V údolí li‰ek - zlom
31.8.2014
10.28
Stránka 13
(1) Po celou cestu ze severu Walesu dolÛ na jih vedli opût dlouhé, nervy drásající a neplodné diskuse, do nichÏ se v posledních t˘dnech neustále zaplétali. KdyÏ opustili národní park Pembrokeshire Coast a dorazili do Fishguardu, zaãali se dokonce hádat. Mohlo to probíhat úplnû jinak. To by se v‰ak museli pokusit si to klidnû vysvûtlit a aspoÀ jeden z nich by musel fiíct: NekaÏme si ten krásn˘ den. Mluvme o nûãem jiném. Dnes veãer se posadíme, dáme si sklenku vína a v‰echno v klidu probereme. Nedokázali se ale dostat ze spirály, v níÏ se ocitli, a vyústilo to v tragédii, kterou nemohl nikdo pfiedvídat. Spory trvaly uÏ dlouho a byly v podstatû, jak Vanesse pfiipadalo, úplnû bezdÛvodné. Její manÏel Matthew pracoval ve Swansea, ve firmû, která vyvíjela poãítaãov˘ software. Podnik byl uÏ fiadu let velice úspû‰n˘, v poslední dobû se v‰ak situace zhor‰ila, konkurence zesílila, trh zaãal b˘t tvrd‰í a rychlej‰í a v práci se zaãalo mluvit o strukturálních opatfieních. Spoãívala v podstatû v tom, Ïe se zvaÏovalo pfiilákat do firmy mlad‰í zamûstnance, aby nahradili lidi, ktefií uÏ oãividnû nejsou schopní obstát v konkurenãním boji. Matthew byl pfiesvûdãen˘ – Vanessa to naz˘vala fixní ideou – Ïe bude propu‰tûn. Pfiinejmen‰ím to povaÏoval za moÏné. A protoÏe dostal nabídku, aby nastoupil v Lond˘nû do jiné firmy, nevidûl dÛvod, proã by nemûl hrozícímu nebezpeãí pfiedejít, dát v˘povûì a odejít do Lond˘na. „Nedostane‰ v tom pfiípadû Ïádné odstupné,“ namítla Vanessa. „To je pravda. K ãemu mi ale bude odstupné, kdyÏ to místo v Lond˘nû zatím obsadí a ze mû bude nezamûstnan˘?“ „Najde‰ si nûco jiného.“ „Co kdyÏ ne?“ Problém byl pochopitelnû v nûãem jiném. Problémem byl Lond˘n. Vanessa pracovala jako docentka pro literaturu na univerzitû ve Swansea. Nechápala, proã by mûla opustit své místo, studenty a celé zázemí a následovat manÏela do Lond˘na jen proto, Ïe chce pfiedejít v˘povûdi, která prozatím existuje jen v jeho fantazii. „Chovበse jako pa‰a z pfiedminulého století,“ vybuchla. „Rozhodne‰ 13
V údolí li‰ek - zlom
31.8.2014
10.28
Stránka 14
a já pÛjdu poslu‰nû s tebou, kam se ti zlíbí. Takhle uÏ v dne‰ní dobû partnerství nefunguje. Neodejdu do Lond˘na, Matthewe, i kdyby ses postavil na hlavu.“ Povzdechl si. „Po patnácti letech stráven˘ch ve Swansea by zmûna nebyla ‰patná,“ prohlásil. „Jistû. Ale ne teì. Ne proto, Ïe se ti to momentálnû hodí do krámu.“ Max, velk˘ dlouhosrst˘ nûmeck˘ ovãák, kter˘ leÏel na zadním sedadle, zvedl hlavu a zakÀuãel. Matthew vrhl pohled do zadního zrcátka. „Obávám se, Ïe Max potfiebuje vyvenãit. DomÛ to nevydrÏí.“ Vanessa na to nic nefiekla. Stiskla rty tak pevnû, Ïe se z nich stala bílá ãára. Pfii první pfiíleÏitosti odboãil Matthew odhodlanû z hlavní silnice a pokraãoval po okresní, která vedla zpátky k pobfieÏí. Odpoledne skonãilo, slunce stálo nízko nad obzorem. Byl tepl˘, jasn˘, pfiekrásn˘ srpnov˘ veãer. Na okolní pole dopadalo rudû zlaté svûtlo. Zahlédli osamûlého turistu, kter˘ pfielézal ohradu pastviny, jinak tu nebylo vidût Ïivou du‰i. Zdej‰í národní park byl turistick˘m magnetem. Táhl se mnoho mil podél mofiského pobfieÏí, zasahoval ale i daleko do pevniny. V létû se v nûm pohybovala spousta lidí, pû‰ky, na koních nebo na horsk˘ch kolech, pfiedev‰ím v blízkosti mofie. Dál do vnitrozemí v‰ak mohl ãlovûk putovat celé hodiny, aniÏ potkal nûjakého ãlovûka. Pfiijeli na malé parkovi‰tû, které se nacházelo kousek pod silnicí a nabízelo krásn˘ v˘hled na krajinu. Stál na nûm piknikov˘ stÛl se dvûma lavicemi a kovov˘m odpadkov˘m ko‰em. Ko‰ byl úplnû prázdn˘. Oãividnû sem zabloudil jen málokdo. Matthew zastavil. „Pojì,“ prohlásil. „Projdeme se trochu s Maxem. Prospûje nám to.“ Vanessa zavrtûla hlavou. „Jdi sám. Potfiebuju b˘t chvíli sama, abych mohla v klidu pfiem˘‰let. Poãkám tady.“ „Opravdu?“ „Ano, opravdu.“ Vystoupili z auta. D˘chl na nû tepl˘ vzduch. Klimatizace ve voze byla nastavená na dvacet stupÀÛ. Venku muselo b˘t je‰tû i v tuto hodinu nejménû o ãtyfii stupnû více. Na záfiivû modré obloze nebyl vidût ani jedin˘ mráãek. Byl to jeden z letních dnÛ, o nichÏ mÛÏe ãlovûk snít celou zimu. Vzpomínበsi na ten nádhern˘ srpnov˘ den? Na osamûlé odpoãívadlo na konci svûta? Nebylo tam nic jiného neÏ klid a teplo... Ne, takhle nebudeme mluvit, pomyslela si Vanessa. Tato nedûle zÛstane 14
V údolí li‰ek - zlom
31.8.2014
10.28
Stránka 15
pro nû navÏdy spojená s hádkou. AÈ uÏ to v‰echno dopadne jakkoli, utkví jim v pamûti dlouhá jízda z Holyheadu do Swansea a to, Ïe se vût‰inu toho ãasu pfieli. A Matthew ‰el nakonec na procházku se psem sám, zatímco ona zÛstala u auta, protoÏe na nûj mûla takovou zlost, Ïe s ním nemohla jít. Byla tu vy‰lapaná pû‰inka, která vedla zprvu dolÛ do údolí, pak ale ostfie odboãovala doleva za kopec, takÏe z ní uÏ nebylo na parkovi‰tû vidût. Vanessa se dívala za Matthewem a Maxem, jak zmizeli za ohybem. Pes se nûkolikrát po paniãce neklidnû ohlédl, potom ale dlouh˘mi skoky vyrazil kupfiedu. Matthew ho pomalu následoval. Podle jeho zvednut˘ch ramen Vanessa poznala, jakou zlost pofiád je‰tû má. Bylo jí jasné, Ïe si pfiipadá nepochopen˘. Ani on se ale nesnaÏil ji pochopit. Urãitû se z procházky se psem hned tak nevrátí. Matthew potfieboval pfii stresu pohyb, vût‰inou ale b˘val po návratu mnohem uvolnûnûj‰í a vyrovnanûj‰í. Pomalu pfie‰la od auta k piknikovému stolu a usedla na dfievûnou lavici ohfiátou sluncem. Veãerní svûtlo bylo tak mírné, Ïe uÏ neoslÀovalo. Vrhla pohled na ploché údolí v dálce, zvlnûné a sytû zelené. Po jeho severní stranû se táhla skalní stûna, na kterou navazovala skupinka mlad˘ch stromÛ. Jinak tam nebylo nic neÏ nízké janovcové kefie, jejichÏ zeleÀ byla teì trochu zaprá‰ená. V dubnu, kdyÏ kvetou, musí b˘t okolní krajina zaplavena Ïlutou barvou. Je tu tak krásnû! Vanessa si v duchu fiekla, Ïe by sem mûli jezdit ãastûji. Nûkteré oblasti národního parku se nenacházely od Swansea daleko, dokázala by ale na prstech jedné ruky spoãítat, kolikrát tam za uplynul˘ch patnáct let s Matthewem zavítali. A táhlo je to vÏdy na pobfieÏí, aby si zaplavali. Mohli by na podzim vûnovat nûkter˘ víkend pû‰í turistice. Max by z toho mûl také radost, protoÏe miluje procházky. Jestli se nebudou chystat na stûhování do Lond˘na. Lond˘n. Nechci pryã od v‰eho, co znám, pomyslela si. A nestojím o víkendov˘ vztah, kdy by byl Matthew v Lond˘nû a já ve Swansea... To není Ïivot, jak˘ jsem si pfiedstavovala... ZároveÀ si v‰ak poloÏila otázku, zda to pevné lpûní na dÛvûrnû známém je správn˘ postoj pro sedmatfiicetiletou Ïenu. Nemûla by b˘t ve svém vûku pruÏnûj‰í? PfiizpÛsobivûj‰í? Chtivûj‰í Ïivota? Zvûdavûj‰í? Byla tak pohrouÏená do my‰lenek, Ïe si vÛbec nev‰imla, jak ãas utíká. Dvakrát nebo tfiikrát sly‰ela projet nahofie po silnici auto, jinak tu panoval 15
V údolí li‰ek - zlom
31.8.2014
10.28
Stránka 16
naprost˘ klid. KdyÏ se koneãnû podívala na hodinky, zjistila, Ïe je Matthew se psem uÏ dvacet minut pryã. Znovu zaslechla pfiijíÏdût auto. VÛz dorazil nad parkovi‰tû, zpomalil, opût zrychlil, o kus dál ale zastavil. Vanessa se otoãila, nespatfiila v‰ak nic. Místo urãené k odpoãinku oddûloval od silnice mal˘ vrch porostl˘ kfiovím. Auto by muselo projet dal‰í zatáãkou, aby bylo odsud vidût. Vtom uÏ se také objevilo. Byla to bílá dodávka s nápisem, kter˘ Vanessa nedokázala na tu vzdálenost pfieãíst. V‰imla si, Ïe jede velice pomalu. VÛz se najednou uprostfied silnice otoãil a rozjel zpátky. Zmizel jí z dohledu, stále je‰tû ale sly‰ela zvuk jeho motoru. Zdálo se, Ïe projíÏdí zvolna kolem odpoãívadla, pak ale zase zrychlil. A opût zabrzdil. Vanessa svra‰tila ãelo. Otoãí se znovu? Proã jezdí pofiád sem a tam? A je to stejné vozidlo, které zaslechla jiÏ nûkolikrát, nevûnovala tomu v‰ak pozornost. UÏ se zase pfiibliÏovalo a zpomalilo. Tentokrát ale zjevnû odboãilo k parkovi‰ti. Znovu se obrátila, nic ale nevidûla. Sly‰ela bouchnutí dvefií. Auto patrnû zaparkovalo u v˘jezdu z parkovi‰tû, nedojelo aÏ na odpoãívadlo. MoÏná se ten ãlovûk chtûl jen rychle nasvaãit a v‰iml si, Ïe na lavici sedí Ïena. SnaÏila se ignorovat neklid, kter˘ se jí zmocnil. Hledûla do údolí. Matthew by se mohl pomalu vrátit, projelo jí hlavou. Pfiála si, aby Max vybûhl se ‰tûkotem zpoza rohu. Moc ráda by teì mûla toho velkého psa u sebe. ¤ekla si v‰ak, Ïe je hysterická. Jen proto, Ïe nûjaké auto pfiejelo nûkolikrát zleva doprava a zase zpátky... Pfiipadala si najednou hroznû osamûlá. PfiestoÏe nesly‰ela Ïádn˘ zvuk, zmocnila se jí náhle nervozita, která ji pfiimûla prudce se otoãit. Nevysvûtliteln˘ pocit ohroÏení zpÛsobil, Ïe se jí postavily v‰echny chloupky na tûle, a pfiestoÏe bylo teplo, naskoãila jí na paÏích husí kÛÏe. Tûsnû za ní stál nûjak˘ muÏ. Nebyl od ní dál neÏ dva kroky. Pfiikradl se naprosto nehluãnû. Vanessa vyskoãila. Nebyla si jistá, zda pfiitom nevykfiikla. Vylouãit to kaÏdopádnû nemohla. Ten ãlovûk vypadal nebezpeãnû. Oãividnû mu ‰lo o to, aby skryl svÛj obliãej. PfiestoÏe byl velmi tepl˘ veãer, mûl na hlavû ãernou baseballovou ãepici staÏenou hluboko do ãela, tmavé neprÛhledné sluneãní br˘le a na krku ãern˘ ‰átek vytaÏen˘ tak vysoko, Ïe mu skoro zakr˘val ústa. Vanessa vidûla jen jeho nos. Obleãen˘ byl v ãern˘ch teplákách a roláku téÏe barvy. Na rukou mûl rukavice. Nasucho polkla. 16
V údolí li‰ek - zlom
31.8.2014
10.28
Stránka 17
„Co...?“ zaãala. V tom momentû k ní muÏ bleskurychle pfiiskoãil. Udûlal to tak neãekanû, Ïe nemûla ‰anci se bránit nebo dokonce uhnout. Na obliãej jí pfiitiskl nûco vlhkého. Obklopil ji pronikav˘ zápach, kter˘ podráÏdil její prÛdu‰ky k prudkému ka‰li. Vyvolal bolest a nevolnost a zastfiel jí smysly. Za‰ermovala bezmocnû rukama jako splasklá gumová loutka zavû‰ená na nitích a ztratila vûdomí. Propadla se do naprosté temnoty. Do nekoneãné noci.
(2) PfiestoÏe uÏ dávno odloÏil tlust˘ pulovr, ãepici, ‰átek i rukavice a odhodil ty vûci za sebe do zadní ãásti auta, koupal se v potu. Mûl na sobû jen tepláky, bílé triãko bez rukávÛ a obno‰ené sportovní boty. Potil se ale tak, Ïe cítil, jak mu po zádech stékající kapky. Uvûdomil si, Ïe jede moc rychle. OkamÏitû sundal nohu z plynu. To by mu tak je‰tû scházelo, aby si ho právû teì v‰imla policejní hlídka! Nebyl sice opil˘, moÏná by se ho ale zeptali, proã je toho veãera na cestû mezi západním pobfieÏím a Swansea. Aãkoli to samo o sobû nebylo podezfielé ani zakázané. Uvolni se, Ryane! napomínal sám sebe. Strávil jsi nedûli u mofie a vrací‰ se domÛ. Na tom není nic divného. Pfiesto jel pomaleji. Navzdory my‰lenkám, jimiÏ se pokou‰el uklidnit, se v‰ak nepfiestával potit a srdce mu stále prudce bu‰ilo. JiÏ fiadu dní se snaÏil nesly‰et napomínající, varovn˘ vnitfiní hlas, kter˘ mu nepfietrÏitû na‰eptával, Ïe ten plán je na nûj pfiíli‰ velké sousto. Pro darebáka jako on byly únos a vydírání nikoli o ãíslo, n˘brÏ nejménû o deset ãísel vût‰í. Ryan Lee nebyl pfied Bohem nepopsan˘ list. Policie ho dobfie znala. Byl uÏ dvakrát trestan˘ za vloupání a ublíÏení na zdraví. Zkou‰el sice vydûlat si na Ïivobytí poctivou prací, vÏdycky to ale na nûãem ztroskotalo. Vût‰inou na tom, Ïe se nedokázal del‰í dobu pfiimût ráno vstát a dostavit se na pracovi‰tû. Následovala v˘povûì a on se opût ocitl na ‰ikmé plo‰e. Îivot mimo legalitu nebo na jejím okraji znal tedy moc dobfie. I mezi ‰ikm˘mi plochami jsou ale rozdíly. Jedna vûc je ukrást z obchodu s elektronikou pár poãítaãÛ, ‰típnout auto, odcizit staré dámû kabelku nebo vyvolat pofiádnou rvaãku a jiná pfiepad17
V údolí li‰ek - zlom
31.8.2014
10.28
Stránka 18
nout a omámit Ïenu, unést ji a uvûznit s úmyslem poÏadovat po jejím manÏelovi sto tisíc liber v˘kupného. Mohlo se pfii tom zhatit tolik vûcí, Ïe se mu z toho, kdyÏ se jen na vtefiinu poddal svému strachu, dûlalo mdlo. Bude pochopitelnû hned na zaãátku varovat manÏela, aby nevolal policii, v‰echno ale mluvilo pro to, Ïe se s ní ten ãlovûk pfiesto okamÏitû spojí. To by pak nemûl proti sobû jen jednoho ‰okovaného a vydû‰eného muÏe, ale cel˘ policejní aparát této oblasti. Pfiedání penûz by bylo v takovém pfiípadû nebezpeãné, protoÏe policie by se ho urãitû pokusila v tu chvíli zadrÏet. Jeho jedin˘m trumfem rukojmí. Nikdo ho nebude chtít ohrozit. Do‰lo mu, Ïe jede moc pomalu, nápadnû pomalu. Zv˘‰il opût tempo. Ruce mûl úplnû mokré. Hrozilo nebezpeãí, Ïe mu z nich volant vyklouzne. Musel myslet na tu Ïenu. Jmenuje se Vanessa. Vanessa Willardová, docentka na univerzitû ve Swansea. Ochotnû mu fiekla své jméno a povolání, jméno svého manÏela a telefonní ãíslo. V‰echno, co chtûl vûdût. Bylo jí ‰patnû z chloroformu, do nûhoÏ namoãil ‰átek, kter˘ jí pfiitiskl na obliãej. Postaral se o to, Ïe celou hodinu tvrdû spala. S námahou dovlekl omámenou Ïenu do svého auta a pfievezl ji na místo vzdálené nûkolik mil. Za normálních okolností by to pro nûj byla hraãka, zúãastnil se ale pfied tfiemi dny, ve ãtvrtek veãer, prudké hospodské rvaãky a pofiád ho hroznû bolela pravá ruka. Pfiesto Vanessu poslední kus cesty k jeskyni donesl. Nejtûωí bylo dostat ji nízk˘m otvorem do nitra skály. Mohl postupovat vpfied jen pfiikrãen˘ a navíc se uÏ venku setmûlo, takÏe dovnitfi nedopadal ani záblesk denního svûtla. Vzal s sebou sice baterku, nemûl ale volnou ruku, jíÏ by ji drÏel. První chyba! Mûl si pfii pfiípravách k únosu obstarat ãelenku se svûtlem, jakou pouÏívají pfii práci horníci. Netrvalo dlouho a poznal, Ïe otázka osvûtlení není ani zdaleka jedinou chybou, které se dopustil. KdyÏ se unesená Ïena koneãnû probudila a vyzvracela, coÏ byl následek chloroformu, zaãala volat manÏela. Ryan se tak dovûdûl, Ïe ten muÏ byl je‰tû pfied chvílí nedaleko. ·el jen vyvenãit jejich nûmeckého ovãáka. Vanessa oãekávala kaÏdou chvíli jeho návrat. HrÛzou mu pfiebûhl mráz po zádech, hned nato ho polilo horko. Pfii jeÏdûní z místa na místo objevil na odpoãívadle osamûlou Ïenu. Projel nûkolikrát po silnici tam a zpátky, aby se ujistil, Ïe se nikdo jin˘ v okolí nezdrÏuje. Chtûl také zjistit, zda je ta Ïena vhodn˘ objekt pro jeho plán. Pfiesvûdãilo ho velké drahé BMW a také to, jak byla neznámá obleãená. Mûla na sobû sice 18
V údolí li‰ek - zlom
31.8.2014
10.28
Stránka 19
neformálnû dÏíny a triãko, oãividnû ‰lo ale o nedbalou eleganci, která rozhodnû není levná. Nepotfieboval kvÛli stotisícovému v˘kupnému milionáfie, nemohl ale nedopatfiením narazit na ãlovûka, kter˘ pobírá sociální dávky. Dospûl k závûru, Ïe je perfektní, absolutnû perfektní. A pak se najednou dozví, Ïe ho málem pfiekvapil muÏ s ovãáck˘m psem! Kdyby se nad tím zamyslel, pfii‰el by na to, Ïe právû v tom momentû se zaãal tak hroznû potit. Mûl jsi b˘t opatrnûj‰í, opakoval si znovu a znovu. Mnohem opatrnûj‰í. NedÛvûfiivûj‰í. Peãlivûj‰í. Vanessa sedûla schoulená na zemi uprostfied jeskynû. Stále je‰tû zápasila s nutkáním zvracet a byla v hlubokém ‰oku. Ryan se proto odváÏil ji pustit a rozsvítit baterku. Zakryl si ‰átkem ústa a nos. Vanessa se rozhlédla, poznala, Ïe se nachází v podzemí, spatfiila dfievûnou bednu s otevfien˘m poklopem a ztratila nervy. Pokusila se po ãtyfiech dolézt k chodbû vedoucí k v˘chodu. KdyÏ ji její únosce chytil za pravou nohu, zaãala pfií‰ernû kfiiãet a mlátit kolem sebe jako lapené divoké zvífie. Ryan vûdûl, Ïe se tu ‰iroko daleko nezdrÏuje Ïádn˘ ãlovûk, kter˘ by ji mohl sly‰et, pfiesto ho její kfiik znervózÀoval. Díky pravidelnému cviãení mûl velkou sílu, Ïena, která navíc trpûla následky omámení, nemûla proto sebemen‰í ‰anci. Pfiesto s ním svádûla obdivuhodn˘ boj. Bránila se jako ‰ílená, ‰krábala ho, kousala a tloukla. Ryan byl rád, Ïe má obliãej chránûn˘ ‰átkem, kter˘ zabrání tomu, aby na nûm pozdûji nûkdo na‰el krvavé stopy. Mohl ji okamÏitû zne‰kodnit jedin˘m dobfie mífien˘m úderem pûsti, neznal v tu chvíli ale je‰tû její jméno a adresu. Potfieboval ty informace a od Ïeny v bezvûdomí by je nedostal. Nechtûl jí také zpÛsobit bolest. Bylo mu jí líto a doufal za ni i za sebe, Ïe celá ta záleÏitost rychle a bez problémÛ skonãí. Podafiilo se mu sevfiít její zápûstí a znehybnit ji. Zhroutila se jako raneãek ne‰tûstí. V jejích do‰iroka otevfien˘ch, planoucích oãích stálo bezmezné zdû‰ení. „Chci peníze,“ prohlásil Ryan. I jemu samotnému pfiipadal jeho hlas skrze siln˘ ‰átek pfiidu‰en˘ a nezvykl˘. „Víc nic. Pokud tvá rodina zaplatí, hned tû pustím. Patfií auto, ve kterém jsi pfiijela, tobû?“ Nemohla mluvit, jen zachroptûla. „Mnû a mému manÏelovi.“ Má opravdu velké ‰tûstí, Ïe je vdaná. Jinak by se musel dohadovat s rodiãi nebo sourozenci, ktefií mohli b˘t roztrou‰ení po celé Velké Británii. Existencí manÏela se ujasnilo, na koho se má obrátit. KaÏdopádnû nenastala nejhor‰í varianta, Ïe by byla úplnû sama a nemûla nikoho, koho by mohl vydírat. Této moÏnosti se Ryan obával nejvíc. 19
V údolí li‰ek - zlom
31.8.2014
10.28
Stránka 20
„Jak se jmenuje tvÛj muÏ?“ zeptal se. Vanessa udûlala dva marné pokusy promluvit, neÏ ji hlas poslechl. Kfiiãela tolik, Ïe byla úplnû ochraptûlá. „Matthew,“ dostala koneãnû ze sebe. „Matthew Willard.“ „A ty jsi?“ „Vanessa. Doktorka Vanessa Willardová. Jsem docentkou na univerzitû ve Swansea. Nevydûlávám moc penûz.“ „Kde bydlíte?“ Prozradila mu adresu a ãíslo telefonu. UloÏil si v‰echno do pamûti. Napsat si to mu pfiipadalo nebezpeãné. „My... nejsme Ïádní milionáfii,“ dodala Vanessa. „Musel... musel jste si mû s nûk˘m splést.“ Ryan zavrtûl hlavou. „Chci sto tisíc liber. Tu ãástku musí tvÛj muÏ sehnat!“ Oãividnû ji to zmátlo. Bylo na ní vidût, Ïe poãítala nejménû s milionov˘m v˘kupn˘m. Nezná ale pochopitelnû pozadí a v‰echny okolnosti. Pfii‰el nejtûωí okamÏik. Musel ji pfiimût vlézt do bedny, jejíÏ poklop pfii‰roubuje. Tentokrát se nepokusila uprchnout, zaãala ale lapat po vzduchu, aÏ mûl strach, Ïe dostala astmatick˘ záchvat. „Prosím!“ zaãala ‰kemrat. „To ne! Nedûlejte mi to, prosím! Prosím!“ Ujistil ji, Ïe jí v té bednû bude dobfie. „Je v ní dost otvorÛ, aby se dovnitfi dostal vzduch. Mበbaterku. Pfiipravil jsem ti tam ãasopisy a dost jídla a vody. MoÏná zaplatí tvÛj muÏ uÏ zítra. Jakmile dostanu peníze, bude‰ venku.“ „Jsem pfiece v podzemí! Copak to nestaãí? Proã...?“ Prohlásil, Ïe vchod do jeskynû zatarasí kameny, které by mohla s trochou trpûlivosti odvalit a dostat se ven. K tomu rozhodnû nenechá dojít. „KaÏd˘ den se na tebe pfiijedu podívat,“ sliboval. Byla to leÏ. Údolí se nacházelo od Swansea pfiíli‰ daleko. Navíc by takové riziko nepodstoupil. To by mohl k tomu úkrytu rovnou dovést policii. V tu chvíli bylo ale tfieba ji nûjak potû‰it. KdyÏ lezla do bedny, plakala a chvûla se jako osikové listí. Ryan pfiipevnil víko na ‰esti místech ‰rouby, pro jejichÏ závity vyvrtal pfiedem otvory. Sly‰el ji hlasitû vzlykat. Na‰tûstí uÏ nemohla vidût, jak se i on tfiese. Znepokojilo by ji je‰tû víc, kdyby poznala, Ïe na to její únosce nemá nervy. Dorazil k prvním v˘bûÏkÛm Swansea a zafiadil o stupeÀ niωí rychlost. VÛz patfiil fietûzci prádelen, kde byl uÏ pÛl roku zamûstnán. Koneãnû mûl 20
V údolí li‰ek - zlom
31.8.2014
10.28
Stránka 21
zase práci, byla ale namáhavá a ‰patnû placená. Jeho úkolem bylo sváÏet z hotelÛ a restaurací ve mûstû a okolí ‰pinavé prádlo a pozdûji ho vyprané a vyÏehlené zase rozváÏet. Podnik mu dal za tím úãelem k dispozici bílou dodávku s nápisem Clean. To byla také jediná v˘hoda, kterou mu ta práce vynesla. Mûl auto. Ve skuteãnosti ho nesmûl pouÏívat pro soukromé jízdy – a únos Ïeny patfiil zcela jasnû k soukromému vyuÏití –, nikdo to ale nekontroloval a on po kaÏdé projíÏìce doplnil nádrÏ a doufal, Ïe nebude pfiistiÏen. Ve Swansea panoval toho nedûlního veãera krátce pfied pÛl desátou mal˘ provoz. Ryan se dostal bez problémÛ do mûsta. Jako tak ãasto ve svém Ïivotû nemûl momentálnû vlastní byt. Bydlel jednou tady, podruhé tam, toho ãasu u pfiítelkynû Debbie, s níÏ v minulosti udrÏoval nûkolik let pomûr. KvÛli jeho trval˘m stfietÛm se zákonem se s ním ale roze‰la. ProtoÏe si v‰ak byli stále blízcí, vzala ho k sobû, kdyÏ se ocitl bez pfiístfie‰í. Debbie pracovala na smûny ve firmû zamûfiené na úklid budov a zdrÏovala se doma jen málokdy. Ryan vûdûl, Ïe Debbie nebude doma ani teì, protoÏe jí tento víkend pfiidûlili práci v obrovském komplexu budov, v nûmÏ se nacházela kina a podniky rychlého obãerstvení. V rychlosti se osprchuje a dá si pivo. Alkohol moÏná odstraní jeho napûtí a poãínající paniku. Potom najde nûjakou telefonní budku a zavolá Matthewu Willardovi. Musí samozfiejmû poãítat s tím, Ïe uÏ vyrozumûl policii, kdyÏ svou Ïenu nena‰el na parkovi‰ti, pfiedpokládal v‰ak, Ïe ji policisté je‰tû nehledají. Nezaãíná se snad po pohfie‰ovaném dospûlém pátrat aÏ po ãtyfiiadvaceti hodinách? Nebo je to jen báchorka, které se v‰ichni tvrdo‰íjnû drÏí? Tlukot srdce, kter˘ se zaãal pomalu uklidÀovat, se opût rozbûhl v pfiekotném, nepravidelném rytmu. Nepomyslel na tolik vûcí! Pustil se do realizace svého plánu jako naprost˘ amatér. Co kdyÏ je uÏ pfiece jen u Willarda policie a odposlouchává jeho hovory? Musí mít stále na pamûti, Ïe nesmí mluvit dlouho, aby policie nemohla identifikovat telefonní budku, z níÏ bude volat. Pocítil závraÈ, kdyÏ mu do‰lo, do jakého ‰ílenství se pustil. Nemûl ale na vybranou. Nic jiného mu prakticky nezb˘valo. Damon mu uÏ dvakrát poslal zprávu, Ïe chce okamÏitû vrátit dvacet tisíc liber, které mu dluÏí. Povolal pár chlápkÛ, aby mu i jin˘m zpÛsobem pfiipomnûl, Ïe má zaplatit. Po jejich náv‰tûvû musel Ryan zÛstat deset dní doma na nemocenské, protoÏe se nemohl ani pohnout. Zná Damona. Ten nepovolí. Jednoho dne v nepfiíli‰ vzdálené budoucnosti bude plavat s obliãejem dolÛ ve zdej‰ím pfiístavu. To je jisté jako amen v kostele. Ryan byl natolik rea21
V údolí li‰ek - zlom
31.8.2014
10.28
Stránka 22
listick˘, aby vûdûl, Ïe Damonovi neunikne. Vyslídí ho v‰ude na svûtû. Je mocn˘, mazan˘ a nemá Ïádné zábrany. Nesmífií se s poráÏkou. Damon je velice nebezpeãn˘. Ryan moc dobfie vûdûl, Ïe jeho jedinou ‰ancí je sehnat tûch dvacet tisíc. Stejnû tak ale po nûm mohl Damon poÏadovat milion, protoÏe bylo naprosto nemoÏné, aby dal tu ãástku dohromady. Tak vznikl plán únosu. Ryan si vzpomnûl na jeskyni v Údolí li‰ek, kterou v dûtství objevil. Dvacet let uÏ ji nenav‰tívil. KdyÏ tam potom pfiijel, zjistil, Ïe o její existenci patrnû opravdu nikdo neví. Nena‰el v ní sebemen‰í stopy nûjakého ãlovûka. Nanosil tehdy ke vchodu kameny, jimiÏ ho dokonale zamaskoval. Pochopitelnû ne s úmyslem ukr˘t jednou v té jeskyni obûÈ únosu. Teprve nedávno ho napadlo, Ïe je na svûtû místo, které patfií jen jemu a o nûmÏ nemá nikdo ani ponûtí. Vznikla tak situace, která nemûla s jeho nûkdej‰í dûtskou radostí z objevení skr˘‰e nic spoleãného. Bylo mu jasné, Ïe zvrtne-li se nûco, poputuje na mnoho let do basy. Podafiilo se mu zatím vÏdy vyváznout s podmínûn˘m trestem. Mûl hrÛzu z vûzení. Uvûdomoval si v‰ak, Ïe jeho zvlá‰tní zpÛsob Ïivota ho jednoho dne pfiivede pfiesnû tam. Proto se také rozhodl nepoÏadovat jen dvacet tisíc liber v˘kupného, ale rovnou sto tisíc. Dvacet, aby se jednou provÏdy zbavil Damona, lichváfie, s nímÏ se tak lehkomyslnû zapletl, a osmdesát, aby mohl nûkam odjet a vybudovat si nov˘ Ïivot, v nûmÏ by uÏ nebyly Ïádné rvaãky, krádeÏe ani podvody. Co pfiesnû chce dûlat, je‰tû nevûdûl, ale pouhá pfiedstava, Ïe bude mít osmdesát tisíc liber, v nûm vyvolávala úÏasn˘ pocit nepolapitelnosti. S tolika penûzi se mÛÏe ãlovûk cítit v bezpeãí. Nûco s nimi podnikne, cokoli. Tím si teì nebude lámat hlavu. V tuto chvíli se musí soustfiedit na dÛleÏitûj‰í vûci. Pfiímo pfied Debbiin˘m domem se na‰lo jen málokdy volné místo k zaparkování, nechal tedy auto v Glanmorgan Street a vydal se ulicí Paxton Street k domovu. Nemûl zrovna v lásce ãtvrÈ, v níÏ Debbie bydlela. Pfiipadalo mu to tam ãasto velice skliãující. Uvûdomoval si v‰ak, Ïe stejnû nemÛÏe zÛstat v pfiíbytku své b˘valé Ïivotní druÏky natrvalo, i kdyÏ ji má pofiád je‰tû rád. Najednou zaãal mít dojem, Ïe nûco není v pofiádku. ProtoÏe ale nepfii‰el na nic, co by ten nepfiíjemn˘ pocit odÛvodnilo, fiekl si, Ïe si to jen namlouvá. Nervy mûl dost napjaté. Nebylo divu po v‰em, co se toho dne stalo. KaÏd˘ by patrnû v takové situaci sly‰el i trávu rÛst. Pfiesto mu to tady pfiipadalo zvlá‰tní. Ulice pfied ním byla tmavá a opu‰22
