Zuzana Bártová, 4.A, Základní škola Velké Pavlovice * Listopad 2013
Název projektu:
HISTORIÍ VELKOPAVLOVICKÝCH VINOHRADŮ 1. Název trati (spisovný, hovorový) - NOVÉ HORY Spisovný název viniční trati: Nové hory Hovorový název viniční trati: Nová horka Vinařská obec: Velké Pavlovice Podoblast: Velkopavlovická Oblast: Morava Stát: Česká republika
2. Poloha trati NOVÉ HORY v katastru Velké Pavlovice Vinařská trať Nové hory se nachází v severozápadní části katastru města, popisovaná vinice leží bezprostředně v sousedství cyklostezek Krajem André a Moravská vinná vedoucí z Velkých Pavlovic do Staroviček. GPS souřadnice přibližně 48°54'28.306"N, 16°47'38.011"E.
3. Vysvětlení původu názvu viniční trati NOVÉ HORY Nejvhodnější lokalita každé vinařské obce pro pěstování révy vinné byla od nepaměti nazývána Stará hora. Tato lokalita byla osázena keři révy vinné jako úplně první. Jakmile přestalo území Staré hory dostačovat a vinaři pocítili potřebu vinice rozšířit, hledali další vhodná místa. Tato místa měla být ideálně situována k jihu, jihovýchodu či jihozápadu, na slunečné stráně, aby hrozny dobře dozrávaly a získávaly díky slunečnímu záření na cukernatosti a lahodné sladké chuti. Takto vytipované a osazené lokality v druhé vlně výsadby se nazývaly Nové hory. Je to vlastně druhé nejlepší místo pro pěstování révy vinné v okolí obce.
4. Jméno majitele vinohradu Václav Bárta, Tovární 4, Velké Pavlovice
5. Příbuzenský vztah žáka k majiteli Vnučka - dědeček
6. Historie vinohradu Na místě, kde se dnes nachází dědečkův vinohrad, byla dříve orná půda. Dědeček zde vysadil vinohrad sám a to zhruba před čtyřiceti lety, okolo roku 1975. Dědeček je tedy prvním i posledním majitelem tohoto vinohradu.
Na vycházce mezi vinohrady ve velkopavlovických Nových horách
7. Zastoupení odrůd pěstovaných ve vinohradě Modrý Portugal (červená odrůda) Původ této odrůdy není jednoznačný, od konce 18. století se pěstuje v Čechách a na Moravě. Nejvíce je rozšířen ve vinařské oblasti mělnické, roudnické, čáslavské, brněnské a Podluží. Barva bývá malinově červená až světle fialová. Vůně ovocná po malinách a červeném ovoci, dřevitá, jemná. V chuti je ovocné, s nevýraznou tříslovinou. Většinou lehčí, v koncovce chuti dřevitě kořenité. Vhodné k těstovinám a drůbeži.
Svatovavřinecké (červená odrůda) Tato odrůda vznikla ve Francii. V České republice se začala pěstovat po roce 1900 a nyní je zde nejčastější modrou odrůdou. Současně je Česká republika zemí s největší plochou vinic osázených touto odrůdou (1.200 ha). Největší zastoupení má ve vinařské oblasti roudnické, mostecké, brněnské a bzenecké. Barva bývá tmavě třešňová až fialová. Vůně výrazně ovocná po švestkách a černém ovoci, jemně sametová. V chuti je harmonicky dřevitě ovocné s příchutí sušeného černého ovoce, s velmi jemnou tříslovinou, vysoce extraktivní. Většinou středně plné, v koncovce chuti dřevitě kořenité a velmi jemně adstringentní. Vhodné pro delší uchovávání. Vhodné k drůbeži a k červeným masům. Nejlepší vína i ke zvěřině.
Tramín červený (bílá odrůda) Původ této odrůdy není zcela jednoznačný. Patří k nejstarším odrůdám. U nás se prokazatelně pěstoval po celé 20. století, ale vždy jenom v omezeném rozsahu. Barva bývá sytě žlutá až zlatavá. Vůně výrazně aromatická, po konvalinkách a akátu. V chuti je vysoce extraktivní, výrazně květinové, s nižším obsahem kyselin. Plné, v koncovce chuti až kořenité. Z dobře vyzrálých hroznů je vhodné pro delší uchovávání. Vhodné k výraznějším úpravám ryb a drůbeže a k méně výrazným úpravám červených mas.
Veltlínské zelené (bílá odrůda) Tato odrůda je velmi podobná Tramínu a její největší zajímavostí je, že se vůbec nepěstuje v Čechách. Na Moravě, kam se dostala z Dolního Rakouska, se pěstuje již řadu staletí a v současnosti je nejrozšířenější odrůdou révy vinné v České republice. Nejvíce je zastoupena ve vinařské oblasti znojemské, velkopavlovické a Podluží. Barva bývá žlutá s nazelenalým tónem. Vůně velmi svěží, s dominující kyselinkou, mírně kořenitá někdy až mandlová. V chuti je vysoce extraktivní, svěží, s vyšším obsahem kyselin udržující vínu dlouho mladistvý výraz. Většinou středně plné nebo lehčí, v koncovce chuti kořenité. Vhodné pro delší uchovávání. Vhodné ke studené kuchyni, mořským plodům, rybím pokrmům.
Ryzlink vlašský (bílá odrůda) Původ této odrůdy není jednoznačný a nemá nic společného se zdánlivě podobným Ryzlinkem rýnským. V českém vinařském regionu se nepěstuje, na Moravě se objevil kolem roku 1900 a nyní je třetí nejrozšířenější odrůdou. Nejrozšířenější je ve vinařské oblasti mikulovské a Podluží. Barva bývá citrusově žlutá až zlatavá. Vůně velmi svěží, s dominující kyselinkou, mírně kořenitá. V chuti je vysoce extraktivní, svěží, s vyšším obsahem kyselin udržující vínu dlouho mladistvý výraz. Většinou středně plné nebo lehčí, v koncovce chuti kořenité. Velmi vhodné pro delší uchovávání. Vhodné ke studené kuchyni, mořským plodům, rybím pokrmům, resp. k bílým masům.
8. Technika využívaná v dřívějších dobách při obdělávání vinohradů Tradiční vinařství Hrozny bývaly zpracovány v lisovnách (búdách, presúzech…). Lisovny byly stavby obdélníkového půdorysu. V přední stěně měly dveře a větrání zajišťovaly malé otvory, později okénka. Byly stavěny z pěchované hlíny nebo z pálených cihel. Střechy byly většinou doškové. Uvnitř byl lis a skladovaly se zde nádoby na víno a nářadí k obdělání vinice. Lisovny stávaly v blízkosti vinohradů, později se jejich seskupením vytvářely sklepní uličky. Lisovny bývaly nejčastěji přízemní s jednou místností, na kterou navazoval sklep připojený šikmou chodbou. Jiným typem byly patrové lisovny, které kromě vlastní lisovny a sklepa měly v patře ještě sýpku.
Vinařský lis – nezbytný k výrobě vína dříve i dnes Vinařský lis byl až do konce 19. století jediným mechanickým zařízením, pomocí jehož vinaři z hroznů vinné révy lisovali mošt. Z něj po zkvašení vyráběli víno. Používaly se dva typy lisů. Starší typ – kládový lis se na Moravě používal od 14. století, mladší typ – vřetenový lis se na Moravě začal používat v polovině 18. století. Kládový lis
Vřetenový lis
Jak se vyrábělo víno dříve, bez moderní mechanizace? Dříve byla práce ve vinohradech a vinných sklepech velmi náročná. Vše se dělalo ručně, některé práce také za pomoci koní. Hospodář musel vinohrad vlastnoručně sám postříhat, vynosit réví, pomocí koní několikrát za hospodářský rok poorat mezi řádky, sám musel zakopat pod hlavičkami vinohradu, udělat všechny „zelené práce“, jako je smítání, podlom, zastrčení výhonů za dráty, srpem musel užít výhony nad drátovím, otrhávat listí, aby se lépe sluníčko dostávalo k hroznům a nakonec hrozny sám o vinobraní ostříhat a odvézt do vinného sklepa k dalšímu zpracování. Pozdě na podzim opět pomáhali koně, při závěrečné orbě s úpravě vinice.
Co naši předkové k výrobě vína nezbytně potřebovali?
Mnohé z dříve používaného nářadí najdeme ve vinných sklepech především drobnějších vinařů dodnes. V žádném sklípku nesmí chybět typické dřevěné kádě a sudy, u nás řečené bečky. Je jen škoda, že tradiční dřevo v současné době vytlačují moderní materiály, jako je nerez a umělá hmota. Ze sklípků se spolu se dřevem vytrácí prapůvodní poezie krásy tohoto pro jižní Moravu tolik typického hospodářství.
9. Technika využívaná dnes Moderní vinařství Vinobraní a následné zpracování vína začíná sběrem. Zralé hrozny bývají i dnes nejčastěji sklízeny ručním stříháním, velké vinařské podniky používají sklízecí kombajny. Z velkých vinic těchto podniků odvážejí hrozny k dalšímu zpracování traktory se speciálními vanovými přívěsy. Tyto návěsné sklízení vany se šnekovým vyprazdňováním a rmutovým čerpadlem jsou přistavovány k násypce automatické linky, ve které jsou rovnou hrozny odstopkovány a bobule rozdrceny. Takto hrubě zpracované hrozny posune automatický pásový přepravník z výsypky k rozdrcení. Drcené hrozny (rmut) jsou v lince automaticky odděleny od stopek a listů. Rozdrcené hrozny jsou dopraveny do velkých hydraulických lisů. Zvlášť se lisují hrozny červené, které musí před lisováním kvasit a zvlášť bílé. Veškerý provoz je automatický a čistý. Čerstvý mošt nebo rmut je hadicemi přepravován do velkých nerezových tanků ke kvašení. V nerezových zásobních tancích víno dokvasí, zraje, je čištěno stáčením a průběžně kontrolováno a ošetřováno. Každý tank je určen pro jinou odrůdu vína. Kvalitu a stav vína pomáhá vinařům hlídat moderní počítač. Umožňuje jim mít dokonalý přehled o produkci vinařství. Práci usnadňuje i automatická linka na plnění lahví. Láhve jsou před nalepením etiket pečlivě rozděleny podle druhů vína. Poté jsou dle objednávek odběratelů dopravovány do prodejních speciálních vinoték a obchodů, zde si je může každý podle vlastního výběru a chuti zakoupit.
Pěstování vinné révy prošlo postupem času radikálními změnami. Dříve se práce prováděly ručně, vinice byly vedeny tzv. „na hlavu“. Každá rostlina byla zvlášť upevněna jednotlivě k samostatně stojícímu dřevěnému kůlu, půda se obdělávala okolo. Dnes jsou vinice vysazovány do nám známých typických rovnoběžných řádků, jsou vedeny mezi vypnutými dráty v několika výškových úrovních. Hospodaření na takových vinicích se bez moderní mechanizace a techniky už takřka neobejde. I když i zde je stále ruční práce potřeba.
Vedení vinice „na hlavu“
Současná moderní vinice vysazená do klasických řádků
10. Druhy prací ve vinohradě od jary do zimy Rok ve vinici aneb Co a jak se ve vinohradě dělávalo dříve Leden Tento měsíc je měsícem klidu. Dříve, když se vedly vinice tzv. „na hlavu“ byl věnován přípravě kolí, používaly se zašpičatělé kůly z borového dřeva, které vydržely dvojnásobně dlouho oproti smrkovým nebo jedlovým kůlům.
Únor Štěpování révy a příprava sazenic. Před nákazou révokazem si každý vinař množil sazenice sám. Později je nakupoval od množitelů, např. od Státní révové školky a pak od Šlechtitelské stanice ve Velkých Pavlovicích.
Březen Řez révy byl prováděn podle vzrůstu keřů a odrůdy, často Guyotovým řezem. Původně se používal vinařský nůž, od poloviny 19. století vinohradnické nůžky. Tato práce se dělá i v dnešní moderní době ručně, žádná mechanizace lidskou ruku, rozum, úvahu a zkušenost nenahradí.
Řez révy vinné
Duben Dříve zarážení kolí a dodnes období výsadby nových vinic. V dubnu nastává čas pro první okopávání, dříve nazývané postnica. V současné době se proorává za pomoci techniky, dříve se okopávalo ručně speciálně tvarovanou velkou motykou.
Květen Podlom (smítka) – doplněk jarního řezu, druhé okopávání, ochrana proti nočním mrazům zapalováním velkých hranic chrastí a réví tak, aby se vytvořil teplý kouř, který pokryl vinice. Dnes si na tomto pálení réví děti rády opékají špekáčky.
Červen Vázání letorostů – letorosty byly vysazovány brzy po smítce, aby se nevylamovaly větrem. K vázání se používala namočená režná sláma. Vylamování letorostů, třetí okopávání.
Červenec Vylamování fazochů – nepotřebné a jalové letorosty byly vylamovány, aby byl keř révy vzdušný. Vylámané fazochy se vynášely mimo vinohrad. Vázání letorostů, čtvrté okopávání.
Srpen Osečkování – zkrácení všech zelených letorostů o 1/3. Mělké okopávání – šintovačka. Vinice byla uhrabána, aby odradila zloděje od krádeže hroznů. Stavění klapadel k odplašení ptáků.
Září Vinobraní, sběr hroznů raných odrůd do košíků nebo putýnek a jejich odvoz k prodeji či do sklepa. Sledování zralosti hroznů. Hlídání vinohradů před zloději.
Vinobraní…
Říjen Vinobraní, sběr hroznů do putýnek, přesypávání do puten a nošení k povozům. Po přesypání do škopku a mustrování se vzniklý rmut naléval do lejty a odvážel do lisovny – presúzu.
Listopad Hnojení chlévskou mrvou. Na svahy byl hnůj vynášen v koších a na nosítkách. Byl zakrýván nebo zakopáván motykou. Rytí do hloubky 40 až 80 cm (rigolace, přehazování půdy), krytí révy.
Prosinec Vytahování kolí, které sloužily pro podporu růstu a vyvazování letorostů révy. Kolí bývalo vysoké 170 až 180 cm, na zimu se vytahoval ze země a ukládalo do jeslí nebo do kozlíku.
11. Kdo z rodiny ve vinohradě pracuje, při kterých činnostech pomáháš ty? Ve vinohradě mého dědečka Václava Bárty v Nových horách pracuje především dědeček, ale velmi často mu pomáhá i babička. Když je vinobraní, přijdeme sbírat celá rodina. Dědeček, babička, tatínek a maminka stříhají hrozny do kyblíků, já sbírám popadaná zrníčka ze zemi a házím je do beden. Ale nějaká zrníčka nechávám na zemi, schválně, pro zvířátka, aby si také pochutnala, protože hrozny jsou vždycky moc dobré a sladké. Tatínek s dědečkem bedny s hrozny nakládají na vozík a odvážejí domů. Z části hroznů si dědeček vyrobí víno, ale jen pro sebe, trošku do sklípku, protože jinak hotové víno neprodává. Ostatní posbírané hrozny prodá vinařům. Nejlepší chvíle vinařského roku pro mě je, když se pomelou hrozny a dá se popíjet jejich čerstvě vylisovaná šťáva. Je strašně moc dobrá a sladká, jen škoda, že se nedá pít dlouho. Po pár dnech se z ní udělá burčák a ten už děti pít nesmí.
Můj dědeček Václav, já a náš věrný kamarád oříšek Filip
Garant projektu „Historií velkopavlovických vinohradů“ Zuzany Bártové, žačky IV.A třídy ZŠ Velké Pavlovice – VÁCLAV BÁRTA Technická výpomoc při zpracování projektu „Historií velkopavlovických vinohradů“ Zuzany Bártové, žačky IV.A třídy ZŠ Velké Pavlovice – KAROLÍNA BÁRTOVÁ Zpracovaný projekt odeslán prostřednictvím e-mailu z adresy
[email protected] na e-mail třídní učitelky PhDr. Jitky Martincové
[email protected] dne 20. listopadu 2013.
