SL2010_noviny_2.qxp
17.6.2010
7:08
StrÆnka 1
festivalové noviny 2 52. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl • 17. června 2010
Svatební košile v podání Evy Urbanové Dvořákovy Svatební košile zazní na Smetanově Litomyšli poprvé. Naopak Eva Urbanová je pravidelným hostem festivalu. Toto vystoupení je její třinácté, takže věřme, že to pro ni bude šťastné číslo. Také často s úsměvem dodává, že pokaždé, když vystupuje v Litomyšli, tak prší. Ale výjimka potvrzuje pravidlo, nechme se překvapit. Ovšem kantátu Svatební košile zpívala mnohokrát, mimo jiné na turné České filharmonie ve Španělsku pod taktovkou Zdeňka Mácala. A natočila ji na kompaktní disk pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Na Smetanově Litomyšli se Eva Urbanová představila jako Libuše, jako Milada v Daliborovi, a ze světového repertoáru jako Tosca a Turandot v Pucciniho operách a jako Alžběta ve Wagnerově Tannhäuserovi. K tomu připočtěme čtyři galakoncerty - ten úplně první byl po boku slavného barytonisty Sherrila Milnese r. 1995. Druhý Galakoncert v roce 2000 už patřil jen Evě Urbanové a českým operám, třetí se konal v r. 2003, kdy vystoupila spolu s tenoristou Stefanem Algierim a počtvrté opět na vlastním galakoncertu v roce 2007 v českému i italském
repertoáru. Zatím posledním festivalovým vystoupením byla Libuše jako zahajovací koncert 50. ročníku v roce 2008. I když je Karel Jaromír Erben českým národním klasikem, hlavní zásluhu na vzniku oratoria Svatební košile má Anglie. Tam má už od časů Georga Friedricha Händela velkou tradici uvádění celovečerních oratorií pro sóla, sbor a orchestr. A byl to především
Kouzelná flétna potřetí na festivalu Poslední opera Wolfganga Amadea Mozarta Kouzelná flétna je pozoruhodná mimo jiné tím, že přitahuje děti i dospělé. Děti si všímají pohádkových efektů a zápletky, takže bývá v pohádkovém duchu často inscenována. Lze ale namítnout, že Mozart zkomponoval dílo mnohem vážněji míněné s řadou zednářských symbolů a hudebně velmi závažných míst. Poprvé byla opera hrána ve Vídni 30. září 1791 v divadle Na Vídeňce, v tehdejší době ještě na předměstí Vídně. Je fascinující, že tato místy hravá a rozverná pohádková opera vznikla tři měsíce před skladatelovou smrtí – tedy v době, kdy se pomalu začínalo rodit i Mozartovo proslulé Requiem. Německé libreto napsal divadelník Emanuel Schikaneder. Souboj dobra a zla je v celé opeře symbolicky znázorněn střetem mezi světlem
úspěch provedení Dvořákovy kantáty Stabat Mater v Londýně na jaře roku 1883, který dal podnět k Dvořákovým cestám do Anglie a také k objednávkám anglických festivalů u Dvořáka. Například Filharmonická společnost v Londýně si u skladatele objednala 7. symfonii a opakovaně ho zvala k dirigentským vystoupením. A poptávka byla i po dalších kantátových dílech, připomeňme, že Dvořákovo Requiem vzniklo pro festival v Birminghamu a Svatá Ludmila měla premiéru v Leedsu. Svatební košile Dvořák skládal v létě roku 1884, nové dílo provedl r. 1885 nejprve několikrát na domácí půdě, v Plzni, Olomouci a v Praze - a v srpnu r. 1885 mělo na festivalu v Birminghamu obrovský úspěch. Zajímavé je, že název Svatební košile působil na prudérní anglickou společnost jaksi nevhodně - a proto se dílo uvádí v anglickém překladu s titulem Stectre´s Bride - Nevěsta duchova. Velkoryse koncipované dílo s nádhernými melodickými oblouky, dramatickou stavbou i hororovými prvky je posluchačsky mimořádně vděčné. Jindřich Bálek
Generální partner festivalu
a temnotou, dnem a nocí, dobrým vládcem Sarastrem a Královnou noci. Dvě efektní árie Královny noci patří k tomu nejslavnějšímu a nejnáročnějšímu, co je pro koloraturní soprán napsáno. A postava moudrého vládce a velekněze Sarastra je svěřována pěvcům s opravdu hlubokým basem a důstojným zjevem. Na Smetanovu Litomyšl se Kouzelná flétna vrací potřetí a po deseti letech – a poprvé zde zazněla před dvaceti lety v roce 1990 v podání souboru Národního divadla v Praze. Podruhé v podání souboru Janáčkova divadla v Brně, stejně jako letos. Z ostatních Mozartových oper připomeňme, že v historii festivalu se dvakrát hrál Don Giovanni (1993 a 2002), dvakrát Figarova svatba (1988 a 2001) a jednou Idomeneo (1997).
Jindřich Bálek
Hlavní partner festivalu
Záštitu nad festivalem převzali Václav Klaus, prezident České republiky, Václav Riedlbauch, ministr kultury České republiky Radko Martínek, hejtman Pardubického kraje Spolupořadatelé festivalu 52. ročník Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za finančního přispění Ministerstva kultury České republiky, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a Státním zámkem Litomyšl
SL2010_noviny_2.qxp
17.6.2010
7:08
StrÆnka 2
Kouzelná flétna se opět vrací po deseti letech
Litomyšlský sbo
Pohádkové Mozartovo jevištní dílo Kouzelná flétna bylo na litomyšlském festivalu na programu dosud dvakrát, v letech 1990 a 2000. Po dalších deseti letech se tak letos do zámku vrací a to hned ve dvou představeních. Vzhledem ke značnému zájmu publika bylo jedno provedení přidáno. V roce 1990 po úspěchu Figarovy svatby bylo s pražským Národním divadlem dohodnuto uvedení dalšího Mozartova díla. Správná volba padla na Kouzelnou flétnu. Hrálo se v prostředí zámeckého amfiteátru za režie Karla Jerneka. Orchestr Národního divadla dirigoval Jan Štych. V hlavních rolích vystoupili: Jiří Kalendovský (Sarastro), Miroslav Kopp (Tamino), Helena Zachatová (Královna noci), Jiřina Marková (Pamina), Zdeněk Harvánek (Papageno), Jitka Soběhartová (Papagena), Pavel Horáček (Mluvčí) a Alfréd Hampel (Monostatos). Ročník 2000 byl zasvěcen tématu Ve světě dětí a tak vedle dalších titulů s dětskou tématikou zazněla znovu pohádková Kouzelná flétna. Tentokrát v brněnském provedení a na rozdíl od minulého představení se hrálo v zámeckém nádvoří. Režii představení měl Jan Kačer, který je režijně podepsán i pod současnou novou inscenací. Orchestr brněn-
Missa brevis skladatele Jiřího Pavlici zazní jako doprovod tradiční děkovné bohoslužby na II. zámeckém nádvoří v neděli 20. června. Hrát bude Komorní filharmonie Pardubice, zazpívá Smíšený pěvecký sbor KOS z Litomyšle. KOS je po dlouhé době jediným litomyšlským hudebním tělesem, které se představuje na festivalu. Členové sboru se rekrutují z řad studentů Vyšší odborné školy pedagogické a Střední pedagogické školy. V čele KOSu stojí již osm let sbormistr Milan Motl. Pod jeho vedením nahrál KOS již čtyři CD (mj. Pavlicovu skladbu Missa brevis) - tři profilové, jedno vánoční a rockové oratorium. Na svém kontě mají „KOSáci“ řadu úspěchů v mezinárodních pěveckých soutěžích. Členové KOSu se hudbou baví, kromě sborové činnosti mají i své soukromé hudební projekty. K těm největším patří nastudování a provedení muzikálu Jesus Christ superstar. „Nyní chystají Baladu pro banditu,“ prozrazuje Milan Motl. Co pro vás, sbormistra KOSu, znamená vystupovat na Smetanově Litomyšli? To, že můžeme na Smetanově Litomyšli vystupovat, je zcela jistě největší událost ve sboru za mého působení. Je to obrovská
ského Národního divadla hrál pod taktovkou dirigenta Jaroslava Kyzlinka. Jako Sarastro se opět představil Jiří Kalendovský, pro jehož profundní bas je tato role přímo jako stvořená. V dalších rolích vystoupili brněnští sólisté: Zoltán Korda - Tamino, Blanka Melenová - Královna noci, Yvetta Tannenbergová Pamina, Vladimír Chmelo - Papageno, Yvona Konečná - Papagena, Richard Novák - Mluvčí, Milan Rudolecký - Monostatos. Dalších menších rolí je v opeře celkem osmnáct, představili se v nich například Daniela Straková, Jitka Zerhauová, Petr Levíček, Aleš Šťáva. Zdeněk Vandas
Mozartův průlom do tradice festivalu Do roku 1988 bylo nemyslitelné, aby se na festivalu hrála opera zahraničního skladatele. Verdi, Mozart, či Puccini, to bylo tehdejším vedením Smetanovy Litomyšle považováno snad za svatokrádež. Nastal však 24. červen 1988 a do zámeckého amfiteátru vstoupil Wolfgang Amadeus Mozart svojí Figarovou svatbou. S touto inscenací přijelo pražské Národní divadlo, které zde následující den uvedlo Dvořákova Jakobína. Žádná Smetanova opera se zde tehdy vůbec nehrála, slavný rodák byl zastoupen jen koncertem ve Smetanově domě. Provedení Figarovy svatby však bylo silně ohroženo počasím. Představení bylo dvakrát kvůli přeháňce přerušeno, představitel Figara Pavel Horáček se v rozhovoru pro Českou televizi mezi druhým a třetím jednáním nechal slyšet, že chtějí „Figarku“ za každou cenu dohrát. S tím jaksi nekorespondoval výrok představitele hraběte Almavivy Jaroslava Součka při odpolední zkoušce. V pauze pronesl z jeviště k orchestru: „Doufám, že jakmile večer trochu krápne, tak to sbalíte“. Neuvědomil si, že jsou zapnuty mikrofony, naštěstí v hledišti skoro žádný diváky nebyl... Když před půlnocí „kráplo“ potřetí a to pořádně, bylo představení asi deset minut před závěrem ukončeno. Podruhé byla Figarova svatba na programu festivalu v r.2001, to už v nádvoří. Také tady zapracovalo počasí, tentokrát v podobě neskutečného chladna. Účinkující si pod kostýmy navlékli vše, co měli s sebou a opera
2
„Obrácená“ inscenace Dona Giovanniho z roku 1993, režie Václav Věžník
byla zdárně sehrána. V hlavních rolích s Miloslavem Podskalským, Natalií Melnik, Romanem Janálem, Helenou Kaupovou a Pavlou Vykopalovou. Dalším „Mozartem“ v Litomyšli byla brněnská inscenace Dona Giovanniho v roce 1993. Představení bylo památné tím, že nádvoří bylo „obráceno“, hrálo se po celé délce jeho jižní (jindy vstupní) strany. Hrálo se i na arkádách, včetně části orchestru. V hledišti
nechyběl tehdejší premiér Václav Klaus, který vzhledem ke značné zimě od pořadatelů "vyfasoval" deku. Představitel Giovanniho Richard Haan, jinak známý otužilec a dálkový plavec, pozdější přemožitel kanálu La Manche, však i v tom citelném chladu naběhl dle režie na slavnou šampaňskou árii pěkně do půl těla. Režisér Václav Věžník, důvěrný znalec litomyšlských jevišť, později uvedl, že tuto litomyšlskou inscenaci považuje za jednu ze svých vůbec nejlepších. Tato opera měla být v ročníku 2002 součástí projektu Cazzaniga - Mozart, tedy dvou autorů stejného titulu. A zase počasí! Přišel déšť, vichřice a nakonec se odehrála alespoň Mozartova zkrácená verze. Mozartova raná opera Idomeneo (napsal ji v pouhých 25 letech) byla zde v olomouckém provedení na programu v roce 1997. Méně známé dílo nemělo podle očekávání takový ohlas. Zaujaly však výkony hlavních postav Idomenea zpíval renomovaný tenorista Christian Wunsch a Elektru Pauletta de Vaugn, v Litomyšli v té době dost frekventovaná (mj. Tosca, dona Anna, Amélie). Mozartovo dílo se na festivalu často objevovalo i jako součást dalších pořadů. Tak například v r. 1996 A. Kohútková, D. Šlepkovská, V. Doležal a M. Podskalský zde zazpívali Korunovační mši. Mozartovi pak v roce 2006 celý večer zasvětila i Dagmar Pecková, když přednesla ukázky z oper Titus a Don Giovanni. Zdeněk Vandas, foto Pavel Vopálka
SL2010_noviny_2.qxp
17.6.2010
7:08
StrÆnka 3
Jiří Pavlica - Missa brevis
bor KOS poprvé na Smetanově Litomyšli prestiž, přeci jen je to hned po Pražském jaru nejvýznamnější festival v republice – alespoň se to tak uvádí. Je to pro nás velká čest, pro mou práci, pro školu... Zároveň z toho máme respekt. Snad to zvládneme. Byl bych rád, abychom nezklamali a ukázali, že KOS má určitou kvalitu a zaslouží si to. Nechceme, aby vypadalo, že na festivalu zpíváme pouze proto, že jsme z Litomyšle. Co všechno jste museli podstoupit, než se sbor dostal na současnou úroveň? Stojí za tím obrovský kus práce, kterou studenti odvádí tím, že zpěvu věnují svůj čas a úsilí. Sborové zkoušky se konají až v odpoledních hodinách po výuce, kdy jsou všichni většinou už unavení. Někteří z nich to berou jako zábavu a příležitost setkat se s jinými spolužáky. Občas je těžké udržet zkoušku na takové úrovni, aby to pro studenty nepřestala být zábava a zároveň, abychom něco kvalitního udělali. Litomyšlané náš sbor znají, ve městě koncertujeme často. Zejména sborová odnož, výběr z KOSu – malý a mobilní komorní sbor KoKOS, zpívá při nejrůznějších příležitostech. Jak dlouho sbor funguje? Sbor na pedagogické škole v Litomyšli funguje už od padesátých let. Po celou dobu měl velmi dobrou úroveň. Vždy se však jednalo o dívčí sbor. Když jsem přišel, začal jsem usilovat o to, aby se z dívčího sboru stal smíšený. Kluků je na škole málo, ne všichni jsou zpěváci. Je těžké je získat a udržet si je. Pomaličku jsme z dívčího sboru budovali sbor smíšený a vytvářeli si novou pozici. Práce mé předchůdkyně byla velmi dobrá. Když přijde nový sbormistr, nastává vždy určitý přerod. Zpěváci i dirigent si na sebe navzájem zvykají. Postavení i úroveň sboru se buduje prakticky znovu. Během čtyř let se nám podařilo dostat se mezi
Milan Motl
přední mládežnické sbory v republice. Kolegové, kteří sem jezdí ze zahraničí tvrdí, že máme jeden z nejlepších mládežnických sborů nejen u nás, ale v Evropě. To mě samozřejmě těší. Na to, abyste si pěvce vychoval, máte pouhé čtyři roky... To je na této práci nevděčné. Vychováte si zpěváky a oni vám ve čtvrtém ročníku odejdou... Každý rok se sbor obnovuje, o to je náročnější udržet si úroveň. Musím přiznat, že to stojí spoustu energie. Pracujeme na poloprofesionální úrovni v tom smyslu, že máme zkoušky dvakrát týdně, máme pěvecká soustředění. Máme hodiny hlasové výchovy. Toto všechno probíhá jako v profesionálním sboru, ale všichni jsme amatéři.
Co považujete za největší úspěchy KOSu? Bude to znít nepokorně, ale úspěchů byla celá řada, a to jak na celostátních tak mezinárodních festivalech. Za největší úspěch považuji, že mám pořád plnou učebnu - studenti se do sboru vrací, třeba i z vysokých škol. Věnují zpívání svůj čas a hudba je obohacuje. To mě nejvíc těší. Obohacujeme se navzájem. To, že studenty zpívat v KOSu baví je určitě i tím, jakým způsobem kombinujete klasický repertoár s moderním... Musím přiznat, že výběr repertoáru je pro mě vždycky bolestivá záležitost. Dávám si záležet na tom, aby byl pestrý. Snažím se, aby tam byly jak věci klasické – renesance, 20. století, lidová hudba, tak zábavnější program. Dělám to kvůli zpěvákům, ale i kvůli divákům. Upřímně řečeno, na sborové koncerty chodí spíše starší lidé. Chci publikum pobavit a přitáhnout k tomu také mladé lidi. Koncert musí být pestrý, musí gradovat – to je mé kritérium číslo jedna. Můžete připomenout některé projekty? Velkým projektem bylo nastudování a několikeré provedení rockového oratoria Eversmiling liberty. Celý projekt vyvrcholil natočením CD a provedením oratoria na piazzetě Národního divadla v Praze při příležitosti dvacátého výročí sametové revoluce. Musím se pochlubit, že jádro toho velkého tělesa i kapely tvořili současní i bývalí studenti naší školy. Nezpívali tam totiž pouze KOSáci, příležitost dostali i jiní studenti. Vytváří vám škola dobré podmínky pro vaši práci? Určitě. Vím, v jakých podmínkách běžně pracují moji kolegové na středních školách. Takové zázemí, jaké mám na naší škole, bych určitě nikde jinde neměl. Ptal se Prokop Souček
Jiří Pavlica staví mosty mezi žánry Vaše Missa Brevis z roku 1997 představuje dílo, ve kterém se vydáváte na pole takzvané vážné hudby. Co vás jako hudebníka, který rád bourá hranice mezi žánry, láká na této tradiční hudební formě? Dovolím si malinko poopravit označení „… který rád bourá hranice mezi žánry…“. Pro mě je důležitější „… který staví mosty mezi žánry…“. Je v tom velký významový a pocitový rozdíl. Nikdy jsem nechtěl svojí hudbou nic destruovat, ba naopak, vytvářet dialogy mezi žánry, mezi lidmi, mezi idejemi. Proto vznikly skladby s duchovním obsahem jako Missa brevis, Oratorium smíru nebo suita Chvění,
které měly rovněž tak provedení na Smetanově Litomyšli. Víte, kolikrát již byla Missa Brevis provedena? Které provedení se vám nejvíc vrylo do paměti? Kolik bylo provedení to opravdu nevím, vím jen, že jsou to tak tři premiérová uvedení nejrůznějšími sbory ročně. Na CD už mám takových deset verzí. To mě samozřejmě těší. A nejraději člověk vzpomíná asi na ta první provedení. Když se podíváte na program letošní Smetanovy Litomyšle, je nějaký pořad, který byste rád navštívil? Pro většinu návštěvníků bude asi atraktivní
Aktuální zpravodajství z festivalu najdete na
Jiří Pavlica
koncert Pavla Šporcla a Romano Stilo, ale mě by hodně zajímal také Koncert k poctě 700. výročí nástupu Lucemburků na český trůn, ve kterém zazní česká premiéra skladby Alexandra Mullenbacha King John the Blind. Ptal se Prokop Souček
www.smetanovalitomysl.cz
3
SL2010_noviny_2.qxp
17.6.2010
7:08
StrÆnka 4
Revitalizace zámeckého návrší: Chceme, aby bylo vidět, co se na staveništi děje Projekt Revitalizace zámeckého návrší představuje největší investiční akci v novodobé historii Litomyšle. Dotace z evropských fondů ve výši necelých čtyř set milionů korun, kterou se Litomyšli podařilo získat, bude použita na úpravy jedenácti objektů – sedmi budov, prostoru předzámčí, prvního a horního nádvoří a anglického parku. Stranou zatím zůstává vlastní budova zámku. O prostředky na její opravu žádá jako samostatný subjekt Národní památkový ústav. V areálu zámeckého návrší vznikne například Centrum pro restaurování, množství muzejních, galerijních a koncertních prostor či Škola na zámku. Vstupní branou do nového kulturního centra města bude budova Regionálního muzea, jejíž rekonstrukce bude financována z jiných zdrojů, z Regionálního operačního programu. Již tři roky pracují na Revitalizaci zámeckého návrší čtyři architektonické týmy. Vše se odehrává pod vedením hlavního koordinátora projektu, architekta Ivo Koukola. Co je podstatou projektu? Stavební úpravy, o kterých se v médiích často píše, nejsou vlastním cílem projektu, ale pouze prostředkem k jeho dosažení. Úkolem operačního programu, ze kterého dotaci čerpáme, je hledání nových a správných funkcí pro památky. Takových funkcí, které by umožnily památku znovu začlenit do aktivního života města.
Cílem projektu je dlouhodobé aktivní užívání, které bude generovat výnos na provoz a údržbu areálu. Výsledkem projektu však nesmí být pouhé opravené či rekonstruované stavby, jakési architektonické muzeum. Pokud se ze stavby, jež vznikla, aby nejen cosi sdělovala, ale aby především sloužila, stane pouhý exponát, je cosi špatně. Takto umrtvená památka je sice zajímavostí, ale jako motýl ve vitríně – exotická zvláštnost, která s životem příliš nesouvisí, sbírka předmětů, které ztratily to nejdůležitější – smysl. Ke skutečnému pochopení kulturního dědictví totiž patří také schopnost jej smysluplně užívat. A pokud dnešní společnost akceptuje, že památka není atrakcí vyloučenou z každodenního života a obehnanou plotem či dekorativní šňůrou, pak se takové projekty jako ten litomyšlský podaří. Jak jste při výběru nových funkcí pro památky postupovali? Soubor staveb na zámeckém návrší je velmi různorodý. Zámecká a piaristická část jsou velmi rozdílné, a to jak historicky, tak architektonicky. Zámecká část je rozdělena na budovy původně hospodářského charakteru a obytně reprezentačního charakteru. Správný způsob hledání nových funkcí u památek souvisí se sledováním toho, k jakému účelu objekty sloužily původně. Musí se přihlédnout ke struktuře stavby, jejímu objemu a dispozicím. Je dobré, když se podaří najít funkci příbuznou. V objektech se
Česká filharmonie hraje Offenbacha Česká filharmonie poprvé přijíždí do Litomyšle s programem, který není vážný a slavnostní, ale odlehčený a žertovný. Je to už šesté hostování v uplynulých dvaceti letech a všechna předchozí se nesla ve velmi slavnostním duchu. Poprvé to bylo 23. června roku 1996, kdy pod taktovkou Petra Vronského hrála Dvořákovu Novosvětskou symfonii, předehru Můj domov a Houslový koncert a-moll se sólistkou Gabri-
Provedení Leningradské symfonie Dmitrije Šostakoviče řídil v roce 2005 Vladimír Válek.
4
elou Demeterovou. O dva roky později Česká filharmonie zahajovala 40. ročník festivalu a pod taktovkou Jiřího Stárka provedla 19. června 1998 Smetanovu Mou vlast. Další hostování přišlo až v roce 2005 na ročníku souvisejícím s 60. výročím konce 2. světové války. Tehdy zazněla pod taktovkou Vladimíra Válka Leningradská symfonie Dmitrije Šostakoviče a v první polovině Houslový koncert Petra Iljiče Čajkovského v podání Bohuslava Matouška. Konečně nechyběla Česká filharmonie ani při jubilejním 50. ročníku festivalu v roce 2008, na kterém koncertovala hned dvakrát. 27. června tu pod taktovkou Ondreje Lenárda provedla Dvořákovo Requiem a o den později s Liborem Peškem znovu jako před deseti lety Mou vlast Bedřicha Smetany. Pokud letos vystupuje opět s Ondrejem Lenárdem a v operetním programu, je to v jejím účinkování na festivalu rovněž historický okamžik. Jindřich Bálek, foto František Renza
Ivo Koukol
potom nemusí stavebně nic zásadně měnit. To je způsob, jak zachovávat autenticitu – vycházet vstříc památkám. Není správné přizpůsobovat historicky cenný objekt tomu, co si člověk naplánuje. Jedním z kritérií pro udělení dotace je takzvaná doba udržitelnosti projektu. Nebojíte se, že tento cíl nedojde naplnění? Nebojíme. Projekt zámeckého návrší bude mít několik funkcí, které se pohybují v různých rovinách a nejsou na sobě přímo závislé. Fakt, že objekty zámeckého návrší mají zcela rozdílný charakter, nám nahrával, abychom mozaiku funkcí koncipovali jako pestřejší. Je to výhodné ekonomicky a zároveň šetrné k památkám. Pokud přijede méně návštěvníků kulturních programů, neznamená to, že bude méně zájemců o Centrum pro restaurování, nebo o programy ve škole na zámku... Pravděpodobnost, že by problémy nastaly ve všech oblastech v jednom okamžiku je velmi malá. Minimalizace rizika prostřednictvím diverzifikace zdrojů výnosů je běžným ekonomickým uvažováním a o to jsme se rovněž snažili. U kulturních a vzdělávacích institucí navíc vždy záleží na osobě, která stojí v jejím čele. Příkladně, když je dobrý šéf galerie, galerie vzkvétá. Když ne, skomírá. Pokud se podaří najít správné lidi pro vedení alespoň některých programů na zámeckém návrší, bude naše snažení úspěšné. A tam, kde se to nepovede hned, se to jistě podaří za nějakou dobu. Tato nastavená dynamická struktura je i při ekonomických a personálních změnách stabilnější než statický, jednoúčelový program. Pokračování na str. 6
Starodávný jarmark Již čtrnáctým rokem se na Smetanově náměstí bude konat Starodávný jarmark. Stánky budou opět rozmístěny po obou stranách horní části náměstí v sobotu 19. června od 8 do 17 hodin. Letos je pozváno přes 100 řemeslníků, kteří budou předvádět stará řemesla a prodávat svoje výrobky. A jako tradičně na podiu před morovým sloupem vystoupí řada hudebních skupin.
SL2010_noviny_2.qxp
17.6.2010
7:08
StrÆnka 5
Iva Mrázková: Peru se s prostorem První část výstavy prací Ivy Mrázkové, kterou můžete vidět v domě U Rytířů, je tvořena velkými interiérovými plastikami, symbolizujícími propojování. Propojování však symbolizuje stejně dobře i samotná osoba autorky. Iva Mrázková, původem z Opavy, je totiž známou lucemburskou výtvarnicí. Za zásluhy o Lucembursko jí byl v minulosti udělen Rytířský řád. Její dílo je skutečně rozmanité. Autorka se věnuje malbě, kresbě, grafice, ale i tvorbě ručních tkanin a monumentálních plastik. Její práce najdete například v Muzeu moderního umění v Monaku, v královské knihovně v Bruselu a na dalších významných místech. Na vernisáži litomyšlské výstavy byla představena kniha autorky Corinne Kohl-Crouzet ové s názvem Luckyho zápisníky z cest - Jan Lucemburský, ke které Iva Mrázková vytvořila přes padesát ilustrací. „Je to již třetí knížka, kterou jsme spolu s touto autorkou připravili. První byla o městě Lucemburku, druhá o jiném městě, Diekirchu. Knížka o Janu Lucemburském je z těchto tří nerozsáhlejší a nejkomplexnější. Kvůli spojení tématu s historií byla její příprava také asi i nejtěžší,“ popisuje Iva Mrázková. Překvapilo vás něco na životě Jana Lucemburského? Bylo toho strašně moc! Na základní škole jsme se naučili pouze to, že žil v českých zemích, které téměř oloupil. Bral totiž stříbro z Kutné hory a používal jej potom na války. Tento obraz se však nezakládá úplně na pravdě. Podle toho, co se v naší knize dočtete, je i vidět, že Jan Lucemburský byl na svou dobu velký diplomat. Ze syna malého vévodství se stal králem a měl možnost stát se i císařem. Tento post však chtěl pro svého potomka Karla IV., který je jak známo nejslavnějším Čechem. Největší Čech je napůl Lucemburčan – což je opravdu legrace. Domluvíte se pěti jazyky... Jak jste spokojena s překladem knihy o Janu Lucemburském? Domluvím se, to je pravda. Knihu bych ale sama určitě nepřekládala. Tak jako se liší jazyky, liší se i obě verze, myslím stylově, ne historicky. Ta česká mi ale přijde více poetická. Vaše výstava je jedním z hlavních podniků letošní Smetanovy výtvarné Litomyšle... Když jsem vloni dostala nabídku vystavovat na Smetanově výtvarné Litomyšli, měla jsem obrovskou radost. Okamžitě jsem se na to začala připravovat. Už před půl rokem jsem se byla podívat v domě U Rytířů, jak galerijní prostory vypadají. S panem ředitelem Lammelem jsme určili, jakou by výstava mohla zhruba mít podobu. Právě z jeho popudu tato velká instalace vznikla. Byla jsem ráda, že je o to zájem. Sama pro sebe bych tyto objekty nikdy nezvětšovala do takové velikosti. Příležitost vystavovat v tomto prostoru jsem přivítala. Spojení obrazů, které stejně dělám do prostoru, a těch objektů je velmi působivé. Něco je opravdu trojrozměrné a něco má pouze iluzi trojrozměrnosti.
Zleva: Iva Mrázková, velvyslanec Lucemburského velkovévodství J.E. Jean Faltz a autorka knihy
Corinne Kohl-Crouzetová
V Lucembursku žijete už od roku 1989... Jak vnímají běžní Lucemburčané Čechy? Teď už daleko lépe. Když jsem tam v roce 1989 přišla, nebylo to v Lucembursku s povědomím o Češích slavné. Jako my jsme znali málo Evropu, znala málo ona nás. Železná opona vytvořila i „oponu mentální“. Představy o těch druhých byly buďto moc dobré, nebo moc špatné. Nebyly ale reálné. Nebylo to o tom, jak život opravdu probíhal. Dnes už je to jiné. Lucemburčané do České republiky jezdí rádi a často, zejména do Prahy. V posledních dvaceti letech se situace velmi změnila, hlavně díky tomu, že je Česká republika součástí Evropské unie. Dovedete si představit, že byste se vrátila žít do České republiky? Kdybych měla co dělat, určitě. Dnes už hranice vlastně neexistují. Doma v Lucembursku mám teď hodně práce, mám tam také zázemí, které je pro mne velmi důležité. Krom toho vedu kurzy malování - baví mě ten kontakt s lidmi. Nenudím se. Dovedu si však představit, že v Lucembursku nejsem na celý život. Třeba se vrátím do České republiky, nebo půjdu někam úplně jinam. V každém případě je něco, co jsem
nikdy v životě nechtěla: cítit se v nějaké zemi cizincem. Dělám všechno proto, abych byla součástí toho státu, kde žiji. To vlastně ukazuje i ta kniha: dvě cizinky udělaly knihu pro Lucembursko, důležitou pro lucemburskou kulturu, aby tak ukázaly důležitost osobnosti Jana Lucemburského. Jak pro Lucembursko, tak pro celou Evropu. Nebaví mě být druhořadým člověkem. Pokud v Lucembursku budu mít práci a možnost něco dál vymýšlet, zůstanu tam. Mám ateliér, který mi dává určité zázemí k práci – nedovedu si představit, že bych se hned zítra vrátila do České republiky. Když si někde člověk dlouho buduje zázemí, nerad je pak opouští. Jak často jezdíte do České republiky? Docela často, hlavně do Prahy. Jsem z Opavy, jezdím za rodiči – většinou se ale setkáváme v Praze. Mám tam sestru Ladu, která vyučuje na UMPRUM dějiny umění. V Praze budu mít také na počátku příštího roku výstavu, kterou už musím začít připravovat. Už se nemohu dočkat, nebudu odpočívat dlouho. Bude to 1. 2. 2011 v Kotelna Karlín Gallery. Uvidíme v Praze ještě jiné části vašeho pestrého díla? Určitě, moc se na to těším. Chtěla bych vystavit ocelové sochy, to je další část mého díla, která tady v Litomyšli není ukázána... Je to také práce s prostorem, jednoduché formy, které jsou ve velikosti od jeden a půl metru po metr. Od té doby, co dělám sochy a objekty, se peru s prostorem. Výstava bude hlavně o tom, jak převést trojrozměrnost na obraz. I když je realita jen jedna, obrazem ji můžete zachytit různě. Vždy záleží na úhlu pohledu – na tom, jak se na objekt díváte, jak jej nasvítíte, jaký mu dáte význam. Chtěla bych docílit iluze trojrozměrnosti – aby to celé bylo zase o něčem trochu jiném... Ptal se Prokop Souček foto František Renza
5
SL2010_noviny_2.qxp
17.6.2010
7:08
StrÆnka 6
Revitalizace zámeckého návrší: Chceme, aby bylo vidět, co se na staveništi děje Pokračování ze str. 4 Pokud by však teoreticky nastal nějaký celospolečenský problém a lidé by neměli zájem o žádnou z nabízených aktivit, nedalo by se dělat nic jiného než redukovat provozní náklady a počkat na lepší dny. Muselo by město v takovém případě dotaci vrátit? To si nemyslím, limit udržitelnost překračujeme velmi vysoko a s obrovskou rezervou. Poklesy návštěvnosti, aktivity v programech neznamenají velké ohrožení. Pokud všechno poběží optimálně, budou výnosy větší, tím pádem bude také větší prostor pro rozvoj dalších aktivit. Na údržbu se vydělá, zbytek peněz se investuje do dalších programů. Když se vydělá méně, budou peníze využity k zachování stávajících programů. V jaké fázi je projekt nyní? Momentálně vrcholí stavebně-přípravné práce. Téměř všechny prováděcí projekty na obnovu objektů jsou před dokončením. Do podzimu také poběží výběrová řízení na generálního dodavatele staveb. Stavební náklady však zdaleka netvoří celý rozpočet, ale pouze jeho část, souběžně se totiž také pracuje na přípravě vlastních programů, které budou jednotlivé projekty naplňovat. Třetí položku představují restaurátorské práce, pro jejichž přípravu byly již provedeny potřebné restaurátorské průzkumy. Veškeré stavební a restaurátorské práce poběží dva a čtvrt roku, tedy do konce roku 2012. Čím se začne? Pořadí jednotlivých stavebních prací si určí z velké části dodavatel. Vypracovali jsme pouze jakési limity, zejména proto, aby nebylo ohroženo konání Smetanovy Litomyšle a aby byl zachován provoz institucí na celém návrší. V termínu konání festivalu bude muset dodavatel provádět pouze takové činnosti, které nebudou festival zásadně omezovat... I přesto však návštěvníci příštího ročníku festivalu omezení pocítí...
Návrh na nové podoby jízdárny z dílny bývalého ateliéru HŠH architekti.
To ano. V části zámeckého areálu vznikne pochopitelně stavební dvůr... Po celé dva roky se bude pracovat v kostele Nalezení sv. Kříže, kde se v této době nebudou konat koncerty. V piaristickém kostele totiž půjde zejména o úpravy povrchů. Je zničená dlažba, omítky... Minimálně na jeden rok bude festivalové veřejnosti uzavřena jízdárna, která se používá k recepcím. Část pivovaru, která byla zrekonstruována již před čtyřmi lety, fungovat bude. K některým objektům bude ztížen přístup – některé z limitů souvisí s načasováním venkovních prací. Ty budou probíhat tak, aby vždy zůstaly zachovány průchody na zámek. Návštěvníci v příštích dvou letech zkrátka uvidí, že se v areálu pracuje. Dokonce to ani nebudeme chtít skrývat nějakými neprůhlednými ohradami. Chceme, aby bylo dobře vidět, co se na staveništi děje. Na možnosti sledovat práci není nic špatného, většinu z nás pozorování šikovných řemeslníků dokonce zajímá. Pokud je na staveniště vidět, mívá i dodavatel větší pořádek... Co přinese revitalizace festivalovému návštěvníkovi? Zázemí. Předpokládáme, že festival bude mít stále hlavní scénu na II. zámeckém nádvoří. Doufáme, že se Národnímu památ-
kovému ústavu projekt podaří a vznikne tak nová podoba zastřešení, hlediště i jeviště, které budou mnohem subtilnější, jednodušší. Festival však využívá celého areálu - pivovaru, jízdárny, kočárovny. Toto zázemí se rozvine, nebude již zázemím provizorním jako nyní, ale plnohodnotným. Například ve spodním podlaží kočárovny, kde se nyní nacházejí trafostanice pro celý zámek, vznikne celoročně otevřená kavárna, která bude v době festivalu bezpochyby plně vytížena. O dotaci z kapitoly Integrovaného operačního programu žádalo devatenáct subjektů. Litomyšl obdržela dotaci jako jedna z prvních. Co o tom podle vás rozhodlo? S trochou neskromnosti – snad nebyla úplně špatná kvalita přípravy projektu, především se však podařilo k jeho zpracování sestavit dobrý a efektivně fungující tým lidí. Na Revitalizaci zámeckého návrší pracujeme již téměř tři roky. A tak je to správně. Při dobře koncipovaných investicích má třetinu času trvat příprava projektu, třetinu času projektování a poslední třetina připadá na vlastní stavební práce. V Litomyšli se potkávají evropské peníze z tzv. Integrovaného operačního programu a Regionálního operačního programu. Je to obvyklé spojení? Je to především povinné spojení. Jedním z kritérií Integrovaného operačního programu je návaznost souvisejících projektů z Regionálního operačního programu. Projekty financované z obou zdrojů se mají vzájemně doplňovat a vytvářet jakousi synergii. Litomyšl podmínku splnila prostřednictvím dohody s krajem, který navrhl a připravil projekt rekonstrukce muzea. Pro Regionální muzeum se mimo jiné také buduje část prostor v samotném zámeckém pivovaru. To umožní v současném objektu muzea některé prostory uvolnit a vytvořit tak další možnosti pro rozšíření muzejního programu. Ptal se Prokop Souček
Kam na večeři či sklenku vína Některé restaurace během konání festivalu poskytují mimořádné služby - sestavují speciální menu pro rychlé obsloužení před pořadem, prodlužují provozní dobu včetně kuchyně, aby návštěvníci Smetanovy Litomyšle mohli po skončení pořadu povečeřet či posedět u sklenky vína. Jejich konkrétní denní nabídku budeme uvádět ve Festivalových novinách. Doporučujeme: Restaurace BOHÉM (hotel Aplaus) cca 150 m od zámku v historickém centru města, zvláštní festivalové menu, prodloužená provozní doba včetně kuchyně, venkovní terasa s grilováním. tel. 461 614 901, www.hotel-aplaus.cz Restaurace KARLOV cca 400 m od zámku ve Smetanově domě, zahradní posezení, zvláštní festivalové menu,
6
prodloužená provozní doba včetně kuchyně. tel. 461 613 417 Restaurace hotelu DALIBOR cca 400 m od zámku, letní terasa nad řekou s grilováním, zvláštní festivalové menu, prodloužená provozní doba včetně kuchyně. tel. 461 619 007, www.hotel-litomysl.com Restaurace Hotelu Zlatá hvězda cca 800 m od zámku, zvláštní festivalové menu, tel: 461 615 338, www.zlatahvezda.com BOWLING BAR PEKLO s restaurací a venkovní zahrádkou cca 100 m od zámku, zvláštní festivalové menu, prodloužená provozní doba včetně kuchyně, rozvoz jídel i do penzionů, nonstop taxi (tel. 775 770 200), místa doporučujeme předem rezervovat na tel. 461 616 719, www.peklo.lit.cz
Festivalová restaurace Kočárovna je otevřena Po dobu konání festivalu je ve velkém stanu před zámeckou kočárovnou otevřena zahradní restaurace. „Otevírací doba je plně přizpůsobena běhu festivalu, je zde možné povečeřet či posedět i v pozdních večerních hodinách, tedy i po skončení představení,“ upozorňuje ředitel festivalu Jan Pikna. O víkendu je restaurace otevřena od 9 do 17 hodin, ve všední dny od 11 do 17 hodin. Ve dnech konání pořadů na II. nádvoří se zavírací hodina prodlužuje, a to nejméně na jednu hodinu po skončení pořadu nebo déle, podle -redzájmu návštěvníků.
SL2010_noviny_2.qxp
17.6.2010
7:09
StrÆnka 7
Česká kresba 19. století v Galerii Kubík Kouzlo tradice – česká kresba 19. století ze soukromých sbírek. Výstavu s tímto názvem můžete navštívit do konce července v Galerii Kubík. Tu naleznete u mariánského sloupu na Smetanově náměstí. Rozsahem výjimečnou expozici tvoří téměř sto padesát obrazů ze soukromých sbírek. Praktická příprava, do které patřilo především rámování děl a příprava katalogu, zabrala kurátorovi Michalu Šimkovi skoro půl roku. „S možností pořádat výstavu v těchto prostorách nás seznámil galerista Miroslav Kroupa, který nám pomohl kontaktovat paní Kubíkovou,“ vysvětluje Michal Šimek. Koncepce instalace vychází z vlastních dispozic galerie. Členité prostory a invence kurátora tak daly vzniknout logickým významovým celkům. „V některých případech se
významové celky lehce překrývají, mnohdy z toho důvodu, že obrazy hrubě řečeno nebylo kam pověsit. Na druhou stranu i v tom možná spočívá kouzlo výstavy. Věci jsou konfrontovány s něčím neobvyklým. Divák se tak dostává do trochu jiných vztahů, než by se dostal na stránkách akademických dějin umění,“ popisuje Šimek. V expozici najdete celou řadu studí k důležitým dílům 19. století. „Určitě bych zmínil kompoziční náčrt pro Ženíškův obraz Oldřich a Božena. To byl ve své době nejslavnější obraz české historické malby poslední čtvrti-
ny 19. století,“ uvádí Šimek. Za zmínku stojí také například studie pro jednu z verzí obrazu Léto od Vojtěcha Hynaise, kompoziční návrh pro obraz V tmáni od Františka Horčičky či pět pastelů z cyklu Démon láska od Maxe Pirnera včetně dvou velkých tond (kruhový obraz) Láska nebeská a Láska pozemská. „Tyto obrazy byly dlouho nezvěstné a podařilo se je najít v soukromých sbírkách,“ doplňuje Šimek. Zajímavá je také sekce věnovaná litomyšlskému rodákovi Juliu Mařákovi, k vidění je zde dvacet dva mistrových prací -psrůzných formátů.
Jedinečná výstava v Galerii Kroupa Výstavu s titulem Mistrovské doteky českého impresionismu můžete navštívit do 6. července v Galerii Kroupa na Smetanově náměstí. Projekt, který v posledních třiceti letech nemá v České republice obdoby, představuje výběr toho nejlepšího z českého impresionismu. Expozici tvoří padesát čtyři obrazů, zapůjčených od jednadvaceti soukromých majitelů. Vedle známých jmen jako Antonín Slavíček, František Kaván či Ota Bubeníček naleznete mezi autory i jména málo známá či zcela zapomenutá. „Dobrých obrazů je zde celá řada, ze soukromých sbírek jsem vybral to nejlepší,“ říká galerista Miroslav Kroupa, který přípravou výstavy strávil bezmála tři čtvrtě roku. Za nejlepší díla, která snesou srovnání s evropským impresionismem, považuje galerista obraz Antonína Hudečka Ráno, dílo
Antonína Slavíčka s názvem Parný den, zapůjčené od galerie Kodl. Dalším objevem je Rybářský přístav ve Splitu Oto Bubeníčka. Výstava je částečně prodejní. „Ze čtyřiapadesáti vystavených obrazů jich bylo na prodej pouze patnáct, nyní jich zbývá ještě šest – mezi nimi František Kaván z roku 1907,“ uvádí Miroslav Kroupa. Kromě výstav v období Smetanovy výtvarné Litomyšle jsou aktivity galerie Kroupa především obchodního rázu. „Tato výstava stojí v celku hodně peněz, nemáme žádné sponzory a musíme tak vše zaplatit z vlastních zdrojů,“ vysvětluje Kroupa. Na příští rok tento galerista plánuje u příležitosti 200. výročí narození Maxmiliána Haushofera uspořádat výstavu Haushoferovy krajinářské školy. Haushofer působil jako profesor krajinomalby na pražské akademii, a to v letech 1844 – 1866, tedy po Antonínu
Mánesovi. „Opět se jedná o zajímavé téma, kterým se vzhledem k historickým okolnostem ještě žádný galerista nezabýval. Pokud se vše podaří, bude se jednat o špičkový proProkop Souček jekt,“ uzavírá Kroupa.
Antonín Slavíček, Parný den
Zemřel litomyšlský biskup Počátek Smetanovy Litomyšle zasáhla smutná zpráva - ve věku nedožitých 86 let zemřel titulární litomyšlský biskup Jaroslav Škarvada, velký příznivec „své“ Litomyšle a festivalu. „V roce 1982, v období hluboké totality, všechny Litomyšlany zaskočila zpráva zahraničních rádií - papež Jan Pavel II. jmenoval exilového kněze Jaroslava Škarvadu titulárním litomyšlským biskupem. Celé generace žily v přesvědčení, že zánikem litomyšlského biskupství za husitských válek zanikl také tento titul. Překvapení, které si sdělovali občané tajně mezi sebou, bylo malou revolucí a velkou nadějí máme svého biskupa, až to tu padne, budeme biskupským městem... Do pádu komunismu bylo ještě daleko a naivní představy časem opadly. Jaká radost ale byla, když hned v roce 1990 Litomyšl navštívil a obyvatelé se s ním mohli osobně setkat. Poznali jej jako velkého optimistu, veselého a charismatického člověka.
Jaroslav Škarvada s emeritním starostou Miroslavem Brýdlem
Později se vrátil do Čech, stal se generálním vikářem arcidiecéze pražské a do Litomyšle přijížděl na festival. V roce 1996 v jeho rámci sloužil i slavnou mši. V posledních letech přijet nemohl, vždy však poslal osobní dopis s přáním
všeho dobrého,“ vzpomíná ředitel festivalu Jan Pikna. Jaroslav Škarvada působil jako sekretář tehdejšího kardinála Josefa Berana. Jeho jmenování titulárním litomyšlským biskupem však nebylo řízenou provokací Vatikánu, jak o celé věci informovalo Rudé právo. „Mělo se tak posílit jeho postavení při pastoraci, kterou vykonával mezi Čechy žijícími v cizině, což především byli emigranti. Každý katolický biskup musí formálně spravovat nějakou diecézi, i když třeba své poslání z nejrůznějších důvodů v ní nemůže přímo uplatňovat. Jaroslavu Škarvadovi nabízeli, aby si z různých ‚neobsazených‘ diecézí vybral, ten však z vlasteneckých pohnutek navrhl titul ‚biskup litomyšlský‘, který mu nakonec přiklepli,“ píše ve své knize Litomyšl 1259 – 2009 město kultury a vzdělávání, bývalý litomyšlský archivář Milan Skřivánek. -red- foto P. Vopálka
7
SL2010_noviny_2.qxp
17.6.2010
7:09
StrÆnka 8
Stále se nevzdávám, říkají mi tvrdohlavá Meda Výstavu malíře Theodora Pištěka v zámeckém pivovaru zahájila první festivalový den Meda Mládková. Tato mecenáška a historička umění je i přes svůj obdivuhodný věk stále velmi aktivní. Řídí celý výstavní program pražského Musea Kampa, které je spolupořadatelem litomyšlské výstavy Theodora Pištěka, a často cestuje do zámoří. V minulosti se Meda Mládková spolu se svým mužem Janem Mládkem soustředili zejména na budování sbírky, tvořené z děl období šedesátých let do roku 1989. V tuhých dobách normalizace tak pomohli z existenčních potíží řadě významných výtvarníků. V umění, které má ve svých sbírkách Museum Kampa, se tak odráží doba i způsob, jakým se ve střední Evropě v době komunismu žilo. „Soustředili jsme se jen na tu periodu, kdy přišli Rusové a obsadili celou střední Evropu. Máme umění z Československa, Polska, Maďarska a Jugoslávie,“ říká Meda Mládková. Proč vystavujete právě díla Theodora Pištěka? Theodor Pištěk je jeden z mých nejlepších přátel. Hrozně si vážím toho, když je výtvarník konzistentní. Samozřejmě, že se v urči-
tých periodách vyvíjí, ale pořád je to Pištěk. Tak jako Picasso měl dvacet různých období, ale pořád to byl Picasso. Hrozně se mi nelíbí, že v Čechách chtějí být výtvarníci moderní a každé dva měsíce dělají něco jiného – to je velmi špatné. Pištěk patří do té skupiny českých výtvarníků, kteří jsou konzistentní a které máme v Museu Kampa. Přijďte se podívat! Na konci dubna jste si prohlédla novou White Gallery v Osíku u Litomyšle... Úžasné, je to jedna z nejkrásnějších galerií, která zde byla vytvořena. Mám velké
očekávání, že tam uvidím výstavu Stanislava Kolíbala. Co jako žena velkého světa říkáte takovýmto projektům na malém městě? Mám radost, že pan Lammel je zase naším ředitelem. Chtěla bych udělat „sister city“ mezi Litomyšlí a Prahou. Mám také moc ráda architekta Pleskota, který je na našem „boardu“. Mezi Litomyšlí a Prahou je celá řada spojení a já bych v tom chtěla pokračovat. Trvale žijete ve spojených státech. Jak často jezdíte do České republiky? Skoro každý měsíc. Měsíc jsem tady, měsíc v Americe. Asi desetkrát za rok změním své působiště. V Praze bydlím přímo v Museu Kampa. Zařídila jsem si pokoj po šoférovi, abych tam byla a měla vše pod rukou. Jak pokračuje situace s Werichovou vilou? Bohužel, myslím, že za tím je korupce. Už dva a půl roku zde leží milion dolarů a pořád ještě nebylo výběrové řízení. Stále se nevzdávám, říkají mi tvrdohlavá Meda. Ptal se Prokop Souček, foto František Renza
Soutěžte s MF DNES! Vyluštěte tajenku a získejte roční předplatné deníku MF DNES v hodnotě 3 840 Kč! Pošlete klíčové slovo z této tajenky na
[email protected] spolu se svým telefonním číslem a adresou. Prvních 35 soutěžících, kteří pošlou správné klíčové
10 22 20 9 13 12 4 6 6 14 12 26 21 15 11
9 18 5 8 5 5 1 5 5 9 9 1 14 22 21
26 15 12 21 20 12 14 19 19 10 20 16 5 15 26
15 4 5 4 1 9 22 20 20 5 15 19 19 16 14
4 9 3 2 14 20 5 9 9 19 13 1 3 18 9
slovo, získá roční předplatné deníku MF DNES, který bude chodit do Vašich schránek od prvního září. Nesmíte však být předplatiteli deníku MF DNES alespoň od prvního března
18 19 5 25 25 15 12 22 22 20 25 14 15 15 26
15 20 19 2 22 13 11 1 1 1 19 14 11 20 1
11 9 11 5 5 25 25 12 12 20 12 1 12 21 19
21 26 5 4 19 19 8 3 15 14 11 19 9 20 20
a 7 14 18 20 12 21 5 22 9 20 5 3 15 18
tohoto roku. Z účasti v soutěži jsou vyloučeny osoby, podílející se na organizaci festivalu Smetanova Litomyšl.
i 11 1 9 1 9 4 14 5 26 5 26 15 20 5
d 12 18 3 18 16 5 20 8 1 18 14 22 1 19
i 1 15 8 15 15 2 18 15 13 25 1 5 10 5
10 4 4 1 2 18 14 5 4 5 10 13 19 5 14
5 1 14 19 25 1 9 13 5 11 5 21 12 14 9
nápověda a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z 1 2 3 4 5 6 7 8 9 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 a b c d e f g h i j
Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2010 • V nákladu 3500 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. Zodpovědný redaktor: Prokop Souček • redakce: Jindřich Bálek, Prokop Souček. Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl
