Centrum Rosa Vás zve na
VÁNOČNÍ TRH čtvrtek 8. 12. od 13 do 18 h
Záštitu poskytl starosta MČ Praha 8 Roman Petrus
Střelničná 1680/8, Praha 8 - Kobylisy www.centrumrosa.cz
Úvodník Vážení a milí čtenáři, otevíráte stránky posledního letošního Rosení. Jsou to dva roky, co jsme RoSu dokončili. Připadá mi to jako včera. Přesto jsme za tu dobu zvládli uskutečnit mnoho projektů a akcí. Mám tu možnost každý měsíc oznamovat, jak pestrý ‚bude program v RoSe a mám tu čest a radost se s vámi v prostorách RoSy setkávat. A to mě moc těší. Prosincový program bude bohatý. Připravili jsme pro vás vánoční trh, který se stal již tradicí, a tentokrát bude opravdu z čeho vybírat.Adventní čas vám přijde zpříjemnit svými skladbami mladá zpěvačka a kytaristka Tereza Balonová. Nebudou chybět ani dětská představení a dechovka Jitřenka Praha k poslechu i k tanci. Budete mít možnost si popovídat s panem farářem Ondřejem Kolářem z kostela U Jákobova žebříku. V neposlední řadě budeme rádi, pokud přijdete na vánoční posezení. Přeji vám příjemné prožití adventu.
Jaký byl listopad? Listopad začal vystoupením dechového orchestru Jitřenka Praha. Potěšili jsme se poslechem lidových písní a někteří si i zatančili. V tomto měsíci skončila série lekcí Takticko - strategického kurzu pro seniory, který u nás pořádal spolek Vědomý dotek. Doufáme však, že se na jaře roku 2017 dočkáme pokračování, protože tyto poučné a praktické přednášky v podání dvou sympatických lektorů měly u vás úspěch. Divokým západem nás provedl pan Tomáš Božovský, který nám promítl krásné fotografie ze svých cest. V sobotu 19. listopadu jsme se připojili k evropskému projektu Noc divadel alespoň symbolicky: promítli jsme si televizní přenos divadelního představení z Divadla na Vinohradech z roku 1983. V americké komedii Přišel na večeři jsme si připomněli úžasného Miloše Kopeckého v hlavní roli. Na konci měsíce rozsvítily naši galerii obrazy Jitky Vašutové. Výstava potrvá do 28. ledna 2017. Přijďte se podívat. Stojí to za to!
Anna Sobotová
Těšíme se na vaše podněty a připomínky. Prosíme, podělte se s námi o vaše názory.
Mgr. Anna Ježková Jitka Vašutová se svými obrazy (foto: Milan Pavýza)
ROSENÍ měsíčník, ročník 2., číslo 12/2016 vydává Centrum RoSa, z.s. Střelničná 1680, Praha 8 - Kobylisy tel. 212 270 611
[email protected] tisk: www.TISKDO1000.cz náklad 200 výtisků výrobní cena jednoho výtisku cca 30 Kč
Redakce: výkonná ředitelka: Mgr. Anna Ježková šéfredaktorka: MgA. Marta Dietrich Dvorská grafické zpracování: Bc. Anna Sobotová jazyková korektorka: RNDr. Anna Habersbergerová stálí spolupracovníci: členové Aktiv klubu a rezidenti RoSa
Titulní strana: grafická úprava Sandra Šecová 1
Program prosinec 2016 Čtvrtek 1. 12. 2016 10:00 Počítače 15:30 Angličtina začátečníci 16:30 Angličtina pokročilí 17:00 Jóga pro každého
13:00 Cvičení pro seniory 14:30 Čtenářský klub
Pátek 2. 12. 2016 13:00 Cvičení pro seniory
Neděle 11. 12. 2016 15:00 Nedělní vánoční posezení s panem Tomášem Božovským
Sobota 3. 12. 2016 10:30 Sobotní klub Pondělí 5. 12. 2016 10:00 Keramická dílna ve Spirále 11:30 Představení návrhů zahrad - v sále 13:00 Cvičení pro seniory Úterý 6. 12. 2016 17:00 Němčina 18:00 Dechovka Jitřenka Praha s Mikulášem Středa 7. 12. 2016 9:00 Jóga pro seniory 13:30 Výlet do Středočeského muzea v Roztokách u Prahy výstava vánočních ozdob 16:00 Jóga pro každého 18:30 Hudba k tanci a poslechu Čtvrtek 8. 12. 2016 10:00 Počítače 15:30 Angličtina začátečníci 16:30 Angličtina pokročilí 13:00 - 18:00 Vánoční trh Pátek 9. 12. 2016 10:00 Rozprava s katechetkou ze Salesiánského centra Mgr. Barbarou Tranovou
Sobota 10. 12. 2016 10:30 Sobotní klub 14:00 Bridžový turnaj
Pondělí 12. 12. 2016 10:00 Host v RoSe Adventní setkání s panem farářem Ondřejem Kolářem z kostela U Jákobova žebříku 13:00 Cvičení pro seniory 15:00 Setkání s klienty Úterý 13. 12. 2016 17:00 Němčina Středa 14. 12. 2016 9:00 Jóga pro seniory 14:00 Aktiv klub „Co dokáže mobil?“ mezigenerační setkání 16:00 Jóga pro každého 18:30 Hudba k tanci a poslechu Čtvrtek 15. 12. 2016 10:00 Počítače 10:00 Výtvarné dílny výroba vánočních dekorací 15:30 Angličtina začátečníci 16:30 Angličtina pokročilí 17:00 Jóga pro každého Pátek 16. 12. 2016 13:00 Cvičení pro seniory Pondělí 19. 12. 2016 10:00 Adventní setkání s dětmi ze ZŠ česko-německého porozumění v rámci projektu Erasmus 2
13:00 Cvičení pro seniory 19:00 Vánoční recitál Terezy Balonové Úterý 20. 12. 2016 17:00 Němčina Středa 21. 12. 2016 9:00 Jóga pro seniory 15:00 Vánoční posezení s klienty 16:00 Taneční vystoupení skupina Orisky - orientální tanečnice - seniorky pod vedením Mileny Sedláčkové, skupina Beyond - děti, dívky a pár - pod vedením Julie Lonské 18:30 Hudba k tanci a poslechu Čtvrtek 22. 12. 2016 10:30 Koncert dětí z Mateřské školy U školské zahrady 13:30 Koncert dětí ze Základní školy Glowackého 17:00 Jóga pro každého Pátek 23. 12. 2016 13:00 Cvičení pro seniory Sobota 24. 12. 2016 20:00 Půlnoční vánoční mše slouží P. Vojtěch Marek Malina OSB (Řád svatého Benedikta) Středa 28. 12. 2016 9:00 Jóga pro seniory 14:00 Aktiv klub 18:30 Hudba k tanci a poslechu Čtvrtek 29. 12. 2016 14:00 Promítání filmu 17:00 Jóga pro každého Pátek 30. 12. 2016 13:00 Cvičení pro seniory
Ceník Aktiv klub - 50 Kč kreativní myšlení, trénink paměti, slovní hry, tvořivé psaní pod vedením MgA. Marty Dietrich Dvorské
Tvořivá dílna - 40 Kč lektorka Jana Brodská Počítače - 20 Kč vyučuje Jana Brodská
Hudba k tanci a poslechu - 60 Kč kapela Taurus představuje široký repertoár českých a zahraničních písní
Jóga pro každého - 50 Kč Jóga pro seniory - zdarma lektorka Jana Bláhová
Cvičení pro seniory - 50 Kč zdravotní cvičení mohou navštěvovat i handicapovaní lidé, cvičí se v sedě
Čtenářský klub - zdarma vede Jitka Dvorská
Host v RoSe - 40 Kč
Vánoční recitál Terezy Balonové vstupné dobrovolné
Výuka anglického jazyka - 50 Kč vyučuje Mgr. Jan Kyška
Dechovka Jitřenka - 50 Kč
Výuka německého jazyka - 50 Kč vyučuje Dita Faifrová
Členové Klubu RoSa mají slevu 10 Kč na všechny aktivity Rezidenti RoSy mají vstup na veškeré akce zdarma
Zájemce prosíme o registraci na recepci RoSa tel: 212 270 611,
[email protected] Změna programu vyhrazena Podrobné informace o jednotlivých akcích budou k dispozici na tabuli u recepce .
3
Dovolte, abychom vám představili nového člena RoSy, který u nás od listopadu 2016 pečuje o naše klienty:
Páter Vojtěch Marek Malina OSB (Řád svatého Benedikta): Narodil jsem jako třetí dítě před 40 lety v jedné valašské rodině, která pochází z horské vesnice Horní Bečva. Rodiče mi dali při křtu jméno po evangelistovi Markovi a v duchu evangelia mě i vychovávali. Již od svých šesti let jsem ministroval při společných bohoslužbách v naši farnosti. Tato služba mě velmi bavila a tak jsem se snažil nevynechat ani jednu mši svatou. Když jsem se rozhodoval, co budu studovat po základní škole, tak jsem chtěl být stolařem. Chtěl jsem pracovat se dřevem jako můj táta, ale nějak to nevyšlo a já jsem se na tento studijní obor nedostal. Pokračoval jsem tedy na základní škole v deváté třídě, kterou tehdy znovu otevírali. Jelikož ještě nebyly v té době přesně stanoveny osnovy pro devátou třídu, tak jsme se prakticky celý rok připravovali na přijímací zkoušky a tehdy moji kmotru napadlo, jestli bych nechtěl zkusit Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. A tak jsme podali přihlášku a já se pokusil udělat přijímací zkoušky. Žádné naděje jsem si nedělal, ale stal se zázrak. Umístil jsem se jako poslední nad čarou a byl jsem přijat. Během studií a pobytu na internátu jsem měl možnost v křesťanském prostředí prohloubit svoji víru. Tehdy při studiu mě napadlo, že bych se mohl stát knězem a tak jsem se přihlásil do kněžského semináře. Po maturitě jsem nastoupil do Teologického konviktu v Litoměřicích a poté do Arcibiskupského semináře v Olomouci. Nastala však osobní krize, takže jsem ze semináře odešel a šel jsem pracovat do jedné fabriky, kde jsem se časem vypracoval na kovorytce. Asi po čtyřech letech jsem se vrátil k duchovnímu povolání a vstoupil jsem do kláštera benediktinů v Rajhradě, kde mi klášter nabídl možnost dostudovat teologii a přijmout kněžské svěcení. Od svých rodičů jsem se naučil víře, která je podložena skutky. Když bylo potřeba, vždy se šlo pomáhat, ať to byli příbuzní, nebo sousedé, ale i neznámí lidé. Naučili mě poctivě pracovat, být ohleduplný k druhým, ale především mi ukázali, jak pomáhat nemocným a starým lidem a díky tomu jsem se mohl setkat s umírajícími lidmi, kteří zemřeli krásnou smrtí.
SeniorSen Marka Maliny Moje představa ideálního stáří je, protože jsem to zažil, být v rodinném kruhu. Být se svými dětmi, aby se o mne mohly starat - tedy spíš - aby se tolik starat nemusely. Zkrátka být s nimi v jednom domě a nepřekážet. Obě mé babičky i tatínek zemřeli u nás doma, v komunitě svých blízkých. A to je krásné, zemřít v blízkosti někoho, koho máme rádi. A myslím, že s vírou je umírání jednodušší. Rád bych třeba pečoval o zahradu a zvířata. V takovém hospodářství jsem vyrůstal. Když si člověk sám něco vypěstuje, zná celý ten příběh a ví, co to obnáší, víc si pak všeho váží. Líbilo by se mi mít nějaký statek. Provozoval bych takzvanou zážitkovou farmu, kam by lidi chodili pracovat. Společná práce a společné dílo lidi hodně sbližuje, to dává velkou sílu. Důležité je například i společné stolování. Alespoň občas. Vytvořit si rituál, setkat se, počkat na sebe. To společné prožívání, to je pro mne takový ideál. Marku, přejeme Vám, ať se Vám u nás v RoSe líbí! A děkujeme! Tým Centra a Rezidence RoSa 4
Tereza Balonová zpěvačka a kytaristka
Vánoční koledy a své písně Vám zazpívá 19. 12. 2016 Narodila jsem se roku 2000 v Praze. V 6 letech jsem podědila po mámě první kytaru. A začala jsem chodit do místní LŠU.
BÁSEŇ Z ROSY XVIII. Josefa Tibitanzlová Slyším kroky
Od 1. třídy mě ovlivnil můj třídní učitel, člen kapely Jauvajs, Jakub Linhart, který nás učil lásce k hudbě. Už tehdy jsem složila pár dětských písniček. Ve dvanácti letech mě oslovila kamarádka naší rodiny Martina Mrňavá, abych k jejímu textu Chaberské zvony složila hudbu. Tak začala naše spolupráce, která trvá doteď … Od malička také hodně a ráda sportuji. V osmi letech jsem začala hrát závodně volejbal.
To kráčí moje minulost a věru je jí dost a dost Dívám se zpátky do mládí Vždycky mě dobře naladí Vzpomínám jak jsem spěchala abych vše co nejdřív poznala Nebylo to správné Vůbec ne Člověk pak rychle zestárne Dnes už tu stojím a dobře vím že ani minutu nevrátím Stojím a čekám a hodně vím... Za nic se stydět nemusím
5
Paní Pavlíková bydlí v naší rezidenci se svým synem Tomášem, který je na vozíku. Od narození má dětskou mozkovou obrnu. V RoSe je potkáváme stále v dobré náladě a usměvavé, jejich vzájemné láskyplné soudržnosti si všimne i nepozorný. Oba se už těší, jak si spolu užijí vánoce. Ale povídali jsme si nejen o vánocích:
Vyprávění paní Věry Pavlíkové Paní Věra: Každé vánoce ladím do jiných barev.
krabí salát nebo humrový koktejl.
Stromeček jsem měla například zlato-červený,
Zlaté prasátko asi nikdy neuvidíme,
stříbrno -modrý, někdy jenom slaměné ozdoby. protože k obědu jíme rybí polévku a obložené Teď už mi to připadá fádní. Chtěla jsem změnu,
chlebíčky. Bez toho si odpoledne nedovedu
takže letos chystám vánoční výzdobu do fialova. představit. V poslední době jsem začala vařit Máme sice stromeček umělý, ale velmi vydaře-
kubu - kroupy a houby, to máme moc rádi.
ný. Od pravého je k nerozeznání. A přeci jenom - Alespoň trochu, jen tak pro chuť. Kubu dělala neopadává a nemusím každý rok kupovat nový.
vždycky moje maminka, tak jsem se teď
Tomáš: Vánoce mám moc rád. A rád zpívám.
k tomuto lidovému jídlu vrátila.
Paní Věra: Celý den zpíváme koledy, pouštíme
Dárky rozbalujeme po večeři. To už mám zažité
si je na cédéčku a k tomu prozpěvujeme.
od dětství. Já byla vždycky jako malá nervózní
Začátkem prosince začínám péct. Dřív jsem
a teď se zase Tomáš při večeři už nemůže dočkat
dělala sedmnáct druhů cukroví. Asi deset druhů a nechce ani jíst. A pak se raduje z každého bylo tradičních, ty jsem pekla stále, a ostatní
dárku. A já mám radost, že on má radost.
jsem obměňovala podle nových receptů.
Jednou, když jsme se ptali Tomáše, to mu bylo
Ještě předloni. Loni jsem péct nemohla, ale letos asi dvacet, co chce od Ježíška, si to vynahradíme. Vanilkové rohlíčky, linecké
zamyslel se a řekl: tkaničky.
pečivo s různými náplněmi, musí být marokánky - těch je vždycky nejvíc, medvědí pracky
Tomáš se narodil v Praze hned po mé svatbě.
a pěnové pečivo ze zbylých bílků.
Narodil se přiškrcený, měl nedostatek kyslíku.
K večeři česká klasika: rybí polévka, smažený
S prvním mužem jsem byla sedm let. Tomáše
kapr a bramborový salát. Rybu filetuji, takže
jsme pořád vozili v kočárku - v takzvaném
je skoro bez kostiček. Dřív jsme měli kapra dva
sporťáku - a manžel se za něj začal stydět.
dny ve vaně, teď už kupuji zabitého. A musí být
Vždycky, když jsme chtěli jít na procházku,
předkrm: dělám šunkové rolky se šlehačkou,
tak se vymlouval... a pak mi řekl: „Já s ním 6
chodit ven nebudu, já se za něj stydím.
Paní Věra: Ta obec, kde jsme bydleli se jmenuje
„Já zůstala, jako když mě bací: „Tak si sbal kufr
Senice. (Nedaleko té obce se roku 1941 snesli
a jdi!” To bylo v neděli a hned v pondělí jsem
parašutisté skupiny Silver A, kteří se podíleli
podala žádost o rozvod.
na atentátu na říšského protektora Reinharda
Tomáš je moje sluníčko a já ho nedám.
Heydricha.) Později, když už jsme měli auto,
Takže jsme se prostě rozvedli. Manžel pracoval
jsem vozila Tomáše do ústavu a na víkendy jsem
v závodě montovaných staveb a naštěstí brzy -
si ho brala domů. Manžel mi s ním pomáhal.
asi tak po půl roce - dostal byt.
Pracoval tenkrát jako technický náměstek,
Samozřejmě nastala nouze o peníze. Proto jsem zařizoval masokombináty. Často jsem s ním jezzačala chodit do práce. To jsme ještě nedostáva- dila na služební cesty na Slovensko. Nejčastěji li žádné sociální přídavky a podpory, to neexis-
pod Tatry. Tam se nám moc líbilo. Já jsem
tovalo. Přídavek na děti byl jenom dvě stovky,
Slovensko milovala a ze Slováků jsem byla
to bylo všechno. Trochu mi pomáhala moje
vždycky unešená. Jsou mnohem pohostinnější
maminka, občas mi Tomáška pohlídala. Bydleli
než Češi. Někdy jsme tam jezdili i dvakrát týdně.
jsme u ní v Libni - U Kříže. Tam jsem se vlastně
Můj manžel mě využíval jako řidičku. On totiž
narodila. S Tomášem jsem pak jezdila asi pět let neměl řidičák. Ale naštěstí mi do řízení nikdy na rehabilitační pobyty do Krče. Tam byl v týdnu nemluvil. Ani jednou! To jsem velmi oceňovala. a v pátek na víkend jsem si ho vyzvedávala.
Já jsem jezdila ráda.
Potom jsme bydleli na Vinohradech v 1+1.
Tomáš: Máma je dobrá řidička.
Třináct let jsem byla sama.
Paní Věra: Tomáš se s každým bál jezdit,
Pak jsem se seznámila s druhým mužem. Říkala
jenom se mnou ne. Začínala jsem s trabantem,
jsem si, že se vdám jen za toho, kdo bude mít
pak jsem měla Škodu tisícovku, potom stovku...
rád mého syna a nebude se za něj stydět. Můj druhý muž byl moc hodný, byl to takový samaritán. Chtěli jsme druhé dítě, ale to nám nevyšlo. Byli jsme spolu třicet čtyři let. On byl z venkova a já jsem také chtěla za Prahu. Takže jsme se přestěhovali do domu u Poděbrad. Tomáš: Je to za Jičínem. 7
Někdy jsem jezdila dost ostře a nikdy jsme
Jsem také ráda, že mám hezký vztah se svou
neměla autonehodu. Jen jednou mi praskla
sestrou a s jejími dětmi. S nimi tvoříme rodinu.
guma na dálnici. To jsme měli wartburga.
Teď jsem slavila své sedmdesáté narozeniny,
Trochu jsme se zatočili a skončili jsme na boku.
byli tu všichni příbuzní, slavili jsme tady
Jela jsem tenkrát s Tomášem, se sestrou,
v klubovně. Chystala jsem jídlo, pekla jsem
s neteří a synovcem. Jeli jsme stanovat a vezli
maso i zákusky - žloutkové věnečky, dokonce
jsme dvě plynové bomby. Auto však bylo
už i vanilkové rohlíčky...
jen trochu pomačkané a neteř Věruška měla
My si to teď s Tomášem na vánoce užijeme,
malou bouli - jinak nic. Synovec má od malička
viď, Tome? Dáme si vínko.
místo nohy protézu - v šesti letech vběhl
Tomáš: My máme svou značku.
pod tirák. A teď z toho auta vylezl a protézu
Paní Věra: Máme rádi voňavý muškát.
měl mimo.
Nebo si dáme dobré šampaňské. Ráno si pustí-
Dovedete si představit ten úlek kolemjdoucích:
me televizi a sledujeme všechny pohádky.
Kluk přišel o nohu! Nikomu se naštěstí nic nesta- Nejhezčí jsou ty staré. Na ty nové se nedá dívat! lo. Jenom sestra dostala mírný amok a začala
Tomáš: Nejraději mám Tři oříšky pro Popelku.
vyhazovat všechny věci z kufru. Ale včas jsem
A líbí se mi ta hlavní písnička.
ji zarazila. Wartburga jsem měla třikrát.
Paní Věra: Já si nenechám ujít Mrazíka.
To bylo auto k nezaplacení. Tam se toho vešlo!
A nezapomeňte si dát šupiny do peněženky!
Když jsem byla v důchodu, manžel onemocněl,
S manželem jsme si dávali pod talíř šupiny
měl nemocné nohy - vnitřní bércové vředy.
a dokonce i papírové peníze. To dělám stále.
Nemohl chodit a pak na tom byl zdravotně
Aby se rozmnožily.
čím dál tím hůř a už se mu ani nechtělo žít.
Rozhovor zaznamenala M.D. Dvorská
Po jeho smrti jsem dům prodala, protože ten bych už skutečně neutáhla. Navíc jsem si zlomila nohu ve stehně, dali mi tam dva šrouby. A v domě jsem samozřejmě sama být nechtěla.Toho stresu bylo na mne tolik, že jsem pak nervově onemocněla. Pořád jsem brečela, musím pochválit pana doktora Chromého, protože mi moc pomohl. Chvíli jsem pak bydlela u manželovy dcery, ale to nebylo nijak veselé, takže jsem teď ráda, že mám tady v RoSe své bydlení. A už nezabrečím. 8
9
Ptali jsme se našich rezidentů, jaké dodržují vánoční zvyky a rituály: Když jsem byla svobodná, tak jsme ještě házely střevícem. Když padla špička do místnosti, tak dívka zůstala doma, když ven ze dveří, tak se do roka vdala. No, a jednou se to opravdu splnilo. Štědrý večer bez kapra a bez salátu je nemyslitelný. Vánočku a cukroví mi pekla maminka, protože jsem chodila do zaměstnání. Já jsem dělala ovocný salát a puding se šlehačkou.
Když jsem žila s rodinou, zdobila jsem byt a stromeček já. Teď mi to tu nazdobí dcera. Nerada to sklízím, to mi dělá problém. Takže i to nechávám na dceru. Mně také byt zdobí dcera. A pak to zas musí přijít uklidit.
Když jsem byla malá, tak ty vánoce byly prostší a nějak jednodušší. V noci jsme šli na půlnoční. To si pamatuju, jak jsme vždycky vymrzli. To bylo dost drsný. Pak jsem byla ráda, že jsem doma v teple.
Třásli jsme bezem: Třesu třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes.
Musí být rybí polévka, smažený kapr, bramborový salát.
Vánoce byly krásné, když byly malé děti. Teď se těším na bramborový salát a řízky. Protože co plavalo ve vodě, to ke mně nesmí. Když jsem byla malá, dávali mi rybí tuk a tím mně to tak zošklivili, že rybu nemůžu ani vidět. Děti kapra jedí. Já ne.
Já smažím kapra a ještě k tomu vepřové řízky. A peču hodně druhů cukroví. Tak dvanáct až patnáct. Pracny vždycky. Ve Švýcarsku mají na Štědrý den obloženou studenou mísu, ale já jsem chtěla našeho tradičního kapra. To však není jen tak. Ten je tam jen na objednávku, takže je taky dost drahý. Objednávali a vozili ho až z Třeboně. Chodili jsme na půlnoční. Tam šli všichni z celé té vesnice, ve které jsme bydleli, tak jsme museli také. Ve Švýcarsku neznají borovici, měli jsme vždy jen jedličku. Koledy jsme zpívali v němčině, nejhezčí je Tichá noc, ta je mezinárodní. 10
Když se řeknou vánoce, tak to pro mne znamená velké uklízení a velké nákupy.
Nejspokojenější jsem v RoSe a už nechci žádné přesuny. Vánoce chci trávit tady. Syn přijede za mnou, já nikam nechci. Já jsem dělala tak dobrou rybí polévku! Tu už mi takhle nikdo neuvaří. Vařila jsem jí kotel, ze čtyř kaprů. Hlavně se u stromečku musí zazpívat koleda Narodil se Kristus Pán. Dřív jsme se scházeli s celou rodinou a to bylo nejhezčí. Celý den se nesmělo jíst, abychom viděli prasátko na stěně. To dodržuji dodnes. Do večera jím jenom krupičnou kaši. Rybí polévku vařil můj manžel, protože to byl specialista. Sám chodil na ryby, takže věděl, jak má polévka chutnat. A někdy, když byl manžel na honu, tak jsme měli i bažanta. Dřív velký nazdobený stromeček, teď už stačí jenom větvička. A mám ráda adventní věnec.
Samá práce, samé pečení, vaření... Ještě když jsem k tomu chodila do zaměstnání, to bylo šílenství. Odpočinula jsem si vždycky u pohádek. To byla slast. Nesmí chybět Mrazík a Tři oříšky pro Popelku. A Pyšná princezna.
Byla jsem s maminkou, s tatínkem, s bratrem i s babičkou a s babiččinou sestrou. To bylo hezké, když jsme byli všichni spolu. Šupiny pod talíř jsme dávali. A chodili jsme na půlnoční. Teď jsem pozvaná k dceři do Boleslavi.
Bez rybí polévky a kapra si vánoce neumím představit. Salát jsem dělala dietní, protože jsem měla nemocný žlučník. Takže jsem do něj nedávala salám, jen trochu smetany, žádnou majonézu.
11
Dřív byly vánoce veselejší. Byli jsme všichni pohromadě. Babička dělala kapra na černo. Se švestkovou omáčkou. To se jedlo s knedlíkem. Před večeří tatínek sedl k pianu a hrál koledy. Když jsem se vdala, tak jsme s manželem chodili na vánoční svátky k mým rodičům. My jsme všichni na něco hráli, akorát maminka jenom zpívala, ta nehrála na nic. Já na harmoniku, otec na klarinet, bratr na saxofon, sestra na housle. Pod okny poslouchali sousedi... to bylo veselo. Večer jsme šli na půlnoční a z kapsy jsme si my dívky vytahovaly lístečky. Tam jsme měly napsaná jména nápadníků a koho jsme si vytáhly, tomu jsme měly dát přednost. A nějaké období jsem pak opravdu s tím dotyčným randila. Na vánoce musí vonět purpura.
Měli jsme doma veliký asi dvě stě let starý zvonek a ke stromečku se šlo až po zvonění. K našim rituálům patřilo, že jsme si s manželem poslouchali
A jmelí musí být darované.
Sukovu Smyčcovou serenádu Es-dur. Dopoledne jsme chodili za příbuznými na hřbitov. Hodně svíček na hřbitově, to jsou také vánoce.
T v o r b a
Krásný bylo, když se stavěli sněhuláci.
A k t i v
k l u b u
VÁNOCE
SILVESTR
Jiskřivý vánoční čas
Silvestr se blíží
okouzlí každého z nás
je to cítit v kříži
Stromeček zase v bytě zavoní
Veselí se rozjede
a každé srdce se rozněžní
co to s námi provede? Vínko v číši zašumí
Vzpomínky na mládí
přání každý vysloví
na dárky máme
Do nového roku
Ježíška znovu přivítáme
přejem’ lásky trochu Zdraví štěstí ať vždy máme
Hodně se změnilo
radost v Rose prožíváme
uběhla léta ale ta jiskřička
Nejsme žádní básníci
stále v nás vzkvétá
jsme jen milí staříci Ať se trochu zasmějeme
Přejeme si navzájem
a ty chmury zaženeme!
pohodu, lásku Ať každý prožije
autorkou je známá neznámá paní Č.
vánoční krásu! 12
O empatii - vcítit se je umění PhDr. Jiřina Prekopová Chtěla bych zodpovědět otázku, kterou slýchávám
Aby se do mne druhý mohl vcítit a já do něj, musí
od skeptiků a pesimistů:
být pocity na obou stranách vyjádřeny pravdivě
Může se člověk naučit vcítění,
a s jednoznačnou otevřeností. Vcítění slouží
když se mu ho v dětství dostalo tak málo?
ke konfrontaci pocitů, je jakýmsi kabelem mezi
Na otázku odpovídám jednoznačně ano!
odesílatelem a příjemcem. Smyslem konfliktu
Nejdůležitějším předpokladem pro vcítění je,
přitom není boj, ale usmíření a obnovený tok lásky.
že si skutečně uvědomujete vlastní pocity.
Aby se ten druhý mohl do mne vcítit, musím
Naučte se opravdově vyjadřovat své pocity,
mu svůj cit ukázat. Abych se mohl vcítit já
aby měli ostatní šanci se do vás vcítit.
do druhého, musí mi vyjevit své city.
Vyhledávejte příležitosti, při kterých se můžete vcítit Jen tak se toku lásky otevřou obě srdce. do bližních! Získejte zpětnou vazbu, kdy a jak pocítili vaše vcítění a jaké chování z vaší strany na ně
Tuto prostou, odjakživa působící podstatu lásky
působilo blahodárně. Je dobré se ujistit, zda byl
jsem pochopila až ve svých sedmdesáti letech! Byla
váš odhad správný, nebo úplně mimo. Možná jste na jsem příliš stará na lásku erotickou, ale dostatečně ně přenesli vlastní pocit, jako by se museli cítit stej-
mladá na to, abych předávala poselství dál.
ně jako vy, a nerespektovali jste, že mají jiné pocity. Jedno z nejdůležitějších východisek pro umění vcítit se je aktivní naslouchání. Už když opakujete, co jste slyšeli, signalizujete svému protějšku, že o něj máte zájem. Eventuálně tím můžete vyloučit možné nedorozumění. Když budete pozorovat, jak jsou vyjadřovány pocity, nenechte se zmást jediným znakem (například
(z knihy Jiřiny Prekop - Empatie - Vcítění v každodenním životě,
smíchem). Ne každý, kdo se směje, je opravdu
vydalo nakladatelství Grada Publishing v roce 2004)
šťastný. Možná klaunskou maskou zakrývá hluboký smutek, nebo třeba nedobrý úmysl. Vyplatí se pozorovat i jiné znaky jako tón hlasu, dech nebo gesta. Musíme se připravit i na to, že v lásce nezažíváme jen obšťastňující soucítění, ale i konflikty a že ke konfliktům vždycky patří konfrontace mezi Já a Ty.
13
