Abschnitt I. I. Fotopříloha Technická norma norma 9 9

Obsah Obsah / část / část I. I. Úvod Úvod Seznam Seznam použitých použitých zkratek zkratek Obsah Obsah / část / část I. I. Tvorba Tvorba norem norem ISO,ISO, EN,EN, ČSNČSN EN,EN, ČSNČSN EN EN ISOISO ÚvodÚvod 5 5 Technická Technická norma norma Seznam Seznam použitých použitých zkratek zkratek 6 6 Právní Právní předpisy předpisy k technické k technické normalizaci normalizaci Tvorba Tvorba norem norem ISO, EN, ISO,ČSN EN, EN, ČSNČSN EN, EN ČSNISO EN ISO 7 7 Stávající Stávající stavstav norem norem a předpisů a předpisů ČR ČR Technická Technická norma norma 9 9 ve stavebnictví ve stavebnictví a jejich a jejich vztah vztah k Evropské k Evropské uniiunii Právní Právní předpisy předpisy k technické k technické normalizaci normalizaci 11 11Technické Technické normy normy v ČRv ČR související související s výstavbou s výstavbou Stávající Stávající stav stav norem norem a předpisů a předpisů ČR ČR Studie norem, nařízení a technických doporučení, upravujících navrhování nízkoenergetických nízkoenergetických staveb staveb ve stavebnictví ve stavebnictví a jejich a jejich vztahvztah k Evropské k Evropské unii unii 12 12Stavební Stavební normy normy pasivních staveb v ČRČRasouvisející SRNs výstavbou Technické Technické normy normy v ČR vsouvisející s výstavbou Základní Základní soubor soubor norem norem čsnčsn 73 0540 73 0540 nízkoenergetických nízkoenergetických staveb staveb 13 13zabývající zabývající se tepelnou se tepelnou ochranou ochranou budov budov Studie zumnormy Thema technische Hinweise, die das Stavební Stavební normy Normen, Verordnungen 14 und 14Energetické Energetické systémy systémy budov budov Základní Základní soubor soubor norem norem čsn 73 čsn0540 73 0540 Entwerfen der Passivgebäude in der Tschechischen Republik Obecné Obecné shrnutí shrnutí und in der zabývající zabývající se tepelnou se tepelnou ochranou ochranou budov budov 20 20Fotopříloha Fotopříloha Bundesrepublik Deutschland regeln Energetické Energetické systémy systémy budov budov 35 35 Obecné Obecné shrnutí shrnutí 49 49 Fotopříloha Fotopříloha 51 51

12 12 13 13 14 14 20 20 35 35 49 49 51 51

Inhalt Inhalt / Abschnitt / Abschnitt I. I.

Obsah Obsah / část / část I. I.

ÚvodÚvod 5 Seznam Seznam použitých použitých zkratek zkratek 6 Inhalt Inhalt / Abschnitt / Abschnitt I. I. Tvorba Tvorba norem norem ISO, EN, ISO,ČSN EN, EN, ČSNČSN EN, EN ČSNISO EN ISO 7 Vorwort Vorwort 59 Technická Technická norma norma 9 Verzeichnis Verzeichnis der verwendeten verwendeten Abkürzungen Abkürzungen 60 Právní Právní předpisy předpisy kder technické k technické normalizaci normalizaci 11 Gestaltung Gestaltung der ISO-, der ISO-, EN-, EN-, ČSN ČSN EN-, EN-, Stávající Stávající stav stav norem norem a předpisů a předpisů ČR ČR ČSN EN ČSN ISO-Normen EN ISO-Normen 61 ve stavebnictví ve stavebnictví a jejich a jejich vztahvztah k Evropské k Evropské unii unii 12 Technische Technische Norm Norm 65 Technické Technické normy normy v ČR vsouvisející ČR související s výstavbou s výstavbou Rechtsvorschriften Rechtsvorschriften bezüglich bezüglich nízkoenergetických nízkoenergetických staveb staveb 13 der technischen der technischen Normung Normung 67 Stavební Stavební normy normy 14 Jetziger Jetziger Stand Stand der Normen der Normen Vorschriften und Vorschriften Základní Základní soubor soubor norem norem čsn und 73 čsn0540 73 0540 der Tschechischen der Tschechischen Republik Republik im Bauwesen im Bauwesen zabývající zabývající se tepelnou se tepelnou ochranou ochranou budov budov 20 und deren und deren Bezug Bezug auf die auf Europäische die Europäische Union Union 68 Energetické Energetické systémy systémy budov budov 35 Die technischen Die technischen Normen Normen in in Obecné Obecné shrnutí shrnutí 49 der Tschechischen der Tschechischen Republik, Republik, die mit diedem mit dem Bau Bau 51 Fotopříloha Fotopříloha der Niederenergiegebäude der Niederenergiegebäude zusammenhängen zusammenhängen 69 Baunormen Baunormen 71 Grundlegende Grundlegende ReiheReihe der ČSN-NORMEN der ČSN-NORMEN 73 0540, 73 0540, Inhalt Inhalt / Abschnitt / Abschnitt I. I. die sich die mit sich dem mit dem Wärmeschutz Wärmeschutz der Gebäude der Gebäude Befassen Befassen 78 Vorwort Vorwort 59 Energetische Energetische Systeme Systeme von Gebäuden von Gebäuden 95 Verzeichnis Verzeichnis der verwendeten der verwendeten Abkürzungen Abkürzungen 60 Allgemeine Allgemeine Zusammenfassung Zusammenfassung 112 Gestaltung Gestaltung der ISO-, der ISO-, EN-, EN-, ČSN ČSN EN-, EN-, Veranschaulichungsbilder Veranschaulichungsbilder 114 ČSN EN ČSNISO-Normen EN ISO-Normen 61 Technische Technische NormNorm 65 Rechtsvorschriften Rechtsvorschriften bezüglich bezüglich der technischen der technischen 67 Obsah Obsah / část / Normung část II.Normung II. Jetziger Jetziger StandStand der Normen der Normen und Vorschriften und Vorschriften Úvod Úvod a stanovení a stanovení cílů cílů 121 der Tschechischen der Tschechischen Republik Republik im Bauwesen im Bauwesen Seznam Seznam relevantních relevantních norem norem a předpisů a předpisů 122 und deren und deren Bezug Bezug auf die aufEuropäische die Europäische Union Union 68 Vysvětlivky Vysvětlivky k seznamu k seznamu 127 Die technischen Die technischen Normen Normen in in Zákonný Zákonný podklad podklad der Tschechischen der Tschechischen Republik, Republik, die mit diedem mit dem Bau Bau 127 Normy Normy pro výpočet pro výpočet zusammenhängen der Niederenergiegebäude der Niederenergiegebäude zusammenhängen 129 69 Důležité Důležité aplikační aplikační směrnice směrnice 129 Baunormen Baunormen 71 Citované Citované normy normy Grundlegende Grundlegende ReiheReihe der ČSN-NORMEN der ČSN-NORMEN 73 0540, 73 0540,129 Směrnice Směrnice pro pasivní pro pasivní domy domy 130 die sich die mit sich dem mit dem Wärmeschutz Wärmeschutz Literatura Literatura 134 der Gebäude der Gebäude Befassen Befassen 78 Závěr Závěr 135 Energetische Energetische Systeme Systeme von Gebäuden von Gebäuden 95 Informace Informace oZusammenfassung autorech oZusammenfassung autorech 137 Allgemeine Allgemeine 112 Veranschaulichungsbilder Veranschaulichungsbilder

5 5 6 6 7 7 9 9 11 11

5 Vorwort Vorwort 6 Verzeichnis Verzeichnis derder verwendeten verwendeten Abkürzungen Abkürzungen 7 Gestaltung Gestaltung derder ISO-, ISO-, EN-,EN-, ČSNČSN EN-,EN-, 59ČSNČSN 9 EN EN ISO-Normen ISO-Normen 60Technische 11 Technische Norm Norm Rechtsvorschriften Rechtsvorschriften bezüglich bezüglich 61derder 12 technischen technischen Normung Normung 65Jetziger Jetziger Stand Stand derder Normen Normen undund Vorschriften Vorschriften 13derder Tschechischen Tschechischen Republik Republik im Bauwesen im Bauwesen 67undund 14 deren deren Bezug Bezug aufauf diedie Europäische Europäische Union Union DieDie technischen technischen Normen Normen in in 20derder Tschechischen Tschechischen Republik, Republik, diedie mitmit dem dem BauBau 68derder 35 Niederenergiegebäude Niederenergiegebäude zusammenhängen zusammenhängen 49Baunormen Baunormen 51Grundlegende Grundlegende Reihe Reihe derder ČSN-NORMEN ČSN-NORMEN 73 0540, 73 0540, 69diedie sichsich mitmit dem dem Wärmeschutz Wärmeschutz 71derder Gebäude Gebäude Befassen Befassen Energetische Energetische Systeme Systeme vonvon Gebäuden Gebäuden Allgemeine Allgemeine Zusammenfassung Zusammenfassung 78 Veranschaulichungsbilder 59Veranschaulichungsbilder 95 60 112 114 61 Obsah Obsah / část / část II. II. 65 Úvod Úvod a stanovení a stanovení cílůcílů 67Seznam Seznam relevantních relevantních norem norem a předpisů Inhalt Inhalt / Abschnitt / Abschnitt II.aII.předpisů Vysvětlivky Vysvětlivky k seznamu k seznamu 121Einleitung Einleitung und und Zielstellung Zielstellung Zákonný Zákonný podklad podklad 122 Liste relevanter relevanter Normen Normen undund Regelwerke Regelwerke 68Liste Normy Normy pro pro výpočet výpočet 127Erläuterungen Erläuterungen zurzur Liste Liste Důležité Důležité aplikační aplikační směrnice směrnice 127Gesetzliche Gesetzliche Grundlage Grundlage Citované Citované normy normy 129 Berechnungsnormen 69Berechnungsnormen Směrnice Směrnice propro pasivní pasivní domy domy 129 Wesentliche Anwendungsrichtlinien Anwendungsrichtlinien 71Wesentliche Literatura Literatura 129Zitierte Zitierte Normen Závěr ZávěrNormen 130Richtlinien Richtlinien Passivhäuser Passivhäuser Informace Informace ofür autorech ofür autorech 134 Literatur 78Literatur 135 Schlusswort 95Schlusswort 137 Informationen über über diedie Bearbeiter Bearbeiter derder Studie Studie 112 Informationen 114 114

59 59 60 60 61 61 65 65 67 67 68 68 69 69 71 71 78 78 95 95 112112 114114

121121 122122 127127 141127 141 127 142129 142 129 147129 147 129 147129 147 129 149130 149 130 149 134149 134 149135 149 135 150 150 137137 154154 155155 157157

Obsah Obsah / část / část II. II. ÚvodÚvod a stanovení a stanovení cílů cílů Seznam Seznam relevantních relevantních norem norem a předpisů a předpisů Vysvětlivky Vysvětlivky k seznamu k seznamu Zákonný Zákonný podklad podklad Normy Normy pro výpočet pro výpočet Důležité Důležité aplikační aplikační směrnice směrnice Citované Citované normy normy Směrnice Směrnice pro pasivní pro pasivní domydomy

121 122 127 127 129 129 129 130

121 122 127 127 129 129 129 130

1

2

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR Komentovaný seznam relevantní legislativy se zaměřením na stavbu energeticky pasivních domů

část I. / CZ

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR

Obsah / část I.

CZ

4

Úvod

5

Seznam použitých zkratek

6

Tvorba norem ISO, EN, ČSN EN, ČSN EN ISO

7

Technická norma

9

Právní předpisy k technické normalizaci

11

Stávající stav norem a předpisů ČR ve stavebnictví a jejich vztah k Evropské unii

12

Technické normy v ČR související s výstavbou nízkoenergetických staveb

13

Stavební normy

14

Základní soubor norem čsn 73 0540 zabývající se tepelnou ochranou budov

20

Energetické systémy budov

35

Obecné shrnutí

49

Fotopříloha

51


Úvod Tato studie je zpracována v rámci projektu „Efektivní energetický region Jižní Čechy – Dolní Bavorsko“ (EER), jehož partnery jsou Jihočeská hospodářská komora České Budějovice, Industrie- und Handelskammer für Niederbayern in Passau a Handwerkskammer Niederbayern Oberpfalz, Reggensburg. Cílem projektu je zlepšit povědomí odborné i laické veřejnosti o možnostech využívání energií z obnovitelných zdrojů i vzájemná informovanost o technický a dalších předpisech, a to zejména v oblasti nízkoenergetického a pasivního stavebnictví. Studie se zabývá segmentem technických předpisů - normami, které jsou určeny k návrhům i realizaci nových staveb, stavebním úpravám staveb existujících i následné likvidaci staveb dožitých. V praxi často vinou neznalosti či nerespektováním těchto předpisů dochází k závadám, které snižují uživatelnost realizované stavby a jejichž odstranění je většinou jen obtížně řešitelné. Základní příčinou závad bývá nízká odbornost stavebních firem, nepřiměřený spěch výstavby na úkor dodržování stanovených technologických postupů, laický či vůbec žádný dozor stavebníka nad průběhem výstavby. Závady jsou nejvíce patrné při výstavbě dnes již téměř standardně navrhovaných nízkoenergetických a pasivních domů, neboť zde záleží na provedení každého detailu stavby i na dodržování předepsaných technologií. Hlavním cílem studie je v kontextu s potřebami projektové přípravy i následné realizace nízkoenergetických staveb pomoci zvýšit odbornou úroveň projektantů, pracovníků stavebních firem, stavebníků i veřejnosti. Uživatel studie má možnost se seznámit nejen s procesem tvorby, historií i smyslem norem, ale především s jejich základním přehledem v oblasti přípravy i realizace staveb. Vybrané normy jsou řazeny ve skupinách dle jednotlivých částí staveb a u každého předpisu je krátká anotace. Opakovaně použité zkratky v textu jsou souhrnně vysvětleny v samostatném seznamu. V závěru studie jsou uvedeny konkrétní příklady vad včetně popisu jejich vzniku. Z důvodu přeshraniční spolupráce mezi Jihočeským krajem a Dolním Bavorskem, v jejímž rámci je studie zpracována, jsou zde uvedeny i německé technické normy používané při navrhování pasivních staveb ve Spolkové republice Německo. Autoři Helena Matějčková Lubomír Klobušník Ing. Dietmar Kraus

Odborné posouzení Ing. Jaroslav Hodina

CZ

5


Seznam použitých zkratek

CZ

6

BS

British Standard (britská norma)

CEN

Evropský výbor pro normalizaci

CENELEC

Evropský výbor pro elektrotechnickou normalizaci

ČNI

Český normalizační institut

ČR

Česká republika

ČSN

Česká státní norma, ( dříve Československá státní norma)

DIN

Deutsche Industrie Norm (německá průmyslová norma)

EER

Efektivní energetický region

EN

Evropská norma

EU

Evropská unie

GOST

Státní standard (z ruského государственный стандарт)

IEC

International Electrotechnical Commision (Mezinárodní úřad pro elektrotechniku)

ISO

lnternational Organization for Standardization (Mezinárodní organizace pro standardizaci)

MMR

Ministerstvo pro místní rozvoj

STN

Slovenská technická norma

TNI

Technická normalizační informace

TNK

Technická normalizační komise

ÚNMZ

Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví

WTO

World Trade Organization (Světová obchodní organizace)

ŐNORM

Österreichisches Normungsinstitut (Rakouský normový institut)


Tvorba norem ISO, EN, ČSN EN, ČSN EN ISO Tvorba původních ČSN (československých a českých státních norem) tvoří v současné době pouze velmi malou část. Většina norem jsou převzaté evropské a mezinárodní normy, na jejichž tvorbě se prostřednictvím ČNI (Český normalizační institut), podílejí odborníci z ČR (České republiky). Rámcový popis postupu tvorby normy ČSN je následující: Návrh na tvorbu normy Námět na zpracování české technické normy může podat kdokoliv. Prostřednictvím ČNI může navrhnout i zpracování mezinárodní nebo evropské normy. Posouzení návrhu V ČR je návrh posuzován v příslušné národní Technické normalizační komisi (TNK). Zpracování návrhu normy ČNI sám nezpracovává návrhy ČSN, jejich zpracování organizuje a zajišťuje smluvně. Součástí smluvního ujednání je dohodnutý zpracovatel, termínované etapy zařazeného normalizačního úkolu a způsob financování. Údaje o zahájení a plánovaném postupu prací na nové nebo revidované normě uveřejní ČNI ve Věstníku ÚNMZ. Dohodnutý zpracovatel vypracuje první návrh původní ČSN. První návrh evropské nebo mezinárodní normy je tvořen v pracovní skupině, do které mohou být prostřednictvím ČNI delegováni odborníci z ČR. Připomínkování návrhu normy Postupné návrhy původních ČSN i návrhy evropských a mezinárodních norem se projednávají v Technických normalizačních komisích, nebo pokud nejsou, pak v jiných odborných grémiích s cílem dosáhnout shody o užitečnosti navrhovaného řešení pro všechny zúčastněné, tedy i pro ČR. Hlasování o návrhu normy, schválení návrhu normy Návrhy evropských norem se schvalují váženým hlasováním, které vyjadřuje hospodářskou významnost členských zemí CEN a CENELEC. ČR má v tomto systému 12 hlasů stejně jako Belgie, Maďarsko, Portugalsko a Řecko. Po schválení jsou členské země povinny normy do 6 měsíců zavést do svých národních norem. V ISO a IEC je ke schválení potřeba 75% kladných stanovisek z hlasujících členů. Převzetí evropské nebo mezinárodní normy, schválení původní ČSN, vydání Povinností ČNI, jako řádného člena evropských normalizačních komisí, je zabezpečit zavedení všech evropských norem do soustavy ČSN a zrušení těch národních norem, které jsou s evropskými v rozporu. To se děje několika způsoby v závislosti na charakteru problematiky a okruhu potenciálních uživatelů normy. V každém případě se evropské normě udělí status české národní normy (ČSN), a to buď:  převzetím překladem (cca 60% z celkového objemu přejatých norem), tj. vydáním ČSN, obsahující národní titulní stranu, národní předmluvu, úplný překlad originálu přejímané normy a národní přílohu (je-li potřebná)  převzetím originálu, tj. vydáním ČSN obsahující národní titulní stranu (česky), národní předmluvu (česky), následuje text anglického originálu doplněný v případě potřeby národní přílohou  převzetím schválením k přímému používání oznámením ve Věstníku, tj. "vydáním" obálky s českým názvem a označením převzaté normy (v českém jazyce), do které je vložen anglický originál přejímané normy.

CZ

7

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR Projednaný konečný návrh ČSN, a to jak původní, tak i převzaté evropské nebo mezinárodní normy předá zpracovatel ke schválení ČNI. Součástí schvalovacího řízení je kontrola splnění zadání úkolu, metodická kontrola, zrušení překonaných a konfliktních norem a nutné redakční úpravy (korektura). Celková doba nutná k vypracování evropské či mezinárodní normy je v průměru tři roky. Termín technická norma není od 15. 5. 1991 definován v právních předpisech České republiky. Poslední definice tohoto obecného termínu byla obsažena v zákonu č. 96/1964 Sb., o technické normalizaci, který pozbyl uvedeným dnem účinnost. Za současného stavu je v právním řádu ČR pouze obecná definice tohoto termínu a sice ta, která je publikována sdělením Ministerstva zahraničních věcí o sjednání dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) Sdělení č. 191/1995 Sb., Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) . V českém překladu citované mezinárodní dohody bylo použito Z obsahu jeho definice však vyplývá, že jde o termín technická norma.

slovo

norma.

Norma je definována jako dokument schválený uznaným orgánem, který poskytuje pro obecné a opakované použití pravidla, pokyny nebo charakteristiky výrobků nebo k nim se vztahujících postupů a výrobních metod, jejichž dodržování není závazné. Může také zahrnovat nebo se výhradně týkat terminologie, symbolů, předpisů o balení, značení nebo označování výrobku, výrobního postupu nebo metody. Termíny tak, jak jsou definovány v ISO/IEC Instrukci 2, zahrnují výrobky, postupy a služby. Tato Dohoda se zabývá pouze technickými předpisy, normami a postupy pro posuzování shody ve vztahu k výrobkům nebo postupům a výrobním metodám. Normy tak, jak jsou definovány ISO/IEC Instrukci 2, mohou být závazné nebo nezávazné. Pro účely této Dohody jsou normy definovány jako nezávazné a technické předpisy jako závazné dokumenty. Normy, které jsou vypracovány mezinárodním normalizačním společenstvím, jsou založeny na jednomyslnosti. Tato Dohoda zahrnuje také dokumenty, které nejsou založené na jednomyslnosti. Vzhledem k neurčitému výrazu uznaný orgán nelze ani z této definice jednoznačně odvodit znaky, kterými se technická norma odlišuje od jiných předpisů majících technický obsah. Za tohoto stavu je technickou normou každý dokument, který je tak nazván a jehož obsah odpovídá uvedené definici. Mohlo by jít o technickou normu vydanou v rámci určitého podniku apod. Je tedy zřejmé, že ve vztahu k odkazům v právních předpisech lze uvažovat pouze o těch technických normách, které jsou upraveny právním předpisem. To se týká jen technických norem označených písmennou značkou ČSN. Technické normy, označené ČSN, tvoří soustavu skládající se ze dvou skupin norem. Ve smyslu zákona č. 142/1991 Sb., o československých technických normách , ve znění zákona č. 632/1992 Sb., (dále jen zákon) jde o: - státní technické normy, tj. ty, které byly schváleny před 15. květnem 1991 podle předchozího zákona, - československé technické normy (jejichž název byl zákonem č. 20/1993 Sb., změněn na české technické normy), tj. ty normy, které byly schváleny po 15. květnu 1991 podle nyní platného zákona.

CZ

8

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR Závaznost technických norem byla relativně dlouhodobě stanovena v našem státě obecně, a to zákonem. Současný právní stav je takový, že závaznými jsou podle zákona jen ustanovení českých technických norem (nikoli již tedy státních technických norem), a to jen ta ustanovení, o nichž je to v textu dané normy výslovně uvedeno, a to s uvedením ministerstva nebo ústředního orgánu státní správy, na základě jehož požadavku byla stanovena závaznost určitého ustanovení normy. Uvedení těchto orgánů v textu normy má právní význam především pro určení orgánu oprávněného k povolení výjimky ze závaznosti. Z textu § 7 zákona se pak odvozuje, že proces při povolování výjimek se řídí správním řádem (zákon č.500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Zákon tedy vymezuje závaznost určitých ustanovení ČSN, nestanoví však právní důsledky pro případ porušení této povinnosti. Ty jsou zahrnuty nepřímo v ustanoveních jiných právních předpisů. Jako příklad lze uvést ustanovení § 759 obchodního zákoníku, který mimo jiné stanoví, že pokud ve smlouvě mezi tuzemskými subjekty je stanovena jakost věci v rozporu s ustanoveními právních předpisů, platí pro určení jakosti ustanovení těchto předpisů. Takovým právním předpisem je zákon č. 142/1991 Sb., vymezující v § 3 závaznost českých norem. Při nedodržení těchto závazných ustanovení ČSN pak vznikají kupujícímu zejména nároky z vad zboží (§ 436 a násl. obchodního zákoníku), možnost uplatnit nárok na náhradu škody apod. Podobně stanoví občanský zákoník v ustanovení § 616, které upravuje jakost a množství zboží při prodeji v obchodě, a to tak, že prodávaná věc musí odpovídat závazným technickým normám. Při porušení této povinnosti vzniká prodávajícímu např. odpovědnost za vady prodané věci podle § 619 občanského zákoníku. Současný počet technických norem označených ČSN přesahuje Z toho pouze 250 českých technických norem obsahuje závazná ustanovení.

18000.

ISO/IEC 27001 je mezinárodně platný standard, který definuje požadavky na systém managementu bezpečnosti informací, především pak řízení bezpečnosti důvěry informací prozaměstnance, procesy, IT systémy a strategie firmy. Tyto normy určuje Mezinárodní organizace pro normalizaci, známá pod zkratkou ISO. Společnost sídlí v Ženevě od roku 1947. Norma ISO 27001 podle nejnovější verze z roku 2005 zaručuje soulad s aktuálními legislativními požadavky (především ochrana osobních údajů). Vybudování systémového přístupu přináší větší bezpečnost a snižuje riziko úniku citlivých informací.

Technická norma Technická norma je dokument, který stanoví technické charakteristiky nebo technická řešení nebo postupy u opakovaných používání (např. při hromadné nebo sériové výrobě, u zkušebních metod atp.). Technické normy se zabývají jakostí výrobků, zkušebními postupy, rozměry, značením, názvoslovím ale i ochranou zdraví, bezpečností práce, požární ochranou a ekologií. Normy z hlediska jejich úrovně (rozsahu platnosti) můžeme rozčlenit do následující soustavy:     

normy mezinárodní normy národní normy oborové normy asociací, sdružení normy podnikové.

CZ

9

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR Normy mezinárodní Jedná se o normy označené ISO a vydávané organizací ISO (International Organization for Standardization) a Evropské normy označované EN. Jsou vydávány CEN (Evropským výborem pro normalizaci). ČR je členem CEN. Normy národní Jedná se o normy jednotlivých států, např. ČSN – česká technická norma (Česká republika), STN (Slovenská republika), DIN (Spolková republika Německo), BS (Velká Británie), GOST (Rusko), ŐNORM (Rakousko). Národní normy řeší celý okruh problematik, které se v technických normách vyskytují. V současné době členové CEN mají za povinnost do soustavy národních norem přebírat normy evropské a tím sjednocovat soustavy technických norem evropských států. Tyto normy jsou pak označovány např.: ČSN EN, DIN EN atd. Poznámka: Členy CEN jsou tyto státy: Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené Království, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko. Dále je uplatňována tendence do soustavy EN přebírat normy ISO, resp. společně je řešit. Tím dochází k celosvětovému sjednocování technických norem. Tyto normy jsou pak označovány např.: ČSN EN ISO, DIN EN ISO atd. Tvorba samostatných národních norem bez návaznosti na evropskou či mezinárodní normalizaci (tj. nepřebírajících EN či EN ISO) pozbývá na důležitosti. Označování českých technických norem (ČSN) ČSN xx xxxx Označování českých technických norem je složeno z označení ČSN a šestimístného číselného znaku, tzv. třídícího znaku. První dvojčíslí značí třídu, druhé dvojčíslí značí skupinu, tj. užší oblast použití, třetí dvojčíslí značí pořadí ve skupině. Význam třídicího znaku vyniká při začleňování přejímaných EN a norem ISO do soustavy ČSN (bez třídicího znaku – uváděného v závorce pod označením EN a normy ISO by nebyly tyto normy EN, ISO - k nalezení). ČSN EN používají číslo původní EN a třídící znak je uváděn v závorce, např. ČSN EN 14704-2 (80 0886).

CZ

10

Závaznost technických norem Technické normy nejsou obecně závazné. Závaznými se stanou až po určitých krocích:  uvedením ve smluvním vztahu, tj. ve smlouvě, v potvrzené objednávce. Pak je technická norma pro smluvní strany závazná a nezáleží na tom, zda se jedná o normu na úrovni mezinárodní (ISO), národní (např. ČSN, DIN), podnikové (PN). Pozor: Nezáleží ani na tom, zda smluvně dohodnutá norma byla již zrušena, případně nahrazena novou normou, např. normy ON. Dále je nutné upozornit na skutečnost, že není-li ve smluvním vztahu stanoveno, podle které normy budou výrobky dodávány, popřípadě není nic stanoveno o jakosti dodávaných výrobků, může se technická norma stát v případě sporu východiskem pro jeho řešení. Úroveň stanovená normou může být soudem považována za jakost obvyklou pro daný účel použití.  je-li na ni uveden odkaz v právním předpisu. Závazná je samozřejmě pro případy vyplývající z daného právního předpisu. Výskyt těchto případů je však ojedinělý a je snaha závaznost tímto způsobem neřešit.

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR Harmonizované normy a určené normy Z hlediska závaznosti zvláštní postavení zaujímají tzv. harmonizované normy a určené normy. Jedná se o technické normy, které navazují na právní předpisy a jsou jako harmonizované a určené oznámeny ve Věstníku ÚNMZ (Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví) včetně uvedení právního předpisu, ke kterému se vztahují (zpravidla k Nařízení vlády, které se vztahuje k určité skupině stanovených výrobků). Pro harmonizované a určené technické normy platí, že splnění jejich požadavků se považuje za splnění požadavků právních předpisů s technickými požadavky (zpravidla se jedná o nařízení vlády ke stanoveným výrobkům). Je zde tedy možnost splnit požadavek právního předpisu splněním požadavků normy. Rovněž je možné požadavek právního předpisu splnit i jiným způsobem. Tato možnost má za cíl nebránit technickému rozvoji.

Právní předpisy k technické normalizaci

Znát vazbu technické normalizace a právních předpisů je pro techniky velmi vhodné a pro výrobce stanovených výrobků je to naprostou samozřejmostí. 1) Zákon o technických požadavcích na výrobky Základním právním předpisem je zákon o technických požadavcích na výrobky č. 22/1997 Sb. v platném znění. V oblasti technické normalizace stanoví:  definuje, co je česká technická norma (ČSN)  říká, že ČSN není obecně závazná.  vysvětluje pojmy harmonizovaná norma, určená norma.  popisuje zabezpečení tvorby ČSN a stanoví podmínky tvorby a vydávání ČSN. Stanoví jakou úlohu v uvedených činnostech má Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví i Ministerstvo průmyslu a obchodu. 2) Věstník ÚNMZ (Úřadu pro technicko normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví)  o vydávaných normách, zrušených normách a o změnách norem se dozvíme z Věstníku ÚNMZ, který je v tištěné formě (je placená) i elektronické formě – viz www.unmz.cz (zdarma)  oznámení o tom, které normy jsou harmonizované a určené se dočteme ve Věstníku ÚNMZ  ÚNMZ má oprávnění uložit pokuty za neoprávněné označení dokumentu značkou ČSN a neoprávněné rozmnožování nebo šíření technických norem nebo jejich částí, tzn. že označení ČSN může použít pouze organizace pověřená vydáváním českých technických norem (ČSN) a kopírování a další šíření kopií je možné jen se souhlasem pověřené organizace. Pozn. Pověřenou organizací je ČNI – Český normalizační institut. 3) Nařízení vlády Právními předpisy navazujícími na zákon č. 22/1997 Sb. jsou nařízení vlády.  Nařízení vlády č. 173/1997 Sb., kterým se stanoví výrobky k posuzování shody  Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky  Nařízení vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE

CZ

11


Stávající stav norem a předpisů ČR ve stavebnictví a jejich vztah k Evropské unii Je známo, že je potřebné při provádění staveb respektovat platné státní normy i platné předpisy. To nám pomáhá udržovat určitou úroveň kvality výstavby i následně stavby udržovat. Česká republika je od 1. května 2004 členským státem Evropské unie (EU) a musí také respektovat Směrnice Evropského parlamentu. V případě oblasti technických norem a předpisů se jedná o Směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti. Směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ukládá členským státům EU povinnost oznámit návrhy technických předpisů (norem) ještě před jejich schválením. Následuje tříměsíční odkladná lhůta, během níž se mohou Evropská komise a ostatní členské státy k návrhu vyjádřit. Členský stát nesmí schválit návrh technického předpisu před uplynutím této lhůty.V průběhu této lhůty mají členské státy a Evropská komise možnost, aby k předloženým návrhům uplatnily svá vyjádření. V každém členském státě Evropské unie existuje jedno kontaktní místo pro zajišťování plnění povinností vyplývajících ze směrnice 98/34/ES. V České republice je to Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). České technické normy nejsou obecně závazné, ale povinnost postupovat podle normy může vzniknout, např. na základě ustanovení právního předpisu. V současné době je v ČR většina norem přejatých (cca 90%) z evropských či mezinárodních norem. Označovány jsou například: ČSN EN, ČSN ISO, ČSN EN ISO, ČSN IEC. Při převzetí se ruší zastaralé nebo konfliktní normy. Technické normy se zpravidla přejímají překladem do češtiny nebo převzetím originálu schválením k přímému použití. Harmonizovaná česká technická norma vznikne v případě, přejímá-li plně evropskou normu nebo harmonizační dokument, který je uznán orgány ES jako harmonizovaná evropská norma. Pouze v oblastech, kde neexistují evropské nebo mezinárodní normy jsou zachovány nebo tvořeny České technické normy (ČSN), kterých je cca 10%. Dále existuje tzv. určená norma pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného technického předpisu, kterou může ÚNMZ (po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady pro posuzování shody, jejichž působnosti se příslušná oblast týká), určit české technické normy a další technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních, popřípadě zahraničních organizací, nebo jiné technické dokumenty, obsahující podrobnější technické požadavky. Vydání určené normy je oznamováno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ), tak jako vydání normy harmonizované. Určitým měřítkem kvality při provádění stavebních prací mohou být také certifikáty podle norem ISO 9000 (nejnověji ISO 9001:2001, 9004:2001), které nejsou povinné, ale řada firem o ně požádala, aby zlepšila svoji konkurence schopnost a vyhověla klientům, kteří odmítají uzavřít smluvní vztah s firmou, která není držitelem zmiňovaného osvědčení. Jedná se o oficiální potvrzení o schopnosti managementu systematicky řídit firmu a zamezovat nedostatkům v pracovních postupech.

CZ

12

Neméně důležitými certifikáty mohou být certifikáty podle normy ISO 14000, které jsou v prvé řadě zaměřeny na ochranu životního prostředí a usilují o to, aby organizace mající certifikát minimalizovaly všechny rušivé vlivy své činnosti na životní prostředí (znečišťováním nebo vyčerpáváním přírodních zdrojů) ať už v průběhu výroby, nebo při používání výrobků.


Technické normy v ČR související s výstavbou nízkoenergetických staveb Při výstavbě nových nízkoenergetických staveb či rekonstrukci a přeměně stávajících staveb na nízkoenergetické, bychom měli vycházet zejména z následujících norem, jež jsou rozděleny na : STAVEBNÍ NORMY 

NAVRHOVÁNÍ A PROVÁDĚNÍ STAVEB



ZÁKLADNÍ SOUBOR NOREM ČSN 73 0540 ZABÝVAJÍCÍ SE TEPELNOU OCHRANOU BUDOV



VÝPOČTY PRVKŮ A ČÁSTÍ BUDOV



ENERGETICKÉ BILANCE



VLHKOSTNÍ BILANCE KONSTRUKCÍ



POHODA PROSTŘEDÍ



DETAILNÍ MODELOVÁNÍ



MĚŘENÍ A DIAGNOSTIKA



KLIMATICKÉ ÚDAJE

ENERGETICKÉ SYSTÉMY BUDOV 

VYTÁPĚNÍ, TEPELNÉ SOUSTAVY V BUDOVÁCH (ZÁKLADNÍ NAVRHOVÁNÍ A PROJEKTOVÉ VÝPOČTY)



TEPLÁ VODA



VZDUCHOTECHNIKA, KLIMATIZACE, CHLAZENÍ



ENERGETICKÉ POTŘEBY A ÚČINNOSTI TEPELNÝCH SOUSTAV V BUDOVÁCH



ENERGETICKÁ NÁROČNOST BUDOV



DYNAMICKÉ MODELOVÁNÍ



ELEKTRICKÉ OSVĚTLENÍ



NORMY PRO SPECIALISTY- SKLO VE STAVEBNICTVÍ

CZ

13


STAVEBNÍ NORMY NAVRHOVÁNÍ A PROVÁDĚNÍ STAVEB 

ČSN P ISO 6707-1 Pozemní a inženýrské stavby - Terminologie - Část 1: Obecné termíny

Tato předběžná norma je revizí ČSN ISO 6707-1:2006 a je určena k ověření. Výběr termínů je dán mezinárodní normou ISO 6707-1:2004. Jde o seznam asi1 000 obecných pojmů, používaných ve stavebnictví. Uvedené termíny se tedy vyskytují u pozemních a inženýrských staveb; jsou rozděleny podle částí staveb, konstrukcí, stavebních prací a materiálů, dokumentace, funkčních vlastností a územního plánování. 

ČSN EN 1996-1-1 Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla pro vyztužené a nevyztužené zděné konstrukce

Norma je obecným základem pro navrhování pozemních a inženýrských staveb z nevyztuženého a vyztuženého zdiva, do kterého jsou vloženy výztužné pruty pro dosažení potřebné tažnosti, únosnosti a použitelnosti zdiva. Pro předpjaté a sevřené zdivo jsou uvedeny zásady, nikoliv aplikační pravidla. Tato část neplatí pro zděné prvky o ploše příčného řezu menší než 0,04 m2. U druhů konstrukcí, jejichž navrhování není úplně pokryto Částí 1-1, při novém konstrukčním využití běžných materiálů, při užití nových materiálů nebo při působení zatížení nebo jiných vlivů, u nichž dosud chybí obvyklé zkušenosti, lze používat stejné zásady a aplikační pravidla jako v této normě, ale je možné je doplnit. Část 1-1 poskytuje podrobná pravidla, která jsou použitelná zejména pro běžné budovy. Použitelnost těchto pravidel může být omezena z praktických důvodů nebo pro nezbytné zjednodušení, jejich použití a meze tohoto použití jsou vysvětleny tam, kde je toho zapotřebí. 

CZ

14

ČSN EN 1996-2 Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí - Část 2: Volba materiálů, konstruování a provádění zdiva

Zaváděná norma ČSN EN 1996-2 je součástí souboru norem - částí Eurokódu 6 - pro zděné konstrukce. Stanovuje hlavní zásady pro volbu materiálů, konstruování a provádění zděných konstrukcí. Norma v úvodní části uvádí termíny, názvosloví, značky a základní definice k pojednávané problematice, dále se podrobně zaobírá mikro- a makro- podmínkami prostředí, které podrobně klasifikuje. Stanoví požadavky na volbu všech komponentů zdiva - zdicích prvků, malt pro zdění a pomocných prvků , dále popisuje základní zásady a pravidla pro konstruování zdiva, podrobněji se věnuje problematice konstruování stavebních částí z lícového zdiva, popisuje postupy pro jeho provádění vč. možností současného či dodatečného spárování. Pozornost je věnována dilatačním spárám i povoleným odchylkám při provádění zdiva, odolnosti obvodových stěn proti vlhkosti a opatřením na všech úrovních jak zabránit provlhnutí zdiva ve stádiu výstavby i v hotové konstrukci. V neposlední řadě se věnuje pozornost problematice stanovení výšky pracovního záběru i úprav a oprav znečištěného zdiva. Zaváděná norma je členěna do tří základních kapitol, odpovídajících obsahem svému výše uvedenému názvu. Kromě toho obsahuje norma 3 normativní přílohy. První příloha A popisuje vizuálně základní případy vystavení zdiva provlhčení v částech staveb i v jejich konstrukčních detailech a uvádí tabelárně příklady pro expozici zdiva vůči mikroklimatickým vlivům, kterým je zdivo vystaveno v klasifikovaném prostředí. Příloha B stanoví přípustné specifikace pro zdicí prvky a malty pro zdění pro trvanlivé zdivo v závislosti na různých podmínkách prostředí, a konečně poslední

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR příloha C stanoví pravidla pro výběr materiálu pro pomocné prvky pro zděné konstrukce a specifikuje jejich protikorozní ochranu potřebnou pro příslušné třídy působícího prostředí. 

ČSN EN 1997-1 Eurokód 7: Navrhování geotechnických konstrukcí - Část 1: Obecná pravidla

Norma se má používat společně s EN 1990:2002, která stanovuje zásady a požadavky pro bezpečnost a použitelnost, popisuje zásady navrhování a ověřování a uvádí pokyny pro související hlediska spolehlivosti konstrukcí. EN 1997 platí pro geotechnická hlediska navrhování pozemních a inženýrských staveb. Je rozdělena do různých samostatných částí (viz 1.1.2 a 1.1.3). EN 1997 je zaměřena na požadavky pevnosti, stability, použitelnosti a trvanlivosti konstrukcí. Ostatní požadavky, např. týkající se tepelné a zvukové izolace, se neuvažují. Číselné hodnoty zatížení pozemních a inženýrských staveb, které přicházejí v úvahu při návrhu různých typů konstrukcí, poskytuje EN 1991. Zatížení, které vyvolává základová půda, jako jsou zemní tlaky, se musí vypočítat podle pravidel EN 1997. Pro provádění staveb a profesionalitu jsou samostatné evropské normy. Jsou zmiňovány v příslušných kapitolách. EN 1997 se zabývá prováděním v rozsahu, který je nutný k souladu s předpoklady návrhových pravidel. EN 1997 se nezabývá speciálními požadavky návrhu na seismické účinky. EN 1998 uvádí dodatečná pravidla pro geotechnický návrh na seismicitu, která doplňují nebo přizpůsobují pravidla uvedená v této normě. 

ČSN EN 14199 Provádění speciálních geotechnických prací – Mikropiloty

Norma stanovuje všeobecné zásady pro provádění, kontrolu a dohled nad prováděním, zkoušení a vypracování staveništní dokumentace pro mikropiloty. Tyto prvky speciálního zakládání staveb jsou buď vrtané s průměrem dříku do 300 mm, nebo ražené s průměrem dříku, nebo příčným rozměrem do 150 mm. Nejsou omezeny svoji délkou. Norma se skládá z 11 kapitol a 7 informativních příloh. V první kapitole jsou uvedeny základní definice pro mikropiloty a pro jejich dělení. Druhá kapitola obsahuje normativní odkazy. V třetí kapitole je celkem 32 názvů a definic pojmů používaných při provádění mikropilot. Čtvrtá kapitola uvádí soupis informací, které je třeba pro návrh a provádění mikropilot získat. V páté kapitole jsou požadavky na geotechnický průzkum pro návrh a realizaci mikropilot a to jak všeobecné, tak i speciální. Šestá kapitole se zabývá stavebními materiály a hmotami potřebnými pro realizaci těchto základových prvků. Jde především o požadavky na ocel jakožto výztužných prvků na straně jedné a o požadavky na cementovou injekční směs, cementovou maltu, popřípadě beton a jejich komponenty na straně druhé. Kapitola obsahuje odvolávky na příslušné normy týkající se vrtaných i ražených pilot a betonu. Sedmá kapitola se zabývá speciálními požadavky na návrh mikropilot, geometrickými výrobními tolerancemi a ostatními specifickými požadavky týkajícími se rozmisťování mikropilot, jejich rozšiřováním a spojením s nadzákladovou konstrukcí. Těžištěm osmé kapitoly jsou technologické zásady provádění vrtaných i ražených mikropilot, tj. příprava pracoviště, technologie vrtání a ražení, manipulace s výztuží a její skladování a instalace, provádění zálivky, injektáž a reinjektáž mikropilot. V deváté kapitole jsou uvedeny požadavky na dohled, zkoušení a kontrolu mikropilot. Značná pozornost je věnována požadavkům na provádění statických zatěžovacích zkoušek mikropilot. V desáté kapitole jsou zpracovány požadavky na vypracování prvotní dokumentace týkající se provádění mikropilot. Kapitola obsahuje návody na vypracování staveništní dokumentace. Konečně v 11 kapitole jsou zvláštní požadavky týkající se bezpečnosti práce a stavebních postupů a ovlivňování sousední zástavby v průběhu provádění mikropilot. Text normy je doplněn celkem 11 vysvětlujícími obrázky. Informativní příloha A předkládá tabulky s přehledem základních pracovních postupů při provádění vrtaných (tab. A.1) a ražených

CZ

15

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR (tab.A.2) mikropilot. V příloze B jsou uvedeny směrnice pro stanovení velikostí geometrických výrobních tolerancí. Příloha C se zabývá minimální velikostí krytí výztuže a ocelových nosných prvků na místě betonovaných mikropilot vystavených účinkům agresivního prostředí podle EN 206-1. Tabulka však ve většině případů bohužel odkazuje na národní zkušenosti, jež by měly být zapracovány ve formě národní poznámky. Příloha D obsahuje údaje týkající se rychlosti postupu koroze ocelových prvků v základové půdě. Uvedené údaje pro dobu 5 a 25 let vycházejí z měření, zbylé údaje pro 50, 75 a 100 let jsou extrapolovány. V příloze E jsou některá doporučení týkající se zkoušek ve vrtech a předběžné injektáže zejména v rozpukaných horninách. Přílohy F, resp. G uvádějí vzory staveništních protokolů pro vrtané, resp. ražené mikropiloty. Norma je ukončena přehledem bibliografie. Český překlad této normy obsahuje 2 národní poznámky týkající se informativních příloh C a D. 

ČSN 73 0001-1 Navrhování stavebních konstrukcí - Slovník - Část 1: Spolehlivost a zatížení konstrukcí

Tato norma obsahuje anglicko-český slovník termínů a příslušných vazeb doporučených pro překlady evropských norem daného oboru pro odstranění existující nejednosti v české terminologii. 

ČSN 73 0001-2 Navrhování stavebních konstrukcí - Slovník - Část 2: Betonové konstrukce


ČSN 73 0001-3 Navrhování stavebních konstrukcí - Slovník - Část 3: Ocelové konstrukce

Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Spolehlivost a zatížení konstrukcí, Část 2: Betonové konstrukce, Část 3: Ocelové konstrukce, Část 5: Dřevěné konstrukce a Část 7: Geotechnika. Očekává se, že budou v další etapě vypracovány slovníky i pro další obory. Tato třetí část normy uvádí pouze abecedně řazený anglicko-český slovník, vztahující se k ocelovým konstrukcím. ČSN 73 0001-3 byla vydána v září 2002. 

ČSN 73 0001-5 Navrhování stavebních konstrukcí - Slovník - Část 5: Dřevěné konstrukce


CZ

16

ČSN 73 0001-7 Navrhování stavebních konstrukcí - Slovník - Část 7: Geotechnika

Tato norma je jednou z řady norem - slovníků, které mají sloužit ke sjednocení terminologie při překladech evropských norem v oboru stavebních konstrukcí. Slovník obsahuje odborné termíny a slovní vazby převážně užívané v anglických originálech evropských, případně mezinárodních norem. Uvedené české ekvivalenty těchto termínů a vazeb jsou doporučeny pro přednostní využití při překladech evropských norem, v určitých případech lze však použít i další případné významy těchto termínů. Do slovníku byly zařazeny i zkratky termínů a názvů institucí, které se velmi často v odborné literatuře vyskytují. Odborné termíny jsou řazeny abecedně a jsou tištěny tučným písmem, k většině termínů jsou podle potřeby přiřazeny slovní vazby, označené hvězdičkou a tištěné obyčejným písmem. ČSN 73 0001 Navrhování stavebních konstrukcí -

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR Slovník - bude mít v první etapě tyto Části: Část 1: Spolehlivost a zatížení konstrukcí Část 2: Betonové konstrukce Část 3: Ocelové konstrukce Část 5: Dřevěné konstrukce Část 7: Geotechnika Očekává se, že budou v další etapě vypracovány slovníky i pro další obory. 

ČSN EN 1990 Eurokód: Zásady navrhování konstrukcí (vydáno 1.2. 2011)

Norma stanovuje zásady a požadavky na bezpečnost, použitelnost a trvanlivost konstrukcí, popisuje zásady pro jejich navrhování a ověřování a uvádí pokyny pro související hlediska spolehlivosti konstrukcí. ČSN EN 1990 vychází z koncepce mezních stavů ve spojení s metodou dílčích součinitelů. Jsou zde uvedeny zásady pro stanovení zatížení a jejich účinků na konstrukci, zásady pro určení odolnosti konstrukce. ČSN EN 1990 poskytuje informace o managementu spolehlivosti staveb, o zásadách navrhování metodou dílčích součinitelů, o spolehlivostních metodách a o zásadách navrhování pomocí zkoušek. ČSN EN 1990 se má používat společně s EN 1991 až EN 1999 pro navrhování konstrukcí pozemních a inženýrských staveb včetně geotechnických hledisek, pro navrhování konstrukcí na účinky požáru, v situacích zahrnujících zemětřesení, výstavbu a dočasné konstrukce. ČSN EN 1990 lze použít pro navrhování konstrukcí, kde se uplatňují jiné materiály nebo zatížení, které nejsou v ČSN EN 1991 až ČSN EN 1999. ČSN EN 1990 lze použít pro hodnocení existujících konstrukcí, při návrhu oprav a úprav nebo při posouzení změn využití konstrukcí. V některých případech mohou být nezbytná doplňující ustanovení. 

ČSN 73 0005 Modulová koordinace rozměrů ve výstavbě. Základní ustanovení

V této normě jsou zapracovány údaje z ST SEV 6084-87. Údaje souhlasné s ST SEV jsou - jako obvykle - po levé straně označeny svislou čarou. (V RVHP platil oficiálně systém RVHP ST SEV 1362 z roku 1978, který byl shodný s GOST ). V normě jsou rovněž zapracovány údaje ISO 1040. Norma stanoví základní pravidla pro modulovou koordinaci rozměrů ve výstavbě, která mají vedle funkční s ekonomické účelnosti řešení umožnit unifikaci a normalizaci rozměrů pro zajištění koordinovanosti, zaměnitelnosti a optimalizace počtu kombinací rozměrů výrobků pro stavební část staveb. Norma se vztahuje na stavební objekty a jejich části navrhované na základě pravoúhlé modulové prostorové koordinační soustavy, při čemž jednotlivá ustanovení je možné přiměřeně použít i pro stavební objekty nebo jejich části o jiných tvarech. Norma proto platí pro určování rozměrů při zpracování technických norem, funkčního a technického řešení stavebních objektů a také stavebních soustav, dílců a výrobků pro stavební část staveb, vestavovaného technického zařízení a vybavení stavebních objektů. Poměrně rozsáhlá technická norma (23 stran) obsahuje kapitoly: názvosloví a označování rozměrů, všeobecně, moduly a meze jejich použití, koordinační a základní rozměry výrobků, polohová vazba výrobků ke vztažným rovinám, které jsou doplněny řadou nákresů. ČSN 73 0005 byla schválena 28.7.1989 a nabyla účinnosti od 1.7.1990. Nahradila ČSN 73 0005 z 22.1.1980 a ČSN 73 0006 z 29.7.1980. 

ČSN 73 0020 Terminologie spolehlivosti stavebních konstrukcí a základových půd

Tato norma uvádí základní termíny z oblasti spolehlivosti stavebních konstrukcí a jejich definice. Je platná pro použití v technických normách, technické dokumentaci, technické literatuře apod. Termíny jsou řazeny podle věcné příslušnosti a jsou rozděleny do jednotlivých částí - základní termíny, návrh, poruchy, spolehlivost, mezní stavy, návrhové situace, životnost, materiál a základová půda, zatížení, účinky zatížení. České termíny jsou doplněny o ekvivalentní anglické, francouzské a německé termíny.

CZ

17

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR 

ČSN ISO 3898 Zásady navrhování stavebních konstrukcí - Označování - Základní značky

Tato norma obsahuje pokyny pro tvorbu značek základních veličin používaných při navrhování stavebních konstrukcí. Pro podrobnější rozlišení veličin lze běžně použít spodní indexy, popř. využít další pokyny uvedené v normě. Pro zabránění nejasností při označování veličin zdůrazňuje norma určitá preventivní opatření. 

ČSN 73 4301 Obytné budovy (vydáno 1.6.2004)



ČSN 73 4301 Obytné budovy Změna 1 (vydáno 2005)



ČSN 73 4301 Obytné budovy Změna 2 (vydáno 2009)

Aktualizace ČSN 73 4301 Obytné budovy má upřesnit změny ve výstavbě a projektování obytných budov, které probíhají od r.1989 v návaznosti na novelu stavebního zákona, dalších vyhlášek a souvisejících platných norem. V porovnání s předcházející normou byl upřesněn předmět normy. Byla zařazena nová kapitola definic, které platí pro účely této normy. Byla doplněna kapitola 4.2 Vzájemné odstupy staveb a přepracována a podstatně rozšířena kapitola 4.3 Proslunění. Dále byla vzhledem k častým chybám v praxi doplněna kapitola 5.1.3.4 Ochranná zábradlí tak, aby byla v souladu s ČSN 74 3305. Byla přepracována a upřesněna kapitola 5.2 Prostory bytu. V tabulkách doporučených nejmenších ploch obytných místností a kuchyní je doplněn údaj nejmenší plochy místností bytů pro těžce pohybově postižené osoby. V souvislosti s touto problematikou byly zvětšeny rozměry místnosti pro umístění záchodové mísy : šířka je 900 mm ( místo 800 mm ) a délka záchodu při otevírání dveří dovnitř ( nádržka nahoře ) je 1 500 mm ( místo 1 400 mm ). Dveře do prostoru pro osobní hygienu nebo do prostoru WC musí být nejméně 700 mm široké. Hlavní domovní komunikace musí umožňovat přepravu předmětů o rozměrech 1 950 mm x 800 mm x 1 950 mm ( původně 1 800 mm x 600 mm x 1 800 mm ). Kapitola 6 Technická zařízení - tato oblast byla v uvedené normě revidována hlavně s vědomím,že pro jednotlivé discipliny technických zařízení existují podrobné oborové normy a technická pravidla, která detailně konkretizují speciální problematiku. Uživatel této předkládané normy zde nachází v oblasti technických zařízení pouze základní informace, které je nutno vnímat ve vztahu k obytné budově jako existující problematiku. Jsou zde odkazy na detailně zaměřené oborové normy a pravidla. Nicméně v některých konkrétních profesích jsou zde alespoň rámcově respektovány některé trendy související se současným rozvojem profese, jako například měření a regulace. Zmíněna je zde detailněji problematika větrání a další souvislosti.Jednotlivé kapitoly oblasti technických zařízení jsou v tomto podání dokladem, který ukazuje vazbu k předpokládanému typu budov.Neslouží k detailnímu řešení. V novém znění normy je vyřazeno: - stanovení velikostní kategorie bytů podle počtu ubytovaných osob výpočet ploch a obestavěného prostoru - přehled souhrnných údajů ploch. 

CZ

18

ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení (vydáno 1.2. 2011)

Norma stanovuje požadavky na střechy a zásady návrhu střech stavebních objektů. Tato norma neplatí pro střechy s textilní krytinou, nafukovací haly, skleníky, střechy vytvořené z prosvětlovací konstrukce a střechy, které jsou součástí technologických zařízení. Norma platí pro nové střechy. Pro rekonstrukce a opravy střech platí alespoň tak, aby byla zcela zajištěna ochrana chráněné konstrukce, ochrana prostředí před vodou a aby bylo přiměřeně zajištěno vnitřní prostředí. Norma platí i pro podzemní ležaté části budov chránící konstrukce nebo prostředí pod sebou. Konstrukční principy uplatněné v této normě platí přiměřeně i pro balkóny, lodžie, koruny atik a zdí a římsy.


ČSN 73 4305 Zaříditelnost bytů

Norma určuje základní požadavky na zařiditelnost bytů základním nábytkem a zařízením bytu. Platí pro projektování bytů v bytových domech a domcích rodinných, s vyjímkou kolektivního charakteru. Norma stanoví zejména technické požadavky na zařízení bytu nábytkem, uvádí se jeho půdorysné rozměry, a zásady pro jeho rozmístění v bytě. Závažné jsou i pokyny pro nejmenší šířky průchodů a přístupu k nábytku /tabulka 5/, které mohou být návodem pro řešení podobných situací i v průmyslu. ČSN 73 4305 byla schválena 17.5.1988 a nabyla účinnosti od 1.5.1989. "Změnou 1)-8/1994" se s účinností od 1.9.1994 provádí v normě úprava textu čl. 32, který se týká umístění záchodových mís, a to v souvislosti s ČSN 73 4108 - Šatny, umývárny a záchody. 

ČSN 73 4055 Výpočet obestavěného prostoru pozemních stavebních objektů

Norma platí pro výpočet obestavěného prostoru pozemních stavebních objektů, jejichž rozsah /objem/ lze vyjádřit měrnou jednotkou /m3/ obestavěného prostoru, pro účely projektové přípravy, i pro účely jejich porovnání a hodnocení. Účelem normy je zajistit jednotný způsob měření a výpočtu tak, aby byly vytvořeny jednotné podklady pro stanovení technicko hospodářských ukazatelů. Celá norma se týká pouze techniky výpočtu obestavěného prostoru a obsahuje také potřebné příkladové nákresy. Může mít význam pro pracovníky (hygienického) dozoru při posuzování projektové dokumentace. ČSN 73 4055 byla schválena 30.6.1962 a nabyla účinnosti od 1.1.1963. 

ČSN EN 12354-1 Stavební akustika - Výpočet akustických vlastností budov z vlastností stavebních prvků - Část 1: Kročejová neprůzvučnost mezi místnostmi



ČSN EN 12354-2 Stavební akustika - Výpočet akustických vlastností budov z vlastností stavebních prvků - Část 2: Kročejová neprůzvučnost mezi místnostmi



ČSN EN 12354-3 Stavební akustika - Výpočet akustických vlastností budov z vlastností stavebních prvků - Část 3: Vzduchová neprůzvučnost vůči venkovnímu zvuku

Norma popisuje výpočetní metody určené k odhadu neprůzvučnosti nebo rozdílu hladin akustického tlaku pro fasádu nebo jiný vnější povrch budovy. Výpočet je založen na neprůzvučnostech různých prvků, z nichž je fasáda složena, a zahrnuje přímý a boční přenos. Výpočet poskytuje výsledky přibližně odpovídající výsledkům měření v budovách podle ČSN EN ISO 140-5. Počítat je možno v kmitočtových pásmech nebo jednočíselná hodnocení. Výsledky výpočtu jsou též použitelné k výpočtu vnitřní hladiny akustického tlaku vyvolané například silniční dopravou. Norma popisuje principy výpočetního modelu, uvádí důležité veličiny a stanovuje jeho použití a omezení. Je určena akustickým odborníkům a poskytuje rámec k tvorbě aplikovaných dokumentů a nástrojů pro další uživatele v oboru stavebnictví při respektování místních zvyklostí. Modely jsou založeny na zkušenostech s predikcí v obytných domech; mohou být též použity pro jiné typy budov za předpokladu, že se konstrukční systémy a rozměry prvků příliš neliší od obytných domů.

CZ

19


ZÁKLADNÍ SOUBOR NOREM ČSN 73 0540 ZABÝVAJÍCÍ SE TEPELNOU OCHRANOU BUDOV Dodržení tepelně technických požadavků zajišťuje zejména prevenci tepelně technických vad a poruch budov, tepelnou pohodu uživatelů, požadovaný stav vnitřního prostředí pro užívání a technologické procesy a stavební předpoklady pro nízkou energetickou náročnost budov. Požaduje se po dobu ekonomicky přiměřené životnosti konstrukcí a budov, při jejich běžné údržbě a při působení běžně předvídatelných vlivů. Požadované hodnoty přitom stanovují úroveň technického požadavku, prokazovanou a písemně dokládanou v návaznosti na technické předpisy při stavebním řízení podle zvláštního předpisu. Doporučené hodnoty stanovují úroveň vhodnou pro energeticky úsporné budovy. Soubor obsahuje normy: 

ČSN 73 0540-1 Tepelná ochrana budov - Část 1: Terminologie (vydána 01.06.2005)



ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov - Část 2: Požadavky (vydána 01.10.2011)



ČSN 73 0540-3 Tepelná ochrana budov - Část 3: Návrhové hodnoty veličin (vydána 01.12.2005)



ČSN 73 0540-4 Tepelná ochrana budov - Část 4: Výpočtové metody (vydána 01.07.2005)



ČSN 73 0540-1 Tepelná ochrana budov - Část 1: Terminologie (vydána 01.06.2005)

Norma vymezuje termíny užívané v oboru stavební tepelné techniky, definice veličin, jejich značky a jednotky popisující šíření tepla, vlhkosti a vzduchu stavebními materiály a konstrukcemi, popisující stav vnitřního a venkovního prostředí používané v ČSN 73 0540 - 2, 3 a 4. Termíny a definice veličin, jejich značky a jednotky lze použít i při aplikaci norem souvisejících, zejména uvedených v normativních odkazech normy a souvisejících normách. Norma sjednocuje a zpřesňuje termíny a definice v uvedených oblastech. 

CZ

20

ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov - Část 2: Požadavky (vydána říjen 2011)

Tato norma stanovuje tepelně technické požadavky pro navrhování a ověřování budov s požadovaným stavem vnitřního prostředí při jejich užívání, které zajišťují plnění základních požadavků na stavby, zejména hospodárné splnění základního požadavku na úsporu energie a tepelnou ochranu budov podle zvláštního předpisu a zajištění ochrany zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí. Platí pro nové budovy a pro stavební úpravy, udržovací práce, změny v užívání budov a jiné změny dokončených budov.Tato norma neplatí pro budovy převážně velkoplošně otevřené, nafukovací haly, stany, mobilní buňky, skleníky, stájové objekty, chladírny a mrazírny a pro stavby bez požadavků na stav vnitřního prostředí, na které se nevztahuje základní požadavek na ochranu zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí a základní požadavek na úsporu energie a tepelnou ochranu budov. Pro budovy památkově chráněné nebo stávající budovy uvnitř památkových rezervací podle zvláštního předpisu a/nebo pro budovy postižené živelnými katastrofami platí norma přiměřeně

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR možnostem, nejméně však tak, aby nedocházelo k poruchám a vadám při jejich užívání. Tato norma platí i pro nevytápěné budovy nebo nevytápěné zóny budov, požaduje-li se v nich určitý stav vnitřního prostředí, např. pro skladování, provoz technického zařízení apod. Ustanovení normy se využijí přiměřeně možnostem tak, aby nedocházelo k poruchám a vadám při užívání těchto budov. Poznámka: Revize normy ČSN 73 0540-2 z roku 2007 je zejména reakcí na různé vydané legislativní a normové dokumenty, například na směrnici Evropského parlamentu a Rady, která klade důraz na další výrazné snižování energetické náročnosti budov. Také byly vydány vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby, vyhláška č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov a také technické normalizační informace TNI 73 0329 a TNI 73 0330..



ČSN 73 0540-3 Tepelná ochrana budov - Část 3: Návrhové hodnoty veličin (vydána 01.12.2005)

Norma stanoví národní normové, charakteristické a návrhové hodnoty fyzikálních veličin stavebních materiálů a výrobků, výplní otvorů, zdících prvků a zdiva, návrhové hodnoty veličin vnějšího prostředí, vnitřního prostředí a vzduchu pro navrhování a ověřování stavebních konstrukcí a budov z hlediska šíření vlhkosti a jejich tepelné ochrany podle ČSN 73 0540-4 a norem souvisejících. Norma dále stanoví národní návrhové hodnoty veličin stavebních materiálů a výrobků, výplní otvorů, zdících prvků a zdiva pro výpočty tepelných ztrát budov podle ČSN EN ISO 13 790, tepelné zátěže klimatizovaných prostorů podle ČSN 73 0548 a tepelných izolací chladíren a mrazíren podle ČSN 14 8102. Norma nestanoví návrhové hodnoty fyzikálních veličin tepelných izolací pro průmyslové užití. Návrhové hodnoty veličin podle této normy zohledňují klimatické podmínky České republiky i obvyklou míru ochrany veřejného zájmu. 

ČSN 73 0540-4 Tepelná ochrana budov - Část 4: Výpočtové metody (vydána 01.07.2005)

Revize ČSN 73 0540-4 reaguje jak na změny ve struktuře hodnocených veličin podle revize a změny požadavků v části 2 normy, tak na zavedení rozsáhlého souboru evropských a mezinárodních norem výpočtových metod v této oblasti do soustavy českých technických norem tak, aby byly zajištěny základní požadavky na úsporu energie a tepelnou ochranu budov a na ochranu zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí. Hlavní text normy je členěn podle veličin hodnocených v ČSN 73 0540-2. Pro každou veličinu je uvedeno, co se výpočtem hodnotí, za jakých okrajových podmínek se provádí výpočtové hodnocení, jaké normy pro tato hodnocení zejména platí, co musí výpočtové hodnocení zahrnovat a jaké je zásadní členění použitelných výpočtových metod, popř. jak se při hodnocení postupuje u specifických druhů konstrukcí, včetně odkazů na podrobnější popis v přílohách. Osm normativních příloh umožňuje orientaci v rozsáhlém souboru platných výpočtových metod v ČSN EN a ČSN EN ISO, které mají různou úroveň přesnosti, podrobnosti a provázanosti. Přílohy určují způsob a rozsah využití výpočtových metod při hodnocení národních požadavků. Tvoří ucelený a zároveň otevřený systém základních metod, které se mohou průběžně doplňovat. Uvádí se národní výpočtová upřesnění, která přejímané ČSN EN a ČSN EN ISO předpokládají. Norma připravila stavebně technické východisko pro hodnocení energetické náročnosti budov podle směrnice o energetické náročnosti budov 2002/91/ES.

CZ

21


VÝPOČTY PRVKŮ A ČÁSTÍ BUDOV 

ČSN EN ISO 6946 Stavební prvky a stavební konstrukce-Tepelný odpor a součinitel prostupu tepla-Výpočtová metoda (vydáno 1.12.2008)

Tato norma určuje metodu výpočtu tepelného odporu a součinitele prostupu tepla stavebních prvků a stavebních konstrukcí, kromě dveří, oken a dalších prosklených prvků, lehkých obvodových plášťů, konstrukcí přilehlých k zemině a prvků navržených pro výměnu vzduchu. Výpočtová metoda je založena na příslušných návrhových součinitelích tepelné vodivosti nebo návrhových tepelných odporech použitých materiálů a výrobků. Metoda platí pro prvky a konstrukce obsahující tepelně stejnorodé vrstvy (které mohou obsahovat vzduchové vrstvy). Norma také uvádí přibližnou metodu, která se může použít pro konstrukce obsahující nestejnorodé vrstvy, včetně vlivu kovových spon, pomocí korekčního členu uvedeného v příloze D. Jiné případy, kdy tepelnou izolací proniká kovový prvek, jsou mimo působnost této normy. 

ČSN EN ISO 13370 Tepelné chování budov-Přenos tepla zeminou-Výpočtové metody (vydána 1.2.2009)

Tato norma stanovuje postup výpočtu měrných tepelných toků a tepelného toku stavebními prvky, které se nacházejí v tepelném styku se zeminou, včetně podlah na zemině, zvýšených podlah a suterénů. Platí pro stavební prvky a jejich části, které leží pod vodorovnou rovinou, která je ohraničena přilehlými stěnami a umístěna: - pro podlahy na zemině, zvýšené podlahy a nevytápěné suterény v úrovni vnitřního povrchu podlahy. V některých případech soustava vnějších rozměrů stanovuje tuto hranici na spodním povrchu podlahové desky. - pro vytápěné suterény v úrovni povrchu okolního terénu. Tato norma zahrnuje výpočet ustálené složky přenosu tepla zeminou (roční průměrný tepelný tok zeminou) a složky přenosu tepla ovlivněné ročním periodickým kolísáním teploty (sezónní kolísání tepelného toku zeminou okolo ročního průměru). Složka ovlivněná sezónním kolísáním teploty je vypočítána po měsících. Tato norma neplatí pro kratší časové úseky, s výjimkou použití normy v dynamických simulačních programech, jak je popsáno v příloze D. 

ČSN EN ISO 13789 Tepelné chování budov-Měrné tepelné toky prostupem tepla a větráním-Výpočtová metoda (vydána 1.2.2009)

Tato norma stanovuje metodu a podmínky výpočtu ustáleného měrného tepelného toku prostupem tepla a větráním celé budovy a jejích částí. Norma je využitelná jak pro výpočet tepelných ztrát (vnitřní teplota vyšší než venkovní teplota), tak pro výpočet tepelných zisků (vnitřní teplota nižší než venkovní teplota). Pro účely této normy se předpokládá rovnoměrná teplota v celém vytápěném nebo chlazeném prostoru. Příloha A obsahuje stacionární výpočtovou metodu výpočtu teploty v neklimatizovaném prostoru přiléhajícím ke klimatizovaným prostorům. 

CZ

22

ČSN EN 13947 Tepelné chování lehkých obvodových plášťů-Výpočet součinitele prostupu tepla (vydáno 1.12.2008)

Tato norma stanovuje metody výpočtu součinitele prostupu tepla lehkých obvodových plášťů, tedy lehkých montovaných konstrukcí sestavených z průsvitných a neprůsvitných výplní uložených v rámech (obvykle kovových). Norma je určena projektantům pozemních staveb a výrobcům a dodavatelům lehkých obvodových plášťů. Obsahuje podrobný popis dvou výpočetních metodik pro stanovení součinitele prostupu tepla charakteristického výseku lehkého

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR obvodového pláště včetně podrobné specifikace jejich použitelnosti. V informativních přílohách obsahuje norma příklady výpočtu součinitele prostupu tepla vybrané fasády oběma metodikami a řadu tabulkových hodnot vhodných pro zjednodušené výpočty. 

ČSN EN ISO 10077-1 Tepelné chování oken, dveří a okenic-Výpočet součinitele prostupu tepla-Část 1: Všeobecně (vydáno 1.5.2007)

Tato norma určuje metody pro výpočet součinitele prostupu tepla oken a dveří, které se skládají ze zasklení a/nebo z neprůsvitných výplní montovaných v rámu, s okenicemi nebo bez nich. Tato norma zohledňuje: - různé druhy zasklení (sklo nebo plasty, jednoduché nebo vícenásobné zasklení, s pokovením o nízké emisivitě a bez pokovení s meziprostorem plněným vzduchem nebo dalšími plyny) - neprůsvitné výplně v okně nebo ve dveřích; - různé druhy rámů (dřevěných, plastových, kovových s přerušením nebo bez přerušení tepelného mostu, kovových s kovovými bodovými spoji nebo s jakoukoliv kombinací materiálů) - tam, kde je to vhodné, závisí přídavný tepelný odpor různých druhů uzavřených okenic na jejich průvzdušnosti. Součinitele prostupu tepla střešních oken a ostatních přečnívajících oken se může počítat podle této normy, za předpokladu, že se součinitel prostupu tepla jejich rámových částí (profilů) stanovuje pomocí měření nebo numerického výpočtu. Typické hodnoty pro zasklení, rámy a okenice jsou uvedeny v informativních přílohách. Vlivy tepelného mostu v ostění nebo ve styku rámu okna nebo dveří a obvodového pláště jsou z tohoto výpočtu vyloučeny. Výpočet nezohledňuje: - vlivy slunečního záření - přenos tepla způsobený vzduchovou netěsností - výpočet kondenzace - větrání vzduchových vrstev ve dvojitých a zdvojených oknech - obklopující části arkýřového okna. Tato norma neplatí pro: - lehké obvodové pláště a ostatní prosklené konstrukce - průmyslová, komerční a garážová vrata 

ČSN EN ISO 10077-2 Tepelné chování oken, dveří a okenic-Výpočet součinitele prostupu tepla-Část 2: Výpočtová metoda pro rámy (vydáno 1.5.2004)

Tato norma byla vypracována technickou komisi CEN/TC 89 "Tepelné chování budov a stavebních konstrukcí", jejíž sekretariát zajišťuje SIS, ve spolupráci s technickou komisí ISO/TC 163 "Tepelné chování a potřeba energie pro vnitřní prostředí staveb". Tato norma je jednou z řady norem, které se zabývají výpočtovými metodami k návrhu a hodnocení tepelného chování budov a stavebních konstrukcí. Přílohy B, C, D a ZA jsou normativní. Příloha A a ZB jsou informativní. Tento dokument obsahuje bibliografii. Podle Vnitřních předpisů CEN/CENELEC jsou tuto evropskou normu povinny zavést národní normalizační organizace následujících zemí: Belgie, České republiky, Dánska, Finska, Francie, Irska, Islandu, Itálie, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Norska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Slovenska, Spojeného království, Španělska, Švédska a Švýcarska. 

ČSN EN ISO 14683 Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích-Lineární činitel prostupu tepla-Zjednodušené metody a orientační hodnoty (vydáno 1.2.2009)

Tato norma obsahuje zjednodušené postupy k určení tepelných toků lineárními tepelnými mosty, které se vyskytují na stycích stavebních prvků. Tato norma upřesňuje požadavky na katalogy tepelných mostů a ruční metody výpočtu. Orientační hodnoty lineárních činitelů prostupu tepla jsou obsaženy v informativní příloze A.

CZ

23


ENERGETICKÉ BILANCE Soubor norem zabývající se výpočtovými metodami pro energetické hodnocení budov 

ČSN EN ISO 13790 Energetická náročnost budov - Výpočet spotřeby energie na vytápění a chlazení (vydána 01.09.2009)

Tato norma uvádí výpočtové metody pro hodnocení roční spotřeby energie na vytápění a chlazení obytných a nebytových budov nebo jejich částí, dále označovaných jako "budovy". Tato metoda obsahuje výpočet: a) přenosu tepla prostupem a větráním zóny budovy vytápěné nebo chlazené na konstantní vnitřní teplotu; b) příspěvku vnitřních a solárních tepelných zisků v tepelné bilanci budovy; c)roční potřeby energie na vytápění a chlazení pro zajištění požadované teploty v budově - teplo skupenských změn není zahrnuto; d) roční spotřeby energie na vytápění a chlazení budovy s využitím vstupních údajů z příslušných norem odkazovaných v této normě a uvedených v příloze A. Budova může mít více zón s odlišnými požadovanými teplotami a může být vytápěna nebo chlazena přerušovaně. Časovým úsekem výpočtu je jeden měsíc nebo jedna hodina. Pro obytné budovy může být časovým úsekem také celé období vytápění nebo období chlazení. Tato norma také poskytuje alternativní hodinovou metodu výpočtu s využitím hodinových uživatelských profilů (například časový profil požadované teploty, způsobu větrání nebo provozu pohyblivého stínění). Popsány jsou postupy pro využití podrobnějších simulačních metod pro zajištění kompatibility a konzistence mezi použitím a výsledky různých metod. Tato mezinárodní norma například poskytuje společná pravidla pro okrajové podmínky a fyzikální vlastnosti bez ohledu na vybraný výpočtový přístup. Výpočtové postupy v této normě jsou omezeny pouze na citelné teplo pro vytápění a chlazení. Spotřeba energie na zvlhčování je vypočtena v příslušné normě na energetickou náročnost systémů větrání, jak je uvedeno v příloze A; podobně spotřeba energie na odvlhčování je vypočtena v příslušné normě na energetickou náročnost systémů chlazení, jak je uvedeno v příloze A. Výpočet není používán k rozhodování, zda je potřebné využít strojní chlazení. Tato norma je platná pro navrhované a stávající budovy. Vstupní údaje přímo nebo nepřímo vyžadované pro použití této normy by měly být k dispozici ze stavební dokumentace nebo ze samotné budovy. V případě, že to tak není, je explicitně stanoveno na příslušných místech v této normě, že může být rozhodnuto na národní úrovni umožnit další zdroje informací. V tomto případě uživatel informuje, které vstupní údaje byly použity a z jakého zdroje. Obvykle je pro posouzení energetické náročnosti budovy (vydání energetického průkazu budovy) na národní nebo regionální úrovni definován protokol, který specifikuje informační zdroje a podmínky, kdy mohou být použity místo plných požadovaných vstupních údajů. 

CZ

24

TNI 73 0329 Zjednodušené výpočtové hodnocení a klasifikace obytných budov s velmi nízkou potřebou tepla na vytápění - Rodinné domy (vydána 02.2009)

Technická normalizační informace (dále TNI) stanovuje jednotný postup hodnocení rodinných domů s velmi nízkou energetickou náročností, zejména nízkoenergetických a pasivních domů podle přílohy A ČSN 73 0540-2:2007. Stanovuje soubor okrajových podmínek výpočtů, způsob užití budovy v referenčním hodnocení pro jednotné započítání vnitřních tepelných zisků a výměny vzduchu a předepisuje jednotný přístup při uvažování pasivních solárních zisků v budově, účinnost přeměny energie v technických zařízeních a přepočet na hodnoty primární energie. TNI stanovuje způsob vyjadřování výsledků hodnocení. Je v souladu s obecně závaznými právními předpisy a technickými normami, zejména ČSN 73 0540-4, ČSN EN ISO 13790 (měsíční výpočet),

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR ČSN EN ISO 13789, ČSN EN ISO 13370. Budova se hodnotí jako stále užívaná v průběhu roku, bez zahrnutí vlivu delší nepřítomnosti. TNI nestanovuje postup pro výpočet energetické náročnosti budovy "co nejblíže skutečnosti", kdy je zapotřebí používat klimatické a další údaje z místa stavby, detailní informace o způsobu užití budovy, a kdy může být potřebné použití jiného podrobnějšího výpočtu, například dynamické simulace. Popsaná metoda není vhodná pro hodnocení budov s jiným převažujícím účelem než je rodinné bydlení a pro budovy s výrazně vyšší energetickou náročností. Základní kroky při hodnocení budovy jsou: –

stanovení ploch a objemů budovy či jejích vytápěných částí (viz ČSN EN ISO 13790, ČSN EN ISO 13789 – zavedení pojmu systémová hranice, odlišení výpočtu od jiných předpisů, stanovení objemového faktoru budovy dle ČSN 73 0540-2, podlahová plocha dle ČSN EN ISO 13789)

–

užití jednotných klimatických okrajových podmínek

–

stanovení vnitřních tepelných zisků od osob v projektu předpokládaném množství (min. 20 m2 na osobu, koeficient přítomnosti 0,7) od provozu domácích spotřebičů – 100 W na přítomnou osobu + 100 W na byt.

–

stanovení výměn vzduchu – v otopném období 25 m3 na přítomnou osobu za hodinu, koeficient přítomnosti 0,7. Součinitelé zatížení větrem a vliv vztlaku (příloha C ČSN EN ISO 13789) e=0,01, f=20

–

stanovení součinitelů prostupu tepla – jednotlivých konstrukcí na systémové hranici, střední hodnoty (ČSN 73 0540-4, ČSN EN ISO 6946), zvýšení hodnoty součinitele prostupu tepla dle charakteru konstrukce

–

stanovení měrné ztráty (ČSN EN ISO 13789) a průměrného součinitele prostupu tepla budovy (příl. H.1 ČSN 73 0540-4), zvýšení průměrné hodnoty součinitele prostupu tepla obálky budovy dle celkové úrovně projektového řešení

–

výpočet energetické náročnosti budovy (ČSN EN ISO 13790)

–

potřeba tepla na vytápění (po měsících celého roku, jednotky měrné potřeby tepla na vytápění kWh/m2a), zaokrouhlení na desetiny

–

stanovení dalších energetických potřeb bytového domu

–

příprava teplé vody - 550 kWh na osobu a rok

–

pomocné elektrické energie na provoz otopné soustavy a přípravu teplé vody-tabulková potřeba 100, 400, 800 kWh/a dle způsobu vytápění a větrání

–

potřeba elektrické energie na domácí spotřebiče a osvětlení 800kWh na osobu a rok

–

stanovení celkové účinnosti přeměny energie na teplo potřebné pro vytápění a přípravu teplé vody dle typu zdroje

CZ

25

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR –

výpočet primární energie z neobnovitelných zdrojů (součtová hodnota spotřeby energie na vytápění, přípravu teplé vody a energie potřebné na provoz domovní techniky vynásobené odpovídajícím tabulkovým faktorem energetické přeměny dle zdroje). jednotky kWh/m2a, zaokrouhlení na celé číslo.

–

energie z obnovitelných zdrojů (fotovoltaika)

–

samostatný výpočet, údaje výrobce

–

vyhodnocení zjištěných veličin, projektového řešení, zatřídění a označení posuzovaného rodinného domu:

–

RD 10-20P – pasivní bytový dům (10-16: dosažená třída domu podle měrné potřeby tepla na vytápění)

–

RD 20-50N – nízkoenergetický bytový dům (16-50: dosažená třída domu podle měrné potřeby na vytápění)

–

RD 10-20PS nebo RD 20-50NS – pasivní nebo nízkoenergetický dům s min. 50% pokrytím ročního množství energie potřebné k přípravě teplé vody a potřeby primární energie z neobnovitelných zdrojů na vytápění, přípravu teplé vody a technické systémy budovy dosahuje hodnoty max. 30 kWh/m2a

–

RD 10-20PN nebo RD 20-50NN – energeticky nulový dům s fotovoltaickým systémem zabezpečujícím vyrovnanou roční bilanci energií dodávaných a vyprodukovaných

–

RD 10-20P+ nebo RD 20-50N+ - energeticky pozitivní dům, který vytváří roční bilanční přebytek ve výši min 5% potřebné dodávané energie.

–

protokolace provedených výpočtů a zjištění o provedeném hodnocení s údaji o místu, stavebníkovi, projektantu a zpracovateli hodnocení, stavbě, vyhodnocení obvodových konstrukcí s hodnotami součinitele prostupu tepla a tabulkou ploch obvodových konstrukcí s měrnou ztrátou prostupem tepla a středního součinitele prostupu tepla.

–

Protokol dále obsahuje dle projektu zhodnocení přívodu čerstvého vzduchu do pobytových místností, informace o účinnosti zpětného získávání tepla z větracího vzduchu, informace o neprůvzdušnosti obálky budovy, informace o výpočtu tepelné stability v letním období a výsledku výpočtové potřeby tepla na vytápění, výsledek výpočtu primární energie a zatřídění domu podle měrné potřeby tepla na vytápění.



TNI 73 0330 Zjednodušené výpočtové hodnocení a klasifikace obytných budov s velmi nízkou potřebou tepla na vytápění - Bytové domy (vydána 06.2009)

Technická normalizační informace stanovuje jednotný postup hodnocení bytových domů s velmi nízkou energetickou náročností, zejména nízkoenergetických a pasivních domů podle přílohy A ČSN 73 0540-2:2007.

CZ

26

TNI stanovuje jednotný postup hodnocení bytových domů zejména nízkoenergetických a pasivních domů podle přílohy A ČSN 73 0540-2:2007. Bytovým domem pro účely TNI je budova

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR určená převážně k dlouhodobému bydlení v bytech (obytná budova dle ČSN 73 4301 – na byty musí připadat min. 2/3 podlahové plochy budovy včetně ploch domovního vybavení pro obyvatele jednotlivých bytů), dále pak budovy pro dlouhodobé ubytování (výčtem: studentské koleje, internáty, ubytovny). Stanovuje soubor okrajových podmínek výpočtů, způsob užití budovy v referenčním hodnocení pro jednotné započítání vnitřních tepelných zisků a výměny vzduchu a předepisuje jednotný přístup při uvažování pasivních solárních zisků v budově, účinnost přeměny energie v technických zařízeních a přepočet na hodnoty primární energie. TNI stanovuje způsob vyjadřování výsledků hodnocení. Je v souladu s obecně závaznými právními předpisy a technickými normami, zejména ČSN 73 0540-4, ČSN EN ISO 13790 (měsíční výpočet), ČSN EN ISO 13789, ČSN EN ISO 13370. Budova se hodnotí jako stále užívaná v průběhu roku, bez zahrnutí vlivu delší nepřítomnosti. Nestanovuje postup pro výpočet energetické náročnosti budovy "co nejblíže skutečnosti", kdy je zapotřebí používat klimatické a další údaje z místa stavby, detailní informace o způsobu užití budovy, a kdy může být potřebné použití jiného podrobnějšího výpočtu. TNI lze využít i pro případ ucelené obytné části budov, které dle ČSN 73 4301 nejsou obytnými. Základní kroky při hodnocení budovy jsou: –

vymezení vytápěné části budovy a její obytné části (viz ČSN EN ISO 13790)

–

vypočtení ploch a objemů budovy či jejích vytápěných částí (viz ČSN EN ISO 13790, ČSN EN ISO 13789 - zavedení pojmu systémová hranice, odlišení výpočtu od jiných předpisů, stanovení objemového faktoru budovy dle ČSN 73 0540-2, podlahová plocha dle ČSN EN ISO 13789)

–

stanovení jednozónového modelu pro výpočet energetické bilance (ČSN EN ISO 13790)

–

užití jednotných klimatických okrajových podmínek

–

stanovení vnitřních tepelných zisků od osob v projektu předpokládaném množství (min. 15 m2 na osobu, koeficient přítomnosti 0,7) od provozu domácích spotřebičů – 100 W na přítomnou osobu + 100 W na byt.

–

stanovení výměn vzduchu – v otopném období 25 m3 na přítomnou osobu za hodinu, koeficient přítomnosti 0,7. Součinitelé zatížení větrem a vliv vztlaku (příloha C ČSN EN ISO 13789) e=0,07, f=15

–

stanovení součinitelů prostupu tepla – jednotlivých konstrukcí na systémové hranici, střední hodnoty (ČSN 73 0540-4, ČSN EN ISO 6946), zvýšení hodnoty součinitele prostupu tepla dle charakteru konstrukce

–

stanovení měrné ztráty (ČSN EN ISO 13789) a průměrného součinitele prostupu tepla budovy (tab. H.1 ČSN 73 0540-4), zvýšení průměrné hodnoty součinitele prostupu tepla obálky budovy dle celkové úrovně projektového řešení

–

výpočet energetické náročnosti budovy (ČSN ISO EN 13790)

–

potřeba tepla na vytápění (po měsících celého roku, jednotky měrné potřeby tepla na vytápění kWh/m2a), zaokrouhlení na celé číslo

CZ

27


CZ

28

–

stanovení dalších energetických potřeb bytového domu

–

příprava teplé vody

–

pomocné elektrické energie na technické systémy budovy

–

vyhodnocení zjištěných veličin, projektového řešení, zatřídění a označení posuzovaného bytového domu:

–

BD 10-16P – pasivní bytový dům (10-16: dosažená třída domu podle měrné potřeby na vytápění)

–

BD 16-50NE – nízkoenergetický bytový dům (16-50: dosažená třída domu podle měrné potřeby na vytápění)

–

BD 10-16PS nebo BD 16-50NES – pasivní nebo nízkoenergetický dům s min. 50% pokrytím ročního množství energie potřebné k přípravě teplé vody a potřeby primární energie z neobnovitelných zdrojů na vytápění, přípravu teplé vody a technické systémy budovy dosahuje hodnoty max. 30 kWh/m2.a

–

BD 10-16PN nebo BD 16-50NEN – energeticky nulový dům s fotovoltaickým systémem zabezpečujícím vyrovnanou roční bilanci energií dodávaných a vyprodukovaných

–

BD 10-16PN+ nebo BD 16-50NEN+ - energeticky pozitivní dům, který vytváří roční bilanční přebytek ve výši min 5% potřebné dodávané energie.

–

protokolace provedených výpočtů a zjištění o provedeném hodnocení s údaji o místu, stavebníkovi, projektantu a zpracovateli hodnocení, stavbě, vyhodnocení obvodových konstrukcí s hodnotami součinitele prostupu tepla a tabulkou ploch obvodových konstrukcí s měrnou ztrátou prostupem tepla a středního součinitele prostupu tepla. Protokol dále obsahuje dle projektu zhodnocení přívodu čerstvého vzduchu do pobytových místností, informace o účinnosti zpětného získávání tepla z větracího vzduchu, informace o neprůvzdušnosti obálky budovy, informace o výpočtu tepelné stability v letním období a výsledku výpočtové potřeby tepla na vytápění, výsledek výpočtu primární energie a zatřídění domu podle měrné potřeby tepla na vytápění.

–

ověření projektového řešení vzduchotěsnosti po dokončení budovy praktickým měřením (metoda tlakového spádu podle ČSN EN 13829).

–

při měření jsou všechny otvory v obálce budovy zajišťující přívod, odvod nebo výměnu vzduchu (např. dveře, okna, větrací klapky a štěrbiny, digestoře, komínové a ventilační průduchy, vstupy kotlů) uzavřeny, případně utěsněny. Vnitřní dveře se ponechají naopak otevřené z důvodu rovnoměrného rozložení tlaku vzduchu). Výsledná naměřená hodnota intenzity výměny vzduch při tlakovém spádu 50 Pa musí být měnší nebo max. rovna limitní hodnotě stanovené předpisem (doporučené hodnoty v tabulce A.1 ČSN 73 0540-2)

–

protokolace výsledků měření




identifikační údaje a popis budovy, údaje o objednatelei a osobě provádějící měření, údaje o měřidle, údaje o vlastním měření, meteorologické podmínky, naměřené hodnoty, vyhodnocení. ČSN EN 15459 (třídící znak 06 0405) - Energetická náročnost budov - Postupy pro ekonomické hodnocení energetických soustav v budovách

Tato norma popisuje výpočtovou metodu pro ekonomii tepelných soustav a jiných soustav, kterých se dotýká potřeba energie a potřeba energie v budově. Tato norma platí pro všechny typy budov. V této normě jsou vysvětleny základní principy a terminologie. Hlavními tématy této normy jsou: - stanovení druhů nákladů a jejich struktura, které musí být zohledněny při výpočtu ekonomické účinnosti možných úspor v budovách; - údaje potřebné pro stanovení nákladů souvisejících s posuzovanými soustavami; - výpočtová metoda (výpočtové metody); - vyjádření výsledku výpočtu hospodárnosti; - informativní přílohy uvádějící standardní hodnoty životnosti, nákladů na opravu, nákladů na údržbu apod., aby se tím zavedly standardní hodnoty pro výpočty. Tato norma je použitelná pro výpočet hospodárnosti možných energetických úspor v budovách (např. izolací, účinnějších soustav výroby a rozvodu, účinného osvětlení, obnovitelných zdrojů, kombinované výroby tepla a elektrické energie). Předmětem této normy je normalizovat: - požadované vstupy, - metodu výpočtu, - výsledné výstupy pro výpočty hospodárnosti energetických soustav souvisejících s energetickou náročností budov. Poznámka: Při výpočtech tepelných ztrát a z nich vyplývajících ročních potřeb tepla je známo, že jednopodlažní přízemní budovy nemohou zpravidla dosáhnout požadovaných hodnot roční měrné potřeby tepla pro pasivní domy. Je to dáno tím, že u patrových budov je započítávána vytápěná plocha podlahy patra u níž nedochází k tepelné ztrátě. Pokud však stejně velkou vytápěnou plochu podlahy máme pouze v přízemí je tepelná ztráta podlahou větší. Proto je důležité v případě výstavby pasivního domu volit dům patrový. Výjimku mohou tvořit pouze přízemní domy zapuštěné z větší části v terénu a přízemní domy extrémně a již neekonomicky tepelně izolované.

VLHKOSTNÍ BILANCE KONSTRUKCÍ 

ČSN EN ISO 13788 Tepelné vlhkostní chování stavebních dílců a stavebních prvků- Vnitřní povrchová teplota pro vyloučení kritické povrchovévlhkosti a kondenzace uvnitř konstrukce - Výpočtové metody

Tato norma stanovuje výpočtové metody pro: a) Vnitřní povrchovou teplotu stavební konstrukce nebo stavebního prvku, od které níže je pravděpodobný růst plísní, daný vnitřní teplotou a relativní vlhkostí. Metoda může být také použita k posouzení rizika dalších problémů spojených s povrchovou kondenzací. b) Posouzení rizika kondenzace uvnitř konstrukce způsobené difuzí vodní páry. Použitá metoda předpokládá, že zabudovaná vlhkost vyschne a neuvažuje řadu důležitých fyzikálních dějů, včetně: –

závislosti tepelné vodivosti na obsahu vlhkosti;

–

uvolňování a pohlcování latentního tepla;

CZ

29


proměnnosti materiálových vlastností s obsahem vlhkosti;

–

kapilárního vzlínání a šíření kapalné vlhkosti uvnitř materiálu;

–

pohybu vzduchu trhlinami nebo uvnitř vzduchových dutin;

–

kapacity hygroskopické vlhkosti v materiálech.

–

Metoda je tedy použitelná pouze pro konstrukce, kde jsou tyto efekty zanedbatelné.



ČSN EN ISO 15927-1 až 6 Tepelně vlhkostní chování budov - Výpočet a uvádění klimatických dat - Část 1: Měsíční a roční průměry jednotlivých meteorologických prvků

Tato norma je jednou z řady výpočtových norem pro návrh tepelných a vlhkostních vlastností budov - část1: Měsíční průměry jednotlivých meteorologických prvků. Specifikuje postupy pro výpočet a uvádění měsíčních a ročních průměrů parametrů klimatických dat, potřebných pro posouzení některých aspektů tepelných a vlhkostních vlastností budov. Číselné údaje pro jakákoliv místa mohou být získána od meteorologických služeb příslušné země, v případě České republiky je to Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Tato evropská norma obsahuje následující meteorologické a klimatické údaje parametry: - teplotu vzduchu; - atmosférickou vlhkost; - rychlost větru; - srážky; - solární záření; - dlouhovlnné záření; dále obsahuje základy statistického vyhodnocení těchto parametrů a způsoby jejich uvádění v technické a projektové dokumentaci. Vychází také ze základního dokumentu Světové meteorologické organizace (WMO): Příručka k meteorologickým přístrojům a metody pozorování - 6. vydání No.8 1996 a normy ISO 15927-1:2003 

ČSN EN ISO 15927-4 Tepelně vlhkostní chování budov - Výpočet a uvádění klimatických dat - Část 4: Hodinová data pro posuzování roční energetické potřeby pro vytápění a chlazení; Vydání: Únor 2011



ČSN EN ISO 10456 Stavební materiály a výrobky - Tepelně vlhkostní vlastnosti Tabelované návrhové hodnoty a postupy pro stanovení deklarovaných a návrhových tepelných hodnot (vydáno 1.2.2009)

Tato norma uvádí metody pro stanovení deklarovaných a návrhových tepelných hodnot pro tepelně homogenní stavební materiály a výrobky, společně s postupy přepočtu hodnot získaných při jednom souboru podmínek na ty, které jsou platné pro jiný soubor podmínek. Tyto postupy jsou platné pro návrhové teploty prostředí mezi -30 °C a +60°C. Tato norma uvádí součinitele převodu pro teplotu a vlhkost. Tyto součinitele jsou platné pro střední teploty mezi 0°C a 30 °C. Tato norma také uvádí návrhové hodnoty ve formě tabulek pro tepelně stejnorodé materiály a výrobky běžně používané ve stavebních konstrukcích, pro jejich použití při výpočtech přenosu tepla a vlhkosti. 

CZ

30

ČSN EN ISO 10456 OPRAVA 1 Stavební materiály a výrobky - Tepelně vlhkostní vlastnosti - Tabelované návrhové hodnoty a postupy pro stanovení deklarovaných a návrhových tepelných hodnot (vydáno 1.3.2010)


POHODA PROSTŘEDÍ 

ČSN EN ISO 13791 Tepelné chování budov-Výpočet vnitřních teplot v místnosti v letním období bez strojního chlazení-Základní kritéria pro validační postupy (vydáno 1.5.2005) Norma je dostupná pouze v anglickém jazyce



ČSN EN ISO 13792:2005-08 Tepelné chování budov - Výpočet vnitřních teplot v místnosti v letním období bez strojního chlazení - Zjednodušené metody

Norma je zaměřena na hodnocení odezvy místnosti bez strojního chlazení na tepelnou zátěž v letním období. Podrobně určuje požadované vstupní a výstupní údaje, které jsou nezbytné pro zjednodušený výpočet denního průběhu teploty vnitřního vzduchu, střední sálavé teploty a operativní teploty v hodnocené místnosti. Norma je určena projektantům pozemních staveb. Umožňuje jednoduchým způsobem ověřit, zda konstrukční řešení místnosti zabrání přehřívání místnosti v letním období či zda je nutná instalace strojního chlazení. Norma nepředepisuje pro zjednodušený výpočet denního průběhu vnitřních teplot žádnou konkrétní výpočetní metodu. Místo toho obsahuje dva verifikační příklady, s jejichž pomocí se ověřuje, zda je určitá výpočetní metoda ve shodě s ČSN EN ISO 13792. V informativních přílohách obsahuje norma dva příklady vhodných zjednodušených výpočetních metod (metodu tepelné jímavosti a RC metodu), doporučené hodnoty vnitřních zisků a intenzit výměny vzduchu v přirozeně větraných místnostech, zjednodušený postup pro určení velikosti zastíněné plochy vlivem vnějších překážek a dva příklady výpočtu.

DETAILNÍ MODELOVÁNÍ 

ČSN EN ISO 10211 Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích - Tepelné toky a povrchové teploty - Podrobné výpočty (vydáno 1.2.2009)

Tato norma stanoví podrobnosti pro trojrozměrný a dvojrozměrný geometrický model tepelného mostu pro numerický výpočet: - tepelných toků ke zhodnocení celkové tepelné ztráty budovy nebo její části; - minimálních povrchových teplot ke zhodnocení rizika povrchové kondenzace. Tyto podrobnosti zahrnují použité geometrické okrajové podmínky a pomocné rozdělení modelu, teplotní okrajové podmínky, tepelné hodnoty a výpočtové vztahy. Norma je založena na těchto předpokladech: - všechny fyzikální vlastnosti jsou nezávislé na teplotě; - uvnitř stavebního prvku nejsou žádné tepelné zdroje.

MĚŘENÍ A DIAGNOSTIKA 

ČSN EN 13829 Tepelné chování budov-Stanovení průvzdušnosti budov-Tlaková metoda (vydána 1.9.2001)

Norma stanovuje postupy určení průvzdušnosti (vzduchové propustnosti) budov nebo jejich částí měřením na budovách (in-situ). Použije se především pro : a) kontrolu splnění požadavků na vzduchotěsnost budov nebo jejich částí, zpravidla vyjádřených nejvyšší přípustnou intenzitou výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 Pa; b) porovnání průvzdušnosti budov nebo jejich částí mezi sebou ; c) lokalizaci netěsností v obvodovém plášti budov ; d) určení poklesu průvzdušnosti

CZ

31

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR při dotěsňování obvodového pláště. K tomu se provádí opakovaná měření. Norma určuje postupy měření objemového vzduchového toku vyvolaného ventilátorem, zpravidla osazeným do okenního nebo dveřního otvoru, v závislosti na voleném rozdílu statického tlaku vzduchu mezi vnitřním a vnějším prostředím budovy. Norma popisuje použití přetlakové a podtlakové metody. Tlaková metoda se nepoužije k měření výměny vzduchu v budově za přirozených podmínek (infiltrace). K tomu se využijí zejména indikátorové metody podle ČSN EN ISO 12569. Výsledky získané tlakovou metodou podle ČSN EN 13829 je ale možné použít k výpočtovému odhadu přirozené výměny vzduchu. Norma nestanovuje postupy určení průvzdušnosti jednotlivých stavebních prvků. Norma stanovuje požadavky na měřicí zařízení (ventilátor, měřidlo rozdílu tlaku vzduchu, měřidlo objemového toku vzduchu, teploměr). Norma popisuje podstatu postupu měření, způsob přípravy budovy nebo její části před měřením, způsoby vyhodnocení výsledků. Norma dále uvádí informace o výsledné přesnosti měření. 

ČSN EN ISO 12569:2002-06 Tepelné vlastnosti budov - Stanovení výměny vzduchu v budovách - Metoda změny koncentrace indikačního plynu

V normě jsou uvedeny tři způsoby stanovení výměny vzduchu v budovách, nebo jen jejích částech. Jsou to Metoda poklesu koncentrace indikačního plynu, která je u nás zatím jediným běžně užívaným způsobem zjišťování okamžité výměny vzduchu v budovách, Metoda konstantního dávkování a Metoda konstantní koncentrace indikačního plynu. Jsou zde popsány postupy zkoušek pro jednotlivé metody, požadavky na přístrojové vybavení, včetně kalibrace přístrojů i konečné výpočtové vztahy a statistické zpracování získaných údajů. Jsou uvedeny možnosti použití vhodných indikačních plynů a rozsah použitelnosti jednotlivých metod pro stanovení výměny vzduchu nebo objemového průtoku vzduchu v budovách nebo jejích částech. Jsou popsány všechny náležitosti, které musí obsahovat Protokol o zkoušce. Součástí normy je příloha ZA (normativní) s uvedenými normativními odkazy na mezinárodní publikace.

KLIMATICKÉ ÚDAJE 

ČSN EN ISO 15927-1:2004-07 Tepelně vlhkostní chování budov - Výpočet a uvádění klimatických dat - Část 1: Měsíční a roční průměry jednotlivých meteorologických prvků

Tato norma je jednou z řady výpočtových norem pro návrh tepelných a vlhkostních vlastností budov - část1: Měsíční průměry jednotlivých meteorologických prvků. Specifikuje postupy pro výpočet a uvádění měsíčních a ročních průměrů parametrů klimatických dat, potřebných pro posouzení některých aspektů tepelných a vlhkostních vlastností budov. Číselné údaje pro jakákoliv místa mohou být získána od meteorologických služeb příslušné země, v případě České republiky je to Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Tato evropská norma obsahuje následující meteorologické a klimatické údaje parametry: - teplotu vzduchu; - atmosférickou vlhkost; - rychlost větru; - srážky; - solární záření; - dlouhovlnné záření; dále obsahuje základy statistického vyhodnocení těchto parametrů a způsoby jejich uvádění v technické a projektové dokumentaci. Vychází také ze základního dokumentu Světové meteorologické organizace (WMO): Příručka k meteorologickým přístrojům a metody pozorování - 6. vydání No.8 1996 a normy ISO 15927-1:2003.

CZ

32


ČSN EN ISO 15927-2:2004-07 Tepelně vlhkostní chování budov - Výpočet a uvádění klimatických dat - Část 2: Hodinová data pro návrhovou tepelnou zátěž

Tato norma definuje a specifikuje metody výpočtu a uvádění měsíčních venkovních návrhových podmínek pro stanovení návrhové tepelné zátěže a návrh klimatizačních systémů. Nejvyšší tepelná zátěž se vyskytuje v kombinaci s vysokou denní střední teplotou suchého teploměru a teplotou rosného bodu, vysokým celkovým denním ozářením, nízkým denním výkyvem teploty a nízkou rychlostí větru. Z tohoto důvodu jsou potřebné hodnoty těchto parametrů při jejich kombinovaném výskytu v daném období. 

ČSN EN ISO 15927-3:2004-07 Tepelně vlhkostní chování budov - Výpočet a uvádění klimatických dat - Část 3: Výpočet indexu hnaného deště pro svislé povrchy z hodinových dat větru a dešťových srážek

Tato norma specifikuje dvě metody pro poskytnutí odhadu množství vody pravděpodobně dopadající na stěnu jakékoliv dané orientace. Bere se v úvahu topografie, místní stínění a typ budovy a stěny. První metoda uvedená v kapitole 3 a založená na časově shodných hodinových dat deště a větru definuje možnosti výpočtu - ročního průměrného indexu, který ovlivňuje množství vlhkosti v savém povrchu, jako je zdivo, a - indexu epizody, který ovlivňuje pravděpodobnost zatékání přes zdivo a spoje v jiných stěnových systémech. Druhá metoda uvedená v kapitole 4 je založena na průměrných datech větru a kvalitativním záznamu přítomnosti a intenzity deště (present weather code pro déšť) definuje způsoby výpočtu délky epizody, během které je savý materiál, jako je zdivo zvlhčován, a která má 10% pravděpodobnost být překročena v nějakém roce (běžně označované jako mající průměrnou zpětnou periodu 10 let). Porovnání mezi dvěma metodami je uvedeno v informativní příloze D. Postupy jsou dány pro korigování výsledků obou metod pro topografii, místní stínění a typ budovy a stěny. Metody uvedené v této části ISO 15927 nelze aplikovat v a) hornatých oblastech s příkrými skalními stěnami nebo hlubokými roklemi, b) oblastech, ve kterých více než 25% ročních dešťových srážek přichází z prudkých konvekčních bouří, oblastech a periodách, kde významný podíl dešťových srážek je tvořen ze sněhu nebo krupobití. 

ČSN EN ISO 15927-4:2004-07 Tepelně vlhkostní chování budov - Výpočet a uvádění klimatických dat - Část 4: Hodinová data pro posuzování roční energetické potřeby pro vytápění a chlazení

Tato norma specifikuje metodu konstrukce referenčního roku z hodinových hodnot příslušných meteorologických dat vhodných pro posuzování průměrné roční energie pro vytápění a chlazení. Jiné referenční roky reprezentující průměrné podmínky mohou být tvořeny pro zvláštní účely. Postupy v této části ISO 15927 nejsou určeny pro konstrukci extrémních nebo semi-extrémních roků a nejsou vhodné např. pro posuzování poškození vlhkostí nebo průměrných potřeb energie v extrémně chladném období roku. Meteorologické přístroje a způsob pozorování jsou specifikovány metodikami podle Světové meteorologické organizace. Oproti původní normě jsou v této normě provedeny změny textu vyplývající z upřesnění překladu anglického textu, včetně upřesnění terminologie. Text byl upraven na základě poznatků ČHMÚ, který tuto normu použil v praxi. Do této normy byla doplněna národní příloha.

CZ

33


ČSN EN ISO 15927-5:2004-07 Tepelně vlhkostní chování budov - Výpočet a uvádění klimatických dat - Část 5: Data pro návrhové tepelné zatížení pro vytápěný prostor

Tato norma určuje definice, metody výpočtu a metody uvádění klimatických dat používané při návrhu tepelného zatížení v budovách. To zahrnuje: - zimní venkovní návrhové teploty vzduchu; příslušnou rychlost větru a odpovídající směr větru. Ztráty tepla zeminou, které také přispívají k tepelnému zatížení pro budovy, závisí na dlouhodobějších změnách teploty; metody pro výpočet ztrát zeminou jsou dány v ISO 13370, Tepelné chování budov - přenos tepla zeminou - Výpočtové metody. 

ČSN EN ISO 15927-6:2004-07 Tepelně vlhkostní chování budov - Výpočet a uvádění klimatických dat - Část 6: Akumulované teplotní rozdíly (dennostupně)

Tato norma blíže vymezuje definice, metodu výpočtu a metodu uvádění dat pro akumulované teplotní rozdíly, užívané pro posuzování energie pro vytápění prostoru v budovách. Tato jsou běžně vyjadřována v hodino-stupních nebo denostupních a jako data jsou často uváděna zjednodušeně coby "vytápěcí hodinostupně" nebo "vytápěcí denostupně". Norma obsahuje přibližné metody pro výpočet akumulovaných teplotních rozdílů, založených na hodinových nebo denních středních teplotách, dále pro odhadování měsíčních hodnot k nějaké základní teplotě a pro výpočet v situacích, kdy nejsou dostupná vypočítaná data přímo z meteorologických záznamů. V některých zemích je používán jiný prahový teplotní rozdíl pro základní teplotu. Tato norma tuto skutečnost nezohledňuje

CZ

34


ENERGETICKÉ SYSTÉMY BUDOV VYTÁPĚNÍ, TEPELNÉ SOUSTAVY V BUDOVÁCH (ZÁKLADNÍ NAVRHOVÁNÍ A PROJEKTOVÉ VÝPOČTY) 

ČSN EN 12831 (třídící znak 060206) – Tepelné soustavy v budovách-Výpočet tepelného výkonu (vydána 1.3.2005)

Norma stanoví postup výpočtu dodávky tepla nutného k bezpečnému dosažení výpočtové vnitřní teploty. Norma popisuje výpočet návrhové tepelné ztráty a návrhového tepelného výkonu pro jednotlivé místnosti nebo vytápěný prostor pro dimenzování otopných ploch, pro celou budovu nebo její funkční část pro dimenzování tepelného výkonu. Norma popisuje standardní případy zahrnující všechny budovy s omezenou výškou místnosti (nepřesahující 5 m) a s vytápěním do ustáleného stavu při návrhových podmínkách pro obytné budovy, kancelářské a administrativní budovy, školy, knihovny, nemocnice, budovy pro ubytování, věznice, budovy pro stravování, obchodní domy a další budovy užívané pro obchodní účely, průmyslové budovy. V přílohách jsou informace pro zvláštní případy, a to budovy s vysokou výškou stropu nebo halové stavby a budovy s výrazně rozdílnou teplotou vzduchu a střední teploty sálání. Norma také uvádí zjednodušenou výpočtovou metodu. Soubor hodnot a činitelů nutných pro výpočet tepelného výkonu se stanoví v národních přílohách k této normě. Příloha D uvádí všechny činitele, které se mohou stanovit na národní úrovni a poskytuje standardní hodnoty pro případy, kdy nejsou dostupné národní údaje. 

ČSN 06 0220:2006-09 Tepelné soustavy v budovách - Dynamické stavy (vydána 1.9.2006)

Norma stanoví postup výpočtu některých tepelně technických veličin tepelné techniky v případech, kdy dodávka tepla do místnosti nezajišťuje ustálený stav vnitřní teploty. Metoda výpočtu dynamických stavů uvedená v této normě byla odvozena na základě takových okrajových podmínek, aby bylo možno zjed-nodušit složitý matematický model dynamického průběhu teplot místnosti a tepelného výkonu otopného tělesa. Postupy uvedené v normě mohou být využity při navrhování vytápěcích soustav i při provozování těchto soustav. Uvedené postupy mohou být rovněž použity pro návrh ústředního i místního regulačního zařízení. Norma je určena především projektantům tepelných soustav a jejich zařízení. 

ČSN 06 0310:2006-09 Tepelné soustavy v budovách - Projektování a montáž

Norma platí pro projektování a montáž tepelných soustav, které používají jako teplonosnou látku vodu, vodní roztoky nebo vodní páru. Norma byla upravena tak, aby vyhovovala novým pojmům, definicím a požadavkům vyplývajících z ev-ropských směrnic, českých předpisů a norem ČSN EN. Uvádí se tepelné soustavy v budovách, jejich rozdělení a volba, technické požadavky na otopné soustavy a zařízení tepelných soustav, značení zaří-zení, navrhování tepelných izolací. Jsou formulovány základní požadavky na navrhování kotlů a dalších zařízení pro výrobu tepla, výměníky, redukční zařízení, regulaci a měření, čerpadla, spotřebiče tepla, potrubí a armatury, projektovou dokumentaci. Požadavky umožňují optimální návrh a technicky i hospo-dárně správné provedení montáže zařízení. Její užití vytváří podmínky pro hospodárný a bezpečný provoz zařízení. Touto normou se nahrazuje ČSN 06 0310 z ledna 1998. Norma je určena především projektantům tepelných soustav a jejich zařízení, výrobcům, pracovníkům montáže, přejímacím odborníkům a vlastníkům a osobám, které zpracovávají návody.

CZ

35


ČSN 06 1101:2005-05 Otopná tělesa pro ústřední vytápění

Norma byla vypracována v rámci revize zbytkových ČSN z oboru "Otopná tělesa" s cílem zajištění plné návaznosti na ČSN EN řady 442 tím, že obsahuje terminologii a aktualizované podklady určené pro projektování otopných těles všech druhů. Normativní podklady jsou určeny jednak pro přepočty tepelného výkonu otopných těles na odlišné provozní podmínky, jednak pro jejich optimální používání v otopných soustavách z hledisek fyzikálních, hygienických i provozních - s příznivým dopadem na funkčnost i hospodárnost provozu. 

ČSN 73 5120:1987-07 Objekty kotelen o výkonu 3,5 MW a větším. Společná ustanovení

Norma platí pro navrhování nových objektů a stavebních změn již provozovaných objektů kotelen se stabilními parními nebo horkovodními kotli (s přetlakem pracovní látky vyšším než 0,07 MPa nebo teplotou pracovní látky vyšší než 115°C se součtem jmenovitých tepelných výkonů 3,5 MW a větším na všechny druhy paliva kromě plynů s relativní hustotou vyšší než 1. Pro navrhování kotelen s kotli na plynná paliva platí tato norma současně s ČSN 07 0703. Tato norma neplatí pro navrhování nízkotlakých kotelen. Norma se vztahuje na dokumentaci stavební části kotelen zahajovanou po dni nabytí účinnosti normy. V rozsáhlé stavebně technické normě jsou stanoveny zejména požadavky na stavební konstrukce, prostory kotelny a technické vybavení a zařízení objektů. Za pozornost stojí ustanovení o schodech, žebřících, zábradlí, podchozích výškách a též označení z bezpečnostního hlediska. Z hygienického hlediska stojí za pozornost ustanovení čl. 92 - 94 o hygienických zařízeních, čl. 110 - 118 o větrání, čl. 131 - 136 o osvětlení a čl. 138 - 139 o hluku a vibracích. Převážně se v nich odkazuje na jiné platné technické normy popř. hygienické předpisy. ČSN 73 4120 byla schválena 13.10.1986 a nabyla účinnosti od 1.9.1987. Nahradila ČSN 07 0621 z 11.8.1964. "Změnou 1)-12/1994" se s účinností od 1.12.1994 provádějí v normě rozsáhlejší úpravy, včetně úpravy úvodního ustanovení včetně sdělení v tom smyslu, že norma je od ... nezávazná. Úpravy (většinou jen drobné - v souvislosti s novými předpisy) se týkají mnoha článků a Dodatku, kde se doplňují nové předpisy. 

ČSN 73 5120 ZMĚNA Z1: 2004-12 Objekty kotelen o výkonu 3,5 MW a větším. Společná ustanovení

Norma platí pro navrhování nových objektů a stavebních změn již provozovaných objektů kotelen se stabilními parními nebo horkovodními kotli (s přetlakem pracovní látky vyšším než 0,07 MPa nebo teplotou pracovní látky vyšší než 115°C se součtem jmenovitých tepelných výkonů 3,5 MW a větším na všechny druhy paliva kromě plynů s relativní hustotou vyšší než 1. Pro navrhování kotelen s kotli na plynná paliva platí tato norma současně s ČSN 07 0703. Tato norma neplatí pro navrhování nízkotlakých kotelen. Norma se vztahuje na dokumentaci stavební části kotelen zahajovanou po dni nabytí účinnosti normy. V rozsáhlé stavebně technické normě jsou stanoveny zejména požadavky na stavební konstrukce, prostory kotelny a technické vybavení a zařízení objektů. Za pozornost stojí ustanovení o schodech, žebřících, zábradlí, podchozích výškách a též označení z bezpečnostního hlediska. Z hygienického hlediska stojí za pozornost ustanovení čl. 92 - 94 o hygienických zařízeních, čl. 110 - 118 o větrání, čl. 131 - 136 o osvětlení a čl. 138 - 139 o hluku a vibracích. Převážně se v nich odkazuje na jiné platné technické normy popř. hygienické předpisy. ČSN 73 4120 byla schválena 13.10.1986 a nabyla účinnosti od 1.9.1987. Nahradila ČSN 07 0621 z 11.8.1964. "Změnou 1)-12/1994" se s účinností od 1.12.1994 provádějí v normě rozsáhlejší úpravy, včetně úpravy úvodního ustanovení včetně sdělení v tom smyslu, že norma je od ... nezávazná. Úpravy (většinou jen drobné - v souvislosti s novými předpisy) se týkají mnoha článků a Dodatku, kde se doplňují nové předpisy.

CZ

36


ČSN 07 0703:2005-01 Kotelny se zařízeními na plynná paliva

Tato norma platí pro navrhování, zřizování a provoz kotelen s parními a kapalinovými kotli na plynná paliva (dále jen "zařízení kotelen") se jmenovitým tepelným výkonem alespoň jednoho kotle 50 kW a větším a též kotelen se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů větším než 100 kW, i když ani jeden z nich nedosahuje jmenovitého tepelného výkonu 50 kW, ve kterých se spalují plynná paliva první, druhé a třetí třídy (viz ČSN EN 437), které jsou při teplotě 15 °C a tlaku 1 013 mbar v plynném stavu. Tato norma platí pro zařízení kotelen s provozním přetlakem plynného paliva do 1,0 MPa. Zařízení kotelen postavená a jejich projektová dokumentace rozpracovaná nebo provedená podle předchozí normy se nemusí upravovat, pokud orgány státní správy z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požární ochrany, hygieny a životního prostředí nestanoví jinak. Pro účely této ČSN se za kotle považují i ohřívače vody vytápěné plynnými palivy. 

ČSN 07 0703 ZMĚNA Z1 2006-02 Kotelny se zařízeními na plynná paliva

Tato norma platí pro navrhování, zřizování a provoz kotelen s parními a kapalinovými kotli na plynná paliva (dále jen "zařízení kotelen") se jmenovitým tepelným výkonem alespoň jednoho kotle 50 kW a větším a též kotelen se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů větším než 100 kW, i když ani jeden z nich nedosahuje jmenovitého tepelného výkonu 50 kW, ve kterých se spalují plynná paliva první, druhé a třetí třídy (viz ČSN EN 437), které jsou při teplotě 15 °C a tlaku 1 013 mbar v plynném stavu. Tato norma platí pro zařízení kotelen s provozním přetlakem plynného paliva do 1,0 MPa. Zařízení kotelen postavená a jejich projektová dokumentace rozpracovaná nebo provedená podle předchozí normy se nemusí upravovat, pokud orgány státní správy z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požární ochrany, hygieny a životního prostředí nestanoví jinak. Pro účely této ČSN se za kotle považují i ohřívače vody vytápěné plynnými palivy. 

ČSN 38 3350:1991-08 ZMĚNA a Zásobování teplem, všeobecné zásady

Norma platí pro územní plánování a projektování soustav zásobování teplem městských oblastí, sídlišť a průmyslových závodů. Neplatí pro zdroje tepla s bezprostředně připojeným vnitřním zařízením. Vztahuje se na dokumentaci objektů a soustav, zahajovanou po dni nabytí účinnosti této normy. Projektová dokumentace zahajovaná po tomto termínu se musí zpracovat podle této normy i tehdy, byla-li přípravná dokumentace zpracována podle ČSN 38 3350 z r.1970. U projektové dokumentace, rozpracované již ke dni nabytí účinnosti této normy, posoudí zpracovatel možnost dokončení dokumentace podle této (nové) normy, při čemž porojektová dokumentace dokončená po 31.12.1989 musí být v souladu s touto normou. V poměrně rozsáhlé normě jsou stanoveny: potřeba tepla, požadavky na tepelné sítě a způsob připojení odběratelů, požadavky na regulaci, automatickou kontrolu a řízení a konečně jsou stanoveny technickoekonomické zásady pro plánování a projektování. Za pozornost stojí ustanovení čl. 153, podle kterého "teplárny a výtopny musí mít účinné odlučováky popílku z kouřových plynů a musí se řešit s ohledem na ochranu okolí před hlukem a vibracemi". V přílohách jsou diagramy, nomogramy, tabulky a komentář k nim. Za pozornost stojí příloha 4, jíž jsou stanoveny pro různá místa v ČSFR délky topných období. ČSN 38 3350 byla schválena 17.5.1988 a nabyla účinnosti od 1.6.1989. Nahradila ČSN 38 3350 z 23.12.1970. "Změnou a)-8/1991" se s účinností od 1.10.1991 prováději v normě rozsáhlejší úpravy jak v textu, tak v přílohách. Zcela je nahrazena novým zněním příloha 4, která se týká topných období.

CZ

37


ČSN EN 12828:2005-03 Tepelné soustavy v budovách - Navrhování teplovodních tepelných soustav

Tato norma stanoví návrhová kritéria pro teplovodní tepelné sítě s maximální provozní teplotou do 105 °C. Pro tepelné soustavy s vyšší provozní teplotou než je 105 °C se mohou užít jiné bezpečnostní parametry než jsou popsány v článku 4.6. Ostatní články normy jsou platné pro tyto soustavy. Tato norma nezahrnuje dodatečné bezpečnostní požadavky, které mohou být užity pro tepelné soustavy o návrhovém tepelném výkonu vyšším než 1 MW. Tato norma nepozměňuje normy pro výrobky nebo pro požadavky na jejich instalaci. Tato norma zahrnuje navrhování:    

zařízení pro výrobu tepla, rozvodů tepla, otopných ploch, regulačních systémů.

Tato norma zahrnuje požadavky na dodávku tepla pro připojené soustavy a zařízení (např. příprava TUV, technologické teplo, klimatizaci, větrání) při návrhu tepelného výkonu, ale nepokrývá návrh těchto soustav a zařízení. Tato norma nepokrývá požadavky na instalaci a přejímání tepelných soustav a pokyny pro provoz, údržbu a užití teplovodních tepelných soustav. Tato norma nezahrnuje navrhování palivových nebo jiných zařízení pro zásobování energií. 

ČSN EN 15450:2008-04 - Tepelné soustavy v budovách - Navrhování otopných soustav s tepelnými čerpadly

Způsob převzetí originálu: vyhlášením ve Věstníku UNMZ (angličtina) 

ČSN EN 15377-3:2008-04 - Tepelné soustavy v budovách - Návrh zabudované vodní velkoplošné otopné a chladicí soustavy - Část 3: Optimalizace pro užití obnovitelných energetických zdrojů

Způsob převzetí originálu: vyhlášením 

ČSN EN 15193 (třídící znak 73 0327) - Energetická náročnost budov - Energetické požadavky na osvětlení

Tato norma byla navržena pro zavedení dohod a postupů pro stanovení energetických požadavků na osvětlení v budovách a poskytnutí metodologie pro číselný ukazatel spotřeby energie v budovách. Též poskytuje vodítko pro zavedení národních limitů spotřeby energie pro osvětlení odvozených z referenčních schémat. Požadavky této normy vycházejí ze směrnice EC pro spotřebu energie v budovách č. 2002/91/EC. Tuto normu nelze zásadně použít pro návrh umělého osvětlení v objektech.

CZ

38


TNI 73 0327 (třídící znak 73 0327) - Energetická náročnost budov - Energetické požadavky na osvětlení.

Tato technická informace je komentářem k ČSN EN 15193. Účelem této publikace je doplnění a podrobný popis postupů pro stanovení výsledného příkonu a spotřeby elektrické energie osvětlovacích soustav v různých typech objektů s ohledem na geografickou polohu České republiky. Dále jsou uvedeny rozsahy hodnot poměrných instalovaných příkonů a spotřeb elektrické energie na osvětlení pohybujících se v rozsahu od prakticky dosažitelných po hodnoty povolené (doporučené). Posledním účelem je popis strategických postupů pro dosažení úspor elektrické energie na osvětlení. V ČSN EN 15193 jsou klasifikovány budovy v těchto kategoriích: budovy administrativní, budovy pro výchovu, nemocnice, hotely, restaurace, sportovní zařízení, velkoobchodní a maloobchodní služby a výrobní činnost. S ohledem na požadavky vyplývající ze zákona č. 406/2000 Sb. v platném znění a navazujících vyhlášek, které požadují energetické hodnocení i budov pro bydlení jsou v této TNI vybrané hodnoty číselného ukazatele energie pro osvětlení (LENI) pro tyto typy budov. Tuto publikaci nelze zásadně použít pro návrh umělého osvětlení v objektech. 

TNI 73 0302 (třídící znak 73 0302) - Energetické hodnocení solárních tepelných soustav Zjednodušený výpočtový postup

Tato technická normalizační informace uvádí zjednodušený výpočtový postup pro energetické hodnocení solárních tepelných soustav v základních aplikacích (příprava teplé vody, vytápění, ohřev bazénové vody) za jednotných okrajových podmínek pro výpočet měsíční bilance.

TEPLÁ VODA 

ČSN 06 0320:2006-09 Tepelné soustavy v budovách - Příprava teplé vody - Navrhování a projektování

Norma platí pro projektování zařízení k ohřívání vody pro mytí osob, koupání, praní, umývání předmětů a úklid. Neplatí pro navrhování potrubních rozvodů teplé vody a cirkulace a pro provoz zařízení. Uvádí se základní podklady pro optimální návrh a pro technicky i hospodárně správné provedení montáže zařízení. Její užití vytváří podmínky pro hospodárný a bezpečný provoz zařízení. Zabezpečuje hygienické požadavky. Norma je určena především projektantům tepelných soustav a jejich zařízení, výrobcům, pracovníkům montáže, přejímacím odborníkům a vlastníkům a osobám, které zpracovávají návody.

VZDUCHOTECHNIKA, KLIMATIZACE, CHLAZENÍ 

ČSN 73 0548:1986-04 Výpočet tepelné zátěže klimatizovaných prostorů

Norma platí pro výpočet tepelné zátěže a tepelných zisků prostorů se stálou vnitřní teplotou. Výsledky výpočtů slouží jako podklad pro dimenzování klimatizačních zařízení. Norma je použitelná pro prostory, v nichž se předpokládá že rozdíl teplot ve dvou místech nepřekročí 2 K. Velmi podrobná norma obsahuje zásady pro výpočet, údaje o tepelných ziscích od vnitřních zdrojů tepla, údaje o tepelných ziscích z vnějšího prostředí, tzv. vodní zisky a řadu příloh s

CZ

39

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR příklady výpočtů a nomogramy. ČSN 73 0548 byla schválena 11.11.1985 a nabyla účinnosti od 1.7.1986. Nahradila ČSN 73 0548 z r.1976.



ČSN EN 13465:2004-08 Větrání budov - Výpočtové metody pro stanovení průtoku vzduchu v obydlích

Způsob převzetí originálu: vyhlášením ve Věstníku UNMZ (angličtina)



ČSN EN 15239:2007-12 Větrání budov - Energetická náročnost budov - Směrnice pro inspekci systémů větrání

Tato norma rozvíjí metodiku požadovanou pro kontrolu systémů nuceného a přirozeného větrání z hlediska jejich spotřeby energie. Tato norma platí pro bytové i nebytové budovy. S cílem stanovit energetickou náročnost budovy a jejího souvisejícího nuceného / elektrického zařízení mohou být předmětem kontroly následující položky: shoda systému s původním návrhem a případnými následnými modifikacemi, s aktuálními požadavky a se současným stavem budovy; správný provoz mechanických, elektrických nebo pneumatických součástí; zajištění adekvátního přívodu a čistoty větracího vzduchu; správná funkce všech použitých regulačních prvků; příkon ventilátoru a měrný výkon ventilátoru; vzduchotěsnost budovy. Cílem této normy není návrh na provedení auditu celého větracího systému. Jejím účelem je vyhodnotit jeho funkčnost a dopad na energetickou spotřebu. Norma obsahuje doporučení případných zlepšení systému. 

ČSN EN 15241:2007-12 Větrání budov - Výpočtové metody pro stanovení energetických ztrát způsobených větráním a infiltrací v komerčních budovách


ČSN EN 15242:2007-12 Větrání budov - Výpočtové metody pro stanovení průtoku vzduchu v budovách včetně filtrace


ČSN EN 15243:2008-02 Větrání budov - Výpočet teplot v místnosti, tepelné zátěže a energie pro budovy s klimatizačními systémy


CZ

40



ČSN EN 15665 Větrání budov - Stanovení výkonových kritérií pro větrací systémy obytných budov; Vydání: Listopad 2009, Změna Z1; Vydání: Únor 2011



ČSN EN 15251:2007-12 Vstupní parametry vnitřního prostředí pro návrh a posouzení energetické náročnosti budov s ohledem na kvalitu vnitřního vzduchu, teplotního prostředí, osvětlení a akustiky

Tato norma vymezuje, jakým způsobem lze stanovit a použít návrhová kritéria pro dimenzování systémů. Norma určuje, jak stanovit a definovat hlavní parametry, které se používají jako vstupní informace pro výpočet energetické náročnosti budovy a dlouhodobé hodnocení vnitřního prostředí. V neposlední řadě norma určuje parametry použité pro sledování a zobrazování vnitřního prostředí, které doporučuje směrnice o energetické náročnosti budov. V závislosti na

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR typu budovy, uživatelích, typu klimatu a národních rozdílů mohou být použity různé kategorie kritérií. Norma specifikuje několik různých kategorií vnitřního prostředí, které mohou být vybrány pro upravovaný prostor k celkovému ročnímu hodnocení vnitřního prostředí. 

ČSN EN 15255:2008-03 Tepelné chování budov - Výpočet chladicího výkonu pro odvod citelného tepla z místnosti - Obecná kritéria a validační postupy


ENERGETICKÉ POTŘEBY A ÚČINNOSTI TEPELNÝCH SOUSTAV V BUDOVÁCH 

ČSN EN 15316 -1 (třídící znak 060401) - Tepelné soustavy v budovách - Výpočtová metoda pro stanovení energetických potřeb a účinností soustavy - Část 1: Všeobecné požadavky a dále části 2-4 této normy k výpočtovým metodám pro konkrétní zdroje a soustavy

Tato norma specifikuje strukturu výpočtu potřeby energie pro soustavy pro vytápění a přípravu teplé vody v budovách. Normalizuje požadované vstupy a výstupy pro tyto výpočty s cílem vypracovat jednotnou evropskou metodu výpočtu. Metoda výpočtu usnadňuje energetickou analýzu různých částí tepelné soustavy včetně regulace (sdílení, rozvodu, akumulace, zdroje), a to stanovením energetických ztrát soustavy a součinitelů náročnosti dané soustavy. Tato analýza náročnosti umožňuje porovnání částí soustavy a monitorování dopadu každé části soustavy na celkovou energetickou náročnost budovy. Výpočty energetických ztrát každé části tepelné soustavy jsou definovány v dalších normách (ČSN EN 15316, část 2-x, 3-x a 4-x). Jsou stanoveny tepelné ztráty soustavy, využitelné tepelné ztráty soustavy a pomocná energie částí tepelné soustavy. 

ČSN EN 15316-2-1

Tato norma patří do souboru norem pro stanovení metod výpočtu potřeby energie a účinností tepelných soustav a soustav pro přípravu teplé vody v budovách. Řeší část vytápěcí soustavy pro sdílení tepla (otopné plochy a jejich regulace). Norma stanovuje strukturu výpočtu energetických ztrát a potřeby energie u části soustavy sdílení tepla pro stanovení konečné potřeby energie. Energetická náročnost se vyhodnocuje buď s použitím hodnot účinnosti části soustavy pro sdílení tepla, nebo hodnotami růstu vnitřních teplot způsobených neúčinností této části soustavy. Metoda je založena na analýze dále uvedených charakteristik části soustavy sdílení tepla pro vytápění prostorů včetně regulace: nestejnoměrného rozložení teploty v prostoru; otopných ploch zabudovaných v konstrukci budovy; přesnosti regulace vnitřní teploty. Konečná potřeba energie pro část tepelné soustavy se vypočítá odděleně pro tepelnou energii a elektrickou energii tak, aby se usnadnilo stanovení konečné energie a následně odpovídající prvotní energie podle jiných norem. 

ČSN EN 15316-2-3

Tato norma uvádí metodiku pro výpočet/odhad ztráty tepla v rozvodech teplovodních soustav pro vytápění a potřeby pomocné energie, jakož i jejich využitelných částí. Výpočtové metody jsou podrobné, zjednodušené a tabulkové pro časový úsek hodinu, den, měsíc nebo rok. Stanovení

CZ

41

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR potřeby elektrické energie pro čerpadla sestává ze dvou částí, a to výpočtu hydraulické potřeby rozvodu a výpočtu činitele energetické potřeby čerpadla. 

ČSN EN 15316-3-1

Tato norma je jednou z řady norem, které popisují metody výpočtu potřeb energie a účinností soustav pro přípravu teplé vody. Popisuje a normalizuje metody výpočtu potřeb energie pro přípravu teplé vody. Výpočet potřeb energie pro přípravu teplé vody je pro byt, budovu nebo zónu budovy. Jsou uvažovány ztráty tepla sdílením (na výtokových armaturách) představující odběry a regulaci. Normativní jsou výpočtové metody. Hodnoty nezbytné pro provádění výpočtů jsou uvedeny v informativní příloze. 

ČSN EN 15316-3-2

Tato norma normalizuje metody výpočtu ztrát tepla rozvodu teplé vody, využitelných ztrát tepla pro vytápění z rozvodu teplé vody, pomocné energie pro rozvod teplé vody. Specifikuje vstupy (příkon), metody výpočtu, výstupy (výkon). Hodnoty nezbytné pro provádění výpočtů jsou uvedeny v informativních přílohách. 

ČSN EN 15316-3-3

Tato norma uvádí metody výpočtu potřeb energie a účinností soustav pro přípravu teplé vody. Definuje metody výpočtu potřeb vstupní energie a energetických ztrát zdrojů tepla. Normalizuje metody výpočtu ztrát tepla soustavy pro přípravu teplé vody, využitelných ztrát tepla pro vytápění ze soustavy pro přípravu teplé vody, potřeby pomocné energie soustavy pro přípravu teplé vody. Norma specifikuje vstupy, metody výpočtu a výstupy. Hodnoty nezbytné pro provádění výpočtů jsou uvedeny v informativních přílohách. 

ČSN EN 15316-4-1

Tato norma je obecnou normou pro posouzení energetické náročnosti výroby tepla kotly na tuhá, plynná a kapalná paliva. Pro kotle na biomasu platí ČSN EN 15316-4-7. Je rovněž určena pro případy energetické náročnosti výroby tepla jak pro přípravu teplé vody, tak pro vytápění. Náročnost výroby tepla pouze pro přípravu teplé vody je řešena v EN 15316-3-3. Popisuje metody pro výpočet ztrát tepla a pomocné energie části soustavy pro výrobu tepla s cílem splnit požadavky na část soustavy rozvodu a/nebo akumulace. Výpočet je založen na charakteristikách výrobků uvedených ve výrobkových normách a na jiných charakteristikách požadovaných pro hodnocení účinnosti výrobků začleněných v dané soustavě. Norma je součástí souboru norem popisujících metody výpočtu energetických potřeb a účinností tepelných soustav. Normalizuje požadované vstupy, metodu výpočtu, výsledné výstupy v části soustavy pro výrobu tepla, včetně regulace. 

ČSN EN 15316-4-2

Tepelné soustavy v budovách - Výpočtová metoda pro stanovení energetické potřeby a účinností soustavy - Část 4-2: Výroba tepla pro vytápění, tepelná čerpadla; Vydání: Říjen 2011

CZ

42

Tato norma je obecnou normou pro posouzení energetické náročnosti výroby tepla na vytápění tepelnými čerpadly.


ČSN EN 15316-4-3

Tato norma je obecnou normou pro posouzení energetické náročnosti výroby tepla na vytápění slunečními soustavami. 

ČSN EN 15316-4-4

Tato norma stanovuje postup výpočtu energetických požadavků, výroby elektřiny, tepelného výkonu a využitelných ztrát kogeneračních jednotek integrovaných do budov. Tyto kogenerační jednotky jsou součástí soustavy výroby tepla (vytápění a příprava teplé vody) v budovách. Jsou běžně známé jako mikrokogenerační jednotky nebo malé kogenerační jednotky. Při integraci kogenerační jednotky do soustavy na vytápění, přípravu teplé vody, či klimatizaci budovy definuje norma dva provozní režimy: Kogenerační jednotka je určena k provozu v plném zatížení, tudíž tepelný výkon kogenerační jednotky pokrývá základní zatížení tepelných potřeb budovy. Kogenerační jednotka je určena k provozu při různých zatíženích (např. kogenerační jednotka pracuje jako náhrada kotle a pokrývá celkovou tepelnou potřebu budovy). V normě uvedeným dvěma provozním režimům odpovídají dvě výpočetní metody: "Metoda dílčího příspěvku" (fractional contribution method) pro kogenerační jednotku provozovanou většinu času při plném zatížení a pokrývající základní zatížení (dílčí příspěvek celkové tepelné potřeby budovy). "Metoda ročního zátěžového diagramu" (annual load profile method) pro kogenerační jednotku provozovanou při rozdílném výkonovém zatížení (například pracující ve funkci kotle). 

ČSN EN 15316-4-5

Tato norma obsahuje výpočtovou metodu pro stanovení energetických požadavků, účinnosti soustav dálkového zásobování teplem a objektových předávacích stanic. Výsledkem výpočtů je faktor primární energie určité soustavy dálkového zásobování teplem a tepelné ztráty objektových předávacích stanic. Výpočty jsou založeny na provozních údajích soustavy dálkového zásobování teplem, popř. objektových předávacích stanic, které mohou být vypočítány nebo měřeny v souladu s touto normou a dalšími evropskými normami dále uvedenými. Tato metoda může být použita pro následující aplikace: - posouzení souladu s pravidly, vyjádřenými jako energetické cíle; - optimalizace energetické účinnosti plánované soustavy dálkového zásobování teplem a objektových předávacích stanic při změně vstupních parametrů; - hodnocení vlivu možných energeticky úsporných opatření na existující soustavy změnou provozní metody nebo náhradou částí systému. Norma je tvoří součást řady norem podporujících základní požadavky evropské Směrnice 2002/91/EC o energetické náročnosti budov (EPBD) zaměřené na harmonizaci metodiky pro výpočet energetické náročnosti budov. 

ČSN EN 15316-4-6

Tato norma je obecnou normou pro posouzení energetické náročnosti výroby tepla na vytápění, fotovoltaické systémy. 

ČSN EN 15316-4-7

Tepelné soustavy v budovách - Výpočtová metoda pro stanovení potřeby energie a účinností soustavy - Část 4-7: Zdroj tepla pro vytápění, kotle pro spalování biomasy; Vydání: Srpen 2011. Tato norma je obecnou normou pro posouzení energetické náročnosti výroby tepla zdroji tepla na biomasu.

CZ

43


ČSN EN 15316-4-8

Tepelné soustavy v budovách - Výpočtová metoda pro stanovení energetických potřeb a účinností soustavy - Část 4-8: Otopné soustavy, teplovzdušné vytápění a stropní sálavé vytápění; Vydání: Říjen 2011

ENERGETICKÁ NÁROČNOST BUDOV 

ČSN EN 15217 (třídící znak 730324) - Energetická náročnost budov - Metody pro vyjádření energetické náročnosti a pro energetickou certifikaci budov

Tato norma poskytuje metody pro vyjádření energetické náročnosti budov: - k vytvoření předpisů týkajících se energetické náročnosti budov; - k podpoře projektantů, majitelů, provozovatelů a uživatelů budov při zlepšování energetické náročnosti budov. Norma stanovuje: - různé obecné možnosti ukazatele k vyjádření energetické náročnosti celých budov, včetně soustav vytápění, větrání, klimatizace, přípravy teplé vody a osvětlení; - způsoby vyjádření energetických požadavků pro návrhy nových budov nebo změny stávajících budov; - postupy k určení referenčních hodnot; - možné návrhy postupů energetické certifikace budov. Tato norma poskytuje možnosti voleb na různých úrovních. Pokud je tato norma použita ke stanovení národních nebo regionálních metod pro vyjádření energetické náročnosti, a/nebo pro energetickou certifikaci budov, pak výběr mezi volbami nesmí být prováděn jednotlivými uživateli, ale oprávněnými orgány státní nebo regionální správy. Norma se může použít pro skupinu budov, pokud jsou na stejném pozemku, jsou-li provozovány se stejnými soustavami technického zařízení a jestliže nejvýše jedna z nich má klimatizovanou plochu větší než 1 000 m2. 

ČSN EN 15232:2008-02 - Energetická náročnost budov - Vliv automatizace, řízení a správy budov


CZ

44

ČSN EN 15603 (třídící znak 73 0326) - Energetická náročnost budov - Celková potřeba energie a definice energetických hodnocení

V této normě se uvádí metodika k získávání rovnocenných výsledků z různých sou-borů údajů, aby bylo možno hodnotit při energetická certifikaci nové a stávající budo-vy rovnocenným způsobem. Poskytuje také metodiku k určování chybějících údajů, k výpočtu normalizované potřeby energie na vytápění a chlazení, větrání, přípravu tep-lé vody a osvětlení. Norma také uvádí metodiku k hodnocení energetické efektivnosti možných zlepšení. Tato norma popisuje dva základní druhy energetického hodnocení budov a jejich užití: výpočtové energetické hodnocení, normalizovaným výpočtovým energetickým hodnocením, kde normová potřeba energie nezávisí na chování uživatelů, skutečných klimatických podmínkách a jiných skutečných podmínkách (okolního prostředí a vnitřních); měřené energetické hodnocení, založené na dodané a vydané energii. V důsledku rozdílů ve způsobu, jakým se tato dvě hodnocení získala, se nemohou jejich výsledky přímo porovnávat, ani obvykle nemohou mít stejné hodnoty požadavků či tříd ENB. Norma uvádí možný způsob přepočtu mezi těmito hodnoceními. Účel normy je: porovnat (a shrnout) výsledky z jiných norem, které počítají potřebu energie na specifické zajišťované funkce v budově; - hodnotit energii vyrobenou v budově, z níž část se může odvést na použití jinde; předložit souhrn celkové potřeby energie budovy ve formě tabulky; - poskytnut

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR energetické hodnocení založené na primární energii, na emisích oxidu uhličitého nebo na jiných parametrech definovaných národní energetickou politikou; - zavést všeobecné principy výpočtu faktorů primární energie a součinitelů emisí uhlíku. 

TNI CEN/TR 15615 (třídící znak 730310) - Vysvětlení obecných vztahů mezi různými evropskými normami a směrnicí o energetické náročnosti budov (EPBD) - Zastřešující dokument

Tato technická informace popisuje soubor evropských norem, které jsou určené k podpoře EPBD, kterou zajišťují poskytnutím výpočtových metod s doprovodným materiálem k získání celkové energetické náročnosti budovy (ENB). V příloze A jsou dotčené normy uspořádány hierarchicky. Oddíl 1 je výčtem norem, které se zabývají celkovou energetickou náročností na podporu článků 4 až 7 EPBD. Oddíly 2 až 5 jsou výčtem norem, které se vztahují ke specifickým hlediskům nebo dílčím energetickým náročnostem budovy, jež přispívají k celkovému výpočtu. Obsah jednotlivých norem je shrnut v příloze B. Příloha C poskytuje výpis definic a příloha D výpis zásadních značek, které se shod-ně užívají v normách. Je záměrem, aby tyto přílohy tvořily základ budoucí trojjazyčné normy pokrývající společné definice a značky pro energetické výpočty.

DYNAMICKÉ MODELOVÁNÍ 

ČSN EN 15265:2008-03 Energetická náročnost budov - Výpočet potřeby tepla na vytápění a chlazení dynamickými metodami - Obecná kritéria a ověřovací postupy

Tato norma definuje předpoklady, okrajové podmínky a postupy pro ověření dynamických simulačních výpočtů roční potřeby tepla na vytápění a chlazení budov. Norma je určena projektantům pozemních staveb a tvůrcům a uživatelům energetických simulačních programů. Nepředepisuje žádnou konkrétní metodiku pro dynamický simulační výpočet roční potřeby tepla na vytápění a chlazení. Místo toho obsahuje verifikační příklady, s jejichž pomocí se ověřuje, zda je určitá dynamická výpočetní metoda pracující nejvýše s hodinovým krokem ve shodě s ČSN EN 15265.

ELEKTRICKÉ OSVĚTLENÍ 

ČSN EN 12464-1:2004-03 Světlo a osvětlení - Osvětlení pracovních prostorů - Část 1: Vnitřní pracovní prostory

Požadavky na osvětlení se uvádějí taxativně tabelárně pro většinu prostorů, zrakových úkolů a činností ve vnitřních prostorech. V tabulkách se uvádějí základní parametry - udržovaná osvětlenost, index oslnění, všeobecný index podání barev a v poznámkách další požadavky, především požadovaná teplota chromatičnosti světla použitých zdrojů. Oslnění se hodnotí metodou UGR podle publikace CIE 117/1995, požaduje se udávání přesnosti a tolerancí výpočtů a měření světelně technických parametrů osvětlovacích soustav. V důsledku toho se požaduje, aby výrobci světelných zdrojů a svítidel poskytovali potřebné údaje pro stanovení odpovídajících přesností a pro ověřování omezení oslnění.

CZ

45


ČSN EN 12464-1 ZMĚNA Z1: 2005-01 Světlo a osvětlení - Osvětlení pracovních prostorů Část 1: Vnitřní pracovní prostory

Požadavky na osvětlení se uvádějí taxativně tabelárně pro většinu prostorů, zrakových úkolů a činností ve vnitřních prostorech. V tabulkách se uvádějí základní parametry - udržovaná osvětlenost, index oslnění, všeobecný index podání barev a v poznámkách další požadavky, především požadovaná teplota chromatičnosti světla použitých zdrojů. Oslnění se hodnotí metodou UGR podle publikace CIE 117/1995, požaduje se udávání přesnosti a tolerancí výpočtů a měření světelnětechnických parametrů osvětlovacích soustav. V důsledku toho se požaduje, aby výrobci světelných zdrojů a svítidel poskytovali potřebné údaje pro stanovení odpovídajících přesností a pro ověřování omezení oslnění. 

ČSN 36 0450:1986-11 Umělé osvětlení vnitřních prostorů, Změna a:1989-02, Změna Z2:1996-08, Změna Z3:1997-01,Změna Z4:2000-09

Tato norma platí pro umělé osvětlování vnitřních prostorů staveb. Spolu s doplňujícími ustanoveními přidružených norem je podkladem pro navrhování, udržování, provoz a kontrolu umělého osvětlení. Norma platí pro umělé osvětlení, pro které byly projektové práce zahájeny po datu účinnosti této a příslušné přidružené normy. Projektová dokumentace rozpracovaná a nerealizovaná před tímto datem nabytí účinnosti musí být upravena tak, aby splňovala požadavky kmenové i příslušné přidružené normy. Poznámka: Norma byl zrušena a nahrazena (i když ne zcela) normou ČSN EN 12464-1:200403. Použití této, byť zrušené normy, je při hodnocení energetické náročnosti budov v oblasti osvětlení v budovách, které byly postaveny před 03-2004.



ČSN 73 4301 - Změna Z1:2005-07 Obytné budovy

Touto normou se nahrazuje ČSN 36 0452 z 1986-01-10. Norma určuje požadované hodnoty osvětlenosti obytných budov. Použití normy je při hodnocení energetické náročnosti budov v oblasti osvětlení.

CZ

46

ČSN 73 4301 Aktualizace ČSN 73 4301 Obytné budovy má upřesnit změny ve výstavbě a projektování obytných budov, které probíhají od r.1989 v návaznosti na novelu stavebního zákona a dalších vyhlášek a souvisejících platných norem. V porovnání s předcházející normou byl upřesněn předmět normy. Byla zařazena nová kapitola definic, které platí pro účely této normy. Byla doplněna kapitola 4.2 Vzájemné odstupy staveb a přepracována a podstatně rozšířena kapitola 4.3 Proslunění. Dále byla vzhledem k častým chybám v praxi doplněna kapitola 5.1.3.4 Ochranná zábradlí tak, aby byla v souladu s ČSN 74 3305. Byla přepracována a upřesněna kapitola 5.2 Prostory bytu. V tabulkách doporučených nejmenších ploch obytných místností a kuchyní je doplněn údaj nejmenší plochy místností bytů pro těžce pohybově postižené osoby. V souvislosti s touto problematikou byly zvětšeny rozměry místnosti pro umístění záchodové mísy : šířka je 900 mm ( místo 800 mm ) a délka záchodu při otevírání dveří dovnitř ( nádržka nahoře ) je 1 500 mm ( místo 1 400 mm ). Dveře do prostoru pro osobní hygienu nebo do prostoru WC musí být nejméně 700 mm široké. Hlavní domovní komunikace musí umožňovat přepravu předmětů o rozměrech 1 950 mm x 800 mm x 1 950 mm ( původně 1 800 mm x 600 mm x 1 800

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR mm ). Kapitola 6 Technická zařízení - tato oblast byla v uvedené normě revidována hlavně s vědomím,že pro jednotlivé discipliny technických zařízení existují podrobné oborové normy a technická pravidla, která detailně konkretizují speciální problematiku. Uživatel této předkládané normy zde nachází v oblasti technických zařízení pouze základní informace, které je nutno vnímat ve vztahu k obytné budově jako existující problematiku. Jsou zde odkazy na detailně zaměřené oborové normy a pravidla. Nicméně v některých konkrétních profesích jsou zde alespoň rámcově respektovány některé trendy související se současným rozvojem profese, jako například měření a regulace.Zmíněna je zde detailněji problematika větrání a další souvislosti.Jednotlivé kapitoly oblasti technických zařízení jsou v tomto podání dokladem, který ukazuje vazbu k předpokládanému typu budov.Neslouží k detailnímu řešení. V novém znění normy je vyřazeno: - stanovení velikostní kategorie bytů podle počtu ubytovaných osob výpočet ploch a obestavěného prostoru - přehled souhrnných údajů ploch 

ČSN EN 15193:2008-06 Energetická náročnost budov - Energetické požadavky na osvětlení

Tato norma byla navržena pro zavedení dohod a postupů pro stanovení energetických požadavků na osvětlení v budovách a poskytnutí metodologie pro číselný ukazatel spotřeby energie v budovách. Též poskytuje vodítko pro zavedení národních limitů spotřeby energie pro osvětlení odvozených z referenčních schémat. Požadavky této normy vycházejí ze směrnice EC pro spotřebu energie v budovách č. 2002/91/EC. Tuto normu nelze zásadně použít pro návrh umělého osvětlení v objektech. 

ČSN EN 15193:2008-06 Energetická náročnost budov - Energetické požadavky na osvětlení OPRAVA 1 (vydáno 1.12.2010)

NORMY PRO SPECIALISTY- SKLO VE STAVEBNICTVÍ Níže uvedené tři normy - sklo ve stavebnictví - jsou určeny pro okruh úzkých specialistů, zde jsou citovány pouze pro informaci: 

ČSN EN ISO 14438:2002-12 Sklo ve stavebnictví - Stanovení hodnoty energetické bilance Výpočtová metoda

Norma specifikuje výpočtovou metodu pro stanovení hodnoty energetické bilance zasklení. Norma se vztahuje na propustné materiály jako sklo a kombinace skla použité pro zasklení oken v budovách. Metoda je určena k vyhodnocení bilance tepelných ztrát a využitelných tepelných zisků ze slunečního záření pronikajícího do budovy zasklením za stanovené období pomocí průměrného podílu ztrát (nebo zisků) tepla, tzv. hodnoty energetické bilance. Metoda umožňuje srovnání chování zasklívacích výrobků. Hodnota energetické bilance by neměla být použita pro výpočty potřeby energie nebo kapacity vytápění v budovách. 

ČSN EN 410:2000-03 Sklo ve stavebnictví - Stanovení světelných a slunečních charakteristik zasklení

Norma specifikuje metody stanovení světelných a slunečních charakteristik zasklení ve stavebnictví. Tyto charakteristiky mohou sloužit jako podklad pro výpočty osvětlení, vytápění a chlazení místností a umožňují porovnání různých typů zasklení. Tato evropská norma se vztahuje na běžná zasklení i na absorpční nebo reflexní protisluneční zasklení, použité ve vertikálních

CZ

47

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR nebo horizontálních zasklených otvorech. Pro jednoduché, dvojité a trojité zasklení jsou uvedeny příslušné vzorce. 

ČSN EN 673+A1:2002-01 Sklo ve stavebnictví - Stanovení součinitele prostupu tepla (hodnota U) - Výpočtová metoda

 Změna A2:2003-08 Norma specifikuje výpočtovou metodu pro stanovení součinitele prostupu tepla zasklení s plochými a paralelními povrchy. Tato norma platí pro skla bez povlaku (včetně skel s profilovanými povrchy, např. vzorované sklo), pro skla s povlakem a pro materiály nepropustné pro infračervené záření s velkou vlnovou délkou, což zahrnuje výrobky ze sodnovápenatého skla (dále jen sodnovápenaté sklo), borosilikátového skla a sklokeramiky. Norma platí také pro vícenásobné zasklení při použití výše uvedených skel a materiálů. Norma neplatí pro vícenásobné zasklení, které obsahuje v plynových meziprostorech povlaky nebo folie, které jsou propustné pro infračervené záření s velkou vlnovou délkou. Postup popsaný v této evropské normě stanovuje hodnotu U (součinitel prostupu tepla) středové oblasti zasklení. Okrajové vlivy způsobené tepelným mostem přes distanční rámeček hermeticky uzavřeného zasklení nebo přes okenní rám nejsou zahrnuty. Dále se neuvažuje přenos tepla vlivem slunečního záření. Dokument na výpočet celkové hodnoty U oken, dveří a okenic (viz C.1) uvádí normativní odkaz pro hodnotu U vypočítanou pro zasklené prvky podle této normy. Za účelem porovnání výrobků je uvažována svislá poloha zasklení. Hodnoty U se navíc vypočítají použitím stejného postupu i pro jiné účely, zejména při stanovení: • • • •

tepelných ztrát zasklením, tepelných zisků vedením v létě, kondenzace na zasklených površích, vlivu absorbovaného slunečního záření při určení solárního faktoru (viz C.2).

Odkaz lze nalézt v C.4 a C.5 nebo v jiných evropských normách zabývajících se výpočty tepelných ztrát na aplikaci hodnot U zasklení stanovených touto normou. Je zde také uveden postup pro stanovení emisivity. Vzorce jsou formulovány pokud možno jednoduše s ohledem na přesnost.

CZ

48


Obecné shrnutí: O vydání ČSN, jejich změn, oprav a zrušení se dovíte každý měsíc (podle § 4 zákona č. 22/1997 Sb.) ve Věstníku v Oznámení Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Počátek platnosti ČSN, jejich změn a oprav počíná obecně prvým dnem měsíce následujícího po měsíci vydání, pokud není uvedeno jinak. Normy označené *) přejímají mezinárodní nebo evropské normy převzetím originálu. U změn a oprav, kterými se mění název normy a jsou vydány již pod změněným názvem, je na prvém místě uveden nový název. Původní název normy je v těchto případech pro informaci uveden v závorkách. Doporučené stránky na internetu, kde lze najít přehled norem včetně anotací jsou například: na webových stránkách národního normalizačního úřadu, kterým je Úřad pro technickou normalizaci v Praze http://www.unmz.cz případně na http://www.technickenormy.cz a dále http://www.technicke-normy-csn.cz/vestnik_uradu_normalizace.html, http://www.technicke-normy-csn.cz http://eshop.normservis.cz/normy/ceske-technicke-narodni-normy-csn/

Informační zdroje – literatura - Internet http://www.technicke-normy csn.cz/vestnik_uradu_normalizace.html http://www.technickenormy.cz/ http://www.tzb-info.cz/normy/

Odborné časopisy: Energie a peníze Topenářství Střechy, fasády, izolace Stavebnictví a interiér atd.

CZ

49

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v ČR Příklad, jak vypadá titulní stránka Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

CZ

50


ILUSTRAČNÍ FOTOGRAFIE

Nesprávně provedené nařezání a napojení cihel při zakládání stavby a nepřípustné domaltování.

Nesprávné navázání a položení cihel řezem ven

CZ

51


Nenapojení zakládacích cihel na pero drážku a nevhodné promaltování

Neprovedené zdění na vazbu CZ

52


Nedodržení roviny při zateplování soklu deskami z XPS.

Netěsné napojení desek z XPS k základu domu při zateplování základu a soklu domu CZ

53


Nevhodné použití plných cihel v kombinaci s tepelně izolačními cihlami (nehomogenní zdivo)

CZ

54

Osazení okna do ostění bez předchozího omítnutí, špatně aplikovaná vnitřní těsnící páska a viditelné mezery mezi oknem a zdivem.


Porušená venkovní těsnící páska

Velmi nekvalitně provedené zdění

CZ

55

CZ

56

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik Kommentiertes Verzeichnis relevanter Regelwerke für den Bau von Passivhäusern

Abschnitt I. / DE

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik

Inhalt / Abschnitt I.

DE

58

Vorwort

59

Verzeichnis der verwendeten Abkürzungen

60

Gestaltung der ISO-, EN-, ČSN EN-, ČSN EN ISO-Normen

61

Technische Norm

65

Rechtsvorschriften bezüglich der technischen Normung

67

Jetziger Stand der Normen und Vorschriften der Tschechischen Republik im Bauwesen und deren Bezug auf die Europäische Union

68

Die technischen Normen in der Tschechischen Republik, die mit dem Bau der Niederenergiegebäude zusammenhängen

69

Baunormen

71

Grundlegende Reihe der ČSN-NORMEN 73 0540, die sich mit dem Wärmeschutz der Gebäude Befassen

78

Energetische Systeme von Gebäuden

95

Allgemeine Zusammenfassung

112

Veranschaulichungsbilder

114


Vorwort Diese Studie wird im Rahmen des Projektes „Energieeffizientes Bauen Südböhmen – Niederbayern“ (EER) erarbeitet, dessen Partner die Südböhmische Wirtschaftskammer České Budějovice, die Industrie- und Handelskammer für Niederbayern in Passau und die Handwerkskammer Niederbayern - Oberpfalz, Regensburg sind. Zum Ziel dieses Projektes wird die Verbesserung des Bewusstseins der Fach- und Laienöffentlichkeit über die Möglichkeiten der Nutzung der erneuerbaren Energiequellen sowie die gegenseitige Informiertheit über technische und zusammenhängende Vorschriften, und zwar hauptsächlich im Bereich des niederenergetischen und passiven Bauwesens. Die Studie befasst sich mit dem Segment der technischen Vorschriften - Normen, die sich auf die Entwürfe und die Realisierung von neuen Bauten, den Umbau der bestehenden Bauten sowie den Abbau und die Entsorgung der ausgedienten Bauten beziehen. In der Praxis kommt es häufig durch die fehlenden Kenntnisse oder die Nichteinhaltung dieser Vorschriften zu den Mängeln, die die Nutzbarkeit des realisierten Gebäudes beeinträchtigen und deren Beseitigung meistens nur problematisch zu lösen ist. Die Hauptursachen der Mängel stellen die unzureichende fachliche Kompetenz der Baufirmen, der unangemessen schnelle Vorgang der Bauarbeiten zum Nachteil der Einhaltung der festgelegten technologischen Verfahren, eine nicht-fachliche oder gar keine Bauaufsicht des Bauherren über den Bauablauf dar. Die Mängel sind bei dem Aufbau der schon heute standardmäßig entworfenen niederenergetischen und passiven Häuser am deutlichsten, denn es ist dabei sehr wichtig, wie jedes Detail des Baus ausgeführt wird sowie wie die vorgeschriebenen Technologien eingehalten werden. Zum Hauptziel dieser Studie wird im Kontext mit den Anforderungen der Projektvorbereitung sowie der anschließenden Realisierung der niederenergetischen Bauten das fachliche Niveau der Projektanten, der Mitarbeiter der Baufirmen, der Bauherren sowie der Öffentlichkeit zu erhöhen. Der Anwender dieser Studie hat die Möglichkeit, sich nicht nur mit dem Prozess der Gestaltung, der Historie und dem Sinn der Normen, sonder auch mit ihrer grundlegenden Übersicht im Bereich der Vorbereitung und Realisierung der Bauten vertraut zu machen. Die ausgewählten Normen sind in die Gruppen nach den einzelnen Teilen des Baus eingeordnet und bei jeder Vorschrift gibt es eine kurze Annotation. Die sich wiederholenden Abkürzungen im Text sind in einem selbstständigen Verzeichnis erklärt. Am Ende der Studie sind konkrete Beispiele der Mängel einschließlich der Beschreibung deren Entstehung aufgeführt. Aufgrund der überregionalen Zusammenarbeit zwischen den Bezirken Südböhmen und Niederbayern, in deren Rahmen diese Studie erarbeitet wird, sind hier auch deutsche technische Normen aufgeführt, die bei dem Entwerfen der Passivbauten in der Bundesrepublik Deutschland verwendet werden. Autoren Helena Matějčková Lubomír Klobušník Ing. Dietmar Kraus Fachliche Beurteilung Dipl.-Ing. Jaroslav Hodina

DE

59


Verzeichnis der verwendeten Abkürzungen BS

British Standard (britische Norm)

CEN

Europäischer Normungsausschuss

CENELEC

Europäischer Ausschuss für Elektrotechnische Normung

ČNI

Tschechisches Normungsinstitut

CZ

Tschechische Republik

ČSN

Tschechische Staatsnorm, ( früher Tschechoslowakische Staatsnorm )

DIN

Deutsche Industrie Norm

EER

Energieeffiziente Region

EN

Europäische Norm

EU

Europäische Union

GOST

Staatsstandard (aus dem Rusischen государственный стандарт)

IEC

International Electrotechnical Commision (Internationales Behörde für Elektrotechnik)

ISO

lnternational Organization for Standardization (Internationale Organisation für die Standardisation)

MMR

Ministerium für die regionale Entwicklung

STN

Slowakische technische Norm

TNI

Technische Normungsinformation

TNK

Technische Normungskommission

ÚNMZ Amt für technische Normung, Metrologie und Staatsprüfwesen

DE

60

WTO

World Trade Organization (Welthandelsorganisation)

ŐNORM

Österreichisches Normungsinstitut


Gestaltung der ISO-, EN-, ČSN EN-, ČSN EN ISO-Normen Die Gestaltung der ursprünglichen ČSN (der tschechoslowakischen und tschechischen staatlichen Normen) bildet zurzeit nur einen sehr geringen Teil. Die meisten Normen sind übernommene europäische und internationale Normen, an deren Gestaltung sich mittels des ČNI (Tschechischen Normungsinstitut) die Fachleute aus der Tschechischen Republik beteiligen. Rahmenbeschreibung des Vorgangs bei der Gestaltung der ČSN-Norm:

Antrag auf die Normgestaltung Einen Antrag auf die Erarbeitung einer tschechischen technischen Norm kann jeder einreichen. Mittels des ČNI kann auch die Erarbeitung einer internationalen oder europäischen Norm beantragt werden.

Beurteilung des Antrags In der Tschechischen Republik wird ein Antrag in der zuständigen nationalen Technischen Normungskommission beurteilt (TNK).

Bearbeitung des Normentwurfs Das ČNI bearbeitet die Entwürfe der ČSN nicht, es wird von diesem Institut deren Bearbeitung organisiert und vertraglich gesichert. Zu der vertraglichen Vereinbarung gehören der vereinbarte Bearbeiter, befristete Etappen der eingeordneten Normungsaufgabe und die Finanzierungsform. Die Angaben über die Aufnahme und den Planvorgang von Arbeiten an der neuen oder revidierten Norm sowie die Veröffentlichung des ČNI im Amtsblatt von ÚNMZ. Der vereinbarte Bearbeiter arbeitet den ersten Entwurf der ursprünglichen ČSN aus. Der erste Entwurf der europäischen oder internationalen Norm wird in einer Arbeitsgruppe erarbeitet, in die durch das ČNI die Experten aus der CZ delegiert werden können.

Bemerkungen zum Normentwurf Die aufeinanderfolgende Entwürfe der ursprünglichen ČSN sowie die Entwürfe der europäischen und internationalen Normen werden in den Technischen Normungskommissionen verhandelt, oder falls es keine gibt, dann in anderen Fachgremien, mir dem Ziel, eine Einigung über die Nutzbarkeit der entworfenen Lösung für alle Beteiligten, also auch für CZ, zu erreichen.

Abstimmung über den Normentwurf, die Genehmigung des Normentwurfs Die Entwürfe der europäischen Normen werden mit der gewogenen Abstimmung genehmigt, die die wirtschaftliche Bedeutung der Mitgliedsstaaten von CEN und CENELEC ausdrückt. Die Tschechische Republik hat in diesem System 12 Stimmen ebenso wie Belgien, Ungarn, Portugal und Griechenland. Nach der Genehmigung sind die Mitgliedsstaaten verpflichtet, die Normen innerhalb von 6 Monaten in ihre inländischen Normen einzuführen. In ISO und IEC sind zur Genehmigung 75% von befürwortenden Stellungnahmen der abstimmenden Mitglieder notwendig.

DE

61


Die Übernahme der europäischen oder internationalen Norm, die Genehmigung der ursprünglichen ČSN-Norm, die Veröffentlichung Das ČNI, als ordentliches Mitglied der europäischen Normungskommissionen, ist verpflichtet, die Einführung aller europäischen Normen in das System der ČSN zu sichern und die nationalen Normen aufzuheben, die mit den europäischen Normen im Widerspruch sind. Es wird auf verschiedene Weisen durchgeführt, es hängt von dem Charakter der Problematik und dem Kreis der potentiellen Normanwender ab. In jedem Fall wird der europäischen Norm der Status einer tschechischen nationalen Norm erteilt (ČSN), und zwar folgenderweise: 

durch die Übernahme der Übersetzung (ca. 60% von der gesamten Menge der übernommenen Normen), d.h. durch die Herausgabe der ČSN, die eine nationale Titelseite, ein nationales Vorwort, eine vollständige Übersetzung des Originals der übernommenen Norm und einen nationalen Anhang (bei Bedarf) enthält



durch die Übernahme der Originals, d.h. die Herausgabe der ČSN, die eine nationale Titelseite (auf Tschechisch), ein nationales Vorwort (auf Tschechisch) enthält, darauf folgt ein englischer Originaltext, der bei Bedarf um einen nationalen Anhang ergänzt wird



durch die Übernahme der Genehmigung zur direkten Nutzung in Form einer Verkündung in dem Amtsblatt, d.h. die "Herausgabe" eines Umschlags mit dem tschechischen Namen und der Bezeichnung der übernommenen Norm (in der tschechischen Sprache), in den das englische Original der übernommenen Norm eingelegt ist.

Den behandelten Entwurf der ČSN, und zwar sowohl der ursprünglichen, als auch der übernommenen europäischen oder internationalen Norm übergibt der Bearbeiter zur Genehmigung an das ČNI. Den Bestandteil des Genehmigungsverfahrens stellen die Kontrolle der Erfüllung der Aufgabenstellung, die methodische Kontrolle, das Aufheben der überholten und konfliktenthaltenden Normen und notwendige Redaktionsgestaltung (Korrektur) dar. Die Gesamtdauer, die für die Bearbeitung der europäischen oder internationalen Norm notwendig ist, beträgt durchschnittlich drei Jahre. Der Begriff "technische Norm" ist seit 15. 5. 1991 in Rechtsvorschriften der Tschechischen Republik nicht definiert. Die letzte Definition dieses allgemeinen Begriffs wurde im Gesetz Nr. 96/1964 Slg., über technische Normung festgelegt, das an dem angeführten Tag außer Kraft getreten ist. Zurzeit verfügt die Rechtsordnung der Tschechischen Republik nur über eine allgemeine Definition dieses Begriffs und zwar diejenige, die durch die Mitteilung des Außenministeriums über den Abschluss des Abkommens bezüglich der Gründung der Welthandelsorganisation (WTO) Mitteilung Nr. 191/1995 Slg., des Außenministeriums über den Abschluss des Abkommens bezüglich der Gründung der Welthandelsorganisation (WTO) veröffentlicht.

DE

62

In der tschechischen Übersetzung der erwähnten internationalen Norm wurde das Wort "Norm" verwendet. Aus dem Inhalt dieser Begriffsbestimmung folgt jedoch die Tatsache, dass es sich um den Begriff "technische Norm" handelt.

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik Die Norm wird als ein durch ein anerkanntes Organ genehmigtes Dokument, das für die allgemeine und wiederholte Anwendung die Regeln, Hinweise oder Charakteristik der Produkte oder der sich darauf beziehenden Vorgänge und Herstellungsmethoden festlegt, deren Einhaltung nicht verbindlich ist, definiert. Es kann auch oder ausschließlich die Terminologie, die Symbole, die Vorschriften über Verpackung, Kennzeichnung oder Bezeichnung des Produktes, den Herstellungsvorgang oder die Herstellungsmethode betreffen. Die Begriffe so, wie sie in der ISO/IEC-Anweisung 2 festgelegt sind, betreffen die Produkte, Verfahren und Dienstleistungen. Dieses Abkommen befasst sich nur mit technischen Vorschriften, Normen und Verfahren bei der Beurteilung der Konformität in Bezug auf Produkte oder Verfahren und Herstellungsmethoden. Die Normen so, wie sie in der ISO/IEC-Anweisung 2 definiert sind, können verbindlich oder unverbindlich sein. Zwecks dieses Abkommens werden die Normen als unverbindliche und die technischen Vorschriften als verbindliche Dokumente definiert. Die Normen, die durch die internationale Normungsorganisation erarbeitet werden, basieren auf der Einstimmigkeit. Dieses Abkommen enthält auch einige Dokumente, die auf der Einstimmigkeit nicht basieren. Aufgrund des nicht bestimmten Ausdrucks können auch aus dieser Definition nicht eindeutig die Merkmale abgeleitet werden, durch die sich die technische Norm von anderen Vorschriften mit einem technischen Inhalt unterscheidet. Unter diesen Umständen stellt die technische Norm jedes Dokument dar, das so bezeichnet ist und dessen Inhalt der aufgeführten Definition entspricht. Es könnte sich um eine technische Norm handeln, die im Rahmen eines bestimmten Betriebs herausgegeben wurde usw. Es ist also deutlich, dass in Bezug auf Verweise in den Rechtsvorschriften nur solche technische Normen in Betracht zu nehmen sind, die durch eine Rechtsvorschrift geregelt werden. Das betrifft nur die technischen Normen, die mit einem Buchstabenzeichen "ČSN" gekennzeichnet sind. Die technischen Normen, die als ČSN bezeichnet sind, bilden ein System, das aus zwei Normgruppen besteht. Im Sinne des Gesetzes Nr. 142/1991 Slg., über die tschechoslowakischen technischen Normen, in der Fassung des Gesetzes Nr. 632/1992 Slg., (nachstehend nur als Gesetz genannt) geht es um: - staatliche technische Normen, d.h. diejenigen, die vor dem 15. Mai 1991 gemäß dem vorherigen Gesetz genehmigt wurden, - tschechoslowakische technische Normen (deren Bezeichnung durch das Gesetz Nr. 20/1993 Slg., auf tschechische technische Normen geändert wurde), d.h. die Normen, die nach dem 15. Mai 1991 gemäß dem momentan gültigen Gesetz genehmigt wurden. Die Verbindlichkeit der technischen Normen wurde relativ langfristig in unserem Staat allgemein festgelegt, und zwar durch das Gesetz. Der gegenwärtige Rechtszustand ist so, dass laut Gesetz nur die Bestimmungen der tschechischen technischen Normen verbindlich sind (also nicht mehr der staatlichen technischen Normen), und zwar nur die Bestimmungen, in denen es im Text der entsprechenden Norm ausdrücklich aufgeführt ist, und zwar mit der Angabe über das Ministerium oder das Organ der staatlichen

DE

63

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik Verwaltung, aufgrund dessen Antrags die Verbindlichkeit einer bestimmten Bestimmung der Norm festgelegt wurde. Die Angabe dieser Organe im Text der Norm hat eine rechtliche Bedeutung, vor allem zwecks der Bestimmung des Organs, das zur Erteilung einer Ausnahme in der Verbindlichkeit berechtigt ist. Aus dem Text des § 7 des Gesetzes wird dann abgeleitet, dass sich der Prozess bei der Genehmigung der Ausnahmen nach einer Verwaltungsordnung richtet (Gesetz Nr. 500/2004 Slg., in der Fassung späterer Vorschriften). Das Gesetz regelt also die Verbindlichkeit bestimmter Bestimmungen der ČSN, es regelt jedoch nicht die rechtlichen Folgen im Falle der Verletzung dieser Pflicht. Diese Folgen werden indirekt in den Bestimmungen von anderen Rechtsvorschriften einbezogen. Als Beispiel kann die Bestimmung § 759 HGB erwähnt werden, wo unter anderem festgelegt wird, dass in dem Fall, dass zwischen inländischen Parteien in einem Vertrag die Qualität der Sache im Widerspruch zu den Bestimmungen der Rechtsvorschriften festgelegt wird, für die Bestimmung der Qualität die Bestimmungen dieser Rechtsvorschriften gelten. Eine solche Rechtsvorschrift stellt das Gesetz Nr. 142/1991 Slg. dar, das im § 3 die Verbindlichkeit der tschechischen Normen festlegt. Bei der Nichteinhaltung dieser verbindlichen Bestimmungen der ČSN entstehen dann auf der Seite des Käufers die Mängelansprüche aufgrund der Produktmängel (§ 436 ff. HGB), die Möglichkeit einer Geltendmachung des Schadenersatzanspruchs usw. Ähnlich wird es im BGB in der Bestimmung § 616 festgelegt, die die Qualität und die Menge der Waren bei dem Verkauf in einem Geschäft regelt, und zwar so, dass die verkaufte Sache den verbindlichen technischen Normen entsprechen muss. Bei der Verletzung dieser Pflicht entsteht auf der Seite des Verkäufers zum Beispiel die Haftung für die Mängel der verkauften Sache gemäß § 619 des BGB. Die gegenwärtige Zahl der technischen Normen, die als ČSN bezeichnet sind, beträgt über 18000. Davon nur 250 tschechische technische Normen enthalten verbindliche Bestimmungen. ISO/IEC 27001 ist ein international gültiger Standard, der die Anforderungen an das System des Managements der Informationssicherheit , vor allem dann die Steuerung der Sicherheit der Vertraulichkeit der Informationen für die Mitarbeiter , die Prozesse, IT-Systeme und die Firmenstrategie festlegt. Diese Normen bestimmt die Internationale Organisation für die Normung, die unter der Abkürzung ISO bekannt ist. Die Gesellschaft hat ihren Sitz seit dem Jahre 1947 in Genf . Die ISO-Norm 27001 in der neuesten Fassung aus dem Jahre 2005 sichert den Einklang mit aktuellen legislativen Anforderungen (vor allem der Schutz von Personalangaben). Die Bildung eines systemunterstützten Verfahrens bringt eine höhere Sicherheit und senkt das Risiko der Entweichung der empfindlichen Informationen.

DE

64


Technische Norm Die technische Norm ist ein Dokument, das technische Eigenschaften oder technische Lösungen oder die Verfahren bei den sich wiederholenden Verwendung festlegt (z.B. bei der Massenerzeugung oder Serienerzeugung, bei den Prüfmethoden usw.). Die technischen Normen befassen sich nicht nur mit der Qualität der Produkte, den Prüfverfahren, Abmessungen, der Kennzeichnung, der Terminologie, sondern auch mit dem Gesundheits-, Arbeits-, Brand- und Umweltschutz. Die Normen aus der Sicht deren Niveaus (des Geltungsbereichs) können in das folgende System eingeteilt werden:     

Internationale Normen Nationale Normen Branchennormen Normen der Assoziationen, Vereine Betriebsnormen.

Internationale Normen Es handelt sich um die Normen, die als ISO-Normen bezeichnet und von der Organisation ISO (International Organization for Standardization) erlassen werden, und um die Europäische Normen, die als EN-Normen bezeichnet werden. Sie werden von dem CEN (dem Europäischen Normungsausschuss) erlassen. CZ ist das CEN-Mitglied.

Nationale Normen Es handelt sich um die Normen der einzelnen Staaten, z.B. ČSN – tschechische technische Norm (Tschechische Republik), STN (Slowakische Republik), DIN (Bundesrepublik Deutschland), BS (Großbritannien), GOST (Russland), ŐNORM (Österreich). Die nationalen Normen lösen eine große Menge von verschiedenen Problematiken, die in den technischen Normen vorkommen. Zurzeit sind die CEN-Mitglieder verpflichtet, in das System der nationalen Normen die europäischen Normen zu übernehmen und dadurch gleichzeitig die Systeme der technischen Normen der einzelnen Mitgliedsstaaten zu unifizieren. Diese Normen werden dann z.B. folgenderweise bezeichnet: ČSN EN, DIN EN usw. Bemerkung: Zu den CEN-Mitgliedern gehören die folgenden Länder: Belgien, Tschechische Republik, Dänemark, Estland, Finnland, Frankreich, Irland, Island, Italien, Zypern, Litauen, Lettland, Luxemburg, Ungarn, Malta, Deutschland, Niederlande, Norwegen, Polen, Portugal, Österreich, Rumänien, Griechenland, Slowakei, Slowenien, Vereinigtes Königreich, Spanien, Schweden, Schweiz. Es wird ferner die Tendenz geltend gemacht, in die EN-Reihe die ISO-Normen zu übernehmen, bzw. sie gemeinsam zu lösen. Dadurch kommt es zu der internationalen Angleichung der technischen Normen. Diese Normen werden dann als z.B.: ČSN EN ISO, DIN EN ISO usw. bezeichnet.

DE

65

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik Die Gestaltung der unabhängigen nationalen Normen ohne Zusammenhang mit der europäischen oder internationalen Normalisierung (d.h. die keine EN oder EN ISO übernimmt) verliert die Wichtigkeit. Die Bezeichnung der tschechischen technischen Normen (ČSN) ČSN xx xxxx Die Bezeichnung der tschechischen technischen Normen besteht aus der Bezeichnung „ČSN“ und einer sechsstelligen Kennziffer, dem sogenannten Klassifizierungsmerkmal. Die ersten zwei Zahlen bezeichnen die Klasse, die nächsten zwei Zahlen bezeichnen die Gruppe, d.h. einen engeren Anwendungsbereich, die letzten zwei Zahlen bezeichnen die Reihenfolge in der Gruppe. Die Bedeutung des Klassifizierungsmerkmals wird bei der Eingliederung der übernommenen ENund ISO-Normen in die Normreihe der ČSN geschätzt (ohne Klassifizierungsmerkmal – das in Klammern unter der Bezeichnung EN- und die ISO-Normen ist – wären diese Normen - EN, ISO – nur schwer zu finden). ČSN EN verwenden die Nummer der ursprünglichen EN und das Klassifizierungsmerkmal wird in Klammern angegeben, z.B. ČSN EN 14704-2 (80 0886).

Verbindlichkeit der technischen Normen Die technischen Normen sind allgemein nicht verbindlich. Sie werden erst nach der Erfüllung der folgenden Schritte verbindlich: 

Durch die Angabe in einem Vertragsverhältnis, d.h. in einem Vertrag, in einer bestätigten Bestellung. Dann ist die technische Norm für die Vertragsparteien verbindlich und es ist nicht wichtig, ob es sich um eine internationale (ISO), nationale (z.B. ČSN, DIN), betriebliche (PN) Norm handelt. Vorsicht: es ist auch nicht wichtig, ob die vertraglich vereinbarte Norm schon aufgehoben wurde, ggf. durch eine neue Norm ersetzt wurde, z.B. die ON-Normen. Es ist ferner notwendig, auf die Tatsache aufmerksam zu machen, dass wenn in dem Vertragsverhältnis nicht festgelegt wird, nach welcher Norm die Produkte geliefert werden, ggf. nichts bezüglich der Qualität der gelieferten Produkte festgelegt wird, kann die technische Norm im Falle einer Streitigkeit zu einer Anfangslösung werden. Das durch die Norm festgelegte Niveau kann von dem Gericht für eine in dem bestimmten Fall gängige Qualität gehalten werden.



Es wird darauf in der Rechtsvorschrift verwiesen. Verbindlich ist die Norm selbstverständlich in den Fällen, die aus der entsprechenden Rechtsvorschrift folgen. Das Vorkommen solcher Fälle ist jedoch vereinzelt und es gibt die Tendenz, die Verbindlichkeit auf diese Weise nicht zu lösen.

Harmonisierte Normen und festgelegte Normen

DE

66

Hinsichtlich der Verbindlichkeit haben die sogenannten harmonisierten Normen und die festgelegten Normen eine spezielle Stellung. Es handelt sich um die technischen Normen, die an die Rechtsvorschriften anknüpfen und als harmonisiert und festgelegt in dem Amtsblatt des ÚNMZ (des Amtes für technische Normung, Metrologie und Staatsprüfwesen) inkl. der Angabe

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik der Rechtsvorschrift veröffentlicht werden, worauf sie sich beziehen (in der Regel auf die Regierungsverordnung, die sich auf eine bestimmte Gruppe von festgelegten Produkten bezieht). Für die harmonisierten Normen und die festgelegten Normen gilt es, dass die Erfüllung deren Anforderungen für die Erfüllung der Rechtsvorschriften mit technischen Anforderungen gehalten wird (es handelt sich in der Regel um die Regierungsverordnung zu den festgelegten Produkten). Es ist also möglich, die Anforderung einer Rechtsvorschrift zu erfüllen, wenn die Anforderungen der Norm erfüllt wurden. Es ist ebenfalls möglich, die Anforderung der Rechtsvorschrift auf eine andere Weise zu erfüllen. Dadurch wird die technische Entwicklung gefördert.

Rechtsvorschriften bezüglich der technischen Normung Die Zusammenhänge zwischen der technischen Normung und den Rechtsvorschriften sind für Techniker sehr nützlich und deren Kenntnis ist für die Hersteller der festgelegten Produkte eine Selbstverständlichkeit.

1) Gesetz über technische Anforderungen auf Produkte Die grundlegende Rechtsvorschrift stellt das Gesetz über technische Anforderungen auf Produkte Nr. 22/1997 Slg. in gültiger Fassung dar. Im Bereich der technischen Normung wird darin festgelegt:    

was eine tschechische technische Norm (ČSN) ist. es wird erklärt, dass die ČSN nicht allgemein verbindlich ist. es werden die Begriffe „harmonisierte“ und „festgelegte“ Norm erklärt. es wird die Gewährleistung der Gestaltung der ČSN beschrieben und es werden die Bedingungen der Gestaltung und Herausgabe der ČSN erklärt. Es wird darin festgelegt, welche Aufgabe in den aufgeführten Tätigkeiten das Amt für technische Normung, Metrologie und Staatsprüfwesen und das Ministerium für Industrie und Handel spielen.

2) Amtsblatt des ÚNMZ (Amt für technische Normung, Metrologie und Staatsprüfwesen) 

über herausgegebene Normen, aufgehobene Normen und über Änderungen der Normen werden wir im Amtsblatt des ÚNMZ informiert, das in der gedruckten (gegen Entgelt) und der elektronischen Form zur Verfügung steht – siehe www.unmz.cz (kostenlos)



im Amtsblatt des ÚNMZ können wir feststellen, welche Normen harmonisiert und festgelegt sind



ÚNMZ kann eine Strafe für unbefugte Verwendung des Zeichens „ČSN“ auf einem Produkt sowie für unberechtigte Vervielfältigung oder Verbreitung der technischen Normen oder deren Teile erteilen, d.h. das Zeichen „ČSN“ kann nur die Organisation verwenden, die mit der Herausgabe der tschechischen technischen Normen (ČSN) beauftragt ist, und das Kopieren und Verbreitung der Kopien sind nur mit der Zustimmung der beauftragten Organisation möglich. Bemerkung: Die beauftragte Organisation ist das ČNI – Tschechisches Normungsinstitut.

DE

67

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik 3) Regierungsverordnung Die Rechtsvorschriften, die an das Gesetz Nr. 22/1997 Slg. anknüpfen, stellen die Regierungsverordnungen dar. 

Regierungsverordnung Nr. 173/1997 Slg., die die Konformität der Produkte beurteilt



Regierungsverordnung Nr. 163/2002 Slg., die technische Anforderungen auf ausgewählte Bauprodukte festlegt



Regierungsverordnung Nr. 190/2002 Slg., die technische Anforderungen auf Bauprodukte mit dem Zeichen CE festlegt.

Jetziger Stand der Normen und Vorschriften der Tschechischen Republik im Bauwesen und deren Bezug auf die Europäische Union Es ist bekannt, dass es wichtig ist, bei der Realisierung der Bauten gültige staatliche Normen sowie gültige Vorschriften einzuhalten. Das führt zur Einhaltung eines bestimmten Niveaus der Qualität des Aufbaus und anschließend des Baus. Die Tschechische Republik ist seit dem 1. Mai 2004 ein Mitglied der Europäischen Union (EU) und sie muss auch die Richtlinien des Europäischen Parlaments zu beachten. Im Falle des Bereichs der technischen Normen und Vorschriften handelt es sich um die Richtlinien des Europäischen Parlaments und des Rats 98/34/EG vom 22. Juni 1998 über das Verfahren bei der Gewährung der Informationen im Bereich der technischen Normen und Vorschriften und Regeln für die Dienstleistungen der Informationsgesellschaft. Die Richtlinie des Europäischen Parlaments und des Rats 98/34/EG verpflichtet die Mitgliedsstaaten der EU, die Entwürfe der technischen Vorschriften (Normen) noch vor deren Genehmigung mitzuteilen. Darauf folgt eine dreimonatige Aufschubsfrist, in der sich die Europäische Kommission und andere Mitgliedsstaaten dazu äußern können. Der Mitgliedsstaat darf vor dem Ablauf dieser Frist keinen Entwurf der technischen Vorschrift genehmigen. Innerhalb dieser Frist haben die Mitgliedsstaaten und die Europäische Kommission die Möglichkeit, ihre Anforderungen (Stellungnahmen) bezüglich der vorgelegten Entwürfe geltend zu machen. In jedem Mitgliedstaat der Europäischen Union gibt es eine Kontaktstelle, die die Erfüllung der aus der Richtlinie 98/34/ES folgenden Pflichten sicherstellt. In der Tschechischen Republik stellt eine solche Stelle das Amt für technische Normung, Metrologie und Staatsprüfwesen (ÚNMZ) dar. Tschechische technische Normen sind nicht allgemein verbindlich. Die Pflicht, nach den Normen vorzugehen, kann jedoch entstehen, z.B. aufgrund der Festlegung der Rechtsvorschrift.

DE

68

Zurzeit gibt es in der Tschechischen Republik meistens die übernommenen Normen (ca. 90%) – aus den europäischen oder internationalen Normen. Sie werden zum Beispiel folgenderweise bezeichnet: ČSN EN, ČSN ISO, ČSN EN ISO, ČSN IEC. Bei der Übernahme werden die überholten oder konfliktenthaltenden Normen aufgehoben. Die technischen Normen werden in der Regel durch die Übersetzung ins Tschechische übernommen oder sie werden als Original zur direkten

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik Anwendung genehmigt. Die harmonisierte tschechische technische Norm entsteht in dem Fall, dass die europäische Norm oder das harmonisierte Dokument vollinhaltlich übernommen wird, die seitens der EG-Organe als harmonisierte europäische Norm anerkannt wird. Nur in den Bereichen, wo keine europäischen oder internationalen Normen zur Verfügung stehen, werden tschechische technische Normen (ČSN) aufrechterhalten oder gestaltet, sie stellen ca. 10% dar. Ferner gibt es die sogenannte festgelegte Norm für die Spezifikation der technischen Anforderungen auf Produkte, die aus der Regierungsverordnung oder einer anderen technischen Vorschrift folgen, die das ÚNMZ (im Einvernehmen mit den Ministerien und sonstigen Verwaltungsbehörden für die Beurteilung der Konformität, deren Tätigkeit der betreffende Bereich betrifft) bestimmen kann, tschechische technische Normen und sonstige technische Normen oder technische Dokumente der internationalen, eventuell ausländischen Organisationen, oder sonstige technische Dokumente, die ausführlichere technische Anforderungen enthalten. Das Herausgeben der festgelegten Norm wird im Amtsblatt des Amts für technische Normung, Metrologie und Staatsprüfwesen (ÚNMZ) verkündet, ebenso wie das Herausgeben einer harmonisierten Norm. Ein bestimmtes Qualitätskriterium bei der Durchführung der Bauarbeiten können die Zertifikate nach den Normen ISO 9000 (die neusten: ISO 9001:2001, 9004:2001) darstellen, die nicht obligatorisch sind, aber sie wurden von vielen Firmen verlangt, um ihre Wettbewerbsfähigkeit zu stärken und den Klienten entgegenzukommen, die einen Vertragsabschluss mit der Firma ablehnen, die über das erwähnte Zertifikat nicht verfügt. Es handelt sich um die offizielle Bestätigung der Fähigkeit des Managements, das Unternehmen systematisch zu führen und die Mängel in den Arbeitsvorgängen zu vermeiden. Zu den nicht weniger wichtigen Zertifikaten können die Zertifikate nach der ISO-Norm 14000 eingeordnet sein, die sich hauptsächlich auf den Umweltschutz ausrichten und sich darum bemühen, dass die mit dem Zertifikat ausgezeichneten Organisationen alle schädlichen Wirkungen deren Tätigkeit auf die Umwelt (durch die Verschmutzung oder Schöpfung der Naturquellen), sowohl während der Produktion als auch bei dem Gebrauch der Produkte, minimalisieren.

Die technischen Normen in der Tschechischen Republik, die mit dem Bau der Niederenergiegebäude zusammenhängen Bei dem Bau von neuen Niederenergiegebäuden oder bei dem Umbau des Altbaus auf ein Niederenergiegebäude sollten wir vor allem aus den folgenden Normen ausgehen, die folgenderweise aufgeteilt sind:

DE

69


BAUNORMEN 

ENTWURF UND AUSFÜHRUNG DER GEBÄUDE



GRUNDLEGENDE REIHE DER ČSN-NORMEN 73 0540, DIE SICH MIT DEM WÄRMESCHUTZ DER GEBÄUDE BEFASSEN



BERECHNUNGEN DER BAUKOMPONENTEN UND BAUTEILE VON GEBÄUDEN



ENERGETISCHE BILANZEN



FEUCHTIGKEITSBILANZ DER KONSTRUKTIONEN



RAUMBEHAGLICHKEIT



DETAILLIERTES MODELLIEREN



BEMESSUNG UND DIAGNOSTIK



KLIMAD ATEN

ENERGETISCHE SYSTEME VON GEBÄUDEN

DE

70



HEIZUNG, HEIZSYSTEME IN GEBÄUDEN (GRUNDENTWERFEN UND PROJEKTBERECHNUNGEN)



WARMWASSER



LUFTTECHNIK, KLIMATISIERUNG, KÜHLUNG



ENERGETISCHER BEDARF UND NUTZUNGSGRAD DER HEIZSYSTEME IN GEBÄUDEN



ENERGIEEFFIZIENZ VON GEBÄUDEN



DYNAMISCHES MODELLIEREN



ELEKTRISCHE BELEUCHTUNG



NORMEN FÜR EXPERTE – GLAS IM BAUWESEN


BAUNORMEN ENTWURF UND AUSFÜHRUNG DER GEBÄUDE 

ČSN P ISO 6707-1 Hoch- und Ingenieurbau - Terminologie - Teil 1: Allgemeine Begriffe

Diese vorläufige Norm ist die Revision der ČSN ISO 6707-1:2006 und ist zur Überprüfung bestimmt. Die Auswahl der Begriffe wird durch die internationale Norm ISO 6707-1:2004 beeinflusst. Es handelt sich um das Verzeichnis von etwa 1 000 allgemeinen Begriffen, die im Bauwesen verwendet werden. Die aufgeführten Begriffe kommen also im Hoch- und Ingenieurbau vor; sie werden nach den Teilen der Gebäude, Konstruktionen, Bauarbeiten und Materialien, Dokumentation, Funktionseigenschaften und Gebietsplanung aufgeteilt. 

ČSN EN 1996-1-1 Eurocode 6: Bemessung und Konstruktion von Mauerwerksbauten - Teil 1-1: Allgemeine Regeln für bewehrtes und unbewehrtes Mauerwerk

Die Norm stellt eine allgemeine Grundlage für das Entwerfen der Hoch- und Ingenieurbauwerke aus dem bewehrten und unbewehrten Mauerwerk dar, in das die Bewehrungsstäbe eingebaut werden, um die geforderte Dehnbarkeit, Tragfähigkeit und Gebrauchstauglichkeit des Mauerwerks zu erreichen. Für vorgespanntes und eingefasstes Mauerwerk werden die Grundsätze angegeben, also keine Anwendungsregeln. Dieser Teil gilt nicht für gemauerte Teile mit der Fläche des Querschnitts unter 0,04 m2. Bei den Konstruktionsarten, deren Entwerfen durch den Teil 1-1 nicht gedeckt wird, bei einer neuen Konstruktionsverwendung von üblichen Materialien, bei der Verwendung von neuen Materialien oder bei der Wirkung der Belastung oder anderer Einflüsse, bei denen bisher übliche Erfahrungen fehlen, können dieselben Grundsätze und Anwendungsregeln wie in dieser Norm verwendet werden, aber sie können ergänzt werden. Der Teil 1-1 bietet ausführliche Regeln an, die hauptsächlich für gewöhnliche Gebäude zu verwenden sind. Die Verwendbarkeit dieser Regeln kann aus praktischen Gründen oder aufgrund der notwendigen Vereinfachung begrenzt werden, ihre Verwendung und die Grenzen von dieser Verwendung werden dort erklärt, wo es notwendig ist. 

ČSN EN 1996-2 Eurocode 6: Entwerfen der Mauerkonstruktionen - Teil 2: Auswahl der Materialien, Konstruieren und Durchführung des Mauerwerks

Die eingeführte Norm ČSN EN 1996-2 ist Bestandteil der Normreihe – Teil des Eurocodes 6 – für Mauerwerksbau. Sie regelt die Grundprinzipien für die Auswahl der Materialien, das Konstruieren und die Durchführung von gemauerten Konstruktionen. Die Norm enthält in dem Anleitungsteil die Begriffe, Terminologie, Kennzeichen und Grunddefinitionen zu der behandelten Problematik, die Norm befasst sich ausführlich mit den Mikro- und MakroUmweltbedingungen, die detailliert klassifiziert werden. Die Norm stellt die Anforderungen an die Auswahl aller Teile des Mauerwerks dar – der Mauerteile, des Mauermörtels und der Hilfselemente, sie beschreibt die Grundprinzipien und Regeln für die Konstruktion des Mauerwerks, sie widmet sich ausführlicher der Problematik des Konstruierens der Bauteile aus dem Verblendmauerwerk, sie beschreibt die Verfahren bei dessen Durchführung einschließlich der Möglichkeiten von gleichzeitigem oder zusätzlichem Verfugen. Die Aufmerksamkeit wird den Ausdehnungsfugen und den erlaubten Abweichungen bei der Ausführung des Mauerwerks, der Beständigkeit der Außenwände gegen Feuchtigkeit und den Maßnahmen auf allen Ebenen, die

DE

71

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik die Durchfeuchtung des Mauerwerks während und nach dem Bau der Konstruktion vermeiden sollen, gewidmet. Nicht zuletzt wird die Aufmerksamkeit der Problematik der Festlegung der Höhe des Arbeitsabschnittes sowie den Änderungen und Reparaturen des verschmutzten Mauerwerks gewidmet. Die eingeführte Norm wird in drei Grundkapitel aufgeteilt, deren Inhalt der oben aufgeführten Bezeichnung entspricht. Die Norm enthält auch 3 normative Anhänge. Der erste Anhang A beschreibt visuell die wichtigsten Fälle von der Aussetzung des Mauerwerks der Durchfeuchtung in den Teilen des Gebäudes sowie in seinen Konstruktionsdetails und gibt tabellarisch die Beispiele für die Exposition des Mauerwerks gegenüber den mikroklimatischen Einflüssen an, denen das Mauerwerk in der klassifizierten Umgebung ausgesetzt wird. Der Anhang B legt die zulässigen Spezifikationen für Mauerkomponente und Mauermörtel für das Dauermauerwerk je nach unterschiedlichen Umgebungsbedingungen fest, und der letzte Anhang C legt die Regeln für die Auswahl des Materials für Hilfskomponenten für gemauerte Konstruktionen fest und sie spezifiziert ihren Korrosionsschutz, der für die entsprechende Klassen der Umgebung notwendig ist. 

ČSN EN 1997-1 Eurocode 7: Geotechnische Bemessung - Teil 1: Allgemeine Regeln

Die Norm soll gemeinsam mit der Norm EN 1990:2002 verwendet werden, die die Grundsätze und Anforderungen für die Sicherheit und Anwendbarkeit festlegt, sie beschreibt die Grundsätze für das Entwerfen und Überprüfen und gibt die Anweisungen bezüglich der zusammenhängenden Merkmale von der Zuverlässigkeit der Konstruktionen an. EN 1997 gilt für geotechnische Merkmale des Entwerfens der Hoch- und Ingenieurbauwerke. Sie wird in unterschiedliche selbstständige Teile aufgeteilt (siehe 1.1.2 und 1.1.3). EN 1997 wird auf die Anforderungen der Festigkeit, Stabilität, Verwendbarkeit und Beständigkeit der Konstruktionen ausgerichtet. Sonstige Anforderungen, z.B. die die Wärme- und Schalldämmung betreffen, werden nicht darin einbezogen. Die Zahlenwerte der Belastung der Hoch- und Ingenieurbauwerke, die in Betracht bei dem Entwerfen von verschiedenen Typen der Konstruktionen kommen, bietet die Norm EN 1991 an. Die Belastung, die der Baugrund verursacht (wie zum Beispiel Bodendruck), muss nach den Regeln von EN 1997 berechnet werden. Für die Durchführung der Bauwerke und die Professionalität sind selbstständige europäische Normen vorhanden. Sie werden in den entsprechenden Kapiteln erwähnt. Die Norm EN 1997 befasst sich mit der Durchführung in dem Umfang, der zur Konformität mit den Voraussetzungen der Entwurfsregeln notwendig ist. Die EN 1997 befasst sich mit den speziellen Anforderungen des Entwurfs für seismische Wirkungen nicht. EN 1998 enthält zusätzliche Regeln für einen geotechnischen Entwurf für das Erdbeben, die die in dieser Norm aufgeführten Regeln ergänzen oder anpassen. 

DE

72

ČSN EN 14199 Durchführung der speziellen geotechnischen Arbeiten – Mikropfähle

Diese Norm legt die allgemeinen Grundsätze für die Durchführung, Kontrolle und Überwachung der Durchführung, die Prüfung und Erarbeitung der Baustellendokumentation für Mikropfähle fest. Diese Elemente der speziellen Baugründung sind entweder gebohrt mit dem Durchmesser des Schafts bis 300 mm, oder gestanzt mit dem Durchmesser des Schafts oder mit der Querabmessung bis 150 mm. Ihre Länge ist nicht begrenzt. Die Norm besteht aus 11 Kapiteln und 7 informativen Anhänge. In dem ersten Kapitel sind die Grunddefinitionen für Mikropfähle und für ihre Teilung angegeben. Das zweite Kapitel enthält die normativen Verweise. In dem dritten Kapitel sind insgesamt 32 Bezeichnungen und Definitionen der Begriffe vorhanden, die bei der Durchführung der Mikropfähle verwendet werden. Das vierte Kapitel enthält das Verzeichnis der Informationen, die für den Entwurf und die Durchführung der Mikropfähle zu gewinnen sind. In dem fünften Kapitel sind Anforderungen auf geotechnische Untersuchung für

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik den Entwurf und die Realisierung der Mikropfähle und zwar sowohl die allgemeinen, als auch die speziellen. Das sechste Kapitel befasst sich mit Baumaterialien und Stoffen, die für die Realisierung dieser Grundelemente erforderlich sind. Es geht vor allem um die Anforderungen auf Stahl als Versteifungselement einerseits und um die Anforderungen auf Zementmischung für die Einpressung, Zementmörtel, ggf. Beton und deren Komponente andererseits. Das Kapitel enthält die Verweise auf die entsprechenden Normen, die die gebohrten und gestanzten Pfähle und Beton betreffen. Das siebte Kapitel befasst sich mit den speziellen Anforderungen auf den Entwurf der Mikropfähle, mit geometrischen Herstellungstoleranzen und sonstigen spezifischen Anforderungen, die die Aufstellung der Mikropfähle, ihre Verbreitung und Verbindung mit dem Überfundament betreffen. Den Schwerpunkt des achten Kapitels stellen technologische Prinzipien der Durchführung von gebohrten oder gestanzten Mikropfählen dar, d.h. die Vorbereitung des Arbeitsplatzes, die Technologie des Bohrens und Stanzens, Manipulation mit der Versteifung und deren Lagerung und Installation, die Durchführung des Vergusses, die Einspritzung und wiederholte Einspritzung der Mikropfähle. In dem neunten Kapitel werden die Anforderungen auf die Aufsicht, Überprüfung und Kontrolle der Mikropfähle angegeben. Eine große Aufmerksamkeit wird den Anforderungen auf die Durchführung der statischen Belastungsprüfungen der Mikropfähle gewidmet. In dem zehnten Kapitel werden die Anforderungen auf die Erarbeitung der primären Dokumentation festgelegt, die die Ausführung der Mikropfähle betrifft. Das Kapitel enthält die Anweisungen bezüglich der Erarbeitung der Baustellendokumentation. In dem 11. Kapitel gibt es spezielle Anforderungen, die die Arbeitssicherheit und die Arbeitsvorgänge, die Beeinflussung der benachbarten Bebauung während der Ausführung der Mikropfähle betreffen. Der Text der Norm ist mit insgesamt 11 erklärenden Bildern ergänzt. Der informative Anhang A legt die Tabellen mit der Übersicht der wichtigsten Arbeitsvorgänge bei der Ausführung der gebohrten (Tab. A.1) und gestanzten (Tab. A.2) Mikropfähle vor. Im Anhang B gibt es die Richtlinien für die Feststellung der Größen der geometrischen Herstellungstoleranzen. Der Anhang C befasst sich mit der minimalen Größe der Deckung der Versteifung und der Stahltragelemente an der Stelle der Betonmikropfähle, die den Wirkungen einer aggressiven Umgebung nach der Norm EN 206-1 ausgesetzt werden. Die Tabelle weist leider in den meisten Fällen auf die nationalen Erfahrungen hin, die in Form einer nationalen Bemerkung bearbeitet werden sollten. Der Anhang D enthält die Angaben, die die Geschwindigkeit des Korrosionsvorgangs der Stahlelemente im Baugrund betreffen. Die aufgeführten Angaben für den Zeitraum von 5 und 25 Jahren gehen von den Messungen aus, die restlichen Angaben für 50, 75 und 100 Jahre sind extrapoliert. Im Anhang E gibt es einige Empfehlungen, die die Prüfungen in den Bohrungen und die vorläufige Einspritzung vor allem in den zerklüfteten Gesteinen betreffen. Die Anhänge F, bzw. G enthalten die Muster der Baustellenprotokolle für gebohrte, bzw. gestanzte Mikropfähle. Die Norm wird mit der Übersicht der Bibliografie beendet. Die tschechische Übersetzung dieser Norm enthält 2 nationale Bemerkungen, die die informativen Anhänge C und D betreffen. 

ČSN 73 0001-1 Entwerfen der Baukonstruktionen - Wörterbuch - Teil 1: Zuverlässigkeit und Belastung der Konstruktionen

Diese Norm umfasst das englisch-tschechische Wörterbuch der Begriffe und der entsprechenden Verbindungen, die für die Übersetzung der europäischen Normen des betreffenden Fachs empfohlen werden, um die bestehende Uneinigkeit in der tschechischen Terminologie zu beseitigen.

DE

73

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik 

ČSN 73 0001-2 Entwerfen der Baukonstruktionen - Wörterbuch - Teil 2: Betonkonstruktionen

Diese Norm umfasst das englisch-tschechische Wörterbuch der Begriffe und der entsprechenden Verbindungen, die für die Übersetzung der europäischen Normen des betreffenden Fachs empfohlen werden, um die bestehende Uneinigkeit in der tschechischen Terminologie zu beseitigen. 

ČSN 73 0001-3 Entwerfen der Baukonstruktionen - Wörterbuch - Teil 3: Stahlkonstruktionen

Diese Norm besteht aus den folgenden Teilen: Teil 1: Zuverlässigkeit und Belastung der Konstruktionen, Teil 2: Betonkonstruktionen, Teil 3: Stahlkonstruktionen, Teil 5: Holzkonstruktionen und Teil 7: Geotechnik. Es wird angenommen, dass in der nächsten Etappe die Wörterbücher auch für die nächsten Bereiche erarbeitet werden. Dieser dritte Teil der Normen umfasst nur ein alphabetisch sortiertes englisch-tschechisches Wörterbuch, das sich auf die Stahlkonstruktionen bezieht. Die Norm ČSN 73 0001-3 wurde im September 2002 herausgegeben. 

ČSN 73 0001-5 Entwerfen der Baukonstruktionen - Wörterbuch - Teil 5: Holzkonstruktionen

Diese Norm umfasst das englisch-tschechische Wörterbuch der Begriffe und der entsprechenden Verbindungen, die für die Übersetzung der europäischen Normen des betreffenden Fachs empfohlen werden, um die bestehende Uneinigkeit in der tschechischen Terminologie zu beseitigen. 

ČSN 73 0001-7 Entwerfen der Baukonstruktionen - Wörterbuch - Teil 7: Geotechnik

Diese Norm stellt eines der Normen–Wörterbücher dar, das zur Vereinheitlichung der Terminologie bei den Übersetzungen der europäischen Normen im Bereich der Baukonstruktionen dienen soll. Das Wörterbuch enthält Fachbegriffe und Wortverbindungen, die überwiegend in englischen Texten der europäischen, ggf. internationalen Normen verwendet werden. Die aufgeführten tschechischen Äquivalente dieser Begriffe und Verbindungen werden für die bevorzugte Verwendung bei den Übersetzungen der europäischen Normen empfohlen, in bestimmten Fällen können jedoch auch andere mögliche Bedeutungen dieser Begriffe verwendet werden. In das Wörterbuch wurden auch die Abkürzungen der Begriffe und der Namen der Institutionen einbezogen, die sehr oft in der Fachliteratur vorkommen. Die Fachbegriffe werden alphabetisch geordnet und fett gedruckt, zu den meisten Begriffen werden nach Bedarf die Wortverbindungen zugeordnet, die mit einem Stern gekennzeichnet und in normaler Schrift gedruckt werden. ČSN 73 0001 Entwerfen der Baukonstruktionen- Wörterbuch – in der ersten Etappe wird es die folgenden Teile enthalten: Teil 1: Zuverlässigkeit und Belastung der Konstruktionen Teil 2: Betonkonstruktionen Teil 3: Stahlkonstruktionen Teil 5: Holzkonstruktionen Teil 7: Geotechnik Es wird angenommen, dass in der nächsten Etappe die Wörterbücher auch für andere Bereiche erarbeitet werden.

DE

74


ČSN EN 1990 Eurocode: Grundsätze des Entwerfens der Konstruktionen (herausgegeben am 1.2. 2011)

Die Norm legt die Grundsätze und Anforderungen für die Tagsicherheit, Gebrauchstauglichkeit und Beständigkeit von Tagwerken fest, sie beschreibt die Grundlagen für ihr Entwerfen und Überprüfen, sie gibt die Anweisungen für die zusammenhängenden Merkmale der Zuverlässigkeit der Konstruktionen an. ČSN EN 1990 beruht auf dem Konzept der Bemessung nach Grenzzuständen in der Verbindung mit der Methode der Teilkoeffizienten. Es werden dort die Grundsätze für die Festlegung der Belastung und deren Wirkungen auf die Konstruktion, die Grundsätze für die Bestimmung der Beständigkeit der Konstruktion angegeben. ČSN EN 1990 erteilt die Informationen über das Management der Zuverlässigkeit der Gebäude, über die Grundsätze des Entwerfens mit der Methode der Teilkoeffizienten, über die Zuverlässigkeitsmethoden und über die Grundsätze des Entwerfens mittels der Prüfungen. ČSN EN 1990 soll gemeinsam mit der EN 1991 bis EN 1999 für das Entwerfen der Konstruktionen der Hoch- und Ingenieurbauwerke inkl. der geotechnischen Merkmale, für das Entwerfen der Konstruktionen für die Brandwirkungen, in den Situationen, die das Erdbeben einbeziehen, den Bau und vorläufige Konstruktionen verwendet werden. ČSN EN 1990 kann für das Entwerfen der Konstruktionen verwendet werden, wo andere Materialien oder Belastung geltend gemacht werden, die in ČSN EN 1991 bis ČSN EN 1999 nicht sind. ČSN EN 1990 kann für die Bewertung der bestehenden Konstruktionen, bei dem Entwurf der Reparaturen und Änderungen oder bei der Beurteilung der Änderungen der Konstruktionsnutzung verwendet werden. In einigen Fällen können die ergänzenden Bestimmungen notwendig sein. 

ČSN 73 0005 Maßordnung der Abmessungen im Bau. Grundbestimmungen

In dieser Norm werden die Angaben aus ST SEV 6084-87 bearbeitet. Die Angaben, die mit ST SEV übereinstimmen, sind – wie gewöhnlich – auf der linken Seite mit der Vertikale gekennzeichnet. (In RVHP galt offiziell das System RVHP ST SEV 1362 aus dem Jahre 1978, das mit GOST konform war). In der Norm werden ebenfalls die Angaben von ISO 1040 bearbeitet. Die Norm legt die Grundregeln für die Maßordnung der Abmessungen im Bau fest, die neben der funktionellen und wirtschaftlichen Zweckmäßigkeit der Lösung auch die Unifikation und Normung der Abmessungen ermöglichen sollen, um die Koordinierung, Austauschbarkeit und Optimierung der Zahl der Kombinationen von Abmessungen der Produkte für den bauseitlichen Teil der Bauwerke zu sichern. Die Norm bezieht sich auf Bauobjekte und deren Teile, die aufgrund des rechtwinkligen Modulraumkoordinatensystems entworfen werden, wobei die einzelnen Bestimmungen auch für Bauobjekte oder deren Teile mit anderen Formen angemessen verwendet werden können. Die Norm gilt darum für die Bestimmung der Abmessungen bei der Bearbeitung der technischen Normen, der funktionellen und technischen Lösung der Bauobjekte und auch der Bausysteme, Bauelemente und Produkte für Bauteile der Bauwerke, der eingebauten technischen Einrichtung und Ausstattung der Bauobjekte. Diese ziemlich umfangreiche technische Norm (23 Seiten) enthält die Kapitel: die Terminologie und die Bezeichnung der Abmessungen, allgemein, die Module und die Grenzen deren Verwendung, Koordinaten- und Grundabmessungen der Produkte, Lageverbindung der Produkte zu den Bezugsebenen, die mit einer Reihe von Zeichnungen ergänzt werden. ČSN 73 0005 wurde am 28.7.1989 genehmigt und trat am 1.7.1990 in Kraft. Sie ersetzte die ČSN 73 0005 vom 22.1.1980 und die ČSN 73 0006 vom 29.7.1980.

DE

75


ČSN 73 0020 Terminologie der Zuverlässigkeit der Baukonstruktionen und der Baugründe

Diese Norm enthält die Grundbegriffe aus dem Bereich der Zuverlässigkeit der Baukonstruktionen und ihre Definitionen. Sie gilt für die Verwendung in technischen Normen, technischer Dokumentation, technischer Literatur usw. Die Begriffe sind nach der sachlichen Zuständigkeit geordnet und sind in einzelne Teile gegliedert – Grundbegriffe, Entwurf, Störungen, Zuverlässigkeit, Grenzzustände, Entwurfssituationen, Lebensdauer, Material und Baugrund, Belastung, Wirkungen der Belastung. Die tschechischen Begriffe sind um die äquivalente englische, französische und deutsche Begriffe ergänzt. 

ČSN ISO 3898 Grundsätze des Entwerfens der Baukonstruktionen - Die Bezeichnung Grundzeichen

Diese Norm enthält die Anweisungen für die Gestaltung der Zeichen der Grundgrößen, die bei dem Entwerfen der Baukonstruktionen verwendet werden. Für eine ausführlichere Unterscheidung der Größen können gewöhnlich die unteren Indexe, ggf. andere in der Norm aufgeführte Anweisungen verwendet werden. Um die Unklarheiten bei der Bezeichnung der Größen zu vermeiden, betont die Norm bestimmte Vorbeugungsmaßnahmen.

DE

76



ČSN 73 4301 Wohngebäude (herausgegeben 1.6.2004)



ČSN 73 4301 Wohngebäude Änderung 1 (herausgegeben in 2005)



ČSN 73 4301 Wohngebäude Änderung 2 (herausgegeben in 2009)

Die Aktualisierung der ČSN 73 4301 Wohngebäude soll die Änderungen im Bau und in der Projektierung der Wohngebäude näher zu bestimmen, die seit 1989 in Anknüpfung an die Novelle des Baugesetzes, sonstiger Verordnungen und zusammenhängender gültiger Normen verlaufen. Im Vergleich mit der vorherigen Norm wurde der Gegenstand der Normen näher bestimmt. Es wurde das neue Kapitel der Definitionen eingegliedert, die für Zwecke dieser Norm gelten. Es wurde das Kapitel 4.2 Gegenseitige Bauwerkabstände ergänzt und das Kapitel 4.3 Durchsonnung überarbeitet und wesentlich erweitert. Ferner wurde wegen häufigen Fehlern in der Praxis das Kapitel 5.1.3.4 Schutzgeländer so ergänzt, dass es im Einklang mit der ČSN 74 3305 ist. Es wurde das Kapitel 5.2 Wohnungsräume überarbeitet und näher bestimmt. In den Tabellen von empfohlenen Mindestflächen der Wohnräume und Küchen wurde die Angabe mit der Mindestfläche der Wohnungsräume für körperlich schwer Behinderte ergänzt. Im Zusammenhang mit dieser Problematik wurden die Abmessungen des Raumes für das Abortbecken vergrößert: die Breite beträgt 900 mm ( statt 800 mm ) und die Länge der Toilette bei dem Öffnen der Tür nach innen ( Behälter oben ) beträgt 1 500 mm (statt 1 400 mm ). Die Tür in den Raum für persönliche Hygiene oder in den Raum mit WC muss mindestens 700 mm breit sein. Die Haupthauskommunikation muss den Transport von Gegenstände mit Abmessungen 1 950 mm x 800 mm x 1 950 mm ( ursprünglich 1 800 mm x 600 mm x 1 800 mm ) ermöglichen. Das Kapitel 6 Technische Anlagen – dieser Bereich wurde in den erwähnten Norm revidiert, vor allem mit Bewusstsein, dass für die einzelnen Disziplinen der technischen Anlagen ausführliche Fachnormen und technische Regeln vorhanden sind, die detailiert die spezielle Problematik konkretisieren. Der Anwender dieser vorgelegten Norm findet hier im Bereich der technischen Anlagen nur die Grundinformationen, die in Bezug auf Wohngebäude als bestehende Problematik zu beachten ist. Es gibt hier die Verweise auf die detailiert ausgerichteten Fachnormen und Regeln. Des ungeachtet werden hier in einigen konkreten Berufen mindestens rahmenweise einige Trends respektiert, die mit der gegenwärtigen Entwicklung des Berufes zusammenhängen, wie zum Beispiel die Messung und Regelung. Ein

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik bisschen ausführlicher werden hier die Problematik der Lüftung und andere Zusammenhänge erwähnt. Die einzelnen Kapitel des Bereichs mit technischen Anlagen stellen eine Unterlage dar, die die Verbindung zu dem vorausgesetzten Typ der Gebäude zeigt. Sie dienen zu keiner detailierten Lösung. In der neuen Fassung der Norm werden aufgehoben: - Festlegung der Größenkategorien der Wohnungen nach der Zahl der unterbrachten Personen - Berechnung der Flächen und des umbauten Raums – Übersicht der summarischen Angaben der Flächen. •

ČSN 73 1901 Entwerfen der Dächer- Grundbestimmungen (herausgegeben am 1.2. 2011)

Die Norm legt die Anforderungen auf die Dächer und die Grundsätze des Entwurfs der Dächer der Bauwerke fest. Diese Norm gilt für die Dächer mit Textildachbelag, die Traglufthallen, die Glashäuser, die Dächer aus einer Durchleuchtungskonstruktion und die Dächer, die ein Bestandteil der technologischen Anlage sind, nicht. Die Norm gilt für neue Dächer. Für die Rekonstruktion und Reparaturen der Dächer gilt es mindestens so, dass der komplette Schutz der geschützten Konstruktion, der Schutz der Umgebung vor Wasser und des Innenraums angemessen gesichert wird. Die Norm gilt auch für die liegenden Untergrundteile der Bauwerke, die die Konstruktion oder die Umgebung darunter schützen. Die in dieser Norm geltenden Konstruktionsgrundsätze gelten angemessen auch für Balkone, Loggien, Krone der Attiken und die Mauer und Gesimse. 

ČSN 73 4305 Möblierbarkeit der Wohnungen

Die Norm legt die Grundanforderungen auf die Möblierbarkeit der Wohnungen mit den Grundmöbeln und der Einrichtung der Wohnung fest. Sie gilt für das Projektieren der Wohnungen in Wohnungshäusern und Familienhäusern, mit Ausnahme des kollektiven Charakters. Die Norm legt hauptsächlich technische Anforderungen auf die Einrichtung der Wohnung mit Möbeln fest, es werden ihre Grundrissabmessungen und die Grundsätze für seine Aufstellung in der Wohnung angegeben. Verbindlich sind auch ihre Anweisungen bezüglich der Mindestwerte der Gangbreite und des Zugangs zu den Möbeln /Tabelle 5/, die als Anleitung für die Lösung von ähnlichen Situationen auch in der Industrie sein können. Die Norm ČSN 73 4305 wurde am 17.5.1988 genehmigt und trat am 1.5.1989 in Kraft. Durch die "Änderung 1-8/1994" wird mit der Wirksamkeit seit 1.9.1994 in der Norm der Text Artikel 32 geändert, der die Aufstellung der Abortbecken betreffen, und zwar im Zusammenhang mit der Norm ČSN 73 4108 – Garderoben, Waschräume und Toiletten. 

ČSN 73 4055 Berechnung des umbauten Raums der Hochbauwerke

Die Norm gilt für die Berechnung des umbauten Raums der Hochbauwerke, deren Umfang /Volumen/ mit der Maßeinheit /m3/ des umbauten Raums für Zwecke der Projektvorbereitung sowie für Zwecke deren Vergleichung und Bewertung zu bezeichnen ist. Das Ziel der Norm ist es, ein einheitliches Verfahren für die Messung und Berechnung zu sichern, sodass einheitliche Unterlagen für die Festlegung der technisch-wirtschaftlichen Merkmale gestaltet werden. Die ganze Norm betrifft nur die Technik der Berechnung des umbauten Raums und enthält auch notwendige Beispielzeichnungen. Sie kann für das Aufsichtspersonal (hygienische Aufsicht) bei der Beurteilung der Projektdokumentation von Bedeutung sein. ČSN 73 4055 wurde am 30.6.1962 genehmigt und trat am 1.1.1963 in Kraft. 

ČSN EN 12354-1 Bauakustik - Berechnung der akustischen Eigenschaften von Gebäuden aus den Bauteileeigenschaften - Teil 1: Luftschalldämmung zwischen Räumen

DE

77


ČSN EN 12354-2 Bauakustik - Berechnung der akustischen Eigenschaften von Gebäuden aus den Bauteileeigenschaften - Teil 2: Trittschalldämmung zwischen den Räumen



ČSN EN 12354-3 Bauakustik - Berechnung der akustischen Eigenschaften von Gebäuden aus den Bauteileeigenschaften - Teil 3: Luftschalldämmung gegen Außenlärm

Die Norm beschreibt die Berechnungsverfahren, die für die Abschätzung der Schalldämmung oder des Unterschieds der akustischen Druckebenen für die Fassade oder eine andere Außenfläche des Gebäudes bestimmt sind. Die Berechnung besteht in der Schalldämmung von unterschiedlichen Elementen, aus denen die Fassade zusammengebaut ist, und sie umfasst die direkte und seitliche Übertragung. Die Berechnung bietet die Ergebnisse, die den Ergebnissen der Messung nach ČSN EN ISO 140-5 in Gebäuden ungefähr entsprechen. Man kann in den Frequenzbänden rechnen oder es sind die einstelligen Bewertungen möglich. Die berechneten Ergebnisse sind ebenfalls für die Berechnung des inneren Geräuschpegels des akustischen Drucks geeignet, der zum Beispiel durch den Straßenverkehr hervorgerufen wird. Die Norm beschreibt die Grundsätze des Berechnungsmodels, sie führt wichtige Größen an und legt seine Anwendung und Begrenzung fest. Die Norm ist den Experten aus dem Bereich Akustik bestimmt und bietet den Rahmen für die Gestaltung der angewandten Dokumente und Werkzeuge für andere Anwender im Bauwesen bei der Beachtung der örtlichen Gewohnheiten. Die Modelle basieren auf den Erfahrungen mit der Vorhersage in Wohngebäuden; sie können auch für andere Typen der Gebäude verwendet werden, unter der Voraussetzung, dass sich die Konstruktionssysteme und die Abmessungen der Elemente nicht zu viel von den Wohngebäuden unterscheiden.

GRUNDLEGENDE REIHE DER ČSN-NORMEN 73 0540, DIE SICH MIT DEM WÄRMESCHUTZ DER GEBÄUDE BEFASSEN Die Einhaltung der wärmetechnischen Anforderungen sichert vor allem die Vorbeugung der wärmetechnischen Mängel und der Störungen der Gebäude, die thermische Behaglichkeit der Anwender, den geforderten Zustand der Innenumgebung für die Nutzung und technologische Prozesse und Bauvoraussetzungen für den niedrigen Energiebedarf der Gebäude. Sie wird innerhalb von der wirtschaftlich angemessenen Lebensdauer der Konstruktionen und Gebäude, bei deren gängigen Wartung und bei der Wirkung der gängig voraussichtlichen Einflüsse gefordert. Die geforderten Werte legen dabei das Niveau der technischen Anforderungen fest, das in Anknüpfung an technische Vorschriften bei dem Bauverfahren nach der Sondervorschrift nachgewiesen und schriftlich belegt wird. Die empfohlenen Werte legen das Niveau fest, das für energetisch sparsame Gebäude geeignet ist. Die Normreihe enthält die folgenden Normen:

DE

78



ČSN 73 0540-1 Wärmeschutz der Gebäude- Teil 1: Terminologie (herausgegeben am 01.06.2005)



ČSN 73 0540-2 Wärmeschutz der Gebäude- Teil 2: Anforderungen (herausgegeben am 01.10.2011)



ČSN 73 0540-3 Wärmeschutz der Gebäude- Teil 3: Entwurfswerte der Größen (herausgegeben am 01.12.2005)


ČSN 73 0540-4 Wärmeschutz der Gebäude- Teil 4: Berechnungsverfahren (herausgegeben am 01.07.2005)



ČSN 73 0540-1 Wärmeschutz der Gebäude- Teil 1: Terminologie (herausgegeben am 01.06.2005)

Die Norm grenzt die Begriffe ab, die im Bereich der Bauwärmetechnik verwendet werden, sie definiert die Größen, ihre Zeichen und Einheiten, die die Verbreitung der Wärme, Feuchtigkeit und Luft durch die Baumaterialien und Konstruktionen sowie die den Zustand der Innen- und Außenumgebung beschreiben, die in der Norm ČSN 73 0540 - 2, 3 und 4 festgelegt wird. Die Begriffe und Definitionen dieser Größen, ihre Zeichen und Einheiten können auch bei der Anwendung der Normen verwendet werden, die in den normativen Verweisen der Normen und den zusammenhängenden Normen aufgeführt werden. Die Norm vereinheitlicht und spezifiziert die Begriffe und Definitionen in den aufgeführten Bereichen. 

ČSN 73 0540-2 Wärmeschutz der Gebäude - Teil 2: Anforderungen (herausgegeben im Oktober 2011)

Diese Norm legt wärmetechnische Anforderungen für das Entwerfen und die Überprüfung der Gebäude mit gefordertem Zustand der Innenumgebung bei deren Verwendung fest, die die Erfüllung der Grundanforderungen auf den Bau sicherstellen, vor allem die wirtschaftliche Erfüllung der Grundanforderung auf die Energieeinsparungen und den Wärmeschutz der Gebäude nach der Sondervorschrift und die Sicherstellung des Gesundheitsschutzes, der gesunden Lebensbedingungen und der gesunden Umwelt. Sie gilt für neue Gebäude und für die Bauänderungen, Instandhaltungsarbeiten, Änderungen in der Nutzung des Gebäudes und sonstige Änderungen der fertigen Gebäude. Diese Norm gilt für die überwiegend großflächig geöffneten Gebäude, Traglufthallen, Zelte, Mobilzellen, Glashäuser, Stallobjekte, Kühlhäuser und Gefrierhäuser und für die Bauwerke ohne Anforderungen auf den Zustand der Innenumgebung nicht, auf die sich die Grundanforderung auf den Gesundheitsschutz, gesunde Lebensbedingungen und die Umwelt und die Grundanforderung auf den Gesundheitsschutz, die gesunden Lebensbedingungen und die Umwelt und die Grundanforderung auf die Energieeinsparungen und den Wärmeschutz der Gebäude nicht bezieht. Für die Denkmalschutzgebäude oder bestehende Gebäude innerhalb der Denkmalschutzgebiete nach der Sondervorschrift und/oder für die durch die Naturkatastrophen beschädigten Gebäude gilt die Norm entsprechend den Möglichkeiten, mindestens so, dass es zu keinen Störungen oder Mängel bei deren Nutzung kommt. Diese Norm gilt auch für unbeheizte Gebäude oder unbeheizte Zonen der Gebäude, wenn darin ein bestimmter Zustand der Innenumgebung gefordert wird, z.B. für die Lagerung, den Betrieb der technischen Anlagen usw. Die Bestimmungen der Norm werden nach den Möglichkeiten genutzt, um die Störungen und Mängel bei der Nutzung dieser Gebäude vorzubeugen. Bemerkung: die Revision der Norm ČSN 73 0540-2 aus dem Jahr 2007 stellt vor allem die Reaktion auf unterschiedliche herausgegebene legislative und normative Dokumente dar, zum Beispiel auf die Richtlinie des Europäischen Parlaments und des Rats, die großen Wert auf die nächste rasante Senkung des Energiebedarfs der Gebäude legt. Es wurden auch die Verordnung Nr. 148/2007 Slg., über energetischen Aufwand der Gebäude und auch technische Normungsinformationen TNI 73 0329 und TNI 73 0330 erlassen.

DE

79


ČSN 73 0540-3 Wärmeschutz der Gebäude - Teil 3: Entworfene Werte der Größen (herausgegeben am 01.12.2005)

Die Norm legt nationale Normen-, Kenn- und Entwurfswerte der physikalischen Größen von den Baumaterialien und Bauprodukten, Füllungen der Öffnungen, Mauerelementen und dem Mauerwerk, entworfene Werte der Größen der Außen-, Innenumgebung und der Luft für das Entwerfen und die Überprüfung der Baukonstruktionen und der Gebäude hinsichtlich der Verbreitung der Feuchtigkeit und deren Wärmeschutzes nach der Norm ČSN 73 0540-4 und den zusammenhängenden Normen fest. Die Norm legt ferner nationale entworfene Werte der Größen von Baumaterialien und Produkten, Füllungen der Öffnungen, Mauerelementen und dem Mauerwerk für die Berechnung der Wärmeverluste der Gebäude nach ČSN EN ISO 13 790, der Wärmebelastung der klimatisierten Räume nach der Norm ČSN 73 0548 und der Wärmedämmung der Kühlhäuser und Gefrierhäuser nach der Norm ČSN 14 8102 fest. Die Norm legt die Entwurfswerte der physikalischen Größen der Wärmedämmung für Industrienutzung nicht. Entworfene Werte der Größen nach dieser Norm berücksichtigen klimatische Bedingungen der Tschechischen Republik sowie den üblichen Maß des Schutzes des öffentlichen Interesses. 

ČSN 73 0540-4 Wärmeschutz der Gebäude - Teil 4: Berechnungsverfahren (herausgegeben am 01.07.2005)

Die Revision der Norm ČSN 73 0540-4 reagiert sowohl auf die Änderungen in der Struktur der bewerteten Größen nach der Revision und die Änderungen der Anforderungen im Teil 2 der Norm, als auch auf die Einführung der umfangreichen Reihe der europäischen und internationalen Normen der Berechnungsverfahren in diesem Bereich in die Reihe der tschechischen technischen Normen so, dass die Grundanforderungen an die Energieeinsparungen und den Wärmeschutz der Gebäude und Gesundheitsschutz, den Schutz der gesunden Lebensbedingungen und der Umwelt sichergestellt werden. Der Haupttext der Norm ist nach den Größen gegliedert, die in der Norm ČSN 73 0540-2 bewertet sind. Für jede Größe wird angegeben, was durch die Berechnung bewertet wird, unter welchen Randbedingungen die Berechnungsbewertung durchgeführt wird, welche Normen für die Bewertung besonders maßgebend sind, was die Berechnungsbewertung umfassen muss und welche Grundgliederung der verwendeten Berechnungsverfahren existiert, bzw. wie bei der Bewertung im Falle der spezifischen Konstruktionen vorzugehen ist, einschließlich der Verweise auf eine ausführlichere Beschreibung in Anhänge. Acht normative Anhänge ermöglichen die Orientierung in der umfangreichen Reihe der gültigen Berechnungsverfahren in den Normen ČSN EN und ČSN EN ISO, die ein unterschiedliches Niveau von Genauigkeit, Ausführlichkeit, Verbundenheit aufweisen. Die Anhänge bestimmen das Verfahren und den Umfang der Anwendung der Berechnungsverfahren bei der Bewertung der nationalen Anforderungen. Sie bilden ein abgeschlossenes und gleichzeitig geöffnetes System der Grundverfahren, die fortlaufend ergänzt werden können. Es werden nationale Berechnungsspezifikationen angeführt, die die übernommenen Normen ČSN EN und ČSN EN ISO voraussetzen. Die Norm stellt einen bautechnischen Ausgangspunkt bei der Bewertung des Energieaufwands des Gebäudes nach der Richtlinie über Energiebedarf der Gebäude 2002/91/EG dar.

DE

80


BERECHNUNGEN DER BAUKOMPONENTEN UND BAUTEILE VON GEBÄUDEN 

ČSN EN ISO 6946 Baukomponenten und Bauteile – Wärmedurchlasswiderstand und Wärmedurchgangskoeffizient - Berechnungsverfahren (herausgegeben 1.12.2008)

Diese Norm legt das Verfahren zur Berechnung des Wärmedurchlasswiderstandes und des Wärmedurchgangskoeffizienten von Bauteilkomponenten und Bauteilen fest, außer Türen, Fenster und sonstiger Glaselemente, Vorhangfassaden, der an das Erdreich grenzenden Konstruktionen und der für den Luftaustausch entworfenen Komponenten. Das Berechnungsverfahren basiert auf den entsprechenden Entwurfskoeffizienten der Wärmeleitfähigkeit oder den Entwurfswärmedurchlasswiderständen der verwendeten Materialien und Produkte. Das Verfahren gilt für die Komponenten und Bauteile, die thermisch homogene Schichten aufweisen (die die Luftschichten enthalten können). Die Norm führt auch das approximative Verfahren an, die für die Bauteile, die inhomogene Sichten enthalten, inkl. des Einflusses der Metallschellen, mittels eines Korrekturglieds im Anhang D, verwendet wird. Sonstige Fälle, in denen durch die Wärmedämmung ein Metallelement durchdringt, sind außer Wirksamkeit dieser Norm. 

ČSN EN ISO 13370 Wärmetechnisches Verhalten von Gebäuden – Wärmeübertragung über das Erdreich - Berechnungsverfahren (herausgegeben am 1.2.2009)

Diese Norm regelt das Berechnungsverfahren für die spezifische Wärmeströme und den Wärmestrom durch die Baukomponenten, die sich in dem Wärmekontakt mit der Erde befinden, einschließlich der Fussböden auf der Erde, der erhöhten Fussböden und Kellergeschosse. Sie gilt für die Baukomponenten und ihre Teile, die unter der waagrechten Ebene liegen, die durch die anliegenden Wände begrenzt ist und folgenderweise unterbracht ist: - für Fussböden auf der Erde, die erhöhten Fussböden und unbeheizte Kellergeschosse in der Ebene der inneren Oberfläche des Fussbodens. In einigen Fällen bestimmt das System der Außenabmessungen diese Grenze auf der unteren Oberfläche der Fußbodenplatte. – für beheizte Kellergeschosse in der Ebene des anliegenden Terrains. Diese Norm umfasst die Berechnung der stationären Komponente der Wärmeübertragung durch die Erde (der durchschnittliche Jahreswärmestrom durch die Erde) und der Komponente der Wärmeübertragung, die durch die jährlichen periodischen Temperaturschwankungen beeinflusst ist (die saisonabhängige Schwankung des Wärmestroms durch die Erde gegen Jahresdurchschnitt). Die durch die saisonabhängige Schwankung der Temperatur beeinflusste Komponente wird nach Monaten berechnet. Diese Norm gilt für kürzere Zeitabschnitte nicht, mit Ausnahme der Verwendung der Normen in dynamischen Simulationsprogrammen, wie im Anhang D beschrieben wird. 

ČSN EN ISO 13789 Wärmetechnisches Verhalten von Gebäuden – spezifischer Transmissions- und Lüftungswärmeverlustkoeffizient - Berechnungsverfahren (herausgegeben am 1.2.2009)

Diese Norm legt das Verfahren und die Bedingungen zur Berechnung des stabilen spezifischen Wärmestroms durch den Wärmedurchgang und die Lüftung des ganzen Gebäudes und seiner Teile fest. Die Norm kann sowohl für die Berechnung der Wärmeverluste (Innentemperatur ist höher als Außentemperatur), als auch für die Berechnung der Wärmegewinne (Innentemperatur ist niedriger als Außentemperatur) verwendet werden. Für Zwecke dieser Norm wird eine gleichmäßige Temperatur in dem ganzen beheizten oder gekühlten Raum vorausgesetzt. Der

DE

81

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik Anhang A enthält das stationäre Berechnungsverfahren für die Berechnung der Temperatur in einem nicht klimatisierten Raum, der an klimatisierte Räume anliegt. 

ČSN EN 13947 Wärmetechnisches Verhalten von Vorhangfassaden - Berechnung des Wärmedurchgangskoeffizienten (herausgegeben 1.12.2008)

Diese Norm legt das Berechnungsverfahren des Wärmedurchgangskoeffizienten der Vorhangfassaden fest, also der leichten montierten Konstruktionen, die aus lichtdurchlässigen und lichtundurchlässigen Ausfüllungen bestehen, die in Rahmen (meistens aus Metall) eingebaut sind. Die Norm ist für die Projektanten der Hochbauwerke und die Hersteller und Lieferanten der Vorhangfassaden bestimmt. Sie enthält eine ausführliche Beschreibung von zwei Berechnungsverfahren für die Festlegung des Wärmedurchgangskoeffizienten der charakteristischen Stelle in der Vorhangfassade einschließlich der ausführlichen Spezifikation ihrer Anwendung. In den informativen Anhängen enthält die Norm einige Beispiele von der Berechnung des Wärmedurchgangskoeffizienten der ausgewählten Fassadenstelle mittels beiden Methoden und eine Reihe von Tabellenwerten, die für vereinfachte Berechnungen geeignet sind. 

ČSN EN ISO 10077-1 Wärmetechnisches Verhalten von Fenstern, Türen und Abschlüssen - Berechnung des Wärmedurchgangskoeffizienten - Teil 1: allgemein (herausgegeben 1.5.2007)

Diese Norm regelt die Verfahren zur Berechnung des Wärmedurchgangskoeffizienten von Fenstern und Türen, die aus Verglasung und/oder aus lichtundurchlässigen Ausfüllungen bestehen, die in einem Rahmen, mit (oder ohne) Abschlüssen montiert sind. Diese Norm berücksichtigt: - verschiedene Verglasungsarten (Glas oder Kunststoff, Einfach- oder Mehrfachverglasung, mit Metallauflage mit niedrigem Emissionsgrad und ohne Metallauflage mit einem Zwischenraum, der durch Luft oder andere Gase gefüllt ist) – lichtundurchlässige Ausfüllungen im Fenster oder in der Tür; - verschiedene Arten der Rahmen (aus Holz, Kunststoff, Metall mit der Unterbrechung oder ohne Unterbrechung der Wärmebrücke, aus Metall mit Metallpunktverbindungen oder mit jeder beliebigen Materialkombination) – dort, wo es geeignet ist, hängt der zusätzliche Wärmedurchlasswiderstand von verschiedenen Arten der geschlossenen Abschlüsse von ihrer Luftdurchlässigkeit ab. Der Wärmedurchgangskoeffizient der Dachfenster und sonstiger auskragender Fenster kann nach dieser Norm berechnet werden, unter der Voraussetzung, dass der Wärmedurchgangskoeffizient ihrer Rahmenteile (Profile) mittels der Messung oder nummerischer Berechnung festgelegt wird. Typische Werte für die Verglasung, Rahmen und Abschlüsse sind in den informativen Anhängen zu finden. Die Einflüsse der Wärmebrücke in der Leibung oder an der Kontaktstelle des Fenster-/Türrahmens und der Vorhangfassade sind aus diesem Grund ausgeschlossen. Die Berechnung berücksichtigt nicht: die Einflüsse der Sonnenstrahlung – die durch die Luftundichtigkeit verursachte Wärmeübertragung – die Berechnung der Kondensation – die Lüftung der Luftschichten in den Doppel- und Verbundfenstern – anliegenden Teile der Erkerfenster. Diese Norm gilt nicht für: Vorhangfassaden und sonstige verglaste Konstruktionen – industriele, kommerzielle und Garagentore.

DE

82


ČSN EN ISO 10077-2 Wärmetechnisches Verhalten von Fenstern, Türen und Abschlüssen - Berechnung des Wärmedurchgangskoeffizienten - Teil 2: Berechnungsverfahren für Rahmen (herausgegeben 1.5.2004)

Diese Norm wurde vom Technischen Komitee CEN/TC 89 "Wärmeschutz von Gebäuden und Bauteilen", dessen Sekretariat vom SIS gehalten wird, in Zusammenarbeit mit dem Technischen Komitee ISO/TC 163 "Wärmetechnisches Verhalten und Energiebedarf für den Innenraum der Gebäude" erarbeitet. Diese Norm stellt eine der Normen dar, die sich mit den Berechnungsverfahren für den Entwurf und die Bewertung des wärmetechnischen Verhaltens des Gebäudes und der Bauteile befassen. Die Anhänge B, C, D und ZA sind normativ. Der Anhang A und ZB sind informativ. Dieses Dokument enthält eine Bibliographie. Entsprechend der Geschäftsordnung von CEN/CENELEC sind die nationalen Normungsinstitute der folgenden Länder gehalten, diese Europäische Norm einzuführen: Belgien, Tschechische Republik, Dänemark, Finnland, Frankreich, Irland, Island, Italien, Luxemburg, Ungarn, Malta, Deutschland, Niederlande, Norwegen, Portugal, Österreich, Griechenland, Slowakei, Vereinigtes Königreich, Spanien, Schweden und Schweiz. 

ČSN EN ISO 14683 Wärmebrücken im Hochbau – Längenbezogener Wärmedurchgangskoeffizient – Vereinfachte Verfahren und Anhaltswerte (herausgegeben 1.2.2009)

Diese Norm enthält das vereinfachte Verfahren zur Festlegung der Wärmeströme durch lineare Wärmebrücken, die an Kontaktstellen der Bauteile vorkommen. Diese Norm spezifiziert die Anforderungen auf Kataloge der Wärmebrücken und manuelle Berechnungsverfahren. Die Anhaltswerte der längenbezogenen Wärmedurchgangskoeffizienten sind in dem normativen Anhang A enthalten.

ENERGETISCHE BILANZEN Normenreihe, die sich mit den Berechnungsverfahren für die energetische Bewertung des Gebäudes befasst 

ČSN EN ISO 13790 Energieeffizient von Gebäuden - Berechnung des Energiebedarfs für Heizung und Kühlung (herausgegeben am 01.09.2009)

Diese Norm enthält das Berechnungsverfahren zur Bewertung des Jahresenergiebedarfs für die Heizung und Kühlung eines Wohngebäudes oder eines Nichtwohngebäudes oder Teile davon, im Folgenden als "das Gebäude" bezeichnet. Dieses Verfahren umfasst die Berechnung: a) der Wärmeübertragung der Gebäudezone durch Transmission und Lüftung, wenn die Gebäudezone so geheizt oder gekühlt wird, dass eine konstante Innentemperatur beinhalten wird; b) des Beitrages der inneren und solaren Wärmequellen zur Wärmebilanz des Gebäudes; c) des jährlichen Energiebedarfs für Heizung und Kühlung zur Aufrechterhaltung der festgelegten Solltemperaturen im Gebäude ohne Berücksichtigung von latenter Wärme; d) der jährlichen zur Heizung und Kühlung des Gebäudes benötigten Energie, unter Anwendung der Eingangsdaten der entsprechenden Systemnormen, auf die in dieser Norm verwiesen wird und die im Anhang A festgelegt sind. Das Gebäude kann mehrere Zonen mit unterschiedlichen geforderten Temperaturen haben und kann unterbrochen beheizt und gekühlt werden. Den Zeitraum der Berechnung stellt ein Monat oder eine Stunde dar. Für das Wohngebäude kann als Zeitraum auch der ganze Zeitraum der Heizung oder der Zeitraum der Kühlung sein. Diese Norm

DE

83

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik bietet auch ein alternatives Stundenverfahren zur Berechnung mittels der Stundenanwenderprofile an (zum Beispiel das Zeitprofil der Sollwerttemperatur, der Lüftungsart oder des Betriebs mit beweglicher Abschirmung). Es werden die Verfahren zur Anwendung detailierter Simulationsverfahren aufgrund der Sicherung der Kompatibilität und Konsistenz zwischen der Anwendung und den Ergebnissen von unterschiedlichen Verfahren beschrieben. Diese internationale Norm sichert zum Beispiel einheitliche Regeln für Randbedingungen und physikalische Eigenschaften ohne Rücksichtnahme auf das gewählte Berechnungsverfahren. Die Berechnungsverfahren in dieser Norm werden nur auf fühlbare Wärme für die Heizung und Kühlung begrenzt. Der Energieverbrauch für die Luftbefeuchtung wird in der entsprechenden Norm für den Energieaufwand der Lüftungssysteme berechnet, wie es im Anhang A aufgeführt ist; ähnlich wird der Energieverbrauch für die Entfeuchtung in der entsprechenden Norm für den Energieaufwand der Kühlungssysteme berechnet, wie es im Anhang A aufgeführt ist. Die Berechnung dient nicht zur Entscheidung, ob es notwendig ist, maschinelle Kühlung zu verwenden. Diese Norm ist für entworfene und bestehende Gebäude gültig. Die Eingangsdaten, die direkt oder indirekt für die Anwendung dieser Normen gefordert werden, sollten in der Baudokumentation oder in dem Gebäude selbst zur Verfügung stehen. Im Falle, dass es nicht so ist, wird in den entsprechenden Teilen explizit festgelegt, dass auf der nationalen Ebene entschieden werden kann, andere Informationsquellen zu ermöglichen. In diesem Fall informiert der Anwender, welche Eingangsdaten verwendet wurden und aus welcher Quelle sie kommen. Es wird üblicherweise zur Beurteilung des Energiebedarfs des Gebäudes (Ausstellung des Energieausweises für das Gebäude) auf der nationalen oder regionalen Ebene das Protokoll definiert, das die Informationsquellen und Bedingungen spezifiziert, wenn sie statt vollständiger geforderter Eingangsdaten verwendet werden können.



TNI 73 0329 Vereinfachte Berechnungsbewertung und Klassifizierung der Wohngebäude mit einem sehr niedrigen Wärmebedarf für die Heizung – Familienhäuser (herausgegeben am 02.2009)

Die Technische Normalisierungsinformation (nachstehend nur als die TNI bezeichnet) legt ein einheitliches Bewertungsverfahren der Familienhäuser mit einem sehr niedrigen Energiebedarf, vor allem der Niederenergie- und Passivhäuser nach Anhang A ČSN 73 0540-2:2007 fest. Sie legt einen Satz der Randbedingungen der Berechnungen, die Art der Verwendung des Gebäudes in der Referenzbewertung für die einheitliche Berechnung der inneren Wärmegewinne und des Luftaustauschs fest und regelt das einheitliche Verfahren bei dem Erwägen der passiven Solargewinne im Gebäude, die Effizienz der Energieumwandlung in technischen Anlagen und die Umrechnung auf die Werte der primären Energie. TNI legt das Verfahren der Darstellung der Bewertungsergebnisse fest. Sie ist im Einklang mit den allgemein verbindlichen Rechtsvorschriften und technischen Normen, hauptsächlich der ČSN 73 0540-4, ČSN EN ISO 13790 (Monatsberechnung), ČSN EN ISO 13789, ČSN EN ISO 13370. Das Gebäude wird als ein ganzjährig verwendet, ohne die längere Anwesenheit zu berücksichtigen. TNI legt das Verfahren für die Berechnung des Energiebedarfs des Gebäudes "möglichst nah der Wirklichkeit" nicht fest, in dem klimatische und sonstige Angaben aus dem Ort des Gebäudes, detailierte Information über die Verwendungsart des Gebäudes in Betracht genommen werden, und wo ein anderes ausführlicheres Berechnungsverfahren anzuwenden ist, zum Beispiel dynamische Simulationen. Das beschriebene Verfahren ist zur Bewertung des Gebäudes mit einem anderen überwiegenden Nutzungszweck, als das Wohnen einer Familie ist, und für das Gebäude mit einem erheblich niedrigeren Energiebedarf nicht geeignet.

DE

84

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik Die Grundschritte bei der Bewertung des Gebäudes sind: –

–

Festlegung der Flächen und Volumen des Gebäudes oder dessen beheizten Teile (siehe ČSN EN ISO 13790, ČSN EN ISO 13789 – die Einführung des Begriffes Systemgrenze, das Unterscheiden der Berechnung von anderen Vorschriften, die Festlegung des Volumenfaktors des Gebäudes nach ČSN 73 0540-2, Fußbodenfläche nach ČSN EN ISO 13789) Anwendung von einheitlichen klimatischen Randbedingungen

–

Festlegung der inneren Wärmegewinne von den im Projekt vorausgesetzten Personen (min. 20 m2 pro Person, Anwesenheitskoeffizient 0,7), von dem Betrieb der Haushaltsgeräte – 100 W für eine anwesende Person + 100 W für die Wohnung.

–

Festlegung des Luftaustausches – in der Heizungsperiode 25 m3 für anwesende Person pro Stunde, Anwesenheitskoeffizient 0,7. Die Koeffizienten der Belastung durch den Wind und der Einfluss des Auftriebs (Anhang C ČSN EN ISO 13789) e=0,01, f=20

–

Festlegung der Wärmedurchgangskoeffizienten – der einzelnen Bauteile an der Systemgrenze, Mittelwerte (ČSN 73 0540-4, ČSN EN ISO 6946), die Erhöhung des Wertes des Wärmedurchgangskoeffizienten nach dem Charakter des Bauteils

–

Festlegung des spezifischen Verlustes (ČSN EN ISO 13789) und des durchschnittlichen Wärmedurchgangskoeffizienten des Gebäudes ( Anhang 1 ČSN 73 0540-4), die Erhöhung des durchschnittlichen Wärmedurchgangskoeffizienten der Vorhangfassade nach dem gesamten Niveau der Projektlösung

–

Berechnung des Energiebedarf von Gebäuden (ČSN EN ISO 13790)

–

Wärmebedarf für Heizung (nach einzelnen Monaten während eines Jahres, Einheiten des spezifischen Wärmebedarfs für die Heizung kWh/m2a), Abgerundet auf Zehntel

–

Festlegung von sonstigen Energiebedürfnissen des Wohngebäudes

–

Warmwasserzubereitung - 550 kWh pro Person/Jahr

–

Hilfsenergie für den Betrieb des Heizsystems und die Warmwasserzubereitung – Tabellenwert 100, 400, 800 kWh/a in der Abhängigkeit von der Art der Heizung und Lüftung

–

Bedarf an elektrischer Energie für Haushaltsgeräte und Beleuchtung 800 kWh pro Person/Jahr

–

Festlegung der gesamten Effizienz der Energieumwandlung auf Wärme für die Heizung und Warmwasserzubereitung in der Abhängigkeit von der Art der Quelle

DE

85


DE

86

–

Berechnung der primären Energie aus den nicht erneuerbaren Energien (Gesamtwert von Energieverbrauch für Heizung, Warmwasserzubereitung und Energie für den Betrieb der Haustechnik, der durch den entsprechenden Tabellenfaktor der Energieumwandlung in der Abhängigkeit von der Art der Quelle multipliziert wird). Einheiten kWh/m2a, gerundet auf ganze Zahl.

–

Energie aus den erneuerbaren Energiequellen (Photovoltaik)

–

Getrennte Berechnung, Angaben von dem Hersteller

–

Bewertung der festgestellten Größen, Projektlösung, Einordnung und Bezeichnung des Familienhauses:

–

RD 10-20P – Passivwohnungshaus (10-16: erreichte Klasse des Hauses nach dem spezifischen Wärmebedarf für die Heizung)

–

RD 20-50N – Niederenergiewohnungshaus (16-50: erreichte Klasse des Hauses nach dem spezifischen Wärmebedarf für die Heizung)

–

RD 10-20PS oder RD 20-50NS – Passiv- oder Niederenergiehaus mit der min. 50%-tigen Deckung des Jahresenergiebedarfs für die Warmwasserzubereitung und des Bedarfs an primärer Energie aus den nicht erneuerbaren Energien für Heizung, Warmwasserzubereitung und technische Systeme des Gebäudes beträgt den Wert von max. 30 kWh/m2a

–

RD 10-20PN oder RD 20-50NN – Nullenergiehaus mit einem photovoltaischen System, das eine ausgeglichene Jahresenergiebilanz sichert, die aus gewonnen und erzeugten Energien berechnet wird

–

RD 10-20P+ oder RD 20-50N+ - Plusenergiehaus mit positiver Jahresbilanz, es erzeugt mehr Energie in Höhe von min 5% der benötigten gelieferten Energie.

–

Protokollführung der durchgeführten Berechnungen und die Feststellung von der durchgeführten Bewertung mit den Angaben über den Ort, dem Bauherren, dem Projektanten und Bearbeiter der Bewertung, den Bau, die Bewertung der Umhüllungskonstruktionen mit den Werten des Wärmedurchgangskoeffizienten und der Tabelle mit Flächen der Umhüllungskonstruktionen mit dem spezifischen Wärmeverlust durch den Wärmedurchgang und den mittleren Wärmedurchgangskoeffizienten.

–

Das Protokoll enthält ferner in der Abhängigkeit von dem Projekt die Bewertung der Frischluftzuleitung in Wohnräume, die Information über die Effizienz der Wärmerückgewinnung aus der Ventilationsluft, die Information über Luftdichtheit der Gebäudehülle, die Information über die Berechnung der Wärmestabilität in dem Sommerzeitraum und das Ergebnis des berechneten Wärmebedarfs für die Heizung, das Ergebnis der Berechnung der primären Energie und die Einordnung des Hauses nach dem spezifischen Wärmebedarf für die Heizung.




TNI 73 0330 Vereinfachte Berechnungsbewertung und Klassifizierung der Wohngebäude mit einem sehr niedrigen Wärmebedarf für die Heizung – Wohnungshäuser (herausgegeben am 06.2009)

Die Technische Normalisierungsinformation legt ein einheitliches Bewertungsverfahren der Wohnungshäuser mit einem sehr niedrigen Energiebedarf, vor allem der Niederenergie- und Passivhäuser nach Anhang A ČSN 73 0540-2:2007 fest. TNI legt ein einheitliches Bewertungsverfahren der Wohnungshäuser vor allem der Niederenergie- und Passivhäuser nach Anhang A ČSN 73 0540-2:2007 fest. Als Wohnungshaus für Zwecke der TNI versteht sich das Gebäude, das überwiegend zum langfristigen Wohnen in den Wohnungen bestimmt ist (Wohnungsgebäude gemäß ČSN 73 4301 – für die Wohnungen werden min. 2/3 der Fußbodenfläche des Gebäudes inkl. der Flächen für die Hauseinrichtungen für die Bewohner der einzelnen Wohnungen gefordert), ferner dann das Gebäude für eine langfristige Unterkunft (aufgelistet: Studentenwohnheime, Internate, Herbergen). Sie legt einen Satz der Randbedingungen der Berechnungen, die Art der Verwendung des Gebäudes in der Referenzbewertung für die einheitliche Berechnung der inneren Wärmegewinne und des Luftaustauschs fest und regelt das einheitliche Verfahren bei dem Erwägen der passiven Solargewinne im Gebäude, die Effizienz der Energieumwandlung in technischen Anlagen und die Umrechnung auf die Werte der primären Energie. TNI legt das Verfahren der Darstellung der Bewertungsergebnisse fest. Sie ist im Einklang mit den allgemein verbindlichen Rechtsvorschriften und technischen Normen, hauptsächlich der ČSN 73 0540-4, ČSN EN ISO 13790 (Monatsberechnung), ČSN EN ISO 13789, ČSN EN ISO 13370. Das Gebäude wird als ein ganzjährig verwendet, ohne die längere Anwesenheit zu berücksichtigen. TNI legt das Verfahren für die Berechnung des Energiebedarfs des Gebäudes "möglichst nah der Wirklichkeit" nicht fest, in dem klimatische und sonstige Angaben aus dem Ort des Gebäudes, detailierte Information über die Verwendungsart des Gebäudes in Betracht genommen werden, und wo ein anderes ausführlicheres Berechnungsverfahren anzuwenden ist. TNI kann auch für den Fall eines abgeschlossenen Wohnteils des Gebäudes, die gemäß ČSN 73 4301 nicht für Wohnzwecke bestimmt sind. Es gibt die folgenden Grundschritte bei der Bewertung des Gebäudes: –

Festlegung des beheizten Teils des Gebäudes und seines bewohnten Teils (siehe ČSN EN ISO 13790)

–

Berechnung der Flächen und Volumen des Gebäudes oder dessen beheizten Teile (siehe ČSN EN ISO 13790, ČSN EN ISO 13789 – Einführung des Begriffes einer Systemgrenze, Unterscheiden der Berechnung von sonstigen Vorschriften, Festlegung des Volumenfaktors des Gebäudes gemäß ČSN 73 0540-2, Fußbodenfläche gemäß ČSN EN ISO 13789)

–

Festlegung eine Ein-Zone-Modells für die Berechnung der energetischen Bilanz (ČSN EN ISO 13790)

–

Anwendung der einheitlichen klimatischen Randbedingungen

DE

87


DE

88

–

Festlegung der inneren Wärmegewinne von den im Projekt vorausgesetzten Personen (min. 15 m2 pro Person, Anwesenheitskoeffizient 0,7), von dem Betrieb der Haushaltsgeräte – 100 W für eine anwesende Person + 100 W für die Wohnung.

–

Festlegung des Luftaustausches – in der Heizungsperiode 25 m3 für anwesende Person pro Stunde, Anwesenheitskoeffizient 0,7. Die Koeffizienten der Belastung durch den Wind und der Einfluss des Auftriebs (Anhang C ČSN EN ISO 13789) e=0,07, f=15

–

Festlegung der Wärmedurchgangskoeffizienten – der einzelnen Bauteile an der Systemgrenze, Mittelwerte (ČSN 73 0540-4, ČSN EN ISO 6946), die Erhöhung des Wertes des Wärmedurchgangskoeffizienten nach dem Charakter des Bauteils

–

Festlegung des spezifischen Verlustes (ČSN EN ISO 13789) und des durchschnittlichen Wärmedurchgangskoeffizienten des Gebäudes ( Tabelle H 1 ČSN 73 0540-4), die Erhöhung des durchschnittlichen Wärmedurchgangskoeffizienten der Vorhangfassade nach dem gesamten Niveau der Projektlösung

–

Berechnung des Energiebedarfs des Gebäudes (ČSN ISO EN 13790)

–

Wärmebedarf für Heizung (nach einzelnen Monaten während eines Jahres, Einheiten des spezifischen Wärmebedarfs für die Heizung kWh/m2a), Abgerundet auf Zehntel

–

Festlegung von sonstigen Energiebedürfnissen des Wohnungshauses

–

Warmwasserzubereitung

–

Hilfsenergie für den Betrieb der technischen Systeme des Gebäudes

–

Bewertung der festgestellten Größen, Projektlösung, Einordnung und Bezeichnung des Wohnungshauses:

–

BD 10-16P – Passivwohnungshaus (10-16: erreichte Klasse des Hauses nach dem spezifischen Energiebedarf für die Heizung)

–

BD 16-50NE – Niederenergiewohnungshaus (16-50: erreichte Klasse des Hauses nach dem spezifischen Energiebedarf für die Heizung)

–

BD 10-16PS oder BD 16-50NES – Passiv- oder Niederenergiewohnungshaus mit min. der min. 50%-tigen Deckung des Jahresenergiebedarfs für die Warmwasserzubereitung und des Bedarfs an primärer Energie aus den nicht erneuerbaren Energien für Heizung, Warmwasserzubereitung und technische Systeme des Gebäudes beträgt den Wert von max. 30 kWh/m2a




–

BD 10-16PN oder BD 16-50NEN – Nullenergiehaus mit einem photovoltaischen System, das eine ausgeglichene Jahresenergiebilanz sichert, die aus gewonnen und erzeugten Energien berechnet wird

–

BD 10-16PN+ oder BD 16-50NEN+ - Plusenergiehaus mit positiver Jahresbilanz, es erzeugt mehr Energie in Höhe von min 5% der benötigten gelieferten Energie

–

Protokollführung der durchgeführten Berechnungen und die Feststellung von der durchgeführten Bewertung mit den Angaben über den Ort, dem Bauherren, dem Projektanten und Bearbeiter der Bewertung, den Bau, die Bewertung der Umhüllungskonstruktionen mit den Werten des Wärmedurchgangskoeffizienten und der Tabelle mit Flächen der Umhüllungskonstruktionen mit dem spezifischen Wärmeverlust durch den Wärmedurchgang und den mittleren Wärmedurchgangskoeffizienten.

–

Das Protokoll enthält ferner in der Abhängigkeit von dem Projekt die Bewertung der Frischluftzuleitung in Wohnräume, die Information über die Effizienz der Wärmerückgewinnung aus der Ventilationsluft, die Information über Luftdichtheit der Gebäudehülle, die Information über die Berechnung der Wärmestabilität in dem Sommerzeitraum und das Ergebnis des berechneten Wärmebedarfs für die Heizung, das Ergebnis der Berechnung der primären Energie und die Einordnung des Hauses nach dem spezifischen Wärmebedarf für die Heizung.

–

Überprüfung der Projektlösung der Luftdichtheit nach der Beendigung des Gebäudes durch die praktische Messung (Druckabfallverfahren gemäß ČSN EN 13829).

–

Bei der Messung sind alle Öffnungen in der Gebäudehülle, die die Zuführung, Abführung oder Austausch der Luft sichern (z.B. Türen, Fenster, Lüftungsklappen und Fugen, Abzugsschränke, Rauch- und Ventilationsröhren, Kesseleinläufe) geschlossen, ggf. abgedichtet. Die Innentüren bleiben dagegen offen, um den Luftdruck gleichmäßig zu verteilen). Der gemessene Ergebniswert der Intensität des Luftaustausches bei dem Druckabfall von 50 Pa muss niedriger (oder maximal gleich) als der Grenzwert sein, der durch die Vorschrift festgelegt ist (empfohlene Werte in der Tabelle A.1 ČSN 73 0540-2)

–

Protokollführung der Ergebnisse der Messung

–

Identifikationsdaten und die Beschreibung des Gebäudes, die Angaben über den Auftraggeber und der die Messung durchführenden Person, die Daten über das Messgerät, Daten über die eigene Messung, meteorologische Bedingungen, gemessene Werte, die Auswertung.

ČSN EN 15459 (Klassifizierungsmerkmal 06 0405) – Energieeffizienz von Gebäuden – Wirtschaftlichkeitsberechnungen für Energieanlagen in Gebäuden

Diese Norm beschreibt das Berechnungsverfahren für die wirtschaftlichen Aspekte von Heizsystemen und anderen Systemen, die in den Energiebedarf und den Energieverbrauch eines Gebäudes einbezogen sind. Diese Norm gilt für alle Gebäudearten. Die grundsätzlichen

DE

89

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik Prinzipien und Begriffe sind in der Norm erläutert. Die hauptsächlichen Bestandteile der Norm sind: - Definitionen und Strukturen jener Kostentypen, die für die Berechnung der Wirtschaftlichkeit der Einsparmöglichkeiten in Gebäuden in Betracht gezogen werden sollen, Daten, die nötig sind zur Definition jener Kosten, die mit dem betrachteten System in Verbindung stehen, Berechnungsverfahren, Darstellung der Ergebnisse der wirtschaftlichen Berechnung sowie Informative Anhänge mit Anhaltswerten für Lebensspanne, Reparaturkosten, Instandhaltungskosten usw., um damit Anhaltswerte für Berechnungen zu erhalten. Diese Norm ist Teil des Berechnungsverfahren für die Wirtschaftlichkeit von Energieeinsparungsmöglichkeiten in Gebäuden (z. B. Isolierung, effizientere Erzeugungs- und Verteilungssysteme, effiziente Beleuchtung, erneuerbare Quellen, Kraft-Wärme-Kopplung). Zum Ziel dieser Norm wird die Normung von: - geforderten Verfahren, - Berechnungsverfahren, Ergebnisausgänge zu den Berechnungen der Wirtschaftlichkeit von energetischen Systemen, die mit dem Energiebedarf des Gebäudes zusammenhängen. Bemerkung: Bei den Berechnungen der Wärmeverluste und des daraus folgenden Jahresenergiebedarfs ist es bekannt, dass die eingeschossigen Erdgeschossgebäude in der Regel die geforderten Werte des spezifischen Jahresenergiebedarfs für Passivhäuser nicht erreichen können. Es besteht darin, dass bei den geschossigen Gebäuden die beheizte Fläche des Fussbodens des Stockwerks einberechnet wird, bei der es zu keinem Wärmeverlust kommt. Wenn es jedoch dieselbe beheizte Fußbodenfläche nur im Erdgeschoss gibt, ist der Wärmeverlust durch den Fußboden größer. Aus diesem Grund ist es bei dem Bau eines Passivhauses wichtig, ein geschossiges Haus zu wählen. Die Ausnahme können nur die geschossigen Häuser, die größtenteils im Terrain eingesenkt sind, und die Erdgeschossgebäude, die extrem und nicht mehr ökonomisch thermoisoliert sind, darstellen.

FEUCHTIGKEITSBILANZ DER KONSTRUKTIONEN 

ČSN EN ISO 13788 Wärme- und feuchtetechnisches Verhalten von Bauteilen und Bauelementen - Raumseitige Oberflächentemperatur zur Vermeidung kritischer Oberflächenfeuchte und Tauwasserbildung im Bauteilinneren - Berechnungsverfahren

Diese Norm beschreibt: a) das Verfahren zur Berechnung der raumseitigen Oberflächentemperatur von Bauteilen oder Bauelementen, unterhalb welcher bei der gegebenen Innentemperatur und relativen Luftfeuchte ein Befall durch Schimmel wahrscheinlich ist. Ob ein Risiko besteht, dass im Zusammenhang mit der Tauwasserbildung auf der Oberfläche andere Probleme auftreten könnten, lässt sich ebenfalls mit dem Verfahren beurteilen ebenso b) wie die Berechnung der Gefahr der Tauwasserbildung im Bauteilinneren infolge von Wasserdampfdiffusion. Beim angewendeten Verfahren wird vorausgesetzt, dass die Rohbaufeuchte ausgetrocknet ist. Nicht berücksichtigt wurde eine Reihe von wichtigen physikalischen Eigenschaften, einschließlich:

DE

90

–

Abhängigkeit der Wärmeleitfähigkeit vom Feuchtegehalt;

–

Freisetzung und Verbrauch latenter Wärme;

–

Veränderungen der Stoffeigenschaften in Abhängigkeit vom Feuchtegehalt;

–

Saugwirkung von Kapillaren und Transport von Feuchte in der flüssigen Phase in Baustoffen;

–

Luftbewegung durch Spalten oder in Luftschicht;

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik –

Kapazität der hygroskopischen Feuchte in Baustoffen.

–

Dieses Verfahren ist also nur für die Bauteile anzuwenden, wo diese Effekte vernachlässigbar sind.



ČSN EN ISO 15927-1 bis 6 Wärme- und feuchteschutztechnisches Verhalten von Gebäuden - Berechnung und Darstellung von Klimadaten - Teil 1: Monats- und Jahresmittelwerte einzelner meteorologischer Elemente

Diese Norm stellt eine der Berechnungsnormen für den Entwurf des wärme- und feuchteschutztechnisches Verhaltens von Gebäuden dar – Teil 1: Monatsmittelwerte einzelner meteorologischer Elemente. Sie spezifiziert das Verfahren für die Berechnung und Darstellung von Monats- und Jahresmittelwerten der Klimadaten, die zur Beurteilung einiger Aspekte der wärme- und feuchteschutztechnischen Eigenschaften von Gebäuden notwendig sind. Die Zahlenwerte für bestimmte Orte sind von dem meteorologischen Dienst des betreffenden Landes zu erhalten, in der Tschechischen Republik handelt es sich um das Tschechische hydrometeorologische Institut (ČHMÚ). Diese europäische Norm enthält die folgenden meteorologischen und klimatischen Parameter: - Lufttemperatur; - Luftfeuchte; Windgeschwindigkeit; - Niederschlag; - Sonnenstrahlung; - Langwellige Strahlung; sie enthält ferner die Grundlagen der statistischen Bewertung dieser Parameter und die Darstellungsarten in der technischen und Projektdokumentation. Sie beruhen auch auf dem Grunddokument der Internationalen meteorologischen Organisation (WMO): Handbuch zu meteorologischen Geräten und Beobachtungsverfahren - 6. Ausgabe Nr. 8 1996 und die ISO-Normen 15927-1:2003 

ČSN EN ISO 15927-4 Wärme- und feuchtetechnisches Verhalten von Gebäuden Berechnung und Darstellung von Klimadaten - Teil 4: Stündliche Daten zur Abschätzung des Jahresenergiebedarfs für Heiz- und Kühlsysteme; (herausgegeben: Februar 2011)



ČSN EN ISO 10456 Baustoffe und Bauprodukte – Wärme- und feuchtetechnische Eigenschaften - Tabellierte Bemessungswerte und Verfahren zur Bestimmung der wärmeschutztechnischen Nenn- und Bemessungswerte (herausgegeben 1.2.2009)

Diese Norm enthält das Verfahren zur Bestimmung der wärmeschutztechnischen Nenn- und Bemessungswerte für wärmetechnisch homogene Baustoffe und Bauprodukte, zusammen mit dem Verfahren zur Anpassung der Bemessungswerte bei einem Bedingungssatz an die Werte, die für einen anderen Bedingungssatz gültig sind. Diese Verfahren gelten für die Entwurfstemperaturen der Umgebung von - 30 °C bis +60°C. Diese Norm enthält die Überleitungszahl für die Temperatur und Feuchte. Diese Faktoren gelten für Mittelwerte zwischen 0°C und 30 °C. Diese Norm enthält auch die Bemessungswerte in tabellarischer Form für wärmetechnisch homogene Baustoffe und Bauprodukte, die üblicherweise in den Bauteilen verwendet werden, für ihre Anwendung bei der Berechnung der Wärme- und Feuchteübertragung. 

ČSN EN ISO 10456 Änderung 1 Baustoffe und Bauprodukte – Wärme- und feuchtetechnische Eigenschaften - Tabellierte Bemessungswerte und Verfahren zur Bestimmung der wärmeschutztechnischen Nenn- und Bemessungswerte (herausgegeben 1.3.2010)

DE

91

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik RAUMBEHAGLICHKEIT 

ČSN EN ISO 13791 Wärmetechnisches Verhalten von Gebäuden – Sommerliche Raumtemperaturen bei Gebäuden ohne Anlagentechnik – Allgemeine Kriterien und Validierungsverfahren (herausgegeben 1.5.2005)

Die Norm ist nur in der englischen Version erhältlich. 

ČSN EN ISO 13792:2005-08 Wärmetechnisches Verhalten von Gebäuden - Sommerliche Raumtemperaturen bei Gebäuden ohne Anlagentechnik – Vereinfachtes Berechnungsverfahren

Diese Norm enthält die Bewertung des wärmetechnischen Verhaltens von Räumen ohne Anlagentechnik und deren Reaktion auf Heizlast in der warmen Jahreszeit. Sie bestimmt ausführlich die Eingangs- und Ausgangsdaten, die für die vereinfachte Berechnung des täglichen Temperaturablaufs der Raumluft, der Mittelstrahltemperatur und der operativen Temperatur in dem geprüften Raum. Die Norm ist für die Projektanten der Hochbauwerke bestimmt. Sie ermöglicht auf einfache Weise zu prüfen, ob die Bauteilelösung des Raums die Überhitzung in der warmen Jahreszeit verhindert und ob der Einbau einer Kühlanlage erforderlich ist. Die Norm legt für die vereinfachte Berechnung des Tagesablaufs der Raumtemperaturen kein konkretes Berechnungsverfahren. Stattdessen enthält sie zwei Verifikationsbeispiele, mit denen sie überprüft, ob ein bestimmtes Berechnungsverfahren im Einklang mit ČSN EN ISO 13792 ist. In den informativen Anhängen enthält die Norm zwei Beispiele von geeigneten vereinfachten Berechnungsverfahren (Verfahren für Wärmeaufnahmevermögen und RC-Verfahren), empfohlene Werte der Raumgewinne und der Luftaustauschintensität in den natürlich belüfteten Räumen, das vereinfachte Verfahren zur Bestimmung der Größe der abgeschirmten Fläche durch die Außenhindernisse und zwei Beispiel der Berechnung.

DETAILLIERTES MODELLIEREN 

ČSN EN ISO 10211 Wärmebrücken im Hochbau - Wärmeströme und Oberflächentemperaturen - Detaillierte Berechnungen (herausgegeben 1.2.2009)

Diese Norm legt die Spezifikationen für geometrische 3-D- und 2-D-Modelle von Wärmebrücken fest zur numerischen Berechnung: von Wärmeströmen zur Abschätzung der Gesamtwärmeverluste eines Gebäudes oder Gebäudeteils; der niedrigsten Oberflächentemperaturen zur Abschätzung des Risikos einer Tauwasserbildung. Diese Spezifikationen enthalten die geometrischen Grenzen, die Unterteilungen des Modells, die wärmetechnischen Grenzen und die zu verwendenden wärmetechnischen Kennwerte und Beziehungen. Die Norm beruht auf folgenden Annahmen: stationäre Bedingungen; alle physikalischen Eigenschaften sind temperaturunabhängig; keine Wärmequellen im Bauteil.

BEMESSUNG UND DIAGNOSTIK 

DE

92

ČSN EN 13829 Wärmetechnisches Verhalten von Gebäuden – Bestimmung der Luftdurchlässigkeit von Gebäuden - Differenzdruckverfahren (herausgegeben am 1.9.2001)

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik Die vorliegende Norm dient der Luftdurchlässigkeitsmessung der Hülle von Gebäuden oder Gebäudeteilen vor Ort. Sie wird vor allem für die folgenden Zwecke angewendet: a) die Kontrolle der Erfüllung der Anforderungen auf die Luftdichtheit des Gebäudes oder der Gebäudeteile, in der Regel durch die höchst zulässige Intensität des Luftaustauschs bei der Druckdifferenz von 50 Pa ausgedrückt; b) den Vergleich der Luftdurchlässigkeit des Gebäudes oder der Gebäudeteile untereinander; c) die Bestimmung der luftundichten Stellen in der Gebäudehülle; d) die Bestimmung der Luftdurchlässigkeitssenkung bei der Nachabdichtung der Gebäudehülle. Aus diesem Grund werden Wiederholungsmessungen durchgeführt. Die Norm bestimmt das Bemessungsverfahren für den Volumenluftstrom, der mit einem Ventilator erzeugt wird, der in die Fenster- oder Türöffnung angebracht ist, je nach der gewählten Differenz von statischem Luftdruck zwischen Raum- und Außenumgebung des Gebäudes. Die Norm beschreibt die Anwendung des Überdruck- und Unterdruckverfahrens. Das Druckverfahren wird für die Messung des Luftaustauschs im Gebäude unter natürlichen Bedingungen (Infiltration) nicht angewendet. Dazu werden vor allem die Indikatorverfahren gemäß ČSN EN ISO 12569 verwendet. Die durch das Druckverfahren festgestellten Ergebnisse gemäß ČSN EN 13829 können jedoch zur Berechnungsabschätzung des natürlichen Luftaustauschs genutzt werden. Die Norm legt das Verfahren zur Bestimmung der Luftdurchlässigkeit von einzelnen Bauteilen nicht fest. Die Norm legt die Anforderungen auf die Messtechnik (Ventilator, Messgerät für Luftdruckdifferenz, Messgerät für den Luftvolumenstrom, Thermometer) fest. Die Norm beschreibt das Prinzip des Messungsverfahrens, die Zubereitung von dem Gebäude oder den Gebäudeteilen vor der Messung, die Auswertungsarten der Ergebnisse. Die Norm enthält die Information über die Messgenauigkeit. 

ČSN EN ISO 12569:2002-06 Wärmetechnisches Verhalten von Gebäuden – Bestimmung des spezifischen Luftvolumenstroms in Gebäuden – Indikatorgasverfahren (Änderungen der Konzentration des Indikatorgases)

In der Norm werden drei Prüfverfahren zur Bestimmung des spezifischen Luftvolumenstroms in Gebäuden und Gebäudeteilen festgelegt. Es handelt sich um das Prüfverfahren mit abfallender Konzentration des Indikatorgases, das bei uns als das einzige üblich verwendete Verfahren zur Bestimmung der Luftwechselrate in Gebäuden darstellt, das Prüfverfahren mit konstanter Injektion und das Prüfverfahren mit konstanter Konzentration des Indikatorgases. In der Norm werden die Prüfverfahren für die einzelnen Methoden, die Anforderungen auf Messgeräte, inkl. der Kalibrierung der Messgeräte und die Schlussberechnungsverhältnisse sowie die statistische Darstellung der gewonnenen Daten beschrieben. Es werden dort die Möglichkeiten der Anwendung von geeigneten Indikatorgasen und der Geltungsbereich der einzelnen Verfahren zur Bestimmung des Luftvolumenstroms oder der Luftwechselrate in Gebäuden und deren Teilen beschrieben. Es werden alle Einzelheiten erwähnt, die das Prüfprotokoll enthalten muss. Den Bestandteil der Norm stellt der Anhang ZA (normativ) mit aufgeführten Normverweisen auf internationale Literatur dar.

KLIMADATEN 

ČSN EN ISO 15927-1:2004-07 Wärme- und feuchteschutztechnisches Verhalten von Gebäuden - Berechnung und Darstellung von Klimadaten - Teil 1: Monats- und Jahresmittelwerte einzelner meteorologischer Elemente

Diese Norm stellt eine der Berechnungsnormen für den Entwurf des wärme- und feuchteschutztechnisches Verhaltens von Gebäuden dar – Teil 1: Monatsmittelwerte einzelner

DE

93

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik meteorologischer Elemente. Sie spezifiziert das Verfahren für die Berechnung und Darstellung von Monats- und Jahresmittelwerten der Klimadaten, die zur Beurteilung einiger Aspekte der wärme- und feuchteschutztechnischen Eigenschaften von Gebäuden notwendig sind. Die Zahlenwerte für bestimmte Orte sind von dem meteorologischen Dienst des betreffenden Landes zu erhalten, in der Tschechischen Republik handelt es sich um das Tschechische hydrometeorologische Institut (ČHMÚ). Diese europäische Norm enthält die folgenden meteorologischen und klimatischen Parameter: - Lufttemperatur; - Luftfeuchte; Windgeschwindigkeit; - Niederschlag; - Sonnenstrahlung; - Langwellige Strahlung; sie enthält ferner die Grundlagen der statistischen Bewertung dieser Parameter und die Darstellungsarten in der technischen und Projektdokumentation. Sie beruhen auch auf dem Grunddokument der Internationalen meteorologischen Organisation (WMO): Handbuch zu meteorologischen Geräten und Beobachtungsverfahren - 6. Ausgabe Nr. 8 1996 und die ISO-Normen 15927-1:2003 

ČSN EN ISO 15927-2:2004-07 Wärme- und feuchteschutztechnisches Verhalten von Gebäuden - Berechnung und Darstellung von Klimadaten - Teil 2: Stundendaten zur Berechnung der Kühllast

Diese Norm definiert und bestimmt die Berechnungsverfahren und Darstellungsverfahren der Monatsaußenbedingungen für die Bestimmung der Kühllast und den Entwurf der Klimaanlagen. Die maximale Kühllast gibt es in der Kombination mit hohem Tagesmittelwert der Temperatur von trockenem Thermometer und der Taupunkttemperatur, mit hoher gesamter Tagesstrahlung, niedriger Schwankung der Tagestemperatur und niedriger Windgeschwindigkeit. Aus diesem Grund sind Werte dieser Parameter bei deren kombinierten Erscheinen in der entsprechenden Jahreszeit einzuholen. 

DE

94

ČSN EN ISO 15927-3:2004-07 Wärme- und feuchteschutztechnisches Verhalten von Gebäuden - Berechnung und Darstellung von Klimadaten - Teil 3: Berechnung des Schlagregenindexes für senkrechte Oberflächen aus stündlichen Wind- und Regendaten

Diese Norm legt zwei Verfahren zur Abschätzung der Wassermenge fest, die an senkrechte Oberflächen der bestimmten Orientierung fällt. Es werden die Topografie, örtliche Abschirmung und der Typ von Gebäuden und Wänden in Betracht genommen. Das erste im Kapitel 3 aufgeführte Verfahren, das auf zeitlich identischen Stundendaten von Regen und Wind beruht, definiert die Möglichkeiten der Berechnung – Jahresmittelwert des Indexes, der die Menge der Feuchte in saugfähiger Oberfläche (wie Mauerwerk) beeinflusst, und – des Indexes einer Episode, der die Wahrscheinlichkeit des Eindringens von Wasser über Mauerwerk und Verbindungen in anderen Wandsystemen beeinflusst. Das zweite im Kapitel 4 aufgeführte Verfahren basiert auf durchschnittlichen Winddaten und Qualitätsaufzeichnung der Anwesenheit und Intensität von Regen (present weather code für Regen) und definiert die Berechnungsverfahren der Länge von einer Episode, bei der das saugfähige Material, wie Mauerwerk, befeuchtet wird, und die über eine 10% Wahrscheinlichkeit verfügt, in einem beliebigen Jahr überschritten zu werden (gewöhnlich bezeichnet als durchschnittliche zehnjährige Rückperiode). Das Vergleichen von beiden Verfahren ist in dem informativen Anhang D aufgeführt. Die Verfahren dienen zur Korrektur der Ergebnisse von beiden Methoden für die Topografie, örtliche Abschirmung und den Typ des Gebäudes und der Wand. Die in diesem Teil der Norm ISO 15927 aufgeführten Verfahren können nicht angewendet werden: a) in bergigen Gebieten mit steilen Felsenwänden oder tiefen Bergschluchten, b) in Gebieten, in denen mehr als 25% von Jahresregenniederschlägen aus schweren Gewittern kommen, in Gebieten und Perioden, wo ein bedeutender Anteil von Regenfällen aus Schnee oder Hagel gebildet ist.


ČSN EN ISO 15927-4:2004-07 Wärme- und feuchteschutztechnisches Verhalten von Gebäuden - Berechnung und Darstellung von Klimadaten - Teil 4: Stündliche Daten zur Abschätzung des Jahresenergiebedarfs für Heiz- und Kühlsysteme

Dieser Teil von EN ISO 15927 legt ein Verfahren für die Erstellung eines Referenzjahres aus geeigneten stündlichen meteorologischen Daten fest, die zur Abschätzung des durchschnittlichen Jahresenergiebedarfs für Heiz- und Kühlsysteme geeignet sind. Weitere Referenzjahre, die durchschnittliche Bedingungen darstellen, können für besondere Zwecke erstellt werden. Die in diesem Teil von EN ISO 15927 beschriebenen Verfahren eignen sich nicht für die Erstellung von Jahren mit außer- oder ungewöhnlichen meteorologischen Bedingungen beispielsweise zur Simulierung von feuchtebedingten Schäden oder des Energiebedarfs in kalten Jahren. Meteorologische Geräte und Beobachtungsverfahren werden mittels der Methodik der Internationalen meteorologischen Organisation geregelt. Im Vergleich mit der ursprünglichen Norm sind in dieser Norm die Textänderungen vollgezogen, da die Übersetzung des englischen Textes erweitert wurde sowie die Terminologie näher bestimmt wurde. Der Text wurde anhand der Kenntnisse des ČHMÚ geändert, das diese Norm in der Praxis angewendet hat. Diese Norm wurde um einen nationalen Anhang ergänzt. 

ČSN EN ISO 15927-5:2004-07 Wärme- und feuchteschutztechnisches Verhalten von Gebäuden - Berechnung und Darstellung von Klimadaten - Teil 5: Daten zur Bestimmung der Norm-Heizlast für die Raumheizung

Diese Norm legt die Definitionen, Berechnungsverfahren sowie Darstellungsweise von Klimadaten fest, die zur Bestimmung der Norm-Heizlast in Gebäuden verwendet werden müssen. Diese schließen ein: - Bemessungstemperaturen der Außenluft im Winter; - die zugehörige Windgeschwindigkeit und -richtung. Der Wärmeverlust über das Erdreich, der auch zur Heizlast von Gebäuden beiträgt, hängt von länger andauernden Temperaturänderungen ab; Verfahren für die Berechnung des Wärmeverlustes über das Erdreich sind in ISO 13370, Wärmetechnisches Verhalten von Gebäuden - Wärmetransport durch das Erdreich – Berechnungsverfahren aufgeführt. 

ČSN EN ISO 15927-6:2004-07 Wärme- und feuchteschutztechnisches Verhalten von Gebäuden - Berechnung und Darstellung von Klimadaten - Teil 6: Akkumuliere Temperaturdifferenzen (Gradtage)

Die vorliegende Norm legt die Definitionen, Berechnungsverfahren und Darstellungsverfahren von Daten zu akkumulierten Temperaturdifferenzen fest, die zum Abschätzen der für die Raumheizung in Gebäuden verbrauchten Energie verwendet werden. Die Temperaturdifferenzen werden üblicherweise in Gradstunden oder Gradtagen ausgedrückt und derartige Daten werden oft einfach als Heizgradstunden oder Heizgradtage bezeichnet. Die Norm enthält Näherungsverfahren zur Berechnung der akkumulierten Temperaturdifferenzen auf Grundlage mittlerer stündlicher oder täglicher Temperaturen und zum Abschätzen der Monatswerte gegenüber einer Grundtemperatur, die dann angewendet werden, wenn keine aus den meteorologischen Aufzeichnungen der Lufttemperatur direkt berechneten Daten zur Verfügung stehen. In einigen Ländern wird eine von der Grundtemperatur abweichende Schwellenwerttemperatur verwendet. Die Norm berücksichtigt dies nicht.

DE

95


ENERGETISCHE SYSTEME VON GEBÄUDEN HEIZUNG, HEIZSYSTEME IN GEBÄUDEN (GRUNDENTWERFEN UND PROJEKTBERECHNUNGEN) 

ČSN EN 12831 (Klassifizierungsmerkmal 060206) – Heizsysteme in Gebäuden –Verfahren zur Berechnung der Norm-Heizlast (herausgegeben am 1.3.2005)

Die Norm legt das Verfahren zur Berechnung der Lieferung der Wärme fest, die zur sicheren Erreichung der Berechnungsraumtemperatur notwendig ist. Die Norm beschreibt die Berechnung des Wärmeverlustes und Heizleistung für die einzelnen Räume oder einen beheizten Raum für das Dimensionieren von Heizflächen, für das ganze Gebäude oder seinen Funktionsteil für das Dimensionierend der Heizleistung. Die Norm beschreibt Standardfälle, die alle Gebäude mit begrenzter Raumhöhe (unter 5 m) und mit der Heizung in stabilisiertem Zustand bei den Berechnungsbedingungen für Wohngebäude, Büro- und Verwaltungsgebäude, Schulen, Bibliotheken, Krankenhäuser, Gebäude für Unterkunft, Gefangenenanstalten, Gebäude für Verpflegung, Kaufhäuser und sonstige Gebäude, die zu Geschäftszwecken verwendet werden, industrielle Gebäude umfassen. In Anhängen sind Informationen für Sonderfälle, und zwar für Gebäude mit hoher Decke oder für Hallengebäude und Gebäude mit einer erheblich unterschiedlichen Lufttemperatur und Mittelwerttemperatur von Ausstrahlung. Die Norm enthält auch ein vereinfachtes Berechnungsverfahren. Das System der Werte und Koeffizienten für die Berechnung der Heizleistung wird in nationalen Anhängen der Norm festgelegt. Der Anhang D enthält alle Koeffizienten, die auf der nationalen Ebene festzulegen sind, und bietet Standardwerte für die Fälle an, die in nationalen Daten nicht zur Verfügung stehen. 

ČSN 06 0220:2006-09 Heizsysteme in Gebäuden – Dynamische Zustände (herausgegeben am 1.9.2006)

Die Norm regelt das Verfahren zur Berechnung von einigen wärmetechnischen Größen der Heiztechnik in den Fällen, wenn die gelieferte Wärme in den Raum keinen stabilen Zustand der Raumtemperatur sicherstellt. Das Berechnungsverfahren der dynamischen Zustände, das in dieser Norm aufgeführt ist, wurde anhand solcher Randbedingungen erarbeitet, um das komplizierte mathematische Modell des dynamischen Verlaufs der Raumtemperaturen und der Heizleistung des Heizkörpers zu vereinfachen. Die in dieser Norm aufgeführten Verfahren können bei der Berechnung der Heizsysteme sowie bei dem Betreiben dieser Systeme angewendet werden. Die aufgeführten Verfahren können ebenfalls für die Berechnung der zentralen und örtlichen Regelanlage angewendet werden. Die Norm ist hauptsächlich den Projektanten der Heizsysteme und Heizanlagen bestimmt. 

DE

96

ČSN 06 0310:2006-09 Heizsysteme in Gebäuden – Projektierung und Montage

Die Norm gilt für die Projektierung und Montage der Heizsysteme, die als Wärmeträger Wasser, Wasserlösungen oder Wasserdampf verwenden. Die Norm wurde so geändert, dass sie den neuen Begriffen, Definitionen und Anforderungen entspricht, die aus den europäischen Richtlinien, tschechischen Vorschriften und den Normen ČSN EN folgen. Sie enthält die Heizsysteme in Gebäuden, ihre Teilung und Wahl, technische Anforderungen auf Heizsysteme und Heizanlagen, Bezeichnung der Anlagen, Berechnung der Wärmedämmung. Es werden die Grundanforderungen auf das Entwerfen der Kessel und sonstiger Anlagen für Wärmeerzeugung, Austauscher, Reduziergeräte, Regelung und Messung, Pumpen, Wärmeverbraucher, Leitungen

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik und Armaturen, Projektdokumentation festgelegt. Die Anforderungen ermöglichen eine optimale Berechnung und eine technisch und wirtschaftlich richtige Ausführung der Montage der Anlage. Ihre Anwendung schafft die Bedingungen für einen wirtschaftlichen und sicheren Betrieb der Anlage. Diese Norm ersetzt die Norm ČSN 06 0310 vom Januar 1998. Die Norm ist hauptsächlich den Projektanten der Heizsysteme und Heizanlagen, Herstellern, Montagefacharbeitern, Fachleuten aus dem Bereich der Systemübernahme und den Eigentümern und Personen, die sich mit der Erarbeitung der Bedienanleitungen beschäftigen. 

ČSN 06 1101:2005-05 Heizkörper für die Zentralheizung

Diese Norm wurde im Rahmen der Revisionen der restlichen Normen ČSN aus Fachbereich "Heizkörper" erarbeitet, um vollständige Anknüpfung an ČSN EN Reihe 442 sicherzustellen, sodass sie die Terminologie und aktualisierte Unterlagen für die Projektierung der Heizkörper aller Arten enthält. Die Normungsunterlagen sind sowohl für die Umrechnung der Heizleistung der Heizkörper auf unterschiedliche Betriebsbedingungen, als auch für ihre optimale Anwendung in Heizsystemen aus der Sicht der physikalischen, hygienischen und betrieblichen Merkmalen bestimmt – mit positiver Wirkung auf die Funktionsfähigkeit und Wirtschaftlichkeit des Betriebs. 

ČSN 73 5120:1987-07 Objekte der Kesselräume mit Leistung von über 3,5 MW. Gemeinsame Bestimmungen

Die Norm gilt zum Entwerfen von neuen Objekten und Bauänderungen der schon betriebenen Objekte der Kesselräume mit stabilen Dampf- oder Heizwasserkesseln (mit Überdruck des Arbeitsstoffes über 0,07 MPa oder Temperatur des Arbeitsstoffes über 115°C mit der Summe der Nennwärmeleistungen 3,5 MW und für alle Brennstoffarten außer Gase mit relativer Dichte höher als 1. Für die Berechnung der Kesselräume mit Kesseln für Gasbrennstoffe gilt diese Norm gleichzeitig mit der Norm ČSN 07 0703. Diese Norm gilt für die Berechnung der Niederdruckkesselräume nicht. Die Norm bezieht sich auf die Baudokumentation des Teils der Kesselräume, dessen Bau nach dem Tag des Inkrafttretens der Norm eingeleitet wurde. In der umfangreichen bautechnischen Norm werden vor allem die Anforderungen auf den Bau des Bauteils, die Räume des Kesselraums und technische Ausstattung und Einrichtung der Objekte festgelegt. Wichtig sind auch die Bestimmung über Treppenhäuser, Leitern, Geländer, Durchgangshöhen sowie die Bezeichnung aus der sicherheitstechnischen Sicht. Aus der Sicht der Hygiene sind die Bestimmungen von Artikel 92 - 94 über hygienische Anlagen, Art. 110 - 118 über Lüftung, Art. 131 - 136 über Beleuchtung und Art. 138 - 139 über Lärm und Vibrationen zu beachten. Es wird darin überwiegend auf andere gültige technische Normen bzw. hygienische Vorschriften verwiesen. Die Norm ČSN 73 4120 wurde am 13.10.1986 genehmigt und trat am 1.9.1987 in Kraft. Sie ersetzte die Norm ČSN 07 0621 vom 11.8.1964. "Änderung 1)-12/1994" mit Wirksamkeit seit 1.12.1994 werden in der Norm umfangreichere Änderungen durchgeführt, inkl. der Änderung der Einführungsbestimmung inkl. der Mitteilung in dem Sinn, dass die Norm ab ... nicht verbindlich ist. Änderungen (meistens nur kleine – im Zusammenhang mit neuen Vorschriften) betreffen viele Artikel und der Ergänzung, wo neue Vorschriften ergänzt werden. 

ČSN 73 5120 ÄNDERUNG Z1: 2004-12 Objekte der Kesselräume mit Leistung von über 3,5 MW. Gemeinsame Bestimmungen

Die Norm gilt zum Entwerfen von neuen Objekten und Bauänderungen der schon betriebenen Objekte der Kesselräume mit stabilen Dampf- oder Heizwasserkesseln (mit Überdruck des Arbeitsstoffes über 0,07 MPa oder Temperatur des Arbeitsstoffes über 115°C mit der Summe der Nennwärmeleistungen 3,5 MW und für alle Brennstoffarten außer Gase mit relativer Dichte höher als 1. Für die Berechnung der Kesselräume mit Kesseln für Gasbrennstoffe gilt diese Norm

DE

97

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik gleichzeitig mit der Norm ČSN 07 0703. Diese Norm gilt für die Berechnung der Niederdruckkesselräume nicht. Die Norm bezieht sich auf die Baudokumentation des Teils der Kesselräume, dessen Bau nach dem Tag des Inkrafttretens der Norm eingeleitet wurde. In der umfangreichen bautechnischen Norm werden vor allem die Anforderungen auf den Bau des Bauteils, die Räume des Kesselraums und technische Ausstattung und Einrichtung der Objekte festgelegt. Wichtig sind auch die Bestimmung über Treppenhäuser, Leitern, Geländer, Durchgangshöhen sowie die Bezeichnung aus der sicherheitstechnischen Sicht. Aus der Sicht der Hygiene sind die Bestimmungen von Artikel 92 - 94 über hygienische Anlagen, Art. 110 - 118 über Lüftung, Art. 131 - 136 über Beleuchtung und Art. 138 - 139 über Lärm und Vibrationen zu beachten. Es wird darin überwiegend auf andere gültige technische Normen bzw. hygienische Vorschriften verwiesen. Die Norm ČSN 73 4120 wurde am 13.10.1986 genehmigt und trat am 1.9.1987 in Kraft. Sie ersetzte die Norm ČSN 07 0621 vom 11.8.1964. Durch die "Änderung 1)12/1994" mit Wirksamkeit seit 1.12.1994 werden in der Norm umfangreichere Änderungen durchgeführt, inkl. der Änderung der Einführungsbestimmung inkl. der Mitteilung in dem Sinn, dass die Norm ab ... nicht verbindlich ist. Änderungen (meistens nur kleine – im Zusammenhang mit neuen Vorschriften) betreffen viele Artikel und der Ergänzung, wo neue Vorschriften ergänzt werden. 

ČSN 07 0703:2005-01 Kesselräume mit Anlagen auf gasförmige Brennstoffe

Diese Norm gilt für das Entwerfen, die Errichtung, den Betrieb der Kesselräume mit Dampf- a Flüssigkeitskesseln auf gasförmige Brennstoffe (nachstehend nur als "Kesselraumanlagen" genannt) mit der Nennwärmeleistung mindestens eines Kessels 50 kW und höher und auch der Kesselräume mit der Summe der Nennwärmeleistungen der Kessel über 100 kW, auch wenn einer davon die Nennwärmeleistung 50 kW nicht erreicht, in denen Gasbrennstoffe der ersten, zweiten und dritten Klasse (siehe ČSN EN 437) verbrannt werden, die bei der Temperatur 15 °C und dem Druck 1 013 mbar in gasförmigen Zustand sind. Diese Norm gilt für Kesselraumanlagen mit Betriebsüberdruck des gasförmigen Brennstoffs bis 1,0 MPa. Die Kesselraumanlagen und ihre Projektdokumentation, die nach den vorlaufenden Normen gebaut bzw. erarbeitet wurden, müssen nicht geändert werden, falls die Organe der Staatsverwaltung im Bereich der Arbeitssicherheit und des Gesundheitsschutzes, des Brandschutzes, der Hygiene und Umwelt nicht anders festlegen. Für Zwecke dieser Norm ČSN werden für Kessel auch die Warmwasserbereiter gehalten, die mit gasförmigen Brennstoffen beheizt werden. 

DE

98

ČSN 07 0703 ÄNDERUNG Z1 2006-02 Kesselräume mit Anlagen auf gasförmige Brennstoffe

Diese Norm gilt für das Entwerfen, die Errichtung, den Betrieb der Kesselräume mit Dampf- a Flüssigkeitskesseln auf gasförmige Brennstoffe (nachstehend nur als "Kesselraumanlagen" genannt) mit der Nennwärmeleistung mindestens eines Kessels 50 kW und höher und auch der Kesselräume mit der Summe der Nennwärmeleistungen der Kessel über 100 kW, auch wenn einer davon die Nennwärmeleistung 50 kW nicht erreicht, in denen Gasbrennstoffe der ersten, zweiten und dritten Klasse (siehe ČSN EN 437) verbrannt werden, die bei der Temperatur 15 °C und dem Druck 1 013 mbar in gasförmigen Zustand sind. Diese Norm gilt für Kesselraumanlagen mit Betriebsüberdruck des gasförmigen Brennstoffs bis 1,0 MPa. Die Kesselraumanlagen und ihre Projektdokumentation, die nach den vorlaufenden Normen gebaut bzw. erarbeitet wurden, müssen nicht geändert werden, falls die Organe der Staatsverwaltung im Bereich der Arbeitssicherheit und des Gesundheitsschutzes, des Brandschutzes, der Hygiene und Umwelt nicht anders festlegen. Für Zwecke dieser Norm ČSN werden für Kessel auch die Warmwasserbereiter gehalten, die mit gasförmigen Brennstoffen beheizt werden.


ČSN 38 3350:1991-08 ÄNDERUNG und Wärmeversorgung, allgemeine Grundsätze

Die Norm gilt für die Gebietsplanung und Projektierung der Systeme für die Wärmeversorgung der Stadtteile, Siedlungen und Industriebetriebe. Sie gilt für Wärmequellen mit einer unmittelbar angeschlossenen Raumanlage nicht. Sie bezieht sich auf die Dokumentation der Objekte und Systeme, die nach dem Tag des Inkrafttretens der Norm erarbeitet wurde. Die nach diesem Termin geführte Projektdokumentation muss nach dieser Norm erarbeitet werden, auch wenn die Vorbereitungsdokumentation gemäß ČSN 38 3350 aus J.1970 erarbeitet wurde. Bei der Projektdokumentation, die schon am Tag des Inkrafttretens dieser Norm teilweise erarbeitet wurden, beurteilt der Bearbeiter die Möglichkeit des Beendens der Dokumentation nach dieser neuen Norm, wobei die nach 31.12.1989 beendete Projektdokumentation im Einklang mit dieser Norm sein muss. In der ziemlich umfangreichen Norm werden folgende Punkte festgelegt: Wärmebedarf, Anforderungen auf Heiznetze und Art des Anschlusses von Abnehmern, Anforderungen auf Regelung, automatische Kontrolle und Steuerung und schließlich werden technisch-wirtschaftliche Grundsätze für die Planung und Projektierung festgelegt. Erwähnenswert ist auch die Bestimmung Art. 153, nach der die "Fernheizkraftwerke und Heizwerke mit wirksamen Flugaschenabscheidern aus Rauchgasen auszustatten und mit Rücksicht auf den Schutz der Umgebung vor Lärm und Vibrationen zu lösen sind ". In Anhängen sind Diagramme, Nomogramme, Tabellen und Kommentare dazu. Erwähnenswert ist der Anhang 4, in dem die Dauer der Heizperioden für verschiedene Orte in CZ aufgeführt ist. Die ČSN 38 3350 wurde am 17.5.1988 genehmigt und trat am 1.6.1989 in Kraft. Sie ersetzte ČSN 38 3350 vom 23.12.1970. Durch die "Änderung a)-8/1991" mit Wirksamkeit seit 1.10.1991 werden in der Norm umfangreichere Änderungen im Text und Anhängen durchgeführt. Der Anhang 4, der die Heizperioden betrifft, wird komplett geändert. 

ČSN EN 12828:2005-03 Warmwasserheizsysteme

Heizsysteme

in

Gebäuden

–

Berechnung

der

Diese Norm legt die Berechnungskriterien für Warmwasserheiznetze mit der maximalen Betriebstemperatur bis zu 105 °C. Für Heizsysteme mit höherer Betriebstemperatur als 105 °C können andere Sicherheitsparameter angewendet werden, als im Artikel 4.6 beschrieben ist. Sonstige Artikel der Norm sind für diese Systeme gültig. Diese Norm umfasst keine zusätzlichen Sicherheitsanforderungen, die für Heizsysteme mit berechneter Heizleistung über 1 MW verwendet werden können. Diese Norm ändert die Normen für Produkte oder für Anforderungen auf deren Installierung nicht. Diese Norm umfasst die Berechnung von:    

Anlage für die Wärmeerzeugung, Wärmeleitungen, Heizflächen, Regelsystemen.

Diese Norm umfasst die Anforderungen auf die Lieferung der Wärme für angeschlossene Systeme und Anlagen (z.B. Zubereitung von warmem Nutzwasser, technologische Wärme, Klimatisierung, Lüftung) bei der Berechnung der Heizleistung, aber sie befasst sich mit dem Entwurf dieser Systeme und Anlagen nicht.

DE

99

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik Diese Norm enthält die Anforderungen auf die Installierung und Übernahme der Heizsysteme und die Hinweise bezüglich des Betriebs, der Wartung und Verwendung der Warmwasserheizsysteme nicht. Diese Norm umfasst keine Berechnung der Brennstoffanlagen oder sonstiger Anlagen für die Energieversorgung. 

ČSN EN 15450:2008-04 – Heizungsanlagen in Gebäuden – Planung von Heizungsanlagen mit Wärmepumpen

Übernahme der Originalschrift: durch die Verkündigung im Amtsblatt UNMZ (Englisch) 

ČSN EN 15377-3:2008-04 - Heizungsanlagen in Gebäuden – Planung von eingebetteten Flächenheiz- und Kühlsystemen mit Wasser als Arbeitsmedium - Teil 3: Optimierung für die Nutzung erneuerbarer Energiequellen

Übernahme des Originals durch die Verkündung. 

ČSN EN 15193 (Klassifizierungsmerkmal 73 0327) – Energetische Bewertung von Gebäuden – Energetische Anforderungen an die Beleuchtung

Diese Norm wurde wegen der Einführung der Vereinbarungen und Vorgänge zur Festlegung von energetischen Anforderungen an die Beleuchtung in Gebäuden und der Gewährung der Methodologie für nummerische Anhaltswerte des Energieverbrauchs in Gebäuden entworfen. Sie bietet auch die Anleitung für die Einführung der nationalen Grenzwerte des Energieverbrauchs für die Beleuchtung, die von den Referenzschemen abgeleitet werden. Die Anforderungen dieser Norm gehen von der EC-Richtlinie für Energieverbrauch in Gebäuden Nr. 2002/91/EC aus. Diese Norm kann auf keinen Fall für die Planung der künstlichen Beleuchtung in Objekten verwendet werden. 

TNI 73 0327 (Klassifizierungsmerkmal 73 0327) - Energiebedarf von Gebäuden – Energetische Anforderungen an die Beleuchtung.

Diese technische Information stellt einen Kommentar zur ČSN EN 15193 dar. Zum Ziel dieser Information wird die Ergänzung und ausführliche Beschreibung der Verfahren zur Festlegung der erforderlichen Leistung und des Energieverbrauchs der Beleuchtungssysteme in verschiedenen Gebäudetypen, mit Rücksicht auf die geografische Lage der Tschechischen Republik. Ferner werden die Wertebereiche der spezifischen installierten Leistungen und der Verbräuche der elektrischen Energie für die Beleuchtung aufgeführt, die sich von den praktisch erreichbaren bis zu erlaubten (empfohlenen) Werten bewegen. Zum letzten Ziel der Norm wird die Beschreibung der strategischen Verfahren zur Erreichung der Energieeinsparungen für die Beleuchtung. In der ČSN EN 15193 sind die Gebäude in den folgenden Kategorien klassifiziert: Verwaltungsgebäude, Gebäude für Erziehung, Krankenhäuser, Hotels, Restaurants, Sportanlagen, Großhandel- und Einzelhandel-Dienstleistungen und Produktionsstätigkeit. Mit Rücksicht auf die Anforderungen, die aus dem Gesetz Nr. 406/2000 Slg. in gültiger Fassung und den weiteren Verordnungen folgen, die energetische Bewertung auch des Wohngebäudes fordern, sind in dieser TNI ausgewählte Werte der Energiekennziffer für die Beleuchtung (LENI) für diese Typen der Gebäude. Diese Publikation kann auf keinen Fall für die Planung der künstlichen Beleuchtung in Objekten verwendet werden.

DE

100


TNI 73 0302 (Klassifizierungsmerkmal 73 0302) - Energetische Bewertung der Solarheizsysteme – Vereinfachtes Berechnungsverfahren

Diese technische Information stellt ein vereinfachtes Berechnungsverfahren für die energetische Bewertung der Solarheizsysteme in den Grundapplikationen (Warmwasserzubereitung, Heizung, Heizung von Swimmingpool-Wasser) unter einheitlichen Randbedingungen für die Berechnung der Monatsbilanz dar.

WARMWASSER 

ČSN 06 0320:2006-09 Heizungssysteme in Gebäuden - Warmwasserzubereitung – Planung und Projektierung

Diese Norm gilt für die Projektierung der Anlagen für die Erwärmung von Wasser für das Waschen der Personen, Baden, Wäsche waschen, Abspülen der Gegenstände und Aufräumen. Sie gilt nicht für die Planung der Rohrleitungen und des Kreislaufs und für den Betrieb der Anlage. Die Norm enthält die Grundunterlagen für die optimale Planung und für die technisch sowie wirtschaftlich richtige Ausführung der Montage der Anlage. Ihre Anwendung schafft die Bedingungen für einen wirtschaftlichen und sicheren Betrieb der Anlagen. Sie sichert hygienische Anforderungen. Die Norm ist hauptsächlich den Projektanten der Heizungssysteme und deren Anlagen, den Herstellern, Montagearbeitern, Fachleuten im Bereich der Warenübernahme und Eigentümern und den Personen, die die Anleitungen erarbeiten.

LUFTTECHNIK, KLIMATISIERUNG, KÜHLUNG 

ČSN 73 0548:1986-04 Berechnung der Kühllast der klimatisierten Räume

Diese Norm gilt zur Berechnung der Kühllast und Wärmegewinne der Räume mit der stabilen Raumtemperatur. Die Ergebnisse der Berechnungen dienen als Unterlage bei dem Dimensionieren der Klimaanlagen. Die Norm kann auch für die Räume verwendet werden, in denen vorausgesetzt wird, dass der Temperaturunterschied in zwei Räumen nicht 2 K überschreitet. Eine sehr detailierte Norm enthält die Grundsätze für die Berechnung, die Angaben über Wärmegewinne von rauminneren Wärmequellen, die Angaben über Wärmegewinne aus der Außenumgebung, die sogenannten Wassergewinne und eine Reihe von Anhängen mit Beispielen von Berechnungen und Nomogrammen. ČSN 73 0548 wurde am 11.11.1985 genehmigt und trat am 1.7.1986 in Kraft. Sie ersetzte die Norm ČSN 73 0548 aus J.1976. 

ČSN EN 13465:2004-08 Lüftung von Gebäuden - Berechnungsverfahren zur Bestimmung von Luftvolumenströmen in Wohnungen

Übernahme des Originals: Verkündung im Amtsblatt des UNMZ (Englisch) 

ČSN EN 15239:2007-12 Lüftung von Gebäuden – Gesamtenergieeffizienz von Gebäuden Richtlinie für die Inspektion von Lüftungsanlagen

Diese Norm entwickelt das Verfahren für die Kontrolle der Systeme von Zwangslüftung und natürlicher Belüftung aus der Sicht ihres Energieverbrauchs. Diese Norm gilt für Wohngebäude

DE

101

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik und Nicht-Wohngebäude. Mit dem Ziel, die Energieeffizienz von Gebäuden und deren zusammenhängenden Zwangs-/Stromanlagen festzulegen, können zum Gegenstand der Kontrolle die folgenden Punkte werden: Konformität des Systems mit dem ursprünglichen Entwurf und eventuellen anschließenden Modifikationen, mit aktuellen Anforderungen und dem aktuellen Zustand des Gebäudes; richtiger Betrieb von mechanischen, elektrischen oder pneumatischen Bestandteilen; Sicherstellung der adäquaten Zuleitung und Sauberkeit der Lüftungsluft; richtige Funktion aller verwendeter Regelelemente; Leistungsaufnahme des Ventilators und spezifische Leistung des Ventilators; Luftdichtheit des Gebäudes. Zum Ziel dieser Norm wird keine Planung von der Durchführung des Audits des ganzen Lüftungssystems. Die Norm bewertet seine Funktionsfähigkeit, seinen Einfluss auf Energieverbrauch. Die Norm enthält Empfehlungen von eventuellen Verbesserungen des Systems. 

ČSN EN 15241:2007-12 Lüftung von Gebäuden - Berechnungsverfahren für den Energieverlust aufgrund der Lüftung und Infiltration in kommerziellen Gebäuden


ČSN EN 15242:2007-12 Lüftung von Gebäuden - Berechnungsverfahren zur Bestimmung der Luftvolumenströme in Gebäuden einschließlich Infiltration


ČSN EN 15243:2008-02 Lüftung von Gebäuden – Berechnung der Raumtemperaturen, der Last und Energie von Gebäuden mit Klimaanlagen


ČSN EN 15665 Lüftung von Gebäuden - Bestimmung von Leistungskriterien für Lüftungssysteme in Wohngebäuden; Ausgabe: November 2009, Änderung Z1; Ausgabe: Februar 2011



ČSN EN 15251:2007-12 Eingangsparameter für das Raumklima zur Auslegung und Bewertung der Energieeffizienz von Gebäuden mit Berücksichtigung von Raumluftqualität, Temperatur, Licht und Akustik

Diese Norm bestimmt, wie die Planungskriterien für die Dimensionierung der Systeme festgelegt und angewendet werden können. Die Norm legt fest, wie die Hauptparameter definiert und bestimmte werden, die als Eingangsinformation zur Berechnung der Energieeffizienz von Gebäuden und zur langfristigen Bewertung der Raumluftqualität genutzt werden. Nicht zuletzt bestimmt die Norm die Parameter, die zur Überwachung und Darstellung der Raumluft verwendet werden, die die Richtlinie über die Energieeffizienz von Gebäuden empfiehlt. Je nach dem Typ des Gebäudes, der Benutzer, dem Typ des Klimas und den nationalen Unterschieden können unterschiedliche Kategorien der Kriterien verwendet werden. Die Norm spezifiziert einige Kategorien der Raumluft, die für den gestalteten Raum zur Jahresbewertung der Raumluft ausgewählt werden können.



DE

102

ČSN EN 15255:2008-03 Wärmetechnisches Verhalten von Gebäuden - Berechnung der wahrnehmbaren Raumkühllast – Allgemeine Kriterien und Validierungsverfahren

Übernahme des Originals: Verkündung im Amtsblatt des UNMZ (Englisch)


ENERGETISCHER BEDARF UND NUTZUNGSGRAD DER HEIZSYSTEME IN GEBÄUDEN  ČSN EN 15316 -1 (Klassifizierungsmerkmal 060401) – Heizungsanlagen in Gebäuden – Verfahren zur Berechnung des Energiebedarfs und des Nutzungsgrads von Anlagen - Teil 1: Allgemeine Anforderungen und sonstige Teile 2-4 dieser Norm zu Berechnungsverfahren für bestimmte Wärmeerzeuger und Systeme Diese Norm spezifiziert die Struktur der Berechnung des Energiebedarfs für die Heizung und Warmwasserzubereitung in Gebäuden. Sie bestimmt geforderte Eingänge und Ausgänge für diese Berechnungen mit dem Ziel, ein einheitliches europäisches Berechnungsverfahren zu erarbeiten. Das Berechnungsverfahren erleichtert die energetische Analyse von verschiedenen Teilen des Heizsystems einschließlich der Regelung (Abgabe, Verteilung, Akkumulation, Quellen), und zwar durch die Bestimmung von energetischen Verlusten des Systems und den Faktoren des Aufwands des betreffenden Systems. Diese Aufwandsanalyse ermöglicht den Vergleich der Systemteile und die Überwachung des Einflusses jedes Systemteiles auf den gesamten Energiebedarf von Gebäuden. Die Berechnungen der Energieverluste jedes Heizsystemteiles sind in anderen Normen definiert (ČSN EN 15316, Teil 2-x, 3-x und 4-x). Es werden die Wärmeverluste des Heizsystems, ausnutzbare Wärmeverluste des Heizsystems und Hilfsenergie der Heizsystemteile festgelegt. 

ČSN EN 15316-2-1

Diese Norm gehört in die Normreihe zur Bestimmung der Verfahren für die Berechnung des Energiebedarfs und der Energieeffizienz von Heizsystemen und Systemen für Warmwasserzubereitung in Gebäuden. Sie löst den Teil des Heizungssystems für die Wärmeabgabe (Heizflächen und ihre Regelung). Die Norm legt die Struktur der Berechnung der energetischen Verluste und des Energiebedarfs bei den Teilen des Wärmeabgabesystems fest, um den finalen Energiebedarf festzustellen. Der Energiebedarf wird entweder durch die Anwendung der Werte der Effizienz des Systemteils für die Wärmeabgabe oder durch die Anwendung der Werte des Wachstums der Raumlufttemperaturen bestimmt, die durch die Ineffizienz dieses Teils von Heizsystems verursacht werden. Das Verfahren beruht auf der Analyse der nachstehend angeführten Charakteristiken des Teils von dem Wärmeabgabesystem für die Heizung der Räume inkl. der Regelung: ungleichmäßige Verteilung der Temperatur im Raum; die in dem Bauteil des Gebäudes eingebauten Heizflächen; Genauigkeit der Regelung der Raumlufttemperatur. Der finale Energiebedarf für einen Teil des Heizsystems wird getrennt für die Heizenergie und Stromenergie berechnet, um die Festlegung der finalen Energie und der primären Energie nach anderen Normen zu ermöglichen. 

ČSN EN 15316-2-3

Diese Norm enthält das Verfahren zur Berechnung/Abschätzung der Wärmeverluste in den Leitungen der Warmwassersysteme für die Heizung und für Bedarf an Hilfsenergie, sowie deren ausnutzbaren Teile. Die Berechnungsverfahren sind detailliert, vereinfacht und tabellarisch für den Zeitraum von einer Stunde, einem Tag, Monat oder Jahr. Die Festlegung des Energiebedarfs an Strom für Pumpen besteht aus zwei Teilen, und zwar aus der Berechnung des hydraulischen Bedarfs der Verteilung und aus der Berechnung des Koeffizienten des Energiebedarfs von einer Pumpe.

DE

103


ČSN EN 15316-3-1

Diese Norm stellt eine der Normen aus der Reihe dar, die die Berechnungsverfahren für Energiebedarf und Energieeffizienz der Systeme für die Warmwasserzubereitung beschreiben. Sie beschreibt und definiert die Berechnungsverfahren für den Energiebedarf an Warmwasserzubereitung. Die Berechnung des Energiebedarfs an Warmwasserzubereitung gilt für eine Wohnung, ein Gebäude oder eine Gebäudezone. Es werden die Wärmeverluste durch die Wärmeabgabe in Betracht genommen (Auslaufarmaturen), die die Abnahme und Regelung darstellen. Normativ sind die Berechnungsverfahren. Die zur Durchführung der Berechnungen notwendigen Werte sind in dem informativen Anhang aufgeführt. 

ČSN EN 15316-3-2

Diese Norm legt die Berechnungsverfahren für Wärmeverluste der Warmwasserleitung, ausnutzbare Wärmeverluste für die Heizung aus der Warmwasserleitung, Hilfsenergie für die Warmwasserleitung fest. Sie spezifiziert die Eingänge (Leistungsaufnahmen), Berechnungsverfahren, Ausgänge (Leistung). Die zur Durchführung der Berechnungen notwendigen Werte sind in dem informativen Anhang aufgeführt. 

ČSN EN 15316-3-3

Diese Norm legt die Berechnungsverfahren für Energiebedarf und Energieeffizienz der Warmwassersysteme fest. Sie definiert die Berechnungsverfahren für den Bedarf an Eingangsenergie und energetische Verluste von Wärmequellen. Sie definiert die Berechnungsverfahren für Wärmeverluste des Warmwassersystems, ausnutzbare Wärmeverluste für die Heizung aus dem Warmwassersystem, den Bedarf an Hilfsenergie des Warmwassersystems. Die Norm spezifiziert die Eingänge, die Berechnungsverfahren und Ausgänge. Die zur Durchführung der Berechnungen notwendigen Werte sind in dem informativen Anhang aufgeführt. 

ČSN EN 15316-4-1

Diese Norm stellt die allgemeine Norm für die Beurteilung des Energieaufwands auf die Wärmeerzeugung mit Kesseln auf feste, gasförmige und flüssige Brennstoffe. Für die Kessel auf Biomasse gilt ČSN EN 15316-4-7. Sie ist ebenfalls für die Fälle des Energieaufwands der Wärmeerzeugung sowohl für die Warmwasserzubereitung, als auch für die Heizung bestimmt. Der Energiebedarf nur für die Warmwasserzubereitung wird in der Norm EN 15316-3-3 gelöst. Sie beschreibt die Berechnungsverfahren der Wärmeverluste und der Hilfsenergie der Teile des Systems zur Wärmeerzeugung mit dem Ziel, die Anforderungen an Teil des Systems für die Verteilung und/oder Akkumulation zu erfüllen. Die Berechnung basiert auf den Charakteristiken der Produkte, die in Produktnormen und sonstigen Charakteristiken aufgeführt sind, die zur Bewertung der Effizienz der an dem betreffenden System angeschlossenen Produkte gefordert werden. Die Norm gehört zur Reihe der Normen, die die Berechnungsverfahren des Energiebedarfs und des Nutzungsgrads der Anlagen beschreiben. Sie regelt die geforderten Vorgänge, Berechnungsverfahren, Schlussausgänge im Teil des Systems für die Wärmeerzeugung, inkl. der Regelung. 

DE

104

ČSN EN 15316-4-2 Heizungsanlagen in Gebäuden – Verfahren zur Berechnung des Energiebedarfs und des Nutzungsgrads von Anlagen - Teil 4-2: Wärmeerzeugung von Heizsystemen, Wärmepumpensysteme; Ausgabe: Oktober 2011


Diese Norm stellt die allgemeine Norm zur Beurteilung des Energiebedarfs der Wärmeerzeugung für die Heizung durch Wärmepumpen dar. 

ČSN EN 15316-4-3

Diese Norm stellt die allgemeine Norm zur Beurteilung des Energiebedarfs der Wärmeerzeugung für die Heizung durch Solarsysteme dar.  ČSN EN 15316-4-4 Diese Norm legt das Verfahren zur Berechnung von energetischen Anforderungen, der Stromerzeugung, der Heizleistung und ausnutzbarer Verluste von Kogenerationseinheiten fest, die im Gebäude integriert sind. Diese Kogenerationseinheiten sind Bestandteil des Systems für die Wärmeerzeugung (Heizung und Warmwasserzubereitung) in Gebäuden. Sie sind gewöhnlich als Mikrokogenerationseinheiten oder kleine Kogenerationseinheiten bekannt. Bei der Integration der Kogenerationseinheit in das System für die Heizung, Warmwasserzubereitung oder Klimatisierung des Gebäudes definiert die Norm zwei Betriebsarten: Kogenerationseinheit ist für den Betrieb mit voller Belastung bestimmt, dadurch deckt die Heizleistung der Kogenerationseinheit die Grundbelastung des Energiebedarfs. Die Kogenerationseinheit ist für den Betrieb mit unterschiedlicher Belastung bestimmt (z.B. die Kogenerationseinheit arbeitet als Ersatz des Kessels und deckt den gesamten Energiebedarf des Gebäudes). In der Norm entsprechen den beiden aufgeführten Betriebsarten zwei Berechnungsverfahren: "Verfahren von Teilbeitrag" (fractional contribution method) für die Kogenerationseinheit, die meistens bei der vollen Belastung betrieben wird und die Grundbelastung des Energiebedarfs deckt (Teilbeitrag des gesamten Energiebedarfs des Gebäudes). "Verfahren des Jahresbelastungsdiagramms" (annual load profile method) für die Kogenerationseinheit, die meistens bei unterschiedlicher Leistungsbelastung betrieben wird (zum Beispiel arbeitet in der Funktion des Kessels). 

ČSN EN 15316-4-5

Diese Norm enthält Berechnungsverfahren zur Festlegung des Energiebedarfs und des Nutzungsgrads von Anlagen der Fernwärmeversorgung und von Übergabestationen des Gebäudes. Die Berechnung führt zur Feststellung des Faktors von primärer Energie eines bestimmten Systems der Fernwärmeversorgung und des Wärmeverlustes der Übergabestationen des Gebäudes. Die Berechnungen basieren auf den Betriebsdaten des Systems der Fernwärmeversorgung, bzw. der Übergabestationen des Gebäudes, die im Einklang mit dieser Norm und anderen nachstehend aufgeführten europäischen Normen berechnet oder gemessen werden können. Dieses Verfahren kann für die folgenden Applikationen verwendet werden: - Beurteilung der Konformität mit Regeln, die als energetische Ziele ausgedrückt werden; - Optimierung des Energieeffizienz des geplanten Systems der Fernwärmeversorgung und der geplanten Übergabestationen des Gebäudes bei der Änderung der Eingabeparameter; Bewertung der Einflusses der möglichen energetisch sparsamen Maßnahmen auf die bestehenden Systeme durch die Änderung des Betriebsverfahren oder den Ersatz der Systemteile. Die Norm stellt den Bestandteil der Normreihe dar, die die Grundanforderungen der europäischen Richtlinie 2002/91/EC über die Energieeffizienz von Gebäuden (EPBD), die sich um die Harmonisierung der Methodik für die Berechnung des Energiebedarfs von Gebäuden bemüht, unterstützen.

DE

105


ČSN EN 15316-4-6 Diese Norm stellt eine allgemeine Norm dar, die den Energieaufwand der Wärmeerzeugung für die Heizung, photovoltaische Systeme, beurteilt.



ČSN EN 15316-4-7 Heizungsanlagen in Gebäuden – Verfahren zur Berechnung des Energiebedarfs und des Nutzungsgrads von Anlagen - Teil 4-7: Wärmeerzeugung für die Raumheizung, Biomassewärmeerzeuger; Ausgabe: August 2011.

Diese Norm stellt eine allgemeine Norm dar, die den Energieaufwand der Wärmeerzeugung für die Heizung mit Biomassewärmeerzeugern beurteilt. 

ČSN EN 15316-4-8 Heizungsanlagen in Gebäuden – Verfahren zur Berechnung des Energiebedarfs und des Nutzungsgrads von Anlagen - Teil 4-8: Wärmeerzeugung von Warmluft- und Strahlungsheizsystemen; Ausgabe: Oktober 2011

ENERGIEEFFIZIENZ VON GEBÄUDEN 

ČSN EN 15217 (Klassifizierungsmerkmal 730324) – Energieeffizienz von Gebäuden – Verfahren zur Darstellung der Energieeffizienz und zur Erstellung des Gebäudeenergieausweises

Diese Norm bietet die Verfahren zur Darstellung der Energieeffizienz von Gebäuden an: - zur Erarbeitung der Vorschriften bezüglich der Energieeffizienz von Gebäuden; - zur Unterstützung von Projektanten, Eigentümern, Betreibern und Anwendern der Gebäude bei der Verbesserung der Energieeffizienz von Gebäuden. Norm legt fest: - Gesamtkennwerte zur Darstellung der Energieeffizienz von Gebäuden, einschließlich Heiz-, Lüftungs-, Luftkonditionierungs-, Kühlungs-, Trinkwarmwasser- und Beleuchtungssystemen; - Möglichkeiten zur Darstellung der energiebezogenen Anforderungen an die Planung neuer oder die Renovierung bestehender Gebäude; - Verfahren zur Festlegung von Bezugswerten; - Möglichkeiten zur Entwicklung eines Verfahrens für die Erstellung des Gebäudeenergieausweises. Diese Norm bietet die Möglichkeiten der Wahl von unterschiedlichen Ebenen an. Falls diese Norm zur Festlegung von nationalen oder regionalen Verfahren zur Darstellung der Energieeffizienz, und/oder zur Erstellung des Gebäudeenergieausweises verwendet wird, dann darf die Auswahl der Verfahren nicht durch die einzelnen Anwender durchgeführt werden, sondern durch berechtigte Organe der staatlichen oder regionalen Verwaltung. Die Norm kann für eine Gruppe von Gebäuden verwendet werden, falls sie auf demselben Grundstück liegen, mit denselben Systemen von technischen Anlagen betrieben werden und wenn höchsten eines davon über eine klimatisierte Fläche verfügt, die grösser als 1 000 m2 ist. 

ČSN EN 15232:2008-02 – Energieeffizienz Gebäudeautomation und Gebäudemanagement

von

Gebäuden

–

Einfluss

von


DE

106

ČSN EN 15603 (Klassifizierungsmerkmal 73 0326) - Energieeffizienz von Gebäuden Gesamter Energiebedarf und Definition der energetischen Bewertung

In dieser Norm wird das Verfahren zur Gewinnung von gleichwertigen Ergebnissen aus unterschiedlichen Dateien erläutert, damit bei der Erstellung des Gebäudeenergieausweises

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik neue und bestehende Gebäude gleich bewertet werden können. Sie bietet auch die Methodik zur Feststellung der fehlenden Daten, zur Berechnung der Normenergiebedarfs für Heizung und Kühlung, Lüftung, Warmwasserzubereitung und Beleuchtung an. Die Norm enthält auch das Verfahren bei der Bewertung der Energieeffizienz von möglichen Verbesserungen. Diese Norm beschreibt zwei Grundarten der energetischen Bewertung des Gebäudes und ihre Anwendung: energetische Berechnungsbewertung, normalisierte energetische Berechnungsbewertung, wo der Normenergiebedarf von dem Verhalten der Benutzer, realen klimatischen Bedingungen und sonstigen realen Bedingungen (Umgebung und Raumluft) nicht abhängt; gemessene energetische Bewertung, die von der gelieferten und ausgegebenen Energie ausgeht. Aus diesem Grund können die Ergebnisse von diesen zwei unterschiedlichen Verfahren nicht direkt verglichen werden, sie können gewöhnlich auch keine gleichen Sollwerte oder Sollklassen der ENB haben. Die Norm enthält das mögliche Verfahren für die Umrechnung zwischen diesen Bewertungen. Zweck der Norm: - Vergleich (und zusammenfassen) der Ergebnisse von anderen Normen, die den Energiebedarf für spezifische gesicherte Funktionen im Gebäude berechnen; Bewertung der im Gebäude erzeugten Energie, von der ein Teil zur Verwendung anderswo abgeleitet werden kann; Vorlage der Summe des Gesamtenergiebedarfs des Gebäudes in Form einer Tabelle; - Gewährleistung der energetischen Bewertung, die auf der primären Energie, den Kohlendioxidemissionen oder sonstigen durch die nationale energetische Politik bestimmten Parameter basiert; - Einführung der allgemeinen Grundsätze der Berechnung von Faktoren der primären Energie und Faktoren der Kohlendioxidemissionen. 

TNI CEN/TR 15615 (Klassifizierungsmerkmal 730310) – Erläuterung der allgemeinen Verhältnisse zwischen unterschiedlichen europäischen Normen und der Richtlinie über die Energieeffizienz von Gebäuden (EPBD) – Grunddokument

Diese technische Information beschreibt die Reihe von europäischen Normen, die zur Unterstützung von EPBD bestimmt sind, die sie durch die Gewährleistung der Berechnungsverfahren mit Begleitmaterialien sichern, um die gesamte Energieeffizienz des Gebäudes festzustellen (ENB). Im Anhang A sind die erwähnten Normen hierarchisch geordnet. Der Absatz 1 stellt die Auflistung der Normen dar, die sich mit der gesamten Energieeffizienz aufgrund der Unterstützung der Absätze 4 bis 7 EPBD befassen. Die Absätze 2 bis 5 stellen die Auflistung der Normen dar, die sich auf spezifische Merkmale oder Teilenergiebedarfe von Gebäuden beziehen, die zu der gesamten Berechnung beitragen. Der Inhalt der einzelnen Normen ist im Anhang B zusammengefasst. Der Anhang C bietet das Verzeichnis der Definitionen und der Anhang D das Verzeichnis der wichtigsten Zeichen, die sich übereinstimmend in den Normen benutzen. Es wird beabsichtigt, dass diese Anhänge die Grundlage einer zukünftigen dreisprachigen Norm bilden, die die gemeinsamen Definitionen und Zeichen für energetische Berechnungen umfasst.

DYNAMISCHES MODELLIEREN 

ČSN EN 15265:2008-03 Energieeffizienz von Gebäuden - Berechnung des Heiz- und Kühlenergieverbrauchs durch dynamische Verfahren – Allgemeine Kriterien und Validierungsverfahren

Diese Norm definiert die Voraussetzungen, Randbedingungen und Verfahren zur Überprüfung der dynamischen Simulationsberechnungen des Heiz- und und Kühlenergieverbrauchs von Gebäuden pro Jahr. Die Norm ist für die Projektanten der Hochbauwerke sowie die Bauherren und Benutzer der energetischen Simulationsprogramme bestimmt. Sie vorschreibt kein

DE

107

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik konkretes Verfahren für die dynamische Simulationsberechnung des Heiz- und und Kühlenergieverbrauchs von Gebäuden pro Jahr. Stattdessen enthält sie die Verifikationsbeispiele, mit denen überprüft wird, ob das bestimmte dynamische Berechnungsverfahren, das mit einem höchst Stundenschritt arbeitet, im Einklang mit der Norm ČSN EN 15265 ist.

ELEKTRISCHE BELEUCHTUNG 

ČSN EN 12464-1:2004-03 Licht und Beleuchtung – Beleuchtung von Arbeitsstätten - Teil 1: Arbeitsstätten in Innenräumen

Die Anforderungen an die Beleuchtung werden taxativ tabellarisch für die meisten Arbeitsstätte, Sichtaufgaben und Tätigkeiten in Innenräumen aufgeführt. In den Tabellen werden die Grundparameter angegeben – stabile Beleuchtungsstärke, Blendungsindex, allgemeiner Index der Farbwiedergabe und in Notizen sonstige Anforderungen, vor allem Sollwert der Temperatur und Chrominanz des Lichtes der verwendeten Quellen. Die Blendung wird mit dem UGRVerfahren nach CIE 117/1995 gemessen, es wird die Angabe über die Genauigkeit und Toleranzen der Berechnungen und Messung von lichttechnischen Parametern der Beleuchtungssysteme gefordert. Es wird infolgedessen gefordert, dass die Hersteller der Lichtquellen und Beleuchtungskörper die Angaben zur Bestimmung der entsprechenden Genauigkeiten und zur Überprüfung der Blendungsbeschränkung gewähren. 

ČSN EN 12464-1 ÄNDERUNG Z1: 2005-01 Licht und Beleuchtung – Beleuchtung von Arbeitsstätten - Teil 1: Arbeitsstätten in Innenräumen

Die Anforderungen an die Beleuchtung werden taxativ tabellarisch für die meisten Arbeitsstätte, Sichtaufgaben und Tätigkeiten in Innenräumen aufgeführt. In den Tabellen werden die Grundparameter angegeben – stabile Beleuchtungsstärke, Blendungsindex, allgemeiner Index der Farbwiedergabe und in Notizen sonstige Anforderungen, vor allem Sollwert der Temperatur und Chrominanz des Lichtes der verwendeten Quellen. Die Blendung wird mit dem UGRVerfahren nach CIE 117/1995 gemessen, es wird die Angabe über die Genauigkeit und Toleranzen der Berechnungen und Messung von lichttechnischen Parametern der Beleuchtungssysteme gefordert. Es wird infolgedessen gefordert, dass die Hersteller der Lichtquellen und Beleuchtungskörper die Angaben zur Bestimmung der entsprechenden Genauigkeiten und zur Überprüfung der Blendungsbeschränkung gewähren. 

ČSN 36 0450:1986-11 Künstliche Beleuchtung der Innenräume, Änderung a:1989-02, Änderung Z2:1996-08, Änderung Z3:1997-01, Änderung Z4:2000-09

Diese Norm gilt für die künstliche Beleuchtung der Innenräume von Gebäuden. Gemeinsam mit den ergänzenden Bestimmungen der zusammenhängenden Normen ist sie die Grundlage für die Planung, Wartung, Betrieb und Kontrolle der künstlichen Beleuchtung. Die Norm gilt für die künstliche Beleuchtung, für die die Projektarbeiten nach dem Tag des Inkrafttretens dieser und der zusammenhängenden Norm eingeleitet wurden. Die Projektdokumentation, die vor dem Tag des Inkrafttretens ausgearbeitet und nicht realisiert wurde, muss so geändert werden, dass sie die Anforderungen an Stammnormen und zusammenhängende Nebennormen erfüllt.

DE

108

Bemerkung: diese Norm wurde durch die Norm ČSN EN 12464-1:2004-03 aufgehoben und ersetzt (auch wenn nicht ganz). Diese Norm, auch wenn aufgehoben, wird bei der Bewertung

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik des Energiebedarfs des Gebäudes im Bereich der Beleuchtung in Gebäuden, die vor 03-2004 gebaut wurden, angewendet.



ČSN 73 4301 - Änderung Z1:2005-07 Wohngebäude

Diese Norm ersetzt die Norm ČSN 36 0452 aus 1986-01-10. Diese Norm bestimmt die geforderten Werte der Beleuchtungsstärke von Wohngebäuden. Die Norm wird bei der Bewertung des Energiebedarfs von Gebäuden im Bereich der Beleuchtung angewendet. Die Aktualisierung der ČSN 73 4301 Wohngebäude soll die Änderungen im Bau und in der Projektierung der Wohngebäude näher zu bestimmen, die seit 1989 in Anknüpfung an die Novelle des Baugesetzes, sonstiger Verordnungen und zusammenhängender gültiger Normen verlaufen. Im Vergleich mit der vorherigen Norm wurde der Gegenstand der Normen näher bestimmt. Es wurde das neue Kapitel der Definitionen eingegliedert, die für Zwecke dieser Norm gelten. Es wurde das Kapitel 4.2 Gegenseitige Bauwerkabstände ergänzt und das Kapitel 4.3 Durchsonnung überarbeitet und wesentlich erweitert. Ferner wurde wegen häufigen Fehlern in der Praxis das Kapitel 5.1.3.4 Schutzgeländer so ergänzt, dass es im Einklang mit der ČSN 74 3305 ist. Es wurde das Kapitel 5.2 Wohnungsräume überarbeitet und näher bestimmt. In den Tabellen von empfohlenen Mindestflächen der Wohnräume und Küchen wurde die Angabe mit der Mindestfläche der Wohnungsräume für körperlich schwer Behinderte ergänzt. Im Zusammenhang mit dieser Problematik wurden die Abmessungen des Raumes für das Abortbecken vergrößert: die Breite beträgt 900 mm ( statt 800 mm ) und die Länge der Toilette bei dem Öffnen der Tür nach innen ( Behälter oben ) beträgt 1 500 mm (statt 1 400 mm ). Die Tür in den Raum für persönliche Hygiene oder in den Raum mit WC muss mindestens 700 mm breit sein. Die Haupthauskommunikation muss den Transport von Gegenstände mit Abmessungen 1 950 mm x 800 mm x 1 950 mm ( ursprünglich 1 800 mm x 600 mm x 1 800 mm ) ermöglichen. Das Kapitel 6 Technische Anlagen – dieser Bereich wurde in den erwähnten Norm revidiert, vor allem mit Bewusstsein, dass für die einzelnen Disziplinen der technischen Anlagen ausführliche Fachnormen und technische Regeln vorhanden sind, die detailiert die spezielle Problematik konkretisieren. Der Anwender dieser vorgelegten Norm findet hier im Bereich der technischen Anlagen nur die Grundinformationen, die in Bezug auf Wohngebäude als bestehende Problematik zu beachten ist. Es gibt hier die Verweise auf die detailiert ausgerichteten Fachnormen und Regeln. Dessen ungeachtet werden hier in einigen konkreten Berufen mindestens rahmenweise einige Trends respektiert, die mit der gegenwärtigen Entwicklung des Berufes zusammenhängen, wie zum Beispiel die Messung und Regelung. Ein bisschen ausführlicher werden hier die Problematik der Lüftung und andere Zusammenhänge erwähnt. Die einzelnen Kapitel des Bereichs mit technischen Anlagen stellen eine Unterlage dar, die die Verbindung zu dem vorausgesetzten Typ der Gebäude zeigt. Sie dienen zu keiner detailierten Lösung. In der neuen Fassung der Norm werden aufgehoben: - Festlegung der Größenkategorien der Wohnungen nach der Zahl der unterbrachten Personen - Berechnung der Flächen und des umbauten Raums – Übersicht der summarischen Angaben der Flächen 

ČSN EN 15193:2008-06 Energiebedarf der Gebäude- Energetische Anforderungen an die Beleuchtung

Diese Norm wurde wegen der Einführung der Vereinbarungen und Vorgänge zur Festlegung von energetischen Anforderungen an die Beleuchtung in Gebäuden und der Gewährung der

DE

109

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik Methodologie für nummerische Anhaltswerte des Energieverbrauchs in Gebäuden entworfen. Sie bietet auch die Anleitung für die Einführung der nationalen Grenzwerte des Energieverbrauchs für die Beleuchtung, die von den Referenzschemen abgeleitet werden. Die Anforderungen dieser Norm gehen von der EC-Richtlinie für Energieverbrauch in Gebäuden Nr. 2002/91/EC aus. Diese Norm kann auf keinen Fall für die Planung der künstlichen Beleuchtung in Objekten verwendet werden 

ČSN EN 15193:2008-06 Energiebedarf von Gebäuden - Energetische Anforderungen an die Beleuchtung ÄNDERUNG 1 (herausgegeben 1.12.2010)

NORMEN FÜR EXPERTE – GLAS IM BAUWESEN Die drei unten aufgeführten Normen – Glas im Bauwesen – sind für den Expertenkreis bestimmt, sie werden hier nur der Information wegen zitiert: 

ČSN EN ISO 14438:2002-12 Glas im Bauwesen – Bestimmung des Energiebilanz-Wertes Berechnungsverfahren

Die Norm spezifiziert das Berechnungsverfahren zur Bestimmung des Energiebilanz-Wertes der Verglasung. Die Norm bezieht sich auf durchlässige Stoffe wie Glas und die Glas-Kombinationen, die zur Verglasung der Fenster in Gebäuden verwendet werden. Das Verfahren dient zur Auswertung der Bilanz der Wärmeverluste und der ausnutzbarer Wärmegewinne aus der Sonnenstrahlung, die in das Gebäude durch die Verglasung durchdringt, für einen bestimmten Zeitraum mittels eines durchschnittlichen Anteils der Verluste (oder Gewinne) der Wärme, des sogenannten Energiebilanz-Wertes. Das Verfahren ermöglicht den Vergleich des Verhaltens der Verglasungsprodukte. Der Energiebilanz-Wert solle für die Berechnungen des Energiebedarfs oder der Heizungskapazität in Gebäuden. 

ČSN EN 410:2000-03 Glas im Bauwesen Sonnencharakteristiken der Verglasung

-

Festlegung

der

Licht-

und

Die Norm spezifiziert die Verfahren zur Bestimmung der Licht- und Sonnencharakteristiken der Verglasung im Bauwesen. Diese Charakteristiken können als Grundlage für die Berechnung der Beleuchtung, Heizung und Kühlung der Räume dienen und ermöglichen den Vergleich von unterschiedlichen Typen der Verglasung. Diese europäische Norm bezieht sich auf gängige Verglasung sowie auf Absorptionsverglasung oder reflexive Sonnenschutzverglasung, die in den vertikalen sowie horizontalen verglasten Öffnungen verwendet ist. Für die einfache, doppelte, dreifache Verglasung werden die entsprechenden Formeln aufgeführt. 

ČSN EN 673+A1:2002-01 Glas im Bauwesen - Festlegung Wärmedurchgangskoeffizient (U-Wert) - Berechnungsverfahren



Änderung A2:2003-08

Die Norm spezifiziert das Berechnungsverfahren zur Bestimmung Wärmedurchgangskoeffizienten der Verglasung mit flachen und parallelen Oberflächen.

DE

110

des

Diese Norm gilt für die Verglasung ohne Überzug (inkl. der Verglasung mit profilierten Oberflächen, z.B. gemustertes Glas), für die Verglasung mit Überzug und die für die langwellige

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik Infrarotstrahlung undurchlässige Materialien, was die Produkte aus Soda-Kalk-Glas (nachstehend nur als Sodaglas bezeichnet), Borosilikatglas und Glaskeramik betrifft. Die Norm gilt auch für mehrfache Verglasung bei der Anwendung der oben aufgeführten Glasarten und Stoffe. Die Norm gilt für mehrfache Verglasung nicht, die in Gaszwischenräumen einen Überzug oder eine Folie enthält, die für die infrarote langwellige Strahlung durchlässig ist. Das in dieser europäischen Norm beschriebene Verfahren legt den U-Wert (den Wärmedurchgangskoeffizienten) des mittleren Bereichs der Verglasung fest. Die Randeinflüsse, die durch eine Wärmebrücke über einen Distanzrahmen der hermetisch abgeschlossenen Verglasung oder über einen Fensterrahmen verursacht werden, sind nicht in Betracht genommen. Es wird ferner auch die Wärmeübertragung durch den Einfluss der Sonnenstrahlung nicht berücksichtigt. Das Dokument für die Berechnung des gesamten U-Wertes der Fenster, Türen und Abschlüsse (siehe C.1) enthält den normativen Verweis für den U-Wert, der für verglaste Komponente nach dieser Norm berechnet wird. Für Zwecke des Vergleichs der Produkte wird eine senkrechte Verglasungsfläche verwendet. Die U-Werte werden darüber hinaus durch die Verwendung des gleichen Verfahrens auch für andere Zwecke berechnet, hauptsächlich bei der Bestimmung: • • • •

Wärmeverluste durch die Verglasung, Wärmegewinne durch die Leitung im Sommer, Tauwasserbildung auf verglasten Oberflächen, Einfluss der absorbierten Sonnenstrahlung bei der Bestimmung des Solarfaktors siehe C.2).

Der Verweis ist in C.4 und C.5 oder in anderen europäischen Normen zu finden, die sich mit den Berechnungen der Wärmeverluste auf die Anwendung der U-Werte der Verglasung befassen, die durch diese Norm festgelegt sind. Es wird hier auch das Verfahren zur Bestimmung des Emissionsgrads aufgeführt. Die Formeln sind möglichst einfach und doch genau formuliert.

DE

111


Allgemeine Zusammenfassung: Sie werden über die Erscheinung der ČSN, deren Änderungen, Korrekturen und Aufhebung jeden Monat (gemäß § 4 Gesetz Nr. 22/1997 Slg.) im Amtsblatt des Amts für technische Normung, Metrologie und Staatsprüfwesen (ÚNMZ) informiert. Das In-Kraft-Treten der ČSN, deren Änderungen und Korrekturen beginnt allgemein an dem ersten Tag des Monats, der nach dem Monat folgt, in dem die Norm erschienen ist, zu laufen, falls nichts anderes aufgeführt ist. Die mit *) bezeichneten Normen übernehmen internationale oder europäische Normen durch die Übernahme des Originals. Bei den Änderungen und Korrekturen, durch die die Bezeichnung der Norm geändert wird und die Normen schon unter einer geänderten Bezeichnung herausgegeben sind, steht auf dem ersten Platz die neue Bezeichnung. Die ursprüngliche Bezeichnung der Norm ist in solchen Fällen in den Klammern aufgeführt. Empfohlene Internetseiten, wo die Übersicht der Normen inkl. der Annotationen zu finden ist: auf Webseiten des nationalen Normungsamts, das in der CZ das Amt für technische Normung in Prag ist http://www.unmz.cz ggf. auf http://www.technickenormy.cz. und weiter auf http://www.technicke-normy-csn.cz/vestnik_uradu_normalizace.html, http://www.technicke-normy-csn.cz http://eshop.normservis.cz/normy/ceske-technicke-narodni-normy-csn/

Info-Quellen – Literatur - Internet http://www.technicke-normy csn.cz/vestnik_uradu_normalizace.html http://www.technickenormy.cz/ http://www.tzb-info.cz/normy/

Fachzeitschriften: Energie und Geld Heizungstechnik Dächer, Fassaden, Isolationen Bauwesen und Interieur usw.

DE

112

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Tschechische Republik Ein Beispiel, wie die Titelseite des Amtsblatts des Amts für technische Normung, Metrologie und Staatsprüfwesen aussieht.

DE

113


VERANSCHAULICHUNGSBILDER

Falsche Ausführung des Schneidens und der Anbindung der Ziegel bei der Bauwerksgründung und unzulässige spätere Ergänzung der Mörtelschicht.

DE

114

Falsche Anbindung und Anbringung der Ziegel mit Schnitt nach außen


Fehlende Anbindung der Gründungsziegel an Feder-Nut und ungeeignetes Aufbringen des Mörtels

Nicht ausgeführte Mauerung der Ziegel im Verband

DE

115


Nichteinhaltung der waagrechten Ebene bei der Wärmedämmung des Sockels mit Platten aus XPS.

DE

116

Undichte Anbindung der Platten aus XPS an das Fundament des Hauses bei der Wärmedämmung des Fundaments und des Haussockels


Ungeeignete Anwendung der Vollziegel in der Kombination mit wärmedämmenden Ziegeln (inhomogenes Mauerwerk)

Einbau des Fensters ohne vorangehenden Auftrag des Verputzes, falsch befestigtes Dichtungsband und sichtbare Fugen zwischen Fenster und Mauerwerk

DE

117

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v NĚMECKU

Beschädigung des Aussendichtbandes

CZ

118

Sehr schlechte Qualität der Ausführung des Mauerwerks

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v Německu Komentovaný seznam relevantní legislativy se zaměřením na stavbu energeticky pasivních domů

část II. / CZ


Obsah / část II.

CZ

120

Úvod a stanovení cílů

121

Seznam relevantních norem a předpisů

122

Vysvětlivky k seznamu

127

Zákonný podklad

127

Normy pro výpočet

129

Důležité aplikační směrnice

129

Citované normy

129

Směrnice pro pasivní domy

130

Literatura

134

Závěr

135

Informace o autorech

137


Úvod a stanovení cílů Energeticky pasivní domy dnes obecně představují standard budov, které nejúčinněji využívají energie. Primárním cílem tohoto konceptu budov, který byl vyvinut Institutem pro pasivní domy v Darmstadtu, je zajištění pokojové teploty, která vytváří celoročně pocit pohodlí, bez existence separátního systému ohřevu a chlazení. Z důvodu zajištění kvality i poskytnutí pomoci projektantům tohoto typu budov je v bodě /1/ formulována řada kritérií. Tato kritéria pro pasivní domy, s odpovídajícími odkazy na související normy, tvoří v německé stavbařské praxi většinou „základ“, na kterém se v této oblasti staví. Energeticky pasivní dům jako takový je na jedné straně jasně definovaný koncept budovy, na straně druhé doposud nenašel v německém zákonodárství a normalizaci žádnou podobu. V praxi se proto často hovoří o „stavu techniky“, převedení tohoto stavu do „pravidel techniky“ (tedy norem atd.) ještě stále chybí. Vzhledem k cílům seznamu významných norem a souborů pravidel a předpisů, které jsou uplatňovány na energeticky pasivní domy v Německu, je tato analýza rozšířena o současné zákonné požadavky na energeticky úsporné stavební postupy. Ty musí být doloženy také pro pasivní domy. Zde chceme poukázat na skutečnost, že pasivní domy v současnosti platné zákonné minimální požadavky zdaleka přesahují. Pasivní domy jako pozemní stavby musí dodržovat platné stavební zákony a zákony o stavebních produktech. Vzhledem k tomu, že je tato legislativa platná pro všechny pozemní stavby, tak se ji nebudeme v předloženém dokumentu dále věnovat.

CZ

121


Seznam relevantních norem a předpisů Název Zákonný podklad

EnEG 2009

EnEV 2009 (EnEV2012**)

CZ

122

Stav *

Text

04.2009

Zákon o energetických úsporách

10.2009

Nařízení o energeticky úsporné tepelné izolaci a technice budov (Nařízení o energetických úsporách – EnEV 2009)

EEWärmeG 2011

07.2011

Zákon o obnovitelných zdrojích energie

EPBD 2010

07.2010

Evropská směrnice pro energeticky úsporné budovy

poznámka, relevance ***

Statut

vydavatel, zdroj*

Online-zdroj

zákon

Spolková sbírka zákonů ročník 2009 díl I č. 17, str. 643 a násled., Spolkový věstník Verlagsgesellschaft mbH, Amsterdamer Straße 192, D-50735 Köln, www.bundesgesetzbla tt.de

např. gesetzeim-internet.de; EnevZáklad pro EnEV online.de, rechtliches.de

nařízení

Spolková sbírka zákonů ročník 2009 díl I č. 23, str. 954 a násled., Spolkový věstník Verlagsgesellschaft mbH, Amsterdamer Straße 192, D-50735 Köln, www. bundesgesetzblatt.de

zákon

Spolková sbírka zákonů ročník 2011 díl I, str. 1634 a násled., Spolkový věstník Verlagsgesellschaft mbH, Amsterdamer Straße 192, D-50735 Köln, www. bundesgesetzblatt.de

směrnice EU

Prováděcí nařízení k zákonu EnEG a směrnici EU o např. gesetzebudovách, m.j. im-internet.de; upravuje energetické Enevminimální požadavky online.de, na budovy a důkazný rechtliches.de postup (Průkaz energetické náročnosti budovy) např. gesetzeim-internet.de; Enevonline.de, rechtliches.de

Definuje požadavky na používání obnovitelných zdrojů energie v budovách


Název Stav * Text Hlavní normy (normy pro výpočet) Tepelná izolace a energetické úspory v budovách - díl 6: výpočet roční DIN V 4108-6 06.2003 energetické náročnosti budov pro teplo pro vytápění a energii pro vytápění

DIN V 4701-10

DIN V 18599

Statut

Norma

06.2003

Energetické hodnocení otopných systémů - díl 10: topení, ohřev pitné vody, ventilace

12.2011

Energetické hodnocení budov – výpočet potřeby užitečné, konečné a Skupina primární energie pro norem topení, chlazení, ventilaci, ohřev pitné vody a osvětlení

Norma

vydavatel, zdroj*

Beuth Verlag GmbH, Am DIN-Platz, Burggrafenstraße 6, 10787 Berlin

Online-zdroj

beuth.de


beuth.de


beuth.de


opravy 03.2004, plus odpovídající dílčí normy skupiny 4108, norma pro výpočet energetické potřeby pro topnou energii v obytných budovách plus odpovídající dílčí normy skupiny 4701, norma pro výpočet zohlednění otopných systémů techniky v obytných budovách Balíček norem pro výpočet energetické potřeby (topení, chlazení, pomocný proud a osvětlení), nyní povinnost jen pro nebytové budovy.

CZ

123


Název Stav * Důležité aplikační směrnice

DIN 1946-6

DIN EN 13779

DIN EN 12831

DIN EN 13829

VDI 2078

CZ

124

05.2009

09.2007

08.2003

02.2001

02.2003

Text Vzduchotechnika v místnosti - díl 6: ventilace bytů – všeobecné požadavky, Požadavky na měření, provedení a označení, předání/převzetí (odběre) a údržba ventilace nebytových budov – všeobecné podklady a požadavky pro ventilační a klimatizační a chladicí systémy; německá verze EN 13779:2007 Topná zařízení v budovách – metoda pro výpočet normované tepelné zátěže; německá verze EN 12831:2003 Tepelně technické chování budov – stanovení prodyšnosti budov – metoda pro výpočet rozdílového tlaku (ISO 9972:1996, modifikovaná); německá verze EN 13829:2000 Výpočet tepelné zátěže klimatizovaných budov při chlazení vnitřních prostorů pomocí chlazených obvodových ploch prostorů

Statut

vydavatel, zdroj*

Online-zdroj


norma


beuth.de

Požaduje m.j. vyhotovení konceptu ventilace a upravuje koncept ventilace s cílem zajištění zajištění hygienické minimální výměny vzduchu v budovách

norma


beuth.de

m.j. definice kvality vzduchu v místnostech

norma


beuth.de

Včetně dodatku 1 11-2011, norma tepelné zátěže pro dimenzování otopných zařízení

norma


beuth.de

Základ pro provedení testu Blower-Door

Verein Deutscher Ingenieure VDI e.V., Gesellschaft Bauen VDI-Směrnice und Gebäudetechnik, Směrnicenausschuss 2078

vdi.de


Název Stav * Text Citované normy (výtah relevantních norem) Tepelně technické chování budov výpočet ustáleného měrného tepelného toku prostupem tepla a větráním DIN EN ISO 13789 04.2008 budovy – metoda výpočtu (ISO 13789:2007); německá verze EN ISO 13789:2007 Energetická náročnost budov – výpočet energetické DIN EN ISO 13790 09.2008 potřeby pro topení, chlazení konstrukčních částí - tepelný odpor a součinitel prostupu DIN EN ISO 6946 04.2008 tepla – výpočtová metoda Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích – DIN EN ISO 10211 04.2008 tepelné toky a povrchové teploty – detailní výpočty Tepelně technické chování oken, dveří a uzávěrů otvorů – výpočet součinitele prostupu tepla DIN EN 10077-2 07.2009 dál 2: výpočtová metoda pro rámec (ISO/DIS 100772:2009); německá verze EN ISO 100772:2009

Statut

vydavatel, zdroj*

Online-zdroj

norma


beuth.de

norma


beuth.de

norma


beuth.de

norma


beuth.de

norma


beuth.de


Náhrada za DIN EN 832:1998-12

CZ

125


Název

DIN EN 673

DIN EN 410

EN 13053

WoFlV

CZ

126

Stav *

04.2011

04.2011

11.2007

01.2004

Text Sklo ve stavebnictví – určení součinitele prostupu tepla (u-hodnoty) – metoda výpočtu; Německá verze EN 673:2011 Sklo ve stavebnictví - stanovení světelných a slunečních charakteristik zasklení; Německá verze EN 410:2011 Ventilace budov – centrální vzduchotechnické jednotky – hodnocení a provedení jednotek, prvků a částí; Německá verze EN 13053:2006

Nařízení o obytných plochách

Statut

vydavatel, zdroj*

Online-zdroj

norma


beuth.de

norma


beuth.de

norma


beuth.de

Nařízení

Spolková sbírka zákonů, 25.11.2009, díl I, str. 2365. Spolkový věstník Verlagsgesellschaft mbH, Amsterdamer Straße 192, D-50735 Köln, www.bundesgesetzb latt.de

http://www. gesetze-iminternet.de/ woflv/BJNR2 34610003.ht ml



Název Stav * Text Soubor předpisů a norem pro pasivní domy

Statut

vydavatel, zdroj*

Online-zdroj

Passivhaus Institut, Dr. Wolfgang Feist, www.passiv. 12.2011 PHI-Definice de Rheinstr. 44/46, D64283 Darmstadt Passivhaus Institut, www.passiv. Dr. Wolfgang Feist, Certifikační 12.2011 PHI-Definice de kritéria produkty Rheinstr. 44/46, D64283 Darmstadt Passivhaus Institut, www.passiv. Verze 6.1 Projekční balíček pro Dr. Wolfgang Feist, PHI-Definice PHPP de (2012) pasivní domy Rheinstr. 44/46, D64283 Darmstadt * údaje vztahující se k poslednímu platnému znění zákona nebo nařízení. To samé platí pro údaje k normám. ** ohlášena novelizace v roce 2012, předpokládaná platnost od roku 2013 *** výňatky z relevantních hledisek Všechny údaje bez nároku na kompletnost a bez záruky Certifikační kritéria budovy

poznámka, relevance *** Definice požadavků na pasivní domy (kritéria pro pasivní domy) Definice požadavků na stavební produkty pro pasivní domy Program pro plánování a výpočet

Vysvětlivky k seznamu Legislativní podklady uvedené v seznamu představují soubor důležitých norem a směrnic bez nároku na kompletnost.

Zákonný podklad Základním dílem pro stavební praxi je Nařízení o energetických úsporách v dnes platné verzi 2009, krátce EnEV 2009. V tomto nařízení jsou přeneseny požadavky evropské směrnice o budovách do německého práva. Zákonným podkladem pro Nařízení o energetických úsporách je Zákon o energetických úsporách (EnEG). V nařízení EnEV jsou mimo jiné definovány minimální standardy pro tepelné vlastnosti budov, rozdílné pro novostavby, sanace, obytné a nebytové budovy, stejně jako požadavky na celkovou energetickou úspornost ve formě primární energetické potřeby. Je zde navíc definováno zákonné vedení dokladů (Průkaz energetické náročnosti budovy - výpočet) - (viz. Obrázek 1). Pro rok 2012 je plánována novelizace nařízení EnEV (EnEV 2012), ve které budou ještě více zostřeny energetické požadavky i dokládání energetické úspornosti, v souladu s požadavky evropské směrnice o budovách. Paralelně s Nařízením o energetických úsporách musí být v Německu dodržován zákon o teplu z obnovitelných energií (EEWärmeG 2011). Zde jsou definovány požadavky na využívání regenerativních energetických nosičů resp. technik. Veškeré texty zákonů jsou volně online k nahlédnutí na internetu.

CZ

127


Obrázek 1: vzor požadovaného průkazu energetické náročnosti pro obytné budovy v Německu, z /3/

CZ

128


Normy pro výpočet V následujících normách resp. skupině norem 

DIN V 4108-6



DIN V 4701-10



DIN V 18599

jsou stanoveny metody výpočtu a rámcové podmínky pro doložení energetické náročnosti budovy (výpočet průkazu energetické náročnosti budovy). Toto doložení je i pro pasivní domy nutností. Skupina norem DIN V18599 zohledňuje tepelné a pomocné energie, také energetickou potřebu pro klimatizaci a osvětlení. Tyto normy jsou dnes povinností při dokládání energetické potřeby u nebytových budov a dobrovolnou záležitostí pro obytné budovy. U obytných budov smí být vedeno důkazní řízení jednodušším způsobem a to na základě norem DIN V 4108-6 a DIN V 4701-10. Balíčky norem vypracoval /2/ a vydal je ve vlastním nakladatelství. Normy DIN nejsou v zásadě volně k dispozici. Jsou například k dostání se všemi zákonnými úpravami relevantními pro nařízení EnEV.

Důležité aplikační směrnice Souhrnně jsou vydány aplikační normy. DIN 1946-6 požaduje např. na projektantovi resp. developerovi vyhotovení konceptu ventilace budovy a má dnes ve stavebnictví velký význam. Cílem je zde zajištění hygienické minimální výměny vzduchu, která je na uživateli nezávislá. DIN EN 13829 upravuje provedení testu Blower-Door, který je bezpodmínečně nutný pro stavbu pasivního domu. DIN EN 13779 definuje mimo jiné kvality vzduchu v prostorách, což je stále důležitějším hlediskem při dimenzování ventilačních zařízení (jako podstatná součást pasivního domu). Jako doplněk jsou v seznamu uvedeny technické normy pro výpočet tepelné zátěže.

Citované normy Výtah důležitých norem a nařízení, na které je v předchozích částech explicitně odkazováno. Zdůrazněna jsou zde nařízení o obytných plochách (WoFlV). Ta slouží na rozdíl od zákonného dokládání jako základ pro výpočet pasivních domů pomocí programu PHPP (viz níže).

CZ

129


Směrnice pro pasivní domy Pro stavbu pasivních domů existuje řada směrnic a jakostních požadavků, které jsou zveřejňovány německým institutem „Passivhausinstitut“ /1/ online na adrese www.passiv.de. Pasivní dům není chráněným pojmem. Definice pasivního domu podle /1/ není žádnou právní normou. Přesto je v Německu pod tímto pojmem většinou chápán pasivní dům podle definice tohoto institutu. Na základě úvah o tom, že u pasivního domu má být potřeba na vytápění a klimatizaci tak nízká, že potřebné teplo resp. chlazený vzduch může být přenášen stávajícím komfortním ventilačním systémem, jsou odvozeny následující energetické limitní hodnoty pro novostavby: 

Roční měrná spotřeba energie na vytápění do max.

15 kWh/(m², rok)



nebo tepelná zátěž max.

10 W/m² (parametr pro teplovzdušné vytápění)



potřeba chlazeného vzduchu max.

15 kWh/(m², rok)



četnost nadměrné teploty

< 10 %



Maximální netěsnost n50

≤ 0,6 1/h



Maximální potřeba primární energie včetně proudu v domácnosti

≤ 120 kWh/(m², rok)

U sanací, kdy není možné smysluplně dosáhnout těchto hodnot, platí vyšší mezní hodnoty. Hraniční hodnoty platí pro stanoviště objektu a musí být doloženy pro každý stavební záměr prostřednictvím programu „Passivhausprojektierungspaket“ PHPP 2010. Z výše uvedených požadavků jsou odvozeny pro chlazené, klimatizované klima následující mezní hodnoty pro jakost stavebních dílů: • Venkovní stavební díly s u-hodnotami pod 0,15 W/(m²K) • Provedení bez tepelných mostů (Ψ≤ 0,01 W/(mK)) • Test Blower-Door n50 ≤ 0,5 1/h • Zasklení s u-hodnotami pod 0,8 W/(m²K) podle EN 673 • Okna s celkovými u-hodnotami pod 0,8 W/(m²K) podle EN 10077 a 0,85 W/(m²K) v upevněném (namontovaném) stavu • Rekuperace tepla s minimální účinností 75% (podle PHI) • Nejnižší tepelné ztráty při rozvodů s teplou vodou (izolační úroveň cca. 1,5 až 2x EnEV) • Vysoce účinné využívání elektrického proudu v domácnosti

CZ

130

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v NĚMECKU Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný právní podklad, jsou pro oblast řízení jakosti na trhu nabízeny certifikáty. Tyto certifikáty se liší podle: •

Certifikace budov

•

Certifikace produktů vhodných pro stavbu pasivního domu (viz obrázek 2)

Obrázek 2: příklad certifikátu od institutu pro pasivní dům pro jednu z komponent (rekuperační jednotku), z /1/

CZ

131

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v NĚMECKU Certifikace budovy je rozdělena podle toho, zda se týká budovy nebytové a bytové, stejně jako sanace starých budov (EnerPHit). Certifikace produktů jsou dnes omezeny na následující produktové skupiny: 

okenní rámy



sloupkově-příčkový tepelně izolovaný fasádní systém



kompaktní přístroje



ventilační zařízení



rotační tepelné nosiče



nástěnné a stavební systémy



domovní dveře



zasklení

Jako důležitý nástroj pro plánování a dokládání vydal institut /1/ výpočtový nástroj pro určení energetické bilance budov s velmi nízkou spotřebou energie „Passivhaus-Projektierungspaket“ (krátce PHPP). Tento nástroj prodává /1/ a je povinný pro dokládání energetické potřeby pasivního domu. Výpočet PHPP je v současnosti akceptován i při zákonném důkazním řízení. Obrázek 3 ukazuje Screenshot s důkazního listu PHPP. Hlediska programu (výtah): 

stacionární metoda bilance podle EN 832



„Open Source“ program opírající se o MS-Excel



Vlastní metoda zjištění tepelné zátěže pasivního domu



PHIS letní hodnotící metoda



Ověření na základě dynamické simulace a měření



Specifické hodnoty vztahující se k obytné ploše (podle nařízení pro obytné plochy, ne podle EnEV)

CZ

132



Výpočet měřených parametrů pro certifikaci pasivního domu



Výpočet parametrů pro průkaz energetické náročnosti budovy


Passivhaus Nachweis

Foto oder Zeichnung

Objekt: Standort und Klima:

Passivhaus-Endhaus Kranichstein Darmstadt Kranichstein Standard Deutschland

Straße: PLZ/Ort: Land: Objekt-Typ: Bauherr(en):

D-64289 Darmstadt Deutschland/Hessen Reihenhaus/Wohnungen Bauherrengemeinschaft Passivhaus

Straße: PLZ/Ort: Architekt: Straße: PLZ/Ort: Haustechnik: Straße: PLZ/Ort:

D-64289 Darmstadt Prof. Bott/Ridder/Westermeyer Jahnstr. 8 D-64285 Darmstadt öeb Dipl.-Ing. Norbert Stärz Bahnhofstr. 49 D-64319 Pfungstadt

Baujahr:

1991

Zahl WE:

1

Umbautes Volumen Ve: Personenzahl:

665,0

20,0

Innentemperatur:

3

m

°C

Interne Wärmequellen:

2,1

W/m2

mittlere Geschosshöhe:

2,7

m

4,5

Gebäudekennwerte mit Bezug auf Energiebezugsfläche Energiebezugsfläche:

156,0 Verwendet:

²

m

Monatsverfahren

Energiekennwert Heizwärme:

14

kWh/(m a)

Heizlast:

10

2

W/m

Drucktest-Ergebnis:

0,2

h

-1

Primärenergie-Kennwert (WW, Heizung, Kühlung, Hilfs- u. Haushalts-Strom):

66

kWh/(m a)

Primärenergie-Kennwert

(WW, Heizung und Hilfsstrom):

39


ja

10 W/m²

ja

0,6 h

ja

120 kWh/(m²a)

ja

2

kWh/(m a) 2

3

%

über 2

Energiekennwert Nutzkälte:

kWh/(m a)

Energiekennwert Entfeuchtung:

kWh/(m a)

Kühllast:

15 kWh/(m²a)

-1

2

Erfüllt?

kWh/(m a)

Einsparung durch solar erzeugten Strom: Übertemperaturhäufigkeit:

Zertifizierungsanforderungen

2

25

°C

n.a.

15 kWh/(m²a)

2

9

2

W/m

Zertifizierung

Passivhaus

Wir versichern, dass die hier angegebenen Werte nach dem Verfahren PHPP auf Basis der Kennwerte des Gebäudes ermittelt wurden. Die Berechnungen mit PHPP liegen diesem Antrag bei.

Zertifizierungsanforderungen erfüllt?

ja

Ausgestellt am: gezeichnet:

Obrázek 3: Doklad pro pasivní dům vypracovaný na základě aplikace metody PHPP /4/

CZ

133


Literatura /1/

PHI - Passivhaus Institut Dr. Wolfgang Feist Rheinstr. 44/46 D-64283 Darmstadt www.passiv.de

/2/

DIN Deutsches Institut für Normung e. V. Am DIN-Platz Burggrafenstraße 6 D-10787 Berlin www.din.de

CZ

134

/3/

Nařízení energeticky úsporné tepelné ochraně budov a energeticky úsporné technice budov (Nařízení o energetických úsporách – EnEV 2009)

/4/

příklad projektu, projekční balíček pro pasivní domy PHPP verze 6.1 (2012), www.passiv.de


Závěr Tato studie ukazuje, že pro úspěšnou výstavbu nízkoenergetických budov je jak v České republice, tak v Německu k dispozici celá řada písemných podkladů, které obsahují dostupné a osvědčené postupy zapracované do norem a dalších předpisů, jež napomáhají řešit jejich výstavbu. Protože se normy i předpisy neustále vyvíjejí, neboť reagují jak na nově používané materiály ve stavebnictví, tak také na legislativní změny vynucené zvyšujícími se cenami paliv a energií, je potřebné neustále sledovat nové trendy ve výstavbě i energetickou politiku České republiky i Evropské unie. Návrhy a tvorba norem ve stavebnictví by vždy měly vycházet z praxe a přebírat jen ta nejlepší a také nejefektivnější řešení potřebná k dosažení cílů týkajících se realizace i užívání nízkoenergetických staveb. Každá stavba, která není prováděna v souladu s předepsanými normami a předpisy je vystavena riziku, že bude snížena její funkčnost a životnost. V krajních případech mohou závady vyplývající z nedodržování normových hodnot i předepsaných pracovních postupů způsobit materiální škody i ohrozit zdraví a bezpečnost lidí. Jako časté příklady nedostatků a poruch staveb lze upozornit především na: Nevhodně a neodborně provedené založení stavby, které bylo provedeno na základě nedostatečného geologického průzkumu a nesprávně navrženého projektu základů stavby (např. nedostatečně hluboké základy, překročení únosnosti půdy). To způsobuje nerovnoměrné sedání stavby a dochází ke vzniku trhlin na stavebních konstrukcích. Použití nevhodných a méně kvalitních materiálů, jež mají nevyhovující technické parametry (např. beton a zdící materiály o nižší pevnosti,), což ohrožuje statiku stavby. Nedodržování pracovních postupů a způsobů zacházení s materiály předepsanými výrobci stavebních hmot , které má za následek praskání obvodových konstrukcí i omítek, nežádoucí vlhkost ve stavebních konstrukcích (např. nesprávné svázání a kotvení zdiva, neprovedení dilatace, poškození hydroizolace, protržení parozábrany). Nedodržení technologických přestávek a postupů výstavby, které způsobují nadměrnou vlhkost obvodových konstrukcí a z toho vyplývající vady povrchových úprav (např. praskání a opadávání omítek, tvorba tzv.výkvětů, opadávání obkladů a praskání dlažby, zvlnění a zkroucení dřevěných podlah apod.) Tepelné mosty způsobené nedořešenými stavebními detaily a nedostatečně tepelně izolovanými stavebními konstrukcemi, jejichž tepelně technické parametry jsou v rozporu s ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov-Část 2: Požadavky (např. nehomogenní obvodové konstrukce provedené rozdílnými materiály s horšími tepelně izolačními vlastnostmi). Tepelné mosty pomáhá nalézt a určit termovizní kamera a následné vyhodnocení termovizních snímků.

CZ

135

Požadavky a normy pro energeticky pasivní domy v NĚMECKU Nedostatečná vzduchotěsnost budov, způsobená vyšší spárovou průvzdušností a netěsností konstrukcí obálky budov, než je požadovaná normou ČSN 73 0540-2 a nutná při efektivním provozu rekuperačních jednotek v budovách. Měření vzduchotěsnosti staveb se provádí podle ČSN EN 13829, tzv. Blower door testem. Neodborně provedené zateplení budov způsobené nerespektováním technických norem a předpisů při provádění prací (například: nesprávný způsob nanášení lepící hmoty na tepelně izolační desky, nesprávné navazování tepelně izolačních desek nad okny, příliš zapuštěné kotvící hmožděnky, ).nesprávné uložení výztužné tkaniny ve stěrkové hmotě). Nepřípustné používání materiálů skládaných nesourodě od různých výrobců tepelně izolačních, tmelových a omítkových hmot, včetně výztužných tkanin a kotvících hmoždinek, neboť vnější kontaktní zateplovací systém je jeho výrobcem (ve smyslu zákonných předpisů) na trh dodáván jako ucelený systém s ověřenou a stanovenou skladbou na základě výsledku zkušeben, což dokládá příslušnými průkazy shody. Nesprávné umístění otopných těles mimo okna (provedeno většinou na přání investora, méně často bývá chybou projektanta), které nezabezpečí dostatečnou teplenou clonu sálajícímu chladu od oken a dochází tak k tepelné nepohodě obyvatelů domu a k rosení neohřátých okenních skel.

Pro úspěšné završení náročného procesu výstavby je zapotřebí se s normami i souvisejícími předpisy průběžně seznamovat a jejich požadavky důsledně uplatňovat. Každý z nás může svými zkušenostmi a poznatky přispět k efektivnějšímu stavění uplatněním námětu na vylepšení stávající normy anebo na zpracování nové technické normy, jenž může být prokazatelným přínosem při další výstavbě nízkoenergetických budov.

CZ

136


Informace o autorech: Helena Matějčková narozena a trvale bydlící v Českých Budějovicích. Již od roku 1973 se věnuje praxi ve stavebnictví v oblasti projektování, navrhování budov pozemních staveb a provádění odborných technických dozorů při jejich realizaci. Od roku 1990 pak s vlastní projektovou a inženýrskou kanceláří ve spolupráci se všemi profesemi zajišťujícími i nadstandardní technologie provozu jednotlivých staveb, v posledních letech v pasivním a nízko-energetickém standardu.

Lubomír Klobušník narozen dne 22.4.1958 v Českých Budějovicích, má mnohaletou praxi jako energetický poradce, kde využívá svých znalostí z předchozích zaměstnání (projektant vytápění) i z vlastního podnikání a z toho vyplývajících pracovních činností (energetické audity, energetické studie, projekty vytápění, tepelně technické výpočty, autorizované měření emisí, měření infrakamerou, přednášková a publikační činnost v oblasti úspor energií, využití obnovitelných zdrojů energie, nízkoenergetická výstavba a pod.).

Ing. Dietmar Kraus kraus energiekonzept Ingenieurbüro für Energieeffizienz (Kraus energetický koncept - inženýrská kancelář pro účinné využití energií) Lindwurmstr. 205 80337 München [email protected] www.kraus-energiekonzept.com / tel.: +49/89/21890355

CZ

137

138

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Deutschland Kommentiertes Verzeichnis relevanter Regelwerke für den Bau von Passivhäusern

Abschnitt II. / DE

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Deutschland

Inhalt Inhalt/ /Abschnitt AbschnittII.II. Einleitung Einleitungund undZielstellung Zielstellung

141 141

Liste Listerelevanter relevanterNormen Normenund undRegelwerke Regelwerke

142 142

Erläuterungen Erläuterungenzur zurListe Liste

147 147

Gesetzliche GesetzlicheGrundlage Grundlage

147 147

Berechnungsnormen Berechnungsnormen

149 149

Wesentliche WesentlicheAnwendungsrichtlinien Anwendungsrichtlinien

149 149

Zitierte ZitierteNormen Normen

149 149

Richtlinien Richtlinienfür fürPassivhäuser Passivhäuser

150 150

Literatur Literatur

154 154

Schlusswort Schlusswort

155 155

Informationen Informationenüber überdie dieBearbeiter Bearbeiterder derStudie Studie 157 157

DE

140 140


Einleitung und Zielstellung Passivhäuser stellen heute gemeinhin den energieeffizientesten Gebäudestandard dar. Primäres Ziel dieses vom Passivhausinstitut Darmstadt entwickelten Gebäudekonzepts ist die Sicherstellung einer ganzjährig behaglichen Raumtemperatur ohne separates Heiz- oder Kühlsystem. Zur Qualitätssicherung sowie als Hilfestellung für Planer solcher Gebäude sind unter /1/ eine Reihe von Kriterien formuliert worden. Diese Passivhauskriterien, mit entsprechenden Normverweisen, werden in der deutschen Baupraxis meist als wesentliches „Regelwerk“ zu Grunde gelegt. Das Passivhaus als solches ist einerseits ein klar definiertes Gebäudekonzept. Andererseits hat es bisher keinen Eingang in die deutsche Gesetzgebung oder Normung gefunden. In der Praxis wird daher häufig von „Stand der Technik“ gesprochen, eine Überführung dieses Standes in die „Regeln der Technik“ (also Norm etc.) steht noch aus. Mit Blick auf die Zielsetzung der Auflistung wesentlicher Normen und Regelwerke für Passivhäuser in Deutschland, wird die Betrachtung auf die heute gültigen gesetzlichen Anforderungen an energieeffizientes Bauen erweitert. Diese müssen auch für Passivhäuser nachgewiesen werden. Hier sei darauf hingewiesen, dass Passivhäuser die heute gültigen gesetzlichen Mindestanforderungen bei weitem unterschreiten. Passivhäuser als Werke des Hochbaus müssen die gültigen Baugesetze und Bauproduktgesetze einhalten. Da dies für alle Hochbauten gilt, wird in vorliegendem Dokument nicht weiter darauf eingegangen.

DE

141


Liste relevanter Normen und Regelwerke Name Stand * Gesetzliche Grundlage

EnEG 2009

EnEV 2009 (EnEV2012**)

EEWärmeG 2011

EPBD 2010

DE

142

Text

Status

04.2009

EnergieGesetz einsparungs-gesetz

10.2009

Verordnung über energiesparenden Wärmeschutz und energiesparende Anlagentechnik bei Verordnung Gebäuden (Energieeinsparver ordnung – EnEV 2009)

07.2011

ErneuerbareEnergienWärmegesetz

Gesetz

07.2010

Europäische Richtlinie für energieeffiziente Gebäude

EU-Richtlinie

Herausgeber, Bezugsquelle * Bundesgesetzblatt Jahrgang 2009 Teil I Nr. 17, S 643 ff., Bundesanzeiger Verlagsgesellschaft mbH, Amsterdamer Straße 192, D-50735 Köln, www.bundesgesetzbla tt.de Bundesgesetzblatt Jahrgang 2009 Teil I Nr. 23, S 954 ff., Bundesanzeiger Verlagsgesellschaft mbH, Amsterdamer Straße 192, D-50735 Köln, www.bundesgesetzbla tt.de Bundesgesetz-blatt Jahrgang 2011 Teil I, S 1634 ff., Bundesanzeiger Verlagsgesellschaft mbH, Amsterdamer Straße 192, D-50735 Köln, www.bundesgesetzbla tt.de

OnlineBezugsquelle

Anmerkung, Relevanz ***

z.B. gesetzeim-internet.de; Grundlage der EnEV Enevonline.de, rechtliches.de

Umsetzungsverordnun g zu EnEG und EUz.B. gesetzeGebäuderichtline, im-internet.de; Regelt u.a. energetische EnevMindestanforderungen online.de, rechtliches.de an Gebäude und Nachweisverfahren (Energieausweis)

z.B. gesetzeim-internet.de; Enevonline.de, rechtliches.de

Definiert Anforderungen an Nutzung erneuerbarer Energien in Gebäuden


Name Stand * Text Hauptnormen (Berechnungsnorm)

DIN V 4108-6

DIN V 4701-10

DIN V 18599

06.2003

06.2003

12.2011

Wärmeschutz und Energie-Einsparung in Gebäuden - Teil 6: Berechnung des Jahresheizwärmeund des Jahresheizenergiebe darfs

Status

Norm

Energetische Bewertung heiz- und raumlufttechnischer Anlagen - Teil 10: Norm Heizung, Trinkwassererwärmu ng, Lüftung Energetische Bewertung von Gebäuden Berechnung des Nutz-, End- und Normengrup Primärenergiebedarf pe s für Heizung, Kühlung, Lüftung, Trinkwarmwasser und Beleuchtung

Herausgeber, Bezugsquelle *

OnlineAnmerkung, Bezugsquelle Relevanz ***


beuth.de


beuth.de


beuth.de

Berichtigungen 03.2004, plus entsprechende Unternormen der Gruppe 4108, Berechnungsnorm zur Ermittlung des Heizenergiebedarfs in Wohngebäuden zzgl. entsprechende Unternormen der Gruppe 4701, Berechnungsnorm zur Berücksichtigung der Anlagentechnik in Wohngebäuden Berechnungsnormen paket zur Ermittlung des Energiebedarfs (Heizenergie, Kühlung, Hilfstrom und Beleuchtung), derzeit nur für Nichtwohngebäude Pflicht.

DE

143


Name Stand * Text Wesentliche Anwendungsrichtlinien Raumlufttechnik Teil 6: Lüftung von Wohnungen Allgemeine Anforderungen, Anforderungen zur DIN 1946-6 05.2009 Bemessung, Ausführung und Kennzeichnung, Übergabe/Übernah me (Abnahme) und Instandhaltung Lüftung von Nichtwohngebäuden - Allgemeine Grundlagen und Anforderungen für DIN EN 13779 09.2007 Lüftungs- und Klimaanlagen und Raumkühlsysteme; Deutsche Fassung EN 13779:2007 Heizungsanlagen in Gebäuden Verfahren zur DIN EN 12831 08.2003 Berechnung der Norm-Heizlast; Deutsche Fassung EN 12831:2003 Wärmetechnisches Verhalten von Gebäuden Bestimmung der Luftdurchlässigkeit DIN EN 13829 02.2001 von Gebäuden Differenzdruckverfah ren (ISO 9972:1996, modifiziert); Deutsche Fassung EN 13829:2000 Berechnung der Kühllast klimatisierter Gebäude bei VDI 2078 02.2003 Raumkühlung über gekühlte Raumumschließungs flächen

DE

144

Status



Norm


beuth.de

Fordert u.A. die Erstellung eines Lüftungskonzepts und regelt Lüftungskonzepte. Ziel ist die Sicherstellung eines hygienischen Mindestluftwechsels in Gebäuden

Norm


beuth.de

u.A. Definition von Raumluftqualitäten

Norm


beuth.de

Zzgl. Beiblatt 1 112011, Heizlastnorm zur Dimensionierung von Wärmeerzeugern

Norm


beuth.de

Basis für die Durchführung des Blower-Door-Tests

Verein Deutscher Ingenieure VDI e.V., Gesellschaft Bauen VDI-Richtlinie und Gebäudetechnik, Richtlinienausschuss 2078

vdi.de


Name Stand * Text Zitierte Normen (Auszug relevanter Normen) Wärmetechnisches Verhalten von Gebäuden Spezifischer Transmissions- und Lüftungswärmedurc DIN EN ISO 13789 04.2008 hgangskoeffizient Berechnungsverfahr en (ISO 13789:2007); Deutsche Fassung EN ISO 13789:2007 Energieeffizienz von Gebäuden Berechnung des DIN EN ISO 13790 09.2008 Energiebedarfs für Heizung und Kühlung Bauteile Wärmedurchlasswid erstand und DIN EN ISO 6946 04.2008 Wärmedurchgangsk oeffizient Berechnungsverfahr en Wärmebrücken im Hochbau Wärmeströme und DIN EN ISO 10211 04.2008 Oberflächentempera turen - Detaillierte Berechnungen Wärmetechnisches Verhalten von Fenstern, Türen und Abschlüssen Berechnung des Wärmedurchgangsk oeffizienten - Teil 2: DIN EN 10077-2 07.2009 Numerisches Verfahren für Rahmen (ISO/DIS 100772:2009); Deutsche Fassung prEN ISO 100772:2009



Norm


beuth.de

Norm


beuth.de

Norm


beuth.de

Norm


beuth.de

Norm


beuth.de

Status

Ersatz für DIN EN 832:1998-12

DE

145


Name

DIN EN 673

DIN EN 410

EN 13053

WoFlV

DE

146

Stand *

04.2011

04.2011

11.2007

01.2004

Text

Status

Glas im Bauwesen Bestimmung des Wärmedurchgangsk oeffizienten (UNorm Wert) Berechnungsverfahr en; Deutsche Fassung EN 673:2011 Glas im Bauwesen Bestimmung der lichttechnischen und strahlungsphysikalisc Norm hen Kenngrößen von Verglasungen; Deutsche Fassung EN 410:2011 Lüftung von Gebäuden - Zentrale raumlufttechnische Geräte Leistungskenndaten Norm für Geräte, Komponenten und Baueinheiten; Deutsche Fassung EN 13053:2006

Wohnflächenverord nung

Verordnung




beuth.de


beuth.de


beuth.de

Bundesgesetzblatt, 25.11.2009, Teil I, S. 2365. Bundesanzeiger Verlagsgesellschaft mbH, Amsterdamer Straße 192, D-50735 Köln, www.bundesgesetzb latt.de

http://www. gesetze-iminternet.de/ woflv/BJNR2 34610003.ht ml


Name Stand * Regelwerke Passivhaus

Text

Status



Definition der Passivhaus Institut, www.passiv. Anforderungen an Dr. Wolfgang Feist, 12.2011 Passivhäuser de Rheinstr. 44/46, D(Passivhauskriterien) 64283 Darmstadt Definition der Passivhaus Institut, www.passiv. Anforderungen an Dr. Wolfgang Feist, Zertifizierungskrit PHI12.2011 de PassivhausDefinition Rheinstr. 44/46, Derien Produkte Komponenten 64283 Darmstadt Passivhaus Institut, Dr. Wolfgang Feist, www.passiv. Planungs- und Version 6.1 Passivhaus PHIPHPP Rheinstr. 44/46, Dde Nachweisprogramm (2012) Projektierungspaket Definition 64283 Darmstadt * Angaben zum Stand bezogen auf das jeweils letztgültige Änderungsgesetz oder -verordnung. Gleiches gilt für die Angaben zu Normen. ** Novellierung in 2012 angekündigt, Voraussichtliches Inkrafttreten in 2013 *** auszugsweise Angabe relevanter Merkmale Alle Angaben ohne Anspruch auf Vollständigkeit und ohne Gewähr Zertifizierungskrit erien Gebäude

PHIDefinition

Erläuterungen zur Liste Die aufgelisteten Regelwerke stellen eine Zusammenfassung wichtiger Normen und Richtlinien ohne Anspruch auf Vollständigkeit dar.

Gesetzliche Grundlage Wesentlich in der Baupraxis ist die Energieeinsparverordnung in der heute gültigen Version 2009, kurz EnEV 2009. Hierin werden die Anforderungen der EU-Gebäuderichtlinie in deutsches Recht umgesetzt. Gesetzliche Grundlage für die Energieeinsparverordnung ist das Energieeinspargesetz (EnEG). In der EnEV werden unter Anderem thermischer Mindeststandard, unterschieden für Neubau, Sanierung, Wohn- und Nichtwohngebäude, sowie Anforderungen an die Gesamtenergieeffizienz in Form des Primärenergiebedarfs geregelt. Zusätzlich ist die gesetzliche Nachweisführung (Energieausweisberechnung) definiert (sihee Abbildung 1. Für das Jahr 2012 ist eine Novellierung der EnEV geplant (EnEV 2012), in welcher die energetischen Anforderungen sowie Nachweisführung, entsprechend den Vorgaben der EUGebäuderichtlinie, weiter verschärft werden. Parallel zur Energieeinsparverordnung ist in Deutschland das Erneuerbare-EnergienWärmegesetz (EEWärmeG 2011) zu beachten. Hier werden Anforderungen an die Nutzung regenerativer Energieträger bzw. Techniken gestellt. Sämtliche Gesetzestexte sind online frei zugänglich.

DE

147


Abbildung 1: Muster des geforderten Energieausweises für Wohngebäude in Deutschland, aus /3/

DE

148


Berechnungsnormen In den gelisteten Normen bzw. Normengruppen 

DIN V 4108-6



DIN V 4701-10



DIN V 18599

werden die Berechnungsmethoden und Rahmenbedingungen für die Nachweisführung der Gebäudeenergieeffizienz geregelt (Energieausweisberechnung). Diese Nachweisführung ist auch für Passivhäuser zwingend. Die Normengruppe DIN V18599 berücksichtigt neben Heiz- und Hilfsenergie auch Energiebedarf für Klimatisierung und Beleuchtung und ist heute obligatorische Grundlage für die Nachweisführung bei Nichtwohngebäuden und für Wohngebäude noch freigestellt. Bei Wohngebäuden darf die einfachere Nachweisführung auf Basis DIN V 4108-6 und DIN V 4701-10 erfolgen. Normenpakete werden von /2/ erarbeitet und über einen eigenen Verlag vertrieben. DINNormen sind grundsätzlich nicht frei verfügbar. Beispielsweise sind Normenpakete mit allen für die EnEV relevanten Regelungen erhältlich.

Wesentliche Anwendungsrichtlinien Zusammengefasst sind auszugsweise Anwendungsnormen. DIN 1946-6 fordert z.B. vom Planer bzw. Bauherr die Erstellung eines Gebäudelüftungskonzepts und erfährt heute große Relevanz in der Baupraxis. Ziel ist hierbei die Sicherstellung eines nutzerunabhängigen hygienischen Mindestluftwechsels. DIN EN 13829 regelt die Durchführung des Blower-Door-Test, welcher bei der Errichtung eines Passivhauses zwingend gefordert wird. DIN EN 13779 definiert unter Anderem Raumluftqualitäten, was zunehmend Relevanz bei der Dimensionierung von Komfortlüftungsanlagen (als wesentlicher Bestandteil eines Passivhauses) hat. Ergänzend sind technische Normen zur Berechnung von Heiz- bzw. Kühllast aufgelistet.

Zitierte Normen Auszug relevanter Normen und Verordnungen, auf welche in den vorangegangenen explizit hingewiesen wird. Herausgehoben sei hier die Wohnflächenverordnung (WoFlV). Diese dient abweichend von den gesetzlichen Nachweisführung als Basis für die Berechnung von Passivhäusern mittels PHPP (siehe unten).

DE

149


Richtlinien für Passivhäuser Für den Bau von Passivhäusern gibt es eine Reihe von Richtlinien und Qualitätsanforderungen, welche vom Passivhausinstitut /1/ online unter www.passiv.de veröffentlicht werden. Passivhaus ist kein geschützter Begriff. Die Definition des Passivhauses nach /1/ stellt auch keine Rechtsnorm darstellt. Dennoch ist in Deutschland üblicherweise unter Passivhaus ein Haus nach Definition des Passivhausinstituts gemeint. Aus von der Überlegungen, dass bei einem Passivhaus ist der Heizwärme- bzw. Klimatisierung bedarf derart niedrig sein soll, dass die benötigte Wärme bzw. Kälte über das vorhandene Komfort-Lüftungssystem übertragen werden kann, sind folgende energetischen Grenzwerte für Neubauten abgeleitet: 

Jahresheizwärmebedarf von max.

15 kWh/(m²a)



Oder Heizlast von max.

10 W/m² (Richtwert für Luftheizung)



Nutzkältebedarf max.

15 kWh/(m²a)



Übertemperaturhäufigkeit

< 10 %



Maximale Undichtheit n50

≤ 0,6 1/h



Maximaler Primärenergiebedarf inklusive Haushaltsstrom von

≤ 120 kWh/(m²a)

Bei Sanierungssituationen, wo es nicht möglich ist, diese Werte sinnvoll zu erreichen, gelten höhere Grenzen. Die Grenzwerte gelten für den Objektstandort und müssen für jedes Bauvorhaben mittels Passivhausprojektierungspaket PHPP 2010 nachgewiesen werden. Aus den obigen Anforderungen sind für kalt, moderates Klima nachfolgende Grenzwerte der Bauteilqualitäten abgeleitet: • Außenbauteile mit U-Werten unter 0,15 W/(m²K) • Wärmebrückefreie Ausführung (Ψ≤ 0,01 W/(mK)) • Blower-Door-Test n50 ≤ 0,5 1/h • Verglasung mit U-Werten unter 0,8 W/(m²K) nach EN 673 • Fenster mit Gesamt-U-Werten unter 0,8 W/(m²K) nach EN 10077 und 0,85 W/(m²K) im eingebauten Zustand • Lüftungswärmerückgewinnung mit Mindesteffizienz von 75% (nach PHI) • Niedrigste Wärmeverluste bei WW-Verteilung (Dämmniveau ca. 1,5 bis 2x EnEV)

DE

150

• Hocheffiziente Nutzung von elektrischem Haushaltstrom

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Deutschland Da es keine Rechtsgrundlage gibt, wird am Markt Qualitätssicherung in Form von Zertifizierungen angeboten. Diese unterscheiden sich nach: •

Zertifizierung von Gebäuden

•

Zertifizierung von Passivhaus tauglichen Produkten (siehe Abbildung 2)

Abbildung 2: Beispielhaftes Zertifikat des Passivhausinstituts für eine Komponenten (Wärmerückgewinnungsgerät) , aus /1/ Gebäudezertifizierungen werden unterteilt nach Wohn- und Nichtwohngebäude sowie nach Altbausanierung (EnerPHit).

DE

151

Anforderungen und Normen für Passivhäuser in Deutschland Produktzertifizierungen werden heute auf folgende Produktgruppen beschränkt: 

Fensterrahmen



Pfosten-Riegel-Fassaden



Kompaktgeräte



Lüftungsanlagen



Rotationswärmeübertrager



Wand- und Bausysteme



Haustüren



Verglasungen

Als wesentliches Planungs- und Nachweisinstrument wurde von /1/ das „PassivhausProjektierungspaket“ (kurz PHPP) entwickelt. Das Programm wird von /1/ vertrieben und ist für die Nachweisführung eines Passivhauses obligatorisch. Die PHPP–Berechnung wird momentan auch zur gesetzlichen Nachweisführung akzeptiert. Abbildung 3 zeigt den Screenshot des PHPPNachweisblatts. Die Merkmale des Programms sind (auszugsweise): 

Stationäres Bilanzierungsverfahren nach EN 832



MS-Excel basiertes „Open Source“-Program.



Eigenes Passivhaus-Heizlastverfahren



PHIS-Sommerbewertungsverfahren



Validierung anhand dynamischer Simulationen und Messungen



Spezifische Werte bezogen auf Wohnfläche (nach Wohnflächenverordnung nicht nach EnEV)

DE

152



Berechnung der Nachweisgrößen für Passivhauszertifizierung



Berechnung der Kennwerte für Energieausweis


Passivhaus Nachweis

Foto oder Zeichnung

Objekt: Standort und Klima:

Passivhaus-Endhaus Kranichstein Darmstadt Kranichstein Standard Deutschland

Straße: PLZ/Ort: Land: Objekt-Typ: Bauherr(en):

D-64289 Darmstadt Deutschland/Hessen Reihenhaus/Wohnungen Bauherrengemeinschaft Passivhaus

Straße: PLZ/Ort: Architekt: Straße: PLZ/Ort: Haustechnik: Straße: PLZ/Ort:

D-64289 Darmstadt Prof. Bott/Ridder/Westermeyer Jahnstr. 8 D-64285 Darmstadt öeb Dipl.-Ing. Norbert Stärz Bahnhofstr. 49 D-64319 Pfungstadt

Baujahr:

1991

Zahl WE:

1

Umbautes Volumen Ve: Personenzahl:

665,0

20,0

Innentemperatur:

3

m

°C

Interne Wärmequellen:

2,1

W/m2

mittlere Geschosshöhe:

2,7

m

4,5

Gebäudekennwerte mit Bezug auf Energiebezugsfläche Energiebezugsfläche:

156,0 Verwendet:

²

m

Monatsverfahren

Energiekennwert Heizwärme:

14

kWh/(m a)

Heizlast:

10

W/m

Drucktest-Ergebnis:

0,2

-1

h


66

kWh/(m a)

(WW, Heizung, Kühlung, Hilfs- u. Haushalts-Strom):


(WW, Heizung und Hilfsstrom):

39


2

ja

10 W/m²

ja

0,6 h-1

ja

120 kWh/(m²a)

ja

2

kWh/(m a) 2

3

%

über 2

kWh/(m a) 2 kWh/(m a)

Energiekennwert Nutzkälte: Energiekennwert Entfeuchtung: Kühllast:

2

Erfüllt?

15 kWh/(m²a)

kWh/(m a)

Einsparung durch solar erzeugten Strom: Übertemperaturhäufigkeit:

Zertifizierungsanforderungen

2

9

25

°C

n.a.

15 kWh/(m²a)

2

W/m

Zertifizierung

Passivhaus

Wir versichern, dass die hier angegebenen Werte nach dem Verfahren PHPP auf Basis der Kennwerte des Gebäudes ermittelt wurden. Die Berechnungen mit PHPP liegen diesem Antrag bei.

Zertifizierungsanforderungen erfüllt?

ja

Ausgestellt am: gezeichnet:

Abbildung 3: Passivhaus Nachweis aus PHPP-Beispiel /4/

DE

153


Literatur /1/

PHI - Passivhaus Institut Dr. Wolfgang Feist Rheinstr. 44/46 D-64283 Darmstadt www.passiv.de

/2/

DIN Deutsches Institut für Normung e. V. Am DIN-Platz Burggrafenstraße 6 D-10787 Berlin www.din.de

DE

154

/3/

Verordnung über energiesparenden Wärmeschutz und energiesparende Anlagentechnik bei Gebäuden (Energieeinsparverordnung – EnEV 2009)

/4/

Projektbeispiel, Passivhausprojektierungspakte PHPP Version 6.1 (2012), www.passiv.de


SCHLUSSWORT Diese Studie beweist, dass für das erfolgreiche Bauen der Niederenergiehäuser eine Reihe von schriftlichen Unterlagen sowohl in der Tschechischen Republik als auch in Deutschland zur Verfügung steht, die bestehende und geprüfte Verfahren enthalten, die in den Normen und sonstigen Vorschriften eingearbeitet sind, die sich mit deren Bauen befassen. Da sich die Normen und Vorschriften ständig entwickeln, um auf das neu angewendete Baumaterial im Bauwesen sowie auf die legislativen Änderungen zu reagieren, die durch die erhöhten Preise für Kraftstoffe und Energien verursacht werden, sind neue Trends im Bauwesen und energetische Politik der Tschechischen Republik und der Europäischen Union zu verfolgen. Die Entwürfe und die Gestaltung der Normen im Bauwesen sollten immer von der Praxis ausgehen und nur die besten und die effizientesten Lösungen übernehmen, die zum Erreichen der Ziele führen, die die Realisierung und Nutzung der Niederenergiehäuser betreffen. Jedes Bauwerk, das nicht im Einklang mit den vorgeschriebenen Normen und Vorschriften ausgeführt wird, ist dem Risiko ausgesetzt, dass seine Funktionsfähigkeit und Lebensdauer beeinträchtigt werden. Im äußersten Fall können die Mängel, die aus der Nichteinhaltung der Normwerte und vorgeschriebener Arbeitsverfahren folgen, materielle Schäden verursachen und Gesundheit und Sicherheit der Menschen zu gefährden. Als häufige Beispiele der Mängel und Störungen von Gebäuden sind vor allem die folgenden zu nennen: Ungeeignet und unsachgemäß ausgeführte Bauwerkgründung, die aufgrund der mangelhaften geologischen Untersuchung und des falsch entworfenen Projekts der Baufundamente durchgeführt wurde (z.B. nicht ausreichend tiefe Fundamente, Überschreitung der Tragfähigkeit des Bodens). Das führt zu einer ungleichmäßigen Bauwerkssetzung und zur Rissbildung an den Bauteilen. Verwendung von ungeeigneten und weniger hochwertigen Materialien, die ungenügende technische Parameter haben (z.B. Beton und Mauermaterialien mit niedriger Festigkeit), was die Statik des Bauwerks bedroht. Nichteinhaltung der Arbeitsverfahren und der von den Baustoffherstellern geforderten Verfahren zur Materialhandhabung führt zur Rissbildung der Umhüllungskonstruktionen und Mauerputze, unerwünschte Feuchte in den Bauteilen (z.B. falsche Anbindung und Verankerung des Mauerwerks, die fehlende Durchführung der Ausdehnung, Beschädigung der Wasserisolierung, Durchreißen der dampfbremsenden Schicht). Nichteinhaltung der technologischen Pausen und des Vorgangs der Bauarbeiten, die die übermäßige Feuchte der Umhüllungskonstruktionen und die daraus folgenden Mängel der Oberflächenbehandlung verursachen (z.B. Rissbildung und Abfallen der Mauerputze, Bildung der sogenannten Ausblühung, Abfallen der Verkleidung und der Pflaster, Wellenbildung und Verdrehung der Holzfußböden usw.) Wärmebrücken, die durch ungelöste Baudetails und die unzureichend wärmegedämmten Bauteile verursacht sind, deren wärmetechnische Parameter im Widerstand zu der Norm ČSN 73 0540-2 Wärmeschutz von Gebäuden - Teil 2: Anforderungen (z.B. inhomogene Umhüllungskonstruktion aus verschiedenen Materialien mit schlechteren wärmedämmenden Eigenschaften).

DE

155


Die Wärmebrücken können mit Hilfe von Thermokamera gefunden und bestimmt werden und die Aufnahmen daraus können anschließend ausgewertet werden. Ungenügende Luftdichtheit des Gebäudes, die durch die höhere Fugenluftdurchlässigkeit und Undichtheit der Konstruktion der Gebäudehülle verursacht ist, als die Luftdichtheit, die durch die Norm ČSN 73 0540-2 gefordert ist und bei effizientem Betrieb der Rekuperationseinheiten in Gebäuden notwendig ist. Messung der Luftdichtheit der Bauwerke wird gemäß ČSN EN 13829, den sogenannten BlowerDoor-Test, durchgeführt. Unsachgemäß ausgeführte Gebäudewärmedämmung, die durch die Nichtbeachtung der technischen Normen und Vorschriften bei der Durchführung der Arbeiten verursacht wird (zum Beispiel: falsches Verfahren bei der Auftragung des Klebestoffes auf wärmedämmende Platten, falsche Anbindung der wärmedämmenden Platten über den Fenstern, zu tief eingebaute Ankerklötzen). Falsche Lagerung des Versteifungsstoffes auf der Spachtelmasse). Unzulässige Verwendung der Baustoffe, die inhomogen von verschiedenen Herstellern der wärmedämmenden, der Kitt- und Putzbaustoffe, inkl. der Versteifungsgewebe und Ankerklötze verwendet werden, denn das äußere Kontaktwärmedämmungssystem wird von seinem Hersteller auf den Markt als einheitliches System mit überprüfter und festgelegter Zusammenstellung anhand des Ergebnisses der Prüfanlage geliefert (im Sinne der Rechtsvorschriften), was er durch entsprechende Konformitätsausweise belegt. Falsche Anbringung der Heizkörper außerhalb vom Fenster (meistens auf Wunsch des Investors durchgeführt, es handelt sich selten um den Fehler eines Projektanten), die die ausreichende Wärmeabschirmung nicht sichern, und es wird die Behaglichkeit der Hausbewohner gestört und die Tauwasserbildung an der unbeheizten Fensterverglasung verursacht. Um den ganzen anspruchsvollen Bauprozess erfolgreich zu beenden, muss man sich fortlaufend über die Normen und zusammenhängende Vorschriften informieren und ihre Anforderungen konsequent geltend machen. Jeder von uns kann mit seinen Erfahrungen und Kenntnissen zum effizienteren Bauen dadurch beitragen, dass er seinen Antrag an die Verbesserung der bestehenden Norm oder an die Erarbeitung einer neuen technischen Norm geltend macht, die bei dem nächsten Aufbauen der Niederenergiehäuser einen beweisbaren Beitrag darstellen kann.

DE

156


Informationen über die Bearbeiter der Studie: Helena Matějčková geboren und dauerhaft wohnhaft in České Budějovice. Schon seit dem Jahre 1973 widmet sie sich der Praxis im Bauwesen im Bereich von Projektierung, Entwerfen der Hochbauwerke und der Durchführung von fachlichen technischen Aufsichten bei deren Realisierung. Seit 1990 ist sie auf diesem Gebiet mit ihrem eigenen Projektierungs- und Ingenieurbüro tätig, das mit allen Professionen zusammenarbeitet, die auch die über den Standard hinausgehenden Technologien des Betriebs der einzelnen Bauwerke sicherstellen, in den letzten Jahren im Passiv- und Niederenergiestandard. Lubomír Klobušník geboren am 22.4. 1958 in České Budějovice, hat eine langjährige Praxis im Bereich als Energieberater, wo er seine Kenntnisse aus den vorherigen Arbeitsstellen (Projektant der Heizung) sowie aus eigener unternehmerischer Tätigkeit und aus den damit zusammenhängenden Arbeitstätigkeiten (energetische Audits, energetische Studien, Projekte der Heizung, wärmetechnische Berechnungen, autorisierte Messung der Emissionen, Messung mit der Infrarotkamera, Vorträge und Publikationen im Bereich der Energieeinsparungen, Ausnutzung der erneuerbaren Energiequellen, Niederenergiebau usw.) ausnutzt. Ing. Dietmar Kraus kraus energiekonzept Ingenieurbüro für Energieeffizienz (Kraus energetický koncept - inženýrská kancelář pro účinné využití energií) Lindwurmstr. 205 80337 München [email protected] www.kraus-energiekonzept.com / Tel.: +49/89/21890355

DE

157

Sestavila: Jihočeská hospodářská komora (JHK) Husova 9, 370 01 České Budějovice 1. Vydání České Budějovice, 2012

Vydala: Jihočeská hospodářská komora (JHK) Husova 9, 370 01 České Budějovice

Ausgestellt: Süd- böhmische Wirtschaftskammer Vydala: Jihočeská hospodářská komora (JHK) Husova 9, 370 01 České Budějovice

Sestavila: Jihočeská hospodářská komora (JHK) Husova 9, 370 01 České Budějovice

Zusammengestellt: böhmische Wirtschaftskammer Sestavila: JihočeskáSüdhospodářská komora (JHK) Husova 9, 370 01 České Budějovice

1. Vydání České Budějovice, 2012

1. Ausgabe Vydání České Budějovice, 2011 2012

158 Ausgestellt: Süd- böhmische Wirtschaftskammer Husova 9, 370 01 České Budějovice

Ausgestellt: Süd- böhmische Wirtschaftskammer Husova 9, 370 01 České Budějovice

Zusammengestellt: Süd- böhmische Wirtschaftskammer Zusammengestellt: Süd- böhmische Wirtschaftskammer Husova 9, 370 01 České Budějovice Husova 9, 370 01 České Budějovice 1. Ausgabe České Budějovice, 2011

158

1. Ausgabe České Budějovice, 2011

158

Partneři / die Partner

Abschnitt I. I. Fotopříloha Technická norma norma 9 9

Recommend Documents