A K T U A L I T Y 8 0 Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR

A K T U A L I T Y

80

Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR

Proč Litomyšl Relativně malé město (10 tis. obyvatel) s bohatou kulturní i společenskou minulostí (i přítomností) dokázalo po roce 1990 nejen zrekonstruovat či revitalizovat podstatnou část památkových objektů či areálů, je však i příkladem rozsáhlé nové výstavby mimořádné architektonické hodnoty. Seminář se bude konat v objektu bývalého pivovaru (v bezprostřední blízkosti zámku), jehož úpravu na konferenční centrum projektoval Josef Pleskot. Pro řadu účastníků semináře z řad projektantů, správních úředníků i komunálních politiků může být rozsáhlejší seznámení s vývojem města Litomyšl v posledních 20 letech inspirativním příkladem. Seminář bude mít dvě základní témata – městskou turistiku a využívání přírodního prostředí pro rekreaci. Podaří-li se je diferencovat na příspěvky převážně „informativní“ a převážně „problémové“, nelze bez jejich předchozí znalosti odhadnout. Zatímco městská turistika z hlediska územního plánování většinou neznamená výrazné nároky na nové plochy, spíš se jedná o regulaci využívání stávajícího území, rekreace, zejména její areálové formy, znamená často velmi zásadní i rozsáhlé zásahy do krajiny. Cílem semináře je alespoň částečně postihnout problémy dosavadního a možného budoucího vývoje rekreace a cestovního ruchu.

MĚSTO, KULTURA, CESTOVNÍ RUCH Srdečně zveme na jarní seminář Asociace.

Seminář se koná 22. a 23. dubna 2010 v Litomyšli, Evropské školicí centrum YMCA, Jiráskova 133 Seminář pořádá Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR ve spolupráci s MMR ČR, pod záštitou starosty Litomyšle Michala Kortyše a náměstka hejtmana Pardubického kraje Jana Tichého.

Město, kultura a cestovní ruch Cestovní ruch bývá často považován za významnou (potenciální) součást ekonomiky. Tato teze se vyskytuje jako dominující v hodnocení udržitelného rozvoje území zejména krajů, měst a obcí, přestože v řadě regionů (resp. měst) k výraznému rozvoji cestovního ruchu a zejména jeho infrastruktury zatím nedošlo. Nepochybným pozitivem vývoje po roce 1990 je regenerace, resp. revitalizace řady městských (nejen historických) center. Ne zcela jednoznačným pozitivem v krajině je naopak rozvoj velkých komerčních rekreačních a sportovních areálů. pokračování na str. 2

mapy: www.mapy.cz, www.amapy.cz

A K T U A L I T Y

8 0

Město, kultura a cestovní ruch V současném globalizovaném světě je potřebné hodnocení potenciálu regionů v širším (i mezinárodním) kontextu a na následně jeho základě formulování reálných rozvojových programů v oblasti cestovního ruchu a rekreace. Intenzivní rozvoj cestovního ruchu může znamenat i negativní důsledky na přírodní hodnoty dotčených částí území a v některých případech i na život obyvatel turisticky atraktivních historických měst, resp. obyvatel v okolí významných atraktivit cestovního ruchu. Závažným problémem je v některých segmentech cestovního ruchu jejich sezónní charakter, tzn. že nedochází k vytváření trvalých pracovních příležitostí a ke stabilizaci obyvatel území. Některá zařízení cestovního ruchu, často realizovaná z různých podpor, nejsou následně schopna pokrýt své provozní náklady. Projekty často postrádají seriózní marketing. Významná část rekreace (i cestovního ruchu) nemůže být orientována do výhradně komerční oblasti, neboť by měla sloužit i k uspokojování potřeb místních obyvatel. Náklady pro její realizaci (např. i jen získání pozemků) a následný provoz budou muset být (z velké části) hrazeny z veřejných rozpočtů (obce, kraje). U naprosté většiny územních plánů se však tyto problémy jako součást ekonomického či sociálního pilíře neobjevují. Plochy pro sport, rekreaci a veřejně přístupnou zeleň jsou často v územních plánech navrhovány na pozemky, kterými město (obec) nedisponuje. Realizace těchto záměrů územního plánu je tedy značně problematická. Hlavní segmenty cestovního ruchu Lázeňství – skutečně významné jen v omezeném počtu lokalit. Kongresová turistika – významná jen u omezeného počtu měst. Kulturní turistika – opírá se o pravidelné festivaly a další kulturní akce – rovněž významná, jen v omezeném počtu míst. Poznávací turistika – kulturní a přírodní hodnoty území, zejména památky – týká se to významné části území ČR, ekonomické přínosy však výrazně souvisejí s přenocováním návštěvníků. Žádoucí je alespoň částečné propojení těchto aktivit, neboť to umožňuje lepší vyu-

2

žívání ubytovacích kapacit i dalších služeb pro návštěvníky. Výše uvedené lze souhrnně uvažovat za městskou turistiku, s dominancí jednoho nebo více jevů. V úspěšných případech není výrazně postihována sezónností. Druhou významnou oblastí je rekreace. Tu lze členit (zjednodušeně) na: „Areálovou“ – vyznačující se rozsáhlou infrastrukturou, vč. ubytovacích kapacit, zahrnuje zejména: • lyžařská střediska, • mariny (v ČR zcela výjimečné), • aquaparky, aqualandy, • některé další areály vodních sportů, • golfové areály aj. Ve většině případů vykazuje značnou sezónnost. Vysoké vytížení je zejména o víkendech. „Přírodní“ – převážně měkkou turistiku vyznačující se většinou volnější vazbou na ubytování (v menších zařízeních nižšího standardu), využívá cestních sítí různých kategorií, zahrnuje: • pěší turistiku, • hipoturistiku, • sjíždění vodních toků, • cykloturistiku, • mototuristiku aj. Často jde o kombinaci poznávání a pobytu v přírodě. Potenciál, byť rozdílný, je téměř na celém území ČR. Intenzita využívání vykazuje značnou sezónnost, vyšší je o víkendech. Ekonomický přínos pro území je však (až na skutečně atraktivní oblasti, kde dochází k synergii více aktivit) poměrně nízký.

– které mohou být pozitivním přínosem pro rozvoj území, – které vykazují závažné problémové důsledky a souvislosti. Z těchto důvodů bych považoval za možné členění semináře na okruhy: A. informativní vystoupení města Litomyšl a Pardubického kraje; B. další v podstatě informativní přednášky (např. památkářů, ochránců přírody, zahraničních hostů, jiných měst či regionů); C. problémy výrazně ovlivňující územní plánování (od hodnověrných analýz po nedostatečně odůvodněné, resp. problémové rozvojové záměry) – stěžejní část semináře D. diskusi (především k bloku C) Za přípravný výbor semináře Ing. arch. Milan Körner, CSc.

Ubytování v Litomyšli Možností ubytování je ve městě dostatek. Doporučujeme se obrátit na hotel Dalibor – kongresové centrum Litomyšl (p. Furár, tel. 461 619 006, 773 525 525, email [email protected]), kde vám zajistí ubytování nejen v tomto hotelu, ale i v dalších zařízeních ve městě dle vašeho výběru. Další možnosti ubytování: Hotel Zlatá hvězda*** Smetanovo nám. 84, tel. 461 615 338, 461 615 091, www.zlatahvezda.com / Hotel Sofia*** Lidická 113, 461 613 191, www.hotelsofia.cz / Hotel Aplaus**** Šantovo nám. 181, 461 614 900, www.hotel-aplaus.cz / Penzion Bludička Mařákova 651, 461 619 115, www.bludickapenzion.cz Velké množství další ubytovacích zařízení naleznete na www.litomysl.cz (menu „služby“).

Obsáhnout celou výše uvedenou problematiku v reprezentativním rozsahu není na semináři reálné. Zatímco „městská turistika“ (až na výjimky) nedostatečně využívá potenciál, který je v ČR díky zachovalým centrům historických měst mimořádně vysoký, některé aktivity rekreace (sjezdové lyžování) jsou intenzivně rozvíjeny v lokalitách, které v širším středoevropském kontextu disponují podprůměrným potenciálem. Doporučuji se proto zaměřit na významné příklady:

Snímky na této dvoustraně: propagační materiály Evropského školicího centra Litomyšl

A K T U A L I T Y

8 0

Organizační informace Předběžný program semináře

 Závaznou přihlášku spolu s kopií dokladu o platbě účastnického poplatku zašlete nejpozději do 26. 3. 2010 na adresu: Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR Perucká 11a 120 00 Praha 2 Na přihlášku uvádějte vždy pouze jednu osobu (přihlášku lze kopírovat).  Účastnický poplatek činí: pro členy AUÚP ČR 1 300 Kč pro ostatní 1 900 Kč Přednášející poplatek nehradí. Účastnický poplatek zahrnuje náklady spojené s přípravou a realizací semináře.  Při neúčasti přihlášeného se účastnický poplatek nevrací. Je možné za sebe vyslat náhradníka.  Platbu poukažte na účet AUÚP ČR: Česká spořitelna Praha 1, č. ú. 1922930399/0800 konstantní symbol: 0308 variabilní symbol: vaše rodné číslo Pokud neuvedete rodné číslo, je nezbytné zaslat pro identifikaci Vaší platby kopii platebního dokladu! IČO AUÚP ČR je: 60163755 AUÚP ČR není plátcem DPH. Poplatek uhraďte nejpozději k datu odeslání přihlášky. Po oddělení přihlášky lze použít část „organizační informace“ pro potřeby účetnictví k průkaznosti účetního záznamu. (V bodech 1.–4. jsou uvedeny všechny potřebné informace o pořadateli semináře.) Vzhledem k tomu, že nejsme plátci DPH, nemůžeme vystavovat daňové doklady.  V případě vyčerpání kapacity sálu bude brán zřetel na pořadí došlých přihlášek a plateb – budete obratem vyrozuměni (v přihlášce uveďte telefonický nebo emailový kontakt) a platba Vám bude vrácena.  Ubytování si účastníci zajišťují sami. Nejjednodušší je obrátit se na hotel Dalibor (p. Furár, kontakty na vedlejší straně), kde zajistí ubytování i v jiných zařízeních.  Parkování je možné především u hotelů pro hosty.  Případné další informace o semináři podají: Ivana Dubná, tel. 224 354 986, mobil 723 842 212, email [email protected]; Ing. arch. Zuzana Hrochová, mobil: 604 507 398, e-mail [email protected].

čtvrtek 22. dubna 2010 9.00 – 10.00 Prezence účastníků 10.00 – 10.30 Zahájení, uvítání, úvod 10.30 – 12.00 Představení Pardubického kraje a města Litomyšle ÚPD města a řízení jeho rozvoje, turistický ruch, ochrana kulturních hodnot a jejich rozvoj 12.00 – 14.00 Polední přestávka 14.00 – 16.00 Rekreační a turistický potenciál historických měst, ochrana kulturních hodnot sídel a krajiny ČR a možnosti jejich rozvíjení • Kulturní hodnoty v historických městech, jejich ochrana a vývoj v ČR, činnost a zkušenosti NPÚ • Praha, Český Krumlov, příp. další města • Specifika cest. ruchu ve městech lázeňského trojúhelníku • Diskuse 16.00 – 16.30 Přestávka 16.30 – 18.30 Příklady vlivu turistiky a rekreace na sídla a krajinu, potenciál, míra využití území a možnosti regulace nástroji ÚP • Kralicko – město a region • Krkonoše • Špindlerův Mlýn • Diskuse od 20.00 Společenský večer (předsálí Evropského školicího centra) pátek 23. dubna 2010 8.30 – 9.00 Prezence, přihlášky na exkurze 9.00 – 10.30 Rekreace a cestovní ruch v územním plánování Příklady ze Slovenska Diskuse 10.30 – 11.00 Přestávka 11.00 – 12.30 Zobecnění a závěry • Cestovní ruch a ochrany přírody • Marketingové souvislosti cestovního ruchu • Perspektivy cestovního ruchu • Závěrečné shrnutí od 13.30 Exkurze (prohlídka centra, zámku a zahrad, nové výstavby) Upřesněný program obdrží účastníci u prezence, bude také k dispozici na www.urbanismus.cz. K dispozici budou výstavní panely – zájemci o prezentaci se hlaste organizátorům.

3

A K T U A L I T Y

8 0

Město, region a velké průmyslové zóny Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR ve spolupráci s MMR ČR a VŠB –TU Ostrava, pod záštitou náměstka hejtmana Moravskoslezského kraje Ing. Jiřího Vzientka a náměstka primátora statutárního města Ostravy Ing. Zdeňka Trejbala, Ph.D., uspořádala ve dnech 8.–9. 10. 2009 podzimní seminář v Ostravě. Velké průmyslové zóny, jako úkaz zejména porevolučního období, vyznačující se přesouváním výroby v Evropě směrem východním, a to k levnější pracovní síle, se utvářely buď jako samostatné městské části, nebo jako samostatné útvary ve volné krajině za hranicí sídel. Jejich rozšiřování do volné krajiny má vedle pozitivních stránek a přínosů v oblasti nárůstu pracovních příležitostí rovněž negativní dopady, a to jak do provozu městských částí, tak do života a utváření krajiny, a přináší tak řadu problémů k řešení. Odborný program semináře naplnilo 14 příspěvků, z toho dva zahraniční (Slovensko a Polsko). Příspěvky se týkaly města Ostravy a její aglomerace: Ing. arch. C. Vltavský (ÚHAMO) přiblížil účastníkům semináře urbanistický vývoj města Ostravy. Od založení města na soutoku čtyř řek v roce 1276 přes vývoj, založený na těžbě a zpracování černého uhlí a přelom v roce 1924, kdy vznikly historické hranice sídla a byly připojeny okolní obce, přiblížil prudký rozmach v poválečném období až po současnost třetího největšího města ČR s 23 městskými obvody. Přes skutečnost, že v roce 1994 byla ukončena těžba uhlí, hutnictví a strojírenství zde stále dominuje. V současnosti probíhá ekonomický rozmach a přísun investic do průmyslových zón napomáhá ke snížení míry nezaměstnanosti (ze 14 % v roce 2005 na 8 % v současnosti). Seznámil rovněž účastníky jednání s postupem a obsahem územně plánovací přípravy města a regionu. Prof. Ing. V. Kuta, CSc, (TU Ostrava) navázal na předcházející vystoupení přednáškou přibližující rozvojové podněty Ostravy a ostravské aglomerace. Objasnil celé dějiny tohoto regionu od 17. století až po současnost v souvislostech změn zaměření, spojeného s omezením těžby uhlí, problémy nezaměstnanosti v regionu, ale uvedl i naděje, spojené s růstem

4

ekonomiky, sídelní soustavy i rekonstruované dopravy. Zdůraznil i výhody, plynoucí z centrální polohy regionu v rámci Evropy. Ing. arch. D. Saktorová (KÚSK) představila ostravský region z hlediska historických typů venkovského osídlení na území Moravskoslezského kraje. Zmínila a na mapových podkladech objasnila jednotlivé typy plužiny (traťová, délková, záhumenicová, nepravidelná úseková, dělených úseků atd.) a dále typy vsí (silniční a návesní, silniční ulicové soustředěné, řadové, lesní, lánové, záhumenicové, řetězové, přírodní a rozptýlené hromadné, dvorcové, trhové atd.). Ing. B. Nečas se ve svém vystoupení věnoval problematice logistiky, kooperace a dopravních vazeb na území Moravskoslezského kraje. Ing. D. Adamčík (MMO – OER) podrobně objasnil rozvoj průmyslové zóny Ostrava-Hrabová na „zelené louce“. Popsal přípravu od r. 1999, rozsah a velikost zóny, její polohu a výhody kvalitního dopravního napojení, náklady akce a spolufinancování partnerů (firmy, město, stát) a způsob realizace záměrů i využití území (vyvážený mix služeb a průmyslu). Mgr. P. Vaněk (Hyundai Nošovice) seznámil přítomné podrobně se vznikem, postupem budování, provozem, cenovými relacemi a současnými i výhledovými záměry a vizemi průmyslové zóny automobilky Hyundai v Nošovicích, kde je do roku 2011 předpoklad zaměstnání pro 11 000 převážně českých zaměstnanců. Tento projekt je pokládán za jednoznačně úspěšný. Ing. arch. J. Sedlecký (TU Ostrava) hovořil o problematice ostravských brownfields, soustředěných v historicky nejstarší části Ostravy (Hrušov, Cihelná, Vítkovice, Důl Petr Bezruč), a podrobně informoval zejména o areálu Karolina. Ing. D. Adamčík (MMO-OER) podrobně referoval o strategické průmyslové zóně Mošnov a využití letiště.

O podpoře státu při budování průmyslových zón hovořili zástupci agentury Czechinvest: Ing. S. Pochtiolová objasnila snahu státu řešit nezaměstnanost a od r. 1998 připravovat zainventované pozemky pro investory. Přiblížila pilotní projekt Karviná – Malé pole (45 ha) a seznámila přítomné s Programem na podporu průmyslových zón 2005–2006 a dále s Programem na podporu realizace průmyslových zón 2005– 2011. Pohovořila o podporovaných projektech, příjemcích dotací (o bce, kraje, podnikatelé), možných formách podpory (přímé dotace, návratné půjčky atd.), o procesu schvalování dotací, o procentech výše dotací pro jednotlivé druhy projektů (nejvyšší podpora je určena na strategické projekty s využitím území brownfields – až 100 %) a dále přiblížila podrobně konkrétní projekty (Nošovice, Mošnov, Holešov, Triangle-Žatec). Ing. arch. I. Gargoš navázal na předchozí přednášku dalšími podrobnostmi, týkajícími se problematiky národní strategie brownfields a jejich regenerace. Zdůraznil nutnost řešení této problematiky centrálně, uvedl vytvoření národní databáze těchto území a informoval o souvisejících příslušných usneseních vlády. Zkušenostem z jiných částí ČR se věnovali ve svém příspěvku Ing. arch. M. Bečka, který přednesl příspěvek o současnosti i budoucnosti Poldi Kladno, a Ing. arch. K. Beránek se svým příspěvkem o řešení následků těžební činnosti v severních Čechách, a to na příkladu Chabařovic. Po ukončení přednáškové části programu byly připraveny dvě odborné exkurze. Účastníci zvolili buď návštěvu závodu Hyundai Nošovice, nebo návštěvu dolní oblasti Vítkovic a Hornického muzea. Všichni účastníci této akce se shodli jednoznačně na vysoce kladném hodnocení semináře, který přinesl mnoho cenných poznatků i nových podnětů. Příspěvky přednášejících byly předány pořadatelům akce a vydání sborníku s jejich plným zněním se předpokládá v prvním pololetí 2010. Alena Navrátilová, Eva Rozehnalová

Snímky: Vlasta Poláčková a Jan Mužík (na prvním snímku havíř – nebo snad urbanista?, na dalších exkurze po Vítkovicích a záběry nočního života: Stodolní ulice a kapela na společenském večeru účastníků semináře)

A K T U A L I T Y

8 0

5

A K T U A L I T Y

8 0

Studijní cesta 2010 Jižní Francie – Španělsko Předsednictvo Asociace ve spolupráci s cestovní kanceláří Lenka Sklenářová připravilo pro své členy i další zájemce studijní cestu „Jižní Francie – Španělsko 2010“. Oproti předběžné nabídce se neuskuteční letecká varianta, protože až na výjimky byl zájem o celou autobusovou trasu. Program cesty bude následující:

Pátek 30. 4. 2010 Odjezd v 18.00 h z Prahy z autobusového nádraží Na Knížecí (stanice metra B Anděl) a cca v 19.15 h z Plzně ze zastávky MHD „Na Rychtářce“, noční přejezd. Sobota 1. 5. 2010 Za svítání zastávka na parkovišti s vyhlídkou na švýcarské San Bernardino, kolem oběda tříhodinová prohlídka jednoho z nejzajímavějších italských měst Torina, odpoledne procházka po Sestriere, místě předposledních zimních olympijských her, pak průjezd francouzskými Alpami se zastávkou u jezera Lac de Serre-Ponçon, ubytování v hotelu F1 v Gap. Neděle 2. 5. 2010 Průjezd Napoleonovou cestou se zastávkou v sedle Legií, pak nás čeká největší kaňon Evropy – Canyon Verdon. Nejprve jej zhlédneme z nejhezčí vyhlídky Point Sublime a po popojetí sejdeme turistickou cestou na jeho dno a kousek si jej projdeme (nutná baterka na průchod tunelem). V podvečer je na programu atraktivní Monaco a Monte Carlo, kde bude dost času i na případnou návštěvu slavného Casina. Na noc popojedeme do Etap hotelu v Nice.

valové Cannes. Posledním místem na Rivieře bude nezapomenutelný Saint- Tropez. Do Etap hotelu v samém centru Marseille přijedeme už po 18. hodině, a tak bude čas nejen na večeři, ale i procházku městem. Úterý 4. 5. 2010 Ráno ještě krátká procházka v Marseille. Čas kolem oběda strávíme v Arles s římskými památkami, ve městě, které tak milovali francouzští impresionisté. Odpoledne nás čeká urbanistická lahůdka, maličký Aigues-Mortes sevřený v hradbách, v podvečer pak Montpellier s Promenádou du Peyrou i moderním operním a konferenčním centrem Corum. Nocleh v Etap hotelu poblíž Perpignanu. Středa 5. 5. 2010 Při přejezdu do Barcelony kolem poledního navštívíme proslulý klášter Montserrat, kde bude ponechán čas i na vyjetí lanovkou na vrchol skal nebo na vrstevnicovou procházku k vyhlídce S. Michaela na klášter. Odpoledne a večer je v plánu první část prohlídky Barcelony. Až kolem 21. h se ubytujeme v Etap hotelu v Barceloně-Viladecans.

Pondělí 3. 5. 2010 Po snídani si prohlédneme „hlavní město“ Riviery Nice a po krátkém přejezdu i festi-

Čtvrtek 6. 5. 2010 Celý den strávíme v Barceloně, navštívíme vše podstatné ze zajímavostí tohoto města.

Snímky z Wikipedie: Lac de Serre-Ponçon

Marseille, starý přístav

6

Pátek 7. 5. 2010 Dopoledne třetí část prohlídky Barcelony, odpoledne cca 2,5h prohlídka Tarragony s kyklopskými hradbami a římskými památkami, pozdě večer příjezd do Valencie, ubytování v hotelu Ibis. Sobota 8. 5. 2010 Celý den strávíme ve Valencii, kde nás čeká prohlídka tohoto urbanisticky zajímavého města s několika mimořádně zajímavými stavbami z posledních let. Neděle 9. 5. 2010 Při cestě do Madridu navštívíme městečko Cuenca s historickými domy vysutými nad strž, dnes obývanými zejména umělci. Kolem 17. hodiny přijedeme do Etap hotelu v Madridu a po ubytování odjedeme na večerní prohlídku centra města. Pondělí 10. 5. 2010 Dopoledne si uděláme výlet do Toleda, mimořádné památky Unesco, a odpoledne budeme pokračovat v prohlídce Madridu s možností navštívit jednu z nejslavnějších galerií světa Prado nebo Královský palác. Úterý 11. 5. 2010 Z Madridu si uděláme celodenní výlet, dopoledne nás čeká královský zámek El Escorial, po obědě Ávila s mimořádně zachovalými mohutnými hradbami a v podvečer Segovia s římským akvaduktem a zámkem Alcazar, který se stal vzorem pro filmy Walta Disneye. Návrat do Etap hotelu v Madridu. Středa 12. 5. 2010 Ráno popojedeme do vnitřního Madridu a do 15.00 h dokončíme jeho prohlídku. Přejezd do Zaragozy, ubytování ve středu města v hotelu Central. Čtvrtek 13. 5. 2010 Do 13.30 h je plánován odborný program v Zaragoze, kde předpokládáme i setkání

A K T U A L I T Y

s místním urbanistou a zástupcem Španělska v ECTP. Přejezd do Pyrenejí s focením po cestě, večer ubytování v hotelu ve městě Andorra la Vella, večerní procházka tímto hlavním městem miniaturního státu. Pátek 14. 5. 2010 Ráno budeme autobusem stoupat až do sedla Port d’Envalira (2 407 m n. m., zastávka s procházkou) a pak bude následovat dlouhý sjezd do města-pevnosti Carcassonne, snu všech cestovatelů. Těsně před setměním si ještě prohlédneme nejslavnější římský akvadukt Pont du Gard a ubytujeme se v Etap hotelu v Avignonu. Sobota 15. 5. 2010 Celé dopoledne strávíme v Avignonu, který je nezapomenutelným zážitkem. Stačí jen připomenout Palas des Papes, slavný most Pont Saint-Bénezet, hradby, Papežský park na nejvyšším místě s výhledem na Rhônu a skvělou atmosféru náměstí a ulic. Po odpoledním přejezdu si uděláme cca 3h procházku po nejzajímavějších místech Lyonu a pak už nás čeká noční přejezd domů. Neděle 16.5.2010 Příjezd do Plzně je plánován na cca 8.30 h a do Prahy Na Knížecí cca v 10.00 h. Cena zájezdu 19 990 Kč pro členy Asociace, kteří mají zaplacené členské příspěvky, 20 600 Kč pro ostatní zájemce.

Madrid, letecký snímek, nahoře Zaragoza (Vélasquez)

8 0

Cena zahrnuje autobusovou dopravu včetně všech poplatků, 1× ubytování v hotelu F1 ve dvoulůžkovém pokoji se soc. zařízením na chodbě, 9× v Etap hotelu a 4× v standardním hotelu (vždy ve dvoulůžkovém pokoji s vlastním soc. zařízením), 14× snídani, služby vedoucího zájezdu, pojištění CK proti úpadku. Tato cena nezahrnuje vstupné. Na základě závazné přihlášky bude vystavena zálohová faktura a v konečné faktuře vystavené po příjezdu bude (pokud tak v přihlášce uvedete) zahrnuto vstupné ve skutečné výši individuálně vypočtené podle navštívených míst. Pokud by si někdo chtěl hradit vstupné sám, je to možné (cena v konečné faktuře bude odpovídat ceně zálohové), ale připraví se tím o slevu na vstupném pro skupiny. Přihlášky Závazné přihlášky budou přijímány na mailové adrese [email protected] nebo na adrese vedoucího zájezdu: Ing. Tomáš Sklenář, A. Kaliny 1354, 280 02 Kolín V, tel. večer 321 320 016 (pozor, došlo ke změně čísla). Protože se předpokládá větší zájem, než je kapacita autobusu, rozhodujícím kriteriem pro zařazení do zájezdu bude datum obdržení přihlášky a podmínkou úhrada zálohové faktury ve lhůtě splatnosti. Stornovací poplatky Při zrušení účasti ze strany klienta bude

vrácena zaplacená částka snížená o stornovací poplatky: Zajistí-li si za sebe klient současně s odhlášením náhradu, storno poplatek si CK neúčtuje. Při odhlášení mezi 90. a 31. dnem před odjezdem činí storno poplatek 20 % z ceny zájezdu, mezi 30. a 15. dnem 50 % z ceny zájezdu, mezi 14. a 3. dnem 75 % z ceny zájezdu a od druhého dne před odjezdem ztrácí klient nárok na vrácení náhrady. Totéž platí, jestliže se klient nedostaví ve stanovený čas k odjezdu nebo přeruší-li účast na zájezdu. Rozhodující pro účtování stornovacího poplatku je den doručení informace o zrušení účasti CK. Do závazné přihlášky uveďte tyto údaje:  Jméno, příjmení, titul  Datum narození  Adresa / Telefon (nejlépe mobil)  E-mail  Místo, kde budu nastupovat: x) Praha – Na Knížecí / Plzeň  Jsem dohodnutý/á na ubytování společně s: ...  Jsem platícím členem Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR: x) ano – ne  Chci do konečné faktury zahrnout vstupné dle skutečných nákladů: x) ano – ne  Název a adresa firmy, na kterou chci vystavit fakturu  IČ/DIČ  Číslo účtu Potvrzuji, že jsem se seznámil(a) s podmínkami účasti, souhlasím s nimi a závazně se přihlašuji na výše uvedenou studijní cestu. Datum: Podpis (vyplnil): x)

Nehodící se škrtněte (vymažte)

Avignon

7

A K T U A L I T Y

8 0

Letem nad Jižní Amerikou

cesta tam:  Praha – Paříž, Paříž – Rio de Janeiro,

Studijní cesta, při které jsme (v kratší variantě) navštívili Brazílii, Argentinu a Uruguay, opravdu měla letecký charakter, za dobu od 23. 10. do 11. 11. 2009 jsme absolvovali následující lety:

(vnitrostátní lety) v rámci poznávání:  Rio de Janeiro – Brasilia,  Brasilia – Foz do Iguazu,  Puerto Iguazu – Buenos Aires,  Buenos Aires – San Carlos de Bariloche,  Trelew – Ushuaia,  Ushuaia – El Calafate,  El Calafate – Buenos Aires, cesta zpět:  Buenos Aires – Paříž, Paříž – Praha. Kromě letů jsme absolvovali dvě plavby lodí:  Buenos Aires – Colonia del Sacramento,  Montevideo – Buenos Aires a jednu noční cestu minibusem  San Carlos de Bariloche – Puerto Madryn.

Co jsme viděli: Rio de Janeiro – jedno z nejkrásnějších měst na světě, Brasilia – zřejmě nejvýznamnější experiment hlavního města z 2. poloviny 20. století, Buenos Aires – jedno z největších měst světa s výrazně evropským charakterem, Montevideo – město velikosti Prahy, téměř bez kolejové dopravy, Ushuaia – nejjižnější město světa, mimořádné přírodní areály – vodopády Iguazu a ledovec Perito Moreno.

Co se do programu nevešlo a byli jsme blízko: Mapa s Wikipedie s vyznačením navštívených míst

Účastníci zájezdu na stadionu Maracanã v Riu

8

Rosario – nejvýznamnější město na řece Paraná). Punte del Este – východní okraj aglomerace Montevidea. Niteroi (477 tis. obyvatel) – spojené s Rio de Janeirem mostem o délce 13,3 km, rychlolodí trvá údajně cesta jen 10 minut; nejvýznamnější stavbou je zde Muzeum současného umění (MAC) od O. Niemayera (dokončeno 1996). Vodní dílo Itaipu – největší hydroelektrárna na světě (700 tis. kW), uvedena do provozu 1991, vzdálenost od Foz do Iguazu (náš nocleh) jen 10 km, rozloha jezera na řece Rio Paraná je 1 350 km2.

A K T U A L I T Y Rio de Janeiro Třetí největší aglomerace v Jižní Americe (11,6 mil. obyvatel) po Sao Paolu (17,7 mil. obyv.) a Buenos Aires (13,4 mil. obyv.). Vlastní město má 6,1 mil. obyvatel, další velká města jsou Sao Goncalo (973 tis. obyv.), Niteroi (477 tis. obyv.) a Itaborai (221 tis. obyv.) na východní straně zálivu Guanabara spojené s Riem de Janeiro mostem do Niteroi, dlouhým 13 290 m. Město se rozkládá ve velice členitém terénu, který výrazně komplikuje dopravní obsluhu. Centrum je s jižními částmi, rozvíjenými při známých plážích Botafogo, Copacabana a Ipanema, spojeno dvěma tunely: • Santa Barbara (pod čtvrtí Santa Teresa) cca 1300 m, propojení centrum – Botafogo, • Reboucas 900 + 1700 m, propojení čtvrtí Rio Comprido a Lagoa (při jezeře Rodrigo de Freitas). Hlavním systémem hromadné dopravy je metro, které z centra vede jižním (Ipanema) a východním směrem. Východním směrem

8 0 ze stanice Estacio vedou dvě větve. Délka tratí 35 km, 32 stanic. Železniční tratě vedou na západní obvod centra s možným přestupem na stanici metra Central. Ulicí Almivente (Santa Teresa, Cosme Velho) je vedena trasa historické tramvaje. Kolejové spojení je též na Corcovado. Lanovka na Pao de Azucar (Cukrová homole). Centrum města je relativně malé, rozkládá se oboustranně podél třídy Rio Branco. Vzhledem k nedostatku času a nízké bezpečnosti (zejména v noci) jsme prošli jen jeho menší část. Zamřížovaná spodní patra luxusních hotelů a neexistence venkovních restaurací na proslulé Copacabaně výrazně snižují image této pláže. Přestavba centra je zatím výrazně nekoncepční. Rozvojové informace a záměry spojené s budoucím mistrovstvím světa ve fotbalu (2014) a následnou olympiádou (2016) se nepodařilo získat. Připravenost infrastruktury na tyto akce je zatím velice nízká. Největší komplex Maracanã s fotbalovým stadionem pro 125 tis. sedících diváků má být v souvislosti s MS modernizován.

Brasília V roce 1956, na počátku mandátu prezidenta Juscelina Kubitscheka, bylo rozhodnuto o výstavbě nového města. V roce 1957 na základě vítězství v soutěži byla zahájena výstavba dle urbanistického projektu Lucia Costy. Většinu vládních budov projektoval Oscar Niemayer. Dne 21. 4. 1960 se nové město stalo skutečností (letos se chystají velké oslavy k 50. výročí). Vzdálenost od Ria de Janeiro je 1 160 km, od Sao Paola 1 015 km. Původně se uvažovalo s velikostí pro 800 tis. až 1 mil. obyvatel, v současné době má město 2 607 tis. obyv. a dvě severně navazující města Ceilandia a Taguatinga 350 a 355 tis. obyv. Společně s dalšími městy (Guará, Águas Clares a Samambaia) se aglomerace blíží ke 4 mil. obyvatel. Součástí projektu bylo i umělé jezero Lago Paranoa, které vzniklo odkloněním toku tří řek. Má plochu cca 40 km2. Realizovány byly rozsáhlé komplexy zeleně (městský park Sarah Kubitschek – cca 3 km2, botanická zahrada – 45 km2 a dokonce Národní park – 30 km2). Vysokou úroveň má zeleň obytných souborů. Spojení přes jezero je možné třemi mosty.

Rio de Janeiro z Corcovada

9

A K T U A L I T Y

Brasília dnes na leteckém snímku

Brasília, plán L. Costy, 1957

Nejvýznamnější (J. Kubitschek), s mostovkou zavěšenou na třech obloucích, byl dokončen v roce 2002 (autory jsou A. Chan a M. Vila Verde). Délka mostu je 1 200 m a šířka 24 m. Tento most získal několik prestižních ocenění . Dalšími mosty přes jezero jsou Costa E. Silva (400 m) a Das Garcas (320 m). Hlavními problémy města jsou: • Aplikace amerického způsobu dopravní obsluhy, který neuvažuje s pěším propojením jednotlivých aktivit. To se nepochybně začíná měnit. • Rozsáhlé volné prostory zejména na esplanádě ministerstev; vzhledem k tomu, že celá koncepce je předmětem ochrany UNESCO (č. 445) a hlavním architektem je dnes již 102 letý Oscar Niemayer, bude dostavba „volných“ ploch značným problémem.

10

8 0

Součástí jsou dnes i rozsáhlé zahradní čtvrtě s nízkopodlažní zástavbou, rozkládající se na druhém břehu Lago da Paranoa (sektory Lago Norte, Dom Bosco a Lago Sul). Foz do Iguazu Nástupní centrum (319 tis. obyv.) k vodopádům z brazilské strany; rozvoj však souvisí zejména s blízkou hydroelektrárnou Itaipu. V době zahájení stavby přehrady (1973) mělo město jen 34 tis. obyvatel. Most přes Rio Paraná (Ponte da Amirade) byl otevřen v roce 1965. Národní park Iguazu byl vyhlášen již v roce 1939, v roce 1986 se stal přírodní památkou UNESCO (na argentinské straně v roce 1984).

Buenos Aires na leteckém snímku

Montevideo Cestou do Montevidea jsme navštívili jedinou památku UNESCO v Uruguayi – Colonia del Sacramento. Urbanistická i architektonická hodnota tohoto „města“ je řádově nižší než např. středočeské Kouřimi. Montevideo má 1450 tis. obyvatel (v roce 1990 mělo 1390 tis. obyv.), jeho aglomerace 1 723 obyv. Celý stát Uruguay má 3,4 mil. obyvatel. To znamená, že v aglomeraci žije polovina obyvatel země. Jen další tři města mají více než 70 tis. obyvatel; druhé největší Salto cca 90 tis. obyv. Město se rozkládá na severním břehu Rio de la Plata při zálivu Montevideo Bay. Historické město (Ciudad Vieja) bylo založeno na poloostrově vymezujícím záliv v letech 1724–1730 na šachovnicové uliční síti. Obdobné založení má též východně navazující Centro, jehož osou je Avenida 18 de Julio. Město Montevideo je větší (542 km2) než Praha (496 km2), nemá metro ani tramvaj. Velmi nízký je i podíl železniční dopravy; zmenšeno bylo hlavní nádraží (Estacion Central), kde je ukončena jen jedna trasa příměstské dopravy. Železnice obsluhuje jen zónu přístavu. Přes tyto skutečnosti nevykazuje centrální část města významnější dopravní problémy. Aglomerace se rozvíjí zejména podél pobřeží východním směrem k Atlantiku (Maldonado/Punta del Este). Buenos Aires Rozkládá se na jihozápadním pobřeží Rio de la Plata jižně delty řeky Paraná. Vlastní Buenos Aires (Distrito Federal) má rozlohu

A K T U A L I T Y cca 200 km2 a 3051 tis. obyvatel (2009). Velké Buenos Aires má rozlohu 3 680 km2 a žije zde 13 357 tis. obyvatel. Hustota zalidnění je i při výrazně převažující nízkopodlažní zástavbě asi o polovinu vyšší než na území Prahy. Součástí širší aglomerace je téměř propojené město La Plata s 682 tis. obyvateli; hlavní město státu Buenos Aires (16,6 mil. obyv.). Dalšími velkými městy tohoto státu jsou Mar del Plata (669 tis. obyv.) a Bahia Blanca (233 tis. obyv.). Souvisle urbanizované území (od Tigre po La Platu) dosahuje při pobřeží délky cca 100 km. Před 50 lety mělo Buenos Aires 3 642 tis. obyvatel a celá Argentina 20 mil. obyvatel (dnes má 40 mil.). Argentina je silně urbanizovanou zemí, osídlení je mimo aglomeraci Buenos Aires především na řece Paraná (Rosario – 1 159 tis. obyv., Paraná – 236 tis. obyv. a Santa Fe – 368 tis. obyv.). Dalšími velkými městy jsou Cordoba (1 301 tis. obyv.), Mendoza (847 tis. obyv.) a S. Miguel de Tucuman (736 tis. obyv.). Pět dalších měst má více než 300 tis. obyvatel. Centrum Buenos Aires se rozkládá severovýchodně přístavu. Osami jsou Av. De Mayo, pod níž vede historická linka prvního

8 0 metra (z r. 1913), která spojuje prezidentský palác – Casa Rosada – s kongresem a Av. 9 de Julio. Tento bulvár, dlouhý 3,5 km, je nejširší na světě – 150 m. V každém směru jsou 7 + 2 jízdní pruhy. Je na něm mj. Teatro Colon, největší opera na světě (hlediště pro 3 500 diváků). Hlavními pěšími ulicemi jsou Florida (3,5 km) a Lavalle (1,0 km). Ve městě je 3 500 restaurací a 17 fotbalových stadionů. Hromadná doprava je zajišťována pěti linkami metra (A–E) s cca 75 stanicemi. Příměstské vlaky jsou vedeny ke třem koncovým nádražím na obvodě centra. Hlavní nádraží (Estadio Retiro) a Terminal del Omnibus leží na východním okraji centra, blízko přístavu, ze kterého vyjíždějí trajekty do Uruguaye. Rozsáhlé území města protíná několik tras dálničního charakteru. Obdobně jako v severoamerických městech jsou v centrální části roštově uspořádané ulice většinou jednosměrné. Mezinárodní letiště de Ezeiza leží cca 30 km severně od centra města. Letiště pro vnitrostátní lety (Jorge Newbery) leží na pobřeží cca 7 km od centra.

Významným urbanistickým počinem je přestavba přístavu (Puerto Madero). Jedná se o území v délce cca 3 km bezprostředně navazující na centrum města. Tím je umožněno atraktivní propojení s rozsáhlým parkem Costanera Sur o rozloze více jak 15 km2. Rozsáhlá sportovně rekreační zóna (cca 20 km2) se rozkládá v blízkosti vnitrostátního letiště. San Carlos de Bariloche Nejvýznamnější horská rekreační oblast v Argentině. Město s cca 130 tis. obyvateli leží na jižním břehu jezera Lago Nahuel Huapi. Jde o rozsáhlou jezerní oblasti, která je součástí NP Nahuel Huapi. V blízkosti města je lyžařský areál Cerro Catedral s nejvyššími vrcholy nad 2 000 m n. m. Výškový rozdíl sjezdových tratí převyšuje 1 000 m. Údajně je to nejvýznamnější lyžařský areál v Jižní Americe, celý je součástí národního parku. Ushuaia Nejjižnější město světa cca s 45 tis. obyvateli, správní středisko argentinské části Ohňové země (Tierra del Fuego). Město bylo v podstatě postaveno trestanci. Při hrani-

Buenos Aires, Avenida 9 de Julio

11

A K T U A L I T Y

8 0

Ulice v Ushuaia

El Calafate Nejmenší navštívené město (cca 6,3 tis. obyv.), nástupní centrum do národního parku Los Glaciares. Leží na jižním břehu Lago Argentino, na jehož jihozápadním přítoku je ledovec Perito Moreno.

Navštívené země se vyznačují velmi vysokou mírou urbanizace a naopak velmi nízkou hustotou osídlení. Pro srovnání země Severní Ameriky a Evropy: urbanizace Uruguay 93 % Argentina 90 % Brazílie 83 % USA 80 % Kanada 80 % Mexiko 55 % Belgie 97 % Velká Británie 89 % SRN 88 %

obyv./km2 20 14 22 31 3 55 341 245 232

Z Brazilie jsme viděli velmi málo, nynější i předchozí hlavní město. Chyběl San Salvador de Bahia (nejstarší, založeno 1549; hlavní město do r. 1763), představující nejvýznamnější soustředění koloniální architektury v Latinské Americe (památka UNESCO, 160 kostelů). Z Uruguaye jsme v podstatě viděli téměř vše podstatné.

12

Ledovec Perito Moreno

Vodopády Iguazu

Ushuaia, projížďka po kanálu Beagle

Nejvíce času jsme strávili v Argentině, převážně však v téměř liduprázdné Patagonii. Zemi jsme proletěli od severu (vodopády Iguazu) po jih (Ohňová země). Dotkli jsme se na západě And (Bariloche, El Calafate) a na východě delty La Plata s aglomerací Buenos Aires a jižněji pak poloostrova Valdes (Puerto Madryn, Trelew). S výjimkou hl. města Brasília však odborný program měl dosti nízkou urbanistic-

kou úroveň. Příroda na tom byla o poznání lépe, o čemž svědčí navštívené národní parky Argentiny: Tierra del Fuego 630 km2 Los Glaciares 6 000 km2 Nahuel Huapi 7 122 km2 Iguazu 676 km2 Milan Körner

Snímky: autor a archiv autora

cích s Chile se rozkládá argentinská část národního parku Tierra del Fuego. Jižní hranici proti chilském území tvoří Canal Beagle. Končí zde Panamerická silnice č. 3, která částečně vede po chilském území s trajektem přes Magallhensův průliv. Existuje však i delší lodní přeprava bez nutnosti tranzitu přes Chile. Vzdálenost Ushuaia – Buenos Aires je 3 580 km, vzdálenost Puerto Iguazu – Buenos Aires 1 265 km. Celá délka silnice č. 3 na argentinském území je 4 850 km.

Národní park Tierra del Fuego

A K T U A L I T Y

8 0

Bienále evropských měst a urbanistů, Nancy 2009 Ve dnech 2. až 4. 12. 2009 se ve francouzském Nancy konalo 8. Bienále evropských měst a urbanistů, tradiční setkání organizované Evropskou radou urbanistů (ECTP). Minulé ročníky proběhly v Budapešti, Kodani, Barceloně a Římě. Letošní ročník byl spojen s Národním kongresem francouzských urbanistických agentur, organizovaným Francouzskou národní federací urbanistických agentur (FNAU), která sdružuje celkem 52 agentur. Z celkového počtu více než 1 000 účastníků byla tudíž naprostá většina z Francie, čemuž odpovídal i hlavní jednací jazyk, francouzština. Konference se konala v reprezentačních objektech města – v opeře, na radnici, v muzeu výtvarných umění či ve vládním paláci. Nancy Nancy je město s asi 100 tisíci obyvateli, ležící na východě Francie. Známé je především svými třemi náměstími, v čele

s Place Stanislas, zapsanými na Seznamu světového dědictví UNESCO. Tato náměstí jsou centrem urbanistického souboru založeného v 18. století, který propojil staré

středověké město a Nové Město založené v pravidelné osnově roku 1588. Kolem centra vznikly postupně čtvrtě rodinných domů s unikátními příklady vil ve stylu art nouveau, na plošině nad městem vyrostla po druhé světové válce rozsáhlá sídliště. Nejdynamičtěji se dnes rozvíjejí lokality přimknuté k historickému jádru, ať už oblast kolem nádraží (Centre gare), nebo podél řeky (Rives de Meurthe). V roce 1989 byla v Nancy zprovozněna tramvaj na pneumatikách, spojuje centrum s příměstskými oblastmi a univerzitní nemocnicí na okraji města. Tato linie působí jako silný městotvorný prvek, stala se páteří komerčních aktivit a umožnila i dopravní zklidnění centra města. V roce 2007 získalo Nancy spojení rychlovlakem TGV, což zkracuje dostupnost 352 km vzdálené Paříže na 1,5 hodiny.

Průběh bienále

Snímky: autor

André Rossinot, starosta Nancy a prezident ADUAN, pronáší úvodní řeč konference

První den byl věnován registraci účastníků a uvítání na radnici. Večer byl zpestřen baletním představením La Cité Radieuse na motivy díla Le Corbusiera. Druhý den byl zahájen úvodními přednáškami, následovanými dvěma kulatými stoly na téma „Problémy, kterým čelí evropská města“ a „Evropská města a světová ekonomika“. Zatímco dopolední program byl společný pro všechny účastníky, odpoledne bylo možno zvolit buď dva workshopy o délce 1,5 hodiny, nebo půldenní exkurzi. Den byl završen společenským večerem v prostorách výstaviště. Třetí den dopoledne byl program opět rozdělen buď na půldenní workshop, dva kratší workshopy, nebo půldenní exkurzi. Odpolední program byl společný pro všechny účastníky – po krátké

Nancy, Place Stanislas z let 1752–1755

13

A K T U A L I T Y

8 0

rekapitulaci workshopů se konal kulatý stůl „Reakce evropských měst na probíhající změny (ekonomické, klimatické, demografické, sociální)“ následovaný závěrečným shrnutím a představením dalších konferencí.

Kulaté stoly Kulaté stoly, společné pro všechny účastníky konference, probíhaly jako diskuse 3–6 účastníků a moderátora. V základní části hodinového bloku odpovídali jednotliví diskutující na připravené otázky, posledních asi 10 minut bylo vyhrazeno dotazům publika. Základním tématem, které se řešilo na všech třech kulatých stolech, byl udržitelný rozvoj měst. Často byl zdůrazňován požadavek na dostatečnou hustotu měst, vzneseny byly však i otázky, zda nemůže být funkční i jiný model, např. menší, řidší město s kratšími vzájemnými vazbami. Takové město by mohlo být i obyvatelstvem vnímáno pozitivněji. Klíčovým požadavkem je rovněž smíšená struktura a multikulturní prostředí, usnadňující vstup nových idejí do měst. V době složité ekonomické situace mohou být řešením projekty PPP. Objevují se nové zdroje energie, které jsou dnes mnohem dostupnější než dříve (fotovoltaika). Rozvoj regionů je vázán na dopravní obslužnost, velký rozvoj zažívá vysokorychlostní vlaková doprava. Předpokladem pro udržitelný rozvoj je dobrá spolupráce institucí na všech úrovních, od místních samospráv přes městská zastupitelstva až po spolupráci v rámci regionů, role státu se stále zmenšuje a přesouvá do polohy určování strategie. Emilio D’Alessio upozornil na problém, že současné plánování nestačí ani podchycovat změny ve městech, natož aby bylo schopno je koordinovat a řídit.

Emilio D’Alessio, koordinátor programu Agenda 21 v Itálii a radní města Ancona, při diskusi

14

Prezentace Marston Vale na workshopu Nová města

Workshopy Workshopy byly určeny pro menší počet účastníků, vždy probíhaly paralelně tři až čtyři na různá témata. Zájmu o danou problematiku byla přizpůsobena velikost sálu, jelikož na daný workshop bylo nutné se registrovat již při přihlášce na konferenci. Workshopy trvaly 1,5 hodiny, převážná část byla věnována prezentacím tří až pěti přednášejících, následovaným dotazy moderátora, závěrečných 10–15 minut probíhala diskuse s účastníky. Témata byla velmi různorodá, např. města malé a střední velikosti, plánování regionů, příhraniční a periferní města, rozvojové strategie pro evropská města, eko-čtvrti v evropských městech, koncept nových měst, transformace průmyslových oblastí, příměstské zemědělství, export evropských městských schémat do světa, doprava, klimatické změny nebo vliv zápisu v seznamu UNESCO či titulu Evropské město kultury na rozvoj měst. Na workshopu „Eko-čtvrti v evropských městech“ byly zmíněny hlavní požadavky na tyto celky: integrovaný koncept, vyvážená sociální struktura, limitovaná spotřeba energie a její alternativní zdroje či participace obyvatelstva a marketing čtvrti. Zmí-

něny byly příklady z Liverpoolu a Manchesteru, Barcelony, Stockholmu (Hammarby Sjöstad), Kodaně (Ørestad district) či Malmö (Western Harbour). Workshop „Nová města“ dospěl k závěru, že tento koncept již nebude masivně využíván. Důležité je sledovat proces stárnutí těchto souborů, udržovat vyváženost sociální i ekonomickou, využívat místní zdroje (materiálové i lidské) a snažit se přinášet nové impulsy (např. založit univerzitu). Jako nový příklad bylo uvedeno anglické město Marston Vale (velikost 15 000 bytových jednotek), maďarské příklady se blížily našim realizacím s tím rozdílem, že u nás nedošlo k tak masivnímu odlivu obyvatelstva.

Exkurze Alternativně ke dvěma workshopům, tedy v rozsahu půl dne, se konaly exkurze po Nancy a okolí. Rovněž exkurzi bylo nutné zvolit již při zápisu na konferenci. Tematický záběr byl široký, v Nancy se účastníci seznamovali např. s historickým jádrem města, secesní architekturou či novými realizacemi a projekty ve městě. Vzdálenější exkurze s využitím autobusové či vlakové dopravy směřovaly např. do fungujících průmyslových a výzkumných podniků, do lokalit určených k transformaci, k obnovovaným nebo novým kulturním stavbám či do Lucemburku. V rámci exkurze do Metz byl představen vývoj města a jeho rozvojové záměry, vrcholem návštěvy byla prohlídka rozestavěného Centre Pompidou Metz – nového kulturního centra, které by mělo přilákat do města nové návštěvníky. Nachází se v transformační lokalitě sousedící s nádražím v blízkosti centra města a mělo by se stát identifikačním bodem celé nové smíšené městské čtvrti.

Rozestavěné Centre Pompidou Metz, arch. Shigeru Ban, Jean de Gastines a Philip Gumuchdjian

A K T U A L I T Y Postřehy z bienále Mezinárodní bienále bylo spojeno s kongresem francouzských urbanistických agentur, což uspořádání celé akce nepochybně zjednodušilo. Je třeba ocenit, že po stránce organizační (snad s výjimkou exkurzí) bylo bienále velmi dobře zvládnuto, za což vděčí i značnému počtu podpůrného personálu. Výborná byla propagace ve městě, billboardy se základními informacemi byly velmi časté. Akce měla i bohatou sponzorskou a silnou politickou podporu, aktivně se jí účastnili starostové, radní a ministr. Úroveň podtrhovaly i prostory, kde se konference konala. Na druhou stranu v obrovském množství účastníků se poměrně malý počet zahraničních návštěvníků poněkud ztrácel. Pro účast byla nezbytná dobrá znalost francouzštiny. Přednášky a workshopy byly sice tlumočeny do angličtiny, ale konverzace mezi účastníky i exkurze probíhaly výhradně ve francouzštině. Celková úroveň příspěvků byla dobrá, samozřejmě se však objevily přednášky, které se vymykaly podrobností či zaměřením celkovému rámci konference. Naopak některé příspěvky i přes svoji značnou podrobnost přinesly mnohé zajímavé a cenné informace. Ocenění hodný je i značný podíl zahraničních přednášejících, zejména ze severských zemí. Další bienále se bude konat v Janově v roce 2011. Více o konferenci a materiály ke stažení jsou na www.aduan.fr. Ing. arch. Josef Morkus [email protected]

8 0

Město a řeka – Praha a Vltava z pohledu urbanistické kompozice PŘEDNÁŠKA V RÁMCI ARCHITECTURE WEEK PRAHA, 24. 9. 2009 Nebudu mluvit o ničem, co by většina z vás neznala. Pokusím se ale postihnout a roztřídit hlavní aspekty urbanistické problematiky kompozice Prahy ve vztahu k Vltavě, od rekapitulace souvislostí historických až k aktuální problematice a možným výhledům. 1/ Historické souvislosti vztahu Vltavy a pražské zástavby Ještě než se dostaneme k souvislostem historickým, je třeba zmínit souvislosti geografi cké. Snad nejvýstižněji je popsal Christian Norberg-Schulz v knize Genius loci, když popsal situaci Prahy v rámci horami vymezené české kotliny, s trasou Vltavy dělící ji ve směru severojižním a s magickým místem meandru zhruba uprostřed, umožňujícím řeku překročit v prostoru křížení prastarých evropských obchodních cest. Tato jedinečná situace dala vzniknout osídlení kolem Vltavy i jeho dominantám na okolních pahorcích. Tak vznikla Praha. Jedinečnost její kompozice je ve spolupůsobení morfologie terénu a především historické zástavby bezprostředně obklopující koryto Vltavy. Středověká pražská města Postupně vznikající gotická středověká města po obou březích Vltavy se po stránce kompoziční otáčela k řece zády, respektive orientována k ní byla svými hospodářskými provozy. Jedinou kompoziční vazbu tvořil most, s průmětem do prostorové struktury předmostí a na něj navazující urbanistické osnovy na obou březích. K vertikálním dominantám akcentujícím vnitřní prostorovou skladbu středověkých gotických měst se v renesanci připojily vodárenské věže se soubory mlýnů a dalších hospodářských aktivit pobřeží. Tato struktura byla v dalším vývoji, především pak v období baroka, dále intenzifikována bez zásadních změn v prostoru řeky. Vizuální obraz města, respektive měst kolem Vltavy, však byl po celou dobu vnímán jako celek a také tak zobrazován.

19. století a vývoj do 1. světové války Devatenácté století přineslo územní rozvoj Prahy, rušení hradeb a výstavbu mostů a nábřeží. Proběhla také nejvýznamnější intenzifikace kompoziční struktury stále ještě středověké osnovy města (respektive souboru pražských měst) především novými veřejnými budovami v exponovaných polohách této historické osnovy. Významná část těchto budov se postavila na břehu Vltavy, ve vazbě na nová nábřeží, mosty a jejich předmostí s novými městskými prostory a parky a s kompoziční vazbou na prostor Vltavy (Národní divadlo s okolím a Smetanovo nábřeží, Rudolfinum a dnešní Palachovo náměstí, palác Žofín a ostrovy). Do dominantní polohy nových kompozic se tenkrát dostaly především velké stavby kulturní. Z hlediska proměny kompoziční struktury města je nejvýznamnějším faktem, že původní radiální vazby zástavby směrem k řece byly nahrazeny, prakticky po obou březích, podélně orientovanou, novou, záměrně formovanou strukturou zástavby předstupující před strukturu historickou. Současně byly podél řeky vytvořeny, do té doby neexistující, koridory pro podélné trasy dopravy. Je třeba rovněž zmínit staroměstskou asanaci, kterou byly založeny formální kompoziční vazby na prostory nábřeží, jež však zůstaly z části nenaplněny (staroměstské obestavění předmostí Čechova mostu, letenský průkop). První republika Prostor Vltavy byl v centru hlavního města nového státu chápán a Státní regulační komisí plánován jako jakási parafráze Ringstrasse. Za plánovací předobraz tohoto vývoje lze považovat dnes nedostatečně připomínanou studii o velké Praze Antonína Balšánka datovanou rokem 1919. Vltava je zde pojmenována a také pojata jako „mo-

15

A K T U A L I T Y numentální osa Velké Prahy“ (toto pojetí se traduje, nicméně ne už naplňuje dodnes). Na dobudovávání nábřeží byly podél pravého, staroměstského břehu plánovitě umístěny monumentální novostavby pro nový stát potřebných veřejných administrativních a univerzitních budov (ministerstva železnic, zemědělství a průmyslu, právnická fakulta). Velkoryse bylo přestavěno novoměstské nábřeží v území pod Emauzy se souborem dalších budov ministerstev. V exponované poloze byl postaven Mánes – další významná kulturně-společenská stavba v bezprostřední vazbě na řeku. Tato výstavba první republiky prakticky vyčerpala rozvojové plochy pravého vltavského břehu v úseku Starého a Nového města. Naštěstí nedošlo k plánovaným navazujícím asanačním záměrům (Petrská čtvrť). Nedošlo, snad také naštěstí, rovněž k soutěžemi ověřované (už od počátku století) přestavbě malostranského pobřeží se souborem Státní galerie. Expanze nábřežní výstavby velkých budov pokračovala pak i na levém břehu k hraně zástavby Letné a na předmostí Hlávkova mostu. Za touto hranicí bylo prostoru řeky přisouzeno především hospodářské využití, kterému odpovídala velká úprava trasy koryta v holešovicko-libeňském meandru z 20. let s přístavy a navazujícím průmyslem. Na rozhraní těchto zón, na ostrově Štvanice byl postaven zimní stadion a další sportovní plochy. Na jih od Vyšehradu pak pokračovala podél nového úseku nábřežní komunikace (dokončené až po 2. světové válce) městská zástavba pře-

16

8 0 rušená monumentálním souborem podolské vodárny (filtrační stanice), zatímco různorodá zástavba na protějším břehu měla (a dodnes z velké části ještě má) charakter průmyslové periferie. Už v průběhu čtyřicátých let 20. století se objevily reakce na prostředí nábřeží v centru zatížených dopravou a oddělených od řeky vysokou zdí. Nejznámějším je námět Karla Honzíka na odstranění dopravy (Smetanovo nábřeží), starším námětem je převedení dopravy na náplavku a do tunelu od Státní regulační komise a méně známým je námět na snížení novoměstského nábřeží od architektů Semráda a Skřivana z roku 1940. Dnes kriticky nahlížené funkční umrtvení nábřežních prostor novými úředními budovami v té době zatím vnímáno nebylo. Druhá polovina 20. století V padesátých letech se stavebně navázalo na rozvoj dopravní funkce nábřeží. Realizovaly se dopravní úpravy nábřežní komunikace pod Letnou a do exponovaného nábřežního panoramatu se zasáhlo výstavbou Stalinova pomníku. Z plánování padesátých let v duchu socialistického realismu či historismu stojí za pozornost některé ze studií nového ústředního prostoru Prahy (1953) s řadou námětů umístění tohoto prostoru na staroměstském nábřeží. Žádný z návrhů nebyl dále sledován, natož realizován a i když jsou tyto náměty z dnešního pohledu nepřijatelné, jsou svědectvím dobového pojetí významu nábřežních prostor při „rozvíjení“ kompozice města.

Šedesátá léta (s pokračováním v dalším desetiletí) byla v Praze ve znamení řady velkých dopravně-urbanistických projektů, soutěží a studií dotýkajících se také prostoru meandru a jeho nábřeží. Jednalo se hlavně o urbanistický doprovod trasy tzv. 2. severojižní magistrály, který nebyl realizován, na rozdíl od samotných dopravních staveb, rozsáhlých mimoúrovňových křižovatek na obou předmostích Hlávkova mostu a na severním předmostí Trojského mostu. Navrhované velké měřítko staveb a rozvolněné formy zástavby odpovídaly dobovému pojetí urbanistické kompozice a navzdory své funkčnosti jsou pro prostředí města problematické (předmostí Hlávkova mostu). Nábřežní polohy byly i v dalším období především pod tlakem dobových dopravních záměrů. Ještě koncem šedesátých let se připravovala výstavba Malostranského tunelu, s dnes nepředstavitelným mimoúrovňovým vyústěním v prostoru klárovského předmostí Mánesova mostu, jehož trasa byla nakonec odsunuta do dnešní polohy Strahovského tunelu. Z řady plánovaných administrativních staveb sedmdesátých let byl na nábřeží realizován soubor s výškovou budovou v kompozičně exponované poloze holešovického předmostí Libeňského mostu na spojnici tehdy plánovaných center Palmovky a Bubnů. V územních plánech (1975, 1986) začal být zdůrazňován rekreační význam prostoru Vltavy a podél řeky byl naplánován systém pěších tahů propojených s radiálním systémem zelených klínů. Na Štvanici byl postaven areál centrálního tenisového dvorce, Stromovka byla propojena s Trojou. V polovině osmdesátých let vstoupil do prostoru řeky další soubor velkých, čistě dopravních staveb souborem Barrandovského mostu s navazujícími kapacitními komunikacemi podél smíchovského břehu, tentokráte bez „urbanistického doprovodu“. Jako snahu o „oživení mrtvých nábřeží“ (M. Benešová v knize Praha našeho věku, 1978) bylo označeno postupné (od konce 60. let) lokalizování nových hotelů (Intercontinental, President a už dříve například soutěže na „Novomlýnskou“ a severní předmostí Hlávkova mostu). Tento průnik komerční funkce do zbylých, kompozičně exponovaných volných nábřežních stavenišť se pak protáhl až do konce tisíciletí (Hilton, Four Seasons). Vedle nesporně atraktivní

A K T U A L I T Y polohy zmíněných hotelů zůstává otázkou, co to přineslo samotným nábřežím. Z velkých ideových koncepčních záměrů tohoto období je třeba vzpomenout na sportovní (olympijský) soubor na Maninách, který sice nebyl realizován, ale na více než 20 let zafixoval plánovací úvahy v tomto území. Dodnes pak byla v plánech udržena myšlenka velkého nábřežního parku. Je třeba rovněž zmínit snad jediný příklad snahy o pokračování ve výstavbě velkých veřejných (kulturních) staveb podél Vltavy – lokalizaci nové budovy technické knihovny za Negrelliho viaduktem v Karlíně, k jejíž realizaci však nedošlo. V té době aktuální, nicméně nakonec nenaplněné představy o nových velkých komerčních centrech Prahy byly předmětem urbanisticko-architektonického prověřování v prostoru těšnovského i holešovického nábřeží. Je třeba ještě zmínit pozitivní vliv stanic metra, které přinesly trvalé oživení dvěma prominentním, dříve založeným nábřežním prostorům (Palachovo náměstí, Palackého náměstí). Vývoj po roce 1990 Globální plánování města zápasilo s otázkou inovace územního plánu, a tak se stavební vývoj v prostoru řeky odehrál (a dodnes odehrává) v partikulárních kauzách jednotlivých lokalit, do kterých nově vstupovali soukromí investoři. Novými „landmarks“ vltavského prostoru se staly Tančící dům (svojí architekturou) a obnovené Sovovy mlýny (svojí náplní). Nejexponovanější parcela

8 0

na staroměstském břehu léta plánovaná pro univerzitní aktivity byla zastavěna hotelem Four Seasons s doprovodnou kultivací přilehlého nábřeží. Pro komerční využití byl Jeanem Nouvelem prověřován pozemek (získaný soukromým investorem) na levém břehu, vedle železničního mostu, dodnes snad nejatraktivnější nábřežní staveniště. Zvolená forma zástavby s věží svědčila, přes všednost administrativní funkce, o pochopení kompozičního významu staveniště. K realizaci však zatím nedošlo, pokud vím, tak pro malou povolenou kapacitu. Povodeň v roce 2002 potvrdila niveletu nábřeží určenou už v půli 19. století i opatření provedená na ochranu historického jádra, ale její důsledky iniciovaly vznik souvislé ochrany především na sever od centra.

V té době už byl rozestavěn, dnes z velké části dokončený areál River City, pilotní projekt karlínsko-maninského rozvojového území. Velké až monumentální měřítko realizované zástavby je zatím doprovázeno velmi skromným provedením části veřejné nábřežní promenády. V současné době dále pokračuje komerční využití také dalších nábřežních poloh v meandru. Administrativní soubor s další vysokou budovou byl postaven na strategickém místě na jižním, holešovickém, předměstí Hlávkova mostu. Velká část holešovického přístavu je v současné době zastavována intenzivní obytnou zástavbou. Obdobné využití je v současnosti připravováno kolem slepých ramen libeňských doků. S podobným programem je připravována zástavba Manin.

17

8 0

Snímky: Jan Mužík, Zdeněk Černý, archiv

A K T U A L I T Y

2/ Problematika současného stavu, poučení a perspektivy Toto dlouhé historické expozé jsem považoval za potřebné uvést jako podklad k pokusu o shrnutí problematiky současného stavu. Poučení z vývoje – fragmenty a torza Historická zkušenost 20. století nás učí, že v pražském urbanismu zůstaly z řady, především větších, formálně pojatých kompozičních záměrů dlouhodobě fragmenty či torza. Z nábřežních situací například levobřežní vyústění mostů Legií a Svatopluka Čecha (mosty vedoucí do stráně, nerealizované velkolepé napojení Letné atd.), pravobřežní předmostí Čechova mostu (Kotěrova původně symetrická kompozice) a Štefánikova mostu (Novomlýnská). Po letech lze tyto situace chápat také jako specifický fenomén (dokonce v kladném smyslu), nicméně jsou varováním před velkými, vázanými koncepcemi, které to v Praze nikdy neměly lehké (Vítězné náměstí). Provozní osnova (funkce a pohyb) Pokud přijmeme tezi (precedent), že prostor řeky a nábřeží jsou páteří „kompozice“ města, pak by tomu měla v maximální možné míře přispívat náplň. Vedle staveb nesporných hodnot a zbylých rozvojových lokalit je zde ještě jeden problém. V současné době je v zástavbě nábřeží, právě v klíčových místech, řada vyhrazených „mrtvých“ funkcí, především výše zmíněné státní administrativy. Je zde reálné o nějaké změně využití uvažovat (třeba jenom v parteru)? Co by to stálo, kdo by to zaplatil a co by to přineslo? Jak by to mělo v demokratické společnosti probíhat? A na jaké

18

úrovni a co by k tomu bylo potřebné? A i kdyby, jsou současné objekty a prostory „neživých“ funkcí schopné transformací? – Dovedeme si představit například namísto ministerstva průmyslu ve stejném objektu něco „živého“? Lze reálně potlačit či usměrnit rušivou všudypřítomnost dopravy? Dalším z aktuálních problémů funkční struktury je naprostá dominance komerčních funkcí (prosím brát jako konstatování, bez pejorativního významu), tj. administrativy, ubytování a bydlení v atraktivních nábřežních polohách zastavěných v minulém dvacetiletí i v současnosti (viz výše uvedené). I když byly aktuální možnosti města a veřejného sektoru v oblasti výstavby zatím limitovány, z dlouhodobého hlediska jde o nevratné procesy. Znamená to, že developeři jsou chytřejší než město a jeho otcové a plánovači? Podívejme se na založení Washingtonu, kde je Federal Mall více než 200 let doplňována stavbami celonárodního kulturního významu. Bude Praha potřebovat, kromě nešťastné Národní knihovny, jednou také novou budovu filharmonie, něco jako pařížské Centre Pompidou, nová muzea (Muzeum Prahy, Muzeum 20. století, Muzeum země, vesmíru atd.), avantgardní divadelní budovu, novou, pouze pro tento účel stavěnou galerii, ale i veřejně přístupná multifunkční centra nejrůznějších aktivit? To vše lze samozřejmě realizovat i jinde, jako obohacení zatím neukončených sektorových či periferních center, ale nebyla by to škoda? Prostorová forma Obdivujíce historické prostory, nemáme se příliš k zakládání prostorů nových. Veřejný urbanistický prostor je víc než jednotlivá

stavba, natož pak prostor uzlový (náměstí). V souvislosti s výstavbou ve vazbě na řeku nic po této stránce zaznamenání hodného v minulých letech nevzniklo a pokud je mi známo ani nebylo plánováno. Komerční pozemky jsou důsledně využívány v celé ploše s nutným, vesměs rozptýleným, podílem zeleně (realizované River City, Holešovický přístav). Zbylé kompoziční příležitosti by měly být přínosem i z tohoto hlediska. V Praze pak bude vždy důležité měřítko, ze zkušenosti spíše komorní než monumentální. Dalším faktorem je utváření a vnímání vizuální scény. Zde by, vedle nezpochybnitelných celoměstských dominant přírodních a historických, byly v klíčových místech obohacením stavby a prostory s mimořádnou architekturou potvrzující jak jejich význam, tak místo samotné (především zbývající předmostí). Hodnoty a limity Základní hodnotou je existující urbanistický „hardware“ koridoru Vltavy a okolní krajiny. Limity jsou, kromě těch technických, ty prvky a jevy, které by neměly být dalšími příležitostmi negativně dotčeny. Jsou to tedy především taxativní památkové a přírodní hodnoty. Kromě toho však existují ochranou nepokrytá témata: zbytky „romantické“ periferie (Libeň), stopy zaniklých osnov území (Karlín, Libeň, Holešovice), vizuální senzace lokálního významu a další jevy podílející se na charakteru území. Kompoziční příležitosti Rozumím tím prostory potenciálního rozvoje a transformace ve vazbě na Vltavu a s dopadem na kompozici města. Lze je jednoduše vyjmenovat a nejsou vesměs neznámé (uvádím bez ohledu na majetkoprávní situaci). Na levém břehu od jihu: •Strakonická od Zlíchova na úroveň Smíchovského nádraží •Plochy na sever a na jih od železničního mostu s vazbou na centrum Smíchova •Holešovické předpolí Hlávkova mostu •Jižní čelo rozvojového prostoru nádraží Bubny •Bubenské nábřeží – Jateční (předpolí plánovaného mostu) •Jižní předpolí mostu Barikádníků •Plocha ne sever od nádraží Holešovice (Prefa) •Plocha ČOV na Císařském ostrově Na pravém břehu od jihu: •Funkční transformace a regenerace podél Dvořákova nábřeží •Novomlýnská •Transformace

A K T U A L I T Y a regenerace podél nábřeží L. Svobody •Rohanský ostrov – Maniny, předpolí plánovaného mostu •Libeňský most – Palmovka Územní plán Současná ani připravovaná forma územního plánu nemají ve svých závazných regulativech, resp. v jejich grafické podobě („hlavní výkres“ ani další výkresy), zobrazeny prostorové aspekty kompozičních příležitostí (měly to, v určité míře, pouze plány z let 1929, 1953 a 1964). To není kritika, ale konstatování. Spíše než o metodiku či míru detailu zobrazení se v místech, které mám na mysli v souvislosti s daným tématem, jde, dle mého názoru, o smíření se s daným stavem, jehož změna z dnešního pohledu vypadá málo reálná a hlavně velmi nákladná. Jako příklad může sloužit právě severní předmostí Hlávkova mostu s pokřivenou prostorovou hierarchií odlitou do betonu dopravních staveb druhé poloviny 20. století. Veřejný zájem byl v územním plánu striktně přiřazen dopravně-technickým stavbám a také lokální, ne však celoměstské či národní vybavenosti, potřeby které ani nakonec nejsou v Praze dlouhodobě definovány. Velké kulturně-společenské stavby nemají v Praze pevný generel a dva reálné případy posledních let byly nakonec za územně plánovací nepřipravenosti řešeny v podstatě ad hoc, což byl příklad Sazka arény i Národní knihovny. Domnívám se, že obě tyto stavby celoměstského či celonárodního významu mohly otevřít novou etapu urbanizace nábřeží a pokračovat tak v osvědčené tradici založené už v půli 19. století.

3/ Poučení a perspektivy Výjimečnost prostoru Vltavy v Praze a v její kompozici mě, vede k těmto závěrům: Jsem přesvědčen, že by bylo správné, kdyby se navázalo na ideu s kořeny v polovině 19. století a zbývající volná staveniště ve vazbě na řeku se stala rezervou pro očekávané nové prostory a veřejné budovy celospolečenského kulturního významu (symboly?) s atraktivním programem. Pro stejné účely by mělo dojít k minimálně funkční transformaci stavebně stabilizovaných staveb a prostor „mrtvých funkcí“. Zde se však nabízí několik základních otázek týkajících se společenských a politických souvislostí, bez kterých si toto pojetí nelze představit:

8 0 Má mít tedy prostor Vltavy, respektive jeho zbylé rozvojové příležitosti, něco jako mimořádný statut či nějakou formu veřejného zájmu? • Má v této souvislosti být vytvořen nějak závazný dokument či plán? • Má město (nebo někdo jiný?) kromě plánů také přednostně organizovat (řídit) realizaci urbanistických procesů v koridoru Vltavy (tak jak tomu bylo například u britských Development

Corporation či francouzských Urban operation)? • Je třeba alespoň usilovat ze strany města o kontrolu zbylých klíčových lokalit? Vývoj v posledním dvacetiletí mě stále více přesvědčuje, že by alespoň něco z výše uvedeného mělo být podniknuto. Michal Hexner

Výběrová řízení a kvalita ÚPD V červenci 2009 byla v Aktualitách AUÚP č. 78 zveřejněna „Tabulka pracnosti územních plánů v souladu s novým STZ“ připravená členy Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR jako podklad pro stanovení „srovnávací hladiny“ – tedy počtu hodin potřebných k vypracování územního plánu pro obec určité velikosti při zachování přiměřené kvality a komplexního rozsahu profesního zastoupení zpracovatelského týmu. Materiál vycházel ze zkušeností projektantů, kteří již více než dva roky pracují v prostředí nové legislativy. V následujícím diskusním příspěvku si dovolím navázat a rozšířit toto téma o přání, aby každá výzva zadavatele k podání nabídky v rámci výběrového řízení zřetelně formulovala požadovaný obsah a rozsah dokumentace – tedy tak, aby úplně každému z uchazečů bylo již na „startovní čáře“ jasné, jaké etapy a dílčí fáze v procesu tvorby dokumentace jsou od něj požadovány. Nemíním v tuto chvíli obsah dokumentace podle přílohy č. 7 k vyhlášce č. 500/2006 Sb. – míním jednotlivé kroky (etapy) procesu vzniku dokumentace, které plynou ze stavebního zákona. Může se stát, že některou z níže uvedených etap nebude při vlastním naplnění zakázky nutné realizovat (např. nedojde k úpravám dokumentace, protože projednání proběhne bez námitek a všechna stanoviska budou kladná…) – to však neznamená, že toto snížení pracnosti můžeme předjímat již při zahájení prací. Vzhledem k tomu, že v každém výběrovém řízení je požadováno stanovení celkové nepřekročitelné (!) ceny, měl by požadovaný rozsah vyčerpat všechny eventuální kroky stanovené stavebním zákonem a prováděcími předpisy – a to tím spíš, jestliže je v poslední době cena jediným kriteriem pro výběr nabídky (to samo o sobě je na samostatnou diskusi o degradaci kvality ÚPD!).

V zájmu srovnatelnosti nabídek na zpracování územních plánů je tedy nezbytné, aby ve výběrových řízeních nabídka každého uchazeče obsahovala specifikaci celkové nabídkové ceny v jednotném členění ve struktuře – např.: 1. Doplňující průzkum a rozbor 2. Koncept ÚP (dle § 48 SZ) *) 3. Návrh ÚP (dle § 50 SZ), v jedné z uvedených fází včetně Vyhodnocení vlivu koncepce ÚP na udržitelný rozvoj území (položka může být uvedena jako 2.b nebo 3.b) 4. Úprava ÚP po společném jednání s DO (dle § 52 SZ) 5. Úprava ÚP po řízení o ÚP: – malá úprava (dle § 53, odst. 1 SZ) – podstatná úprava (dle § 53, odst. 2 SZ) Pokud pořizovatel nebo obec vyžaduje spolupráci projektanta při zajištění dalších podkladů v rámci procesu tvorby ÚP, nechť jmenovitě uvede jejich soupis s požadavkem, aby specifikace ceny byla odděleně o uvedené položky rozšířena – např.: • technická pomoc při vytvoření podkladů pro Zadání, • zajištění Vyhodnocení vlivu koncepce ÚP na životní prostředí, • zajištění Vyhodnocení vlivu koncepce ÚP na lokality NATURA 2000, • technická pomoc při vytvoření Pokynů pro vypracování návrhu atd.

19

A K T U A L I T Y V případě, že v procesu vlastního zpracování zakázky nebude nutné absolvovat všechny kroky uvedené ve výzvě, je vhodné předem také dohodnout a v rámci smlouvy o dílo zapracovat mechanismus úpravy nabídkové ceny – např.: • pokud ze zadání nevyplyne požadavek na zpracování konceptu, bude cena dodatkem ke smlouvě upravena následovně: – cena za koncept ÚP bude odečtena, – cena za návrh ÚP bude zvýšena s ohledem na vyšší pracnost přímého zpracování návrhu (bez předcházejícího konceptu) – a to ve výši 75 % z celkové sumy cen za koncept i návrh ÚP; • pokud nedojde k úpravě ÚP po společném jednání s DO nebo po řízení o ÚP, bude cena dodatkem ke smlouvě upravena následovně: – cena za úpravu ÚP bude odečtena, – cena za kompletní adjustaci dokumentace v dohodnutém počtu paré pro její vydání může být upravena v závislosti na počtu paré (a složení grafických příloh) stanovených pro společné jednání s DO (nebo pro řízení o ÚP); • pokud se v průběhu procesu zhotovení ÚP ukáže, že je možné zcela bez náhrady vypustit některý z dalších kroků (vyhodnocení…), bude dodatkem ke smlouvě upravena cena odečtením částky tomuto kroku příslušející. Kompletní struktura jednotného členění ceny tedy musí být již součástí výzvy, tak aby byla známá a jednotná pro všechny uchazeče o zakázku. Transparentnost a srovnatelnost nabídek přímo závisí – kromě dalších podmínek a požadavků na formu zpracování – především na jednoznačně a srozumitelně formulovaném rozsahu úkolu ve výzvě. Věřím, že tak současně snížíme riziko následných požadavků na různé „doplňující a související práce“, jimiž někteří uchazeči mohou usilovat o následné vyrovnání schodku vzniklého v důsledku dumpingové nabídkové ceny. I když chystaná tzv. velká novela stavebního zákona někdy snad v příštím roce vypustí fázi konceptu ÚP, což povede k úpravám procesních kroků, máme před sebou ještě tento rok, kdy by bylo vhodné výše uvedené podněty „odzkoušet“ – nebo alespoň podrobit vašim připomínkám a dalším podnětům. Pavel Koubek

20

8 0

EIA v územním rozvoji. Územní plánování? Variantní územní rozvoj na příkladu z praxe Příspěvek je zaměřen na péči o efektivitu vybraných mechanismů územního rozvoje užívaných v praxi. Navazuje na diskusi k účinnosti územního plánování, jež je vedena na stránkách Aktualit. Využívá k tomu sondu vyznačující se značnou vypovídací schopností. Faktografickým vzorkem je aplikovaná EIA – posuzování vlivů záměru „Modernizace spalovny průmyslových odpadů, provozovna Pardubice“ na životní prostředí. Proces (dále jen „posuzování vlivů“) je sledován od předložení oznámení záměru až do vydání negativního stanoviska MŽP ČR k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí 31. 1. 2010). Poznamenávám, že příspěvek je názorem na užité mechanismy územního rozvoje a také testem vztaženým k účinnosti územního plánování ve vybraných kontextech. Využita je poměrně rozsáhlá základna vlastních materiálů vč. analýzy zpracované v závěrečných fázích posuzování vlivů pro potřeby občanského sdružení Stop spalovně v Rybitví. Předmětem příspěvku je zachycení faktografie procesu ošetřující záměr investora prostřednictvím EIA v souvislostech se stavebním zákonem. Posuzování vlivů v tomto případě nabízí účelově zvolenou náhradní a rychlejší cestu přípravy investice, a to od oznámení záměru až do fáze návaznosti na stavební řád stavebního zákona. Pokus může být považován za zajímavý model územního rozvoje, který lze nazvat „byznys cestou“ realizovanou v režii jediného resortu. Objemná faktografie s analýzou procesu (námět na román) nedovolují v rámci Aktualit nic jiného než vybrané náhledy s doprovodem poznámek či poznatků k modelu. Příspěvek je věcně vymezen procesem EIA, poukazuje na exaktní posuzování vlivů, ale všímá si také reakcí širokého spektra společnosti (občanů a jejich sdružení, odborníků, politiků, různých státních i nadstátních organizací, ministerstev i výborů Senátu) a jeho váhy promítající se rozhodujícím způsobem do výsledku. Variantní cesta územního rozvoje, vytvářená účelovou konstrukcí autonomně pojaté EIA, vykazuje, dle mého názoru, řadu závažných pochybení, je-li měřítkem stavební zákon, ale i další kriteria udržitelného územního rozvoje. Cílem příspěvku je seznámení se zajímavou faktografií pokusu o realizaci „byznys cesty“ a s ní související upozornění na labilitu územně plánovacího mechanismu. Ve vzorku společnosti nebyla neúčast územního plánování vnímána, jeho absenci nepociťuje. Celkově příspěvek sleduje

systémovou chybu v pojetí mechanismu posuzování vlivů. Pod čarou pak zamyšlení nad smyslem náročných a nákladných společenských her, které mimo růstu HDP a posílení míry zaměstnanosti nepřinášejí efekty, her vedených na téma ochrany a tvorby životního prostředí či udržitelného rozvoje z pohledu pozoruhodně aplikovaného nástroje.

Charakteristika záměru a prostředí Spalovna průmyslových odpadů, jako součást biologické čistírny odpadních vod firmy Synthesia, a. s., byla uvedena do zkušebního provozu v r. 1995. Svoji sporadickou činnost ukončila počátkem r. 2004, aniž by dosáhla plánovaných technických parametrů (max. kapacita 7,3 tis. t/rok). O dva roky později koupil zařízení od chemičky kapitál Hornorakouské vlády (mj. vlády, která prohrála v minulém roce mezistátní soudní spor o zastavení provozu JE Temelín). Záměr, zřejmě pod vlivem politiky soudržnosti EU, sleduje výstavbu nového zařízení určeného pro částečné zneškodňování dovážených nebezpečných odpadů spalováním s nevyšší kapacitou v ČR, tj. zařízení se zcela jinými parametry, v jiných souvislostech a ve zcela změněných podmínkách, vč. společenských. Investor zamýšlí vybudovat v areálu bývalé spalovny lokálního významu (plošně rozšířeném) zařízení umožňující částečné odstraňování dovážených nebezpečných odpadů spalováním s nevyšší kapacitou v ČR

s výkonem 20 000 t/rok. Věcně je záměr podepřen vlastnictvím pozemku, zahraničním kapitálem, ekonomickou efektivností investice a různými účelovými hledisky specificky chápané nabídky. Navrhované zařízení svými předpokládanými negativními vlivy, vztahy a dopady překračuje hranice kompaktně zastavěného území aglomerace města i Pardubického kraje. Záměr se tak řadí mezi podnikatelské aktivity republikového významu, tj. kategorie strategických investic, které z hlediska veřejných zájmů zasluhují mimořádnou péči. Z pohledu dovážených nebezpečných odpadů (investor dokumentuje přesahy do všech sousedních krajů, mimo Moravy) by v blízké budoucnosti bezpochyby byla překročena hranice ČR. Zúžený, avšak negativními vlivy nejvíce dotčený věcný a prostorový rámec představuje aglomerace Pardubic. Kvalita prostředí, života a využití rozvojového potenciálu jsou oslabovány i tím, že dlouhodobě se nedaří ošetřit slabé stránky aglomerace a využít tak efektivněji její ekonomický potenciál. Mezi slabé stránky lze řadit především nevyhovující infrastrukturu automobilové dopravy s rostoucí intenzitou a stále ještě vysokou míru znečistění ovzduší spojenou s riziky, které doprovází těžká chemie a částečně vznikající nové průmyslové provozy a logistická centra. Zanedbaná péče o rozvoj infrastruktury pro automobilovou dopravu vykazuje i nadále nepříznivé trendy. Záměrem se tendence zhoršování budou jen prohlubovat. Rostla by intenzita dopravních zátěží, zhoršovala by se čistota ovzduší a zvyšovala by se hladina hlučnosti i celkové parametry rizik ohrožení veřejného zdraví i života. Novým prvkem by byla přeprava nebezpečných odpadů do spalovny, vč. dopravy zbytkové strusky na úložiště nebezpečných odpadů mimo území Pardubického kraje, což dotváří rozšiřující se rámec přidaných zátěží a rizik. Obyvatelstvo aglomerace i zázemí má desetileté negativní zkušenosti z chemických provozů, s rafinací minerálních olejů i z výroby výbušnin, v souhrnu se zařízeními s velmi negativními vlivy na životní prostředí a na veřejné zdraví. Záměr jednoznačně zhoršuje všechny parametry a podílí se na vyšší míře zátěží i rizik. Nelze se divit, že veřejnost se jako celek novým zátěžím i rostoucímu potenciálu rizik brání, odmítá další desítky tun exhalaci se

8 0 čpavkem, těžkými kovy, furany či dioxiny atp. Veřejnost (vč. zastupitelstev samospráv) odmítá záměr dovozu, skladování i částečného zneškodňování nebezpečných odpadů spalováním, tj. odmítá koncepčně nepodložený byznys (v rámci ČR, resortu MŽP ČR, kraje, aglomerace i obce Rybitví, ve které je zařízení umístěno) na úkor potřeb území, veřejného zdraví a veřejného zájmu. Území není ekologicky ani územně-technicky způsobilé navýšené zátěže záměru nést v únosné míře. Není připravené ani z hledisek územního plánování. Chybí vydaný územní plán a projednávaný se spalovnou v dané lokalitě neuvažuje. V souhrnu záměr ve změněných podmínkách není souladný s veřejnými zájmy ani s potřebami aglomerace, jeho obyvatel a proklamovanou ekologickou politikou obou stupňů samospráv. Místo jednoznačné cesty směrované ke snižování a postupnému odstraňování vysokých negativních zátěží na obyvatelstvo a složky životního prostředí záměr zasahuje právě ta nejcitlivější místa, slabé stránky ještě více oslabuje, prohlubuje disproporce a v souhrnu snižuje indexy dynamiky rozvoje a vhodnosti aglomerace jako prostoru pro kvalitu života a tím i dosažení žádoucích efektů z podnikání. Pro dokreslení poznamenávám, že příspěvek není zaměřen proti stavbě spaloven; spalování nebezpečných odpadů je zatím pevným článkem ve struktuře zařízení začleněných do komplexu hospodaření s odpady s celorepublikovým významem.

Výběr varianty územního rozvoje Předpokládat, že z hlediska parametrů a nároků velkokapacitní stavby nadnárodního významu, šíře a závažnosti negativních vlivů, dopadů a důsledků na hodnoty území a kvalitu jeho prostředí, že s ohledem na nezbytnost zohlednění poptávky a veřejných zájmů obyvatel v komplikovaném a problémovém území bude muset být záměr ošetřen ve smyslu požadavků vyplývajících ze stavebního zákona, je zásadně mylný. Mylný je i názor, že posuzování vlivů bude muset být s nástroji stavebního zákona nějakým způsobem provázáno. Investor a jeho posuzovatelé vlivů, podobně jako zpracovatel posudku dokumentace, zvolili svoji vlastní, náhradní cestu územního rozvoje. MŽP ČR režii v nepozměněném přístupu k posuzování vlivů přijalo. Představa realizace (r. 2010) urychleným dosažením stavebního povolení se zřejmě jevila nepoměrně výhodněji při volbě nástroje – autonomně pojaté EIA. Základem je naprosto invariantní technicko-ekonomická studie investora (mimo alternativních dvou údajů provozních hodin) posouzená prostřednictvím EIA. Kladné posouzení vlivů s pozitivním stanoviskem MŽP ČR by umožnilo požádání o integrované povolení Pardubického kraje a následně i stavebního povolení Magistrátu města Pardubic. Ze sevření daného stavebním zákonem s klasickou cestou územního rozvoje, s využitím územního plánování, se investor, kolektiv posuzovatelů i režie museli vysmeknout redukcí procesu. Opomenuli vnímat duch zákona o životním prostředí, v němž byla provedena třístupňová katego-

Snímky: archiv občanského sdružení STOP SPALOVNĚ V RYBITVÍ

A K T U A L I T Y

21

A K T U A L I T Y rizace významu zařízení s ohledem na závažnost vlivů na životní prostředí (později změněna). Připomínám, že opomenuta byla i kategorizace staveb v prolongaci zakotvených do usnesení vlády O politice územního rozvoje ČR a v jiné formě také do stavebního zákona. K dalším opomenutím náleží dokonce nerespektování komplexnosti výchozího zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, např. při určování rozsahu posuzování. Požadavek na zohlednění vlivů, jež jsou vymezeny zvláštními právními předpisy, jejich vzájemným působením a souvislostmi, nebyl naplněn. Opomenut byl i význam a uplatnění SEA, promítnutý také do stavebního zákona. Dalším, téměř reprezentativním důvodem, který ve volbě variantní cesty územním rozvojem sehrál významnou roli, se stal termín „modernizace“. Stavební zákon jej nezná, a tak se stal základním kamenem pozoruhodného přístupu a pojetí variantního nástroje územního rozvoje. Žonglování s termínem stojí za pozornost. Termín „stavba“, definovaný stavebním zákonem, musel být z procesu posuzování vlivů vyřazen. Investor se svým odborným týmem jej nahradil termínem „modernizace“. Změna významu zařízení, spolu s dalšími aspekty a změnami podmínek, jaksi lépe zanikají právě v „modernizaci“. „Modernizace“ v pojetí posuzování vlivů byla zahájena stavebním povolením na stavbu nové administrativní budovy, „modernizace“ předpokládá rozšíření stavebního pozemku bývalé spalovny na nezastavitelné území. Záměr předpokládá výstavbu nových objektů a především nových technologických

22

8 0 celků. Navrhuje změny stávajících objektů, využívá nástavby, přístavby, změny ve způsobu užívání stavby, které podstatně mění nároky stavby na okolí. Dokumentace posuzování vlivů uvádí výčet nových staveb a technologických celků. Za prioritu je pro využití termínu „modernizace“ považována rotační pec. Poznamenávám, že snad pouze vizuálně a z dálky nedozná změn (jiná struktura odpadů, jiné provozní hodiny pro jiné kapacity i vyšší provozní teploty vyžadují rekonstrukci). Připomínám, že ve stavebním zákoně se stavbou rozumí veškerá stavební díla, jejich část nebo změna i dokončené stavby, které vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Ve smyslu stavebního zákona je záměr „modernizace“ spalovny v termínu „stavba“ zakotven, alespoň dle mého názoru. Ukázalo se, že široká oponentura pojetí skryta za termínem neměla na autonomně pojatý proces žádný vliv. Záměr je modernizací, nikoliv stavbou! Takový je rozhodující a konečný verdikt MŽP ČR, a to bez ohledu na četná písemná i mluvená (zaznamenaná) vyjádření. „Modernizací“ byla vytěsněna „stavba“ současně se stavebním zákonem. Pozoruhodně aplikovaný nástroj EIA z pohledu práva zřejmě lépe a nezpochybnitelně vyhovuje účelovým potřebám proměn území.

Mechanismus modelu „byznys cesty“ Mechanismus užitého modelu „byznys cesty“ prostřednictvím EIA využívá zá-

kon o posuzování vlivů na životní prostředí a osamostatňuje uvedený nástroj vytržením ze souvislostí mechanismu posuzování vlivů. Jak ukazuje vzorek, podstata je poměrně prostá. Záměr, tj. nabídka investora chápaná jako zlatý bůžek, se posuzuje v účelově vymezeném ekologickém rámci. Fáze jsou proloženy projednáváním. Vlny posuzování vlivů a projednávání vyhodnotí posudek. Jelikož posuzování a výsledky z projednávání jsou pro příslušný úřad nezávazné, může tento úřad totalitně rozhodnout a formulovat své stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí. Kladné stanovisko může být následně podsunuto do fáze povolování staveb dle stavebního řádu. „Byznys cesta“ tak ušetří čtení 102 paragrafů stavebního zákona od jeho začátku.

Několik poznámek k procesu EIA K vlnám posuzování a projednávání Nemá smysl zabývat se jednotlivými vlnami posuzování proloženými projednáváním. Pozoruhodností je i pouhý výčet. Můžeme registrovat posouzení oznámení (0707) – posuzování v dokumentaci o posuzování vlivů (1207) – posouzení dokumentace o posuzování vlivů a na základě projednávání vrácení k dopracování posuzování – důkladnější posuzování v doplněné dokumentaci o posuzování vlivů (0708) – posouzení I. doplněné dokumentace o posuzování vlivů a po projednání opětovné vrácení – ještě důkladnější a hlubší posouzení ve II. doplněné dokumentaci o posuzování vlivů (1208) – posouzení II. doplněné dokumentace o posuzování vlivů zpracovatelem posudku (0909) – I. veřejné projednání posudku ke II. doplněné dokumentaci o posuzování vlivů (1109) – vyjádření k posudku – II. veřejné projednání ke II. doplněné dokumentaci o posuzování vlivů (1109) – různá jednání, vč. projednání ve výborech Senátu ČR, vyvolaná posudkem (0110, mimo proces EIA) – vydání stanoviska MŽP ČR k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí po závěrečném posouzení posudku po jeho projednání a na základě dalších jednání. Za přirozenou otázku lze považovat obsah výsledku posuzování vlivů, ke kterému proces dospěl od r. 2007. V posudku se uvádí, že za nejpodstatnější je považován vliv na ovzduší (splňuje legislativní požadavky), hlukovou situaci (vyžaduje realizaci protihlukových opatření), kvalitu vod (plně nezodpovězeno, odvolání

A K T U A L I T Y na nařízení vlády, kterým musí odpovídat) a zdraví obyvatel (nemá významný vliv). Ostatní vlivy odpovídají požadavkům platné legislativy. Ve všech fázích posuzování (mimo stanovisko) i v posudku nalezneme kladné doporučení pro vydání souhlasného stanoviska MŽP ČR k záměru oznamovatele. Pozoruhodný je také posun reprezentativního ukazatele ve fázích posuzování, tj. počtu provozních hodin spalovny, jenž je propojen s množstvím spalovaného odpadu za rok. Zpracovatel dokumentace o posuzování vlivů v závěrech doporučuje kapacitu 20 000 t/r. Posun nastává v posudku. „Zpracovatelem posudku je navržena varianta 4 500 provozních hodin ročně – 12 000 t/rok, a to s ohledem na množství připomínek a výhrad k záměru (svědčící o skutečnosti, že zpracovaná dokumentace, ani její dopracované verze, oponenty záměru příliš nepřesvědčila). Toto omezení neznamená, že by spalovna již nikdy nemohla pracovat s plným výkonem“. Snížení kapacity bylo provedeno na základě hrubého odhadu na pozadí exaktního posuzování! Odhad zpracovatele posudku byl překonán. MŽP ČR, pro které je celý proces posuzování vlivů nezávazný, jak odborné posuzování, tak i vyjádření vyplývající z projednávání nakonec stanovilo kapacitu spalovny na 0 t/rok tím, že vydal nesouhlasné stanovisko pro všechny uvedené varianty (20 tis., 15,8 tis. a 12 tis. t/rok). Ve zdůvodnění se mj. píše: „Lze konstatovat, že proces na posuzování vlivů na životní prostředí byl provázen zásadním a masivním odporem veřejnosti i místních dotčených samospráv, včetně krajské a města Pardubic, …“ To znamená, že čím větší, důkladnější a hlubší odborná péče byla procesu posuzování věnována, tím rostl „koeficient nedůvěry ve výsledky exaktního posuzování“, až se nakonec přiblížil k výsledné nulitní hodnotě… (Zajímavá jsou i východiska měnící koeficient). Prohlubování exaktnosti se tak vytrácí v odhadech diferencované váhy společenských subjektů vstupujících do procesu ze zákona, ale také mimo jeho působnost.

8 0 vodního), které jsou pro posuzování vlivů na životní prostředí důležité. Mezi nimi nenajdeme stavební zákon s návaznou legislativou. Je však skutečností, že územní plánování v posuzování nebylo zcela opomenuto. V dokumentaci o posuzování vlivů se ve třech větách odráží celek. Konstatuje: „Navrhovaná spalovna není v rozporu s územně plánovací dokumentací. Podle vyjádření Stavebního úřadu Magistrátu města Pardubice, oddělení územního plánování, nemá obec Rybitví schválený územní plán, takže nelze posoudit soulad předkládaného záměru s územně plánovací dokumentací.“ Dále se uvádí, že předmětný záměr nebyl posuzován z hlediska umístění, zda se nachází v hranici intravilánu stanoveného k 1. 9. 1966. Požadavky vyplývající ze stavebního zákona nebyly uvedeny a tudíž nemohly být ani posuzovány. Územnímu plánování je však věnována celá kapitola v následném znění: „D.IV.1. Územně plánovací opatření Z územně plánovacího hlediska nejsou v souvislosti s výstavbou zařízení nutná žádná opatření.“ (Poznamenávám, že autor dokumentace neuvádí termín „modernizace“, ale výstavba.) Z posouzené dokumentace o posuzování vlivů (z posudku) vyplývá, že: „Z územně plánovacího hlediska nejsou v souvislosti s výstavbou zařízení nutná žádná opatření.“ Je zřejmé, že týmy posuzovatelů jak v dokumentaci, tak i v posudku stavební zákon nevnímají a představy o územním plánování jsou úsměvné. Nelze předpokládat, že by posuzovatelé podmiňovali své posuzování

požadavky ze sféry územního plánování. Spíše nic nenárokují ve směru výstupu. Urbanisty by jistě potěšil i malý, alespoň jediný požadavek, např. aby pozitivně posouzený záměr nejvýkonnějšího zařízení v republice byl konečně a hlavně pečlivě překreslen do územně plánovací dokumentace, v níž stále ještě chybí, stejně jako dokumentace. Pojetí modelu posuzování vlivů ke svému životu územní plánování ani stavební zákon nepotřebuje. Dodávám, že stanovisko MŽP ČR v samém závěru procesu je již očištěno od banalit a marginálních záležitostí přímo nesouvisejících s budoucí novou kvalitou životního prostředí. Ve vztahu k uplatnění požadavků vyplývajících ze stavebního zákona v mechanismu posuzování vlivů dodávám, že v rámci písemného vyjádření k posudku (11/07) mělo MŽP ČR k dispozici relativně objemný materiál s výčtem závažných pochybení daných konstrukcí „byznys cesty“. Pro porovnání užité s tou územně plánovací získalo MŽP ČR i podklad z analýzy. V podkladu byly zachyceny vazby a vztahy provazující dokumenty resortu (plán odpadového hospodářství ČR, realizační program pro nakládání s nebezpečnými odpady) s ekologickou politikou krajů, s Politikou územního rozvoje ČR a následně s územně plánovací dokumentací. K závislosti modelu na vnímání stanovisek nekompetentních subjektů Zákon o posuzování vlivů umožňuje prakticky komukoliv vyjadřovat se k procesu. Věcná kompetence posuzování vlivů náleží v uvedeném záměru MŽP ČR. De facto je

K vymezení ekologického rámce a k územnímu plánování Zákon o posuzování vlivů ukládá vymezení ekologického rámce, který dává posuzování smysl svým obsahem a rozsahem. V případě sledovaného vzorku byla využito 47 taxativně uvedených zákonů (mimo posloupnosti desítek zákonů ve znění pů-

23

A K T U A L I T Y pověřeno mocí rozhodovat o dobru a zlu pro sféru životního prostředí, může přihlédnout více či méně k odborným doporučením vyplývajícím z posuzování vlivů i k laickým (ale také k vysoce fundovaným) vyjádřením z pestré struktury veřejnosti. Může, ale nemusí. Může přihlédnout k názorům, doporučením či stanoviskům mnoha nekompetentních subjektů, kterým nejsou výsledky procesu lhostejné. Jak ukázal vzorek, výsledek významně ovlivnila stanoviska právě těch nekompetentních subjektů nezúčastněných přímo v procesu. Z nich nutno obzvláště upozornit na význam stanovisek některých ministerstev a výborů Senátu. Veřejné slyšení k Petici č. 1/2010 na téma „STOP SPALOVNĚ v Rybitví“ proběhlo před Výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a Výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí (dne 28. ledna 2010). Mimo zástupce petentů a předsedy občanského sdružení STOP SPALOVNĚ přednesli svá stanoviska zástupci sekce předsedy vlády ČR pro odborné činnost a dále Ministerstva životního prostředí ČR, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Odbor dvoustranných ekonomických vztahů, Odbor koordinace evropských politik ministra pro evropské záležitosti a Česká inspekce životního prostředí. Stanoviska upozornila na řadu vážných pochybení a celkově posílila stránku nejistot a argumentaci odpůrců spalovny. Zástupce MŽP ČR upozornil, že stanovisko je připraveno. V následné diskusi se uplatnila vyhraněnost obou polarit, tj. odpůrců spalovny a osamoceného investora. Ve stínu územním rozvojem přímo nedotčených ministerstev zanikla neúčast MMR ČR. Nikdo jej však nepostrádal; do jednání výborů Senátu zřejmě nebylo přizváno. Žádost o pomoc podnětem k přezkoumání nelegální cesty územního rozvoje s uplatněním EIA, s odvoláním na „koncepční nepřipravenosti investice v důsledku nevnímání existence stavebního zákona“ MMR ČR nepřijalo. K výzvě o podporu obhajoby územního plánování v územním rozvoji, vč. Politiky územního rozvoje ČR, se přihlásilo jen dopisem. Odpovědí byl pověřen Odbor územně a stavebně správní, který oznámil, že do posuzování vlivů MMR ČR nemůže nijak zasahovat pro nekompetentnost. Ještě několik pozoruhodností Snad je užitečné upozornit ještě na několik pozoruhodností, kterými se pojetí posuzování vlivů vyznačuje. Vykonstruovaný tunel

24

8 0 prostředím stavebního zákona umožnil provádět v něm zajímavé transakce a transformace. Např.: • Tisíce let aplikují společenské formace zásadu, že pro zadané úkoly jsou nejprve hledána koncepčně pojatá řešení (variantní, alternativní) a následně tato řešení jsou i posuzována. Koncepční variantní řešení jsou v pojetí EIA nahrazena invariantní nabídkou posuzovanou již jen v rámci realizačního detailu a v úplně jiných dimenzích. • Specificky ošetřená nabídka v zúženém ekologickém rámci sledovaného detailu je zaměněna za plně ošetřenou veřejnou poptávku ve všech kontextech. To bylo umožněno i tím, že práva samospráv rozhodovat o změnách území a prostředí byla zaměněna za nezávazná vyjádření, která mohou či nemusejí být využita pro rozhodování. Takto upravený záměr je přistrčen přímo do prostředí stavebního řízení a zde se setkává se stavebním zákonem. Posuzování vlivů tak svým způsobem vybízí k náhradě územního plánování. • Posuzováním vlivů prováděná jakási homologace záměru (privátního výrobku), před vstupem do prostředí volného trhu, je zaměněna za koncepčně dořešenou a následně posouzenou veřejně prospěšnou stavbu celostátního významu z hledisek vlivů na životní prostředí, tj. stavbu akceptovanou volným trhem a společenským prostředím. Poznamenávám, že posuzování vlivů představuje jakýsi experiment, který má ambice uplatnit se např. i v teorii ekonomie. Otevírá např. nový obzor pro posílení funkčnosti volného trhu revoluční myšlenkou spočívající v popření významu poptávky. Snad chce posílit i demokratické principy uplatněním ideologie totalitně vnucené nabídky poptávce, společenským potřebám a veřejným zájmům.

Závěr Pokud by aplikace posuzování vlivů byla modelem územního rozvoje na bázi posuzování, pak, z obecného pohledu, je mechanismus nastaven tak, že v daném případě umí jen posuzovat jediné předložené a invariantní řešení. Posuzování tak vnímá pouze stín vržený zadáním a řešením nabídky podnikatelského subjektu v podmínkách naprosto právě jemu vyhovujících. Jiný ekologický rámec, jiné zadání a tudíž jiná, variantní řešení, např. pro uplatnění hospodářské

soutěže ve prospěch zabezpečení veřejných potřeb a zájmů společnosti ve věcné i prostorové dimenzi potřeb republiky, kam záměr náleží, model prostě nepřipouští. „Byznys cesta“ vytváří představu účelové přímočaré osy vedené tunelem prostředí, jež je v péči stavebního zákona. Nejen fáze posuzování, ale i projednávání, vymezené vyjádřeními dotčených subjektů, jsou pro MŽP ČR nezávazné. Takové prostředí umožňuje aplikovat totalitní praktika ve sféře rozhodování. Na pozadí jakéhokoliv posuzování a projednávání může vynést verdikt v podobě stanoviska. Může tak posunout záměr jen „homologované“ nabídky investora ke stavebnímu povolení, pokud to nezájem či slabost veřejnosti dovolí. Pokud takový proces veřejnost nedovolí, může se přiklonit k významu opomenutého řešení a posuzování poptávky, potřeb a veřejných zájmů společnosti. K rozhodování může přispět i vlastní zájem s přihlédnutím ke snadnějšímu plnění svých úkolů, např. tvorby politiky odpadového hospodářství ČR skladbou dílčích podnikatelských záměrů. Model prostě umožňuje široký výběr pro účelově pojaté rozhodování, a to na podkladě tak slabých zpětných vazeb, že nemusejí být vzaty vůbec v úvahu. Otázkou zůstává, v čí prospěch zájmů. Pochopitelně vždy invariantně pod zorným úhlem péče o kvalitu životního prostředí a pod praporcem vznešeného cíle udržitelnosti vývoje a územního rozvoje. Skutečně pozoruhodně konstruovaný, bohužel právě tak aplikovaný, mechanismus rozhodování vyhovuje zásadám demokratické společnosti.

Dodatek Příspěvek je nevyvážený. Na jednu anomálii musím upozornit. Slabé stránky experimentu byly de facto porovnávány se silnými stránkami územního plánování. Faktem však zůstává, dle mého soudu, že i v příslušné relaci dosahuje územně plánovací mechanismus výrazně vyššího potenciálu pro uplatnění v územním rozvoji z hlediska možných přínosů. Experiment nebyl negativním stanoviskem MŽP ČR definitivně ukončen. Pravděpodobně již v létě Nejvyšší správní soud rozhodne, zda MŽP ČR udělalo chybu při posuzování vlivů. Pokud zjistí, že ano, pokračování bude zajímavé. Willy Hána

A K T U A L I T Y

8 0

Datový model Krajského úřadu Ústeckého kraje Na jednání předsednictva Asociace se v lednu a únoru dostalo téma, které zajímá především projektanty územních plánů obcí v Ústeckém kraji. Prozatím jen těch obcí, které na pořízení, resp. zpracování, územního plánu získaly dotaci Ústeckého kraje v Programu obnovy venkova – ale zanedlouho se to bude týkat obcí všech. Mezi členy předsednictva, ale i rady Asociace vznikla také čilá emailová debata a mne předsednictvo pověřilo, abych vše, co dosud zaznělo, shrnul do Aktualit. Jistě bude dobré, když budou členové Asociace mít možnost se s celým problémem seznámit, jestli to ale pomůže rozlousknout „gisový problém“, to se teprve uvidí. Oč tedy jde. Ústecký kraj se v rámci Programu obnovy venkova rozhodl podpořit pořízení územněplánovací dokumentace obcí. Tato oblast č. 5 Programu obnovy venkova byla vypsána pouze v letech 2008 a 2009. Podporu mohly získat obce s maximálně 2 000 obyvateli, podpora mohla dosáhnout nejvýše 200 tis. Kč a 50 % celkových nákladů. Ve směrnici pro žadatele se v kapitole „Vymezení oblastí podpory a zaměření projektů“ u oblasti č. 5 píše: „V rámci této oblasti podpory bude podporováno pořízení nové územně plánovací dokumentace obcí nebo její změny vyvolané novým stavebním zákonem. Územní plán bude předán k využití Krajským úřadem Ústeckého kraje v digitální formě ve formátu ESRI v souřadném systému S – JTSK.“ Všichni si zvykáme, že prostě existují formáty, jež se stávají standardem pro přenos dat a zajišťují kompatibilitu mezi všemožnými softwarovými systémy. A tak požadavek, že na konci územního plánu mají vzniknout jakési shapefily, moc nepřekvapí. Dnes si s ním poradí i jiné programy (gisové, často i cadové), případně každý rozumný datový model postavený na formátu shapefilu bude připraven na import i jiných běžných formátů. Co to ale znamená „předat územní plán ve formátu ESRI“? To osvětlil Krajský úřad touto formulací, která se dostala do smluv o dotacích některých obcí, některé se ji údajně dozvěděly až letos 13. ledna z dopisu krajského úřadu adresovaného starostům a starostkám obcí: „Závaznou podmínkou pro poskytnutí dotace na pořízení územně plánovací dokumentace (ÚPD) je zpracování a předání ÚPD Krajskému úřadu Ústeckého kraje

(KÚ ÚK) v digitální podobě s tím, že veškerá použitá data pro zpracování ÚPD budou ve formátu ESRI (shapefile) v souřadném systému S–JTSK. Data budou strukturována dle „datového modelu“ KÚ ÚK a grafická část bude respektovat „symboliku a vizualizaci jevů“ – oba tyto podkladové dokumenty poskytne KÚ ÚK“. Tím se dosti vyjasnilo. Nejde tedy o předání nějakých (zatím blíže nespecifikovaných) dat, která budou po vydání územního plánu převedena do shapefilů. (Mimochodem, nemluví se tu o „přidané hodnotě ÚP“, tedy o datech, která vzniknou prací urbanisty při vymezování území, ploch a koridorů podle § 43 stavebního zákona, ale o „veškerých datech použitých pro zpracování ÚPD“ – tedy i těch, která urbanista od úřadů dostal, tedy i map, jež si urbanista sám digitalizovat, tedy i dalších údajů, které si zakoupil a je licenčně vázán je dále neposkytovat atd.) Má-li být respektována také „symbolika a vizualizace jevů“, pak žádné exporty nepomohou, musíte prostě pracovat v ArcView. Tato myšlenka je ostatně podpořena další podmínkou krajského úřadu, která ve smlouvách o dotacích zakotvena není, přesto jejím splněním krajský úřad podmiňuje poskytnutí dotace: územní plán bude běhen zpracování podroben dvěma kontrolám! „Předběžná kontrola je důležitá pro ověření správnosti postupu zapracování geografických dat do datového modelu a jejich správné vizualizace za použití požadované symboliky ještě před řízením o územním plánu (o změně ÚPD) podle § 52 stavebního zákona.“ Druhá kontrola bude provedena před vydáním ÚPD zastupitelstvem obce. Krajský

informatik je tedy na cestě za územním plánem osobou, na základě jejíhož potvrzení se může na územním plánu dále pracovat, resp. jej vydat. Z požadavku na uskutečnění těchto kontrol plynou nároky na průběh prací na územním plánu. Není tedy možné hotový územní plán (zpracovaný v jakémkoli systému) předat specialistům na GIS, kteří jej „překlopí“ do shapefilů. Prostě je třeba jej v tomto systému tvořit od počátku. K tomu vedou dvě cesty: pořídit si příslušný software, nebo najmout externí firmu a vlastně celé digitální zpracování ÚP pustit z ruky. Obě cesty se poněkud prodraží. Vyšší cena je jasná i krajskému úřadu. Proto ve svém dopisu starostům píše, aby počítali oni i projektanti s vícenáklady. (Komu budou přefakturovány?) Ještě i takto zvláštní situace připadala některým kolegům v zásadě v pořádku: 1. Z dopisu obcím plyne, že krajský úřad nabídl obcím dotace cíleně zaměřené na určitou strukturu a formát digitálního zpracování (nikoli tedy jen obecně na zpracování ÚP). Komentář: Nejde o dotace zaměřené na určitou strukturu a formát digitálního zpracování. Jde o dotace na pořízení/ zpracování územního plánu nebo jeho změny. Viz kapitola 5 dotačního titulu Program pro obnovu venkova Ústeckého kraje. Navíc nejde o „určitou strukturu a formát“, nic takové nebylo definováno. Jediným požadavkem (a naprosto vágním) bylo předání „v digitální formě ve formátu ESRI v souřadném systému S – JTSK“. Všechny další požadavky vznikaly později. A pokud se odvolávají na jakýsi datový model, pak se odvolávají na něco, čím krajský úřad dosud nedisponuje! Tedy už smlouvy v roce 2008 definovaly cosi, co ani v únoru 2010 ještě není realitou. Pokud si projektant o datový model požádal (tak jak nabádá dopis), dostane datový model ÚAP, který má naplnit územním plánem. 2. Krajský úřad současně vyzval obce, aby s tímto požadavkem seznámily uchazeče o zpracování ÚP (tedy před uzavřením smlouvy). Komentář: Podmínky týkající se zpracování byly některým obcím dodány dodatečně, po uzavření smluv s projektanty. A koneckonců celé požadavky jsou pořád jen v rovině několika poměrně nejasných formulací už výše citovaných.

25

A K T U A L I T Y 3. Z tohoto pohledu je postup krajského úřadu korektní a naopak zajišťuje pro všechny uchazeče předem rovné podmínky. Komentář: Je opravdu korektní vyloučit ze zpracování územních plánů všechny projektanty, kteří nepoužívají produkty Esri? To na rovné podmínky nevypadá. Krajský úřad nemá žádnou zákonnou možnost stanovovat obecně platné standardy. Pro všechny platí zákon, který dává pouze rámcové mantinely pro zpracování územních plánů. V zákoně není nikde zmocnění kohokoli, aby stanovoval standardy, které nejsou upraveny zákonnou nebo podzákonnou normou. Jestli si zpracované plány převede pořizovatel do jednotného formátu, je jeho záležitost. Ale nemůže požadovat po nikom, aby je zpracoval ve standardech, které si zvolil, s nikým neprojednal a které omezují volnou soutěž. K tomu nemá žádné zmocnění a upřímně řečeno by se to mohlo považovat za nezákonné. Krajský úřad tedy začal svou vizi jednotného datového modelu naplňovat nepříliš šťastným způsobem. (Mimochodem – jak jasná ta vize je? Není územní plánování až příliš v rukách firem na zpracování dat? GIS je dobrý sluha, ale špatný pán, to je ale na jiný článek.) Využil k tomu krajských dotací, které jsou poskytovány především malým obcím, které za pouhých 50 % příspěvku se uvázaly k něčemu dosud stále neprůhlednému. Obce, které dostaly dotaci v letech 2008 a 2009 – je jich kolem čtyřiceti, možná o něco více, což je malá část z celkem 361 obcí v kraji –, tak vlastně budují systém, o kterém nic nevědí, nejsou seznámeni s přínosem pro obce atd. Získání dotace se podmiňuje řádově vyšší cenou za zpracování územního plánu a mimořádně zvýšenou pracností. Maně se připomíná šimkovské: „nechci slevu zadarmo…“ Vyplatí se tedy taková dotace? Krajskému úřadu je pomalost tohoto postupu jasná, proto vyvinul další aktivitu: snaží se přesvědčit všechny úřady územního plánování ORP v Ústeckém kraji, aby finančně přispěly a pořídily si týž datový model (a to ovšem krajský úřad dělá dealera produktu, který doposud neměl možnost odzkoušet, jak přiznává v zápisu z porady ORP). Nějakým sofi stikovaným systémem rázem začnou dispo-

26

8 0 novat i ORP, jimž zkratka GIS vůbec nic neříká (a od nichž např. ÚAP se získávají prostým překopírování cédéčka od externí zpracovatelské firmy, cédéčka, jehož obsah nejsou s to si prohlídnout) a které se jen naučí společnou „mantru o symbolice a vizualizaci jevů“ a jinak budou zcela závislé na servisu dodávající firmy. „Zadání pro tvorbu digitálních ÚPD (ze strany obcí, pořizovatelů) by bylo jednotné pro celý kraj s tím, že tato podmínka by byla vždy součástí zadávacích dokumentací výběrového řízení a smlouvy o dílo mezi projektanty a obcí,“ si představuje krajský úřad. A na závěr představa, jak by vše mohlo fungovat: 1. Projektanti zpracovávají územní plány podle stavebního zákona a příslušných vyhlášek a žádnou legislativou nejsou zavázáni používat konkrétní softwarový produkt (což by ostatně odporovalo volné soutěži) ani datový model, natož symboliku a vizualizaci jevů 2. Úřady územního plánování na různých úrovních si mohou budovat svá pracoviště GIS a data udržovat v libovolném softwaru a jakémkoli datovém modelu. 3. Dodavatelem určité části dat mohou být i projektanti územních plánů – ovšem jen dat, jež vzniknou jako „přidaná hodnota“ v územním plánu. 4. Data budou předána za oboustranně výhodných smluvních podmínek, které neovlivňují zpracování a projednání územního plánu a které nevedou k upřednostňování žádného ze softwarů používaných při projekční práci. Pokusil jsem se z různých mailů sestavit mozaiku tak, aby byla srozumitelná i nezúčastněným. Debat se především kromě mne účastnili Petr Vávra, Pavel Koubek, Petr Durdík, Jana Kaválková, z jejichž textů jsem vycházel. S debatou byli seznámeni i další členové předsednictva a rady Asociace. Zdeněk Černý P. S. Do značné míry vše vypadá poněkud „teoreticky“, jenže praxe je taková, že starostové už zadržují výplatu peněz, urbanisté se tedy odebírají na kontrolu na oddělení informatiky, kde příslušný technik porovnává jejich plány s bůhvíčím…

 Nové knihy VEČEŘOVÁ, Petra. Židovské památky v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. 1. vyd. Nakladatelství Olympia, 2009. 296 s. 978-80-7376-142-4. V nejnovějším svazku oblíbené edice Navštivte… se podíváme do mnoha měst a obcí, kde se dochovaly památky na židovskou komunitu, z velké části zničené během 2. světové války. Objevíme staré synagogy, často s pozoruhodnou architekturou, které dnes slouží jiným účelům, půvabné židovské hřbitovy, ukryté na okrajích obcí a chráněné vysokými zdmi, s pietou si prohlédneme místa kdysi plná života, do kterých se po posledním světovém konfliktu často neměl kdo vrátit a která někdy upadla v zapomnění. Velká pozornost je věnována pražským památkám a také jednomu z nejzachovalejších židovských ghett, které najdeme v Třebíči. Tam byly židovské památky nemalými prostředky obnoveny a dostaly se na Seznam přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Poutavý text je doplněn barevnými fotografiemi. GALINDOVÁ, Michelle. Collection Evropská architektura. 1. vyd. Nakladatelství Slovart, 2009. 512 s. 978-80-7391-203-1. Úžasná rozmanitost moderní architektury mezi Litvou a Portugalskem a mezi Norskem, Německem a Chorvatskem vychází z jedinečného a individuálního architektonického výraziva jednotlivých zemí. Po celé Evropě vznikají průkopnická díla slibných talentů, jejichž kariéry jsou teprve na počátku, i mezinárodně uznávaných architektů, jako jsou Zaha Hadid (Nordpark Cable Railway, Rakousko), Ofis Arhitekti (Rekonstrukce mariborského stadiónu,

A K T U A L I T Y Slovinsko) nebo Massimiliano a Doriana Fuksasovi (Koncertní síň Zenith, Francie). Zahrnuje ty nejlepší projekty z celé Evropy a popisuje přitom velice pestrou škálu typologií. Hlavní snahou knihy je představit unikátní a průkopnické projekty v rozsáhlé oblasti výstavby. Kniha představuje reprezentativní průřez, který zaujme odborníky i laiky. GALINDOVÁ, Michelle. Collection Domy. 1. vyd. Nakladatelství Slovart, 2009. 512 s. 978-80-7391-204-8. Soubor staveb, u nichž je kladen důraz zejména na to, aby šlo o „obytné domy“. Taková kategorie má ovšem velký rozsah a zahrnuje různé typy budov od jednoduchých rodinných domků až ke gigantickým rezidencím přesahujícím a převyšujícím vše v okolí. Většinu budov lze označit jako obydlí, pro které se v dějinách vyvinul termín vila. Jde o samostatně stojící reprezentativní rodinný dům obklopený pozemkem v zemědělské krajině nebo v rozšiřujícím se zabydlování okolí větších měst. I když je zde předveden jen malý průřez architekturou obytných domů, kniha ukazuje ohromnou rozmanitost forem a tvarů a poskytuje mnoho úhlů pohledu na velkou část současných architektonických trendů na příkladech budov z celého světa. FIALOVÁ, Irena – TICHÁ, Jana. D3A Živá architektura / Airy Architecture. 1. vyd. Zlatý řez, 2009. 264 s. 978-8087068-05-2. Monografie přední pražské architektonické kanceláře, kterou založili Stanislav Fiala, Tomáš Prouza a Jaroslav Zima. Rozhovory a více než 70 realizací i projektů přibližuje vývoj jejich tvorby za posledních 20 let na pozadí celospolečenských, ekonomických a technologických změn. Stanislav Fiala, Tomáš Prouza a Jaroslav Zima začali spolupracovat v roce 1989, o několik let později založili architektonickou kancelář D3A. Patří ke generaci, jejíž profesní start

8 0 se odehrál v době bezprostředně po Sametové revoluci a která získala mimořádně brzy možnost samostatně navrhovat a realizovat své projekty. SKALICKÝ, Alexandr st. Zahrady a vily manýrismu v souvislostech. 1. vyd. Nakladatelství Jalna, 2009. 288 s. 978-80-86396-47-7. Monografie uvádí souvislosti náboženské, kulturní a ekonomické atmosféry života v pozdní renesanci, manýrismu. Jednotlivé kapitoly představují manýrismus jako životní styl, zmiňují pohanské mýty a jejich ikonografii, podněty k vzniku zahrad manýrismu a přibližují oblast střední Itálie jako popud zavedení krajiny do obrazů malířů a reliéfů sochařů renesance v Itálii. KALINA, Pavel. Benedikt Ried a počátky záalpské renesance. 1. vyd. Academia, 2009. 302 s. 978-80200-1744-4. Monografie historika umění a architektury doc. dr. Pavla Kaliny, CSc., je věnována architektovi, jehož jméno je spjato s prvními projevy renesančního slohu u nás. Autor zasazuje Benedikta Rieda (Rejta) do kontextu středoevropské architektury a rozvoje stavební technologie 15. století, sleduje pronikání renesance do zemí na sever od Alp a dostatečný prostor věnuje rozboru jednotlivých Riedových staveb (na Pražském hradě, v Kutné Hoře, v Lounech, v Annabergu aj.). Kniha je založena na výsledcích archivních a stavebně historických průzkumů konaných během posledních desetiletí. Poslední (a pravděpodobně jediná) monografie Riedovi věnovaná vyšla bezmála před padesáti lety (autor Götz Fehr, 1961). BEČKOVÁ, Kateřina. Zmizelá Praha – Železnice, přístavy a další dopravní stavby. 1. vyd. Paseka, 2009. 155 s. 97880-7185-991-8. Zájem veřejnosti o technické památky a stavby industriálního dě-

dictví zaznamenal v posledním desetiletí velký vzestup, a to shodou okolností právě v okamžiku, kdy mnoho továren, výrobních hal a dalších staveb průmyslového dědictví ztratilo původní náplň a bylo nemilosrdně odstraněno. Desítky dalších čekají na osudné rozhodnutí, zda budou shledány vhodné ke konverzi a využity k novým kulturním či komerčním účelům, nebo zbořeny. BERAN, L. – VALCHÁŘOVÁ, V. Industriál Prahy 3. 1. vyd. Česká technika – nakladatelství ČVUT, 2009. 48 s. 978-80-01-04386-8. Průvodce po technických stavbách a průmyslové architektuře třetího pražského obvodu je dílčím výstupem výzkumu průmyslového dědictví, který probíhá ve VCPD. POLÁK, Milan – SLAVÍKOVÁ, Jitka. Město Královské Vinohrady. 1. vyd. Milpo Media, 2009. 160 s. 97880-87040-16-4. Publikace vychází při příležitosti 160. výročí založení obce Vinohrady a 130. výročí povýšení Královských Vinohrad na město. Bohatě obrazově vybavená kniha seznamuje s výjimečným místem na mapě Prahy, s jeho architekturou, dějinami i osobnostmi. JIRKALOVÁ, Karolína – SKŘIVÁNEK, Jan VOLF, Petr. Město mezi domy. 1. vyd. Gasset, 2010. 100 s. 97880-87079-05-8. Rozhovory s pěti výraznými architekty střední generace – Romanem Kouckým, Ladislavem Lábusem, Petrem Pelčákem, Josefem Pleskotem a Janem Sedlákem. O současném městě, veřejném prostoru, tradičních domech, citu ke krajině, mentálním překážení, povolání architekta, kráse a rozmanitosti a procesech bourání a stavění.

27

A K T U A L I T Y ŠTÍPEK, Jan a kol. Základy nauky o stavbách. 1. vyd. České vysoké učení technické v Praze Česká technika – nakladatelství ČVUT, 2009. 196 s. 978-80-01-04407-0. Učební texty jsou určeny pro posluchače Fakulty architektury ČVUT v Praze. RIEDIJK, Michiel. Kresba. Architektův raison d’etre. 1. vyd. České vysoké učení technické v Praze Česká technika – nakladatelství ČVUT, 2009. 64 s. 978-80-01-04405-6. Inaugurační přednáška přednesená v pátek 23. ledna 2009 na Fakultě architektury Technické university v Delftu Michaelem Riedijkem. Jedná o svěží a kompaktní text, obracející se k zásadním problémům výchovy budoucích architektů. ŘIHÁČEK, Tomáš. Zvukové prostředí města a jeho vliv na prožívání. 1. vyd. Masarykova univerzita, 2009. 244 s. 978-80-210-4809-6. Publikace nabízí přehled poznatků o působení zvukového prostředí města na naše každodenní prožívání. Analyzuje dva hlavní výzkumné přístupy ke studiu zvukového prostředí – tradiční „hlukový“ přístup a tradici vycházející z konceptu sonosféry (soundscape). Uvádí dvě původní studie zaměřené na kvalitativní analýzu prožitkových významů spojených s reálnými městskými sonosférami, představuje metodologii, založenou na původně psychoterapeutické technice Eugena T. Gendlina známé jako focusing. FUTÁK, Petr – PLAČEK, Miroslav – VAŘEKA, Marek. Středověká města na Moravě a v sousedních zemích. 1. vyd. Repronis, 2009. 176 s. 978-807329-222-5. Historickovědný sborník.

8 0 KOTÁSKOVÁ, Pavla. Krajinné stavitelství pro rekreační využití. 1. vyd. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009. 82 s. 978-807375-342-9. Krajinné stavitelství pro rekreační využití.  Seminář pro projektanty územních a regulačních plánů V rámci metodické činnosti Ministerstva pro místní rozvoj pořádá odbor územního plánování (81) dne 11. března 2010 seminář. Koná se 11. března 2010, 9.30–15.30 hod. v Národním domě na Vinohradech, Majakovského sálu, náměstí Míru 9, Praha 2. Účelem semináře je metodický výklad ke zpracování územních a regulačních plánů dle platné právní úpravy. Vítáni jsou i pořizovatelé této územně plánovací dokumentace. Program: požadavky na zpracování územního plánu, požadavky na zpracování změny územního plánu, požadavky na zpracování regulačního plánu, vztah územního plánu a regulačního plánu, posuzování vlivů územně plánovací dokumentace na udržitelný rozvoj území (včetně posuzování vlivů na životní prostředí a území soustavy Natura 2000), dotazy a odpovědi. Registrace účastníků na emailové adrese: [email protected]. Do e-mailu uveďte: jméno, příjmení, titul, instituce a zda jste projektant nebo pořizovatel ÚPD. Z důvodu omezené kapacity sálu (250 míst) budou upřednostněni především projektanti. Těm, které již nebude možné registrovat s ohledem na datum jejich přihlášení (po naplnění kapacity sálu), bude zasláno vyrozumění prostřednictvím e-mailu. Při výrazném převisu poptávky nad kapacitou sálu bude zváženo uspořádání dalšího semináře, o jehož termínu konání budou všichni, kteří nemohli být zaregistrováni, v dostatečném předstihu informováni prostřednictvím e-mailu.  Grand Prix architektů/Národní cena za architekturu 2010 Obec architektů a Česká komora architektů vyhlásily XVII. ročník soutěže, kde i urbanismus je jednou ze soutěžních kategorií. Přihlášená díla je třeba dopravit do Obce architektů do 7. 5. 2010. Více na www.grandprix-architektu.cz.

 Informace pro členy Asociace, kteří mají IČ Internetový vyhledávač Seznam.cz nabízí členům Asociace spolupráci na projektu Profesní organizace, nadace a neziskové organizace. Projekt je zaměřen na bezplatnou podporu prezentací jednotlivců a firem (vlastnících IČO) – v našem případě členů Asociace. Cílem projektu je: • prezentovat organizace a její jednotlivé členy na Firmy.cz, Mapy.cz a Seznam na mobil; • poskytovat uživatelům Seznam.cz ucelený přehled aktivních profesních organizací s jednoduchým způsobem ukládání kontaktů; • podpořit marketing těchto organizací umístěním loga organizace v zobrazení jejich jednotlivých členů. Smlouvu o spolupráci by v případě dostatečného zájmu jednotlivých členů uzavírala s firmou Seznam.cz, a. s., Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR. Podrobnější informace o projektu: http:// napoveda.seznam.cz/cz/projekt-profesni-organizace-nadace-a-neziskove-organizace-.htm l. Případní zájemci se mohou hlásit předsednictvu Asociace na adresy: • [email protected], • [email protected].  Aktuální otázky ochrany krajinného rázu 2010 Ministerstvo životního prostředí, Fakulta stavební ČVUT v Praze, Fakulta životního prostředí ČZU v Praze ve spolupráci s AOPK ČR pořádají 4. ročník konference. Uskuteční se v Konferenčním centru Masarykovy koleje ČVUT V Praze-Dejvicích ve dnech 9. a 10. března 2010. Konference je určena úředníkům veřejné správy, odborníkům z oborů hodnocení vlivů na životní prostředí, krajinného inženýrství, krajinné architektury a krajinného plánování, studentům a pedagogům vysokých škol. Odbornými garanty jsou doc. Ivan Vorel a prof. Petr Sklenička. Další informace na www.krajinnyraz.cz.

Vydává rada Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR jako informační tiskovinu pro členy Asociace a zájemce. Vychází nepravidelně. Náklad 540 výtisků. Redakce: Mgr. Ing. arch. Zdeněk Černý, Pražského 604, 152 00 Praha 5, tel. 251 680 138, e-mail: [email protected]. Tajemnice Asociace: Ing. arch. Zuzana Hrochová, tel. 604 507 398, e-mail: [email protected]. Adresa Asociace: Perucká 11a, 120 00 Praha 2, e-mail: [email protected], internetové strany: www.urbanismus.cz. Vyšlo v únoru 2010

28