88 88 Ročník VI. )0 )0

KULTURNĚ-POLITICKÝ

88

MESICNIK

PRO Č E C H Y A SLOVAKY V EXILU

88 Ročník VI. (fc rvcncc - srpen i960. číslo 9-10. (69-70,) )0 )0 )0 o000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000oogo >0 )0

Vydává: Dr.Jan Beran s redakční radou.

Veškerou korespondenoi pro redakci i administraci časopisu zasílejte na adr.sdr.J .Beran,Rotterdam,Postbox. 98. 00 5000

-48888888888888888888888888888888888888888888888888888888888888888888Í>000

QOOOÖÖÖOOOOOOO00000OOQOOOOOOOOOOOOQOOOOOOOOOOOOOOOOO0000000000000000000

oooooooooooooooooooooooooooooooooo 00

08

88 88 00

00 00

§000oo 00

00 00 00 00 00 00

80

KULTURNE - POLITICKY MESÍCNI K PRO C E C H Y A SLOVÁKY V EXILU

88 00

00 00

88 jo Ročník VI. Červenec - srpen i960. Číslo 9-10. (69«»70.) 00 00 08000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000 )0

Vydává: Dr.Jan Beran s redakční radou.

Veškerou korespondenci pro redakci i administraci časopisu zasílejte na adr.sdr. J.Beran,Rotterdan,Postbox 98,

00

Í8888888888888888888888888888888g88888888888888888888888888888888888B8

SLOŽIT RUCE V KLÍM ? Vyhlídky emigrací ze zení za železnou oponou nejsou utěšené, .Naděje, skládané do odhodlání západních mocností, postavit se proti sovětským výbojům, tak silné za éry Trumanovy, docela pohasly.

Nikdo dnes nečeká, že by západ podnikl

nějakou soustavnou a důraznou akci, jež by měla naději na úspěch,

lni nedávný

projev Eisenhowerův, požadující svobodné hlasování podmaněných národů není víc, než propagandistickým protitahem, čelícím komunistické propagandistioké, hospodářské, politické a vojenské ofensivě.

Každý, kdo dovede myslet jen trochu střízlivě

musí si doznat, že čekání na změnu za železnou oponou potrvá velmi dlouho.

Tak

dlouho, že lidé, kteří si v zahraničí krátili čas rozdělováním ministprských a jiných úřadů, nebudou míti ani příležitost poznat, jak pošetile jednali. Vymřou, než budou moci poznat svou zbytečnost. Režim, se zatím zařizuje jako na věky.

Nepoučen tisíciletou říší Adolfa

Hitlera, jež trvala právě dvanáct let, věčnými režimy jiných diktátorů, po nichž nezbyly ani stopy, i komunistický režim se tváří, jakoby "železný zákon společenského vývoje" neznal změn.

V Československé republice místodržící Kremlu novou

ústavou, novým státním znakem a novým pojmenováním státu se pokusili dosavadnímu faktickému stavu dát právní formu.

Není již Československé republiky, protože ny-

ní je tu Československá socialistická republika, není již ""lidové demokracie", ale

socialisn je uzákoněn jako jediná přípustná doktrína, jíž musí sloužit každý poddaný tohoto protektorátu Kremlu.

A "vedoucí postavení" Komunistické strany českoslo-

venska, kterýžto eufemism má nahradit drsnější ale přesnější označení "diktatura", je vloženo do ústavy, aby se, nikdy nikdo nemohl pokusit zvrátit rozhodnutím lidu a hlasovacím lístkem daný stav. To je skutečnost, jíž je potřebí vzíti na vědomí.

A tato skutečnost

nutí také příslušníky exilu, aby si položili otázku, má-li jejich činnost nějakou cenu, mají-li v ní, pokračovat, či mají-li změnit své metody práce, nebo mají-li dokonce všeho nechat.

Nestává se často, že se exil zamyslí nad svými úkoly i metoda-

mi, jimiž tyto úkoly se snaží plnit.

Ale ústavní změny v československu - ač ve

své podstatě nemění docela nic na stavu věcí v naší podmaněné vlasti - jsou takovou příležitostí, abychom si položili otázkus

co dělat. - a stojí to za to, abychom

něco dělali? Není pochyby, že mnohé z toho, co činil a podnikal exil z československa nebo alespoň jeho značná část, je tak překonáno vývojem, že v zájmu národa by bylo, aby se od toho upustilo.

Nemá smyslu si hrát na zahraniční vládu, na pověře-

né zástupce českého a slovenského lidu.

Ani opravdu legitimní vláda, jež byla na-

stolena způsobem nesporně legitimním a .opírající se o zjevný projev svobodné vůle lidu, nemůže, trvat věčně v zahraničí bez obnovení oprávnění novým projevem svobodné vůle lidu.

Vlády zemí, přepadených nepřítelem, jež se za války uchýlily do za-

hraničí, mohly po u r čitý čas vystupovat 'jako oprávnění mluvčí států, podmaněných nepřátelskou silou.

Mohly se vrátit, protože časová mezera mezi jejich pověřením

a jejich novým podrobením 3e soudu lidu o volbách, byla poměrně kratičká. No každá z těchto zahraničních vlád mohla pokračovat tam, kde přestala. V našem případě nebyla nikdy v zahraničí legální vláda národa a státu, opírající se o,zmocnění lidu.

Do zahraničí odešli jednotlivci, představující roz-

manité složky.národa, ale tito jednotlivci nemohli vytvořit nic, než politické zastoupení národa, jež by bylo representovalo jednotlivé jeho myšlenkové a názorové směry a svým sdružením pak národ v jeho celistvosti.

Protože se stal'pokus vytvo-

řit nelegální formou náhražku legální vlády místo politického zastoupení národa, r protože místo sjednocení všech demokratických směrů a proudů se formovala koalice jen o málo méně totalitní než ta-, jež se ujala moci v únoru 1948,. byl promarněn čas pokusy o nemožné a zmařena příležitost vytvořit to, co bylo možné. Exil byl příliš fascinován příkladem z 1945? kdy cizí bajonety vnutily národu vládu, o níž se nikdy svobodně nemohl vyslovit zda s ní souhlasí,'že přehlížel mnohem poučnější příklad z 1918» kdy národ, ve chvíli svobody, nestaraje so o to, že v zahraničí mu vyrostla vláda mezinárodně uznaná, vytvořil si vládu svou a

-

podle svého.

5

-

Každý ví, žc postup z I9I8 byl šťastnější a úspěšnější než onen

z I945. Nezdar pokusů o Radu svobodného Československa je tak pronikavý, že krone lidí na Radě nebo na jejích financiérech bezprostředně interesováných a závislých, se o její proměnlivé osudy nikdo nezajímá.

Jednou slýcháme, že již jí ne-

ní", podruhé se ozývají hlasy,.; že přece jen živoří, ale exilu na tom, jd£, nezáleží a zřejmě ani v budoucnosti záležet nebude.

Myšlenka zahraniční vlády.pro .stát,jehož

vláda, nechť je nám sebe odpornější, se těší mezinárodnímu uznání,: je pohřbena, Bude-li jednou v ífe skoal ovens ku svobodná a demokratická vláda - a my všichni musíme v zájmu národa doufat, žc jednoho dne zase bude - budou ji tvořit lidé, kteří doma trpěli pod hrůzami komunistického režimu a ne samozvaní osvoboditelé, kteří pro toto osvobození neučinili nic.

Bude to nejen spravedlivé, ale, i moudré.

Demo-

kratický řád nelze vybudovat na soustavě samozvaných držitelů moci. Uznáme-li však, žc není naděje - a že ani není žádoucné - aby se moci v československu někdy v.budoucnosti zase svobodné ujala samozvaná vláda,.ustavená v zahraničí, má exilní snažení nějakou cenu?

Mnoho lidí, zklamaných ve svých nadě-

jích dospívá-pojednou k názoru, že všechno je.zbytečné a že to nejmoudřejší, co můžeme učinit, je složit ruce v klín a nechat všechno běžet,' Těchto lidí je mnoho. Někteří upjali svou pozornost jen k svému existenčnímu problému a pro starost se uživit a někdy i náležitě se obohatit, nechtějí mít již nic společného s národem, o jehož zájmech a své lásce k němu při příchodu do exilu tak dojemně hovořívávali. Lidé, kteří se odnárodnili, ať již přijali cizí státní občanství nebo neř ať ještě. mluVí česky, či ať již česky zapomínají a neučí české řeči své děti, nepadají zde ovšem v úvahu.

To jsou jen odumřelé větve národního stromu,

čím dříye budou od-

říznuty tím lépe, pro ně i pro nás i národ doma. Ale jsou i jiní, kteří pro svou skepsi a beznaděj uvádějí ideologické důvody, nebo co za ideologické důvody považují.

V jednom z posledních čísel "Paci-

fiku", jejž rediguje jeden z mála schopných novinářů exilu Vladimír Borin-Ležák,Bořin vyhlašuje nutnost naprostého odvratu od" exilní činnosti.' Bořin píše, že nikdy nevěřil v možnost návratu - což je poněkud v rozporu s jeho činností v českém národním výboru v Londýně", jehož byl hnací silou i s jeho knížkou "Reconstruction", vydanou v Londýně několik let po válce.

Ale, co věřil a co nevěřil Borin-je mnohem mé-

ně důležité než to, co hlásá ve svém článku. Bořin soudí, že všechno je marné a že exil sc má věnovat politicky především práci v zemích, jež mu poskytly pohostinství.

Exulant má přestat být exulan-

tem, zapojit se do politického života své nbvé země, splynout s ní a žít jejím politickým životem.

- 4 V našem exilním tisku SG občas sváděly půtky o to, ná-li Cech. nebo Slovák, který přijal státní občanství země svého nového pobytu, právo se nadále účastnit exilních s,koí.

Diskuse se vedly rozhořčeně, i když ne vždy věcně, ale přehlíže-

ly zpravidla, že přijetí státního občanství nemá nic společného s národností dotyčného.

člověk může po pěti letech pobytu získat občanství Spojeného království Velké

Británie a Severního Irska, ale ani padesát let pobytu, včetně naturalisačního dekretu, z něj neudělá Angličana, Skota, Walesana nebo Ira. rodním příslušenstvím zůstává vždy a ve všech zemích.

Rozdíl mezi státním a ná-

Je pochopitelné, že se stát-

ní občan jednoho státu nemůže stát členem vlády jiného státu, ač i takové případy se staly.

Ale není pochopitelné, proč by Čech usazený v kterékoliv zemi světa nemo-

hl být čeohen, i kdyby měl desetkrát jiné státní občanství, než komunističtí služebníci Kremlu, nebo proto, že za hlavu státu má královnu Alžbětu, presidenta Eisenhowera, královnu Julianu a pod. a ne pana "presidenta" Novotného. Něco jiného je však přijetí státního občanství a něco jiného je bezvýhradné splynutí s jiným národem.

Cech, který přijal státní občanství oizího státu,

i když používá zákonem mu zaručených práv, protože plní také zákonem mu uložené povinnosti, bude vždy pociťovat rozpaky, kdykoliv by se měl vměšovat do věoí, jež jsou čistě národní záležitostí lidu státu, který mu poskytl svou ochro,nu a nový domov.

Není to jen věc taktu a obecné slušnosti, ale také poznání, že prošel jinými

školami a byl vychován v docela jiných zvycích a politických a kulturních tradicích a že nová vlast není a nemůže být jeho rodnou'zemí.

Dokud je jeho zrak upřen "na

bod jenž Čechy znamená", nemůže být upřen jen na jeho novou zemi.

Protože se nehod-

lá odnárodnit, i když odhodil poddanství Kremlu a jeho služebníků, nemůže a nemá še plést do věcí, jež jsou jen a jen záležitostí těch, kteří se nedívají za hranice své země, protože jen tá má pro ně cenu a význam^ jako pro poctivého Čecha' přichází prvně a především země, kterou musel opustit a její národ, jejž opustit nechce ani v zahraničí,

často můžeme číst stížnosti, že komunisté v té či oně zemi zrazují

vlatní nárocl, protože slouží cizím zájmům. nesloužil cizím zájmům, aby ji poškodil.

Čech, který žije v cizí zemi, jistě by

Ale - je-li nadán citem a svědomím - musí

chápat, že. by se snadno vystavil podobné výtce, kdyby plně využíval všeoh svých formálních práv a pletl se do těch politických a kulturních sporů, jež jsou výlučným zájmem národů, mezi nimiž žije.

Ve výkonu svých občanských práv ši uloží proto pa-

třičnou újmu, pokud, se nerozhodne odnárodnit se docela, odvrátit svůj zrak od "bodu jenž Čechy znamená". To je co ve svém logickém závěru doporučuje Borinův článek. Neohte všeho, říká, a staňte se novými Australany.

Vaše práce jc zde, mezi australským lidem,

s nímž musíte splynout a do jehož politického života se musíte plně a bezvýhradně zapojit.

Jinými slovy* přestaňte být Cechy a Slováky, staňte se Australany.

I to

- 5 je nožné.

Ale proč pak vychází ještě "Pacific"? V těžké situaci exilu není dobře pořádat honičky na kacíře. _ Každý ná

právo na svůj názor i Borin-Ležák ná toto právo a nikdo nu je nesní brát.

Ale bu-

diž řečeno., že netoda, kterou doporučuje, není ňetodou, jež by byla na prospěch národní věci. nat.

Exil nenůže nnoho pro národ vykonat, ale jednů věc nůše a nusí vyko-

Nesní utonout v cizin noři.

Ustavičně si nusí připomínat slova Viktora Dýka:

Strážci jste odvěkých planenů, třeba dnes slabě se'třásly, strážci jste odvěkých planenů. Běda nán, jestli by zhasly! V těžkých chvílích, kdy na nnohého z nás doléhá chmurná beznaděj, je potřebí si připomenout znova a znova, že nikdo z nás nemá práva odříci se svých povinností,

Těch nás nůže zbavit jen náš národ a dokud nebude svoboden, nikdo tak u-

činit nemůže.

Gítíme-li malomyslnost, opakujne si přísné Býkovo naponenutís Strážci jste odvěkých planenů v tnách, které šíří se vůkol. Život se může ztratiti. Běda, když ztratí se úkol!

Exil může ztratit nnoho - přemnozí z nás také mnoho ztratili.

Ale ne-

může a nésní ztratit svůj úkol, jímž je sloužit národu a jeho lepší budoucnosti za všech okolností.

Nikdo z nás nesní složit ruce v klín.

Je-li povinností sloužit

národu a jeho věci do posledního dechu když se národu vede dobře, je. to povinností dvojnásobnou v době, kdy se národu daří zle, R.Kopecký - - x - -

MIMOCHOBEM "itEČENO, český historik bude se jednou styděti, až bude vypravovati o agitaci v českýoh "pokrokových" stranách na jaře r.1919 pro rychlý návrat českých sibiřských legií do vlasti, návrat především z toho důvodu, že nesmí prý býti trpěno, aby legie podporovaly r e a k c i ! zváti r .e a k c í postup, třeba sebe násilnější proti m r a v n í m u m o r u , jenž si přikládá název osvobozující revoluce, je na téže rozumové výši, jako říkatf že nesmíme se míchati do vnitřních poměrů v sousedství, když jde vskutku o podobné asi zasáhnutí do sousedovy domácnosti, jako když mu darebák zapálí chalupu nad hlavou a je povinností všech dobrých, přispěti k pomoci! Kdyby se bylo řeklos legie chtějí donů a mají právo na to, nemohl nikdo nic namítati ~ ale lháti,:že nesmějí pomáhat "reakci" ukazuje, jak lidé, .ano národové dovedou podléhati bezmyšlenkovitě h e s 1 ů m , i tenkráte, užije-li se jich k tomu cíli, aby se zabránilo logickému rozhodnutí svobodného.rozumu. (Josef Pekaři SVATOVÉ VÍLKA, str, 255,) - „ x ~ -

- 6 SVĚÍT VE VARU Poslední měsíce zaznamenávají tolik otřesných, událostí, žc jedna zatlačuje druhou do pozadí.

Na neštěstí, ani jedna z nich nás nenaplňuje nějakou zvlášt-

ní nadějí do budoucnosti, nebo neposiluje naši důvěru v moudrost a odhodlanost vůdců západních zemí.

Ve všem, co se stalo, můžeme pozorovat soustavnou energii komu-

nistické ofensivy a bezradnou váhavost svobodného světa. Poměrně nejuspokojivější je, že splaskla - alespoň na čas - bublina "vrcholné schůzky". Komunistická propaganda vybičovala pomyšlení na tuto konferenci šéfů vlád na universální všelék a když Kreml dostal konečně západní státníky kde je ohtěl mít, použil nejbližší záminky, aby je poslal domů.

Toto splasknutí bubliny

mohlo by být užitečné, kdyby západ byl ochoten z toho vyvodit, poučení, že se s komunisty opravdově dohodnout nikdy nemůže.

Na neštěstí, západ je podryt pátou kolonou

Kremlu a jejími pomahači a západní státníci nemají dost odvahy říci svým.národům,že se Sověty není řeč a že západ není ochoten již k dalším ústupkům, protože se naustupoval dost.

Ale protože není odvahy říci to otevřeně lidu západních zemí, vědomí i

nevědomí poskoci Kremlu skuhrají dále o potřebě vyjit láoskvě vstříc dalšími ústupky. Trochu uspokojení by »ohlo působit, že ve Spojených státcoh dojde k presidentským volbám a že tentokráte nemůže již kandidovat usměvavý slaboch, který pošetile promarnil všechno, oo Trumanův režim vybudoval.

Ale volební kampaň ve Spoje-

ných státech immobilisuje tuto nejmocnější zemi západního bloku na nějakých devět měsíců a v Kremlu to dobře vědí.

Tak, jako za časů britské všemocnosti každý evrop-

ský diktátor si počkal na anglický weekend, aby provedl překvapení, protože věděl, že všechny protesty přijdou pak až s křížkem po fůnuse, tak znamená nyní období presidentských voleb v Americe, že každý diktátor, od Chruščova do Castra si může dovolit co chce.

A tak můžeme cekat nejedno nepříjemné překvapení než se voličstvo Spo-

jených států rozhodne zvolit presidenta.

A nikdo nemůže říci, zvolí-li zrovna toho

lepšího z obou kandidátů, V Jižní Koreji smetla zatím revoluce režim dr.Syngmana Ree, jejž komunistická propaganda překřtila na Lysinmana. •. Jeho režim byl nesporně tvrdý a sotva kdo bude jej považovat za vzor demokracie, ale v Asii není ani jediné země, kterou bychom mohli označit za skutečně demokratickou, šetřící občanských práv a svobod a respektující práva politických odpůrců. sijských zemí očekávat.

Bylo by také pošetilé něco takového od a-

Spíše je sluší hodnotit podle toho, zda chtějí k demokra-

cii dospět, Či se snaží odvrátit se od demokracie co možná nejdále, nutno ještě uvážit, že je rozdělena na dvě části.

U Koreje je

Sever je pevně v rukou komunistů

a jih se komunismu ubránil jen válkou, v níž západ vojenskou pomocí odrazil komuni-

- 7 stický vpád.

Zeno je dosud ohrožena komunismem, podvratnými akcemi páté kolony i

přímým útokem Severu, podporovaného Sovětským svazem a Čínou.

Povalený režim obhá-

jil Jižní koreu před komunismem. Nový režim slibuje, že kromě toho zavede ještě . N demokracii opravdovou a nefalšovanou. Uvidíme. Je příliš brzy soudit, zda se mu to podaří, ba zda se o to vůbec pokusí.

Zatím zprávy o nepokojích, k nimž došlo po

námitkách poražených stran, že volby byly falšovány, mnoho optimismu nevzbuzují. Také v Turecku došlo k revoluci,.jíž provedla armáda. byl jistě všechno jiné, než demokratický.

Menderesův režim

Nový režim přislíbil nastolení plné demo-

kracie a obnovu všech občanských a politických svobod a dokonce si určil termín,kdy skončí jeho prozatímní panování.

Zdá se však, že"prozatímnost potrvá hodně dlouho,

protože nový režim s uskutečněním svých nejzákladnějších slibů nespěohá,, volby jsou odkládány a všechno nasvědčuje, že proti poraženým připravuje tvrdou mstu* Menderesův režim dovedl utiskovat své odpůrce a není divu, že mnozí z nich by mu rádi odplatili stejnou mincí. .Ale msta je špatný rádce a postihuje zpravidla více nevinných než skutečných provinilců. místo.s utiskovatelem.

Svět nic nezíská tím, vymění-li si utiskovaný své

Nemá být ustiskovatelů a utiskovaných.

V Japonsku demonstrace studentů, organisované "demokratickými" socialisty a vybičované do hysterie komunisty, dokázaly znemožnit návštěvu presidenta Eisfenhowera a vynutily odstoupení ministerského předsedy, ač se opíral o většinu v řádně zvoleném parlamentě,

tfspoch teroru ulice je 'smutnou předzvěstí pro budoucnost demo-

kracie a politických svobod v Japonsku, ale ještě smutnější předzvěstí jG postup, "demokratických" socialistů, kteří vyvolali toto násilí proti rozhodnutí drtivé většiny parlamentu řádně zvoleného lidem.

Ukazuje se, jak málo spolehlivými spojenci

demokratického světa jsou socialisté ve všech zemích. Hrozné události v Kongu jsou novým důkazem, jakým přímo zločinem na lidstvu je

ukvapený ústup evropských mocností z Afriky.

Výsledky tohoto ústupu.budou

žřejmo ještě mnohem horší a osudnější, než stejně ukvapený odchod evropských mocností z Asie,

Kvap, s nímž Belgie odevzdala Kongo do rukou nesvědomitých demagogů,

vzbudil mnoho kritických úvah.

Zaslouženě,

Ale mnohem větší vinu na tom všem, co

se dosud stalo a ještě stane, nesou ti, kteří na Belgičany, Holan&any, Portugalce, Franoouze a Brity vykonávají nátlak, aby zaostalé nebo dokonce ještě polodivošské země neohali na pospas každému darebáku, který se prohlásí za vůdc6 lidu oné končiny.

A s nimi vinu nesou i ti, kteří rozvíjejí přímo podvratnou agitaci v koloniích

a vynucují, aby vládní

ELOO

se dostala do rukou lidí, kteří myslí jen na sebe. Jsou

případy, jako příkladně v Njasku, kde samozvaný vůdce tamního lidu nedovede ani mluvit řečí "svého" lidu.

Události v Africe, Asii a.latinské Americe ukazují, že komunistický útok je veden obchvatem a nejednota západního světa tomu útoku pomáhá.

Svět je ve

varu - na neštěstí lid západního světa si nedovede uvědomit, že musí přestat podkojgé.pávat vlastních posic.

A tak můžeme, cekat další úspěohy komunistioké ofensivy,

než fronta, studené války bude alespoň stabilisována.

Na protiofensivu si počkáme

ještě déle. R»K.

Z NOYBf POLITICKÉ? LITERATURY. Americká studentka sc dívá na SSSR. Sally Beifrage, mladičká americká studentka navštívila s jednou z přečetných výprav mládeže Sovětský svaz a komunistickou Čínu. Jela tam komunismu při ne jmenším citově nakloněna. Její rodiče si i po dlouhém pobytu v Americe uchovali britské státní občanství a protože příliš okatě dávali na jevo své krajně levicové názor Xí doporučily jim americké úřady, aby se vrátili odkud přišli. Jejich dcera, ač vystupovala v komunistických zemích jako Američanka, k Spojeným státům nechovala a nechová nejmenších sympatií. Politicky nezkušená a hodně naivní, prozrazuje své mládí v každém pokusu o generalisaci. Na štěstí, nepokouší se o posudky příliš často, věnuje se spíše popisu života jednotlivců, s nimiž přišla do styku, zejména pak mladých lidí a zde projevuje mimořádný pozorovatelský talent. Její postřehy jsou nejen bystré, ale velmi zajímavé, nejen obsahem, ale i formou, Sally Beifrage měla dost příležitosti pozorovat život a dostat se do styku s lidmi, protože, když se vrátila do Moskvy ze svého zájezdu do Číny, opatřila si tam na několik měsíců zaměstnání jako cizojazyčná síla. Zřejmě se mnoho nestarala o studium marxismu a le.ninismu a mnohem větší zájem projevovala o všední život, starosti, naděje, tužby a zábavy mladých lidí. Tyto poznatky vylíčila svěže a se značným nádechem humoru ve své knížce "A room in Moscow", je.ž vzbudila značnou pozornost v Anglii a Americe. . Autorka se nesnaží zaujmout stanovisko ve sporu Východu a Západu. Výchova z domova by ji vedla k tomu, aby se spise postavila na stranu Sovětů, ale protože vyrostla ve svobodné zemi nemohla nevidět naprostý nedostatek svobody a osobní bezpečnosti, všemocnost úřednické i stranické byrokracie a konečně i žalostné hmotné poměry sTřých druhů, jež nesnesou srovnání s tím, co poznala ve Spojených státech a v Británii. Autorka se snaží zaznamenat poznaná fakta a pokud jen může vyhýbá se úsudkům - politickým úsudkům se vyhnula se zdarem docela - ale její pozorování tím nabývají zvláštní -ceny. Komunistioká propaganda tuto zajímavou knížku jistě doporučovat nebude, " •

. _ .. x - -

Nád knihou V.L.Borinai THE UPROOTEB SURVIVE.

CRITICUS

v

(Vytržení z kořenů - zůstanou.) "V sydneyském nakladatelství v angličtině vyšel román, týkající se.českého exilu. Jeho autorem je Čech - naturalis ováný Australan - V.L.Bořin, býv,redaktor Rudého Práva,' později ^českého Slova" v Praze. Mr.V.L.Borin je vlastním bratrem básníka, a dramaturga Milana. JariŠ6 žijícího v Praze, jehož poslední drama "Inteligenti" týkalo se též českého exilu.

- 9 O románu V.L.Borina lze stručně říci, že konečně vyšla kniha o našem exilu od autora Čecha, ve které se najde i trochu zábavné četby. V.L.Bořin snad po létech boje pochopí, že zábavným vyprávěním získá si víc krajanů, vzbudí zájem u více Australanů než svojí činností na politické platformě. Doufám jen, že ve své.příští knize přenechá neblahou činnost dr,Beneše historii a zapomene vysvětlovat čtenářům hierarchii:komunistické strany. To jsou dvě chyby, které straší v jeho knize "THE UPROOTED SURVIVE" a kazí jinak dobré dílo skvělého vyprávěče, Benedikt. _ _ x - -

POLITICKÁ TAKTIKA BEZ ZÁSAD. Politika bývá definována jako péče o obecné blaho. Obecnjm blahem rozumíme hospodářský blahobyt a vyšší kulturní úroveň pokud možno všech občanů jednoho státního celku. Tento cíl politické praktické činnosti je mravný a má se k němu směřovat mravnými prostředky. Od politiky nutno rozlišovat politikaření. Zatím co cílem politiky je obecné blaho celku, cílem politikaření je osobní prospěch neb prospěch politické strany, neb politické skupiny na úkor celku. Iviá-li politikář míti úspěch, pak musí přesvědčit občany, že on usiluje o obecné blaho. Jinak by jej "^demokratické společnosti nikdo nevolil. Politikář tedy musí používat politikářského taktikaření, aby zamaskoval své skutečné sobecké cíle, . Politik používá ctnosti opatrnost, která rozhoduje o tom, které z mnoha mravných prostředků, které jsou v daném okamžiku po ruce, vedou nejlépe k mravnému cíli obecného blaha. Pojmy politika a. politikaření se často zaměňují a činí se tak mnohdy záměrně. Tak často čteme v časopisech politických uprchlíků, že by se v exilu mělo nechat politiky, že politika je špinavost. Ovšem boj proti komunismu je politika. A takovou politiokou činnost by měl každý pěstovat. Čeho by měl exil nechat, to je politikaření, A to bohužel kvete až příliš bujně. Politikářské taktikaření má V e-xilu již své zaběhané praktiky. A tak často čteme od příslušníků jediné skutečně zorganisované partaje v exilu články, určené pro konsum exulantů, kteří nepatří k této partaji, že by se v exilu nemělo pracovat politicky a že organisovat v exilu politické partaje je hloupost. A tak jediná dobře organisovaná politická skupina, která vynakládá veškeré úsilí, aby její příslušníci ovládali veškeré exilové organisace, hlásá na venek nepolitičnost a každého, kdo se postaví v cestu jejím mocen^ým snahám označí za politikáře, neb politického fanatika, TÍporná snaha exilových politikářů získat ve všech organisacích jedenapadesát procent se projevuje až příliš zjevně. Klasickým dokladem této pravdy je Rada svobodného československa. Jedenapadesát procent, nebo rozbiti A k těmto jedenapadesáti procentům se dopomáhá třeba stejnými taktikami, jak to činili komunisté v naší nešťastné vlasti, když jednak nadiktovali počet partají a jednak prosazovali •vytrvale na vedoucí posice tak zvané odborníky, které prohlásili sami nejen za odborníky, ale též za lidi nepartajní a nadpartajní. Nechci tvrdit, že každý exulant musí patřit k nějaké exilové partaji a kromě toho by mnozí v exilu měli asi velké potíže s rozhodováním, kterého tak zvaného politika a jeho partaj by si měli vybrat. •V exilu lid zatím neměl možnost volit vedoucí representanty exilu a tak lidé, kteří si okupovali sami určité posice, přestali mít ohledy na exulantský lid, nerespektovali jeho vůli. Okupanti exilových funkcí si příliš navykli nemít ohledy na veřejné mínění a jít neúprosně za svým mocenským ideálem, A tak mnozí exulanti se nezapojili prostě proto, že viděli, že nemohou demokraticky ovlivňovat politickou linii těch, kteří je chtějí representovat. Samozvaní vůdcové se stali nezávislými na voličích a bez ohledu na voliče a jejich mínění se rvou o posice. To,co vidíme v exilu, je pseudodemokracie. Považuji za naprosto nedemokratické, když se bývalí čs,poslán.oi dovolávají mandátů, které dostali před mnoha lety ještě doma, Žádný demokratický poslanec,ani president,nedostává nikde na světě mandát na 12 neb 14 let.VoliSi v demokracii musejí mít možnost v kratším období zrevidovat politickou linii a činnost

svých zástupců. Zástupci lidu, kteří se stali nezávislými na lidu,nejsou již jsho zástupci. Tyto problény 'spojené s většinovým systémem exilových organisací neaohcru nit jiný týslcdek než bezuzdný boj o noc, o §1 procent a ochromení činnosti organisací. Domníván se,že jediná cesta k nápravě by byla všeobecné zavedení poněmého zastoupení do exilových organisací od spoda až nahoru. Tímto způsobem by se něly vy tvořit nístní organisace a demokratickou volbou podle zásady poměrného zastoupení zvolit v jednotlivých zemích jako v USA., Kanadě, Austrálii atd. státní orgány a konečně ústřední orgán celoexilový.' Toto řešení nepředpokládáme každý by se musel za pojit do některé politické strany. Ti,kdo by se nechtěli zapojit do politických stran mohli by tvořit jen před volbami volební skupiny,které by prosazovaly kandidá ty,které považují jednak za schopné a jednak- za mravné. Každý skutečný demokratický politický uprchlík je representantem a mluv čím porobeného národa zde v cizině,a£ tedy všáchni tito representanti porobené vlas ti nají možnost demokraticky volit své exilové vedení. Toto řešení by mělo výhodu, že by odvrátilo veškerá úsilí od čistě mocenských cílů a zavedlo by jakési pracovní soutěžení. Ti kteří by nejlépe pečovali o řešení exilových problémů a kteří by vyvi nuli největší úsilí v boji proti komunismu,měli by možnost získat sympatie a podporu voličů, exulantů, A ti, kteří by byli zvoleni, by se museli chovat a pracovat tak aby v příštích volbách měli znovu naději na demokratický úspěch. Museli by si počínat zodpovědně,byli by závislými na lidu a lid by měl možnost demokratické kontroly Exil by nebyl více zpolitisován než nyní,bylo by však méně politikaření a více skutečné a poctivé politické antikomunistické práce. Je užitečné,aby se exulanti zapojili do veřejného 'dění země,ve které žijí. Na př. v Austrálii je užitečné a rozumné státi se občanem zeně,níti volební právo a volit takové členy parlamentu,kteří nespolupracují s komunisty v odborových organisacích, Tento problém jc v Austrálii aktuelní. Politickému uprchlíkovi nemůže být lhostejné,když by volby vyhrávala stra na,která spolupracuje v odbor,organisacích s komunisty a za pomoci jednotných kandi dátek 'pomáhá komunistům k vedoucím posicím v odborech. Na druhé straně však je. nutné,aby exulanti ze všech končin světa spolupracovali a v určitých úsecích činnosti vytvořili jednu velkou pracovní antikomunistickou národní rodinu,která by se ozvala když je toho třebá,poněvadž porobený národ se svobodně ozvat nemůže. Tato dvojí ku-' lej exulantské práce by se měla stát pravidlem. Jak zrůdných a nedemokratických forem nabývá náš exulantský život,můžeme pozorovat téměř v každé zeni. Předvedu konkrétní případ z Austra.lie, Předsedou Ústředí čs,demokratických organisací v Austrálii a na Novém Zélandě je p,Nový,který je současně předsedou tfs.klubu v Adelaidě,členem Rady svob.československa a jejím zmocněncem pro' Austrálii,funkcionářem ACENu a předsedou národně socialistické strany y Austrálii, Za člena a funkcionáře-Rady nebyl zvolen,ale byl jím jmenován,stejně jako byl jmenován na funkci v ACENu. Na politiku Rady ani ACENu ovšem nemá vliv, aspoň ne takový,jaký by měl mít demokratický člen a funkcionář demokratické organisace. Exulanti v Austrálii zase ovšem nemají vliv na to,co p.Nový dělá v Radě a T ACENu. Za tuto činnost on exulantům zodpovědným není. Ve dnech 15.července až 1.srpna 1959 konál se v Adelaide"Festival české hudby, V ránci Festivalu něl oficielní zástupce pražské komunistické vlády tři přednášky o české hudbě a poslední zakončil politickou propagandou. Na temže Festivalu spolupracoval též ís.klub v Adelaide, jehož předsedou je p.Nový, Klub věděl předem,že Festivalu se účastní oficielní spolupracovník z Prahy a přesto se klub rozhodl'spolupracovat. P.Nový veřejně, tuto spolupráci obhajoval v "Hlasu domova" vydávaném v Melbourne. Dovolil jsem si tuto spolupráci veřejně odsoudit. Když jsem posílal svou kritiku do "Hlasu domova",žádal jsem vydavatele p.Váňu,aby můj dopis otisknul v. plném znění,poněvadž problém považuji za důležitý,jelikož jde o základní linii rašgho exilu. Zdůraznil' jsem,že mi jde o to,aby se v našem exilu nešířila gonulkovšti ná,jak se šíří v exilu polskén a tím se oslabuje antikomunistický charakter exilu. Připomenul jsen p.Váňovi,že z těchže důvodů jsem dříve prosazoval resoluci na valné hromadě' zdejšího sdružení,kterou se odsuzovalo propagování '"národního a demokratického" komunismu,jak jej propagujerevue "SVĚDECTVÍ". Na toto mé vysvětlení jsem sly. šel od p.Váni odpověcfs "No ale celá řada předních exilových osobností je jiného ná-

- 11 zoru než ty," Tin jasně redaktor "Hlasu domova" vyslovil svůj nesouhlas s mým postupem proti koexistenční politice,která se začala šířit v našem exilu, . K d y ž totiž Pavel Tygrid začal vydávat své "SVĚDECTVÍ",ve kterém se hlásaly názory,že propagace titoismu,národního a demokratického komunismu je dohrou metodou boje proti komunismu,prosadil jsem resoluci rfa valné hromadě zdejšího sdružení,kterou se takové metody odsuzovaly. Tehdy "Hlas domova" neměl místo,aby otisknul resoluci celou,uveřejnil jen část resoluce a další polovinu téže strany věnoval fejetonu,kterým resoluce byly zesměšňovány. Když jsem začal kritisovat spolupráci p. Nového na festivalu,na kterém spolupracoval oficielní zástupce pražské vlády,p.Váňa rovněž zesměšňoval celou akci,nazval ji "bouří ve sklenici vody a festivalem silných slov," Když p.Nový napsal v "Hlasu domova",že o pořádání Festivalu a účasti čs.klubu v Adelaide na něm podal předem hlášení Radě svobodného československa a když p. Viola rovněž' oznámil,že o celé věci podal zprávu Radě,napsal jsem předsedovi zastupitelstva dr.Lettrichovi dopis,ve kterém jsem žádal,aby se zastupitelstvo věcí zabývalo a postavilo se veřejně proti této nesprávné exilové politice. Podobné přípisy byly zaslány dr.Zenklovi ze Sydney a Brisbane. Přípisy byly.poslány Radě' proto, že se jednalo o počínaní dvou zmocněnců Rady v Austrálii,p,Nového a p.Violy, Nešlo zde o nějaké odvolání k vyšší instanci,ne šlo zde o to,zda existuje nějaké exilové ústředí nebo ne, šlo pouze o to,aby skupina,která si říká Rada,dala jasné pokyny těm,kteří na její autoritu' dají,t.j. p,Novému a p.Violoví. Ani dr.Zenkl ani dr.Lettrich na dopisy neodpověděli. Znamená to souhlas s koexistenční linií p,Nového a p,Violy,nebo -nezájem o takové věci,jako je boj proti komunismu ve studené válce,nebo spolupráci s komunismem ve studené válce? Uvedená fakta stačí k tomu,aby čtenář si udělal vlastní uzávěr. Spolupráci na Festivalu odsoudily exulantské organisace v Sydney a Brisbane na valných hromadách a vyslovily p,Novému nedůvěru jako předsedovi Ústředí, Žádal jsem předsedu Sdružení v Melbourne p.Violu několikráte,aby svolal členskou schůzi,která by zaujala stanovisko v této základní otázce., exilového života,zda, lze spolupracovat s oficielním zástupcem pražské komunistické vlády,byť i by to bylo jen na,poli kulturním a byť i by to bylo pod firmou třetí neutrální organisace»Jsam přesvědčen,že taková spolupráce je'pro exulantské spolky a jejich funkcionáře nepřípustná,poněvadž je nejen v rozporu se stanovami spolků,ale též s antikomunistickým charakterem politických uprchlíků. Podle stanov je p.Viola povinen svolat členskou schůzi nejméně třikrát do roka,nesvolal ji však ani jednou. Po několika urgencích svolal výborovou schůzi. Na této sohůzi nedemokraticky a diktátorsky odmítl dát hlasovat o návrhu,aby výbor veřejně odsoudil adeláidskou spolupráxi na Festivalu. Když jsem žádal,aby výbor přijal můj návrh na doplnění stanov v tom smyslu,že jakákoli spolupráce s komunisty a to i na poli kulturním a to i tehdy děje-li se pod firmou třetí neutrální organisace je nepřípustná jak pro .spolek,tak pro funkcionáře a členy,prohlásil p.Viola,že takový návrh je něco tak závažného,že je třeba o tom moc uvažovat. Pan předseda Viola prostě mluvil za celý spolek,aniž by se dotázal členů výboru a aniž by umožnil o problému debatu a hlasování. Nezbývalo tedy nic jiného než čekat na valnou hromadu v naději,že tam bude možno zjednat nápravu. Valná hromada byla svolána na 14.května. Návštěva byla mimořádná. Na rychlo bylo na začátku valné hromady přijato asi 20 nových členů, V jednom rohu revisoři narychlo dělali revisi pokladny, Účast na valné hromadě nebyla kontrolována,takže se nedá tvrdit,že všichni účastníci byli skutečně' členy a že všichni,kteří hlasovali,měli hlasovací právo, Presónční listina nebyla. Na. konci valné hromady se zjistilo,že zasedání se účastnil též separatistický Slovák, p.Durják,který si přišel poslechnout schůzi Čechoslováků, členem sdružení československých exulantů není a být ani nemůže. Zda hlasoval nebo ne, to se asi dá zjistit jen dotazem u p.Durjá,ka samého. První utkání na valné hromadě nastalo,když byl přečten zápis minulé valné hromady,kde' bylo napsáno, že před rokem byl zvolen za člena výboru též Slovák a Violův přítel p,Krúl. Oficielní zpráva vydaná -o loňské valné hromadě p.ICrúla jako člena výboru neuváděla,zajímavé je,že'p.KruT se objevil, po prvé na výborové schůzi dne 12.prosince,kdy se jednalo o Festivalu. Mnozí, členové výboru tvrdí,že o tomto svém novém kolegovi před tím nevěděli a jsou pře svědčeni,že za člena valnou hromadou zvolen nebyl, P,Viola

- 12 tvrdí,že zvolen byl,že on sán jej vždy telefonicky zval na schůze a že vždy byl p. ICrúl řádně onluven,že nenůže-přijít. Tuto věc však p,Viola na žádné výborové schůzi před tin nehlásily před 12.prós'inc'cn p.Viola na žádné výborové schůzi nehlásil,že p. Krúla zval a šé p.ICrúl jeonluven. Záležitost byla Však "hladce" vyřešena, jedenapadesát procent odhlasovalo,že p.Viola ná pravdu. Po zprávě předsedově hlásil jsen se o slovo k debatě o zprávě předsednické. Slovo ni uděleno nebylo,předseda p.Viola prohlásil,že debata o zprávách bude až ve volných návrzích na konci valné hronady. To je ovšen věc naprosto neslýchaná na valných hromadách demokratických, spolků,aby debata o zprávách funkcionářů nebyla připuštěna před udělenín absolutoria. Podle p. Violy debata o zprávách činovníků něla být nejen až po udělení absolutoria,ale dor konce až po. zvolení nového výboru. P.Viola chtěl rychle.pře jít po zprávách několika funkcionářů ke zprávě revisorů a udělení absolutoria,když tu se místopředseda spolku dr.Schvretz domáhal,že on také má právo podat zprávu. Přítomný valné hromadě pan Čermák (bývalý předseda spolku) prohlašoval,že zpráva místopředsednická je ve spolcích věcí neobvyklou. Konečně se místopředseda dr.Schwetz,který se již před tím postavil ostře proti koexistenční linii p.Nového,dostal ke slovu a prohlásil,že chce doplnit zprávu pžedsednickou, zejména pokud jde o antikomunistickou linii spolku ve spojitosti s adelaidskýn festivalem,byl však přerušen p,Violou,že toto nepatří do zprávy nístopředsednické a že nepřipustí žádné projevy o ton co se stalo v Adelaide, to že se netýká našeho spolku. Tento výrok důsledně vyložený znanená,že nikdo nesní ani na valné hromadě kritisovati koexistenční činnost p,Nového,který je nejen předsedou adelaidského spolku,ale též předsedou australského ústředí. Podle p.Violy te.dy nikdo na valné hromadě nesmí kritisovat spolupráci s komunisty ve studené válce, kterou praktikoval předseda nadřízené organisace, Pokřikem Violových stoupenců a nedemokratickým odnětím slova místopředsedovi spolku na valné hromadě panen Violou, bylo ještě dvakrát znemožněno dr.Sohwetzovi podat zprávu. Jakmile chtěl pokračovat v-řc-či a..řekl slovo "festival" nebo "Adelaide" byl koneo svobody slova na valné hromadě sdružení exulantů v Melbourne. Jedenapadesát procent účastníků valné hromady přijalo.zásadu,že koexistenční linie předsedy ústředí se nesní kritisovat a že seo ní nesní ani mluvit. A tak bylo znemožněno místopředsedovi podat zprávu,bylo znemožněno i všem ostatním vysvětlit podstatu problému,t.j. že s komunisty spolupracovat se nesmí. Po varování,že valná hromada bude zmatečná,když nebude před udělením absolutoria připuštěna debata o zprávách funkcionářů,musel p,Viola debatu připustit. Ovšem nesmělo se mluvit o adelaidské koexistenci, Z obavy,abych nebyl, ukřičen,musel jsem rychle vychrlit několik vět,kde jsem obvinil p,Violu,že zradil ideály čs.politických antikomunistických uprchlíků,když znemožnil nedemokratickým způsobem,aby se spolek jasně vyslovil a postavil proti jakékoliv spolupráci s komunisty, Zorganisovanou většinu valné hronady však nezajínala fakta,ani jádro problénu, A tak lidé,kteří se nikdy spolkové práce neúčastnili,nnoho let na schůzích nebyli a nepřijdou zas, lidé,kteří až po desíti letech exilu se přihlásili na valné hronadě za, členy,aby jen nohli hlasovat,tito lidé odhlasovali absolutoriun odstupujícímu výboru a zvolili nový výbor z lidí,kteří buct koexistenční linii p,Nového schvalovali,nebo se proti ní nepostavili. Zvoleno bylo rovněž osm delegátů do Ústředí. Ze tato volba je zmatečná a neplatná,poněvadž podle stanov Ústředí měli se volit delegáti na společný sjezd exulantských spolků ze' státu Viktorie,který pak něl volit delegáty do Ústředí,to rovněž nikoho nezajímalo. Když byl podán návrh na doplnění stanov dalšími ustanoveními, podle.kterých by se zakazovala jakákoliv spolupráce funkcionářům a členůn s komunisty a to i tehdy,když by to byla spolupráce na poli kulturnín,najednou p,Viola unožnil denokratickou diskusi. Hlásil se o slovo p.černák,který prohlašoval,že návrh je nlhavý a že by se měla vytvořit zvláštní koraise,která by návrh lépe vypracovala, V návrhu se totiž říkalo,že jakémkoliv spolupráce s komunisty a fašisty a komunistickými a fašistickými organisace všech odstínů včetně- titoismu,gomulkovštiny a t.zv. národního a demokratického komunismu je nepřípustná. Co je na tom mlhavého jsem se ovšem od p.Čermáka nedověděl. Návrh na zvláštní konisi,která by navrhované ustanovení lépe stylisovala,prosazoval rovněž p.Kalina. Když někteří účastníci,kteří dosud podporovali p.Violu,prohlédli oddalovací taktiku pp.černáka a Kaliny a postavili se za navrhované ustanovení,nuselo se přistoupit k hlasování a dodatek do stanov byl

- 13 schválen kvalifikovanou většinou. Nyní šlo o to,vyvodit z nového ustanoveni stanov praktické důsledky. Logickým důsledkem, byly dva podané návrhy,aby valná hromada odsoudila spolupráci na festivalu v Adelaide a vyslovila nedůvěru předsedovi tfstředí p»Novému, Pan Tiola diktátorsky však opět nepřipustil ani debatu a ani' hlasování o řádně podaných návrzích a rychle prohlásil valnou hromadu za ukončenou. Pan Viola tedy nedemokratickým a diktátorským způsobem znemožnil,aby valná hromada odsoudila spolupráci na podniku,na kterém spolupracoval oficielní zástupce pražské komunistické vlády a dělal tam politickou propagandu. Nejen průběh valné hromady,ale i kampaň,která předcházela valné hromadě, je dokladem politikářského taktikaření a surového boje o moc,kteréžto věci nemají nic společného s opravdovou antikomunistickou politikou. Před valnou hromadou byly rozšiřovány pověsti,že nejde o spor týkající se boje proti komunismu,ale o mocenské úsilí jakési katolické prý kliky,která stejně nemá zájem o práci a jíž prý jde jen o to,aby Nový a Viola byli vyhozeni z funkcí v listředí, v Radě a v ACENu a aby tyto funkce pak mohla obsadit ona klika. Musel jsem tedy na valné hromadě prohlásit věc tak samozřejmou,že žádné funkce nechci ani v Radě ani v ACENu a žc bych je nepřijal i kdyby mně byly nabízeny. Domnívám se,že o upřímnosti tohoto mého prohlášení nebude nikdo z čtenářů pochybovat. Věci,které jsou dnes jasné téměř všem exulantům,bohužel stále nejsou jasné hrstce politických fanatiků. V kampani se dokonce šlo tak daleko,žc celý spor líčen byl jako spor fčíma á Prahy a že p.Viola je pro Prahu. Šlo však zde jen o to,vyburcovat co nejvíce sektářské smýšlení exilu a pak ho využít k mocenskopolitickým cílům,. Do určité míry se to podařilo a tak sektářský a partajní fa.natismus přispěl k tomu,že hlasovací mašinerie na valné hromadě sdružení v Melbourne dobře fungovala. K této kampani mám jen tento komentář: *

u č a s t n i 1

n a

C e l é

a k c e

r v 1 a s t n X

s V 0 u

j s e m

se

a

0 sob n í

0 h č a n v

3 k 0 u

o d p 0 v ě d n 0 s t n i k 0 1 i n a Z 0 d 0 v e d nos t r k t e r é C í r k v e i k e z o d P 0 věd i M t n e ,b n a P a t n 0 s t a M P a n X M a z a v r c ,1 s e k v a z u j P t a r s k é a o t i k á r s k é h o fan a t i s m u • P 0 1 p

,

*

íř

*

v

v

v

K

0

v

h

i

0

v

h

i

*

S 0 u h 1 a s i m

o v š e m

z d e

n a

s t a 1 i

m u n i s t *

y

s 6

t í m

s t r a n ě

0 v 1 á d a n é

v i s e j i c í 0 h

s

v

*

z e

P r a h

P r a h

y

s t u d e n 0 u

v

P.

y

p., N o v ý m k o d n 6 s n í

V i o 1 ia a

t o

s

v

p rob 1 é m e 0 h v á i k o u •

s o u -

S.H»,Melbourne, » „ x - P.S. "Hlas domova" z 13.6.60. v článku "ZAKÁZ-ŽNÍ STYK?" niko jiné píše "...někteří z nás' ty skutečnosti popadnou zbrkle do hrsti a učiní s "odbojovým" zápalem zbrklý závěr. Argumentace takových lidí pak vypadá asi takhles politické motivy vedou k zájezdům našich umělců a sportovců na Západ,tudíž všichni takoví sportovci a umělci jsou komunisti nebo kolaboranti a každý řádný a cti dbalý exulant' se jim musí vy-i hnout jako morové ráně, (Jinak je sám kolaborant a pozor na něho). Jaká bláhovostí ...Ať chtějí nebo nechtě jí,komunisté nám tak dávají do rukou ně co,'co nedovedly koůpit ail^-oay - příný styk s obyvateli"koaunistického světa. Jaká pošetilost se ho zříkatí" Na sto honů zapáohá z toho zenklistická sofistika a politioká nemravnost, nebo čí je to hlas "Hlase domova"? M.R.

_ _ x - -

- 14 "VÝZVA" (THE CHALLENGE), oběžník ČESKOSLOVENSKÉHO KLUBU V QUEENS LANDU— Austrálie, vydaný v Brisbane, kvoten-červen i960 otiskl o koexisteční činnosti zenklistů pp,Nového a Violy proklamaci v anglickém jazyce,jejíž originální znění přetiskujeme: "A PROCLAMATION .. .. - ' ' . Circumstanoes urge us to make a clear and open proclamation about' present conditions and the stand taken by Czechoslovak refugees in Australia, -,r : We proclaim,that the Czechoslovak refugees against communism are grateful to the Australian nation and its government for giving us a new home in a country where freedom and democracy are the principal points of the constitution', in a country where democracy is in blood and the minds of the nation. We proclaim,that up to nov; more than of our refugees were naturalised and this way they assumed citizen's duties and responsibilities toward this country. By citizen duties we refer first of all to the defenoe of this oountry and to its national as well as its personal freedom.. By the fulfilment of these duties we undertake to further the fight against the communistic intention of world domination and in effect the oommunistic intention of dominating this democratic country. We admit that a few individual Czechoslovak refugees started a work of coexistence with the government of their origin, the communistic government in Prague, This work became active in Adelaide at the instigation of Mr,F.Nový. A firm supporter of Mr, Novy's work was Mr.J.Viola of Melbourne, The Czéchoslovác refugees in Australia took a firm stand against the intentions of Messrs Novy and Viola. The state organisations of the Czechoslovac refugee organisations in Queensland and New South Wales unanimously oondemned the work of Mr, Nový in Adelaide and his defender Mr.J.Viola in Melbourne. Both of the.se state organisations no longer recognize Mr.Nový as .the representative of the Czechoslovak refugee organisations in Australia and it' is only a matter of time until Mr.Nový and Mr.Viola are forced out of office. Anywhere and in any nation one can find weed in the wheat and so it is even among the Czechoslovak refugees in Australia, We proclaim however, that except for an odd two or three in Adelaide and Melbourne, the nation of Australia- can rely on the loyality of the Czechoslovak refugees living in this country. The Committee of the Czechoslovak Club in Queensland. - - x - -

JAK KOMENTOVAT TOTO PROHLÍŽENÍ? československý klub v Qtieenslandu měl zajisté vážné důvody k tomu, proč proklamací v anglickém jazyku se obrátil na veřejnost australskou. Je všeobecně známo, -že zenklisté nelenili a svých posic u zastupitelských úřadů republiky v zah aničí, které získali většinou v době své kolaborace s komunisty,- využili k šíření pomlouvačných a často i lživých inřormaoí o svých politických odpůrcích ze stran nesocialistických. Přes- to však zenklisté v Austrálii nemají pravděpodobně oporu a ochranu v anglicky mluvících rodilých Australanech., snad je; ..£0. pouze- zdej š í, holandskou zvláštností, že Zenklovým důvěrníkem a zástupcem pro Holandsko' jest Holanďan řečí i původem,-, k-terý neostyš.ně se vměšuje do našich exilových i .ncpxilových. -politických záležitosti. «Jeho dopisy šéfredaktorovi .jednoho z největších holandských denních listů s křivým obviněním největší občanské a demokratické politické strany předmnichovské československé republiky jsou jeho neblahé činnosti křiklavým dokladem« Nepochodil dobře se svými dopisy, Zenklovým zástupcem a důvěrníkem pro Holandsko však patrně zůstal i nadále a není vyloučeno, že také ještě věří na Radu "svobodných i ženatých zenklistů", *•*

«

Vertaling van een'art ike 1 in "Modrá revue" no, 9-10 (69-70) ^3-11 juli-augustus i 9 6 0 , jaargang VI,, "biz .14.

HOE MOET MEN DEZE VERKhARING COMMENTARIEREN?

De Ts jechoslowaakse

club in Queensland had er zeker ernstige redenen voor om zieh met een proclamatie in de engelse taal tot het australische publiek te wenden, Het is algemeen bekend, dat de zenklisten niet geluicrd hebten en dat zij hun posities "bij de vertegenwoordigende organen der Republiek in het buitenland, die zij meestal tijdens de periode van hun collaboratie met de communisten hadden verworven, gebruikt hebten voor het verspreiden van belasterende en vaak leugenachtige informaties over hun politieke tegenstanders uit de niet-soeialistische partijen. Desondanks genieten echter de zenklisten in Austrálie blijkbaar geen steun en bescherming van de engels sprekende»geboren Australiers; missehien is het slechts een plaatselijke, nederlandse bijzonderheid, dat Zenkl's vertrouwensman en vertegenwoordiger voor Nederland een Niederländer van taal en oorsprong is, die zieh onbeschroomd in onze al of niet exil- politieke aangelegenheden mengt. Zijn brieven, gericht tot de hoofdredacteur van één der grootste nederlandse dagbladen, inhoudende een valse beschuldiging van de grootste burgerlijke en demokratische politieke partij der Tsjechoslowaakse Republiek voor München, zijn een schreeuwend bewijs van zijn onzalige activiteit. Hij heef"c niet veel succes geboekt met zijn brieven, maar hij is echter Zenkl's vertegenwoordiger en vertrouwensman voor Nederland blijkbaar 00k verder gebleven, en het is niet uitgesloten, dat hij nog steeds gelooft in de Raač. der "vrije ěn onvrije zenklisten", + Beran + Het woorč:"svobodný" betekent in het Tsjechiscii vrij, ook in de betekenis van :ongehuwd.Hier wordt dus een woordspeling gelruikt. x

- 15 OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO

Ö+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++^ oí +

" Mr.Andrew

0-oí o-}Of

"ROZBii ZABARMO 12,000 KUSOV Z LATIÍCH FEŇAZX". * -» Nestydatou, reklamu komunistickému TUZEXU a novou ostudu sobě dělá

+o +0 +o

touto "placenou oznámkpu" kanadský českým jazykem tištěný časopis' ' "Nový domov" v Torontě,, Komunisté mají "zlaté peňaze" ( kdo je

To ;;0 -o o

0+ 04 V í "

o+ 8r Bí

Banik z Kanady

vzali - tam je vzali )

....•-.,. :

....

a pomocí každého, kdo je ochoten jim po-

, ....

±8 to -Q "x

8± 0+

+0

v' čn-

máhat

-

v tomto případě jest to p;Andrew Banik-a zenklistioký

--o . - o

g-j_

"Nový domov"

o! si gj

-

lákají tvrdé západní, valuty, které tak nutně po-

třebují k infiltraci a rozvracení dosud svobodných částí světa, •• í?c se v tomto případě jedná?

5+

V roz,sá.hlé "Placené oznámce" šíří zenklistický "Nový do-

.0+

Ot

mov" nabídku p c Banika z Kanady, že rozdá "zadarmo" 12.000 (slovy

o---

dvanáct tisíc) ..kusů zlatých rakouských dukátů neb zlatých rakous-

0 g1-

-'••; kých desetikorun, jejichž cena se dle jeho vlaptního údaje rovná . ŠOcPOO, dolarůc

-g +8 Í8 o o o -g

-o

+ fo

Jeden zlatý peníz v ceně cca 6V-7 dolaru (cca 25'.-

"g

rQ, * hol„z!*) nabízí odměnou tomu,, kdo koupí přes TUZEX zboží v ceně Of Cj 400,- dolarů (cca l,520 s -hol ř zl.) ' Povedl-li by se mu tento doOf ' ' • • • brý "kšeft-" pro komunisty, rozdal by p»Banik oněch 80.000 dolarů, %

+8

n - j -

-

t

v

y

®

"

v-LW-A.-«/^. U.

I

U V G í

-fc, 5 J

CJ. j 0 " 1 Í U . U

&
J

X

U í o a x - J - J .

k/v

w v

üxwt.

v ^ j - a w v

jestliže, by prodal ve prospěch komunistického TUZEXU zboží za Q c+

0-0-8opořV '

o+ ooo'0+ 0 01 v o o+ 0+ Ri; o--

I

121,000 krát 400 dolarů, tedy za "maličkost" 4,800.000 čtyři miliony osmset tisíc ) dolarů.

( slovy

Aby tedy pa,n Banik za ú-

činné pomooi zenklistického "Nového domova" mohl snad vydělat!

o

~ T \J

+9 ^g

+o

fo fo

o o Í8 +o

na takovém "kšeftu" pro komunistický TUZEX - řekněme - obvyklých

tg +0

dvacetpět neb třicet procent, t.j 0 1,200.000 až 1,600.000 dolarů,

--o ^

+0

láká nabídkou jednoho zlatého peníze v ceně šest a půl dolaru k nákupu u komunistů za částku 400 dolarů«

Jinými slovy:

KDO POMŮŽE KOMUNISTUM KE 400 BOLARUM, OBBRŽÍ OBMĚNU VE YfšI jeden a půl procenta Z TĚCHTO 400 -B0LARU«

A komunisté za pomooi

. zenklistických časopisů jako jest "Nový domov" a "Naše hlasy" nějaké ty hejly či oběti patrně nachytají, ' Ne zas luhuje to rámeček?

I t , ooooooooO0000000000000000000OOOOO00000

íto §

to tg +0 4:3 --g --8 --o --o +0 • ""8 +0 to

- 16 R.T.: MEVIDITELNÍ MOC, Před časem získal jsem dva důležité dokumenty o činnosti socialistů v exilu, pro přehled stačí snad přetisknout jen důležitější výňatky z nich. Tyto přísné důvěrné dokumenty "byly získány tím způsobem, že někteří příliš horliví propagátoři socialismu v exilu zaslali jednomu exulantovi v domnění,že. on je socialista, dvě tiskoviny vydané čs.zahraničním ústavem v exilu.' Je to jednak "Organisace a pracovní program CsUZ" a jednak "Politický program Čs.zahraničního ústavu". Příjemce těchto tiskovin pořídil opisy, které byly uloženy pak u několika lidí. Stalo se to v roce' 1950. Program byl zřejmě vypracován v samých začátcích našeho exilu, tedy asi v r,1949 neb dokonce v r.1948* Program Zahraničního ústavu je velmi důmyslně sestaven, V podstatě jde o to připravit v exilu jednotnou socialistickou stranu, která se má nazývat Strana práce4 Tato strana má, pomocí tajných buněk, tak zvaných pracovních skupin, proniknout pokud moěno všechny exilové organisace. Důraz se klade na práci studijní a na výchovu pracovního dorostu pro budoucí čs,stranu práce. Nikdo by nemohl nic vytýkat ve svobodných zemích, že se některá strana neb některé strany tak připravují na budoucí úkoly. Spíše by bylo možno vytýkat těm nesocialistickým stranám, že se na budoucí úkoly v jednou osvobozené vlasti nepřipravují. Co však je zarážející u programu Zahraničního ústavu, to jsou pracovní metody jeho. Zajisté, že zejména v začátcích exilu bylo nutno být opatrným a nevystavovat se zbytečně nebezpečí,' zejména v táborech v Německu, Myslím na nebezpečí před agenty komunistické vlády. Zahraničnímu ústavu však zřejmě nešlo 'jen o to, chránit se před agenty Prahy, ale skrývat něco před demokratickým exilem. Proč jinak by musela politická strana svůj program tajit a tiskoviny označovat za přísně důvěrné? Čteme v nich doslovně? "ffs.UZ bude tvořit skupinu ve skupinách: a anonymita členství bude jeho velkou silou,neboť nelze porazit neviditelnou m o c ? " C o znamená~"postavit proti zejména V exilu falešné představě masové demokracie, skupinovou demokracii elit"? Je to vůbec ještě demokracie? Od té doby, kdy byl tento progräm vypracován, uplynulo již nejméně deset let. Opisy byly nabídnuty již před lety jednomu exilovému časopisu k uveřejnění,avšak problému byla věnována poměrně malá pozornost. Co však nás zajímá, je skutečnost, že plánovatelé tohoto programu pracují dále, časopis TRIBUNA vychází stále, Organisační síť bude dnes asi mnohem dokonalejší. Vychází nyní též časopis SVĚDECTVÍ,do něhož píší někteří z těch, kteří byli již dávno spjati s TRIBUNOU, Mojmír Povolný a- Vilém Brzorád jsou jména,která najdeme jednak ve starých vydáních TRIBUNY,jednak v nynějším SVĚDECTVÍ. Program je zřejmě podobný, vymoženosti socialismu v osvobozené ČSR musejí být zachovány. Jde tedy jen o to vyhodit komunisty a na jejich místa dosadit příslušníky Strany práce, A aby to bylo pro exil přijatelnější, vytvořena byla teorie, že nejlepším způsobem boje proti komunismu je hlásat národu doma tak zvaný národní komunismus. Jako by nejlepší zbraní proti komunistické lži nebyla pravda,celá pravda. Byla vytvořena teorie gradual ismu-, Lid doma má být vychováván k tomu, aby sice odmítl jednou komunistioké diktátory, ale aby neodmítl t,zv. socialistické vymoženosti, které tito diktátoři doma zavedli. Když k tomu ještě přidáme Peroutkovu knihu "Demokratický manifest", která by mohla být klidně nazvána socialistickým manifestem, máme nejen dobrý obraz toho, co jest vysíláno na vlnách Svobodné Evropy, ale máme také vysvětlení mocenských bojů socialistů v exilu. DOKUMENT č. I. Československý zahraniční ústav.

,

Přísně důvěrnéJ

Organisace a pracovní program čsUZ. A, CsUZ je i nadále budován na systému výběrových Pracovních skupin (PS),jež se tvoří v každém místě,kde je usazen některý z členů CsUZ, Kromě toho se dává na uváženou - a doporučuje se ~ PS,zda mohou a chtějí kolem sebe vytvořit Klub CsUZ, Klub (K) by byl větší skupinou osob blízských programu CsUZ a informovaných o je-

- 17 ho činnosti, nikoli však přímo spolupracujících. Páteř K;. muší tvořit členové PS a organisace v něm musí mít zajištěn rozhodující vliv.- K. slouží k výchově nových spolupracovníků ífsUZ a jejich činnost musí být zaměřena především k tomuto cíli... Tímto systémem se nám má podařit postavit proti zejména v exilu falešné představě^ masové demokracie, skupinovou demokracii elit, pronikajících a ovládajíoích politic ký život v celé šířoe, CfsUZ bude tvořit skupinu ve skupinách a anonymita členství bude jeho velkou silou, nebo£ nelze porazit neviditelnou moc. ("Velký Mág" této karbonářsky organisovane skupiny,r dr, Hubert Ripke už je na "pravdě boží" a Ripkův potěr - Dr,Povolný, Dr.Chalupa, Dr.Luža, Dr.Gaíourek a j. obdrželi sice výcvik dosti dobrý, zřejmě však nahradit "Mistra" nestáčejí, Pozn,red. M.R.) B.

Je-li třeba na jedné straně zachovat CfsUZ na nejisté půdě exilu pevný základno savadním zednářským systémem výběrových PS a stejně výběrových K, je na druhé, straně třeba zvýšit jeho výkonnost a dokonaleji využít výsledku jeho prací... Důraz klademe; l) na spolupráci se socialistickými stranami, 2) na- navázání spojení s oraganisacemi Hnutí pro Svobodnou Evropu, Je nutné aby všude, kde k tomu bude příležitost-, se cleno vé CfsUZ stali členy federalistických organisací»....

1. Ústředí ffsUZ zůstává v Paříži a jeho službu obstarává MALf. Ú. vydává pravidelně . na.počátku každého měsíce Věstník... Ústředí si vyhrazuje vydávat informace,sm-ř nice a ukládat úkoly také mimo rámec Věstníku, pokud k tomu budou důvody bezpečnostní a pracovní. Ústředí obstarává oficielní styk CsUZ s vnějším světem, pokud není svěřen jednotlivým PS nebo spolupracovníkům, 2, tfkoly společné všem PS, Posledního dne v každém měsíci zasílají PS hlášení o situaci čs.uprchlíků, zpracované podle přiloženého dotazníku, na adresu školákovu, 5, Úkoly společné všem spolupracovníkům, ...Protože v Ústředí existuje takřka úplný přehled o studijních oborech jednotlivých spolupracovníků, budou jim podle něho zadávány individuální úkoly.., Přenesení aktivity na mezinárodní pole klade zvýšené požadavky na překladatele CfsUZ... Překladatelské-úkoly budou zadávány individuelně, 4. Zvláštní úkoly jednotlivých spolupracovníků, resp.PS. ...Zprávy o politické situ aci v (?SR zpracovává na základě všeho došlého materiálu VELKÍ.,, Redakci TRIBUNY obstarává Fousek, Národohospodáře řídí Marek, Jako konečný cíl si Cf§UZ klade vybudování jednoho' společného tištěného listu pro politiku a hospodářství, jenž by byl jeho orgánem. Obsah Tribuny a Národohospodáře musí být soustředěn na poslání které si CfsUZ vytkl: aa) musí určovat program zahraniční odbojové práce a propagovat jejj bb) musí získávat a vychovávat nové spolupracovníky pro CfsUZ... C.

Financování, Úspěch tohoto pracovního programu závisí od finančních možností ÍfsUZ a jeho financování musí být věnována zvýšená pozornost. Protože CfsUZ a jeho PS jsou odkázány zcela na vlastní finanční zdroje, zřídí každá PS: 1) Společný fond,do něhož všichni spolupracovníci budou přispívat měsíčně 5% ze svého čistého měsíčního příjmu. 2) Do společného fondu plynou též příjmy z přednášek,publikací,článků atd,,. Pokladník připojí ke každému organisačnímu dotazníku,kdykoliv to uzná za vhodné anebo kdykoli o to bude požádán Ústředím, zprávu jež by se týkala: a) všeobecných cenových podmínek, b) uváděla přehled cenin, valut, výrobků, jež jsou vyhledávány a jež je možno dopravit z CfSR a zpeněžit. Celkovou finanční zprávu CfsUZ' povede VELICf. (peněz bylo dost a kdo se kryl pod . jménem VELKÍ, není tajemstvím. Pozn.red,M,R,)

- 18 DOKUMENT 5. II. Československý zahraniční ústav.

Přísně důvěrnéí

Politický program, čs.zahraničního ústavu. Program čsUZ stojí na synthese demokracie a socialismu v ČSR.... Převedení výrobních prostředků do rukou, pracujících jé jediná cesta vedoucí k rozšíření blahobytu na nejširší vrstvy - k hospodářské demokracii a k matericlní svobodě... Socialisace výrobních prostředků je možná pouze za předpokladu,že je zaručena politickou demokracií , neboť bez ní jsou pak'pracující vykořisťováni důkladněji a bezpečněji,než v soustavě kapitaliszické.., Národ. Formy demokracie a socialismu a. jejich synthesa jsou modifikovány charakterem národa,jenž je jejich nositelem. Národy jsou produkty historického vývoje,který je nutno považovat za úsek vývoje obecného,který určuje dění veškeré přírody a jehož zákony tudíž platí i pro vývoj lidstva.... Doma po obnovení demokratického zřízení? Ve svobodném demokratickém státě nelze uplatňovat politický program jinak než prostřednictvím politických stran,jež tvoří osoby s týmiž politickými názory a' jež jsou organisovány tak,aby veřejně mohly získávat stoupence pro svůj program. Protože v demokracii se váha politické strany a jejího programu měří počtem.hlasů,který jí odevzdají voliči,bude třeba kolem tohoto programu soustředit všechny,kdo se k němu hlásí. Prakticky jde o vytvoření jediné socialistické strany v ČSR,která již žije jako... čs.strana práce.«». a která postavena na principu federativním bude představovat nejvyšší možný stupeň demokratisace politického stranictví,především však již nyní v exilu. - - x - -

V.Vojíře "Tradice a česká státnost". Na recensi knihy otištěnou v dubnovém čísle "Modré revue" obdrželi jsme dva dopisy polemisujíoí s obsahem recense. Přetiskujeme nezkráceně oba dosti obsáhlé dopisy a Gritikovou odpovědí na tyto dopisy debatu o reoensi uzavíráme. REDAKCE S.P. Ke kritice Vojířovy "Tradice". Přátelé Karla Louly (Vojtěcha Vojíře) kteří, plníce přání zvěčnělého,vydali tiskem jeho poslední literárně-politickou práci,knížku "Tradice a česká státnost",ve snaze učinit zadost zvykové žurnalistické slušnosti,rozeslali t.zv, recensní -výtisky redakcím většiny českých exilníoh časopisů. Ne očekávali,než-li to,oo následovalo? mlčení nebo "ztrhá,ní" spisu tak odvážného a "nečasového". Byla-li tedy nevlídná kritika pana Critioa v dubnovém čísle "Modré revue" překvapením,tedy pouze proto, že tak zatracujícího posudku nadáli sc spíše od nějakého socialistického listu a nikoli od revue,která jest všeobecně považována za pravicovou. Nejde však o kritiku samu jako o způsob., jímž si kritisujíoí svoji úlohu usnadnils prohlásil knížku za "věc nezralou" a za snůšku "naivností,jež nesnesou styku s realitou" a tento svůj verdikt ospravedlňuje rozpitváním několika nejméně podstatných pasáží knihy,ponecháváje bez povšimnutí statě daleko důležitější a pro smysl celku rozhodující. Přihlédněme tedy blíže k těm "naivnostem" V.Vojíře a pozorujme,jak obstojí při konfrontaci s realitou pana kritisujícího. "Autor na př, zavrhuje demokracii",píše p.Criticus a pokračuješ "Není jediný, v dnešní smutné době obecného úpadku demokracie". Ejhle - Vojíř tedy nebyl sám se svými "naivními" názory na demokracii. Ano, jest - nikoli však "bohužel", ale chvála bohu - více lidí vzdělaných (i prostých),kteří prošli školou života s očima otevřenýma a s mozky neimpregnovanými, filosofií negace a rozkladu. A jsou i tací,kteří

- 19 současný stav demokracie nepovažují - jako .Qriticus - ' zä i je jí "úpadek",nýbrž - jako Vojíř -iza její vyspění,vyzrání,za věk,kdy sémě zaseté v. r, 1789 přináší své "bohaté plody: komunismus a jiné diktatury.- To pak,co p.Criticus praví dále a kde staví rovnítko: iiezi . autoritativním režimem a diktaturou,to už jest jenom kus « snad neuvě domělé - dialektiky. "Aut o r . . o d m í t á důrazně:všechny snahy o smír tradice katolické a reformační. Co ,tedy . chce-? Obnovu:kulturního boje?",ptá se Criticus. Otázky nemístnéřneboť předně Yojíř naprosto neodmítá tyto snahy,nýbrž chce,aby toto smíření bylo "podepřeno solidními,nezmatenými základy",t.j. vyřeknutám se "prapříčin revolučnosti a odporu proti Sřádu" a oslavování původců ztráty duchovní jednoty a společné ideové základny národa-:,ztráty,která byla také prapříčinoů Všech našich národních a politických krisí,včetně rozpadu ČSR, Pozorný "čtenář není na pochybách o tom,co Vojíř chceš návrat k mravní a duchovní jednotě,k tradici cýril3so-metodějské,svatováclavské,svatovojtěš ské.•• ;•-.!. "Autor lituje,že se český stát r.1918 stal republikou a ne královstvím.Ale síla-. monarchie je především v nepřetržitosti její tradice",poučuje pan kritiki- Zdá se,že pan Criticus přehlédl strany 4I až 48,na nichž Vojíř tuto nepřetržitost královské tradice českého státu dokazuje řadou citátů.- Nejdéle a nejúporněji potýká se Criticus s posledním odstavcem předposlední kapitoly,v němž autor naznačuje prav děpodobný vývoj• českého, státu'- kdyby byl nastoupil onu. "druhou cestu",t,j. přijal monarchické zřízení. Ačkoliv se jedná jen o hypotetický náčrt,o odhad a spíše- o viz£,a nikoliv o konkrétní tvrzení,věnuje mu pan kritik polovici celé své úvahy. Zda se Vojíř ve svých předpokladech a odhadech mýlil či nikoliv,to může p.Criticus doká zat stejně těžko,jako na př, svoje vlastní kategorické tvrzení,že; (u nás r,1918) "o Habs.burky nikdo,, nestál". Neboť - ptal se na to někdo někoho? Ovšem,budovatelé no vého státu měli všc-ohny důvody nebýt zvědaví na v&li lidu. Kdyby totiž byla tehdy uplatněna první zásada demokracie,t,j. že o státní formě své země rozhoduje veškeren její lid - v našem případě tedy nejen češi,nýbrž také Slováci,Němci i MacTaři byl by patrně, výsledek lidového hlasování vyznel'pro republiku méně slavně,"Že o našem osudu rozhodly docela jiné věcí",to říká,jinými slovy,Vojíř také (str.54). Jest možné,ba pravděpodobné,že p.Criticus měl blíže^k oněm "tajůplným silám a vlivům", a bylo by od něho velmi~záslužné,kdyby o tom napsal vše,00 ví. Snad právě tímto odhalením by napravil onen zmatek,způsobený Vojířovými "naivnostmi" a v "některých ne dost kritických a informovaných hlavách". •

P.Anodin (USá)v • .

"

-

JE CRITICUS KRITICKT? Četl jsem s podivem "kritiku" Vojířovy knihy "Tradice a česká státnost",která byla (uveřejněna v "Modré revue" z měsíce dubna pod značkou Criticus. S podivem proto,poněvadž ji není možno než'považovati za demagogickou a novinářsky, neseriosní. Demagogickou potud,pokud připisuje autoru názory,kterých tento neuvádí a s kterými je pak fiktivně diskutováno. Neseriosní pak proto,že Criticus se podrobně zabýval hypotetickými názory autorovými na str. 53 a ž 55»zatím 00 úplně ignoroval palčivé a základní problémy,kterými se autor v celém díle zabývá. Je pravdou,žc autor nevidí -zalíbení v demokracii,formě to přitažlivé avšak klamné. Naproti tomu není v Celé knize zmínky,že by autor favorisoval diktaturu,jak se Criticus snaží argumentóvati "a contrario", či považuje Criticus konstituční monarchii, neb stavovské zřízení za formu diktatury? . -Vytýkaje autoru "přísné" katolictví,Criticus uvádí,že ani Vatikán netvrdíjže .by pravoslavné a evangelické církve nebyly"křesťanské. Tím méně tvrdí tak autor,Celým dílem táhne -se jako červená nit autorova obhajoba křesťanské civilisaoe,kterou považuje za záklád Rádu aniž by rozlišoval mezi jednotlivými církvemi. Může 'tato jeho celková tendence býti setřena citací dvou hesel na str,26? Autor staví tu proti sobě Nový zákon: "Miluj svého bližního jako sebe sama" a pozdější 2ižlcovos "Bijte,

- 20 zabijte, nikoho neživte". Je snad autorova sympatie pro pravoslavné Romanovce také důkazem jeho "přísného" katolictví? Criticus.se táže, zda si autor žádá obnovu kulturního'boje, Z díla je jasno, že autor se zprvu zabýval historickou retrospektivou, což bylo nutným předpokladem pro jeho analysu nedávné minulosti a přítomnosti. Jako pouhý "l*esprit ďescalier" napadá nás otázka zda šlo v době husitské o boje kulturní či nábožensko-politickéS Criticus postavil svou recensi zejména na- tvrzení, že eventuelní český král z anglického rodu by nemohl splniti naděje v něho kladené a že by nemohl ku příkladu zabrániti Mnichovu. Je třeba uvážiti, že autorovo tvrzení je pouhou hypotésou, stejně tak je jí' ovšem tvrzení Criticovo, nebo£ nikdo nemůže vědět jak události by se byly vyvinuly. ' Je však třeba připustiti, že hypotesa Critikova je pravděpodobnější než autorova, Critikův poukaz na rozhodování ministerských předsedů a parlamentů a nikoliv králů, je pro otázku konstitucní monarchie nerozhodný, Premierové a-parlamenty jsou pomíjiví, královská dynastie však svým trvalým charakterem je skutečným strážcem ííádu a symbolem.národní pospolitosti, což je pro otázku tuto primordiální. Nejzávažnějším nedostatkem Critikovy kritiky je však naprosté pomlčení o neblahých následcích Francouzské revoluce, jež autor znamenitě analysoval. Hlavní tendencí Vojířovy knihy je poukaz na spáchané omyly. Je snad toto naivností? Hypotetická otázka anglického monarchy na českém trůně, nadhozená na okraji díla, neubírá nijak na významu hluboké analysy příčin českého úpadku. Po srovnání Yojířovy "Tradice a české státnosti" a Critikovy kritiky bude myslíme každému jasno, že to není Vojíř-Loula, který "mate" méně informované. Apropos, podle Critica je protikladem idealismu realism., zatím co my jsme se. vždy domnívali, že je jím materialism. Je velmi příznačné pro dnešní dobu, že objeví-li se někde dílo, které poukáže na skutečné příčiny zlořádu, je pro nebezpečnost pravdy ihned napadeno pod záminkou blouznění a naivity nejen-na levici ale i kritiky na t.zv. pravici.. Pravda jinak, že- Criticus uznává autorovo ušlechtilé vlastenecké cítění. Budiž mu zato vzdána chvála. Avšak vzhledem k celkové tendenci Critikovy recense nutno si i zde připomenoutř ono římské "Timeo Danaos et dona ferentes" (Bojím se Seků i když přinášejí dary").

CRITICUS píše; Z toho co jsem napsal nehodlám nic odvolat a sotva mám co dodat k své původní recensi a k'článku o posuzování exilní literatury. Nikdo na mně nemůže také žádat, abych odpovídal na poťouchlý osobní útok, obsažený v dopisu p.S.P. K věcnějším námitkám jen toliks žádný recensent se nemůže zabývat všemi názory posuzované knihy, protože -by musel pomalu napsat knihu stejně dlouhou nebo delší a aby se vyhnul výtce, že vytrhává věty ze souvislosti, musel by přetisknout knihu celou. To by bylo nesmyslné a proto se každý recensent omezí na to, že zaznamená, co za důležité nebo charakteristické považuje - zejména je-li jeho recense omezena rozsahem. Vytkl jsem autoru, že je proti demokracii a jeho obhájci, kteří se těší pohostinství demokracie, si to pochvalují. Neberu jim k tomu právo, ale nechápu, co hledají v demokratickém světě, když jsou proti demokracii, A protože mají plnou hubu vlastenectví, budiž jim připomenuto, že české národní tradice jsou demokratické. Hlásali je (vynechme politiky) Palacký a Havlíček, Neruda a Čech, Jirásek a Dyk, Tyrš a Fügner a s nimi nejlepší kulturní a političtí vůdci národa a ovšem i miliony drobných příslušníků našeho lidu. Jsem proto se svými názory v nejlepší společnosti, kdežto ten, kdo je proti demokracii a lne k cizáckým idejím, popírá odkaz předků a chce ho rušit, S tím nechci mít nic společného. Komunistického čerta nebudu vyhánět áTáblem jiné totality a českou tradici nebudu ochuzovat tím, že bych. z ní vylučoval Husa, Žižku, Chelčického a Komenského, A konečně? nejsem ani pro pravici ani pro levici, ale pro český způsob života. Ten mi stačí, cizích vzorů nehledám.

"TUZEX"

EN

J.JOSTEN.

Het zei;.klistiseh bLad"Naše hlasy" (onze stemmen), dr>.t de propaganda voor de communistische ondernemingen "TUZEX" en "BATORY" nog steeds voortzet, heeft in no, jO van 16.7*1960 een artikel gepubliceerd met het opschrift; "Tuzex en J.Jos~en". De heer dr.Jiří Skvor besluit dit artikel met de volgende woorden: "_k beveel aaa een punt te zetten niet alleen achter TUZEX, maar ook achter Josef Josten." Het is duidelijk, dat dr.Jiří Skvor, als een belangrijk lid van de redactie-raad, "Naše hlasy" moet helpen de tuzexkastanjes uit he^ vuur te slepen, maar ook al kan hij achter Josef Josten een punt zetten (welke laatste deze keer aan de goede kant staat, hij is tegen de propaganda voor communistische ondernemingen) wanneer dan ook hij zulks wenst, achter TUZEX zou hij echter een punt mögen zetten pas dan, wanneer "Naše hlasy" heeft opgehouden de communistische advertenties te plaatsen. De schände blijft echter ook na dit punt, wanneer men er toe komt, bestaan, en het is de grote vraag of "Naše hlasy" - wanneer het het communistisch gela voor de communistische advertenties kwijt raakt - überhaupt nog in staat zou aijn te blijven voortbestaan. In het algemeen betwijfelt men dit. Het blijft natuurlijk een karakteristiek bewijs van het zenklisme, dat de meeste leden van de redactie-raad van het blad "Naše hlasy" tegelijkertijd ook leden, zelfs functionarissen, zijn van het zenklistische "G-ezelschap voor kunsten en wetenschappen" en van de zusterafdeling daarvan voor Canada. T ^

IVAN HERBEN PRIJST "NASE HLASY" EN "NAŠE HLASY" PRIJST IVAN HERBEN. Begrijpelijkerwijs. Maar ook al zouden zij elkander hoe voel wierook dan ook toezwaaien, toch zal die wierookgeur waarschijnlijk siechts de zenklisten kunnen aantrekken. Dr.Ivan Herben wordt in "Naše hlasy" /onze stemmen/-(van wie deze stemmen zijn "blijkt uit de inhoud daarvan en uit hun propaganda voor communistische ondernemingen)- geprezen als één der meest vooraanstaande oprichters en één der meest verdienstelijke leden, en tenslotte één der meest belangrijke funetionari«sen van het "G-EZELSCHAP VOOR KÜNSTEN EN WETENSCHAPPEN". Dus - kunsten en wetenschappen van dr.Ivan Herben. Met groot elan verdedigde hij "TUZEX" en "BATORY"; hij beweerde, dat er wetten zijn in de Verenigde Staten, die de redacties strafrechtelijk kunnen vervolgen, die het plaatsen van advertenties van de communistische ondernemingen "TUZEX" en "BATORY" zouden durven te weigeren. Men zegt dat dr.Herben n i e t w i s t - ook dat is mogelijk - dat dit niet waar is. Het zal nu de zaak van k u n s t zijn hoe hij zieh hieruit zal draaien r.u de heer Josef Josten een verklaring heeft gepubliceerd, welke hij van het Ministerie van Justitie van de Verenigde Staten kreeg, n.l. dat elke publicatie welle advertentie dan ook mag weigeren, en dat de vertegenwoordigers van TUZEX, die hun werk in het gebied van de Verenigde Staten uitoefenen, in de ertoe bevoegde afdeling van de "United States Department of Justice" geregistreerd moeten zijn krachtens wet van het jaar 1938 ("Foreign Agents Registration Act"). Wij kurinen ons gemakkelijk indenken, welke aantekeningen het amerikaanse Ministerie van Justitie en zijn onderafdeling voor registratie van buit^nlandse agenten, waarschijnlijk zal maken bij de namen van agenten, die de ondernemingen van commu-' nistische landen vertegenwoordigen. De betreffende Organen zijn zeker geinteresseerd in de omvang ěn methode van de verrichte handelstransacties, in de persoon van de agenten en hun medewerkers. En zulks is niet alleen in de Verenigde Staten van Amerika het geval. Dergelijke schanddaden zijn dus door het toedoen van het zenklisme in het tsjechoslowaakse politieke exil mogelijk. En is het andere deel van het tsjechoslowaakse politieke exil, de verpletterende meerderheid die niet zenklistisch is, zo onverschillig, dat het de Organisatoren van dergelijke schanddaden en degenen, die hun hand daarboven houden, niet aan de kant kan zet ten ? T -n

- 21 Jr.Radinsky a "Nový život". V posledním'čísle "Modré revue" jsem otiskl dopis, který jsem poslal redakci "Nového života"'» Myslím, že jsem jednal moudře, že jsem dopis publikoval v "Modré revui", protože: "Nový život" na můj dopis nereagoval« Nebyl k tomu povinen, aie • jsou jakési zásady slušnosti a zdvořilosti, jež neradno porušovat ani vůči odpůrci. '- '

« ' . . - ... . *

'• -

V, I ,

R.K.

-: X

-

!

"TUZEX." A J.JOSTEN« Zenklistické "Naše hlasy", které stále ještě pokračují v propagaoi komunistických podniků "TUZEX" a "BATORY", otiskly v čísle 30. ze I 6 . 7 . I 9 6 O článek s nadpisem "Tuzex a J.Josten". P.dr.Jiří'škvor končí tento článek slovy; "Doporučuji udělat tečku-nejen za TUZEXEM, ale i za Josefem Jostenem." Je jasné, že dr.Jiří škvor jako význačný člen redakční rady musí "Našim hlasům" pomáhat tahat tuzexové kaštany z ohně, ale i když může udělat tečku za Josefem Jostenem (který tentokrát stojí na správné straně, je proti propagaci komunistických podniků) kdykoliv bude chtít, za TUZEXEM bude mocí tečku udělat teprve tehdy, až "Naše hlasy" přestanou komunistické inseráty otiskovat« Ostuda však zůstane i po té tečce, až k ní dojde a je velkou otázkou, zda "Naše hlasy" - až ztratí komunistické peníze za komunistické inseráty budou.schopny vůbec ještě existovat. Všeobecně se o tom pochybuje, Charakteristickým- dokladem zenklismu ovšem zůstává, že většina členů redakční rady "Našich hlasů" je současně členy, ba i' funkcionáři zenklistické "Společnosti pro vědu a umění" a její pobočky pro Kanadu. ' T -n <J «X5 • - - x - •

"IVAN ;HERBEN CHVitLÍ "NAŠE HLASY" A "NAŠE HLASY" CHVifLÍ IVANA HERBENA.

Pochopitelně, Avšak, kdyby se okuřovali navzájem tím kadidlem, sebe víc, přec jen budou vonět patrně jen zenklistům. Dr,.ívan Herben je v "Našich hlasech"-(čí to ovšem jsou hlasy je zřejmo z -jejich obsahu a propagace komunistických podniků) - veleben jako jeden z nejvýznačnějších, zakladatelů a jeden z nejzasloužilejších členů a navío jeden z nejvýznačnějších funkcionářů "SPOLEČNOSTI PRO VÍÍDU A UMĚNÍ". Tedy - věda a umění dr.Ivana Herbena, S velkým elánem hájil "TUZEX" a "BATORY", tvrdil, že v USA jsou zákony, jejichž trestní sankce by postihla vydavatelství časopisů, které by se odvážily odepřít otisknutí inserátů komunistických podniků "TUZEX" a "BATORY", Dr.Herben prý n e v ě d ě l - i to je možné - , že to není pravda. Bude nyní věcí jeho u m ě n í jak se z toho vykroutí, když p.Josef Josten otiskl vyrozumění, které obdržel od ministerstva spravedlnosti Spojených, států amerických, že každá publikace smí odmítnout jakýkoliv inserát a že zástupci TUZEXU působící na území Spojených. států, musí být registrováni v příslušném oddělení "United States Department of Justice" podle zákona z r.1938 ("Foreign Agents Registration Act"), Lehce si každý domyslíme, jaké asi záznamy americké ministerstvo spravedlnosti a jeho oddělení pro registraci cizích agentů si učiní u jmen agentů zastupupíoích podniky komunistických států. Jistě že dotyčné úřady se zajímají i o rozsah a způsob provozovaných obchodů, o osoby agentů a jejich pomocníků, A není tomu tak pouze ve Spojených státech amerických. Takové ostudy jsou tedy možné zásluhou zenklismu v československém politickém exilu, A tak netečná je druhá část československého politického exilu, drtivá většina, která není zenklistická, že se neumí s pořadateli těchto ostud a těmi, kdo.ž nad nimi drží ochrannou ruku vypořádat?

- 22 DVA EXILUJ ČASOPISY.

•

.

-v.-.:

Pohřbil jsem - na štěstí předčasně - list "Demokracie a socialism", Omluvou ' budiž, že list nevyoházel tak dlouho, že jsem právem mohl předpokládat, že zanikl, Jpem rád, že jsem se zmýlil. Nemiluji socialism a nevěřím,že jej někdo dokáže sloučit s demokracií. Ale list, jehož název obsahuje tento protiklad po nén názoru nepřekonatelný, jest jednín z mála exilních časopisů, jež stojí za to, aby je člověk četl. A proto doufám, že na další číslo- nebudeme muset čekat tak dlouho, jako na to poslední,, V Mnichově saoal Miloš Svoboda, kdysi vydavatel "Integrálu", vydávat "české • listy",jako orgán Českého národního výboru,jehož předsedou je generál Lev Prchala, Při čtení prvního čísla tohoto listu,jež mi náhodou přišlo do ruky,jsem si mimoděk vzpomněl,že v Praze bývala "česká spořitelna",na.níž za rakouských dob bylo české jen to jméno, Nemohu si pomoci, ale mám dojem, že to s těmi "českými listy" je právě taková, • .. -tí.K,

ZENKLISTĚ V HOLANDSKU. Holandská pobočka zlé a pověrčivě sekty zenklistů jest zde neprávem vydávána za "Komité svobodných čechsslováků". Pod tímto falešným názvem pokusila se vetřít do Nederlandse Federatie' voor Vluchtelingenhulp, nevíme ještě jak dalece a na jak dlouho se jí to podařilo» Předsedou spolku byl z milosti Zenklova zástupce pro Holandsko pana W.Valka ustanoven zenklista p.dr.Karel Remeš, jehož jménem byl vydán oběžník oznamující utvoření spolku, V tomto oběžníku napsal pan dr,Remeš nehoráznou a ne stoudnou lež. neboť praví v něm, že "ZATÍM CO SVOBODNÍ ČECHOSLOVÁCI VE VŠECH ZEMÍCH VYSTUPUJÍ UVĚDOMĚLE JAKO

CELEK,

ČECHOSLOVÁCI V HOLANDSKU JEDINÍ" SE NESOUSTŘEDILI, ABY DALT VÝRAZ VĚDOMÍ NÁRODNÍ SOUNÁLEŽITOSTI," 0 tom, jak je československý exil rozbitý, o tom jaký podíl na jeho rozbití má dr.Zenkl a zenk-lismus, jaký podíl má propagace "národního komunismu" (časopisy SVĚDECTVÍ, TRIBUNA a'pod,), jaký podíl má propagace komunistických podniků TUZEX a BATORY, jíž se účastní zenklistické časopisy a význační funkcionáři exilové SPOLEČNOSTI PRO VĚDU A UMĚNÍ, jaký podíl má- provádění "kulturní" koexistence s komunisty ..z Prahy v Adelaide v .Austrálii, atd,, atd,' - bylo již napsáno tolik, že o' nehoráznosti a nestoudnosti lživého prohlášení, kterým pan dr,Karel Remeš utvoření spolku o..důvQdňuje, není třeba více se šíříti. Za jménem předsedy spolku dr.Karla Remeše figurují další "zakladatelé" spolku a sice pánové a dámy: , Schön František, • Hašek.Arnošt, Van Brakel - Pollaková M.V.,/ De Vries - Kyselá L., Mr.Paroubek J.,

Banduric M,, Venmans - Čusteková A,, Wildmann František.

Pokud snad některým z nich obsah oběžníku nebyl znám a jejich jména byla snad připojena bez jejich vědomí neb souhlasu, nechf zašlou redakci "Modré revue" o tom prohlášení. Zavazujeme se-rozeslati je na všechny adressy, na něž bylo zasláno dnešní dvojčíslo našeho časopisu. Dr Jan Beran P.S. Panu dr,Karlu Remešovi jsme zaslali doporučeně 9 výtisků tohoto článku, aby je mohl předati všem, -jejichž jména byla pod oběžník o utvoření Valk-Remešova spolku připojena,

• •

„ _ x - -

DE ZENKLISTEN IN NEDERLANB. ; De nede'rlandse afdeling van de boze en bijgelovige sek'te der.zenlclisten wordt hier ten onrechte uitgegevc-n voor het "Comité van V.rije Ts jechoslowakeii". Onder deze valse benaming heeft zij getracht zieh in de Nederlandse Federatie voor Vluchtelingenhulp in te. dringen^ wij v/eten nog niet in hoe verr6 en voor hoe .lang het'haar gelukt is. Door genade van Zenkl*s'vertegenwoordiger voor Neder land, de .lioer W»Valk, werd als voorzitter van bovengenoemde vereniging de zenklist dr.Karel Remeší aangesteld, in wiens naam de circulaire, werd uitgegeven, die de opriohting. van: de vereniging aankondigde, In deze circulasire heeft .dr.Remeš een grote erí onbeschaamde leugen geschreven, want hij stelt daarin dat "TERWIJL DE VRIJE TS JECH0SL0V7AKEN IN ALLE LANDEN DOELBEVfUST ALS EEN GEHEEL OPTREDEN, DE TSJECHOSLOWAKEN IN NE DER LAND ALS ENIGEN NIET BIJ ELKANDER ZIJN GEE01V1EN OM UITING TE GEVEN AAN HUN BEWUSTZIJN VAN NATIONALE SAAPfHORIGHEID". Er is reeds veel geschreven over het' feit hoe uiteengevallen het tsjechoslowaakse exil is, over het feit welk aandeel dr.Zenkl en het zenklisme op dit uiteenvallen hebben, welk aandodlde propaganda van het "nationale öonnunisna" (bladen SVĚDECTVÍ, TRIBUNA e»d«), de propaganda van de communistische ondernemingen TUZEX en BATORY waaraan zenklistische bladen en vooraanstaande funetionarissen van het GEZELSCHAP VOOR KÜNSTEN EN WETENSCHAPPEN deelnemen, en welk aandeel het uitvoerc-n van de "culture le" co-existentie met de communisten uit Praag in Adelaide in Austrálii daarop hebben, etc. etc. - Daarom is het niet meer nodig nog vorder uit te weiden over de boosaardigheid en onbeschaamdheid van deze leugenachtige verklaring, waarmede de heer dr.Karel Remeš de opriohting van bovengenoemde vereniging motiveort. Achter de naam van de voorzitter van de vereniging, dr.Remeš, figureren andere "oprichters" van. de vereniging, en wel de heren en damess SchSn František, Van Brakel-Pollaková M.V., De Vries-Kysolá L.,

Hašek Arnošt.. Mr.Paroubek J.,

Banduric M., Venmans-šustcková A., Y/ildmann František.

Voor zover misschien aan enkeien van hen de inhoud van de circulaire niet bekend was en hun namen misschien zonder hun weten of hun toestemming eraan v/erden toegevoegd, gelieve men aan de redactie der "Modrá revue" een verklaring daaromtrent t6 zenden. Wij verplichten ons dez6 te zenden aan alle "adressen, waaraan het huidi1 ge dubbele nummer van'ons blad"'is rondgestuurd. ' ? dr'.Jan Beran P.S. De hesr dr.Karel Remeš hebben wij aangetekend 9 exemplaren van dit artikel gezonden, opdat hij deze zou kunnen overhandigen aan alleh, wiens namen werden toegevoegd. aan de circulaire betreffende de opriohting van de Valk-Remeš' vereniging.

Je to skuteční "Společnost nro vědu a umenírt?_ Ösl. vědci a umělci, kteří zůstali doma, nesmějí za hranice, jestliže nejsou povazováni Komunisty za naprosto spolehlivé a komunistickému režimu věrné občany, Jest to všeobecně známé, ösl. vědci a umělci, kteří mohou ze západních zemí volně cestovat, ba dokonce i přednášky pořádat po komunistickém Československu a dokonce i po Sovětském svazu, jsou zajisté komunistickým režimům oněch zemí tak přijatelní, že duvera $sl. politického exilu k nim by musela být nebezpečím bud jim nebo exilu, V konkrétním případě jedná se o p.prof.dr.Václava Hujera, který jest Členem "Společnosti pro vědu a umění" ač cestuje volně a přednáší v komunistickém Československu a ta-

- 24., ké v Sovětském svazu, Z příjmů za komunistické inse:ráty-- převažnou část své existence kryjící kanadské v české řeči tištěné časopisy "Nový domov" a "Maše hlasy" svým čtenářům ovšem vykládají, že p.prof.dr.Karel Hujer je antikomunista a svědčí prý o tom, že odmítl v jedné ze svých přednášek o..dialektickém materialismu filosofii,která tvoří jádro komunistické doktríny, těmito slovy! "Materialistický předpoklad, který tvrdí, Že hmota má pro člověka prvořadý význam, se stává ve světle moderní fysiky úplně zastaralý a překonaný* 0 tom, že by prohlášení tohoto druhu nemohlo být uveřejněno v rodné zemi ^rof .Eujora', ne pí třeba mít ne jm.enší pochyby.. (do slova shodně "Nový do; mov" ze 4.6.1960 a "Naše hlasy"/ z 2.7.I96O.) Nořokl-li pan dr,Karel Hujer o svém antikomunismů ničeho více, pak se nedivíme, že má dovoleno v komunistických zemíoh cestovat a přednášet a nebudem se také ani trochu divit, jetliže komunisté překvapí "Nový domov" a "Naše hlasy" tím, že "antikomunistické" prohlášení p.prof,dr.Hujera z jejich listu v plném znění otisknou. Zůstane nám tedy jen možnost divit se "Novému domovu" a "Našim hlasům", divit.se "Společnosti pro vědu a umění" a především ovšem divit se našemu exilu v Kanadě a divit se našemu exilu jako celku,'že se konečně již jednou nerozkývá k_tonu, aby zaujal jasné stanovisko k těmto .a mnohým jiným záležitostem a událostem, jež by. ho měly zajímat. ' • , Beran — — x. — —

PAN ARNO HAIS, "V

.

'

-

.

.'EODIVTď PfrířAD NAŠEHO EXILU. á Za peníze z pramenů exilové veře^noejti neznámých byl činiteli exilové veřejnosti rovněž neznámými utvořen útvar "Svobodných odborů v exilu", Po čela tomuto podivnému útvaru byl postaven pan Arno Hais-, Jak jsme již vícekráte v "Modré revui" psali, má pan Arno Hais obzvláštní' kvalifikaci pro funkce v našem veřejném politickém kulturním životě. Vždyť byl na konci prvé světové války stihán zatykačem polního soudu čsl.legií v Rusku za zločiny, které, tehdy jako bolševik proti legiím napáchal a za něž by byl tehdy plným právem zasluhoval šibenici. Mohlo by nám být vytýkáno, že ani zločinci pro !jeh'ó činy odsouzenému nemá 'býti po 40ti letech vytýkáno, čeho se tehdy dopustil, avšak'pan Arno Hais - přes to, že odsouzen, ba snad vůbec ani souzen nebyl - tohoto ohledu hoden není, neboť za druhé světové války pomáhal zaáé nacismu. Jako zástupce předsedy NOtFZu (Národní odborové ústředny zaměstnanců) v nacistickém Protektoráte mluvil v červnu 1942 na veřejném projevu, , •

'

"jako zástupce českých lidí práce, dělníkůvz továren, dílen a velkostatků, jakož i zaměstnanců z obchodů a kanceláří" a neváhal prohlásit do slova!

^

,

"Nedávno jsme- byli svědky velkorysé oslavy Svátku práoe. Ta byla rovněž proVedena z popudu a na přání pana Zastupujícího,,'říŠského-i)jotOktx5r3"i"'^A právě dnes ráno byla zahájena další velká akce, která-'dovoluje," aby půl /čtvrtá tisíce českých dělníků a dělnic se dostalo na zotavovací dovolenců do:hejlepších.-'lázní Protektorátu,' do míst, kam dříve jezdili jen'kápitaiisté>' Žld|'a z^hálčívá pahská= chamraa, Tato .ak.ee ja dqlšíh d£kaz-.er. "jeho hlubokého sociálního. • smý^lti prs", skuji- tečné potřeby^»pracuj^oích líd^;,v%y dřífé' mohl pracující' čloVěk •snít-o podobr^h věcech? Pro sánou sociální pécá,..~ípři-níž, se.-.. jení.ajen'-ifeadoválo^sq^k ©pravdové sociální: práci. ve. přos&och' dělníka nikdo nedostal, V tor..-je právě "ten nebetyčný rozdíl než i tím co bylo, a tím, co k( nám př^.ne s 1 nlmecký národní socialismus, Tyto ^přednosti nové doby právě , pochopil.pře-devčÍLi český -dělník a zaxaěstna-

- 25 nec. A tento socialisms Činu přivedl českého dělníka a zaněstnanoe "bez agitace a propagandy mezi tvůrčí síly,které vytvářejí pod vedením ítíšo uvědomělá nový společenský řád - základnu Nové Rvropy. Marné jsou proto snahy těch, kdož z nepřátelské ciziny chtějí svými ničemnými lžemi rozvrátit spolupráci, která byla navázána mezi českým dělníkem a Ífíši. Český dělník a český zaměstnanec plní svou povinnost k bojující Říší svědomitým a nejvyššín výkonem v práci, z dobré vůle a přesvědčení a bude ji plnit i nadále v přesvědčení, že slouží své věci,' svým zájmům a že tím nejlépe pracuje také pro budoucnost svou a svého národa«",.. Pan Arno Hais řekl toho i tehdy i jindy ještě mnoho, čím agitoval pro naoistickou Sfíši a může- to dnes - jako to činil i před tak zvaným "soudem" po tak zvaném "osvobození" v r,1945 - vysvětlovat jak chce, veřejnou funkci v exilu by však niti neměl. Jsme ovšem bezmocní'proti jeho a jeho ochránců eventuelní námitce, že dnešní jeho funkce není VEŘEJNÍ, Be, - - x - OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO000000OOOOOOOO ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo Při své poslední návštěvě ve ¥elké Britanii zavítal prý mírový rozsévač Nikita Chruščov také na londýnské letiště,ÍTeditel mu právě vykládal,že zaměstnávají až čtyři tisíce lidí. "A kolik hodin pracují týdně?",ptá se Nikita, "34"» - "To je špatný", míní Chruščov, "to u nás 64". Zasnil se Angličan: "To by bylo krásné,jenže zde to není možné',většina zaměstnanců jsou komunisté". ("BIČ",číslo 6./II.) Chlubí se komunista zpravodaji "Timesů",který cestuje po ČSRs "A napište do těch Timesů jaká je u nás nespokojeností V týhle vesnici na příklad je naprostý nedostatek garáží na spartaky..." - napsal list čsl.zahraničního ústavu "Československý svět z 18.8.1960. jfonu3a:j_s^a o-všen zpravodaji Timesů prý neprozradil,že do obce dostali druhého Spartaka a garáž měli jen pro jeden vůz. mm mu 00000000000000000 0000000000000 000000000 00000 o