307
9. funkční období
307 Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání
2014
SENÁT PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY 9. FUNKČNÍ OBDOBÍ ORGANIZAČNÍ VÝBOR 182. USNESENÍ ze 35. schůze, konané dne 18. června 2014
k usnesení Podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání k návrhům na udělení nebo propůjčení státních vyznamenání Organizační výbor 1. souhlasí s návrhy na udělení státních vyznamenání pro řádový den 28. října 2014 předloženými v usnesení Podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání č. 1 ze dne 28. května 2014; 2. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit a předložit prezidentu republiky podle § 8 zákona č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních, návrhy na udělení státních vyznamenání pro řádový den 28. října 2014 uvedené v příloze tohoto usnesení; 3. pověřuje předsedu Senátu PČR Milana Štěcha a senátora Jaroslava Zemana jako náhradníka, odůvodnit na schůzi Senátu návrh usnesení, kterým se předkládají prezidentu republiky návrhy na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání pro řádový den 28. října 2014.
Milan Štěch v.r. předseda Senátu
Jan Horník v.r. ověřovatel Organizačního výboru
Příloha k usnesení Organizačního výboru č. 182 Návrhy na udělení či propůjčení:
ŘÁD BÍLÉHO LVA plk. i. m. Josef FRANTIŠEK in memoriam plk. Vasil HAJDUR plk. Milan MALÝ in memoriam div. gen. Ondřej MÉZL in memoriam Norodom SIHAMONI plk. i. m. Antonín VELEBNOVSKÝ in memoriam
ŘÁD T. G. MASARYKA Evžen PLOCEK in memoriam Miloslav RŮŽIČKA Josef SOUSEDÍK in memoriam Ing. Miroslav ZIKMUND
MEDAILE ZA HRDINSTVÍ kpt. František PELTÁN in memoriam Gjon PERDEDAJ npor. MUDr. Václav PROVAZNÍK in memoriam Jan PŘIDAL pplk. František ŠTAMPRECH in memoriam plk. in m. František TAIBER in memoriam
Příloha k usnesení Organizačního výboru č. 182 MEDAILE ZA ZÁSLUHY Prof. MUDr. Jiří BARTEK, CSc. Prof. PhDr. František ČERMÁK, DrSc. Doc. MUDr. Milada EMMEROVÁ, CSc. Doc. PhDr. Karel FLOSS Jan GAJDOŠ in memoriam Doc. MUDr. Miluše HAVLOVÁ, CSc. Prof. PhDr. Ivan HLAVÁČEK, CSc. Prof. PhDr. Zdeňka HLEDÍKOVÁ, CSc. Ing. Mirko JANEČEK Ing. Ludvík KALMA akad. mal. Jano KÖHLER in memoriam RNDr. Josef KUBÁT mjr. i. m. Rudolf LANŽ in memoriam Pavel NEDVĚD Prof. PhDr. Věra OLIVOVÁ, DrSc. Vladimír OPĚLA, prom. ped., prom. chem. Prof. PhDr. Alexandr ORT, DrSc. in memoriam Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc. Ladislav SMOČEK Prof. MUDr. Josef SYKA, DrSc. Prof. ing. František VEJRAŽKA, CSc. Prof. RNDr. František VYSKOČIL, DrSc.
Příloha k usnesení Organizačního výboru č. 182
Seznam návrhů na státní vyznamenání projednaných Podvýborem 28. 5. 2014 ŘÁD BÍLÉHO LVA plk. i. m. Josef FRANTIŠEK 7. 10 1914 – 8. 10. 1940 Řád Bílého lva in memoriam
plk. Vasil HAJDUR *24. 7. 1919 Řád Bílého lva
plk. Milan MALÝ 30. 9. 1923 – 1. 5. 2013 Řád Bílého lva in memoriam
div. gen. Ondřej MÉZL 2. 12. 1887 - 6. 9. 1968 Řád Bílého lva in memoriam
Letecké eso bitvy o Británii. Po okupaci Československa uprchl do Polska, kde se připojil k vojenskému letectvu a plnil průzkumné a spojovací úkoly. V říjnu 1939 se dostal do Francie, kde působil společně s polskými letci v rámci francouzského letectva a pod pseudonymem. Počet jeho sestřelů tak není znám, svědkové hovoří o 10 letadlech. Po pádu Francie uprchl do Británie a byl přiřazen ke 303. stíhací peruti. Od září 1940 dosáhl 18 sestřelů a stal se nejlepším spojeneckým pilotem celé Bitvy o Británii. V úterý 8. října 1940 se zřítil během hlídkového letu. Byl oceněn mnoha vyznamenáními, mezi jinými řádem Virtuti Militari 5. stupně, dvakrát obdržel britskou Distinguished Flying Medal se stužkou (jako vůbec první cizinec). Po roce 1989 byl na jeho počest přejmenován prostějovský aeroklub. Hrdina II. odboje. V roce 1940 odmítl jako Rusín odvod do maďarské armády a uprchl do Sovětského svazu, kde byl však okamžitě uvězněn a odsouzen ke třem letům v nápravných táborech. Propuštění se dočkal až koncem roku 1942 a hned vstoupil do formující se 1. československé vojenské jednotky v Buzuluku. Již v březnu 1943 se zúčastnil prvního bojového vystoupení československého praporu – bitvy u Sokolova. V dalších válečných letech bojoval u Kyjeva, Bílé Cerkve a na dalších bojištích. V září 1944 byl během dukelské operace dvakrát raněn. Podílel se i na osvobozování Slovenska a Moravy. V hodnosti četaře dorazil v květnu 1945 se svou jednotkou do Kroměříže. Po válce si doplnil vzdělání v jednoročním kurzu na reálném gymnáziu v Praze a v roce 1946 nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích. V československé armádě poté sloužil až do důchodu. Letos se dožívá významného životního jubilea. Pilot RAF, válečný hrdina. Koncem roku 1940 se mu podařilo uprchnout z pracovního tábora v Německu a přes Rakousko přejít do Jugoslávie. Zde se přihlásil do čsl. vojenských jednotek ve Francii. Během cesty však Francie kapitulovala a M. Malý spolu s dalšími uvízl v Palestině. Absolvoval vojenský výcvik a byl nasazen na obranu Tobrúku. V roce 1942 se přihlásil do RAF, byl převezen do Anglie, kde absolvoval letecký výcvik a byl zařazen do 312. československé stíhací perutě. Po skončení války přeletěl s celou perutí do Českých Budějovic, kde se podílel na výcviku izraelských pilotů. V roce 1948 mu bylo létání zakázáno a z armády byl propuštěn. V roce 1956 byl v souvislosti s událostmi v Maďarsku falešně obviněn z krádeže chemikálií, které měly být údajně použity pro otrávení vody. Až do důchodového věku pak směl vykonávat jen dělnické profese. Ruský legionář, účastník I. a II. odboje doma i v zahraničí. Držitel britských, amerických, ruských, jugoslávských a rumunských vyznamenání. Od června 1916 zařazen jako dobrovolník do srbského 4. střeleckého pluku. Od roku 1917 příslušníkem Čs. střelecké brigády v Bělgorodu, v květnu byl jmenován náborovým pracovníkem. V září 1917 zařazen do 6. střeleckého pluku Hanáckého (velel četě). Účastnil se bojů u Bachmače, od října 1918 velitelem 1. praporu, poté zástupce velitele pluku. Po návratu do vlasti pokračoval ve službě v čs. armádě, v letech 1925–1927 ve funkci vojenského atašé v Bělehradě. Za nacistické okupace zapojen do činnosti odbojové organizace Obrana národa. V prosinci 1939 uprchl do Francie. Exilovou vládou byl vyslán jako zplnomocněnec čs. armády do Bělehradu, kde organizoval nábor dobrovolníků a jejich zapojení do bojů na Blízkém východě. V letech 1941–1943 náčelníkem čs. mise v Jeruzalémě, 1943–1945 československým přidělencem u hlavního spojeneckého velitelství. V roce 1945 penzionován. Roku 1948 emigroval do USA, následně byl degradován a zbaven všech poct.
4
Příloha k usnesení Organizačního výboru č. 182
Norodom SIHAMONI *14. 5. 1953 Řád Bílého lva
plk. i. m. Antonín VELEBNOVSKÝ 15. 4. 1915 – 16. 7. 1941 Řád Bílého lva in memoriam
Kambodžský král. Od r. 1967 studoval na pražské konzervatoři. Se spolužáky se zúčastnil demonstrací proti okupaci ČSSR. Po Lon Nolově převratu, kdy byl jeho otec svržen, již nemohl pobývat na kambodžské ambasádě, a proto žil v rodině ředitelky své školy. Od roku 1971 studoval tanec, hudbu a divadlo na AMU. Byl rozhodnut vrátit se po studiích domů, pracovat v baletním oboru a zároveň jako pedagog. Vítězství Rudých Khmérů mu v tom zabránilo. V Praze žil do roku 1975. Po návratu do Kambodži byl spolu s rodiči eskortován do domácího vězení. Po osvobození Kambodže Vietnamem se podařilo královské rodině odletět do Číny. Později se usadil Paříži a stal se profesorem tance. Od srpna 1993 pracoval jako velvyslanec Kambodže při UNESCO. 14. října 2004 byl po abdikaci otce Sihanuka zvolen králem Kambodže. ČR znovu navštívil v roce 2006, kdy jako jediný král obdržel čestné občanství Hlavního města Prahy. V březnu 2010 obdržel čestný doktorát na pražské AMU. Vojenský letec, RAF. Po vzniku Slovenského státu a po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava se jako armádní poručík rozhodl pro emigraci. V květnu 1940 byl zařazen k francouzskému letectvu, kde působil jako operační pilot. Po kapitulaci Francie uprchl do Británie a stal se pilotem 85. perutě RAF. V říjnu 1940 byl zařazen k 1. peruti RAF, kde vedl 1. squadronu. Létalo u něj i několik našich „es". Osudným se mu stal 16. červenec 1941, kdy byl sestřelen a zahynul. Za své hrdinství byl oceněn britským pamětním odznakem Evropská letecká hvězda (Air Crew Europa Star), Čs. válečným křížem 1939, Vojenskou pamětní medailí F – VB, čs. medailí Za zásluhy 1. stupně, všechny in memoriam. Na jeho rodném domě v Jablunkově je umístěna pamětní deska.
ŘÁD T. G. MASARYKA Evžen PLOCEK 29. 10. 1929 – 4. 4. 1969 Řád T. G. Masaryka in memoriam Miloslav RŮŽIČKA *10. 10. 1925 Řád T. G. Masaryka
Regionální politik, delegát legendárního vysočanského sjezdu KSČ, aktivní stoupenec Pražského jara. Upálil se na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Sebeobětování Evžena Plocka můžeme srovnávat s činem Jana Palacha a Jana Zajíce. Zklamání nad politickou porážkou proměnil v záměrný protest a zároveň výzvu - výzvu k pokračování v politickém zápase emancipující se občanské společnosti za svobodu a suverenitu vlasti. Evžen Plocek je nositelem vyznamenání Zlaté lípy in memoriam, (uděleného 11. listopadu 2009 ministrem obrany ČR), Čestné medaile T. G. Masaryka (udělené Masarykovým demokratickým hnutím in memoriam 4. března 1999) a Zlaté medaile T. G. Masaryka (udělené Masarykovou demokratickou akademií 9. října 2013). Politický vězeň. Jeho osud předznamenal už kulacký původ. V prosinci 1951 byl zatčen za rozšiřování ilegálních tiskovin, v lednu 1952 byl odsouzen na pět let těžkého žaláře. Vězněn byl převážně na Jáchymovsku, kde prožil i těžké korekce. Je aktivním členem Konfederace politických vězňů v Havlíčkově Brodě a autorem několika knih o násilné kolektivizaci a perzekuci politických vězňů. Aktivně se podílí na udržování paměti o zločinech komunismu a šíření informací zejména mezi mládež. Po listopadu 1989 restituoval zabavený majetek a se zápalem se pustil do aktivit v rodné obci Vilémov.
5
Příloha k usnesení Organizačního výboru č. 182
Josef SOUSEDÍK 18. 12. 1894 – 15. 12. 1944 Řád T. G. Masaryka in memoriam
Ing. Miroslav ZIKMUND *14. 2. 1919 Řád T. G. Masaryka
Příslušník odbojové skupiny Obrana národa, vynálezce, podnikatel, průkopník rozvoje elektrotechniky v prvorepublikovém Československu. Už v roce 1919 se na výzvu Sokola vydal jako dobrovolník hájit Slovensko proti Maďarům. V lednu 1920 otevřel elektrotechnický a strojní závod v bývalé pile. Brzy začal přihlašovat patenty: elektrické stroje, přístroje, pohony, elektrické trakce a automatické regulace. V jeho podniku pracovalo až 200 lidí. R. 1927 byl zvolen starostou Vsetína a členem předsednictva Ústředí moravsko-slezských obcí, měst a okresů. Za jeho působení došlo k nebývalému rozvoji města a k razantnímu snížení regionální nezaměstnanosti. Hned na počátku okupace vstoupil do odbojové skupiny Obrana národa. Jeho organizace byla v kontaktu s 1. čsl. partyzánskou brigádou J. Žižky. V květnu 1944 bylo na Sousedíkovu skupinu napojeno více než 2000 lidí, připravovalo se ozbrojené povstání s centrem ve vsetínské Zbrojovce. Akce však byla vyzrazena a 15. 12. 1944 byl J. Sousedík zatčen, při výslechu mučen a ještě téhož dne zastřelen. Letos uplyne 120 let od jeho narození a 70 let od jeho zavraždění nacisty. Slavný český cestovatel a spisovatel. Roku 1946 nastoupili s J. Hanzelkou do podniku Tatra. Oběma mladíkům se podařilo přesvědčit vedení Tatry, že cesta pomůže podniku propagovat produkci a obnovit staré kontakty přerušené válkou. Projeli napříč Afrikou a přivezli československou vlajku na vrchol Kilimandžára. Jejich putování pokračovalo po trase: Argentina - Paraguay – Brazílie - Uruguay - Argentina - Bolivie - Ekvádor Kolumbie - Panama - Kostarika - Nikaragua - Salvador - Guatemala - Mexiko - USA - Praha. 1. listopadu 1950 je doma vítaly davy obdivovatelů. Další cesta je pak dovedla do Asie a Oceánie. Podařilo se jim shromáždit obrovské množství fotografického a hlavně filmařského záznamu. Po okupaci 1968 byl M. Zikmund vyloučen z Klubu spisovatelů. Uvolnění přinesla až Sametová revoluce, kdy se společně s J. Hanzelkou opět vydali na další cesty.
MEDAILE ZA HRDINSTVÍ kpt. František PELTÁN 1. 4. 1913 – 20. 7. 1942 Medaile Za hrdinství in memoriam
František Peltán působil jako radista odbojové skupiny Obrana národa a zajišťoval zejména spojení skupiny „Tři králové“ (Morávek – Balabán – Mašín) s londýnským exilem. I po rozbití uvedené skupiny dál pracoval s nasazením vlastního života v ilegalitě a předával pokyny londýnské vlády domácímu odboji. Řadu měsíců po smrti Tří králů zázračně unikal gestapu, několikrát prchl z obklíčení, přežíval v těžkých podmínkách a přitom dál plnil spojovací úkoly. Až v červenci 1942 podlehl v přestřelce gestapácké přesile. Zatímco Tři králové obdrželi někdejší federální Řád Milana Rastislava Štefánika, František Peltán, o jehož hrdinství a významu pro jednu z nejdůležitějších odbojových skupin není pochyb, se odpovídajícího posmrtného ocenění své činnosti ze strany státu stále nedočkal.
Gjon PERDEDAJ *23. 10. 1969 Medaile Za hrdinství
Obětavý zachránce. V České republice žije legálně od roku 1995. V roce 2000 pracoval jako číšník v pražské restauraci. Když vynášel odpadky, zaslechl volání o pomoc. Neváhal a s nasazením vlastního života ochránil starou ženu před lupičem. Násilník mu ale prořízl hrdlo. Od té doby nemůže mluvit a má problémy s pohybem. V prosinci 2012 mu sice byly díky zásahu advokáta přiznány první dávky v hmotné nouzi, později však karlovarský úřad práce zahájil správní řízení o jejich odebrání, jelikož se dozvěděl, že Perdedajovi lidé věnovali peníze v humanitární sbírce. Udělení státního vyznamenání G. Perdedajovi by bylo symbolickým důkazem, že hrdinské činy jsou v České republice patřičně ceněny. Václav Provazník byl od roku 1941 do roku 1945 členem ilegální odbojové skupiny „Tajemník“. V jejím rámci se aktivně zúčastnil ozbrojeného povstání v Praze. Npor. zdravotnictva MUDr. Václav Provazník byl velitelem lékařské pohotovosti protiletecké jednoty obrany Velké Prahy. V prosinci 1948 byl zatčen a odsouzen pro trestný čin úkladů o republiku nejprve k trestu smrti, který byl později změněn na doživotí se ztrátou čestných občanských práv a konfiskaci majetku. Propuštěn byl na amnestii po 12 letech v roce 1960.
npor. MUDr. Václav PROVAZNÍK 8. 1. 1911 - 9. 11. 1978 Medaile Za hrdinství in memoriam
6
Příloha k usnesení Organizačního výboru č. 182 Jan PŘIDAL *1. 5. 1921 Medaile Za hrdinství
Jan Přidal byl v období 1939-1941 náčelníkem TJ Sokol Vřesovice a ještě v této funkci začal pracovat v odboji - obstarával hmotnou podporu rodinám zatčených Sokolů. Po nástupu R. Heydricha soustředil sílu a finanční prostředky na podpůrnou činnost balíčkovým systémem. Podporoval stovky rodin, některé balíčky byly odesílány i do koncentračních táborů. Byl navázán na odbojovou skupinu Jindra. Sám byl v lednu roku 1945 transportován do koncentračního tábora, ze kterého se vrátil těžce nemocen.
pplk. František ŠTAMPRECH 18. 2. 1887 - 22. 6. 1942 Medaile Za hrdinství in memoriam
Jako legionář 11. pěšího pluku Františka Palackého se aktivně zúčastnil bojů v Rusku, prošel celou sibiřskou anabazí. Po návratu do vlasti zůstal v činné službě jako důstojník. Po okupaci Československa, kdy byl propuštěn z aktivní služby, se zapojil s řadou dalších důstojníků písecké posádky do činnosti odbojové skupiny Obrana národa. V odboji pracoval až do svého zatčení gestapem v roce 1942. Za svou odbojovou činnost byl spolu s dalšími spolubojovníky popraven klatovským gestapem 22. 6. 1942 na vojenské střelnici v Lubech u Klatov.
plk. in m. František TAIBER 18. 11. 1909 - 24. 12. 1973 Medaile Za hrdinství in memoriam
Čs. válečný letec, účastník bojů II. světové války. Jako absolvent Vojenské odborné školy dorostu letectva v Prostějově se stal poddůstojníkem letectva z povolání. Od roku 1933 působil jako zkušební pilot. Po okupaci zvolil útěk za hranice a aktivně bojoval v řadách 311. čs. bombardovací perutě v Anglii. Po návratu do vlasti byl velitelem 1. leteckého dopravního pluku. V roce 1950 byl zbaven velení, propuštěn z armády a umísťovací komise mu určila práci asfaltéra.
MEDAILE ZA ZÁSLUHY Prof. MUDr. Jiří BARTEK, CSc. *24. 10. 1953 Medaile Za zásluhy
Jiří Bartek z Ústavu molekulární a translační medicíny Olomouc je v současné době světově nejcitovanějším českým vědcem a hovoří se o něm jako o jednom ze žhavých kandidátů na Nobelovu cenu. Působí i na výzkumném ústavu Kraeftens Bekaempelse v Kodani (jako vedoucí laboratoře Cell Cycle and Cancer). Věnuje se výzkumu regulačních mechanismů dělení nádorových buněk a mechanismů vedoucích ke vzniku nádorů. Je autorem téměř 400 vědeckých prací. Je držitelem ceny Dánské asociace pro výzkum nádorů, ceny Alfreda Benzonse, ceny Novo Nordisk a řady dalších zahraničních ocenění. Je také čestným profesorem univerzity v Kodani a univerzity v Aarhusu. Jeho práce má zcela zásadní význam pro výzkum léčby rakoviny a zejména jeho poslední objevy znamenají v této oblasti obrovský pokrok, o němž se hovoří v celém vědeckém světě. V roce 2011 obvinila MF Dnes prof. Barteka ze spolupráce s vědecko-technickou rozvědkou StB. Při vědeckých stážích v zahraničí měl údajně odcizit vzorky vzácných kultur důležitých při léčbě nádorových onemocnění a v socialistickém Československu nedostupných. Toto obvinění vzbudilo bouři nevole ve vědecké obci nejen u nás, ale i v zahraničí a J. Bartek se i nadále těší vysokému odbornému i morálnímu kreditu.
7
Příloha k usnesení Organizačního výboru č. 182
Prof. PhDr. František ČERMÁK, DrSc. *30. 1. 1940 Medaile Za zásluhy
Doc. MUDr. Milada EMMEROVÁ, CSc. *4. 11. 1944 Medaile Za zásluhy Doc. PhDr. Karel FLOSS *19. 7. 1926 Medaile Za zásluhy
Jan GAJDOŠ 27. 12. 1903 – 19. 11. 1945 Medaile Za zásluhy in memoriam Doc. MUDr. Miluše HAVLOVÁ, CSc. *25. 3. 1943 Medaile Za zásluhy
Prof. PhDr. Ivan HLAVÁČEK, CSc. *28. 5. 1931 Medaile Za zásluhy
Jeden z nejvýznamnějších českých lingvistů. Jeho hlavním vědeckým počinem je založení a dvacetileté ideové vedení Ústavu českého národního korpusu FF UK, čímž položil zcela nový základ české empirické lingvistice v ČR. Svým dílem ovlivnil řadu mladých lingvistů u nás i v zahraničí. V letech 1957 až 1962 studoval bohemistiku, anglistiku a nederlandistiku na FF UK. V roce 1976 získal doktorát v oborech lingvistika a fonetika a v roce 1990 tituly CSc. a DrSc. pro obor český jazyk. Od roku 1994 je profesorem českého jazyka. V letech 1991 až 1993 byl vedoucím lexikografického oddělení Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd (od r. 1993 Akademie věd České republiky). Lékařka, politička, učitelka, specialistka na intenzivní péči a hyperbarickou medicínu. Založila Asociaci pracovníků v hyperbarické medicíně. V roce 2002 obdržela čestnou medaili Sdružení veteránů ČR (za objasnění vzniku nemoci veteránů z Perského zálivu). Je členkou New York Academy of Sciences. Publikovala nový léčebný postup u Sudeckovy dystrofie. Je autorkou či spoluautorkou téměř 140 odborných publikací. Ve svých politických funkcích podporovala výstavbu nových zdravotnických zařízení – Fakultní nemocnice v Plzni, nemocnice v Domažlicích, Porodnicko-gynekologické kliniky ve FN Plzeň ad. Přední český filosof, vysokoškolský pedagog, bývalý senátor. Po studiích filosofie a klasické filologie nesměl pracovat v oboru, čtyři roky byl umístěn v Pomocných technických praporech. Před rokem 1989 spolu s bratrem Pavlem pořádali bytové semináře. Po roce 1990 se začal naplno věnovat akademické práci na Univerzitě Palackého. Je autorem řady vysoce hodnocených odborných publikací a statí. Zakládal a přes 20 let řídil činnost nadace Světový étos Centra Prokopios v Sázavě, která rozvíjí podněty mezináboženského dialogu a pořádá Letní filosofickou školu. Podílel se na obnově ČSSD, v letech 1996-98 působil jako senátor za obvod Kutná Hora. Československý gymnasta, držitel stříbrné olympijské medaile z OH v Amsterdamu 1928. Na LOH 1936 získal v soutěži družstev 4. místo. Vrcholem jeho kariéry však bylo Mistrovství světa v Praze 1938, kde zvítězil hned třikrát. Po okupaci nacisty působil v odbojovém hnutí v rámci sokolské odbojové organizaci Jindra jako vedoucí odbojové skupiny v Brně. Počátkem roku 1944 byl zatčen gestapem. Zemřel v roce 1945 na následky věznění v koncentračním táboře. Přední česká lékařka, vynikající odbornice v oblasti neurosvalových onemocnění na Neurologické klinice 1. LF UK a VFN v Praze (zástupkyně vedoucí kliniky). Sama celý život zápasí s postižením, které tvoří hlavní náplň její lékařské práce. Za svůj život pomohla mnoha pacientům (právě někteří z nich ji na vyznamenání navrhují), a to muskulárním dystrofikům i řadě jiných. Její práce je vysoce odborně hodnocena také kolegy, a to nejen z hlediska kvalifikace, ale i osobních vlastností a přístupu k pacientům, díky němuž ji nemocní řadí k „nezapomenutelným lékařům“. V minulosti z vlastní iniciativy a bez nároku na jakoukoliv finanční odměnu navštěvovala dětské domovy a léčebny, kde vyhledávala do té doby nediagnostikované a neléčené pacienty. Ironií osudu je bohužel doc. Havlová v současné době sama hospitalizována na spinální jednotce FN Motol v důsledku závažného zhoršení zdravotního stavu. V současnosti jí již kumulující se komplikace této nemoci znemožnily vykonávat povolání lékaře, ale věnovala se mu do posledních chvil, podle svých kolegů „daleko za hranici běžné únosnosti“. Vystudoval archivnictví a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1950-1955. Zde byl také v roce 1990 jmenován profesorem a do ledna 2000 tu působil jako vedoucí Katedry pomocných věd historických. Jméno prof. Hlaváčka figuruje v redakčních radách, vědeckých grémiích i mezinárodních organizacích. Jeho zaměřením je soubor pomocných věd historických, zejména středověká diplomatika, kodikologie a epigrafika. Věnuje se politickým, správním a kulturním dějinám s těžištěm v pozdním středověku. Prof. Hlaváček je autorem více než 300 studií v domácích i řadě zahraničních časopisů a sborníků, stovek recenzí, referátů a anotací v našich i zahraničních vědeckých periodikách. Mimo jiné patří také k významným autorům monografie Lucemburkové - Česká koruna uprostřed Evropy. Po celý život prof. Hlaváček svou vědeckou i pedagogickou činností neúnavně přispívá k poznávání minulosti a prohlubování historického vědomí. Pedagogicky ovlivnil generace dalších odborníků, archivářů a historiků.
8
Příloha k usnesení Organizačního výboru č. 182 Prof. PhDr. Zdeňka HLEDÍKOVÁ, CSc. *23. 10. 1938 Medaile Za zásluhy Ing. Mirko JANEČEK *21. 1. 1927 Medaile Za zásluhy
Významná a mezinárodně uznávaná historička a archivářka, editorka historických pramenů a dlouholetá úspěšná pedagožka Filozofické fakulty UK v Praze. Členka řady domácích a zahraničních odborných grémií, komisí a redakčních rad v oboru pomocných věd historických a církevních dějin, pracovnice Historického ústavu AV ČR, redakčních rad Archivního časopisu a Pražského sborníku historického, členka Mezinárodní komise pro paleografii, členka Unione Internazionale degli Instituti di Archeologia, Storia e Storia dell Arte in Roma. Učitelka několika generací českých archivářů a historiků, školitelka desítek diplomových, rigorózních a disertačních prací. Nositelka medaile Za zásluhy o české archivnictví (2008), papežského řádu sv. Řehoře Velikého (2010), čestná členka České archivní společnosti (2008). Významný protikomunistický exilový činovník soc. dem. orientace, aktivní skaut. V roce 1948 se zúčastnil demonstrace proti KSČ, za což byl vězněn a musel opustit VŠ. Téhož roku odešel na radu starosty Junáka do emigrace – nejprve do Švédska, následně na radu Olofa Palmeho do Kanady. Zde se stal imigračním úředníkem a zapojil se do českého krajanského hnutí. V roce 1966 začal vydávat noviny Hlas nových, které se postupně změnily v krajanský časopis Kanadské listy (zasílaný ve stovkách kusů i do Československa). Měl vybudovanou síť o desítkách dobrovolných informátorů v Československu i cizině. Tuto činnost podnikal včetně poštovného ve vlastní režii až do roku 2008. V roce 2012 se přestěhoval s rozsáhlým archivem své osvětové a novinářské činnosti zpět do ČR. Nositel medaile Českého svazu bojovníků za svobodu, medaile Ministerstva obrany, medaile Za službu vlasti ve 2. světové válce, medaile Čs. svazu letectva, Čestného kříže Čs. obce legionářské ad.
Ing. Ludvík KALMA 9. 10. 1941 – 24. 11. 1996 Medaile Za zásluhy
Jeden z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších novodobých českých manažerů, který se těšil úctě a respektu vlastníků i odborů a který disponoval nezanedbatelnou autoritou díky svému technickému rozhledu a fundovanosti. Byl autorem několika vynálezů a zlepšovacích návrhů v oboru metalurgie. Bezesporu patří k nejdůležitějším osobnostem českého automobilového průmyslu po listopadu 1989 a významně se tak zasloužil o české hospodářství. Kalma měl klíčovou zásluhu na úspěšné transformaci mladoboleslavské automobilky v moderní a prosperující závod koncernu Volkswagen, který přináší profit celé české ekonomice a který je také citlivý k právům a potřebám zaměstnanců. Ludvík Kalma zůstává i po své tragické smrti (autonehoda) vynikajícím příkladem moderního českého manažera, který v nejlepším slova smyslu navazoval na prvorepublikové baťovské tradice řízení podniku.
akad. mal. Jano KÖHLER 9. 2. 1873 – 21. 1. 1941 Medaile Za zásluhy in memoriam
Přední český malíř. Absolvoval pražskou Umělecko-průmyslovou školu. Na Akademii výtvarných umění se stal žákem profesora Františka Ženíška a Maxe Pirnera. Dekorativní techniky v architektuře studoval u architekta Kamila Hilberta. Své umělecké působení započal právě s tímto architektem v jeho rodišti, v Lounech, kde společně prováděli první zakázky v podobě výzdoby fasád. První velkou zakázku (1899– 1901) získal díky přátelům na pernštejnském zámku v Prostějově. Haná se od tohoto okamžiku stala pro Köhlera důležitým centrem tvorby. Seznámil se zde s vůdcem a hlavním organizátorem katolické moderny Karlem Dostálem - Lutinovem, jenž umělce podporoval a informoval o jeho pracích ve svém časopisu Nový Život. V Prostějově roku 1912 vytvořil i litografii Cyrila a Metoděje, která se o jednadvacet let později dostala na československé známky. Další díla tvořil v Olomouci (arcibiskupský palác, Sarkanderova kaple), Kroměříži, na Svatém Hostýně a na mnoha dalších místech Moravy. Za svou čtyřicetiletou samostatnou výtvarnou kariéru vyzdobil bezmála 70 sakrálních a 55 světských staveb. Jeho dílo je ale daleko širší, čítá celkem 2 500 prací, mezi nimiž najdeme olej, ilustraci, grafiku, kresbu, návrhy liturgických předmětů aj.
RNDr. Josef KUBÁT *28. 12. 1942 Medaile Za zásluhy
Žijící legenda české matematiky a pedagogiky. Josef Kubát vystudoval MFF UK. Čtyři roky působil na katedře matematiky VŠCHT. Jako člen Jednoty českých matematiků a fyziků se významně podílel na přípravách českých i mezinárodních matematických olympiád. Téměř 40 let byl předsedou krajského výboru Matematické olympiády. Zaměřil se na práci s talenty v rámci školy, kraje i republiky. Je autorem a spoluautorem učebnic a sbírek příkladů. Roku 2010 byl zvolen předsedou Jednoty českých matematiků a fyziků. MFF UK mu udělila Medaili za dlouholetou a systematickou činnost se středoškolskými talenty a obětavou činnost při propagaci matematiky a fyziky u české veřejnosti.
9
Příloha k usnesení Organizačního výboru č. 182 mjr. i. m. Rudolf LANŽ 3. 4. 1915 – 29. 10. 1943 Medaile Za zásluhy in memoriam Pavel NEDVĚD *30. 8. 1972 Medaile Za zásluhy
Prof. PhDr. Věra OLIVOVÁ, DrSc. *13. 11. 1926 Medaile Za zásluhy Vladimír OPĚLA, prom. ped., prom. chem. *16. 3. 1938 Medaile Za zásluhy
Prof. PhDr. Alexandr ORT, DrSc. *20. 9. 1926 - 14. 6. 2014 Medaile Za zásluhy in memoriam Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc. *21. 10. 1942 Medaile Za zásluhy
Pilot RAF. Po okupaci uprchl přes Polsko do Francie, kde se zapojil do formujících se čsl. jednotek. Po kapitulaci se přesunul do Británie, kde byl přidělen nejprve k 311. peruti RAF, poté k Inspektorátu letectva. V říjnu 1943 bylo jeho letadlo při operačním letu sestřeleno nad kanálem La Manche a R. Lanž zemřel na následky zranění v nemocnici. Jeho otec a bratr byli v důsledku jeho činnosti zatčeni a tvrdě vyslýchání gestapem, z výslechů si bratr odnesl doživotní těžké následky, sestra byla nuceně nasazena. V roce 1991 byl R. Lanž povýšen do hodnosti majora in memoriam a bylo mu vysloveno čestné uznání velitele Letectva a protivzdušné obrany ČSFR. Český fotbalový záložník, mezinárodně nejuznávanější český fotbalista a jeden z našich nejúspěšnějších sportovců. S jeho jménem jsou spojeny největší úspěchy našeho fotbalu. Reprezentoval ČR na třech evropských šampionátech a jednom světovém (ČR se ho účastnila poprvé po 16 letech). V letech 1996 resp. 2004 s týmem získal stříbrnou resp. bronzovou medaili na Mistrovství Evropy. V 91 reprezentačních zápasech (53 výher, 16 remíz, 22 porážek) vsítil 18 gólů, jeho úloha v týmu však byla jiná – kapitán a tvůrce hry. Od roku 2006, kdy ukončil kariéru v národní reprezentaci, se ho bohužel stále nepodařilo na této pozici adekvátně nahradit. V roce 2003 získal jako druhý Čech (po Josefu Masopustovi) cenu Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Legendární Pelé zařadil v roce 2004 Nedvěda mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. Dlouholetá předsedkyně Společnosti Edvarda Beneše. Patří k našim nejlepším specialistům v oboru dějin meziválečného Československa. Od počátku 60. let se výrazně angažovala v zápase za objektivní hodnocení T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Výrazem tohoto úsilí se mimo jiné staly její práce Československo v rozrušené Evropě (1968), Československé dějiny IV (1967) a Dějiny první republiky (2012). V letech 1968–69 se výrazně podílela na reformním procesu v humanitně vědní sféře. Na počátku normalizace musela opustit katedru československých dějin na FF UK a v následujících dvaceti letech jí byla znemožněna pedagogická činnost i badatelská práce. Po listopadu 1989 se vrátila na FF UK. V 90. letech vydala několik monografií a studií, učebnic pro různé stupně škol a edic dokumentů. Osobnost českého i světového filmového archivnictví. V průběhu víc jak čtyř desetiletí se mu podařilo v různých funkcích v Československém filmovém ústavu, Filmovém archivu a Národním filmovém archivu (ředitel od r. 1992) přeměnit český filmový archiv v moderní vědeckou instituci. Pro své mimořádné znalosti všech stránek filmového archivnictví byl volen do řídících funkcí mezinárodních organizací, zabývajících se archivářstvím a kulturním dědictvím: Prezervační komise Mezinárodní federace filmových archivů, člen řídícího výboru Mezinárodní federace filmových archivů FIAF/International Federation of Film Archive, viceprezident FIAF, člen české komise UNESCO aj. Jeho přínos k udržení a rozmnožení národního kulturního dědictví je mimořádný a přesahuje hranice státu. Proto také přinesl řadu českých i mezinárodních ocenění Národnímu filmovému archivu i jemu osobně. Přední český historik a politolog, jehož oborem zájmu je česká a zahraniční politika a mezinárodní vztahy. Pracoval na Vysoké škole politických a hospodářských věd, na Fakultě mezinárodních vztahů UK, v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii. Po roce 1968 byl donucen odejít z akademického prostředí. Po sametové revoluci obnovil pedagogickou činnost na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a Fakultě mezinárodních vztahů VŠE. Byl také předsedou správní rady Nadace Jiřího z Poděbrad. Je autorem řady publikací, např. Francouzská koloniální politika po 2. světové válce (1969), Společný evropský dům (1991), Dr. Edvard Beneš - evropský politik (1993), Evropa od rozdělení k jednotě (1996) nebo Evropa 20. století (2000). Přední česká imunoložka, patří k nejuznávanějším a nejpublikovanějším českým výzkumným pracovníkům současnosti. Téměř půl století působí na půdě Akademie věd ČR, mj. byla ředitelkou Mikrobiologického ústavu, v současnosti tamtéž působí jako vedoucí Sektoru imunologie a gnotobiologie. Přednášela a přednáší na domácích a zahraničních univerzitách (mj. ve Francii a USA). Byla nebo je členkou mnoha vědeckých rad významných institucí (mj. Ruské akademie přírodních věd, European Cell Proliferation Society, Schweizerische Ärztegesellschaft für Magnetfeldenerglieregulation und therapie, European Academy of Sciences, American Association for Cancer Research aj.). Léta vede Českou imunologickou společnost, její jméno je spojeno s desítkami patentů. Byla nominována na European Inventor Award, je držitelkou Medaile Ruské akademie přírodních věd, ceny Česká hlava a dalších cen.
10
Příloha k usnesení Organizačního výboru č. 182 Ladislav SMOČEK *24. 8. 1932 Medaile Za zásluhy
Ladislav Smoček patří k vůbec nejvýznamnějším osobnostem českého divadla 20. a 21. století, ať už jako režisér nebo dramatik. V 60. letech se založením Činoherního klubu podílel na zásadní moderní teoretické i praktické proměně české dramatiky, která vzbudila velkou pozornost i v zahraničí. Na modernizaci českého divadla malých forem se podílel nejen jako režisér, ale i jako autor. Dlouhodobě patří ke třem světově nejhranějším českým dramatikům, nejnověji se připravuje nastudování jeho textu v Argentině. Byl a stále je často zván na hostování do zemí po celém světě, režíroval řadu inscenací ve Skandinávii, Itálii, Španělsku, ale i ve Spojených státech nebo na Filipínách. Šíří tak dobré jméno české kultury v zahraničí.
Prof. MUDr. Josef SYKA, DrSc. *18. 9. 1940 Medaile Za zásluhy
Mezinárodně uznávaný neurofyziolog. Po promoci na Lékařské fakultě UK nastoupil do Fyziologického ústavu ČSAV. O čtyři roky později se stal vedoucím laboratoře elektrofyziologie sluchu v Ústavu experimentální medicíny ČSAV a po habilitaci na 1. lékařské fakultě UK v Praze byl jmenován ředitelem tohoto ústavu (1994–2001). Dnes patří k předním světovým odborníkům v oblasti výzkumu sluchu a patologie sluchové funkce. Je zakladatelem České společnosti pro neurovědy. Pod jeho vedením bylo v Praze uspořádáno několik významných lékařských kongresů. Jako expert na sluchovou fyziologii je členem mezinárodních organizací, jež se touto problematikou zabývají. Na svém kontě má stovky publikací. Jeho odborný zájem je zaměřen na kódování informace ve sluchovém systému mozku a na vliv hluku a stárnutí na sluchový systém. V letech 1992–2000 se jako místopředseda Rady vlády pro výzkum a vývoj zabýval transformací sektoru VaV, v letech 2000–2008 byl předsedou Grantové agentury ČR. V průběhu předsednictví ČR v Evropské unii řídil skupinu expertů zaměřenou na formování tzv. Společného programování v Evropě. V roce 2009 mu Ruská akademie věd udělila čestný doktorát.
Prof. ing. František VEJRAŽKA, CSc. *6. 4. 1942 Medaile Za zásluhy
Profesor Vejražka svou vědeckou a výzkumnou činnost orientuje do oblasti družicových navigačních systémů GPS, GALILEO a GLONASS. Zavedl družicovou navigaci v Československu, pořádá přednášky pro širokou technickou veřejnost. Řídil výzkum a vývoj přijímače GPS předaného do výroby v podniku Mesit. Řídil výstavbu referenční stanice diferenčního GPS a zavedl diferenční metody GPS v armádě ČR. Je autorem projektu palubního vybavení letadla L410 systémem Omega. Aktivně se podílel na sblížení družicových navigačních systémů EU a USA. Byl členem komise pro osnovy programu Electronics Degree na Technikum Wien (2004) a je jediným zástupcem ČR v Královského institutu navigace v Londýně. Za profesorem Vejražkou stojí také obsáhlá mezinárodní publikační činnost. Neurofyziolog, profesor fyziologie a farmakologie. Jeho laboratorní studium nervové soustavy, elektrofyziologie a biochemie nervosvalových kontaktů a synapsí v mozku vedlo k řadě zajímavých nálezů a objevů, mimo jiné i o působení adrenalinu a noradrenalinu na lepší výkonnost nervových spojů a nekvantového výlevu neuropřenašečů. Je autorem a spoluautorem stovek odborných textů publikovaných v mezinárodních časopisech (mj. Nature). Působí na Katedře fyziologie živočichů a člověka Přírodovědecké fakulty UK v Praze a ve Fyziologickém ústavu Akademie věd ČR. Je členem The Physiological Society, London, Cambridge a zakládajícím členem Učené společnosti České republiky, čestným členem Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně, Society for Neurosciences USA aj. Je profesorem na několika zahraničních universitách (University of California, Kazaňská lékařská universita aj.) a od r. 2010 také emeritním členem Akademie věd ČR.
Prof. RNDr. František VYSKOČIL, DrSc. *3. 9. 1941 Medaile Za zásluhy
11
Medailonky navrhovaných kandidátů ŘÁD BÍLÉHO LVA
plk. i. m. Josef FRANTIŠEK 7. 10 1914 – 8. 10. 1940 Řád Bílého lva in memoriam
plk. Vasil HAJDUR *24. 7. 1919 Řád Bílého lva
plk. Milan MALÝ 30. 9. 1923 – 1. 5. 2013 Řád Bílého lva in memoriam
div. gen. Ondřej MÉZL 2. 12. 1887 - 6. 9. 1968 Řád Bílého lva in memoriam
Letecké eso bitvy o Británii. Po okupaci Československa uprchl do Polska, kde se připojil k vojenskému letectvu a plnil průzkumné a spojovací úkoly. V říjnu 1939 se dostal do Francie, kde působil společně s polskými letci v rámci francouzského letectva a pod pseudonymem. Počet jeho sestřelů tak není znám, svědkové hovoří o 10 letadlech. Po pádu Francie uprchl do Británie a byl přiřazen ke 303. stíhací peruti. Od září 1940 dosáhl 18 sestřelů a stal se nejlepším spojeneckým pilotem celé Bitvy o Británii. V úterý 8. října 1940 se zřítil během hlídkového letu. Byl oceněn mnoha vyznamenáními, mezi jinými řádem Virtuti Militari 5. stupně, dvakrát obdržel britskou Distinguished Flying Medal se stužkou (jako vůbec první cizinec). Po roce 1989 byl na jeho počest přejmenován prostějovský aeroklub. Hrdina II. odboje. V roce 1940 odmítl jako Rusín odvod do maďarské armády a uprchl do Sovětského svazu, kde byl však okamžitě uvězněn a odsouzen ke třem letům v nápravných táborech. Propuštění se dočkal až koncem roku 1942 a hned vstoupil do formující se 1. československé vojenské jednotky v Buzuluku. Již v březnu 1943 se zúčastnil prvního bojového vystoupení československého praporu – bitvy u Sokolova. V dalších válečných letech bojoval u Kyjeva, Bílé Cerkve a na dalších bojištích. V září 1944 byl během dukelské operace dvakrát raněn. Podílel se i na osvobozování Slovenska a Moravy. V hodnosti četaře dorazil v květnu 1945 se svou jednotkou do Kroměříže. Po válce si doplnil vzdělání v jednoročním kurzu na reálném gymnáziu v Praze a v roce 1946 nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích. V československé armádě poté sloužil až do důchodu. Letos se dožívá významného životního jubilea. Pilot RAF, válečný hrdina. Koncem roku 1940 se mu podařilo uprchnout z pracovního tábora v Německu a přes Rakousko přejít do Jugoslávie. Zde se přihlásil do čsl. vojenských jednotek ve Francii. Během cesty však Francie kapitulovala a M. Malý spolu s dalšími uvízl v Palestině. Absolvoval vojenský výcvik a byl nasazen na obranu Tobrúku. V roce 1942 se přihlásil do RAF, byl převezen do Anglie, kde absolvoval letecký výcvik a byl zařazen do 312. československé stíhací perutě. Po skončení války přeletěl s celou perutí do Českých Budějovic, kde se podílel na výcviku izraelských pilotů. V roce 1948 mu bylo létání zakázáno a z armády byl propuštěn. V roce 1956 byl v souvislosti s událostmi v Maďarsku falešně obviněn z krádeže chemikálií, které měly být údajně použity pro otrávení vody. Až do důchodového věku pak směl vykonávat jen dělnické profese. Ruský legionář, účastník I. a II. odboje doma i v zahraničí. Držitel britských, amerických, ruských, jugoslávských a rumunských vyznamenání. Od června 1916 zařazen jako dobrovolník do srbského 4. střeleckého pluku. Od roku 1917 příslušníkem Čs. střelecké brigády v Bělgorodu, v květnu byl jmenován náborovým pracovníkem. V září 1917 zařazen do 6. střeleckého pluku Hanáckého (velel četě). Účastnil se bojů u Bachmače, od října 1918 velitelem 1. praporu, poté zástupce velitele pluku. Po návratu do vlasti pokračoval ve službě v čs. armádě, v letech 1925–1927 ve funkci vojenského atašé v Bělehradě. Za nacistické okupace zapojen do činnosti odbojové organizace Obrana národa. V prosinci 1939 uprchl do Francie. Exilovou vládou byl vyslán jako zplnomocněnec čs. armády do Bělehradu, kde organizoval nábor dobrovolníků a jejich zapojení do bojů na Blízkém východě. V letech 1941–1943 náčelníkem čs. mise v Jeruzalémě, 1943–1945 československým přidělencem u hlavního spojeneckého velitelství. V roce 1945 penzionován. Roku 1948 emigroval do USA, následně byl degradován a zbaven všech poct.
1
Norodom SIHAMONI *14. 5. 1953 Řád Bílého lva
plk. i. m. Antonín VELEBNOVSKÝ 15. 4. 1915 – 16. 7. 1941 Řád Bílého lva in memoriam
Kambodžský král. Od r. 1967 studoval na pražské konzervatoři. Se spolužáky se zúčastnil demonstrací proti okupaci ČSSR. Po Lon Nolově převratu, kdy byl jeho otec svržen, již nemohl pobývat na kambodžské ambasádě, a proto žil v rodině ředitelky své školy. Od roku 1971 studoval tanec, hudbu a divadlo na AMU. Byl rozhodnut vrátit se po studiích domů, pracovat v baletním oboru a zároveň jako pedagog. Vítězství Rudých Khmérů mu v tom zabránilo. V Praze žil do roku 1975. Po návratu do Kambodži byl spolu s rodiči eskortován do domácího vězení. Po osvobození Kambodže Vietnamem se podařilo královské rodině odletět do Číny. Později se usadil Paříži a stal se profesorem tance. Od srpna 1993 pracoval jako velvyslanec Kambodže při UNESCO. 14. října 2004 byl po abdikaci otce Sihanuka zvolen králem Kambodže. ČR znovu navštívil v roce 2006, kdy jako jediný král obdržel čestné občanství Hlavního města Prahy. V březnu 2010 obdržel čestný doktorát na pražské AMU. Vojenský letec, RAF. Po vzniku Slovenského státu a po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava se jako armádní poručík rozhodl pro emigraci. V květnu 1940 byl zařazen k francouzskému letectvu, kde působil jako operační pilot. Po kapitulaci Francie uprchl do Británie a stal se pilotem 85. perutě RAF. V říjnu 1940 byl zařazen k 1. peruti RAF, kde vedl 1. squadronu. Létalo u něj i několik našich „es". Osudným se mu stal 16. červenec 1941, kdy byl sestřelen a zahynul. Za své hrdinství byl oceněn britským pamětním odznakem Evropská letecká hvězda (Air Crew Europa Star), Čs. válečným křížem 1939, Vojenskou pamětní medailí F – VB, čs. medailí Za zásluhy 1. stupně, všechny in memoriam. Na jeho rodném domě v Jablunkově je umístěna pamětní deska.
ŘÁD T. G. MASARYKA Evžen PLOCEK 29. 10. 1929 – 4. 4. 1969 Řád T. G. Masaryka in memoriam Miloslav RŮŽIČKA *10. 10. 1925 Řád T. G. Masaryka
Regionální politik, delegát legendárního vysočanského sjezdu KSČ, aktivní stoupenec Pražského jara. Upálil se na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Sebeobětování Evžena Plocka můžeme srovnávat s činem Jana Palacha a Jana Zajíce. Zklamání nad politickou porážkou proměnil v záměrný protest a zároveň výzvu - výzvu k pokračování v politickém zápase emancipující se občanské společnosti za svobodu a suverenitu vlasti. Evžen Plocek je nositelem vyznamenání Zlaté lípy in memoriam, (uděleného 11. listopadu 2009 ministrem obrany ČR), Čestné medaile T. G. Masaryka (udělené Masarykovým demokratickým hnutím in memoriam 4. března 1999) a Zlaté medaile T. G. Masaryka (udělené Masarykovou demokratickou akademií 9. října 2013). Politický vězeň. Jeho osud předznamenal už kulacký původ. V prosinci 1951 byl zatčen za rozšiřování ilegálních tiskovin, v lednu 1952 byl odsouzen na pět let těžkého žaláře. Vězněn byl převážně na Jáchymovsku, kde prožil i těžké korekce. Je aktivním členem Konfederace politických vězňů v Havlíčkově Brodě a autorem několika knih o násilné kolektivizaci a perzekuci politických vězňů. Aktivně se podílí na udržování paměti o zločinech komunismu a šíření informací zejména mezi mládež. Po listopadu 1989 restituoval zabavený majetek a se zápalem se pustil do aktivit v rodné obci Vilémov.
2
Josef SOUSEDÍK 18. 12. 1894 – 15. 12. 1944 Řád T. G. Masaryka in memoriam
Ing. Miroslav ZIKMUND *14. 2. 1919 Řád T. G. Masaryka
Příslušník odbojové skupiny Obrana národa, vynálezce, podnikatel, průkopník rozvoje elektrotechniky v prvorepublikovém Československu. Už v roce 1919 se na výzvu Sokola vydal jako dobrovolník hájit Slovensko proti Maďarům. V lednu 1920 otevřel elektrotechnický a strojní závod v bývalé pile. Brzy začal přihlašovat patenty: elektrické stroje, přístroje, pohony, elektrické trakce a automatické regulace. V jeho podniku pracovalo až 200 lidí. R. 1927 byl zvolen starostou Vsetína a členem předsednictva Ústředí moravsko-slezských obcí, měst a okresů. Za jeho působení došlo k nebývalému rozvoji města a k razantnímu snížení regionální nezaměstnanosti. Hned na počátku okupace vstoupil do odbojové skupiny Obrana národa. Jeho organizace byla v kontaktu s 1. čsl. partyzánskou brigádou J. Žižky. V květnu 1944 bylo na Sousedíkovu skupinu napojeno více než 2000 lidí, připravovalo se ozbrojené povstání s centrem ve vsetínské Zbrojovce. Akce však byla vyzrazena a 15. 12. 1944 byl J. Sousedík zatčen, při výslechu mučen a ještě téhož dne zastřelen. Letos uplyne 120 let od jeho narození a 70 let od jeho zavraždění nacisty. Slavný český cestovatel a spisovatel. Roku 1946 nastoupili s J. Hanzelkou do podniku Tatra. Oběma mladíkům se podařilo přesvědčit vedení Tatry, že cesta pomůže podniku propagovat produkci a obnovit staré kontakty přerušené válkou. Projeli napříč Afrikou a přivezli československou vlajku na vrchol Kilimandžára. Jejich putování pokračovalo po trase: Argentina - Paraguay – Brazílie - Uruguay - Argentina - Bolivie - Ekvádor Kolumbie - Panama - Kostarika - Nikaragua - Salvador - Guatemala - Mexiko - USA - Praha. 1. listopadu 1950 je doma vítaly davy obdivovatelů. Další cesta je pak dovedla do Asie a Oceánie. Podařilo se jim shromáždit obrovské množství fotografického a hlavně filmařského záznamu. Po okupaci 1968 byl M. Zikmund vyloučen z Klubu spisovatelů. Uvolnění přinesla až Sametová revoluce, kdy se společně s J. Hanzelkou opět vydali na další cesty.
MEDAILE ZA HRDINSTVÍ kpt. František PELTÁN 1. 4. 1913 – 20. 7. 1942 Medaile Za hrdinství in memoriam
František Peltán působil jako radista odbojové skupiny Obrana národa a zajišťoval zejména spojení skupiny „Tři králové“ (Morávek – Balabán – Mašín) s londýnským exilem. I po rozbití uvedené skupiny dál pracoval s nasazením vlastního života v ilegalitě a předával pokyny londýnské vlády domácímu odboji. Řadu měsíců po smrti Tří králů zázračně unikal gestapu, několikrát prchl z obklíčení, přežíval v těžkých podmínkách a přitom dál plnil spojovací úkoly. Až v červenci 1942 podlehl v přestřelce gestapácké přesile. Zatímco Tři králové obdrželi někdejší federální Řád Milana Rastislava Štefánika, František Peltán, o jehož hrdinství a významu pro jednu z nejdůležitějších odbojových skupin není pochyb, se odpovídajícího posmrtného ocenění své činnosti ze strany státu stále nedočkal.
Gjon PERDEDAJ *23. 10. 1969 Medaile Za hrdinství
Obětavý zachránce. V České republice žije legálně od roku 1995. V roce 2000 pracoval jako číšník v pražské restauraci. Když vynášel odpadky, zaslechl volání o pomoc. Neváhal a s nasazením vlastního života ochránil starou ženu před lupičem. Násilník mu ale prořízl hrdlo. Od té doby nemůže mluvit a má problémy s pohybem. V prosinci 2012 mu sice byly díky zásahu advokáta přiznány první dávky v hmotné nouzi, později však karlovarský úřad práce zahájil správní řízení o jejich odebrání, jelikož se dozvěděl, že Perdedajovi lidé věnovali peníze v humanitární sbírce. Udělení státního vyznamenání G. Perdedajovi by bylo symbolickým důkazem, že hrdinské činy jsou v České republice patřičně ceněny. Václav Provazník byl od roku 1941 do roku 1945 členem ilegální odbojové skupiny „Tajemník“. V jejím rámci se aktivně zúčastnil ozbrojeného povstání v Praze. Npor. zdravotnictva MUDr. Václav Provazník byl velitelem lékařské pohotovosti protiletecké jednoty obrany Velké Prahy. V prosinci 1948 byl zatčen a odsouzen pro trestný čin úkladů o republiku nejprve k trestu smrti, který byl později změněn na doživotí se ztrátou čestných občanských práv a konfiskaci majetku. Propuštěn byl na amnestii po 12 letech v roce 1960.
npor. MUDr. Václav PROVAZNÍK 8. 1. 1911 - 9. 11. 1978 Medaile Za hrdinství in memoriam
3
Jan PŘIDAL *1. 5. 1921 Medaile Za hrdinství
Jan Přidal byl v období 1939-1941 náčelníkem TJ Sokol Vřesovice a ještě v této funkci začal pracovat v odboji - obstarával hmotnou podporu rodinám zatčených Sokolů. Po nástupu R. Heydricha soustředil sílu a finanční prostředky na podpůrnou činnost balíčkovým systémem. Podporoval stovky rodin, některé balíčky byly odesílány i do koncentračních táborů. Byl navázán na odbojovou skupinu Jindra. Sám byl v lednu roku 1945 transportován do koncentračního tábora, ze kterého se vrátil těžce nemocen.
pplk. František ŠTAMPRECH 18. 2. 1887 - 22. 6. 1942 Medaile Za hrdinství in memoriam
Jako legionář 11. pěšího pluku Františka Palackého se aktivně zúčastnil bojů v Rusku, prošel celou sibiřskou anabazí. Po návratu do vlasti zůstal v činné službě jako důstojník. Po okupaci Československa, kdy byl propuštěn z aktivní služby, se zapojil s řadou dalších důstojníků písecké posádky do činnosti odbojové skupiny Obrana národa. V odboji pracoval až do svého zatčení gestapem v roce 1942. Za svou odbojovou činnost byl spolu s dalšími spolubojovníky popraven klatovským gestapem 22. 6. 1942 na vojenské střelnici v Lubech u Klatov.
plk. in m. František TAIBER 18. 11. 1909 - 24. 12. 1973 Medaile Za hrdinství in memoriam
Čs. válečný letec, účastník bojů II. světové války. Jako absolvent Vojenské odborné školy dorostu letectva v Prostějově se stal poddůstojníkem letectva z povolání. Od roku 1933 působil jako zkušební pilot. Po okupaci zvolil útěk za hranice a aktivně bojoval v řadách 311. čs. bombardovací perutě v Anglii. Po návratu do vlasti byl velitelem 1. leteckého dopravního pluku. V roce 1950 byl zbaven velení, propuštěn z armády a umísťovací komise mu určila práci asfaltéra.
MEDAILE ZA ZÁSLUHY Prof. MUDr. Jiří BARTEK, CSc. *24. 10. 1953 Medaile Za zásluhy
Jiří Bartek z Ústavu molekulární a translační medicíny Olomouc je v současné době světově nejcitovanějším českým vědcem a hovoří se o něm jako o jednom ze žhavých kandidátů na Nobelovu cenu. Působí i na výzkumném ústavu Kraeftens Bekaempelse v Kodani (jako vedoucí laboratoře Cell Cycle and Cancer). Věnuje se výzkumu regulačních mechanismů dělení nádorových buněk a mechanismů vedoucích ke vzniku nádorů. Je autorem téměř 400 vědeckých prací. Je držitelem ceny Dánské asociace pro výzkum nádorů, ceny Alfreda Benzonse, ceny Novo Nordisk a řady dalších zahraničních ocenění. Je také čestným profesorem univerzity v Kodani a univerzity v Aarhusu. Jeho práce má zcela zásadní význam pro výzkum léčby rakoviny a zejména jeho poslední objevy znamenají v této oblasti obrovský pokrok, o němž se hovoří v celém vědeckém světě. V roce 2011 obvinila MF Dnes prof. Barteka ze spolupráce s vědecko-technickou rozvědkou StB. Při vědeckých stážích v zahraničí měl údajně odcizit vzorky vzácných kultur důležitých při léčbě nádorových onemocnění a v socialistickém Československu nedostupných. Toto obvinění vzbudilo bouři nevole ve vědecké obci nejen u nás, ale i v zahraničí a J. Bartek se i nadále těší vysokému odbornému i morálnímu kreditu.
4
Prof. PhDr. František ČERMÁK, DrSc. *30. 1. 1940 Medaile Za zásluhy
Doc. MUDr. Milada EMMEROVÁ, CSc. *4. 11. 1944 Medaile Za zásluhy Doc. PhDr. Karel FLOSS *19. 7. 1926 Medaile Za zásluhy
Jan GAJDOŠ 27. 12. 1903 – 19. 11. 1945 Medaile Za zásluhy in memoriam Doc. MUDr. Miluše HAVLOVÁ, CSc. *25. 3. 1943 Medaile Za zásluhy
Prof. PhDr. Ivan HLAVÁČEK, CSc. *28. 5. 1931 Medaile Za zásluhy
Jeden z nejvýznamnějších českých lingvistů. Jeho hlavním vědeckým počinem je založení a dvacetileté ideové vedení Ústavu českého národního korpusu FF UK, čímž položil zcela nový základ české empirické lingvistice v ČR. Svým dílem ovlivnil řadu mladých lingvistů u nás i v zahraničí. V letech 1957 až 1962 studoval bohemistiku, anglistiku a nederlandistiku na FF UK. V roce 1976 získal doktorát v oborech lingvistika a fonetika a v roce 1990 tituly CSc. a DrSc. pro obor český jazyk. Od roku 1994 je profesorem českého jazyka. V letech 1991 až 1993 byl vedoucím lexikografického oddělení Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd (od r. 1993 Akademie věd České republiky). Lékařka, politička, učitelka, specialistka na intenzivní péči a hyperbarickou medicínu. Založila Asociaci pracovníků v hyperbarické medicíně. V roce 2002 obdržela čestnou medaili Sdružení veteránů ČR (za objasnění vzniku nemoci veteránů z Perského zálivu). Je členkou New York Academy of Sciences. Publikovala nový léčebný postup u Sudeckovy dystrofie. Je autorkou či spoluautorkou téměř 140 odborných publikací. Ve svých politických funkcích podporovala výstavbu nových zdravotnických zařízení – Fakultní nemocnice v Plzni, nemocnice v Domažlicích, Porodnicko-gynekologické kliniky ve FN Plzeň ad. Přední český filosof, vysokoškolský pedagog, bývalý senátor. Po studiích filosofie a klasické filologie nesměl pracovat v oboru, čtyři roky byl umístěn v Pomocných technických praporech. Před rokem 1989 spolu s bratrem Pavlem pořádali bytové semináře. Po roce 1990 se začal naplno věnovat akademické práci na Univerzitě Palackého. Je autorem řady vysoce hodnocených odborných publikací a statí. Zakládal a přes 20 let řídil činnost nadace Světový étos Centra Prokopios v Sázavě, která rozvíjí podněty mezináboženského dialogu a pořádá Letní filosofickou školu. Podílel se na obnově ČSSD, v letech 1996-98 působil jako senátor za obvod Kutná Hora. Československý gymnasta, držitel stříbrné olympijské medaile z OH v Amsterdamu 1928. Na LOH 1936 získal v soutěži družstev 4. místo. Vrcholem jeho kariéry však bylo Mistrovství světa v Praze 1938, kde zvítězil hned třikrát. Po okupaci nacisty působil v odbojovém hnutí v rámci sokolské odbojové organizaci Jindra jako vedoucí odbojové skupiny v Brně. Počátkem roku 1944 byl zatčen gestapem. Zemřel v roce 1945 na následky věznění v koncentračním táboře. Přední česká lékařka, vynikající odbornice v oblasti neurosvalových onemocnění na Neurologické klinice 1. LF UK a VFN v Praze (zástupkyně vedoucí kliniky). Sama celý život zápasí s postižením, které tvoří hlavní náplň její lékařské práce. Za svůj život pomohla mnoha pacientům (právě někteří z nich ji na vyznamenání navrhují), a to muskulárním dystrofikům i řadě jiných. Její práce je vysoce odborně hodnocena také kolegy, a to nejen z hlediska kvalifikace, ale i osobních vlastností a přístupu k pacientům, díky němuž ji nemocní řadí k „nezapomenutelným lékařům“. V minulosti z vlastní iniciativy a bez nároku na jakoukoliv finanční odměnu navštěvovala dětské domovy a léčebny, kde vyhledávala do té doby nediagnostikované a neléčené pacienty. Ironií osudu je bohužel doc. Havlová v současné době sama hospitalizována na spinální jednotce FN Motol v důsledku závažného zhoršení zdravotního stavu. V současnosti jí již kumulující se komplikace této nemoci znemožnily vykonávat povolání lékaře, ale věnovala se mu do posledních chvil, podle svých kolegů „daleko za hranici běžné únosnosti“. Vystudoval archivnictví a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1950-1955. Zde byl také v roce 1990 jmenován profesorem a do ledna 2000 tu působil jako vedoucí Katedry pomocných věd historických. Jméno prof. Hlaváčka figuruje v redakčních radách, vědeckých grémiích i mezinárodních organizacích. Jeho zaměřením je soubor pomocných věd historických, zejména středověká diplomatika, kodikologie a epigrafika. Věnuje se politickým, správním a kulturním dějinám s těžištěm v pozdním středověku. Prof. Hlaváček je autorem více než 300 studií v domácích i řadě zahraničních časopisů a sborníků, stovek recenzí, referátů a anotací v našich i zahraničních vědeckých periodikách. Mimo jiné patří také k významným autorům monografie Lucemburkové - Česká koruna uprostřed Evropy. Po celý život prof. Hlaváček svou vědeckou i pedagogickou činností neúnavně přispívá k poznávání minulosti a prohlubování historického vědomí. Pedagogicky ovlivnil generace dalších odborníků, archivářů a historiků.
5
Prof. PhDr. Zdeňka HLEDÍKOVÁ, CSc. *23. 10. 1938 Medaile Za zásluhy Ing. Mirko JANEČEK *21. 1. 1927 Medaile Za zásluhy
Významná a mezinárodně uznávaná historička a archivářka, editorka historických pramenů a dlouholetá úspěšná pedagožka Filozofické fakulty UK v Praze. Členka řady domácích a zahraničních odborných grémií, komisí a redakčních rad v oboru pomocných věd historických a církevních dějin, pracovnice Historického ústavu AV ČR, redakčních rad Archivního časopisu a Pražského sborníku historického, členka Mezinárodní komise pro paleografii, členka Unione Internazionale degli Instituti di Archeologia, Storia e Storia dell Arte in Roma. Učitelka několika generací českých archivářů a historiků, školitelka desítek diplomových, rigorózních a disertačních prací. Nositelka medaile Za zásluhy o české archivnictví (2008), papežského řádu sv. Řehoře Velikého (2010), čestná členka České archivní společnosti (2008). Významný protikomunistický exilový činovník soc. dem. orientace, aktivní skaut. V roce 1948 se zúčastnil demonstrace proti KSČ, za což byl vězněn a musel opustit VŠ. Téhož roku odešel na radu starosty Junáka do emigrace – nejprve do Švédska, následně na radu Olofa Palmeho do Kanady. Zde se stal imigračním úředníkem a zapojil se do českého krajanského hnutí. V roce 1966 začal vydávat noviny Hlas nových, které se postupně změnily v krajanský časopis Kanadské listy (zasílaný ve stovkách kusů i do Československa). Měl vybudovanou síť o desítkách dobrovolných informátorů v Československu i cizině. Tuto činnost podnikal včetně poštovného ve vlastní režii až do roku 2008. V roce 2012 se přestěhoval s rozsáhlým archivem své osvětové a novinářské činnosti zpět do ČR. Nositel medaile Českého svazu bojovníků za svobodu, medaile Ministerstva obrany, medaile Za službu vlasti ve 2. světové válce, medaile Čs. svazu letectva, Čestného kříže Čs. obce legionářské ad.
Ing. Ludvík KALMA 9. 10. 1941 – 24. 11. 1996 Medaile Za zásluhy
Jeden z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších novodobých českých manažerů, který se těšil úctě a respektu vlastníků i odborů a který disponoval nezanedbatelnou autoritou díky svému technickému rozhledu a fundovanosti. Byl autorem několika vynálezů a zlepšovacích návrhů v oboru metalurgie. Bezesporu patří k nejdůležitějším osobnostem českého automobilového průmyslu po listopadu 1989 a významně se tak zasloužil o české hospodářství. Kalma měl klíčovou zásluhu na úspěšné transformaci mladoboleslavské automobilky v moderní a prosperující závod koncernu Volkswagen, který přináší profit celé české ekonomice a který je také citlivý k právům a potřebám zaměstnanců. Ludvík Kalma zůstává i po své tragické smrti (autonehoda) vynikajícím příkladem moderního českého manažera, který v nejlepším slova smyslu navazoval na prvorepublikové baťovské tradice řízení podniku.
akad. mal. Jano KÖHLER 9. 2. 1873 – 21. 1. 1941 Medaile Za zásluhy in memoriam
Přední český malíř. Absolvoval pražskou Umělecko-průmyslovou školu. Na Akademii výtvarných umění se stal žákem profesora Františka Ženíška a Maxe Pirnera. Dekorativní techniky v architektuře studoval u architekta Kamila Hilberta. Své umělecké působení započal právě s tímto architektem v jeho rodišti, v Lounech, kde společně prováděli první zakázky v podobě výzdoby fasád. První velkou zakázku (1899– 1901) získal díky přátelům na pernštejnském zámku v Prostějově. Haná se od tohoto okamžiku stala pro Köhlera důležitým centrem tvorby. Seznámil se zde s vůdcem a hlavním organizátorem katolické moderny Karlem Dostálem - Lutinovem, jenž umělce podporoval a informoval o jeho pracích ve svém časopisu Nový Život. V Prostějově roku 1912 vytvořil i litografii Cyrila a Metoděje, která se o jednadvacet let později dostala na československé známky. Další díla tvořil v Olomouci (arcibiskupský palác, Sarkanderova kaple), Kroměříži, na Svatém Hostýně a na mnoha dalších místech Moravy. Za svou čtyřicetiletou samostatnou výtvarnou kariéru vyzdobil bezmála 70 sakrálních a 55 světských staveb. Jeho dílo je ale daleko širší, čítá celkem 2 500 prací, mezi nimiž najdeme olej, ilustraci, grafiku, kresbu, návrhy liturgických předmětů aj.
RNDr. Josef KUBÁT *28. 12. 1942 Medaile Za zásluhy
Žijící legenda české matematiky a pedagogiky. Josef Kubát vystudoval MFF UK. Čtyři roky působil na katedře matematiky VŠCHT. Jako člen Jednoty českých matematiků a fyziků se významně podílel na přípravách českých i mezinárodních matematických olympiád. Téměř 40 let byl předsedou krajského výboru Matematické olympiády. Zaměřil se na práci s talenty v rámci školy, kraje i republiky. Je autorem a spoluautorem učebnic a sbírek příkladů. Roku 2010 byl zvolen předsedou Jednoty českých matematiků a fyziků. MFF UK mu udělila Medaili za dlouholetou a systematickou činnost se středoškolskými talenty a obětavou činnost při propagaci matematiky a fyziky u české veřejnosti.
6
mjr. i. m. Rudolf LANŽ 3. 4. 1915 – 29. 10. 1943 Medaile Za zásluhy in memoriam Pavel NEDVĚD *30. 8. 1972 Medaile Za zásluhy
Prof. PhDr. Věra OLIVOVÁ, DrSc. *13. 11. 1926 Medaile Za zásluhy Vladimír OPĚLA, prom. ped., prom. chem. *16. 3. 1938 Medaile Za zásluhy
Prof. PhDr. Alexandr ORT, DrSc. *20. 9. 1926 - 14. 6. 2014 Medaile Za zásluhy in memoriam Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc. *21. 10. 1942 Medaile Za zásluhy
Pilot RAF. Po okupaci uprchl přes Polsko do Francie, kde se zapojil do formujících se čsl. jednotek. Po kapitulaci se přesunul do Británie, kde byl přidělen nejprve k 311. peruti RAF, poté k Inspektorátu letectva. V říjnu 1943 bylo jeho letadlo při operačním letu sestřeleno nad kanálem La Manche a R. Lanž zemřel na následky zranění v nemocnici. Jeho otec a bratr byli v důsledku jeho činnosti zatčeni a tvrdě vyslýchání gestapem, z výslechů si bratr odnesl doživotní těžké následky, sestra byla nuceně nasazena. V roce 1991 byl R. Lanž povýšen do hodnosti majora in memoriam a bylo mu vysloveno čestné uznání velitele Letectva a protivzdušné obrany ČSFR. Český fotbalový záložník, mezinárodně nejuznávanější český fotbalista a jeden z našich nejúspěšnějších sportovců. S jeho jménem jsou spojeny největší úspěchy našeho fotbalu. Reprezentoval ČR na třech evropských šampionátech a jednom světovém (ČR se ho účastnila poprvé po 16 letech). V letech 1996 resp. 2004 s týmem získal stříbrnou resp. bronzovou medaili na Mistrovství Evropy. V 91 reprezentačních zápasech (53 výher, 16 remíz, 22 porážek) vsítil 18 gólů, jeho úloha v týmu však byla jiná – kapitán a tvůrce hry. Od roku 2006, kdy ukončil kariéru v národní reprezentaci, se ho bohužel stále nepodařilo na této pozici adekvátně nahradit. V roce 2003 získal jako druhý Čech (po Josefu Masopustovi) cenu Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Legendární Pelé zařadil v roce 2004 Nedvěda mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. Dlouholetá předsedkyně Společnosti Edvarda Beneše. Patří k našim nejlepším specialistům v oboru dějin meziválečného Československa. Od počátku 60. let se výrazně angažovala v zápase za objektivní hodnocení T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Výrazem tohoto úsilí se mimo jiné staly její práce Československo v rozrušené Evropě (1968), Československé dějiny IV (1967) a Dějiny první republiky (2012). V letech 1968–69 se výrazně podílela na reformním procesu v humanitně vědní sféře. Na počátku normalizace musela opustit katedru československých dějin na FF UK a v následujících dvaceti letech jí byla znemožněna pedagogická činnost i badatelská práce. Po listopadu 1989 se vrátila na FF UK. V 90. letech vydala několik monografií a studií, učebnic pro různé stupně škol a edic dokumentů. Osobnost českého i světového filmového archivnictví. V průběhu víc jak čtyř desetiletí se mu podařilo v různých funkcích v Československém filmovém ústavu, Filmovém archivu a Národním filmovém archivu (ředitel od r. 1992) přeměnit český filmový archiv v moderní vědeckou instituci. Pro své mimořádné znalosti všech stránek filmového archivnictví byl volen do řídících funkcí mezinárodních organizací, zabývajících se archivářstvím a kulturním dědictvím: Prezervační komise Mezinárodní federace filmových archivů, člen řídícího výboru Mezinárodní federace filmových archivů FIAF/International Federation of Film Archive, viceprezident FIAF, člen české komise UNESCO aj. Jeho přínos k udržení a rozmnožení národního kulturního dědictví je mimořádný a přesahuje hranice státu. Proto také přinesl řadu českých i mezinárodních ocenění Národnímu filmovému archivu i jemu osobně. Přední český historik a politolog, jehož oborem zájmu je česká a zahraniční politika a mezinárodní vztahy. Pracoval na Vysoké škole politických a hospodářských věd, na Fakultě mezinárodních vztahů UK, v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii. Po roce 1968 byl donucen odejít z akademického prostředí. Po sametové revoluci obnovil pedagogickou činnost na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a Fakultě mezinárodních vztahů VŠE. Byl také předsedou správní rady Nadace Jiřího z Poděbrad. Je autorem řady publikací, např. Francouzská koloniální politika po 2. světové válce (1969), Společný evropský dům (1991), Dr. Edvard Beneš - evropský politik (1993), Evropa od rozdělení k jednotě (1996) nebo Evropa 20. století (2000). Přední česká imunoložka, patří k nejuznávanějším a nejpublikovanějším českým výzkumným pracovníkům současnosti. Téměř půl století působí na půdě Akademie věd ČR, mj. byla ředitelkou Mikrobiologického ústavu, v současnosti tamtéž působí jako vedoucí Sektoru imunologie a gnotobiologie. Přednášela a přednáší na domácích a zahraničních univerzitách (mj. ve Francii a USA). Byla nebo je členkou mnoha vědeckých rad významných institucí (mj. Ruské akademie přírodních věd, European Cell Proliferation Society, Schweizerische Ärztegesellschaft für Magnetfeldenerglieregulation und therapie, European Academy of Sciences, American Association for Cancer Research aj.). Léta vede Českou imunologickou společnost, její jméno je spojeno s desítkami patentů. Byla nominována na European Inventor Award, je držitelkou Medaile Ruské akademie přírodních věd, ceny Česká hlava a dalších cen.
7
Ladislav SMOČEK *24. 8. 1932 Medaile Za zásluhy
Ladislav Smoček patří k vůbec nejvýznamnějším osobnostem českého divadla 20. a 21. století, ať už jako režisér nebo dramatik. V 60. letech se založením Činoherního klubu podílel na zásadní moderní teoretické i praktické proměně české dramatiky, která vzbudila velkou pozornost i v zahraničí. Na modernizaci českého divadla malých forem se podílel nejen jako režisér, ale i jako autor. Dlouhodobě patří ke třem světově nejhranějším českým dramatikům, nejnověji se připravuje nastudování jeho textu v Argentině. Byl a stále je často zván na hostování do zemí po celém světě, režíroval řadu inscenací ve Skandinávii, Itálii, Španělsku, ale i ve Spojených státech nebo na Filipínách. Šíří tak dobré jméno české kultury v zahraničí.
Prof. MUDr. Josef SYKA, DrSc. *18. 9. 1940 Medaile Za zásluhy
Mezinárodně uznávaný neurofyziolog. Po promoci na Lékařské fakultě UK nastoupil do Fyziologického ústavu ČSAV. O čtyři roky později se stal vedoucím laboratoře elektrofyziologie sluchu v Ústavu experimentální medicíny ČSAV a po habilitaci na 1. lékařské fakultě UK v Praze byl jmenován ředitelem tohoto ústavu (1994–2001). Dnes patří k předním světovým odborníkům v oblasti výzkumu sluchu a patologie sluchové funkce. Je zakladatelem České společnosti pro neurovědy. Pod jeho vedením bylo v Praze uspořádáno několik významných lékařských kongresů. Jako expert na sluchovou fyziologii je členem mezinárodních organizací, jež se touto problematikou zabývají. Na svém kontě má stovky publikací. Jeho odborný zájem je zaměřen na kódování informace ve sluchovém systému mozku a na vliv hluku a stárnutí na sluchový systém. V letech 1992–2000 se jako místopředseda Rady vlády pro výzkum a vývoj zabýval transformací sektoru VaV, v letech 2000–2008 byl předsedou Grantové agentury ČR. V průběhu předsednictví ČR v Evropské unii řídil skupinu expertů zaměřenou na formování tzv. Společného programování v Evropě. V roce 2009 mu Ruská akademie věd udělila čestný doktorát.
Prof. ing. František VEJRAŽKA, CSc. *6. 4. 1942 Medaile Za zásluhy
Profesor Vejražka svou vědeckou a výzkumnou činnost orientuje do oblasti družicových navigačních systémů GPS, GALILEO a GLONASS. Zavedl družicovou navigaci v Československu, pořádá přednášky pro širokou technickou veřejnost. Řídil výzkum a vývoj přijímače GPS předaného do výroby v podniku Mesit. Řídil výstavbu referenční stanice diferenčního GPS a zavedl diferenční metody GPS v armádě ČR. Je autorem projektu palubního vybavení letadla L410 systémem Omega. Aktivně se podílel na sblížení družicových navigačních systémů EU a USA. Byl členem komise pro osnovy programu Electronics Degree na Technikum Wien (2004) a je jediným zástupcem ČR v Královského institutu navigace v Londýně. Za profesorem Vejražkou stojí také obsáhlá mezinárodní publikační činnost. Neurofyziolog, profesor fyziologie a farmakologie. Jeho laboratorní studium nervové soustavy, elektrofyziologie a biochemie nervosvalových kontaktů a synapsí v mozku vedlo k řadě zajímavých nálezů a objevů, mimo jiné i o působení adrenalinu a noradrenalinu na lepší výkonnost nervových spojů a nekvantového výlevu neuropřenašečů. Je autorem a spoluautorem stovek odborných textů publikovaných v mezinárodních časopisech (mj. Nature). Působí na Katedře fyziologie živočichů a člověka Přírodovědecké fakulty UK v Praze a ve Fyziologickém ústavu Akademie věd ČR. Je členem The Physiological Society, London, Cambridge a zakládajícím členem Učené společnosti České republiky, čestným členem Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně, Society for Neurosciences USA aj. Je profesorem na několika zahraničních universitách (University of California, Kazaňská lékařská universita aj.) a od r. 2010 také emeritním členem Akademie věd ČR.
Prof. RNDr. František VYSKOČIL, DrSc. *3. 9. 1941 Medaile Za zásluhy
8
