Pohádky Tisíce a jedné noci

Pohádky Tisíce a jedné noci

Obsah Vzpomínka na tábor......................3 Tábor – jak šel čas........................4

Vzpomínka na tábor

Roverský puťák...........................20

Co se vám vybaví, když se řekne tábor Krásná Hora 2008? Někomu spousta zábavy a her, jinému spousta vypoceného potu při stavebce, dalšímu rozmazlená dceruška sultána, nebo dokonce tak nečekaná noční návštěva spřáteleného oddílu. Zkuste se na chvíli zastavit a vzpomenout si, co ve vás tábor vlastně zanechal. Nemohu mluvit za nikoho z vás. Ale mohu říci, co zanechal tábor ve mně, jaký jsem z něho měl pocit. Každý další tábor je pro mne neopakovatelnou a jedinečnou akcí. Ať je řeč o lidech, hrách, nebo zkušenostech. Z každého tábora, a nejen tábora, si odnáším spoustu nových zážitků a zkušeností, z kterých čerpám ještě spoustu měsíců potom. Těch dávno uplynulých 20 dní bylo znovu jedinečných a nezapomenutelných, ne jen kvůli tomu, co jsme dělali a zažili, ale hlavně díky každému z nás. Každý jsme jedinečný a díky tomu se navzájem obohacujeme. Nebojte se proto tu svou jedinečnost dát najevo.

Přepad.......................................23

George

Etapka.........................................5 Přepad - Keya...............................6 Hospoda .....................................6 Zachraňte vojína Ryana..................7 Manévry Bobrů.............................8 Den se zavázanýma očima............11 Přepad – Myšák a Vojta................12 Návštěvák..................................12 Táborák.....................................13 Manévry Tučňáků........................13 Azimuťák...................................15 Vydří manévry............................16 Konečně výlet!............................17 Svojsíkáč 2008...........................17 Sojčí manévry.............................18 Roveři na táboře.........................20

Táborová anketa.........................26 Poděkování.................................29

(3)

Krásná Hora 2008


Tábor – jak šel čas 27. - 29.6.

Stavebka

30.6.

Stavba stanů, úvod do etapky, rozdělení na skupiny

1.7.

Dodělávky stanů, odborky + nováčkovský, etapka sbírání ovoce, čtení

2.7.

Trhy, etapka Alibaba, azimuťák, večer hospoda

3.7.

Přehazka, etapka „soud“, odborky, zachraňte vojína Ryana

4.7

Nepovinné praxe, etapka střílení na balónky, HUTUTUTUTU, čtení

5.7.

Přehlídka, lakros, hry, etapka s Džinem v lahvi

6.7.

Mše, nováčkovský, etapka, večer zpívání

7.7. - 9.7.

Manévry, ve středu večer hospoda

10.7.

Etapka zachraňování uneseného člena, povinné praxe, ošetřování namaskovaných zranění, večer tancování

11.7.

Sporty, Svojsíkův závod, dřevo, večer příjezd některých rodičů, buřťák

12.7.

Návštěvák

13.7.

Déšť – čtení a hry v hangárech, večer hospoda

14.7.

Přehazka, etapka Hrbáček, hra propichování balónků, večer čtení

15.7.

Den poslepu, večer závěr etapky

16.7.

Dělání dřeva, večer táborák

17.7.

Balení, bourání, odjezd...

Krásná Hora 2008

(4)


Etapka Letošní etapa byla ve stylu Orientu. První večer jsme se rozdělili do skupin, kterých bylo pět (Kirkurové, Adánové, Džazímové, Sarakové, Lurové) a herecky nadaní vedoucí nám zahráli úvod do etapky. Hlavním hrdinou byl muž z Orientu, takový orientální kapsář občas až zloděj, kterého velmi barvitě ztvárnil Klíč. Tohoto muže zatkli, protože ukradl místní princezně šaty. Za trest musel pošít šaty perlami a my, protože jsme se chtěli dostat zpátky do současnosti a on byl jediný kdo věděl jak, jsme mu rádi pomohli. Každý den vyprávěl z vězení příběhy a za ty mu kolemjdoucí dávali

malé finanční obnosy, za které on kupoval perly. Ale on nikdy nedokončil celý příběh a my mu museli pomoci příběh dokončit. To jsme udělali tak, že jsme hráli etapku. Po příjezdu se k nám

přidali i malý, kteří byli přiděleni do našich skupin. Měli jsme jak společné hry, tak i hry které hráli jen malí nebo jen velký. Všechny se ale počítaly dohromady a byly i stejně hodnocené: 1.místo-5 korálků, 2.-4, 3.3, 4.-2, 5.-1. Korálky byly vlastně perly. Každá skupina měla svoji barvu a měla je našít na šaty, většinou je ale všem našila Dodo. Na konci tábora se sečetly perly našité na šatech a kdo jich měl nejvíc, vyhrál etapku. Po urputném boji nakonec vyhráli Lurové. Tak jsme tedy zachránili vězně a on nám za to pomohl vrátit se zpět z Orientu do současnosti.

Smyčka Letos, jak všichni víme, bylo téma ORIENT! Byli jsme rozděleni do 5 skupin – Džazímové, Kirkurové, Lurové, Sarakové a Adánové. Měli jsme skupiny, smíchané s malýma, a tak, když jsme měli etapku, dohromady nebo zvlášť, vždycky se to počítalo za jednu skupinu.

Džazímové

Sarakové

Do děje jsme byli zavedeni scénkou nebo čtením příběhu. Pak jsme hráli hru, která souvisela s předešlým příběhem. Jednou to bylo napsání obhajoby, sbírání ovoce nebo drahých kamenů (což byli bohužel jenom kousky papírků). Jindy jsme zase měli hledat unesenou

Adánové

Kirkurové

princeznu nebo střílet z luku vlastně vyrobenými šípy na nafouknuté balónky, které představovali ptáky. Bylo toho opravdu hodně a jmenovat všechny hry by bylo na dlouhou dobu. Většinou hry byly zajímavé a dokázaly do děje vtrhnout hodně nadšenců =)

Lurové

Jojo

Ajfi

Bodlina

14-ka

Dodo

Marty

Miki

Mandarinka

Anda

Janek

Smyčka

Mim

Franta

Jožin

Šmoula

Proužek

Španěl

Méďa

Syslík Vlásek

(5)

Áňa

Želva

Krásná Hora 2008

Vlásek


Přepad - Keya No, řeknu vám to bylo něco! Naši přepadající přátelé byli natolik chytří, že se nám nejprve ukázali v Krásné hoře. Tím pádem jsme byli připraveni na ten krutý a zákeřný přepad! Hlídku měl zrovna Janek s Proužkem. Všichni jsme čekali, že každou chvíli přijde Keya. Když se zrovna Janek s Proužkem rozhodli se rozdělit a obejít náměstíčko, došlo k tomu děsivému přepadu!! Janek vyrazil směrem přes sklad a marodku. Proužek opačným směrem což znamenalo že jako první zahlédl Keyu on.

Chvíli trvalo než se rozhodl že půjde sdělit Jankovi co viděl. Tak taky udělal a až po dlouhém uvažování se Keya rozhodla zaútočit. Bylo to fakt tvrdý! Zmohli se zařvat všemi mužnými hlasy “INDIÁÁÁNIIII”!! To mě vzbudilo a tak jsem vylezla ven abych se společně s dalšími aktivisty podívala na ty prchající indiány. Pak jsme šli spát a těšili jsme se na krásný budíček od

Verči, ale místo toho se nás rozhodli vzbudit Keyáci! Vzali si poklice od hrnců a mlátili s nimi tak, že se vzbudil i Janek!J

Ajfi

Hospoda Několikrát za tábor byla večer hospoda. To znamená že si všichni vzali svoje látečky (těma se platilo) a šli do kuchyně. Někdo hrál

hry, jako třeba pexeso, nervíky atd.

prší,

Někdo si povídal a nebo tancoval J. A někdo taky samozřejmě zpíval nebo

hrál úžasný písničky z našeho úžasného zpěvníku. Občas si někdo koupil něco k jídlu a nebo kofolu. No, bylo to prostě dobrý.

Anda

Krásná Hora 2008

(6)


Zachraňte vojína Ryana Tato hra byla určitě jedním z nejsilnějších zážitků tohoto tábora. Celé to začalo tím že jsme si, netuše, co nás čeká, vylosovali každý jedno číslo, které rozhodlo o našem handicapu, který nám zůstal až do konce hry: někteří měli ustřelenou ruku, či nohu, další byli němí, generál Janek byl slepý a Šmoula, alias vojín Ryan, se nemohl hýbat

vůbec. Naším úkolem bylo získat čtyři části kódu do základny, kam jsme měli Ryana přenést. Klíč nás nejprve vedl lesem a my jsme, navzájem se podpírajíce a nesouce Ryana na nosítkách, obešli zkušební kolečko. Potom jsme pokračovali dále potokem. To nám samo o sobě příliš nevadilo, horší byla spíše skutečnost, že v potoce bylo více bahna, než vody. Po nějaké době jsme došli na místo, kde bylo na příkrém svahu upevněno lano, s jehož pomocí jsme se všichni, kromě generála, který dole plnil úkol, dostali na cestu. Poté, co Janek získal část kódu, jsme pokračovali

dále po pevnině ale po chvíli jsme se opět napojili na potok. Po splnění dalších dvou úkolů Jankem jsme pokračovali opět po pevnině, kde nás čekaly tři úkoly, které se týkaly všech: odvalení balíku, vypití tekutiny nevábného vzhledu a o nic lepší chuti a nakonec vymyšlení a zapamatování si veršovaného hlášení. Myslím si, že to bylo velkým přínosem pro nás pro všechny, třeba tím, že jsme se naučili překonávání svého odporu a spolupráci.

Španěl Ze začátku to vypadalo nevinně. Klíč, který tuto hru už hrál, nám rozdal čísla od 1 až do asi 30 (hráli jsme to i s vedoucími). Pak přečetl rozdělení do skupin a to 1) vojín Ryan (Šmoula) 2) slepý generál (Janek) 3) němí vojáci 4) jednorucí vojáci 5) jednonozí vojáci.

(7)

Úkol všech byl, aby pod vedením generála prošli daným úsekem, splnili úkoly a tím zachránili raněného vojína Ryana, který byl po celou cestu na nosítkách. Bylo nám také doporučeno, abychom se převlékli do nějakého zmáčitelného oblečení. První úsek byl snadný. Šli jsme do lesa a pak kopřivami (to už tak snadné nebylo). Tímto úsekem jsme spíš jen obešli

Krásná Hora 2008

tábor a vrátili se do jídelny. Oproti tomu byl druhý úsek daleko zajímavější a složitější. Hned za jídelnou jsme totiž odbočili proti proudu potoka. Už v prvních metrech jsme museli bojovat proti bahnu v hloubce až jednoho metru, které bylo většinou černé barvy, jemné konzistence a nevábné vůně. Mezi dalšími překážkami byly nízké větve, kmeny přes potok,

Pohádky Tisíce a jedné noci ostré kameny nebo štěrk. Němí a jednorucí vojáci museli pomáhat jednonohým, generálovi a hlavně nesli vojína Ryana. Po skončení tohoto úseku nastal další problém. Museli jsme vylézt do kopce s pomocí lana. Generál mezitím došel pro jednu část kódu, což byl jeden z úkolů, které bylo nutno splnit. Pak jsme pokračovali po cestě, ale za chvíli jsme se skrz kopřivy vrátili k potoku. Tam opět musel

generál vylézt po laně, aby získal další část kódu umístěnou na stromě. Pak jsme opět prolézali kopřivami, abychom se dostali na louku, odkud musel generál dojít pro další část kódu, tentokrát po kládě ve výšce asi tři metry nad potokem. Bezesporu měl štěstí, když neviděl, protože já bych po té kládě přešel jedině s velkým strachem. Pak jsme měli ještě dát k sobě dva balíky sena a nyní jsme se vydali po louce. Tam jsme měli složit báseň o naší strastiplné cestě a každý se ji měl naučit. Poté následoval asi nejhorší úkol. Klíč vytáhl pětilitrovou láhev s tekutinou barvy CocaColy a pytlík s podivně vypadajícími sušenkami. Naším úkolem bylo vypít a sníst tyto podivné věci. Se sušenkami to bylo vcelku lehké. Ale potíž nastala s pitím. Nikomu se nechtělo napít a tak nakonec náš statečný generál Janek, díky své slepotě, se odvážil vodu vypít. Je vidět, že

slepota přináší i jisté výhody. Janek se pak napil ještě několikrát, ale zdálo se nám, že té tekutiny stále neubývá. Tak jsme museli do řady a každý se musel napít. Dali jsme i Ryanovi – Šmoulovi. Pak jsme konečně mohli pokračovat dál. Pak jsme už jen řekli kód Klíčovi a ten si vybral jednoho, aby přednesl/a naši básničku. Bohužel ji dotyčný/á nevěděl/a a tak jsme si museli večer všichni zaběhat. To však už bylo vedlejší. Hlavní bylo, že jsme zachránili vojína Ryana a pěkně si zahráli.

Franta

Manévry Bobrů Den První: Pískání pěti čárek probudilo naráz celý tábor a všichni už věděli co to znamená (manévry)!! Takže začala již všeobecně známá panika :D Nás Bobry nejvíc potěšilo, že první úkol měl být v Dobříši,

takže jsme museli jet autobusem, což znamená sedět (ležet) v autobuse, tudíž prospání se. V Dobříši bylo za úkol zazpívat pod okny radnice námi vymyšlenou hymnu

Krásná Hora 2008

Dobříše a zeptat se kolemstojících na názor na Pražáky a skautíky. Hymnu jsem já a Martin vymyslel během asi pěti minut ještě v autobuse a pak jsme jí tam krásně přednesli a poté jsme šli hledat nějakého

(8)

Pohádky Tisíce a jedné noci okolostojícího :) Ta paní moc příjemná nebyla ale její výrok zněl docela slibně... Pak jsme potřebovali vodu, ale nikdo nám ji nechtěl dát až nějakej týpek z kuchyně nám nalil teplou (GRRR)!!! Potom co jsme si v Dobříši vylili vztek na toho týpka, co nám dal teplou vodu, jsme vyrazili do Štěchovic. Prvních asi tak 7 kilometrů jsme šli v naprosté pohodě a už jsme měli za sebou asi tak dvě nebo tři zastávky na „svačinku“ když v tom začalo lejt jako z konve... v tom dešti se nám šlo o hodně hůř a ještě k tomu jsme museli překonat nějakej soukromej pozemek plnej ovcí a ještě k tomu jsme nevěděli, kde na mapě jsme... Když jsme ušli nějakejch dalších 12 kilometrů, tak už jsme konečně viděli Štěchovice a most, na který jsme se měli dostat. Bylo to fakt daleko, ale nakonec nám k dosažení Štěchovic pomohla čokoláda... :-/ Tu jsme si dopřáli o přestávce na mostu. Vybrat a nakreslit místní dámu ve stylizaci B.M. nám trvalo chviličku; za to najít někoho, koho bychom se zeptali na lagunu nám trvalo podstatně déle. Potom, co jsme udělali úkol a odpočinuli si, pojedli čokoládu, svačinu a podobně, jsme se začali bavit o tom, kde budeme spát a v kolik asi tak tam

(9)

budeme. Rozhodli jsme se, že přespávat budeme v Řitce, a že bychom tam mohli dojít asi tak v sedm, v osm... Po docela dlouhé, nudné a vyčerpávající cestě plné písniček apod. jsme konečně došli do Řitky, ale ne v sedm ani v osm, ale ve tři čtvrtě na jedenáct. Tam jsme měli najít náměstí (náves) kde už čekali Verča, Aš a Jana... To jsme ale nemohli najít, tak jsme se zeptali v jakési restauraci... Ráno jsme chtěli vstávat v 6:00, ale náš budík je nezodpovědný a nevzbudil nás... Takže jsme vstali asi v půl desátý a tudíž byli ve skluzu... Den Druhý: V Řitce jsme měli otevřít úkol ve kterém stálo: Napište krátké pojednání o tom, jak se vám v Řitce líbí a jestli je to stejné jako jinde a z toho vyvodit patřičný závěr... Vzhledem k našemu skluzu jsem to psal až o tento den první „sváčové“ přestávce na Skalce, kam jsme šli pěkně dlouho kvůli otlačeným chodidlům a nedoléčeným puchýřům z večera. Na Skalce jsme měli zjistit, jakou barvu má původní barokní kostel a kolik ze zdejších zastaveních je zrekonstruováno to nám trvalo chviličku, ale i přes to jsme tam zkejsli asi půl hodiny kvůli sváče a psaní toho pojednání z Řitky. Ze Skalky jsme šli na Stožec, kde jsme sice neměli žádný úkol, ale ze

Krásná Hora 2008

Bobří úkoly: Dobříš ✔ Složte hymnu městu Dobříš a zazpívejte ji pod okny radnice. Poté se zeptejte okolostojících na jejich názor na skauty a na Pražáky. Nový Knín ✔ Namalujte radniční okno nad nápisem Radnice na radnici a pohovořte s místním starousedlíkem o počasí a o vlivu mandelinek na náladu ve městě za poslední 3 roky. Štěchovice ✔ Zpodobněte jednu z místních dam ve stylizaci Babičky Mary a zjistěte, jestli štěchovická laguna už dřímá. Řitka ✔ Otevřete obálku tajného úkolu. Skalka u Mníšku ✔ Jakou barvu má bývalý barokní kostel na Skalce u Mníšku pod Brdy zasvěcený Máří Magdaleně a projektovaný K.I. Dientzenhoferem? ✔ Kolik zastavení blízké křížové cesty je již zrekonstruováno? Hradec ✔ Nakreslete půdorys zříceniny Hradeckého hradiště a přečtěte si o tomto místu na zadní straně mapy. Kuchyňka ✔ Ukuchtěte si něco dobrého k jídlu v Kuchyňce. Pičín ✔ V Pičíně zjistěte původ jeho názvu. Příbram ✔ Navštivte komplex chrámu na Svaté Hoře, prohlédněte si jej a napište jména všech čtyř rohových kaplí.

Stožce se nejlíp dostaneme na Hradec, tak jsme šli přes

Pohádky Tisíce a jedné noci něj (jako přes ten Stožec). Když jsme došli po silnici někam, kde by přibližně měla být (po výstupu vzhůru) zřícenina Hradeckého hradiště tak zůstal Frantík a Mim na silnici (spíš vedle ní v lese) a já s Martinem jsme začali stoupat (nahoru). Nahoře jsme našli pár stromů, který byli všechny stejný až na jeden, na kterém byla cedulka zmiňovaná v úkolech a kamení... tak jsme si řekli že to bude asi ono :D Když jsme se s Martym vrátili, začali jsme přemýšlet co uvaříme v Kuchyňce. Po mnoha návrzích jsme se od Verči dozvěděli, že tam stačí posvačit a tak jsme vyrazili... Po cestě tam se zase nic zvláštního nedělo jedině tak to, že jsme po cestě pořád zpívali a byla už asi osmá sváčová přestávka... Po sváče v Kuchyňce jsme si mysleli, že stíháme dojít do večera asi 3 kiláky za Příbram a tak jsme vyrazili... avšak na cestě ještě před Pičínem se vyskytla nějaká zdravotní komplikace hlavně u Mima, ale i všude jinde a kvůli tomu jsme šli dóst pomalu a došli jenom do Pičína, kde jsme se také uložili ke spánku pod strom. V noci však začalo pršet a tak jsme se přemístili na

autobusovou zastávku, kde jsme byli okolo čtvrté hodiny okradeni o Mimův batoh... poté co jsme to asi ¾ hodiny řešili jsme přišli na to, že to stejně nevyřešíme, takže půjdeme spát zase zpátky ke kostelu, protože už nepršelo... Ráno nás tentokrát super spolehlivý budík probudil včas a tak jsme mohli začít zjišťovat úkol (jaký je původ názvu obce Pičín) a nákupy jídla na poslední den chůze... Vzhledem k tomu, že jsme vymysleli, že nemusíme jít

do Příbrami, ale že si to s těma Kaplema zjistíme ještě v Pičíně a tudíž si zkrátíme cestu do tábora o asi 10 kilometrů a tak jsme si to zjistili na obecním úřadě, kde se z jejich řečí poznalo, že se tam všichni znají jménem atd. Když nám to nakonec řekla jakási „babička Novotná“ tak jsme vyrazili... Šli jsme asi tak 5 kiláků, když Frantík vymyslel nějakou

Krásná Hora 2008

zkratku a vzhledem k tomu, že s jeho zkratkami mám zkušenosti jenom já a Šimon, tak šli za ním a mně nezbývalo nic jiného než jít s nima... Jak jinak, jsme samozřejmě zabloudili kdesi v lese a nevěděli jsme kde jsme, tak jsme šli pořád rovně až jsme na konec konečně našli žlutou turistickou stezku. A tak jsme se jí chytli a šli!! Šli jsme děsně pomalu ale přesto lehčeji než doposud, protože už jsme netáhli Mimův batoh a šli jsme směrem na Dlouhou Lhotu, kam to bylo docela kousek, tak to šlo rychle po Lhotě to byli Obory, následovány Ouběnicí, kde nás chytil další mega mrak následován velkým deštěm. Za Ouběnicí byl Nečín, kde jsme snědli asi dvě tuny třešní a už to bylo jenom kousek do Kamýku.. (ten Kamýckej kopec byl fááákt děsnej) a v tom nám Márty řekl, že to je už jenom kousek do Řadov kde mají chalupu a tak jsme si tam otevřeli, pojedli náš chleba, snědli pár třešní a konečně se začali blížit Krásné Hoře, kde se nám k našemu obrovskému štěstí podařilo vyhnout malým :D a šli do tábora!!

Janek

(10)


Den se zavázanýma očima Začalo to jako normální den... Budíček, rozcvička, umejvárka a když jsme se pomodlili ranní modlitbu a chystali jsme se nasnídat,

řekli nám vedoucí, abychom si zavázali oči šátkem. Když jsme si je zavázali, konečně jsme se nasnídali. Potom jsme dostali za úkol uvařit čaj. Rozdělili jsme se do družinových skupinek a vybrali jsme si čaj. Měli jsme jenom sáček čaje a sirky, všechno ostatní jsme si museli sehnat. Tučňáci šli za Šmoulou a Šmoula šel za Vydrami. Vydry se usadily vedle volejbalové sítě a Tučňáci vedle nich. Rozdělili jsme si hned úkoly, Španěl se vydal pro sirky, Šmoula pro rýč, Proužek hlídal místo

(11)

pro ohniště, abychom k ohništi vždy trefili a Jožin šel pro ešus s vodou. Když jsme se shledali opět u ohniště, všichni šli pro dřevo. Orientovali jsme se podle provázku, který vedl od Markova stanu na pánskou a dámskou latru. Přinesli jsme chroští z lesa a nemohli jsme najít naše ohniště. Nakonec jsme ho našli, jelikož Šmoula do něj spadl. Ponaučili jsme se a Jožin zůstal u ohniště. Šli jsme pro druhou várku dříví, když jsme přišli, čekalo nás to nejhorší, zapálit oheň. Naházeli jsme tam papírový kapesníčky a zkoušeli jsme to zapálit. Podařilo se nám

to až na pátou sirku. Pak se o to pokoušely i Vydry, kterým pomáhali Tučňáci. O Bobrech a Sojkách nic nevím, protože jsem měl zavázané oči, ale podle sluchu na tom byli stejně. Ke svačině jsme měli čaj co jsme si uvařili a sušenky. Konečně jsme si mohli sundat šátek. !!!Na tenhle den jen tak nezapomenu!!! PS. OMLOUVÁM SE JESTLI TO BYLO JINAK . !!! (MĚLI JSME ZAVÁZANÉ OČI A ZASE SI TO TAK DOBŘE NEPOMATUJI)!!!

Šmoula

Krásná Hora 2008


Přepad – Myšák a Vojta V noci z neděle na pondělí se odehrál letošní čtvrtý přepad. Celá akce začala kolem druhé hodiny. Hlídku měla zrovna Méďa, ale samozřejmě sama nebyla. V kuchyni byla i Dodo a Myšák s Vojtou, kteří se úplně náhodou plížili kolem a na které si později Dodo posvítila… …ozvala se píšťalka a Médino a3 a pomalu se začala probouzet ta trocha

lidí, kteří byli ochotní ty dva honit. Nejdřív za nimi běželi Marek, Klíč a Citron a později, když jsme dorazily s Lessi z vedlejší louky, jsme se jim vydaly naproti taky. Jenže jsme došly do Vletic, kde za autem čekali Myšák s Vojtou a tak nás pěkně vylekali. Po nějaké době nás pustili a my jsme se vydaly zpátky do tábora. Vzbudily jsme George, který se jim chtěl pomstít

za stavebku, a pak jsme v kuchyni čekali na jejich druhý pokus o přepad. Pokusy byly asi tři, ale ani jednou nic neukradli a ani jednou se nám nepodařilo je chytit, dokonce na ně vyrazili i autem, ale bohužel neúspěšně. Zajímavé je, že i když byla použita pyrotechnika, nikoho jiného to neprobudilo, a když jo, tak nikdo ze svého spacáku nevylezl.

Uzlík

Návštěvák Jako každý tábor se i tento uskutečnil návštěvák. Letošní měl velmi hojný počet. První den v sobotu byly rodinné soutěže. Bylo šest skupin které mezi sebou soutěžily. U Citróna bylo velmi náročné lezení po laně. Na konec lana vylez málokdo. U pampelišky jsme házely malé korálky do kotlíku. Museli jsme ležet. Další fyzický úkol byl u Atoma, který byl na sousední louce v Hangáru. Udělali jsme klik a dole jsme drželi co nejdéle. Rekord zdolal

Janek, který byl velmi vyčerpán. Tomáš, který je u malých, se mohl srovnávat i s velkýma. V jedné disciplíně jsme měli vyskočit co nejvýše na jedné noze. Ten kdo nepřeskočil danou výšku vypadnul a na konci z té skupiny vydrželi jen ty nejnamakanější. U Klíče se měli házet mince do sklenice. Sklenice byla v hrnci, ve kterém byla voda. Tato disciplína byla velmi namáhavá na mozek, muselo se přijít na to jak tam minci správně hodit.

Marty

Krásná Hora 2008

(12)


Táborák Tak co bych řekla o táboráku.. Jako vždy jsme celý den chodili na dřevo, takže otrava..:), ale těšila jsem se na večer. Počasí nám přálo, takže dokonce ani nepršelo, což byl úspěch. George jako vedoucí oddílu zapálil 1. táborák v Krásné Hoře 2008. Potom jsme společně, velcí i malí, zpívali jako vždy Červená se, line záře a Junáckou hymnu. Následovalo udělování nováčkovských

zkoušek, odborek a obohacení velkých o několik nových členů. Nováčkovskou splnili: Anda, Jojo, Šmoula. Odborku Flóra dostala Vlásek a k Vydrám se od příštího roku přidají: Mája, Káťa a Klárka S., k Sojkám Eliška a Klárka V., k Bobrům Kuba a Lumťa a k Tučňákům Tom a Vojta. Poté, co se tohle událo, jsme se rozdělili zase na velké a malé a bylo vyhlašování etapek atd. Jako poslední v etapce se umístili Adánové kde byl: Proužek, Mim, Bodlina a Mandy. Na 3-4. místě se umístili Džazímové a Kirkurové. Hvězdné obsazení Džazímů bylo: Syslík, Marty, Jojo a Vlásek. Skupinka Kirkurů se skládala z Franty, Andy, Španěla a Želvy. Na krásném 2. místě se

umístili Sarakové kteří měli toto složení: Ajfi, Šmoula, Smyčka a Áňa. No a pokud dobře čtete, tak víte, že na 1. místě se umístili Lurové (zváni Looserové). Jejich složení znělo takto: v čele Janek, za ním Jožin, Dodo a Méďa. V bodování jednotlivců se na 1. místě umístil Španěl. Nejlépe měly ve stanu uklizeno Smyčka a Méďa. Ve Svojsíkáči se na 1. místě umístil Franta. V Azimuťáku byl nejlepší Španěl. Poté jsme se šli převléknout z krojů skončila oficiální část táboráku. Jakmile jsme se převlékli, šli jsme zpívat a hrát. Někteří zůstali u táboráku až do rána a můžu říct, že to bylo moc fajn. Panovala pohodová, ač unavená nálada a byla kupodivu celkem pěkná noc.:)

Méďa

Manévry Tučňáků Trasa: Krásná Hora, Příbram, Pičín, Kuchyňka, Mníšek pod brdy, Řitka a Dobříš a autobus a Krásná Hora a tábor =110 Km

1. den: Ráno kolem 4 hodin (neměl jsem ponětí o čase) mě vzbudilo pět čárek a začal zmatek, stres, stres, stres… No znáte to :-). Já jsem měl zabaleno docela rychle a tak jsem vzal batoh a šel

(13)

do kuchyně pro jídlo. Jdu omrknout ostatní jak jsou na tom: Španěl nemá brýle a ani baterku a tak dvojnásob poslepu hází věci do báglu a ostatní celkem dobře. Hned po mě vyběhl Šmoula a profesionálně

Krásná Hora 2008

naházel jídlo do igelitky, že si to rozdělíme za virtuální bránou a tak sem tam šel. Naštěstí jsem si zkontroloval moji kartu pojišťovny a zjistím, že místo mé peněženky je u mě Mártyho peněženka, tak

Pohádky Tisíce a jedné noci jdu hledat svoji a po 10ti minutovém hledání za pomoci Marka ji objevíme v Mártyho kufru. Vyrážíme (všichni ve spacím) do Krásné Hory, kde posnídáme s Vydrama Croissant a razíme do Příbrami. Cestou zjistím, jak „udržované“ jsou turistické trasy spíše jungle trasy). Najednou začalo pršet, potom více pršet, potom ještě více pršet a potom úplně nejvíc pršet. Bloudíme, chodíme atd. a vidíme, tedy spíš nevidíme, jaké je „značení“ cest a tak jdeme a jdeme a ještě pořád jdeme. Po mokré cestě a po ještě mokřejších nohou jdeme směr Pičín a kousek před ním si Šmoula umyje nohy v rybníku Nemastil a už jsme v Pičíně. Tam máme sraz s Klíčem , Irčou a Šimim. Rozhodneme se (na protest znaveného Jožina) dojít až do Kuchyňky. Kolem 1dné hodiny už spíme nad cestou (ve svahu), která vede skrz kuchyňku. 2. den: Probudíme se ne ve svahu, ale na cestě a dáme si pizza křupky s taveným sýrem. Zdálo se mi o manévrech a o tom, jak jsme furt někam bezdůvodně šli. Dáme si vejšlap na nějakej kopec, kde potkáme paní s proutkem v ruce a žene kozy na pastvu. Romantický oběd jsme měli i s krásným výhledem na meandry Vltavy. Myslíme si, že jdeme do Mníšku pod Brdy. Naše myšlenky se

pomalu začínají realizovat a tak se vyšplháme na skalku a spočítáme kolik Tučňáčí úkoly: zastavení křížové cesty Příbram bylo naposledy opraveno ✔ Navštivte komplex chrámu (1993). Já se Šmoulou na Svaté Hoře, prohlédněte si jej a napište jména všech čtyř jdeme koupit jídlo. Po rohových kaplí. slezu a výlezu na Skalku Pičín uděláme Tang(k)y a sníme ✔ V Pičíně zjistěte původ jeho si čokoládu. Další zpráva názvu. nás posílá do Řitky, kde se Kuchyňka cítíme spíše v řiťce než v ✔ Ukuchtěte si něco dobrého k jídlu v Kuchyňce. Řitce. Cestou do Štěchovic Hradec uvidíme dráhu pro bikery ✔ Nakreslete půdorys a zrovna tam skáče zříceniny Hradeckého hradiště nějakej typan, co říkal že a přečtěte si o tomto místu na zase musí trénovat na zadní straně mapy. Skalka u Mníšku mistrovství světa… Další ✔ Jakou barvu má bývalý debata, která se vede barokní kostel na Skalce u mezi mnou a Šmoulou je Mníšku pod Brdy zasvěcený tedy o kolech. Španěl a Máří Magdaleně a Jožin jen mlčky jeví projektovaný K.I. značný nezájem připojit Dientzenhoferem? ✔ Kolik zastavení blízké se do té debaty. Cesta křížové cesty je již nám poměrně rychle zrekonstruováno? uběhla a tak jsme došli do Řitka Štěchovic, kde jsme měli ✔ Otevřete obálku tajného další sraz s Klíčem a spol. úkolu. Štěchovice Čekáme na Španěla, který ✔ Zpodobněte jednu z si na zastávce propichuje místních dam ve stylizaci puchejře a najednou střík Babičky Mary a zjistěte, jestli a slyším Španěla: „Jejda štěchovická laguna už dřímá. teď sem asi někomu Nový Knín postříkal bundu“ Klíč: „Tak ✔ Namalujte radniční okno nad nápisem Radnice na ta byla asi moje :-(“. Oh radnici a pohovořte s místním jak nechutné. Máme starousedlíkem o počasí a o nakreslit paní ve stylizaci vlivu mandelinek na náladu ve babičky Mary a tak všichni městě za poslední 3 roky. jednohlasně pronesli: Dobříš ✔ Složte hymnu městu Dobříš „Proužkunakreslito!“ a už a zazpívejte ji pod okny jsem měl v ruce tužku a radnice. Poté se zeptejte papír. Co mi zbývalo… okolostojících na jejich názor Moje „kresba“ dopadla na skauty a na Pražáky. katastrofálně-však se ✔ Jeďte domů!!!!!!!!!!!!! Autobusem…. můžete sami přesvědčit v táborové kronice. Kousek za Štěchovicemi se Jožin Marka, a zanedlouho už začne dusit a tak voláme nám Jožin mává z okýnka naší táborovou sanitku, Škodovky a my vyrážíme

Krásná Hora 2008

(14)

Pohádky Tisíce a jedné noci Manévrový song: Tučňáci jdou, Tučňáci jdou, Bobře, jaká je to smůla. Tučňáci jdou Tučňáci jdou, Pěkně v řadě za sebou. Tučňáci jdou, Tučňáci jdou, Každé Vydří / Sojčí srdce jásá. Tučňáci jdou, Tučňáci jdou, Pěkně v řadě za sebou.

na nekonečně dlouhou štreku do Dobříše. Zjistil jsem, že už jdeme 3 hodiny další den. Pomalu nám naneštěstí začíná odpadávat Šmoula ale nakonec jsme si všichni s radostí posvítili na ceduli s

nápisem Dobříš. Najdeme vlakové nádraží a na něm luxusní čekárnu. Už skoro spíme a najednou se otevře okýnko a ozve se: „Co tu děláte?“ Španěl se nedá odradit a říká že tu chceme přespat a tak paní výpravčí jen udiveně zakroutí hlavou a zaleze zase zpátky do okýnka, ale to už všichni blaženě usínáme. 3.den: „Vstávat! Co tu děláte?! Nám sem přijedou cestující!“ Tak se pokusíme vstát a když se nám to podaří tak se dobelháme k autobusu a jdeme plnit další ujetý úkol. Máme se zeptat místního usedlíka jak se projevuje invaze mandelinek bramborových

na náladu obyvatelstva. Odpověď zněla: “Na co se mě to tu ptáte? To chcete udělat revoluci nebo co? To zavání Anarchií!“ No tak děkujeme… Ale to už tu je autobus a jedeme do Krásné Hory. Všichni tam usínali jenom já ne, protože vedle mě seděl řvoucí papoušek v kleci a tak jsem unaveně narovnával Šmoulovu hlavu, která čouhala do uličky, aby mohli lidi postupovat dále do vozu. Vystoupíme v Hoře a velmi pomalu se doplazíme do tábora, kde mne nadšeně vítá moje sestra. Zalezu do stanu a pak už jenom postel a spacák…

Díky za moje první manévry (bez žádného puchejře)

Pruch

Azimuťák Nikdo ho nečekal tak brzy, už jenom kvůli nedávnému Ryanovi. Ale nezbývalo nám než poslušně vyběhnout. Vyběhla jsem někde uprostřed směrem na Vletice a potom jsem asi půl hodiny hledala první kontrolu mezi dvaceti balíky slámy. K druhé kontrole jsem vyběhla se zpožděním a tak když jsem ještě ke všemu zabloudila, není div, že mě doběhl Jožin (tedy myslím-ať to byl kdokoli,

(15)

budu ho nazývat Jožin. Potom cesta vedla někam nahoru na vysoký kopec (tam jsme s Jožinem stanoviště šťastně objevili až když nás doběhla Ajfi). Tak jsme pokračovali ve čtyřech (no ano, těsně za Ajfi běžela myslím, že Janička)... tak jsme měli čtyřikrát více buzol než já prve, ale nevypadalo, že je to k něčemu dobré. Zoufale jsme hledali kontrolu v nějakých křácích nad tábořištěm, když se

Krásná Hora 2008

připojila Áňa. S její pomocí jsme objevili další tábořiště (to už jsme byli pěkně zabahnění a zadělaný různěnými větvičkami a hlavně ostružiním), a za ním překvapivě docela rychle další, a za ním louku, na které jsme potkali pro změnu Mandy s Vláskem... Takže jsme do tábora doběhli asi v šesti lidech a já z nich samozřejmě vybíhala první, takže jak to dopadlo?...

Bodlina


Vydří manévry V klidu jsme si spinkali, když tu najednou někdo pískal. Takový věci mě normálně nebudí, tak jsem spala. Když to ale nepřestávalo, řekla jsem si, že to asi budou manévry. Naštěstí jsem ale potkala Terku, tak jsme vzaly provázek a šlo se... Vyšly jsme jako druhé a zjistily, že jdeme jenom čtyři, ale čím míň, tím líp... Po chvilce nám ale došlo, že jsme si s sebou zapomněly vzít Marka a Kose, ale šly jsme dál... Za chvíli nás dohonili, nejdřív Marek, za ním klusající Kos s oběma batohy. Už nás nic netížilo a tak se nám šlo dobře, dokud jsme ale nedorazily do Krásné Hory, kde jsme posnídaly s Tučňákama a zjistily, že jdeme špatně... Pak se nic moc zajímavého nedělo, tak jsme jenom pořád šly. U prvního úkolu nás jedna moc hodná stará paní pozvala k sobě, kde jsme se nasvačinkovaly, a pak se nám pokračovalo mnooohem líp. Došly jsme ke druhém úkolu, tam jsme zjistily, že nic takového, co tam má být, není a navíc začalo pršet, tak jsme se svezly do Sedlčan

autobusem... V Sedlčanech zase nic takového, co mělo být v úkolu neexistovalo, tak jsme šly dál... A tak celý den. Večer v nějaké malé vísce jsme se skamarádily s mooooc hodnou rodinkou, která nám ukázala místní kostnici a místní hospodu (ale hlavně nám dala OKURKU!!!!, kterou později stejně snědli Marek a Kos...). Ještě kousek jsme šly, ale moc jsme toho neušly, tak jsme si radši postavily v nejbližší vesničce „stan“, kterej nám dokonce i MAREK pochválil. Po naší soukromé večerce jsme okamžitě usnuly. Ráno jsme se nepříjemně vzbudily. Ale šly jsme dál a asi tisíckrát jsme se ztratily. Tak to pokračovalo celý den, takže jsme z naší plánované trasy ušly jen velmi málo. A pak byl najednou večer a my jsme byly unavený. Tak jsme usnuly v autobusový zastávce. Další den ráno jsme vyrazily brzo a šly jsme hrozně rychle a dlouho jsme šly rychle. Síly už nám docházely, ale tušily jsme, že tábor nebude daleko. Ale byl!!!!!!!!!!! Tak jsme se radši najedly, trochu si pobrečely, párkrát se ztratily a pozdě odpoledne do tábora konečně došly!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Krásná Hora 2008

Nakonec nám to bylo stejně na nic, protože nás za jízdu autobusem diskvalifikovali, takže jsme ani nebyly první. Ale příští rok budem!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Anežka

Vydří úkoly: Vysoký Chlumec ✔ Nakreslete logo místního pivovaru. Jesenice ✔ Přineste a vylisujte list z památné lípy. Sedlčany ✔ Nakreslete pomník padlým z obou světových válek od Břetislava Bendy a uctěte jejich památku minutou ticha. Chlum ✔ Složte na deset minut své kosti v místní kostnici a zjistěte, k jakému účelu se kostnice používala. Psané skály ✔ Zjistěte, co označuje tajemný červený puntík na konci žluté turistické značky. Močidla ✔ V Močidlech si dejte čurpauzu. Besedná ✔ Z vrchu Besedná se dalece rozhlédněte z místa dalekého rozhledu a na základě textu o vrchu Besedná z druhé strany mapy veďte pětiminutovou diskusi na téma husitská hláska rozebraná. Stříbrný vrch ✔ Nakreslete pohled na kopec Drbákov ze Stříbrného vrchu a nasvačte se na místním hradišti. Nezapomeňte Drbákov pořádně zdrbnout. Hrad (Zrůbek) ✔ Prohlédněte si rozvaliny u řeky.

(16)


Konečně výlet! Zajeli jsme si busem do Příbrami do bazénu. Byla to děsná bžunda, jezdili jsme na toboganech, až nám z toho bylo špatně, plavali jsme a hráli různý hry pod hladinou bazénu i nad. Hned jak jsme se umyli, museli jsme se samozřejmě zase zpotit. Vyšli jsme si (asi po 346 schodech) na Svatou horu. Tam jsme si

sedli po etapových skupinkách na lavičky a namazali jsme si čerstvě propečený chléb s taveným sýrem J. Hned po té jsme dostali papír s otázkami, které jsme měli splnit do hodiny. Pak jsme se měli sejít u kostelu na náměstí. Když už tam byli všichni, včetně naší skupinky, mohli jsme mít asi skoro dvou

hodinové volno. Já jsem si nakoupila plno jídla na zbytek tábora, ale stejně mi to nevystačilo. Nakonec jsme měli opět sraz u kostela. Pak jsme naskákali do autobusu a frčeli jsme zas do Krásné hory. Dojeli jsme všichni v pohodě, ale zbytek cesty do Vletic jsme museli dojít sami.

Áňa J

Svojsíkáč 2008 O čem myslíte, že budu v tomhle článku pojednávat? Ano, správně, o letošním svojsíkáči. Tak tedy: Co to je, to asi víte. Prostě v určenou dobu vyběhnete a běžíte co nejrychleji po fáborcích. Žluté fáborky označují stanoviště. Když po dlouhém bloudění šťastnou náhodou narazíte na nějaké stanoviště, uvidíte tam vedoucího, jenž spočívá na dece, karimatce či jiné podložce a tváří se obyčejně jako kakabus. Pokud se vám podaří dostat z kakabusu pár instrukcí, můžete se dát do práce, obyčejně to bývají šifry, uzle, ekologie a zdravověda. Tenhle rok jsme běželi od kuchyně na cestu a po ní na opačnou stranu než do Vletic. Já, protože jsme v

(17)

malých žádný svojsíkáč neběželi a teď jsem byla ve velkých 1. rok, jsem se hrozně často vracela. Myslela jsem totiž, že je to udělané i pro takový dutý kebule jako jsem já, a to tak, že od jednoho fáborku je vždycky vidět hned k druhému. Ale asi by to bylo stejně na nic, poněvadž jsem kebule tak dutá, že bych ty fáborky stejně přehlédla. Po cestě se běželo až k prvnímu stanovišti, k upečené a sluncem usoužené Verče s ekologií na krku. Bylo tam naštěstí jen pár otázeček. Pak jsme už běželi po louce až ke Klíčovi, u kterého jsme vázali uzle. A to šest základních a horolezeckou osmičku. Po tom následoval perný úsek vodou a

Krásná Hora 2008

kopřivami. Ach, při té vzpomínce mě ještě teď svědí končetiny. Tak jsme se poškrábaní, s vodou v šosech dostali až k Cíťovi a jeho mapě.

Výsledky Svojsíkáče: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.

Franta – 1:41:35 Janek – 1:56:16 Bodlina – 1:58:50 Smyčka – 2:05:20 Ajfi – 2:09:48 Proužek – 2:17:40 Vlásek – 2:18:50 Dodo – 2:20:06 Španěl – 2:24:06 Jojo – 2:26:09 Áňa – 2:32:13 Jožin – 2:33:29 Syslík – 2:34:20 Želva – 2:36:30 Mim – 2:37:21 Mandy – 2:45:22 Méďa – 2:51:39 Marty – 2:57:47 Anda – 3:17:50 Šmoula – 3:43:33

Pohádky Tisíce a jedné noci Další byly šifry a hádejte, kdo byl u nich!?! Odpověď' je snadná, přece Kačka (jako vždy). A právě tam to všechno ztroskotalo. Přiběhla jsem a co nevidím: šest lidí se tam zoufale

pralo s papírem, ano, s papírem, který byl plný zapeklitých šifer. Když jsme se umoření dopotáceli k Markovi, stačilo naštěstí jen nasmolit na papír pár odpovědí na zdravovědecké

otázky. A pak už jen podepsat se na papír na stromě u lávky přes vletický brod a plnou parou do tábora. Tam už na nás čekal Bělin vynikající kuskus.

- Jojo-

Sojčí manévry A do prkýnka. Kéž bych poslechla Cíťu a napsala ten článek hned po táboře. Jenže to bych pak nebyla já. V tom případě to píšu teď, na konci října. Vlastně si pamatuju hlavně to, že jsme asi trošinku chodily. Začalo to tak, že zapískali jakože hodně brzo (to je jako asi tak 4:006:00 hodin ráno), dělalo mi hodně velkej problém vstát

(myslím, že jsem nebyla jediná-viz. Ajfi vedle mě furt chrněla). Vlastně jsem si nejdřív myslela, že je to přepad a tak jsem měla v plánu se otočit na bok a sabotovat. Když se ale z vedlejší podsady ozvalo: ,,To si dělaj pr....., ne? Manévry takhle brzo?“ V tu chvíli mi začalo pomalu docházet, že se něco děje. Vzápětí někdo venku řval, že máme už jen 15 minut. Tak jsme se společně s Ajfi začaly belhat ze spacáků a to už zbývalo jen pár minut. Jako vždy jsme všechno stihli a s Cíťou, Brébou, Momo a ostatníma

sojkama vyrazili................ Teď si nepamatuju, co jsme ty 2 dny dělali (nejspíš jedli)............................... ................ Ale důležitý je, že jsme přišli druhý den ve dvě v noci úplně první do tábora. Prostě si nemůžu pomoct, ale poslední věc, kterou si pamatuju, je pojídání čokoládovejch croissantů. Byly moc dobrý, mňamka hu haha.

Mandy+Ajfi

Sojčí úkoly Hrad (Zrůbek) ✔ Prohlédněte si rozvaliny u řeky. Stříbrný vrch ✔ Nakreslete pohled na kopec Drbákov ze Stříbrného vrchu a nasvačte se na místním hradišti. Nezapomeňte Drbákov pořádně zdrbnout. Besedná ✔ Z vrchu Besedná se dalece rozhlédněte z místa dalekého rozhledu a na základě textu o vrchu Besedná z druhé strany

mapy, veďte pětiminutovou diskusi na téma husitská hláska rozebraná. Močidla ✔ V Močidlech si dejte čurpauzu. Psané skály ✔ Zjistěte, co označuje tajemný červený puntík na konci žluté turistické značky. Chlum ✔ Složte na deset minut své kosti v místní kostnici a zjistěte, k jakému účelu se kostnice

Krásná Hora 2008

používala. Sedlčany ✔ Nakreslete pomník padlým z obou světových válek od Břetislava Bendy a uctěte jejich památku minutou ticha. Jesenice ✔ Přineste a vylisujte list z památné lípy. Vysoký Chlumec ✔ Nakreslete logo místního pivovaru.

(18)

Pohádky Tisíce a jedné noci Džazímové

Sarakové

Adánové

Kirkurové

Lurové

Vedení

(19)

Krásná Hora 2008


Roveři na táboře Z mého pohledu a mých dlouholetých kolegů roverů, mám tu čest napsat o nás něco do táborového časopisu. Jakožto jsme něco jako výpomoc vedoucím a zároveň máme v sobě neutichající hluk našeho mládí zvaný puberta, rádi někdy patříme i ke členům. Co jsem se tedy trochu poptala a zároveň

sama vymýšlela, všichni jsme se shodli na tom, že být roverem je ta nejúžasnější pozice, kterou bylo možno doposud mít. Měli jsme dostatek volného času pro sebe a naši „kozáckou“ skupinku. Hodně nám pomohla i naše cesta zvaná přepad =) kamsi k Prachaticím (samozřejmě i zde bylo o zážitky postaráno). Za Torrese (teda za mne, jinak je to španělský fotbalista) mohu napsat, že tábor naši skupinku hodně spojil a nedáme na sebe dopustit =). Náš individuální plán se mi líbil. I jak už jsem

zmiňovala tu výpomoc si myslím, že nebyla nejhorší. Doufám, že se cenila i snaha =). Pro mě a určitě i ostatní to bylo něco nového, z čeho je dobrá zkušenost. Roverů, jak přemýšlím, je pomalu víc než vedoucích, takže jsme nebyli k přehlédnutí. Na závěr svého slohového útvaru chci podotknout , že tábor jsem si užila a třeba i příští rok se budeme těšit zas. Nikdy totiž nevíte, co vás může potkat. Mějte se hezky kozlové, nebo vám natrhneme huby! (pro nechápající Kosova hláška =) ).

je

to

Kulík

Roverský puťák 1.den Na naší akci A jsme se sešli skoro podle plánu 12.7. ve 21:30 na hlavním nádraží. Bylo nás 6 – Irča, Momo, Kos, Aš, Šimi a Breberka. Potom jsme odjeli krátce po desáté dokonce správným vlakem, kde jsme měli objednaná lůžka. Podle váhové hierarchie jsme si přidělili lůžka a navzájem si sdělovali rady rodičů, jak se chovat, až narazíme na medvěda :-) Panovala dobrá nálada a i průvodčí byl milý (nejspíš jsme OPRAVDU měli ty správné lístky). Pak jsme šli spát, aby byla vůbec naděje, že ten první den zvládneme ujít (byl nejdelší a muselo se hodně stoupat, převýšení asi 1 620m). Ráno jsme svými nacpanými

batohy úplně ucpali uličku a Kos nás všechny povzbudil větou: „No, možná i stihneme vystoupit.“ To jsme opravdu nečekali! :-) Tak se stalo v Ružomberoku v půl šesté ráno (!!). Výstup jsme opravdu zvládli,ale pak nastal zmatek. Na autobusovém nádraží jsme se nemohli zorientovat; nejdřív jsme hledali to správné nástupiště mezi městskými autobusy, ale pak nám jedna paní (s příbuznýma v Praze) vysvětlila tamější systém zápisu odjezdů autobusů a poradila nám, odkud to jede. Tak jsme šťastně dojeli do Donoval, kde začínal náš výlet

Krásná Hora 2008

(=spousta nesmyslných výstupů a sestupů s masivně těžkejma báglama: Bréba 20 kg, Šimon 22 kg a Kos 26 kg). Oslavili jsme to snídaní (chléb a nutela z Tesca), udělali první společné expediční foto a pak už se šlo. Zatím to bylo po asfaltu mírně do kopce, sluníčko nepařilo a dobrá nálada nás ještě nestihla opustit :-) Nacházeli jsme se 980m.n.m. v Starohorských vrších. Pak už se šlo více či méně prudce nahoru, taky jsme se „brodili kosodřevinou“ (to byla Kosova poznámka od snídaně). Cesta byla lesem a šlo se nám ještě krásně. První odpočinková pauza byla u vchodu do NP Nízké Tatry, tak jsme se taky vyfotili u cedule, abyste nám to věřili.

(20)

Pohádky Tisíce a jedné noci Potom to bylo ještě kousek lesem, následovala krásná prostorná louka s výhledem a už se před námi tyčil pořádný prudký kopec – Kozí chrbát. Vyvřelé horniny jsou zde nahrazeny horninami usazenými. Díky nim se na tomto vrcholu objevuje chráněná vápnomilná flóra. Když jsme z něho posléze sestoupili ještě horší a prudší cestou, zhodnotili jsme, že jméno Kozí chrbát (= Kozí hřbet) tomuto kopci opravdu sedí.

Seběhli jsme do sedla Hadlanka, kde bylo vnější elektrické vedení, takže to tam vypadalo dost civilizovaně, ale s odkazem na předchozí kopec myslím, že zdání klame. Následovalo nějakých 20 m v sedle po rovince, a pak už se zase stoupalo (na Prašivou,

vrchol není ani označen). Po cestě měl být podle našeho průvodce pramen, se kterým jsme počítali a tudíž nijak zvlášť nešetřili vodou, ba naopak. Po jisté době marného hledání jsme pochopili, že pramen asi nenajdeme (teď dokonce čtu v průvodci, že chodník k tomuto prameni je „hůře patrný“). A Kosovi se tu stala taková příhoda, utrhlo se mu ucho od batohu, tak nás nechal jít napřed – stejnak byl nejrychlejší – a zašil si to :-) Konečně jsme se ocitli na vrcholu, kde se nám naskytl alespoň krásný výhled – lze odtud přehlédnout poloviny Nízkých Tater, velkou i Malou Fatru, Slovenské rudohorie, Chočské vrchy, Západní a zčásti i vysoké Tatry. Musím říct, že nás to opravdu nadchlo. Zato už nás tolik nenadchlo následující stoupání. Někde tam jsme shodili batohy (a to doslova) a najedli se :-) Ještě jedno stoupáníčko na nejvyšší horu dne (Velká Chochula, 1753,2 m.n.m.) a odtud zase dolů lesem a kosodřevinou, „Cestou hrdinov SNP“. Někde tady nás potkal neuvěřitelný vichr. Jelikož jsme šli „hřebenovku“, dalo se

předpokládat, že nás něco takového potká a že se nebudeme mít kam schovat. Vítr v některých okamžicích dosáhl takového stupně, že jsme tak různě putovali po pláni a vůbec nešli rovně po cestičce, slabší jedinci si i na chvíli lehli, aby je to neodneslo :-) V těchto momentech se nacházíme dokonce na dvou mapách :-) Pak už zas stoupáme a klesáme, až se konečně vyplazíme na kamenitý vrch Ďurkové, ze kterého se sestoupí do sedla a ještě kousek pod ním (asi čtvrthodinka po nehorázně prudkém kopci) stojí ubytovna Ďurková. Tam jsme padli na venkovní lavičky a leželi bez hnutí v příjemných a určitě vtipných pózách (ač foukal velmi studený vítr). V chatě jsme si rozdělili úkoly - kluci došli pro vodu a holky odpočívali :-) Dokonce na nás zbylo 6 volných míst vedle sebe. Hodili jsme tam věci a kluci šli vařit (!!) – byla bramborová kaše s párkama, s čistým svědomím mohu prohlásit, že z toho špatně nikomu nebylo. Mezitím se nám, holkám, nahoře na půdě smáli slovenští horolezci, když viděli naše jídlo a chtěli si od nás koupit ananasovou konzervu :-)

2.den Na druhý den nám naši noví slovenští přátelé slíbili, že nás vzbudí, až budou vstávat. Ale dopadlo to jinak. Svá rozespalá očka jsme otevřeli v době, kdy už ostatní na táboře šli do umývárky a zjistili jsme, že z úplně plné půdy je asi polovina horalů pryč (bylo nám sděleno, že pravý horal vstává klidně v 500 – tak na to jsme se vykašlali!!). Udělali jsme si náš první porridge, velmi nám chutnal, což bylo příjemné zjištění. Dělali jsme ho jinak než na táboře a i jinak než nám bylo poraděno takže vůbec nebyl vyzkoušený. No a pak se nějak vyrazilo –

(21)

nehorázné táhlé stoupání do sedla, hned následuje táhlé stoupání na vrchol. Už někde tady začalo poprchávat. Z vrcholu hory Chabenec cesta pokračuje na další horu, Kotlíská, kde vytáhli pláštěnku už i ti nejoptimističtější. Pak se prudce klesá do sedla po kamenité stezce, takže se spíš skáče, s 20ti kilovým batohem a pláštěnce to bylo velmi nezvyklé. V tomto místě se křížila červená a modrá značka. Po červené jsme celou dobu šli a pokračovala na další hory a sedla, včetně nejvyšší hory NT Chopok, 2 023m.n.m., kde se

Krásná Hora 2008

nachází meteorologická stanice. Cesta po modré je bez nějakých větších a drsnějších převýšení. Hádejte, po které jsme šli! Je to jasný, po modrý :-) Vyčerpal nás déšť a námaha z předešlého dne; v botách nám čvachtalo, kromě vody, bláta, písku a trávy se tam nevyskytovalo snad již nic jiného; pláštěnky vlály, jak se jim zachtělo, a výsledkem toho bylo i kompletně mokré oblečení (a jak se později ukázalo nejenom to, co jsme měli na sobě). I přes vytrvalejší déšť a vítr se nám nešlo nijak zvlášť špatně. Cesta byla opravdu rovnější než původní plánovaná trasa, nebyla

Pohádky Tisíce a jedné noci po hřebeni, kde nejvíc fouká, ale táhla se jakoby vytesaná do úbočí svahů. Takže jsme docela rychle dosáhli cíle, Chaty generála M.R. Štefánika.

Tam byla teplá voda ve sprchách, splachovací WC, vyhřátá kuchyň a příjemná obsluha. S tamějším personálem jsme se skamarádili. Nespali

jsme na žádné půdě se spoustou lidí, ale dostali jsme společně jeden pokoj a zjistili jsme, že v ceně je také snídaně (a teplá). Prostě paráda :-)

začínáme modlit (ve Slovenštině, už se začínáme přizpůsobovat prostředí), aby nás to nesmetlo z hřebene do údolí. Často na sebe čekáme, chodíme ve dvojicích za ruku a postupně uklízíme pláštěnky zpátky do batohu, protože jsou stejně k ničemu. Snažíme se co nejvíce zdržovat v blízkosti kleče, protože tam je vítr slabší. Irče se dokonce roztrhala pláštěnka.

obejít. Po chvíli si všimneme lyžařského vleku a po další chvíli se skoro dokutálíme po prudkém kopci na Čertovici.

3.den Vstávání něco po sedmé, snídaně objednaná na osmou. Původní plán na tento den: co nejdříve vyrazit po snídani a rychle dojít do další chaty, aby nám jí někdo nezabral a bylo tam na nás místo. Nebyla totiž nijak objednaná – ani se to nedalo – a prostě platí pravidlo „Kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Na tento den toho bylo i poměrně málo, podle průvodce asi 5-6 hod cesty. Jenže průvodce nevěděl, že NÁM nebude přát počasí :-) Po snídani byla venku úplná vichřice, hrozně pršelo, padla mlha a mrazilo až praštělo. Rozhodli jsme se vyrazit v poledne (nějací Češi měli předpověď počasí, v poledne se to mělo obrátit). Někdo na to nedbal a vyrazil do toho nečasu, skupinka Čechů na chatě zůstala i v poledne, kdy jsme odcházeli (jen tak mimochodem, počasí se nezměnilo). Celé dopoledne jsme vymýšleli, jak vyrobit peníze na další noc na této chatě. Taky jsme koukali na jednoho svalnatého nosiče, který ráno odešel pro náklad a pak s ním vystoupil na chatu a odpočíval. Byl fakt dobrej :-) Nedalo se nic dělat, zamáčkli jsme slzu v oku a opouštíme chatu. Pokračujeme dále po červené značce, obcházíme pomník SNP (ani jsem si ho v té mlze nevšimla :-) ) a začínáme stoupat v několika serpentinách na hřeben Králička. Zároveň se

Někdy během dne přestalo lejt. V našich botách už byl zase rybník a některé věci na vrchu batohu byly zase mokré. Různě jsme stoupali a klesali a postupně jsme se dostávali do trochu jiného prostředí – vysoké a kamenité hory se změnily v takový drsnější kopcovitý les a palouky. Zase různě stoupáme a

klesáme, až konečně vystoupíme na poslední strmější kopec, odkud následuje příjemný sestup lesem. Tady se začínají objevovat popadané stromy přes cestu, které musíme přelézt nebo

To je motorest, takže se setkáváme se silnicí (silné touhy stopovat) a dokonce zjistíme, že tam jezdí i autobus (ještě silnější touhy si na něj počkat) :-) Nakonec jsme ale poobědvali a namotivovali se k další cestě. Pokračovali jsme po zpevněné cestě s mírným stoupáním lesem. Tam jsme potkali Slováka s jizvou na čele a dokonce jednoho Vietnamce! Pak jsme odbočili na cestičku vyšlapanou v lese a na lesní mýtině. Další cesta vedla polomy, které tady zůstaly po vichřici. Je to poměrně špatně značeno, tak se nám povedlo sejít z vyznačené stezky, ale žádný problém, ani jsme si toho nestačili všimnout a už jsme byli zpátky na značce. Kdybychom měli štěstí, mohli jsme v dalším lese spatřit tetřevy, kteří tady mají docela vhodné podmínky ke svému životu. Tak jsme nějak došli lesem do útulny Ramža, kde nás přivítalo skoro třicet překvapených obličejů, které se na nás divně koukali. Postavili jsme stan a ohřáli lečo. Ti lidičkové nám dovolili dát si nějaké mokré oblečení do chaty ke kamnům. S některýma jsme si pak večer povídali.

4.den Tento den neměl být na trasu i časově tak krátký jako dva předchozí dny, proto jsme chtěli vyrazit opravdu ráno, aby byl večer spíše odpočinkový a prostě jsme se mohli válet :-) Ráno jsme zase měli naší oblíbenou

snídani a pak jsme začali uklízet. Někdo skládal stan, někdo šel vyhodit odpadky a balil a někdo jiný šel mýt nádobí do trochu vzdálené a strašně ledové studánky. Tam jsme ještě naplnili lahve, takže jsme skoro všichni

Krásná Hora 2008

měli zmrzlé ruce. Z počátku měl les až pralesovitý charakter, ale pak se z něho vyjde a cesta pokračuje po loukách. A zase se stoupá a klesá a pořád dokolečka a občas

(22)

Pohádky Tisíce a jedné noci se jde kosodřevinou a jsou vidět skalky :-) Pak se objeví mýtina, odkud jsou poměrně pěkné výhledy na vrchol Velká Vápenica, na který se musí vyšplhat po hodně strmé cestě. Následuje docela pohodový úsek lesem, který je vystřídán podmáčeným terénem, jež místy připomíná vrchoviště. Objevuje se kapradí a další podobná vegetace a okolní hustý les má pralesovitý charakter. Další cesta je ta neprudší, co snad existuje, a vede do sedla Priehyba. V průvodci píšou, že prudký sestup trvá asi 15 minut, ale já si myslím, že u nás těch 15 min byl

rozdíl mezi prvním a posledním, co došli do sedla :-) Tam vede asfaltová cesta, takže jsme zase bojovali s velmi silnou touhou sejít z hor. V průběhu celého puťáku se objevovaly pokusy o debaty ukončit to dřív, ale nikdy se nemyslely zas tak vážně a ani je tak nikdo nebral :-) Jenže tady, ušlapaný po hrozným krpálu a unavení už čtvrtým dnem pochodu, jsme si sedli na klády a každý z nás zjistil, že on sám není jediný, kdo už moc nemůže a klidně by to tady zabalil. Tak se zjistilo, že jediný, komu bude líto té Velké Vápencové a další trasy,

která nás čekala, je Kos :-) Najedli sme se, doslova se snědlo všechno, na co se přišlo, a pak sme flámovali :-) Dál už se nešlo, bylo rozhodnuto. Odpočívali jsme, pozorovali brouky – byli hrozně velký a každý jiný, někdo házel nůž do dřeva a někdo si něco vyřezával :-) Když jsme se vyblbli, sešli jsme po silnici dolů z hor a postavili stan na nějaké louce za městem. K večeři měl být lunchmeat, ale koupili jsme nějaký nekvalitní, takže to bylo pěkně hnusný!! :-) moc jsme se nenajedli. Ošetřili jsme si svoje nohy (ryby) a pomalu šli spát.

5.den Nevím, jestli nás vzbudilo vedro a nedostatek místa ve stanu nebo stádo ovcí se řvoucím pasákem procházející za naším stanem! :-) Cinkot ovčích zvonečků byl slyšet celé ráno (asi od šesti) a prakticky i celou dobu, co jsme tam pobývali. Dopoledne jsme se převlíkli do plavek, i když potok z hor byl fakt studenej a nikdo se snad nekoupal. Aspoň jsme se opalovali. Tak různě jsme leželi, uklízeli, velmi pomalu a líně balili, fotili a prostě si užívali toho klidu a smáli jsme se představě, jak se ještě dnes moříme někde

v horách s odřenýma nohama a celí špinaví. K poledni jsme sešli do města Helpa (!!) :-) a chtěli stopovat. Jenže když jsme prošli celým městem a konečně z něj vyšli, začalo pršet. Byl to docela liják, tak jsme to po několika neúspěších vzdali a šli zpátky do města se někam schovat. Pod střechou zdejšího supermarketu jsme si uvařili čínské polívky a když přestalo pršet a zase se udělalo hezky, koupili jsme si mléko a udělali si kakao a další pochutiny, kterých jsme se předtím museli vzdát :-)

Takhle krásně jsme si užili poslední den na Slovensku a krátili jsme čas do příjezdu autobusu. Tím jsme se dostali do Prešova, kde nám jel vlak. Šimonovi a Ašovi se ještě podařilo vniknout do Billy, která už zavírala a zachránit naše bezedné žaludky. Všude jinde měli zavřeno… Tuhle noc jsme si nemohli dovolit koupit lehátka jako minule, tak jsme se poskládali do jednoho kupé a tam tak různě na sobě spali :-) Vlak dojel do Prahy asi v devět ráno. Myslím, že se všichni běželi domů dospat a umýt, a Kos jel na tábor :-)

Bréba

Přepad Letos jsme se my, roveři (pro ty kdo neví, tak to jsem já (Kos), Šimi, Adam, Aš, Fido, Kulík, Žluťásek, Momo a Bréba) rozhodli, že se na pár dní vytratíme z tábora a přepadneme nějaký Blanický oddíl. První návrh bylo přepadnutí Černého šípu a Modrého klíče, kteří sídlí u Frantol, vesničky

(23)

nedaleko Prachatic. Padla i Keya, ta však zase rychle odpadla, neboť se naše tábory nepřekrývají. Byl tu i návrh jít se podívat ke Statečným srdcím, která sídlí na našem bývalém tábořišti, v Křeči. Tento návrh sklidil úspěch a tak tedy bylo rozhodnuto, pojedeme ke statečným srdcím, vzal jsem tedy do ruky mobil a začal vyhledávat

Krásná Hora 2008

nejlepší spojení, když vše bylo vyhledáno a zapsáno, zjistili jsem, že nám to zabere dva dny, šli jsme tedy za vedoucími, ti nám řekli ať přijdeme večer na radu, že se poradí. OK, počkáme, proč ne. No jo, ale na radě nám řekli, že dva dny jsou moc, že tedy žádný přepad nebude. My tam na ně chvíli koukali, ale pak jsme šli...

Pohádky Tisíce a jedné noci Přemístili jsme se do stanu a tam přemýšleli co dál, protože jsme se přepadu nechtěli jen tak vzdát, všichni si o čemsi povídali a já si zase mačkal na mobilu a hledal spojení, po chvíli usilovného hledání jsem je přerušil a řekl, že kdybychom jeli do Frantol, zabralo by nám to o půl dne méně, řekl jsem, jdeme to zkusit znova, nikomu se však již nechtělo, mně samotnému se ale také ne, nakonec jsem přemluvil myslím Šimona a šli jsme! Když jsme se objevili v pracovně, docela tam na nás koukali, když jsme jim řekli o našem návrhu koukali ještě více, řekli nám, že si to rozmyslí. Nezbývalo nám než čekat. Ani nevím po jaké době, ale jednoho dne nám řekli své ANO!!! HURÁ!!! Bylo rozhodnuto! JEDEME!!! Jednoho dne jsme se o poledním klidu začali připravovat a po poledňáku jsme šli na autobus do Hostovnice, když jsme projížděli Krásnou Horou, uviděli jsme z okna přepadové komando Keyi, hned jsme je ohlásili:). Na místo jsme dorazili, už nevím přesně v kolik, ale to není důležité. Důležité na tom je, že to bylo za světla, tudíž byl ještě nějaký čas na zmapování tábořiště. Nechtěli jsme se tam za světla hnát všichni, našli jsme si tedy pěkné místečko u lesa a tam složili své věci. Rozhodli jsme, že do jejich tábořiště se podívám já (Kos) a Aš, ostatní počkají. Vydali jsme se na cestu. Co se však nestalo, holky hrály hru a samozřejmě to jako na potvoru nebylo na tábořišti, ale před ním. Po cestě se tedy jít nedalo, tak jsme rychle zamířili do lesa a šli jsme lesem, to byl však kámen úrazu, nevěděli jsme totiž přesně kde jejich tábor leží, jediné co jsme věděli bylo, že je vidět z cesty. Prošli jsme se tedy lesem, ale tábor jsme nenašli. Nezbývalo nic jiného než se vrátit, zpravit o tom ostatní a prostě jít po cestě a doufat, že na tábor narazíme.

Abychom nebyli moc velká skupinka, rozdělili jsme se do do dvojic (jedné trojice) a šli jsme postupně zkusit štěstí nejdříve šel Šimon s Fido, potom šli Aš a Žluťásek, pak Adam a Kulík a nakonec to nejlepší, já, Bréba a Momo (snad jsem dvojice nějak nepřeházel a pokud jo, prosím odpusťte mi). Po chviličce jsme se zase všichni sešli, těm prvním se zdálo, že jdeme příliš dlouho. Chvíli jsme rokovali co teď a po chvilce jsme rozhodli, že první dvě skupinky půjdou dál po cestě, Adam s Kulíkem (snad je to dobře) odbočí doprava po cestě na louku a my na ně počkáme na cestě. Čekali jsme dlouho, ale oni nikde, tak jsme se vydali stejným směrem jako oni, že se po nich podíváme. Došli jsme až nakonec louky, zabočili doprava do lesa po cestě, ale ona se nám po nějaké době ztratila, zavolal jsem tedy Adamovi jak na tom jsou a oni že jsou u nějakého potoka, do kterého samozřejmě Adam skočil a že nic nemají, to je tedy pěkný. Řekli jsme si, že na sebe počkáme dole na louce v pravém rohu. Přišli jsme tam a čekali, nepřicházeli, vytáhl jsem tedy mobil a volal, Adam mi sdělil, že jsou také na místě, zajímavé, počkali jsme na ně tedy na cestě, kde jsme se prve rozdělili. Když přišli, dozvěděli jsme se, že oni byli o louku níž, no co, hlavně že jsme se domluvili. Pokračovali jsme dál po cestě, my samozřejmě až nakonec, Adama s Kulíkem jsme zase dohnali, ale to už nám sdělovali, že tábor našli, začali jsme se tedy plížit. Z cesty jsme uhli nejdřív jak to bylo možně, nějakým průsekem v trávě, doplížili jsme se až na okraj louky a pozorovali, přímo před námi byla nějaká divná hromada čehosi a kousek vedle nějaký stan, opodál bylo týpko a v něm oheň. Co chvíli jsme slyšeli nějaké zakašlání, ale jinak nic. Na tomto místě jsme nějaký čas setrvali, chvílemi jsme koukali, chvílemi pospávali, jak už jsme se nemohli udržet. Byli

Krásná Hora 2008

jsme domluveni, že ve dvě začne akce. Tak nějak jsme čekali, teď už přesně nevím proč, ale přestalo nás to tam bavit takhle ležet a vrátili jsme se na cestu; vlastně vím, připadali jsme si tam takoví odstrčení, takže jsme chtěli najít nějaké místo blíže k tábořišti. Jak jsme tak šli, potkali jsme další dvojici, a to Adama s Kulíkem. Adam už měl posbíráno několik sekyr, co tam měli zaseknuté v nějakém špalku. Tak jsme tam tak čekali, leželi a koukali, tábořiště bylo nějaké klidné, ale to bylo jen dobře. Když tu! Uslyšeli jsme rány z petard a kdosi (Šimon) zakřičel Protěěěž! Zvedli jsme se, naběhli jsme na louku a brali, co nám vlezlo pod ruce: boty, ešusy, hrnce, již zmíněné sekerky, hořčici, vařečky a další věci. Jen jídlo jsme nikde nenašli, nebyl však čas, co jsme měli, to jsme měli, radši jsme vzali nohy na ramena. Když jsme byli kus od tábořiště, přestali jsme běžet a k našemu velkému údivu jsme zjistili, že nás nikdo nedohání, ale taky, že nám chybí Šimon. Nu což, vrátit jsme se neodvážili a běželi jsme dál, zpět ke schovaným věcem. Zrovna jsme odbočovali z cesty, když tu jsme uviděli někoho s baterkou, rychle jsme se snažili schovat hupsnutím do vysoké trávy a celí napjatí co se bude dít, byl to však Šimon, tak se nic nestalo. Škoda, no asi spíš štěstí. Došli jsme k věcem, pobrali co se dalo a radši se přemístili dál od tábořiště. Zaparkovali jsme někde u balíků slámy a snažili se usnout, no moc nám to nešlonebyli jsme nato vybaveni, tak jsme tam blbli a čekali do rána, abychom vrátili ty hrnce atd. Adama a další napadlo, že si půjdou zaběhat, tedy šli, za chvilku se všichni vrátili, jen ten Adam chyběl. Když přiběhl povídal, že se byl podívat na přepadené, prý byli pěkně naštvaní a chtěli věci co nejdřív zpět. Povídal taky, že ho svalili na zem a k nám se dostal jen díky tomu, že se vymluvil na kakání.

(24)

Pohádky Tisíce a jedné noci Nakonec jsme jim tedy věci vrátili, dali nám k snídali kávu a chléb, co si sami upekli, něco jsme jim tam pomohli, vrátili

jsme se k balíkům, tam jsme se zase pokusili usnout, tentokrát to bylo úspěšnější. A pak jsme šli na vlak, po cestě jsme se ještě

stavili na obědě a to je asi vše.

Byla to velmi tajná akce.. Od všech co to šlo, jsme si půjčili oblečení (maskáče atd) a vyšli jsme do Hostivic na bus. Při cestě nás fotil Kos a hrála Nirvana. Nastoupili jsme a v Krásné hoře jsme před hospodou viděli, jak tam posedává Keya :D tak jsme vysmátí dojeli do Příbrami odkud nám jel vlak. Mezitím jsme si nakoupili nějaké jídlo a pití. Tereza (Terekorb) si šla sehnat sandály, které se jí totálně zničily ve hře “zachraňte vojína Ryana“ tak hned u nádraží, jsme to zalomili k Vietnamcům, kde Tereza začala smlouvat, ale pán jaksi nechtěl z ceny ustoupit, tak Tereza řekla “váš problém vy nebudete mít kšefty“ a odešli jsme. Tak dále jsme tedy už konečně šli koupit lístky, kde nás tedy docela překvapila cena, no ale zaplatili jsme a šli už konečně do vlaku… Ve vlaku jsme promýšleli plán jak to večer všechno bude probíhat… Vlakem jsme jeli docela dlouho, ale dojeli jsme do vesnice, jméno mi ale vypadlo a tam jsme měli asi necelou hodinku na přestup. Tak jsme šli do jedné hospody na kolu a na sýr v housce. Mimochodem jsem v ní měla červa na salátu, tak jsem to dala Kosovi a ten si to samozřejmě s chutí vzal. No šli jsme docela rychle zpátky na nádraží a nasedli do vlaku, který nás dovezl do Rohanova, kde už jsme měli konečnou :-) Tak jsme šli asi 4 km a došli jsme na jednu louku, kde jsme si řekli, že se najíme a rozvalili jsme se tam a začali se oblékat a maskovat… A Kos s Ašem řekli, že půjdou omrknout tábor.. A zbytek si zatím cvičili jak se budeme plazit :-D No když se asi po 2 hodinách pořád nevraceli, řekli jsme si, že jim zavoláme co s nimi je.. A Kos suverénně oznámil, že tábor bude nejspíš

úplně jinde tak jsme na ně počkali a věci jsme si nechali tam a šli jsme se zeptat do jedné boudy jestli nevědí o nějakém táboře. Řekli, že vědí a že to je to asi půl hodiny cesty.. Tak už jsme se rozdělili do dvojic nebo do trojic jak budeme přepadat.. Já sem šla s Irčou a Adam nás furt komandoval ať nejsme tak blízko u sebe atd… No tak jsme šli na místo, kde jsme měli špehovat a pak jít do akce.. My jsme měli být za stanama a vykrást stany.. Jenže tam jsme při plazení potkali na zemi nejdřív Aše a pak Šimona, kteří tam měli hodit petardy a zařvat PROTĚŽ, tak jsme si řekli že zůstaneme s nimi. A čekali jsme tam asi 2 hodiny. Hrozná zima, ale pak jsme tedy čekali na pokyn z kuchyně kde byl zbytek… No jako trochu se popletlo, ale nakonec tedy jsme vystartovali a začali vykrádat stany a Šimon házel petardy a zařval PROTĚŽ, jak to zařval, začali jsme okamžitě zdrhat až na tu louku což bylo asi 2 km… Pořád jsme měli pocit, že za námi aspoň běží a bude nějaká akce.. No když jsme doběhli na tu louku s půlkou vybavení tábora, měli jsme tam např, sekeru, boty, olej, hrnce, bumerang a podobné věci :-D Jo a hořčici, kterou jsme si jako jedinou věc nechali.. No celý vysmátí, že Černej klíč se ani nesnažil nás chytit přišla sms Kosovi od Radima „vy jste hovada“.. No řekli jsme si no aspoň, že o nás vědí… Tak jsme šli skoro do vsi, aby nevěděli kde jsme, protože jsme dost řvali a šli jsme na jinou louku na slámu, kde jsme se pokoušeli usnout, ale nepodařilo se, tak jsme lezli na slámu a podobně blbli… Asi v půl 8 jsme se rozhodli že jim tedy ty věci půjdeme vrátit, no pocit, když jsme zjistili, že jsme přepadali asi tak v průměru

šestiletý kluky byl fakt hroznej… No byli na nás celkem naštvaní, tak nám dali snídani a kafe.. Podívali jsme se na jejich mini tábor a na nástup ..:-D A asi po dvou hodinách jsme šli zase dolů na tu slámu, protože vlak nám jel až za hodně dlouho.. Tak jsme se prospali pěkně na slámě každý měl jednu, no bylo to fakt nepohodlný, ale co se dalo dělat…No když už byl čas jít na vlak, tak jsme se zabalili a šli… A jeli zpátky směr náš tábor… No ale ve vlaku byla docela sranda, protože kromě mě, Šimona a Irči všichni spali, ale jako, že fakt zajímavým způsobem, tak jsme si každého na památku vyfotili a udělali trošku kanadu na Kosa a Adama, ale fakt jsme se řezali, ale omlouváme se, protože hlavně Adama to hodně naštvalo asi... Tak jsme dojeli do Příbrami a čekali na bus, zase asi 2 hodiny do Krásný hory… Tak jsme z hecu vymýšleli věci, jako třeba kdo vyleze na tu vysokou lampu a tak :-) No konečně přijel autobus a byli jsme v Krásné hoře, kde při masáži Šimona mi vypadl mobil a zapadl za sedačku a nechala jsem ho tam :-D Tak naštěstí existují místní „drbny“ a paní mi řekla, že občas staví dole u bytovek, naštěstí tam bus stál a pan řidič byl moc ochotný a mobil mi našel.. Ale paní už jsem nestačila poděkovat, načepovala si vodu a odešla no.. Tak jsme došli do tábora a všichni nás překvapivě vítali :-) a pak už jsme jen vyprávěli zážitky a dojmy.. A přepad byl můj skoro nejlepší zážitek, můžu jen doporučit a proto děkuji vedení, že nám toto nakonec umožnili a můžu říct, že sem nám to i docela povedlo a hlavně jsme zažili všichni pohromadě nejvíc SRANDY

(25)

Krásná Hora 2008

Kos

Fido


Táborová anketa Jaké jídlo ti na táboře chutnalo nejvíc?? ✗ Toustík (Jožin) ✗ Kari (Vlásek, Janek) ✗ Palačinky (Méďa, Smyčka, Anda, Bodlina, Syslík) ✗ Krupicová kaše (14-ka) ✗ Vepřový plátek s rýží (Marty, Ajfi, Bodlina, Fido+ který jsem nestihla) ✗ Taková ta mastná polívka (Mandy) ✗ Všechno!! (Mim) ✗ Sváča- banán, ovoce, čokoláda a šlehačka (Áňa) ✗ Sladký knedlíky (Proužek) ✗ Poridge (Franta) ✗ CHMMČ (Miki) ✗ Těstovinový salát (Španěl) Napadá tě nějaká táborová hláška??

bylo, ale bylo to dobrý J (Mandy) ✗ hrbáčkovi (Smyčka, Áňa) ✗ Abdaláh zemský a mořský, kvůli hezkému příběhu (Mim) ✗ Poslední s jídlem a ohňostrojem (Proužek) ✗ Sbírání ovoce – vyhráli jsme (Franta) ✗ Ta, na který jsme se podíleli – roveři (Fido) ✗ Ryan, připomínalo to vojnu (Španěl) Co tě napadne při „vojínu Ryanovi“ ?? ✗ Kulomety, krev, životy (Jožin) ✗ Potok, bahno, kopřivy (Vlásek, Franta) ✗ Super zážitek, bolavá stehna (Méďa) ✗ Špinavé nohy (Marty) ✗ Bahno (Mandy, Ajfi, Anda, Bodlina, Janek, Syslík) ✗ Hódně vódy a báhna! J (Smyčka) ✗ Hnusné pití (Mim) ✗ Nebyla jsem tu (Áňa) ✗ Nic (Proužek) ✗ Faaakt akce, na který hodně lidí ztratilo boty (Fido) ✗ Vojna (Španěl)

✗ Budíček! (Jožin) ✗ To nevidíš, že chci spát? (Jožin) ✗ Balík (Vlásek, Ajfi) ✗ Ať se přihlásí, kdo tu není (Méďa) ✗ I ty berouši (14-ka, Smyčka, Áňa, Anda, Líbily se ti stany?? Nebo ti přijdou lepší teeBodlina, Janek, Syslík) ✗ Ale ty nohy (Marty) pee?? Proč?? ✗ Generál paralizátorů (Smyčka) ✗ Stany – soukromí (Jožin, Ajfi) ✗ Sqóč (Mim, Franta) ✗ Jo, dobrý, ale teepka maj taky něco do sebe ✗ „Ta prdelka“ (Proužek, Bodlina, Janek, Syslík) (Vlásek) ✗ K(l)ucíí vopálený (Franta) ✗ Jo, ušlo to, bála jsem se, že to bude horší ✗ Vezmem stopa (manévry- Verča+ Aš), Držte (Méďa) huby nebo vám je natrhnu, je to tvrdý jak tři.. ✗ Tee-pee (14-ka, Fido) kozlové (Fido) ✗ Tee-pee je lepší – více místa (Marty, Mim, ✗ Mám nádor na mozku (Miki) Španěl) ✗ Ten stan určitě vydrží, tím jsi si nejist (Španěl) ✗ Ve stanech je větší intimčo! (Mandy) ✗ Nevim, oboje má svoje klady i zápory Jaký je podle tebe největší táborový hit?? (Smyčka) ✗ Tulácký ráno (Jožin, Vlásek, Méďa, 14-ka, ✗ Podsady – je to útulnější, tee-pee – je víc Marty, Mandy, Smyčka, Áňa, Ajfi, Anda, Proužek, společnosti (Áňa) Bodlina, Janek, Syslík, Franta, Fido, Miki, Španěl) ✗ Stany jsou dobrý, menší… (Anda) ✗ Mám nádor na mozku (Mim) ✗ Nic (Proužek) ✗ Hvězdář – odrhovačka z Jupijou (Fido) ✗ Stany – soukromí, ale oboje je super (Bodlina) ✗ Atentát (Miki) ✗ Stan je lepšejší (Syslík) ✗ Jsou hustý (Janek) ✗ Podsady jsou lepší, líp se uklízí (Franta) Jaká etapka se ti líbila nejvíc a proč?? ✗ Je mi to fuk, ale ve stanu se dá udělat ✗ Vymýšlení příběhu (Jožin, Méďa, Ajfi, Anda, pořádek- trošku (Miki) Bodlina + to bylo hustý, Janek, Syslík) ✗ Jak jsme chodili po stanovištích (Vlásek, Jak se ti zamlouval Orient (kultura) ?? Marty) ✗ Jo, nevim, po pravdě ani nevim, o čem to ✗ Tož, já nevím (Jožin)

Krásná Hora 2008

(26)

Pohádky Tisíce a jedné noci ✗ Celkem dobrý (Vlásek, Franta) ✗ No, je fajn, ale víc mne bavil Řím, protože je asi zajímavější (Méďa) ✗ Hezky (14-ka) ✗ Dobrá kultura (Marty) ✗ Je moc blejskavej (Mandy) ✗ Docela dobrý, ale znám lepší (Smyčka) ✗ Docela dobře (Mim, Fido) ✗ Jo, je to pěkný (Áňa) ✗ Nic moc, mají divný hadry (Ajfi) ✗ Moc ho neznám, ale docela dobrý (Anda) ✗ Jo (Proužek) ✗ Ale jo, docela v pohodě (Bodlina) ✗ Moc ne (Janek) ✗ Dobrý, teda vlastně super (Syslík) ✗ Je mi fuk, celkem se mi líbí (Miki) ✗ Nebylo to nejhorší, ale ani nejlepší (Španěl) Co byl největší trapas? ✗ Tož, já nevím (Jožin) ✗ Nevim (Vlásek, Španěl) ✗ Trapas?? No, to nevim (Méďa) ✗ Hoodně!!! (14-ka) ✗ Verča – neuměla vypnout blesk, který byl vysouvací (Marty, Janek) ✗ Těch bylo tolik, že ani nevim, který vybrat (Mandy) ✗ Bylo jich hodně (Smyčka) ✗ Španělův nástup (Mim) ✗ Verča točila se zavřeným krytem na kameře (Ajfi) ✗ Jak Terka sjela schody na manévrech (Anda, Syslík) ✗ Martyho zapichování vlajky, když jsem byl rádce dne (Proužek) ✗ Na manévrech, když jsem spadla do klína hodné babičce (Bodlina) ✗ Když Španěl běžel balit na manévry při odhadu (Franta) ✗ S Verčou na manévrech jich bylo hodně (Fido) ✗ Nástup děvčat v poupravených krojích (Miki) Víš něco o nějakém přepadu?? Co?? ✗ Nic (Jožin) ✗ Měla jsem ten den hlídku (Vlásek) ✗ Byl hrozný přepad, ale bylo fajn, že jsem hlídala ještě s Dodo. A Keya mne pobavila – jako každý rok. (Méďa) ✗ Jo, něco málo (14-ka) ✗ Nevim nic (Marty, Áňa) ✗ No, moc ne, protože jsem v životě, když byl přepad, nevylezla ze stanu (Mandy) ✗ Vždycky jsem spala!!! J (Smyčka) ✗ Ο přepadu toho moc nevím (Mim) ✗ Jo, Marek vyběhl bez bot (Ajfi) ✗ Něco vim, ale nechce se mi to psát (Anda)

(27)

✗ Keya – honili jsme je J (Proužek) ✗ Až moc (Bodlina) ✗ Na všech jsem byl vzůru (Janek) ✗ Jo, vim, nic moc zajímavýho (Syslík) ✗ Keya – indiáni + frajeři dne (Franta) ✗ Tak 13-ka, Janek mi nakonec utek L, prej Keya byla trapná!!J pro změnu (Fido) ✗ Ráno jsem pozdravil přepad, ahoj přepade (Španěl) Nějakej drb?? ✗ Neslyšel jsem (Jožin) ✗ Cíťa se líbal s Vláskem. (Méďa, 14-ka, Marty, Mandy, Smyčka, Ajfi, Anda, Proužek, Bodlina, Janek, Syslík, Franta) ✗ Citron se líbal s Vláskem a vyprávěl každýmu, jak to vzniklo :D (Fido) ✗ Nevim (Vlásek) ✗ No coment (Mim) ✗ Že si Janek zabod vidličku do palce (Miki) Trapárna?? ✗ P. Louda – Jouda (Jožin, Méďa, 14-ka, Smyčka, Mim, Áňa, Ajfi, Anda, Bodlina, Janek, Syslík) ✗ Když jsem sekala sekerou (14-ka) ✗ Manévry (Marty, Proužek) ✗ Hmm, pomlčim… ne, já nevim (Mandy) ✗ Skoro všechny nástupy (Franta) ✗ Nástup Vyder a jejich berouš (Fido) ✗ Ne (Miki) ✗ Jak Jožin hrál na kytaru tulácký ráno (Španěl) Nejméně příjemný zážitek?? ✗ Ne (Jožin, Bodlina) ✗ Manévry (Jožin, Anda, Janek + ve čtyři hodiny, Syslík, Franta) ✗ Být půldne slepá (Vlásek, Méďa, Ajfi) ✗ Bazén (14-ka) ✗ Seznámení s členy Protěže (Marty) ✗ Měla jsem hlad a nedostala jsem jídlo (Mandy) ✗ Žádnej nebyl tak hroznej (Smyčka) ✗ Pití při Rayenovi (Mim) ✗ Probuzení, zapískání manévrů (Áňa) ✗ Stavění (Syslík) ✗ Když odjížděli ostatní roveři, a když Mima okradli na manévrech (Fido) ✗ Umejvárka, každej den (skoro) (Miki) Překvapil tě někdo něčím?? Kdo a čím?? ✗ ✗ ✗ ✗ ✗

Asi ne (Vlásek) Určitě (14-ka) Janek – svojí sílou (Marty) Ano!!! (Mandy) Cíťův hlas po telefonu

Krásná Hora 2008

Pohádky Tisíce a jedné noci (Smyčka) ✗ Jožin, tím, že umí hrát na kytaru (Mim) ✗ Jožin, umí hezky hrát na kytaru… i Marty (Áňa) ✗ Ne (Ajfi, Anda, Janek, Syslík) ✗ Janek neumí salto do vody (Proužek) ✗ Ryan (Bodlina) ✗ Franta na manévrech (Fido) ✗ Jožin, super hvězda (Miki) Chybělo ti tu něco?? Co??

Chceš nám něco říct?? Co??

✗ Internet (Jožin) ✗ Postel a možná nějaký oblečení (Vlásek) ✗ Asi ani ne J (Méďa) ✗ Hodně věcí (14-ka) ✗ Nic mi nechybělo (Marty) ✗ Jídlo a dlouhej poledňák (Mandy) ✗ Nic, jen víc spánku (Smyčka) ✗ Automatický umývač ešusů a hrnců J (Mim) ✗ Víc srandy, Verča a Klíč, víc zábavných her (Áňa) ✗ Lukáš Samec (Ajfi, Proužek, Bodlina, Janek) ✗ Náplasti (Anda, Bodlina) ✗ Kofola (Janek) ✗ Téměř všechno, hlavně náplasti (Syslík) ✗ Pořádná postel (Franta) ✗ Jo, polštář (Fido) ✗ … kartáček (Miki) Měl jsi s sebou něco, co jsi nepoužil/a?? ✗ AK-47 (Jožin) ✗ Asi ne (Vlásek) ✗ Nůž – pokaždé, když jsem ho potřebovala, jsem ho zapomněla (Méďa) ✗ Vše jsem použila (14-ka) ✗ Pláštěnku (Marty) ✗ Řasenku a poslední ponožky (Mandy) ✗ Čepici (Smyčka) ✗ Kartička do knihovny (Mim) ✗ Jelení lůj (Áňa) ✗ KPZ, stezka (Ajfi) ✗ Nic (Anda, Janek) ✗ Toho je… (Proužek) ✗ Prací prášek (Bodlina) ✗ Téměř nic (Syslík) ✗ Sprej proti hmyzu (Franta) ✗ No, ty důležitý věci jsem zapomněla doma J (Fido) ✗ Pilu (Miki) Jaké téma příštího tábora by jsi chtěl/a?? ✗ PC, technika, robot (Jožin) ✗ Nevim (Vlásek) ✗ Něco hezkého (14-ka)

✗ Středověk (Marty) ✗ Hippies (Mandy, Smyčka, Ajfi, Anda, Bodlina, Janek, Syslík) ✗ Budoucnost (Mim) ✗ Neandrtálci J (Áňa) ✗ Hudební styl (Proužek) ✗ Pán prstenů (Franta) ✗ Popřemejšlim (Fido) ✗ 25. století (Miki)

✗ Ne (Jožin) ✗ Asi ne (Vlásek, Franta) ✗ Čau, jak se máte?? (Méďa) ✗ Zdravím!!! (14-ka) ✗ Nic (Marty, Anda) ✗ Chce se mi čůrat (Mandy) ✗ Nic mě nenapadá, možná někdy dodám L (Smyčka) ✗ Přeji vám pěkný den (Mim) ✗ Ne, díky (Áňa) ✗ Nazdárek!!! + srdíčka (Ajfi) ✗ Radši ne (Proužek) ✗ Tenhle tábor byl ze všech nejlepší, nebyla etapka (Janek) ✗ Hahaha (Syslík) ✗ No, my si asi pokecáme jindy (Fido) ✗ Jste hustý (Miki) Povíš něco zajímavého o manévrech?? Co?? ✗ Jel jsem do tábora (Jožin) ✗ Dost velkej zážitek (Vlásek) ✗ Bylo to hustý a Cíťa má super hlas po telefonu J Jako bylo to fajn J (Méďa) ✗ Měli jsme jenom jednu jehlu – bez desinfekce (Marty) ✗ Pro holky moc dlouhý (Mandy) ✗ Chodily jsme… L (Smyčka) ✗ Škoda, že pršelo… (Mim) ✗ Hmm, nebyla jsem tam (Áňa) ✗ Cíťa má sexy hlas po telefonu (Ajfi) ✗ Byly vtipný, namáhavý a dlouhý (Anda) ✗ Neměl jsem žádný puchejř (Proužek) ✗ Byly až moc dlouhý, až to bylo nakonec úplně, no, prostě jsme málem nakonec umřeli. Ale i super hlášky: „ I ty berouši“ „Máš na sobě rostlinu“ (Bodlina) ✗ Byly fajn až nějaký čórky, byly jsme docela blízko Prahy (Janek) ✗ Aaa… fuj (Syslík) ✗ Nejvíce se mi líbila a nejvíce mě potěšila nádherná louka v údolí Kocáby se symetrickým nádherným stromem uprostřed (Franta) ✗ Jo, manévry s Verčou a Ašem nezapomenutelný, jako v restauraci s 13ti letým číšníkem a jeho mámou (Fido)

Krásná Hora 2008

(28)


Poděkování ◌ děkujeme všem stavebkářům, kteří dokázali během pár dní postavit tábor ◌ také těm, kteří tábor pomohli naopak zbourat, aby byla louka v původním stavu ◌ panu faráři z Krásné Hory, který sloužil polní mši svatou na návštěváku ◌ zemědělskému družstvu z Krásné Hory, za uskladnění tee-peeovek, stolů a podsad a odvoz věcí na a z tábořiště ◌ kuchařům Madle, Běle a Hawkymu a paní Dobrovolné ◌ rodičům, kteří nám svěřili své potomky ◌ všem, kteří napsali, více či méně ochotně, články do tohoto časopisu ◌ rodině Šachových za perfektní zásobování ◌ firmě ETS Duží za zajištění převozu a odvozu táborových věcí a kufrů ◌ firmě ReguCon za financování převozu podsad ◌ Ústavu pro Informace ve Vzdělávání za tisk časopisu ◌ všem ostatním, kteří zde nejsou vyjmenovaní a jakkoliv nám pomohli s přípravou, průběhem či rušením tábora Připomínám zde také oddílové stránky http://protez.blanik.info, kde naleznete kalendář akcí, novinky z Protěže, fotky, diskuzní fórum a spoustu dalších věcí.

Vydáno v listopadu 2008 Nákladem 50 výtisků

(29)

Krásná Hora 2008

Pohádky Tisíce a jedné noci

Recommend Documents