematografii a návštěvnost kin opět dramaticky vzrostla.19 Druhá světová válka zapřičinila velké změny v mnoha zemích i v mezinárodní rovnováze sil. To mělo za následek politické změny, svět se rozdělil na kapitalistickou společnost a východní komunistický blok převáţně kontrolovaný Sovětským svazem. V tzv. východoevropských satelitech, ke kterým patřilo i bývalé Československo, byla jeho filmová produkce podrobována cenzuře. I díky těmto změnám se začaly rozvíjet národní kinematografie pramenící z následného izolacionismu. Také vývoj ve Spojených státech se opět obrátil opačným směrem a po roce 1946 se Hollywoodu přestalo na domácí půdě dařit. Tak nastal konec zlaté éry hollywoodských studií, které zde působily od 10. let 20. století.20 Ve východní Evropě bylo poválečné období dobou znárodňování, represí i cenzur. Konec války a osvobození republiky odstartovaly rozsáhlé společenské změny. Politické síly poválečné ČSR se rozhodly znárodnit mimo jiné i kinematografii. V roce 1953 byla podle sovětského vzoru zřízena při ministerstvu vnitra Hlavní správa tiskového dohledu, díky 18

Bordwell, David – Thompson, Kristin. Dějiny filmu: Přehled světové kinematografie. Praha: Akademie muzických umění v Praze a Lidové noviny. 2007. s. 22. 19

Ibid., s. 222 a 239.

20

Ibid., s. 333 a 336.

14

níţ se rozvinula i cenzornní činost i na poli filmu. Předmětem její kontroly navíc nebyly jen hotové filmy jako u dřívějšího cenzurního sboru, ale také scénáře. V 50. letech ÚV KSČ prohlásilo za základní metodu československého filmu metodu socialistického realismu a vyjmenovalo preferovaná témata, na něţ se mají filmaři zaměřit „[…]látka má být zpracována tak, aby divák chápal správně smysl naší cesty k socialismu, aby pochopil, ţe pětiletka, přestavba našeho hospodářství v průmyslu i zemědělství, jsou prostředkem k dosaţení šťastného a plnohodnotného ţivota pro všechny poctivé lidi.[…]”21 Během 50. let se situace začala zřetelně měnit. Éra radostných hrdinských budovatelů byla nenávratně pryč i se stranickou směrnicí plnou preferovaných témat. Filmaři začali objevovat nová témata z prostředí soukromého ţivota a nejbliţšího okolí. Největší mezinárodní úspěchy získaly v československé kinematografii loutkové a kombinované filmy. Tato oblast s minimální domácí tradicí zaznamenala po válce velký rozmach zejména díky třem osobnostem – Jiřímu Trnkovi, Karlu Zemanovi a Hermíně Týrlové.22

Neobvyklé ztvárnění i novátorství přinesl v 50. letech film Karla Zemana Cesta do pravěku. Tento populárně naučný trikový film, vycházející z románu Julese Verna měl velký úspěch na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách.23 V 60. letech zde začaly vznikat další významné filmy a to z oblasti ţánru sci-fi jako je například Muž z prvního století nebo Ikarie XB1. Tato oblast se postupně začala prolínat s crazy komedií a tak vznikl v bývalém Československu typický ţánr, kterým se bude podrobněji zabývat následující kapitola. Ve Spojených státech vznikl v 60. letech přelomový sci-fi film 2001: Vesmírná odysea reţiséra Stanleyho Kubricka. Za další významné ţánry tohoto období lze povaţovat gangsterský film, k němuţ patří např. film Kmotr (1972) nebo horor, u něhoţ můţeme jmenovat následující příklady Halloween (1978), Carrie (1976) nebo Osvícení (1980).24 Další kapitoly se budou zabývat poválečným obdobím a následně současnou kinematografií do 80. let minulého století. Zde se budeme zabývat konkrétními příklady konceptů a typologických charakterů ţánru sci-fi v české kinematografii. 21

Sylvestrová, Marta (ed.). Český filmový plakát 20. století. Klimeš, Ivan. Kinematografie v rukou státu. Brno: Moravská galerie, 2004. s. 86 – 94. 22

Ibid., s. 86 – 94.

23

Opěla, Vladimír – Panzerová, Jitka – Přikrylová, Jana. Český hraný film 1945 – 1960, 3. díl. Praha: Národní filmový archiv, 2001. s. 42. 24

Bordwell, David – Thompson, Kristin. Dějiny filmu: Přehled světové kinematografie. Praha: Akademie muzických umění v Praze a Lidové noviny. 2007. s. 547.

15

3. Koncepty science fiction ve filmu Následující kapitola pojednává o konceptech filmového ţánru science fiction v české kinematografii. Pro české prostředí je typické prolínání tohoto ţánru s komedií. Tituly, které do této oblasti spadají, jsou například filmy od reţisérů Václava Vorlíčka – Kdo chce zabít Jessii (1966), „Pane, vy jste vdova!“ (1970), Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), Což takhle dát si špenát (1977), dále pak Oldřicha Lipského – Zabil jsem Einsteina, pánové (1969), Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982) nebo Jindřicha Poláka – Zítra vstanu a opařím se čajem (1977) a další. Pojem science fiction, sci-fi neboli vědeckofantastický ţánr nelze jednoznačně vymezit, jelikoţ se často prolíná s dalšími ţánry, jako jsou (jiţ zmíněná) komedie, dobrodruţný film, horor, fantasy, thriller a jiné. Sci-fi příběh se většinou odehrává ve vesmíru, budoucnosti nebo ve smyšlené alternativní minulosti. V americké kinematografii je v období 50. – 70. let minulého století obvyklé prolínání sci-fi s hororovým ţánrem. K této problematice se vyjadřuje autorka knihy Screening Space: The American Science Fiction Vivian C. Sobchack, která obvykle ve směru k sci-fi pouţívá termín „spekulativní fikce“. V její knize je o stylové čistotě v ţánrové tvorbě uvedeno následující Kritici ţánrů science fiction a hororu usilují o jejich odlišení a chtějí je neodvolatelně rozdělit. Těchto hybridních filmů, které kombinují prvky obou ţánrů, je docela velké mnoţství. Coţ, jak bylo obecně zjištěno je "esteticky" neuspokojivé a jeden z důvodů moţná je, ţe mají problém s definováním šedé oblasti území nikoho, která tyto dva tábory spojuje. Kritici usilují o purismus obou táborů.25

V dané knize se k problematice dále vyjadřuje i Judith Merrilová (spisovatelka, editorka a kritička sci-fi) „Nikdy jsem nevěděla, co je science fiction myšleno, mnoho nocí jsem probděla aţ do svítání a diskutovala o její definici. Ani si nevzpomínám, kdy definice spatřila světlo světa. V kaţdém případě všichni předpokládali, ţe definice bude mít axiomatický

25

„Critics both genres have been anxious to differentiatte science fiction from horror, to separate the two iirevocably. Those hybrid films which combine equal elements of both-and there are quite a large number of them, as we shall see-are generally found to be "aesthetically" dissatisfying, one of the reason being, perhaps, that they present problems of classification and create a gray-a no-man´s-land-linking the two genres more than purists in either camp would like.“, in. Sobchack, Vivian Carol. Screening Space: The American Science Fiction Film. Rutgers University Press: 2nd, enl. ed. New Brunswick, 1997. s. 27. (pozn. z angl. orig. přeloţila Lucie Drlíková).

16

význam "vědy" a "fikce".26 Merrilová rozlišuje tři základní sci-fi příběhy: 1. Naučný příběh – jeho úkolem je zpopularizovat vědu a techniku 2. tzv. the preaching story – v podstatě varuje a prorokuje 3. Typ příběhu, který je označen jako spekulativní fikce, kde je cílem dozvědět se něco o povaze vesmíru, člověka a "reality".27 V následující podkapitolách vymezíme konkrétní koncepty science fiction filmu, jmenovitě cestování v čase a prostoru, utopii a antiutopii. Některé koncepty se v těchto filmech prolínají, jako např. ve filmu Ikarie XB1, který obsahuje koncept utopické společnosti v budoucnosti, jenţ cestuje vesmírem. 3.1. Cestování časem a prostorem Cestováním časem a prostorem se v české kinematografii od poloviny 20. století zabývali jiţ dříve zmiňovaní tvůrci filmů – Karel Zeman, Jindřich Polák, Oldřich Lipský a další. Zajímat nás bude konkrétní tvorba těchto reţisérů pojednávající o cestě do minulosti či vesmíru, politická reflexe společnosti v hypotetické budoucnosti atd. Čas a místo konání nejsou ve science fiction filmu konstanty. Časové nastavení sci-fi nemá ţádnou povinnost k historii, můţe obsahovat spekulativní minulost (Cesta do pravěku), přítomnost (částečně v seriálu Návštěvníci nebo ve filmu Babičky dobíjejte přesně), budoucnost (Ikarie XB1) nebo kombinace času (patrná ve filmu Muž z prvního století nebo v sérii filmů Planeta opic). Stejně tak nastavení sci-fi nezná geografické hranice – děj se můţe odehrávat kdekoliv, od malého města aţ po vzdálené a neobjevené galaxie či uvnitř lidského těla. 3.1.1. Alternativní minulost Konceptem cestování v čase do minulosti se zabývá film Karla Zemana Cesta do pravěku. Karel Zeman (1910 – 1989) ovlivnil svojí tvorbou kinematografii ve světovém měřítku. Jeho filmovým debutem se stal film Cesta do pravěku, který byl natočen v roce 1955 ve Studiu dětských filmů Gottwaldov. Tento vědeckofantastický film je volným zpracováním románu Julese Verna Cesta do středu Země. Téma je zaměřeno na cestování do prehistorie Země, 26

Sobchack, Vivian Carol. Screening Space: The American Science Fiction Film. Rutgers University Press: 2nd, enl. ed. New Brunswick, 1997. s. 27. (pozn. z angl. orig. přeloţila Lucie Drlíková). 27

Ibid., s. 27.

17

zabývající se její evolucí. Film je kombinací hraného a animovaného filmu s pouţitím trikových záběrů. Příběh zavede diváka do minulosti, kterou cestují čtyři kamarádi. Nejmladší z chlapců Jirka na začátku filmu nalezne před jeskyní kámen s otiskem trilobita, a tak vznikne myšlenka vydat se na dobrodruţnou cestu do prehistorie a zkoumat evoluci na Zemi. V úvodní části filmu je moţné vidět Burianovy pravěké rekonstrukce, na kterých jiţ dříve spolupracoval se spisovatelem Josefem Augustou v knize Ztracený svět. Děj filmu vrací diváka zpět v čase o několik miliónů let. Cestu do minulosti otevírá řeka, kde se na loďce plaví čtyři hlavní protagonisté. Výprava se vydá po řece do jeskyně a skrz ní se postupně dostane do čtvrtohor, třetihor, druhohor, aţ se ocitnou na počátku evoluce. Své záţitky si chlapci zapisují do cestovatelského deníku, kam si také zakreslují mapky z cest. Ve čtvrtohorách navštívili jeskyni, kde objevili ohniště, kly z mamuta nebo sekyrku, která představovala v této době kamennou zbraň člověka – lovce. Ve třetihorách potkali například gazely, antilopy, slony nebo šavlozubé šelmy. Druhohory patřily vývoji rostlinstva, plazů a ještěrů. Plavba po řece pokračovala dále do prvohor. Na konci své cesty se ocitli na břehu silurského moře, kde vznikl veškerý ţivot na Zemi.28 Pro film Cesta do pravěku byli zásadní ilustrace Zdeňka Buriana (1905 – 1981). Ten se mimo jiné proslavil jiţ zmiňovanými pravěkými ilustracemi, kterým byla věnována jedna část výstavy Planeta Eden. Jméno Zdeněk Burian se stalo fenoménem historické dobrodruţné ilustrace, jemuţ je věnována kapitola v publikaci Planeta Eden, s názvem Burianovi fantastické světy. K jeho dílům patří kvaše, perokresby, vrstvené olejomalby či kresby barevnou křídou. Jeho animace měly vliv na několik generací čtenářů. Zdeněk Burian objevil ve svých kresbách kouzlo kontrastu pravěkých ještěrů a lidí ve skafandrech a to před malířskými kolegy sci-fi ţánru jakými byli Frank Frazzeta a Boris Vallej. Od ostatních ilustrátorů se Burian odlišoval především dokonalou realistickou kresbou a pouţitím techniky kvašové kresby, ve které byl a je dodnes nenahraditelný. Tyto kvaše mu umoţnily velmi sugestivně zobrazit kosmický prostor, neznámé prostředí cizí planety i tajemné dějové okamţiky.29

28

Opěla, Vladimír – Panzerová, Jitka – Přikrylová, Jana. Český hraný film 1945 – 1960, 3. díl. Praha: Národní filmový archiv, 2001. 29

Adamovič, Ivan – Pospiszyl, Tomáš. Planeta Eden. Krejčí, Milan. Burianovy fantastické světy. Řevnice: Arbor vitae, 2010. s. 130 – 148.

18

Sám reţisér filmu se vyjadřuje ke vzniku a počátku své tvorby následně v rozhoru otištěném ve čtrnáctideníku Zápisník z roku 1966. Redakcí mu byla poloţena otázka „Dneska jste povaţován za klasika svého oboru. Vzpomínáte ještě, čím ta cesta začala?“ Karel Zeman odpověděl „Ten vlastní začátek, to byla Cesta do pravěku. Zaujaly mě Augustovy a Burianovy kníţky o pravěké přírodě a zejména o pravěkých zvířatech. Chtěl jsem vyrobit vědeckopopulární film pro mládeţ, ve kterém by oţily ilustrace a výtvarné představy Zdeňka Buriana. To byl úkol, který přímo vybízel k experimentování.“30 Tvorba reţiséra Karla Zemana je celosvětově uznávána a povaţována za novátorskou co se týče filmové fantastiky, proto je také srovnáván s tvůrci filmů jako je Georges Méliès nebo George Lucas (filmová série Star Wars a jiné). Reţisér Karel Zeman se nechal volně inspirovat dílem Julese Verna a podle jeho románů natočil další celovečerní filmy, kupříkladu Vynález zkázy a Na kometě. Výtvarnou sloţku jeho filmů doplňovaly kresby Zdeňka Buriana nebo animace inspirované původními ilustracemi verneovských malířů Léona Benetta a Èdouarda Riona. Poetika Zemanových filmů zahrnuje vize vynálezů, zaměřené na vědecký a technický pokrok, jenţ má většinou neblahý dopad na civilizaci. Britský autor a kritik Kinglsey Amisi o sci-fi příběhu říká Science fiction pojednává o situaci, která by nemohla vzniknout, tak jak je to obvyklé. Příběh vzniká na základě předpokládaných inovací ve vědě, technologii, pseudo-vědě nebo pseudo-technologii, ať uţ lidského nebo mimozemského původu.31

Na druhou stranu uznává myšlenku Richarda Hodgense, ţe současnost a minulost jsou součástí science fiction. Sci-fi zahrnuje extrapolovanou nebo fiktivní vědu či fiktivní vyuţívání vědeckých moţností. Můţe to být také jen fikce, která se koná v budoucnosti nebo zavádí některé zásadní předpoklady o současnosti nebo minulosti.32

30

Ibid., s. 147.

31

„Science fiction is that class of prose narrative treating of a situation that could not arise, in the Word we know, but which is hypothesized on the basis of some innovations in science or technology, or pseudo-science or pseudo-technology, whether human or extraterrestrial in origin.“, in. Sobchack, Vivian Carol. Screening Space: The American Science Fiction Film. Rutgers University Press: 2nd, enl. ed. New Brunswick, 1997. s. 19. (pozn. z angl. orig. přeloţila Lucie Drlíková). 32

„Science fiction involves extrapolated or fictious science, or fictitious use of scientific possibilities, or it may be simply fiction that takes place in the future or introduces some radical assumption about the present or the past.“, in. Ibid., s. 19. (pozn. z angl. orig. přeloţila Lucie Drlíková).

19

3.1.2. Hypotetická budoucnost Konceptem cestování v čase (v tomto případě do budoucnosti) a utopií se inspiroval reţisér Oldřich Lipský (1924 – 1986) ve svém filmu Muž z prvního století (1961). „Reţisér si byl dobře vědom, ţe natáčí nejen první opravdový československý sci-fi film, ale i útvar v té době téměř neexistující – sci-fi komedii.“33 Jak bylo jiţ dříve zmíněno sci-fi crazy komedie se stala v pozdějších letech specifikem české kinematografie, ve které se realizoval například reţisér Václav Vorlíček. V daném příběhu se stala vesmírná loď tzv. strojem času, podobně jako je tomu v americkém filmu Planeta opic (1968). Protagonisté se v obou případech ocitají „omylem“ v důsledku lidského pochybení v budoucnosti. V případě amerického filmu na planetě opic skoro o 2000 let později v budoucnosti, kde se během tohoto času opice vyvinuly ve vládnoucí třídu na planetě Zemi. V českém filmu se jedná o utopickou vizi technického pokroku a budoucího světa, představující vývoj společnosti k ideálnímu politickému a sociálnímu systému. Děj filmu představuje ideální společnost ţijící v míru, technické vybavenosti s materiálním zajištěním obyvatel všech sociálních skupin. V době vzniku filmu byla komunistická ideologie optimisticky laděna směrem k lepším zítřkům – věčný mír, technický optimismus. Scénárista Miloš Fiala se k filmu vyjadřuje „Snaţil jsem se být zásadně apolitický. O komunismu tam nepadne ani slovo. V té době bylo uţ jasné, ţe komunismus je taková pohádka pro blbé.“ Přinejmenším o socialismu se však ve filmu hovoří. Kdyţ je Josef budoucími lidmi zkoušen ze všeobecných znalostí, jednou z otázek je, kdy zvítězil socialismus v Lucembursku.34 Příběh začíná v roce 1957, čili pro společnost v budoucnosti prvním stoletím, kdy byla vypuštěna na oběţnou dráhu Země první vesmírná druţice sovětský Sputnik.35 Údrţbář vesmírného korábu Omega 26 Josef, při posledních úpravách omylem odstartuje raketu a vyletí sám do vesmíru. Přistane na planetě Modrá hvězda, která se nachází v jiné galaxii neţ planeta Země. Od tamní vyspělé civilizace dostane Josef neomezené mnoţství paliva, aby se mohl dopravit zpět na Zemi. Na jeho zpáteční cestě ho doprovází vyslanec z Modré hvězdy, kterému dá jméno Adam. Adam je zástupcem mimozemské civilizace

33

Adamovič, Ivan – Pospiszyl, Tomáš. Planeta Eden. Adamovič, Ivan. Stříbrné komety filmového plátna. Řevnice: Arbor vitae, 2010. s. 182 – 183. 34

Ibid., s. 182 – 183.

35

Adamovič, Ivan – Pospiszyl, Tomáš. Planeta Eden. Adamovič, Ivan. Sputnik pop. Řevnice: Arbor vitae, 2010. s. 57.

20

patřící k typologickým konceptům, o kterých podrobněji pojednává následující kapitola. V budoucí společnosti neexistují peníze, lidé ţijí v materiálním dostatku, neznají závist, poţitkářství a další negativní vlastnosti známé v minulosti. Utopická vize ideální společnosti je kritikou společnosti, jejíţ téma je nadčasové a stále aktuální. Období, ve kterém se ocitli je rok 508 – tzn. rok 508 po Sputniku. Adam povaţuje Josefa za lidský vzorek a během pobytu, který s ním tráví na Zemi zjistí, ţe jeho negativní vlastnosti jsou typické pouze pro něj. Lidé v budoucnosti se od těchto negativních zlozvyků dávno oprostili. Svojí filozofií jsou si blízcí s vyslancem z Modré hvězdy, který se povaţuje za posla míru. Tato vyspělá civilizace nezná války, boje, intriky, které byly obvyklé v minulosti. Přízemní chování a konzumní potřeby Josefa byly v této utopické společnosti natolik neobvyklé, ţe se ho snaţili dokonce léčit na psychiatrii. Egocentrický Josef není schopen tuto ţivotní filozofii pochopit, nakonec z této budoucnosti uniká kosmickou raketou zpět do své doby. Výtvarné dekorace realizoval, stejně jako u filmu Ikarie XB1, arch. Jan Zázvorka. Byly inspirovány ţivotním stylem, jehoţ prezentace proběhla na bruselské výstavě Expo 1958. Intence designérů z Expa 58 Jan Zázvorka realizoval v exteriérech a interiérech filmu. Mezi dopravními prostředky zde byly uvedeny rakety, škodoplány, tatralety a jiné. 3.2. Utopie Další film Ikarie XB1 se zabývá konceptem utopické společnosti. Děj nás zavede do vzdálené budoucnosti a kosmického prostoru v soustavě Alfa Centauri. Jedná se o snímek natočený reţisérem Jindřichem Polákem (1925 – 2003), který je zásadní pro ţánr science fiction v české kinematografii. Film byl natočen v roce 1963, tzn. pět let před americkým sci-fi filmem 2001: Vesmírná odysea, který ovlivnil další vývoj daného ţánru. James Monaco se ve své publikaci Jak číst film vyjadřuje k filmu Stanleyho Kubricka následovně „Vesmírná odysea je mistrovským propojením filmařiny s vědeckými a náboţenskými teoriemi. Nastolil styl populárního a výnosného science fiction na desetiletí.“36 Stanley Kubrick spolupracoval na scénáři se spisovatelem, vynálezcem a vizionářem Arthurem C. Clarkem (po uvedení filmu byla publikována stejnojmenná kniha). Na rozdíl od amerického filmu, byli informace i technické podmínky v tehdejším Československu velice limitované. V 60. letech nebyly informace o kosmonautice veřejně přístupné a vzhledem k tomu, ţe mezi světovými velmocemi USA a Sovětským svazem panovala studená válka, 36

Monaco, James. Jak číst film: Svět filmů, médií a multimédií. Praha: Albatros, 2004. s. 325.

21

bylo na dané informace uloţeno informační embargo. Informace tohoto charakteru mohli tvůrci českého filmu získat pouze z jedné strany a to z tehdejšího Sovětského svazu. K této problematice se vyjadřuje Hynek Bočan v dokumentu Film o filmu: Ikarie XB1 Reţisér Jindřich Polák s architektem Janem Zázvorkou podnikli cestu do Sovětského svazu, kde v Petrohradu konzultovali s odborníky návrhy kostýmů kosmických skafandrů, interiérů i exteriérů kosmické lodi pro film Ikarie XB1. K dezorientaci nepřítele – USA a západní kapitalistické společnosti – měli v dané době poslouţit fotky ruských kosmonautů. Ti měli na svých hrudích svítící krabice, které neměly ţádnou funkci. Při práci na kostýmech vymysleli tvůrci mimo jiné boty pro kosmonauty, které měly podráţku z plexiskla a při kontaktu s podlahou se rozsvítily. Tím simulovaly jejich magnetismus a stav beztíţe, jenţ evokoval přilnutí bot k podlaze.37

Předlohou Ikarie XB1 se stala kniha polského spisovatele Stanislava Lema K mrakům Magellanovým.38 Děj filmu je situován do roku 2163, kde je druţice Ikarie XB 1 vyslána ze Země do vesmíru. Její paluba se stává kosmickým městem zhruba pro čtyřicet obyvatel. Tato společnost by na ní měla strávit patnáct let cesty vesmírem, při níţ by měli objevit ţivot na planetě v soustavě Alfa Centauri. V rámci cesty měla posádka zestárnout pouze o 28. měsíců a to díky vlivu dilatace.39 Posádka během letu objeví neznámou americkou loď z roku 1987. Uvnitř kosmické lodi naleznou mrtvá těla boháčů, kteří uprchli z ohroţené Země a poté se navzájem povraţdili. Ve filmu je evidentní prokomunistické smýšlení tehdejší ideologie, proto byla americká vesmírná loď povaţována za imperialistickou. Dva členové posádky Ikarie XB 1 – Kubeš a Herold jsou vysláni na průzkum tohoto plavidla. Bohuţel při něm zahynou. Kubeš nešťastnou náhodou spustí výbuch atomových bomb, které zde asociují zlo 20. století. Reţisér Jindřich Polák měl pro práci na filmu k dispozici mnoho odborníků. Na tricích se pracovalo hodně s maskami, zadní projekcí filmu či loutkovým filmem (odborníkem na něj byl především Karel Zeman). 37

Ikarie XB 1: Film o filmu – Hynek Bočan [DVD]. Reţie: Jindřich Polák. Československo: Filmové studio Barrandov, 1963. 38

Sylvestrová, Marta. Teodor Rotrekl – Grafický design, science fiction a fantasy. Bulletin k výstavě Ambit Místodržitelského paláce, 2009, s. 1 – 31. Brno: Moravská galerie. 39

Wikipedia otevřená encyklopedie, Dilatace času [online]. 2012 [cit. 31. října 2012]. Dostupné z .

22

V dokumentu Film o filmu: Ikarie XB1 vyjadřuje spisovatel Ondřej Neff své postřehy k dobové atmosféře následovně Film Ikarie XB 1 získal v roce 1963 Velkou cenu Zlatá kosmická loď na MF vědeckofantastických filmů v italském Terstu. V 60. letech měla celospolečenská nálada v Československu utopickou vizi věčného míru, technického optimismu a lidé si představovali, ţe problémy světa jsou lehce řešitelné. Tato reflexe je ve filmu evidentní. Společnost si představovala, ţe v budoucnosti budeme běţně létat do kosmu, coţ se v pozdější době ukázalo jako nereálné. Ze sci-fi ţánru byli v tehdejší době oblíbenými spisovateli například Jan Matzal Troska, Jules Verne, Karel Čapek, Stanislav Lem a jiní.40

V 60. letech minulého století pak společnost proţívala, nejen v komunistickém Československu, euforii z prvního letu člověka do vesmíru, který uskutečnil ruský kosmonaut Jurij Gagarin.41 3.3. Antiutopie (dystopie) V publikaci Screening Space: The American Science Fiction Film byl mj. citován kritik John Baxter, ohledně percepce sci-fi filmu v americkém prostředí. Ten předpokládá, ţe většina scifi filmů nejsou vizionářské, nezabývají se změnami, nápady a ideologiemi. Toto generalizování prostě není pravdivé. Odmítá uznat, ţe by literatura i film byly statickým uměním, vytvořeném v jednom okamţiku historického a filozofického času. Ve věku úzkosti po Hirošimě sci-fi spisovatelé neodráţeli ve svých příbězích a románech optimismus ani strach z vědy, neboť ten existoval jiţ dříve. Utopie se stala antiutopickou.42 Antiutopický koncept je například obsaţen ve filmu Stanleyho Kubricka Mechanický pomeranč zabývající se sociální kritikou. V české kinematografii se tvůrci filmů zaobírali spíše anti-vědeckým tématem, kritikou technického pokroku a jejich následným dopadem na ţivotní prostředí. Jako příklady můţeme jmenovat Tajemství ocelového města (1978), Konec srpna v hotelu Ozon (1966) nebo Vynález zkázy (1958). Za výjimečné ztvárnění v tomto ţánru je povaţován loutkový film Kybernetická babička (1962). 40

Ikarie XB 1: Film o filmu – Ondřej Neff [DVD]. Reţie: Jindřich Polák. Československo: Filmové studio Barrandov, 1963. 41

Wikipedia otevřená encyklopedie, Jurij Gagarin [online] 2012 [cit. 27. července 2012]. Dostupné z . 42

Sobchack, Vivian Carol. Screening Space: The American Science Fiction Film. Rutgers University Press: 2nd, enl. ed. New Brunswick, 1997. s. 21. (pozn. z angl. orig. přeloţila Lucie Drlíková).

23

Autorem animovaného sci-fi příběhu je Jiří Trnka (1912 – 1969), pro kterého není tento ţánr typický. Hlavním protagonistou je zlověstný robot, který zde vystupuje jako odvrácená tvář techniky. Příběh pojednává o vědecko-technické revoluci ve futuristické společnosti a je polemikou na téma nahrazení člověka stroji. „Výtvarník ještě posílil zneklidňující účinek stroje tím, ţe robot nemá antropomorfní rysy, ale připomíná kolečkové křeslo, působící spíše dojmem pasti neţ odpočinku.“43 Typologií charakteru robota se budeme podrobněji zabývat v následující kapitole. Rodina malého děvčátka bydlí v nově vystavěném mrakodrapu připomínajícím tehdejší počátek urbanizace a z toho plynoucí odcizení se lidí navzájem. Společnost má k dispozici moderní technologie zajišťující mobilní komunikaci na dálku, která v důsledku komunikaci dehumanizuje. Technický pokrok v tomto loutkovém filmu evokuje létající dopravní prostředek vybavený televizí a rádiem nebo vzkaz na gramofonové desce od rodičů, kteří jsou příliš zaměstnáni a na své dítě nemají čas. Rodiče má pak zastoupit „babička“-stroj, který je naprogramován k hlídání malé holčičky. Je zde patrná obava z nahrazení člověka stroji, kdy naprogramovaný robot dokáţe plnit zadané úkoly, není však schopný citu a empatií v nepředvídatelných situacích. Téma filmu se vymyká tehdejšímu všudypřítomnému technickému optimismu 60. a 70. let minulého století. Další vědeckofantastický film Karla Zemana Vynález zkázy je reflexí technicky vyspělé společnosti, jenţ je konfrontována s přínosem a naopak negativním dopadem technologií na civilizaci. Vynález zkázy je volným zpracováním stejnojmenného románu Julese Verna. Toto vědecko-fantastické dílo je kombinací hraného, loutkového, animovaného a trikového filmu. Film patří mezi mezinárodně nejúspěšnější česká filmová díla a získal několik ocenění. Mezi tyto ceny patří například: „Velká zlatá medaile a hlavní cena – Světový filmový festival při EXPO 58 Brusel z roku 1958 nebo Křišťálová hvězda – velká mezinárodní cena Francouzské filmové akademie za rok 1959 a další.“44 Výtvarná sloţka filmu je inspirována původními ilustracemi Verneových románů, jehoţ díla ilustrovali malíři Léon Benett a Èdouard Rion. Ve výpravě filmu jsou zakomponovány záměrně naivizující

43

Adamovič, Ivan – Pospiszyl, Tomáš. Planeta Eden. Adamovič, Ivan. Sputnik pop. Řevnice: Arbor vitae, 2010. s. 75. 44

Opěla, Vladimír – Panzerová, Jitka – Přikrylová, Jana. Český hraný film 1945 – 1960, 3. díl. Praha: Národní filmový archiv, 2001. s. 362.

24

triky francouzského průkopníka trikového filmu Georgese Mélièse z počátku 20. století.45 Děj románu se odehrává na konci 19. století, kdy geniální vynálezce prof. Roch vynalezl výbušnou látku. Během jeho výzkumu dojdou peníze na další pokusy, z čehoţ se profesor psychicky hroutí. Léčí se v soukromém sanatoriu, kde ho navštíví jeho asistent Šimon Hart. Odtud jsou oba muţi uneseni pirátskou bandou hraběte Artagise na opuštěný ostrov. Hrabě chce financovat další výzkum prof. Rochovi, který nic netušíc pokračoval ve svém bádání a nepředpokládal, ţe jeho vynález by mohl být zneuţit ke zkáze lidstva. Ing. Šimon Hart se tuto skutečnost dozví a varuje civilizaci před zkázou pomocí vzkazu připevněného na létajícím balóně. Zpráva o hrozbě se rozšíří po celém světě a lidstvo se sjednotí v obraně proti nepříteli. Ve filmu jsou k vidění další technické vynálezy, například vlak nazývaný ocelovým ořem, létající balóny, letadla či lodě. Vynálezce je zde vyuţit na výzkum trhaviny, která by měla být v budoucnu pouţita ke zničení lidstva. Prof. Roch se s danou skutečností nedokáţe morálně ztotoţnit a svůj vynález raději zničí i za cenu svého ţivota. Příběh je reflexí výdobytků civilizace, jeţ můţe recipienta přivést k polemice nad vědeckým a technickým pokrokem v pozitivní i negativní rovině. V americkém prostředí je ţánr science fiction vnímán v období před jadernou katastrofou v Hirošimě a po ní. I kdyţ sci-fi film existoval před 2. světovou válkou, byl jako ţánr izolován, kritici jej začali uznávat aţ po tomto neštěstí. Vivian C. Sobchack ve své knize cituje Thomase Claresona „[…]Člověk se svojí obavou z antiutopie, posunul ţánr k podstatě anti-vědecké náladě, jako hlavní téma literatury 20. století.“46 Ponurý film reţiséra Jana Schmidta Konec srpna v hotelu Ozon se zabývá právě dopadem atomového výbuchu na ţivot na Zemi. Příběh byl inspirován krátkou povídkou Pavla Juráčka. V počáteční sekvenci filmu stará ţena vzpomíná, co se událo před 50. lety. Po výbuchu zbylo na Zemi pár lidí a zvířat, ale všichni postupně začali umírat. V současnosti zůstala na Zemi skupinka osmi ţen putující krajinou v čele se starou ţenou. Smyslem jejich putování bylo najít další lidi, hlavně muţe kvůli reprodukci a následnému zachránění civilizace. Na cestě 45

Březina, Václav. Lexikon českého filmu. Praha: Cinema, 1996. s. 470.

46

„By its concern for the anti-utopia, the genre ended a largely self-imposed exile by moving toward the essentially anti-scientific mood and themes of the main body of twentieth century literature.“, in. Sobchack, Vivian Carol. Screening Space: The American Science Fiction Film. Rutgers University Press: 2nd, enl. ed. New Brunswick, 1997. s. 21. (z angl. orig. přeloţila Lucie Drlíková).

25

potkají starého muţe, který je pozve k sobě domů a pohostí je mlékem, které ţeny neviděly patnáct let. Stará ţena, vlastním jménem Dagmar Hubertusová, onemocní a starý muţ – Otakar Herold, o ni začne pečovat. Ostatní postavy ţen nejsou ve filmu pojmenovány a dialogy jsou zde minimalistické. Během rekonvalescence si pan Otakar a paní Dagmar vypráví o katastrofě, která předcházela jejich situaci. Otakar vypráví, jak všichni postupně zemřeli na leukémii v důsledku záření po atomovém výbuchu. Zjistí, ţe na Zemi zůstali pravděpodobně sami a tím jejich putování postrádá smysl. Pan Otakar ukazuje skupince mladých ţen poslední noviny před katastrofou staré přes 20 let. Noviny informují o Anglii, která zahájila první pokusné výbuchy i na blízkém východě. Druhý den bylo po všem, výbuch a jeho následky postupně zlikvidovali vše ţivé na Zemi. Pak jim představuje televizi i gramofon, coţ mladé dámy vidí poprvé v ţivotě. Během přehrávání písničky Škoda lásky paní Dagmar umírá. Po pohřbu chtějí mladé ţeny pokračovat v cestě, aby splnily své poslání. Starý muţ se jim jejich úmysl snaţí rozmluvit, ale je zastřelen jako nepotřebný pes. Film postrádá empatie, které jsou v krizové situaci potlačeny a na povrch se dostávají nejniţší pudy. Tento nihilistický snímek z nespecifikované budoucnosti v tehdejší české filmové produkci nemá srovnání.47

4. Typologické charaktery sci-fi filmu V této kapitole se budeme následně zabývat vybranými typologickými charaktery, které jsou obvyklé v české kinematografii ţánru sci-fi. V americké kinematografii se obvykle prolíná science fiction s hororovým nebo apokalyptickým tématem. Ve filmech se objevují například zmutovaná monstra – hmyz, plazi, ještěři nebo kreatury vzniklé v důsledku vědeckého bádání. Specifikum české kinematografie jak bylo jiţ dříve zmíněno, je v prolínání science fiction s komedií. Z typologických charakterů se zde pak vyskytuje mimozemská civilizace, bytosti z budoucnosti, roboti a další. Pro uvedení příkladů jsme vybrali filmy Muž z prvního století, Ikarie XB1, Kybernetická babička, Babičky dobíjejte přesně, televizní seriál Návštěvníci a další.

47

Adamovič, Ivan – Pospiszyl, Tomáš. Planeta Eden. Adamovič, Ivan. Stříbrné komety filmového plátna. Řevnice: Arbor vitae, 2010. s. 188.

26

4.1. Mimozemské bytosti Tématem mimozemských bytostí se zabýval např. americký reţisér Steven Spielberg a to ve filmech Blízká setkání třetího druhu (1977) nebo E.T. – Mimozemšťan (1982). V české kinematografii se touto tématikou nechal inspirovat v 60. letech minulého století Oldřich Lipský ve filmu Muž z prvního století. Zde se hlavní protagonista Josef potkává na své cestě vesmírem s mimozemšťanem Adamem. Setkávají se na jeho domovské Modré hvězdě. Zdejší vyspělá společnost vybaví Josefa dostatečným mnoţstvím paliva na zpáteční cestu na planetu Zemi. S ním vyšlou svého zástupce Adama, který se stane Josefovým průvodcem na této cestě. Tento mimozemský obyvatel Modré hvězdy má technizovaný mozek a na veškeré přemýšlení pouţívá vzorce. City, bolest, úzkost, strach ani lásku nezná, jelikoţ se nedají vypočítat. Kdyţ přistanou na planetě Zemi a ocitnou se v budoucnosti o pět století později (týden strávený ve vesmíru znamená pro čas na Zemi zhruba jedno století), magnetické pole udělá Adama neviditelným a tak se lidé z budoucnosti seznamují pouze s Josefem. Adam povaţuje Josefa za lidský vzorek a během pobytu, který s ním tráví na Zemi zjistí, ţe jeho negativní vlastnosti jsou typické pouze pro něj. Lidé v budoucnosti se od těchto negativních zlozvyků dávno oprostili. Svojí filozofií jsou si blízcí s vyslancem z Modré hvězdy, který se sám povaţuje za posla míru. Zde recipient vidí idealizovanou společnost, kde je mimozemská civilizace povaţována za mírumilovnou. Mimozemšťan Adam oplývá telepatickými a technickými schopnostmi či moţností stát se neviditelným. Tato vnímání mimozemšťanů jsou obsaţena v mnoha literárních předlohách, v nichţ jsou schopni pohybovat předměty, mají mimosmyslové vnímání atd. V encyklopedii

literatury

science

fiction

se

o

typologickém

charakteru

mimozemských bytostí píše následující Hypotetické inteligentní formy ţivota nepozemského původu jsou tématem vzrušujícím lidské myšlení uţ od starověku. Do vzniku sci-fi nebyli mimozemšťané ničím jiným neţ lidmi obývající ostatní světy (planety), coţ odpovídá staré přírodovědecké tezi o opakovatelnosti jevů a dějů v přírodě a tudíţ i ve vesmíru. Mimozemšťany popisuje uţ Lukiános a o jeden a půl tisíciletí později i astronom Christian Huygens ve vědecké práci Systema Saturninum, v níţ líčí ţivot bytostí na Saturnu. Rozvoj astronomie po 2. světové válce vyvolal celosvětovou vlnu zájmu o hledání mimozemských civilizací. V roce 1961 sestavil astronom Frank Drake rovnici, v níţ zvaţuje moţný počet mimozemských

27

civilizací: N = R f

p

n

e

f

1

f i L.48 Výsledek rovnice o tolika neznámých je samozřejmě

značně nepřesný a odhady o počtu vyspělých civilizací se podle ní pohybují jen v naší galaxii v rozmezí od 20 do 20 miliónů.49

K setkání s těmito bytostmi dochází buď zprostředkovaně nebo přímo na Zemi či při cestách do vesmíru. Zprostředkované projevy mimozemské civilizace přes vesmírné druţice jsou častým tématem pouţívaném například v dílech Arthura C. Clarka. Signály vysílané z černého monolitu zachytí vesmírné druţice v americkém filmu 2001: Vesmírná odysea. Tento jev je povaţován za projev existence mimozemských inteligentních bytostí, a proto je do vesmíru vyslána loď Discovery one, aby tuto civilizaci objevila. Původní cíl cesty sdělený posádce vesmírné lodi je cesta na planetu Saturn přes Jupiter. O pravém poslání výpravy je informován pouze počítač HAL 9000 udrţující chod lodi. Přístup ke ztvárnění daných postav je ovlivněn především autorovou invencí, ale také společenskými a politickými vlivy. Je zde moţné vypozorovat i jistý „biologický šovinismus“ ve zpodobnění mimozemšťanů. Nepřátelské typy jsou často popisovány jako studenokrevné, inspirované hmyzem či plazy, zatímco druhy přátelské jsou vzdálenými příbuznými teplokrevných ţivočichů, zejména savců.50 To je patrné na jiţ zmiňované postavě Adama z Modré hvězdy, který je vizuálně podobný člověku a jeho vlastnosti jsou především pozitivní. V americké kinematografii ţánru science fiction se objevují dvě konkrétní typologické postavy. K první patří mimozemšťané, kteří se objevovali uţ ve sci-fi literatuře. Vznikla pro ně hanlivá zkratka BEM – bug-eyed monster a často byli popisováni nebo vyobrazeni na titulních stránkách

bulvárních

plátků,

jako

groteskní

stvoření

s

obrovskýma

očima a touhou po ţenách. Ve filmu našel BEM svůj ekvivalent u tvora, jenţ kráčí městy, rozpouští lidi a neúprosní červi nebo mouchy se vydávají na cestu přes obydlené oblasti, kde všechno bezhlavě ničí. Druhý typ postav navazuje na tradici Dr. Jekylla a Mr. Hyda. Lidská bytost se obvykle proměňuje po ozáření s radiací v příšeru (monstrum), ale jeho destruktivní

48

Počet moţných civilizací s rozvinutou technikou ve vesmíru (N) je dán průměrnou rychlostí tvorby hvězd (R), podílem těch z nich, které mají planetární systém (fp), počtem planet kolem takových hvězd, na nichţ jsou podmínky příznivé pro vznik ţivota (ne), počtem planet, na nichţ ţivot skutečně vznikne (f1), počtem těch, na nichţ dosáhne inteligentní formy, jeţ se projeví vznikem vyspělé civilizace (fi), a nakonec dobou, po kterou taková vyspělá civilizace trvá (L). 49

Neff, Ondřej – Olša jr., Jaroslav (ed.). Encyklopedie literatury science fiction. Praha: H a H, 1995. s. 148.

50

Ibid., s. 148.

28

nebo vraţdící schopnosti jsou vyuţity důsledněji, neţ jeho morální muka.51 V české kinematografii patří ke specifiku typologických postav vzhled i kladné vlastnosti, které jsou blízké spíše humanistickému smýšlení. Tento charakter mimozemské bytosti je obsaţen v československém seriálu Spadla z oblakou (1978). Příběh pojednávající o holčičce z planety Gurun. Děj se odehrává v podtatranské obci, kde jednoho dne potkají dva kamarádi holčičku Majku. Ta se prochází po hladině jezírka a kolem hlavy jí poletují jiskřičky. Mezi její schopnosti patří také létání, chůze po stropě, napodobování předmětů či změny plynutí času atd. Majka stejně jako Adam z Modré planety nezná radost, přátelství, smích ani slzy. Postupně tyto pozemské radosti i starosti poznává u svých pozemských kamarádů. Ona je zase na oplátku seznamuje se zázraky obvyklými na její domovské planetě – Gurun. 4.2. Bytosti z budoucnosti Jak bude vypadat společnost v budoucnosti? Jaký politický systém si společnost zvolí a bude vůbec důleţitý? Budou potřeby společnosti povýšeny nad potřeby jedince? Následující část nám na tyto otázky nedá jasné odpovědi, ale nastíní filmové koncepty filmů, které se těchto témat dotýkají. Dále se kapitola zabývá typologií postav – bytostí z budoucnosti, které nalezneme např. v utopické společnosti budoucnosti na vesmírné lodi Ikarie XB1 ze stejnojmenného filmu, televizním seriálu Návštěvníci nebo ve filmu Muž z prvního století. Zmiňované snímky mají většinou utopický koncept vize budoucnosti, dotýkající se technického optimismu. V seriálu Návštěvníci pátrá expedice z budoucnosti po stopách vynálezce Adama Bernaua, k němuţ společnost z budoucnosti vzhlíţí jako k zachránci planety Země. Příběh začíná v roce 2484 a počítač CML (Centrální mozek lidstva) zde rozeznal ve vesmíru neznámé těleso, jehoţ sráţka se Zemí by mohla mít katastrofální následky. Kometa blíţící se k Zemi by ji měla minout, ale následkem toho by mohlo dojít k jejímu vychýlení od Slunce nebo ke Slunci tzn., ţe by byl ohroţen ţivot na planetě Zemi. Konference Světové rady hledá řešení, jak zabránit hrozícímu zániku civilizace. Jisté řešení nabídne akademik Richard, který je specialistou na historii lidstva. Na konferenci připomíná postavu velkého učence 20. století Adama Bernaua, který uţ jako malý chlapec objevil princip umoţňující přesun kontinentů 51

Sobchack, Vivian Carol. Screening Space: The American Science Fiction Film. Rutgers University Press: 2nd, enl. ed. New Brunswick, 1997. s. 43. (z angl. orig. přeloţila Lucie Drlíková).

29

a zaznamenal jej do svých školních sešitů. Jejich nález by bezpochyby zachránil ţivot na ohroţené planetě. Proto se společnost rozhodne vyslat do minulosti vědeckou expedici v čele s akademikem Richardem. Expedici Adam 84 zbývá pouze 177 dní na záchranu civilizace před hrozící katastrofou a je tedy vyslána do roku 1984. Lidé v budoucnosti mají k dispozici technické vybavení všeobecně povaţované za samozřejmost. Jsou například vybaveni ovladači na rukou nebo implantovanými komunikátory v hlavě. Při své expedici pouţívají např. „tuţku“, jako vysílačku, laserovou pilku, brýle – nahrazující kameru a další. Přesun výpravy 500 let do minulosti se zdařil a expedice dále směřuje do města Kamenice. Její výprava měla trvat pouhé čtyři hodiny, ale bohuţel se průběh značně zkomplikoval. Přijíţdějí zrovna ve chvíli, kdy hoří rodný dům Adama Bernaua. Při hašení domu se snaţí nalézt sešit s poznámkami mladého vynálezce, ale to se jim bohuţel nepodaří. Expedice komunikuje s budoucností pomocí zesilovače LC3 (výstraţný trojúhelník), který vyzařuje velký zdroj energie. Tento zdroj při jednom z přenosů roztočí v městečku kolotoč a rozsvítí okolní byty, coţ přitahuje k expedici nechtěnou pozornost. Jídlo ani nápoje ve 20. století návštěvníci nekonzumují z obav, ţe se nakazí současnými chorobami. Z budoucnosti si přivezli tzv. amarouny – potravu obsahující veškeré výţivové hodnoty a vzhledem připomínající ţelatinu. V seriálu je důleţitou postavou děda Drchlík, který často s Adamem diskutuje na téma fyzikálních pokusů. Ve futuristické společnosti je povaţován za velkého učitele budoucího vynálezce. Vědecká výprava nakonec selţe a sešity s Bernauovými zápisky bohuţel nenajde. Rozuzlením příběhu je návrat expedice zpět do budoucnosti s dědou Drchlíkem, který opraví poruchu na CML. Počítač nebyl „vyváţen“ (vycentrován) a touto odchylkou došlo ke špatnému výpočtu a následnému předpovězení katastrofy, která v tom případě lidstvu a Zemi nehrozila. K seriálu se vyjadřují jeho autoři Ota Hofman a Jindřich Polák takto „Seriál s humornou nadsázkou konfrontuje náš nedokonalý svět s dokonalostí světa budoucnosti. Pokračování lidské existence vidí nikoli v odosobněné a přetechnizované budoucnosti, ale v obyčejném lidském citu, toleranci, zvídavosti a zdravém selském rozumu, který odjakţiva posunoval dějiny lidstva tím správným směrem.“52 Ivan Adamovič se v publikaci Planeta Eden, kapitole Stříbrné komety filmového plátna k seriálu Návštěvníci vyjadřuje následovně 52

Česká televize, Návštěvníci [online]. 2010 [cit. 1. prosince 2012]. Dostupné z .

30

Lidé v roce 2484 ţijí ve všelidové demokracii spolu s dětmi a delfíny, do které však podstatně zasahuje Centrální mozek lidstva (CML). Neexistují peníze, zbraně, a zřejmě ani třídní rozdíly. Snad vzhledem k zahraničním koproducentům seriálu však nejde budoucnost charakterizovat jako komunistickou. Je to společnost ideální a kvůli této dokonalosti je současně i směšná. Jako kdyby kultuře normalizace došly argumenty, historická perspektiva a vize budoucnosti. České normalizační sci-fi ukazuje to samé, co vidíme i v dobovém designu a literatuře. V sedmdesátých letech se zcela vytratil komunistický ideál, protoţe zněl příliš naivně, příliš neuvěřitelně a absurdně. Socialistická pop kultura nestačila vzniklé vakuum zaplnit vlastní originální produkcí a místo toho stále otevřeněji variuje podněty západní kultury. Odvahu přiznat si, ţe nás čeká návrat do minulosti – jeţ nás ovšem mezitím předběhla – má však doposud jen málokdo.53

Další reflexe vize budoucnosti je patrná ve filmu Ikarie XB1, děj je zde situován do roku 2163. Druţice Ikarie XB 1 je vyslaná ze Země do vesmíru a její paluba se stává kosmickým městem zhruba pro čtyřicet obyvatel. Tato společnost by na ní měla strávit patnáct let cesty vesmírem, při níţ bylo v plánu objevit ţivot na planetě v soustavě Alfa Centauri. Posádka během letu objeví neznámou americkou loď z roku 1987. Uvnitř kosmické lodi naleznou mrtvá těla boháčů, kteří uprchli z ohroţené Země a poté se navzájem povraţdili. Ve filmu je evidentní reflexe soudobé politiky, protoţe americká vesmírná loď byla povaţována za imperialistickou. Dva členové posádky Ikarie XB 1 – Kubeš a Herold, jsou vysláni na průzkum tohoto plavidla. Bohuţel při něm zahynou, protoţe Kubeš nešťastnou náhodou spustí výbuch atomových bomb, které zde asociují zlo 20. století. Jaderná bomba jako artefakt je také pouţita v americkém filmu Do nitra Planety opic (1970), kde je ve zmutované společnosti uctívána. K tomu se opět vyjadřuje kniha Screening Space: The American Science Fiction Film „Vizuálně a ironicky vyznívá uctívání bomby, která se fyzicky podobá obrácenému kříţi. Věda je tedy alchymisticky transformována do náboţenství (magického satanismu).“54 Reflexi futuristické společnosti nastiňuje také film Muž z prvního století, jehoţ děj začíná v roce 1957. Pro společnost v budoucnosti je 20. století prvním stoletím, kdy byla na oběţnou dráhu Země vypuštěna první vesmírná druţice Sputnik. Budoucnost, ve které 53

Adamovič, Ivan – Pospiszyl, Tomáš. Planeta Eden. Adamovič, Ivan. Stříbrné komety filmového plátna. Řevnice: Arbor vitae, 2010. s. 193. 54

„Visually and ironically, the worshipped bomb physically resembles an inverted cross; and science is thus alchemically transformed to religion (with a precipitate of associations to the magic of Satanism).“, in. Sobchack, Vivian Carol. Screening Space: The American Science Fiction Film. Rutgers University Press: 2nd, enl. ed. New Brunswick, 1997. s. 62. (pozn. z angl. orig. přeloţila Lucie Drlíková).

31

se později děj odehrává je rok 508 čili 508 let po vypuštění Sputniku. V této společnosti neexistují, stejně jako v seriálu Návštěvníci, peníze. Lidé ţijí v materiálním dostatku, neznají závist, poţitkářství a další negativní vlastnosti známé z minulosti. Utopická vize je kritikou současné společnosti zaloţené na konzumu, které je duchovní stránka a potřeby nejchudších sociálních vrstev lhostejná. 4.3. Robot nebo kyborg? Robot jako artefakt můţe být povaţován za extenzi lidského těla, čímţ se v současnosti tento termín posunuje svým významem ke kyborgovi. V této kapitole se budeme věnovat těmto dvěma typologickým charakterům obvyklým ve science fiction, z níţ je v české kinematografii více obvyklým charakter robota. Nejdříve si definujeme danou terminologii. Etymologie slova robot, jehoţ autorem je Josef Čapek, je ve slovanských jazycích zřejmá. Původní význam „umělá bytost stvořená člověkem k zdařilému napodobování jeho „funkce“ ustoupil novému významu „automaticky pracující strojní zařízení, které nahrazuje člověka všude, kde to podmínky vyţadují a dovolují.“ Čapkovi roboti patří z hlediska dnes uţívané terminologie k androidům čili biotům (biologickým robotům), zatímco pojmem robot označujeme mechanické, na strojové nikoli biologické bázi fungující nápodoby člověka.55 Slovo robot poprvé pouţil v roce 1920 Karel Čapek ve své hře R.U.R. (Rossumovi univerzální roboti). Kořen slova robot odkazuje k robotě čili k nevolnické práci. Robot postupem času ztratil svou lidskou podobu, stal se mechanickým „sluhou“ člověka a v současnosti je strojem, jehoţ podoba se odvíjí od jeho účelu a prostředí, ve kterém se vyskytuje. V Čapkově hře jsou roboti pouţíváni jako levná pracovní síla. „Původně prospěšná myšlenka se vymkne vynálezcům z rukou, kdyţ Dr. Gall v dobré víře dá robotům duši, aby se mohli stejně rozhodovat jako lidé. Ve chvíli kdy si roboti uvědomí svoji psychologickou i fyzickou nadřazenost nad lidmi, vyhlásí jim válku a skoro všechny vyhubí.“56 Tato obava z konfliktu mezi lidmi a technikou bývá obsaţena v literárních i filmových dílech. Snahou posílení kladného obrazu robota ve sci-fi ţánru jako pomocníka podřízeného zájmu člověka dospěli Isaac Asimov a John Wood Campbell k formulování tzv. tří zákonů robotiky. Isaac Asimov je autorem 2. poloviny minulého století a napsal například cyklus povídek Já, robot (1950) či Zbytek robotů (1964) a další. Jeho romány dokonce ovlivnily 55

Neff, Ondřej – Olša jr., Jaroslav (ed.). Encyklopedie literatury science fiction. Praha: H a H, 1995. s. 156 – 157. 56

Zunt, Dominik – Dušáková, Eva. Karel Čapek [online]. 2000 [cit. 1. prosince 2012]. Dostupné z < http://capek.misto.cz/rur.html >.

32

některé teoretiky rodící se vědecké disciplíny robotiky.57 Robotické zákony se časem staly dogmatem sci-fi ţánru. Popisují, jakými pravidly se roboti mají řídit. Poprvé byly uvedeny v povídce Hra na honěnou, patřící do povídkové sbírky Já, robot. Tyto zákony zní: 1. Robot nesmí ublíţit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíţeno. 2. Robot musí poslechnout člověka, kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním zákonem. 3. Robot se musí chránit před poškozením, kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním nebo druhým zákonem. Následně byl přidán nultý zákon (v knize Roboti a impérium): 0. Robot nesmí ublíţit lidstvu nebo svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíţeno.58

Jak bylo jiţ dříve zmíněno, robota neantropomorfních rysů můţeme najít ve filmu Jiřího Trnky Kybernetická babička. Robot-stroj zde nahrazuje „babičku“ a supluje absenci rodičů malé holčičky. Vizuálně připomíná křeslo a můţe být programován dle potřeb uţivatele, v tomto případě k hlídání dcery. S holčičkou je robot schopen komunikovat či promítat jí pohádky ze svého „oka“. Díky absenci citů a empatií nemůţe stroj rozpoznat, ţe tímto úkonem holčičku pouze děsí. Reflexí daného robota se zabývá Ivan Adamovič v kapitole Sputnik Pop „Zlověstný robot jako odvrácená tvář techniky vystupuje v animovaném filmu Jiřího Trnky Kybernetická babička. Výtvarník ještě posílil zneklidňující účinek stroje tím, ţe robot nemá antropomorfní rysy, ale připomíná kolečkové křeslo, působící spíše dojmem pasti neţ odpočinku.“59 Film byl natočen v 60. letech, kdy technický optimismus byl stále aktuálním tématem. V následujících 70. a částečně 80. letech byly ve směru k budoucnosti akcentovány spíše výstraţné signály. Například u filozofa Egona Bondyho (vlastním jménem Zdeněk Fišer), který v roce 1971 napsal soubor úvah Juliiny otázky, v nichţ předpokládá, ţe na éru biologického člověka naváţe éra kybernetických strojů. Sílící ekologické povědomí a technický pokrok začínají být také chápány jako hrozba dehumanizace člověka, coţ vedlo

57

Neff, Ondřej – Olša jr., Jaroslav (ed.). Encyklopedie literatury science fiction. Praha: H a H, 1995. s. 156 – 157. 58

Myrobot.cz [online]. 2005 [cit. 1. prosince 2012]. Dostupné z < http://www.myrobot.cz/vznik-slova-robot/>.

59

Adamovič, Ivan – Pospiszyl, Tomáš. Planeta Eden. Adamovič, Ivan. Sputnik pop. Řevnice: Arbor vitae, 2010. s. 75.

33

ke vzniku varovných literárních děl.60 Ve filmu Kybernetická babička jsou Asimovy zákony robotiky dodrţeny, ale ponurá atmosféra odkazuje spíše k obavám z techniky v budoucnosti. Film se točil v době, kdy byl technický optimismus a utopie častým námětem. Ivan Adamovič se v kapitole Stříbrné komety filmového plátna vyjadřuje k této Trnkově reflexi takto V době vrcholícího optimismu ohledně technologicky zdokonalené budoucnosti Trnkova Kybernetická babička je jako studená sprcha. Ne kaţdý vědecko-utopistické doktríně věřil. Nejméně pak ti, kteří se v nedávné době stali očitými svědky toho, kam můţe zajít „vědecké“ plánování lidské civilizace včetně snahy zbavit se „nedokonalostí“, jako například méně hodnotných ras a národů.61

Předloha k danému filmu vznikla na motivy povídky Stroj na pohádky Ivana Klímy, kterou objevil Jiří Trnka v časopise Nový ţivot. Snaţil se zde vytvořit vizi odosobnění společnosti s narušenými mezilidskými vztahy, vyrábějící občany, jeţ se mohou stát nástrojem jakýchkoli negativních sil. Trnka přesvědčil literáta, zda by mohl námět zpracovat do podoby filmového scénáře. Sám pak ještě na scénáři zapracoval a z původního Klímova textu nezůstalo mnoho a výsledkem byl tísnivý sci-fi horor. Autor předlohy po letech vzpomíná na Trnkovy úvahy nad jejich společnou látkou „Spousta lidí dokonce věří, ţe nám mašinky přinesou spásu, ale já se na to stejné dívám s obavou. Víte, dneska se všichni zabývají politikou, ale tohle je něco nad ní, něco nad všemi systémy. Hrozí nám, ţe se sami připravíme o své lidství. Svěříme všechno do rukou strojů.“62 Tuto reflexi můţeme vidět v americkém filmu 2001: Vesmírná odysea Stanleyho Kubricka. Zde má kontrolu nad ovládáním vesmírné lodi Discovery one a tedy i moc nad lidskými ţivoty její posádky počítač HAL 9000. Film také popírá Asimovy robotické zákony, jelikoţ počítač zde proţívá lidské pocity provinění a následné paranoie. To má za následek systematické vyvraţďování členů posádky, coţ je popření těchto zákonů.

60

Adamovič, Ivan – Pospiszyl, Tomáš. Planeta Eden. Adamovič, Ivan. Od vědecké fantastiky ke sci-fi. Řevnice: Arbor vitae, 2010. s. 50. 61

Adamovič, Ivan – Pospiszyl, Tomáš. Planeta Eden. Adamovič, Ivan. Stříbrné komety filmového plátna. Řevnice: Arbor vitae, 2010. s. 187. 62

Ibid., s. 187.

34

O filmu se opět zmiňuje kniha Vivian C. Sobchack Screening Space: The American Science Fiction Film Ačkoli film v ţádném případě nepopírá estetiku technologie, mechanismus „Discovery“ netoleruje lidskou existenci a nakonec ji odmítá. Navzdory rozlehlosti lodi a vizuálního zpracování máme pocit klaustrofobického a dusivého uvěznění, chladu a smrti. […] I kdyţ je loď obrovská, neponechává prostor pro soukromí. Kosmonauti Bowman a Poole se pokouší ukrýt před všudypřítomnými očima a ušima hlavního počítače HALa tak, aby mohli diskutovat o moţném řešení jejich problémů, ale HAL můţe odezírat ze rtů. […]63

Zlomyslnost robotů, která jde nad rámec pouhého selhání je z vědeckého hlediska nevysvětlitelná. A Asimovy robotické zákony se zdají cílevědomě zesměšňovány mechanickou proměnou v perfektní a kvalifikované vrahy.64 V české kinematografii se selháním robotů určených pro potřeby rodin v domácnosti tematicky zabýval film reţiséra Ladislava Rychmana Babičky dobíjejte přesně (1983). Příběh filmu se odehrává v hektické době, kdy většina rodin je příliš zaměstnána a rodiče kromě kariéry nezvládají starost o domácnost, děti atd. Proto si jako pomocníka do domácností pořizují babičku-stroj. Téma parafrázuje Dr. Frankensteina a jeho monstrum, kde firma Biotex by mohla být povaţována za nástupce vědce a je odpovědná (nejen morálně) za chyby zkonstruovaných robotů, jenţ vyrobili. Babičky zkonstruovala firma Biotex a prodává různé typy: 220 S, 250 LS a 350 GLC. Tito roboti jsou k nerozeznání od ţivého člověka, jen s tím rozdílem, ţe váţí skoro 200 kg a unesou zhruba 60 kg. Stroj se přes noc nabíjí a během dne si sám reguluje svoji energii. Uţivatelé si babičku-stroj mohou naprogramovat na domácí práce, nákupy, výchovu dětí a jiné. Rodina Loudova si pořídí nejnovější model Rózu 350 GLS. Porušení robotických zákonů je jiţ patrné v programování robota, kde mu je moţno naprogramovat negativní „emoce“, v tomto případě nenávist vůči sousedům. Sousední rodina Loudových má také robota (staršího typu). Obě rodiny tuto „emoci“ do stroje naprogramují, ale stroj umí samozřejmě „přemýšlet“ či rozlišovat v rovině pozitivní / negativní. Díky neschopnosti vcítit se do aktuální situace není stroj adekvátně schopen rozlišit vhodnost svého chování. Situace se vyhrotí ve chvíli, kdy tyto dva stroje začnou mezi sebou soupeřit. Začne 63

„Despite the vastness of the ship, the visual treatment impresses upon us a sense of claustrophobic and stifling confinement, cold, and death. […] Vast as it is, the ship allows no room for privacy; Bowman and Poole attempt to hide from the main computer HAL´s omnipresent eyes and ears and unctious voice so they can discuss a possible solution to their predicament, but HAL, can read lips and we are given a subjective camera shot to prove it. […]“, in. Sobchack, Vivian Carol. Screening Space: The American Science Fiction Film. Rutgers University Press: 2nd, enl. ed. New Brunswick, 1997. s. 73. (pozn. z angl. orig. přeloţila Lucie Drlíková). 64

Ibid., s. 86.

35

to poházenými popelnicemi před domem, rozbitým oknem, zabitou kočkou i psem. Jelikoţ stroje aţ fanaticky zboţňují svoji rodinu, jsou v důsledku toho ochotny zničit nepřítele i za cenu lidského ţivota. Zde je patrné zneuţití techniky člověkem, který je díky svým pocitům a negativním vlastnostem ve své podstatě „nedokonalou“ bytostí. Tyto vlastnosti pak mohou pozitivní vynález proměnit v nástroj zkázy. V československé kinematografii v 50. – 80. let minulého století je spíše obvyklý koncept robota neţ kyborga. Hranice mezi těmito postavami není zcela vymezena a mohla by být diskutabilní. Proto se zde o významu kyborga zmiňujeme. Definici slova kyborg najdeme v hesláři časopisu Revue pro média od Jakuba Macka Kyborg odkazuje ke kybernetickému organismu, jehoţ termín byl zavedený počátkem 60. let minulého století kybernetiky M. E. Clynesem a S. Klinem a označují seberegulující lidsko-strojový systém. Clynes a Kline se zabývali propojením organismu pilotů s technologií nadzvukových letadel a projektovaných kosmických modulů tak, aby lidský organismus dokázal díky kontrole svých tělesných pochodů přeţít i v krajně nepříznivých podmínkách. Clynes a Kline vycházeli z teorie kybernetiky, kterou jako samostatný obor prosadil v roce 1947 Norbert Wiener. Wiener popsal organismus, ţijící tělo, jako komunikační síť, tedy aktivní, hierarchicky řízený a seberegulující systém – a mezi cíle vznikající kybernetiky zařadil vývoj obdobně strukturovaných pokročilých automatů, jeţ by byly principielně podobné ţivým organismům.65

Za určitou extenzi lidského organismu neboli schopnost, bychom mohli povaţovat lidskou společnost v seriálu Návštěvníci, kde mají lidé běţně implantované komunikátory v hlavě či ovladače na předloktí. Příběh se odehrává v daleké budoucnosti v roce 2484, kde počítač CML (Centrální mozek lidstva) zachycuje ve vesmíru neznámé těleso, jehoţ sráţka se Zemí by mohla mít katastrofální následky. Ve filmu je zobrazena nedokonalost strojů, kdy CML dospěl k chybnému výpočtu moţné sráţky planet. Sráţka by mohla mít za následek vychýlení Země od Slunce nebo ke Slunci, coţ by znamenalo ohroţení budoucnosti ţivota na planetě Zemi.

65

Macek, Jakub. Revue pro média – heslář [online]. 2003 [cit. 6. prosince 2012]. Dostupné z .

36

K převedení konceptu kyborga z výzkumných laboratoří do sféry filmu, literatury a komiksů se vyjadřuje Jakub Macek ve své eseji Kyborg aneb cesta tam a zase zpátky. Kyborga se populární fikce ujímá v 60. letech a kyborgovi se otevírají dveře do hájemství vědecké fantastiky, čímţ je kybernetický koncept přeloţen do jazyka, který má s logikou vědy vlastně méně společného, neţ by leckteří členové fandomu chtěli připustit, ale který je jazykem ţité kultury. Dveřníkem, který vypustil Kyborga z krajiny bílých plášťů do galaxie populární kultury byl – a to je zajímavé – sám Manfred Clynes, který v roce 1965 napsal předmluvu k popularizační knize Cyborg: Evolution of the Superman. Kyborg je zde Clynesem přenesen do rámce futuristické vize dobývání vesmíru – lidský organismus rozšířený o technologické součásti se tu stává „novým pomezím“ lidství, obrazem technologicky

zdokonaleného,

odolnějšího

člověka

směřujícího

nevyhnutelného technologického pokroku vpřed v čase i v prostoru.

po

trajektorii

66

Koncept kyborga je více obvyklý v americkém sci-fi např. ve filmu RoboCop (1987). Vědecké bádání v této oblasti je vlastně rozšíření moţností stvořit dokonalejší lidské tělo, jenţ ve sci-fi ţánru nahrazuje uměle vytvořená monstra. Frankesteinovo monstrum bylo během technického vývoje zpočátku nahrazováno roboty a dnes jsou zastoupeni spíše kyborgy. Můţe tato reflexe vyplývat z touhy člověka po dokonalosti a překonávání fyzických i psychických moţností? Touha po dokonalosti anebo dokonce snad nesmrtelnosti vystihuje citát spisovatele Isaaca Asimova „Lidé svou smrtelnost snášejí jen proto, ţe platí všeobecně.“67 Strukturalisticky je snad moţno poznamenat, ţe kyborg se ve fantastice staví vedle dalších dráţdivých přechodových znaků – vedle upírů a dalších nemrtvých, vedle frankensteinových monster, která kyborgovi prošlapala cestu, a vedle strojů obdařených prvky lidskosti – coţ snad můţe kyborgovu kulturní potenci vysvětlit.68

66

Flašar, Martin – Horáková, Jana – Macek, Petr a kol. Umění a nová média. Macek, Jakub. Kyborg aneb cesta tam a zase zpátky. Brno: Masarykova univerzita, 2011. s. 130. 67

Literární doupě [online]. 2012 [cit. 1. prosince 2012]. Dostupné z < http://ld.johanesville.net/asimov/citaty>.

68

Flašar, Martin – Horáková, Jana – Macek, Petr a kol. Umění a nová média. Macek, Jakub. Kyborg aneb cesta tam a zase zpátky. Brno: Masarykova univerzita, 2011. s. 131.

37

5. Závěr Publikace o českém filmu ţánru science fiction jsou víceméně encyklopedického nebo populárně naučného charakteru. V této práci jsme se pokusili analyzovat oblast českého sci-fi filmu v období 50. – 80. let minulého století a odpovědět na otázku – Jaké specifikum můţeme nalézt v ţánru sci-fi konkrétních českých reţisérů daného období? K odpovědi na výše uvedenou otázku byly vybrány tři základní koncepty nacházející se ve filmech tohoto období. Jedná se o cestování v čase a prostoru, utopii a antiutopii. Snímek Cesta do pravěku zavede diváka do minulosti, v níţ jsou hlavní protagonisté konfrontováni s prostředím pravěku. Tento film Karla Zemana vznikl v 50. letech minulého století, stal se celosvětově uznávaným a byl povaţovaný za novátorský, co se týče filmové fantastiky. Cestováním v čase do budoucnosti se zabývá také film Muž z prvního století, který se dá povaţovat za první sci-fi crazy komedii. Tento ţánr se stal specifikem tvorby českých reţisérů v následujících 70. – 80. let. K těmto reţisérům patří např. Václav Vorlíček, Jindřich Polák nebo Oldřich Lipský. K tvorbě Jindřicha Poláka patří zásadní český film z oblasti science fiction Ikarie XB1. Jeho děj můţe být chápán jako konfrontace utopické společnosti z budoucnosti k současnosti. Narativní sloţka je ovlivněna reflexí soudobé (komunistické) ideologie i technického vývoje. Jako artefakt zde vystupuje atomová bomba znázorňující zlo 20. století. Antiutopický koncept byl z pohledu americké spisovatelky Vivian C. Sobchack vnímán kritiky a diváky před atomovou katastrofou v Hirošimě a po ní. Pokud vycházíme z této myšlenky, v českém prostředí jsou anti-vědecké nálady patrny ve filmu Vynález zkázy, kde se námět Julese Verna zabývá polemikou nad vývojem technologií jiţ v 19. století. V roce 1966 byl pak natočen film reţiséra Jana Schmidta Konec srpna v hotelu Ozon, který konfrontuje diváka právě s dopadem atomového výbuchu na ţivot na Zemi. Neobvyklým ztvárněním antiutopického konceptu je pak loutkový film Kybernetická babička Jiřího Trnky, Jedná se o loutkový film, který reflektuje odvrácenou tvář techniky. Paradoxem je, ţe dílo vzniklo v 60. letech, kdy v bývalém Československu bylo ideologické smýšlení a společenský vývoj směřován spíše k technickému optimismu. Studie v další kapitole nalezla jisté specifikum českých filmů u těchto typologických charakterů: mimozemských bytostí, bytostí z budoucnosti nebo robotů. Při komparaci s americkou kinematografií je patrný rozdíl při vnímání povah či rysů těchto postav. 38

Konkrétně Adam (Muž z prvního století) pocházející z Modré hvězdy je postava antropomorfních rysů, oplývající schopností mimosmyslového vnímání, jenţ se povaţuje za posla míru. Jeho charakter je svými kladnými vlastnostmi blízký humanistickým smýšlením s lidskou civilizací. Další příklad typologického charakteru jsou bytosti z budoucnosti. Tyto postavy vystupují ve filmech Muž z prvního století, Ikarie XB1 či v televizním seriálu Návštěvníci. Tyto uvedené příklady jsou vesměs konfrontací diváka s utopickou společností ţijící v materiálním zajištění, která je prosta negativních vlastností atd. V hypotetické budoucnosti je samozřejmostí technická vybavenost či smýšlení ve směru k obecnému prospěchu. V tomto období česká tvorba zahrnovala často politickou reflexi své doby. Robot jako artefakt by měl být ve své podstatě povaţován za určitou extenzi lidského těla. Postava robota-stroje vystupuje ve filmech Kybernetická babička nebo Babičky dobíjejte přesně, jako pomocník v domácnosti. Na tyto charaktery je nahlíţeno z pohledu robotických zákonů Isaaca Asimova a vyuţití technologií, které jsou podrobeny kritice. Studie nahlíţí na ţánr science fiction z úhlu dobového kontextu. Filmová díla jsou samozřejmě ovlivněna autorovou invencí, soudobými technologiemi, ale také společenskou a politickou situací 50. – 80. let minulého století. Stále se ale bavíme o fantazii, která není omezena ţádnou hranicí. A právě proto mohou být tyto fiktivní příběhy pouhým únikem z reálného světa, ale někdy také předzvěstí budoucí vědy či společenského vývoje.

39

6. Resumé ČJ Tato bakalářská diplomová práce se zabývá tematickým rozborem a typologií postav science fiction v české kinematografii v období 50. – 80. let minulého století. K analýze těchto konceptů byly vybrány jako primární zdroje následující filmy Cesta do pravěku, Vynález zkázy, Ikarie XB1, Muž z prvního století, Kybernetická babička, Konec srpna v hotelu Ozon a další. Práce vychází ze soudobých recenzí, percepce tvůrců filmů v dobovém kontextu atd. V první části je nejdříve definována terminologie science fiction v literatuře, vybrané subţánry sci-fi, jako jsou utopie, antiutopie nebo kyberpunk. Dále se studie zabývá vývojem ţánrového filmu z pohledu estetického a kulturně-politického kontextu. Následující kapitola je věnována konceptům obvyklém v tomto ţánrovém filmu, jako jsou cestování v čase a prostoru, utopie a antiutopie. Studie se danými koncepty zabývá z pohledu dobového kontextu, kdy zástupci českých filmů jsou konfrontováni se ţánrovými snímky světové provenience. V poslední části se práce zabývá podrobněji typologií postav v ţánru sci-fi. Jako příklady těchto charakterů byly vybrány mimozemské bytosti, bytosti z budoucnosti, roboti a další. Cílem studie je pak tematický rozbor konceptů, typologických charakterů a především vymezení specifika filmových tvůrců v bývalém Československu poválečné a současné (do 80. let 20. století) kinematografie. Ke komparaci konceptů byly jako příklady vyuţity americké filmy a uvedená literatura.

40

7. English summary This Bachelor thesis is interested in an analysis of thematic concepts and a science fiction figures typology in the Czech cinematography from 1950s to 1980s. For analysis of concepts were chosen as primary sources these films: Journey into the Primeval Times, Invention of Destruction, Icarus XB 1, The Man from the First Century, The Cybernetic Grandma, Late August at the Hotel Ozone and others. The thesis issues from contemporary reviews, film autors's perceptions in a period context etc. Firstly it defines a terminology of the science-fiction in a literature, some selected subgenres of the science-ficiton such as utopia, anti-utopia and cyberpunk. The other part of the thesis sketches an evolution of genre film from perspective of esthetic and culture-politics context. The following part devotes to concepts typical for this film genre, such as travelling in time and space, utopia and anti-utopia. The study is interested in these concepts from perspective of contemporary context where are the representatives of Czech films in a confrontation with genre’s movies of world provenances. The last part of the thesis makes specific the science-fiction figures typology. Such examples of these characters were chosen: alien creatures, creatures from future, robots and others are some examples for these characters. The conclusion of this bachelor thesis is an analysis of concepts, character typology and above all a delimination of film's creators specifics in former Czechoslovakia in a postwar and present cinematography (until 1980s). For comparison of concepts were used examples American films and the mentioned literature.

41

8. Seznam použité literatury a pramenů: Literatura: Opěla, Vladimír – Panzerová, Jitka – Přikrylová, Jana. Český hraný film 1945 – 1960, 3. díl. Praha: Národní filmový archiv, 2001. Opěla, Vladimír – Panzerová, Jitka – Přikrylová, Jana. Český hraný film 1961 – 1970, 4. díl. Praha: Národní filmový archiv, 2004. Sylvestrová, Marta (ed.). Český filmový plakát 20. století. Brno: Moravská galerie, 2004. Bordwell, David – Thompson, Kristin. Dějiny filmu: Přehled světové kinematografie. Praha: Akademie muzických umění v Praze a Lidové noviny, 2007. Adamovič, Ivan (ed.). Encyklopedie fantastického filmu. Praha: Cinema, 1994. Neff, Ondřej – Olša jr., Jaroslav (ed.). Encyklopedie literatury science fiction. Praha: H a H, 1995. Monaco, James. Jak číst film: Svět filmů, médií a multimédií. Praha: Albatros, 2004. Březina, Václav. Lexikon českého filmu. Praha: Cinema, 1996. Adamovič, Ivan – Pospiszyl, Tomáš. Planeta Eden. Řevnice: Arbor vitae, 2010. Sobchack, Vivian Carol. Screening Space: The American Science Fiction Film. Rutgers University Press: 2nd, enl. ed. New Brunswick, 1997. Flašar, Martin – Horáková, Jana – Macek, Petr a kol. Umění a nová média. Brno: Masarykova univerzita, 2011. Příspěvky z periodik: Adamovič, Ivan. Zářné zítřky bez poplatků. Reflex, 2010, roč. XXI, č. 21, s. 102 – 105. Praha: Ringier Axel Springer CZ. Sylvestrová, Marta. Teodor Rotrekl – Grafický design, science fiction a fantasy. Bulletin k výstavě Ambit Místodržitelského paláce, 2009, s. 1 – 31. Brno: Moravská galerie. Adamovič, Ivan – Pospiszyl, Tomáš. Plakát k výstavě Planeta Eden, 2010. Brno: Dům umění města Brna. 42

Diplomová práce: Borner, Jan. Filmové „možnosti“ cestování časem. Brno, 2012. 49 s. Bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity na Ústavu Hudební vědy. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. Marika Kupková. Elektronické zdroje: Česká televize, Návštěvníci [online]. 2010 [cit. 1. prosince 2012]. Dostupné z . Česko-slovenská filmová databáze, Oldřich Lipský [online]. 2006 [cit. 1. dubna 2012]. Dostupné z . Česko-slovenská filmová databáze, Jiří Trnka [online]. 2007 [cit. 1. dubna 2012]. Dostupné z < http://www.csfd.cz/tvurce/3555-jiri-trnka/>. Česko-slovenská filmová databáze, Vynález zkázy [online]. 2002 [cit. 1. dubna 2012]. Dostupné z . Zunt, Dominik – Dušáková, Eva. Karel Čapek [online]. 2000 [cit. 1. prosince 2012]. Dostupné z . Kučera, Jakub. Filmový žánr [online]. 2006 [cit. 1. dubna 2012]. Dostupné z . Literární doupě [online]. 2006 [cit. 1. prosince 2012]. Dostupné z . Macek, Jakub. Revue pro média – heslář [online]. 2003 [cit. 6. prosince 2012]. Dostupné z . Macek, Jakub. Tělesnost a kyberkultura [online]. 2003 [cit. 1. dubna 2012]. Dostupné z . 43

Madoxx, Tom. After the Deluge: Cyberpunk in the ´80s and ´90s [online]. 2004 [cit. 1. dubna 2012]. Dostupné z . Myrobot.cz [online]. 2005 [cit. 1. prosince 2012]. Dostupné z . Wikipedia otevřená encyklopedie, Dilatace času [online]. 2012 [cit. 31. října 2012]. Dostupné z . Wikipedia otevřená encyklopedie, Jurij Gagarin [online]. 2012 [cit. 27. července 2012]. Dostupné z . Filmografie: Babičky dobíjejte přesně [DVD]. Československo, 1983. Reţie: Ladislav Rychman. Kamera: Antonín Holub. Scénář: Jiří Just a Ladislav Rychman. Dramaturg: Vladimír Bor. Hudba: Petr a Pavel Orm. Distribuce: Filmové studio Barrandov. Hrají: Libuše Havelková, Jana Dítětová, Jarmila Smejkalová, Daniela Kolářová, Jiří Lábus, Marie Málková, Milan Mach, Antonín Hardt, Jiří Novotný, Kateřina Urbancová, Karel Hábl, René Gabzdyl, Dana Balounová, David Matásek, Jan Rosák a další. Cesta do pravěku [DVD]. Československo, 1955. Reţie: Karel Zeman. Kamera: Václav Pazderník. Námět: Karel Zeman, Josef Augusta. Scénář: Karel Zeman, Josef Alois Novotný. Hudba: Emil František Burian. Distribuce: Studio dětského filmu Gottwaldov. Hrají: Vladimír Bejval, Petr Herrmann, Josef Lukáš, Zdeněk Husták, Bedřich Šetena. Ikarie XB 1 [DVD]. Československo, 1963. Reţie: Jindřich Polák. Námět a scénář: Pavel Juráček. Kamera: Jan Kališ. Hudba: Zdeněk Liška. Distribuce: Filmové studio Barrandov. Hrají: Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Miroslav Macháček, František Smolík, Jiří Vršťala, Svatava Hubeňáková, Otto Lackovič, Jaroslav Mareš, Marcela Martínková, Martin Ťapák, Rudolf Deyl ml., Irena Kačírková a další.

44

Konec srpna v hotelu Ozon [DVD]. Československo, 1966. Reţie: Jan Schmidt. Námět a scénář: Pavel Juráček. Kamera: Jiří Macák. Hudba: Jan Klusák. Distribuce: Studio ČAF. Hrají: Ondrej Jariabek, Beta Poničanová, Magda Seidlerová, Hana Vítková, Jana Nováková, Vanda Kalinová, Natálie Maslovová, Irena Lţičařová, Jitka Hořejší, Alena Lippertová, Vladimír Hlavatý, Olga Scheinpflugová. Kybernetická babička [DVD]. Československo, 1962. Reţie: Jiří Trnka. Námět: Ivan Klíma. Scénář: Jiří Trnka. Kamera: Jiří Šafář. Výtvarník: Jiří Trnka. Animace: Stanislav Látal, Vlasta Pospíšilová, Jan Adam, Zdeněk Šob. Hudba: Jan Novák. Distribuce: Krátký film Praha, Studio kresleného a loutkového filmu. Mluví: Otylie Beníšková, Jana Werichová. Muž z prvního století [DVD]. Československo, 1961. Reţie: Oldřich Lipský. Námět: Miloš Fiala, Jan Fišer, Oldřich Lipský. Scénář: Miloš Fiala, Zdeněk Bláha, Oldřich Lipský. Kamera: Vladimír Novotný. Hudba: Ladislav Simon, Zdeněk Liška. Distribuce: Filmové studio Barrandov. Hrají: Miloš Kopecký, Radovan Lukavský, Anita Kajlichová, Vít Olmer, Lubomír Lipský, Josef Hlinomaz, Vladimír Menšík, Otomar Krejča. Návštěvníci [DVD]. Československo / Francie / Švýcarsko / Západní Německo, 1983. Reţie: Jindřich Polák. Námět a scénář: Ota Hofman a Jindřich Polák. Kamera: Jiří Macháně. Hudba: Karel Svoboda. Distribuce: Československá televize Praha. Hrají: Josef Bláha, Josef Dvořák, Dagmar Patrasová, Jiří Datel Novotný, Vlastimil Brodský, Viktor Král, Dana Bartůňková a další. Spadla z oblakou [DVD]. Československo, 1978. Reţie: Radim Cvrček. Námět a scénář: Václav Pavel Borovička a František Vlček. Kamera: Karel Kopecký. Hudba: Harry Macourek. Distribuce: Československá televize Bratislava. Hrají: Zuzana Pravňanská, Matej Landl, Mária Hájková, František Zvarík, Michal Suchánek, Václav Babka, Ján Kramár, Lubor Čajka, Svetlana Majbová, Karol Polák, Pavol Lazar a další. Vynález zkázy [DVD]. Československo, 1958. Reţie: Karel Zeman. Námět: Jules Verne. Scénář: Karel Zeman, František Hrubín. Hudba: Zdeněk Liška. Distribuce: Krátký film Praha, Studio loutkových filmů Gottwaldov. 45

Hrají: Arnošt Navrátil, Lubor Tokoš, František Šlégr, Miloslav Holub, Václav Kyzlink, Jana Zatloukalová, Felix le Breux, Otto Šimánek, Alena Kreuzmannová, František Řehák. Citované filmy a seriály: Blade Runner [film]. Reţie: Ridley Scott. USA/ Honkong/ Velká Británie: Warner Bros. Pictures, Ladd Company, The Ridley Scott Productions, 1982. Blízká setkání třetího druhu [film]. Reţie: Steven Spielberg. USA: Columbia Pictures Corporation, EMI Films, Julia Phillips and Michael Phillips Productions, 1977. Carrie [film]. Reţie: Brian De Palma. USA: Metro-Goldwyn-Mayer, 1976. Cesta na Měsíc [film]. Reţie: Georges Méliès. Francie: Star-Film, 1902. Což takhle dát si špenát [film]. Reţie: Václav Vorlíček. Československo: Filmové studio Barrandov, 1977. Dracula [film]. Reţie: Tod Browning. USA: Universal Pictures, 1931. Do nitra Planety opic [film]. Reţie: Ted Post. USA: 20th Century Fox, 1970. E. T. – Mimozemšťan [film]. Reţie: Steven Spielberg. USA: Amblin Entertainment, Universal Pictures, 1982. Frankenstein [film]. Reţie: James Whale. USA: Universal Pictures, 1931. Frankenstein [film]. Reţie: Kenneth Branagh. Velká Británie / Japonsko / USA: TriStar Pictures, IndieProd Company Productions, Japan Satellite Broadcasting, 1994. Halloween [film]. Reţie: John Carpenter. USA: Falcon International Productions, Compass International Pictures, 1978. Jak utopit Dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách [film]. Reţie: Václav Vorlíček. Československo: Filmové studio Barrandov, 1974. Kdo che zabít Jessie [film]. Reţie: Václav Vorlíček. Československo: filmové Studio Barrandov, 1966. Kmotr [film]. Reţie: Francis Ford Coppola. USA: Paramount Pictures, Alfran Productions, 1972. 46

Mechanický pomeranč [film]. Reţie: Stanley Kubrick. USA: Warner Bros., 1971. Na kometě [film]. Reţie: Karel Zeman. Československo: Filmové studio Barrandov, Krátký film Praha, Filmové studio Gottwaldov, 1970. Osvícení [film]. Reţie: Stanley Kubrick. USA/ Velká Británie: Warner Bros. Pictures, Hawk Films, Peregrine, 1980. „Pane, vy jste vdova!“ [film]. Reţie: Václav Vorlíček. Československo: Filmové studio Barrandov, 1970. Planeta opic [film]. Reţie: Franklin J. Schaffner. USA: 20th Century Fox, 1968. RoboCop [film]. Reţie: Paul Verhoeven. USA: Orion Pictures Corporation, 1987. Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje [film]. Reţie: George Lucas. USA: Lucasfilm, Twentieth Century Fox Film Corporation, 1977. Srdečný pozdrav ze Zeměkoule [film]. Reţie: Oldřich Lipský. Československo: Filmové studio Barrandov, 1982. Tajemství Ocelového města [film]. Reţie: Ludvík Ráţa. Československo: Filmové studio Barrandov, Československá televize, 1978. Zabil jsem Einsteina pánové… [film]. Reţie: Oldřich Lipský. Československo: Filmové studio Barrandov, 1969. Zítra vstanu a opařím se čajem [film]. Reţie: Jindřich Polák. Československo: Filmové studio Barrandov, 1977. 2001: Vesmírná odysea [film]. Reţie: Stanley Kubrick. Velká Británie/ USA: MetroGoldwyn-Mayer, Stanley Kubrick Productions, 1968.

47