A2.4.4 ZOOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA

Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje

Obsah | Další (A2.4.5 Lesní ekosystémy)

A2.4.4 ZOOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA Území Libereckého kraje se vyznačuje členitým reliéfem, což se významně projevuje i ve složení jeho fauny. Značná pestrost geologické stavby, půdního a vegetačního krytu dává předpoklad k výskytu bohatého druhového spektra živočichů od teplomilných druhů nížin a stepních biotopů na kontaktu s termofytikem v západní a jižní části území až po severské druhy alpínského pásma Krkonoš a vrchovišť Jizerských hor. Rozsáhlé je zastoupení lesních porostů různých typů, především horských smrčin a bučin a rozsáhlých borových monokultur zejména v pískovcových oblastech Českolipska a Českého ráje, což podmiňuje výrazné zastoupení lesních živočišných společenstev. Významným fenoménem, ovlivňujícím druhovou rozmanitost fauny, je přítomnost poměrně rozsáhlých mokřadů a vodních ploch, zejména na Českolipsku. Na četných rašeliništích a slatiništích se vyskytují významná živočišná společenstva bezobratlých, s řadou tyrfobiontů a glaciálních reliktů. Reliktní faunu hostí též rozsáhlé sutě v jednotlivých pohořích, na pískovcových půdách se vyskytují vzácné psamofilní druhy. Významnými refugii fauny jsou zachovalé říční nivy s neregulovanými úseky, např. na Jizeře, Kamenici, Ploučnici nebo Smědé. Podle biogeografického třídění (CULEK et al. 1996) patří celé území Libereckého kraje do subprovincie hercynské. Severní hornatá část kraje zahrnuje tři horské bioregiony: 1.66 Lužickohorský (východní část Lužických hor) 1.67 Jizerskohorský (Jizerské hory a Ještědský hřbet) 1.68 Krkonošský (západní část Krkonoš). Zbývající části patří do následujících bioregionů: 1.6. Mladoboleslavský (pouze jeho severní, okrajová, nereprezentativní část západně od Turnova) 1.15 Verneřický (pouze okrajově v nejzápadnější části okresu Česká Lípa) 1.33 Kokořínský (jižní část okresu Česká Lípa – část CHKO Kokořínsko) 1.34 Ralský (centrální část Českolipska a jihozápadní část Liberecka) 1.35 Hruboskalský (jihovýchodní část kraje – část Českého ráje v okolí Turnova) 1.36 Železnobrodský (jižní podhůří Jizerských hor a část Semilska) 1.37 Podkrkonošský (západní část Podkrkonoší) 1.56 Žitavský (česká část Žitavské pánve – Frýdlantský výběžek a Hrádecko) (mapku bioregionů v rámci Libereckého kraje viz v botanické kapitole A2.4.3)

Podrobnější zoogeografické členění ČR není k dispozici. Soubornější faunistické práce jsou tradičně zpracovávány podle jednotlivých geografických nebo geomorfologických celků (Krkonoše, Jizerské hory), v rámci správních území (kraje, okresy) nebo v rámci velkoplošných chráněných území (NP, CHKO). K jednotlivým bioregionům dle členění CULKA et. al. (1996) nelze většinou nalézt příslušné citace. Z těchto důvodů je i pro účely této koncepce území Libereckého kraje rozděleno na jednotlivé územní celky. Charakteristika fauny a přehled vybrané literatury je zpracován pro následujících sedm územních celků.

Jan Hromek – LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Strana 89


Českolipsko: okres Česká Lípa kromě Lužických hor. Do tohoto celku je zahrnut bioregion Ralský kromě Podještědí na území okresu Liberec a části bioregionů Kokořínského a Verneřického, zasahující do Libereckého kraje.

Český ráj: území CHKO Český ráj (část bioregionu Hruboskalského, jižní část bioregionu Železnobrodského) a severní výběžek bioregionu Mladoboleslavského.

Frýdlantsko a Hrádecko: Frýdlantský výběžek a jižní část Žitavské pánve v okolí Hrádku nad Nisou (Žitavský bioregion).

Jizerské hory: území CHKO Jizerské hory a Černostudniční hřbet (část Jizerskohorského bioregionu)

Ještědský hřbet: vlastní Ještědský hřbet a Podještědí v hranicích okresu Liberec (část Jizerskohorského bioregionu a severozápadní část Ralského bioregionu). Krkonoše a Podkrkonoší: západní části bioregionů Krkonošského a Podkrkonošského. Lužické hory: východní část CHKO Lužické hory (východní část Lužického bioregionu).

Charakteristika jednotlivých územních celků

A) Českolipsko Území Českolipska je v recentní literatuře většinou pojato v hranicích bývalého okresu Česká Lípa. Pro účely charakteristiky fauny v rámci této koncepce nejsou do Českolipska zahrnuty Lužické hory, které jsou uvedeny samostatně. Do tohoto celku je tedy zahrnut bioregion Ralský kromě Podještědí na území okresu Liberec a části bioregionů Kokořínského a Verneřického, zasahující do Libereckého kraje. Českolipsko se vyznačuje velkou diverzitou biotopů, z nichž k nejvýznamnějším patří rozsáhlé mokřady a rybníky, zachovalé nivy potoků, mohutné čedičové sutě, rozsáhlé, převážně borové lesy na pískovcích i fragmenty původních bučin a nížinných listnatých lesů. V bývalém vojenském výcvikovém prostoru (VVP) Ralsko se vytvořila rozsáhlá umělá bezlesí na střelnicích a cvičných plochách, mající někde charakter stepí, kde nebyla desítky let používána hnojiva ani biocidy. Rozmanitosti biotopů odpovídá i pestrost fauny. Některá území patří složením svojí fauny i flóry k unikátním v rámci celé republiky. Českolipsko je zejména v posledních letech po stránce zoologické intenzívně zkoumáno, existuje řada recentních faunistických prací. Bezobratlí Poměrně bohatá je fauna měkkýšů Ralské pahorkatiny. Na čedičových kopcích žijí fragmenty citlivé lesní fauny, např. žebernatěnka drobná (Ruthenica filograna) a sudovka žebernatá (Sphyradium doliolum). Na teplých skalách v xerotermní vegetaci žije trojzubka stepní (Chondrula tridens) a zrnovka žebernatá (Pupilla sterri).V bučinách pískovcových roklí v NPR Břehyně – Pecopala se dodnes vyskytují náročné druhy, např. řasnatka lesní (Macrogastra plicatula). Na Kozím kameni v Hradčanských stěnách žije reliktní druh vrkoč horský (Vertigo alpestris). Bohatá je rovněž fauna vodních měkkýšů. Ve většině rybníků dokesko-holanské soustavy se nachází silně ohrožená škeble rybničná (Anodonta cygnea), v potocích se vzácně vyskytuje velebrub malířský (Unio pictorum) (HONCŮ in MACKOVČIN et al. 2002). Na odlesněných místech bývalého VVP Ralsko přežívají kriticky ohrožené druhy korýšů listonoh letní (Triops cancriformis) a žábronožka letní (Branchipus schaefferi) (ZAVADIL & HONCŮ 1997). Strana 90



Významná je fauna pavouků (Araneida), s řadou reliktních druhů. KŮRKA (1997) uvádí z bývalého VVP celkem 224 zjištěných druhů, přičemž nálezy druhů Dipoena inornata a Theridion conigerum z Břehyně jsou prvními na území České republiky. Arachnofauna mokřadů Břehyňského rybníka je zcela unikátní s výskytem horských prvků. Dominantním druhem je zde tyrfobiontní relikt Pardosa sphagnicola, jehož výskyt na nízko položených rašeliništích Českolipska je pozoruhodný, neboť jinak se vyskytuje na horských vrchovištích. Význačný je nález druhu Haplodrassus moderatus, v ČR dosud známého jen ze Šumavy a řady dalších vysoce reliktních druhů. Z hmyzu byly podrobněji zkoumány některé skupiny. Bohatá je fauna vážek (Odonata), kterou na Českolipsku sledoval HONCŮ (1995 1997a). Na celém území prokázal výskyt 33 druhů, z toho vážka běloústá (Leucorrhinia albifrons) nalezená u Provodína je novým druhem pro Čechy (HONCŮ 1998b). K vzácným druhům patří klínatka rohatá (Ophiogomphus serpentinus), páskovec kroužkovaný (Corduelegaster boltonii) a vážka podhorní (S. pedemontanum). Rovněž rovnokřídlý hmyz (Orthoptera) zpracoval HONCŮ (1992 1997b). K významným druhům, které žijí v rámci Českolipska pouze na území VVP Ralsko, patří Metrioptera bicolor, Decticus verrucivorus, Spingonotus coerulans, Chorthippus vagans. Hojně se zde vyskytuje v Čechách velmi vzácný druh Chorthippus pullus. Území je zajímavé výskytem chladnomilných či horských druhů v poměrně nízké nadmořské výšce a zároveň druhů vysloveně teplomilných. Poměrně známá a druhově velmi pestrá je fauna brouků (Coleoptera). Střevlíkovité (Carabidae) zpracovali zejména HONCŮ & PULPÁN (1974) a HONCŮ & VONIČKA (1997). Na Českolipsku žije řada vzácných, zejména hygrofilních druhů, zejména v rozsáhlých mokřadech a rašeliništích Břehyňského a Novozámeckého rybníka, Máchova jezera a Hradčanských rybníků. K těmto druhům patří Oodes gracilis, jehož nález na Novozámeckém byl prvním v Čechách (HONCŮ 1993), Agonum hypocrita, Epaphius rivularis nebo Pterostichus aterrimus. Pozoruhodný je výskyt severských druhů Patrobus assimilis a zejména Agonum ericeti. Tento tyrfobiont žije výhradně na rašeliništích, především v horách, Břehyňské rašeliniště je nejníže položenou známou lokalitou výskytu tohoto druhu v ČR. Charakteristická je fauna písčitých borových lesů. Žije zde např. svižník lesní (Cicindela sylvatica), střevlíci Carabus arvensis, C. problematicus, vzácnými obyvateli bezlesých písčitých ploch jsou Amara famelica, Bembidion pygmaeum, Cymindis macularis Harpalus flavescens. V původních listnatých lesích, např. na Ralsku a Tlustci žijí střevlíci Carabus irregularis a Cychrus attenuatus . V mohutné suti na Ralsku se vyskytuje Leistus montanus kultianus. Z jiných skupin brouků je významný výskyt některých tesaříkovitých (Cerambycidae). Oblast širšího okolí Doks je v dnešní době prakticky jediným refugiem výskytu tesaříka alpského (Rosalia alpina) v Čechách (HONCŮ 2002). Tento druh žije ve starých bukových porostech na několika lokalitách (Bezděz, Slatinné vrchy aj.). Na obdobných biotopech se vyskytuje tesařík Necydalis ulmi. Ve starých borových porostech Dokeska přežívá populace tesaříka zavalitého (Ergates faber). Z krasců (Buprestidae) je v rozsáhlých borových monokulturách hojný krasec měďák (Chalcophora mariana), dále krasci Buprestis hemorrhoidalis a B. octoguttata, naopak vzácní jsou krasci Melanophila formaneki a Chrysobothris ingiventris. Na Břehyni byl nalezen velmi vzácný druh Dicerca alni, vázaný svým vývojem na olše. Ve starých lipových alejích (Zahrádky) se vyskytuje krasec lipový (Poecilonota rutilans), páchník hnědý (Osmoderma eremita) z čeledi vrubounovitých (Scarabaeidae) nebo vzácný kovařík Elater ferrugineus (Elateridae)..


Strana 91


Obratlovci V některých přítocích Ploučnice žije mihule potoční (Lampetra planeri) a mník jednovousý (Lota lota). Českolipsko je nejbohatší oblastí výskytu obojživelníků v Libereckém kraji. Kromě běžných druhů se zejména v okolí rybníků a v mokřadech vyskytuje čolek velký (Triturus cristatus), skokan skřehotavý (Rana ridibunda), skokan štíhlý (Rana dalmatina), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), kuňka ohnivá (Bombina bombina) a rosnička zelená (Hyla arborea). V pískovnách žije ropucha krátkonohá (Bufo calamita), nejvýznamnější lokalitou jsou pískovny v Provodíně. Rozsáhlé a těžko přístupné porosty kolem rybníků vyhledávají vzácné druhy ptáků, citlivé k rušení lidmi a náročnější na velikost svých teritorií. K nejcennějším lokalitám patří Novozámecký a Břehyňský rybník, dále Hradčanské rybníky, Heřmanický rybník a Jesřebské slatiny. K nejvýznamnějším ptačím druhům patří jeřáb popelavý (Grus grus), orel mořský (Haliaeetus albicilla), sýkořice vousatá (Panurus biarmicus), slavík modráček středoevropský (Luscicnia svecica cyanecula), cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), bukač velký (Botaurus stellaris), luňák červený (Milvus milvus). Českolipsko bylo první oblastí v České republice, kde bylo v nové době prokázáno hnízdění jeřábů popelavých. V současné době zde hnízdí 6-7 párů. V tomto typu prostředí žije řada dalších chráněných a ohrožených druhů ptáků: moták pochop (Circus aeruginosus), chřástal kropenatý (Porzana porzana), chřástal vodní (Rallus aquaticus), ledňáček říční (Alcedo atthis), rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), moudivláček lužní (Remiz pendulinus) aj. V době tahu, na jaře a na podzim se na rybnících zdržuje řada dalších vzácných druhů ptáků. Vzácně se vyskytuje vydra říční (Lutra lutra). V listnatých a smíšených lesích žije mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), hnízdí zde kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), čáp černý (Ciconia nigra), včelojed lesní (Pernis apivorus), datel černý (Dryocopus martius), žluna šedá (Picus canus), lejsek malý (Ficedula parva) a lejsek bělokrký (Ficedula albicollis). Ve skalních masivech hnízdí výr velký (Bubo bubo). Na otevřených plochách, v rozvolněných rašelinných borech na píscích, zejména v bývalém VVP Ralsko, žije jedna z největších populací lelka lesního (Caprimulgus europaeus) v České republice. Nejvýznamnější lokalitou je Vrchbělá, bývalá vojenská střelnice a tankodrom. Na okrajích borových lesů hnízdí skřivan lesní (Lullula arborea). V jeskyních a sklepeních zimuje vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a netopýři. Nejvýznamnější zimoviště jsou v podzemním pískovcovém lomu ve Skalici, štoly a sklepy zříceniny hradu Děvín, pískovcvý lom Pustý kostel a sklepy zámku v Zákupech. Prostor hřebčína v Mimoni je jedinou současnou lokalitou výskytu sysla obecného (Spermophilus citellus) v Libereckém kraji (MRLÍKOVÁ 1999). Vysoké jsou stavy spárkaté zvěře, zejména v bývalém VVP Ralsko. Kromě původních druhů – jelena evropského (Cervus elaphus) a srnce obecného (Capreolus capreolus) jsou zde chováni nepůvodní daňci (Dama dama) a mufloni (Ovis musimon).

B) Český ráj Český ráj není přírodovědně jednotné území, na jeho přesné vymezení existují rozdílné názory. Na území dnešního Libereckého kraje se nachází pouze jeho část, další části leží ve Středočeském a Hradeckém kraji. Pro potřeby zoologické charakteristiky v rámci této koncepce je Český ráj vymezen zhruba v následujících hranicích: v severní části údolím Jizery od Turnova do Semil a dále na jih k Lomnici nad Popelkou. V jižní a západní části je území vymezeno hranicí Libereckého kraje.

Strana 92



Fauna Českého ráje není příliš reprezentativní, objevují se zde jednak prvky horské, jednak teplomilná fauna nížin navazujících oblastí dolního Pojizeří a Polabí. V následujícím textu je fauna charakterizována podle jednotlivých typů krajiny. Bezobratlí Nejvýraznějším krajinným prvkem jsou pískovcová skalní města v kombinaci s lesy na písčitých půdách, s převažující borovicí. K charakteristickým zástupcům hmyzu těchto biotopů patří např. mravkolev obecný (Myrmeleon formicarius), kutilka písečná (Amophila sabulosa), svižník lesní (Cicindela sylvatica), střevlík Carabus problematicus aj. V oblasti rozlehlých pískoven u Hrdoňovic byl nalezen i vzácný střevlíček Bembidion nigricorne. V borových porostech jsou hojné některé druhy tesaříků, např. kozlíček dazule (Acanthocinus aedilis), tesařík borový (Spondylis buprestoides), tesaříci Rhagium inquisitor, Asemum striatum, Arhopalus rusticus, vzácně též tesařík Callidium aeneum aj. Poměrně běžný je zde např. brouk Pytho depressus, žijící pod kůrou odumírajících borovic. Ve starých borových pařezech se vzácně vyskytuje velký kovařík Stenagostus rufus, naopak velmi hojný je kovařík krvavý (Ampedus sanquineus). Ve skalních roklích a inverzních údolích se vyskytují často chladnomilnější druhy, běžnější v horách a podhůří. K nim patří např. střevlíci Carabus glabratus, C. linnei a Cychrus attenuatus. Bukové porosty, které jsou nejrozsáhlejší v údolí Jizery obývá např. roháček bukový (Sinodendron cylindricum). Rybníky a mokřady v jejich okolí poskytují vhodný biotop řadě hygrofilních druhů bezobratlých. V některých potocích Českého ráje žije rak říční (Astacus fluviatilis). Rozmanitost krajiny Českého ráje zvyšuje i přítomnost teplých a suchých stanovišť – odlesněných ploch náhorních plošin a suchých luk s roztroušenými starými stromy a keři. Z brouků se zde vyskytuje např. pestrokrovečník včelový (Trichodes apiarius), zlatohlávci Potosia cuprea a Liocola lugubris, z motýlů lišaj pryšcový (Celerio euphorbiae) a otakárek fenyklový (Papilio machaon). Obratlovci Skalní města poskytují úkryt řadě druhů obratlovců a hnízdní příležitosti ptákům. Ve skalních dutinách hnízdí dnes pouze ojediněle kavka obecná (Corvus monedula), která bývala do 70. let 20. stol. např.v Hruboskalském skalním městě velmi hojná. K pravidelně hnízdícím druhům patří výr velký (Bubo bubo), krkavec velký (Corvus corax), poštolka obecná (Falco tinnunculus), v posledních letech se zde začíná objevovat i sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Borové lesy se světlinami a pasekami jsou hnízdištěm lelka lesního (Caprimulgus europaeus) a skřivana lesního (Lullula arborea), v některých pískovnách hnízdí břehule říční (Riparia riparia). Možnost rozmanitých úkrytů ve výrazně členitém terénu využívá např. jezevec lesní (Meles meles) nebo kuna skalní (Martes foina). V pískovcových jeskyních a v hradních sklepeních žije vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Nejvýznamnější letní kolonie i zimoviště tohoto druhu v Libereckém kraji se nachází ve sklepích zámku Hrubá Skála. Vedle borových a smrkových monokultur se v menší míře vyskytují i lesy smíšené, zejména v údolí Jizery i bučiny. Zde žije mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), hnízdí zde např. čáp černý (Ciconia nigra), včelojed lesní (Pernis apivorus), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), lejsek malý (Ficedula parva) a lejsek černohlavý (F. hypoleuca), ojediněle byl zjištěn i kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). Součástí krajiny Českého ráje jsou i rybníky a přilehlé rákosiny, mokré louky a podmáčené olšiny v nivách potoků s charakteristickou faunou. Ze vzácnějších druhů obojživelníků zde žije blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan štíhlý (Rana


Strana 93


dalmatina), v některých nádržích i hojně kuňka obecná (Bombina bombina). V rákosových porostech rybníků hnízdí pochop rákosní (Circus aeruginosus), cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus) a rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus), potápka roháč (Podiceps cristatus), labuť velká (Cygnus olor). V okolí řek i rybníků hnízdí moudivláček lužní (Remiz pendulinus). V posledních letech bylo v Českém ráji opakovaně prokázáno hnízdění orla mořského (Haliaeetus albicilla). Z bahňáků pravidelně hnízdí kulík říční (Charadrius dubius), čejka chocholatá (Vanellus vanellus), bekasina otavní (Gallinago gallinago), sporadicky též sluka lesní (Scolopax rusticola), vodouš kropenatý (Tringa ochropus) a pisík obecný (Actitis hypoleucos). V březích potoků hnízdí poměrně početně ledňáček říční (Alcedo atthis) a skorec vodní (Cinclus cinclus). Jizera patří do lipanového a parmového pásma, menší toky do pásma pstruhového. Vyskytuje se zde pstruh obecný (Salmo trutta), lipan podhorní (Thymallus thymallus), vranka obecná (Cottus gobio) a další běžné druhy ryb. Teplejší a sušší stanoviště obývá např. ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis), hnízdí zde pěnice vlašská (Sylvia nisoria) a ťuhýk obecný (Lanius collurio), zejména v okolí železničních náspů se vyskytuje bramborníček černohlavý (Saxicola torquata).

C) Frýdlantsko a Hrádecko Oblast Frýdlantského výběžku a Hrádecka je zařazena do bioregionu Žitavského. Fauna odpovídá charakteru mírné pahorkatiny, která zasahuje pod Jizerské hory z hornolužické nížiny. Vyznačuje se přítomností teplomilnějších prvků, které se již nevyskytují v blízkých Jizerských horách. Tepnou Frýdlantska je říčka Smědá, v jejíž nivě a blízkém okolí je soustředěn výskyt celé řady vzácných a ohrožených živočichů, vázaných na přirozené štěrkové, písčité a hlinité břehy, břehové porosty, rybníky, mokřady a louky. Významným lesními komplexy jsou Poustecká obora s několika lesními rybníky a oblast v okolí vrchu Chlumu, vyhlášená jako Přírodní park Peklo. Zajímavým fenoménem jsou opuštěné části pískoven v okolí Horní Řasnice a Václavic u Hrádku nad Nisou s poněkud odlišnou faunou. Bezobratlí Fauna bezobratlých Frýdlantska je nedostatečně prozkoumána, ze současné doby jsou prakticky známi pouze pavouci (Araneida) a střevlíkovití brouci (Coleoptera, Carabidae) okolí dolního toku Smědé. Z ostatních skupin jsou k dispozici pouze jednotlivé údaje. V předválečném období zpracoval nejpodrobněji faunu hmyzu a ostatních skupin bezobratlých PAX (1933). V řadě potoků na Frýdlantsku žila perlorodka říční (Margaritifera magaritifera), v současné době již nebyl výskyt potvrzen. Významnou teplomilnou faunu měkkýšů (Mollusca) hostí skála pod Frýdlantským zámkem. Pavouci byli zkoumáni v nivě Smědé od Předlánců po státní hranici (KŮRKA 1997). Byl zde mj. nalezen slíďák Arctosa cinerea, obývající čerstvé štěrkopísčité naplaveniny. Tento druh je v současné době znám v Čechách pouze ze tří lokalit. Významná je patrně fauna vážek (Odonata). Tato skupina zde nebyla systematicky zkoumána, pouze náhodně zde byla zjištěna poměrně početná populace vzácné klínatky rohaté (Ophiogomphus cecilia), celoevropsky ohroženého druhu. Pestrá je fauna střevlíků, s řadou v Čechách již vzácných a mizejících druhů, vázaných na přirozené, neregulované toky. Na štěrkových až písčitých náplavech žijí mj. reliktní střevlíčci Thallasophilus longicornis, Paratachys micros, Bembidion litorale, B. modestum,

Strana 94



na kolmých hlinitých březích např. Bembidion fluviatile, Dyschirius intermedius. V přilehlých mokřadech se vyskytují např. druhy Blethisa multipunctata, Demetrias atricapillus, Chlaenius tristis, Epaphius rivularis, Platynus livens (VONIČKA & BERAN 1997). Na loukách a polích v celém Frýdlantském výběžku a rovněž na Hrádecku se vyskytuje střevlík zlatitý (Carabus auratus) a střevlík Ullrichův (Carabus ullrichi). Na Kamenném vrchu u Horní Řasnice se vyskytuje rozsáhlý komplex hnízd mravenců druhu Formica polyctena. Unikátní lokalitou je opuštěný čedičový lom v Heřmanicích u Frýdlantu. V tůních na dně lomu byl nalezen potápník Hydrovatus cuspidatus (HÁJEK et al. 2001). V současné době jde o jedinou známou lokalitu tohoto druhu v Čechách. V posledních letech byly na Frýdlantsku a Hrádecku provedeny i orientační průzkumy jiných skupin brouků (např. mandelinek – Chrysomelidae a nosatcovitých – Curculionidae), výsledky ale nebyly zatím publikovány. Obratlovci Všechny tekoucí vody Frýdlantska náležejí do pstruhového pásma, pouze dolní tok Smědé od Harty po státní hranici patří do pásma lipanového. V současnosti je odtud udáváno více než 20 druhů ryb a mihulovců. Z chráněných druhů je významná velmi silná populace mihule potoční (Lampetra planeri), vyskytuje se zde mník jednovousý (Lota lota), vranka obecná (Cottus gobio), hojná je střevle potoční (Phoxinus phoxinus), udáván je i piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis). Kromě běžných druhů obojživelníků, jsou zastoupeny i druhy vzácnější. Vyskytuje se zde blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan skřehotavý (Rana ridibunda), skokan štíhlý (Rana dalmatina) a čolek velký (Triturus cristatus). Z plazů je zastoupeno pět běžnějších druhů: zmije obecná (Vipera berus), užovka obojková (Natrix natrix), slepýš křehký (Anguis fragilis), ještěrka obecná (Lacerta agilis) a živorodá (Lacerta vivipara). Druhově nejpestřejší je fauna ptáků. Na Frýdlantsku hnízdí několik párů čápa bílého (Ciconia ciconia), v současné době jsou pravidelně obsazována dvě hnízda ve Višňové, po jednom v Arnolticích, Dolní Řasnici, Dětřichově a Raspenavě. V posledních desetiletích se rozšířil i čáp černý (Ciconia nigra), od sedmdesátých let 20. století bylo opakovaně doloženo hnízdění na několika místech Frýdlantska. V současné době zde hnízdí i výr velký (Bubo bubo) a krkavec velký (Corvus corax). Většina vzácnějších ptačích druhů je soustředěna v údolí dolní Smědé od Předlánců po státní hranici s přilehlými loukami a pobřežními křovinami a slepými rameny s rybníkem Dubákem. Hnízdí zde ledňáček říční (Alcedo atthis), podobně jako nejméně na dalších dvou místech Frýdlantska (na Bulovském potoce v Poustecké oboře a na Řasnici v Krásném Lese). U čistých vod se rovněž vyskytuje skorec vodní (Cinclus cinclus). Kolem Smědé žije žluva hajní (Oriolus oriolus), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), v rákosinách Dubáku moták pochop (Circus aeruginosus), rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus), potápka malá (Podiceps ruficollis), chřástal vodní (Rallus aquaticus) a kropenatý (Porzana porzana), v posledních letech i jeřáb popelavý (Grus grus) a volavka popelavá (Ardea cinerea). V roce 2001 zde ojediněle vyhnízdila potápka rudokrká (Podiceps grisegena).V mokřadech kolem Smědé byla zjištěna bekasina otavní (Gallinago gallinago). V zanedbaných loukách na celém Frýdlantsku hnízdí chřástal polní (Crex crex), v alejích ovocných stromů byl zjištěn vzácný strnad zahradní (Emberiza hortulana). V Bulovském polesí bylo doloženo hnízdění lelka lesního (Caprimulgus europaeus).


Strana 95


V opuštěných částech pískoven v Řasnici a Václavicích se vyskytuje kulík říční (Charadrias dubius), vzácně i pisík obecný (Actitis hypoleucos), v kolmých písčitých stěnách hnízdí břehule říční (Riparia riparia), na okrajích pískoven skřivan lesní (Lullula arborea). Ze savců zde žijí všechny běžné druhy našich šelem, podél Smědé se v posledních letech pravidelně vyskytuje vydra říční (Lutra lutra). Z drobných savců se na Frýdlantsku poměrně často vyskytuje plch velký (Glis glis) a plšík lískový (Muscardinus avellanarius), v polích a loukách je hojná myšice temnopásá (Apodemus agrarius). Běžně se zde vyskytuje prase divoké (Sus scrofa) a srnec obecný, v Bulovském polesí jsou chováni daňci skvrnití (Dama dama). Žije zde několik druhů netopýrů, jejichž zimoviště u Nového Města pod Smrkem je zmiňováno v části věnované Jizerským horám.

D) Ještědský hřbet Ještědský hřbet je součástí Jizerskohorského bioregionu, který zahrnuje rovněž geologicky, vegetačně i zoologicky značně odlišné Jizerské hory. Obě části jsou odděleny Libereckou kotlinou, která je zařazena do bioregionu Žitavského. Charakteristika fauny těchto dvou částí je proto uvedena odděleně. Zároveň je do této oblasti zařazena okrajová severozápadní část bioregionu Ralského, označovaná jako Podještědí. V území se vyskytuje řada zcela odlišných biotopů, od nejchladnějších kamenitých sutí vrcholu Ještědu (1012 m n. m.) přes horské květnaté bučiny až po teplé lesostepní biotopy v jižním podhůří. Tomu odpovídá i poměrně pestrá fauna, představující jak druhy horské a podhorské, tak teplomilné druhy se souvislým areálem výskytu v termofytiku. Bezobratlí Ještědský hřbet obývá specifická fauna měkkýšů (Gastropoda a Bivalvia), která je nejbohatší a nejvýznamnější na lokalitách s vápenitým podložím. Poměrně bohatá je fauna plžů s převahou submontánních druhů, jako je aksamítka plochá (Causa holosericea), hladovka horská (Ena montana), žebernatěnka drobná (Ruthenica filograna), žihlobytka stinná (Urticicola umbrosus) nebo plamatka lesní (Arianta arbustorum), k nimž na vápencích přistupují mnohozubka evropská (Laciniaria plicata) a vřetenovka rovnoústá (Cochlodina orthostoma). V údolí Nisy u Hamrštejna byl zjištěn peripanonský prvek vrásenka orlojovitá (Discus perspectivus) a na Velkém Vápenném i ustupující východoevropský druh vřetenka šedavá (Bulgarica cana). V nejvyšších polohách se objevuje obyvatelka horských lesů vrásenka pomezní (Discus ruderatus), ve vrcholové oblasti Ještědu i poloslimák slimáčník horský (Semilimax kotulae). Pozoruhodný je izolovaný výskyt skelničky karpatské (Vitrea transsylvanica), která nejblíže žije až u České Třebové. Nejbohatší společenstva měkkýšů se zachovala ve vápencových okrscích, lesní fauna pak v severozápadní části hřbetu, kde je více lesů přirozené skladby. Vzdor své poloze na samém severozápadním konci Sudet se Ještěd vyznačuje překvapivě silným podílem druhů význačných pro východní oblasti Evropy. Faunu měkkýšů Ještědského hřbetu zpracoval nejnověji FLASAR (1996). Do své obsáhlé studie zahrnul kromě vlastního výzkumu v letech 1993-1995 rovněž starší literární údaje a nálezy uložené v Severočeském muzeu v Liberci a v Národním muzeu v Praze. Z celého sledovaného území uvádí 117 druhů měkkýšů (107 druhů Gastropoda a 10 druhů Bivalvia). Výzkum stejnonožců (Isopoda) Ještědského hřbetu provedla FLASAROVÁ (1996), která zde zjistila celkem 26 druhů. Druhotné smrčiny, pokrývající asi tři čtvrtiny lesních ploch Ještědského hřbetu, jsou druhově chudší, obývá je většinou běžná lesní fauna těchto poloh. Charakteristickým druhy střevlíků jsou např. Carabus problematicus, C. auronitens, C. linnei, Leistus piceus aj.

Strana 96



Listnaté a smíšené lesy, v nichž z listnáčů vysoko převažuje buk, pokrývají zbylou čtvrtinu lesní plochy pohoří. V těchto lesích žije mnohem pestřejší fauna než ve smrkových monokulturách, některé vzácné druhy hmyzu jsou svojí bionomií na tyto porosty přímo vázány. Je to např. zdobenec zelený (Gnorimus nobilis) a zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus), jejichž larvy se vyvíjejí v trouchu listnatých stromů, nebo vzácný tesařík Necydalis maior. V osikách a topolech se vyvíjí např. larva velmi vzácného kozlíčka Saperda perforata. K dalším charakteristickým druhům brouků patří např. střevlík Cychrus attenuatus nebo tesařík Saphanus piceus Významná jsou suťová pole pod vrcholem Ještědu, která mají své specifické mikroklima a hostí řadu bezobratlých s reliktními areály výskytu. K nejvýznamnějším obyvatelům suti patří pavouk Wubanoides longicornis, glaciální relikt, jehož nález na Ještědu v roce 1987 byl prvním nejen v bývalém Československu, ale i v celé střední Evropě. Centrum jeho rozšíření je ve východní Asii, byl znám z oblasti středního a dolního Jeniseje, ze severního Uralu a pobřeží Barentsova moře. Velmi vzácným druhem je Wideria capito, který má zřejmě rovněž velmi úzkou vazbu ke kamenitým biotopům, rovněž Clubiona alpicola, Theridion bellicosum a Lepthyphantes notabilis jsou typické litobiontní druhy, které se vyskytují prakticky výhradně v kamenitých biotopech. (RŮŽIČKA et al. 1989). Z řádu dvoukřídlých (Diptera) zasluhuje pozornost bohatý výskyt pavoučnice Chionea araneoides (Limoniidae). Jde o chladnomilný druh, vyskytující se v severní Evropě a ve vyšších a vysokých polohách střední Evropy. Žijí zde rovněž vzácní zástupci brouků; v posledních letech zde byl potvrzen výskyt chladnomilného střevlíka Pterostichus negligens nebo velmi lokálně se vyskytujících drabčíků Leptusa flavicornis, Omalium validum a Tachinus rufipennis (RŮŽIČKA & VONIČKA 1999). Teplé jižní stráně Ještědského hřbetu, tvořené mozaikou světlejších lesů, křovin a lučních porostů, hostí i významnou faunu bezobratlých živočichů, zejména hmyzu. Výskyt některých teplomilných druhů v ještědském pohoří patří k jejich nejseverněji položeným lokalitám v rámci ČR. K těmto druhům můžeme zařadit např. střevlíčka Lebia cruxminor, pestrokrovečníka Trichodes alvearius, jehož larva je svým vývojem vázána na hnízda včel, nebo vzácného krasce Anthaxia semicuprea, který prodělává svůj vývoj v ovocných stromech a jilmech. Z chráněných druhů motýlů zde žije otakárek fenyklový (Papilio machaon). Výsledky inventarizace brouků Ještědského hřbetu zpracoval ČTVRTEČKA (1997). Na 19 lokalitách zaznamenal celkem 563 druhů, z nichž 27 je pro sledované území významných. Obratlovci Běžnými obyvateli jehličnatých lesů jsou některé druhy sýkor, zejména sýkora parukářka (Parus cristatus a uhelníček (Parus ater), a králíček obecný (Regulus regulus). Nehojně hnízdí v mladých smrčinách vyšších poloh ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes). V posledních letech se na Ještědském hřbetu znovu usadil krkavec velký (Corvus corax). Ze savců je nejhojnějším obyvatelem smrčin norník rudý (Clethrionomys glareolus). Ve starých bučinách a smíšených lesích vzácně hnízdí čáp černý (Ciconia nigra) a holub doupňák (Columba oenas). Výr velký (Bubo bubo) si pro nedostatek vysokých skal ojediněle zakládá hnízdo přímo na zemi. K nejhojnějším druhům patří naopak pěnkava obecná (Fringilla coelebs), červenka obecná (Erithacus rubecula), budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla nebo lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca) Z drobných savců je nejhojnější myšice lesní (Apodemus flavicollis). V Ještědském hřbetu se ze spárkaté zvěře vyskytuje jelen evropský (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus) a introdukovaný muflon (Ovis musimon), který zde žije, na rozdíl od jiných lokalit, mimo oboru. Hojné je prase divoké (Sus scrofa). Nejpřirozenějším bezlesím, tedy místem zcela bez porostu nebo pokrytým nízkým dřevinným krytem, je již zmiňovaný vrchol Ještědu. I když dnes je vlastní vrchol silně poznamenán lidskou


Strana 97


činností, na severních křemencových svazích hnízdí v zakrslých smrcích pěvuška modrá (Prunella modularis) a vzácně i čečetka zimní (Carduelis flammea) a pod vrcholem, kde přechází kamenná suť dnes do vlhké paseky, hnízdí i lindušky luční (Anthus pratensis). Ostatní bezlesé plochy Ještědského hřbetu jsou výsledkem lidské činnosti, ať již v dávné minulosti či v současné době. Ve zpustlých lukách v posledních letech poměrně hojně hnízdí chřástal polní (Crex crex) a bramborníček hnědý (Saxicola rubetra). Volné plochy, které přiléhají k lesům, jsou biotopem vzácného skřivana lesního (Lullula arborea). Zvířena podzemních prostor je na Ještědském hřbetu zastoupena hlavně díky existenci krasových jeskyní, odkrytých lomovou těžbou vápence v minulých staletích. Lidskou činností vznikly i další úkryty – opuštěná horní díla v okolí Panenské Hůrky, Kryštofova Údolí a Andělské Hory. Pozoruhodné je, že z třiadvaceti druhů řádu letounů (netopýrů a vrápenců), které jsou v současnosti známy z území České republiky, jich bylo na Ještědském hřbetu zjištěno osmnáct, tedy víc než 78 % (HORÁČEK 2000). K pozoruhodným druhům patří vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), který zde dosahuje severní hranice rozšíření v ČR. Významné jsou podještědské letní kolonie netopýra velkého (Myotis myotis) v Českém Dubu (až 850 samic) a ve Zdislavě (300 samic).

E) Jizerské hory Jizerské hory jsou součástí Jizerskohorského bioregionu, který zahrnuje rovněž geologicky, vegetačně i zoologicky značně odlišný Ještědský hřbet. Obě části jsou odděleny Libereckou kotlinou, která je zařazena do bioregionu Žitavského. Charakteristika fauny těchto dvou částí je proto uvedena odděleně. Pro Jizerské hory jsou charakteristická živočišná společenstva horských klimaxových smrčin, rašelinišť a bučin. Na rozdíl od sousedních Krkonoš zde chybí přirozené alpinské a subalpinské pásmo a nejsou zde proto zastoupeny některé tzv. boreoalpinní druhy těchto nejvyšších poloh. Významná je zejména severská fauna rašelinišť, s některými glaciálními relikty. Bibliografii Jizerských hor do roku 1989, včetně zoologické, zpracoval NEVRLÝ (1969a 1986 1989). Bezobratlí Fauna bezobratlých Jizerských hor byla recentně zkoumána velmi sporadicky, s výjimkou hmyzích škůdců, v období jejich kalamitního přemnožení, zejména obaleče modřínového (Zeiraphera diniana). Teprve od roku 1990 je v Jizerských horách prováděn intenzívní průzkum některých skupin bezobratlých živočichů, zejména hmyzu, řada výsledků byla již publikována. Fauna měkkýšů je vzhledem ke geologickému podkladu velmi chudá. Ve vrcholových částech byly nalezeny horské druhy skelnička zjizvená (Vitrea subrimata), vrásenka pomezní (Discus ruderatus) a slimáčník horský (Semilimax kotulae). Chráněný druh – škeble rybniční (Anodonta cygnea) by zjištěn pouze v Šolcově rybníce u Raspenavy. V roce 1998 byl ukončen systematický průzkum pavouků CHKO (KŮRKA 1999), který zde probíhal od roku 1992. V rámci tohoto výzkumu bylo v Jizerských horách zjištěno nebo potvrzeno 270 druhů pavouků, z nichž řada patří k vzácným reliktům. Průzkum přinesl řadu významných nálezů, které determinují Jizerské hory jako arachnologicky významné území. Smrčková louka a po ní Rašeliniště Jizery jsou prvními zjištěnými stanovišti druhu Alopecosa pinetorum na území Čech (KŮRKA 1994), na Rašeliništi Jizery byl učiněn první nález druhu

Strana 98



Peponocranium praeceps v Čechách (KŮRKA 2000). V suti na Jizeře a Smrku byl zjištěn glaciální relikt Bathyphanthes similimus buchari, známý do té doby pouze ze Šumavy a Krkonoš. Nález druhu Meioneta milleri byl spolu s krkonošskými exempláři použit k popisu nového druhu, dosud pro vědu neznámého (THALER, BUCHAR & KŮRKA 1997). Velmi významný je výskyt slíďáka Arctosa cinerea na štěrkopísčitých náplavech řeky Jizery. Tento velký pavouk, indikující původní prostředí neregulovaných toků, přežívá v Čechách pouze na třech lokalitách. K dalším vzácným reliktním druhům, zjištěných na rašeliništích, patří např. Arctosa alpigena lamperti, Clubiona kulczynskii, Hilaira tatrica, a Latithorax faustus. V roce 1999 byl zahájen inventarizační průzkum mnohonožek CHKO. Dosud bylo nalezeno 24 druhů z celkového počtu 70 v ČR, z toho 13 druhů je z Jizerských hor uváděno poprvé. Nález druhu Melogona gallica u Dětřichova představuje první zjištění tohoto druhu v České republice a ve střední Evropě (KOCOUREK 2001). V roce 1998 byl rovněž ukončen čtyřletý výzkum fauny vážek na řadě vodních toků a ploch v CHKO (RUS 1999). Výzkum přinesl první recentní údaje o této skupině v oblasti. Celkem zde bylo zjištěno 26 druhů, z nichž k ohroženým patří např. lesklice horská (Somatochlora alpestris) nebo vážka jarní (Sympetrum fonscolombei). K charakteristickým druhům rašelinišť patří šídlo sítinné (Aeschna juncea), vážka čárkovaná (Leucorrhinia dubia) a vážka tmavá (Sympetrum danae). Střevlíkovitými brouky náhorní plošiny se zabývali v posledních letech MACHÁČEK (1982) a VONIČKA (1995). Byl zde mj. potvrzen výskyt reliktních druhů, žijících zejména na rašeliništích a v podmáčených smrčinách: Agonum ericeti (tyrfobiont, žijící výhradně na rašeliništích), Patrobus assimilis a Trechus amplicollis. K typické fauně horských smrčin patří např. střevlík zlatolesklý (Carabus auronitens) střevlík lesní (Carabus sylvestris), střevlík Linnéův (C. linnei), dále např. střevlíčci Leistus piceus, Pterostichus rufitarsis cordatus, P. aethiops nebo P. unctulatus. Pouze lokálně se vyskytují např. střevlíci Carabus arvensis a C. glabratus. Na nezastíněných plochách ve vyšších polohách žije poměrně hojně Amara erratica. V bučinách patří k významným indikačním druhům střevlík Cychrus attenuatus. Vzácnější a lokálně rozšířené horské a podhorské druhy střevlíků žijí na březích vodních toků, např. Nebria rufescens, N. jockischi hoepfneri a Bembidion millerianum. V letech 1996-1998 byl proveden průzkum brouků suťových ekosystémů Jizerských hor (RŮŽIČKA & VONIČKA 1999). Byla zkoumána fauna sutí na Bukovci, Jizeře a Smrku. Tento výzkum přinesl nové poznatky o složení fauny brouků těchto reliktních biotopů, s řadou významných nálezů vzácných druhů, často nových pro Jizerské hory. Celkem bylo zaznamenáno 87 druhů brouků, patřících do 11 čeledí. K významným lze zařadit nálezy druhů Choleva spadicea, Ch. lederiana lederiana, Ch. nivalis, Catops fuscus, C. longulus (čeleď Leiodidae), Omalium validum, Coryphium angusticolle, Stenus glacialis, Tachinus rufipennis, Leptusa flavicornis, L. sudetica (čeleď Staphylinidae), Sphaerites glabratus (Sphaeritidae) a Simplocaria metallica (Byrrhidae). Zajímavé nálezy přinesl i inventarizační průzkum brouků Bukovce (VONIČKA & ČTVRTEČKA 1999). Z významnějších druhů lze jmenovat např. střevlíčky Trechus rubens a Harpalus solitaris, drabčíka Euryporus picipes, kovaříky Denticollis interpositus a Diacanthous undulatus nebo majku fialovou (Meloe violaceus). Většina z těchto druhů byla nalezena i na dalších lokalitách. Z horských tesaříků vázaných na smrčiny žije v Jizerských horách např. Judolia sexmaculata, Pachyta quadrimaculata, Evodinus clathratus a Palaeocallidium coriaceum (SLÁMA 1998). Na Velké Jizerské louce byl pod kůrou odumřelého smrku nalezen i velmi vzácný boreomontánní druh brouka Pytho abieticola (HEYROVSKÝ 1960). Specifickou faunu hostí i rozsáhlý komplex bučin na severních svazích hor. Vedle převažujícího buku zde rostou v příměsi i další dřeviny Jan Hromek – LESPROJEKT, lesnické a parkové úpravy

Strana 99


(javory, jilm horský, lípa velkolistá, vrba jíva, osika aj.), které jsou živnými rostlinami např. některých brouků. V listnatých porostech se vyskytuje např. tesařík pižmový (Aromia moschata), tesaříci Stictoleptura scutellata a Saperda scalaris, zdobenci Gnorimus nobilis a Trichius fasciatus nebo roháčci Sinodendron cylindricum a Platycerus caprea. Faunu potápníků (Coleoptera, Dytiscidae) Jizerských hor zpracoval ŠŤASTNÝ (1994 1996a 1996b 1999). Na rašeliništích zjistil mj. tyrfobiontní druhy Ilybius crassus, I. aenescens a Hydroporus melanocephalus, které lze považovat za druhy boreoalpinní, případně i za glaciální relikty. Od roku 1996 probíhá základní inventarizační průzkum motýlů CHKO Jizerské hory. Dosud zde bylo potvrzeno nebo nově zjištěno téměř 700 druhů motýlů. Výsledky první etapy výzkumu již byly publikovány (KRAMPL & MAREK 1999). K faunisticky významným nálezům patří tyto druhy: Incurvaria vetulella, Nemapogon wolffiellus, Parachronistis albiceps, Caryocolum casselum, Olethreutes schulzianus, Lobesia abscisana, Eudemys porphyrana, Salebriopsis albicilla, Drepana curvatula, Eupithecia pulchellata, Fagivorina arenaria. Většina z těchto druhů je ze sledované oblasti uvedena poprvé. Charakteristickými příslušníky horské fauny motýlů Jizerských hor jsou např. hrotnokřídlec kapradinový (Hepialus fusconebulosus), bourovec měsíčitý (Cosmotriche lobulina), okáč rudopásný (Erebia euryale), píďalka kohoutková (Perizoma affinitatum), píďalka hořcová (P. obsoletarium), která je v Čechách jinak známa jen z Krkonoš, šedokřídlec jeřábový (Venusia cambrica) nebo blýskavka kapradinová (Phlogophora scita). Reliktní druhy žijí zejména na rašeliništích, např. klínovníček suchopýrový (Glyphipterix haworthana) nebo vakonoš horský (Sterrhopterix standfussi). Z chráněných druhů motýlů se vyskytuje v bučinách na severních svazích bělopásek topolový (Limenitis populi), batolec duhový (Apatura iris) a batolec červený (A. ilia). Velmi hojný je např. martináček bukový (Aglia tau), charakteristický druh bučin. V povodí Holubího potoka, Rybí vody a Štolpichu přežívá populace raka říčního (Astacus astacus). Na dramatickém vývoji lesů náhorní roviny v posledních třiceti letech se podíleli i hmyzí škůdci. Kalamity obaleče modřínového (Zeiraphera griseana), lýkožrouta smrkového (Ips typographus) a ploskohřbetky smrkové (Cephalcia abietis) vedly společně s imisní zátěží a nevhodným lesním hospodařením k rozpadu smrkových porostů, které byly velkoplošně odtěženy. Obratlovci Vody patří výhradně do pstruhového pásma. Do potoků se postupně navracejí původní druhy ryb z nižších poloh, zejména pstruh obecný (Salmo trutta) a střevle potoční (Phoxinus phoxinus), které téměř vymizely z horních toků kvůli vysoké kyselosti vody. V údolních nádržích (Bedřichovská, Josefodolská, Souš) a v přilehlých povodích jsou vysazeny populace nepůvodního sivena amerického (Salvelinus fontinalis). V nižších polohách byl zjištěn výskyt mihule potoční (Lampetra planeri) a vranky obecné (Cottus gobio). Z obojživelníků a plazů je na celém území poměrně hojný čolek horský (Triturus alpestris), skokan hnědý (Rana temporaria), ropucha obecná (Bufo bufo), slepýš křehký (Anguis fragilis) a zmije obecná (Vipera berus), v nižších polohách čolek obecný (Triturus vulgaris). V severním podhůří se vyskytuje i skokan štíhlý (Rana dalmatina). V bučinách žije mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), vzácně zde hnízdí čáp černý (Ciconia nigra), včelojed lesní (Pernis apivorus), holub doupňák (Columba oenas) a lejsek malý (Ficedula parva), ve skalních masivech výr velký (Bubo bubo), v posledních letech se objevil i Strana 100



sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Hojný je např. datel černý (Dryocopus martius), lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca) nebo rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus). Naopak vzácně se zde vyskytuje strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), žluna šedá (Picus canus) nebo kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), jehož hnízdění v Jizerských horách bylo znovu potvrzeno v posledních letech. Náhorní rovina poskytla po odlesnění vhodný hnízdní biotop lindušce luční (Anthus pratensis), která zde nyní výrazně dominuje. Rovněž tetřívek obecný (Tetrao tetrix) zde nalezl vhodné životní podmínky a početnost populace je v současné době poměrně stabilní. Naopak kritické jsou stavy jeřábka lesního (Bonasa bonasia), ze současné doby jsou známa pouze ojedinělá pozorování. Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) z Jizerských hor prakticky vymizel.V celých horách lze v posledních 20 letech zaznamenat expanzi krkavce velkého (Corvus corax). Díky podpoře hnízdních příležitostí rozmístěním značného množství budek a dostupnosti potravy vzrostla i populace sýce rousného (Aegolius funereus). V porostech kosodřeviny na rašeliništích hnízdí čečetka zimní (Carduelis flammea), na rašelinných loukách bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) a bekasina otavní (Gallinago gallinago). Na polské straně Velké Jizerské louky hnízdí v posledních cca 5 letech 2 -3 páry jeřába popelavého (Grus grus). Hnízdění na našem území nebylo prokázáno, vzhledem k podobným biotopům není ovšem v příštích letech vyloučeno. Velmi vzácně se v Jizerských horách vyskytuje kos horský (Turdus torquatus), v posledních letech ale nebylo hnízdění tohoto druhu potvrzeno. K charakteristickým druhům patří rovněž hýl rudý (Carpodacus erythrinus), jehož početnost i rozšíření v posledních letech vzrostly. Extenzívně obhospodařované podhorské louky a mokřady jsou hnízdištěm chřástala polního (Crex crex). Tento druh rovněž zaznamenal díky změnám v zemědělství vzestup. Pozornost zasluhuje i výskyt některých druhů savců. Na několika lokalitách byl zaznamenán rejsek horský (Sorex alpinus) a hrabošík podzemní (Microtus subterraneus), v okolí potoků žijí rejsec velký (Neomys fodiens) i rejsec černý (Neomys anomalus) (VONIČKA & PREISLER 1999). Po odlesnění náhorní plošiny se v porostech třtiny chloupkaté značně rozšířil hraboš mokřadní (Microtus agrestis). Na dvou nejvýznamnějších zimovištích v Jizerských horách – ve starých důlních štolách u Nového Města pod Smrkem a v přepouštěcí štole na Bílé Desné bylo zaznamenáno 12 druhů netopýrů. Nejvzácnějším druhem je netopýr pobřežní (Myotis dasycneme), která zde již více jak 10 let nebyl potvrzen. K vzácným druhům patří např. netopýr černý (Barbastella barbastellus), netopýr řasnatý (Myotis nattereri), netopýr severní (Eptesicus nilssoni) a netopýr velkouchý (Myotis bechsteini). Nejpočetnější jsou zimující populace netopýra velkého (Myotis myotis) a netopýra vodního (M. daubentoni) (JÓŽA & KAREŠ 1986, NEVRLÝ 1987). Z velkých savců je nejvýznamnější populace jelena evropského (Cervus elaphus), jehož početnost i přes určité snížení stavů v 90. letech minulého století je stále velmi vysoká a jelení zvěř je tak jedním z limitujících faktorů úspěšnosti obnovy lesních porostů. Velmi hojný je i srnec obecný (Capreolus capreolus), v nižších plohách prase divoké (Sus scrofa).

F) Krkonoše Krkonoše, nejvyšší pohoří Sudet a České republiky, zasahují na území Libereckého kraje svojí nižší západní částí. Nejvyšší partie tohoto pohoří mají již vysokohorský charakter a na rozdíl od ostatních pohoří (Jizerské a Lužické hory) se zde nachází přirozené subalpinské a alpinské pásmo s charakteristickou faunou. Významné druhy krkonošské fauny lze zařadit podle vertikálního členění vegetace do jednotlivých výškových stupňů: submontánní (400-800 m n.


Strana 101


m.), montánní (800-1200), subalpínský (1200-1450) a alpínský (1450-1602). Přítomnost všech těchto stupňů společně s vysokou druhovou diverzitou rostlinných společenstev podmiňuje rovněž složení krkonošské fauny. Alpinské hole, typické pro nejvyšší polohy Krkonoš (Sněžka, Luční hora), se v západní části vyskytují pouze ve velmi omezené míře. Hřebenové partie s dokonale vyvinutým subalpínským pásmem a zasahující i do pásma alpínského poskytují vhodné podmínky pro existenci řady chladnomilných severských druhů. Ve srovnání s nejbližšími středoevropskými pohořími je ve fauně Krkonoš vysoký podíl glaciálních reliktů. Z bezobratlých živočichů patří mezi glaciální relikty plž vrkoč severní (Vertigo arctica), pavouk slíďák Acantholycosa norvegica sudetica, vážky lesklice horská (Somatochlora alpestris) a šídlo horské (Aeschna caerulea), jepice horská (Ameletus inopinatus), střevlíky Nebria rufescens a Amara erratica a některé další zástupce brouků (Coleoptera), dvoukřídlého hmyzu (Diptera) nebo vodních roztočů (Acarina). Z obratlovců lze k těmto reliktům zařadit kosa horského severoevropského (Turdus torquatus torquatus), čečetku zimní (Carduelis flammea), slavíka modráčka tundrového (Luscinia svecica svecica), kulíka hnědého (Charadrius morinellus) nebo hraboše mokřadního (Microtus agrestis). Počet endemitů v Krkonošské fauně je malý ve srovnání s flórou. V současnosti je popsán jediný endemický druh – jepice krkonošská (Rhithrogena corcontica; zřejmě se ale vyskytuje i v Jeseníkách) a tři endemické poddruhy – plž vřetenovka krkonošská (Cochlodina dubiosa corcontica), motýl huňatec žlutopásý (Psodos quadrifarius sudeticus) a střevlík Leistus montanus corconticus. Mezní poloha Krkonoš ve střední Evropě vytváří severní hranici v rozšíření některých druhů živočichů. Platí to např. pro řadu druhů jepic (Ephemeroptera) či některé druhy ptáků – pěvušku podhorní (Prunella collaris) a lindušku horskou (Anthus spinoletta). Faunu Podkrkonoší, resp. jeho západní, semilské části, je obtížné charakterizovat, je zde málo výrazných prvků. Vyskytují se zde druhy jak horské, přicházející z Krkonoš, tak teplomilné z oblasti Českého ráje. Žije zde běžná fauna zkulturnělé krajiny, v zalesněných údolích kolem řek se objevují submontánní druhy. Bezobratlí V nejvyšších polohách se vyskytuje arkto-alpinská tundra – trvale bezlesá krajina s faunou přizpůsobenou větru a mrazu. Z pavouků jsou to např. slíďáci Pardosa saltuaria, punčoškář Coelotes atropos a skálovka Gnaphosa lapponum (z liberecké části pohoří zatím nedoložena). Z brouků např. střevlíčci Amara erratica, Nebria rufescens a Trechus striatulus, drabčíci Coryphium angusticolle a Leptusa sudetica, mandelinka Chrysolina lichenis nebo nosatec Otiorrhynchus arcticus. Z motýlů zde žije řada nenápadných druhů, např. boreomontánní moli Scoparona centuriella a Eudoria sudetica. Z dvoukřídlých patří mezi glaciální relikty např. pochmurnatky Psilosoma audouini a P. lefébvrei. V kamenných sutích žije slíďák Acantholycosa norvegica sudetica, střevlíci Leistus montanus corconticus a Pterostichus negligens. V porostech kosodřeviny se vyskytuje z blanokřídlého hmyzu např. mravenec Manica rubida nebo čmeláci Bombus soroensis a B. mastrucatus. Na kleči žijí larvy bejlomorky borové (Thecodyplosis brachyntera), housenice hřebenule ryšavé (Neodiprion sertifer), housenky bource borového (Dendrolimus pini), a kůrovci – lýkožrout lesklý (Pityogenes chalcographus) a lýkožrout klečový (P. conjunctus). Na rašeliništích žije řada glaciálních reliktů. Z pavouků např. slíďák Arctosa alpigena lamperti a plachetnatky Bolyphantes liteolus a Centromerus arcanus. Rovněž vážky lesklice horská

Strana 102



(Somatochlora alpestris) a šídlo horské (Aeschna caerulea) mají arkticko-alpinské rozšíření. Z brouků patří k významným severským druhům potápník Hydroporus nivalis a střevlíčci Agonum ericeti a Patrobus assimilis. Na rašeliniště je vázána řada druhů motýlů, např. můra sivá (Papestra biren) nebo dřevobarvec Dasypolia templi, z chrostíků Oligotrichia striata. Na druhově chudých smilkových loukách v subalpínském stupni žije sekáč pestrý (Mitopus morio) a sekáč Platybunus bucephalus. K horským druhům dvoukřídlých patří kroužilka Empis bistortae vázaná na rdesno hadí kořen, nebo kroužilky Rhamphomyia anthracina) a R. albosegmentata. Květnaté horské a podhorské louky obývá řada druhů živočichů, které se nevyskytují v nižších polohách. Je to např. červec toulice horská (Arctorthezia cataphracta) nebo kobylka horská (Isophya pyrenea). Z motýlů jsou hojní horští okáči – okáč rudopásný (Erebia euryale) a okáč černohnědý (Erebia ligea). Oba druhy jasoňů – jasoň červenooký (Parnassius apollo isaricus), který v Krkonoších vytvořil endemický poddruh, i jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) již z Krkonoš vymizely. Na výše položených loukách se vyvíjejí píďalky huňatec alpský (Psodos alpinatus) a endemický poddruh huňatce žlutopásného (Psodos quadrifarius sudeticus). Ke glaciálním reliktům patří i někteří dvoukřídlí (Diptera), např. tiplice Tipula excisa a T. subnodicornis. V prudce tekoucích vodách žije glaciální relikt ploštěnka horská (Crenobia alpina), vyvíjejí se zde larvy jepice horské (Ameletus inopinatus) a pošvatek Perla maxima a Isoperla sudetica. Typickým obyvatelem nejbližšího okolí bystřin je sekáč Ischyropsalis hellwigii, Na písčitých náplavech žije vzácně brouk Pteroloma forsstroemi z čeledi Agyrtidae, řada druhů střevlíků, např. Nebria jockischii hoepfneri. Zvířena smrkových porostů není příliš pestrá. V trouchu pařezů žije slimáčník horský (Semilimax kotulae), hojný je velký chvostoskok larvěnka obrovská (Tetrodontophora bielanensis). Vzácným pavoukem těchto poloh je plachetnatka Stemonyphanthes conspersus. K charakteristickým druhům střevlíků patří střevlík lesní (Carabus sylvestris), střevlíci Carabus auronitens, C. linnei, Leistus piceus, Pterostichus rufitarsis cordatus a Trechus splendens. Z tesaříků patří ke vzácným druhům Lepturobosca virens a Pachyta quadrimaculata, naopak hojná je např. Anastrangalia sanguinolenta. Fauna bučin je ve srovnání s horskými smrčinami poměrně pestrá. Žije zde např. mnohonožka chlupule podkorní (Polyxenus lagurus), červci Newsteadia floccosa a Cryptococcus fagisuga. Motýl martináč bukový (Aglia tau) není na rozdíl od Jizerských hor v Krkonoších příliš hojný. K vzácným reliktním druhům střevlíků kontinuálních lesů patří Carabus irregularis, který byl nalezen např. v údolí Jizery. V bukových nebo smíšených porostech žije i krkonošský endemický poddruh plže – vřetenovka krkonošská (Cochlodina dubiosa corcontica). V Podkrkonoší je složení fauny bezobratlých obdobné jako v nejnižších partiích Krkonoš, bez výrazných prvků. V čistých tocích se lokálně vyskytuje rak kamenáč (Astacus torrentinum). Na štěrkových, neregulovaných březích potoků a řek žijí některé vzácné druhy brouků, např. střevlíček Bembidion atrocoeruleum nebo Aegialia sabuleti z čeledi vrubounovitých (Scarabaeidae). Obratlovci Velmi vzácným obyvatelem alpínského stupně je kulík hnědý (Charadrius morinellus). Dříve zde hnízdil pravidelně, dnes pouze sporadicky (Luční hora, mimo Liberecký kraj). V nejvyšších skalnatých partiích a v kamenitých polích ledovcových karů hnízdí vzácně pěvuška podhorní (Prunella collaris) a bělořit šedý (Oenanthe oenanthe).


Strana 103


Na horských hřebenech hnízdí na travnatých planinách linduška horská (Anthus spinoleta) a linduška luční (A. pratensis) společně se skřivanem polním (Alauda arvensis). V pásmu kosodřeviny na rašeliništích a podmáčených subalpínských loukách hnízdí hýl rudý (Carpodacus erythrinus), čečetka zimní (Carduelis flammea) a slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica). Všechny tři druhy byly v Krkonoších dříve neznámé. První hnízdění hýla rudého bylo prokázáno v roce 1968 u Labské boudy, čečetka se rozšířila teprve v posledních 40 letech a dnes patří v pásmu kosodřeviny k nejhojnějším druhům. Hnízdění slavíka modráčka tundrového bylo poprvé prokázáno na Pančavské louce v roce 1978. Na rašeliništích vzácně hnízdí i bekasina otavní (Gallinago gallinago). Na subalpínských loukách, v ledovcových karech, na lučních enklávách a v posledních letech i na imisních holinách v pásmu smrčin vyšších poloh se vyskytuje tetřívek obecný (Tetrao tetrix). Populace tohoto druhu je v současné době poměrně stabilní. Charakteristickým druhem savce je hraboš mokřadní (Microtus agrestis), vzácným reliktním druhem je rejsek horský (Sorex alpinus), který podél potoků proniká až do nejvyšších poloh. Poměrně hojně se v subalpinském pásmu vyskytují ještěrka živorodá (Lacerta vivipara) a zmije obecná (Vipera berus). K charakteristickým druhům ptáků horských smrčin patří např. křivka obecná (Loxia curvirostra), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), kos horský (Turdus torquatus). Velmi vzácným druhem, hnízdícím pouze v Krkonoších v mladších smrčinách a na jejich okrajích, je budníček zelený (Phylloscopus trochiloides). Jeřábek lesní (Bonasa bonasia) patří k velmi vzácným druhům, jehož početnost je na hranici existence. Rovněž tetřev hlušec (Tetrao tetrix), dříve běžně se vyskytující druh v celých Krkonoších, patří k druhům téměř vyhynulým. Vzácně hnízdí v těchto polohách rovněž drozd cvrčala (Turdus iliacus). Savci patří k běžným lesním druhům, za zmínku stojí výskyt jelena evropského (Cervus elaphus), jehož vysoké početní stavy působily koncem 20. stol. značné škody na lesních porostech. V bučinách se vyskytuje čáp černý (Ciconia nigra), který poprvé v Krkonoších zahnízdil na Rýchorách v roce 1952. Pravidelně je pozorován orel křiklavý (Aquila pomarina), jehož hnízdění však zatím není prokázáno. Hnízdí zde lejsek malý (Ficedula parva), lejsek černohlavý (F. hypoleuca), sýc rousný (Aegolius funereus), holub doupňák (Columba oenas) aj. Ve vlhčích lesních porostech hnízdí vzácně i sluka lesní (Scolopax rusticola). K charakteristickým savcům krkonošských lesů patří norník rudý (Clethrionomys glareolus) a hrabošík podzemní (Pitymys subterraneus).V nižších polohách se vzácně vyskytuje plch velký (Glis glis). Nejhojnějším obratlovcem v krkonošských potocích byl pstruh obecný potoční (Salmo trutta trutta), který postupně z vyšších poloh vymizel nebo byl nahrazen sivenem americkým (Salvelinus fontinalis). V nižších polohách žije vranka obecná (Cottus gobio), a mihule potoční (Lampetra planeri). Nejběžnějším obojživelníkem je skokan hnědý (Rana temporaria), hojný je také čolek horský (Triturus alpestris) a ropucha obecná (Bufo bufo). Všechny druhy stoupají až do subalpínského pásma. Podél potoků hnízdí konipas horský (Motacilla cinerea), skorec vodní (Cinclus cinclus), vzácně i pisík obecný (Actitis hypoleucos). V nižších polohách žije i ledňáček říční (Alcedo atthis). Vydra říční (Lutra lutra) je v Krkonoších vzácná. V podzemních prostorech zimuje několik druhů netopýrů. K nejvzácnějším patří netopýr pobřežní (Myotis dasycneme), pravidelně zde zimuje netopýr černý (Barbastella barbastellus) a netopýr severní (Eptesicus nilssoni) nebo netopýr velký (Myotis myotis). Rovněž ve fauně obratlovců Podkrkonoší se objevují prvky horské i teplomilnější. V zemědělské krajině s rozsáhlými loukami a pastvinami hnízdí početně chřástal polní (Crex crex) a bramborníček hnědý (Saxicola rubetra). V zalesněných údolích řek se vyskytuje mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), hnízdí zde např. lejsek malý (Ficedula parva), datel černý (Dryocopus martius) nebo čáp černý (Ciconia nigra). V Bozkovských krasových jeskyních

Strana 104



zimují netopýři, byly zde zjištěny tři druhy: vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), netopýr velký (Myotis myotis) a netopýr ušatý (Plecotus auritus).

G) Lužické hory Na území Libereckého kraje zasahuje východní část Lužických hor, patřících do Lužickohorského bioregionu. Nejvyšší vrcholy Lužických hor dosahují nadmořské výšky necelých 800 m, vyskytuje se zde převážně fauna nižších poloh hercynských pohoří. Zvířenu Lužických hor stručně charakterizovali v posledních letech např. HONCŮ (1990) nebo PLÁNSKÁ in MACKOVČIN et al. (2002), seznam zvláště chráněných živočichů Lužických hor publikovali HONCŮ et VONDRÁČEK (1996). Bezobratlí Lužické hory jako mladé vulkanické pohoří se vyznačují bohatým výskytem suťových polí. Nejrozsáhlejší a nejhlubší sutě se nacházejí na Studenci, Klíči a Suchém vrchu. Specifické mikroklima sutí doprovází unikátní společenstva bezobratlých živočichů. V relativně nízkých nadmořských výškách se zde vyskytují boreoalpinní nebo boreální druhy, žijící dále ve vysokých horách a v severských oblastech. K reliktním druhům patří např. pavouk slíďák Acantholycosa norvegica nebo střevlíci Pterostichus negligens a Leistus montanus kultianus. Ve vyšších polohách Lužických hor žije horská fauna bezobratlých živočichů. Na vrchu Luži (795 m n. m.) byli zjištěni vzácní brouci z čeledi drabčíkovitých (Staphylinidae): Atheta diversa, A. procera, Ocypus macrocephalus, Othius lapidicola, Stenus glacialis a S. parcior limonensis. Posledně jmenovaný druh byl v ČR dosud znám pouze z nejvyšších poloh Krkonoš, Šumavy a Beskyd (HONCŮ 2000). Ze střevlíkovitých brouků, kteří patří k bioindikačně významným skupinám, zde žijí některé druhy charakteristické pro větší lesní celky podhorských a horských oblastí. HONCŮ (1996 2000) uvádí mj. Carabus arvensis, C. auronitens, C. glabratus, C. linnei, C. problematicus, Cychrus attenuatus, Harpalus quadripunctatus nebo Pterostichus aethiops, P. unctulatus. Z dalších horských zástupců hmyzu uvádí HONCŮ (1990 2000) z Lužických hor tesaříky Evodinus clathratus a Oxymirus cursor, mravence Manica rubida a Formica lemani nebo mouchy pavoučnici sněžnou (Chionea lutescens) a pavoučnici malou (Ch. minuta). Z Luže potom uvádí chvostoskoka Tetrodontophora bielanensis, kobylku Tettigonia cantans nebo nosatcovitého brouka Plinthus tischeri. V nižších polohách se vyskytuje zdobenec zelený (Gnorimus nobilis), zjištěna byla i kobylka hnědá (Decticus verrucivorus), která je dokladem relativní zachovalosti podhorských luk. Na loukách a okrajích polí se vyskytuje střevlík zlatitý (Carabus auratus), druh se západoevropským rozšířením, žijící v ČR pouze v severozápadních a severních Čechách. Pozoruhodné jsou rovněž některé vzácné druhy z fauny měkkýšů, které uvádí HONCŮ (1990). Na Lipníku u Jablonného v Podještědí a Jezevčím vrchu byla nalezena závornatka černavá (Clausilia bidentata), na Popelu se vyskytuje závornatka kyjovitá (Clausilia pumila) a na Javoru řasnatka lesní (Iphigena plicatula). Nejvyšší počet druhů měkkýšů (16) byl zjištěn na Tolštejně (tj. již za hranicí Libereckého kraje). V čistých potocích se vyskytuje kriticky ohrožený druh rak říční (Astacus fluviatilis), byl zde zjištěn i mnohem vzácnější rak kamenáč (Astacus torrentinum).


Strana 105


Obratlovci K horským druhům obratlovců patří např. rejsek horský (Sorex alpinus), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) a sýc rousný (Aegolius funereus), z plazů se vyskytuje hojně ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a zmije obecná (Vipera berus), z obojživelníků patří mezi charakteristické druhy čolek horský (Triturus alpestris) a mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Na některých pískovcových skalách jsou tradiční hnízdiště výra velkého (Bubo bubo). V posledních letech se rozšířily některé ochranářsky významné druhy – krkavec velký (Corvus corax) a v důsledku změny zemědělského využívání krajiny rovněž chřástal polní (Crex crex). Zejména v bukových porostech poměrně běžně hnízdí datel černý (Dryocopus martius), vzácně čáp černý (Ciconia nigra), holub doupňák (Columba oenas), zaznamenán byl i výskyt lejska malého (Ficedula parva). Naopak zcela vymizel tetřev hlušec (Tetrao urogallus) a tetřívek obecný (Tetrao tetrix). Významný je výskyt plcha zahradního (Eliomys quercinus), který byl v poslední době ověřen na Luži (HONCŮ 2000). Na více lokalitách se vyskytuje myšice temnopásá (Apodemus agrarius). K hojným lesním druhům savců patří jelen evropský (Cervus elaphus), prase divoké (Sus scrofa), jezevec lesní (Meles meles), liška obecná (Vulpes vulpes), kuna lesní (Martes martes) a kuna skalní (Martes foina). Introdukován byl muflon (Ovis musimon), který se vyskytuje zejména v oblasti Kamenického Šenova. Zvláštností Lužických hor je výskyt kamzíka horského (Rupicapra rupicapra) původem z Alp. Počátkem 20. století (1907–1908) byl vysazen do obory u Jetřichovic na Děčínsku, odkud byl vypouštěn do volné přírody a rozšířil se do dalších oblastí. V současné době zde žije asi 200 ks kamzíků, centrem rozšíření je okolí vrchu Studenec v Ústeckém kraji. Rozptýlená populace kamzíka se vyskytuje i na území Libereckého kraje, např. v oblasti Klíče. V pseudokrasových jeskyních (Milštejn) a opuštěných důlních štolách zimuje několik druhů netopýrů (FABIÁNEK 2001, VITÁČEK 2001). Vodní toky patří do pásma vod pstruhových – nejvíce rozšířeným druhem je pstruh potoční (Salmo trutta), typickými druhy podhorských toků jsou lipan podhorní (Thymallus thymallus) a střevle potoční (Phoxinus phoxinus). Vysazovány jsou rovněž nepůvodní druhy – pstruh duhový (Salmo gardneri) a siven americký (Salvelinus fontinalis). Podél vodotečí žije konipas horský (Motacilla cinerea) a skorec vodní (Cinclus cinclus), v podhůří i ledňáček říční (Alcedo atthis). V zimních obdobích posledních let se na potocích objevila migrující vydra říční (Lutra lutra). Rozšíření významnějších druhů (zvláště chráněných, druhů z červených knih a seznamů) viz v kapitole A2.7.

Obsah | Nahoru | Další (A2.4.5 Lesní ekosystémy)

Strana 106


A2.4.4 ZOOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA

Recommend Documents