9. Rick Joyner

K n i h o v n a B o ž í h o K r á l o v s t v í * svazek 2011/9

Rick Joyner

Překonání strachu 1) Bitva o duši člověka - 1 2) Dobrý a špatný strach - 4 3) Idoly (modly) a strachy - 7 4) Nejzazší modla (idol) versus nejzazší svoboda - 8 5) Bezpečnost síly - 11 6) Pýcha předchází pád - 14 7) Cesta do Království - 15 8) Pokoj a proroctví - 16 9) Shrnutí.

V lásce není žádný strach. Láska, jež došla naplnění, zahání strach pryč, neboť strach přináší muka. Kdo se však bojí, nedošel v lásce k naplnění. 1J 4,18 http://freemorningstargift.com/lists/?p=confirm&uid=c951a0c62aa3ac37c6f304402750dd89

Překládá Ivanka Jindráčková, [email protected], zapisuje –mv- [email protected], a souhlasí a sleduje pozorně pavlíček [email protected], svatá písma citujeme podle e-Bible21.

Ze slov pravdy a lásky šestého tisíciletí po Adamovi

Pokud chce nová generace naplnit všechnu spravedlnost, musí se podřídit službě všech, kteří přišli před nimi. V současné době se nacházíme uprostřed formování nové generace. Je očividné, že předchozí hnutí se budou zmenšovat, jak se bude nový pořádek stále víc objevovat. Je zásadní věcí, že vůdcové nového řádu budou ctít ty, kteří přišli před nimi, nebo budou ohroženi tím, že sami sejdou z cesty a zůstanou na mrtvém bodě. Arogance nového řádu může být urážkou Božího Ducha stejně jako když starý řád začne odporovat Bohu odmítáním nových věci, které Bůh dělá.

Musí přijít Eliáš. Přijde duchovní generace, která bude pronásledována stejně, jako každá před ní, ale nebude už potlačovat další generaci. Toto hnutí nepodlehne pýše generací a nebude předpokládat, že všechny věci budou jimi dovršeny. Najde milost kříže a z celého srdce odpustí těm, kteří jim ublížili např. jakoukoliv denominační doktrínou a praxí, a tím je připravili o život v koinónii svatých. Budou chápat a dokonce budou doufat, že jejich děti duchovní i přirozené dojdou v Kristu dál než oni sami. A když se tak stane, budou se radovat. Budou pokládat své životy, aby pro tuto generaci připravili cestu přímou. A budou se radovat ze svého umenšovaní, když nová generace poroste. Budou mít Eliášova ducha, který obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům. Naše schopnost být generací, která připraví cestu pro Pána a Jeho konečné záměry, bude určena podle toho, jaké služby si vybereme být součástí – obviňování nebo přimlouvání. Odstraňme to strašlivé jho ukazování prstem z našeho středu a odvraťme se od kriticizmu k přímluvě. Iz 58,8-9.11-12 Tehdy jak svítání tvé světlo vytryskne a tvé zdraví rychle rozkvete; tvá spravedlnost tě bude předcházet a Hospodinova sláva tvé řady uzavře. Tehdy zavoláš a Hospodin vyslyší tě; o pomoc vykřikneš a řekne: Jsem zde! Tehdy tě Hospodin stále povede, nasytí tvou duši i v zemi vyprahlé a tvým kostem dodá na síle. Budeš se podobat zavlažené zahradě, budeš jako pramen, jehož voda nevyschne. Kdo vzejdou z tebe, zbudují dávné sutiny; základy minulých pokolení znovu vystavíš. Budou tě nazývat stavitelem zbořenin a obnovitelem cest, aby se dalo žít. www.morningstarministries.org

*svazek 2011/8 POCHODEŇ A MEČ. Rick Joyner. * svazek 2011/7 VÝZVA K POVOLANÝM STÁT SE VYVOLENÝMI. PŘEKONÁNÍ RASIZMU. Rick Joyner. * svazek 2011/6 O CHLEBU A KALICHU S VÍNEM podle Tomáše Kempenského Následování 4. část * svazek 2011/5 ŽALMY Dr. Jan Zeman * svazek 2011/4 ŽALMY. PÍSNĚ STUPŇŮ A HALEL. Dr. Jan Zeman * svazek 2011/3 ON VÁM OZNÁMÍ, CO MÁ PŘIJÍT. D. Prince, L. Lambert, D. Minor, R. Joyner * svazek 2011/2 PŘEKONÁNÍ RASIZMU. Rick Joyner. * svazek 2011/1a MODLIT SE ZA POLITIKU. * svazek 2010/11 VÝZVA K POVOLANÝM STÁT SE VYVOLENÝMI. VÁLKA A SLÁVA. Rick Joyner. * svazek 2010/10 SÚDNÁ STOLICA KRISTOVA, Daniel Scott Matthewson. * svazek 2010/8 SVĚDECTVÍ Z KÁZÁNÍ Davida Hogana. Přel. Lubomír Zimmer. * svazek 2010/6 O BOJOVÁNÍ. Vladimír Šedivý. Co je Vyvolaná a 5 největších nepřátel. * svazek 2010/3 POSLEDNÍ BITVA. Rick Joyner. Rozpoznání ducha Jezabel. F. Frangipane. * svazek 2010/2 BERÁNEK A HOLUBICE Soběstřednost. MILOVÁNÍ NEPŘÁTEL. Touha po štěstí. * svazek 2010/1 NEJSME ZANECHÁNI. Vyvedení ze Sodomy. Čím se končí svět. Proroctví. * svazek 2009/1 VŠEOBECNÁ A MÍSTNÍ CÍRKEV. Kurs Dereka Prince z roku 1980. * svazek 2009/3 POJĎTE, SVOLÁVÁM NOVÉ SHROMÁŽDĚNÍ, praví Pán. * svazek 2009/4 SVRCHOVANÝ BŮH od Davida Eellse, přeložil Petr Martykán Boží Slovo lze a doporučeno zdarma kázat, tisknout, kopírovat, přeposílat, číst a přitom konat ke slávě Boží.

Vyvolaná v Líšťanech Pavel+Ivanka+otrok Miroslav Venc starší, 330 35 Líšťany 55 Telefon 377 915 039 [email protected], účet na příspěvky a dary 0108930576/0300.

1) Bitva o duši člověka V těchto posledních dnech dramaticky vzrůstá zuřící bitva o duši člověka. Bojuje se v každém jednotlivci, v každé církvi, v každém městě a v každém národě. Pokud neporozumíme tomuto konfliktu, budeme poraženi. Tento spisek byl napsán, aby pomohl osvětlit a strhnout jednu z nejmocnějších zbraní, kterou používá nepřítel našich duší, aby udržel lidi v poutech svých zlých cest. Tou zbraní je

strach! Ďábel používá strach, aby udržel svět ve své moci, stejně tak jako Pán používá víru, aby lidi osvobozoval. Víra nás dovede na Pánovo území, kterým je Jeho Království. Tam najdeme svobodu; umožní nám být těmi, kým jsme byli stvořeni. Bitva mezi vírou a strachem zuřící v každé duši rozhodne, jestli budeme žít úspěšný život nebo ne. Směr našich životů určuje víra nebo strach. Všichni si musíme vybrat, a když si vybereme víru, musíme za ni bojovat. Toto poselství má pomoci posílit naše ruce pro tuto bitvu, poskytnout odhodlání k překonání každého strachu, který chce řídit naše životy, a nahradit ho vírou, neochvějně stoupající k naplnění našeho individuálního poslání. Základní směr našich životů je určován naším podvolením se buď strachu nebo víře. Strach i víra mají určité stupně, míry či hodnoty. Ďábel nás může ovládat do takového stupně, do jakého dovolíme, aby naše životy řídil strach. Proto je řečeno v Ř 14,23 Cokoliv, co není z víry, je hřích! Strach, pokud nás řídí, je i naším pánem, vlastně jeho původce, ďábel. Víra je vztah k Bohu a k Jeho slovu. Abychom mohli chodit podle Boha, nedostává se nám k tomu moudrosti, ale dostává se nám Božího slova. A my se můžeme Bohu líbit poslušností. V Žd 10,38-39 „Můj spravedlivý bude žít z víry, odpadlík je mi však z duše protivný.“ My ovšem neodpadáme k záhubě, ale věříme k záchraně. A proto by mělo být naším cílem, abychom rostli ve víře, a odporovali jakémukoliv řízení strachem. Tento proces vyžaduje obnovení našich myslí nebo myšlení, kterými si uvědomujeme a rozumíme sami sobě a světu kolem sebe. My jsme ti, kteří rozhodnou, jestli bude naše jednání a přesvědčení určováno Boží vírou nebo strachem. Je pouze jedna Boží víra, a je bezpočet strachů, které nás chtějí ovládnout. Jednoduchost chození ve víře je osvobozující. Strach je mnohem více komplikovaný. Jeden z nejzákladnějších vztahů, kterým nás chce ďábel ovládnout, je strach z lidí. Pod touto kategorií se nachází mnoho strachů, jako například strach z odmítnutí, strach ze selhání, strach z rozpačitosti, strach z ponížení atd. A proto čím víc rosteme ve víře v Boha, tím víc budou naše životy plny pokoje, odpočinku a naplnění. Většina selhání, odmítnutí a dokonce i ponížení jsou způsobeny strachem, který nás řídí, jakmile jsme se zahleděli na sebe a stali se sebestřednými. Víra nás z toho bludného kruhu vyvádí. Strach zase způsobuje, že děláme věci, které bychom nikdy neudělali, kdybychom žili v té oblasti podle víry, podle toho, co Bůh řekl. Jednou někdo řekl: strach je víra v to, co je nežádoucí. Náš strach je způsob, kterým věci, jichž se bojíme, vpustíme do svého života. I zvířata rozpoznají lidský strach a reagují na něj. Většina z nás už viděla, jak člověk, který se bojí psů, vzbuzuje touhu i v těch nejpoddanějších zvířatech na něj zaútočit. Predátoři okamžitě vycítí strach, který v nich vyvolá chuť chytit si svou kořist. To je přesně to, co dělá nepřítel duchovně. Strach zburcuje démonické síly, aby se seběhly na zranitelné. Obdobně je víra odpuzuje a nás posiluje,

Od nečistých duchů ke světovým vládcům. Je mnoho úrovní ďábelských sil, které útočí na svět. Rozsah útoků moci temnosti začíná od jednotlivců k rodům, k vládcům (ředitelstvím), kteří hledají nadvládu nad regiony a nad celými národy, až ke světovým vládcům, kteří chtějí řídit celou zemi. Když vůdce teroristů Usama bin Ládin prorokoval, že se Amerika bude třást od severu k jihu a od východu k západu, vydával tím satanské proroctví, které bylo jasným znamením nepřítelovy strategie proti Americe. Protože nepřítel vždy překrucuje Boží práci, můžeme si být jisti, že již brzy bude uvolněna víra v Americe od severu k jihu a od východu k západu. Ve skutečnosti jsme již blízko největšímu z velkých probuzení, jaké se vylije na tuto zemi. 1

Jak nepřítel stupňuje svůj útok ve světě, aby vládl v zahraniční politice strachem a terorem, můžeme si být jisti, že to je největší příležitost pro víru, aby uvolnila pokoj a odpočinutí v každém místě, na které nepřítel zaútočí. Víra je mnohem mocnější než strach. A víra nakonec zvítězí.

Pozemské vlády bojují válku proti teroru na úrovni přirozených zbraní, ale pouze Vyvolaná může dosáhnout konečného vítězství nad tímto nepřítelem. V E 6,12 je nám řečeno: Náš zápas totiž není proti krvi a tělu, ale proti vládám, mocnostem a světovládcům přítomné temnoty, proti duchovním silám zla v nebeských sférách. Není to válka proti tělu ani krvi (proti lidem), ale je to duchovní bitva, ve které bojujeme duchovními zbraněmi, pokud chceme získat pravé a přetrvávající vítězství. V úrovních moci a autority, o nichž jsme hovořili výše, vidíme démony napadající jednotlivce, dokud nemají kompletní nadvládu nad jejich chováním. Toto se nazývá posedlost nečistými duchy. Nižší úroveň jejich nadvlády se nazývá démonický útlak. Následovníkům Krista je dána autorita nad nečistými duchy, a žádný následovník Krista, který poznal autoritu našeho Pána Ježíše Krista, se nemusí bát, že by ho posedl démon. Pokud Kristův následovník chodí i v tom nejmenším množství víry, uvolní tu Boží autoritu a způsobí tím, že všichni nečistí duchové na zemi se budou bát a utečou od nás. Rozpoznání, konfrontace a vyhánění démonů je normální biblické chození s Bohem. Další úroveň autority zla, o které se hovoří v Písmu, jsou vládcové a mocnosti. Jsou větší než nečistí duchové, a chtějí získat nadvládu nad povodími, kmeny a národy, nejen nad jednotlivci a rodinami a rody. I když každý následovník Kristův má autoritu k vymítání (vyhánění) nečistých duchů, neměli bychom vyhánět vládce a mocnosti, nýbrž s nimi máme bojovat a vytlačit je ze svého území. O této úrovni bitvy pojednávám ve svých jiných knihách Epic battles often last days, Mobilizing the army of God, A profetic vision for the 21st century (Bitvy posledních dní, Mobilizace Boží armády, Prorocké vidění pro 21. století). Též KBK 2009/5 Vyšší úrovně duchovního boje od Any Méndez. Existuje ještě jiná, vyšší úroveň zla, která je nazývána světovládci. Tito neovlivňují pouze jednotlivce, rody, povodí, národy, ale mohou vládnout nad zemí globálně po věky. O této úrovni zla hovořím v knize Schadows of things to come (Předzvěst přicházejících věcí). Nad touto úrovní je už jen sám pán zla, satan. Následovníci Kristovi jsou povoláni, aby se zlem bojovali na všech úrovních. Pravou duchovní autoritu máme pouze do takové míry, v jaké v nás Král přebývá nebo my v Něm. Čím víc porosteme v autoritě, což bude doloženo naší vzrůstající vírou, budeme povoláváni bojovat bitvy na vyšších úrovních. Většinou platí, že pouze démoni mohou ovládat jednotlivce. Většina věřících čelí osobní bitvě se zlem, které se snaží získat vstup do jejich životů. Pokud na této úrovni zvítězíme a je nám svěřena větší duchovní autorita, můžeme být povoláni ke konfrontaci se zlem na vyšší úrovni a bojovat za osvobození obce, okresu, povodí nebo dokonce národa, ovládaného nepřítelem. Můj přítel Francis Frangipane rád říká, že s novými úrovněmi přicházejí noví ďáblové. Napsal knihu o duchovní bitvě, kterou mnozí považují za velmi dobrou – Tři bitevní pole (Ivanka našla na internetu přepis čtyř kapitol v katalogu Vědecké knihovny). KMS vydala jeho knížku Boží dům, k dostání. V tomto poselství nám vysvětluje, jak naše bitva proti zlu začíná bitvou ve vlastní mysli. Pokud zde zvítězíme, postoupíme na bitevní pole církve. Pouze vítězná církev v dané oblasti může odtamtud vyhnat vládnoucí mocnosti. Tato kniha je velmi praktický průvodce krok za krokem k takovým vítězstvím. Pokud nám má být dána duchovní autorita národní nebo mezinárodní, můžeme počítat s útoky nadzemských vládců a mocností. Máme-li mít autoritu s dopadem na celou zemi nebo intervalem naší generace, budeme jednou čelit světovládci. Apoštol Pavel byl velký muž a proto musel čelit cézarovi a jím representovanému světovládci. Protože měl císař velkou autoritu, nebyl ovládán jen tak nějakým zlým duchem, ale světovládcem této temnosti. Ježíš je nejvyšší autorita v Království a proto byl konfrontován samotným satanem a nad ním zvítězil. Existují události vylití na povodí, které způsobují rozsáhlé změny na celé zemi. Jsou-li tyto události zlé, můžete počítat s tím, že za nimi stojí světovládce. Takové události jsme byli svědky 11. září 2001. 2

To byl začátek dalšího strategického útoku, který měl nahnat strach a který byl na úrovni světovládce. Neovlivnilo to pouze Spojené státy, celý svět byl ten den otřesen. Je dobře, že civilizované vlády ve světě označily terorizmus za úhlavního nepřítele lidstva. Je to ale duchovní nepřítel a nemůže být zničen prostými bombami a kulkami. Kristovi následovníci musí překonat obavy a strachy, ovládající jejich vlastní životy, spojit se, a potom církev překoná to samé v rozměru své působnosti. Povstaňme ve víře a autoritě proti světovládci, který útočí na celý svět.

Porozumění dvěma mandátům. Toto nemá popřít oprávněnost války, ve které jsou naše pozemské vlády angažovány. Co se jich týče, je nám v Ř 13,1-4 řečeno: „Každý ať se podřizuje vládnoucí moci. Veškerá moc je totiž od Boha, takže současné vlády jsou zřízeny od Boha. Kdo odmítá vládu, bouří se tedy proti Božímu zřízení; a vzbouřence čeká jistý trest. Vládcové přece nejsou postrachem pro ty, kdo konají dobro, ale zlo. Chceš se nebát vlády? Konej dobro, a vláda tě pochválí; je přece Božím služebníkem pro tvé dobro. Pácháš-li však zlo, boj se! Vláda netřímá meč nadarmo; je přece Božím služebníkem, jenž po zásluze trestá pachatele zla.“ V Písmu se píše, že občanské vlády mají mandát od Boha (jsou ustanoveny Bohem), aby pomstily zlo a přenesly hněv na ty, kteří to zlo na zemi vykonávají. Z tohoto důvodu byl občanským vládám dán meč vojenské (a policejní) síly. Měli bychom se vždy modlit za naše vlády a modlit se za jejich úspěch, aby přenesly Boží hněv na ty, kdo praktikují zlo. V celém Písmu vidíme, že když chtěl Pán naplnit své slovo přinesením soudu nad národem nebo lidmi, bylo to většinou vykonáno použitím vojenské síly jiných národů. Toto je podstatné pro udržení řádu do takového stupně, jak je to možné. Dokud nepřijde Boží Království na zemi obnovit spravedlnost a právo, autoritu vykonávají padlí lidé, a proto nemůže být vykonávána bezchybně. To se stane, až přijde Král. Zatím je takto alespoň omezován kompletní rozpad řádu a autority. Občanská autorita je ustanovena Bohem, ale není to Království Boží. My následovníci Kristovi máme jiný mandát. Nejsme tu v tomto věku, abychom pomstili zlo, ale naopak je od nás vyžadováno, abychom zlu neodporovali a abychom milovali své nepřátele a modlili se za ně. Nebojujeme proti lidem, ale proti čemukoliv, co je svazuje. Nejvítěznější je pokání a spasení našich nepřátel. Mnozí Kristovi následovníci mají problémy s pochopením těchto dvou rozdílných mandátů, daných občanským vládám a Vyvolané. Zakotvěme si to ve svých srdcích, pokud chceme být efektivní v našem povolání boření duchovních pevností, které drží lidi v otroctví. Naše občanské vlády vedou oprávněnou válku proti zlu, když bojují s terorismem nebo s vládami, které terorismus propagují. Vyvolaná je povolána k něčemu naprosto odlišnému. Jsme povoláni, abychom bojovali neviditelnou válku, probíhající v ponebeských oblastech. Náš boj je duchovní boj. Toto neznamená, že Kristovi následovníci nemohou vstoupit do armády, aby bojovali na lidské úrovni. Měli by ale rozumět tomu, že pokud budou postupovat podle rozkazů občanské vlády, bude jejich autorita vyzkoušena fyzickými zbraněmi, ne duchovními. Neznamená to, že se věřící vojáci nemají modlit, ale pokud spadají pod rozkazy svých občanských vlád, nesmí se rozpakovat nad použitím zbraní, které jim jejich vláda pro boj dala. Stejně tak platí, že pokud působíme pod mandátem daným Vyvolané, nemáme autoritu k tomu, abychom použili v tomto boji zbraně přirozené. Z toho důvodu „křesťanské armády“ (křižáci, KKK), kteří se ozbrojí fyzickými zbraněmi a hněvem, budou vždy motivováni strachem a paranoiou. A pokud nejsou správně zařazeni pod jedním z mandátů, daných Bohem, jsou řízeni zlem, pod nadvládou zlého.

Bojovat dobrý boj. Duchovní autorita je něco, do čeho rosteme. Tím, jak duchovně dospíváme, je nám Pánem dána větší autorita a vyšší z(plno)mocnění. Je to potvrzováno zvětšující se vírou na nových úrovních. V knize Skutků vidíme, že Pavel byl povolán být apoštolem mnoho let předtím, než byl k této službě zplnomocněn. S tímto zplnomocněním přišla autorita na vyšší úrovni. Stále ale platí: „mnozí jsou povoláni, ale málo jich je vybráno!“ M 22,14 = mnozí jsou povoláni, ale jen málokteří se nezastaví, dokud do svého povolání nevejdou. Tím, že je někdo povolán do vysokého postavení, nezískává automaticky autoritu. Dospělost je plnost víry, která vytrvá, dokud nezíská své povolání, a to v nás následně uvolní pravou autoritu. 3

Rozumějme tomu, že duchovní autorita nám není dána proto, aby z nás měli lidé větší respekt, ale abychom mohli efektivně bojovat proti silám, které lidi ničí. V 1J 3,8 je řečeno: „Proto se ukázal Boží Syn, aby zrušil skutky ďábla.“ V J 17,18 se Ježíš modlil, že stejně, jako On byl poslán do světa, posílá do světa nás, což znamená, že i my jsme zde, abychom ničili skutky ďábla. Pro tento účel nám byly dány mocné božské zbraně. Každý z nás by už měl mít zářez na pažbě za pevnost nepřítele, kterou jsme strhli. Tato kniha nám má pomoci konfrontovat a překonat naše osobní nečisté duchy a strachy, abychom mohli vyrůst do autority, která vyžene zlého z našich rodin, církví, měst, národů a nakonec ze světa. A protože existuje víra, která překonává svět, nemůže být náš cíl menší. Dokud se Král nevrátí na zem, nemůžeme zlého plně vyhnat, to udělá až Jeho návrat, ale máme biblický mandát k tomu, abychom dělali všechno možné v přípravě cesty pro Jeho přicházející Království tím, že budeme už teď zlo překonávat. Necháme-li se unést vírou a strhneme některé pevnosti zla, i když jsme k tomu povoláni nebyli, jsem si jistý, že nám odpustí! Jedna z cest, kterou nepřítel drží v poutech evangelické, letniční a charismatické křesťanství, je vštípit jim víru, jak nevyhnutelně celý svět připadne antikristu, že bojovat se zlem ve světě je zbytečné. Stačí být věrni sami sobě a trpělivě čekat na vytržení. Mnoho z Písma tento svod odmítá, ale pojďme se podívat jen na Dn 11,31-32: Svůj hněv proto obrátí proti svaté smlouvě a při svém návratu odmění ty, kteří svatou smlouvu opustili. Jeho vojska obsadí a znesvětí chrámovou pevnost, zruší každodenní oběť (viz KBK 2011/6 jedení chleba a pití z kalicha) a vztyčí tam otřesnou ohavnost. Svou úlisností svede ty, kdo porušují smlouvu; lidé znající svého Boha se mu ale statečně vzepřou. Moudří lidé budou přinášet poučení mnohým, po jistou dobu však budou padat mečem, budou upalováni, zatýkáni a okrádáni. Zde vidíme, že ohavnost zpustošení je založena a vystavuje na odiv svou sílu, a ti, kteří znají svého Boha, ukazují své síly a útočí na ni. Kdo opravdu zná Pána, nebude jen tak sedět a nenechá zlého převzít moc.

Shrnutí. Bezprostřední přístup, který má nepřítel do našich životů, rodin, škol a našeho světa je strach. Postavme se proti strachu, který nepřítel vyhledává, aby zvýšil a vylepšil svou nadvládu. Rozhodněme se, že nenecháme strach, aby řídil naše jednání. Jsme ve válce se strachem. President Roosevelt ve válce řekl: „Jediná věc, které bychom se měli bát, jsme my sami.“ I my můžeme tuto válku vyhrát. Vše, co potřebujeme udělat, je vyrůst ve víře, abychom byli vítězi nad strachem. Ale pravá víra není pochybná sebedůvěra – troufalost. Je výsledkem živoucího vztahu s Bohem, který nás miluje, který nás povolal a který nás zplnomocní k tomu, k čemu nás stvořil. Pán Ježíš řekl, že na konci věku bude žatva M 13,39. Je pravda, že na konci věku zažijeme největší sklizeň duší do Království v historii. Sklizeň je také doba, kdy vše, co bylo v člověku zaseto, uzraje v plnosti, a to jak dobro tak i zlo. To je důvod, proč čteme v Písmech Iz 60,1-5, že světlo a sláva budou v Pánových lidech vzrůstat pokaždé, když je přikryje „temnota“ a dokonce „temnota temnot“. A proto na konci tohoto věku můžeme očekávat, že uvidíme nejzazší jho spoutanosti, což je strach, dovršené ve stejnou dobu, kdy Pánovi lidé budou prožívat víru a pokoj na nejvyšších úrovních. Již brzy zažijeme vypuštění největšího strachu a největší víry na zemi. Budou zabírat své místo současně. Nebudeme-li růst v Boží víře a v Jeho pokoji, porosteme ve strachu a obavách; nakonec způsobí, že srdce lidí padnou. Překonání strachu je růst ve víře a v Božím pokoji až za hranice našeho chápání. Objasněme si nejdříve zlý charakter strachu a to, jak je využíván, aby v našich životech způsobil mnohonásobná pouta. Už jen samotné objasnění strachu ho začne z našich životů odlamovat. Nepřítel přebývá v temnotě, a když ho světlo odhalí, jeho moc se začne rychle rozkládat. Nahraďme každý strach ve svých životech biblickou strategií krok za krokem: růst ve víře, lásce a pokoj Boží.

2) D o b r ý a š p a t n ý s t r a c h 4

Existuje dobrý strach = bázeň Boží. Bázeň Boží je začátek moudrosti. Ž 111,10 Př 9,10 Vládne-li v našich životech čistá a svatá bázeň Boží, nemusíme se bát již ničeho jiného. Naším cílem je mít v životě pouze jeden strach, což je úžasné a ohromně přehledné, protože vyžene všechny ostatní strachy. K tomu, aby se probudili ti, kdo spí, je potřeba alarm. Alarm je také druh strachu, ale je dobře, když nás probudí. Až se probudíme, není dobré, abychom se řídili alarmem, nýbrž hlasem moudrosti, založené na bázni Boží. Je opravdovou vírou v Pána. Fakt, že je bázeň Boží druhem víry v Něj se zdá být paradoxem, ale není. Takové paradoxy v Písmech se nacházejí často na místech, kde jsou k nalezení největší poklady moudrosti a poznání. V G 5 nám je řečeno, že žárlivost je produkt tělesnosti, ale zároveň první Boži vlastnost dle tóry je: Bůh je žárlivý, žárlivě milující. Je Bůh tělesný? Samozřejmě, že ne. Boží žárlivost je od lidské odlišná, jako je i Boží láska. Nenadržuje. Není založena na sobeckosti, ale na starosti o nás, a je oddaná pravdě. A také bázeň Páně není stejného druhu, jakým se ďábel snaží zatemnit svět. Potřebujeme pochopit, že biblické paradoxy neznamenají protiklady, ale ukazují nám věci z jiné perspektivy. A některé zřejmé paradoxy jsou způsobeny nepřesností našeho jazyka, slovníku. Překonáváme to trochou úsilí anebo rozšířením a zpřesněním naší biblické slovní zásoby. O tom je naše KBK. „Bázeň Boží je počátkem moudrosti,“ ale ne její plností ani koncem, ani projevem duchovní vyspělosti. Bázní začínáme. Dospíváním se mění v lásku. V 1J 4,16-19 je řečeno: „A my jsme poznali lásku, kterou k nám Bůh má, a uvěřili jsme jí. Bůh je láska. Kdo přebývá v lásce, přebývá v Bohu a Bůh v něm. Takto láska mezi námi došla naplnění, takže smíme mít smělou důvěru v soudný den – vždyť jsme na tomto světě takoví, jako je on. V lásce není žádný strach. Láska, jež došla naplnění, zahání strach pryč, neboť strach přináší muka. Kdo se však bojí, nedošel v lásce k naplnění. My milujeme, neboť on první miloval nás.“ (B 21) Naším cílem je mít ve svých životech dokonalou agapé – Boží lásku, abychom jí vyhnali veškerý strach. Bázeň Boží je počátek základů moudrosti. Ale bázeň není nejvyšší moudrost – to je láska. Ale pozor, základy jsou něco, na čem celá budova stojí. Není-li dobře založena, její celková struktura bude slabá, nebo dokonce nebezpečná. Pokud naše porozumění Boží lásky není od počátku postaveno na pevných základech čisté a svaté Boží bázně, bude naše porozumění Jeho lásky pokrouceno do prchavé formy člověkocentrického humanizmu.

Položte dobré základy. Uvidět Boží lásku a pochopit ji je vyšší moudrost. Ti, kteří skočí rovnou na vyšší podlaží bez položení dobrých základů, budou stavět něco chatrného a omezí velikost toho, co mohlo být zbudováno. Hlavní slabost moderního západního křesťanství je tendence mnoha věřících mít slabé základy bázně Boží. Pouze pokud budeme mít tyto základy silné, budeme schopni opravdu pochopit Boží lásku na úrovni, která vyžene všechny zlé strachy. Proto nás apoštol Pavel napomíná v Ř 11,22 Poznejte vlídnost i přísnost Pána. Mnozí, kteří vidí Boží vlídnost, neumí vidět Jeho přísnost – mnozí, znající Jeho přísnost, nedovedou vidět Jeho vlídnost. Chceme-li Ho znát takového, jaký je, musíme být schopni spatřovat Jeho vlídnost i přísnost zároveň. Tyto dvě charakteristiky nejsou protichůdné a nevylučují jedna druhou – ON je vlídný ve své přísnosti a přísný ve své vlídnosti.

Čistota lásky. Nevěsta Kristova se neočistí, aby byla bez poskvrnky nebo vrásky z toho důvodu, že se bojí, co bude, až ji Ženich najde ve znečištěných šatech. Bez poskvrnky a vrásky bude proto, protože Ho tolik miluje, a pro Něj chce být perfektní. Vyvine největší úsilí, aby taková byla. Už jste někdy byli u nevěsty, která se připravuje na svou svatbu? Tak znáte její soustředění a odhodlání. To samé přijde na Nevěstu Kristovu – Vyvolanou. Běda tomu, kdo se jí dostane do cesty! Kristova Nevěsta začíná jako chudá, špinavá, malá holčička. Když poprvé spatří Krále v Jeho slávě, je oprávněně zděšena a bojí se kvůli svému stavu jako Jan v první kapitole Zjevení. To, že byla Vyvolaná povolána do Jeho velkého paláce, v ní pochopitelně vyvolává bázeň. Nejdříve to byla bázeň před Králem, která způsobila, že se očistila, aby mohla zůstat blízko Něj. Ale postupně bude zajata Jeho neodolatelnou láskou, že se do Něj zamiluje. Potom bude chtít z lásky k Němu být krásná, čistá a připravená. S její láskou poroste i její oddanost. 5

Být povolán do opravdové Boží rodiny může být pro nového věřícího lehce pochopitelné, ale ve skutečnosti je to skoro nepochopitelné. Přivedení do přítomnosti Krále je hrozivá představa, a také by měla hrozivou být. ON je Bůh! Časem budeme Jeho láskou přemoženi. Je to součást procesu obnovení našich myslí, který nás přeměňuje na neustále se prohlubující milenku Kristovu. Neustále porosteme v Jeho lásce, ale nikdy přitom nezapomeneme, že On je Bůh!

Kříž je láska. Dokud neprojdeme tímto vývojem a proměnou, neuvědomíme si, jak jsme špinaví, odkud jsme přišli, ani jak zoufale potřebujeme odpuštění kříže. A mnohem hůř – vůbec bychom nemuseli pochopit, jak je Bůh svatý. Čím hlouběji si uvědomujeme svůj hřích a čím hlubší je zjevení Jeho svatosti, tím víc se budeme Pána bát. Je to správné a potřebné. Bázeň Páně se nezmenšuje, protože se očišťujeme, ale protože poznáváme víc a víc Jeho hluboké bezpodmínečné lásky. Využívat této nově poznané Boží lásky jako omluvy k pokračování ve svých hříších, je totální urážka kříže a Jeho lásky. Pokud se nás zjevením dotkla pravá Boží láska, začneme nenávidět hřích stejně tak jako ON. Hřích nás od Boha odděluje, a po pravém poznání Boha už neexistuje nic hroznějšího, než být od Něj odloučen. Jak v Jeho lásce porosteme, nebude pro nás nic hroznějšího než bolest, kterou Jemu naše hříchy způsobují. Pamatujme, že když Pán přirovnal svou Vyvolanou své Nevěstě, bylo to z pohledu manželství v biblické době, ne z pohledu toho, co se s manželstvím stalo dnes na západě. V těch časech byl král nejvyšší a jedinou autoritou. Každý muž byl hlavou (králem) svého domu. Ježíš nás nepovolává jen tak do nějakého volného partnerství – je to absolutní závazek Jeho panství - nádherný, blízký a naplňující vztah ke Králi slávy. Apoštol Jan byl Pánu nejbližším přítelem, když chodil po zemi. Přežil všechny ostatní apoštoly. Když na ostrově Patmos obdržel zjevení, znal Pána Ježíše nejdéle ze všech. A přes to: když spatřil oslaveného Pána Ježíše, toho, na jeho hrudi spočíval při poslední večeři, padl k jeho nohám jako mrtvý. Náš Bůh je úžasný Bůh a mnohem větší král, než kterýkoliv král, který kdy na zemi vládl. Pokud toto někdy zapomeneme, upadneme do vážného klamu.

Shrnutí. Prvním krokem osvobození od strachu je mít správný strach – bázeň Boží. Z tohoto důvodu napsal Šalomoun Př 2,1-5 Přijmi prosím má slova, synu, moje příkazy jak poklad opatruj, své ucho k moudrosti nakloň, srdce otevři pro rozumnost! Ano, po rozumnosti volej, přivolej k sobě rozvahu. Když ji jak stříbro vyhledávat budeš, pátrat po ní jak po pokladech, úctě k Hospodinu tehdy porozumíš, k poznání Boha dospěješ. Bázeň Boží je větší poklad než cokoliv, co bychom mohli na této zemi vlastnit. Stojí za to o ni usilovat, mnohem víc než o pozemské poklady. Nyní vezměte v úvahu pár zaslíbení pro ty, kteří bázeň Boží mají: Ž 31,19 Ať už oněmí ty lživé rty – o nevinném mluví tak tvrdě, pyšně a potupně! Ž 33,18-19 Hospodinův zrak patří těm, kdo ho ctí, on hledí na ty, kdo v jeho lásku doufají, aby je vysvobozoval od smrti, aby je živil v dobách hladových. Ž 34,7 Když chudák volal, Hospodin slyšel, ze všech úzkostí jej zachránil! Ž 34,9-10 Okuste a vizte, jak dobrý je Hospodin, blaze člověku, jenž doufá v něj! Ctěte Hospodina, jeho svatí, vždyť jeho ctitelům nic neschází. Ž 103,11 Jako je vysoko nebe nad zemí, tak velkou lásku má k těm, kdo ho ctí. Ž 103,13 Jako je otec k dětem laskavý, tak je laskavý Hospodin k těm, kdo ho ctí! Ž 145,19 Naplňuje touhy těch, kdo ho ctí, slyší jejich křik a jde je zachránit. Ž 147,11 Hospodinu se líbí ti, kdo jej ctí, ti, kdo v jeho lásku doufají! Př 10,27 Úcta k Hospodinu prodlužuje život, roky darebáků však budou zkráceny. Př 14,26-27 V úctě k Hospodinu je jistota pevná, jeho děti v něm najdou bezpečí. Pramen života je úcta k Hospodinu, z osidel smrti pomáhá uniknout. Př 19,23 Úcta k Hospodinu přináší život; v sytosti a klidu pak člověk může spát. Př 22,4 Výsledkem pokory a úcty k Hospodinu je bohatství, sláva a život. Ml 3,16-17 Tehdy spolu rozmlouvali ctitelé Hospodina a Hospodin naslouchal a slyšel je. Byla před ním sepsána pamětní kniha o těch, kdo ctili Hospodina a jeho jméno měli na mysli. Ti budou v den, který připravuji, mým zvláštním pokladem, praví Hospodin zástupů, a já k nim budu laskavý, jako je laskavý otec k synovi, který mu slouží. 6

3) Modly(idoly) a strachy Stejná Boží moc, která osvobodila Izrael z jejich pout, zničila modly a moc Egypta. Boží moc, která se stává svatyní pro Jeho lid, zastraší všechny ostatní modly (idoly), skutky a náboženství, která drží Jeho lid v poutech. Proč? Protože okovy a naše mnohé strachy nás poutají k modlám, když dovolíme, aby naše vazba na něco přerostla ve svázanost. Výsledkem toho bude, že si vyvineme iracionální strachy, že to ztratíme. Pro tyto účely je nám dáno napomenutí v Žd 12,22-29: Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha – nebeskému Jeruzalému, k nespočetnému zástupu andělů, k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle; k prostředníku nové smlouvy Ježíši a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova. Hleďte, abyste neodmítli Toho, který k vám mluví. Jestliže neunikli ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, čím spíše neunikneme my, odvracíme-li se od Toho, který je z nebe. Jeho hlas tehdy otřásal zemí, nyní však slibuje: „Ještě jednou otřesu nejenom zemí, ale i nebem.“ A to, že řekl „ještě jednou…,“ ukazuje na odstranění všeho, co je otřesitelné (to jest udělané), aby tak zůstalo to, co je neotřesitelné. My však přijímáme království, jež je neotřesitelné, a proto buďme vděční a služme Bohu tak, jak se mu líbí, s úctou a posvátnou bázní. Vždyť náš Bůh je stravující oheň. Tím se myslí, že celý svět může být otřesen. My máme Království, které otřeseno být nemůže. Vystavíme-li své životy na Království, které nemůže být otřeseno, neotřese s námi cokoliv, co přijde. Jestliže své životy vystavíme na královstvích tohoto světa, budeme otřeseni pokaždé, když se otřese svět. Tohle bylo dramaticky zobrazeno ve filmu Desatero přikázání. Jedna z postav byl Žid, který si získal přízeň Egypťanů do té míry, že ho zvolili do důležité funkce. Z toho důvodu investoval víc do Egypta než do Izraele, a to mělo za následek uvolnění jeho židovských bratrů, že na něj přivolali soud. Kam nejvíc investujeme my? Tam, kde je náš poklad, tam budou naše srdce. M 6,21 Dlí naše srdce víc v tomto přítomném světě než v neviditelném Království? Pokud ano, jsme otřeseni, když se země třese. Pán se vrátí, aby osvobodil celou zemi. Až jeho Království přijde, otřese a strhne všechna království a modly (idoly), vybudované na základě padlé lidské přirozenosti. Bojme se jeho návratu pouze tehdy, pokud jsme své životy vystavěli ve světských královstvích politiky, ekonomiky a náboženství, ne na Království Božím. Ti, kteří správně vystavěli své životy v Božím Království, nebudou tím, co přijde, otřeseni, a ani se toho nebudou bát.

Ani hrbolek Měl jsem jednou prorocké vidění: ocitl jsem se v nějaké místnosti s radary na válečné lodi. Stál jsem před obrazovkou radaru a Pán stál hned vedle mne. Najednou se na obrazovce objevil signál. Byl přímo před námi a přibližoval se. V takových situacích víte instinktivně, co udělat. Vydal jsem rozkaz, aby se loď otočila o 90 stupňů doprava. Signál ale zůstával stále před námi a stále se přibližoval. Nařídil jsem obrat zpátky, ale obraz se signálem se nezměnil. Mířil přímo na nás. Zapřel jsem se, abych se připravil na náraz – ale nic se nastalo. Otočil jsem se na Pána a zeptal jsem se Ho, co se to stalo? Řekl mi, že to, co jsem uviděl na obrazovce, byl čas velkého soužení a trápení. Řekl, že už přichází a je nevyhnutelný, ale pokud Mu zůstanu blízko, ani to neucítím! Pán ke mně také promluvil o naší tendenci klást příliš velký důraz na konec věků místo toho, abychom kázali příchod Království. Už moc dlouho dovolujeme nepříteli mít velké naděje do budoucnosti. Na světě neexistuje žádná filosofie ani náboženství, které by přišlo s konceptem nádherné utopie zaslíbení, která jsme obdrželi pro věk, který přijde. Bylo mi řečeno, abych přestal žít pro konce tohoto věku a začal žít pro věk přicházející – věk, ve kterém bude ON vládnout nad zemí ve spravedlnosti a soudu. V Jeho Království bude takový pokoj, že lev bude ležet vedle jehňátka a děti si budou hrát s kobrami, a nikomu nebude ublíženo. Pán nikdy neřekl, že to je evangelium spasení, ani evangelium církve, ale je to

evangelium Království Božího, které musí být kázáno než přijde konec. M 24,14 Abychom to evangelium mohli kázat, musíme v tom Království (v té říši, v nebi, před Boží tváří) žít. Hlásáme je jako velvyslanci. Velvyslanci jsou občané, jejichž pravý domov je v zemi, kterou representují. Kde je náš pravý domov? Má hymnu PSN 115: 7

Kde domov náš? Kde domov náš? Ne zde v světě, hřích kde bují, ledné smrti větry bují, strast kde stíhá den co den, radost prchá jako sen. Ach, zde není domov pravý - v nebesích je domov náš. Kde domov náš? Kde domov náš? Tam, kde Kristus, Slunce skvoucí, záři blaha nehasnoucí kolem sebe rozlívá, v roucho slasti odívá: Tam je domov náš nejdražší – v nebesích je domov náš! Kde domov náš? Kde domov náš? Tam, kde oko naše spatří drahé naše sestry, bratří, duch kde v míru spočine, Pán až milý pokyne. Ano, tam je domov pravý – v nebesích je domov náš! Z toho nevyplývá, že si nemůžeme užívat materiálních věcí, ale pokud budeme poddáni Božímu Království a representovat je, musíme nad věcmi vládnout a nesmíme jim dovolit nás ovládnout. Každé špatné nebo přehnané přilnutí k čemukoliv v této cizině, znamená otevření dveří pro nepřítele, který těmi dveřmi přijde v podobě strachu o zachování té věci.

Svoboda Abychom mohli representovat Pána a Jeho Království bez kompromisů, musíme být finančně nezávislí. Nemá to nic společného s naším bohatstvím nebo s naší chudobou, ale znamená to, že nikdy naše rozhodnutí nemají být určována tím, co to vynese, ale jednoduše podle toho, zda je to podle Boží vůle anebo ne. Jeho Království nás ovládá a ne mamon. Tečka. Zdroje v Jeho Království jsou neomezené. Nejsou tady k tomu, aby se z nich čerpalo podle našich vrtochů, ale k vykonání Jeho vůle. V Ř 1,5 a 16,26 mluví Pavel o „poslušnosti ve víře.“ Pravá víra vede přímo k poslušnosti. Posloucháme někoho, kterého vpravdě uctíváme. Modla (idol) není něco, co jen uctíváme, je to cokoliv, do čeho vkládáme naši důvěru, a tím zabírá místo Bohu. Proto jsme varováni 1Tm 6,10-12 „Láska k penězům je totiž kořenem všeho zla; v honbě za nimi někteří zbloudili z cesty víry a sami si způsobili nesčetná muka. Ty ale jako Boží člověk od takových věcí utíkej a následuj spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost a mírnost. Bojuj ten dobrý boj víry. Chop se věčného života, k němuž jsi povolán a k němuž ses přihlásil jasným vyznáním před mnoha svědky.“ Láska k penězům je kořenem všeho zla, když se z nich stane modla, do které vkládáme svou důvěru a dovolíme, aby zabrala Boží legitimní místo. Ti, kteří do tohoto padnou, spadnou do trápení, protože padnou do otroctví mnoha strachů. Neznamená to, že nám nemůže být svěřeno velké bohatství. Otázkou je, zda máme bohatství my, nebo zda naše bohatství má nás. Pokud jsme ochutnali pravé poklady Království a spatřili pravé Boží bohatství, potom už se nebudeme mnoho zabývat tím, jestli máme hodně nebo málo peněz. Budeme už chtít jen konat Jeho vůli. Pokud sloužíme Tomu a posloucháme Toho, jehož účet nemůžeme nikdy přečerpat, nebudeme se už o peníze ani bát, ani po nich toužit, ani po jiných formách přirozeného bohatství. Čím jsme v této oblasti svobodnější, tím víc nám toho může svěřit. Pán potřebuje lidi, kterým může svěřit prostředky na velké skutky Jeho Království. Způsob, jakým se Pánovi lidé starají o peníze, bude jedním z charakteristických znaků Království. Protože se láska k penězům může stát jedním z hlavních idolů lidského srdce, bude to zároveň jedním z velkých testů na konci tohoto věku. Pamatujte si, že svoboda Království znamená chodit ve víře, a že otročení tomuto světu je skrze strach. To, že jsme osvobozeni od jednoho z největších břemen otroctví na konci tohoto věku, kterým je láska k penězům, je díky tomu, že chodíme ve svobodě, která vychází z toho, že jsme Kristovi otroci. Tento paradox je jednou z velkých pravd – když ji pochopíme, tak nás osvobodí od jednoho z největších břemen otroctví.

4) Nejzazší modla (idol) versus nejzazší svoboda (Konečné stádium modlářství oproti nejzazší svobodě) 8

Písmo klade značný důraz na správcovství. Důkladné biblické finanční učení se musí stát důležitou součástí apoštolského učení v našich časech. A není žádná náhoda, že jedním z posledních testů na konci tohoto věku bude, vyberou-li si lidé znamení šelmy nebo ne. Toto znamení bude ekonomické znamení. Rozhodne o tom, zda budeme smět na tomto světě obchodovat, prodávat nebo nakupovat. Později se na to blíže podíváme ale nejprve na některá základní finanční učení v Písmu, abychom si mohli pamatovat, že je to pravda, která nás osvobozuje. Pán to dal zcela jasně najevo v podobenství o hřivnách (talentech M 25,14-30): máme využívat vše, co nám Pán svěřil, nejrentabilnějším způsobem. Je správné dávat větší důraz na duchovní dary, než na přirozené zdroje. Ale v podobenství o hřivnách mluvil Pán o penězích. V biblické době byly hřivny formou směny. V L 16,10-13 máme od Pána další napomenutí: Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve velkém. Když jste nebyli věrní v zacházení se špinavými penězi, kdo vám svěří opravdové bohatství? A když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá to, co je vaše? Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.“ To, že nemůžeme sloužit zároveň Bohu a mamonu znamená, že nemůžeme kombinovat motiv sloužení Bohu s motivem vydělávání peněz. Musíme vybalancovat spolehlivý a chytrý finanční management a přitom si udržet základní motiv hledání záměrů Božího Království ve všem, co děláme. V našem čase vidíme mnoho důkazů, že láska k penězům nebo nedostatek peněz může zkazit jak službu tak i jednotlivce. Nemusí to nutně souviset s tím, kolik toho máme, protože chudí mohou být spoutáváni láskou k penězům víc než bohatí. Pán nám dává v předchozím textu jasně najevo, abychom se naučili spolehlivě zacházet s pozemskými věcmi, než nám bude svěřeno pravé bohatství Království. Řádně se naučit spravovat materiální hodnoty („bezbožný mamon“) a zároveň si udržet pravého ducha je důležité pro každého následovníka Krista. V knize Zjevení vidíme, že jeden z posledních konfliktů mezi duchem tohoto světa a Božím Královstvím se bude točit okolo ekonomiky schopnosti nakupovat, prodávat a obchodovat. Je-li tvým hlavním cílem prosperita, potom budeš sloužit tomu, kdo ti ji dá. Co satan slíbil Ježíšovi, dá i tobě. Pokud se mu pokloníš a budeš ho uctívat (což znamená chodit po jeho cestách), dá ti všecko, co ti zaslíbil Bůh, a většinou ti to dá rychle – aniž bys kvůli tomu musel jít ke kříži. I Ježíšovi už byla zaslíbena všechna království světa, jen cesta k nim byla trochu delší a trnitější. Pokušení satana je jít lehkou cestou, abychom dosáhli zaslíbení bez toho, že bychom přišli ke kříži. Satan vám slíbí všechno, co vám chce dát Bůh, a také vám k získání prosperity ukáže rychlejší a jednodušší cestu. Satan je vládce tohoto věku a může to udělat. Znamení šelmy je důkaz uctívání. Uznat jeho hodnoty, obhajovat je a těžit (bohatnout) z nich. Co myslíš, unikneme soudu, pokud odmítneme znamení bestie, ale budeme žít své životy jako všichni kolem nás podle jejích cest? Samozřejmě že ne. Nezabývejme se tolik samotným znamením šelmy, ale naopak zkoumejme, zda už šelmě nesloužíme nebo zda už podle jejích cest nechodíme. Znamení šelmy je pravděpodobně tajemnější, než byli mnozí učeni. Stejně jako znamení Boží není bezprostředně zřejmé, ale může být jen rozeznáno duchem, tak i znamení šelmy. A i když bude zřejmé, tak existuje jediný způsob nepřijmout je, že už budeme mít znamení Božích služebníků! (Malachiáš 3,16-18). Ve Zjevení 7,1-3 je popsáno, jak jsou události této doby čtyřmi anděly zadržovány: bránili vát větrům - vlivům. Bůh si nyní označuje ty, kteří jsou Jeho praví služebníci.

Jho bestie. Hlavní důvod, proč dnešní Kristovi následovníci neodpovídají svobodně na Boží povolání, jsou jejich dluhy. Pokud se v jejich životě vyskytne Boží povolání k čemukoliv, od vstoupení do úplné služby Bohu bez zajištění jiného příjmu, až k vydání se na apoštolskou nebo evangelizační cestu, pokud se naše úvahy týkají toho, zda si to můžeme dovolit, potom nás naše finanční situace ovládá víc než vůle Boží. Je to také zjevení toho, jak moc jsme vystavěli své životy na základech přítomného věku zlého (ze kterého nás Kristus přece vytrhl), než na Království Božím, což znamená slyšet a poslechnout Pánovo slovo. Víra uvádí, že se naše situace může změnit. Nezáleží na naší neposlušnosti ani bláznovství, ani na naší špatné situaci. 9

Pokud budeme činit pokání, Bůh nás ze všeho vysvobodí. Náš Bůh je opravdu všemocný. Když ON pomáhá, neexistuje nic, co by Ho mohlo omezit. Když jsou Jeho lidé v pasti, obklopeni hordami nepřátel, těší ho, že může udělat některé ze svých největších zázraků. Pravá víra začíná pokáním ze všeho špatného, co jsme udělali. Pokání neznamená pouze, že je nám to líto, ale že se od svých bezbožných cest odvrátíme. C.S. Lewis řekl, že pokud v Kristu mineme odbočku a pojedeme po špatné cestě, tak se ta špatná cesta nikdy nemůže stát správnou cestou. Pán nechce, abychom znovu upadli do otroctví, protože jsme nezměnili své cesty. Proto je pravé pokání důkazem pravé víry, která Ho donutí odpovědět.

Dosažení finanční nezávislosti. Máme jasnou biblickou směrnici, abychom se vyhrabali z dluhů a vyhnuli se jim, abychom se stali a zůstali finančně nezávislými. Definice, kterou používám pro finanční nezávislost, je z oblasti, kde nemusíme nikdy dělat rozhodnutí založená na finančních úvahách, ale jednoduše nám zjevuje Boží vůli. Je to stav, ve kterém by měl žít každý Kristův následovník - náš první a nejdůležitější finanční cíl. Nehledě na to, jak je naše finanční situace špatná, tato jednoduchá biblická formulka nám poskytne jistou cestu úniku takto: pokání + poslušnost = svoboda. Začněme pokáním a rozeznáním všech cest, ve kterým jsme se vzdálili od jasných mandátů, zjevených v Písmech. Potom se musíme začít řídit jasnými a jednoduchými biblickými instrukcemi pro finanční management. Pokud to tak uděláme, vyvázneme z naší přítomné situace a začneme žít svobodný život, který je lepší, než jsme si kdy představovali.

Špatné myšlení. Většina z nás si myslí, že cesta z naší situace je vydělat víc peněz. Skoro nikdy to ale není odpověď na finanční problémy, a situaci to může ještě zhoršit. Boží plán pro finanční nezávislost nevyžaduje, abychom víc peněz vydělávali, a pravděpodobně nám také nedá zjevení, abychom mohli vyhrát v loterii. Můžeme si myslet, že není vůbec žádná cesta, ale ona je. Ona existuje. Může-li Bůh rozdělit pět chlebů a dvě ryby mezi tisíce lidí, může zařídit, aby všechny naše nynější příjmy byly takové, jaké si ON přeje. Vše, co musíme dělat, je držet se jednoduchých a jasných instrukcí, které nám dal v Písmech, abychom se postarali o to, co nám svěřil.

Shrnutí a přehled. Láska k penězům je kořenem všeho zla. 1Tm 6,10 A proto budou peníze testovat některá zákoutí. Modlářství (idolatrie) jsou jednou z největších urážek Boha a peníze jsou jednou z největších model (idolů) v dnešním světě. Modla (idol) není jenom něco, čeho se lidé bojí nebo to uctívají, ale je to něco, do čeho vkládají svou důvěru. Peníze sami o sobě nejsou zlé, ale to, jak se k nim postavíme, může určit směr našich životů k dobru nebo ke zlu. Mnozí opravdoví věřící mají ve svých srdcích modlářství ve vztahu k penězům, protože vkládají svou víru víc ve svou práci nebo bankovní konto, než v Pána. Víme, že jednou z posledních zkoušek, které přijdou na lidi v posledních dnech, se bude točit okolo znamení šelmy Z 16,2, což bude ekonomické znamení, které rozhodne o tom, zda budeme moci nakupovat, prodávat nebo obchodovat v jejím systému. Je lepší, když si to vyřešíme ve svých životech teď. Ve Z 7,1-3 jsou čtyři andělé posláni, aby zadržovali čtyři větry země, dokud služebníci Boží nebudou mít znamení na svých čelech. Věřící strávili mnoho času tím, že se snažili zjistit, jak bude znamení šelmy vypadat, aby jím nebyli oklamáni. Skoro vůbec se ale nezajímali o to, jak bychom měli přijmout znamení Boží. Jediná cesta, abychom nepřijali znamení šelmy, je mít znamení Boha. Pokud nás označí Bůh, nebudeme se už muset bát, že bychom přijali znamení šelmy. Klíč k porozumění Boží pečeti je v porozumění služebníkům – stejně tak jako klíč k porozumění znamení šelmy je v porozumění těm, kteří plédují za přijímání jejího znamení, jeho distributorům, dealerům. Ne všichni věřící jsou služebníci. Mnozí dojdou k porozumění oběti Ježíše za své hříchy, ale i potom pokračují stále dál a žijí si své životy pro sebe (Daniel Mathevson SÚDNA STOLICA KRISTOVA, KBK 2010/10). Nejsme otroky hříchu a kříž nás vykoupil, takže když jsme Kristovi, nepatříme už déle sami sobě, ale patříme Jemu. Služebník nežije sám pro sebe, ale pro svého pána. 10

Ten závazek není pouhá intelektuální dohoda na určitých biblických zásadách, je to závazek k radikálnímu životnímu stylu poslušnosti. Otrok nemá svoje vlastní peníze, aby nemohl utratit to, co mu bylo svěřeno, neboť to není jeho. Dobrovolně se stát otrokem je ten největší závazek (smlouva), který může být v tomto světě uzavřen. To je teprve skutečné uchopení kříže. Praví služebníci jsou ti, kteří obdrží Pánovo znamení. I když nás Pán vykoupil svou vlastní vzácnou krví, nebude nikoho nutit, aby se stal Jeho otrokem, nevolníkem. (2 M 21,ln Otroctví a svoboda „Když koupíš hebrejského otroka, ať u tebe slouží šest let, ale sedmého roku ať zadarmo odejde na svobodu. Jestliže přijde sám, odejde sám; jestliže měl ženu, odejde s ním i jeho žena. Jestliže mu jeho pán dal ženu a ta mu porodila syny nebo dcery, zůstane žena s dětmi u svého pána a on odejde sám. Jestliže ale otrok prohlásí: ‚Miluji svého pána, svou ženu a své syny, nechci odejít na svobodu, pak ho jeho pán přivede před Boha; přivede ho ke dveřím nebo k veřeji, probodne mu ucho šídlem a on zůstane navždy jeho otrokem.) V Písmu mohl služebník odejít na svobodu, ale miloval svého pána natolik, že si sám vybral být jeho služebníkem do konce života. I my můžeme svobodně učinit rozhodnutí, staneme-li se Jeho otroky nebo ne. Bůh nám umožňuje, abychom se rozhodli, zda mu budeme sloužit nebo ne, protože svoboda je základem pravého uctívání a pravé poslušnosti ze srdce – lásky k Bohu. Ze srdce nemůže vzejít žádná poslušnost, dokud v něm není svoboda k neposlušnosti. Máme svobodu, abychom žili pro sebe, ale je to bláznovství. Poznejme Boha jako svůj Zdroj a vložme v Něj svoji víru. Klíč k přežití v tomto čase je být Božím otrokem, nevolníkem. Klíč k přežití v tomto čase je být služebníkem Božím. Každý pán má za povinnost se o své otroky postarat, a my máme toho nejspolehlivějšího Pána ze všech. ON se o své vlastní postará. Jsi Jeho? Já ano. –mvBýt služebníkem Božím znamená se stát Jeho otrokem, ale je to také ta největší svoboda, kterou v tomto životě můžeme poznat. Když se s Ním sjednotíme tím, že neseme Jeho jho, zemřeme tomuto světu stejně tak, jako mu zemřel On. Pokud jsme opravdu mrtví pro tento svět, neexistuje nic, co by nám tento svět mohl udělat. Mrtvý člověk se nebojí, neurazí, necítí lítost, když něco ztratí. Do takového stupně, do něhož se bojíme ztratit svůj majetek nebo postavení, do takového stupně jsme ještě těm věcem nezemřeli. Nepřítel využívá strach, aby nás svazoval, stejně jako Pán používá víru, aby nás osvobozoval. Když zemřeme tomuto světu, budeme živi v Kristu a budeme Ho mít (budeme v Něm přebývat). Pak se nám budou zdát všechny poklady světa nicotné a bezvýznamné. Sedíme s Králem králů na Jeho trůně a nic pozemského pro nás nemůže mít význam. To neznamená, že se nemáme starat o naši práci nebo službu, ale máme se o ně starat kvůli Němu, protože On nám je svěřil, a tím, že je vykonáváme, uctíváme Jeho. Jsou-li nám naše postavení na zemi odebrána, stále s Ním sedíme na trůně a uctíváme Jej v tom, do čeho nás povolal následně. Jsme Jeho otroci, a máme být ochotni vykonat každou práci, kterou nám dal. Pokud je Kristus naším životem, naší vírou a pravou touhou našich srdcí, může nám svěřit pozemský majetek a postavení, nad kterým máme vládnout. Pokud není On naším životem, naší vírou ani touhou našich srdcí, majetek a postavení neviditelně ovládnou nás. Kdokoliv nebo cokoliv nad námi vládne je náš opravdový pán. Vstupujeme do časů, kdy Ježíšovo panování musí být víc než doktrína. V našich životech to musí být hlubokou a nepřestávající realitou, a potom budeme opravdu svobodni. Když jsme k Němu plně připoutáni jhem a už jsme se zbavili všech břemen tohoto zlého věku, svěří nám neomezené zdroje svého Království.

5) Bezpečnost síly První věc, kterou Bůh řekl, bylo to, že „není dobré, aby člověk byl sám“. To je hodně zajímavé, protože když to Pán řekl, člověk v té době už měl Boha. To Bůh pro člověka nestačí? Odpověď se může zdát šokující - nestačí. Pán stvořil člověka, aby ho potřeboval, a také, aby potřeboval ostatní lidi. Člověk potřebuje manželku, a oba potřebují rodinu. VŠICHNI potřebují společenství komunity. Náš vztah s Bohem by nás měl v našich životech naplňovat z větší části, ale také není špatné, že potřebujeme společenství s ostatními. 11

Princip souboje strachu a víry funguje i ve vztazích. Vyvinutí dobrých sociálních vlastností je zásadní pro vyvinutí dobrých vztahů. Pokud máme dobré sociální dovednosti, získáváme tím v životě značnou míru jistoty, zahánějící mnoho strachů, které by nad námi měly zničující kontrolu. Moc dobře si pamatuji zmatení, které jsem prožíval jako náctiletý. Kvůli vážným rodinným problémům byly ty moje pravděpodobně víc zmatené, než většiny ostatních náctiletých. A také si pamatuji, jak jsem byl ohromený pokojem, který přišel do mého života, jakmile jsem vstoupil do armády. Měl jsem trénink, vybavení a byla mi dána specifická funkce v něčem, co bylo mnohem větší než já. Měl jsem bezpečné místo, a mohl jsem se zlepšovat zdokonalením svých dovedností. A stejně má vypadat Tělo Kristovo pro svět, který se propadá do sociálního zmatku - jako armáda. Prorok Joel měl vidění mocné Boží armády, přicházející na zem. Bude vypuštěna taková síla jakou svět ještě neviděl, a je to popsáno v proroku Joelovi 2,1-11 Strašlivé vojsko Ať na Sionu troubí polnice, na mé svaté hoře poplach vyhlaste! Všichni obyvatelé země ať se třesou, neboť přichází Hospodinův den! Ano, blíží se temný a chmurný den, den zahalený soumrakem! Jako se úsvit rozlévá po horách, blíží se veliká a mocná armáda, jaká odpradávna nikdy nebyla a navěky už nebude žádná podobná: Před nimi sžírající oheň, za nimi plamen plápolá. Před nimi zem jak zahrada Eden, za nimi zpustošená pustina – uniknout není kam! Napohled se podobají koním, řítí se vpřed jak oři váleční. Rachotí jako jízda s vozy, skáčou přes horské vrcholy. Hučí, jako když slámu hltají plameny, jako mocné vojsko seřazené do bitvy. Před nimi se chvějí národy, ve tváři blednou zděšením. Řítí se vpřed jako vojáci, jako hrdinové útočí na hradby; směru se drží každý z nich, ze své dráhy se neodchýlí. Jeden do druhého nevráží, každý sleduje svůj cíl, a i když na obranu narazí, neřídne jejich šik. Na město se vrhají, řítí se na hradby, šplhají na domy, vnikají okny jako zloději. Před nimi země třese se i samo nebe se musí chvět; slunce a měsíc zatmí se a zmizí záře hvězd Iz 13,10.13. Hospodin sám pak burácí v čele své armády; jeho tábor je obrovský, připraven plnit jeho rozkazy. Veliký, vskutku hrozný je Hospodinův den! Kdo jej může snést? V Boží armádě je oheň, který zničí dřevo, seno a strniště a naopak pročistí zlato, stříbro a drahé kameny. Pohltí vše, co vystavěl člověk a vyjeví vše, co postavil Bůh. To, co přijde, bude buď hrozné, nebo velkolepé, a bude se to odvíjet od toho, na čem jsme vystavěli své životy. Zem se bude otřásat Přítomností Pána vprostřed Jeho armády, která je nyní mobilizována. Slovo Boží bude vycházet z jejich úst a strhne modly (idoly) tohoto světa se stejnou razancí, jako kladivo rozbíjí skálu. Duch, který v nich je, bude nepřekonatelnou silou. Nalezení našeho místa v Boží armádě, kterou je Vyvolaná, se stává klíčovou skutečností. Samotní to nezvládneme. Tím, jak bude rozpad sociálního pořádku v národech pokračovat, tím jasněji se bude Tělo Kristovo rýsovat, bude růst v disciplině (učednictví) a bude se na zemi stávat mocnou společenskou silou. Jednou budeme disciplinovaní tak jako nejlepší armáda, která kdy pochodovala po zemi. Každý bude znát své specifické místo v armádě, a bude pochodovat s ostatními v řadách. Nebudeme se mezi sebou utlačovat, naopak se budeme navzájem podporovat v očekávání toho, co má přijít. Ti, kteří budou v této armádě, budou znát narůstající pokoj a bezpečí. Ti, kteří nebudou na svých místech, propadnou narůstajícímu strachu.

Vyber si svou zbraň. Je to další paradox, ale nemůžeme být součástí této velké armády, dokud nebudeme pevně zakotveni v Božím odpočinutí. Jedna z nejmocnějších duchovních zbraní, kterou Bůh dal svému lidu, je pokoj. Můžeme si myslet, že pokoj není žádná zbraň, ale je to tak velká zbraň, že Pavel o Pánovi nepsal jako o Pánu zástupů ani o knížeti vojska Hospodinova, které může zničit nepřítele, ale napsal o Něm, že je „Bůh pokoje, který brzy satana rozšlape“ Ř 16,20. Přebývání v Božím odpočinutí je jak pevnost, tak i zbraň, proti které nemá nepřítel žádnou protizbraň. Pokud v nějaké situaci zůstaneme v Božím pokoji, rozpadne se nad tou situací nepřítelova moc. Z toho důvodu je většina útoků nepřítele vedena na věřící tak, aby je nejprve o ten pokoj připravila. Boží pokoj je ovoce Ducha - slouží jako základní pilíř a drží vše ostatní na svém místě. Když ho ztratíme, ztratíme rychle i svou trpělivost, lásku, sebeovládání atd. Odpadneme z pozice přebývání v Kristu. Ovoce Ducha vždy demonstruje, jak v Něm přebýváme. 12

Representujeme Knížete Pokoje a jsme nazýváni syny Božími, když jsme tvůrcové pokoje M 5,9. Svět by se měl obracet na Vyvolanou pro řešení svých konfliktů. Nad zlem vítězíme tím, že ho překonáváme dobrem. Nepřítelovu moc destrukce ničíme tím, že stojíme v uděleném pokoji. Ale místo toho, aby se svět obracel na církev pro řešení svých konfliktů, je na církev nahlíženo (např. v severním Irsku) jako na zdroj konfliktů. To se ale změní. Vyvolaná je povolána, aby soudila svět, a jak porostou konflikty a úzkost národů ve světě, poroste ve Vyvolané pokoj a moudrost do takových rozměrů, že dokonce i pohané začnou chodit do shromáždění Vyvolané pro pomoc. Díky tomu duchovní autorita Vyvolané vzroste, zatím co lidská autorita vlád bude narušována bezprávím davu. Vyvolaná (církev) je „Jeruzalémem shůry“, duchovní Jeruzalém, o kterém se Pavel zmiňuje v G 4,26. Jerúšalájim znamená město pokoje. Stejně jako pozemský Jeruzalém, je nyní církev zapletena do nepřetržitých rozporů a válek uvnitř sebe samé, stejně jako proti silám ve světě. (Narodili jsme se do dvou paralelních válek: 1) boj mezi Královstvím Božím a říší temnoty, 2) válka domu Saulova proti domu Davidovu 1S, = boj lidské vlády v Božím lidu proti svatým.) Již brzy zvítězí nad všemi spory, a bude schopná používat sílu všech svých ohromných zbraní. VYVOLANÁ povstane, aby naplnila své poslání ve všem, k čemu byla povolána, a vykoná vše, co vykonat má. V Iz 10,1-2 bylo prorokováno, že až se temnota zvětší a hluboká temnota přijde na lidi, povstane Pánova sláva a zjeví se na Jeho lidu. Až lidské konflikty a spory dosáhnou bezprecedentních výšin, pozná Vyvolaná bezprecedentní pokoj. Tento pokoj bude pevnost, která bude pro nepřítele nedobytná. Potom se Vyvolaná stane pravou svatyní na zemi, domem modlitby pro všechny národy. Stejně tak jako neexistuje žádné lidské řešení konfliktu na Blízkém východě, neexistuje žádné lidské řešení konfliktu v církvi. (Právě mi pošta doručila zpět z Metodistické církve Plzeň-Lochotín Žalmy, Překonání rasizmu a Následování Krista podle Tomáše Kempenského, které jsem jim dal za letáček o Nicku Vujičičovi .) Řešení je pouze u Boha. Pokoj Boží nalezneme v poznání, že Bůh je Bůh a Ježíš je Král nade všemi králi, vládci a autoritami (včetně metodistických pastorů). Když ho uvidíme jako vládce, porozumíme v hloubi svých srdcí, že Ř 8,28 je pravda: Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru. Až ve svých srdcích poznáme, že je to pravda, nebude na zemi existovat žádná moc, která by nám mohla vzít náš pokoj. Pokud přebýváme v Božím pokoji, pak nezáleží na tom, v jaké situaci se nacházíme, protože to rozdrtí satanovy pokusy tuto situaci zneužít, a také nám to umožní v té situaci vidět Boží úmysl. Pán v nebi nelomí rukama nad každým problémem na zemi. Zná konec už od počátku a už dávno ví, co dělat, aby dal věci do pořádku. Pokud v Něm přebýváme – usazeni s Ním v ponebeských oblastech, tak jak nás k tomu povolal, budeme i my přebývat v dokonalém pokoji. V Iz 26,3 je nám zaslíbeno: Člověka s pevným postojem chráníš dokonalým pokojem, vždyť spoléhá se na Tebe. Proto Pavel pronesl nádhernou modlitbu, zaznamenanou v E 1,18-23: Kéž osvítí váš vnitřní zrak, abyste viděli, k jaké naději vás povolal, jak slavné je bohatství jeho dědictví mezi svatými a jak nepřekonatelně veliká je moc, jejímž mohutným vlivem působí vůči nám věřícím. Tuto moc dokázal na Kristu, když ho vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad každou vládu, mocnost, moc a panství i nad každé jméno, které se vyslovuje, ať už v tomto věku nebo v budoucím. Bůh „poddal všechno pod Jeho nohy“ (Ž 8,7 110,1) a jako Hlavu všeho Jej dal církvi, která je jeho Tělem, totiž plností Toho, který naplňuje všechno ve všech. Oči našeho srdce jsou naše duchovní oči. Pokud je máme otevřené, uvidíme Ježíše tam, kde sedí, nade všemi autoritami, mocemi a panstvími na nebi i na zemi. Až Ho uvidíme a začneme chodit v Jeho pravdě, budeme žít své životy v nezměrném pokoji, který rozdrtí vliv satana v našich životech. Tomu porozuměl král David v Ž 46,10-11 Pojďte a pohleďte na veledíla Otce Pána Ježíše Krista a Otce našeho, který způsobil na zemí úžasné divy (spouště), který činí konec válkám až na kraj země (nedovedete si představit rozdíl své generace bez válek, mé, která si pamatuje válku mezi svými 5-11 léty a poválečnou bídu, a mezi generací mého otce, který prožil celý život zarámován dvěma světovými válkami, 1. mezi svým 9-13 a druhé čelil už jako náš táta, také v Itálii ve svých 34-41 létech 13 včetně anabáze vládního vojska po válce).

Lučiště láme, oštěp posekává, válečné vozy (tanky) spaluje ohněm. Ustaňte a poznejte, že já jsem Bůh (Elohim)! Budu vyvýšen mezi národy. Budu vyvýšen na zemi! Až opravdu poznáme, že On je Bůh, přestaneme se snažit. Když Jeho lid dojde k tomuto poznání a bude v něm chodit, bude On vyvýšen nad všemi národy. Boží pokoj bude v obrovském kontrastu ke strachu, přicházejícímu na tento svět, který způsobí, že lidská srdce padnou. Pokoj bude jedním z největších svědků, že Pán je uprostřed svého lidu.

6) Pýcha předchází pád Pýcha způsobila pád satana a skoro všechny ostatní pády. Víme, že Jk 4,6 Bůh se protiví pyšným, ale dává milost pokorným. A v 1P 5,5-7 je nám řečeno: „Bůh se staví proti pyšným, pokorné ale zahrne milostí.“ Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, a on vás v pravý čas povýší. Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží. Z toho vyplývá, že jedna z cest, jak se pokořit, je, že svůj strach (v modlitbě) uvalíte na Pána, prostě Pánu řeknete: toho se bojím, ale ten strach ti dávám, už s ním nechci mít nic společného. Strach (úzkost) je forma pýchy, která způsobí, že si myslíme, že ta záležitost je pro Boha moc velká, a proto si myslíme, že se o to musíme postarat sami. Pokud uvěříme, že On je Bůh, pak se přestaneme snažit a zároveň vyženeme úzkost, a dá nám žít v pokoji, vycházejícím z poznání, že On řídí vše. Ne náhodou v dnešní době dosáhly záchvaty úzkosti epidemických proporcí. Úzkost ve světě dramaticky vzrůstá, ale současně roste pokoj v pravých následovnících Krista. Strach přicházející na svět je přímo následuje člověka, snažícího se žít bez Boha, který dělá všechno po svém. Prapůvodní pokušení člověka byla ďáblova snaha ho dostat tam, aby se nezávisle na Bohu snažil stát tím, kým ho Bůh povolal být. Aby to, k čemu je na světě, dělal bez Boha. Čím víc se lidstvo odvrátí od Boha, tím víc se bude ocitat ve zmatku a usilování, což bude mít za výsledek ještě větší strach. Poroste netrpělivost, sebestřednost a další projevy těla (sarxu), které způsobují konflikty. Následovníci Kristovi nežijí způsobem, jakým žije svět. Rostou v poznání Pánovy autority a jsou stále více Pánem řízeni. Tím docházejí Božího pokoje. Převyšuje každé pomyšlení.

Chození v pravdě. Pokud se chystáme rozdrtit satana pod svýma nohama, musíme rozumět, že tato metafora má určitý účel. Mluví se o tom, že ho můžeme zlomit svou chůzí. Následování Krista není statické, ale vždy se pohybuje dopředu a roste. Proto je řeka života řeka a ne rybník nebo jezero. Řeka vždycky plyne a postupuje do místa určení. Chodíme-li v Božím pokoji v našich domovech, zničí to tam nepřítelův vliv. Chodíme-li v něm v práci, brzy zničí nepřítelův vliv i tam. Kdyby následovníci Kristovi ve městě chodili v pokoji Božím, církev by tam brzy došla k jednotě a nepřítelův vliv nad tím městem by byl brzy zničen. Začnou-li následovníci Krista v jakémkoliv národě chodit v pravém Božím pokoji, zničí to nepřítelův vliv nad tím národem.

Boží barometr. Božím prorockým barometrem vztahů pokory je národ Izrael. Skoro každý, kdo navštíví Izrael, říká, že je to jedno nejnapjatějších míst na zemi. Obyvatelé Izraele žijí pod neustálým tlakem a strachem. Nyní se zdá, že by národ Izrael udělal cokoliv za mír, dokonce by se i vzdali drahocenné země, za kterou zaplatili vysokou cenu krví a utrpením. Žádná změna vnějších podmínek nepřinese Izraeli mír, který hledá, ale Bůh pro ně má lék. Po létech dotazování se Pána, abych poznal, co můžeme pro Izrael udělat, mi bylo řečeno, abych tam vyslal šíp – posly pokoje. Jejich hlavní poslání je chodit v Božím pokoji a odpočinku. Aby jejich radost a pokoj vyčnívala uprostřed stresu jako oáza v kontrastu k duchu, který teď převládá nad tímto národem. Až budou věřící, kteří tam žijí, zbaveni úzkosti a začnou chodit v Božím pokoji, bude to nejmarkantnější svědectví o Knížeti pokoje, které Izrael od Ježíšovy doby neměl. Až bude tohle zjeveno, způsobí to, že po pokoji srdce se bude toužit mnohem víc, než po míru mezi národy okolo nich. Není žádný pokoj jako pokoj Boží, který může vést k pravému pokoji i nad těmi sousedy. 14

Nepřítel posílá na Izrael útok za útokem, aby jej zneklidnil, ale pokoj nakonec zvítězí. Pravý pokoj je stavem srdcí, která věří Bohu bez ohledu na okolnosti. Až se toto stane, budeme blízko povelu „Pochodem vchod!“ pro pochod největší Boží armády, jaká kdy byla a bude uvolněna na zem. Mámeli těmto časům porozumět, musíme dbát na Pánovo povzbuzení Mk 13,28-29: Poučte se od fíkovníku tímto podobenstvím: Když jeho větve konečně začnou rašit a nasazovat listí, víte, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že je blízko, že už je ve dveřích! Fíkovník představuje Izrael, a toto povzbuzení je dáno, abychom tomuto národu porozuměli jako znamení času. Je moudrost zabývat se událostmi v Izraeli a hledat porozumění toho, co znamenají. Za zmínku stojí Agabovo proroctví v prvotní církvi o přicházejícím hladomoru na celou zemi. Cesta, jak na to mají být věřící připraveni, je udělat sbírku pro věřící v Izraeli. Porozuměli Božím zaslíbením, že Bůh požehná těm, kteří žehnají Abrahamovi = jeho potomkům. Porozuměli i tomu, že Bůh ustanovil věčný zákon na počátku, že semeno se může rozmnožovat pouze ve svém druhu. Pokud chceme být požehnáni v přirozeném, žehnejme přirozenému semeni Abrahama. Hledáme-li duchovní požehnání, žehnejme duchovnímu semeni Abrahama – Vyvolané. A tím, že budeme žehnat věřícím, budeme žehnat oběma zároveň.

7) Cesta

ke Království

S kým teď válčíte? Jaký je zdroj největšího konfliktu ve vašem životě? Vložili jste tuto úzkost na Pána? Když takto přezkoušíte svou víru, uvolní Ho to, aby se do situace vložil. Proto je nám v H (Žd) 12,14-15 řečeno: „Neotřesitelné království Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána. Dávejte pozor, aby se někdo nepřipravil o Boží milost a aby se nerozbujel nějaký kořen hořkosti, který by nakazil a poškodil mnohé.“ Neexistuje žádný důvod, proč by následovník Kristův měl být kvůli někomu nebo něčemu zahořklý. Když cítíme hořkost, tak jsme poskvrněni a poskvrňujeme tím i ostatní. Dudley Hall jednou řekl: „Zahořklost je jako pít jed a doufat, že někomu jinému bude špatně.“ Jsme povoláni k něčemu mnohem většímu, než je toto. Jsme povoláni do takové noblesy duše, která se odráží v odpuštění a důstojnosti, přicházející z chození v pokoji Božím. Definujte si zdroje konfliktů a neklidu ve svém životě, a čiňte pokání za nedostatek víry v Pána ve vztahu k těmto věcem. Uvalte tento strach na Pána a rozhodněte se, že nehledě na to, jak ty situace vypadají, budete věřit Pánu, že s nimi bude sám jednat. ON to udělá, ale většinou až potom, kdy se vypořádá s něčím důležitějším – s vaším srdcem. Nedostatek pokoje v našich životech se přímo vztahuje k nedostatku víry, kterou máme v Pána. Základní povolání v našich životech je jednoduše věřit Bohu. Proto nám Pán v Janovi 6,9 řekl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého On poslal.“ Jednoduchá každodenní víra v Něj dosáhne mnohem víc než práce a projekty, které se pro Něj snažíme dělat. Vyvolaná a Království, která Ježíše buduje, jsou v našich srdcích, a budou zjevena v našich každodenních životech. Pán nesoudí kvalitu církve podle dobrého nedělního shromáždění, ale podle toho, jací jsou Jeho lidé v pondělí ráno. Pokoj Boží je síla, která nás dovede k vítězství nad sebou a nad pevnostmi nepřítele. Jsme povoláni abychom přinášeli radostnou zprávu Božího pokoje, evangelium Božího pokoje. Tento pokoj není výsledkem vnějších podmínek, ale je to opravdová důvěra v Boha, dokonce i uprostřed (pavlíčku, když na nás prší velké studené kapky a fouká vítr) stresujících okolností. Čím stresovější a násilnější ty podmínky budou, tím větší bude pokoj Boží jako demonstrace pravé víry v Boha. Víra pohne Pánem k činu, aby zasáhl v našem zastoupení. Pokoj je potom tím barometrem, jak je naše víra velká. Naše pevnost. Jak vystavíme své životy na tomto Království, které nemůže být otřeseno? V Ř 14,17 je řečeno: „V Božím království přece nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém. Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a uznávaný lidmi.“ Ti, kteří Boha neznají, sní a žijí v nekonečné touze po radosti a štěstí, ale mimo Krista je nikdy nemohou dosáhnout. 15

Pravý Boží pokoj nikdy nepoznáme, pokud své životy nevybudujeme na základech spravedlnosti, což jednoduše znamená mít správný vztah s Bohem. Když žijeme v poslušnosti Bohu a Jeho cestám, výsledkem bude pokoj. S tímto pokojem, přicházejícím z poznání, že jsme s Bohem zadobře, přichází pravá radost, přesahující cokoliv, co můžeme ve světě zažít. Je to z toho důvodu, že byl člověk stvořený, aby měl společenství v Bohem, a nikdy nás – nejhlubší touhu našich duší - nemůže uspokojit nic jiného, než důvěrnost s Ním. Protože nás Pán stvořil a ví, co potřebujeme, je spravedlnost Boží jednoduše žít způsobem, ke kterému jsme byli stvořeni. Nejlepší pro nás je chodit s Bohem, přebývat v Jeho přítomnosti, následovat Krále a být mu poslušni ve všem. To je spravedlnost, která s sebou přináší pokoj, nemůže být otřesena, a přináší věčnou radost. Nyní je čas se ozbrojit pokojem Božím. Ti, kteří jsou ozbrojeni, půjdou v Jeho Jménu dobývat. Pokoj Boží je nedobytná pevnost. Nikdy neztraťte svůj pokoj a vždycky zažijete vítězství. V 1T 5,20 se Pavel modlil: „Sám Bůh pokoje kéž vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo zcela bez úhony až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Ten, který vás volá, je věrný; on to udělá.“ Je to pokoj Boží, který nás posvětí, protože přebýváním v Božím pokoji přebýváme v Pánu. Posvěcení není jenom stav bez hřešení, ale je to přebývání v Pánu. Pokud v Něm přebýváme, nejen že se zřekneme hříchu, ale budeme milovat a budeme mít víru pro pravé Boží skutky.

8) Pokoj a proroctví Ve F 4,7 je nám řečeno: „Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“ Je zajímavé, že řecké slovo „stráže, střežit“ je v originále phroureo (frúreo). Je to slovo složené. A znamená to být zaměřen jako pozorovatel, strážce – být vystrojen jako hlídka, „špióni v branách“. Obrazně řečeno: uzavřít, chránit, nebo obsadit posádkou. Pokoj Boží udržuje nejen naše srdce a mysli v Kristu, ale pomáhá nám vidět dopředu a poznat, co máme dělat na obranu proti útokům nepřítele. To je jedna ze základních lekcí, církev se jim mohla naučit od těch, kteří se nechali uchvátit hrozbou Y2K. Každé proroctví, u něhož jsem byl očitým svědkem a které se týkalo hrozící zkázy Y2K, v sobě mělo příchuť úzkosti a strachu. V Jakubovi 3,17-18 je psáno: „Moudrost, která je shůry, je ale především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká. Ti, kdo rozsévají pokoj, sklidí ovoce spravedlnosti.“ B21. Dle dr.Pavlíka: „Ta moudrost shora je především čistá, potom pokojná, umírněná, povolná, vrchovatě plná smilování a dobrého ovoce, nepochybující, nepředstíraná. Ovoce spravedlnosti v pokoji se však rozsévá těm, kdo pokoj působí.“ Pokud bude Boží pokoj ochraňovat naše srdce a mysli v Ježíši Kristu, musíme se naučit nepřijímat to, co přichází bez Božího pokoje. Zjistil jsem, že mnozí lidé slyší čisté Boží slovo, které je zaseto v pokoji, a i přesto mají strach. Abychom toto mohli rozlišit, musí být naše vlastní srdce v pokoji. Aby Boží pokoj vládl v našich srdcích, v našich rodinách a v našich místních církvích, musí být Boží pokoj naší vysokou prioritou pro život bez oklamaní.

9) Shrnutí V Písmech se jasně píše, že na zemi přicházejí těžké časy a že v tu stejnou dobu bude přicházet Pánova sláva na Jeho lid. Proroctví o těžkostech by nás neměla znepokojovat, ale probudit nás a pomáhat nám se na ně připravit. Bude tomu tak jen pokud budeme přebývat v Božím pokoji, při přebývání v Bohu. V nebesích Pán trůní a o nic se nestrachuje, a právě tak se nebojí ti, kteří přebývají v Něm. Pokud v něm přebýváme, celý svět se kolem nás může hroutit a my budeme v dokonalém pokoji, protože své životy stavíme na Království, které nemůže být otřeseno. Když byl Ježíš pokoušen ďáblem, odpověděl na každé pokušení Písmem - „psáno jest!“ Boží slovo je silnější než jakákoliv moc, která se mu může postavit. Nyní je doba na hledání v Písmech, abychom zaujali postoj, ve kterém budeme navždy stát – na Božím Slově. Uvažujte o následujících zaslíbeních Jeho pokoje. Jsou spolehlivá, takže bychom se neměli dostat do potíží. 16

Budeme-li přebývat v Jeho pokoji, zvítězíme nad každou pevností, kterou zlý zvládne postavit. Ž 29,11 Přebýváme-li v Pánu, budeme přebývat i v Jeho pokoji. Prorůstá-li do našich životů strach, je to z toho důvodu, že jsme se od Něj nějakým způsobem odloučili. Pokud se to stalo, chyba je vždy na naší straně, ne na Jeho. My jsme se vzdálili, my Ho opouštíme, On ne. A proto požádejme Ducha svatého, aby nás z našeho hříchu usvědčil, a z toho, co nám bylo zjeveno jako příčina vzdálení se od Pána čiňme pokání. Výsledkem bude vzrůst v pokoji a ve víře. Pán nás chce svým pokojem požehnat a chce, abychom v něm přebývali. V Ž 85,9n je nám řečeno: „Poslechnu, co říká Bůh, Hospodin (On slibuje pokoj svému lidu, věrným svým): „Jen ať se nevracejí k svému bláznovství!“ Jeho spása je blízko těm, kdo jej ctí, v naší zemi se sláva zabydlí! Láska a pravda se spolu setkají, spravedlnost a pokoj se políbí. Pravda ze země vyraší, spravedlnost k nám z nebe zamíří! Hospodin sám nás štěstím obdaří a naše země hojně urodí. Spravedlnost před ním poběží, připraví cestu jeho šlépějím!“ Naše místo přebývání by mělo být plné Boží slávy. Pokud není, zjistěte, proč není. Proč není vaší prioritou ve vašem životě Boží pokoj, Boží přítomnost, Boží sláva. V 1P 3,10-11 je nám zjeven hlavní důvod, proč mnozí nemají pokoj ve svých životech a proč nechodí ve slávě: „Vždyť: „Chce někdo prožít šťastný život, chce někdo okusit dobré dny? Takový ať chrání svůj jazyk před zlem, v jeho ústech ať není žádná lest. Ať odmítá zlo a koná dobro, usiluje o pokoj a nechá se jím vést.“ Zasévají naše slova a činy pokoj a jednotu? Pamatujte, že všichni sklidíme to, co zasejeme. Hlavní důvod, proč mnozí – a pravděpodobně většina – nechodí v Božím pokoji nebo neprožívají Jeho slávu ve svých životech, je kvůli tomu, co vychází z jejich úst. Proto berte na zřetel slova krále Davida z Ž 34,13n: „Chce někdo prožít šťastný život, chce někdo okusit dobré dny? Pak tedy chraň svůj jazyk před zlem,ve tvých rtech ať není žádná lest. Odmítej zlo a konej dobro, usiluj o pokoj a nechej se jím vést.“ A Petr napsal 2P 3,14: „Nuže, milovaní, vyhlížejte to všechno a snažte se, aby vás Pán zastihl v pokoji, neposkvrněné a bezúhonné.“

Proč přišel? Samozřejmě, že víme: Ježíš přišel na tento svět, aby nás vykoupil. Chozením v Jeho pokoji získáváme důkaz Jeho spasení. V L 1,76-9 je psáno: „Ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů pro niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštíví jako Svítání shůry, aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti a přivedl naše nohy na cestu pokoje.“ Přišel, aby vedl naše nohy do pokoje! Následujeme Ho? Pokud ano, rosteme ve víře a v pokoji, zažíváme méně strachu a úzkostí. Z toho důvodu Izaiáš říká, že když Jeho vláda vzroste, výsledkem je růst pokoje. Iz 9,6-7: „Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; na jeho ramenou spočine vláda a bude nazýván: Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje. Jeho vláda stále poroste a jeho pokoj bude bez konce. Na Davidově trůnu usedne, aby vládl jeho království, aby je ustanovil a upevnil právem a spravedlností od toho dne až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to způsobí!“ Do takového stupně, do kterého v nás vzroste Království Boží, do takového stupně my porosteme v pokoji. Prosím, opatrně zvažte tato další zaslíbení, obsahující Boží pokoj. Každé z nich má větší hodnotu než jakýkoliv poklad na zemi. Jan 14,27 Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach. Iz 52,7 Jak krásné jsou na horách nohy posla dobrých zpráv, toho, kdo pokoj zvěstuje, kdo nese dobrou zvěst, toho, kdo spásu ohlašuje, kdo říká Sionu: „Tvůj Bůh kraluje!“ Iz 55,11-12 Ach ty ztrápená, vichrem zmítaná, útěchy zbavená, hle, já tě vybuduji tyrkysovými kameny, za základ položím ti safíry. Z rubínů vytvořím tvé cimbuří, tvé brány budou třpytné granáty a tvé hradby samé vzácné kameny. Ž 122,6-9 Za pokoj Jeruzaléma se modlete: „Ti, kdo tě milují, ať žijí pokojně! Pokoj ať vládne ve tvých zdech, v tvých palácích ať je bezpečně!“ Pro svoje bratry a své přátele za tvůj pokoj chci modlit se. Pro dům Hospodina, našeho Boha, chci o tvé dobro usilovat! Ž 27,1-5 Davidův. Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se měl bát? Hospodin je síla mého života, z koho bych měl mít strach? 17

Když na mě útokem táhnou bídáci, aby mé tělo zhltali, moji nepřátelé a mí protivníci sami vrávorají a padají. I když se proti mně vojsko utáboří, mé srdce se toho neleká; i kdyby proti mně vypukla válka, i tehdy se budu spoléhat. Žádal jsem Hospodina o jediné, po tom jsem toužit nikdy nepřestal: Abych směl zůstávat v jeho domě po všechny dny svého života, abych se kochal v Hospodinově kráse a v jeho chrámě jej hledal. Neboť mě skryje ve svém příbytku, když nastane zlý den, schová mě ve skrýši svého stanu a na skálu mě vyzdvihne. Ž 112,4-9 Vychází ve tmách světlo poctivým, spravedlivý je, milostivý a soucitný! Dobře je člověku, jenž soucitně půjčuje, své záležitosti spravedlivě spravuje. Takový nebude nikdy otřesen, spravedlivý navždy v paměti zůstane. Ze zlých zpráv nemá strach, srdce má pevné, na Hospodina spoléhá. Př 3,7-27 Sám sebe neměj za moudrého, cti Hospodina a vyvaruj se zla! To přinese tvému tělu zdraví, celé tvé nitro to občerství. Uctívej Hospodina vším, co ti patří, tím nejlepším ze vší své úrody. Tvé stodoly pak budou plné zrní, tvé sudy budou vínem přetékat. Moudrost nad zlato Hospodinovo poučení, synu, neodmítej, když tě napravuje, nezoufej; Hospodin kárá, koho miluje, jak otec syna, jehož má v oblibě. Blaze člověku, jenž nalezl moudrost, blaze člověku, jenž získal rozvahu! Přináší lepší zisk než stříbro, její výnosy jsou nad zlato. Její cena je nad perly vyšší, nic, v čem si libuješ, se jí nerovná. Dlouhověkost ve své pravici třímá, bohatství a slávu drží v levici. Její cesty jsou plné potěšení, její kroky vždy vedou k pokoji. Stromem života je těm, kdo se jí drží, blaze je těm, kteří ji uchopí! Moudrostí založil Hospodin zemi, prozřetelností nebe upevnil. Jeho věděním tryskají z hlubin proudy, oblaka rosu skýtají. Soudnost a prozíravost ať nesejdou ti z očí, jak vzácný poklad je, synu, opatruj. To ony darují tvé duši život, právě ony tvé hrdlo okrášlí. Bezpečně pak půjdeš svojí cestou, tvé nohy nebudou klopýtat. Až půjdeš spát, nic nebude tě strašit, až usneš, tvůj sen bude příjemný. Nebudeš se bát náhlého děsu ani zkázy, jež čeká ničemy. Hospodin bude stát po tvém boku, on sám tvé nohy před pastí ochrání! Neodpírej dobrodiní Neodpírej dobrodiní těm, kdo je potřebují, když je v tvé moci něco učinit. Neříkej bližnímu: „Přijď jindy,“ když právě teď mu můžeš pomoci. Nechystej proti bližnímu nic zlého, když k tobě chová důvěru. Nežaluj nikoho pro nic za nic, když ti neprovedl žádné zlo. Nezáviď člověku, jenž páchá násilí, nesdílej žádnou z jeho cest. Hospodinu se hnusí každý zvrhlík, s upřímnými však sdílí svá tajemství. Hospodinovo prokletí stíhá dům darebáka, obydlí spravedlivých ale požehná. Pro posměvače má Hospodin posměch, pokorným ale přízeň věnuje. Moudrým připadne za dědictví sláva, tupce však čeká potupa. Otcovské poučení Chraň své srdce Na má slova dej pozor, synu, k mým výrokům své ucho nakláněj, nikdy z nich nespouštěj své oči, hluboko v srdci si je uchovej. Životem jsou těm, kdo je nacházejí, celému jejich tělu zdraví dávají: Především dobře chraň své srdce – právě z něj všechen život vychází. Zbav se vší převrácené řeči, ústa, jež mluví zle, zapuď od sebe. Tvé oči ať vždycky hledí přímě, svým pohledem miř rovnou před sebe. Zvaž, kudy povedou tvé kroky, všechny tvé cesty pak budou bezpečné.

Zkratky knih Písma: 1-5M Jz Sd Rt 1-2S 1-2Kr 1-2Pa Eš Ne Er Jb Ž Př Kz Ps Iz Jr Pl El Dn Oz Jl Am Aš Jn Mi Na Ak Sf Ag Za Ml * M Mr L J Ř 1-2K G E F K 1-2T 1-2Tm T Fm H(Žd) Jk 1-2P 1-3J Jd Z (odůvodnění ve zpěvníku PÍSEŇ NOVÉHO ŽIVOTA). Správné pořadí knih Písma: TORA (TO): 1-5M * PROROCI (PR) – přední: Jz Sd SA KR – zadní: Iz Jr El 12MP (Oz Jl Am Aš Jn Mi Na Ak Sf Ag Za Ml) * ŽALMY (ŽA) = SPISY (SP): Ž Jb Př 5SvSv: Ps Rt Pl Kz Er, Dn E-N PA. Návrh na členění Písem Nové Smlouvy (jiné řešení má NZ Štefana Porúbčana): MESIÁŠ (ME): M H(Žd) Jk Jd * PETR (PE): Mr S k.1-12 1P 2P * PAVEL (PA): L S (kapitoly 13-28) listy dle vzniku 1T 2T, G 1K 2K Ř, Fm K F E, 1Tm T, 2Tm * JAN (JN): J 1J 2J 3J Z * 18

Zvlášť důležité body. (závěr KBK 2011/3 ON NÁM OZNÁMÍ, CO MÁ PŘIJÍT) Od Božího trůnu vyjdou v budoucnosti s velkou autoritou určitá slova a napomenutí, kterými bude Vyvolaná připravována na nastávající dobu. Netvrdím, že seznam, který uvádím, je úplný, ale věřím, že Boží proroci a učitelé budou brzy klást důraz na tyto pravdy: 1) Stavěj na jediný platný základ, jímž je JEŽÍŠ SÁM. Díla, která budou založena na určitých pravdách a nikoliv na jediné Pravdě, nebudou moci v této době obstát. Už dnes jsou mnohá shromáždění a církve úplně ničeny i těmi nejlehčími otřesy. Jen díla, která budou postavena důkladně a pevně na Ježíši, odolají i nejhorším pokušením a útokům, aniž by se o milimetr uchýlila. Ve dnech, které jsou před námi, bude Pán Ježíš sám, ničím neomezován, stát ve středu Vyvolané. Stále jasnější Přítomnost Jeho Osoby potlačí mnoho různých směrů a proudů, stejně jako zář vycházejícího Slunce zastíní hvězdy a Měsíc. Jakmile ho Vyvolaná začne stále více poznávat jako Toho, v Němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání K 2,3, celé pravdy, na nichž se dnes rozlišují duchové, začnou pozbývat na významu. 2) Strhněte zdi a překážky, které nás oddělují navzájem (a) od Boha. Náš vztah k Ježíši musí být vroucnější a tím i naše vztahy navzájem. Duchovní pýcha a oslavování člověka, vyzdvihování učení a činnost vedoucí ke štěpení církve budou Bohem trestány a brzy rozpoznány jako „cizí oheň“. Kdo však bude v těchto věcech pokračovat, bude ze svého úřadu smeten tak mocným a násilným způsobem, že celé tělo Kristovo bude zasaženo čistou a svatou bázní Boží. Tím bude Ježíšově Vyvolané pomoženo k uctívání (velebení) Pána v Duchu a v pravdě, což povede k jednotě. 3) Pomni na den sobotní, abys jej světil! (-mv- 1991: To není adventistické, ale Boží!) Tato doba bude tak bouřlivá, že každý zdánlivý pokoj zanikne. (Jako zanikl pax Romana, zanikne i mír americký a mír evropské unie). Musíme být sjednoceni s Pánem sabatu. (Jak se s Ním historicky křesťanství rozešlo se hodně dovíš z knížky PESAH, MESIÁŠKÁ HAGADA, vydal Josef Tůma 2003. A jak se k němu vracejí nejdřív Mesiánští židé, ale i církve z pohanů se zase vracejí k tomu, jak to bylo ještě ve druhém i třetím století na východě, než byl dokonán římský rozkol.) 4) Dbejte na to, aby se duchovní příprava odrážela i v přirozeném světě. Buďte praktičtí. Ale mnohem důležitější je obsazovat duchovní území, shromažďovat poklady v nebi. Pán hledá dárce, s jejichž pomocí by mohl dávat ostatním, aniž by nechal dárce v nedostatku. Kdo schraňuje poklady a nenaučí se velkoryse dávat, uvede se tím sám do hospodářské krize. Tím ho Pán kárá, aby ho vysvobodil. Kdo je věrný a rád dává, může se i on dostat do krizové situace. To všechno mu však poslouží k tomu, aby se připravil na svůj úkol zásobovat v budoucnosti druhé. Jen si vzpomeňte na Josefa! 5) Spravedliví z víry živi budou a nebudou mít strach. Stále víc lidí bude propadat strachu. Církevní akce motivované strachem budou téměř vždy působit ničivě. Často dochází k tomu, že dříve než Pán začne nové velké dílo, satan přichází napřed, aby ho zdiskreditoval. Mocné zjevení pravé víry je teprve před námi. Toto zjevení pro nás v té době bude mít zásadní význam, abychom vůbec mohli správně sloužit. Mnozí budou povolání, aby šli na území, kam se obávají vstoupit i andělé. Buďte si však vědomi, že Ten, který je ve vás, je větší (silnější) než ten, který je ve světě. Nádoby, které si teď Bůh připravuje, budou žít s takovou smělostí a důvěrou, která uvede v úžas svět strnulý strachem. Čím mocnější Pánova přítomnost, tím silnější naše víra. Skutečná víra spočívá v tom, abychom poznali Toho, v Něhož věříme. Kdo se skutečně bojí Pána, nebude se bát nikoho a ničeho jiného. V těchto dnech budou mnozí žít se znameními a zázraky. Bude to pro ně „normální“ jako byla pro Izrael mana na poušti. Pán bude pro svůj lid konat dosud nevídané zázraky, popisované v Písmech. Budou se jevit jako zcela přirozené, neboť si budeme více uvědomovat Pánovu Přítomnost než zázraky, které bude konat. V těchto dnech bude Pán svému lidu velmi nablízku. 6) Pán nás velmi brzy nechá porozumět Jeho Slovu a Jeho Úmyslům v takovém rozsahu, jaký si nyní ještě nedovedeme představit. Knihy budou ještě více otevřeny. Čím větší bude náhled, který nám Pán dá, tím hlouběji budeme chápat základní pravdy, jako např. spasení, znovuzrození, sebevydání a další. Celé Kristovo tělo tím bude mocně posíleno, takže budeme hlouběji chápat, odkud přicházíme (Iz 51,1) a kam jdeme. Dary a služebnosti budou vykonávány s rostoucí autoritou, protože důvěra se bude zvětšovat s poznáním.Duchovní svět bude pro Ježíšovu Vyvolanou mnohem reálnější než svět přirozený. Když bude v Božím lidu položen správný základ (naše jednota s Ježíšem a naše sebevydání Jemu), bude duch zjevení vylit v dosud nevídané míře. 19

Nevzdorujte tomuto Božímu dílu! Usilujte o zintenzivnění svých vztahů k Němu a otevřete se svým sourozencům v Těle Kristově. Rozšiřte svá srdce k nim a strhněte zdi, které vás rozdělují. Pán uschopní svůj lid, aby překonal rozdělení a uctíval Ho v jednotě. Jak bude Pán postupně v našem životě růst, budeme se stále častěji ptát, proč jsme vůbec přikládali všem těm věcem, které mezi námi stály, takovou důležitost, když jsou tak nicotné. Až začne tato poslední bitva, často se zahanbením a úžasem zjistíme, kdo všechno bojuje spolu s námi na Ježíšově straně. Podřiďte se pod Jeho mocnou ruku, abyste mohli mít účast na tomto velikém probuzení. Kdo odloží všechno a uprázdní se (vynuluje se), kdo se vzdá svých osobních ambicí a ctižádosti a bude ochoten ztratit vážnost u lidí, kdo trpělivě ponese odmítnutí a nepochopení, ten brzy pohne tímto světem poselstvím o Králi králů a Jeho Království. (KBK)

K n i h o v n a B o ž í h o K r á l o v s t v í * svazek 2010/11b Rick Joyner

VÁLKA A SLÁVA

V dubnu roku 1993 jsem dostal vidění církve. Církev byla představována ostrovem ležícím uprostřed moře. Na ostrově jsem viděl veliké množství budov rozlišných stylů, z nichž každá, jak jsem vyrozuměl, představovala určitou denominaci nebo hnutí. Domy se od sebe architektonicky výrazně odlišovaly. Byla to celá galerie budov, od stylově nejstarších po budovy nové a moderní. Pak jsem uviděl, že jednotlivé domy proti sobě vedou válku a že většina budov je poničená bombardováním. V budovách stále žili lidé, ale většina z nich velmi strádala a mnozí byli ranění. Vládnoucí duchové Nad ostrovem jsem uviděl dva temné duchy, kteří celou válku řídili. První se jmenoval Žárlivost a druhý Strach. Vždycky, když došlo ke ztrátám na budovách a přibyli další ranění, si poblahopřáli. Pak jsem uviděl dva mocné a strašlivé duchy povstávající nad mořem, kteří se náhle proměnili v bouři. Jeden měl jméno Zuřivost a druhý Bezzákonnost. Tito rozčeřili moře a vypůsobili obrovské vlny, které začaly narážet na ostrov. Brzy se bouře zhoršila a stala se pro ostrov větším nebezpečím než samotné války.

K n i h o v n a B o ž í h o K r á l o v s t v í * svazek 2011/8 Rick Joyner:

Pochodeň

a

meč.

1) Pochodeň Sedím v londýnském hotelovém pokoji, neklidný a chci se jít projít k Buckinghamskému paláci, který je nedaleko. Vím, jsem v pravý čas na pravém místě, nicméně to je jedna z mých nejtěžších cest. Přemýšlím o proroctví, které mě na tuto cestu přivedlo. S hlavou opřenou o křeslo, chvíli odpočívám. A najednou se ocitám v jiném světě. Stojím na pobřeží. Voda mi jemně šplouchá přes nohy. Sním nebo bdím? Vím že nespím.Vidím nádherně barevné nebe. Žádný východ ani západ slunce se mu nevyrovná. Proč nemohu rozeznat, zda je to východ nebo západ slunce? Vzduch je víc než jen čistý a čerstvý – s každým nadechnutím mládnu. Občerstvuje mou mysl, myšlenky mám stále jasnější a ostřejší. Na obzoru jsou hory, začínám je zkoumat. Jsou daleko, hádám tak osmdesát km či víc. Vzduch je tak jasný, že se to těžko odhaduje. Hory miluji. Viděl jsem některé z nejmajestátnějších horstev světa, ale tyto hory jsou nádhernější než cokoliv jsem dosud spatřil, jako obrovské pevnostní zdi, vyzařuje z nich síla a účel, a přece jsou pohostinné. Jako by nás k sobě zvaly. 20

K n i h o v n a B o ž í h o K r á l o v s t v í * svazek 2010/3a Rick Joyner POSLEDNÍ BITVA Hordy z pekla pochodují Toto je panoramatický sen a vidění, jež jsem přijal na počátku roku 1995. Jsou alegorické, jako většina snů a vidění. Snažil jsem se co nejvěrněji zachytit, co jsem viděl a prožil.

Nepřátelská armáda Viděl jsem démonickou armádu. Tak velikou, že se rozprostírala, kam až jsem dohlédl. Byla rozdělena do divizí, každá z nich měla svou vlajku. Nejpřednějšími a nejmocnějšími divizemi byly Pýcha, Samospravedlnost, Váženost, Sobecké ambice a Nespravedlivý soud, ale nejrozsáhlejší ze všech byla Závist. Vůdcem této velké armády byl sám Žalobce bratří. Věděl jsem, že je mnohem víc nepřátelských divizí mimo můj dohled, ale tyto byly předvojem hrozné hordy z pekla, která byla uvolněna proti církvi. Na zbraních, které měla tato armáda, byla napsána jména: meče se jmenovaly Zastrašování, oštěpy Zrada a šípy měly jména Obviňování, Urážky, Pomluvy a Hledání chyb. Vyzvědači a malé skupiny démonů se jmény jako Odmítnutí, Hořkost, Netrpělivost, Neodpuštění a Žádost byli posláni před touto armádou, aby připravili hlavní útok. Ve svém srdci jsem věděl, že církev nikdy předtím nemusela čelit ničemu, jako je toto. Hlavním cílem armády bylo způsobit rozdělení. Byla poslána zaútočit na každou úroveň vztahů: na vztahy mezi jednotlivými sbory, mezi shromážděními a jejich vedoucími, mezi manžely a manželkami, mezi rodiči a dětmi, a dokonce i mezi dětmi navzájem. Vyzvědači byli posláni, aby odhalili trhliny ve sborech, rodinách a jednotlivcích, které by mohly využít odmítnutí, hořkost, žádost atd., tyto trhliny zvětšit a tak je připravit pro divize, které přicházely. Nejvíce šokující částí vidění bylo to, že tyto hordy nejely na koních, ale na křesťanech! Většinou byli dobře oblečení, úctyhodní a vypadali jako uhlazení a vzdělaní. To byli křesťané, kteří se otevřeli mocím temnoty do té míry, že je nepřítel mohl použít, a oni si mysleli, že si je používá Bůh. Žalobce ví, že rozdělený dům nemůže obstát a tato armáda představovala jeho největší pokus způsobit úplné rozdělení v církvi, aby odpadla od milosti.

Vězňové Ve stopách prvních divizí šlo velké množství jiných křesťanů, kteří byli vězni armády. Všichni byli zranění a hlídali je malí démoni strachu. Vypadalo to, že je tam více vězňů, než démonů v armádě. Bylo udivující, že vězňové měli stále své meče a štíty, nepoužívali je však. Šokovalo mne, jak veliké množství bylo drženo v zajetí tak malým počtem malých nečistých duchů strachu. Mohli je lehce zničit či zahnat, jen kdyby použili své zbraně. Nad vězni bylo černé nebe plné supů, kteří měli jméno Deprese. Přistávali na ramena vězňů a zvraceli na ně. Ty zvratky byly Odsouzení. Když zvratky dopadly na vězně, narovnali se a pochodovali na chvíli trochu víc napřímeni, pak se skrčili, často ještě slabší, než byli předtím. Znovu jsem se divil, proč prostě vězňové nezabijí ty supy svými meči, což mohli lehce udělat. Občas některý slabý vězeň klopýtl a spadl. Ještě dříve, než dopadl(a) na zem, ostatní vězňové je začali bodat svými meči a přitom se jim posmívali. Pak zavolali supy, aby začali požírat padlé, často dříve, než byli mrtví. Jak jsem se díval, uvědomil jsem si, že vězňové si myslí, že zvratky odsouzení jsou pravdy přicházející od Boha. Náhle jsem pochopil, že tito vězňové si vlastně myslí, že pochodují v Boží armádě! Proto nezabili malé nečisté duchy strachu nebo supy – mysleli si, že to jsou Boží poslové morálky! Temnota z mraků supů způsobila, že bylo pro vězně tak těžké vidět, že přijímají všechno, co se jim stane, jakoby to bylo od Boha. Jedinou potravou pro vězně byly zvratky supů. Ti, kteří je odmítli jíst, jednoduše slábli, až padli. Ti, kdo je jedli, byli posíleni, ale silou toho zlého. Mohli pak začít zvracet na druhé. Jakmile to někdo začal dělat, démon, který čekal na jízdu, ho dostal, a on nebo ona mohli být povýšeni do předních divizí. Ještě horší než zvratky supů byl odpudivý sliz, kterým močili a káleli démoni na křesťany, na kterých jeli. Tento sliz byla pýcha, sobecké ambice atd., to byl charakter divize, do které patřili. Jakkoliv se křesťané nyní ve svých sborech cítili lépe než v odsouzení, lehčeji i věřili, že démoni jsou poslové od Boha, a také věřili, že ten sliz je pomazání Ducha svatého. Pak ke mně promluvil hlas Páně: "Toto je počátek nepřátelské armády posledních dnů. Satanův největší klam a jeho největší zničující síla je uvolněna, když používá věřící, aby útočili na jiné věřící. Od věků používal tuto armádu, ale nikdy nebyl schopen zajmout takové množství, které by užil pro své zlé cíle. Neboj se. Já také mám armádu. Musíš se teď postavit a bojovat, protože před touto válkou se už nelze ukrýt. Musíš bojovat za mé Království, za pravdu a za ty, kteří byli oklamáni." Nepřátelská armáda mě tak pobouřila a znechutila, že jsem si přál raději zemřít, než žít v takovém světě. Ale slovo od Pána bylo tak povzbuzující, že jsem okamžitě začal volat na vězně, kteří byli oklamáni, v domnění, že mne mohou slyšet. Když jsem to udělal, zdálo se, že celá armáda se otočila, aby se na mne podívala, ale já jsem dál křičel. Myslel jsem si, že se probudí a uvědomí si, co se s nimi stalo, místo toho mnozí z nich začali sahat po svých šípech, aby na mne vystřelili. Další váhali, jakoby nevěděli, co se mnou udělat. V té chvíli jsem si uvědomil, že jsem to udělal unáhleně, a že to byla velmi pošetilá chyba. Bitva začíná 21

K n i h o v n a B o ž í h o K r á l o v s t v í * svazek 2011/7

Ricka Joynera

Druhé vydání knih přeložila Ivanka Jindráčková

Výzva k povolaným stát se vyvolenými 1. vydání KBK 2010/11 1. Pýcha a falešná pokora, sebezahleděnost - 1 2. Dva svědci – Lot a Jonáš - 2 3. Cesta života. JSEM KTERÝ JSEM – 8 4. Pravda a život – Ábel a Adam – 10 5. Dveře – napíšu a vydám svou knihu, praví Pán - 13 6. Vězení – jak je tomu s pastory a učitelkami - 15 7. Mladý apoštol – Můžeš jít tak daleko, kam dohlédneš - 17 8. Světlo - Víra a poslušnost -19 9. Svoboda. Varování. Disciplinovanost - 20 10. Armáda – Moudrost Sipory – Velitel zástupů - 23 11. Město – Centrum pohostinnosti a uzdravování - 27 12. Slova života – v nebi bude kázání i učení - 30 13. Mana – Pán mluví ke svému lidu každý den, ke každému zvlášť - 34 14. Vítězství nebo porážka – milovat Mou láskou a sloužit Mým srdcem - 36 15. Uctívání v Duchu – 38 – Uviděl jsem Otce - 39 16. Přemožení Jím. Přemožitelé Ho následují z největší blízkosti - 40 závěr – Můj dům – Naše hledání teprve začíná! Pomoz nám, Pane - 43

Překonání rasizmu 1. vydání KBK 2011/2 I. Rasizmus a duch smrti – Povstane národ proti národu - 1 II. Moc uzdravování – Světlo církve – Přirozenost naší jednoty - 4 III. Dvě služby – obviňování a přímluva - 10 IV. Zakládání pravé služby – Musí přijít Eliáš - 15

Ze slov pravdy a lásky šestého tisíciletí po Adamovi