A. Podklad pro vyhodnocení volebního neúspěchu KDU-ČSL ve volbách do PSP v r. 2010 ANALÝZA NEÚSPĚCHU Příčiny neúspěchu KDU-ČSL v uplynulých volbách (a v soustavně klesající podpoře ve volbách předchozích) lze vidět jak v měnícím se vnějším prostředí, tak i v neblahých procesech uvnitř strany. Ta nebyla schopna včas na měnící se vnější podmínky reagovat. Právě rozpor mezi vývojem společnosti a tomu nepřizpůsobeným procesům uvnitř strany vedl v konečném důsledku k historické porážce. Vnější prostředí Jednou z příčin neúspěchu je nedostatečná reakce KDU-ČSL na dlouhodobější trendy a změny ve společnosti. Zmíněny jsou na tomto místě jen velmi stručně, jejich podrobnější popis je uveden v příloze. • • • • •
měnící se struktura a společensko-kulturní profil věřících sekularizace české společnosti zásadní proměna komunikace volič-politik (rozvoj internetu) lidé se rozhodují pro úspěch nepříznivý mediální obraz KDU-ČSL
Dále je třeba zmínit další vnější okolnosti, které hrály roli při rozhodování voličů, ale jejichž charakter byl krátkodobý, s přímým dopadem na volby 2010. • • •
voličská vzpoura proti stranickému establishmentu, touha po změně nepříznivé předvolební průzkumy vznik TOP 09
Vnitřní prostředí KDU-ČSL Kořeny dnešní situace mají vedle jiných příčin i své historické kořeny. Pohled na dějiny je důležitou součástí reflexe a sebereflexe stranického působení, která může napomoci analýze současného stavu a hledání optimálních východisek. •
historické dědictví
Lidová strana sice vznikla před více než devadesáti lety v roce 1919 jako jednotná strana, skládala se však od počátku z několika různorodých proudů. Strana navíc vždycky byla a je silně ovlivněná regionálními rozdíly. Dělící čára mezi Čechami a Moravou, i když samozřejmě jinak definovaná než před rokem 1945, platí i dnes. Třeba se ptát, zdali na Moravě neočekávají voliči od všech stran, nikoli jen od lidovců, jinou politiku než v Čechách (viz. výsledky voleb do PS 2006, kdy se tato dělící čára ukázala zřetelně: ve všech moravských krajích byla tehdy úspěšná sociální demokracie.) Po roce 1989 se v naší straně na regionální rozdíly nebral dostatečný zřetel. Jednou z možných strategií bylo zvážit vytvoření jiné strategie pro Čechy a jiné pro Moravu.. Tento „rozpor“ mezi Čechy a Moravou lze zjednodušeně charakterizovat jako „husitské Čechy – katolická Morava“. Zkušený politik tyto rozdíly velmi citlivě vnímá: zatímco první dáma se pravidelně zúčastňuje slavnosti na Velehradě, prezident navštěvuje každoročně bohoslužby v Betlémské kapli. Toto dvojí pojetí křesťanství poukazuje nejen na rozdílný stupeň religiozity, ale i 1
na její odlišnosti. Neschopnost strany na historicky danou odlišnost reagovat způsobila umrtvení aktivity strany na severozápad od Prahy. Tím se tu otevřel prostor jiným vlivům. Ale tím štěpící linie uvnitř KDU-ČSL nekončí: další lze vidět např. mezi sociálně orientovanou částí a individualističtěji uvažující částí strany, jinak řečeno jako částí tíhnoucí ke konzervativním, někdy až fundamentalistickým postojům a částí přinejmenším tolerující moderní a liberálnější názory. Tyto vnitřní rozpory vedou k permanentnímu pocitu ideové rozpolcenosti plynoucí z neujasněnosti, co to vlastně je křesťanská demokracie. •
vnitřní problémy KDU-ČSL
Kromě zmíněného rozdílu mezi českou a moravskou částí, charakterizovaném sumárně tím, že ve východní části republiky se strana klonila a kloní k podpoře křesťanských sociálních principů, zatímco v Čechách byly části lidoveckého okruhu bližší pravicovější zásady, je třeba zmínit i další okolnosti, které do značné míry ovlivňují vztah strany k současné společnosti a společnosti k naší straně. -
V období národně-frontovního systému byla strana do jisté míry náhražkou jak potlačených církevních struktur, tak i zájmových spolků. I dnes řada místních organizací se z role „organizátor volného času“ doposud nevymanila a ustrnula ve spolkovém způsobu života strany. Členové KDU-ČSL totiž mnohdy vnímali a vnímají činnost uvnitř stranických struktur jen jako doplňkovou činnost v řadě mnoha jiných aktivit. KDU-ČSL působí spíše jako velký spolek lidí - milých, ale spokojených ve své specifické izolaci od okolí. Lidovecké struktury jsou uzavřené, lidovectví se „dědí“ a „nové kádry“ se neobjevují jako důsledek vnitrostranické konkurence. Od spolku nelze čekat, že bude programově bádat, diskutovat, hledat a nalézat nosné myšlenky a konkurenceschopnou linii.
-
Od roku 1990 soustavně ubývá počet členů KDU-ČSL (z 96 tis. na 34 tis. v roce 2010), s tím souvisí i neschopnost strany přeorientovat se z oslovování členů na oslovování voličů. Podíl členů na celkové voličské základně se stále snižuje (v roce 1992 bylo ze 100 voličů KDU-ČSL 22 členů, v roce 2006 byl tento podíl 9 členů), zvyšuje se tedy význam voličů ve vztahu k volebnímu výsledku, protože se na výsledku podílejí mnohem vyšší mírou než členové a tento trend je plynulý od r. 1992.
-
Chybějící reflexe neúspěchů ve volbách. Převládala spokojenost s dosahováním výsledků do výše 10% voličských hlasů ve volbách do Poslanecké sněmovny (nejlepšího zisku strana dosáhla ještě jako KDU v roce 1990 – 8, 4% do ČNR a jako KDU-ČSL v roce 1998 – 9% do PS). Menší, ale poměrně stabilní výsledky vyvolaly pocit uspokojení, že přes všechny problémy a klesající volební výsledky na všech úrovních nakonec strana„své jisté“ od svých (hlavně křesťansky orientovaných) voličů dostane. Podle všeho tento pocit zafungoval i při letošních volbách do PS.
-
Časté výměny předsedů. Po smrti Josefa Luxe se „klidná síla“, jak si lidovci říkali, ocitla ve stále větších turbulencích. Dokladem je šest předsedů (a v září se bude volit sedmý) za 11 let (v průměru jeden každý z nich vydržel necelé dva roky). Od smrti Josefa Luxe strana trpěla chronickým nedostatkem vhodných kandidátů na funkci předsedy strany.
2
•
-
Strana postupně získala nálepku etablované, ideově přitom nevyhraněné (odtud označení chameleónů), konfesní optikou vnímané (strana katolíků), později i vnitřně rozhádané strany neschopné zaujmout jednotný postoj k důležitým otázkám (viz volba prezidenta), která tak ztrácí pro voliče na zajímavosti. Její příznivci postupně tápali v tom, jaká část strany je momentálně autentická KDU-ČSL, a s jakou její podobou se tedy mají vlastně identifikovat – je-li moderně konzervativní, křesťansko-demokratická, či křesťanskosociální (socialistická); fundamentální...atd.
-
Problematická byla i personální politika strany. V některých krajích chybí střední generace schopných politiků, kteří mohli průběžně nahrazovat ty stávající, být „novými tvářemi“ KDU-ČSL. Strana systematicky nevychovávala budoucí generaci, naopak staré elity spíše udržovaly status quo, bez ochoty přepustit pozice následovníkům. Střední generace proto raději zvolila riskantnější strategii a vydala se cestou založení nové strany, než aby se pokusila prosadit do vedení.
situace KDU-ČSL v posledním období (2006-2009)
Výše naznačená vnitřní pnutí mají dlouhodobější charakter, jde o reflexi posledních 20 let, příp. celé historie lidové strany. K tomu všemu se ale v posledních letech přidalo několik dalších faktorů, které je v souvislosti s volební porážkou třeba zmínit. -
Problematičtí lídři a jejich kauzy. Poslední dva předsedové KDU-ČSL (J. Čunek, C. Svoboda) byli spojováni s mediálně hojně propíranými kauzami. Ponecháváme stranou, zda to byly kauzy na objednávku či ne – v každém případě negativně ovlivnily vnímání strany a lídry činily nedůvěryhodnými. V obou případech předsedové zaujali přístup, kterým nadřadili osobní zájmy nad zájmy celku. Takový postup je individuálně pochopitelný, avšak s ohledem na zodpovědnost za celou stranu nepřijatelný. Nutno říci, že v roli korektivu selhalo i širší vedení strany. Neúnosnou situaci trpělo a pasivně čekalo, zda to snad nakonec nedopadne přece jen dobře. Nedopadlo. (Takováto situace nebyla charakteristická jen pro KDU-ČSL, podobně reagovala ČSSD (Paroubek) i ODS (Topolánek)). Ani J. Čunek ani C. Svoboda při těchto svých potížích pochopitelně negenerovali zásadnější představy o ideové podobě strany a nepodporovali hledání dalších nových tváří jako reprezentantů strany. Byli (zvláště J. Čunek) plně zaměstnáni řešením svých afér. Strana tak spotřebovávala velkou část své energie na osobní problémy svých vůdců.
-
Vedení strany bez oponentury. Poslední dvě předsednictva strany byla z velké většiny zvolena podle přání předsedů (2006 J. Čunek, 2009, C. Svoboda). Předsednictva měla být výrazem nové jednoty a měla také napomoci efektivnějšímu řízení strany. To však sebou neslo i druhou, stinnou stránku, a to značnou konformitu vedení strany s předsedou. Málo zastoupeny byly korigující hlasy, k čemuž přispěl i fakt, že během vedení strany Cyrilem Svobodou (poprvé v novodobé historii) nebyli přizváváni na jednání předsednictva i nejvyšší ústavní činitelé – místopředsedové parlamentních komor (P. Pithart, J. Kasal). Vytrácela se názorová rozmanitost a oponentura, úcta k autoritě, byť domnělé, byla a je v KDU-ČSL tradičně silná a pohříchu silnější, než vliv vnitrostranických demokratických mechanismů.
-
Nezkušený aparát strany. Po sjezdu KDU-ČSL ve Vsetíně došlo k téměř úplné personální obměně stranického aparátu. Nové zázemí bylo vybudováno z týmu Cyrila Svobody a chyběla kontinuita s předchozím administrativním zázemím. Nadšení a aktivita nevyvážily profesionalitu a zkušenost. Mediální prezentace strany byla spíše mediální prezentací předsedy KDU-ČSL než strany jako celku.
-
Volební výsledek mohla ovlivnit i personální politika strany. Kandidátky v řadě krajů obsadili tradiční lídři (tradiční vzhledem k celospolečenskému volání po změně elit). 3
Nejzřetelnějším důkazem toho je vliv preferenčních hlasů, které způsobily, že mnozí naši přední politici ve volbách více méně propadli. Někteří byli přeskočeni i vlastními lidmi. -
Vyrovnání se s vznikem TOP 09. Po založení TOP 09 došlo k odchodu řady členů a další část členů o odchodu uvažovala. Vedení strany zaujalo strategii nepřesvědčovat tyto „váhavé“, naopak je povzbudit v odchodu (V. Jehlička, A. Jílek) a stranu tak „očistit“. Podobně sektářský a ostrakizující přístup byl uplatňován i ve stranickém aparátu, kde docházelo k nemístnému kádrování, takže odtud i dlouho po založení TOP 09 odcházeli zaměstnanci strany právě do TOP 09. Vedení KDU-ČSL se v předvolebním období neubránilo příliš ostrému vymezování se vůči TOP 09, ujišťování se, že jen KDU-ČSL je ta pravá křesťanská demokracie, pohrdavé vyjadřování se o „knížeti pánu“ apod. Díky tomu už strana nenašla energii na pozitivní přesvědčování voličů o vlastních schopnostech.
-
Komunikace s členy byla v předvolebním období problematická především v tématu spojenectví s EDS. Ačkoli samotný nápad vytvořit předvolební koalici lze považovat za krok správným směrem, nepodařilo se v dostatečném předstihu připravit na tuto skutečnost členskou základnu a vedení strany v dotčených krajích. Nepochopeny pak proto zůstaly přesuny lídrů z Prahy a Královehradeckého kraje, včetně nešťastné epizody se Středočeským krajem.
-
Předvolební kampaň poznamenalo několik okolností: zrušení podzimního termínu voleb, limitované finanční zdroje a problematický management a vyznění kampaně. o První dva body ponechme bez komentáře, poslednímu se věnujme podrobněji. Kampani „Dobrý den je když...“ členové a voliči strany neporozuměli, nesdělovala programové priority a byla veřejností spíše parodována. Druhý termín voleb byl dobrou příležitostí, jak podzimní kampaň interpretovat jako navození pozitivní nálady a pokračovat v jarní kampani s jasnými programovými tezemi. Tento záměr se nezdařil. Nejasně byly identifikované cílové skupiny kampaně, poněkud chaotické bylo řízení volebního štábu (jehož fungování skončilo již začátkem dubna 2010), docházelo ke konfliktům s produkční agenturou, neobratná byla i mediální prezentace vedení strany (utajené výjezdy CS do Královehradeckého kraje). Za největší problém však lze považovat nedůvěryhodného lídra a nejasné hlavní téma kampaně. V případě malé strany, jakou je KDU-ČSL, je nutné se jasně identifikovat s jedním, max. dvěma tématy, která se stanou leitmotivem celé kampaně a budou důsledně rozvíjena. Vzhledem k tomu, že ekonomická témata si „rozebraly“ ostatní strany, měla KDU-ČSL využít možnosti profilovat se na tématu či tématech, jež budou dostatečně odlišná a přitom nosná. o KDU-ČSL měla dobře zpracovaný komplexní program, plně srovnatelný s ostatními stranami. S výjimkou několika pasáží (např. akcentování téma početnějších rodin s oběma rodiči, zahrnující poměrně úzkou část populace a neřešící problémy rodin v celospolečenském spektru) program reagoval na šíři života a nabízel řešení. Hlavním problémem se stala jeho prezentace, spíše než jeho samotný obsah – viz. poznámka výše.
-
nejasná parlamentní politika v posledním předvolebním roce, kdy se strana sice verbálně hlásila k možné povolební spolupráci s ODS, nicméně mnohokrát (v důležitých hlasováních) hlasovala s ČSSD a KSČM. Zřejmou chybou – navíc nikdy jasně nevysvětlenou – byla také formální distance KDU-ČSL od úřednické vlády.
-
Limitované finanční zdroje nebyly dlouhou dobu v KDU-ČSL větším problémem, v dlouhodobém horizontu se dařilo udržovat vyrovnanou bilanci. Proto ani nebyla KDUČSL nucena extenzivně hledat zdroje mimo státní příspěvky. Tuto situaci ale radikálně změnilo zrušení termínu podzimních voleb, kdy bylo nutné financovat vlastně další předvolební kampaň, a to ve velmi úsporném režimu. 4
Závěry: • • • • •
•
• • •
• •
Voliči v těchto volbách toužili po změně – KDU-ČSL se jevila více než kdo jiný jako strana establishmentu (VV i TOP 09 jsou naproti tomu stranami, jejichž podpora se v dlouhodobějším horizontu odvinula od protestu voličů proti stávajícímu politickému stylu v ČR). Předvolební průzkumy mohly ovlivnit nerozhodné voliče KDU-ČSL, kteří se ve světle průzkumů rozhodli volit „jistotu“, tedy strany, jež v průzkumech překonaly hranici 5 %. Demografická struktura strany předjímá menší pružnost v zavádění novinek moderní komunikace – nedařilo se příliš dobře aktivizovat členskou základnu a využívat tyto nástroje v oslovování voličů. Situaci KDU-ČSL a její působení v českém prostředí celkově jistě neusnadňuje výrazná sekularizace české společnosti. Pozici KDU-ČSL navíc ovlivňuje její minulost, kdy v mnoha ohledech suplovala působení církve a s církví je (leckdy předsudečně) spjata dodnes. Mění se i prožívání náboženství – víra se stává individuální záležitostí a věřící často vnímají doporučení církve ve věcech politiky jako nemístná. Ač se KDU-ČSL veřejně distancuje od vazby na jakoukoli církev, stále převládal obecný pocit, že by nás církve měly podporovat. Pro voliče, který to vycítil, to bylo nečitelné anebo pokrytecké. Vnitřní situace strany nebyla dlouhodobě reflektovaná – ať již se jednalo o postupnou ztrátu pozic, přetrvávající spolkové chování strany na úrovni místních organizací, špatnou personální politiku, časté výměny předsedů, podceněný úbytek členů, nebo o přetrvávající a nedostatečně zohledňované rozdíly mezi českou a moravskou KDU-ČSL. Poslední období již bylo pouze koncentrací předchozích neřešených problémů a nereflektovaných trendů a bylo charakteristické problematickým výběrem vedení strany, vznikem TOP 09 a nezvládnutou, nečitelnou volební kampaní. Hlavním problémem se tak nestala chybějící programová témata, ale spíše výběr vhodných témat a nešťastný způsob jejich prezentace. Poselství KDU-ČSL pro ne-křesťany před těmito volbami bylo: Volte nás, protože jsme „něco mezi“, jsme tu dlouho a jsme jiní, než si myslíte…. Vize pro křesťany byla tato: Volte nás, protože jako křesťané musíte volit křesťany a to jsme jenom my. I když se vám moc nelíbíme, jsme z křesťanského hlediska nejmenším zlem. KDU-ČSL nebyla schopna udržet voliče z roku 2006, elektorát KDU-ČSL se přiblížil entitě „moravských katolíků“, kteří nemajíce jinou volbu, zůstávají věrní lidové straně. Podobně jako pro Stranu zelených byla právě ztráta nekmenových voličů pro KDU-ČSL fatální. To všechno lze shrnout takto: KDU-ČSL postrádala před těmito volbami pozitivní vizi. Předem se totiž rozhodla oslovit jen určité (dejme tomu vskutku ohrožené) segmenty voličstva a programově rezignovala na možnost nabídnout všem voličům představu plného života založeného na konzervativně, sociálně však založených hodnotách.
5
Příloha: V příloze se věnujeme faktorům, které mají dlouhodobější charakter, které jsou všeobecně známy a věnovat jim pozornost ve vlastní části analýzy se zdálo být nadbytečné, protože řada z těchto faktorů se periodicky opakuje v různých hodnotících komentářích. • měnící se struktura a společensko-kulturní profil věřících Tomáš Halík ve svém komentáři k právě proběhlým volbám uvádí: „...ve většině evropských zemí a už i u nás přestali být věřící jednotnou socio-kulturní skupinou, která by mohla mít jedinou politickou reprezentaci. Víra se individualizuje, entita věřících se názorově i sociálně pluralizuje, náboženství hraje úplně jinou roli v životě většiny dnešních věřících, než hraje třeba v islámu a než hrálo v premoderní společnosti: není už nositelem skupinové identity, nýbrž odpovědí na osobní existenciální a spirituální otázky. ... Naprosto se změnil vztah věřících k instituci církve a hierarchii: názory hierarchie, zejména v oblasti „světské“, naprostá většina věřících nevnímá jako pro sebe závazné, takové výzvy (k volbě „jediné křesťanské“ strany – pozn. MJ) by věřící spíše popudily.“ K tomu je třeba připomenout rozdíly mezi Čechy a Moravou – zatímco v Čechách dochází k akceleraci individualizace víry, na Moravě je tento trend pomalejší a víra je do jisté míry stále nositelem kolektivní identity. Na tomto základě lze interpretovat i vyšší podporu KDU-ČSL v moravských regionech. • sekularizace české společnosti Česká společnost je v Evropě řazena mezi nejméně náboženské společnosti, Petr Fiala k tomu uvádí: „...Během 90. letech můžeme ve všech ukazatelích náboženské situace v České republice zaznamenat pokles religiozity deklarované i praktikované, snížení důvěry v církve a celkové oslabení vlivu křesťanských uskupení a především katolické církve na společnost...“ Postupující se sekularizace české společnosti neusnadňuje působení politické strany, hlásící se ke křesťanským principům, naopak na ni klade mnohem větší nároky v komunikaci svých témat s voliči. • zásadní proměna komunikace volič-politik (internet) Posledních několik let bylo ve znamení prudkého rozvoje informačních technologií – od možnosti prezentovat se pomocí webových stránek, až po interaktivní multimediální projekty typu Facebook. Komunikace prostřednictvím virtuálních sítí stala velmi oblíbenou, až ikonickou záležitostí. Trend se nevyhnul ani KDU-ČSL – pokusila se zareagovat a používat tyto nástroje v kampani. Nicméně tento tah se příliš nevydařil a KDU-ČSL na virtuálních sítích příliš velkou oblibu nezískala. Příznivci se stávali opět povětšinou členové strany a chybělo extenzivnější oslovení voličů. Vzhledem ke struktuře členstva se tak nejednalo logicky o příliš úspěšné pokusy a k oslovení voličů by bylo třeba volit propracovanější strategie a témata. Kultura internetu vyžaduje jiný přístup k práci s informacemi. Na internetu je nutné být originální, vtipný, inovativní a rychlý, a to se KDU-ČSL moc nedařilo. • lidé se rozhodují pro úspěch Lidskou vlastností je identifikovat se s tím, kdo je úspěšný ve svém konání. Málokdo preferuje a ztotožňuje se s neúspěšnými. Poslední desetiletí byla pro KDU-ČSL ve znamení postupného vyklízení pozic. KDU-ČSL se po každých volbách loučila s několika křesly, tu v parlamentu, tu na úrovni krajů. Nebyl to razantní nezdar, ale postupná eroze voličské přízně znejistila voliče, slaběji identifikované s KDU-ČSL a tím i náchylnější ke změně (jistou roli může sehrávat i 5% klauzule, hrozící „ztrátou hlasu“). Nadto se KDU-ČSL neprofilovala a neprezentovala jako úspěšná strana – nepřiznání si neúspěchu v jednotlivých volbách nebylo ukázkou sebevědomí, ale nekritičnosti a také malé vůle se důvody neúspěchu hlouběji zabývat. 6
• nepříznivý mediální obraz KDU-ČSL Dlouhodobý postoj zejména mainstreamových médií ke KDU je, když ne nepříliš přátelský, tak přinejmenším podezřívavý. To druhé platilo i za úspěšné Luxovy éry a utkat se tím dokázali vždy jen obratní jednotlivci (Kalousek) Často se to projevuje v tématech spíše etických či mravních (eutanazie, potraty,vhodnost sexuální výchovy, registrované partnerství, drogy atd.), která sice nejsou obecně vnímána jako ta nejpodstatnější, nicméně protože jsou dráždivá a atraktivní, a navíc snadno sdělitelná, zabírají výraznou část mediálního a veřejného prostoru a tím formují i voličské postoje • voličská vzpoura proti stranickému establishmentu, touha po změně Volby v roce 2010 byly charakteristické svou generační a ideovou obměnou a pro uplynulé volby je typická obrovská ztráta stran „establishmentu“ (ČSSD, ODS, KDU-ČSL, SZ). Zatímco v porovnání voleb 2002 a voleb 2006 vládní strany v absolutním počtu hlasů posílily, tak v roce 2010 ztráta „starých“ stran (nezahrnuta KSČM) činila hrozivých 1,5 mil. hlasů (ze 4 mil. hlasů v roce 2006 na 2,5 mil. hlasů v roce 2010). Voliči tak jasně vzkázali, že „staré“ strany jsou neakceptovatelné. Na touhu po změně pružně zareagovaly nové strany (TOP 09, VV, SPOZ, Suverenita) a velmi získaly (celkem tyto strany získaly 1, 25 mil. hlasů). • nepříznivé předvolební průzkumy Průzkumy před volbami jsou standardní součástí předvolební kampaně. Model, který zvolila Česká televize (dva nezávislé průzkumy podle stejné metodiky) se nakonec ukázal být v porovnání se skutečnými výsledky poměrně přesný. Otázkou ovšem zůstává, do jaké míry tyto průzkumy formovaly realitu a byly zčásti příčinou tohoto výsledku. V tom je riziko „sebenaplňujícího se proroctví“ vyjádřené nejlépe Thomasovým teorémem: „Jestliže lidé definují situace jako reálné, jsou tyto reálné ve svých důsledcích“. Pokud se hovoří o tom, že předvolební průzkumy pomohly Straně zelených do Poslanecké sněmovny v roce 2006, pak se může zdát jako velmi pravděpodobné, že tytéž průzkumy Stranu zelených a KDU-ČSL po volbách následujících z Poslanecké sněmovny vyvedly. Tento moment souvisí i s dříve zmíněným faktorem neúspěchu – volič bude raději volit stranu pravděpodobně úspěšnou, než stranu pravděpodobně neúspěšnou. Na druhou stranu je nutné přiznat, že průzkumy byly zdviženým prstem, varováním, které vedení KDU-ČSL nebralo dostatečně vážně a soustředilo se na zpochybňování těchto průzkumů, namísto aby uzpůsobilo předvolební strategii. • vznik TOP 09 Reakce uvnitř strany na vznik TOP 09 byla již popsána výše. V samotných volbách znamenal vznik TOP 09 pro KDU-ČSL natolik významný odliv hlasů, že jeho důsledkem byl odchod KDUČSL z Poslanecké sněmovny. Na 16% voličů, kteří v minulých parlamentních volbách hlasovali pro KDU-ČSL, tentokrát volilo TOP 09. Jde o cca 60 000 hlasů, které by - pokud by o ně KDUČSL nepřišla - stranu udržely v parlamentních lavicích.
7
Zdroje: Fiala Petr: Laboratoř sekularizace, CDK, Brno, 2007 Linek Lukáš, Pecháček Štěpán: Základní charakteristiky členské základny KDU-ČSL, Sociologický ústav Akademie věd České republiky, Praha 2006 Halík, Tomáš: K volebním výsledkům, www.christnet.cz, 31.5.2010 Horálek, Martin: Dopisy čtenářů, Katolický týdeník 26/10 Jandourek, Jan: Pohádky levice a mýtus pravice, www.christnet.cz, 14.6.2010 Jantač, Petr: Zamyšlení nad stavem a budoucností KDU-ČSL, interní dokument KDU-ČSL, březen 2008 Příhoda, Petr: KDU-ČSL už není ve Sněmovně, Perspektivy, 27/10 Dostál, Vratislav: Možnosti a limity strany lidové, www.denikreferendum.cz, 10.7.2010 Šebek, Jaroslav: Proč se lidovci vytratili z parlamentu?, Mladá fronta Dnes 1.6.2010.
8