My, žáci 9. ročníku, společně prožíváme poslední bezstarostné chvíle v naší škole. Povinná školní docházka je téměř za námi. Brzy budeme na naši školu už jen vzpomínat... Žáci 9. A třídy se domnívají, že devět let školní docházky uteklo jako voda... „A my definitivně opouštíme naši základní školu. Zažili jsme sice i mnoho nedobrého, ale vždycky převažovalo to hezké, to lepší... Přestože se těšíme na novou školu, bude nám ta naše „základka“ moc chybět. A budou nám chybět i mnozí učitelé a náš třídní kolektiv. Děkujeme všem učitelům, kteří měli ty dlouhé roky s námi trpělivost a hlavně pevné nervy. Děkujeme zejména naší paní učitelce třídní – naší „mamce“ Mgr. Šárce Jakobi, která se o nás starala a zastávala se nás po celé čtyři roky. Děkujeme naší češtinářce Evičce Brudíkové za její ochotu připravit nás k přijímacím zkouškám na střední školu. Děkujeme paní učitelce Evě Vyoralové, Haně Bílkové, Věrce Neumannové, Ivaně Klečkové, Ilonce Rožnovské, panu učiteli Petru Literákovi, Miloši Glombovi, paní zástupkyni Ywettě Vítkové a v neposlední řadě panu řediteli Mgr. Zbyňku Šostému. Naše poděkování mnohých z nás patří také učitelům z I. stupně. Přišli jsme, mnoho jsme se naučili, mnoho jsme poznali a odcházíme... Určitě se však rádi budeme vracet.“
Žáci 9. B třídy si dovolují tvrdit, že za devět let školní docházky se naučili lepšímu chování a bezvadné spolupráci v třídním kolektivu. „Škola nám dala spoustu nových vědomostí, ale také spoustu legračních zážitků se spolužáky, s kamarády. Společné chvíle jsme prožívali na ozdravném pobytu v 6. ročníku, na lyžařském kurzu v ročníku sedmém, vzpomínáme na každoroční vycházky do Starého Města za každého počasí. S klidným svědomím můžeme prohlásit, že to s námi měla paní Mgr. Ivana Klečková, naše třídní učitelka, velice jednoduché. Vždy jsme byli jako andílci! Moc děkujeme naší třídní paní učitelce za to, že nás v klidu dovedla až do konce 9. třídy.
Všichni učitelé to s námi měli jednoduché, poslouchali jsme je na slovo, nikdy jsme nic neprovedli! Děkujeme paní učitelce Nytrové, Jakobi, Friedrichové, Kročkové, panu učiteli Glombovi. Děkujeme také vedení školy za pěkný přístup k nám všem. Myslíme si, že zejména díky vyučujícím jsme se začali chovat dospěleji. Proto se s naší školou loučíme těžce.... Vzpomínky na tuto školu však zůstanou.“
Žáci 9. C třídy se občas zamýšleli nad tím, co jim základní škola dala a zda je připravila pro život v jiném prostředí. „Jistě si odneseme spoustu vzpomínek. Těch zážitků je mnoho. Nejraději vzpomínám na školní výlety, kdy jsme navštívili spoustu zajímavých míst. Prožili jsme krásné dny, dny plné radosti, smíchu a zábavy. Škola nám dala hodně. Našli jsme skvělé kamarády, získali jsme spoustu vědomostí, zkušeností, škola nás připravila pro vstup na střední školu. Prožili jsme zde hodně skvělých, ale i těžkých dní, měsíců, let... Dá se říct, že škola nás naučila mít výdrž a trpělivost, naučila nás ovládat se a občas mít i pevné nervy - jak se spolužáky, tak i s některými učiteli. Za těch devět let nás škola naučila opravdu hodně. Škola nás naučila jít si za svým, jestliže chceme něčeho v budoucnosti dosáhnout. Chtěli bychom poděkovat všem učitelům, kteří nás učili od 1. až do 9. třídy. Byli vstřícní, trpěliví, občas i přísní. Děkujeme především naší paní učitelce třídní, paní Mgr. Monice Novákové, zejména za její ochotu a trpělivost... Její spravedlivý a přátelský přístup, její snahu nám vždy pomoci si jistě zapamatuje každý z nás. Škola nám dala slušný základ do života. Teď už záleží jen na nás, jak s tím naložíme. Na střední školu se těšíme, ale škola základní nám bude chybět. Bylo tu super!“ Žáci 9. roč. ve spolupráci s Mgr. Evou Brudíkovou
Tato pěvecká soutěž je určena žákům 6. - 8. ročníku. Zpočátku byly pochybnosti. Přihlásí se vůbec někdo? Bude o to zájem? Petra Helvínová, žákyně 8. B třídy, vytvořila plakát, rozdala zájemcům přihlášky...
A tak to začalo.... Na casting se přihlásilo 38 zájemců. Soutěž nebyla žánrově omezena, zpěváci si mohli zvolit píseň v jakémkoliv jazyce. Každý musel zazpívat svoji píseň před pětičlennou porotou, složenou z učitelů a žáků, bez hudebního podkladu. V semifinále se představilo 14 zpěváků. Tito již svoji píseň zpívali s hudebním podkladem. Porota vybrala 7 nejlepších. Ve finále, které se uskuteční v tělocvičně naší školy, se v závěru letošního školního roku představí tito zpěváci: Jakub Bystroň a Tereza Trávníčková (6.A), Kristýna Goluchová (6.B), Dagmar Hrušťáková (6.C), Marie Kopidolová (8.A), Ludmila Jiříková a Adriana Paljusová (8.C).
Všichni žáci z 2. stupně budou mít možnost dát svůj hlas tomu nejlepšímu – a ten se stane SuperStar „Jedničky“. Mgr. Eva Brudíková
Konečně po dvou letech opět může zazářit nějaký pěvecký talent! Tuto soutěž již několik let organizuje pan Petr Smolan. Na 8., 9. a 11. ZŠ se mohli představit pěvecké hvězdy. Naši školu ve čtvrtek 9. června 2011 na 11. ZŠ vzorně reprezentovalo 11 žáků. Zpívali do mikrofonu, nejprve s hudebním podkladem, pak bez něj. Neměli to vůbec jednoduché, ale všichni to zvládli na výbornou. Uvádíme jména žáků a název jejich soutěžní písně: Sandra Nyklová, 4. B
Novamba
Jakub Bystroň, 6. A
Čaba neblázni
Tereza Trávníčková, 6. A
Teď královnou jsem já
Kristýna Goluchová, 6. B
Leaving on a jet plane
Dagmar Hrušťáková, 6. C
Vrať mi tie hviezdy
Tereza Šebestová, 7. C
Honey, honey
Marie Kopidolová, 8. A
Chci jen někde svůj plácek mít
Ludmila Jříková, 8. C
Schody z nebe
Nela Machovská, 8. C
Amor Magor
Dominik Matula, 8. C
Love me tender
Adriana Paljusová, 8. C
Only hope
Kdo z těchto našich žáků postoupí do semifinále? A koho uvidíme a uslyšíme na podzim ve finále? Mgr. Eva Brudíková
Návštěva úřadu práce Co ze mě jednou bude? Na jakou školu bych se tak hodil(a)? Tyto otázky si snad klade každý žák. Abychom se aspoň trošku přiblížili odpovědi, vypravili jsme se 4. 5. 2011 s p. uč. Javorkovou na Úřad práce ve Frýdku-Místku. Proč? Abychom zjistili potřebné informace, zeptali se na otázky týkající se středních škol. Ujasnili si, která škola by pro nás byla ta pravá? Gympl či odborná SŠ, nebo snad učňovský obor? „Dobrý den, tady se posaďte,“ zaznělo z úst milé paní, která nám brzy podá ty potřebné a užitečné informace. Ještě předtím nám ale pustila krátký film, který nám vysvětlil a seznámil nás s tím, co úřad práce vlastně znamená. Najednou se objevila černá obrazovka, stoupla si před nás ta milá paní a začala hovořit a vysvětlovat. Sem tam se nás zeptala na nějaké otázky, např. jaké máme koníčky? Jaké existují vlastnosti člověka? Na konci svého výkladu poprosila pár dobrovolníků, aby se přihlásili. Odvážlivci zvedli ruku, šli si sednout k počítači a začali vyplňovat test, který jim měl trošku přiblížit, na co se hodí a na co naopak ne. Mezi tím ti zbylí „neodvážliví“ se rozmístili po místnosti a hledali v určitých šanonech informace o své možná budoucí střední škole nebo povolání. Odcházeli jsme s hlavou plnou myšlenek, nápadů a informací o té naší vysněné „střední“. Anet Jadomková, 8. A
Autory krátkých zamyšlení jsou žáci 8. A. Svěřili se nám se svými plány. Do jaké míry jsou jejich představy o budoucí profesi reálné, posuďte sami.
Uvažuji o studiu bytového designu. Znamenalo by to studovat na střední škole se zaměřením na design. Takových škol je v okolí asi šest. Zaujala mě jedna z nich sídlící v Ostravě. Na této škole se skládají talentové zkoušky, což pro mě znamená, že se musím zdokonalit v kreslení. Podle rodičů předpoklady ke studiu mám. S geometrií nemívám problémy a prostorové vidění mi také nechybí. Abych se však na tuto školu dostala, musím tyto dovednosti ještě zdokonalovat.
Nad tímto tématem v poslední době uvažuji často. Povolání existuje mnoho, ale proč je tak těžké si nějaké vybrat? Každý chce, aby ho jeho povolání bavilo, proto jsem si vybrala nutriční asistentku. Zabývala bych se sestavováním jídelníčků pro obézní lidi, určováním diety i poradenstvím, jak dodržet správnou životosprávu. Na tuto myšlenku mě přivedla má sestřenice, která takový typ školy studovala a byla velmi spokojená.
Mým vysněným povoláním je být směnárníkem. Tato práce mě velmi láká. Proč? Velmi rád pracuji s penězi, miluji jejich vůni, k tomu možnost sahat na ně. To je prostě něco úžasného! Zatím nevím, co bych měl vystudovat, ale pokusím se to brzy zjistit.
Rozhodla jsem se pro profesi tlumočnice. Jsem pevně rozhodnuta, že jí stanu. Od dětství jsem si myslela na desítky jiných povolání, jako byla kadeřnice, učitelka nebo designérka. Teď však cítím, že překladatelka bude to pravé. Ve škole nejvíce baví jazyky. Na filmy se dívám nejlépe bez českého dabingu. Po základní škole se chystám na gymnázium s jazykovým zaměřením a posléze na filozofickou fakultu na vysoké škole.
V budoucnu bych chtěl pracovat jako architekt. Chtěl bych studovat na střední průmyslové škole a pak na vysoké škole. Po celou dobu studia se musím hodně vzdělávat, abych dosáhl dobrých výsledků. Po dlouhé usilovné snaze se stanu architektem a budu navrhovat zajímavé projekty a vydělávat hodně peněz.
Myslím si, že bych se mohla stát kuchařkou. Tato činnost mě hodně baví. Mám v plánu vystudovat učební obor kuchař, poté si udělám nástavbu, ať mám maturitu. Pak stačí najít práci v restauraci nebo hotelu. V té době začne ta největší dřina.
Už pár let uvažuji o tom, že bych se chtěl stát ekonomem. Toto povolání popravdě napadlo mého dědu, který se v tomto oboru pohybuje a myslí si, že bych se pro tuto profesi hodil. Rodiče sice ze mě chtěli mít doktora, ale tuto variantu dodnes zavrhuji. Mým dosavadním cílem je se dostat na obchodní akademii. Tato škola nabízí i státní maturitu z cizího jazyka. Chtěl bych ji složit ze dvou cizích jazyků. Dále je třeba pokračovat ve studiu na vysoké škole. Udělám pro splnění tohoto snu maximum a můj děda mi s tím prý rád pomůže.
Povolání, o kterém silně uvažuji, je novinářka nebo redaktorka. Tato profese mě vždy lákala. Proč? Žádný stereotyp, nová dobrodružství, poznávání nových lidí. Jak pokračovat v mém snu? Vidím to na studium na gymnáziu, pak na vysoké škole, obor žurnalistika. No a pak si snad někdo bude číst mé články. Nebo? Teď budu mít hlavu v oblacích. Možná si jednou někdo koupí i můj časopis.
Do budoucna uvažuji o profesi kantora na prvním stupni základní školy, a to hned z několika důvodů. Myslím si, že jako učitel bych mohla sama dělat to, co mě baví. Konkrétně bych chtěla učit výtvarnou výchovu a samozřejmě i další předměty, jak je ostatně při této práci zvykem. Po základní škole se budu hlásit na Pedagogické lyceum do Havířova, studium trvá 4 roky. Poté budu muset studovat dál na vysoké škole pedagogické.
V bývalém vojenském prostoru Hatě se nachází jedna budova obklopená lesem. Vedle ní jsou různě zavěšená lana tvořící lanovou dráhu. Naše třída 6. A, kterou vedl p. uč M. Glomb, byla po příchodu rozdělena na dvě skupiny. První sedmičlennou přidělili muži středního věku, spolu s ním celá skupinka zamířila na lanovou dráhu. Ta druhá osmičlenná zůstala na chvíli uvnitř budovy. V této skupině jsem byla i já. Starší žena nám vysvětlila, co bude naším úkolem, a ukázala nám pár rostlin, některé z nich se vyskytovaly v okolí. Po rozdělení do dvojic jsme vyšli ven a měli za úkol najít a pojmenovat rostliny v okolí budovy, o nichž jsme vyslechli krátký výklad. Najít je bylo snadné, ale pojmenovat už horší. Jana Šodková, 6. A
Naše přírodovědná exkurze proběhla v úterý 17. 5. 2011 a byla moc zajímavá. Rozdělili nás do dvou skupin, každá z nich se věnovala něčemu jinému, ale všichni jsme mezi sebou ve skupinách soutěžili. Já a moje skupina jsme lezli po lanech, odpovídali na otázky, hledali a poznávali rostliny, také jsme si řekli něco o plazech. Byli jsme na Hatích už asi potřetí, bylo ale příjemné podívat se tam znovu. Moc jsem si to užila a doufám, že se tam ještě někdy podívám. Tereza Trávníčková, 6. A
Líbilo se mi lezení po lanech. Lezli jsme ve dvojicích, vždy jeden lezl a druhý ho jistil. Po lanové dráze jsme měli krátkou přestávku. Poté jsme přešli k nauce o plazech s následným testem v lese. Na závěr proběhlo poučení o rostlinstvu lesa a poznávací soutěž. Bylo to velmi poučné!
Martin Dušek, 6. A
Tyto závody se konaly na stadionu TJ Slezan a proběhly v těchto disciplínách: skok do dálky, skok do výšky, běh na 60 m i na 600 m, štafetový běh. Dopadli jsme celkově velmi dobře. Mladší žákyně vyhrály 1. místo. Mladší žáci se nenechali zahanbit a umístili se také na 1. místě. Starší žákyně dopadly o něco hůř, ale 3. místo je velmi dobré. Závody to byly náročné, konkurence vysoká, některé závodnice trénovaly atletiku a běhaly opravdu velmi rychle. Já jsem se účastnila všech disciplín, kde se běhalo. Neumíte si představit, jak mě druhý den bolely nohy! Milotová, 6. A
Tato anglická pohádka zpracovaná jako divadelní představení studenty Obchodní akademie ve Frýdku-Místku, na kterou jsme šli se třídou 6. C, byla dokonalá. Postavy byly pořádně připravené, například tam vystupovali: víla a elf, čuník, Sněhurka, čarodějnice, Jeníček a Mařenka, ale nejvtipnější byla Červená karkulka, kterou hrál kluk. Karkulka jednou vpadla na scénu a začala tam tančit jako utržená ze řetězu, dokud jí elf nesundal sluchátka. V té pohádce šlo o to, že elf byl velmi nenasytný, snědl všechno, co mu přišlo pod ruku. Vlastnil kouzelné hodiny, které ho přesouvaly v čase. Takové bych taky chtěla! Víla se na to už nemohla koukat a nutila ho omezit přísun jídla. Jednou ukradl čarodějnici otrávené jablko a s chutí se do něj zakousl. Víla mu musela dát polibek, aby ho zachránila. Elf se ani po této zkušenosti nepřestal cpát, ale konečně vyznal víle lásku – požádal ji o ruku. Takto to skončilo, pak začaly soutěže. Do prvního kola se přihlásil Cyril Novotný, který musel říct, o co v příběhu šlo. Druhého kola soutěže se zúčastnil Simon z obchodní akademie. Ten musel říct básničku, kterou tam herci přednášeli dokola. Já mám sklerózu, takže si ji nepamatuji. Pokud mám upřímně říct, jestli jsem angličtině rozuměla, tak se přiznám, že nerozuměla, teda něčemu ano. A co vy rozuměli jste? Dáša Hrušťáková, 6. C
