3
OBSAH
Úvod............................................ 5 1. Výstava-metody tvorby námětu, libreta a scénáře ................................... 7 2. Návrh řešení výstavy a textu na panelech .... 9 3. Historie tiskových technik ................. 11 3.1 Historie tisku z výšky ............... 15 3.2 Historie tisku z plochy .............. 18 3.3 Historie tisku z hloubky ............. 19 3.4 Historie sítotisku ................... 10 4. Tiskové techniky – návrhy panelů ........... 22 4.1 Tisk z výšky ......................... 22 4.1.1. Gumotisk ..................... 23 4.2 Tisk z hloubky ....................... 24 4.3 Tisk z plochy ........................ 24 4.3.1. Světlotisk ................... 26 4.4 Sítotisk ............................. 27 5. Významní Češi .............................. 29 5.1 Alois Senefelder ..................... 29 5.2 Jakub Husník ......................... 31 5.3 Karel Klíč ........................... 33 5.4 Hermann Kašpar ....................... 34 6. Papír ...................................... 36 6.1 Historie papíru ...................... 36 6.2 Výroba papíru ............................. 40 7. Písmo ...................................... 47 7.1 Vznik a historie písma ............... 47 7.2 Vývoj latinky ........................ 52 7.3 Vývoj písma v českých zemích ......... 53
4
8. Resumé .................................... 56 9. Odkazy a poznámky ......................... 58 10. Seznam pramenů a literatury .............. 59 11. Přílohy .................................. 61
5
ÚVOD Jako
téma
bakalářské
práce
jsem
si
vybral
zpracování
scénáře k výstavě o tisku. Výstava bude zařazena do výstavního plánu Technického muzea v Brně na rok 2010. Problematice tisku a
dokončovacího
věnována
zpracování expozice
část
je
v
Ulička
Technickém řemesel
muzeu
(dílna
v
Brně
knihaře
a
tiskaře). Zde jsou k vidění pouze základní a nejužívanější potřeby tiskařů ve 20. a 30. letech 20. století v městské dílničce. Bylo by vhodné tuto část expozice doplnit výstavou, která
by
návštěvníkům
představila
polygrafii
podrobněji
a
zároveň by ukázala, že do tohoto odvětví lidské činnosti se velkou měrou svými světovými vynálezy zapsali i Češi. Výstavy věnující
se
tisku
v brněnském
technickém
muzeu
proběhly
v letech 1959 – „Československý hlubotisk“, výstava pořádána k 32. výročí úmrtí Karla Klíče, 1961 „Polygrafie – důležitý činitel
v čs.
kulturní
revoluci“,
1992
„Francouzská
litografie“. Letos uplyne 15 let od poslední výstavy věnující se některé z oblastí tisku. Cílem bakalářské práce je tvorba scénáře výstavy „Tisk“ a navazující realizace výstavy, aby bylo možné prezentovat dynamicky se rozvíjející oblast lidské činnosti jakou je právě polygrafie. První část výstavy by měla návštěvníka seznámit se čtyřmi základními
tiskovými
technikami
a
využitím
jednotlivých
tiskových technik v praxi (od tisku méně náročných tiskovin denní potřeby až po tisky bankovek). V další části budou představeni významní Češi, kteří se zapsali do dějin polygrafie, podrobněji bude představen Karel Václav Klíč, který tvořil v brněnském fotografickém atelieru Rafael, kde vznikla první heliogravura.
6
V sekci o historii tiskových technik (tisk z výšky, tisk z plochy, sítotisk) bude rozsáhleji představena technika tisku z výšky od Johanese Gutenberga, která bývá označována jako „jeden z největších počinů druhého tisíciletí“. Jeho význam vystihuje citát: „Víc jak zlato změnilo svět olovo. A víc jak olovo z hlavní zbraní ho změnilo olovo ze sazečské kasy.“ 30. září
1452
je
datum,
kdy
Gutenberg
dokončil
strojový
tisk
dvoudílné bible. Knihy se staly dostupnějšími a snížila se pracnost při pořizování opisů. Výroba papíru bude prezentována jako samostatná kapitola výstavy, bude představena výroba prvních materiálů pro psaní a tisk, přes ruční papír až po moderní výrobu na papírenském stroji. Kapitola věnovaná písmu nás zavede do povodí řek Eufratu, Tigridu, Nilu a Žluté řeky, prvních vyspělých civilizací, kde se objevuje písmo hieroglyfické, klínové aj. Návštěvníky bude jistě zajímat také zmínka o vzniku a rozšíření latinky.
7
1. VÝSTAVA - METODY TVORBY NÁMĚTU, LIBRETA A SCÉNÁŘE
Výstavou předmětů
rozumíme
krátkodobé
soustředěných
do
zpřístupnění
souboru
podle
sbírkových
výstavní
koncepce,
trvání výstavy je možno vymezit na dobu dvou let. Výstava má monotematické
zaměření,
můžeme
se
podrobněji
věnovat
jen
určitým sbírkovým předmětům dané sbírky. Jednotlivá výstava má svou
názorovou
a
hodnotovou
prezentaci
předmětů.
slavnostním
zahájením
programem.
Oblibu
koncepci
Výstavy –
si
se
vernisáží,
získaly
ovlivňující zpravidla
otevírají
s doprovodným
tzv.
derniéry,
výběr,
kulturním
kterou
jsou
rozloučením či tečkou za realizovanou výstavou. I při této příležitosti lze uspořádat kulturní a zábavnou akci. Motto - navozuje základní téma výstavy. Podává základní informaci, o čem výstava bude. Námět
-
při
tvorbě
námětu
pracujeme
s názvem
výstavy,
jedná se o stručné pojednání o výstavě. Pokud se vztahuje k určitému výročí, mělo by se její konání uskutečnit do tohoto termínu.
Musíme
abychom
mohli
Nechat
si
znát
přibližný
vycházet
počet
exponátů
z přibližného
vypracovat
zprávu
od
a
půdorysného
správce
panelů, rozsahu.
depozitáře
o
zamýšlených exponátech, zda jsou schopny vystavení, případně potřebují-li konzervátorský zásah. Časový harmonogram tvorby výstavy, návaznost tématu výstavy na místní určení (výstava se bude
konat
ve
městě,
kde
se
narodil
významný
představitel
oboru), sestavit realizační tým výstavy. Libreto grafického základní grafického
-
poskytuje
řešení. informace řešení.
Téma o
podrobné už
je
zpracování Obsahuje
informace
rozvinutější
pro a
slouží
architektonické vybrané
tvůrce
exponáty
studie
pro a
schopné
8
vystavení.
U
libreta
se
situačního
plánku
poskytneme
návštěvníkům.
musíme
expozice,
setkat
co
Musí
a se
s prvním
v jakých objevit
návrhem
souvislostech první
finanční
rozvaha výstavy. Scénář
vzniká
architektonického obsahovat
detailní
exponátů,
seznam
popisem,
rozměry
ve a
spolupráci výtvarného
řešení.
expozice
členění exponátů a
autora
s
podle
pomocným
inventárními
výstavy
s
Scénář
již
témat
číselným
čísly.
Textová
a
autory musí
souborů
označením, část
musí
obsahovat rozsah a kategorizaci hlavních i průvodních textů a popisek. Dále již musí být jasné všechny navrhované instalační prvky (např. typy a parametry vitrín), grafické ztvárnění a prostorové řešení. Scénář není definitivní podobou výstavy, ale
podkladem
kterým
došlo
pro v
konečnou průběhu
realizaci realizace,
projektu. je
nutné
Úpravy,
ke
zaznamenat
v dodatku ke scénáři pro zdokumentování, případně pro další úpravy
nebo
programy skupiny.
pro
reinstalaci. školy,
nebo
Obsahuje
také
veškeré
odbornou
veřejnost
a
doprovodné jiné
cílové
9
2. NÁVRH ŘEŠENÍ VÝSTAVY A TEXTU NA PANELECH
Název jednak
výstavy
kvůli
„TISK“,
grafickému
jednoslovný
zpracování
název
tiskovin
je a
vhodnější
je
snadněji
zapamatovatelný a v tomto případě vystihuje hlavní zaměření výstavy. Výstava bude probíhat na ploše cca 200 m2, panely k jednotlivým částem výstavy budou doplněny názornými exponáty umístěnými
ve
vitrínách
systému
Octanorm.
Architektonické
řešení, rozmístění jednotlivých exponátů do vitrín a volných exponátů, Výstava
interaktivní bude
pracoviště
rozčleněna
návštěvníky,
kteří
se
do
dvou
je
uvedeno
základních
nechtějí
v příloze. celků.
problematikou
Pro
zabývat
podrobněji, budou dostačující informace zveřejněny na panelech základních
(PZ)
umístěných
kolmo
ke
směrem
prohlídky
o šířce panelu 500 mm a výška 2075 mm. Zvídavější najdou podrobnější vysvětlení a schémata na panelech podrobnějších (PP) rovnoběžně ke směru prohlídky o šířce panelu 960 mm výška 2075 mm. Na konci každé kapitoly je v rámečku uveden text, který bude použit na základních
panelech. Vitríny (značení
V1–V10) sytému Octanorm o půdorysném rozměru 1000x1000 mm. Některé vitríny budou prosklené ze tří stran, na čtvrté straně bude panel s jedním nebo několika výřezy pro nejvýznamnější exponáty, u kterých bude rozsáhlejší popis. Zde se zájemci dozvědí souvislejší a úplnější informace o historii daného exponátu.
Popisky
budou
umístěny
na
nerezovém
stojanu.
Jednodušší tiskové techniky (tisk z výšky S1 a sítotisk S2) si budou
moci,
zejména
interaktivních bude
zpracován
děti,
za
pomoci
pracovištích
ve
výstavě.
krátký
záznam
z dílen
lektora Na
vyzkoušet
doprovodném
uměleckých
na DVD
tiskařů,
knihařů a zavede diváka do moderních tiskárenských provozů
10
s velkými tiskovými rotačkami pro tisk novin a periodických tiskovin.
Úvodní panel výstavy
„Nejkrásnější
je
naše
duše,
jíž
je
dáno,
myšlením
zobrazovat v svém nitru svět i věci veškery. Nejkrásnější je řeč, jejíž pomocí vmalováváme všeliké obrazy své duše v duši druhého. Nejkrásnější je písmo, jímž zachycujeme a natrvalo upevňujeme řeč, samu o sobě prchavou a pomíjející, a jímž jako bychom ji zadržovali, aby trvala. Nejkrásnější jsou knihy, písmem
ladně
lidem,
místně
potomstvu.
sestavené, či
časově
Nejkrásnějším
jimiž
zpodobenou
vzdáleným, darem
Božím
ba je
moudrost
dokonce vynález
liter, jimiž se knihy nesmírně rychle rozmnožují.“ J. A. Komenský, Opera Didactica Omnia
Autor výstavy: Grafické a architektonické řešení: Spolupráce: Partneři: Spolupracující instituce:
i
posíláme pozdnímu tiskových
11
3. HISTORIE TISKOVÝCH TECHNIK
Počátky tisku různými primitivními způsoby se objevovaly už od nejstarších dob, kdy si lidé zdobili oděvy, vydělávané kůže, stany i zbraně pomocí jednoduchých razítek. Ve starém Egyptě
znali
razidla
a
pečetidla,
na
kterých
byly
kromě
různých značek kněží a velmožů i celé věty textů zaklínání. „Ve
3.
tisíciletí
před
n.
l.
již
staří
Asyřané
používali
vtlačovacích razítek na jednoduché znaky klínového písma.“
(1)
Z Egypta přešla tato písařská pomůcka do Řecka a Říma, kde se razidla zhotovovala ze dřeva, kamene a kovů. Ve starém Římě texty
opisovali
otroci,
takže
technika
mechanického
tisku
neměla velkou naději na rozvinutí. Na dálném Východě, Číně, Korei a Japonsku tato technika našla své uplatnění, nazývá se deskotisk.
Do
Evropy
se
dostala
mnohem
později,
a
vznikla
nezávisle na Číně. „Novodobé“ techniky tisku jsou čtyři – tisk z výšky, tisk z hloubky, tisk z plochy, sítotisk. Jejich historie a vývoj jsou uvedeny v samostatných kapitolách. Od doby jejich vzniku až
do
první
poloviny
20.
století
se
technika
tisku
nijak
výrazně nezměnila. V 70. letech 20. století se prosazuje tzv. fotosazba
a
digitalizace.
V dnešní
době
se
stránky
knih,
časopisů atd. připravují pouze elektronicky. Tiskové techniky lze též dělit dle mechanického použití tlaku na: -
klasické
K
tisku
techniky,
potřebujeme
kdy
se
používá
tiskařskou
formu.
mechanického „Tlačová
forma
definuje ako sústava tlačiacich a netlaciacich prvkov…“ -
nekonvenční
nepoužívá.
techniky
Tyto
nebo-li
techniky
digitální,
vznikly
po
kdy
velkém
tlaku.
se
sa
(2)
tlaku
počítačovém
12
rozmachu.
„Zdokonalenia
počitačiv,
pracujúcich
v na
oblasti
výstupných
elektrografickom,
zariadení
ink-jetovom
a
inych princípoch, vytvorili predpoklady pre vznik plnofarebnej digitálnej malonákladovej tlače.“
(3)
Počátky tisku různými primitivními způsoby se objevovaly už
od
nejstarších
dob,
kdy
lidé
zdobili
oděvy,
vydělávané
kůže, stany i zbraně pomocí primitivních jednoduchých razítek.
3.1. Historie tisku z výšky
Nejstarší technikou je tisk z výšky. Vynález knihtisku byl podmíněn vynálezem papíru v 1. stol. našeho letopočtu. Ve 4.
stol.
knihtisku, vydlabáno
n.l. tzv.
vznikl
v Číně
deskotisk.
v reliéfu
písmo,
důležitý
„Do
vynález
materiálu
znaky
a
na
bylo
jednoduché
cestě
ke
vyřezáno obrázky.
a Na
vyvýšená místa reliéfu se ručně nanesla barva a na ni byl položen list navlhčeného papíru.“ Kolem
roku
1040
byly,
(4)
opět
v Číně,
vynalezeny
první
litery, což byl rozhodující krok k vynálezu knihtisku. První litery
se
vyráběly
z kameniny,
což
byl
materiál
velmi
nevhodný, později se začali používat i litery dřevěné i kovové desky. V polovině 15. stol. vynalezl německý zlatník, kovolijec a
vynálezce
Johannes
(Henne)
Gensfleisch
zur
Laden
zum
Gutenberg knihtisk. Tento vynález je dodnes považován za jeden z nejdůležitějších lidských technologických vynálezů. „Victor Hugo označil vynález knihtisku za jednu z největších událostí
13
(5)
dějin – za matku všech revolucí.“ v opakovaném sloužily barvu.
používání
matrice.
Pro
pohyblivých
Dále
výrobu
potřeboval
matrice
Jeho vynález spočívá
liter.
K výrobě
tiskařský
jednotlivých
lis
písmen
a
liter vhodnou
užil
svých
kniha,
která
zlatnických zkušeností. 30.
září
znamenala
1452
zlom
v
spatřila dějinách
světlo
světa
Evropy.
V
ten
den
dokončil
Gutenberg strojový tisk dvoudílné Bible. „Sazeč literkami,
maje
před
uloženými
v
sebou
kasu,
přihrádkách,
naplněnou
dívá
se
kovovými
do
rukopisu,
postaveného na vidlici tak, aby pohodlně viděl, v levé ruce sázítko, pravou rukou vybírá (z přihrádek) literky a skládá je do sázítka v slova: když naplní sloupec, přenáší je na desku. Jakmile pak je naplněn počet sloupců pro jednu stranu archu, rozdělí je příložkami, ováže je a stáhne železnými rámy, aby se nerozpadly, a tím se podle svého mínění své povinnosti zhostil.“ J.A.Komenský, Opera Didactica Omnia(6) Zatímco předtím existovalo v celé Evropě několik tisíc vzácných a drahých rukopisů, po vynálezu knihtisku to byly za krátký čas statisíce a milióny knih. Již obohatit
před
vynálezem
text
samostatné.
knihtisku
různými
Používali
k
obrázky tomu
se
staří
nebo
techniku
tiskaři
tiskli zvanou
i
snažili obrázky
dřevořez.
Do
povrchu destičky zhotovené ze dřeva (řezaného podélně - po letech) se nožem vyřezávaly různé ornamenty, výzdoby, hrací karty, iniciály. Dalo by se říci, že to byl jakýsi dřevěný štoček, u něhož byla netisknoucí místa odstraněna vyřezáváním. Před vynálezem knihtisku se takto tištěné obrázky vlepovaly do ručně psaných knih. Nejstarší zachovaný dřevořez - obrázek sv. Kryštofa
pochází
z
roku
1423.
K
zdokonalení
ilustrační
14
techniky
došlo
v
18.
století,
kdy
Angličan
Thomas
Bewick
vynalezl dřevoryt. Dřevoryt se od dřevořezu liší tím, že se zhotovuje do tvrdého dřeva a netisknoucí místa se odstraňují rydly.
Dřevorytci
malířských
(xylografové)
originálů
a
jiných
zhotovovali
předloh
ručně
štočky,
podle
z nichž
se
tisklo. Dřevoryt umožňoval vhodným odstupňováním šířky čar a jejich hustoty vyjádřit tónové hodnoty obrazů. Bylo to čárové podání polotónů (na rozdíl od autotypie, kde polotóny jsou vyjádřeny plošně, různě velkými body). Ke stínování a čárování velkých ploch se používaly rycí strojky. Asi nejznámější jsou dřevoryty
použité
reprodukčních
ve Verneových
technikách
knihách.
způsobil
vynález
Převrat
autotypie
v
(Jiří
Meisenbach roku 1881). Je to fotografický rozklad tónových, stínovaných obrazů hustou černou sítí na skle, která se vkládá do reprodukčních strojů.
Nejstarší technikou je tisk z výšky. Vynález knihtisku byl podmíněn vynálezem papíru v 1. století našeho letopočtu (Čína). Ve 4. stol. n.l. vznikl, opět v Číně, důležitý vynález na cestě
ke
knihtisku,
tzv.
deskotisk.
Text
s obrázky
byl
vyřezáván do dřevěné desky, kterou se papír „orazítkoval“. Ještě před vynálezem knihtisku se tiskaři snažili obohatit text různými obrázky nebo tiskli i pouhé obrázky. Používali k tomu techniku zvanou dřevořez. Do povrchu destičky zhotovené ze dřeva se nožem vyřezávaly různé ornamenty, výzdoby, hrací karty,
iniciály.
Kryštofa)
Nejstarší
pochází
techniky
došlo
v
vynalezl
dřevoryt,
z 18.
roku
zachovaný 1423.
století,
který
K
kdy
umožňoval
dřevořez
(obrázek
zdokonalení Angličan vyjádřit
sv.
ilustrační
Thomas tónové
Bewick hodnoty
15
obrazů
vhodným
V polovině
15.
odstupňováním stol.
šířky
vynalezl
a
čar
Johannes
jejich
Gutenberg
hustoty. knihtisk.
Tento vynález je dodnes považován za jeden z nejdůležitějších lidských technologických vynálezů. Díky knihtisku se zrychlila a zlevnila výroba knih a vznikly tak dobré podmínky pro rozvoj všeobecné vzdělanosti. Kolem roku 1470 byla vytištěna první kniha
v českých
zemích.
V roce
1500
bylo
v Evropě
asi
250
tiskáren.
3.2. Historie tisku z plochy
Vynález
tisku
z plochy
(respektive
kamenotisku
neboli
litografie) spadá do období přelomu 18. a 19. století. Doba technické
revoluce
a
potřeba
rychlého
šíření
informací
kladla požadavky i na rozvoj a technizaci výrobních postupů zhotovování tiskovin. Knihtisk, vynalezený v polovině 15. století,
už
nestačil
splňovat
požadavky
doby,
zejména
ilustrovaného a barevného tisku. Tisk z hloubky (respektive mědirytina) byl zase obecně příliš drahý a pomalý. Velké úsilí bylo tedy kladeno na objevení nových cest a způsobů, jak
optimálně
množství
rozmnožovat
tiskovin
za
v reálném
minimálních
čase
nákladů.
požadované této
Řešením
situace byl vynález tisku z plochy. Tisk
z plochy
je
přisuzován
pražskému
rodákovi,
Němci
Aloisi Senefelderovi. Roku 1796 vynalezl plošný tisk, tzv. litografii.
„Tiskovou
formu
tvoří
kamenná
deska…často
se
slepuje ze dvou druhů kamenů. Před každým naválením barvou a před
tiskem
barvou
se
vždy
následoval
namalování
barvou
kámen
přímí a
zvlhčil.
tisk
otisk
na
na
Po
vybarvení
papír.
papír
se
Proces ve
tiskovou vlhčení,
stroji
stále
16
opakoval.
Kresba
musela
být
na
kameni
zrcadlově
obrácená,
nečitelná, podobně jako tomu je u knihtiskových forem.“
(7)
Litografie byla základ pro ofsetový tisk, který se začal vyvíjet
po
Trottier,
roce
1880
Missier,
(k
jeho
Marinoni
vynálezu
a
přispěli
Michaud).
Jde
o
Francouzi nepřímou
techniku tisku, kdy se z tiskových forem tiskne nejprve na válec z pryžovým potahem a teprve z něj na papír (funguje zde princip
neslučitelnosti
mastnoty
s vodou).
Ofsetový
tisk
umožňoval tisknout velké náklady knih s ilustracemi.
Princip ofsetového tisku Ofset je technika tisku z plochy, kde tiskovou formou je ofsetový válec (štoček). Na válec, který tvoří kovová deska se světlocitlivou vrstvou, se přiloží film s kresbou (textem) v pozitivním zobrazení. Speciálním světelným zdrojem se film osvítí.
Osvětlená
místa
se
osvícením
vytvrdí,
neosvětlená
místa se vymyjí vodou. Takto připravený kovolist se upevní do tiskové stolice, kde se na něj nanáší barva. Barva je snímána negativně na gumový válec a ten ji znovu pozitivně přenese na papír.
Při
plnobarevném
tisku
je
potřeba
čtyř
tiskových
stolic. Ofsetový tisk je velmi kvalitní. Touto technologií lze tisknout na různé druhy a tloušťky papíru. Je proto vhodná pro tisk nejrůznějších tiskopisů (i samopropisovacích), formulářů, účtenek, vstupenek, dopisních a hlavičkových papírů, obálek, plakátů (matných i lesklých), kalendářů, prospektů, katalogů, letáků, vizitek, novoročenek, pozvánek, etiket, jmenovek, a to vše v jednobarevném, vícebarevném nebo plnobarevném provedení.
17
Nejnamáhavější stránek.
Tento
Mergenthaler, vynalezeného
a
nejzdlouhavější
nedostatek
bylo
odstranil
který
pracoval
psacího
stroje.
na Tak
v roce
několika přišel
ruční
sázení
1886
Ottmal
modelech
právě
myšlenku
sázet
na
stránky tak, že by sazeč psal na klávesnici jako u psacího stroje a sázecí stroj by vybíral a sázel příslušná písmena sám. Tak vznikl řádkový sázecí stroj, tzv. Linotype. Čechem, který se zasloužil o další zdokonalení tisku z plochy
byl
Kašpar
Kynšperku
nad
knihtiskových
Hermann,
Ohří. lisech
Při
litograf snaze
vymyslel
narozený
o
roku
zrychlení
přenosný
gumový
1871
tisku
válec,
v na
který
přejímá barvu tiskové formy a otiskuje ji na papír. V roce 1904 navrhl první ofsetový stroj pro knihtisk i stroj pro současný tisk lícní a rubové strany papíru.
Vynález litografie) Technická
tisku spadá
z plochy do
revoluce
(respektive
období
přelomu
kladla
kamenotisku
18.
požadavky
na
a
19.
neboli
století.
rychlé
šíření
informací. Velké úsilí bylo kladeno na objevení nových cest a způsobů, jak optimálně rozmnožovat v reálném čase požadované množství
tiskovin
přisuzováno tzv.
Aloisu
litografie
vyvíjet
po
roce
za
minimálních
Senefelderovi,
(základ 1880).
pro
nákladů.
vynálezci
ofsetový
tisk,
Nejnamáhavější
na
Řešení
plošného který
je
tisku,
se
kamenotisku
začal bylo
ruční sázení stránek. Tento nedostatek odstranil v roce 1886 Ottmal Mergenthaler, který vynalezl řádkový sázecí stroj, tzv. Linotype.
O
další
zdokonalení
tisku
z
plochy
se
zasloužil
Kašpar Hermann. Vymyslel přenosný gumový válec, který přejímá barvu z tiskové formy a otiskuje ji na papír, v roce 1904 navrhl první ofsetový stroj pro knihtisk a vynalezl i stroj
18
pro současný tisk lícní a rubové strany, který se dnes používá při tisku deníků.
3.3. Historie tisku z hloubky
Počátky
tisku
z hloubky
je
možné
sledovat
už
u
středověkých uměleckých zlatníků, rytců, pasířů, zbrojířů a cizelérů,
kteří
korigovali
a
ověřovali
výsledky
svých
ryteckých prací na otiscích do měkké hmoty a na papír. Prvními mědirytinami
byly
zřejmě
hrací
karty.
První
dochovaná
mědirytina má vročení 1446, je anonymní a zobrazuje bičování Ježíše Krista. Na Moravě působili již kolem roku 1460 čtyři mědirytci. Od konce 15. století se začalo měditisku používat i pro knižní ilustrace, které musely být do knih vlepovány jako samostatné listy. V 18. století se rytci snažili o věrnější napodobení tónu obrazu nejen jemnými čarami rytin a leptů, ale i rozčleněním obrazu jemnými puntíky. Tento způsob tvoří přechod k některým mechanickým Puntíkovací
a
později
fotomechanickým
mědirytiny
elektroryteckého
a
jsou
později
technikám
reprodukce.
předchůdcem fotochemického
moderního zhotovování
tiskových forem v hlubotisku. První zdařilá reprodukce plynulých tónů fotografie tiskem byla
vynálezem Jakuba Husníka z roku 1867 zakládající se na
poznání
Foxe
Talbota,
že
osvětlená
želatina,
klih
a
bílek
smíšené s dichromamem draselným jsou v horké vodě nerozpustné a ve studené vodě nabobtnají (světlotisk).
19
Za vynalezení hlubotisku vděčíme českému rodákovi Karlu Klíčovi. O něm se zmíním později. Na měnou desku nanesl tenkou vrstvu asfaltového prachu, kterou lehce nahřál, čímž vznikla na povrhu zrnitá vrstva. Na ni za mokra nanesl fotografický obraz, vykopírovaný na chromované želatině. V obraze byl velmi jemný reliéf mezi světly a stíny. Želatinovou a asfaltovou vrstvu
leptal
Karel
Klíč
v měditiskovém
lisu.
„Klíčem
tiskových dodnes…“
válců
a
použití
až
na
měď,
z které
vynalezený
stěrače
při
způsob tisku
pak
tisknul
zhotovování se
uplatňuje
(8)
Počátky
tisku
z hloubky
je
možné
sledovat
už
u
středověkých uměleckých zlatníků, rytců, pasířů, zbrojířů a cizelérů. Prvními mědirytinami byly zřejmě hrací karty. První dochovaná mědirytina má vročení 1446, je anonymní a zobrazuje obraz bičování Krista. První zdařilá reprodukce plynulých tónů fotografie tiskem byla vynálezem Jakuba Husníka z roku 1867 zakládající se na vynálezu světlotisku.
3.4. Historie sítotisku
Kdo
byl
konkrétním
vynálezcem
tohoto
způsobu
tisku
se
dnes dá zjišťovat jen velmi obtížně. Každopádně je nanášení barvy prostřednictvím šablon jedním z velmi starých postupů. Jeho vznik úzce souvisí s historií a vývojem šablon. Šablona je
pomůcka
umožňující
psaní
nebo
vytváření
opakujících
se
tvarů během reprodukce stejných tvarů. V sítotisku je šablonou neprůchodná vrstva nanesená nebo vytvořená na sítu, kde tvoří netisknoucí prvky sítotiskové formy.
20
Šablony k potisku, respektive k malování byly používány zejména starověkými národy dálného východu. Podle některých vědců vznikla tato technika v japonské kultuře, podle jiných to byli Číňané, kteří tímto způsobem rozmnožovali jako první výrobky svých lidových umělců. Existují také doklady o tom, že obdobným výrobky
způsobem i
nanášeli
Egypťané.
Pro
barevné psaní
vzory
na
veřejných
své
hrnčířské
zpráv
používali
šablony také Římané a později i Karel Veliký. Šablony byly zhotovovány z mědi, slonoviny nebo zlata. Ve
středověku
byly
prostřednictvím
šablon
kolorovány
hrací karty, zdobeny různé tištěné kresby a texty. Výrobci šablon byli velice váženými umělci. Francouzští výrobci šablon byli současně známí jako výrobci hedvábí a papírových tapet, které tímto způsobem potiskovali. Ve Francii se také začalo používat šablony na dekoraci stěn a bytů tam, kde nebylo možné pořídit drahé tapety. Mezníkem ve vývoji sítotisku je britský patent Samuela Simona
z Manchesteru,
protlačováním
barvy
který
textilní
popisuje
síťovinou,
způsob
tisku
opatřenou
obrazovou
používání
sítotisku
šablonou, pomocí plstěncových válečků. V Čechách
pochází
první
zprávy
o
v textilním průmyslu z let kolem roku 1935. Během několika následujících průmyslu
let
v Čechách
byl
sítotisk
zdokonalen
pro a
použití
touto
v textilním
technikou
bylo
v potiskování textilií dosahováno mimořádných úspěchů. Obtížně se
však
uplatňoval
v jiných
oborech.
Jako
první
začaly
sítotisk používat Baťovy závody k tisku plakátů ve spolupráci s výtvarníkem J. Krojou, kterému se podařilo vypracovat postup fotochemického
přenosu
obrazu
za
použití
světlocitlivé
chromželatinoé vrstvy. Ta byla nanášena na fosorobronzové síto
21
a
následným
kopírováním
a
vyvoláváním
tak
byla
získána
příslušná kresebná šablona. Největší rozmach zaznamenal sítotisk až po druhé světové válce zejména díky rozvoji nových materiálů a reprodukčních postupů. Jeho použití se rychle rozšířilo do různých oblastí průmyslu od sklářství, keramiky, přes elektrotechniku a ve velké míře i v oblasti potiskování různých obalů. Z umělců tvořících touto technikou stojí za zmínku Andy Warhol,
který
Campbellovy
se
nechal
polévky
inspirovat
stejně
jako
zejména
podobou
plechovkami
americké
herečky
Marilyn Monroe, jejichž rozličné varianty na plátno přenášel sítotiskem.
Dokonalé
zvládnutí
této
techniky
mu
umožnilo
chrlit v rychlém tempu desítky nových prací, takže jen od srpna do prosince roku 1962 vznikly dva tisíce obrazů!
Vznik tohoto způsobu potiskování úzce souvisí s historií a
vývojem
byly
šablon.
používány
Šablony
zejména
k potisku,
starověkými
respektive
národy
k malování
dálného
východu.
Byly zhotovovány z mědi, slonoviny nebo zlata. Mezníkem ve vývoji
sítotisku
je
britský
patent
Samuela
Simona
z Manchesteru, který popisuje způsob tisku protlačováním barvy textilní
síťovinou,
plstěncových
opatřenou
válečků.
obrazovou
Sítotisk
se
šablonou,
nejvíce
pomocí
uplatňoval
v
textilním průmyslu. Největší rozmach zaznamenal až po druhé světové
válce,
zejména
díky
rozvoji
nových
materiálů
a
reprodukčních postupů. Jeho použití se rychle rozšířilo do různých
oblastí
elektrotechniku různých obalů.
průmyslu a
ve
velké
od
sklářství,
míře
i
keramiky,
v oblasti
přes
potiskování
22
4. TISKOVÉ TECHNIKY
Tiskové techniky Způsoby tisku jsou čtyři. Tisk z výšky, tisk z hloubky, tisk z plochy a sítotisk. Nejstarší z nich je tisk z výšky, kdy
tisková
plocha
je
vyvýšena
nad
ostatní
tiskové
části
matrice. Přestože se pro barevné reprodukce v tiskovinách užívá v dnešní
době
historie
prakticky
známe
výhradně
metoda
ofsetového
dalších
metod,
z
několik
nichž
tisku,
některé,
z ač
vysoce kvalitní, byly nakonec postupným vývojem a nároky na rychlost a flexibilitu vytlačeny. Každá z těchto technik měla svoje kouzlo a charakter. Dnes se s některými z nich můžeme setkat u řemeslných provozů či v uměleckých ateliérech.
4.1. Tisk z výšky
Tisk z výšky Tisk tiskové
z
výšky
desky
na
je
nejstarší
potiskovaný
technika
materiál.
přenosu
Barva
je
barvy pouze
z na
vyvýšených místech tiskové desky (stejně jako u razítka) a barva
se
nejvíce
z
ní
přenáší
rozšířena
tlakem
v
na
podobě
papír.
Tato
knihtisku
technika a
je
gumotisku
(flexografie).
Doplňující informace Tisk tiskové
z
výšky
desky
na
je
nejstarší
potiskovaný
technika
materiál.
přenosu Tisková
barvy deska
z je
opatřena vrstvou barvy pouze na vyvýšených místech, jako u razítka, a barva se z ní přenáší tlakem na papír (odtud název
23
„tisk z výšky“). Technika tisku z výšky
je nejvíce rozšířena
v podobě knihtisku a gumotisku (flexografie) a lze jí tisknout nejen písmo, ale i obrázky. Tisknoucí místa musí být vždy vyvýšena nad místa a plochy netisknoucí.
4.1.1. Gumotisk
Gumotisk Gumotisk
(flexografický
tisk)
-
tisk
z
pružných
reliéfních forem. Nové druhy pryže mají mikropórovitý povrch, který dobře přenáší lihové barvy a dobře lne i k hladkým materiálům. Jeho předností je rychlé schnutí barev, dovolující okamžité
zpracování
potištěné
suroviny,
možnost
potiskovat
velmi hlazené a lesklé materiály (PVC).
Doplňující informace Gumotisk reliéfních
(flexografický
forem
a
patří
tisk)
do
je
skupiny
tisk
technik
z
pružných
založených
na
tisku z výšky. Vyvinul se začátkem minulého století z tzv. "anilínového řídkými Lihové
tisku",
lihovými
při
barvami
rozpouštědlo
kterém s
se
na
rozpuštěnými
zajišťovalo
rychlé
papír
tisklo
dehtovými schnutí.
velmi
barvivy.
Barvy
však
měly díky své těkavosti nedostatečnou kryvost a výsledek byl velmi atd.).
nekvalitní V
(používal
průběhu
doby
se
byly
při
potisku
lihové,
kupeckých
sáčků
flexografické
barvy
zdokonaleny a zdokonalily se také flexografické stroje. Nové druhy pryže mají mikropórovitý povrch, který dobře přenáší lihové
barvy
a
dobře
lne
i
k
velmi
hladkým
materiálům.
24
Předností této techniky je rychlé schnutí barev, dovolující okamžité zpracování potištěné suroviny, stejně jako možnost potiskovat hlazené a lesklé materiály (PVC).
4.2. Tisk z hloubky
Tisk z hlouby V 15.stol. vznikla důležitá ilustrační technika - mědiryt (chalkografie).
Tiskovou
formou
byla
měděná
deska,
do
níž
umělci ryli ocelovými rydly. Kresba byla v desce vyhloubena, do jemných vyrytých čar se vtírala barva, jejíž přebytek se z povrchu stíral, a z desky se ve válcovém lisu snímaly otisky.
Doplňující informace V mědiryt
15.století neboli
vznikla
důležitá
chalkografie.
ilustrační
Tiskovou
formou
technika byla
-
měděná
deska, do níž umělci ryli ocelovými rydly. Kresba byla v desce vyhloubena. Do jemných vyrytých čar se vtírala barva, jejíž přebytek se z povrchu stíral, a z desky se ve válcovém lisu snímaly otisky. V této technice vynikli četní umělci, např. Němec Albrecht Dürer, později Čech Václav Hollar. Nejstarší český mědiryt pochází z roku 1481.
4.3. Tisk z plochy
Tisk z plochy Přelom 18. a 19. stol. přinesl další významný vynález tiskové
techniky
–
kamenotisk
(litografie).
Tisknoucí
i
netisknoucí prvky jsou v jedné rovině. Tisk umožňuje fyzikálně
25
chemický proces, při kterém se používá zvláštní kámen upravený tak, aby na místech, která mají tisknout, přijímal mastnou tiskovou barvu a na všech ostatních ji odpuzoval.
Doplňující informace Konec
18.
a
začátek
19.stol.
přinesl
další
významný
vynález tiskové techniky – kamenotisku neboli litografie. U kamenotisku jsou tisknoucí i netisknoucí prvky v jedné rovině. Naproti tomu při tisku z výšky jsou tisknoucí prvky vyvýšeny nad netisknoucí místa a u tisku z hloubky jsou tisknoucí prvky vhloubeny chemickému
do
tiskové
procesu,
desky. při
Tisk
kterém
je
se
možný
používá
díky
fyzikálně
zvláštní
kámen
upravený tak, aby na místech, která mají tisknout, přijímal mastnou
tiskovou
barvu
a
na
všech
ostatních
ji
odpuzoval.
Základem tohoto vynálezu je absorpční a adsorpční schopnost vápencového kamene a neslučitelnost mastnoty s vodou. Povrch vápencového kamene, z něhož se mělo tisknout, byl původně ručně zpracován mastnými tušemi, křídami, štětci a rýtky.
To
byla
vlastní
ruční
litografie.
Velký zlom do této techniky přinesla fotografie. Těžký tiskový kámen (až několik set kilogramů) byl nahrazen lehkým zinkovým nebo hliníkovým plechem (kovolist), na něž se buď ručně nebo fotomechanicky
přenesla
kresba.
Nejprve
přímo
a
později
nepřímo - nejprve na válec opatřený na povrchu pogumovaným plátnem ofsetový
a
z
něho
tisk.
tisková technika.
na
papír.
Ofsetová
Tak
technika
vznikl je
dnes
nepřímý
přenosný
nejpoužívanější
26
4.3.1.
Světlotisk
Světlotisk Světlotisk je čistě fotomechanický proces, protože se při něm tisková deska vytváří pouze fotografickou cestou. Tisková forma je zhotovena z tlustého skla, opatřeného na tisknoucí straně
vrstvou
želatiny
zcitlivěné
na
světlo.
Na
ni
se
kopíruje negativ. Po vyvolání ve vodě se ve zbobtnalé želatině vytvoří nepatrný reliéf, z něhož se nánosem tuhé barvy tiskne. Při tisku musí být želatina zbobtnalá a mírně vlhká, aby na netisknoucích místech odpuzovala mastnou barvu.
Doplňující informace Zvláštní místo v technice tisku zaujímá světlotisk. U nás se
mu
věnoval
fotomechanický
zejména proces,
Jakub protože
Husník. se
Světlotisk
při
něm
je
čistě
tisková
deska
vytváří pouze fotografickou cestou. Tisková forma je zhotovena z
tlustého
skla,
opatřeného
na
tisknoucí
straně
vrstvou
želatiny zcitlivěné na světlo solemi chromu. Na ni se kopíruje negativ. Po vyvolání ve vodě se ve zbobtnalé želatině vytvoří nepatrný reliéf, z něhož se nánosem tuhé barvy tiskne. Při tisku
musí
být
želatina
zbobtnalá
a
mírně
vlhká,
aby
na
netisknoucích místech odpuzovala mastnou barvu. Tiskne se tedy přímo z želatiny. Výsledky se podobají fotografiím.
27
4.4. Sítotisk
Sítotisk Sítotisk je tisk protlačováním barvy přes šablonu. Je to rychlá a přesná technika nacházející uplatnění i při tisku v průmyslových odvětvích. Je možné tisknout s ní náročné motivy na
obtížně
vrstvy
potiskovatelné
i z velmi
reklamních
materiály
hrubozrnných
předmětů
-
past
nebo
vytvářet
(především
zapalovače,
tužky,
tlusté
při
potisku
atd.,
ale
i
billboardy).
Doplňující informace Sítotisk šablonu,
je
která
tisk je
protlačováním
buď
zakotvena
pastovité
barvy
v mezivláknovém
přes
povrchu
napjaté textilní, popř. kovové nosné síťoviny, nebo upevněna na jejím povrchu. Na jedné straně je sítotisk náročné umění, kterým
tiskař
serigrafie. technika
vytváří
Na
barevná
druhé
nacházející
straně
a jedinečná je
uplatnění
i
sítotisk při
tisku
umělecká rychlá v
díla
–
a přesná
průmyslových
odvětvích, kterou je možné tisknout náročné motivy na obtížně potiskovatelné materiály nebo vytvářet tlusté vrstvy i z velmi hrubozrných průmyslu
a
past.
Tato
především
technika při
se
potisku
používá
v
textilním
reklamních
předmětů
(zapalovače, tužky, atd.). Je ale vhodná i pro velké formáty billboardů,
pro
tenké
pružné
materiály
jako
je
papír
a plastové fólie nebo pro tlusté, tuhé materiály jako je sklo, kov a dřevo. Moderní
podniky
s vysokými
požadavky
na
efektivitu
a hospodárnost používají sítotisk například pro masovou výrobu
28
plošných spojů, topných článků nebo foliových klávesnic, skel automobilů
nebo
dokonce
těsnění
strojních
částí,
ale
také
velkoplošných plakátů a kreditních karet. Sítotisk je ideální pro malé formáty například CD nebo CD-ROM.
29
5.
VÝZNAMNÍ ČEŠI
Do
polygrafického
odvětví
se
nemalou
měrou
zapsali
i
čeští vynálezci. V této kapitole zmíním čtyři nejvýznamnější.
5.1.
Alois Senefelder (1771 - 1834)
Alois
Senefelder
tiskařských
technik.
je
významným
Narodil
se
vynálezcem
6. listopadu
v oboru
roku
1771
v Praze, jeho rodina se ale usadila v Mnichově, kde se stal
hercem
neustále
v uměleckém
potřeboval
obtížné
a
mědiryt)
tehdejší
byly
souboru
F.
texty
ke
možné
způsoby
příliš
drahé,
A
hrám,
Webera.
opisovat tisku
rozhodl
Protože
se,
je
bylo
(dřevoryt že
musí
a
najít
způsob jak tisknout levně a rychle. V roce 1796 vynalezl litografii
(kamenotisk,
grafein
psát),
-
z řeckých
kterou
nazval
slov
lithos
chemickým
–
kámen,
tiskem.
Jako
většina vynálezů i tento vznikl náhodou. Při předávání prádla
v prádelně
si
potřeboval
poznamenat
počet
kusů.
Použil k tomu kámen a když si chtěl tento záznam opsat a napadlo
jej
kámen
oleptat.
To
byl
základ
pro
jeho
vynález. Texty svých prací (například veselohra „Znalec děvčat“ obrat“)
nebo psal
komická zvláštní
opera tuší
„Siegfried a
otiskoval
aneb je
rychlý
na
hladké
desky vápence. Tuš byla mastná a tak ochránila místa na vápenci před kyselinou. Nechráněná plocha se vyleptala, kámen se musel umýt a text vyčníval. Hlavním principem chemického rozdílného Na
kámen
tisku
(litografie)
povrchového se
kreslí
napětí již
spočívá
vody
zmíněnou
a
ve
využití
mastných
kyselin.
tuší
nebo
mastnou
30
litografickou místa
křídou.
Po
netisknou.
Na
křídou,
tuší,
mastnou
namočení
kámen
bylo
leptat
kamene možné
v ploše
vodou
ručně
nebo
čistá
kreslit
na
kameni,
vytvořit perokresbu nebo kamenorytinu. Písmena na kameni byla samozřejmě zrcadlově obrácená, aby se pak na papír otiskla správně. Takto pokreslený kámen se před tiskem rozleptá
ve
vodním
roztoku
arabské
gumy
kyselinou
dusičnou. Pokud se takto připravený kámen udržuje vlhký, odpuzuje barvu.
na
Při
nepokreslených tisku
každého
místech archu
mastnou
musíme
tiskařskou
kámen
navlhčit
přesně určeným množstvím vody. Tato technika se používala hlavně v druhé polovině 19. století
jako
technika
ilustrační.
Doplňovala
tak
knihtisk.
Nyní se litografie používá pro úpravu povrchu polovodičů.
Alois listopadu
Senefelder 1771
se
v Praze.
narodil V roce
6. 1796
vynalezl litografii (kamenotisk, chemický tisk).
Princip
využití vody
a
vynálezu
rozdílného mastných
spočívá
povrchového kyselin.
ve
napětí
Roku
1797
sestrojil první kamenotiskařský ruční lis a v roce 1799 vynalezl
autografii.
V roce
1818
napsal
učebnici
litografie. Senefelder zemřel 26. února 1834 v Mnichově.
31
5.2. Jakub Husník (1837 –1916)
Jakub Husník byl český malíř, grafik a vynálezce. Narodil se
a
vyrůstal
mysliveckého reálné
škole
spolu
s
adjunkta v
Praze
dalšími
devíti
sourozenci
Vavřince
Husníka.
Po
studoval
malířskou
v
rodině
německé
Akademii,
vyšší kde
se
setkal s Karlem Klíčem, pozdějším vynálezcem hlubotisku. Po
návratu
vlámský
z Antverp,
kolorit,
namaloval
kde v
u
profesora
Uhříněvsi
u
Leria
svého
studoval
strýce
Fr.
Moravce několik oltářních obrazů a podobizen. V roce 1863 byl jmenován učitelem kreslení na reálném gymnáziu v Táboře, kde rovněž
učil
těsnopis.
Ústup
daguerotypie
v
60.
letech
19.
století a zavedení tzv. mokrého procesu ve fotografii sledoval Husník s lékařem Schwarzem velmi pozorně. V roce 1863 přišel s prvním vynálezem – dvou tónovými fotografiemi. Husník
také
zdokonalil
způsob
reprodukování
fotografických obrazů - fotolitografii. Svůj vynález
postupně
vylepšil, takže byl schopen docílit i 1000 otisků. Ve stejné době
se
stejným
problémem
(a
také
úspěšně)
zabýval
i
mnichovský dvorní fotograf J. Albert. V lednu 1869 podepsal Husník s Albertem smlouvu o přenechání želatinofotolitografie k libovolnému podle
užití
Husníkova
za
pětiprocentní
způsobu
nad 20
000
zisk
získaný
zlatých
prodejem
rakouské
měny.
Husník nebyl schopen počtem ani kvalitou reprodukcí konkurovat vybavené
tiskárně
J.
Alberta.
Smlouva
však
na
delší
čas
zabránila poznat pravého vynálezce, jelikož se Husník zavázal zachovat o vynálezu mlčení. Ve světě se proto dlouho mluvilo o albertotypii. Teprve v roce 1870 vyšel najevo i Husníkův podíl na vynálezu. Poté následovala celá řada dalších objevů. V roce
32
1871 odjel Husník do Vídně, kde přednášel a vyučoval své nové metody. Roku 1877 byl jmenován profesorem kreslení na reálném gymnáziu v Praze. Zde působil rok a potom založil první dílnu na
gotozinkografii.
zinkografickou
dílnu
fotolitografický
Häuslerem
roce
a
fotografický
1878
přetiskový
patent.
říšskoněmecký klihotypii.
V
V roce firmu,
v níž
se
a
1887
založil mu
Husník
ateliér.
papír
V roce
1888
založil
Začal
získal
obdržel Husník
podařilo
Praze vyrábět
na
také
se
v
něj
i
patent
na
svým
zeťem
propracovat
A
další
vynález – tisk vodoznaků. Zásluhou jeho syna Jaroslava získala firma dobrou pověst i ve výrobě a dodávání troj barvotiskových štočků na objednávku. Husník psal i odborné knihy a získal patenty za své další vynálezy. Dostal celou řadu uznání a ocenění. V roce 1907 byl jmenován čestným členem Fotografické společnosti ve Vídni a o rok později v Berlíně. Zasloužil se o zavedení Jakub
výuky
Husník
fotografie
se
dožil
na
Českém
sedmdesáti
polytechnickém
devíti
let
a
ústavu.
zemřel
26.
března 1916 v Praze.
Jakub Husník byl český malíř, grafik a vynálezce.
V
vynálezem
-
Zdokonalil
roce
přišel
dvoutónovými také
fotografických Svůj vynález
1863
způsob
obrazů
s
prvním
fotografiemi. reprodukování
-
fotolitografii.
postupně vylepšil, takže byl
schopen docílit i 1000 otisků. Následovala celá řada dalších objevů
a
vynálezů.
zinkografickou
dílnu
V
roce
1878
a
fotografický
založil
Husník
ateliér.
Začal
v
Praze vyrábět
33
fotolitografický
přetiskový
papír
a
získal
na
něj
i
říšskoněmecký patent. Zemřel 26. 3. 1916 v Praze.
5.3. Karel Václav Klíč (1841 – 1926)
Karel Klíč se narodil 30. 5. 1841 v Hostinném. Už ve čtrnácti letech byl díky svému výtvarnému nadání přijatý na Pražskou malířskou akademii, ale absolvoval ji teprve v roce 1862. Nedlouho potom se svým otcem založil v Brně fotografický ateliér
"Rafael".
ilustrátora,
a
Vypracoval
především
se
ve
znamenitého
karikaturistu.
kreslíře,
Proslavil
se
i
vydavatelskou činností a rozsáhlou malířskou tvorbou. Stále více se však věnoval otázkám reprodukční techniky. První 1878.
Ve
velký svém
úspěch
zaznamenal
ateliéru
objevil
na
přelomu
měděnou
roku
1877
destičku
a
náhodně
pokrytou souvislou jemnou vrstvou asfaltového prášku. Prášek se po zahřátí přitavil, Klíč do něj vyleptal obraz, a tak mohl vytisknout svou první heliogravuru. V roce 1890 dokončil vynález hlubotisku. Měděnou desku nahradil měděným válcem, který umožňoval rychlejší tisk. Na válce
se
nanášela
barva,
jejíž
přebytky
stíralo
ostří
ocelového nože. Tak vznikl rotační stírací hlubotisk, který se dodnes
používá
jako
nejdokonalejší
reprodukční
technika
kreseb, obrazů a fotografií. V roce 1892 sestrojil Klíč první hlubotiskovou rotačku. Většinu svého života prožil Klíč v cizině. Největší slávy dosáhl během pobytu v Anglii, kde se stal ředitelem významného grafického závodu. Nakonec se přestěhoval do Vídně, kde 16. 11. 1926 zemřel.
34
Karel
Klíč
v Hostinném.
se
narodil
První
velký
30.
5.
úspěch
1841
zaznamenal
na přelomu roku 1877 a 1878. Ve svém ateliéru objevil měděnou destičku náhodně pokrytou souvislou
jemnou
vrstvou
asfaltového
prášku. Prášek se po zahřátí přitavil, Klíč do něj
vyleptal
obraz,
a
tak
mohl
vytisknout
svou
první
heliogravuru. V roce 1890 vynalezl rotační stírací hlubotisk, který
se
dodnes
používá
jako
nejdokonalejší
reprodukční
technika kreseb, obrazů a fotografií. V roce 1892 sestrojil Klíč první hlubotiskovou rotačku. Zemřel 16.11. 1926 ve Vídni.
5.4. Kašpar Hermann (1871-1935)
Litograf narozený roku 1871 v Kynšperku nad Ohří pracoval ve Spojených státech jako tiskař. Při snaze o zrychlení tisku na knihtiskových lisech vymyslel přenosný gumový válec, který přejímá barvu tiskové formy a otiskuje ji na papír, což je základní princip ofsetového tisku. Hermann použil poprvé svůj vynález
k tisku
not
v roce
1904.
První
ofsetový
stroj
byl
vyroben podle jeho návrhu v roce 1907 v Německu. Po návratu do Evropy
vynalezl
i
stroj
pro
současný
tisk
lícní
a
rubové
strany papíru na rotačním stroji s nekonečným pásem papíru, který byl postaven roku 1912 a který se dodnes používá pro tisk
novin.
S rozvojem
ofsetového
tisku
se
zdokonaluje
i konstrukce strojů. Tiskovou formou se stala zinková deska, později byl plochý tisk nahrazen rychlejším tiskem rotačním s kovovou deskou ve tvaru válce.
35
Litograf
narozený
v roce
1871
vymyslel
při
snaze
o
zrychlení tisku na knihtiskových lisech přenosný gumový válec, který přejímá barvu z tiskové formy a otiskuje ji na papír. V
roce
vynalezl
1904 i
navrhl
stroj
pro
první
ofsetový
současný
tisk
stroj lícní
pro a
knihtisk
rubové
a
strany
papíru na rotačním stroji s nekonečným pásem papíru, který byl postaven roku 1912.
36
6. PAPÍR
„Papír se stal tak běžnou součástí našeho světa, že jej ani nevnímáme. Je prostě samozřejmostí…ztratil svá specifika a stal se čímsi, co se k něčemu používá.“ (9) Plně
s
toto
citací
souhlasím,
papír
je
bran
jako
samozřejmost a nikdo o něm příliš neuvažuje. Ale představme si situaci kdyby žádný papír nebyl? Podle mého názoru by jistě došlo k určitému chaosu. Použití papíru je velice rozlišné, můžeme začít u toho že si na nějaký kousek napíši vzkaz, přes knihu a skončit u papíru jako artefaktu, který vytvořil nějaký umělec.
Papír Papír
je
hladký,
tenký
materiál
vyráběný
zhutněním
vlákna. Použitá vlákna jsou obvykle přírodní a založená na celulóze. (zejména
Nejobvyklejší jehličnaté
je
stromy,
dřevovina ale
mohou
z vláknitého být
použita
dřeva i
jiná
vlákna (např. bavlna, vlákno, konopí).
6.1. Historie papíru
Se vznikem papíru úzce souvisí i vznik písma. Písmu se budu dále věnovat v samostatné kapitole. Než jsme se dostali k samotnému záznamy
papíru,
byli
např.
museli nožem
jsme vyryté
ujít
dlouhou
vruby
do
cestu.
dřevených
První hůlek,
oblázků, ryté na kousky zvířecích rohů, skalních stěn atd. „Tehdy prý lidé začali psát knihy, avšak ty měli stále ještě
pro
nás
nezvyklou
podobu
hliněných
tabulek
ve
tvaru
37
obdélníku…, vrstvou listů
dřevených
sádry (v
destiček
natřených
či
Indii),
barvených
voskem,
bambusových
křídou,
kousků
prkének
potažených
kůže,
(v
palmových tenkých
Čině),
olověných rolí, kovových měděných desek, plátků ze slonové kosti.“ (10) Od destiček se později začalo upouštět a na řadu přišel papyrus. Vyráběl se převážně v Egyptě ze třtinové rostliny, později papyrus od Egypťanů převzali Řekové. Z rostliny se tvořily proužky a slepovaly k sobě. Papyrus byl velice křehký a proto se začal používat pergamen. Což je upravená zvířecí kůže (osel, ovce, antilopa atd.) Kůže se uhladila, nalinkovala a také už ji rozměřovali, takže začaly vznikat první stránky knih. A
odsud
už
byl
jen
maličký
krůček
k
výrobě
papíru
z
odpadků hedvábí. Vznik papíru sahá až do roku 105 našeho letopočtu. Za tvůrce
prvního
pocházející
z
papíru jižní
je
považován
Číny.
Tsai
V císařské
Lun
(62-121
knihovně
se
n.l.) snažil
nahradit neskladné a málo trvanlivé destičky jiným vhodnějším materiálem suroviny. konopné
pro
psaní.
Papír,
odpady
a
Rozhodl
který zbytky
se
vyrobil,
vyzkoušet
obsahoval
rybářských
sítí.
i
rostlinné
dřevěnou
V Číně
kůru,
začal
být
tento papír všeobecně využívaný, protože byl nejen lehký a skladný, stoletích
ale
také
byla
se
na
něj
technologie
dobře
psalo.
výroby
V
následujících
papíru
mnohokrát
modifikována a vylepšována, podstata nápadu Tsai Luna však zůstala nezměněna dodnes. V
souvislosti
s
rozšiřováním
papíru
na
území
čínského
impéria, začíná umění jeho výroby pronikat i za hranice říše. První zemí, do které dorazila již v roce 384 n.l. znalost
38
technologie výroby papíru, byla Korea. Právě z Koreje pochází nejstarší tištěný dokument – inkunabule z počátku XV. století. Korejci mají velký podíl na rozvoji papírenské výroby. Jako první zavedli postup barvení papíru do hmoty, začali používat papírové obálky a zasloužili se také velkou měrou o rozvoj technologie ruční výroby papíru. V
8.
století
se
tajemství
výroby
papíru
dostalo
v
průběhu čínsko-arabské války díky zajatým Číňanům pracujících při výrobě papíru do Arábie. Odtud se rozšířilo do asijských zemí a následně přes Afriku se dostalo i do Evropy. První dílny na výrobu papíru zakládali Arabové na území dnešního Španělska (Xativa – 1144, Albarells v Katalánii - 1193) a také Itálie (Fabriano – 1268). V 15. století se začal papír vyrábět také na území Švýcarska, Rakouska, Čech, Polska a Anglie. První objevuje
písemnou v
zprávu
registru
o
výrobě
královské
papíru
kanceláře
v Čechách z
doby
se
krále
Vladislava II. z let 1498 až 1502. V 16. stol. došlo v Čechách k velkému rozmachu papírenské výroby. Vznikla papírna trutnovská (1505), frýdlantská (před rokem 1516), pražská staroměstská (1524) a dvě papírny v Libni (kolem roku 1530). Z doby kolem roku 1540 je zmiňována papírna starohorská (zvaná Jihlavská) a chebská. Asi do poloviny 16. století lze zařadit papírnu v Nedošíně u Litomyšle, v Ústí nad Labem (rok 1559) a papírnu nad Jirkovem (rok 1561). Dále jsou známy papírny v Dolní Poustevně (rok 1569), v Benešově nad Ploučnicí a také papírna ve Velkých Losinách (1596), v níž se papír vyrábí dodnes. Dnes je známo 22 papíren, které fungovaly v Čechách v 16. stol.
39
Velkolosinská manufaktura dnes patří k nejstarším doposud pracujícím podnikům svého druhu v Evropě. Ruční papír se zde stále vyrábí tradičním postupem z bavlny a lnu. Používá se zejména ve výtvarném umění, pro významnou osobní i firemní korespondenci,
reprezentační
účely,
k
tisku
bibliofilií
a
rovněž v knižní umělecké a restaurátorské praxi. Celý areál významné technické památky, která zejména z pohledu více jak čtyřsetleté kontinuity tradiční ruční papírenské výroby nemá v oblasti střední Evropy obdoby, byl v roce 2002 vládou České republiky prohlášen národní kulturní památkou.
Historie papíru Vznik papíru sahá až do roku 105 našeho letopočtu. Za tvůrce
prvního
n.l.),
který
destičky.
papíru
hledal
Papír,
je
pro
považován psaní
který
Číňan
vhodnější
vyrobil,
Tsai
Lun
materiál
obsahoval
(62-121 než
dřevěnou
byly kůru,
konopné odpady a zbytky rybářských sítí. Technologie výroby papíru se v průběhu století vyvíjela, podstata nápadu Tsai Luna však zůstala nezměněna dodnes. Na
rozvoji
papírenské
výroby
mají velký
Korejci.
Jako
první zavedli postup barvení papíru do hmoty a začali používat papírové
obálky.
V
8.
století
se
tajemství
výroby
papíru
dostalo v do Arábie, odtud se rozšířilo do asijských zemí a přes Afriku se dostalo i do Evropy. První dílny na výrobu papíru zakládali Arabové na území dnešního Španělska a Itálie. V 15. století se začal papír vyrábět také na území Švýcarska, Rakouska, Čech, Polska a Anglie. První písemná zpráva o výrobě papíru v Čechách se objevuje v registru královské kanceláře z let
1498
až
1502.
V 16.
rozmachu papírenské výroby.
stol.
došlo
v
Čechách
k
velkému
40
6.2. Výroba papíru
Papír
se
v
dnešní
době
vyrábí
většinou
strojově.
Po
staletí se jeho výroba zdokonalovala. Ale můžeme být vděční, že na dnešním přesyceném trhu si našel své místo u ručně vyráběný papír. Papír odpadu.
byl
Se
vyráběn
původně
vzrůstající
ze
potřebou
lněného
papíru
nebo
však
bavlněného
bylo
potřeba
hledat nové technologie, což vedlo k využívání pilin, slámy a starého
papíru
(jeho
využívání
vedlo
mnohdy
k
ničení
archiválií). Papírovina se z kádě nabírá na čerpací formu, která má dvě části - síto a snímatelný rám. Formy si mohl papírník vyrábět sám, ale vyráběli je také formaři.
Moderní
výrobní
proces
papíru
Foudrinierovým
strojem
(papírenský stroj) má tyto fáze: Výroba vláken – celulózka Materiál nejprve
použitý
převeden
rozptýlených
v
do
na
výrobu
celulózy,
kapalině.
Tento
papíru
(dřevěné
koncentrované proces
štěpky)
směsi
vyžaduje
je
vláken
několikeré
promývání a homogenizaci. Vlákna se vyluhují v kyselém nebo alkalickém
prostředí
(sulfitová
vláknina
nebo
sulfátová
vláknina), mohou se též bělit. Přípravna Použitá vláknina se pak upravuje podle typu vyráběného papíru a to mechanicky a chemicky. K mechanickým úpravám patří mletí. Pro měkké savé papíry se vláknina mele velmi málo, ale pro
tukotěsné
papíry
je
stupeň
mletí
velmi
vysoký.
Během
41
chemické úpravy se do vlákniny přidává kationický škrob kvůli zvýšení
pevností
papíru,
barvy,
klížidlo
(proti
rozpíjení
tiskových barev nebo inkoustu), plniva (kaolin nebo uhličitan vápenatý, aby nebyl papír průsvitný), retenční prostředky (pro zvýšení výtěžnosti) a další chemické prostředky. Papírenský stroj má několik částí: a) Mokrá část Vláknitá suspenze natéká na podélné nekonečné síto kde dochází k odvodnění vlákniny. Vlákna se usazují na povrchu síta a voda protéká do sběrné vany. b) Lisová část. Papírový list se snímá ze síta pomocí plstěnce do lisové části,
kde
se
lisováním
odstraní
další
množství
vody
z
papírového listu. c) Sušící část. Protože již není možné mechanicky odstranit zbylou vodu v papírovém listu, musí se papírový list sušit na válcích, které jsou vytápěny párou. Na konci papírenského stroje může být kalandr. Je to zvláštní lis, kde se papír povrchově uhlazuje, pak následuje navíječ, kde se papírový list navíjí do rolí nebo řeže na formáty.
Další přísady Neupravený papír, který obsahuje jen stlačenou a usušenou celulózu, je velmi savý (např. pijavý papír) a neposkytuje dobrý povrch pro psaní nebo tisk. Proto je v papíru použito velké množství přísad na dodání požadovaných vlastností. Ty jsou použity v povrchové vrstvě zvané apretura. Kolik je typů papíru, tolik typů apretur je použito. Povrchové vrstvy též
42
mohou
být
hlazeny,
aby
se
na
papír
lépe
psalo.
Struktura
neupraveného papíru je drsná, a proto se pro dosažení větší hladkosti používají povrchové vrstvy sestávající z latexu nebo jiných
pojiv
a
plnidel,
jako
jsou
kaolin
nebo
uhličitan
vápenatý. Jiné
přísady
se
vlastností
papíru.
zjasňovače,
které
papír“
je
název
používají
pro
Nejčastějšími
dodávají
z
papíru
papírové
rozšíření nich
modrý
suroviny
různých
jsou
odstín.
obsahující
optické
„Granitový
velmi
jemná
obarvená vlákna buď z látky nebo z papíru. Sušení Papír se suší i několikrát během výroby (suchý papír je mnohem
pevnější
než
vlhký,
proto
je
lepší
papír
usušit
a
předejít tak jeho protržení a zastavení produkční linky). Moderní
výrobní
proces
papíru
Foudrinierovým
strojem
(papírenský stroj) má tyto fáze: Výroba vláken – celulózka Materiál nejprve
použitý
převeden
rozptýlených
v
do
na
výrobu
celulózy,
kapalině.
Tento
papíru
(dřevěné
koncentrované proces
štěpky)
směsi
vyžaduje
je
vláken
několikeré
promývání a homogenizaci. Vlákna se vyluhují v kyselém nebo alkalickém
prostředí
(sulfitová
vláknina
nebo
sulfátová
vláknina), mohou se též bělit. Přípravna Použitá vláknina se pak upravuje podle typu vyráběného papíru a to mechanicky a chemicky. K mechanickým úpravám patří mletí. Pro měkké savé papíry se vláknina mele velmi málo, ale pro
tukotěsné
papíry
je
stupeň
mletí
velmi
vysoký.
Během
chemické úpravy se do vlákniny přidává kationický škrob kvůli zvýšení
pevností
papíru,
barvy,
klížidlo
(proti
rozpíjení
43
tiskových barev nebo inkoustu), plniva (kaolin nebo uhličitan vápenatý, aby nebyl papír průsvitný), retenční prostředky (pro zvýšení výtěžnosti) a další chemické prostředky. Papírenský stroj má několik částí: a) Mokrá část Vláknitá suspenze natéká na podélné nekonečné síto kde dochází k odvodnění vlákniny. Vlákna se usazují na povrchu síta a voda protéká do sběrné vany. b) Lisová část. Papírový list se snímá ze síta pomocí plstěnce do lisové části,
kde
se
lisováním
odstraní
další
množství
vody
z
papírového listu. c) Sušící část. Protože již není možné mechanicky odstranit zbylou vodu v papírovém listu, musí se papírový list sušit na válcích, které jsou vytápěny párou. Na konci papírenského stroje může být kalandr. Je to zvláštní lis, kde se papír povrchově uhlazuje, pak následuje navíječ, kde se papírový list navíjí do rolí nebo řeže na formáty. Další přísady Neupravený papír, který obsahuje jen stlačenou a usušenou celulózu, je velmi savý (např. pijavý papír) a neposkytuje dobrý povrch pro psaní nebo tisk. Proto je v papíru použito velké množství přísad na dodání požadovaných vlastností. Ty jsou použity v povrchové vrstvě zvané apretura. Kolik je typů papíru, tolik typů apretur je použito. Povrchové vrstvy též mohou
být
hlazeny,
aby
se
na
papír
lépe
psalo.
Struktura
neupraveného papíru je drsná, a proto se pro dosažení větší hladkosti používají povrchové vrstvy sestávající z latexu nebo
44
jiných
pojiv
a
plnidel,
jako
jsou
kaolin
nebo
uhličitan
vápenatý. Jiné
přísady
se
vlastností
papíru.
zjasňovače,
které
papír“
je
používají
Nejčastějšími
dodávají
název
pro
papírové
z
papíru
rozšíření nich
modrý
suroviny
jsou
odstín.
obsahující
různých optické
„Granitový
velmi
jemná
obarvená vlákna buď z látky nebo z papíru. Sušení Papír se suší i několikrát během výroby (suchý papír je mnohem
pevnější
než
vlhký,
proto
je
lepší
papír
usušit
a
předejít tak jeho protržení a zastavení produkční linky).
I. Výroba Ruční papír Papír
byl
vyráběn
původně
ze
lněného
nebo
bavlněného
odpadu. Později se využívaly i piliny, sláma a starý papír. Papírovina se z kádě nabírá na čerpací formu, která má dvě části - síto a snímatelný rám. Formy si mohl papírník vyrábět sám, ale vyráběli je také formaři.
Moderní výroba Moderní
výrobní
proces
papíru
Foudrinierovým
strojem
(papírenský stroj) má tyto fáze: Výroba vláken (celulózka) - materiál použitý na výrobu papíru
(dřevěné
(koncentrovaná
štěpky)
směs
je
vláken
nejprve
převeden
rozptýlených
do
celulózy
v kapalině).
Tento
proces vyžaduje několikeré promývání a homogenizaci. Vlákna se
45
vyluhují
v
kyselém
nebo
alkalickém
prostředí
(sulfitová
vláknina nebo sulfátová vláknina), mohou se též bělit. Přípravna - použitá vláknina se dále upravuje podle typu vyráběného papíru a to mechanicky a chemicky. K mechanickým úpravám patří mletí. Pro měkké savé papíry se vláknina mele málo, pro tukotěsné papíry je stupeň mletí velmi vysoký. Během chemické úpravy se do vlákniny přidává katonický škrob kvůli zvýšení
pevností
papíru,
barvy,
klížidlo
(proti
rozpíjení
tiskových barev nebo inkoustu), plniva (kaolin nebo uhličitan vápenatý,
aby
nebyl
papír
průsvitný)
a
další
chemické
prostředky. Papírenský stroj má několik částí: a) Mokrá část – vláknitá suspenze natéká na síto, kde dochází k jejímu odvodnění. Vlákna se usazují na povrchu síta a voda protéká do sběrné vany. b) Lisová část – papírový list se snímá ze síta do lisové části, kde se z něj odstraní další množství vody. c)
Sušící
část
–
zbylou
vodu
není
možné
odstranit
mechanicky, papírový list se tedy suší na válcích vytápěných párou. Na konci papírenského stroje může být kalandr, kde se papír
povrchově
uhlazuje.
Následuje
navíječ,
kde
se
list
navíjí do rolí nebo řeže na formáty. Další přísady - neupravený papír obsahující jen stlačenou a usušenou celulózu je velmi savý (např. pijavý papír), a neposkytuje
dobrý
povrch
pro
psaní
nebo
tisk.
Proto
je
v
papíru použito velké množství přísad na dodání požadovaných vlastností. Ty jsou použity v povrchové vrstvě – apretuře. Povrchové vrstvy též mohou být hlazeny, aby se na papír lépe
46
psalo, protože struktura neupraveného papíru je drsná. Pro dosažení
větší
hladkosti
se
používají
povrchové
vrstvy
sestávající z latexu nebo jiných pojiv a plnidel, jako jsou kaolin nebo uhličitan vápenatý. Mezi
další
přísady
patří
optické
zjasňovače,
které
dodávají papíru modrý odstín. Sušení - papír se během výroby suší několikrát (suchý papír je pevnější než vlhký).
7. PÍSMO
„Život bez písma si dovedeme těžko představit. Sotva se ráno probudíme, bereme do ruky své noviny, celý den pak na nás vývěsní
štíty,
inzeráty,
úřední
i
osobní
dopisy,
knihy,
časopisy, přehledy pořadů, barevné plakáty a světelné reklamy
47
neustále
chrlí
moře
písmen.
Není
v
našem
okamžiku, kdy by písmo nehrálo nějakou roli.“
životě
téměř
(11)
Díky písmu můžeme vyjadřovat svoje myšlenky a naopak je reprodukovat. A to bud písemnou formou a nebo ústně. Písmu vděčíme za rozvoj vzdělanosti a kultury, ale i například zrušilo
časové
i
místní
omezení.
A
přes
všechen
tento
pokrok i v dnešním 21. století na naší zemi existují tisíce lidí, kteří neumějí číst ani psát. Písmem
se
v širším
slova
smyslu
rozumí
každý
záznam,
který slouží k zachycení nebo sdělení určitých skutečností a myšlenek.
Písmo Písmem
se
v širším
slova
smyslu
rozumí
každý
záznam,
který slouží k zachycení nebo sdělení určitých skutečností a myšlenek.
7.1. Vznik a historie písma
K
dnešnímu
písmu
vede
5
tisíc
let
dlouhá
cesta.
Za
předchůdce písma lze v nejširším smyslu slova považovat různé zářezy do dřeva, rytiny do kamene, uzly na provazech, kresby atd. „Potřeba a někdy nutnost komunikace mezi lidmi ve svých počátcích
často
souvisí
s výtvarným
projevem,
takže
nelze
přesně zjistit, kde začíná písmo a kde jde „jen o“ o umělecký projev.“.(12) První vývojový stupeň směřující k písmu tvořil obrázek – piktogram.
I
když
se
obrázek
graficky
zjednodušoval,
48
znázorňoval stále celou větu. Nebyl tedy znakem pro slovo, tím méně
pro
hlásku.
hovořící
Obrázkovému
jiným
využívaným
jazykem.
mezinárodním
písmu
V dnešní obrázkovým
mohly
rozumět
době
i
jsou
písmem
národy
prakticky
např.
dopravní
značky. Z písma obrázkového se v některých oblastech vyvinulo písmo slovní. Obrázek zde znamenal určité slovo. Během dalšího vývojového stadia se začaly obrazové znaky používat nejen pro určité slovo vyjádřené obrazem, ale i pro slova stejně zvukově znějící.
Podle
(slabikové vznikla
povahy
písmo
v Mezopotámii
hlásková
souhláskové,
jazyků
vůbec
abeceda.
vznikly a
v Egyptě).
Hláskové
nevyjadřovalo
znaky
pro
Ze
písmo
samohlásky.
slabiky
slabikového
bylo Ty
nejdříve se
začaly
jeho
šíření
písmem vyjadřovat až později. Na
grafickou
stránku
písma
i
rychlost
působily i psací materiály a nástroje. Počátky vzniku písma je třeba hledat v povodí Eufratu, Tigridu a Nilu, Veliké řeky a Žluté řeky (Chuang-che), tedy v oblastech sídel vyspělých kultur. „Mezi odborníky se vedou spory o tom, zda je starší egyptské hieroglyfické písmo nebo sumerské klínové písmo z Mezopotámie.“
(13)
Egypt (4. tisíce př.n.l. až do 3. stol. n. l.) Hieroglyfy (z řec. posvátné rytiny), jsou nejznámějším typem zobrazení. Počet hieroglyfů přesahoval 700 a každý znak vyjadřoval
slovo,
slabiku
i
souhlásku.
Hieroglyfy
sloužily
k monumentálním nápisům psaným na kámen. Směr psaní znaků lze určit podle pohledu zobrazených postav. Zpočátku byly znaky řazeny svisle, až kolem roku 2 000 př.n.l. vodorovně. Potřeba rychlého
psaní
vedla
ke
zjednodušení
hieroglyfů
v
písmo
hieratické (kněžské) a v písmo démotické (lidové, 6. stol.
49
př.n.l.). Obecné užívání písma usnadnil vynález papyrusových svitků
(2200-1500
př.n.l.),
na
které
se
psalo
rozžvýkaným
rákosem a inkoustem ze sazí. Mezopotámie (asi 3 000 př.n.l. až do 1. stol. př. n. l. ) Národ
Sumerů
vytvořil
písmo
klínové.
Toto
písmo
bylo
původně obrázkové, ale více se vázalo ke zvukové podobě slova. Sumerové psali seříznutým rákosem do hliněných destiček a na stvrzení jejich pravosti používali pečetní válečky. Klínové písmo
převzali
ve
3.
tisíciletí
př.n.l.
Chetité,
národ
neznámého původu. Jejich písmo rozluštil český vědec Bedřich Hrozný
(1879–1952).
Klínové
písmo
užívala
převážná
většina
národů Přední Asie. Fénický vynález hláskového písma Fénické písmo dosáhlo dokonalosti svou jednoduchosti.“
(14)
Féničané byli národem mořeplavců a obchodníků. Sídlili na libanonském pobřeží a při svých cestách Středomořím poznali písma
egyptská
i
klínová.
Své
písmo,
které
obsahovalo
22
hláskových znaků, vytvořili kolem roku 1 300 př. n. l. Písmo se čte i píše zprava doleva a mezi slovy nejsou mezery. Čínské písmo vytvořil podle pověsti ve 27. stol. př.n.l. císařský rádce Cchang Ťie. Znaky, jejichž počet přesahoval desetitisíce, se psaly svisle do sloupců. V Číně se psalo na bambusové destičky, zvířecí kosti nebo želví krunýře. V oblasti Jižní Ameriky neexistovalo písmo v našem slova smyslu. K zaznamenávání početních údajů sloužilo uzlové písmo Inků - kipu. Naopak tokapu byly vytkávané geometrické vzory v
50
inckém
obřadním
oděvu,
které
informovaly
o
společenském
postavení jedince ve společnosti. V oblasti Střední Ameriky, existovaly kodexy Miztéků, Mayů a Aztéků. První z nich odkryly historii
starého
kreslené
z
Mexika
profilu
od
roku
černou
692.
obrysovou
Aztécké
obrázky
linkou
a
byly
nakonec
dobarvené. Mayské obrázkové písmo bylo stylizováno a zasazeno do čtverce.
Vznik písma
Počátky vzniku písma je třeba v oblastech sídel vyspělých kultur. Egypt
(4.
tisíce
př.n.l.
až
do
3.
stol.
n.
l.)
-
hieroglyfy (z řec. posvátné rytiny), jsou nejznámějším typem zobrazení.
Potřeba
rychlého
psaní
vedla
ke
zjednodušení
hieroglyfů v písmo hieratické (kněžské) a démotické (lidové, 6. stol. př.n.l.). Mezopotámie (asi 3 000 př.n.l. až do 1. stol. př. n. l. ) - národ Sumerů vytvořil písmo klínové, které se vázalo ke zvukové podobě slova, slabiky. Ve 3. tisíciletí př.n.l. ho převzali
Chetité
(národ
neznámého
původu),
jejichž
písmo
rozluštil český vědec Bedřich Hrozný (1879–1952). Féničané vytvořili kolem roku 1300 př.n.l. písmo, které obsahovalo 22 hláskových znaků četlo i psalo se zprava doleva a mezi slovy nebyly mezery.
51
Čínské písmo vytvořil podle pověsti ve 27. stol. př.n.l. císařský rádce Cchang Ťie. Znaky, jejichž počet přesahoval desetitisíce, se psaly svisle do sloupců.
Historie písma K dnešnímu písmu vede 5 tisíc let dlouhá cesta. První vývojový stupeň směřující k písmu tvořil obrázek – piktogram. I
když
se
graficky
zjednodušoval,
znázorňoval
stále
celou
větu. Obrázkovému písmu mohly rozumět i národy hovořící jiným jazykem. V dnešní době jsou prakticky využívaným mezinárodním obrázkovým písmem např. dopravní značky. Z písma obrázkového se v některých oblastech vyvinulo písmo slovní. Během dalšího vývoje
vznikly
(slabikové vznikla
písmo
hlásková
podle
povahy
v Mezopotámii abeceda.
jazyků a
znaky
v Egyptě).
Hláskové
písmo
pro Ze
slabiky
slabikového
bylo
nejdříve
souhláskové, vůbec nevyjadřovalo samohlásky.
7.2. Vývoj latinky
Původ národů a měst je často opředen pověstmi. Podobně je tomu i s bájí o vzniku řeckého písma. Podle pověsti naučil Řeky psát fénický mořeplavec Kadmos.
52
Fénický základ má řecké písmo bezesporu. Vzniklo v 8. stol. př.n.l. a mělo několik variant. Existovala dvě centra: východořecké, které ovlivnilo typ abecedy iónské a atické, a západořecké,
kde
vznikla
varianta
dórská.
Klasická
řecká
abeceda se vyvinula z iónského typu v r. 403 př.n.l.. Řekové tesali
písmo
do
kamene
nebo
psali
na
papyrus
a
pergamen
štětcem nebo psací tyčinkou. Ze 7. stol. př.n.l. se dochovaly nápisy
psané
tzv.
bustrofedonem
(řádky
se
psaly
střídavě
zprava doleva a naopak). V 5. stol. př.n.l. proběhla reforma tohoto směru na psaní zleva doprava. Klasická řecká abeceda se prostřednictvím
Etrusků
přenesla
a
dále
rozvíjela
v
říši
římské. Tak vzniklo latinské písmo tvořené 24 písmeny, které se psalo a četlo zleva doprava. Ve 3. stol př.n.l. vyústil vývoj stejně vysokých a silných písmen nerozlišujících velká a malá písmena v římskou kapitálu, která byla písmem slavnostním. Staří Římané používali písmena abecedy i pro čísla: X-10, L50, C-100, D-500, M-1000. Dalším typem, který se používal byla kvadráta a v 1. stol.n.l. i rustikála (štíhlý tvar). Tvary těchto
římských
kapitálek
se
nezměnily
dodnes,
pouze
byly
doplněny o některá písmena. Snaha o rychlejší psaní vedla ke vzniku kurzívy (currere - běžeti, z lat.), která je nápadná šikmým
sklonem,
zatímco
snaha
o
snadnější
čitelnost
a
plynulejší psaní vedla ke vzniku okrouhlého, zjednodušeného písma nazvaného latinská unciála. Stěhování národů a rozklad říše se odrazily v národních osobitých stylech. Latinské písemnictví nezaniklo pádem římské říše r. 476 n.l. zejména díky katolické církvi, která z latiny vytvořila liturgický jazyk.
53
Vývoj latinky Latinka se vyvinula různými vývojovými stádii z řeckého písma, které má fénický základ. Vzniklo v 8. stol. př.n.l. a mělo několik variant. Ze 7. stol. př.n.l. se dochovaly nápisy psané
tzv.
bustrofedonem
(řádky
se
psaly
střídavě
zprava
doleva a naopak). Klasická řecká abeceda se prostřednictvím Etrusků rozšířila do říše římské, kde se dále rozvíjela. Tak vzniklo latinské písmo tvořené 24 písmeny, které se psalo a četlo zleva doprava. Staří Římané používali písmena abecedy i pro
čísla:
používaly
X-10, různé
L-50, typy
C-100,
písma.
D-500,
Nejstarší
M-1000. z nich
V Římě je
se
římská
kapitála ze 3. st. n.l. Dalším typem byla kvadráta a v 1. stol. n. l. rustikála (štíhlý tvar). Snaha o rychlejší psaní vedla ke vzniku kurzívy (currere - běžeti, z lat.), která je nápadná
šikmým
sklonem.
Snaha
o
snadnější
čitelnost
a
plynulejší psaní vedla ke vzniku latinské unciály (okrouhlé, zjednodušené písmo).
7.3. Vývoj písma v českých zemích
Nám nejbližší a zároveň nejstarší písemné památky ze 2. stol. n. l.
se zachovaly v podobě římských nápisů v Trenčíně,
Boldogu (jižní Slovensko) a Mušově. Rozhodujícím mezníkem pro vývoj písma u nás byl příchod věrozvěstů
Konstantina
(Cyrila)
a
Metoděje.
Tito
učenci,
pozvaní knížetem Rastislavem v roce 863, vytvořili písmo na překlad evangelií - hlaholici. Tzv. cyrilice byla jednodušší a vznikla koncem 9. stol. Od 10. století se v českém státě prosazovalo latinské písmo (jediným druhem latinského písma do
54
13. století byla Karolínská minuskula). Od 1. poloviny 13. století zasahuje i české prostředí gotizace písma projevující se v lámání dosud zaoblených tvarů. Potřeba používání písma ve všech
oblastech
kulturních,
hospodářských
a
politických
si
vynutila vznik písma psaného - kursivního (nakloněné ve směru psaní, písmena spolu plynule splývají). Velký rozkvět typů písem nastal ve 14. stol. Byl podmíněn vznikem Univerzity Karlovy v Praze a pronikáním písma mezi širší vrstvy společnosti, zejména městské. Na počátku 15. století dochází na podkladě Husovy práce " De Orthographia Bohemica" k reformě psané češtiny. Spřežky (rz= ř, cz= č) byly nahrazeny tečkou a čárkou nad písmeny. Od konce
18.
století
se
v
rámci
národního
obrození
projevila
snaha zavést český typ písma – antikvu, jejíž návrhy vytvořil Mikoláš Aleš, Josef Mánes a další. Významným mezníkem české typografie
byla
příprava
na
Světovou
výstavu
dekorativních
umění v Paříži v roce 1925. Na tuto výstavu přispěl návrhy písma zvaného antikva Vojtěch Preissig. Další z významných grafiků a typografů Josef Váchal vytvořil gotizující písmo pro tisk svých bibliografií. Současně se vznikem nových typů písma se formovalo i písmo školní. Od druhé poloviny 18. století, kdy byla zavedena povinná školní docházka, se projevuje snaha sjednotit a formovat psané písmo. Vzorníky písma pro školní výuku byly převzaty z Vídně a přizpůsobeny českému prostředí.
Vývoj písma v českých zemích Rozhodujícím mezníkem pro vývoj písma u nás byl příchod věrozvěstů Konstantina (Cyrila) a Metoděje. Ti vytvořili písmo
55
na překlad evangelií - hlaholici. Od 10. století se v českém státě prosazovalo latinské písmo. Jediným druhem latinského písma do 13. století byla Karolínská minuskula. Od 1. poloviny 13.
století
projevující
zasahuje se
v
i
lámání
české
prostředí
dosud
zaoblených
gotizace tvarů.
písma, Potřeba
používání písma ve všech oblastech kulturních, hospodářských a politických
si
vynutila
vznik
písma
psaného
-
kursiva
(nakloněné ve směru psaní, písmena spolu plynule splývají). Na počátku 15. století dochází k reformě psané češtiny (Jan Hus – De Orthographia Bohemica). Od konce 18. století se v rámci národního obrození projevila snaha zavést český typ písma – antikvu. Současně se vznikem nových typů písma se formovalo i písmo školní. Od zavedení povinné školní docházky (1774), se projevuje snaha sjednotit a formovat psané písmo. Vzorníky
písma
pro
školní
výuku
byly
převzaty
z
Vídně
a
přizpůsobeny českému prostředí.
Resumé
Bakalářská práce je rozdělena do 7 kapitol, zabývá se historií tisku a tiskových technik a je pojata jako scénář k výstavě,
56
která by mohla být zařazena do výstavního plánu Technického muzea
v
Brně.
informace
a
První
navrhují
dvě
kapitoly
praktické
zpracovávají výstavy.
řešení
teoretické V
dalších
kapitolách jsou představeny čtyři základní tiskové techniky – historie jejich vzniku, definice a jejich praktické uplatnění v moderní polygrafii. Opomenuti nezůstanou ani čtyři čeští vynálezci, kteří se velkou měrou zasloužili o rozvoj tiskových technik. Je zmíněn jejich živiotopis, nejdůležitější objevy a jejich význam pro celosvětovou tiskovou historii. Předposlední kapitola pojednává o vzniku papíru od výroby ručního papíru až po
moderní
výrobu
pomocí
papírenského
stroje.
V
závěru
se
dozvíme o historii písma, latinky a vývoji písma v českých zemích.
Summary
This
bachelor’s
thesis
is
divided
into
seven
chapters,
it
deals with the history of printing and priting techniques and it is in a format of scenario to the exhibition which could be included Museum.
into The
the
first
exhibition two
plan
chapters
are
of
The
Brno
focused
on
Technical theoretic
information and they suggest the practical organization of the exhibition. In following four chapters, four basic printing techniques are introduced, including their history of origin, definition and its practical usage in modern printing. The thesis also mentions four Czech inventors who made a major contribution to development of printing techniques. The thesis provides their biographies, their most important discoveries and their importance to the world printing history. The last but
one
chapter
describes
the
creation
of
paper
from
the
57
production
of
a
hand-made
paper
until
a
modern
production
using a paper machine. At the end of the thesis, we learn about the history of writing in Czech countries.
ODKAZY A POZNÁMKY
1.
Šalda, J., Svoboda, L. Přehled polygrafie. Praha:
Státní pedagogické nakladatelství, 1978. str. 20
58
2.
Panák, J a kol. Polygrafické minimum. Bratislava:
TypoSet, 2000. str. 12 3.
tamtéž str. 15
4.
Šalda, J., Svoboda, L. Přehled polygrafie. Praha:
Státní pedagogické nakladatelství, 1978. str. 21 5.
Kneidl,
Pravoslav.
Z historie
Evropské
knihy:
Po
stopách knih, knihtisku a knihoven. Praha : Svoboda, 1989. str. 51 6.
Beran, Vladimír a kol. typografický manuál. Praha:
Kafka Design, 2003. str. 1 kapitola Sazba 7.
Šalda, J., Svoboda, L. Přehled polygrafie. Praha:
Státní pedagogické nakladatelství, 1978. str. 24 8.
tamtéž str. 28
9.
Růžičková,
Blanka.
Papír
01:
IV.
Mezinárodní
sympozium Papír 2001. Brno: TT klub Brno. 10.
Khel, Richard. Poselství papíru. Praha: Karolinum –
nakladatelství Univerzity Karlovi 1999. str. 12 11.
Kéki,
Béla.
5000
let
písma.
Praha:
Mladá
fronta,
1975. str. 10 12.
Kneidl,
Pravoslav.
Z historie
Evropské
knihy:
Po
stopách knih, knihtisku a knihoven. Praha: Svoboda, 1989. str. 11 13.
tamtéž str. 13
14.
tamtéž str. 19
9. SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY
1.
Panák, J. a kol. Polyfrafické minimum. 2. vydání.
Bratislava: TypoSet, 2000. 261. s. ISBN 80-967811-3-8.
59
2.
Bartoň,
Jaroslav.
Tiskové
techniky
2.
1.
vydání.
Štětí: Střední odborná škola a Vyšší odborná škola. 1999. 360. s.
3.
Šalda,
J.,
Svoboda,
L.
Přehled
polygrafie.
1.
vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 459. s. 83-30-23/1
4.
Khel, Richard. Poselství papíru. 1. vydání. Praha:
Karolinum – nakladatelství Univerzity Karlovi, 1999. 332. s. ISBN 80-7184-684-8
5.
Kéki, Béla. 5000 let písma: Malá encyklopedie. 1.
vydání. Praha : Mladá fronta, 1975. s. 152. 23-083-84
6. stopách
Kneidl, knih,
Pravoslav.
knihtisku
a
Z historie knihoven.
Evropské 1.
knihy:
vydání.
Praha
Po :
Svoboda, 1989. s. 143. 25-106-89
7.
Baleka,
Jan.
Výtvarné
umění:
Výkladový
slovník
(malířství, sochařství, grafika). 1. vydání. Praha: Academia, 1997. s. 429. ISBN 80-200-0609-5
8. Beran, Vladimír a kol. typografický manuál. 3. vydání. Praha: Kafka Design, 2003.
60
PŘÍLOHA
Popisky k exponátům
V1 Expo 1
61
16/1976 Štoček tiskařský kovový 30. léta 20. století Kovový sloužil
pro
tiskařský
štoček
reprodukci
s
obrazů
obrazem
tiskem.
kovadliny.
Vlastní
obraz
Štoček je
na
kovové desce, připevněné na dřevěné podložce.
Expo 2 15/1976 Štoček tiskařský kovový 30. léta 20. století Kovový tiskařský štoček s obrazem pojízdného postřikovače umístěného na trakaři. Výrobek zobrazený na štočku má obchodní značku
"ORIGINAL".
tiskem.
Vlastní
Štoček
obraz
je
sloužil na
pro
kovové
reprodukování desce,
obrazů
připevněné
na
dřevěné podložce.
Expo 3 17/1976 Štoček tiskařský kovový 30. léta 20. století Kovový regulací tiskem.
tiskařský
množství. Vlastní
štoček
Štoček
obraz
je
s
obrazem
sloužil na
kovové
pro
ústí
ventilátoru
reprodukci
desce,
Expo 4 9/1976 Štoček tiskařský dřevěný - sada 1. čtvrtina 20. století
obrazů
připevněné
dřevěné podložce. Značka zobrazeného výrobku "IDEAL".
s
na
62
Soubor 6 dřevěných tiskařských štočků s obrazy kovářského nářadí.
Expo 5 470/1975 Štoček tiskařský 30.léta 20.století Kovový
tiskařský
štoček
s
obrazem
zahradního
postřikovače, namontovaného na ručním kolečku. Štoček sloužil k
reprodukci
obrazů
tiskem.
Vlastní
štoček
je
upevněn
na
dřevěnou podložku.
Expo 6 471/1975 Štoček tiskařský 30. léta 20. století Kovový
(měděný)
postřikovače hubic.
Štoček
tiskařský
stromů,
štoček
použitelného
sloužil
k
pro
reprodukci
štoček je upevněn na dřevěné podložce.
Expo 7 1029/1973 Cyklostyl GESTETNER
V 2
Expo 8
s
obrazem více
obrazů
zahradního
postřikovacích tiskem.
Vlastní
63
Model
prvního
tiskařského
lisu
Johannese
Guttenberga
z roku 1440
V 3
Předměty zápůjčka ISŠ polygrafická
Expo 9 Hlubotiskový válec válec
je
vlhčen
barvou
ta
je
pomocí
stěrače
stírána
z vyvýšených míst a velkým tlakem dochází k přenosu barvy na potiskovaný materiál
Expo 10 Síťovina napnutá na sítotiskovém rámu přes síto je pomocí tříče protlačována tisková barva na potiskovaný materiál
V 4
Expo 11 Pórovitý vápenec používaný pro litografii
Expo 12 Vyvolaná tisková forma pro ofsetový tisk tzv. kovolist
64
tisk je založen na vzájemném odpuzování mastnoty a vody, tisknoucí
místa
přijímají
mastnou
tiskovou
barvu
místa
netisknoucí ji naopak odpuzují (jsou vlhčena vodou)
V 5
Expo 13 a 14 Ukázka předchůdců papíru pergamen a papyrus
Expo 15 Ukázky surovin pro výrobu papíru Bělená a nebělená buničina, dřevní, lněná, konopná vlákna
Expo 16 Papírovina
Zápůjčka papírna Velké Losiny
Expo 17 Měřící přístroj ke zjišťování váhy papíru konec 19. století
Expo 18 Měřící přístroj ke zjišťování tržné délky papíru konec 19. století
Expo 19 Model holandru systému KARGER ze 60. let 19. století.
65
Expo 20 Ukázky ručně čerpaných papírů s průsvitkami
V 6 zesílená podlaha
Expo 21 Naběrací formy - tzv.čerpací síta s tradičními filigrány (průsvitkami)
Expo 22 Ruční
vřetenový
lis
sloužil
k
lisování
mokrých
načerpaných i povrchově klížených listů papíru.
V 6
Expo 23 Papírenská stoupa zařízení ke zpracování a rozvláknění starých
textilií.
Významný
vynález
italských
papírníků
13.
století, užívaný v evropských manufakturách až do konce 18. století,
kdy
byl
postupně
zařízením - holandrem.
Volný exponát 1
1102/1973 Kasa tiskařská 1900-1930
nahrazen
novým,
výkonnějším
66
Tiskařská kasa je vlastně zásobník na litery, ze kterého vybíral sazeč při tvorbě štočku. Pokyny
pro
konzervaci
a
restaurování:
základní
konzervace Prameny pro získání inf.:
archiv TMB
Volný exponát 2
144/1998 Zařízení tiskací DAPAG Výrobce: DAPAG; Výr. číslo: 890 DAPAG Limited, London E.C.I. rok 1943 Tiskárna může tisknout připravený štoček. Ovládací páka v horní úvrati dvěma válečky nanese na štoček tiskařskou barvu a ve spodní přitiskne štoček proti gumové podložce a zároveň otře ony dva válečky o otočný mosazný terč, na kterém je vrstva zásobní barvy. Štoček lze vyměnit v mezipoloze páky. Používání před získáním:
ve firmě dárce
Pokyny pro konzervaci a restaurování: konzervace
Volný exponát 3
359/1984; Stroj rozmnožovací ROTO Výrobce: ROTO 1920-1930
základní vstupní
67
Stroj na rozmnožování textů a čárových obrázků napsaných a
nakreslených
cyklostylu. řetízkovým
na
Hlavní
rozmnožovací částí
převodem
přitlačován
barvící
jsou
ručním
bláně. 2
pogumované
pohonem
váleček
Pracuje
(klikou).
menšího
průměru,
na
principu
válce, K
hnané
válcům
který
je
kromě
rotačního pohybu vykonává i přímočarý vratný pohyb. Obstarává nanášení barvy na blánu a otisknutí na papír. Válce i pohon a převody jsou uloženy v odlévacím rámu, který se skládá ze 2 postranic spojených rozpěrnými tyčemi.
Volný exponát 4
685/1973; Přístroj rozmnožovací TEMPOCOP Výrobce: TEMPOCOP VEB Reprotechnik - Leipzig, NDR rok 1960
Vyvolávací zařízení je součástí rozmnožovacího přístroje TEMPOCOP, který slouží k pořizování fotokopií mokrou cestou kontaktním způsobem. Skládá se z vyvolávací nádoby s vedením na
papír
a
z
elektromotoru.
Ve
vyvolávacím
zařízení
vyvolává citlivý papír po osvětlení v osvětlovacím zařízení. Provozní údaje: 220 V,
max. rozměr papíru 235 mm
Volný exponát 5
129/1999 Zařízení tiskací pro navštívenky Výrobce: A. Robisch, Salierring 29, Köln
se
68
rok 1960-1980 Etiketovací předtištěných
tiskací
etiket
stroj
různého
se
zboží
používal a
výrobků.
pro
dotisk
Na
dřevěné
základové desce je přišroubován rám strojku. Na boku je páka, jejíž
vratný
pohyb
vpřed
a
vzad
uvádí
do
chodu
celý
mechanismus. V přední poloze se otřou válečky o mosazný disk, na kterém je zásoba barvy a zároveň se tiskne štoček o papír (třeba
navštívenka).
Ve
druhé
poloze
vratné
páky
válečky
nanesou barvu na litery štočku. Přítlačnou plochu pro otisk lze ustavit šrouby.
Volný exponát 6
305/1979 Stroj ofsetový rozmnožovací ROMINOR Výrobce: Adast Adamov
Volný exponát 7 597/1990 Stroj světlotiskový OCÉ 106
Volný exponát 8
598/1990 Přístroj xerografický PYLORYS KS 2 První
xerografický
stroj
byl
patentován
Chesterem
Carlsonem v roce 1942 pod názvem elektrická fotografie. Slovo xerografie bylo užito až později, pochází z řeckých slov „xero a grafie“ „suché psaní.“
69
Interaktivní pracoviště 1 Umístění na stolku půdorys 2000x2000 mm, výška 800 mm. Návštěvníci si zde budou moci vyzkoušet skládání liter do sázítka a poté jejich tisk na cyklostylu
32/1961 Cyklostyl GREIF plochý Výrobce: GREIF
Interaktivní pracoviště 3 Půdorys stolku 1500 x 1500 mm Tisk pomocí techniky sítotisku
Interaktivní pracoviště 3 Umístění na stolku půdorys 1000x1000 mm, výška 800 mm. Návštěvníci si zde budou moci vyzkoušet výrobu ručního papíru nabíráním papíroviny do síta formátu A6.
