REPRODUKCE Z GRAFICKÉHO ZÁVODU JANA ŠTENCE V PRAZE TISKEM GRAFIE, DLNICKÉ TISKÁRNY V PRAZE, MySLÍKOVA UL
Na
návštvníka Prahy nepsobí nashromáždnc umlecké jmní msta pitažlivou silou. Cizi-
nec pijde vnímat pvaby krásného msta ve smyslu slova, jejž mu dal už Humboldt. Nejinak tomu bylo na poátku 19, století. Mladší msta v sousedství, Dráždany, Mnichov a vzdálený Berlín, obohacovala se za mimoádných podmínek umleckými poklady celého nosti
svta
a nedostatek starobylosti a krásy tvávyvážiti celému svtu zcizeným,
msta chtla
pd vyrvaným
movitým umleckým jmním. Msta tato pitahovala k sob vždy jako pokladnice nejvyšších projev umleckých možností všech národ, rodné
všech dob. Jinak Praha. Jako výslednice staletého sta* vebního vývoje, byla Praha v první tvrtin 19. stol,, tedy v dob, kdy empire tento vývoj umlecky uzavíral,
mstem obdivuhodného pdorysu, rznotvarých
sil-
houet a jedinené krásy celku ástí. Dobová nálada výtvarného romantismu, která vyhranila ctní památky v kult zíceniny, pedpisovala cizinci pomr k mstu. ProcházeUli ulicemi, proítal stránky výtvarné historie, a pohlížeUli na msto s nkterého návrší, ml ped sebou synthesu zkamenlého umleckého života zem, Praha byla od chvíle, kdy cestování stávalo se kulturním píkazem, tím, pro doba našla svj pojem, byla i
^
A
pitoreskní. tak píliv návštvník a obdivovatel byl Praze zajištn a nebylo teba starati se umlým zpsobem o jeho zvýšení. této innosti scházely Praze také všechny nutné podmínky. dob, kdy de-
K
V
mokratisovalo se umní zakládáním veejných sbírek, nebylo v Praze a v v^^echách už dost cenného materiálu.
/
nebylo velikomyslných dárc, nebylo schopných orga^ nisátor. Na poátku 19. století byla zem v pravém smyslu slova oloupena o vše, co bylo zcizitelné. Píiny této chudoby vysvtluje historie zem. Památky stedovkého umní vzaly vtšinou v náboženských válkách 15, století za své. Kláštery a kostely, které vyzdobeny byly umleckými díly církevními, byly vybity a zpustošeny a jen malá ást ušla zni= cení. Co pekalo obrazoborecké výbuchy, bylo píští dobou necenno, bylo nahrazováno domnle pokroilejšími výtvory souasné produkce, nebo hy^ nulo pirozeným rozkladem. Tím lze vysvtliti nepoetnost dochovaných dl široce rozvtvené a produktivní eské školy malíské 14. stol, Renaissance pede^ psala nový pomr k umleckému dílu a vytvoila typ skuteného sbratele^amateura, Renaissancí poíná se u nás vdomá sbratelská innost jednotlivc, jejíž i
smr jest udáván obecným vkusem ale již tlivce.
dobovou náladou, také inteligencí, estetickým jvzdláním jednoele tohoto hnutí stojí v Cechách osoba cí^ a
V
hrad pražském sbírku, z prvních v celé souasné Evrop. Nebyla to ovšem sbírka umleckých pedmt v pesném slova
sae Rudolfa
II,,
který shromáždil na
smyslu. Proítáme^li její katalog, najdeme zaazeny pedmty, které by dnes budily úsmšek posledního navštvovatele museí. Byly tu vystaveny rarity všech tí pírodních íší, pedmty, k nimž pipojila tradice neobyejné legendy, exotické pedmty, jež budily obdiv svojí nepochopitelnou konstrukcí, nerozcšiteU nou úelností, byly tu tovary blízkého dalekého Orii
cntu, které katalog z nedostatku historických a geo-
pojm úhrnn charaktcrisuje výrazem »inicmcnc byly v nepomrn vtším potu pedmty istého umní umleckého emesla. Byly tu
grafických dianskévv.
i
vzácné šperky, porculán, nábytek, látky, ale jádro sbírky tvoily obrazy a sochy. Sbírka Rudolfova umístna byla v sedmi síních na hrad pražském a odhadnuta po smrti císaov na sedmnáct milion tolar, což zna^ mená, dnešní hodnotou penz meno, sumu mnoho^ násobn vtší. Císa, se ve své volb dl radou umlc, jimiž se obklopoval, a sám dobrý znalec umní, sestavil šastnou rukou sbírku, jíž nebylo rovné. Po celé Evrop ml dvrníky a agenty, kteí ho zpravovali o objevení nových umleckých dl, sprosted^ kovali nákupy a dovoz. Císa platil za vynikající díla umní ceny tou dobou neslýchané, ale obrazárna jeho
íd
honosilase jmény nejlepšího zvuku: Tizian,Tintoretto, Durer, Holbein atd. Pi císaov smrti byla sbírka sku-
tenou, na svou dobu dobe organisovanou galerií. Není jisto, dotkli^li se nešetrnou rukou císaské sbírky v osudném roce povstání odbojní stavové. Zamýšleli aspo, aby mohli vypláceti vojsku žold, prodati ást sbírky norimberským kupcm. Když však císaská vojska zmocnila se královského hradu, dal si zaplatiti Maximilian Bavorský svou službu císai umleckými dly. Odvezl ást obraz a soch do Bavor a tak dáno jádro, z nhož vzešly píští umlecké sbírky ceny jedi^ nené. ase klidu pokoušel se Ferdinand II. zaplniti mezery sbírky dovážeje z rakouských zemí nová díla, le už r. 163 1 velké ásti sbírky zmocnil se kurfit saskýa
V
vozy alocfmi dopravil ji do Drážan,- rudolfínská sbírka položila po druhé základ k písti sláv msta v sousedIII. pokoušeli se znovu doplniti ství. Ferdinand II. možno hodnotn, aspo potem dl, a nebylo^li sbírku, tak ped polovinou 17. století ítala skoro osm set kus. Byly to hlavn koisti z Itálie, které rudolfínskou sbírku obohatily, le v záptí
Švédy, jako nikdy ped tím. Souasná zpráva odhaduje cenu lupu na 7 milion tolar a dochovaný švédský Praze inventá pouuje o jeho umleckém obsahu. zbylo jen devt obraz,- mezi nimi Dúrerova Rženco^ vá slavnost. Podruhé pokusil se Ferdinand III. o reorganisaci zniené sbírky. Doplnil ji nákupy znameni^ tých dl, získaných v Anglii, a tak sbírka plnila se jeho péí, takže na poátku 18. stol. obsahovala skoro 600 obraz. Vládou Karla VI. poalo systematické rozvážení této nové sbírky, hlavn do Vídn. Le daleko ry-
V
chleji
postupoval rozklad sbírky prodejem, který
rokem 1713. Po
šesti letech
poal
prodáno saskému dvoru
šedesát devt obraz a zbytek sbírky, stále ješt roz= sáhly a cenný, ukryt v sedmileté válce do sklepení.
Na
existenci
dl
asem pozapomnlo a dokonce už po do Vídn dovezeny byly poslední lepší
se
1764, kdy obrazy a sochy sbírky. r.
Le
tím nebyla zkáza sbírky
kdy v Evrop pée o umlecké památky nabývala nových forem. dob, kdy velkým evropským mstm bylo umlecké dílo chloubou a umlecká sbírka nejcennjším majetkem, dobity byly zbytky pražské císaské sbír^ ky zpsobem bezpíkladným ve veejné dražb, dovršena.
Její
poslední hodina udeila ve chvíli,
V
^^
4
která dávala jinde galeriím a ústavm veno^ Lcta, váným veejné péi o uméní na základe demo^
kratikém vznik a vzrst, byla v Cechách, jako v Rakousku nalistická
sae
vbec, vyslovené
protiumélecká. Racio^
z ní plynoucí svtový názor cí^ zamítaly uméní jako véc pepychu a
výchova a
Josefa
II.
tedy neužitenou, a jeho pomér k uméní stal se asem z lhostejnosti a nevšímavosti skuteným odporem ke všemu, co souviselo s umním. Nálada tato nezstala omezena na osobu císae, nová úednická inteligence dédila tuto lhostejnost a uméní nacházelo už opory toliko v nékterých šlechtických rodinách, vénujících svoji píze uméní spíše z tradiní setrvanosti než z vnitní nutnosti a poteby. Už na poátku 16. stol. stávalo se sbírání uméleckých dél vlivem dvora módou. Soukromé sbírky té doby byly neposledním z méítek hmotné kulturní váhy aristokracie. Po ticetileté válce sbératelské touhy byly vetší, ím více zmocovali se i
zemé a jejího bohatství cizozemci, pinášející cizí tradici, cizí vkus a záliby, ím více protireformace usnadovala uméní podmínky existenní. Rostla poptávka a s ní nabídka. Sbératel doby protireformaní piklání se k uméní hodnot živých, a je pýchou pro, má^li ve své sbírce dílo italského klassika, eklektika nebo nékterého souasného Nizozemce, jehož jméno melo dobrý zvuk. i
Vétšina šlechtických sbératel nemela mimoádného esthetického zájmu o umélecké dílo, vétšiné bylo za= izování domácích galerií prostou povinností, jako béžný výraz rodinné zámožnosti, Nicménébyli mezi nimi nkteí, u nichž ídil se nákup osobním vkusem, nikoliv
heslem. Urité záliby ddily se z otce na syna a daly mnohým sbírkám zcela zvláštní charakter. Dne= šek docenil teprve tento subjektivism skuteného amateura umní, který poslouchal jiné vle, než oné, která kupila obrazová skladišt, imponující cifrou, množstvím a výší zaplacených sum. Docenil v rodinné intimit vy^ rostlou myšlenku a lásku, penášenou z a otc na syny, pochopil význam dobe vypstných sbratelských pud, obklopujících jevišt denního života vybíranými artefakty. Praha a Cechy dkovaly této tradici za adu sbírek, kterou žel, 18. století nedovedlo pedati pítomnosti neztenenou a^bez citelných mezer. Od poloviny 18. století byly Cechy a šlechtické sbírky zvlášt, hlavním zdrojem umleckých nákup. Krá^ lovská obrazárna drážanská nezkoupila v padesáti letech po celé Evrop tolik dl, kolik na šlechtickém venkov v Cechách a Praze. R. 1741 zmizela z Duch^ cova velmi cenná sbírka hrabat Valdštýn, obsahující více než pítetího sta obraz, mezi nimiž byla díla hodnotou jedinená. Tato sbírka obohatila drážanskou obrazárnu spolu s adou obraz, které byly zakoupeny v Praze z majetku soukromého,- ješt r. 1847^nemohla býti zachránna Praze pro nedostatek penz Sternber^ ská sbírka. Drážanech byla rozprodána^ Cizina byla dobe informována agenty pobíhajícími echami o umleckém majetku cenná díla vytrácela se nenápadn odtud, aby se již nevrátila. Josehnská doba dala rozkrádání umleckého jmní pímo svoje posvcení. NemUli císa pro umní smyslu, postrádal nejmenšího pocitu povinnosti k minulosti a tradici,-
módním
dd
V
zem —
zem
iny v kuíturních djinách 18, stol. už neslýchané. R. 1783 zrušil ti pražská bratrstva malíská, z nichž nejstarší založeno bylo r. 1348 Karlem IV., a které repraesentovalo starou výtvarnou tra* dici zem. Jest známa bezohlednost, barbarství, s jakým rušeny byly kláštery a kostely, které byly pokladnicemi, by ne vždy nejcennjšího, pec historicky zajímavého umleckého jmní. Za cenu materiálu roz* tím lze vysvtliti
prodány byly pedmty umleckého emesla, vci vzác* ného kovu poslány do vídeské mincovny k rozlití, kusy nevelké hmotné ceny nemly tém penžní hodnoty. Cena rovnala se daru. Nejtrapnjším dokladem protiumleckých snah Josefa II, je rozprodej zbytk císaských sbírek na hrad pražském. R. 1782 bylo vzpomenuto ve Vídni pi saekularisaních akcích na zbytky císaské sbírky. Byla vyslána zvláštní komise, která mla provésti roztídní kus a veejnou dražbou je rozprodati. Zachované lepší pedmty byly odvezeny do Vídn, ostatek vydražen. Ceny, jichž pi dražb dosaženo možnoíi viti zprávám nejlépe osvtlují kulturní úrovei komise pomr doby k um* leckému dílu. Dúrerova »Hlava muže« byla prodána za 7 kr., dva obrazy Breughela st. po 7 a 20 kr., Dii* rerova »P, Marie s dckem« za 1 zl., Tizianv por* trét za 1 zl., Holbeinv »Obraz ženy na loži« za 45 kr. Mramorové sochy po 30, 20 a 6 kr. Plastiky »Kupido« za 1 zl. a »Satyr« za 15 kr. Slavný »IIlioneus«, který je dnes pýchou mnichovské obrazárny, a který byl Rudolfem II. koupen za 34.000 dukát prodán byl s velkou námahou za 39 kr. Tizianova Leda byla uve^
—
^
i
dna v seznamu jako
»žena nahá, štípaná zíouhusou« a popelnice jako »zahraclní hrnce« a prodávány po 6 kr, Praze samé vznikly z vcí v dražb koupených dv, ti soukromé sbírky, ale ty se rozpadly a objekty zmizely v cizin. Dnes setkáváme se s pedmty z císaské sbírky ve všech vtších sbírkách Evropy. Všechny možnosti píštího vzniku umlecké galerie byly znieny. Doba, která pocítila chudobu domácí
V
i
umlecké kultury, a mla vli kísit, našla Cechy tébez umleckých památek. Nebylo sbírky, která by mohla tvoiti osu nov organisované galerie. Je za^
m
jímavo, že základnu vŠech galerií sousedních mst Vídn, Drážan, Mnichova Berlína utvoil osobní majetek panovník. Praha naopak panovníky byla zbavena sbírky z nejlepších v Evrop. Máme-li dnes jedinou veejnou sbírku, vdíme za ni ryze soukromé akci jednotlivc a jejich osobní obtavosti. Dnešní Galerie v Rudolfinu vznikla ze soukromé šlechtické sbírky Šternberské j— která za^ pjena byla majitelem Kristiánem hr. Sternberkem. Vlastní podnt k založení obrazárny byl dán nkolik i
—
století
lze
ped koncem
tém
jetek z
8
vtší ásti byl rozvezen, souasná výtvarná
produkce živoriía za
pomru krajn nepíznivých. Stará
organisace ateliérové výchovy byía už dobou peko^ nána, a po zrušení cech nedostávalo se umícum ja^ kéhokoliv vnjšího pojítka, Repraesentanti starší výjen hrstka tvarné tradice vymírali. Z lepších dožila se konce století. Byli tu Jan Quirin Jahn, který byl posledním starším pražského, malíského bratrstva a který úinn spolupomáhal pi pracích nové »Spolenosti«, Ludvík Kohl a Josef Platzer. Mimo Kohla, který zanechal v žácích jakousi tradici malby architektur písn perspektivické linie a šerosvitu v šlépjích osvdených holandských vzor, žádný z nich neodchoval školy. Náleželi píliš fin du siécle, aby mohli dáti života schopné prvky mladším generacím. Spolenost pochopila dobe svj úkol, postaravši se o dobrý umlecký píklad shromáždním starých dl ve veejnou sbírku a peujíc o výchovu mladých založením umlecké školy
umlc
i
Dl
umístna v
dom
hr.
Clam^Martinice, ást v
O
dom
Kristiána ze Šternberka. rok pozdji uvažovala spolenost o zbudování vlastního domu pro svou sbír^ hr.
od projektu však byío upuštno výhodnou koupí nedostavného svenského domu hrabat Šternberk byl pimen upraven a roku na Hradanech. 1814 obrazy definitivn umístny,- dostavba domu se však prodloužila až do roku 1821. Galerii hostil pak až do roku 1871. krajn osudné podmínky byly dány »Spoleností« galerii vnem. Poprvé, že hlavní ást obsahu tvoil ku/
Dm
dm Dv
pohyblivý, odvolateíný cizí majetek, podruhé, že dle stanov nesmla míti »Spolenost« vlastního majetku. rozproDíla koupí získaná byla ke konci roku dána. Nemla tedy galerie pevného rozsahu ani ob* s^ahu. Skutenou pohromou pro galerii bylo odvolání Šternberské sbírky, a teprve to pinutilo Spolenost stanov, aby piznáno bylo Spolenosti právo k
lenm
zmn
vlastnictví
na
nov
zakoupená
díla.
Výše uvedená
druhá vada — doasné zapjování dl — nebyla však
odstranna dosud a obrazárna jí nemálo trpí. Neobyejný vzrst galerie byl uspíšen darem Hoserovy sbírky <1844>, obsahující asi 700 obraz. Množily se šlechtické dary, penžité píspvky zemské a zakoupením sbírky Hollarových rytin <1863> položen základ ke grafickému kabinetu. R, 1871 prodala spo^ na Hradanech, zamýšlejíc stavbu lenost svj vlastní obrazárny spolu s Krasoumnou jednotou, která mla se Spoleností jednu správu. Sbírka penesena do Portheimova domu, pozdji do Šternberského domu na Malé Stran, který už jednou sbírku hostil. R. 1872 eská Spoitelna, slavíc své jubileum, rozhodla se postaviti budovu všem umním spolenou, Sbírka spo-
dm
10
lenosti mía v ní najíti svoje definitivní útoišt. Tak zbudováno dnešníRiidoIfinum, Jmní spolenosti vnováno vtším dííem nákupm umleckých dl. Zatím
provádna
reorganisace správy obrazárny a podniknutné vdecké práce, posléze r. 1885 otevením Rudolfina zpístupnny sbírky, /^^ i
nuty opravné s
12
i
i
v RudoíFinc zaujímá cele první patro se^ verního traktu budovy a nízké patro pod ste^ chou. Dvouranicnnc schodišt vede z centrální dvorany k trojlenné logii, k níž piléhá první místnost. Sály rzné velikosti adí se po obvodu patra kolem centrální dvorany, tvoíce souvislou adu ti^ nácti uzavených síní, poínající se a ústící v místnosti u logie. Sály jsou osvtleny vesms svrchním svtlem, jen menší kabinety pravého kídla budovy mají po-
Galerie
stranní
svtlo z oken doSanytrové
ulice
prolomených.
Obrazy umístny jsou zpsobem ve vŠech galeriích obvyklým. V místnostech nevelkého pdorysu vadí nemálo výška stn. Nedostatek místa pinutil leckde zavšení drobnjších obraz v nkolika adách a odkázal diváka k shlédnutí nkterých dl z velkého podhledu a
znaného
odstupu.
a
Vnitní úprava galerie, nevyhovuje všem požadavmoderního výstavnictví, ízena jsouc jen chrono^ logií vývoje a obvyklým tídním škol, umožuje pece návštvníku instruktivní procházku. Nenalezne zde ovšem dl, na nichž by mohl odmovati výši umleckého projevu nkteré stylové periody, hnutí nebo velikost
km
inu výjimeného
jednotlivce.
Co shromáždno
jest
ve sbírce, jsou vtšinou úlomky úlomk, díla nkolikátého ádu a jen nemnoho dl je prvoadých. sem mní se citeln celkový obraz sbírky odvoláním
a-
nkterého zapjeného díla. Tvoí dosud dobrou p= tinu sbírky soukromý, zapjený majetek. Není nadje ani na zlepšení obsahu galerie. Spolenost nevládne velkým jmním a dnes stala se díla lepších kvalit svou 13
vysokou penžní hodnotou nekupitelna. Zásada, získati za stejný obnos více dl menší hodnoty než jediné dílo vyšší kvality, dala galerii mnohý zbytený kus. Vstupní místnost
tony a
adou mén významných plastických dl. Sou^ obsahují eské, nmecké a nizo^
sedni sály
zemské mistry
14.
až 16.
století.
Dlouhý
sál
vnován jest italským, nizozemským a nmeckým mi^ strm 16. až 18. století. Pilehlá boní místnost rozdlena jest stnami na osm kojí. První ti ovšeny jsou Holanany 15. až 17, století. Stední koje, která spojena s dlouhým sálem prchodem, obsahuje nkolik dl francouzských a italských mistr 17. a 18, století. Poslední tyi kabinety hostí nizozemské a n-
jest
U
mecké mistry
16. až 17. století,
V rohovém sále
vídeíiských a pražských malí v sousedním , rohové <X, a XI. > siné a ná=
vystavena jsou
díla
17. až 19. století,
sledující
sály <X1I. a XIII. > obsahují díla 19. století
malí namnoze souasných. Nad kabinety < V.) v druhém pate posléze dva menší sály, vnované umní grafickému.
^^
15
ESKÁ ŠKOLA MALÍSKÁ. Nejstarší umlecké
památky
rudolfínské galerie
jsou jejím nejcennjším majetkem. Jest to sou^ bor sedmnácti obraz eské školy malíské 14.
a 15.
století.
Památky
této školy, která
podivuhodným
zpsobem posunuta
byla v 14. stol. v elo malíského vývoje stední Evropy, jsou rozptýleny po království a mimo soubor v Rudolfinu není místa, kde by bylo možno sledovati vývoj školy v širším asovém rozstupu. Ovšem tato skupina dl poskytuje velmi omezený a kusý pohled do malíského vývoje doby Karlovy,- chceme^li vymeziti jeho rozsah, umleckou hodnotu a vývojovou cenu, musíme bráti v úvahu miniatury, tabulové obrazy a fresky v museích, kostelích, klášterech a hradech uložené. Jest známo, že eská škola malíská 14. století za své elné postavení podivuhodnému skížení domácí tradice s dvma moc-
vdí
nými proudy souasné výtvarné kultury. Pítok ci= vliv byl usnadnn neobyejn píznivými pod^ mínkami kulturního^ života v Cechách. V polovin 14. století Praha a Cechy dosahují zvýšení hmotného
zích
jest provázeno v záptí ^rychlým rozmnožením duchovního jmní národního. Rada významných vnjších in, jež djiny slouily s jmé^ nem Karla IV., jsou výrazem tohoto duchovního kvasu. Praha karolinské periody, dorostší rozsahem k evropské metropoli, stává se bodem, v nmž vtlují se duchovní proudy nasycené kulturou západní a jižní Evropy. Osud výtvarného umní té doby je tsn
blahobytu, které
16
osobou císae Karla IV. Odchovanec Francie a ímský císa umožnil výtvarnému umní pímý styk
spiat s
s
tradicemi, v kterých vyzrávalo
stedovké umní
v plody, jez mly už v sob zárodky nového stylu. Umlecké Cechy zstaly ušeteny pomalého, prostedeného pejímání nových výtžk vývoje, pijaly pímo nové prvky, které slouily s domácí tradicí a pedstihly vývoj ostatní Evropy. )ižní Francie, hlavn Avignon, a severní Itálie byly pro Cechy nalezištm nových stavitelských, malíských, sochaských možností. Byly^li literární styky Prahy s Itálií už ve 13. století husté, nabývají ve 14. století zásluhou císae a osobností s ním duševn sou^ rodých styky výtvarné neobyejné živosti. Pi této zstalo germánské prostedí, kterým duchovní procházela dotud k nám vtšina prvk všeevropského vývoje, neúastno assimilaní spolupráce. Gotická architektura v^ech odvolává se ásten pímo k Francii, miniatura, freska tabulový obraz je souinem domá= tradice cích, italských a francouzských initel. vštpovaly u nás na domácj kmen jednak pozvaní cizinci, daleko však úinnji eši sami, cizinou vycho^ vání a pouení. Knihy zdobené miniaturou seznamují Cechy s illuminaním umním francouzským italským, pinášejí malíství bohatou ikonografii, komposiníjypy, pedlohy formu samu. Tabulové obrazy, do Cech pivážené
výmn
i
Ob
i
i
17
malíská.
Akoliv zachovaných památek
škoíy jest
a naše vdomosti o ní daleko ne uspokojivé, jisto, že eská škola malísk4ve vývoji umní
nemnoho
pec
je
14, století má postavení významné. Široce rozvtvená škola malíská pražská vynutila si vnjší organisaci: r, 1348 byl založen v Praze malíský cech, první v celé stední Evrop. Je pirozeno, že tato organisace utužila stylovou jednotu pražské školy, tím spíŠe, že ve sboru bratrstva zasedaly osobnosti, které umleckou i
pevahou dávaly už škole ráz smr. Seznam len cechu poíná se jménem Dticha Pražského. Z dochovaných jmen, která vtšinou jsou pro nás pouhým zvukem, s tímto jediným mžeme spojiti umlecké i
Rudolfínská sbírka má tabulový obraz, který jest dílem jeho školy: Votivní obraz pražského
dílo.
arcibiskupa
18
Oka z Vlašim.
^^
Dtrich Pražský
:
Votivní obraz
Oka
z
Vlašim.
K
pochopení významu Dticha Pražského a celé mahské nutno si uvdomiti podstatu hnutí, které se šíí perifericky Evropou z dvou výše
školy
zmínných stedisek. Mah'ské umní 13. stol. kotví ješt úphi v tradici stedovké. Výtvarné pedstavy omezují se na omezený poet typ, komposice na ka^ non schémat, od nichž se umlec neuchyluje nikdy koncepci.Tvarová komposice je chudá,- formy jsou vtšinou isolované, umístny v abstraktním prostoru, nejsou spojeny vnitn hlubší dramatickou závislostí, ani vázány vnjšn složitjší komposiní ryt= miností. Jsou to spíše symboly uritých pedstav, než jejich malíský ekvivalent. Prostedky výrazu jsou primitivní,- o tvárnou úlohu dlí se linie s istou barvou. Linie uruje pevný obrys forem, jejich lenní, vymezuje reliéfu hranice jeho rozptí. Barva uvnit kresby modeluje objemy podle zkušeností vývojem nabytých. Tato tradice 13. stol. dkuje v mnohém za svj obsah vlivu byzanckého umní, jehož pozdní ukázky obsahuje sbírka Spolenosti
i
naturalismus. Malíské umní otvírá tu novou vývojovou dráhu, objeví úkoly, které zamstnají
vem
umU
ce po celá
oá tchto
století.
poátk
Pímou
vývojovou lze stopovat nové tradice až k modernímu umní linii
Se stylovou zmnou poátku trecenta spojeno jméno Giotta, geniálního representanta
20. století. jest
souasných umleckých 20
snah, a
dovršitele
dobou
malíského výrazu. Hlavním je obohacené vnímání. S\o= složitjší malíský výzitéjší apercipování vyžaduje raz, roste smysl pro souvislost pedstavy v její vnitní dosazctiých
možností
znakem nového
umní
i
formální souvislosti, pro dramatik (obsahové) a tím ckou hybnost scén. Tuhá komposice uvolíiuje se pohybem, dramatická jednota blíží se krok za krokem k ideálu, o njž píští století neústupn zápasí: docí^ lení v obrazu tvárné živosti skuteného výseku pítvaru. ByUli rody v organické souvislostí prostoru díve jednoduchý, isolovaný tvar
i
i
více materielních
tvar v zorném
poli, a
tvrí vle
mu
vyjáditi vjem v jeho tvarové plno= sti. Díve spokojil se vyjádením vybraných tvar ze zorného pole, kupil tvary prostým piazením v stejné prostorové rovin, nyní snaží se vpraviti do omezeného plošného useku více tvar a reprodukovati je v jejich prostorovém urení a závislosti. prvních po^ átcích využívá starých prostedk linie a barvy. Zku= šenosti o tvarotvorné a prostorotvorné schopnosti linie se množí, a o století pozdji vrcholí ve vdeckém systému perspektivy. I barva vydává svoje krajní kon^
pedpisuje
V
dv
2/
Sestavy barev jsou složitjší, jejich rytmická souhra tvoí potebné medium organisující brzy se pozoruje, že naše apera uceíující obraz. cepce skutenosti vdí za svoji výraznost svtlu, a projeví se snaha zmocniti se mah'sky tohoto elementu svtla jako jednotitele celku, Giotto první užívá který spolupomáhá plastiku a stínu jak prvku, tvoiti forem, urovati objemy a jejich prostorové vztahy. struktivní možnosti.
Le
i
vdom
V Giottovi
a jeho následnících jest vymezena malíská úloha píštích století v celém rozsahu. Nové umní, které kíží se s proudem podobné povahy picházejícím z jižní Francie, oploduje celou Evropu a první duchovní dar dává Praze, Je prirozeno, že nové umní pichází k nám opoždn, a že není s to, aby vroubovalo na domácí všeobsahující zárodek. Bylo dosti na tom, že zá= kladní pouky nového malíství byly pochopeny principieln a že dalšímu samostatnému vývoji ponechána
znan
^ 9 "
pe
možnost
piblížiti se
i
umlecky
Dtich
projevm velkých
k
um^
Pražský
je osobností ciziny. Ješt lecky rozpoltná osobnost zpola pirostlá k staré tradici, ale už tíhnoucí k novým ideálm. Jeho bohaté dílo je uloženo na Karlštejn a ve Vídni. Díla jeho žák fresky v kapli svatováclavské, v Emauzích a j.
Votivní obraz arcibiskupa
šim
Oka
z
Vla^
<. 687) je typický pro první dtichovskou periodu pražské školy malíské. Jest to dvouadá, vnitn nesouvislá komposice písn symetrické osnovy. Ve svrchním pásu tvoí sted trnící Madona s Kristem,- po její pravé stran kleící Karel IV,, za
22
|
Václav a za ním svctcc^patron. Dolní pás obsahuje v stedu portrét donátora kleícího ped sv. Vojtchem a Prokopem, za ním sv. Vít
ním
Zikmund, po
sv.
a Ludmila.
levé králevic
V
podstat jesttakomposice to starého
typu,
adíc formy vedle sebe
témé
vjedné rovin a na abstraktním pozadí <er^ ném>. Ale už vpohybu forem je
patrná stopa
nového
Akoliv
du.
kresba je
tuhá,
lující
prou^ postav
mode^
barva,
jíž
zachována svžest jasného
jest
základního to^
ástech eský mistr: Levé kídlo skládacího oltáe. temných svUvnit.) tlých, svou bohatostí uvoluje tuhý obrys. Barevné kontrasty, zlaté tere svatozáí odhmotují ernou barvu pozadí, pemáhají neprsvitnost její. Barva jest plynná
i