Abychom předešli zbytečným zmatkům a nechtěným ztrátám svatebčanů, předkládáme pár informací: Místo setkání: Výchozím bodem pro většinu z Vás bude základna v Litomyšli. Zde proběhne malé pohoštění, výzdoba svatebních aut a svatebčanů. Odtud se rozjede svatební kolona k místu obřadu. Adresa: Lidická 100, 570 01 Litomyšl (GPS 49°52'12.785"N, 16°19'4.739"E) Čas setkání: 10:00 (kdo pozdě chodí, sám sobě škodí a je bez kávy a bez chlebíčku, hladový až do oběda)
Místo obřadu:
Kostel BOŽÍ LÁSKY Budislav č.p. 257, 569 65 Budislav
Čas obřadu:
12:00
Místo hostiny:
Kulturní dům Osík Osík u Litomyšle 257 569 67 Osík (GPS: 49°50'33,98"N 16°17'3,62"E)
Ubytování hostů
-internetové stránky:
http://www.esclitomysl.cz/ubytovani/ubytovani - adresa: Evropské školicí centrum o.p.s. Jiráskova 133, 570 01 Litomyšl GPS: 49°52'22.86"N; 16°18'49.58"E - kontakt: 461 611 051, 734 443 069 - nástup: - odjezd:
Harmonogram dne 10:00
příjezd
10:00-11:15
občerstvení, zdobení aut, stužky
11:15
odjezd
12:00-12:45
obřad
12:45
skupinové focení
13:45 – 15:00
oběd
15:00 - 16:30
focení ženich + nevěsta v Litomyšli (zájemci se mohou přidat)
16:30 – 17:00
krájení dortu + káva
17:00 - 1:00
kapela a tanec
1:00 - ???
tanec bez kapely
Vzhledem k tomu, že většina svatebčanů přijede ne zcela zaplněnými auty, dovolujeme si je poprosit aby přibrali svatebčany, jež v den svatby autem disponovat nebudou. Únos nevěsty u nás nebývá zvykem. Neradi bychom ho zaváděli. Únosy nevěst zbytečně kazí jinak veselé svatební dny. Ubytované hosty s malými dětmi prosíme o zajištění vlastní postýlky. Rodiče nejmenších svatebčanů, kteří u svatební tabule nedosáhnou ke stolu, prosíme o zajištění vlastní jídelní stoličky.
Pro případ přebytečného volného času 1) Smetanovo náměstí: Nejednoho návštěvníka jistě zaujme protáhlý tvar litomyšlského náměstí - je to vlastně dlouhá a široká ulice. Náměstí vznikalo podél obchodní cesty. Domy byly nejprve dřevěné, později (především kvůli požárům) kamenné. Právě četné požáry města způsobily, že podoba fasád pochází převážně z 18. a hlavně z 19. století, přestože řada domů má mnohem starší základy. Náměstí má pestrou řadu převážně barokních, klasicistních a empírových fasád se štíty nebo atikami. Na velké části náměstí se zachovalo podloubí (v Litomyšli nazývané podsíně), stavěné už od dob Kostků z Postupic proto, aby bylo možné i v dešti jít po náměstí "suchou nohou". Litomyšlské náměstí je dodnes centrem městského života. Dodnes je zde k vidění množství zajímavých domů, a to nejen architekturou, ale i proto, že v nich bydleli zajímaví a slavní lidé – Bedřich Smetana, Alois Jirásek, Božena Němcová, Julius Mařák. 2) Dům u Rytířů: byl postaven v renesančním slohu ve čtyřicátých letech 16.století. Je jedním z nejkrásnějších domů v Litomyšli a jedním ze skvostů renesanční městské architektury v Čechách. Po požáru v roce 1540 si jej postavil a vyzdobil kameník Blažek, který zřejmě pracoval i na výzdobě pardubického zámku. Původní vzhled domu doplňoval vysoký renesanční štít, nahrazený dodnes zachovanou empírovou atikou až po požáru v roce 1814. Kamenná fasáda domu je zdobena reliéfní dekorativní a figurální výzdobou, jejíž náměty jsou čerpány z dobových grafických předloh. Podle postav dvou ozbrojenců po stranách prostředního okna dostal také dům své dnešní jméno, proslavené hlavně díky povídce A. Jiráska - "U rytířů". Kromě rytířů zdobí fasádu ještě další figury - student, kupec, dokonce mořská panna, lev nebo jednorožec. V interiéru se dochoval renesanční kazetový strop a reliéfně zdobené kamenné pilíře. Od r. 1977 slouží dům U Rytířů jako výstavní síň, původně pro stálou expozici obrazů litomyšlského malíře Josefa Matičky. Dnes zde Muzeum a galerie Litomyšl pořádá krátkodobé výstavy výtvarného umění. Dospělí Děti, studenti, důchodci Otevírací doba – říjen
40 Kč 20 Kč 10 - 12 13 - 17 hod (denně kromě PO)
3) Orloj: Na věži staré radnice na Smetanově náměstí se v 1. patře nachází secesní orloj. Výtvarné řešení desky orloje pochází od Antonína Růžičky, pozdějšího profesora kreslení na Státní průmyslové škole v Praze (kterému bylo v době práce na orloji pouhých 20 let). Ve čtyřech rozích desky orloje se na zlatém pozadí nacházejí čtyři ženské postavy symbolizující roční období. Mezi figurami na štítcích uprostřed stran čtverce jsou latinské nápisy, jež při čtení ve směru pohybu hodinových ručiček sestavují větu virtus oMni loco nasCitur, oMnes InvItat serVos reges. (ctnost se rodí na každém místě, všechny vyzývá, otroky i krále). Nápis je též chronogramem - větší písmena uvádějí v římských číslicích letopočet 1907. Orloj ukazuje místní sluneční čas ve čtyřiadvacetihodinovém formátu. Zajímavostí litomyšlského orloje je, že má půlnoc (24 hodin) v nejvyšším bodě ciferníku. Většinou se do nejvyššího bodu umisťuje poledne, protože v poledne je Slunce na obloze nejvýše a naopak o půlnoci je nejhlouběji pod obzorem.
Litomyšlský orloj je podobně jako orloj staroměstský proveden ve stereografické projekci ze severního pólu na rovinu rovníku a zobrazuje model vesmíru, jak jej viděli naši předkové. Ve středu desky orloje se nachází Země, kolem které se za jeden den otočí Slunce, Měsíc i vesmír, který je symbolizován pouze dvanácti znameními zvěrokruhu, které leží na ekliptice. Na rafiji, která ukazuje sluneční čas, je umístěno zlaté Slunce, které se během roku posouvá po kotouči ekliptiky, takže je zřejmé, ve kterém znamení zvěrokruhu se právě Slunce nachází. Poslední součástí orloje je rafije Měsíce, ukazující, ve kterém znamení se právě nachází Měsíc. Pomocí důvtipného mechanismu se Měsíc otáčí, takže je možné na orloji rozeznat i aktuální fázi Měsíce. Pod novodobým orlojem z r. 1907 je do věže vezděna kontrolní délková míra, litomyšlský loket (přibližně 59 cm), sloužící kdysi kupujícím na trzích k přeměření koupených látek. Značka s vysvětlující tabulkou označuje výšku vody při katastrofální povodni r. 1781, která zpustošila velkou část náměstí. 4) Kavárna Chocco Caffé: se nachází v srdci Smetanova náměstí. Dům čp.117 v jehož přízemí je kavárna umístěna, prošel v roce 2005 rekonstrukcí, při které se podařilo citlivou a nenásilnou formou vtisknout prostředí punc minulých let. Představuje prostor, kde se můžete zastavit, odpočinout si u dobré a kvalitní kávy, čokoládových pralinek a výborných dortů a to vše přímo z vlastní výroby.
5) Pozoruhodný je dům čp. 127, jehož fasádu do boční Váchalovy ulice zdobí sgrafita z roku 1998 s výjevy podle dřevorytů Váchalova Krvavého románu.
6) Toulovcovo náměstí: Toulovcovo (Špitálské) náměstí vzniklo na pravděpodobně nejdříve osídleném místě Litomyšle pod někdejším hradem. Označení Špitálek připomíná, že od 14 století tu stál špitál, útulek pro zchudlé a staré měšťany. V roce 1407 učinil Vavřinec Toulovec, litomyšlský měšťan s velkými majetky v okolních vsích, nadaci, která byla krátce poté potvrzena králem Václavem IV. a zajistila špitálu faktickou ekonomickou existenci. Se jménem Toulovcovým byly spojeny četné pověsti o tom, že byl loupežným rytířem, který pamatoval na chudé. Pro svou družinu na koních měl prý úkryt v skalních jeskyních a slujích za Budislaví a Jarošovem. Krátce po založení špitálu vznikla špitální kaple, dnes kostel Rozeslání sv. Apoštolů. Kostel je nejstarším dochovaným sakrálním prostorem v Litomyšli; poprvé se připomíná v souvislosti s Toulovcovou nadací r. 1407. Kostel byl se špitálem spojen jen krytou chodbou. Vavřinec Toulovec je v kostele dle tradice pohřben. V kostele je zachovaná gotická žebrová klenba a další středověké prvky. Vlevo od Toulovcova náměstí je na vyvýšeném vjezdu hostinec U Černého orla, kde se kdysi hrávalo divadlo. V letech 1854 a 1855 tu vystupoval s divadelní společností Josef Kajetán Tyl.
7) Zámecký areál: Litomyšlský zámek, národní kulturní památka a památka UNESCO, je hlavní dominantou města a jednou z nejvýznamnějších památek renesance u nás. Historie osídlení zámeckého návrší a pozdějšího zámku je s historií města neodmyslitelně spjata po celou dobu jeho existence. Dnes je zámek jedním z turistických magnetů, které do Litomyšle každoročně přitahují tisíce turistů Historie: Na místě slovanského hradiště a pohraničního hradu Slavníkovců, který v 15. století přestavěli Kostkové z Postupic, vyrostl v Litomyšli za Vratislava z Pernštejna v letech 1568 –1581 rodový a reprezentativní renesanční zámek. Výstavbou byli pověřeni císařští stavitelé Giovanni Battista Aostalli a Ulrico Aostallis a na výzdobě zámku (psaníčková a figurální sgrafita na fasádách a štítech a s dvěma velkými bitevními scénami na hlavním nádvoří) se převážně podíleli italští mistři. Po smrti poslední členky rodu Pernštejnů – Frebonie z Pernštejna (†1646), se panství dostalo do držení rodu Trauttmansdorfů. Za nich došlo v zámku k barokním úpravám. V roce 1753 pak zámek prostřednictvím sňatkové politiky přešel do majetku Valdštejn-Vartenberků a za jejich působení dochází k poslední větší úpravě. Po požáru (1775) bylo mimo jiné mezi roky 1796–1797 vybudováno zámecké divadlo, jehož jedinečný soubor jevištních dekorací provedl vídeňský dvorní malíř divadelních kulis Josef Platzer. V mnoha místnostech, hlavně v 1. patře, provedl v 90.letech 18.století valdštejnský malíř Dominik Dvořák geometrické i krajinné nástěnné malby. Roku 1855 kupují ve veřejné dražbě panství Thurn-Taxisové, kteří jsou až do konce II. světové války posledními majiteli litomyšlského zámku. Ten byl v roce 1962 vyhlášen Národní kulturní památkou jednak pro svoji uměleckou a architektonickou hodnotu a jednak jako důkaz úcty k českému národnímu skladateli Bedřichu Smetanovi, který se 2.března 1824 narodil v zámeckém pivovaře. V roce 1999 byl zámek v Litomyšli zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Tímto zápisem byl potvrzen jeho světově výjimečný význam. Dospělí Dítě, studenti, senioři, ZTP Rodinné vstupné (2 dospělí + 2 a více dětí) Mimořádné okruhy: Celým zámkem (zámecké reprezentační sály a hostinské pokoje) Zámecká věž (pouze při festivalu SL) Otevírací doba - říjen
120,- Kč/os/okruh 70,- Kč/os/okruh 310,- Kč/okruh divadlo, 190,Kč/os (dospělí) 110,- Kč/os (dítě, student, senior) 70,- Kč/os So-Ne: 10:00 -16:00
8) Piaristický chrám: Řád piaristů byl do Litomyšle uveden Frebonií z Pernštejna v roce 1640. Piaristé byli řádem vzdělávacím, jejich cílem bylo vychovávat ve svých školách především chudou mládež. V r. 1644 už stála tři křídla piaristické koleje a školy s malým kostelem na místě dnešního chrámu. Už při založení koleje vznikla rozsáhlá, později několikrát upravovaná zahrada se sadem, která dnes tvoří důležitou část komplexu tzv. Klášterních zahrad. Namísto původních plánů Mikuláše Rossiho byl přijat projekt významného barokního architekta Giovanni Battisty Alliprandiho, po jeho smrti v roce 1720 dokončoval stavbu kostela František Maxmilián Kaňka, který jen upravil vzhled fasád a byl autorem interiérů. Na výzdobě kostela se podílela řada dalších významných umělců - dílna M. B. Brauna (Jiří Pacák), Václav Jindřich Nosek a italský malíř F.
Trevisani. Kostel se stal neodmyslitelnou součástí panoramatu města a je jednou z nejvýznamnějších barokních staveb regionu. Vybavení kostela utrpělo nejprve několika požáry, velice poničeno bylo vnitřní vybavení, výmalba kupole, která už nebyla obnovena, a padl mu za oběť i oltářní obraz, který byl o tři roky později nahrazen kopií profesora vídeňské akademie V. Fischera. Varhany na kůru, kdysi jeden z nejlepších nástrojů ve východních Čechách, dnes bohužel v dezolátním stavu, postavil ve 20. letech 19. století kutnohorský varhanář Horák. Kostel sloužil především bohoslužbám otců piaristů a studentů piaristických škol. Už od roku 1958 se táhnou neúspěšné snahy o jeho rekonstrukci. V letech 1981-82 bylo demontováno vnitřní zařízení kostela a část vybavení byla předána k restaurování; k demontáži soch evangelistů a varhan však už nedošlo a práce byly zastaveny. V letech 1991-94 pak proběhla částečná rekonstrukce chrámu. Opravena byla střecha, obě věže a fasáda. V letech 1997-2000 pak byla opravena i budova koleje. Piaristický kostel není dnes veřejnosti volně přístupný. Na rehabilitaci interiéru tato významná památka teprve čeká. 9) Kostel: Dnešní proboštský kostel Povýšení sv. Kříže vznikl původně jako kostel augustiniánského kláštera. Ten byl v r. 1356 založen tehdejším litomyšlským biskupem, vzdělaným kancléřem Karla IV. Janem ze Středy; au gustiniáni sem na jeho popud přišli z kláštera u sv. Tomáše v Brně. Po obsazení Litomyšle byla ke kostelu v r. 1428 přenesena fara z kostela sv. Klimenta v hradním areálu. Na zničený konvent upomínají dnes jen odkryté oblouky křížové chodby na jižní straně kostela, kaple sv. Josefa se sakristií i část kaple sv. Markéty. Jižní předsíň byla postavena za Kostků z Postupic v r. 1525. Po požáru 1560 byla zrušena poničená klenba a do kostela vestavěn dřevěný strop. Novou, nižší klenbu získal kostel až v průběhu oprav, které následovaly tři roky po požáru v r. 1601 za Marie Manrique de Lara, vdovy po Vratislavovi z Pernštejna. Po zaklenutí lodi byla postavena západní, tzv. Manričina předsíň s renesančním portálem. Gotickou podobu si dodnes zachovala především kaple sv. Josefa na jižní straně presbytáře. Do hlavní lodi byly v 16. století vestavěny západní hudební a severní literátská kruchta. Velká část vybavení kostela je ze 2. pol. 18. stol. Terasa se schodištěm před kostelem byla upravena na začátku 19. stol. Původní dřevěný krucifix byl nahrazen dnešním křížem kamenným. Mezi lety 1995-2000 probíhala velká oprava kostela a proboštství. Budovy dostaly novou fasádu, v kostele byla osazena nová dlažba, odkryty nově nalezené nástěnné malby aj. Také díky rekonstrukci Klášterních zahrad v roce 2000 je i dnes chrám Povýšení sv. Kříže výraznou dominantou celého města. Dlouhá historie a umělecká hodnota chrámu zůstávají i nadále důležitou složkou jeho duchovního bohatství 10) Klášterní zahrady: leží u bývalého piaristického kláštera, mezi dvěma litomyšlskými chrámy. Nedaleko zámku, na vyvýšenině nad městem. Při nedávné rekonstrukci byly upraveny do podoby reprezentativní městské zahrady. Prostor dnešních Klášterních zahrad patří historicky k proboštskému chrámu Povýšení sv. Kříže, piaristickému klášteru s kostelem Nalezení sv. Kříže a k Augustově tiskárně. Klášterní zahrada sloužila vždy jako užitková a okrasná. V době před vystavěním barokního piaristického chrámu měla renesanční úpravu. Pozdější úpravy byly barokní, i tehdy tu byla zelinářská i ovocná zahrada, v části byla štěpnice. V části zahrad u proboštského kostela se nacházel jak katolický, tak protestantský hřbitov. Dnes jsou zahrady uzavřeny starými i nově postavenými opukovými zdmi, které částečně probíhají v místě původního městského opevnění. Ještě ve 30. letech 20. století byly zahrady používány a udržovány. Po odchodu piaristů z Litomyšle v roce 1948 zcela zpustly a nebyly od té doby používané ani přístupné. V květnu 1999 byla zahájena rekonstrukce, která trvala déle než rok. Po jejím dokončení byly Klášterní zahrady slavnostně otevřeny 2. září 2000 v rámci oslav Dnů evropského dědictví netradičním svatebním
ceremoniálem za přítomnosti několika desítek starostů historických měst a téměř tří tisíc dalších návštěvníků a hostů. Areál zahrad má rozlohu přes jeden hektar. Návštěvník tu najde altán s výhledem na město, "šachovnici" s trvalkami i květinové záhony. Plochy trávníků jsou určeny k volnému pohybu i odpočinku. V centru zahrad se nachází bazén s mlhovištěm a sousoší, které městu daroval sochař Olbram Zoubek. Nezbytností je celoplošné automatické zavlažování a osvětlení celého prostoru. 11) Museum panenek a hraček: Muzeum je umístěno v jednom z Měšťanských domů (kulturní památka) v ulici Jiráskově č. 4 naproti Zámeckému pivovaru a bývalé jízdárně, čímž se stává součástí Zámeckého návrší. Muzejní expozice – sbírka sběratelky MUDr. Dobromily Filové – navazuje na úspěšné výstavy konané na druhém okruhu litomyšlského zámku a je rozšířena o více jak 250 exponátů. Sbírka zahrnuje exponáty od roku 1850 po současnost. Na cca 250 metrech čtverečních je v šesti místnostech vše, co „maminky panenek“ potřebovaly v jednotlivých obdobích ke hře. Návštěvníci uvidí historické domečky a pokojíčky. Je zde bydlení princezen, ale také venkovských lidí, obchůdky nebo americké farmy. Expozice panenek začíná nejstarší panenkou oblečenou do litomyšlského kroje a končí panenkami Barbie, které se již dnes stávají historií. I páni kluci zde najdou předměty svého zájmu – model železnice, autíčka, cirkus s maringotkami, nože, různé hry a jiné historické hračky. Součástí expozice je dětský koutek. Dospělí Děti, důchodci, ZTP Rodinné vstupné Otevírací doba - říjen
100,- Kč 50,- Kč 240,- Kč 13 - 17 hod (denně)
12) Portmoneum: Historie Musea Josefa Váchala začíná v roce 1920, kdy důchodenský úředník, amatérský tiskař a milovník umění Josef Portman zve do Litomyšle svého přítele, malíře, grafika a spisovatele Josefa Váchala, a žádá ho o vyzdobení stropů a stěn dvou místností svého domu. Josef Váchal, výjimečný umělec, za svého života nedoceněný, vynikl jako grafik a tvůrce krásné knihy, kterou pojímal jak o svébytný umělecký artefakt a tvořil ji celou sám od vlastního rukopisu, sazby, barevných či černobílých dřevorytů až po vazbu. Knihy vydával na ručním papíru v nákladu 1 - 20 výtisků. Dále se zabýval volnou grafikou, zejména vícebarevným dřevorytem, malbou, zdobením keramiky a malířskou a řezbářskou výzdobou nábytku. Jeho spisovatelské i výtvarné dílo myšlenkově osciluje mezi hlubokou a poučenou úctou k barokní knižní produkci, kramářské písni a lidovým "krvavým" románům 18. a 19. stol. a zájmem o orientální náboženství a filosofii, theologii a démonologii. Váchal tehdy Portmanově žádosti vyhověl a v r. 1924 své práce v Litomyšli dokončil. Váchalovy nástěnné malby v Portmoneu jsou tak složitou strukturou, že je velmi těžké popsat je jednoduchým způsobem. Na první pohled naprosto nesourodá směsice námětů a malířských stylů má svoji vnitřní logiku, kterou nelze dešifrovat bez znalosti celého Váchalova díla, ale především bez znalosti jeho životních postojů a názorů na umění. Malby jsou protkány desítkami významových a přímých citací jiných umělcových děl. Nalézáme zde krajinu a vedle ní množství ďáblů, ďáblíků, skřetů a duchů, střídajících se s klasickými tématy křesťanské ikonografie a s odkazy na hinduistickou bhavagadhítu a jiné orientální prameny. Když v r. 1991 zakoupilo nakladatelství Paseka od Národní galerie v Praze Portmanův dům včetně maleb s úmyslem devastované dílo zachránit, byly nástěnné malby opravdu v žalostném stavu. Navíc byla malba před zahájením restaurátorského zásahu pokryta sazemi, prachovými nečistotami a místy i výkvětem sanytru. Narušená statika stavby se projevila puklinami v klenbě. Celková nesoudržnost maleb s hlinkovými podklady a špatný stav omítek vedl k rozhodnutí realizovat nejnáročnější a také nejriskantnější restaurátorský postup - transfer maleb, což znamená jejich sejmutí a opětné osazení na nové omítky. Po sejmutí transferů byly odstraněny zbytky omítek a během léta 1992 provedla stavební firma všechny práce podmiňující úspěšnost záchrany díla. Do června 1993 pak restaurátoři pod vedením Jiřího Látala umístili malby zpět na stěny, provedli barevnou retuš a částečnou rekonstrukci pomocí dochované fotodokumentace.
Všechny práce financovalo a organizovalo nakladatelství Paseka z úcty k Váchalovu dílu a 26. června 1993 otevřelo jeho museum. Nazvalo jej Portmoneum, tak jak je pojmenoval Váchal v roce 1924 ve svém Krvavém románu Dospělí 60,- Kč Děti, studenti, důchodci 40,- Kč Rodinné vstupné 120, Kč Skupiny nad 10 osob 40,- Kč/osoba Otevírací doba - říjen 9 - 12 13 - 17 hod (SO a NE)
