Toxikologie alkoholu a možnosti ovlivnění jeho odbourávání. Mgr. Ondřej Adamovský, Ph.D. Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí (RECETOX), Masarykova Universita 1. Obecná charakteristika Alkoholy jsou organické látky obsahující jednu nebo více hydroxylových skupin (OH-). Z chemického hlediska je dělíme například podle pozice hydroxylové skupiny v uhlíkatém řetězci na primární, sekundární a terciální (Fig.1). Z pohledu toxikologie jsou nevýznamnější dva primární alkoholy – metanol Fig.1. Rozdělení alkoholů podle pozice (metylalkohol) a etanol (etylalkohol) (Fig.2). Etanol se hydroxylové skupiny na uhlíkatém řetězci. běžně vyskytuje v přírodě jako produkt fermentace cukrů. Tohoto procesu se využívá při výrobě etanolu a alkoholových výrobků. Výskyt metanolu v destilátech je dán hydrolýzou pektinů ovoce, které bylo použito ke (B) kvašení. Vznik metanolu během výroby etanolu je (A) nechtěný proces, který přináší zdravotní riziko pro Fig.2. Chemická struktura metanolu (A) a potencionální konsumenty. Kromě potravinářství se ethanolu (B). alkoholy dlouhodobě používají jako paliva, konzervanty a v antiseptických a mrazuvzdorných prostředcích. 2. Obecná toxikologie alkoholů Jednoduché alkoholy, stejně jako například ethery, mají především narkotický a dráždivý účinek. Narkotický účinek roste od metanolu až k oktanolu. Vyšší alkoholy s více uhlíky v řetězci mají menší narkotický účinek z důvodu poklesu těkavosti. Narkotické účinky terciárních alkoholů jsou vyšší než u příslušných sekundárních, ty pak jsou více narkotické než příslušné primární alkoholy. Nebezpečí alkoholů je třeba chápat i jako nebezpečí z trvalých účinků na nervovou soustavu a vůbec celý organismus a dále ve snížené odolnosti proti jiným otravám (např. olova, rtuti, anilinu). Mimo řadu jednoduchých alkoholů stojí metanol díky své mimořádné toxicitě a specifickým účinkům na zrakový nerv. Tento účinek je dán rozdílným metabolismem metanolu v porovnání s etanolem. Metanol se metabolizuje v těle na formaldehyd a kyselinu mravenčí. Vzniklá metabolické acidóza (blokáda oxidačního metabolismu) vede k následnému poškození zraku. 3. Alkohol (etanol) a jeho vliv na zdraví Pití alkoholu, přesněji etanolu, je spojováno s celou řadou negativních fyzických i mentálních dopadů stejně jako s negativním dopadem na společnost. V lidském těle prakticky není orgán, který by alkohol neovlivňoval. Odhaduje se, že pití alkoholu je spojováno s více než 60 různými onemocněními.14 U některých nemocí je alkohol uveden jako jen jeden z faktorů který může vyvolat toto onemocnění, popřípadě významně zhoršit průběh onemocnění (např. cirhóza jater). U některých onemocnění je alkohol plně odpovědný za vznik tohoto onemocnění - alkoholová psychóza, porucha nervových vláken (polyneuropatie), postižení srdečního svalu (kardiomyopatie), alkoholová gastritida, otrava alkoholem, aj. Nejnovější studie také prokazují přímou účast alkoholu na vzniku specifických typů rakovin.5 Ve výčtu negativních vlivů pití alkoholu nelze nezmínit fetální alkoholový syndrom (FAS), jenž je souborem tělesných a mentálních vývojových vad lidského plodu, které vznikají následkem nadměrné konzumace alkoholických nápojů v těhotenství.6 Alkohol (etanol) je schopen překračovat placentální bariéru a vstoupit do těla vyvíjejícího se plodu. To má za následek retardaci růstu, pokles porodní hmotnosti, poškození nervové tkáně. To vede k vážné poruše osobnosti a chování dítěte a mnoho jiných negativním důsledkům. Mimo prokázaný negativní dopad alkoholu na organismus, existuji také studie ukazující pozitivní genderově specifický vliv malých dávek alkoholu například na cukrovku, žlučové kameny a ischemickou choroba srdeční.5 1
English DR et al. The Quantification of Drug Caused Morbidity and Mortality in Australia, 1992. Canberra, Commonwealth Department of Human Services and Health, 1995.
1
2
Gutjahr E, Gmel G. Die sozialen Kosten des Alkoholkonsum in der Schweiz: Epidemiologische Grundlagen 1995 - 1998. Forschungsbericht Nr. 36. Lausanne, Schweizerische Fachstelle für Alkohol- und andere Drogenprobleme (SFA), 2001. 3 Ridolfo B, Stevenson CE. The Quantification of Drug-Caused Mortality and Morbidity in Australia 1998. Canberra, Australian Institute of Health and Welfare, 2001. 4 Rehm J et al. Alcohol. In: Ezzati M et al., eds. Comparative Quantification of Health Risks: Global and Regional Burden of Disease Due to Selected Major Risk Factors. Geneva, World Health Organisation, Chapter 12, 2004. 5 WHO "Global Status Report on Alcohol," 2004. 6 Mukherjee, R. A. S.; Hollins, S.; Turk, J. Journal of the Royal Society of Medicine 2006, 99, 298-302.
4. Toxikokinetika - Absorpce alkoholu Alkohol je těkavá látka, která může do organismu teoreticky vstupovat různými cestami, nicméně nejčastější cestou je přes zažívací trakt. Odhaduje se, že až 80% vypitého alkoholu se vstřebává z dvanáctníku a z horního úseku tenkého střeva. Menší část se vstřebává přímo v žaludku (~20%). Rychlost resorpce alkoholu do krve je dána kombinací různých faktorů jako například fyzický a psychický stav konsumenta, teplota nápoje, sycení nápoje oxidem uhličitým a především přítomností a složením jídla v žaludku.7,8,13 Oxid uhličitý urychluje resorpci tím, že vyvolává ve stěně žaludku vazodiletaci.9 Tento proces je odpovědný za rychlejší nástup alkoholu do krve například u perlivých vinných nápojů. Kvalita jídla požitého před pitím rovněž ovlivňuje rychlost resorpce. Při potravě bohaté na bílkoviny a tuky je resorpce zpomalena výrazněji, než při potravě složené Fig.3. Koncentrace v krvi po požití různého převážně z cukrů.10,11 Teplota nápoje hraje rovněž množství alkoholu. Převzato z Wilkinson et vliv. Teplota nad 18 °C působí na resorpci příznivě, al.(1977)12 teplota nižší než 8 °C vstřebávání zpomaluje. Resorbce alkoholu má exponenciální průběh (Fig.3). Koncentrace alkoholu v krvi významně roste s přechodem alkoholu do tenkého střeva a významně se snižuje v momentě, kdy rychlost eliminace převýší rychlost resorbce. Vrchol křivky tedy ukazuje, že došlo k rovnováze mezi přechodem alkoholu ze zažívacího traktu do krve na jedné straně, a jeho pronikáním z krve dále do organismu a eliminaci na straně druhé. Maximální hodnota koncentrace alkoholu v krvi je dána kombinací faktorů jako je rychlostí resorbce/eliminace, věk, pohlaví, přítomností jídla během pití a množstvím vypitého alkoholu.12 7
A.W. Jones, K.A. Jonsson, Food-induced lowering of blood-ethanol profiles and increased rate of elimination immediately after a meal, J. Forensic Sci. 39 (1994) 1084–1093. 8 A.W. Jones, K.A. Jonsson, S. Kechagias, Effect of high-fat, high-protein, and highcarbohydrate meals on the pharmacokinetics of a small dose of ethanol, Br. J. Clin. Pharmacol. 44 (1997) 521–526. 9 Kapoor, A.K. et al, Illustrated Medical Pharmacology, JP Medical Ltd, 2013 10 Watkins, R. L.; Adler, E. V., The effect of food on alcohol absorption and elimination patterns. Journal of forensic sciences 1993, 38, (2), 285-91. 11 Li, T. K.; Yin, S. J.; Crabb, D. W.; O'Connor, S.; Ramchandani, V. A., Genetic and environmental influences on alcohol metabolism in humans. Alcoholism, clinical and experimental research 2001, 25, (1), 136-44. 12 Wilkinson, Paul K.; Sedman, Allen J.; Sakmar, Ermelinda; Kay, Donald R.; Wagner, John G.; (1977). "Pharmacokinetics of ethanol after oral administration in the fasting state." Journal of Pharmacokinetics and Biopharmaceutics 5(3): 207-224. 13 Ramchandani, V. A.; Kwo, P. Y.; Li, T. K., Effect of food and food composition on alcohol elimination rates in healthy men and women. Journal of clinical pharmacology 2001, 41, (12), 1345-50.
4. Toxikodynamika alkoholu – cíl působení alkoholu
2
Po vstupu alkoholu do krve alkohol dostává do celého těla včetně centrální nervové soustavy. Jeden z nejvýznamnějších cílů působení alkoholu je právě centrální nervová soustava (CNS), konkrétně neurony mající ve své povrchové membráně tzv. GABA receptor. Tento membránový receptor je součástí buněčného iontového kanálu pro chloridové ionty. Jeho přirozený aktivátor je endogenní neurotrasmiter kyselina gama-aminomáselná (GABA). Látky, které mají stejně jako GABA schopnost vazby na GABA receptor, působí v těle jako tlumivý (inhibiční) neurotransmiter. Mezi tyto látky patří řada léčiv (benzodiazepíny), drogy (barbituráty, muscimol) a alkohol (etanol). Právě interakce alkoholu s GABA receptorem vede k ovlivnění CNS a snížení kognitivních funkcí.14 Mezi další ovlivněné neurotrasmitery patří glutamate a acetylcholin. 14
Lobo, I. A.; Harris, R. A., GABA(A) receptors and alcohol. Pharmacology, biochemistry, and behavior 2008, 90, (1), 90-94.
6. Metabolismus alkoholu Hlavním centrem metabolismu alkoholu jsou játra (90-98%). K vylučování alkoholu dochází také minoritně dechem (2-10%), potem a močí.15 Vylučování alkoholu jinými cestami je prakticky zanedbatelné. Jaterní buňky (hepatocyty) v sérii na sobě navazujících kroků oxidují alkohol až na oxid uhličitý (CO2) a vodu (H2O) (Fig.4). V prvním kroku je alkohol oxidován na velmi toxický aldehyd (CH3COH) za pomocí enzymu alkohol dehydrogenázy (ADH). Vzniklý toxický aldehyd má však velmi krátký poločas života. Aldehyd je rychle konvertován na acetát (CH3COO-) pomocí enzymu acetaldehyd dehydrogenázy (ALDH). Acetát je přeměněn na acetylkoenzym A, který dále vstupuje do Krebsova cyklu, kde je rozložen na oxid uhličitý a vodu. Tento proces je relativně velmi účinný, a pokud mají játra hepatocyty dostatek času, tak jsou schopny v těle snížit hladinu alkoholu až na nulu. Dalším avšak minoritním pochodem odbourávání alkoholu je oxidace přes enzym cytochrom CYP2E1, který je však hraje roli jen u notorických alkoholiků, nebo při dlouhodobém pití alkoholu. V běžné populaci nehraje tento cytochrom významnou roli v eliminaci alkoholu. 15
Fig.4. Schéma vícekrokového metabolismu etanolu v těle - oxidace etanolu na acetát za pomocí enzymů ADH a ALDH a energetické molekuly NAD.
A.W. Jones, L. Andersson, Influence of age, gender, and blood-alcohol concentration on the disappearance rate of alcohol from blood in drinking drivers, J. Forensic Sci. 41 (1996) 922–926.
7. Eliminace alkoholu Etanol patří mezi látky, na které lze uplatnit farmakokinetický model Michalis-Mentenová, respektive pro jeho enzym zajišťující jeho eliminaci – alkohol dehydrogenázu (ADH). Tato rovnice určuje jakou rychlostí je substrát enzymu (alkohol) eliminován jeho příslušným enzymem a kdy dochází k jeho naprostému vysycení. Vysycením enzymu se rozumí taková koncentrace alkoholu při které již enzym není schopen rychleji odbourávat alkohol. Tuto koncentraci popisuje Michaelisova konstanta KM, která je v tomto případě definována jako koncentrace alkoholu, při které rychlost enzymatické přeměny dosahuje právě poloviční rychlosti. Pro jaterní ADH (typu 1), je tato hodnota 2-10 mg alkoholu / 100 mL krve.16 Z toho vyplívá, že tento enzym je plně vytížen již velmi brzy po začátku pití alkoholu. Pokles hladiny alkoholu v krvi se pak řídí tzv. kinetikou nultého řádu (po vysycení enzymy není rychlost eliminace závislá na vzrůstající koncentraci alkoholu (Fig.3).17 Rychlost vysycení enzymu ADH alkoholem je dobře ilustrována ve studii která ukazuje alkohol v krvi po konzumaci piva. V této modelové studii měli muži i ženy po konzumaci jednoho piva (330 mL, 1,8% v/o ethanol, 5 min.) hladinu alkoholu v krvi v průměru 8 mg / 100 ml krve. Po dvou pivech (25 3
min.) měli muži hladinu alkoholu v průměru 32 mg / 100 mL při prázdném žaludku a 24 mg / 100 mL při jídle během pití.18 Lze tedy velmi obecně říci, že jaterní aldehyd dehydrogenáza je teoreticky plně vytížena množství alkoholu, které se dostane do krve po požití 1 nebo 2 piv. U většiny osob, které pijí alkohol je hladina alkoholu >20 mg / 100 mL, a lze tedy předpokládat plné vytížení enzymu ADH.17 Množství alkoholu v krvi samozřejmě nezávisí jen na aktivitě ADH, ale i na ostatních faktorech jako je pohlaví konzumenta, jídlo během konzumace a rychlost pití nápojů. Obecně lze říci, že enzym ADH dokáže eliminovat alkohol z krve průměrně 18-19 mg / 100 mL/h (Fig.5).15,17 Tato hodnota by měla být platná pro většinu populace, nicméně existují faktory, které mohou rychlost eliminace mírně ovlivnit.
Fig.5. Distribuce frekvence výskytu eliminační rychlosti alkoholu z krve. Převzato z Jones et al. (1996)15
16
S. Zakhari, Overview: how is alcohol metabolized by the body? Alcohol Res.Health 29 (2006) 245–254. Jones, A. W., Evidence-based survey of the elimination rates of ethanol from blood with applications in forensic casework. Forensic Science International 2010, 200, (1–3), 1-20. 18 Jones, A. W., Concentration-time profiles of ethanol in capillary blood after ingestion of beer. Journal - Forensic Science Society 1991, 31, (4), 429-39. 17
7.1. Individuální variabilita jedince Enzym ADH má pět základnách typů. Jejich rozdílná genová exprese a celková enzymatická aktivita je odpovědná za rozdíl v rychlosti eliminace alkoholu mezi lidmi stejného pohlaví.19 Individuální rozdílnou rychlost eliminace alkoholu dobře ilustruje studie s 48 zdravými muži, kteří současně vypili skleničku whisky (0,68 g/kg; Fig.6). Jednotlivci se lišili v rychlosti absorpce alkoholu, v hodnotě nejvyšší koncentrace alkoholu v krvi (C max) a s tím související dobou potřebnou k celkové eliminaci alkoholu.20 Individuální rozdíly mezi jednotlivci jsou Fig.6. Individuální kinetika adsorpce a eliminace mnohem větší než rozdíly stanovené pro konkrétního u různých lidí po požití stejného množství člověka při opakování experimentu. alkoholu (0,68 g/kg). Nejvyšší koncentrace Genetický polymorfismus ADH není jen alkoholu v krvi (Cmax) se liší u různých osob až spojován s rozdílným metabolismem alkoholu. dvojnásobně. Převzato z Jones et al. (1984)20 Předpokládá se, že některé geny spojené s ADH mají vztah ke vzniku alkoholismu. Zvýšená náchylnost k alkoholismu byla prokázána u těch lidí, kteří mají mutaci v genu pro ADH typu 2 a 3.21 19
T.K. Li, S.J. Yin, D.W. Crabb, S. O’Connor, V.A. Ramchandani, Genetic and environmental influences on alcohol metabolism in humans, Alcohol. Clin. Exp. Res. 25 (2001) 136–144. 20 A.W. Jones, Interindividual variations in the disposition and metabolism of ethanol in healthy men, Alcohol 1 (1984) 385–391. 21 Sher, K. J.; Grekin, E. R.; Williams, N. A., The development of alcohol use disorders. Annual review of clinical psychology 2005, 1, 493-523.
7.2. Genderové rozdíly Tak jako v případě léčiv, tak i v případě alkoholu je nutné brát v úvahu pohlaví člověka. Ženy jsou statisticky menší, mají nižší váhu, jiný poměr tukové a svalové hmoty a obsah vody ve tkáních. Několik studií ukazuje rozdílnou rychlost eliminace u žen (průměr 16,5 mg/100 mL/h) porovnání s muži 4
(14,8 mg/100 mL/h).17 Rychlost eliminace alkoholu je tedy vyšší u žen než u můžu. K podobnému závěru dochází i jiná rozsáhlá studie stanovující rychlost eliminace u zadržených řidičů (976 osob) a řidiček (114 osob). Ženy měli v průměru vyšší naměřenou eliminační rychlost alkoholu 21,4 mg/100 mL/h než muži 18,9 mg/100 mL/h.17 Za genderové rozdíly v eliminaci jsou pravděpodobně odpovědny rozdílné poměry mezi játry a celkovou váhou těla. Ženy mají sice celkově lehčí játra (1,475 kg) než muži (1,677 kg) nicméně v ženském těle představují větší část celkové váhy těla.18 Rozdíly v metabolismu alkoholu jsou také dány rozdílnou hormonální výbavou mající vliv na jaterní metabolické enzymy.19 18
G.L. de la Grandmaison, I. Clairand, M. Durigon, Organ weight in 684 adult autopsies: new tables for a Caucasoid population, Forensic Sci. Int. 119 (2001) 149–154. 19 A. Dettling, G. Skopp, M. Graw, H.T. Haffner, The influence of sex hormones on the elimination kinetics of ethanol, Forensic Sci. Int. 177 (2008) 85–89.
7.3 Vliv jídla na rychlost eliminace alkoholu Je všeobecně známo, že obsah žaludku má zásadní vliv na vstřebávání alkoholu do krve. Jídlo bohaté především na aminokyseliny a bílkoviny znesnadňuje prostup alkoholu skrz žaludeční a střevní stěny. Tento fenomén byl experimentálně potvrzen několika studiemi s dobrovolníky. Ti byli rozděleni do dvou skupin s niž jedna skupina pila alkohol na lačno, druhá na plný žaludek. Jako příklad jsou uvedeny dvě konkrétní studie, kdy dobrovolníci vypili jednorázově 0,8 g etanolu / kg váhy člověka20 (Fig.7A) a 0,15 g etanolu / kg váhy člověka21(Fig.7B). Přítomnost jídla v žaludku (snídaňové menu) snížilo rychlost absorpce alkoholu a s tím související koncentraci přítomnou ke krvi. Kinetická rychlost poklesu alkoholu v krvi zůstala stejná, ale výsledná nižší maximální koncentrace alkoholu v krvi měla vliv na celkový čas potřebný k eliminaci alkoholu. (A)
(B)
Fig.7. Vliv jídla na koncentraci alkoholu v krvi člověka v čase. (A) studie s 12 dobrovolníky (0,8 g etanolu / kg člověka) pijící na lačno () a na plný žaludek ();20 (B) studie s 0,15 g etanolu / kg člověka; konzumace na lačno () a na plný žaludek (). Prázdné symboly ukazují predikovanou koncentraci podle specifického výpočtu použitého v dané studii.21
Tento pokles ve střebávání alkoholu je dáván do souvislosti s obsahem aminokyselin v jídle a jejich vazbou k etanolu.22 Předpokládá se, že spojením vzniká komplex, který se vstřebává obtížněji než samotný etanol. Další pozitivní úlohu aminokyselin potvrdila studie porovnávající intravenózní infuzi aminokyselin (prekurzor proteinů) a glukózy na rychlost eliminace alkoholu. Aminokyseliny urychlily eliminaci alkoholů v porovnání s energeticky stejným množstvím glukózy.23 Aminokyseliny mají prokazatelně vliv na rychlost jaterního metabolismu díky rychlejší konverzi nikotinamidadenindinukleotidfosfátu (NADP+) z NADPH. NADP+ je energeticky bohatá látka spolupracující na oxidaci alkoholu a její rychlejší recyklace z NADPH urychluje i samotnou eliminaci alkoholu.
5
Obecně lze shrnout, že přítomnost jídla během konzumace hraje důležitou roli jak pro přechod alkoholu do krve tak pro jeho metabolismus. V závislosti na množství jídla se může rychlost eliminace alkoholu zvýšit až o 25-45% oproti lačnému stavu.24 Je ovšem nutné vždy brát v ohledu ostatní okolnosti přítomné během konzumace alkoholu. 20
A.W. Jones, K.A. Jonsson, Food-induced lowering of blood-ethanol profiles and increased rate of elimination immediately after a meal, J. Forensic Sci. 39 (1994) 1084–1093. 21 Levitt, M. D.; Li, R.; Demaster, E. G.; Elson, M.; Furne, J.; Levitt, D. G., Use of measurements of ethanol absorption from stomach and intestine to assess human ethanol metabolism. American Journal of Physiology Gastrointestinal and Liver Physiology 1997, 273, (4), G951-G957. 22 E.M.P. Widmark, The influence of glycocoll on the absorption and metabolism of ethyl alcohol, Kungl Physiol Sallsk Lund Forhand 12 (1941) 1–11. 23 B. Lisander, O. Lundvall, J. Tomner, A.W. Jones, Enhanced rate of ethanol elimination from blood after intravenous administration of amino acids compared with equicaloric glucose, Alcohol Alcohol. 41 (2006) 39– 43. 24 Ramchandani, V. A.; Kwo, P. Y.; Li, T. K., Effect of food and food composition on alcohol elimination rates in healthy men and women. Journal of clinical pharmacology 2001, 41, (12), 1345-50.
7.4. Látky potencionálně ovlivňující eliminace alkoholu∗ Dlouhodobý výzkum v oblasti toxikologie alkoholu nepřinesl zatím žádnou významně účinnou syntetickou, nebo přírodní látku, která by měla zásadní vliv na eliminaci alkoholu.17 Ačkoli byly popsány různé farmakologické interakce léků s alkoholem, samotný vliv na metabolickou eliminaci alkoholu nebyl průkazně popsán. Některé léky mohou nicméně částečně ovlivnit samotné vstřebávání alkoholu do krve. K takovým lékům patří např. kyselina acetylsalicylová přítomná v lécích typy aspirinu25 a cisapride,26 látka obsažená v lécích na urychlení pohybu gastrointestinálního traktu. Tyto léčiva snižují maximální koncentraci alkoholu v krvi a celkový čas k úplné eliminaci alkoholu z těla tím, že snižují absorpci etanolu v žaludku a střevě díky rychlejšímu pohybu zažívacího traktu. Další farmakologicky slibnou skupinou látek jsou jedny z nejpoužívanějších léků na světě – antikoncepce. Studie potencionálního vlivu antikoncepčních steroidů na eliminaci alkoholu však přináší velmi rozporuplné výsledky. Antikoncepce v některých studiích mírně pomohla ke snížení ale i zvýšení rychlosti eliminace alkoholu. Jiné studie neukazují žádný statistický významný účinek.27-29 Další výzkum v této oblasti by měl objasnit jak a zdali má antikoncepce vliv na eliminaci alkoholu. Výzkum v oblasti hledání potencionálního aktivátor metabolismu alkoholu stéle pokračuje. Naproti tomu potencionálních inhibitorů metabolismu alkoholu (enzymu ADH) je známo velké množství. Nejčastěji jsou používány látky typu disulfiram (antabus), fomepizol nebo 4-metyl pyrazol (Antizol). Ty mají použití převážně v léčbě alkoholismu, nebo při léčbě předávkování metanolem. Vědci se nadále zabývají možnostmi urychlení metabolismu účinnými látkami. Jediným možným potencionálním způsobem jak je možno zvýšit rychlost eliminace alkoholu je celkově zvýšit basální metabolismus v játrech. Konkrétně zvýšit rychlost oxidace alkoholu pomocí enzymu ADH. Limitujícím krokem v tomto procesu je regenerace (oxidace) energetické sloučeniny NADPH, která dodává energii potřebnou k oxidaci alkoholu. Proces regenerace NADPH z NADP+ je teoreticky ovlivnitelný, jak již bylo řečeno, přítomností aminokyselin. Velmi slibně se ukazuje působení fruktózy na proces reoxidace NADP+.30,31 Ačkoli některé studie ukazují pozitivní vliv fruktózy, jako energeticky bohaté sloučeniny, na rychlost eliminace alkoholu, pití nápoje s obsahem fruktózy zřejmě nemá žádný praktický dopad na rychlost střízlivění, nebo zásadní vliv na eliminaci alkoholu.32 Praktický dopad větších dávek fruktózy byl spíše zaznamenán v rychlejším pohybu gastrointestinálního traktu doprovázejícího však bolestí břicha. Dosavadní poznatky ohledně možností farmakologické stimulace eliminace alkoholu lze shrnout do konstatování, že klíčovým procesem odbourávání alkoholu je enzym ADH, který je však plně vysycen relativně malým množstvím alkoholu. Tento enzym lze teoreticky ovlivnit pouze vlivem ∗
Autor této statě diskutoval možné způsoby farmakologického ovlivnění eliminace alkoholu s prof. Alan Wayne Jonesem, předním forensním toxicologem v oblasti alkoholu. (Prof. Jones- jeden z nejcitovanějších autorů v oblasti toxikologie alkoholu – 3800 citací, autor 400+ publikací, h index 33).
6
na jiné procesy, které doprovází činnost enzymu ADH. Zvýšit rychlost celkové eliminace alkoholu, respektive snížit maximální koncentrace alkoholu v krvi lze několika faktory, z nich složení jídla během konzumace alkoholu hraje jedno z největších rolí. 25
S. Kechagias, K.A. Jonsson, B. Norlander, B. Carlsson, A.W. Jones, Low-dose aspirin decreases blood alcohol concentrations by delaying gastric emptying, Eur. J. Clin. Pharmacol. 53 (1997) 241–246. 26 S. Kechagias, K.A. Jonsson, A.W. Jones, Impact of gastric emptying on the pharmacokinetics of ethanol as influenced by cisapride, Br. J. Clin. Pharmacol. 48 (1999) 728–732 27 J. Hobbes, J. Boutagy, G.M. Shenfield, Interactions between ethanol and oral contraceptive steroids, Clin. Pharmacol. Ther. 38 (1985) 371–380. 28 M.K. Jones, B.M. Jones, Ethanol metabolism in women taking oral contraceptives, Alcohol. Clin. Exp. Res. 8 (1984) 24–28. 29 W.R. Papple, The effect of oral contraceptive steroids (OCS) on the rate of postabsorptive phase decline of blood alcohol concentration in the adult woman, Can. Soc. Forensic Sci. J. 15 (1981) 17–24 30 D. Mascord, J. Smith, G.A. Starmer, J.B. Whitfield, The effect of fructose on alcohol metabolism and on the [lactate]/[pyruvate] ratio in man, Alcohol Alcohol. 26 (1991) 53–59. 31 K.E. Crow, K.M. Newland, R.D. Batt, The fructose effect, N. Z. Med. J. 93 (1981) 232–234. 32 V. Schmidt, T. Rescheleit, M. Oehmichen, H. Schneble, Alter Ein in neuem Schlauch Der ‘‘promille- killer’’ party pills, Blutalkohol 32 (1995) 241–253.
7
