a máme tu nový rok Tři králové

……… a máme tu nový rok Tři králové

V evangeliu sv. Matouše se vypravuje o mudrcích z Východu, kteří vykonali u dítěte Ježíše svou obřadnou návštěvu. Lidová zbožnost vytvořila z toho během staletí legendu o svatých Třech králích: Kašparovi, Melicharovi a Baltazarovi. Jejich monogramy K + M + B se píší na dveře domu o svátku Zjevení Páně - lidově Tří králů. (Ve střední Evropě je zažité žehnání domů, při němž se na dveře svěcenou křídou píší písmena C+M+B, u nás v Čechách obvykle K+M+B. Nejsou to ale patrně počáteční písmena jmen "Třech králů": Kašpar, Melichar a Baltazar, jak se lidově traduje, nýbrž zkratka latinského "Christus mansionem benedicat": "Kristus žehnej tomuto domu".

2

Masopust Masopust (na Moravě fašank nebo fašinek) byla doba od Tří králů do Popeleční středy. Nejznámější a zároveň nejveselejší jsou poslední dny masopustu, spojené s radovánkami a hodováním. Masopustní tradice, spojená s průvody maskovaných lidí byla jakýmsi klínem mezi Vánocemi a Velikonocemi. O masopustních radovánkách se u nás dochovaly písemné zprávy již ze 13. století. Naši dávní předkové si na bujaré masopustní veselí velmi potrpěli, což bývalo mnohdy církvi trnem v oku. Tehdy ovšem býval masopust poněkud hlučnější a rozpustilejší než-li dnes. Každý se snažil si užít masopustních kratochvílí jak nejlépe uměl. Veselil se bohatý i chudý, pán i slouha, mistr i tovaryš. Každý jedl masopustní šišky a koblížky, vesele popíjel, zpíval a tančil při hudbě pištců a hudců. Vždyť i čeští králové v tu dobu strojili nákladné masopustní kvasy, na kterých hodovali se všemi pozvanými.

3

Tučný čtvrtek O tučném čtvrtku bývala k obědu vepřová pečeně se zelím a knedlíky. Také se nemělo hledět na nějaký ten džbán piva. Na tučný čtvrtek si každý měl dopřát tolik piva a mastného jídla, co snesl.Pátek a sobota utekla jako sen a už tady byla tak dlouho očekávaná masopustní neděle. Masopustní neděle Masopustní neděli se také říkalo neděle taneční. Hned po obědě vyhrávali hudebníci na návsi a zvali tak k muzice do hospody. Hned jak dohráli, tak se začaly otevírat vrata statků a dveře chalup a muži i ženy mířili k hospodě, kde už na ně čekali muzikanti se svými nástroji. Pivo teklo proudem, z bot tanečních páru se jen kouřilo a veselého křiku neubývalo ani v časných ranních hodinách. Masopustní pondělí Druhý den, na masopustní pondělí, se pokračovalo v tanci. To byl tzv. "mužovský bál". Na takovou zábavu neměla svobodná chasa přístup a musela se spokojit s přihlížením. V kole bylo vidět jen samé ženáče a vdané. Hudebníci pilně vyhrávali, protože furiantští sedláci na nějakou tu zlatku nehleděli. Masopustní úterý Masopustní úterek býval svátečním dnem. Byl to také tolik očekávaný den maškar, již bylo všude plno. V průvodu maškar bývaly figury nejrůznějšího druhu. Čím byla maska pitvornější, tím budila větší pozornost. Zúčastňovali se ho různé masky a ať už šlo o četníky, žebráky, cikány nebo jiné maškary, hlavní postavou byl většinou šašek. Jeho oděv byl zdobený barevnými papírky, na hlavě měl špičatou šaškovskou čepici a v ruce nesl bič na odhánění nemaskovaných. Jinak tomu bylo v Hroznětíně, kde byl ústřední postavou průvodu medvědář s medvědem. U každého stavení hudba zahrála dva až tři kousky. Maškary byly většinou odměňovány koblihami, vejci, uzeným masem, ale i obilím a penězi. Masopust byl zakončen tradičním "pochováním basy", které symbolizovalo na 40 dní konec tanečních a hudebních veselic.

4

Bylo nebylo jednoho dne se část 7. a 8. třídy vypravila na lyžařský výcvik. Jelo se autobusem. V autobuse se děly různé věci - například se zpívalo, jedlo, spalo a chrápalo. Když jsme přijeli do Liberce, všichni se radovali, že už jsme na místě. Potom přijela rolba a naložila věci. Jenže byla malá, tak musel přijet skútr. Přijeli jsme na ubytovnu, vyložili jsme věci a šli na lyže. Jel první, druhý a další, nikdo se neobešel bez pádu. Pády byly opravdu krásné. Jeden originální se povedl Pavlu Štouračovi. Učitelé zapomněli totiž dodat, že nemáme brát s sebou stromky. Pády jsme přežili. Večer to teprve začalo. Ondra obcházel pokoje a těm, co spali , nastříkal do vlasů šlehačku. Zážitků bylo mnoho, ale všechno se napsat nedá. Na lyžáku bylo skvěle. Všem se tam moc líbilo. účastníci ze 7. ročníku

5

Dne 17. února se konaly běžkařské závody. I přes nepříznivé počasí – mráz, vítr a sníh se start úspěšně povedl. Žádný učený z nebe nespadl, tak i naši zkušení běžkaři poznali, co znamená mít mokré kalhoty. Při předjíždění nechtěli protivníci přiznat porážku a stopu bystře hlídali. Nezkušení stopu demolovali, a proto bránili lepším výkonům. U běžkařů byly pozorovány různé styly: běh postřeleného kamzíka, lyžování po „hubě“, válení sudů či klasický styl. Na trati 1300 metrů nebyla uroněna ani kapička krve i přesto, že někteří sobci se snažili protivníky skosit hůlkami. Píchání hůlkami do nohou nebylo výjimkou. Našli se i tací, kteří nechápali, že do cíle se musí doběhnout s oběma běžkami. Přes všechny nepříjemnosti se dařilo doběhnout do cíle s úsměvem na rtech. Pavla Lehrmannová, Marie Elstnerová, 7. třída

6

Č Tak černá jako tma, tak černá jako večer obloha, černá jako zlost, jen vyměnit ji za radost, černá jako smutek, co zažene dobrý skutek. M.R.

Č Červená jako je barva lásky, pohladí ti tvoje vlásky. V.M.

Č Červené je srdíčko, bolelo mě maličko. K.H.

M Modrá jako obloha, která se země dotýká. V.Š.

Ž Žlutá je jako sluníčko, co políbí tě na líčko. V.M.

Z Zelená jako jarní dech, zelená jako lesní mech, zelená jako voda zničená, zelená jako pláň ztracená, zelená jako myší jed, zelená jako smrt pro toho, kdo ho sněd.

Zelená jako pole čisté, zelená jako nic není jisté, zelená jako lesy velké, zelená jako tůně selské. Z toho všeho je náš svět, dokud ho nezničí náš jed. L.R.

7

Valentýn 14. únor je na celém světě slaven jako den všech zamilovaných. Tato relativně mladá tradice se u nás objevila až po roce 1989 a velmi rychle zdomácněla. Jedná se o svátek spojený se skutečným historickým příběhem. Legenda, spadající do doby vlády římského císaře Claudia II. ve 3. století našeho letopočtu má dvě úrovně – křesťanskou a pohanskou. Podle té křesťanské se císař Claudius II. účastnil mnoha bitev, ale římští muži jen neradi vstupovali do vojska. Claudius byl přesvědčen, že to bylo proto, že nechtěli opouštět své milé a rodiny, a proto se rozhodl zakázat všechna zasnoubení i svatby v celém Římě. Svatý Valentýn byl římský kněz , který žil v době Claudiovy vlády. Nedbal Claudiova zákazu a dál tajně oddával zamilované páry. Za tyto skutky byl uvězněn a odsouzen k smrti. Trest byl vykonán 14. února r. 296. Legenda ještě uvádí, že před popravou stihl napsat milostný dopis jisté ženě, a tak vzniklo první valentýnské přání. Pohanská legenda ze starého Říma vypodobňuje Valentýna jako velmi ctnostného, počestného a moudrého člověka. O jeho moudrosti se doslechl dokonce i císař a povolal si Valentýna k sobě. Nešetřil chválou a neskrýval obdiv k Valentýnovi, posteskl si také nad okolnostmi, kvůli kterým se Valentýn nemůže stát přítelem císařovým. Protože Valentýn, ač tak moudrý a vzdělaný, věří pověrám (měl na mysli křesťanství). Císař nakázal městskému prefektu Astoriovi, aby na Valentýna dohlížel. A aby byl Valentýn pod důslednou kontrolou, vzal si ho Astorius do svého domu. Tam se Valentýn setkal s velmi krásnou, ale nevidomou dcerou prefekta. Astorius požádal Valentýna, aby se modlil za dceřin zrak. Valentýn tak rád učinil, protože v sílu modliteb věřil a dívku si zamiloval. Zázrak se opravdu stal a dívce se zrak vrátil. O zázračném uzdravení si povídal celý Řím. Pohané odmítli v zázrak uvěřit a vtrhli do domu prefekta, Valentýna odvedli a za městem mu oddělili mečem hlavu od těla. Navzdory trpkému osudu se stal sv.Valentýn patronem věrných a čisté, oddané lásky.

8

Sv. Valentýn ve světě Ve Spojených státech má posílání nejrůznějších přání velmi dlouhou tradici. První valentýnská přáníčka byla vyrobena v devatenáctém století. Přání se malovala ručně na papíře ze zámoří a zdobila se ornamenty, korálky, mořskými škeblemi, sušenými květinami, šiškami a různými bobulemi a semínky. V Anglii byli lidé zase přesvědčeni, že 14. února si ptáci volí své partnery. Zejména holubi a holubice,kteří jsou známí tím, že se páří na celý svůj život jen s jedním partnerem, podobně jako labutě. Proto jsou holubi používáni i jako symbol věrnosti. Ve Skotsku se každoročně pořádá festival, na kterém si mladí lidé losují z klobouku jméno svého „Valentýna“ nebo „Valentýnky“, se kterou pak mají protančit následující večer. Podle jiného skotského zvyku se vaším „Valentýnem“ nebo „Valentýnkou“ stane první člověk, do kterého ten den náhodou narazíte na ulici. Australští obchodníci byli v době zlaté horečky každoročně zahlcováni objednávkami „valentýnek“ v ceně mnoha tisíců liber. V Austrálii byli totiž náhle zbohatlí zlatokopové ochotni platit nehorázné sumy za pečlivé propracované navoněné valentýnské figurky vyrobené ze saténových polštářků a ozdobené květinami, malovanými škeblemi a vzácným ptačím peřím. V Itálii se dříve touto dobou konal „jarní festival“ pod širým nebem. Mladí lidé se shromažďovali v okrasných parcích, poslouchali hudbu a četli básně a pak korzovali se svým „Valentýnem“ nebo „Valentýnkou“ parkem.

9

** Lásko, dnes je Valentýn a chci ti říct, že jsi mi vším. Jsi mi vším, co mám, co já ti jen k tomu Valentýnu dám? Dárek to nebude, dárky neukážou, co k tobě cítím, dám ti sama sebe, ať vidíš, jak láskou k tobě svítím. Já vím, že to už víš, ale stejně chci ti být pořád blíž a blíž. Lásko, já miluji tě!** ** Krásného Valentýna chci ti přát, abys věděla, že tě mám moc rád. Miluji tě čím dál víc, ke štěstí nepotřebuji jinak nic. Než jen tebe, lásko má. Miluji tě! ** Na svatého Valentýna jenom já a žádná jiná, nechci přát Ti, to co jiní, každý lásku jinak míní. Já přeji Ti, co šeptá srdce, neříká se mi to lehce, já životem chci s tebou jít, oporou i štěstím Ti být, tvé srdce navždy u sebe mít a za láskou svou si tak jít.**

Der Valentinstag Blume Blume Blume und Liebe Liebe Lie Liebe und Kuss Kuss Kuss und Toleranz und Blume und du mein Liber

Herz Herz Herz und Liebe Liebe Liebe und Blumen Herz Herz und Lie Liebe und Blumen und mein Liebling Liebling

Pavla Lehrmannová, 7. ročník

Veronika Müllerová, 7. ročník 10

Renata Bartáková Dne 14. ledna 2009 jsem já a moji spolužáci psala olympiádu v českém jazyce. Na celou olympiádu jsme měli čas dvakrát 45 minut. Skládala se ze dvou částí. První částí byla práce s textem. Byly v ní různé úkoly, nejvíce asi zaměřené na úpravu citátů. Objevovaly se tam různé chyby, které jsme měli opravit. Hledali jsme například nevhodně použitá slova. Dalším úkolem první části bylo upravit zkomolené rčení a poté ho nahradit vhodným spojením slov. Například rčení „má pěkně prořízlá ústa“ jsem nahradila spojením „je drzá.“ Byl tam také úkol, ve kterém bylo špatně vysvětlené zadání. Měli jsme vypustit přívlastek shodný tak, aby se význam věty nezměnil. Jenže problém byl v tom, že pokud jsem vypustila jakýkoliv shodný přívlastek, význam věty se změnil. Dohodli jsme se s paní učitelkou, že vybereme takové věty, ve kterých se význam sice změní, ale minimálně. První část mi přišla velmi složitá a těžká. Druhou částí olympiády bylo vymyslet slohovou práci na téma „O tom se nediskutuje.“ Rozsah této práce měl být 25 až 30 řádků. Na dané téma mne nenapadlo nic moc použitelného. Už jsem si začínala myslet, že na nic nepřijdu. Najednou mi hlavou bleskl nápad napsat slohovou práci o tom, jak podle mne probíhala tato olympiáda. Nevím, jestli to byl dobrý nápad. Jsem ale ráda, že jsem tento úkol splnila.

Výsledek olympiády 1. místo

Markéta Ceháková – 8. ročník

2. místo

Josef Couf – 8. ročník

3. – 4. místo

Pavla Lehrmannová – 7. ročník Eva Javorská – 8. ročník

11

Vítězná práce olympiády v českém jazyce Markéta Ceháková

Je jenom málo hodně špatných věcí, většina z nich člověka poznamená do konce života. Nezapomene na ně, ať se snažíme sebevíc. Možná vám někteří lidé řeknou:„Berte to s humorem,“ale humor je v téhle chvíli právě to, o čem nechcete ani slyšet. Jiní zase budou tvrdit, že to není konec světa, jenomže nechápou, nerozumí. Pro vás tihle je ten „konec světa,“něco ničí ten doposud nádherný život, ale proč? Nenávidí vás to? Závidí vám snad vaše štěstí? Nedá se před tím nikde schovat. Vy nesnášíte lidi kolem sebe. Chcete se vrátit do minulosti, dokud to ještě bylo dobré. Jenže to nejde. Můžete jenom čekat. Možná budoucnost má lék na vaše trápení. Proč by se také jinak říkalo, že čas všechno zahojí. V téhle chvíli můžete jenom čekat. Někomu se ale nechce, a tak zničený člověk bere tužku a papír, píše, píše od srdce tak dlouho, dokud se pod jeho rukama nezrodí báseň. Nádherná báseň plná žalu, smutku, neštěstí. Takhle možná vznikají umělecká díla. Co kdybych to také zkusil? Pomyslí si jiný člověk a začne psát: Slova, ta hloupá slova, co těsně minou cíl. Slova, ta krásná slova hezčí než tanec víl. K čemu jsou slova, K čemu jsou slova, vždyť víš, co říká druhý. Slovo, jež k svému cíli rychle putuje. To slovo dorazí, o tom se nediskutuje. Slova horké lásky, slova nenávistná. Slova, co dělají vrásky, i slova sebejistá. Však slovo náhle nedorazí k cíli. Snad trvá mu to delší chvíli? Teď prohrál se svým srdcem sázku. Zabije sebe, když nezabije lásku. Když na hodinách celá odbila, strnulá ústa slova už navždy ukryla. Člověk dopsal báseň, vstává od stolu. A najednou chápe, že všechno může být mnohem horší. Okolo sebe má spoustu milých lidí, lidí, co stojí při něm. A navíc – v téhle situaci může ještě všechno zachránit. O tom se nediskutuje, nebo ne?

12

Jak jsem byl na okresním kole olympiády v anglickém jazyce Zážitky Lukáše Richtára, 7. ročník Dne 17. února jsme já se svým doprovodem vstával ve 4 hodiny ráno. Oblékl jsem se, rychle do sebe něco hodil a vyrazil jsem na nádraží, ze kterého měl v 5 hodin vyjet vlak směrem Veselí nad Lužnicí. Když jsme dorazili na nádraží, nemohli jsme najít druhého účastníka, Tueho. A tak jsme nastoupili do vlaku a zjistili, že Tu už tam sedí. Cesta do Veselí byla dlouhá a nezáživná. Ve Veselí jsme přestoupili do vlaku, který jel do Jindřichova Hradce. Asi v 7:30 jsme dorazili na místo konání, na kterém jsme další půlhodinu čekali, než dorazí ostatní soutěžící. Poté, co všichni dorazili, jsme byli rozděleni do kategorií a dostali jsme čísla. V těch chvílích se mi mačkal žaludek a chtěl jsem pryč. Po další půlhodině mučení jsme se konečně odebrali do místnosti s mnoha stoly. Všichni jsme se usadili a dostali jsme od pořadatelek papír s testem. Po přečtení ze mne nervozita opadla a já jsem začal psát. Po hodině usilovného přemýšlení a psaní jsme měli test odevzdat a tak se taky stalo. Poté měla přijít na řadu konverzační část. Postupně si nás k sobě volali a pomalu soutěžících ubývalo. Nakonec si zavolali i mne a vybral jsem si téma rodina. Bohužel jsem byl nervózní a dostal jsem bod dolů a skončil jsem na druhém místě stejně jako Tu. Cesta zpět byla stejně nezáživná jako cesta do Jindřichova Hradce.

Trať 199 Miroslav Fedák, 9. A V Borovanech mají svátek, nad kolejí vede drátek. A průvodčí musí volat: „V Nových Hradech přestupovat!“

Barči v kopci těžké dechy nahradily rudé plechy. A průvodčí musí volat: „V Nových Hradech přestupovat!“

V byrokratů kruté válce, prohrály tu šestiválce. Čmeláci už nebzučí, bude čisté ovzduší. A průvodčí zase volá: „Nové Hrady, hola, hola!“ Neubráníš se pokroku, třeba už za půl roku postrádaje rámus Přijede k nám Taurus. A průvodčí řekne vlídně: „Bez přestupu až do Vídně!“

13