Prolog
Byly dvû odpoledne, 7. kvûtna 1915. Lusitanii zasáhla dvû torpéda za sebou a loì se rychle potápûla. Na mofie se s nejvy‰‰í moÏnou rychlostí spou‰tûly záchranné ãluny. Îeny a dûti stály sefiazeny ve frontû a ãekaly, aÏ na nû pfiijde fiada. Nûkteré z nich dosud zoufale svíraly v náruãi své manÏele a otce; jiné k sobû kfieãovitû tiskly dûti. Nûjaká dívka stála sama, trochu stranou od ostatních. Byla mladá, nemohlo jí b˘t víc neÏ osmnáct. Nezdálo se, Ïe by se bála, a váÏn˘ma klidn˘ma oãima hledûla pfiímo pfied sebe. „PromiÀte.“ KdyÏ se tak blízko za ní ozval muÏsk˘ hlas, trhla sebou a obrátila se. Toho, kdo na ni promluvil, si mezi cestujícími první tfiídy uÏ párkrát v‰imla. Bylo na nûm cosi záhadného, co podnûcovalo její fantazii. S nik˘m nemluvil. Pokud nûkdo oslovil jeho, rychle se ho zbavil. Také mûl ve zvyku nervóznû se ohlíÏet pfies rameno rychl˘m, podezírav˘m pohledem. V‰imla si teì, Ïe je velice rozãilen˘. Na ãele mu stály kapky potu. Bylo zjevné, Ïe ho zcela ovládá strach. A pfiitom jí nepfiipadal jako ãlovûk, kter˘ by se bál smrti. „Ano?“ VáÏnû, tázavû se na nûj podívala. Stál a díval se na ni s jakousi zoufalou nerozhodností. „Musí to b˘t,“ mumlal si pro sebe. „Ano – jinak to nejde.“ Nahlas pak náhle fiekl: „Vy jste Ameriãanka?“ „Ano.“ 7
„A vlastenka?“ Dívka se zardûla. „Myslím, Ïe na takovouhle otázku nemáte právo! Samozfiejmû Ïe ano!“ „Neurazte se. Nedivila byste se, kdybyste vûdûla, kolik je v sázce. Ale musím nûkomu dÛvûfiovat – a musí to b˘t Ïena.“ „Proã?“ „ProtoÏe ‚Ïeny a dûti napfied‘.“ Rozhlédl se a zti‰il hlas. „Mám u sebe dokumenty – Ïivotnû dÛleÏité dokumenty. Pro spojence mohou znamenat vítûzství, nebo poráÏku ve válce. Chápete? Ty dokumenty se musí zachránit! A vût‰í ‰anci mají u vás neÏ u mû. Pfievezmete je?“ Dívka napfiáhla ruku. „Poãkejte – musím vás varovat. MÛÏe to b˘t riskantní – jestli mû sledovali. Myslím, Ïe ne, ale ãlovûk nikdy neví. Pokud ano, budete v nebezpeãí. Máte dost odvahy, abyste to dokázala?“ Dívka se usmála. „Nebojte se, dokáÏu to. A jsem hrdá na to, Ïe jste si vybral mû! Co s nimi mám pak udûlat?“ „âtûte noviny! Podám inzerát do Osobních zpráv v Timesech pod znaãkou ‚Kamarád z lodi‘. KdyÏ nic nevyjde do tfií dnÛ – budete vûdût, Ïe jsem ‰el ke dnu. Pak odnesete balíãek na americké velvyslanectví a pfiedáte ho velvyslanci do vlastních rukou. Je to jasné?“ „Naprosto.“ „Tak se pfiipravte – rozlouãím se s vámi.“ Uchopil její ruku do sv˘ch. „Sbohem. A hodnû ‰tûstí,“ fiekl hlasitûji. Dívka sevfiela balíãek, kter˘ mu leÏel v dlani. Lusitania klesala a stále více se naklánûla k pravoboku. Rychl˘ pokyn, a dívka zaujala své místo ve ãlunu.
8
PRVNÍ KAPITOLA
Mladí dobrodruzi, s. r. o.
„Tommy, starou‰i!“ „Pentliãko, starucho!“ Oba mladí lidé se nad‰enû pozdravili a na chvíli pfiitom zablokovali v˘chod z metra na Dover Street. Oslovení „starou‰i“ a „starucho“ byla znaãnû zavádûjící. Kdyby se seãetl vûk obou dvou, nevy‰lo by víc neÏ pûtaãtyfiicet. „UÏ jsem tû nevidûl celé vûky,“ pokraãoval mladík. „Co pofiád dûlá‰? Pojì, nûkde nûco slupneme. Tady uÏ po nás zaãínají zle koukat, stojíme jim v cestû. Tak jdeme.“ Dívka souhlasila a oba vykroãili po Dover Street smûrem k Picadilly. „Tak co,“ fiekl Tommy, „kam pÛjdeme?“ Slabouãk˘ podtón obav v jeho hlase neunikl bystr˘m u‰ím sleãny Prudence Cowleyové, kterou její blízcí pfiátelé z nûjakého záhadného dÛvodu oslovovali Pentliãka. OkamÏitû pochopila. „Tommy, ty jsi ‰vorc!“ „Ale kdepak,“ prohlásil Tommy nepfiesvûdãivû. „Válím se v penûzích.“ „Tys nikdy neumûl lhát,“ pokárala ho pfiísnû Pentliãka, „i kdyÏ je fakt, Ïe se ti jednou povedlo pfiesvûdãit sestru Greenbankovou, Ïe ti doktor pfiedepsal pivo jako posilující lék, ale zapomnûl to zapsat do karty. Vzpomíná‰?“ Tommy se zasmál. 9
„To si pi‰! Ta zufiila, kdyÏ na to pfii‰la! Ale ona nebyla tak ‰patná, stará Greenbanková. Star˘ dobr˘ ‰pitál – pfiedpokládám, Ïe vás demobilizovali jako v‰echno ostatní, co?“ Pentliãka povzdechla. „Ano. Tebe taky?“ Tommy k˘vl. „Pfied deseti mûsíci.“ „Co odstupné?“ naznaãila Pentliãka. „UÏ je pryã.“ „Ale Tommy!“ „Ne, holka, Ïádné rozhazování! Takové ‰tûstí nemám. Prostû Ïivotní náklady – uji‰Èuji tû, Ïe obyãejn˘ obecn˘ neboli domácí Ïivot je dneska, jestli to neví‰ –“ „Mé drahé dítû,“ pfieru‰ila ho Pentliãka, „není nic, co bych nevûdûla o Ïivotních nákladech. Stavíme se tady u LyonsÛ a kaÏd˘ zaplatíme za sebe. A nic nechci sly‰et!“ Pentliãka vyrazila první po schodech do patra. V ãajovnû bylo plno a oni chvilku hledali stÛl. Pfiitom tu a tam zachytili útrÏek konverzace. „No a pfiedstav si, ona si sedla a rozplakala se, kdyÏ jsem jí fiekla, Ïe jí ten byt pfiece jenom nepfienechám.“ „Tak v˘hodná koupû se hned tak nevidí, to mi vûfi. A vypadá úplnû jako ten, co si Mabel Lewisová pfiivezla z PafiíÏe –“ „Je to zvlá‰tní, co takhle ãlovûk zaslechne,“ podotkl ti‰e Tommy. „Dneska jsem na ulici potkal nûjaké dva chlápky a ti si povídali o Ïenské jménem Jane Finnová. No sly‰elas nûkdy takové jméno?“ Ale právû v té chvíli se zvedly dvû postar‰í dámy a posbíraly své balíãky a Pentliãka se obratnû protáhla na jednu z uprázdnûn˘ch Ïidlí. Tommy si objednal ãaj a loupáky. Pentliãka si objednala ãaj a toast s máslem. „A ty ãaje nám doneste kaÏd˘ zvlá‰È v konvici,“ pfiikázala pfiísnû. 10
Tommy se posadil proti ní. KdyÏ si sundal klobouk, objevila se hfiíva zrzav˘ch vlasÛ, peãlivû uhlazen˘ch a sãesan˘ch dozadu. Tváfi mûl pfiíjemnû o‰klivou – nedala se dost dobfie popsat, ale nepochybnû ‰lo o tváfi sportovce a gentlemana. Hnûd˘ oblek byl dobfie stfiiÏen˘, ale nebezpeãnû se pfiiblíÏil konci své Ïivotnosti. Jak tam tak sedûli, byli v podstatû ztûlesnûním moderního páru. Pentliãka si nemohla dûlat nárok na oznaãení krasavice, ale v jemn˘ch rysech drobné tváfie, v pevné bradû a velk˘ch, ‰iroce posazen˘ch ‰ed˘ch oãích, hledících zasnûnû zpod rovného tmavého oboãí, se zraãila osobitost a ‰arm. Na ãern˘ch, rovnû stfiiÏen˘ch vlasech mûla mal˘ zelen˘ klobouãek a velice krátká a ponûkud obno‰ená suknû odhalovala neobvykle ‰tíhlé kotníky. Celkovû se dalo fiíci, Ïe se stateãnû snaÏila vypadat elegantnû. Koneãnû pfiinesli ãaj, Pentliãka se probrala z úvah a nalila ho. Tommy si pofiádnû ukousl z loupáku a fiekl: „Tak co jsi celou tu dobu dûlala? Naposledy jsem tû vidûl tenkrát v nemocnici v roce 1916.“ „Tak dobfie, nejdfiív já.“ Pentliãka polkla ‰tûdré sousto toastu s máslem. „Zkrácená biografie sleãny Prudence Cowleyové, páté dcery arcidûkana Cowleyho z Little Missendellu, hrabství Suffolk. Sleãna Cowleyová opustila radosti (a nudu) rodinného Ïivota hned na poãátku války a odjela do Lond˘na, kde nastoupila v nemocnici pro dÛstojníky. První mûsíc: KaÏd˘ den umyla ‰est set ãtyfiicet osm talífiÛ. Druh˘ mûsíc: Pov˘‰ena k utírání v˘‰e zmínûn˘ch talífiÛ. Tfietí mûsíc: Pov˘‰ena k ‰krábání brambor. âtvrt˘ mûsíc: Pov˘‰ena ke krájení chleba a másla. Pát˘ mûsíc: Pov˘‰ena o patro v˘‰ k povinnostem uklízeãky s mopem a kbelíkem. ·est˘ mûsíc: Pov˘‰ena k obsluze u stolu. Sedm˘ mûsíc: Pfiíjemn˘ vzhled a milé chování udûlaly takov˘ dojem, Ïe je pov˘‰ena k obsluze zdravotních sester! Osm˘ mûsíc: Drobn˘ zádrhel v kari11
éfie. Sestra Bondová snûdla vejce sestfie Westhavenové! Velká hádka! Vinna je samozfiejmû obsluha. Nepozornost v tak vysoce dÛleÏité záleÏitosti nemÛÏe b˘t jen tak pfiehlédnuta. Zpátky k mopu a kbelíku! P˘cha pfiedchází pád. Devát˘ mûsíc: Pov˘‰ena k uklízení na pokojích, kde jsem se setkala se sv˘m kamarádem z dûtství poruãíkem Thomasem Beresfordem (ukloÀ se, Tommy!), kterého jsem nevidûla pût dlouh˘ch let. Dojemné setkání! Desát˘ mûsíc: Pokárána vrchní sestrou za náv‰tûvu kina s jedním z pacientÛ, konkrétnû s v˘‰e zmínûn˘m poruãíkem Thomasem Beresfordem. Jedenáct˘ a dvanáct˘ mûsíc: Návrat do hodnosti pokojské, tentokrát s naprost˘m úspûchem. Na konci roku odchází z nemocnice s velkou slávou. Poté nadaná sleãna Cowleyová fiídila postupnû zásobovací dodávku, náklaìák a generálské auto. To poslední bylo nejpfiíjemnûj‰í. Byl to dost mlad˘ generál!“ „Co byl zaã?“ u‰klíbl se Tommy. „Ti papalá‰i jezdili tak leda ze ‰tábu do Savoye a ze Savoye do ‰tábu. Nuda, ne?“ „Teì si honem nevzpomenu, jak se jmenoval,“ pfiiznala Pentliãka. „Abych ale pokraãovala, to byl sv˘m zpÛsobem vrchol mé kariéry. Pak jsem vstoupila do vládních sluÏeb jako kanceláfiská síla. Pofiádali jsme nûkolik velice pfiíjemn˘ch ãajov˘ch d˘chánkÛ. Hodlala jsem se stát je‰tû zemûdûlskou dûlnicí, listono‰kou a fiidiãkou autobusu, abych vyãerpala v‰echny moÏnosti Ïenské dobrovolnické kariéry, ale pfiekazilo mi to pfiímûfií. Mnoho dlouh˘ch mûsícÛ jsem se zuby nehty drÏela ve vládních sluÏbách, ale bohuÏel nakonec do‰lo i na mû. Od té doby hledám zamûstnání. Tak – a teì je fiada na tobû.“ „Mû tak ãasto nepovy‰ovali,“ posteskl si Tommy, „a taky to nemám tak pestré. Znova jsem odjel do Francie, jak ví‰. Pak mû poslali do Mezopotámie, tam jsem byl podruhé ranûn˘ a dostal jsem se do nemocnice. Pak jsem uvízl v Egyptû aÏ do pfiímûfií, je‰tû chvíli jsem se tam kopal do zadnice, a jak jsem ti uÏ fiíkal, nakonec mû 12
demobilizovali. A deset dlouh˘ch únavn˘ch mûsícÛ od té doby hledám práci. JenÏe Ïádné zamûstnání není! A i kdyby bylo, mnû by ho nedali. K ãemu bych jim byl? Co vím o obchodû? Nic!“ Pentliãka zachmufienû pok˘vla. „Co kolonie?“ navrhla. Tommy zavrtûl hlavou. „Kolonie by se mi nelíbily – a já jim nejspí‰ taky ne.“ „Bohatí pfiíbuzní?“ Tommy zase zavrtûl hlavou. „Ale Tommy, ani prateta?“ „Mám starého str˘ãka, kter˘ se víceménû válí v penûzích, ale ten mi není k niãemu.“ „Proã ne?“ „Jednou mû chtûl adoptovat. Odmítl jsem.“ „Myslím, Ïe jsem o tom nûco sly‰ela,“ podotkla Pentliãka pomalu. „Odmítl jsi kvÛli své matce –“ Tommy se zardûl. „Ano, bylo by to vÛãi ní sprosté. Jak ví‰, nemûla nikoho neÏ mû. Ten stafiík ji nenávidûl – chtûl mû od ní dostat. âistû ze zlomyslnosti.“ „Tvoje matka je po smrti, ne?“ naznaãila taktnû Pentliãka. Tommy k˘vl. Pentliããiny velké ‰edé oãi se zamÏily. „Jsi slu‰n˘ kluk, Tommy. VÏdycky jsem to vûdûla.“ „Ale hlouposti,“ pfieru‰il ji rychle Tommy. „No, takÏe takhle si stojím. UÏ jsem na tom dost zoufale.“ „Já taky! Dûlala jsem, co jsem mohla. Obe‰la jsem kdeco. Odpovídala jsem na inzeráty. V rámci zákona jsem vyzkou‰ela snad v‰echno. ·etfiila jsem a ‰krtila a ‰kudlila! Ale není to k niãemu. Budu muset odjet domÛ!“ „A ty nechce‰?“ „Samozfiejmû Ïe nechci! K ãemu to je, b˘t sentimentální? Táta je moc hodn˘ – mám ho hroznû ráda – ale nemበponûtí, jaké mu dûlám starosti! On má takové ty 13
mile viktoriánské názory, Ïe krátké suknû a koufiení jsou nemorální. Umí‰ si asi pfiedstavit, jak ho rozãiluju. Hluboce si oddechl, kdyÏ mû válka odvedla. Chápej, nás je doma sedm. HrÛza! Pofiád jen domácí práce a schÛzky poãestn˘ch matek. Já byla vÏdycky ãerná ovce. Nechci se tam vrátit, jenÏe – Tommy, co jiného mÛÏu dûlat?“ Tommy smutnû potfiásl hlavou. Chvilku bylo ticho, a pak Pentliãka vybuchla: „Prachy, prachy, prachy! Myslím na peníze ráno, v poledne i veãer! Asi je to ode mû pfiízemní, ale tak to prostû je!“ „U mû taky,“ souhlasil procítûnû Tommy. „UvaÏovala jsem o v‰ech pfiedstaviteln˘ch zpÛsobech, jak je sehnat,“ pokraãovala Pentliãka. „A jsou jenom tfii! Zdûdit je, vyvdat je nebo je vydûlat. To první nepfiipadá v úvahu. Îádné bohaté pfiíbuzné nemám. Jediné pfiíbuzné jsou v domovech pro pfiestárlé dámy! VÏdycky pomáhám star˘m dámám pfiecházet ulici, zvedám star‰ím gentlemanÛm balíãky, kdyby se z nich náhodou vyklubali v˘stfiední milionáfii. Ale nikdo z nich se nikdy ani nezeptal, jak se jmenuju – a hodnû z nich ani nefieklo dûkuju.“ Chvíli bylo ticho. „Moje nejlep‰í ‰ance,“ pokraãovala Pentliãka, „je samozfiejmû svatba. To jsem byla je‰tû malá, kdyÏ jsem se rozhodla vdát se pro peníze. To by ostatnû udûlala kaÏdá holka, která umí trochu pfiem˘‰let. Sentimentální rozhodnû nejsem.“ Odmlãela se. „NemÛÏe‰ pfiece fiíct, Ïe jsem sentimentální,“ dodala pfiíkfie. „To urãitû ne,“ ujistil ji rychle Tommy. „Slovo sentiment by v souvislosti s tebou nemohlo nikoho napadnout.“ „No to nebylo zrovna zdvofiilé,“ odsekla Pentliãka. „Ale asi jsi to myslel dobfie. Tak vidí‰. Jsem naprosto ochotná to udûlat – ale Ïádného boháãe jsem nikdy nepotkala! V‰ichni kluci, co znám, jsou na tom stejnû mizernû jako já.“ 14
„Co ten generál?“ ptal se Tommy. „Ten nejspí‰ v míru nûkde prodává jízdní kola,“ vysvûtlila Pentliãka. „Ne, prostû nikde nic. Ale ty by sis mohl vzít nûjakou bohatou.“ „Já jsem na tom jako ty. Taky Ïádné neznám.“ „To nevadí. VÏdycky se mÛÏe‰ s nûjakou seznámit. KdyÏ já vidím muÏe v koÏichu vycházet z Ritzu, tak k nûmu nemÛÏu pfiibûhnout a fiíct: ‚Koukejte, vy jste bohat˘ a já se s vámi chci seznámit.‘“ „Tím chce‰ fiíct, Ïe kdyÏ já uvidím podobnû obleãenou Ïenu, tak to tak udûlat mÛÏu?“ „Hlouposti. ·lápne‰ jí na nohu, zvedne‰ jí kapesníãek nebo nûco takového. KdyÏ si bude myslet, Ïe se s ní chce‰ seznámit, zalichotí jí to a nûjak ti to uÏ usnadní.“ „PfieceÀuje‰ moje muÏné kouzlo,“ zabruãel Tommy. „Naopak mÛj milionáfi,“ pokraãovala Pentliãka, „by nejspí‰ utíkal, co by mu nohy staãily. Ne, s manÏelstvím je to tûÏké. TakÏe zb˘vá – peníze vydûlat!“ „To jsme zkou‰eli a neuspûli,“ pfiipomnûl jí Tommy. „V‰echny bûÏné zpÛsoby jsme zkou‰eli, to mበpravdu. Ale co zkusit ty nebûÏné? Tommy, pojì, budeme dobrodruzi!“ „No jasnû!“ odpovûdûl Tommy vesele. „âím zaãneme?“ „V tom je ta obtíÏ. Kdyby se o nás vûdûlo, tak by si nás mohli lidi najímat, abychom za nû páchali zloãiny a tak.“ „Moc pûkné,“ podotkl Tommy. „Zvlá‰È od dcery duchovního!“ „Z morálního hlediska,“ pfiipomnûla mu Pentliãka, „by se provinili oni, ne my. Musí‰ uznat, Ïe je rozdíl, jestli tfieba ukradne‰ diamantov˘ náhrdelník pro sebe, nebo jestli tû nûkdo najme, abys ho ukradl.“ „JenÏe kdyby tû chytili, tak by v tom vÛbec Ïádn˘ rozdíl nebyl.“ „MoÏná ne. JenÏe mû by nechytili. Já jsem hroznû chytrá.“ 15
„Skromnost byla vÏdycky tvÛj nejtûωí hfiích,“ poznamenal Tommy. „Nech si to. Koukej, Tommy, zkusíme to? Uzavfieme obchodní partnerství?“ „Myslí‰ spoleãnost pro kradení diamantov˘ch náhrdelníkÛ?“ „To bylo jenom pro ilustraci. Uzavfieme – jak se tomu fiíká v úãetnictví?“ „Nevím. Nikdy jsem Ïádné nevedl.“ „Já ano – ale vÏdycky jsem to pletla, zapisovala jsem ãísla Dal na stranu Má dáti a naopak, tak mû nakonec vyrazili. Já uÏ vím – podnik se spoleãnou úãastí. VÏdycky mi to pfiipadalo jako ohromnû romantick˘ v˘raz mezi tou spoustou zaprá‰en˘ch cifer. Spoleãná úãast. Zní to jako z alÏbûtinské doby – ãlovûk si vybaví galeony a zlaté dublony!“ „Pod obchodním jménem Mladí dobrodruzi, s. r. o.? Tak si to pfiedstavuje‰, Pentliãko?“ „No jen se smûj, ale já mám pocit, Ïe na tom nûco je.“ „A jak si myslí‰, Ïe se spojíme s tûmi pfiípadn˘mi zamûstnavateli?“ „Inzeráty,“ odpovûdûla okamÏitû Pentliãka. „Mበkus papíru a tuÏku? MuÏi je obvykle u sebe mívají, jako my máme sponky do vlasÛ a labutûnky.“ Tommy jí podal ponûkud odfien˘ zelen˘ zápisník a Pentliãka zaãala pilnû psát. „Co zaãít tfieba: ‚Mlad˘ dÛstojník, dvakrát zranûn˘ ve válce –‘“ „To rozhodnû ne.“ „No tak dobfie, kdyÏ myslí‰. Ale uji‰Èuji tû, Ïe nûco takového by mohlo dojmout nûjakou starou pannu a mohla by tû adoptovat, a pak uÏ bys nemusel b˘t dobrodruh.“ „Já se nechci nechat adoptovat.“ „Aha, já zapomnûla, Ïe mበproti tomu pfiedsudky. To jsem si jen dûlala legraci. Takov˘mi vûcmi noviny pfie16
