91 PRAHA 10

OPERAČNÍ PROGRAM PRAHA ADAPTABILITA

PRAHA & EU INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI

STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA RUSKÁ 2200/91 PRAHA 10

SBORNÍK SEMINÁŘE S MEZINÁRODNÍ ÚČASTÍ na téma „SOUČASNOST VE ZDRAVOTNÍ A SOCIÁONÍ PÉČI“ (posluchárna SZÚ Šrobárova 48 Praha 10) v rámci projektu OPPA Adaptabilita „Tvorba a pilotní ověření systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků ve zdravotně - sociální oblasti“ (reg. č. CZ.2.17/1.1.00/32504)

27.6.2011 PRAHA 1

Předseda organizačního výboru a odborný koordinátor: PhDr. Ivanka Kohoutová, Ph.D, ředitelka SZŠ Ruská- [email protected] Čestní hosté: prof. Ing. Libuše Radková , Ph.D., VŠ zdravotníctva a soc. práce sv. Alţbety Bratislava, SR Dr. Stephan Voelkert, ředitel Střední zdravotnické školy Bonn, SRN PhDr. Petr Krčmář, Filosofická fakulta Univerzity Pardubice – Ústav jazyků Členové organizačního výboru: Mgr. Alena Dufková – [email protected] Mgr. Zuzana Pohlová – [email protected] Mgr. Eva Vaňurová – [email protected], mobil: 777719776

© 2011 Střední zdravotnická škola Ruská 91 Praha 10 ISBN 978-80-254-6207-2 27.6.2011 Praha/ Prague, Česka republika / Czech Republic, EU Kolektiv autorů / Different Authors, Vydal/Issued by: SZŠ Ruská 91 Praha 10, Česka republika / Czech Republic, EU Vydani/Edition: 1. vydani / 1st Edition, 2011 Publikace nebyla jazykově a graficky upravena. Za správnost obsahu zodpovídají autoři příspěvků.

2

PROGRAM SEMINÁŘE S MEZINÁRODNÍ ÚČASTÍ na téma „Současnost ve zdravotní a sociální péči“

8.30 – 9.00 prezence účastníků Dopolední program: 9.00 – 9.05 PhDr. Ivanka Kohoutová, Ph.D., ředitelka SZŠ - zahájení konference 9.05 – 9.15 Mgr. Zuzana Pohlová, SZŠ. „Vzdělávání v ošetřovatelství u nás a v SRN“ 9.15 – 9.35 Dr. Stephan Voelkert, ředitel Střední zdravotnické školy Bonn (Karl Borromäusschule für Gesundheitsberufe gGmbH) – „Vzdělávací proces, soulad teorie s praxí“ 9.35 – 9.45 prof. Ing. Libuše Radková , Ph.D., VŠ zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alţbety Bratislava, „Zdravotné a sociálne projekty VŠ v slumoch Nairobi“ 9.45 – 10.00 PhDr. Petr Vojtěšek, Vyšší odborná škola sociálně právní v Praze, „Transformace ústavní péče“ 10.00 – 10.15 PhDr. Petr Krčmář, Filosofická fakulta Univerzity Pardubice – Ústav jazyků „Výuka anglického jazyka pro zdravotnické pracovníky prostřednictvím elearningu“ 10.15 – 10.35 Bc. MUDr, Rostislav Čevela, MUDr. Libuše Čeledová, Ph.D., Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR – „Sociální reforma z pohledu posudkového lékaře“ 10.35 – 10.50 Mgr. Jindra Blatnická, Mgr. Jana Novotná, 1. LF UK- „Příspěvek ke vzdělávání nelékařů“ 10.50 – 11.10 přestávka na kávu 11.10– 11.20 Mgr. Alena Dufková, SZŠ, „ Potřeby nemocných“ 11.20 – 11.35 Mgr. at Mgr. Ivana Duková, Dominik Sipos, SZŠ „ Míra informovanosti klientů s DM v oblasti chronických komplikací“ 11.35 – 11.45 Mgr. Renata Kroupová, SZŠ, „ Problémy v ošetřovatelské péči u tělesně postiţených – vozíčkářů“ 11.45 – 12.00 Mgr. Stanislava Kůtová, FNKV Praha 10, „ Rozdíly v ošetřovatelské péči v paliativním a hospicovém ošetřovatelství“ 12.00– 12.15 Mgr. Patrik Burda, Mgr. Simona Bernardyová, SZŠ, „ Specifika multikultury při výuce na SZŠ“ 12.15 – 12.45 polední přestávka 3

Odpolední program: 12.45 – 13.00 Markéta Dušková, SZŠ , „ Postoj laické veřejnosti k léčbě analgetiky v běţném ţivote,“ - interpretace výzkumného šetření 13.00 – 13.15 Mgr. Pavla Hřebíková, SZŠ, „ Alternativní metody při bolestech hlavy“ 13.15 – 13.25 Mgr. Radka Líbalová, SZŠ, „ Komunikace ve zdravotnictví“ 13.25 – 13.40 Mgr. Jana Mašková, SZŠ, „ Vulgární slova v komunikaci“ 13.40 – 13.55 Mgr. Taťána Janíková, SZŠ, Mgr. Taťána Janošová, SZŠ, Alena Vernerová, SZŠ, „ Zkušenosti s výukou první pomoci v kurzech organizovaných na naší škole“ 13.55 – 14.10 Michal Šimčík, SZŠ, Lenka Pardubská, SZŠ, „ Předvýzkum o stavu výţivy ţáků SZŠ“ 14.10 – 14.40 diskuze 14.40 závěr, shrnutí, vydání certifikátů

4

OBSAH SBORNÍKU PhDr. Ivanka Kohoutová, Ph.D., Doc. PaedDr. Ilona Mauritzová, Ph.D, Zdravotní a sociální péče státu Izrael

6

Mgr. Zuzana Pohlová Vzdělávání v ošetřovatelství u nás a v SRN

12

Dr. Stephan Voelkert Pflegeausbildung in Deutschland von der Theorie in die Praxis

14

prof. Ing. Libuše Radková , Ph.D Zdravotné a sociálne projekty VŠ v slumoch Nairobi

16

PhDr. Petr Krčmář Výuka anglického jazyka pro zdravotnické pracovníky prostřednictvím elearningu

19

Bc. MUDr, Rostislav Čevela, MUDr. Libuše Čeledová, Ph.D Sociální reforma z pohledu posudkového lékaře

24

Mgr. Jindra Blatnická, Mgr. Jana Novotná Příspěvek ke vzdělávání nelékařů

29

Mgr. Alena Dufková Potřeby nemocných

31

Mgr. Stanislava Kůtová Rozdíly v ošetřovatelské péči v paliativním a hospicovém ošetřovatelství

32

Mgr. Patrik Burda, Mgr. Simona Bernardyová Specifika multikultury při výuce na SZŠ

33

Markéta Dušková Postoj laické veřejnosti k léčbě analgetiky v běžném živote

37

Mgr. Pavla Hřebíková Alternativní metody při bolestech hlavy

44

Mgr. Radka Líbalová Komunikace ve zdravotnictví

46

Mgr. Jana Mašková Vulgární slova v komunikaci

50

Mgr. Taťána Janíková, SZŠ, Mgr. Taťána Janošová, SZŠ, Alena Vernerová Zkušenosti s výukou první pomoci v kurzech organizovaných na naší škole

56

Michal Šimčík, SZŠ, Lenka Pardubská Předvýzkum o stavu výživy žáků SZŠ

60

5

ZDRAVOTNÍ A SOCIÁLNÍ PÉČE STÁTU IZRAEL Autor: PhDr. Ivanka Kohoutová, Ph.D., Doc. PaedDr. Ilona Mauritzová, Ph.D, SZŠ Ruská 91 Praha 10 Abstrakt: Příspěvek zahrnuje vedle základních informací o Izraeli především současný sýstém zdravotní péče a sociálních sluţeb. Poskytuje informace o Zdravotnické misi 2011 a zároveň informuje o poskytování zdravotní péče pro české občany a občany EU. Základní informace o zemi Oficiální název Státu Izrael: Medinat Jisrael (hebrejsky), Daulat Isrá´íl (arabsky), State of Israel (anglicky). Rozloha je 20 770 km2 v hranicích do r. 1967, 22 145 km2 včetně Golanských výšin a východního Jeruzaléma, z toho vodní plochy 474 km2 (Galilejské jezero 164 km2, Mrtvé moře 310 km2). Izrael také ovládá Golandské výšiny a Západní břeh. Z geografického hlediska jsou na jihu pouštní podmínky, na severu zasněţené vrcholky. Izrael se nachází na východním pobřeţí Středozemního moře v jihozápadní Asii. Sousedí s Libanonem, Sýrií, Jordánskem, Egyptem, Palestinou. Patří sem Pásmo Gazy a na jihu se nachází Rudé moře. Na jihu Izraele je Negevská poušť, na severu Judská poušť, při hranici s Jordánskem přechází v Mrtvé moře. Vnitrozemí centrálního Izraele dominují Judské hory. Jsou zde i úrodné izraelské pobřeţní planiny. Na severu se nachází pohoří Karmel, které dále přechází v úrodné Jizre'elské údolí a dále v hornatou oblast Galiley. Galilejské jezero je ohraničeno na východ Golanskými výšinami. Nejvyšší vrchol Izraele je hora Meron - 1208 m n. m. Stát Izrael sestává z šesti oblastí, mezi které patří: Severní oblast (Nazaret), Oblast Haify, Hlavní město Jeruzalém, Oblast Tel Avivu, Střední oblast (Ramla) a Jiţní oblast (Beerševa). Počet obyvatel je 7,627 mil., hustota obyvatelstva 344/km2. podíl ekonomicky činného obyvatelstva: 54,5 % obyvatel nad 15 let. Průměrná délka ţivota: muţi 78,7 roků, ţeny 82,5 roků, gramotnost: 95,4 % (muţi 97,3 %, ţeny 93,6 %). Z hlediska národnostního sloţení převaţují Ţidé 79,2 % , Arabové 19,9 %, ostatní jsou v počtu 0,9 %. Deklarace

nezávislosti

ze

dne

14.

5.

1948

zaručuje

náboţenskou

svobodu

a rovnoprávnost občanů bez ohledu na vyznání, současně je Izrael vyhlášen za ţidovský stát. Ţidovské svátky jsou i svátky státními. Většina obyvatel (77,2 %) se hlásí k judaismu různých směrů a různého stupně dodrţování náboţenských pravidel. Druhou největší skupinou jsou 6

muslimové (15,4 %), převáţně sunnité. Významné jsou menšiny křesťanů různých denominací (2,1 % populace; 81,2 % z nich je arabské národnosti) a drúzů (1,6 %) soustředěných v několika komunitách na severu Izraele. Úředním jazykem je hebrejština, pro arabskou menšinu arabština, mezi další běţně uţívané jazyky patří angličtina a ruština. V r. 1980 byl Jeruzalém byl vyhlášen "nedělitelným hlavním městem Izraele" (748 tis. obyvatel, z toho 64 % Ţidů, 36 % Arabů). Národní Izraelskou měnou je nový izraelský šekel , dělí se na 100 agorot Pouţívá se i USD. Hebrejský kalendář Z hlediska gregoriánského kalendáře jsou svátky pohyblivé a platí to i pro Den nezávislosti. Pracovní týden v Izraeli začíná nedělí a končí v pátek. Nastává Šabat. Mezi důleţité svátky patří: – Roš hašana - Nový rok - jednodenní svátek (září-říjen), – Jom kipur - Den smíření - jednodenní svátek, ustává veškerý ţivot v zemi, nevysílá TV ani rozhlas, prakticky ustává motorizovaná doprava na silnicích (září-říjen), – Sukot - Svátky stánků - trvají týden, nepracuje se první a poslední den (říjen), – Simchat Tora - Radost z Tóry (říjen), – Chanuka - Svátky zasvěcení (chrámu) - osmidenní svátky, nepracuje se první a poslední den (prosinec-leden), – Purim - Svátek "metání losu" - jednodenní (únor-březen), – Pesach - Svátek překročení - sedmidenní svátek, nepracuje se první a poslední den (březen-květen); – Jom haacmaut - Den nezávislosti (duben/květen), – Lag ha-Omer - Svátek učenců - jednodenní, volno ve školách (květen), – Šavuot - Svátek týdnů (květen-červen). Zdravotní péče pro české občany a občany EU •

Pro české občany i občany EU v Izraeli je drahá.

•

Při náhlém onemocnění vychází jeden den pobytu v nemocnici při náhlém onemocnění asi 1.000,- USD.

•

Z těchto důvodů se doporučuje zvláštní připojištění zahrnující léčebné náklady.

•

Péče se musí hradit v hotovosti nebo dle typu cestovního pojištěn.

•

Pobyt v Izraeli však ze zdravotního hlediska nepředstavuje zvýšené riziko. 7

•

Není třeba další povinné očkování.

•

Je nezbytné chránit se před sluncem, pít dostatečné mnoţství tekutin a dbát na důkladné omytí ovoce a zeleniny.

•

Strava je košer.

Systém zdravotní péče v Izraeli •

Izrael má poměrně vysoký standard při poskytování zdravotní péče obyvatelstvu.

•

Při poskytování zdravotní péče jsou k dispozici špičkové přístroje a moderní nemocniční zařízení.

•

Velký zřetel je věnován výzkumu v univerzitních centrech.

•

Vynikající kvalita dána rovněţ poměrem lékařů a specialistů na jednoho obyvatele, coţ se odráţí v nízké úmrtnosti novorozenců (4,7 na 1 000 porodů) a dlouhé střední délce ţivota (82,5 let u ţen a 78,8 u muţů).

•

Zákonem je zajištěna zdravotní péče pro všechny, od narození aţ po stáří.

•

Státní výdaje na zdravotnictví jsou ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi poměrně vysoké.

•

Fakulty ošetřovatelství a fyzioterapie v zemi zajišťují vzdělávání zdravotnických pracovníků na nejvyšší úrovni.

•

Velký důraz kladen na zahraniční spolupráci.

•

Zákon o státním zdravotním pojištění zajišťuje všem obyvatelům Izraele komplexní zdravotnickou péči včetně hospitalizace.

•

Pojistné vybírá Národní pojišťovací institut a prostředky převádí čtyřem zdravotním pojišťovnám, které zajišťují zdravotnické sluţby.

•

Za všechny zdravotnické sluţby odpovídá Ministerstvo zdravotnictví, které připravuje zákony a dohlíţí na jejich zavádění, kontroluje zdravotnické standardy v celé zemi a uděluje licence zdravotnickým pracovníkům. Ministerstvo je orgánem ochrany veřejného zdraví.

•

Záchranná sluţba je zajišťována Červenou Davidovou hvězdou, coţ je alternativa Červeného kříţe nebo Červeného půlměsíce.

•

Poskytuje veřejné ambulantní sluţby.

•

Zajišťuje první pomoc po celé zemi, dojezd je cca 8 minut.

•

Spravuje také krevní banky.

•

Ve zdravotnictví jsou vyuţívány programy zaměřené na prevenci.

8

•

Izrael přijal program pro novelizaci legislativy za prosazování čištění pláţí a pobřeţí, stejně jako participaci v Akčního plánu pro Středomoří, kam patří prvky na ochranu ţivotního prostředí.

•

Za specializovanou péčí dojíţdějí do Izraele v rámci „Péče bez hranic“ pacienti z celého světa.

•

Některé programy jsou realizovány ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací.

•

Izraelské záchranné zdravotnické týmy se podílejí na záchranných akcích v oblastech zasaţených katastrofami. Zejména v této oblasti dosahují vynikajících výsledků.

•

Zdravotníci i obyvatelstvo jsou pravidelně cvičení na záchranné akce.

•

Veškerá zdravotnická zařízení sdílí prostřednictvím propojené počítačové sítě data o zdravotním stavu jednotlivých klientů.

Sociální sluţby v Izraeli •

Na poskytování sociálních sluţeb je v Izraeli kladen velký důraz.

•

Legislativa výrazným způsobem zlepšuje kvalitu stáří u obyvatelstva.

•

Po celé zemi fungují rozsáhlé programy sociální péče a komunitních sluţeb.

•

Velká část sluţeb je k dispozici jednotlivcům i rodinám.

•

Značně rozvinutá je zejména péče o seniory a pomoc neúplným rodinám.

•

Důraz je kladen na programy pro děti a mládeţ a sluţby adopčních agentur.

•

Existují i nápravné sluţby, které zahrnují kurátorství pro dospělé i mladistvé, rekvalifikační programy pro osoby s neukončeným vzděláním a sluţby zajišťující ubytování a dohled pro mladé lidi v tísni.

•

Lidé s fyzickým postiţením vyuţívají sluţby, které mohou usnadňovat návrat do společnosti.

•

Pro mentálně postiţené osoby jsou k dispozici různé rezidenční a komunitní programy.

•

Celostátně je kladen velký důraz na poskytování zdravotnických a sociálních sluţeb, zaměřených na seniory. 13 % seniorů v Izraeli je invalidních, a proto jsou odkázáni na rodinu a komunitní zdroje. Komunitní sluţby pro seniory zahrnují pomoc pro rodiny starající se o seniora, kluby pro starší občany, roznášku jídel, chráněné bydlení, denní stacionáře, lékařské vybavení a dopravu.

9

•

Na univerzitách lze studovat obor sociální práce v bakalářských i dalších navazujících programech, které spojují teoretické studium s praxí.

•

Po celé zemi jsou dostupné zvláštní kurzy pro pečovatele o děti, pomocné zaměstnance sociálních sluţeb i praktická školení pro sociální pracovníky.

•

Kvalitu poskytování sociální péče zajišťuje všem obyvatelům Izraele Národní pojišťovací agentura.

•

Potřební občané mohou pobírat podporu z široké řady příspěvků a dávek. Jedná se zejména o: příspěvky pro rodiny a jednotlivce, jejichţ příjem se pohybuje pod hranicí minima, přídavky na děti, podporu v nezaměstnanosti, invalidní důchod, pozůstalostní dávky, starobní důchod, podporu v mateřství, dlouhodobou péči o seniory závislé na kaţdodenní pomoci.

•

Třetina izraelského obyvatelstva se angaţuje v dobrovolnických organizacích. Věnují se různým činnostem pro potřeby obyvatelstva. Některé skupiny poskytují přímo komunitní sluţby, od školek po programy pro seniory. Existují i programy nabízející dobrovolníkům ze zahraničí moţnosti zejména krátkodobého působení v Izraeli. Vysokoškolští studenti běţně doučují děti a mládeţ ze znevýhodněného prostředí.

•

Výrazně se na dobrovolnictví podílí i armáda. Vojenská sluţba je povinná i pro ţeny.

Zdravotnická mise 2011 Během Zdravotnické Misse 2011 jsem se zúčastnila následujících profesionálních jednání a návštěv dále uvedených zdravotnických a sociálních zařízení: Presentation of the Health System of Israel ( (Prof. Alex Leventhal MD, MPH, MPA, Director of International Relations Dept., Ministry of Health) Visit to Magen David Adom Headquarters in Tel Aviv (Emergency Medical Service) Presentation by Yonatan Yagodovsky, Director of International Relations Dept. Visit to Maccabi Health Insurance Company in Ramat HaSharon Visit to Assuta Hospital - Israel's largest and leading private hospital (http://en.assuta.co.il/) Visit to Rambam Medical Center (http://www.rambam.org.il/Home+Page/About+Us/default.htm) Visit to INTEL Israel and presentation of IMD Soft (Clinical Information Systems) Visit to ARGO Medical Technologies Ltd. (http://www.argomedtec.com/about-company.asp) Visit to Hadassah Ein Karem Hospital (http://www.hadassah.org.il/English/Eng_MainNavBar/About/) Visit to Yad Sarah (http://www.yadsarah.org/index.asp?id=61) 10

Visit to Sheba Medical Center in Tel Hashomer (http://eng.sheba.co.il/About_Us/) Presentation of Sheba M.C. by Michal Raviv Reisman, Dept. of International Cooperation Visit to Beit Rivka Geriatric Clinic (http://www.hospitalsoup.com/listing/47701-beit-rivkahospital) Ness Health Capabilities Maccabi Healthcare Services Macabi Video Intel - Company and Product Overview Intel Corporate overview 1 Intel Corporate overview 2 Pouţité zdroje http://en.assuta.co.il/ http://www.rambam.org.il/Home+Page/About+Us/default.htm http://www.argomedtec.com/about-company.asp http://www.hadassah.org.il/English/Eng_MainNavBar/About/ http://eng.sheba.co.il/About_Us/ http://www.yadsarah.org/index.asp?id=61 http://www.hospitalsoup.com/listing/47701-beit-rivka-hospital cz/zdravotnictví-a-sociální-péče www.mfa.gov.il/NR/rdonlyres/A2847DE4... osobní fotografie

11

VZDĚLÁVÁNÍ V OŠETŘOVATELSTVÍ U NÁS A V SRN Autor: Mgr. Zuzana Pohlová SZŠ Ruská 91 Praha 10 Abstrakt: Vzdělávání všeobecných sester v České republice probíhá na vyšších a vysokých školách, postgraduální zahrnuje navazující a specializační studia. Vzdělávání se řídí zákonem č. 96/2004 Sb., vyhláškou č. 424/2002 novelizovanou vyhláškou č. 55/2011 Sb. V NSR se setra vzdělává jiţ na zdravotnických školách v různých specializačních obrech, na vysoké škole v bakalářském programu. Srovnáním České republiky a Německa existují určité rozdíly. Vzdělávání všeobecných sester v České republice má letitou tradici, v podstatě od roku 1916, kdy vznikla v Praze zdravotnická škola, se vzdělávají ve zdravotnických školách. Vlivem politických změn, kterými naše republika procházela, docházelo k určitým změnám i ve vzdělávání. Nejprve sestry získávaly kvalifikaci aţ v pomaturitním studium, v době totality maturitní zkouškou na středních zdravotnických školách. V současné době pregraduální příprava sester je situována na vyšší zdravotnické školy nebo vysoké školy bakalářským stupněm vzdělání, postgraduální zahrnuje navazující a specializační studia (viz následující tabulky). Vzdělávání vychází ze zákona č. 96/2004 Sb., celoţivotní dle vyhlášky č.424/2004 Sb. novelizovanou č. 55/2011 Sb. Vzdělávání sester v ČR Základní škola

Střední škola

Vysoká škola-

Vysoká škola –

Specializační

Celoţivotní

bakalářský

magisterský stupeň

studium

vzdělávání

Vyšší

Specializační

Celoţivotní

zdravotnická

studium

vzdělávání

stupeň Základní škola

Střední škola

škola

Vzdělávání sester v SRN také zahrnuje studium na vyšších nebo vysokých školách, kde uchazeči získávají kvalifikaci. Na zdravotnických školách získávají kvalifikaci jiţ v různých oborech např. všeobecná sestra, dětská sestra, sálová sestra apod. Existuje zde i určitá prostupnost studijních programů, kde po ukončení zdravotnické školy můţe student nastoupit do vyššího ročníku vysoké školy v bakalářském studiu. Vzdělávání sester v Německu je velmi prestiţní, počet zájemců bývá aţ desetinásobkem k počtu přijatých. Podmínkou pro přijetí je

12

absolvování desetileté školní docházky, plnoletost a především prokazatelný zájem o problematiku. Většina uchazečů ještě před vlastním studiem pracují ve zdravotnických zařízeních. Z hlediska rozdílnosti českého a německého vzdělávání sester jsou jiţ samotné podmínky pro přijetí, v rámci studia pak bloková výuka, platy studentů v průběhu klinické praxe, maturitní zkouška, zaměření studia na umělecké vyţití pro vlastní vývoj osobnosti. Nepřehlédnutelná je oborová motivace německých studentů, kterou prokazují prací ve zdravotnických zařízeních i na úrovni dobrovolné.

13

PFLEGEAUSBILDUNG IN DEUTSCHLAND VON DER THEORIE IN DIE PRAXIS Autor: Stephan Voelkert (Dipl.-Päd.) Karl Borromäus Schule für Gesundheitsberufe Bonn, Deutschland Abstrakt: Autor popisuje současné trendy vzdělávání ve zdravotnické škole v Bonnu a především se zabývá vyučovacím procesem , pouţívanými vyučovacími metodami a jejich spojením s praxí. Karl Borromäus Schule für Gesundheitsberufe Ausbildungen: –

Gesundheits- und Krankenpflege

(ca. 200 Schüler)

–

Gesundheits- und Kinderkrankenpflege

(ca. 35 Schüler)

–

Gesundheits- und Krankenpflegeassistenz (ca. 40 Schüler)

–

Operationstechnische Assistenz

(ca. 80 Schüler)

Weiterbildung „Praxisanleiter“ 200 Stunden berufspädagogische Zusatzqualifikation zur Übernahme der Anleitung in der praktischen Ausbildung Kooperationskrankenhäuser Pflege - 7 Kooperationskrankenhäuser OTA - 23 Gliederung: Theorie - Praxis - Transfer Theorie I - Themenspektrum: Pflege, Medizin, Soziologie, Psychologie, Pharmakologie, Recht. Etc. Theorie II – Seminarsystem: Problemorientiertes Lernen (POL), Lernsituationen, Vorlesungen, Gruppen- und Einzelarbeit, Referate, Hausarbeiten, Rollenspiele, Übungen etc. Orientierung an Berufssituationen (Fallarbeit) Praxis I - Praktische Ausbildung Einsatzbereiche: Stationäre und ambulante Versorgung , Innere Medizin, Chirurgie, Geriatrie, Neurologie/ Psychiatrie, Gynäkologie, Etc. Praxis II - Auszubildende sind im Verhältnis, 9,5 : 1 im Stellenplan, Arbeitsleistung und Lernen, „learning by doing“, Einführung in alle beruflichen Tätigkeiten. Transfer I – Praxisanleitung: Mindestens 10% der praktischen Ausbildungszeit (250h), Konkrete Aufgabenstellung, Gemeinsame Durchführung (Auszubildende/Praxisanleiter) Z.B.: Wundversorgung, Legen einer Magensonde, Körperpflege 14

Transfer II – Praxisbegleitung: Regelmäßige Besuche der Lehrkräfte in der Praxis, Austausch zwischen Praxisanleitern, Auszubildenden und Schule zu: Ausbildungsverlauf, Ausbildungssituation, Lernfortschritt Transfer III – Praxisaufgaben: Katalog von ca. 80 Aufgaben (20 über 3 Jahre als Minimum), Pflicht- und Wahlaufgaben, Auswahl nach Einsatzort und Interesse Transfer IV - Bestimmung der Aufgabe: Planung und Umsetzung in der Praxis, Schriftliche Ausarbeitung incl. Reflexion für Schule, Benotung Beispielsweise: –

Aufnahme eines Patienten

–

Ernährungsberatung bei Diabetes mellitus

–

Entlassungsmanagement

–

Lagerung nach Bobath

–

Versorgung einer Patientengruppe

–

Pflege von Blasenverweilkathetern

Transfer V - Weitere Transfermodelle: Lerninseln im Krankenhaus, Auszubildende übernehmen eine Station, Simulationszimmer/-stationen in der Schule, OSCE (Objective Structured Clinical Examination) (eigentlich ein Prüfungsverfahren) Transfer VI - Besondere Bedeutung der praktischen Ausbildung, Konstruktivistisches Bildungsverständnis „Den größten Teil dessen, was wir wissen, haben wir alle außerhalb der Schule gelernt.“ (Ivan Illich, 1973)

15

ZDRAVOTNÉ A SOCIÁLNÉ PROJEKTY VŠ ZDRAVOTNICTVA A SOCIÁLNEJ PRÁCE SV. ALŢBETY V BRATISLAVE V SLUMOCH V NAIROBI Autor: Prof. PhDr. Libuša Radková, Ph.D. VŠ zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislave Abstrakt Příspěvek se zabývá humanitárními aktivitami a způsobem poskytování pomoci Vysoké školy zdravotníctva a sociálněj práce sv. Albety v Bratislavě všem potřebným v Africe. Humanitární činnost školy zahrnuje v současné době 44 zdravotních a sociálních projektů, které jsou určeny různým zemím Afriky. Naše aktivity v Afrike začali niekedy v roku 1995, keď vtedajší dekan Fakulty zdravotníctva a sociálnej práce Trnavskej univerzity prof. Krčméry si začal uvedomovať, ţe síce ako krajina vymanená z komunistického totalitného reţimu máme veľa problémov, ale na svete sú krajiny a ľudia, ktorých chudoba a zdravotné problémy sú oveľa hlbšie a váţnejšie ako naše. Rozhodol sa teda navštíviť misijný projekt pre deti ulice sestry Mary Killien v Nairobi, na ktorý robili kaţdoročnú vianočnú zbierku naše deti – koledníci na Slovensku. Výsledkom tohto stretnutia bola prvá zdravotná pomoc v Mukuru centrum na okraji slumu, kde prof. Krčméry vybudoval so svojimi spolupracovníkmi postupne dve kliniky – jednu pre dospelých a druhú pre deti chudobných ţijúcich v slumoch. Postupne táto naša zdravotná a sociálna pomoc prerástla rámec tolerancie štátnej vysokej školy a prof. Krčméry ju preniesol pod novozaloţenú súkromnú Vysokú školu zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alţbety v Bratislave. Naša činnosť v súčasnosti zahrňuje 44 zdravotných a sociálnych projektov v rôznych krajinách Afriky, Ázie a Latinskej Ameriky, ako sú napr. Keňa, Burundi, Rwanda, Uganda, Juţný Sudán, Lesoto, Libanon, Kambodţa, Vietnam, Haiti. Naše prvé aktivity však boli priamo v Nairobi, hlavnom meste Kene. Keďţe Keňa je v afrických podmienkach relatívne pokojná krajina, často do nej prúdia utečenci – obete lokálnych kmeňových a politických konfliktov z okolitých menej stabilných krajín. Títo, ku ktorým môţeme pripočítať aj prisťahovalcov za prácou z vidieckych oblastí, potom končia svoju púť v hlavnom meste v nádeji na lepší a bezpečnejší ţivot. Tak sa stalo, ţe z 5 miliónov obyvateľov Nairobi asi 4 milióny tvoria títo utečenci a presídlenci, ktorých však tu nečaká nijaký ľahký osud. Ilegálne zaberajú územia, na ktorých si stavajú svoje úbohé chatrče a tak vytvárajú slumy. Slumy sú obrovské územia obývané tými najchudobnejšími, v ktorých najmenší má asi 300 000 obyvateľov a najväčší viac neţ milión, bez vody, bez elektriny, bez záchodov, bez infraštruktúry. Takýto ţivot obrovského 16

počtu chudobných natlačených v chatrčiach 3x4 metre len s ohniskom uprostred, bez moţnosti obţivy, v podmienkach rovníkovej Afriky vo výške 1700 m nad morom prináša so sebou mnoţstvo zdravotných a sociálnych problémov a ohrození. Najčastejšou váţnou chorobou rozvojových krajín, na ktorú aj na svete umiera najviac ľudí, je tuberkulóza. Na druhom mieste je to malária, aj keď priamo v Nairobi pre vysokú nadmorskú výšku nie je tento problém taký akútny. Zatiaľ na treťom mieste, ale exponenciálne narastajúcou chorobou je AIDS. Obyvatelia slumov najčastejšie trpia chorobami dýchacích ciest. V tejto nadmorskej výške, kde existujú len 2 ročné obdobia – obdobie sucha a obdobie daţďov sú teplotné rozdiely medzi dňom a nocou veľké a pre ľudí, ktorí majú sotva nejakú prikrývku, to znamená časté prechladnutia, nedoliečené bronchitídy a aj zápaly pľúc, niekedy prechádzajúce do chronických ochorení a alergických, aj astmy. V Nairobi nie je pre chudobných zdravotné a sociálne poistenie a lekárska starostlivosť je pre nich kvôli cene nedostupná. Ďalšou častou komplikáciou sú ochorenia tráviaceho traktu. V podmienkach, kde neexistujú záchody a kanalizácia, voda a to nie nezávadná, sa nosí pre dennú potrebu zďaleka, prichádzajú rôzne infekcie, hnačky, ktoré sú fatálne najmä pre malé deti. Pokiaľ matka nemôţe svoje dieťa z príčiny podvýţivy alebo AIDS kojiť, je to vo väčšine prípadov pre dieťa rozsudok smrti. Neexistuje mliečna umelá výţiva, deti sú kŕmené kukuričnou kašou zarábanou s vodou. Ďalším častým prípadom sú rôzne infekcie z poranení. Popáleniny z otvoreného ohňa, okolo ktorého sa hrajú v stiesnených podmienkach deti, poranenia koţe infikované v podmienkach slumu, niekedy aj kruté liečebné praktiky šamanov môţu byť pri neliečení osudné. Častou komplikáciou u malých detí je zápal stredného ucha. Niekedy konštatujeme, ţe naši pacienti sú viac hladní a podvyţivení, neţ chorí. Preto sa snaţíme poskytovať aj sociálnu pomoc, potraviny, sušené mlieko matkám, ktoré nemôţu kojiť pre AIDS a pod. V rámci antimalnutričného programu dodávame výţivu asi 200 malým kojencom. Ďalším sociálno zdravotným programom je testovacie centrum na HIV V rámci neho sa môţu dať ľudia zadarmo testovať. Zvlášť venujeme pozornosť tehotným ţenám, ktorých deti hneď po narodení môţeme ochrániť pred infekciou podaním liekov. Pozitívnym pacientom potom poskytujeme lieky a psychologickú pomoc, aby dokázali čo najdlhšie normálne fungovať a ich deti trocha vyrásť, aby sa po smrti rodičov najstarší mohol postarať o svojich súrodencov. Za skutočne rozvojový program povaţujeme štúdium v bakalárskom stupni, ktoré sme sprístupnili chudobným presídlencom, ktorí majú ukončenú strednú školu, ale nemôţu si 17

dovoliť študovať na drahých miestnych univerzitách. Je to štúdium sociálnej práce v kombinácii s verejným zdravotníctvom pre podmienky slumov. Dnes sa uţ môţeme pochváliť viac neţ 60 bakalármi, viacerými magistrami a dokonca 4 PhD. absolventmi, z ktorých mnohí pracujú na našich projektoch. Pre deti ulice, ktoré sú zvlášť boľavým fenoménom, sme vybudovali viacero sirotincov, v ktorých ţijú a sú im poskytnuté potraviny, prístrešie, príprava do škola a umoţňuje sa im školská dochádzka tak, ţe sú ekonomicky podporované. Pre malých bezdomovcov odsúdených na ţivot zločincov v miestnych gangoch, aby preţili, je to záchrana a nádej na lepšiu budúcnosť. V súčasnosti máme vo svete asi 200 ľudí, ktorí sa striedajú, lekárov, sociálnych pracovníkov, dobrovoľníkov, logistov a podobne. Sú to ľudia motivovaní kresťanskou láskou k blíţnemu, ale i neveriaci, odhodlaní slúţiť humanistickým ideálom. Nikdy lekár, sociálny pracovník či dobrovoľník nepociťuje takú silnú a okamţitú odozvu a zadosťučinenie za svoju prácu, ako pri práci pre najchudobnejších z chudobných. Našimi rukami prejde ročne na našich projektoch asi 50 000 pacientov a klientov, z ktorých 10 000 by určite bez našej pomoci zomrelo. Prečo robíme túto ťaţkú a často nebezpečnú prácu v rozvojových krajinách, keď máme toľko problémov aj u nás? Máme a pomáhame ich tieţ riešiť, ale to nás neoprávňuje zatvárať oči pred nevysloviteľným utrpením tretieho sveta, ľudí, ktorí majú rovnaké túţby a potreby, len sa narodili s inou štartovacou čiarou, ale s rovnakou ľudskou dôstojnosťou ako my sami.

18

VÝUKA ANGLICKÉHO JAZYKA PRO ZDRAVOTNICKÉ PRACOVNÍKY PROSTŘEDNICTVÍM ELEARNINGU Autor: Mgr. Petr Krčmář Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice Abstrakt Problematika jazykových dovedností je dnes pro zdravotnické pracovníky aktuálním tématem. Souvisí nejen s nárůstem počtu cizinců v Čechách, ale i s reflexí vývoje role zdravotnických pracovníků ve světě, především sester, které zastávají stále významnější a aktivnější pozici ve vztahu k pacientovi.Výuka anglického jazyka pro zdravotnické pracovníky se potýká s mnoha problémy, mimo jiné i s omezenou hodinovou dotací, která souvisí s velkým počtem hodin ostatních teoretických i praktických předmětů, které studenti musí absolvovat. Další výzvou je rozdílná vstupní jazyková úroveň jednotlivých studentů a s tím spojená potřeba výuky nejen angličtiny odborné ale i všeobecného jazyka. Tento příspěvek pojednává o způsobu, kterým se na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice snaţí tým zaměstnanců Jazykového centra ve sloţení Mgr. Petr Krčmář a Mgr. Linda Pospíšilová podpořit výuku anglického jazyka pomocí eLearningu. Základní technické údaje eLearningový kurz pro výuku anglického jazyka pro zdravotnické pracovníky byl vytvořen na platformě Moodle. V současné době je na trhu velké mnoţství eLearningových systémů, důvody ke zvolení Moodle jsou především jeho cena (Moodle je zdarma) a relativní uţivatelská přívětivost, která umoţňuje i pedagogům s pouhými základy ovládání počítače tvorbu vlastních kurzů. K tvorbě interaktivních cvičení je vyuţíván autorský nástroj HotPotatoes. Interaktivní cvičení je sice moţno vytvořit i v samotném Moodlu, ale program HotPotatoes nabízí více typů cvičení (např. kříţovku) a takéumoţňujevíce funkcionalit. Jak Moodle, tak i HotPotatoes jsou na internetu ke staţení zdarma. Zapojení eLearningového kurzu do výuky eLearningový kurz běţí na univerzitním serveru a je zpřístupněn studentům po celou dobu výuky konkrétních předmětů anglického jazyka pro jednotlivé obory. Kurz odpovídá po tematické, lexikální i gramatické stránce stávající učebnici Tony Grice: Nursing 1, kterou doplňuje a zároveň procvičuje relevantní slovní zásobu i gramatiku. V denním studiu je vyuţíván tzv. blended learning, tedy kombinace eLearningu a klasické výuky. Autoři kurzu spouštějí jednotlivé moduly či kapitoly vţdy v týdenním předstihu před zahájením samotné lekce, coţ umoţňuje studentům obeznámit se s problematikou dříve, neţ bude probírána kontaktní výukou.Studenti se pak mohou k modulu v eLearningovém kurzu vrátit buď hned 19

po hodině s učitelem, nebo jej vyuţít aţ na konci semestru jako nástroj k opakování a přípravy ke zkoušce. Dalším přínosem eLearningového kurzu je fakt, ţe umoţňuje kaţdému studentovi pracovat vlastním tempem. V neposlední řadě kurz můţe pomoci eliminovat inhibující faktory jako stud nebo strach pouţívat jazyk před ostatními spoluţáky, neboť zde jej během práce kontroluje „jen“ počítač. Interaktivní cvičení HotPotatoes Jak jiţ bylo zmíněno, pro tvorbu interaktivních cvičení byl vyuţíván autorský nástroj HotPotatoes. Ačkoliv popisované HotPotatoes aktivity v případě našeho kurzu zastřešuje prostředí LMS Moodle, cvičení vytvořená tímto programem by mohla být pouţita i samostatně a pouţívána ať uţ zveřejněním na internetu nebo dokonce zkopírováním do studentova počítače vyuţitelná i bez nutnosti připojení k síti. Cvičení v našem kurzu procvičují jak slovní zásobu, tak gramatiku, a především poskytují studentům zpětnou vazbu. Poskytovaná vazba se neomezuje na prosté sdělení ohledně správnosti či nesprávnosti odpovědi. Můţe navíc objasnit důvody, proč je konkrétní odpověď nesprávná, případně můţe student získávat postupnou nápovědu. Zpětná vazba hrála velkou úlohu v motivaci studentů během práce v kurzu. Ačkoliv pro splnění poţadavků předmětu stačilo kurz pouze absolvovat a nebyla stanovena ţádná hranice či poţadovaný bodový limit, studenti v mnoha případech cítili potřebu se ke cvičením, kde získali slabší skóre, často i několikanásobně vracet, dokud se výrazně nezlepšili. V následujících odstavcích zhodnotíme přínos a případná negativa jednotlivých typů cvičení. JCloze, neboli doplňování do mezer, je typ cvičení vhodný především pro cvičení, kde odpovědi jsou jednoznačné, případně je mnoţina moţných odpovědí velmi malá – například gramatická cvičení. V realitě je totiţ často velmi obtíţné postihnout všechny správné odpovědi a hrozí demotivující situace, kdy studentova správná odpověď nebyla autorem cvičení předjímána, a tak jí systém nemůţe akceptovat. JCross, tedy kříţovka, slouţí především ke konsolidaci slovní zásoby. Její velkou předností je důraz na správný pravopis zadávaných slov a také „volnočasový“ charakter – studenti ji ve zpětné vazbě hodnotili jako nejpopulárnější typ cvičení. Kříţovka můţe být pouţita i na procvičování výslovnosti. Místo definice slova si student přehraje zvukový soubor s nahranou výslovností slova, které pak musí zapsat. Podstatou další aktivity, JMatch, je spojování objektů do dvojic. Pro potřeby jazykové výuky se můţe aplikovat např. spojení slova a jeho definice či obrázku s jeho zobrazením, nebo uspořádání objektů do správného pořadí. HotPotatoes v aktivitě JMatch vyuţívají techniky drag-and-drop, neboli uţivatel klikne na objekt levým tlačítkem myši a posouvá ho po 20

obrazovce;takovéto zapojení motoriky facilituje proces učení. Tento typ cvičení byl ve zpětné vazbě studenty hodnocený nejlépe, často zmiňovaný byl fakt, ţe studenti nemusí nic vypisovat a mohou řešit komplexnější problémy, aniţ by museli rozumět textu příliš detailně. Typ aktivity JQuizpracuje s odpověďmi typu ano-ne, vývěrem z více moţností, případně s krátkými odpověďmi. Kvíz byl studenty ve zpětné vazbě hodnocen jako druhý nejpopulárnější typ aktivity, především kdyţ byl pouţitý jako opakování celé lekce. Důvody uváděné studenty byly podobné důvodům zmíněných u typu JMatch. Software Voki Protoţe většina materiálů v kurzu je zaloţená na textech (i kdyţ kurz obsahuje i videa a zvukové nahrávky), rozhodli se autoři z důvodu oţivení implementovat aplikaci Voki. Toto je další z řady bezplatných programů dostupných na internetu, které mohou být pouţity ve výuce. Aplikace Voki umoţní vytvořit personalizovaný avatar, který „předčítá“ text zadaný autorem. Studenti pak mají moţnost text nejen vidět, ale i slyšet, coţ pomáhá nácviku poslechu a v druhém plánu můţe pasivně přispívat k lepší výslovnosti. Glosář zdravotnických pojmů Ačkoliv jsou zmíněné aktivity interaktivní a poskytují okamţitou vazbu, jejich charakter je spíše drilový. Pro větší zapojení studentů a vyuţití jejich potenciálu vyuţili autoři kurzu společný glosář zdravotnických termínů. Pro tvorbu glosáře nebyl potřeba speciální software, neboť je přímou součástí systému Moodle. Studenti sami vybírali pro glosář slova, ať uţ obtíţnější slova z učebnice nebo zajímavé zdravotní termíny, a pak samostatně vytvářeli slovníková hesla s výslovností a definicí. Svá hesla pak následně vzájemně komentovali a hodnotili. Autoři byli překvapeni kreativitou studentů,kteří často vytvářeli nové neotřelé definice, přestoţe se samozřejmě mnozí studenti spokojili s pouhým kopírováním slovníkových hesel z jiných zdrojů. Velkou motivační hodnotu má funkce okna s náhodně vybraným slovníkovým heslem, kde studenti mohli vidět vybranou svojí práci. Přes nesporný přínos projektu glosáře se vyskytly také problémy. Jedním z nich byl fakt, ţe na počátku kurzu nebyla věnována dostatečná pozornost formátu slovníkového hesla, takţe výsledný glosář není příliš konzistentní. Jiným problémem bylo, ţe s originalitou hesla byla bohuţel často spojena jazyková nedokonalost, coţ zvyšovalo potřebu kontroly a opravování hesel ze strany tutorů. Fenomén „Velkého bratra“ Systém Moodle opravňuje správce kurzu k virtuálně neomezené moţnosti monitorování aktivity studentů. Učitel ví v kaţdém okamţiku, jak který student pracuje, jak velkou část kurzu uţ prošel, jakých dosáhl výsledků, případně, ţe u studenta došlo k útlumu činnosti. 21

Systém Moodlu umoţňuje přímou komunikaci se studentem, tutor můţe oslovit studenta, který má problémy, pomoci, případně ho povzbudit k aktivitě. Motivační impulzy byly vyuţívány především pro studenty dálkového studia. Závěr eLearningový kurz pro výuku anglického jazyka pro zdravotnické pracovníkyvytvořený Mgr. Petrem Krčmářem a Mgr. Lindou Pospíšilovou v LMS Moodle se stal úspěšným podpůrným nástrojem výuky na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Studenti ocenili především okamţitou zpětnou vazbu, kterou poskytovala cvičení vytvořená v autorském nástroji HotPotatoes. Zmíněná zpětná vazba měla pro studenty výrazně motivační charakter. Kromě procvičování jazykových dovedností se studenti aktivně podíleli i na tvorbě glosáře zdravotnické terminologie, a to jak vepisováním jednotlivých hesel, tak vzájemnými komentáři a hodnoceními. Ačkoliv v současné době získává eLearning značnou popularitu, po zkušenostech s kurzem vyplynulo, ţe eLearning sám o sobě není tak efektivní jako jeho kombinace s kontaktní výukou, tzv. blended learning. V dalším výhledu budou autoři hledat způsoby jak v eLearningu více zapojit studenty do komunikativních aktivit, např. řízených diskuzí, a také se chystá projekt elektronického testování. INTERNETOVÉ ODKAZY http://moodle.cz/

(český portál věnovaný LMS Moodle)

http://hotpot.uvic.ca/ http://www.voki.com/

(webová stránka pro staţení autorského nástroje HotPotatoes) (webová aplikace vytvářející avatary předčítající zadaný text)

LITERATURA Arnold, Elizabeth; Boggs K.U.Interpersonal Relationships(Professional Communication Skills For Nurses) Saunders, 2003 ISBN 0-7216-9388-1 Bonk, C. J. & Graham, C. R. (Eds.). Handbook of Blended Learning: Global Perspectives, Local Designs. Pfeiffer Publishing, 2005, San Francisco. ISBN: 0787977586. Cápay, Martin & Mesárošová, Miroslava: Variabilita použitia slovníka pojmov v e-kurzoch implementovaných v LMS Moodle in Sojka, Petr & Rambousek, Jiří (Ed.) SCO 2009, sborník 6. ročníku konference o elektronické podpoře výuky. Brno: Masarykova univerzita, 2009. ISBN: 978-80-210-4878-2 Dudeney, Gavin & Hockly, Nicky.How to Teach English With Technology. Pearson 22

Education Limited, 2007 ISBN 978-1-4058-4773-5. Gordon, T. Making the Patient Your Partner, Auburn House, 1995, Westport. ISBN-10: 0865692556. Grice, Tony.Nursing 1. Oxford University Press 2007, ISBN 9780194569774. Kopecký, K. E-learning (nejen) pro pedagogy. Hanex, 2006, Olomouc. ISBN: 80-85783-50-9. Reimannová, I. Využití informačních technologií ve výuce odborného anglického jazyka, blended learning v cizojazyčném vyučování. 2008. Sheldon, L.K. Communication for Nurses. Jones & Bartlett Pub, 2004, London. ISBN-10: 1556426313.

23

SOCIÁLNÍ REFORMA Z POHLEDU POSUDKOVÉHO LÉKAŘE Autor: MUDr. Bc. Rostislav Čevela MUDr. Bc. Libuše Čeledová, Ph.D. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Praha Abstrakt Příspěvek se zabývá současnou probíhající sociální reformou se zaměřením na aktuální legislativu. Vychází z původního posouzení klientů a změn, ke kterým v této oblasti dochází. Cíle sociální reformy 1.Lepší zacílení a adresnost sociálních dávek 2.Dosaţení maximální účelnosti dávek 3.Zefektivnění práce orgánů státní správy 4.Sníţení administrativní zátěţe pro uţivatele sluţeb 5.Zkvalitnění systému péče o ohroţené děti 6.Podpora sladění rodinného ţivota a pracovního ţivota u rodin s dětmi Návrh zákona, kterým se mění některé dávky v souvislosti se sjednocením výplaty nepojistných systémů dávek Zákon o sociálních sluţbách –posuzování stupně závislosti/příspěvek na péči Stávající stav: 18 úkonů péče o vlastní osobu , 18 úkonů soběstačnosti , 129 činností , čtyři stupně závislosti I-IV , dvě věkové kategorie : 1-18, starší 18 let věku Novela : Agregace stávajících 36 úkonů do 10 ucelených a věcně souvisejících oblastí kaţdodenního ţivota - základních ţivotních potřeb Návrh zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením a o změně souvisejících zákonů Příspěvek na mobilitu (měsíčně) - osobám starším jednoho roku, které nejsou schopny zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility a orientace Příspěvek na zvláštní pomůcky (jednorázově) - osobám s těţkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, těţkým sluchovým nebo těţkým zrakovým postiţením. Dávka se zaměřuje na pomoc v oblasti pomůcek, které umoţňují sebeobsluhu, zakoupení a úpravy motorového vozidla a úprav bytu., zvyšuje se tak dostupnost pomůcek pro osoby se zdravotním postiţením., upravuje také průkaz osoby se zdravotním postiţením – karta sociálních systémů

24

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a související zákony Fyzickým osobám se zdravotním postiţením se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce Osobami se zdravotním postiţením jsou fyzické osoby, které jsou: a) orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni (dále jen "osoby s těţším zdravotním postiţením"), b) orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním nebo druhém stupni c) rozhodnutím Úřadu práce vydaným krajskou pobočkou Úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (dále jen "osoby zdravotně znevýhodněné") Za osoby se zdravotním postiţením se povaţují i fyzické osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení posouzeny, ţe jiţ nejsou invalidní, a to po dobu 12 měsíců ode dne tohoto posouzení. Modely zdravotního postiţení Staré paradigma - medicínský model Nové paradigma - sociální model - teorie: 1)Sociologie zdravotního postiţení 2)Disability studies (společenský, kulturní a politický fenomén) Biopsychosociální model MKF Kdo je „zdravotně postižený“ ? Dvě kategorie: 1.Člověk jako bytost - 2.Fenomén zdravotního postiţení Dochází ke splývání obou kategorií

Definice zdravotního postiţení Hartl, Hartlová (2000): „postiţení zdravotní (handicap) je dlouhodobý nebo trvalý stav, který nelze léčbou zcela odstranit, lze však (jeho) nepříznivý dopad zmírnit soustavou promyšlených opatření“ Zdravotní postiţení jako „handicap a stav“ nikoli jako „disabilita a (ne)schopnost“ Matoušek (2003): „ zdravotní postiţení, disability, je postiţení člověka, které nepříznivě ovlivňuje kvalitu jeho ţivota, zejména schopnosti navazovat a udrţovat vztahy s lidmi a schopnost člověka pracovat“ Problém na straně jedince, ale problém QOL není jen postiţení či osobní dispozice, nýbrţ fyzické bariéry Úmluva OSN O právech osob se zdravotním postiţením : přijata v roce 2006 v New Yorku, 25

platnost od 3. května 2008,ČR podepsala v roce 2007, ratifikovala v roce 2009, Sbírka Mezinárodních smluv č. 10/2010, částka 4 Sociální model zdravotního postiţení: „Osoby se zdravotním postižením zahrnují osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními (čl.1)“ ANTIDISKRIMINAČNÍ ZÁKON § 5 odst.6) antidiskriminačního zákona (č.198/2009 Sb.) Zdravotní postiţení: „Tělesné, smyslové, mentální, duševní nebo jiné postižení, které brání nebo může bránit osobám v jejich právu na rovné zacházení v oblastech vymezených tímto zákonem; přitom musí jít o dlouhodobé zdravotní postižení , které trvá nebo má podle poznatků lékařské vědy trvat alespoň rok“ ZÁKON O ZAMĚSTNANOSTI § 67 odst.2) zákona o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.) „Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou: a)Orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni ( dále jen osoby s těžším zdravotním postižením) b)Orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidní v prvním nebo druhém stupni c)Rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (dále jen osoby zdravotně znevýhodněné)“ ŠKOLSKÝ ZÁKON § 16 odst.2) a 3) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání“ (2) Zdravotním postižením je pro účely tohoto zákona mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování. (3) Zdravotním znevýhodněním je pro účely tohoto zákona zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání

Modely zdravotního postiţení Staré paradigma tzv. medicínský model Zaloţen primárně na postiţení a patologii Předjímá závislost člověka s postiţením na rozhodnutí jiných Princip rozhodování z pohledu patogeneze

26

Nové paradigma (disability) - sociální model 1980 ICIDH: Impairment – Disability – Handicap 2001 ICF: Impairment – Activity - Participation Akcentace celkového fungování jedince v jeho prostředí Disabilita : Produkt interakce charakteristik jedince ( zdravotní stav, kvalita osobnosti a sociálního prostředí architektonického a kulturního) Jak můţe člověk s postiţením (I) provádět činnosti (A) vedoucí k zapojení do ţivotní účasti (P) Změna ust. § 25 odst. 1 zákona o sociálních sluţbách od 1.1.2011 „Obecní úřad obce s rozšířenou působností provádí pro účely posuzování stupně závislosti podle odstavce 3 sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí. Okruhy šetření (WHO DAS II): 1.Schopnost péče o vlastní osobu ;2.Výdělečná činnost/školní povinnosti ; 3.Rodinné vztahy; 4.Sociální vztahový rámec ; 5.Domácnost ; 6.Prostředí

ADL: BADL + IADL Bazální ADL – sebeobsluha: přemísťování ( přesun z lůţka do křesla, chůze kolem lůţka), kontinence, pouţívání toalety , koupání, schopnost samostatně jíst, schopnost samostatně se oblékat

Instrumentální ADL – soběstačnost: nakupování, vaření, běţný úklid, vedení domácnosti, pouţívání dopravních prostředků, nakládání s penězi

WHO DAS II (ICF/e) BADL + IADL (ICF/d) Okruhy sociálního šetření 1.Schopnost péče o vlastní osobu 2.Výdělečná činnost/školní povinnosti 3.Rodinné vztahy 4.Sociální vztahový rámec 5.Domácnost 6.Prostředí

Lékařské posouzení SZ: a)Sociální šetření b)Zdravotní stav + funkční poruchy

27

c)Hodnocení základních ţivotních potřeb:

1.Mobilita 2.Orientace 3.Komunikace 4.Stravování 5.Oblékání a obouvání 6.Tělesná hygiena 7.Výkon fyziologické potřeby 8.Péče o zdraví 9.Osobní aktivity 10.Péče o domácnost

28

PŘÍSPĚVEK KE VZDĚLÁVÁNÍ NELÉKAŘŮ V ČR Autor: Mgr. Jana Novotná Mgr. Jindra Blatnická 1.LF UK ÚTPO Praha

Abstrakt: Příspěvek zahrnuje studium oboru ošetřovatelství z historického pohledu do současnosti, mapuje studijní obory Ústavu ošetřovatelství 1. Lékařské fakulty. Historie vzdělávání na 1. LF UK: UK byla zaloţena 7. 4. 1348, do roku 1740 - výuka pouze teoretická a od roku 1760 připravovat i prakticky ve vojenské nemocnici a od roku 1790 v nynější Všeobecné fakultní nemocnici. V současné době se na 1. LF UK připravují studenti medicínských a paramedicínských oborů. Vysokoškolské vzdělávání sester se datuje od roku 1960, studium spadalo pod FF UK , od roku 1992 se na UTPO studuje bakalářský obor a program Ošetřovatelství a v akademickém roce 2008/2009 byl spuštěn nový kvalifikační tříletý studijní obor Všeobecná sestra. Studijní program: Ošetřovatelství zahrnuje retenční a kombinovanou formu, délka studia je 3 roky, ukončeno získáním akademického titulu bakalář. Vzdělávání sester v UK: obecně jsou v EU velké rozdíly, absolventi mají dlišné kompetence a různou úroveň znalostí a dovedností, existuje 3leté studium 5 různých specializačních oborů pro sestry, 1. rok společný kmen s jinými ošetřovatelskými obory ( pediatrie, porodní asistence( 4 roky), setra pro psychiatrii, péče o dospělé, learning disability). Jiné sestry neţ specializované nemohou pracovat na konkrétních odděleních Stávající systém vzdělávání v ČR: nejprve kvalifikace VS – 3 roky (Bc. nebo DiS) - optimálně 18 -24 měsíců dlouhé specializační studium (560 hod., 50% praxe) - Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů - výkon povolání v příslušném oboru specializačního vzdělávání minimálně 1 rok z období 6ti let v rozsahu minimálně ½ stanovené týdenní pracovní doby - minimálně 2 roky v rozsahu minimálně pětiny stanovené týdenní pracovní doby - celkem minimálně 6 let k získání specializace Problémy stávajícího systému: - dlouhá doba k získání specializace (6 let) 29

- duplicita ( Vysoké školy, Univerzity, VOŠ) – stejná kvalifikace, jiný titul ) - obtíţná garance stejné úrovně kvality - převaha tradičního způsobu výuky - nadbytek teoretických znalostí ( anatomie, fyziologie ) Výhody stávajícího systému: - vysoká kvalita ( zejména univerzity – široké klinické zázemí ) - bezplatné studium - návaznost Mgr. studií ( pouze pro Bc.)

30

POTŘEBY NEMOCNÝCH Autor: Mgr. Alena Dufková SZŠ Ruská 91 Praha 10 Abstrakt: Cílem prezentace je popsat potřeby nemocných. Vycházím ze základní klasifikace potřeb, kterou si jednotlivý autoři modifikuji různě.U dětského pacienta je nutné

přihlédnout

k vývojovým zvláštnostem dětského věku.

Potřeby nás provádí naším ţivotem. Člověk neustále něco potřebuje. Koncepce dnešního ošetřovatelství se opírá o uspokojování potřeb jak zdravého, tak i nemocného jedince. Poznatky o lidských potřebách umoţňují lepší aplikaci ošetřovatelské péče metodou ošetřovatelského procesu. Vyuţívám klasifikaci humanistického psychologa Abraháma Maslowa, klasifikaci „Domu ţivotních potřeb“ podle Chloubové. U dětí je to klasifikace modifikovaná Kalishem, Matějíčkem, či Dunovským. Míra a kvalita saturace potřeb zdravého dítěte ovlivňuje jeho harmonický rozvoj. Potřeby nemocného dítěte a jejich uspokojování mohou výrazně zasáhnout do celkového vývoje dítěte. Zda pozitivně či negativně, to záleţí především na sestrách z dětských pracovišť. Prioritou v jejich práci musí být saturace potřeb dítěte za všech podmínek, které nemoc a hospitalizace přináší. Sestra musí zvládnou problematiku potřeb. Musí mít přehled pokud mluví o základních, niţších či vyšších psychjosociálních potřebách.

31

ROZDÍLY V OŠETŘOVATELSKÉ PÉČI V PALIATIVNÍM A HOSPICOVÉM OŠETŘOVATELSTVÍ Autor: Mgr. Stanislava Kůtová Radioterapeutická a onkologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha SZŠ Ruská, Praha Abstrakt: Práce vychází z rozdílů paliativní a hospicové péče, zahrnuje charakteristiku a cíle ošetřovatelské péče v této oblasti včetně výhod pro nemocného, které tato péče přináší.

S rychlým rozvojem vědy, zejména medicíny, ve 20. století zvyšuje naději v uzdravení či alespoň prodlouţení ţivota pacientů trpících chorobami s ještě donedávna zcela fatální prognózou. Objevuje se mnoţství nových léků, moderních přístrojů, efektivnějších a k pacientům citlivějších vyšetřovacích metod. S vědomím tohoto faktu přichází nemocný ke svému lékaři a očekává jediné – uzdravení. I lékař se pochopitelně snaţí, aby došlo k úplnému vyléčení. Bohuţel ani na začátku 21. století není medicína všemocná a ne vţdy lze pacienta zcela uzdravit. Kromě úplného uzdravení pacienta v podstatě formulujeme další moţné cíle léčby – snášení útrap chronického onemocnění, a(nebo) důstojné a klidné umírání. Ideální je, dokáţíli se na společném cíli shodnout všichni zúčastnění, to znamená – zdravotník, pacient, rodina pacienta. To ovšem vyţaduje, aby pacient, případně i jeho blízcí (bude-li s tím pacient souhlasit), byl seznámen s diagnózou a její prognózou. Také to ale neznamená, ţe v průběhu nemoci nemůţeme cíl znovu ujasňovat a měnit. Několikaletá praxe na onkologických odděleních, zkušenosti z léčeben pro dlouhodobě nemocné, intenzivní kontakt a péče o pacienty v terminálním stadiu nevyléčitelného onemocnění, rozhovory nejen s nimi, ale i s jejich příbuznými a blízkými, to vše přináší především cenné zkušenosti, které tvoří jeden ze základních pilířů ošetřovatelské práce. Hlavním tématem je definice termínů paliativní a hospicová péče, jejich charakteristiky a cíle, a dále porovnání rozdílů paliativní péče poskytované v nemocnicích a hospicích. Závěrem lze shrnout, ţe hospicová zařízení jsou z hlediska poskytované péče vhodnějším řešením.

32

SPECIFIKA MULTUKULTURALITY PŘI VÝUCE NA STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÉ ŠKOLE Autor: Mgr. Patrik Burda Mgr. Simona Bernardyová SZŠ Ruská 91 Praha 10 Abstrakt: Příspěvek si klade za cíl informovat o potřebě vzdělávání v oblasti multikulturality. Snaţíme se o mapování nutnosti vzdělávat se v této oblasti a o současné situaci v multikulturní výchově od 90. let 20. století po dnešní dobu. V příspěvku popisujeme i současnou situace ve vzdělávání této oblasti. V kapitole vyučující a multikultura si klademe za cíl popsat úskalí, se kterými je moţné se setkat při výuce. Jaké jsou kladeny nároky na vyučujícího a podmínky pro zajištění ideální výuky. Na podkladě informací z pedagogiky a didaktiky je v kapitole o studentovi a multikultuře popsána problematika, se kterou se lze při předávání informací z této oblasti setkat. Při výuce se vyučující i student mohou setkat s určitými specifiky, které se v poslední části příspěvku snaţíme nastínit. Jak je všeobecně známo, vzdělávání jiţ od základní školy lidem pomáhá spoluvytvářet jejich postoje, hodnoty, názory a chování v dalším vývoji ţivota. Vzdělávání a výchova je ta nejzákladnější prevence proti netoleranci a rasistickým myšlenkám. Problémem se stává vzdělávání a předávání informací v oblasti multikultury studentům, jejichţ rodiče mají vyhraněný názor na menšiny. Pokud je ještě např. negativní názor podloţen vlastní negativní zkušeností, stává se pro pedagoga velmi sloţité učit a přesvědčovat o toleranci. Takto tomu je i všeobecných sester, které poskytují multikulturní péči menšinám. Je velmi sloţité, měnit názor, který je v člověku zakořeněn. S tímto problémem se setkávám při výuce multikulturního ošetřovatelství poměrně zřídka. „Dnes je multikulturní výchova součástí oficiální vzdělávací politiky a je hojně podporována aktivitami Rady Evropy, Evropské unie, UNESCO aj. K tomu napomáhá i velký počet příruček pro učitele, které instruují, jak mají nejlépe provádět multikulturní výchovu ve vyučování i mimo ně. Má se za to, ţe uplatňování multikulturní výchovy ve školách můţe přispívat k porozumění jiným kulturám a souţití s nimi zejména v situacích, kdy do mnoha evropských států se zvyšuje imigrace z neevropských zemí.“(Průcha, 2000, s.23).

33

Je potřeba jiţ na středních školách budoucí zdravotníky připravit na to, aby dokázali najít pochopení pro cizince, kteří vyhledají pomoc ve zdravotnickém zařízení. Kvalitní příprava pracovníků ve zdravotnictví ještě před setkáním s klientem z jiné kultury má za úkol následující: prohlubovat spolupráci mezi národy, pochopit rozdíly mezi kulturami, etniky, připravit pracovníky na práci v jiných zemích, vychovávat k toleranci a respektu. Cílem

vzdělávání

v multikulturním

ošetřovatelství

je

naučit

sestry

komunikovat,

spolupracovat a v podstatě i řešit případné konflikty, které mohou vzniknout z nedorozumění při poskytování ošetřovatelské péče. Vyučující a multikulturalita Při poskytování vzdělávání v multikulturním ošetřovatelství je vyučující do značné míry omezen, popř. motivován osnovami, které jsou stanoveny. Dalším kritériem, který určuje hloubku znalostí v této oblasti je profil absolventa. Vyučující by měl i participovat na utváření vzdělání v oblasti multikulturního ošetřovatelství. „Důleţitým činitelem při realizaci transkulturního pojetí výuky ošetřovatelství je učitelova osobnost, jeho kompetence, tj. soubor klíčových dovedností. Nástin kompetencí naznačuje, ţe se od něho čeká dobrá znalost různých kultur, jejich charakteristických rysů, podstatných součástí jednotlivých kultur nebo subkultur. „ (Špirudová, 2006, s. 171). Vyučující má nelehký úkol pozorovat a pojmenovat postoje studentů k vlastní kultuře, ve které ţije. Od pedagoga se očekává, ţe z výuky studenti budou mít vědomosti, které budou moci vyuţít v praxi pro zlepšení poskytované péče. „Pro učitele je důleţité nejen poznání interindividuálních rozdílů mezi adolescenty, ale také je nezbytné poznání předpokladů ţáků k učení se. „Adolescent je schopen vyvozovat soudy i o tom, co si nemůţe přímo představit, co je pouze moţné. Vyvozuje soudy o soudech a dospívá tak k většímu mnoţství myšlenkových kombinací.“ (Špirudová, 2006, s.175). Student a multikulturalita Pro zlepšení poskytované péče klientů z jiných kultur je nutné změnit systém vzdělávání jiţ od středoškolského systému výuky. Student, který se v současné době vzdělává v oboru ošetřovatelství by měl mít k dispozici mnohem více kvalitních informací, neţ tomu bylo např. před deseti lety. „Změny v ošetřovatelství jako oboru i ošetřovatelské praxi předpokládají prioritně změny v ošetřovatelském vzdělání.“ (Farkašová, 2006, s. 174). Neţ se přistoupí k samotnému vyučování multikulturního ošetřovatelství, podle středoškolských osnov se jedná o druhý ročník v předmětu Ošetřovatelství, je nezbytné, aby se student setkal se základními pojmy.

34

Studenti při středoškolském vzdělání by jiţ měli dosáhnout emoční stability, je stále větší zájem jak o druhé lidi, tak o proţitky vlastní i cizí. V určité míře se jiţ studenti mohou vracet k tradicím rodiny a komunity, ve které ţijí. Na druhé straně je toto období velmi nebezpečné pro získání sektou, hnutím či radikální ideologií. Studenti mohou v tomto období mít potřebu vlastní kultury, ignorují starší generaci. Začíná se rozvíjet vlastní identita. Je zřejmé, jak v tomto období je nutné začít hovořit o multikulturní výchově, zároveň jak sloţité je tuto problematiku nastínit. Jak bylo

výše uvedeno, je postoj studentů k tomuto tématu ovlivněn především úrovní

zkušeností, představy o kultuře, rodinným zázemím, mýty a předsudky. Nezastupitelná role pedagoga, ať jiţ učitele, či přednášejícího na konferencích, je poznat vztah posluchače k problematice. Tato role je velmi sloţitá a od pedagoga vyţaduje určité zkušenosti. Důleţité je vzbudit u studenta ochotu přemýšlet o druhých, o jejich odlišnostech a o jejich kultuře. Je vhodné, aby vyučující v rámci multikulturní problematiky umoţnil tvůrčí činnost. Především se jedná o práci s internetem, návštěvu jednotlivé komunity, moţnost samostatně získávat poznatky z rozdílných kultur, atd.. „Učitel u studenta podporuje dovednost sebevzdělávání a tvořivost v podmínkách léčení a ošetřování sociokulturně znevýhodněného klienta. Staví studenty do řešení modelových situací transkulturně pojatého ošetřování klientů a stylem výuky naznačuje budoucí moţná setkání se zástupci různých societ.“ (Špirudová, 2006, s. 179). Specifika výuky multikultury Multikulturní ošetřovatelství lze pokládat za předmět multidisciplinární. Obsah vychází ze základních znalostí v antropologii, medicínských oborech, biologie. Dále vychází ze společenských a humanitních věd. „Multikulturní ošetřovatelství tvoří strukturovanou syntézu poznatků o kultuře a kulturách, vztazích mezi kulturami, o specifikách kultur, o procesech poznávání interakcí, konfliktů a kooperací kultur, o procesech utváření kvalit ţádoucích pro profesionální uţití v praxi ošetřovatelství. Je specifickou součástí didaktiky ošetřovatelství.“ (Špirudová 2006, s. 169). Výuka multikulturního ošetřovatelství, ale i multikulturality obecně má svá specifika. Tato specifika je nutné respektovat a snaţit se je přijmout, aby výuka byla přínosem jak pro studenta, tak učitele. Pak se můţe výuka stát pevným základem kvalitní poskytované ošetřovatelské péče. Jedná se především o specifika, které jsou zde uvedena: Poznání vlastní identity (kultury, kam patřím, jak jsem vnímám jinou kulturou, kultury ţijící na našem území).

35

Být nezaujatý k jiným kulturám, neodsuzovat je (snaţit se poznat jiné kultury a teprve pak vyslovit soudy nad nimi). Chápat a snaţit se poznat nejen odlišné znaky jednotlivých kultur, ale také znaky společné. Chápat a tolerovat odlišnosti při přijímání zdravotnické péče (poučit se z chyb, kterých se dopustíme). U odlišné kultury nehledat jen negativa, ale snaţit se o poznání předností. Učit se a poznávat specifika ošetřování nejen v rámci Evropské unie. Pokud výuka bude přihlíţet k výše uvedenému, stane se budoucímu zdravotníkovi kvalitním přípravou na poskytování kulturně vhodné péče. Výuka i cíle by měly být podloţeny výzkumem a musí vycházet z poţadavků praxe. Vhodné je, aby předem byl student seznámen s cíly, kterých společnou cestou chceme dosáhnout. Po skončení výuky je vhodné provést rekapitulaci toho, co bylo stanoveno a čeho opravdu bylo dosaţeno.

Literatura: ŠIŠKOVÁ, T., 1998. Výchova k toleranci a proti rasismu. Praha: Portál, 1998. 203 s. ISBN 80-7178-285-8. DeVITO, A., J. 2001. Základy mezilidské komunikace. Praha : Grada Publishing, a.s., 2001. 420 s. ISBN 80-7169-988-8. FARKAŠOVÁ, D., 2006. Ošetřovatelství – teorie. Martin: Vydavatelstvo Osveta Martin. 2006. 211 s. ISBN 80-8063-227-8. MASTILIÁKOVÁ, D., 2004. Úvod do ošetřovatelství 1.díl, Systémový přístup, Praha: Nakladatelství Karolinum, 2004. 187 s. ISBN 80-246-0429-9. PRŮCHA, J., 2000. Přehled pedagogiky – Úvod do studia oboru, Praha: Portál, 2000. ISBN 80- 7178-399-4. PRŮCHA, J., 2001. Multikulturní výchova, teorie – praxe – výzkum, Praha: ISV, 2001. 211 s. ISBN 80-8566-72-2. ŠPIRUDOVÁ, L., TOMANOVÁ, D., 2006. Multikulturní ošetřovatelství II. Praha : Grada Publishing, a.s., 2006. 248 s. ISBN 80-247-1213-X.

36

PŘÍSTUP LAICKÉ VEŘEJNOSTI PŘI LÉČBĚ BOLESTI Autor: Markéta Dušková 3. ročník obor ZA SZŠ Ruská 91 Praha 10 Abstrakt: Práce vychází z výzkumného šetření náhodného vzorku 400 respondentů - studentů zdravotnické školy a jejich rodinných příslušníků, které bylo provedeno anonymní dotazníkovou metodou a statisticky vyhodnoceno. Výsledky šetření potvrdily skutečnost, ţe muţi sledují bolest více neţ ţeny, s přibývajícím věkem se vyskytuje bolest častěji, informace o lécích nemusí nutně korespondovat s dosaţeným vzděláním, 30 % dotázaných potvrdilo řešení bolesti uţitím analgetik jiţ i v mladším věku a 60 % dotázaných zná alternativní metody. Na základě výsledků výzkumu a ve spolupráci se školním preventistou patologických jevů byla vypracována metodika třídnické hodiny s tímto zaměřením a prezentace této problematiky do předmětů ošetřovatelství a zdravý ţivotní styl, která je přílohou této práce.

Bolest je významným ošetřovatelským problémem. Diagnostická doména komfort obsahuje informace k ošetřovatelské diagnostice v potřebách souvisejících s psychikou, tělesnou a sociální pohodou nebo klidem. V této doméně jsou standardizované názvy ošetřovatelských diagnóz zařazeny do tří tříd:tělesný komfort, komfort prostředí, sociální komfort. Vzhledem k této práci jsem se zaměřila pouze na tělesný komfort, který se zabývá ošetřovatelskými problémy v oblasti pohody nebo klidu a přítomnosti bolesti. Aktuální ošetřovatelské diagnózy pro jedince: Akutní bolest – 00132, Chronická bolest – 00133, Nauzea – 00134 (z hlediska tématu práce není dále řešeno). Rozpoznání aktuálních ošetřovatelských diagnóz Akutní bolest – 00132 A. Posouzení výskytů určujících znaků, k nimţ patří: sdělení nebo označení bolesti, očividné důkazy bolesti, vyhledávání poloh sniţujících bolest, ochranná gesta a chování, bolestivý výraz v obličeji, porucha spánku, klient je soustředěný na sebe sama, zúţená pozornost, silně rozrušené chování, autonomní reakce, autonomní změny svalového napětí, expresivní chování, změny chuti k jídlu a v jídle.

37

B. Pokud je nalezena kombinace některého z určujících znaků a některého se souvisejících faktorů, nastává ověření. Zvaţuje se, zdali je klient skutečně v situaci, jak stanovuje definice akutní bolesti, která zní: Akutní bolest je standardizovaný název ošetřovatelského problému člověka, který proţívá nepříjemnou bolest, jeţ má intenzitu od střední k prudké, má náhlý nebo pozvolný nástup a je u ní předpoklad vymizení do 6 měsíců. C. Pokud je výsledek ověření pozitivní, zaznamenáme přítomnost této bolesti do ošetřovatelské dokumentace. Chronická bolest – 00133 A. Posouzení výskytu určujících znaků, k nimţ patří:změny tělesné hmotnosti, obranné chování, maska v obličeji, podivuhodnost, soustředění se na sebe, neklid, deprese, atrofie svalových skupin, změny spánku, vyčerpanost, strach z nového poškození, sníţená interakce s lidmi, omezená schopnost vykonávání předchozí činnosti, teplota, chlad, změny pozice, polohy těla, hypersenzitiva, anorexie B. Posouzení přítomnosti souvisejících faktorůChronická tělesná/ psychosociální nezpůsobilost. C. Při nalezení kombinace některého z určujících znaků a souvisejícího faktoru, začínáme ověřovat.Zváţíme zdali, je pacient skutečně v situaci, kterou stanovuje definice chronické

bolesti,

která

zní:

Chronická

bolest,

je

standardizovaný

název

ošetřovatelského problému člověka, který proţívá nepříjemnou bolest s náhlým nebo pozvolným nástupem, různou intenzitou od střední aţ po prudkou, která je stálá nebo návratná. Není u ní předpoklad vymizení do 6 měsíců. D. V případě, ţe výsledek vyjde pozitivně, zaznamenáme tuto bolest do ošetřovatelské dokumentace.(Marečková 2006, s. 247 - 249) Z hlediska Kapesního průvodce zdravotní sestry je akutní bolest definována jako nepříjemný smyslový a emoční proţitek, způsobený skutečným nebo moţným poškozením tkání nebo popisovaný v pojmech takového poškození. Nástup je náhlý nebo pomalý, intenzita od mírné po závaţnou. Lze předvídat odeznění po době kratší neţ 6 měsíců. Mezi charakteristické příznaky subjektivní patří: vyslovená nebo zašifrovaná stíţnost, změny chuti k jídlu a příjmu potravyObjektivní: obranné chování, strnulé nebo roztřesené pohyby, poruchy spánku, expresivní chování (neklid, naříkání, pláč), rozrušení, vegetativní poruchy svalového tonu, vegetativní reakce (pocení, krevní 38

tlak, dilatace zornic), koncentrace na vlastní osobu, zúţení vjemů Ošetřovatelské intervence: posouzení vyvolávajících a přidruţených faktorů, posouzení pacientovy reakce na bolest, pomoc pacientovi najít způsoby jak zmírnit bolest, posílení zdrav Cíl a hypotézy výzkumu -

Zjistit postoj lidí, při objevení bolesti

-

Zjistit znalosti o analgetikách

H 1 – Muţi sledují intenzitu bolesti více neţ ţeny. H 2 – U respondentů nad 30 let věku se častěji objevuje bolest neţ u respondentů do 30 let věku. H 3 – Více neţ 80 % lidí nebrání finanční prostředky návštěvě lékaře při projevení bolesti. H 4 – Respondenti ve věku nad 30 let mají větší znalosti o analgetikách neţ respondenti do 30 let věku. H 5 – Dosaţené vzdělání respondentů kvalitativně pozitivně ovlivňuje vlastní znalosti o analgetikách. H 6 – 90 % respondentů reaguje po objevení bolesti aplikací léku. H 7 – Lidé ve věku od 15 do 17 let si vzali poprvé sami nějaký lék. H 8- Více neţ 50 % dotázaných nezná alternativní způsoby tlumení bolesti Metodika a organizace výzkumu Pro výzkum byl pouţit anonymní dotazník určený pro všechny respondenty obsahující 15 otázek. V úvodu dotazníků byly zjišťovány nezávislé proměnné, tzn. identifikační znaky respondentů / věk, pohlaví, vzdělání, pracovní poměr/ prostřednictvím dichotomické otázky zaměřené na pohlaví respondenta a dalších uzavřených otázek .Dotazník je především zaměřen na přístup lidí k analgetikům, znalost jejich vedlejších účinků, přístup člověka k bolesti.V rámci šetření bylo osloveno 400 respondentů, výzkumný soubor tvořili ţáci střední školy a převáţně jejich rodinní příslušníci a blízké osoby. Ve výzkumném šetření bylo vyuţito statistických metod – stanovení absolutní a relativní četnosti s přesností dvou desetinných míst. Charakteristika výzkumného vzorku Základní statistický soubor je tvořen celkovým počtem tzn. 400 respondenty, charakteristika výzkumného vzorku je uvedena v následujících tabulkách: 39

Tabulka č. 1 - Pohlaví respondentů Počet 202 198 400

Ţeny Muţi Celkový počet

Počet % 50,5 % 49,5 % 100 %

Z hlediska rozdělení pohlaví respondentů se celého výzkumného šetření zúčastnili muţi a ţeny, díky zjišťování rozdílů chování, jednání a znalostí. Tabulka č. 2 - Věk respondentů Věk

Do 30 let

Nad 30 let

Průměr

Průměr %

Ţeny

77

125

19,25

46,95%

Muţi

95

103

21,75

53,05%

Tabulka č. 3 - – Dosaţené vzdělání respondentů Vzdělání ZŠ SOU SŠ VŠ VOŠ Celkem

Počet 83 184 110 15 8 400

Počet % 20,75% 46% 27,5% 3,75% 2% 100%

Průměrný respondent je ţena se středním odborným učilištěm, v průměrném věku 19 let. Věk respondentů se pohyboval ve variačním rozpětí od minimálního věku 12 let do maximálního věku 82 let. Vzhledem k ukončenému dosaţenému vzdělání byly zastoupeny všechny kategorie – základní, střední odborné, středoškolské, vyšší a vysokoškolské. Shrnutí výsledků H1 - Hypotéza číslo 1 se týkala otázky číslo 8, kdy údaje byli rozdělovány do dvou skupin na muţe a ţeny. Ţeny sledují intenzitu bolesti ze 35,75% coţ je 71 respondentek. Muţi sledují intenzitu bolesti z 36,366% tudíţ 72 respondentů. Hypotéza se potvrdila H 2 – Tato hypotéza se týkala otázky číslo 1, kdy údaje byli rozdělovány dle věku do třiceti let a nad třicet let. 56 respondentů s věkem do třiceti let uvádí větší výskyt bolesti, tudíţ 32,75% respondentů. 104 respondentů s věkem nad třicet let uvádí větší výskyt bolesti coţ je 45,41% z celkového počtu respondentů. Hypotéza se potvrdila H 3 – Hypotéza číslo 3 se týkala otázky číslo 10. Finanční prostředky v návštěvě lékaře brání 63 respondentů (15,75%) a nebrání 200 respondentům (50%). Zbytek respondentů 137 40

(34,25%) lékaře nevyhledává z jiných důvodů, neţ jsou finanční důvody. Hypotéza se potvrdila. Tabulka č. 4 – Více neţ 80 % lidí nebrání finanční prostředky návštěvě lékaře při projevení bolesti Absolutní četnost 63 200 137 400

Ano brání Ne nebrání Jiné důvody v nevyhledání lékaře Celkem

Relativní četnost 15,75 % 50 % 34,25 % 100 %

H 4 – Tato hypotéza se týkala otázek 11, 12, 13, 14, 15. Tato otázka byla rozdělena z hlediska věku. Respondenti do 30 let mají správné informace z 49,74% (113,4). Respondenti nad 30 let mají správné informace o analgetikách z 49,77% (85,6). Správná odpověď byla hodnocena jedním bodem. Hypotéza se potvrdila. Graf č. 1 – Informovanost o analgetikách z hlediska věku

43,02%

56,98%

Správné info. Nad 30 let Správné info. Do 30 let

H 5 – Hypotéza číslo 5 týkající se otázek 11, 12, 13, 14, 15. Tato otázka byla rozdělena z hlediska nejvyššího dosaţeného vzdělání respondenta. Z osmi vysokoškolsky vzdělaných respondentů odpovědělo 45% (3,6) respondentů správně. Z patnácti respondentů s VOŠ odpovědělo 49,33% (7,4) respondentů správně. Ze sto deseti středoškolsky vzdělaných respondentů 47,82% (52,6) respondentů správně. Ze sto osmdesáti čtyř respondentů s nejvyšším dosaţeným vzděláním středního odborného učiliště odpovědělo správně 51,09% (94) respondentů správně. Na tuto otázku také odpovídalo 83 respondentů s nejvyšším dosaţeným základním vzděláním, správně 48,67% (40,4) respondentů. Hypotéza se nepotvrdila.

41

Graf č. 2 – Informovanost o analgetikách z hlediska dosaţeného vzdělání 49,33%

Správné informace SOU

51,09%

45,00%

Správné informace ZŠ

48,67%

Správné informace SŠ

47,82%

Správné informace VŠ Správné informace VOŠ

H 6 – Hypotéza číslo 6 se týká otázky číslo 6. Respondenti reagující na objevení bolesti uţitím analgetik 122 tudíţ 30,50%. 278 respondentů (69,50%) při objevení bolesti reaguje jinak. Hypotéza se nepotvrdila. Graf č. 3 - Reakce respondentů po objevení bolesti 30,50% Použití analgetik

69,50%

Jiné metody

H 7 – Tato hypotéza se týkala otázky číslo 4. Zjišťovalo se v kolika letech, si kdo sám od sebe vzal lék. Předpokládali jsme, ţe nejvíce respondentů si poprvé svůj první lék sami vzali mezi 15-17 rokem. Mezi 15- 17 rokem uţilo svůj první lék144 respondentů (36%). Uţití léku v jiném věku nebo zatím ještě neuţití samostatného léku označilo 256 respondentů (64%). Hypotéza se nepotvrdila. H 8- Poslední stanovená hypotéza číslo osm se týkala otázky číslo jedenáct. Zjišťovala se znalost alternativních způsobů tlumení bolesti, kdy jsme předpokládali, ţe více neţ 50%dotázaných tyto alternativní způsoby nezná. Správně odpovědělo 256 tudíţ 66,25% respondentů. Chybně odpovědělo 133 tudíţ 33,75% respondentů. Hypotéza se nepotvrdila Tabulka č. 26 - Znalost alternativních způsobů tlumení bolesti Alternativní způsoby tlumení bolesti

Absolutní četnost

Relativní četnost

Správná odpověď

256

66,25%

Špatná odpověď

133

33,75%

Celkem

400

100 %

42

Z výzkumu vyplývá: - 32 % respondentů pociťuje bolest 8 krát a více za měsíc - 12 % respondentů uţije více neţ 10 léků pro tlumení bolesti za měsíc - 47 % dotázaných nejčastěji uţívá Ibalgin z uvedených léků (Paralen, Panadol, jiný lék) - 19 % dotázaných pouţilo samostatně léku proti bolesti jiţ kolem 10. roku věku - 58 % respondentů uvádí nejčastější reakci okolí na bolest: „Vezmi si lék“ - 31 % respondentů reaguje a řeší bolest tak, ţe si vezme lék - 29 % respondentů uvádí, ţe nesleduje intenzitu bolesti, řeší jí pouze uţitím léku - 42 % respondentů uvádí, ţe při neobvyklé bolesti navštíví lékaře - 50 % respondentů neodradí finanční náklady při návštěvě lékaře, protoţe se domnívají, ţe zdraví je důleţitější - 66 % respondentů správně označilo druhy alternativních metod tlumení bolesti - 57 % označilo správnou odpověď týkající se správného pouţití analgetik - 45 % dotázaných zná vedlejší účinky analgetik - 37 % dotázaných se domnívá, ţe předepsané léky včetně analgetik lékařem jsou vhodné - 51 % dotázaných označilo správnou, která se týkala správného zařazení názvu analgetik Výsledky šetření potvrzují, ţe informovanost v pouţití léků není zcela dostatečná a je ţádoucí neustálé prohlubování v této oblasti, průběţné seznamování s jednotlivými druhy analgetik, s jejich moţnými účinky s důrazem na preferenci alternativních metod tlumení bolesti.

Literatura: DOENGES, E., MOORHOUSE, F.: z anglického originálu přeloţila MUDr. Suchardová, Kapesní průvodce zdravotní sestry, druhé, přepracované a rozšířené vydání, 7.vyd., Praha: U Průhonu 22, Gradapublishing, rok 2001, ISBN 80-247-0242-8 MAREČKOVÁ, J.: Ošetřovatelské diagnózy v NANDA doménách, 1.vyd., Praha: U Průhonu 22, Gradapublishing, rok 2006, ISBN 80-247-1399-3 TRACHTOVÁ, E.a kolektiv: Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu, 1. Dotisk vyd.,Brno:Vinařská 6, 656 02, institut pro vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, rok 1999, ISBN 80-7013-285-X

43

BOLEST A JEJÍ ŘEŠENÍ – vyučovací metoda Autor: Mgr. Pavla Hřebíková SZŠ Ruská 91 Praha 10 Abstrakt: Příspěvek zahrnuje vyuţití této problematiky ve výuce formou problémového vyučivání, kdy ţák získává a upevňuje si vědomosti alternativní vyučovací metodou ve smyslu prevence naduţívání léků a zdravotních komplikací. Pro vyuţití - v předmětu Ošetřovatelství 2. ročníku - třídnická hodina – prevence rizikového chování - zneuţívání léků na bolest Vyučovací metoda - problémové vyučování Problémové vyučování (aktivizující metody výuky). HEUREKA - našel

jsem, objevil jsem (metoda řešení problémů je typickou metodou tzv.

heuristické výuky). Problémová metoda je chápána jako vyučovací metoda, respektive typ výuky, který začleňuje řešení problémů samotnými posluchači jako prostředek jejich intelektového rozvoje. Do určité míry je tato metoda realizována při kaţdé výuce Problém je teoretická nebo praktická obtíţ, kterou student samostatně řeší svým vlastním aktivním zkoumáním. Řešení problému vyţaduje aktivní myšlenkovou činnost Problémové vyučování chápeme z didaktického hlediska jako soubor takových činností, např. vyhledávání problémových situací, třídění - formování problémů, poskytování nezbytné pomoci studentům při řešení problémů a při ověřování těchto řešení a konečně řízení procesu systematizace a upevňování získaných poznatků. Problémová výuka je na rozdíl od klasického vyučování pomalejší a mnohem náročnější, má však výrazný vzdělávací účinek a získané vědomosti jsou trvalé. Pramenem tvořivého napětí je problémová otázka. Schopnost klást podněcující otázky je rozhodujícím momentem při motivaci studentů k tvořivosti! Problémová otázka je impulsem k zvídavému pátrání, myšlenkovému vzepětí a intenzívní aktivitě s cílem dosáhnout vysvětlující odpovědi.

44

V práci jsem vybrala téma BOLEST – její teoretickou část vyučovanou v Ošetřovatelství 2. ročníku oboru Zdravotnický asistent. Tuto hru je moţné zařadit i v třídnických hodinách – prevence Rizikového chování – zneuţívání léků. V prezentaci jsem přihlíţela, aby problémová úloha vycházela z reálných ţivotních situací nebo na ně navazovala problém byl přirozený, a tím větší byla moţnost aktivizovat posluchače problémová úloha byla přiměřená a studenti byli schopni ji vyřešit problémová úloha podněcovala studenty k uvaţování, hledání, zkoumání, případně k dalšímu studiu problémová úloha je moţná řešit aţ po získání dostatečného mnoţství faktů a pojmů Tři etapy problémového procesu: etapa shromaţďování faktů, osvojování pojmů poznávání struktur etapa procvičování prostřednictvím aplikací informací do praxe etapa heuristických postupů a řešení problémových úloh Po spuštění prezentace si kaţdý student na pokyn vyučujícího namaluje na papír trychtýř. Učitel poloţí motivační otázky, na které kaţdý student bude hledat řešení. Z kaţdého prezentovaného okna zvolí moţnost volby (bublinu) a vloţí ji do svého obrázku. Pokud nebude moci zvolit ani jednu bublinu, má moţnost vytvořit kreativně svoji vlastní. Na konci bude mít kaţdý plný trychtýř metod jak řešit bolest. „Smajlík“ = Heureka řešení.

Diskuze na

konci o vlastním řešení, cestách jak dosáhnout individuálně výsledku. Porovnání moţností, strategií a přístupů utvrdí studenta v hledání optimálního řešení problémů. Vyučující zjistí i postoje jednotlivých studentů k problematice zneuţívání léků. Prevence a zdravý způsob ţivota můţe být náš další cíl. Individuální řešení problému

x

Skupinové řešení problému

Na základě alarmujících statistických ukazatelů je ţádoucí s touto problematikou seznamovat mladou generaci a ţáky připravujícící se na ošetřovatelské povolání s cílem pozitivního ovlivnění přístupu k léčbě bolesti a naduţívání léků jako jednou opatření.

45

z účinných preventivnívh

KOMUNIKACE VE ZDRAVOTNICTVÍ Autor:Mgr. Radka Líbalová SZŠ Ruská 2200/91 Praha 10 Abstrakt Cílem

této

práce

je

připomenout

důleţitost

verbální

a

neverbální

komunikace

v profesionálním chování zdravotníků. Autorka se zamýšlí nad nedostatky profesionálního chování ve zdravotnictví. Současně uvádí příklady nesprávně vedených rozhovorů z praxe. Zároveň přináší stručný návod, jak zlepšit komunikaci a tím zvýšit profesionalitu zdravotnických pracovníků. Úvod Profesionální chování je v poslední době jedním z hlavních předpokladů profesního růstu v jakémkoli oboru, kde dochází k interakci pracovníka a klienta. Kaţdý z nás jiţ zcela jistě zaţil situaci s nepříjemnou prodavačkou v samoobsluze, s řemeslníky, kteří svou práci zfušovali, s arogantními úředníky. Tato nepříjemná setkání jsme schopni celkem rychle vytěsnit z naší mysli, ale pokud se jedná o zdraví někoho blízkého nebo naše, mnohem více a citlivěji vnímáme chování profesionálů ve zdravotnictví, které v tu chvíli potřebujeme. Zkusme si vzpomenout na takové setkání! Byl personál usměvavý, ochotně nám vše vysvětlil a pomohl? Někdy tomu tak je, ale ve srovnání se zahraničím, máme před sebou ještě kus práce. Při mých osobních návštěvách ve zdravotnických zařízeních mimo Českou republiku jsem se setkala s ochotnými, usměvavými sestřičkami a lékaři. Kladu si otázku, proč tomu tak je? Vyplývá z toho, ţe v české společnosti stále chybí profesionální odpovědnost ke klientovipacientovi? Nedostatky v profesionálním chování Shodneme se, ţe asi největší tlak na profesionální chování zaţívají ve své práci zdravotničtí pracovníci. Kaţdodenní kontakt s nemocí, bolestí nebo se smrtí způsobuje u zdravotníka velkou psychickou zátěţ. Naopak uzdravený a spokojený pacient vytváří dobrý pocit z dobře vykonané práce. Nemyslím si, ţe hlavním důvodem menší profesionality českých zdravotníků je pouze nedostatečné vzdělání nebo nízké finanční ohodnocení. Problém vidím v malé ochotě komunikovat s pacientem nad rámec svých denních povinností. Moje postřehy a záţitky mě vedly k zamyšlení se nad komunikací zdravotníků s pacienty (klienty), protoţe zde vidím nejvíce prostoru ke zlepšení. 46

Pokud chceme, aby pacient s námi co nejlépe spolupracoval, je velmi důleţitý první kontakt s ním. Jestliţe musí být pacient hospitalizován, je plný obav, očekávání a doufá, ţe v nemocnici budou hodní lékaři a hodné sestřičky. Jestliţe při vstupu na oddělení potká zaneprázdněného, zamračeného a nervózního zdravotníka, který udělá jen to, co je nezbytně nutné při jeho příjmu, pacient vnímá tuto skutečnost velmi intenzivně a vytváří si první negativní úsudek na zdravotnické zařízení. Z tohoto první nepříjemného záţitku mohou vzniknout další reakce, které ztíţí spolupráci s pacientem i vývoj jeho léčení. Pacient nedůvěřuje personálu, je nespokojený a projevuje se to v jeho chování. Proto je důleţité, aby cítil od začátku důvěru, bezpečí a pocit sounáleţitosti, ţe o něj máme zájem a není jen anonymní jméno s diagnózou. Všem je nám známé rozdělení komunikace na verbální a neverbální a teoreticky jsme asi všichni schopni vyjmenovat, jak je důleţité při komunikaci drţení těla, mimika obličeje, vzdálenost, atd. Ale umíme tyto teoretické znalosti vyuţívat i v praxi? Pacient vnímá v první řadě neverbální projevy zdravotníka, aţ poté je schopen se soustředit na obsah sdělení. Pokud tedy sestra při prvním vstupu na oddělení nepodá pacientovi ruku, nepředstaví se a stroze vychrlí všechny pokyny na chodbě oddělení, je velmi pravděpodobné, ţe si pacient zapamatuje pouze výraz sestry a udělá si první úsudek: ta je nervózní, zamračená, nepříjemná. Jelikoţ je pacient soustředěn na výraz sestry, stane se, ţe mu některé informace uniknou a on se musí znovu zeptat, co mu říkala. V tom okamţiku zaneprázdněná sestra ještě více znervózní, zesílí hlas při opakování informací a v duchu si myslí, co je to za „natvrdlého“ pacienta. A to je okamţik, kdy vzniká první bariéra mezi zdravotníkem a pacientem a zdravotník ztrácí pacientovu důvěru. (zdroj) Jako učitelka odborných předmětů jsem se setkala se širokým spektrem zdravotníků a pacientů s různě závaţným onemocněním. Ráda bych nyní uvedla několik reálných případů neprofesionálního chování zdravotníků:

Například kárání

pacientů před ostatními klienty. Nesoběstačný pacient se vyprázdní krátce po provedení ranní hygieny do plen. Přijde k němu sestra a na celý pokoj řekne: „Co jste mi to, pane Nováku, zase udělal?!“ a obrátí oči „v sloup“. Pacient se cítí velmi poníţen. Výsledkem je, ţe pacient začne odmítat potravu, aby mu sestřička „zase nevynadala“, kdyţ bude mít stolici v plenách. Dalším příkladem neprofesionality je situace, kdy pacient upoutaný na lůţku poţádá sestru, která přišla vykonat nějaký úkon k jinému pacientovi na stejném pokoji, o donesení podloţní mísy. Sestra, aby ušetřila čas, vyjde z pokoje na chodbu a zavolá na jinou sestru, která jde kolem: „dones prosím tě na tři, dva mísu“ (myslí tím pokoj číslo 3 a lůţko č. 2). Pacient slyší, ţe se stal během pobytu v nemocnici číslem „3, 2“.

Dalším nešvarem některých českých

zdravotníků je, oslovování starších pacientů „babi, dědo“ nebo naopak tykání mladým 47

pacientům (pokud je zdravotník ve věku rodičů pacienta). Mohla bych zde uvést další a další příklady nevhodného neprofesionálního chování, ale kritizovat zdravotníky není záměrem mé práce. Komunikace mezi zdravotníkem a pacientem Pokud chceme zlepšit dojem pacienta ze zdravotnického zařízení, musíme se snaţit najít příčinu, proč chování zdravotníků není na takové úrovni, jak bychom si přáli. Domnívám se, ţe nejčastějšími důvody, proč se zdravotníci nechovají dostatečně profesionálně, jsou: nedostatek času, nedostatek personálu, nedostatečné ohodnocení. Důsledkem toho dochází ke komunikačním bariérám, které vedou ke špatné verbální a neverbální komunikaci. Myslím si, ţe zlepšení komunikace můţe řešit kaţdý zdravotník sám bez

velkých

časových

nebo

finančních

investic.

Dovolte mi tedy malou rekapitulaci zásad v komunikaci mezi zdravotníkem a pacientem: 1. při navazování prvního kontaktu dbát na první dojem, vystupovat profesionálně představit se, podat ruku 2. příjemný vzhled, pozitivní výraz v obličeji 3. oslovovat pacienta jménem 4. udrţovat stále oční kontakt, nemluvit přes rameno, nebo být při rozhovoru otočený zády 5. mluvit spisovně a srozumitelně, bez pouţívání odborných nebo slangových výrazů 6. ověřovat si během rozhovoru, ţe nám pacient rozumí 7. komunikace by měla být výměnou informací, umět naslouchat 8. empatie, úcta k druhému, spoluúčast 9. vhodné načasování rozhovoru – soukromí, dostatek času, klidné prostředí 10. adaptabilita – umět přizpůsobit rozhovor reakcím pacienta (Linhartová, 2007, s. 63) Tato běţná komunikační pravidla bychom si měli osvojit natolik, aby se stala neoddělitelnou součástí naší profese. Role sestry v komunikaci s pacientem je nezastupitelná, protoţe s ním tráví nejvíce času a zná jeho potřeby. Problémový pacient Ovšem i pacient můţe být někdy velmi arogantní, agresivní a konfliktní. Při komunikaci s takovým pacientem nebo ve vypjatých situacích je velmi důleţité udrţet jednání 48

v profesionální rovině, nenechat se strhnout do emočně laděného rozhovoru. Pro zdravotníka to znamená být asertivní - umět komunikačně manévrovat a strategicky jednat. Asertivní člověk dovede čelit kritice, manipulaci nebo agresi. Ráda bych uvedla několik příkladů správné asertivní komunikace mezi zdravotnickým personálem a pacientem: 1. Umět se nebát vyjádřit své pocity 2. Mimika by měla odráţet to, co cítíme 3. Umět říkat „já“ a nemluvit za skupinu 4. Naučit se přijímat pochvalu a umět chválit 5. Nebát se improvizovat a jednat spontánně 6. Umět přijímat a vyjádřit kritiku 7. Umět zvládnout hněv a zlost (Venglářová, 2006, s. 69) Pokud se nám podaří postupně začlenit do naší mysli a našeho chování výše uvedené zásady správné komunikace a asertivity, jsme na dobré cestě. Závěrem bych chtěla říci, ţe k úspěšné komunikaci s pacientem je nutné uvědomit si, ţe kaţdý člověk je individualita a i my jsme individuality. V komunikaci s pacientem bychom na to neměli zapomínat a našim prvotním úkolem by měl být jeho spokojenost. Pacientovi bychom měli být partnerem, ne jeho nadřízení, ale ani podřízení. Pomocí vzájemné spolupráce, respektu a schopnosti kompromisu dosáhneme daleko více. Ukáţeme-li nemocnému lidskou tvář, bude toho schopen i on. Neměli bychom v naší kaţdodenní práci zapomínat, ţe pacient nám důvěřuje a spoléhá na nás. Můţe se lehce stát, ţe nabytou důvěru našim neuváţeným jednáním a chováním rychle ztratíme. Měli bychom mít vždy na paměti, že i my se můžeme stát pacienty a budeme potřebovat pomoc. Chovejme se tedy k pacientům tak, jak bychom si přáli, aby se zdravotníci chovali k nám. Literatura: VENGLÁŘOVÁ, M., 2006. Komunikace pro zdravotní sestry, Praha: Grada, 2006. 144 s. ISBN 8024712628. LINHARTOVÁ, V., 2007. Praktická komunikace v medicíně, Praha: Grada, 2007. 152 s. ISBN 9788024717845

49

VULGÁRNÍ SLOVA V KOMUNIKACI Autor: Mgr. Jana Mašková SZŠ Ruská 2200/91, 100 00 Praha 10 Abstrakt Autorka přináší informace o problematice uţívání vulgárních slov v kaţdodenní komunikaci ve škole i mimo ni. Příspěvek uvádí příklady pouţívání vulgarismů z historie i současnosti. Na začátku této práce je definován pojem vulgární slovo. Nevhodná slova jsou jen pro orientaci rozdělena do tří skupin. A to na výrazy, které jsou v dané situaci vtipné, další skupinu tvoří ty, které jsou obscénní nebo mají význam slovní vaty. Poslední skupinu tvoří úsměvná slova. Pokud jsou přeloţena do českého jazyka, tak mají úplně jiný význam. Poslední část se zabývá pouţíváním vulgarismů ve škole. Na závěr autorka předkládá několik názorů. Úvod Cílem práce bylo upozornit na stále častější pouţívání vulgarismů u ţáků při verbální a neverbální komunikaci ve škole a mimo ni. Vulgarismy mají v ţivotě člověka evidentně nezastupitelnou roli, ať se nám to líbí nebo ne. Na některých příkladech budou demonstrovány situace, kdy byly pouţity vtipné, a kdy naopak sprosté aţ doslova obscénní výrazy. Inspirace byla čerpána nejen z historie, ale také ze součastné doby. Záměrem rozhodně nebylo detailně vyjmenovat všechny vulgarismy, které člověk při komunikaci pouţívá. Vulgárních slov je mnoho a další budou jistě přibývat.

Pokud chceme porozumět

řeči nadávek a vulgarismů znamená to pochopit lidskou duši. Sprostá slova nám často připomínají, ţe člověk má nejen ústa boţská, ale i hnojná, kterými projde mnoho slov páchnoucích ţumpou. Snaţila jsem se porozumět, co mladé lidi tak často vede k nadměrnému uţívání nevhodných slov, a proč obliba v těchto slovech je aţ zaráţející. Zapomínají totiţ na jednu věc, ţe v nadávkách poznáme, s kým máme opravdu tu čest. Kulturnost vyjadřování je právě určena tím způsobem, jakým člověk promlouvá ke svému okolí. Mnozí lidé se stávají směšnými nebo hodnými soucitu právě v okamţiku, kdy otevřou svá ústa. V příspěvku jsou sprostá slova formulována slušnými opisnými tvary nebo uvedena prvním a posledním písmenkem výrazu a ostatní část je vyčárkována. Tímto se omlouvám pedagogům, moralistům, úzkostným lidem a hlavně všem těm, kteří se nadávkám v ţivotě vyhýbají a vulgarismy ve svých projevech nepouţívají. Pokud by se někoho nemile něco dotklo, tak s hledáním chyb musí začít právě u sebe. 50

Vulgární slova Slovo vulgární bylo odvozeno z latinského slova vulgus – lid, chátra, lůza. Vulgarismy jsou nespisovné, hrubé, sprosté a vulgární výrazy. Mohou být také označeny např. nemravnými, obscénními, hulvátskými, prudérními či nepřijatelnými slovy. Najít nějaké dělení vulgarismů v literatuře bylo velice obtíţné. V knize (Marynčák, 2007, s. 72) jsem se dočetla, ţe se při nadávání pozná rozdíl jen v tom, zda ostrá slova vyslovil venkovský nebo městský typ uţivatele. Venkovský člověk je více přímočarý a to co má na srdci má i na jazyku. U městského typu předpokládáme daleko rafinovanější zbarvení sprostých slov. Vulgarismy lze pro naši jednoduchou orientaci rozdělit asi do tří skupin. Do první skupiny jsou zařazena sprostá slova, která jsou sdílná, stručná a vtipná. Nadávka je autorem v nějaké situaci přímo šitá na míru. Ve druhé skupině mohou být vulgární slova, která nejsou sdílná a jsou vyloţeně sprostá. Nad takto vyslovenými nemravnými slovy nás aţ zamrazí. Do této skupiny přiřadíme pro nás nepřijatelná slova, které jsou velice často ve větě uţívána a plní funkci slovní vaty, pomlčky nebo pauzy. Do třetí skupiny začleníme slova, která v českém jazyce mají odlišný význam a pokud jsou přeloţena z jiného jazyka, vyvolávají úsměv na tváři. Dobře víme, ţe v nejrůznějších ţivotních situacích děti a dospělí pouţívají nadávky a vulgarismy. Můţeme s nadsázkou říci, ţe tam kde ţije člověk-homo sapiens se mluví všude sprostě. Nadávajícímu se občas podaří vtipně říci i to, co si ostatní myslí, ale neřeknou to nahlas. V nadávkách se projevuje emocionální, volní a rozumová stránka psychiky jedince. (Marynčák, 2007, s. 18) Slovník kaţdého z nás, ať uţ se to někomu líbí nebo ne, je do jisté míry tvořen i vulgarismy. Nadávkami vyjadřujeme tvrdý nesouhlas s tím, co se nám nelíbí, co je proti našemu vkusu, názorům a přesvědčení. My o sobě totiţ řekneme v nadávce více, neţ uvedeme ve svém podrobném ţivotopise. Existuje početná skupina lidí, kteří pouţívají vulgarismy jako součást běţné komunikace a dá se říci, ţe sprostá slova za nevhodná nepovaţují. Z toho vyplývá, ţe to co je pro jednoho člověka vulgární aţ obscénní, můţe být pro druhého naprosto únosný společenský výraz. Existují určitá prostředí nebo určité situace, kdy si kaţdý z nás sníţí svůj práh citlivosti na ostrá slova a tyto výrazy vtipně pouţije. V tomto případě nemáme všichni aţ tak odmítavý postoj k pouţívání nevhodných slov. Vtipně řečená vulgární slova Vulgarismy do komunikace patří jen za podmínek, kdy vulgární výraz je vynalézavý, vtipný a nedá se proti tomu nic namítat. Vhodně pouţitý neslušný obrat můţe mít pro jedince očistný účinek a bývá součástí psychohygieny. 51

Některé nadávky neoplývají aţ tak velkou vulgaritou, ale mají vtip. Velice ţertovná odpověď, která je šitá na míru vzniklé situaci, mi připadá výrok bývalého hokejisty a hlavního kouče hokejové klubu NHL Pittsburg Pinguins Ivana Hlinky. Pouţil velmi výstiţný výraz: „Jen se z toho nepodělat.“ Tato věta je krédem rozumně uvaţujícího člověka, který dobře ví, ţe k ţivotu patří výhry i prohry. Nepřeceňoval úspěchy a z poráţek nedělal ţádné tragédie. Kdyţ byl potom propuštěn z NHL, protoţe nesplnil podmínku, kterou si zaměstnavatel kladl, tak nehledal ţádné výmluvy a omluvy. V jeho projevu nebyla ani stopa po ukřivděnosti. (Pech, 2009, s. 41) Podívejme se při hledání vtipných vulgarismů do historie. Pro Napoleona se vyvíjela bitva u Waterloo vítězně. Potom, kdyţ anglický generál Wellington dostal posily, tak došlo k obratu situace na bojišti. Velitel Napoleonovy gardy, generál Cambronne, se rozhodl krýt odjezd císaře se zbytkem gardy. Wellingtona toto sebeobětování natolik nadchlo, ţe zvolal: „Vzdejte se, zdatní Francouzi!“ Generál Cambronne v této beznadějné situaci odpověděl: „Merde, stará garda umírá, ale nevzdává se!“ Odvětil tím nejfrekventovanějším francouzským slovem. Právě pro toto osudné slovo mu byl odepřen odstavec v učebnicích, i kdyţ se zachoval jako hrdina. V tomto případě to nebylo jistě v pořádku. (Pech, 2009, s. 33–34) Za připomenutí také stojí odpověď hrdinky Jarmilky v Hrabalově povídce Majitelka hutí. Na otázku, kdy se s ní oţení mladík, se kterým je těhotná odvětila: „Až pokvetou h---a!“ Velmi výstiţný výrok a všichni zajisté pochopíme. (Pech, 2009, s. 34) Také pánové Voskovec, Werich a Jeţek nám vstoupili do paměti svým oslovením. Zásadně se titulovali slovem v--e a pokud mezi sebou pouţívaly psaný text, tak sdělení nadepisovali a končili vţdy pozdravem Tvůj v-l (Pech, 2009, s. 34). Přitom Werich o nadávkách říkal: „Nemám nadávání rád, …ale bylo to něţné, jako bychom říkali miláčku.“ (Marynčák, 2007, s. 146) Závěrem této části uvedu ještě jedno výstiţné arabské přísloví, které říká, ţe „Moudrý člověk se ve společnosti zlých lidí stává idiotem.“ Ve skupině, z takto sloţených lidí, se pravděpodobně nakazíte. Větší počet zlých osob vytváří určité humánní vakuum, které z kaţdého, kdo se v něm ocitne, vysaje teplo a přívětivost a nahradí je chladem a pohrdáním. (Sutton, 2010, s. 78 – 79) Nevhodné pouţívání vulgarismů a slovní vaty Existují však výrazy, kterým schází vtip, oduševnělost a naprosto chybí originalita. Vztyčený prostředníček nazýváme tzv. fakování z anglického slova fuck off. Toto obscénní gesto 52

opovržení je velmi oblíbené a rozšířené. Hodí se však pouze na sraz drsných motorkářů. Premiér Miroslav Topolánek toto gesto pouţil při zasedání Poslanecké sněmovny České republiky. Význam sdělení potom novinářům vyloţil jako: „Kalousku, jsi jednička.“ Za zajímavost stojí, ţe za stejné gesto opovrţení dostal kapitán fotbalistů Sparty Tomáš Řepka pokutu 80 000 Kč. Obscénně vztyčený prostředníček pouţil na stadionu v Teplicích vůči divákům. (Pech, 2009, s. 17) Jiţ zmiňovaný bývalý premiér země by si neměl dovolit na novinářův dotaz odpovídat slovy: „Do toho je vám h---o.“ Tady se o vtipném významu nedá vůbec hovořit. (Pech, 2009, s. 35) Větší frekvence stejných slov ve větě plní funkci slovní vaty, spojky, odmlky, přitakání a nesouhlasu. U mladé generace je tímto oblíbeným slovem v--e. Je tak často pouţíváno především proto, ţe asi slouţí pro odpočinek mozku, který v pauzách nabírá sil, aby vymyslel něco chytrého. Jinak se to snad ani nedá vysvětlit. Stejně stupidní je pouţívání dalšího slova a tím je označení prostitutky. Je zajímavé, ţe prostituci označujeme za nejstarší lidské řemeslo na světě, přestoţe hrnčířství, tkalcovství a kovářství existovalo daleko dříve. (Doleţal, 2004, s. 62) Význam slova v českém jazyce Existuje velká slupina slov, která mají po přeloţení z různých jazyků do českého jazyka absolutně jiný význam. Humorná mi připadá situace, kdy Antonín Doleţal vypráví v knize úsměvný příběh: „Parazitolog profesor Bozděch pracoval v Ghaně. Jeden ghanský jazyk má význam mrdasi, coţ znamená, děkuji. V laboratoři se ho ptali, proč se usmívá, kdyţ mu děkují. Kdyţ jim vysvětlil, co to u nás znamená, prohlásili „to je blbý jazyk“ a přestali mu děkovat.“ I tudy vede cesta ke způsobu komunikace. (Doleţal, 2004, s. 125) Zamysleme se ještě nad významem často pouţívaného slova idiot. V řeckém jazyku je slovo vlastní přeloţeno jako idios. Proto člověku, který se stará jen o svou domácnost a ţivobytí, říkali svobodní Řekové soukromník idiotés. Pro ně to byl nevzdělanec, a ne občan, protoţe neměl čas na myšlení a veřejný ţivot. Ţe se z tohoto slova stala nadávka, svědčí o tom, jak těmito lidmi bylo pohrdáno. Vulgární slova ve škole Ve škole se mládeţ učila a učí, ţe cílem dobré komunikace je někomu sdělit nějakou myšlenku, vyjádřit svůj názor nebo přesvědčit druhého o správnosti vlastních postojů. Sprostá slova by rozhodně neměla patřit do úst ţáků zdravotnické školy. Neúnavný boj 53

pedagogických pracovníků s pouţíváním vulgárních slov u mladých lidí by se dal přirovnat k sisyfovské

práci.

Sprostá slova jsou pouţívána jak v ústní tak v písemné podobě. V mluveném slovu někteří ţáci pouţívají sdělení hodně peprná a vyjmenovávat je rozhodně nemíním. To by se muselo kaţdé vyslovené slovo vypípat jako v televizi. V písemné formě jsou některé výrazy vyryty do školních lavic. Popsány jsou jimi dveře, okna a zdi školy. Myslím si, ţe těmito slovy uţivatelé chtějí především zneváţit protivníka. Psaný projev jim slouţí jako ventil vnitřního napětí s nečekaným šokujícím sdělením pro okolí. Zanedbatelná není ani výše finančních nákladů spojená s likvidací těchto, pro někoho důleţitých nápisů. Pouţívání vulgárního slovníku

svědčí

o úrovni

vzdělanosti

a také

o

inteligenci

uţivatele.

Ve škole i mimo ni ţáci často pouţívají některé nadávky a vulgarismy nejen v podobě slovní vaty nebo pomlčky, ale také v případě ohrožení, útoku nebo obrany. Při slovním útoku musíme počítat i tím, ţe můţe dojít k tzv. kritické reakci. Napadený bývá přirovnáván ke kryse, která je-li zahnána do kouta, ví dobře, ţe nemůţe nikam uniknout a ani od útočníka očekávat milost. Ze strachu pak samozřejmě zaútočí. Pro agresora můţe mít takový útok aţ nedozírné následky v podobě fyzického napadení pěstí nebo vším co má napadený po ruce. (Marynčák, 2007, s. 37) Mnoho ţáků ani neví, ţe při komunikaci pouţívá sprostá slova. Slovníkem, kterým se vyjadřují, jim tak nevhodný nepřipadá. Při hodnocení kaţdého dítěte a kaţdé situace musíme postupovat velice individuálně a brát v úvahu daleko širší okolnosti. Samozřejmě, ţe musíme vzít na vědomí také vliv prostředí, ve které dítě ţije. Závěr Všichni jsme, aţ na nějaké případy, od přírody milí a duševně zdraví lidé, ale za určitých podmínek se můţe kaţdý změnit v člověka jízlivého, hrubého a neslušného. Pokud někdo ve svých slovech vyjadřuje pohrdání, máme schopnost reagovat víceméně stejně. Dokonce soucitný člověk, který se ocitne ve skupině agresivních a zlých lidí, má tendenci se chovat jako jejich dokonalá kopie. Lidské emoce, včetně strachu, pohrdání a vzteku, jsou aţ pozoruhodně nakaţlivé. Na závěr bych se chtěla podělit o záţitek z jedné zkoušky na škole. Vysokoškolský učitel nás pozdravil slovy: „Doufám, ţe něco umíte. Včera to tady byl samý blbec a pitomec.“ Slova nebyla vtipná, ale uráţlivá. Jeho verbální komunikace by se dala nazvat velice nespolečenskou. Můţeme tak stokrát říkat mladým lidem, kdyţ vyslechnou nevybíravý slovník některých inteligentních a vzdělaných lidí, ţe se vulgárně nemluví. Příklady přece opravdu táhnou! Exempla trahunt.

54

Literatura DOLEŢAL, A. Zakázaná slova. Praha: Grada, 2004, 200 s. ISBN 80-247-0916-3. PECH, J. Řeč těla a umění komunikace. Praha: Svoboda, 2009, 138 s. ISBN 978-80-205-06061. MARYNČÁK, R. Stručné dějiny nadávek a sprostých slov. Český Těšín: FINIDR, 2007, 320 s. ISBN 978-80-7309-496-6. SUTTON, R. Kreténům vstup zakázán! Český Těšín: Plejáda publishing, 2010, 150 s. ISBN 978-80-87374-11-5.

55

ZKUŠENOSTI S VÝUKOU PRVNÍ POMOCI V KURZECH ORGANIZOVANÝCH NA NAŠÍ ŠKOLE Autor: Mgr. Taťána Janíková, Mgr. Taťána Janošová, Alena Vernerová SZŠ Praha 10, Ruská Abstrakt: Příspěvek informuje u pořádaných zdravotnických kurzech střední zdravotnickou školou Ruská vytvořené v rámci projektu OPPA Adaptabilita „Tvorba a pilotní ověření systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků ve zdravotně - sociální oblasti“a zahrnuje evaluační vyhodnocení anonymní dotazníkouvou metodou posluchačů kurzu základních zdravotnických znalostí. Přehled dalších zdravotnických kurzů nabízených na naší škole: všeobecný sanitář , sanitář pro operační sál , sanitář pro pitevnu nebo autoptické oddělení, sanitář pro laboratoř a transfúzní oddělení, sanitář pro zařízení lékárenské péče, ošetřovatel, mentor klinické praxe, zdravotník zotavovacích akcí (rekvalifikační), sociální kurzy: péče o klienta v sociálních sluţbách, kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních sluţbách, projekt - Rozvíjení jazykových kompetencí ţáků SZŠ v zahraničí V Operačním Programu Praha Adaptabilita získala naše škola finanční podporu spolu s 10 partnerskými školami na vzdělávací projekt nazvaný „Tvorba a pilotní ověření systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků ve zdravotně sociální oblasti.“ V rámci tohoto projektu nabízíme kurzy akreditované MŠMT v systému DVPP: •

Zdravotník zotavovacích akcí

•

Základní norma zdravotnických znalostí

•

Výchova k reprodukčnímu zdraví

•

Pedagog a ţáci s chronickou chorobou.

Jaké jsou naše zkušenosti s výukou v kurzech Zdravotník zotavovacích akcí a Základní norma zdravotnických znalostí Zdravotník zotavovacích akcí Vzdělávací kurz reaguje na zákon č. 258/2000 Sb.,ve znění dalších novelizací o ochraně veřejného zdraví, a z vyhlášky Ministerstva zdravotnictví 106/2001 Sb.,o hygienických 56

poţadavcích na zotavovací akce pro děti, a 148/2004 Sb., kterou se předešlá vyhláška upravuje. Kurz je určen pro pedagogické pracovníky všech stupňů škol a pro dospělé osoby v rámci rekvalifikace v rozsahu 39 vyučovacích hodin . Hodinová dotace i náplň kurzu vychází z vyhlášky č.106/2001 Sb. v platném znění. Cílem kurzu je proškolit teoreticky a prakticky pedagogické pracovníky v základních postupech poskytování první pomoci. Zvýšit jejich úroveň vědomostí a naučit je řešit situace ohroţující zdraví a ţivot dětí ve školských zařízeních a na zotavovacích akcích. Výuka probíhá v odborných učebnách, které jsou vybaveny resuscitačními modely, obvazovým materiálem, modely pro simulaci jednotlivých úrazů a audiovizuální technikou. Při výuce vyuţíváme různé metody, například přednáška, demonstrace postupu, praktický nácvik a řešení modelových situací. Lektoři jsou pedagogové odborných předmětů ze SZŠ, kteří jsou garantem kvalitní výuky. Mají metodické a didaktické zkušenosti, praktické zkušenosti a teoretické znalosti. Co motivovalo lektory k tomu, ţe se začali věnovat výuce kurzu první pomoci? . špatná zkušenost s poskytováním PP u laiků . pomoc organizátorovi kurzu . prezentace školy .příleţitostně jsme učili v kurzu PP a na základě odezvy se začali touto činností zabývat více .s dospělými klienty v kurzu je to zajímavá zkušenost .je to důleţité pro praxi Základní norma zdravotnických znalostí ZNZZ V roce 1999 přijalo Ministerstvo zdravotnictví , Ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy a Český Červený Kříţ memorandum o cílech učebních plánech a cílových skupinách pro výuku v kurzu. Na základě Memoranda a se souhlasem a s vědomí ČČK byl vydán výnos, který zavazoval ke správnému postupu při tvorbě cílů a obsahu kurzu a jejich akreditací. Podle tohoto postupu mohly školy a občanská sdruţení akreditovat kurz v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Tento postup je součástí zákona o DVPP. Tento postup je součástí vyhlášky o DVPP ( č. 317/2005 Sb) Současná akreditace je do 6.1. 2014. Do kurzu můţe být přijat pedagogický pracovník s ukončeným VŠ či SŠ vzděláním. Délka trvání kurzu je 20 vyučovacích hodin po 45 minutách, výuka probíhá po dobu 3 dnů ( 9 hod teorie, 11 praktického nácviku). Počet účastníků vzhledem k praktické části je maximálně 20. Cíle kurzu: 57

•

Poskytnout teoretické a praktické vědomosti a dovednosti v základních postupech laické první pomoci

•

Upevnit a prohloubit vědomosti a procvičit praktické dovednosti při řešení situací ohroţující ţivot dětí, ţáků a studentů a osob ve školských zařízeních a na vycházkách či školních výletech

•

Naučit praktické a účelné postupy pouţívané v situacích ohroţujících ţivot

•

Umět se orientovat v prioritách v poskytování PP

Po absolvování obou kurzů účastník obdrţí osvědčení s neomezenou platností. V závěru kurzu absolventi vyplňují autoevaluační dotazník, který obsahuje 5 otázek a prostor pro dovětek. V letošním roce jsme získali celkem 68 dotazníků účastníků kurzů. Výsledky šetření: 1. Předpokládáte, ţe získané vědomosti a dovednosti vyuţijete ve svém zaměstnání? Ano 37

Ne

0

Částečně 31

2. Myslíte si, ţe vědomosti a dovednosti získané absolvováním Kurzu první pomoci pro pedagogické pracovníky uplatníte v praktickém ţivotě? Ano 52

Ne

1

Částečně 15

3. Hodnotíte metody a formy výuky jako vyhovující? Ano 60

Ne

0

Částečně 8

4. Hodnotíte časový rozsah výuky jako vyhovující ? Ano 57

Ne 5

Částečně 6

V prostoru pro dovětek se 31 respondentů se nevyjádřilo, to je 50% . Z 37 respondentů většina hodnotila kurz kladně, objevilo se i několik kritických poznámek. Co nás čeká v budoucnosti? Dotazníkové šetření v kurzu ZZA . Následně pak porovnání názorů respondentů v obou variantách kurzu .

58

DODRŢOVÁNÍ ZÁSAD ZDRAVÉHO ŢIVOTNÍHO STYLU U STUDENTŮ SZŠ (analýza výsledků předvýzkumu) Autor: Lenka Pardubská 3. ročník oboru ZA Michal Šimčík 3. ročník oboru ZA SZŠ Ruská 91 Praha 10 Abstrakt: Příspěvek informuje o aktuálnosti prevence civilizačních onemocnění a nutnosti dodrţováním zásad zdravého ţivotního stylu. Součástí je výzkumné šetření ţáků střední zdravotnické školy, jehoţ výsledkem je alarmující stav výţivy a především nedostatečná fyzická zdatnost ţáků. Ţivotní styl ovlivňuje naše zdraví přibliţně z 80%. Zbylých 20% pak tvoří determinanty vnitřní-(genetika). Primárně stojí na pěti základních pilířích a to na výţivě, tělesné aktivitě , aktivním spánku a relaxaci, psychohygieně a v neposlední řadě na minimalizaci působení škodlivin a rizikového chování. V současnosti je velmi obtíţné udrţet si zdravou ţivotosprávu. Moderní doba se stále zrychluje a na člověka nakládá čím dál větší nároky. Lidé chtějí ušetřit čas, peníze a zvykli si na určité pohodlí, které jim vybudovalo celé mnoţství moderních vynálezů a vymoţeností.Cílem celého šetření bylo otestovat do jaké míry si osvojili zásady zdravého ţivotního stylu ti, kteří by ho

měli sami v budoucnu šířit a

upevňovat. Civilizační choroby: Jak uţ napovídá anglické označení „lifestyle diseases“ jedná se o onemocnění vznikající na podkladě nevhodného ţivotního stylu a návyků. Uplatňuje se především nadměrný příjem kaloricky a energeticky bohatých potravin (ţivočišné zdroje, soli, jednoduché cukry), který neodpovídá výdeji ve formě tělesné aktivity. Dále sem patří rizikové chování jako nikotinismus, abúzus alkoholu a jiné sociálně-patologické jevy (stres), a v neposlední řadě i stav ţivotního prostředí, který v důsledku stále se rozrůstající průmyslové výroby chátrá. V mortalitě

na

civilizační

choroby

si

jednoznačné

prvenství

drţí

onemocnění

kardiovaskulárního systému - více jak 41%. ČR 3 v EU. Dále pak onkologická onemocnění25%. ČR 2 v EU. Nemoci dýchacího systému tvoří 8% úmrtnost. Obezita: Jedná se o nejčastější civilizační chorobu v rozvinutém průmyslovém světě. Dnes jiţ postihuje i země chudší! Obezita je definována jako nadměrné hromadění tuků v těle z celé řady příčin. V ČR postihuje kolem 50% ţen a 30% muţů. Lze rozlišit dva základní typy 59

obezity 1) abdominální (muţská = hromadění tuků v břišní oblasti) a 2) gyonidní ( ţenská= tuk se ukládá v oblasti hýţdí, stehen a prsů, příprava na porod). Příčinou je především nedostatek tělesné aktivity, nadměrný příjem kalorií, kolísání váhy (časté diety), kouření, stres a v neposlední řadě i určitá genetická zátěţ. Sekundárně se s obezitou zvyšuje riziko celé řady dalších civilizačních chorob, např. kardiovaskulární onemocnění, DM 2 typu, nemoci pohybového ústrojí apod. Výţiva: Výţiva je základní potřeba organismu, strava sebou přináší stavební materiál lidského těla, energetický příjem a celou řadu látek našemu tělu nezbytné. Jak

při

kvantitativním

nedostatku tak i kvalitativním nedostatku reaguje tělo vţdy určitou poruchou. Vztah člověka k výţivě podléhá bezesporu jeho individuálním potřebám jako je např. hlad, sytost, ale stojí především pod celou řadou socio-kulturních vlivů.

Není pochyb, ţe dietologie je tedy

důleţitou sloţkou zdravotní výchovy. Přesto však více výţivové trendy ovlivňuje to co je moderní, co se prodává, co jí ostatní neţ to jaký je její prokazatelný vztah rozvoje celé řady onemocnění. 1. Fyziologicko - biologické faktory: Funkce GIT, věk, růst, vývoj, zdravotní stav 2. Psycho-spirituální - Zvyklosti,potřeby, osobnost, nálady 3. Socio-kulturní - Kulturní zvyklosti a obyčeje, styl ţivota, ekonomická situace, religiózní hodnoty 4. Prostředí - Klima a geografická poloha, stav ţivotního prostředí, kvalita vzduchu, vody a půdy Obecná výţivová doporučení: Globální strategie výţivy, fyzické aktivity a zdraví z 57. zasedání WHO (2004) zahrnuje 5 základních cílů z hlediska stavu výţivy světové populace Dosáhnout energetické rovnováhy a zdravé hmotnosti Posunout příjem SMK (saturované mastné kyseliny) směrem k nenasyceným mastným kyselinám Ve větší míře se zaměřit na příjem ovoce a zeleniny, luštěnin, celozrnných obilovin a ořechů Omezit příjem jednoduchých cukrů Sníţit příjem sodíku (soli) – jodizace soli (funkční potraviny)

60

Tělesná aktivita a kondice Lidské tělo je předurčeno a naprogramováno k pohybu. O pozitivním vlivu fyzické aktivity na zdraví není pochyb, avšak více neţ kde jinde se na míře vykonávané tělesné aktivity dané populace podepisuje moderní doba. Pokrok sebou nese stále více vymoţeností, jejichţ účelem je nám usnadňovat ţivot (automobily, výtahy, eskalátory, televizní ovladače…) V konečném důsledku pak dochází k tomu, ţe jsou na člověka kladeny čím dál menší nároky v souvislosti s vynakládanou aktivitou. Pohodlný ţivot však končí ve chvílích kdy se dostavuje celá řada somatických poruch a onemocnění. Kondice (tělesná zdatnost): Kondice je tvořena komplexem 5 základních ukazatelů: 1.)Aerobní zdatnost a oxidace: Prezentuje schopnost organismu zásobovat sval a další tkáně kyslíkem .Aerobní oxidace pak řídí spalování glukózy, mastných kyselin a některých aminokyselin.Výhodou je ţe můţe probíhat dlouho a vyuţívá zásobních energetických zdrojů (tuky) 2.)Svalová hmota a síla: Schopnost odolávat zátěţi a adaptace na ni. 3.)Pohyblivost: Funkce pohybového aparátu 4.)Koordinace a flexibilita 5.)Motorická vrozená schopnost Kondici lze rozdělit na 1) sportovně orientovanou, která přijímá specifika jednotlivých disciplín a podle toho rozvíjí různé sloţky tělesné kondice a na 2) orientovanou zdravotně. Zdravotně orientovaná zdatnost rozvíjí veškeré sloţky kondice rovnoměrně, ale respektuje věkové, pohlavní a diagnostické rozdíly. V souvislosti s upevněním a udrţením zdraví je velmi významná! Trénink zdravotně orientované kondice, který respektuje individuální stav jedince nejen ţe není u většiny diagnostických závěrů kontraindikován, ale můţe mít i velmi výrazný

profylaktický

terapeutický

efekt.

(DM,

hypercholesterémie,

osteoporóza,

atheroskleroza ..atd). Doporučení pro rozvoj kondice: Obecně platí, ţe za optimální se povaţuje 30 minut mírné tělesné aktivity např. rychlé chůze, lépe však hodina denně. Do tréninku však lze zasadit veškeré aktivity v délce více jak 15 minut (chůze do práce, úklid apod.) Pravidelná fyzická aktivita s vyšší zátěţí o frekvenci min 3x týdně, 30 minut má nejefektivnější dopad na zdraví. Přičemţ nejvhodnější jsou takové aktivity které rozvíjí veškeré sloţky kondice jak aerobní zdatnost tak i svalovou sílu a celkovou flexibilitu.

61

Aktivní spánek a relaxace Jedná se o další základní potřebu člověka, díky spánku dochází k celkové regeneraci jak fyzických a tak psychických funkcí. Pouze ve spánku lze dosáhnout úplné svalové relaxace. Za optimální se povaţuje délka v rozmezí 8-9 hodin denně. Rozlišujeme dvě fáze. REM fáze (rapid eye movement) vývojově starší, řízena non adrenalinem a je charakterizovaná rychlými pohyby očních bulbů. Při této fázi se zdají aktivní sny, sniţuje se svalový tonus. Slouţí především k regeneraci psychických funkcí. NON-REM fáze (non rapid eye movement), vývojově mladší řízena serotoninem zahrnuje 4 stádia různé míry hloubky z níţ nejdůleţitější je ta čtvrtá. Jedná se o velmi hluboký spánek při němţ dochází k úplné svalové relaxaci a slouţí k obnově fyzických sil. Nastupuje 30-40 min. po usnutí Faktory ovlivňující spánek: Biologicko-fyziologické: Věk, nemoc, bolest, pohyb, aktivita ,jídlo,tekutiny ,zbůsob ţivota Psychicko-duchovní: Stres, strach, úzkost, náročné ţivotní situace Sociálně kulturní: Práce, finance, mezilidské vztahy, Prostředí: Světlo, hluk, teplota, ovzduší Relaxace a relaxační techniky Odpočinek a relaxace slouţí především k zpracování stresu, emocí a uvolnění napětí. Je nutné aby odpočinek probíhal v prostředí člověku příjemném a nic jej nerušilo. Cílem je navodit klid, rovnováhu, pohodu a kladné emocionální ladění. Předpoklady: Navodit pocit kontroly nad sebou a svými věcmi , pochopení ostatních, porozumět sám sobě a ostatním, vědomí sounáleţitosti a dostatek účelové aktivity . Cíle, metodika a výsledků výzkumného šetření Cílem šetření je především zjistit rozsah dodrţování zásad zdravého ţivotního stylu studentů, stav jejich výţivy, kondice a fyzických předpokladů. Šetření zahrnovalo dotazníkové šetření, somatometrické měření (měření koţních řas kaliperem) a zhodnocení kondičních předpokladů respondentů dle testovacího systému unfittest 6-60. V rámci předvýzkumu byly stanoveny 3 základní hypotézy. Předpokládali jsme, ţe více neţ 80% respondentů se pohybují v průměru normálního stavu výţivy.Dále jsme se pak domnívali, ţe více neţ 80% respondentů splňuje odpovídající rozsah fyzické zdatnosti a v neposlední řadě, ţe více neţ dvě třetiny respondentů 62

dodrţuje pravidelné stravovací návyky, pitný reţim, aktivní spánek a odpočinek.Přičemţ následně vyplynulo ţe, 46,38 % respondentů neodpovídá normálnímu stavu výţivy, z toho 38,18 % je nadměrného stavu, 65,35 % respondentů má nadměrné mnoţství podkoţního tuku ,27,78 % dotázaných sportuje nepravidelně nebo nesportuje, 41,21 % chlapců a 39,11 % dívek mají sníţenou fyzickou kondici a ţe, 56,79 % respondentů nedodrţuje pravidelné stravovací návyky, pitný reţim, aktivní spánek a odpočinek.

63

Publikace vznikla v rámci projektu OPPA Adaptabilita „Tvorba a pilotní ověření systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků ve zdravotně - sociální oblasti“ (reg. č. CZ.2.17/1.1.00/32504)

Praha 2011

SZŠ Ruská2200/ 91 Praha 10

EAN 978-80-254-620-2

64