Abstrakt. 1 Efektivnost a právní perfektnost

XIV. ročník mezinárodní odborné konference "Teoretické a praktické aspekty veřejných financí"

Náklady právní imperfektnosti daňového systému

David Hubal, 2009 student doktorského studia Fakulty financí a účetnictví, obor Finance


Náklady právní imperfektnosti daňového systému Abstrakt Zdanění kromě ekonomických distorzí při efektivní alokaci zdrojů s sebou přináší i náklady zdanění a to jak náklady na straně státu (administrativní), tak náklady na straně daňových subjektů (vyvolané). Tyto náklady zdanění způsobují prohlubování dopadů ekonomických distorzí, když ve své podstatě zvyšují daňové zatížení. Pakliže by v ideálním případě vůbec nebylo nákladů zdanění, daně by mohly být sníženy. Část z těchto celkových nákladů zdanění připadá na náklady, jež musí stát i daňové subjekty vynaložit při procesu uplatňování opravných prostředků proti rozhodnutím. Tyto náklady by vůbec nemusely být státem ani daňovými subjekty vynaloženy, pakliže by (1) rozhodování daňových orgánu bylo bezvadné a pakliže by zároveň (2) aplikace daňového práva daňovými subjekty byla bezvadná. Náklady právní imperfektnosti daňového systému lze poměřovat navzájem mezi jednotlivými daňovými systémy různých zemí a usuzovat na míru právní perfektnosti toho kterého daňového systému. Zjištění míry právní imperfektnosti daňového systému pak může vést ke korekci jeho chyb, tedy ke zvýšení efektivnosti daňového systému a v konečném důsledku k hospodářskému růstu i k růstu bohatství.

1 Efektivnost a právní perfektnost Efektivnost je do značné míry determinována právní perfektností daňového systému. Těžko lze nalézt efektivní daňový systém, aniž by dosahoval vysoké míry právní perfektnosti. Již na konci 18. století Adam Smith1 formuloval 4 zásady ekonomicky nedistorzního daňového systému v tzv. daňových kánonech: I.

Rovnost (spravedlnost) – poddaní nechť přispívají na výdaje na správu státu tak, aby to co nejlépe odpovídalo jejich možnostem, tj. úměrně důchodu, kterého pod ochranou státu požívají. Rovnost spočívá nejen v úměrném zatížení důvodu daní, ale i v postižení všech zdrojů důchodů

Smith, Adam, Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, Praha: Liberální institut, 2001, s. 733 - 735 1

1


(renta, zisk, mzda) daní. Je-li jeden ze zdrojů důchodů při zdanění opomenut, je daň nerovná. II. Přesnost (právní perfektnost) – daň, kterou má jednotlivec platit (výše daně), by měla být stanovena přesně, a nikoli libovolně, včetně doby splatnosti a způsobu placení. Neurčitost daně (právní imperfektnosti) již sám Adam Smith považoval za větší zlo než nerovnost. K takovému názoru se lze i dnes přiklonit. III. Pohodlnost platby (zásada nezatěžování) – každá daň by se měla vybírat tehdy a takovým způsobem, kdy a jak se to poplatníkovi nejlépe hodí. IV. Nízké náklady výběru daně (efektivnost) – každá daň by měla být promyšlena a propracována tak, aby obyvatelé platili co nejméně nad to, kolik ona daň skutečně přináší do státní pokladny. V současné literatuře zaobírající se daňovými systémy je zmiňováno obvykle pět základních ekonomických daňových zásad, jež by měly být základními pilíři každé daňové soustavy. Těchto pět daňových zásad je v podstatě jen mírnou obměnou již zmiňovaných daňových kánonů Adama Smithe. Konkrétně se jedná o tyto zásady: 1. efektivnost 2. právní perfektnost a průhlednost 3. pozitivní vlivy na ekonomické chování subjektů, resp. omezení nežádoucích chování subjektů a externalit 4. spravedlnost 5. správné působení na makroekonomické agregáty Pod pojmem efektivnost ekonomové rozumí to, že by daně neměly způsobovat velké distorze v cenách a užitku z různých druhů činnosti. Totiž distorze vedou poplatníky daně k nahrazování zdaněného zboží či služby zbožím či službou zdaněnou méně či vedou ke změně preferencí mezi množstvím práce a volného času (tzv. substituční efekt). Daně v souvislosti se zmiňovaným substitučním efektem mohou omezovat pracovní úsilí poplatníků, ochotu spořit a podstupovat podnikatelská rizika, kdy poplatníci raději preferují volný čas před prací, neboť mezní užitek z práce je zdaněním významně postižen. Tím dochází k narušování efektivní alokace zdrojů v ekonomice. Neefektivní alokace způsobuje ekonomické ztráty (nadměrné daňové břemeno), tedy zpomaluje hospodářský růst. Daně také snižují reálné důchody poplatníků (tzv. důchodový efekt) a to tím, že je daní přímo postižen jejich důchod nebo cena statku, což v konečném důsledku nepřispívá ani k hospodářskému růstu ani k růstu bohatství.

2


Daně by také neměly způsobovat větší náklady administrativního charakteru, než je nezbytné nutné. Tyto náklady pak mohou být přímé a vyvolané. Přímými administrativními náklady rozumíme náklady daňové správy a vyvolanými administrativními náklady pak rozumíme náklady na straně poplatníků daně (soukromého sektoru), jež musí být jimi vynaloženy na splnění daňových povinností. Typicky se u této druhé kategorie nákladů může jednat o náklady na poradenství, náklady na vedení účetnictví a požadovaných výkazů, náklady na vedení evidence o DPH včetně jejího vypořádání atp. Právní perfektnost je hlediskem velmi významným zasahujícím do svobody jednotlivce. Čím více je ve společnosti svoboda jednotlivce akcentována, tím vyšší význam právní perfektnost a průhlednost má. I Adam Smith považoval právní neurčitost daňových právních předpisů za velmi významnou nespravedlnost. Při právní neurčitosti je totiž poplatník příslušnému orgánu státní správy vydán na milost a nemilost. Ostatně stejně problém vnímá i současná společnost napříč Evropou. Nikoli náhodou je v Listině základní práv a svobod2 v Čl. 11, jež zaručuje právo na vlastnictví a ochranu majetku, v odstavci 5 zmíněna na první pohled nenápadná věta, že „Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona“. V této větě je právě ukryto i Ústavou zaručené právo na právní perfektnost daní. Ústavní soud ČR mnohokrát v odůvodnění svých daňových rozhodnutí zmínil zásadu in dubio pro libertate3 a zásadu in dubio mitius4, jež by právě měla odstranit nespravedlivé dopady právní imperfektnosti na poplatníky daně – nositele základních práv a svobod. Podle této zásady je nutné dát při výkladu právní normy přednost takovému výkladu, který v případě právně imperfektní úpravy je pro daňového poplatníka příznivější. Kruh se uzavírá ve světle ústavních kautel uvedených v Čl. 2 odst. 2 a v Čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle Čl. 2 odst. 2 Listiny je možné státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Podle Čl. 4 odst. 1 Listiny mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Z uvedeného pak vyplývá, že stát pro výběr daní (ukládání povinností) potřebuje pozitivní (explicitní) právní úpravu. Pakliže taková úprava není, nebo není právně perfektní, pak nemůže být poplatník takové dani či poplatku (obecně jakékoli povinnosti) podroben.

2

Zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod

3

lat. v pochybnostech ve prospěch svobody (zásada na poli uplatňování veřejné moci)

4

lat. v pochybnostech mírněji (zásada na poli uplatňování veřejné moci)

3


2 Základní teze právní perfektnosti a imperfektnosti Zdanění kromě ekonomických distorzí při efektivní alokaci zdrojů s sebou přináší i náklady zdanění a to jak náklady na straně státu (administrativní), tak náklady na straně daňových subjektů (vyvolané). Tyto náklady zdanění způsobují prohlubování dopadů ekonomických distorzí, když ve své podstatě zvyšují daňové zatížení tím, že výběr daní musí pokrýt náklady veřejného sektoru spojené s výběrem a správou daní, a také tím, že vznikající náklady soukromého sektoru ve své podstatě zvyšují sazbu daně. Část z těchto celkových nákladů zdanění připadá na náklady, jež musí stát i daňové subjekty vynaložit při procesu uplatňování opravných prostředků proti rozhodnutím. Tyto náklady by vůbec nemusely být státem ani daňovými subjekty vynaloženy, pakliže by (1) rozhodování daňových orgánu bylo bezvadné a pakliže by (2) aplikace daňového práva daňovými subjekty byla bezvadná (pozn. aut.: Podmínky (1) a (2) jsou v podstatě totéž).

2.1 Faktory kvality rozhodování daňových orgánů Právní kvalitu rozhodování daňových orgánů ovlivňují tyto právně systémové faktory: a) určitost právních norem – nepřipouští-li právní normy různé výklady pravidel či nejasnosti při ukládaní daní, pak jednoznačný výklad takových pravidel vede k vydávání právně bezvadných rozhodnutí, jež nejsou napadána opravnými prostředky anebo vedou k jejich potvrzení při přezkumu.; b) složitost souboru právních norem – je-li soubor (systém) právních norem ukládající daňové povinnost (včetně norem souvisejících) komplikovaný nebo jsou-li jednotlivé právní normy daňového systému samy o sobě komplikované, vede to ke ztrátě orientace v právní normě nebo celém systému právních norem. V konečném důsledku vede složitost právních norem k vadnému rozhodování, nebo k jejich vadné aplikaci; c) systém vzdělávání pracovníků jednotlivých orgánů – pro kvalitní rozhodování je nezbytným předpokladem kvalitní vzdělání osob, které fyzicky rozhodování realizují. Nejde jen o prvotní vzdělání, se kterým pracovník při přijetí do pracovního poměru u orgánu přichází, ale zejména jde o systém průběžného vzdělávání a trénování rozhodovacích dovedností; d) systém, struktura a funkce orgánů státní správy – daně jsou spravovány systémem orgánů. Některé daně přímo spravují (správci daně) jiné pak pouze poskytují právní ochranu daňovým subjektům (správní soudy včetně Nejvyššího správního soudu), jiné vyšetřují a postihují trestněprávní

4


jednání v souvislosti s daněmi (policie, státní zástupci, soustava trestních soudů). Tuto strukturu orgánů je nutné do daňového systému zahrnout, neboť jejich struktura samotná, pravomoci a funkce významně ovlivňují celý systém výběru a správy daně včetně právní kvality rozhodování;

2.2 Faktory kvality aplikace daňového práva daňovými subjekty Kvalitu aplikace daňového práva daňovými subjekty ovlivňují tyto právně systémové faktory: a) určitost právních norem – nepřipouští-li právní normy různé výklady pravidel či nejasnosti při ukládaní daní, pak jednoznačný výklad takových pravidel vede k bezvadné aplikaci daňového práva samotnými subjekty daně; b) složitost souboru právních norem – je-li soubor (systém) právních norem ukládající daňové povinnost (včetně norem souvisejících) komplikovaný nebo jsou-li jednotlivé právní normy daňového systému samy o sobě komplikované, vede to ke ztrátě orientace v právní normě nebo celém systému právních norem. V konečném důsledku vede složitost právních norem k vadnému rozhodování, nebo k jejich vadné aplikaci;

2.3 Důsledky právní perfektnosti/imperfektnosti Byl-li by daňový systém právně perfektní, náklady na straně veřejného a soukromého sektoru s uplatňováním opravných prostředků proti rozhodnutím by se limitně blížily nule, neboť by daňové subjekty své daňové povinnosti plnily včas a ve správné výši a stání orgány zodpovědné za kontrolu plnění daňových povinnosti by rozhodovaly právně bezvadně. Případné spory založeného na odlišném pohledu na věc by se vyskytovaly zřídka a v případě jejich výskytu by byly rychle odstraněny kvalitním rozhodování v dalším stupni řízení; jinými slovy náklady by vznikaly v minimální výši. Lze ovšem namítnout, že některé náklady vynaložené při procesu uplatňování opravných prostředků jsou vyvolány nikoli právní imperfektností daňového systému, ale pokusy o daňové úniky. Tyto prokázané daňové úniky (v jiných případech nelze hovořit o daňovém úniku) jsou postihovány trestněprávně a náklady spojené s uplatněním opravných prostředků v daňovém řízení lze z modelu výpočtu nákladů právní imperfektnosti vyloučit, když náklady, které je nutné vyloučit, budou indikovány právě trestněprávním postihem pachatele. Nadto lze uzavřít, že pokusy o daňové úniky jsou často implikovány právě právní imperfektností daňového systému. Právě pro právní imperfektnost daňového systému se pachatelé daňových úniků k takovému jednání uchýlí pro přesvědčení, že zůstanou pro celkovou nepřehlednost a složitost daňového

5


systému (neurčitost, složitost, nevhodná struktura systému státních orgánů, event. nedostatečný systém tréninku zaměstnanců státní správy) neodhaleni a neoprávněně získaná výhoda jim zůstane. Pakliže by byl daňový systém právně perfektní, pak pro přehlednost a jednoduchost daňového systému a optimální systém správy by šance na úspěch pokusů o daňové úniky byly zcela minimální. Za náklady právní imperfektnosti lze označit všechny náklady veřejného a soukromého sektoru spojené s uplatňováním opravných prostředků proti rozhodnutím v daňových věcech. V případě právní perfektnosti daňového systému by nebylo nutné vést řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutím a náklady by tedy nevznikaly. Jistý stupeň právní imperfektnosti daňového systému lze vždy očekávat a proto náklady právní imperfektnosti nebudou nikdy nulové, ale mohou se jen nule limitně blížit. Za předpokladu pravdivosti shora uvedených premis lze dojít k závěru, že je-li daňový systém právně imperfektní, pak náklady veřejného i soukromého sektoru související s uplatňováním opravných prostředků budou vyšší, než u právně perfektnějšího daňového systému. Zjištění nákladů právní imperfektnosti daňového systému, resp. míry nákladů právní imperfektnosti a jejího porovnání s jinými daňovými systémy pak může vést k identifikaci a korekci chyb daňového systému, tedy ke zvýšení efektivnosti daňového systému a v konečném důsledku k hospodářskému růstu i k růstu bohatství.

3 Náklady zdanění obecně 3.1 Administrativní (přímé) náklady zdanění Administrativní náklady zdanění (označované též jako přímé administrativní náklady), lze obecně definovat jako náklady spojené s vývěrem daní, které nese veřejný sektor. Administrativní náklady např. Pudil (2004) definuje jako "... celkové náklady veřejného sektoru spojené s výběrem daní na všech vládních úrovních a ve všech okamžicích daňového procesu, a to včetně nákladů obětované příležitosti.". Tato definice precizněji vymezuje to, co je zmíněno v definici předchozí. Administrativní náklady zdanění vymezuje Kubátová (2000) správně velice široce a zahrnuje mezi ně i "... náklady jiných sektorů, než jen daňového, pokud souvisejí s daňovým systémem". Jako příklad autorka uvádí kromě jiného i náklady na soudnictví. I další autoři (Sanford, 2000) zmiňují náklady na soudnictví jako přímé administrativní náklady zdanění. Zároveň shodně s již citovanými autory jsou 6


jako administrativní náklady zdanění zmiňovány i náklady spojené s legislativním proces přípravy a schvalování daňových právních norem. Tyto široké definice administrativních nákladů pokrývají opravdu celou škálu všech možných administrativních nákladů zdanění, včetně nákladů právní imperfektnosti daňového systému a nelze jim nic vytknout. Samostatné měření právní perfektnosti daňového systému však zmiňováno není.

3.2 Vyvolané náklady zdanění Vyvolané náklady zdanění (označované též jako administrativní náklady nepřímé), lze obecně definovat jako náklady spojené s výběrem daní, které nese soukromý sektor. V odborné literatuře poslední doby se objevuje pojetí tzv. čistých vyvolaných nákladů (net compliance costs), jako rozdílu vyvolaných nákladů zdanění soukromého sektoru a užitků zdanění soukromého sektoru (Sanford, 1989; Pudil, 2004). Vyvolanými náklady zdanění jsou v obvyklém pojetí náklady rovnající se absolutnímu poklesu kupní síly subjektů daně. Za užitky zdanění autoři (Pudil, 2004) považují zejména cash-flow užitky z časových disproporcí při výběru a odvádění daně, manažerské užitky spočívající zejména v zavedení manažersky užitečných informačních systémů a užitek spočívající v přechodu státních zaměstnanců do soukromého sektoru, kteří získali kvalifikaci za státní peníze. Snížení kupní síly subjektů daně (snížení jejich majetku) odborná literatura obvykle dává do souvislosti s plněním "běžných" daňových povinností. Např. Smyth a Glassberg (1995) uvádějí, že "Vyplnění daňového přiznání a získání informací za tím účelem, aby bylo možné přiznání vyplnit, je klíčovým momentem pro zjištění vyvolaných nákladů.". I další autoři, jako Pudil (2004), ztotožňují vyvolané náklady zdanění s náklady na vedení účetnictví a jiných povinných evidencí užívaných pro stanovení daně, s náklady na sestavení přiznání ke konkrétní dani, s náklady spojenými s nákupem poradenských služeb ohledně správného a optimálního vedení evidencí včetně účetnictví a sestavení přiznání atp. Toto zúžení definice vyvolaných nákladů zdanění zcela pomíjí náklady, které na straně soukromého sektoru souvisí s uplatňováním opravných prostředků proti daňovým rozhodnutím, tedy pohříchu pomíjí náklady vyvolané právní imperfektností daňového systému.

7


4 Náklady právní imperfektnosti daňového systému Současná odborná literatura nevěnuje samostatnou pozornost nákladům právní imperfektnosti daňového systému jako jednomu z možných kritérií měření efektivnosti daňových systémů. Správci daně, jako správní orgány příslušné ke správě daní, vydávají v rámci svých pravomocí celou řadu rozhodnutí, jimiž jsou ukládány povinnosti, nebo jsou jimi přiznávána práva. "Rozhodnutí, je individuální správní akt, který správce daně vydává v rámci své pravomoci a je pro příjemce závazný. Výhradně některou z forem rozhodnutí lze uložit povinnost nebo přiznat právo." (Vančurová, 2000). Je-li vydáno rozhodnutí, pak je možné proti němu uplatnit opravné prostředky. V některých případech však není možné uplatnit proti rozhodnutí opravné prostředky samostatně (typicky rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení). Nicméně pro účely zkoumání nákladů právní imperfektnosti je nutné vymezit množinu opravných prostředků tak, že zahrnuje veškeré přípustné opravné prostředky stanovené příslušným procesním předpisem pro správu daní5 a dostupné nástroje právní ochrany práv daňových subjektů ve správním soudnictví6. V řízeních na obou procesních platformách veřejnému i soukromému sektoru vznikají náklady spojené v právní imperfektností daňového systému, když se střetávají názory zástupců veřejného a soukromého sektoru na aplikaci daňového práva v tom kterém konkrétním případu.

4.1 Náklady při neúspěšném uplatnění opravných prostředků V případě neúspěšného uplatnění opravných prostředků, lze náklady administrativní i vyvolané označit za náklady právní imperfektnosti daňového systému. Lze vycházet z premisy, že ten, kdo daňové rozhodnutí napadne opravným prostředkem, považuje subjektivně takové rozhodnutí za nezákonné. Mylné posouzení zákonnosti takového rozhodnutí daňovým subjektem je způsobeno právní imperfektností daňového systému (srov. kap. Faktory kvality aplikace daňového práva daňovými subjekty). Byl-li by daňový systém právně perfektní, pak by daňová rozhodnutí byla bez dalšího akceptována daňovými subjekty jako správná a daňový subjekt by se takovým rozhodnutím podvolil, neboť by sám dopředu věděl, že uplatnění opravného prostředku je marné pro zřetelnou správnost daňové rozhodnutí. Potom náklady administrativní i vyvolané na neúspěšné uplatnění opravných prostředků proti rozhodnutím lze považovat za náklady právní imperfektnosti daňového systému.

5

zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků

6

řízení podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní

8


4.2 Náklady při úspěšném uplatnění opravných prostředků V případě úspěšného uplatnění opravného prostředku proti rozhodnutí (rozhodnutí bylo shledáno nezákonným a zrušeno), jsou vzniklé náklady administrativní i vyvolané také důsledkem právní imperfektnosti daňového systému. Bylo-li nezákonné daňové rozhodnutí vydáno správním orgánem v dobré víře v jeho zákonnost, pak omyl správního orgánu při posouzení jeho zákonnosti je důsledkem právním imperfektnosti daňového systému (srov. kap. Faktory kvality rozhodování daňových orgánů). Byl-li by daňovým systém právně perfektní, pak by správní orgán (resp. jeho pracovníci) nevydal nezákonné rozhodnutí, neboť za explicitně vědomé vydání nezákonného rozhodnutí by se konkrétní pracovník vystavil trestněprávnímu postihu. Vydání nezákonného rozhodnutí lze přičíst (v množině racionálního chování pracovníků správních orgánů) jedině na vrub právní imperfektnosti, která pracovníkům správního orgánu dovolila nezákonné rozhodnutí hodnotit jako zdánlivě zákonné.

5 Index nákladů právní imperfektnosti Jak již bylo zmíněno v kap. 2.3 za náklady právní imperfektnosti (CLI) lze označit všechny náklady veřejného (CLIPub) a soukromého sektoru (CLIPriv) spojené s uplatňováním opravných prostředků proti rozhodnutím v daňových věcech. CLI = CLIPub + CLIPriv

(1)

5.1 Náklady právní imperfektnosti veřejného sektoru Za náklady právní imperfektnosti (CLIPub) v intencích shora zmíněných tezí lze považovat náklady, které vznikají v přímém důsledku uplatňování opravných prostředků proti rozhodnutím v daňovém řízení na straně veřejného sektoru. Jsou to pak zejména dále uvedené náklady: 1) Náklady na vyřizování opravných prostředků a) Mzdové náklady b) Režijní náklady (kancelářské prostory, jednací síně, vybavení technikou atp.) 2) Náhrady škod způsobených při výkonu státní moci Tyto náklady pak vznikají u všech orgánů státní správy, které se na daňovém systému svojí činností podílejí. Jsou správci daně všech stupňů, soustava soudů správního soudnictví a represivní složky systému (policie, státní zástupci, soustava trestních soudů). 9


5.2 Náklady právní imperfektnosti soukromého sektoru Za náklady právní imperfektnosti (CLIPriv) v intencích shora zmíněných tezí lze považovat náklady, které vznikají v přímém důsledku uplatňování opravných prostředků proti rozhodnutím v daňovém řízení na straně soukromého sektoru. Jsou to pak zejména dále uvedené náklady: 1) Náklady na právní pomoc ve všech druzích řízení 2) Majetkové sankce uložené v souvislosti s nesprávně přiznanými daňovými povinnostmi. Náklady vznikající přímo na straně daňového subjektu při uplatňování opravných prostředků proti rozhodnutím budou pravděpodobně nevýznamné z toho důvodu, že (a) jsou relativně mizivé (zlomky celkových mzdových a režijních nákladů) a že (b) ve většině případů se jedná o řízení složitá a soukromý sektor obvykle právní pomoc nakupuje. Majetkové sankce jsou ukládány v případech, kdy dochází ke zjištění, že daňové povinnosti byly přiznány v nesprávné výši. Ve světle shora uvedených tezí by majetkových sankcí nebylo, by-li by daňový systém právně perfektní. Za předpokladu právně perfektního systému, by daňové subjekty byly schopny své daňové povinnosti přiznat správně, jinými slovy by daňové povinnosti byly stanoveny shodně s názorem orgánů státní správy.

5.3 Míra nákladů právní imperfektnosti Pro srovnání nákladů právní imperfektnosti stanovme jednoduchý index (míru) nákladů právní imperfektnosti, který bude vyjádřením poměru nákladů právní imperfektnosti k celkovému daňovému příjmu státu za fiskální rok. ICLI = (CLIPub + CLIPriv)/TTI

(2)

kde: ICLI

... míra nákladů právní imperfektnosti

TTI

... celkové daňové příjmy státu

Prostým porovnáním míry nákladů právní imperfektnosti u jednotlivých zemí lze dojít k závěrům o tom, zda ten který daňový systém je právně perfektnější či nikoli.

10


6 Míra nákladů právní imperfektnosti jako impuls pro zefektivnění daňového systému Nejde jen o to prostým porovnáváním měr nákladů právní imperfektnosti položit základy samoúčelného žebříčku pomyslných soutěžitelů. Míra nákladů právní imperfektnosti daňového systému může poskytnout pomoc při hledání efektivnějšího modelu systému zdanění. Prostým porovnáním měr nákladů právní imperfektnosti (ICLI) u jednotlivých daňových systémů, lze nalézt takové daňové systémy, které vykazují nejmenší ICLI. Budou-li dále zkoumány parametry nastavení těchto "vítězných" daňových systémů, bude možné usuzovat to, čím je nízká míra nákladů právní imperfektnosti způsobena. Nalezením odpovědi na takovou otázku bude možné stanovit opatření, která povedou k zefektivnění výběru daní, resp. ke snížení míry nákladů právní imperfektnosti. V konečném důsledku tak mohou být minimalizovány nežádoucí distorze zdanění jako brzd ekonomického růstu.

Seznam zdrojů a použité literatury 1) Sandford, C. T., Tax compliance costs - measurement and policy / edited by Cedric Sandford, Bath : Fiscal Publications : Institute for Fiscal Studies, 1995 2) Pudil, Pavel; [et al.], Zdanění a efektivnost, Praha: Eurolex Bohemia, 2004 3) Kubátová, Květa, Daňová teorie a politika, Praha : Eurolex Bohemia, 2000 4) Smith, Adam, Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, Praha : Liberální institut, 2001, 986 s. 5) Vančurová, Alena, Daňová správa v ČR,Praha : Vysoká škola ekonomická, 2000 6) Sandford, C. T., Why tax systems differ, Bath : Fiscal Publications, 2000 7) Kolář, Pavel; Vítek, Leoš; Pavel, Jan; [et al.], Zdanění a neutralita, Praha: Eurolex Bohemia, 2005 8) Smyth, C; Glassberg, B., Tax compliance costs: The problems and the Practice, In: Tax compliance costs measurement and policy / edited by Cedric Sandford, Bath : Fiscal Publications, 1995 9) Hubal, David, Bude správa daní s novým Daňovým řádem efektivnější?, XII. ročník mezinárodní odborné konference "Teoretické a praktické aspekty veřejných financí", 2007 11

Abstrakt. 1 Efektivnost a právní perfektnost

Recommend Documents