6007. Jaroslav Říčan & Ladislav Zilcher. Ústí nad Labem 2014

ÚVOD DO ROMISTIKY CR/6007 Jaroslav Říčan & Ladislav Zilcher

Ústí nad Labem 2014

Obor:

Určeno pro studijní obor Učitelství pro první stupeň ZŠ

Klíčová slova: Etnicita, Rom, Porrajmos, Anotace:

Předložený text uvádí čtenáře do základních témat problematiky romistiky s akcentem na historické konotace.

Obsah 1 2

Úvod.......................................................................................................................... 3 Historie...................................................................................................................... 6 2.1 „Abstrakt“ .......................................................................................................... 6 2.2 Úvod: obecný přehled ........................................................................................ 7 2.3 Od starověku po moderní dějiny ........................................................................ 9 2.4 Moderní dějiny ................................................................................................. 14 2.5 Události po druhé světové válce ...................................................................... 19 2.6 Dějiny po Sametové revoluci ........................................................................... 23 2.7 Resumé ............................................................................................................. 27

1 Úvod Lidé se navzájem posuzují podle fyzické odlišnosti své vnější skořápky. Je to přirozený způsob lidské psychiky. První dojem dělá obrovské divy a většina lidí na něj dá. Když později zjistí, že pravda je jiná, už těžko dokážou svůj názor měnit. Pro posuzovatele je očividně těžké svůj první úsudek měnit. Tento fakt následně vede k tomu,

že

v sociální

realitě

jsme

pak

přitahováni

jevy,

které

náš

úsudek/názor/stereotyp/postoj podporují a naopak jevy opačného charakteru vnímáme jako „náhodu“ nebo „výjimku“. Není zřejmě nutné obšírněji přešlou větu rozvádět, nicméně je nasnadě, že kvůli těmto subjektivním zdrojům chyby dochází k velkému množství nespravedlností a křivd. Každý člověk občas dělá takové chyby, i když díky své sebereflexi si názory postupně upravuje. Povaha a charakter je přeci něco docela jiného než vzhled. V naší zemi je palčivým problémem otázka romské menšiny. Potíže plynou z rozdílné mentality a kultury majoritního obyvatelstva a romské menšiny. Romové jsou etnikum, které se do Evropy přesunulo z Asie – nejspíše z oblasti dnešní Indie. V tomto etniku jsou zakořeněné jiné systémy hodnot a přístupů ke vzdělání. Josef Wolf ve své knize z roku 2000 uvádí, že až 30 % Romů v České republice je negramotných. Jen 4 procenta mají dokončené středoškolské vzdělání. Učitelka z Ústecka s desetiletou praxí napsala: „Již jako dítě jsem vnímala despekt některých pedagogů, kteří romské žáky i ponižovali, když se jim něco nepovedlo nebo když něco neuměli.“ Romské děti jsou častěji než děti většinové populace umísťovány do praktických základních škol (jde z části o bývalé zvláštní školy). Např. v 60. letech 20. století bylo v Praze-Nuslích prakticky 100 % romských dětí zařazeno do zvláštní školy. Odhady počtu romských dětí na základních školách praktických se liší. Pohybují se však v rozmezí cca 30 až 80 %. Podle výzkumu kanceláře ombudsmana je ve speciálních školách 32 - 35% romských žáků. Tento stav byl opakovaně kritizován ze strany organizací jako Český helsinský výbor či Amnesty Internationl a označován za segregační. Ve svém rozsudku se proti této praxi vyslovil i Evropský soud pro lidská práva (jeho prvoinstanční rozhodnutí bylo však opačné). Vysvětlení vysokého počtu Romů na „zvláštních školách“ jsou různá. Některá hovoří o jazykové bariéře, hodnotovém systému a sociálně-kulturním handicapu. Jiné vysvětlení nabízí například Petr Bakalář, který jako příčinu tohoto stavu uvádí nižší geneticky vrozenou inteligenci

Romů oproti většinové populaci. Nutno však podotknout, že Petr Bakalář je některými kruhy označován za nositele rasistické a antisemitistické ideologie manipulující a pokřivující fakta.1 Tyto děti sice ve speciální škole měly dostatek času a prostoru se naučit ty nejzákladnější znalosti a dovednosti, jenže to je spíš vedlo k nevyužívání plné kapacity své vrozené inteligence. Po absolvování školní docházky tak mají sníženou konkurenceschopnost na trhu práce. Pak se velice těžce integrují do společnosti, kde úspěch a prestiž jsou důležitá hlediska, která obyvatelé sledují, aby žili spokojeným životem. Dalo by se říci, že toto je hlavní příčina problematických vztahů mezi majoritou a Romy. Pohled na Romy už je tu tak zažitý, že odstraňovat jej je velký a těžký problém. Nenapomáhá tomu ani skutečnost, že Romové jsou často sestěhování v sociálně vyloučených lokalitách na samém kraji města s nízkou občanskou vybaveností (mmch., toto sestěhování bylo velmi často řízeno centrálně - státem). Postupem času, jak značná část Romů nebyla úspěšná v hledání dobře placené práce, začala mít problémy s placením nájmů a získáváním vlastních nemovitostí. Přirozenou tendencí Rómů je také vytvářet vztahy s lidmi ve svých širších rodinných skupinách. Jejich kulturní zvyky a tradice jsou odlišné na první pohled. Díky temperamentu rádi při oslavách tancují, zpívají, a jsou vřelí. Jsou také i vznětlivý a své reakce tolik neskrývají. Všeobecně je to jiný způsob, než ten, jímž se projevuje ostatní obyvatelstvo, které je více uzavřené. Jiné etnické projevy jsou velmi často majoritou vnímány za nenormální, divné, chybné až špatné – ve skutečnosti je to však majoritou vytvořený logický rámec, v kterém se pohybují. Jestliže jsou Romové takto sociálně vyloučeni, tak již mají nálepku, o které vědí všichni. Stačí pak docela malý přestupek a už se na jejich hlavu snášejí pomluvy, že svůj původ nezapřou, že jsou všichni stejní. Všeobecně se dá říct, že Romové nemají stejné příležitosti a možnosti k získávání nějakého lepšího společenského statusu. Při přetrvávajících potížích se Romové dokáží semknout v tématu ublíženeckého postoje, ve své skupině se utvrzují o nespravedlnosti. To všechno dost často vyústí ve vzdor – zde musíme podotknout, že je to naprosto běžná psychologická reakce jakéhokoliv jedince, jakékoliv sociální skupiny. Nicméně se do jisté míry jedná o začarovaný kruh.

1

Blíže: http://www2.holocaust.cz/cz2/resources/bib/reviews/bakalar-tabu [cit. 2015-04-04].

V lokalitě na kraji města ve starých neopravovaných domech se koncentrují právě často Romové, pro které tato alternativa zbyla jako jedna z nejlevnějších možností bydlení, či sem byli systematicky sestěhování. Obě možnosti se nevylučují, je dost pravděpodobné, že naopak se mohou velmi často prostupovat. Z pocitu vzdoru nemají ani snahu tyto domy udržovat v pořádku. Zkázu dokoná agresivita přiživená alkoholem a pocitem zmaru. Etnické skupiny mohou požadovat právo na kulturní přežití a rovnoprávnost s většinovým obyvatelstvem. Všemožně ve světě se střety mezi přistěhovalci a domácími obyvateli většinou odehrávají na pozadí každodenních situací. Etnické rozdíly ale nemusí s sebou nutně nést konflikt. Můžou se projevovat zcela poklidným způsobem kulturního a společenského soužití (Eriksen, 2008, s. 316). Musíme v naší společnosti hledat cesty, jak problémům předcházet. Zákon o sociálních službách nabízí škálu možností, jakými formami může být vyvíjena činnost ve prospěch sociálně vyloučeného obyvatelstva. Mladá i dospělá generace, na kterou se pedagogicky a integračně působí, je jedna z možností, jak účinně vytvářet podmínky k jejich lepším životním perspektivám.

Otázky a úkoly: 1. Napište alespoň tři body z úvodu, které Vás zaujaly a proč. 2. Vyskytla se v textu informace, která Vám byla nejasná? Kde? Na kterém místě? 3. Pokuste se alespoň v pěti větách zformulovat hlavní myšlenky textu.

2 Historie

2.1 „Abstrakt“ Název Cikán /cikán/Cigán/cigán v češtině a slovenštině (ve slovanských jazycích v obdobných tvarech) je de facto apelativum, které začalo být pro tyto skupiny lidí užíváno na základě jedné z nejstarších historických, archivně doložených zpráv – z řeckého kláštera na hoře Athos, v níž je zmínka o lidech zvaných „Atinganoi (Acinganoi)“, kteří už v 9. století žili v Řecku a kde se o nich píše jako o potulných kotlářích, hudebnících, kejklířích a provazolezcích…Romové se ve střední Evropě objevili v průběhu 14. století a přišli z východu. Migrace z Indie probíhala v několika vlnách od 9. do 14. století. Žili ve stanech arabského typu a v jeskyních poblíž Candia (tak říkali od počátku 13. stol. Benátčané městu Herakleion) na Krétě. Romské léno – feudum Acinganorum – trvalo až do 19. století. V roce 1384 se objevují první zprávy o Romech na Peloponesu a na Kypru. Během 14. století pokračovalo šíření romských skupin do rumunského Valašska a do Čech a potom až do roku 1430 po celé západní Evropě, kromě severských států. Po této první vlně migrace následovaly další. V 19. století přicházejí Romové do Itálie z Maďarska. V průběhu 2. světové války utíkají do Itálie Romové ze Slovinska a Chorvatska. Tato migrace měla samozřejmě mnoho příčin. Na prvním místě to byla perzekuce Romů, nátlak, který je dovedl k útěku. Mnoho Romů bylo zabito nebo vyhoštěno. Často byli násilím nuceni usadit se a potom žili obklopeni nepřátelstvím. Bohužel ani následujících několik staletí na tehdejší situaci nic nezměnilo. Podle kvalifikovaných odhadů žije v České republice až 300 tisíc etnických Romů. V celé EU žije kolem dvanácti milionů Romů. Jedná se o nejpočetnější národnostní menšinu na evropském kontinentě.

Otázky a úkoly: 1. Co znamená slovo „apelativum“ a jak se vztahuje ke slovu „Cigán“?

2. Jistě jste si všimli, že mnoho současných Romů se vymezuje vůči označení „Rom“ a přímo třeba i vybízejí, abyste je označovali termínem „Cigán“. Napište svůj názor, proč si myslíte, že tomu tak je.

2.2 Úvod: obecný přehled „ROM“ jako oficiální endo-etnonymum od 1971 (sjezd v Londýně) … endo-etnonymum – Rom, Kale, Romaničel, Manuš, Sinti … exo-etnonymum (v neutrálních nebo negativních konotacích: Laponci – Sámové, Eskymák – Inuit, Nadowe-is-iw-ug) … autonymum … exonymum (Cikán, Zigeuner, Gypsy, Tattare, … x gadžo, goro)  Od minulosti Romům připisována vnitřní anarchie opak pravdou:  akceschopnost, rychlost, flexibilita, rychlé reakce – základem přežití v nepřátelském prostředí  Pozorovatelná paralela s hinduismem (ochrana všeho živého – starání se o tuláky, sirotky)  Život na úkor (krádeže) represivně se projevující majority = přínosné, běžné, normální  Pohádky pro osvojení etických norem a životaschopných vzorců chování (únik před zlem díky vychytralosti)  V době krize majoritní společnosti „obětním beránkem“ (podobně Židé, lidé na okraji „čarodějnice“)  Pozorovatelná endogamie  Nejedná se o homogenní skupinu! (kočovníci, usedlí, variace jazyka, …)  Kulturní vědomí označováno jako Romipen  manušipen (= být správný člověk)  čačipen (= pravdomluvnost a spravedlnost)  phuripen (= úcta ke stáří)  paťiv (= pohostinnost a úcta)  V ČR (přes výsledky sčítání lidu) cca 300 000 Romů (slovenští - usedlí, maďarští - kočující, čeští a moravští, olašští - kočující, Sintí)  Dělení na jazykovém základu: Zapadňara x Vychodňara

 Rituálně nečisté maso (dnes neaktuální) – ale tradice a postoje přetrvávají (mj. zákaz používání jiných nádob, než těch přímo na vaření; pokrm se nesměl dotknout šatu ženy) Z hlediska historie v kontextu stravování můžeme diferenciovat na:  Žužo  = osoby rituálně čistí v oblasti jídla  Degešiš  = osoba špinavá, nedůvěryhodná, bezectná, neslušná (degeš jedl koňské maso)  Rikoňara  = označení Romů, kteří jedli psí maso V dnešní době je označován „Degeš“ Rom Romem, který se nedokáže postarat o rodinu a žije, z hlediska romské tradiční skupiny, sociálně nepřijatelným způsobem života. „Výrazné rozdíly mezi jednotlivými Romy i existence meziskupinových bariér, např. v podobě uplatňování specifických rodových pravidel, znemožnily harmonické soužití ve společných sídlištích.“ (IKV, 2. č. s. 5)  Fajta = příbuzenská skupina (i sestřenice z 3. kolena)  Fameľija = rozšířená příbuzenská skupina (4-5 generací) a) pašes (bližší, 3-5 generací) – povinnost na pohřbech, šatit, pohostit, … b) dureder (vzdálenější) Hierarchie: Lavutara – nejvyšší statut (ne nutně nejbohatší) – hudebníci, umělci; Charťa – kováři; Valkaři – výrobci cihel (nižší sociální statut) Charakteristické sociokulturní rysy Romů, co nezapomněli, co je to romipen!! (≠ ti, co z libovůle odloží dítě do dětského domovu)  Neplánují  Žijí plně přítomností (vychutnávání života i v době nepohody)  Zpravidla ne drahé dovolené v cizině v letních měsících  Posedávají, pokuřují, klábosí, zpívají i hlučí, vyhřívají se na slunci … = Často spatřováno majoritou jako: „Nedostatek motivace k vyšším ušlechtilým cílům, primitivní život“  Bude svět šťastnější plný neurotických workoholiků?

 Oproštěni od honby za leckdy nesmyslnými cíli a ambicemi majoritní společnosti – charizmatická nezávislost  Mnohé ambiciózní ženy: kariéra, případně „kmitání“ mezi kariérou a rodinou (děti přesouvány od jedné „hlídací paní k druhé“) – aktuálně vyspělé země v podstatě vymírají (nízká porodnost)

Otázky a úkoly 1. Zamyslete se nad situací: Stát sestěhuje, vzhledem ke zničení Starého Mostu, do nově vybudovaného Chánova 3500 Romů …  lavutary vedle valkařů  žuže do společného vchodu s degeši  olašské Romy na patro se slovenskými  promísíte jednotlivé fameľije  ty, kteří mají stále zakódovaný kočovnický způsob života, přinutíte, aby se trvale usadili Domníváte se, že bude platit značnou částí laické veřejnosti myšlenky: „Dáme je k sobě, budou mezi svými a budou se mít dobře“? Jaké argumenty tento výrok vyvracejí?

2.3 Od starověku po moderní dějiny  Nejvíce podobni Romům: Domové (Indie – „domra“ = buben); 1500 podmaněni Árijci  Varny x Kasty (příbuzensko-profesní skupiny) – hledání odbytišť  Řemeslo přenášeno z otce na syna (Kalderaši – kotláři; Lóváriové – konští handlíři)  Nízký sortiment – nuceni cestovat  Indický antropologický typ  Novoindický jazyk ze sanskrtu  Cigán – Tsigane – Zigeuner – Cigányok  Z řeckého ATHINGANOI = „nechtějí být dotýkáni“ (od 8. st. AD)

 11. st. řecký mnich mluví o Athinganoi jako o sektě věnující se černé magii (Romové? Někdo jiný?) „Napomínej ženy, aby se stranily těch, kteří věští z ovsa, tuláků a různých dalších kouzelnictví, amuletů a těch, kdo vodí medvědy nebo hady, ale nejvíce aby neuváděly do domů křesťanů athingany, jakožto ty, kdo učí věcem ďábelským.“  Gypsy,

Gitanos,

Gitanes

(exonyma)

z

„Aiguptos“

(= Egypťan) – na Peloponesu tzv. Malý Egypt (místo, které takto bylo lidmi nerosmkého původu označováno)  Od začátku toto exonymum (Cigán, Cikán, Zigeuner, …) v negativní konotaci = označovalo ty „jiné“, kterým by se mělo vyhýbat, být před nimi na pozoru (v podstatě xenofobní reakce středověkého člověka na jiné sociokulturním vzorce vyvěrající z jiného než křesťanského základu) O neznalosti problematiky nejen mezi laickou veřejností, ale i mezi politickými špičkami, nás informuje výrok bývalého ministra na konci přechozího milénia: „Cikán není žádné hanlivé slovo … V určité době se začalo slovo cikán považovat za hanlivé, z

původního

ačkoli jazyka

těchto

v lidí

znamená

překladu lid

a

ačkoliv

byl

v různých tvarech přejato do všech evropských jazyků. Na slově cikán … však není nic hanlivého a tito lidé se tak označovali po staletí.“ (Ministr školství mládeže a tělovýchovy ČR Eduard Zeman, 1999)  Mj. osočováni, že neposkytli úkryt Marii před Herodotem, ukovali hřeby pro umučení Krista (proto museli kočovat, bylo to jejich pokání; samozřejmě mýtus)  1322 v dnešním Slovensku, 1417 průvodní glejt od Zikmunda Lucemburského  Ve Francii označováni jako la Bohême (přicházeli ze směru do současné ČR)  Přicházejí do již vytvořených ekonomických struktur (cechy)  narážejí na monopol cechů, což vedlo i ke změně strategii obživy:  žebrota, almužny („dej mi …“ ne „půjč mi“ – osobní význam pouze šperky a hudební nástroje)  drobná řemeslná tvorba  zábava, herectví  pytláctví, drobné krádeže

„Muži měli velmi tmavou pleť, dlouhé vlasy a vousy, ženy měly kolem hlavy plátno obmotané jako turban a nosily krátké košile, přes které měly na rameni připevněný hrubý přehoz, ženy a děti měly v uších náušnice. Jejich nevídaný zjev měl pramálo společného s evropskou módou.“ O Romech ve francouzském Arrasu v roce 1421, uvedeno v knize – Angus Fraser: Cikáni, 1997.  Vznikají problémy s církví (neuznávali ji jako prostředníka mezi jimi a Bohem) – spíše eklektismus (tj, během svého putování nabírali rozmanité životní vzorce včetně filosofie a víry)  1427 exkomunikace Romů za nedodržování církevních zásad (v lidové slovesnosti „jak nejlépe vyzrát nad farářem“)  Jiný výklad světa (= satanské) oslaboval vliv církve na věřící  Po

vyhnání

Maurů

a

Židů

ve

Španělsku

–

i

Romové

(1496-1498) + usnesení ve Svaté říši římské – Romové vypovězeni, za zabití Roma – žádný trest  Magie, tanec s hady – xenofobní reakce  15. st. (oblíbenost označení „Cikán“ - jako kuriozita):  Mikeš Cikán purkmistrem v Hostinném  Jan ze Slupka „Cikán“ – velel vojsku Romů pod Korvínem  purkrabí Vildštejna „Cikán“  Cikánové z Libína  Tmavá pleť = pomáhají Turkům (podobně dříve Mongolům)  Postupné vyhánění i hospodářský podtext (zbavení se konkurence)  1541 shoření desk zemských (obviněni) ~ 1545 vypovězeni ze země  1556 zákony Ferdinanda Habsburského Muži 

při prvním chycení – mučeni



Při druhém chycení – usmrceni

Ženy a děti 

Neměly (jako

být dříve),

utopeny ale

využity

pro práci  Požáry ve 2. pol. 16. st. (Prostějov, Brno) – vina na Romy - chycení Romové se přiznali …

 Kočovnický způsob života - častá manipulace s ohněm (přežití; + i různé kejklířské zábavy); dle (fantasie) lidí s ním provozovali magii (ovládání ohně = magické)  vrcholný středověk = většina domů ze dřeva  Mohelnice 1662 – Romové pomohli zachránit město (díky znalostem) před požárem  1697 nařízení Leopolda I.  umožnění beztrestného usmrcení Roma  ženy

a

(cejch – uříznutí ucha - smrt)  děti rovněž nabízeny na „převýchovu prací“

 1749 romský dekret (3. návrat = smrt)  1751 – nařízení: trestat jen nově příchozí

děti

vypovězeny

 60. léta: počátek asimilace (v Uhrách jako tzv. „novomaďar“ – zákaz nošení tradičního oděvu, používání svého jazyku; první byli asimilováni romští hudebníci již v 16. st.; asimilace = splynutí minoritního etnika s majoritním za cenu ztráty svých původních zvyků, hodnot, apod.)  Usazováni Josefem II. (20% úspěšnost: Bohosudov, Oslavany)  Viněni z kanibalismu (dnešní Slovensko 1782) – 170 obvinění, 40 poprav – „oběti“ se našly posléze živé a zdravé  19. století – průmyslová revoluce (mechanizace) – propouštění v manuálních odvětvích  Podobně na tom byli Romové i v jiných evropských zemí 

Integrace Romů na Korfu; Moldávie + Valašsko i násilně drženi pro válku s Turky – nezastupitelné místo v ekonomice

 1852 zrušeno romské nevolnictví – do českých zemí Romové z Rumunska (olašští = maďarsky „valašští“) – 1864 plná svoboda Uvedené jevy v průběhu dějin vytvořily komunikační bariéry, nepochopení až nepřátelství. Významnou měrou tomu přispěl i křesťanský/církevní dogmatismus. Romským skupinám z velké míry nebylo umožněno usazení a splynutí s majoritou, rovněž jim byly stavěny bariéry ve vztahu k živobytí a vzdělání.

Otázky a úkoly 1. Romské kočovnické skupiny, které do Evropy přicházely, byly často z hlediska řemesla velmi homogenní. Zjistěte, co v souvislostech cechem znamená termín tzv. mílové právo. Zamyslete se, co jako skupina kočovníků jste byli nuceni učinit, když jste dorazili do města, kde bylo nabízené stejné řemeslo, jako to vaše. 2. „Muži měli velmi tmavou pleť, dlouhé vlasy a vousy, ženy měly kolem hlavy plátno obmotané jako turban a nosily krátké košile, přes které měly na rameni připevněný hrubý přehoz, ženy a děti měly v uších náušnice. Jejich nevídaný zjev měl pramálo společného s evropskou módou.“ - Myslíte si, že se jednal o neutrálně zabarvený dobový záznam? 3. Vyhledejte v textu prvky romské etnicity, které středověké církvi nevyhovovaly, byly podezřelé. - Zamyslete se nad hypotetickým příkladem, co všechno bránilo středověké ženě (nebo muži), aby si provdala (oženil) za člena romského etnika (o jaké možné etnické předsudky se mohlo jednat).

2.4 Moderní dějiny  1926 první „cikánská“ škola v Užhorodě, pak i např. Košice  legislativní vymezení řešení tzv. cikánské otázky (dle francouzského a bavorského vzoru) – diskriminující zákon č. 117/27 Sb. z roku 1927 „o potulných cikánech a osobách žijících po cikánském způsobu“  Vznikají kočovnické listy (zákaz vstupu do velkoměsta lázní)

(obrázek převzat z prezentace Genocida Romů – dostupné z portálu www.modernidejiny.cz) Integrace byla nejúspěšnější u polousedlých a usedlých moravských Romů Integrace ale ruku v ruce s asimilací – pro přijetí se museli vzdát všeho romského

(obrázek převzat z prezentace Genocida Romů – dostupné na: www.moderni-dejiny.cz)

Vrchol intolerance: Porrajmos Samudaripen Baro mariben = genocida Romů za druhé světové války  1935 Norimberské zákony: Romové společně s Židy označeni za tzv. cizí rasu  1936 Výzkumný ústav pro rasovou hygienu 

Postulována myšlenka, že „cikánost“ je dědičná (asociální chování je dědičné)



Vznik cikánských táborů: Berlín, Královec

(obrázek převzat z prezentace Genocida Romů – dostupné z portálu www.modernidejiny.cz)  2.3.1939 vznik Kárných pracovních táborů (1940 Lety u Písku, Hodonín u Kunštátu – zprvu přijatelné podmínky) (radikalizace veřejnosti ve vztahu k Romům)  v době Protektorátu: uplatňují všech „proticikánských“ nařízení, která se již s předstihem realizovala v Německu…  rasový motiv je do léta 1942 maskován postupem proti „práce se štítícím“ a tzv. asociálům  červenec 1942: rozkaz o „potírání cikánského zlořádu“ - otevřená rasistická politika vůči Romům, založená na biologickém základě, sociální důvody již nehrály roli

(obrázek převzat z prezentace Genocida Romů – dostupné z portálu www.modernidejiny.cz)

Vlajka, duben 1942:

(obrázek převzat z prezentace Genocida Romů – dostupné z portálu www.modernidejiny.cz) … následuje … soupis

všech

„Cikánů,

cikánských

míšenců

a osob žijících po cikánském způsobu“ (6500) Srpen 1942 - Nově tzv. „cikánské“ tábory (až 10x překročeny ubytovací kapacity)

Mapa koncentračních táborů v době třetí říše a místa (a počty), odkud nacisté Romy deportovali

(obrázek převzat z prezentace Genocida Romů – dostupné z portálu www.modernidejiny.cz)

Otázky a úkoly 1. Pokuste se ve 4 bodech zformulovat hlavní myšlenky z textu.

2.5 Události po druhé světové válce  Do českého pohraničí – Romové ze Slovenska (jiný způsob života – agrární konzervativní prostředí)  2/1948 – zrovnoprávnění  1952 úprava – „postupné zbavování následků zaostalosti jako dědictví kapitalistického režimu“… navrhovaná řešení: a) etnické (v podstatě sociální integrace při zachování etnických specifik) b) asimilační (splynutí; tedy „přetvoření“ cílové skupiny, aby byla „jako my“)

- VYHRÁLO ASIMILAČNÍ ŘEŠENÍ, COŽ ZPŮSOBILO ROZSÁHLÉ ŠKODY, KTERÉ BUDOU PATRNÉ JEŠTĚ NĚKOLIK DESÍTEK LET  1958 zákon o „trvalém usídlení kočovných a polokočovných osob“ (46500 osob + 15 let) 

Násilné usazení (způsobilo kriminogenní důsledky):

 zabavení, či usmrcení koňů,  odebrána kola od vozů  Zrušen oficiálně až 1998 

popření Romů jakožto etnické skupiny (platilo „Stalinské“ národ musí mít své území a hospodářství) – Romové nikdy ohraničený stát neměli, ani hospodářství, takže to „nebyl národ“



Život „bílých“ předkládán jako vzor (prostřednictvím institucí)



Snaha o „zlomení přes koleno“



Cílené odnárodňování



Rodiče vyzváni, aby na děti mluvili česky



Stigmatizace Romů v médiích (vede k neochotě zaměstnavatelů je přijmout)

 např.: eufemistické „občan cikánského původu“ 

Vlivem nevyhovujících hygienických podmínek – odebírání dětí (dříve: problém i nocleh v nemocnici – matky se nechtěly od dítěte odloučit) – Dětský domov začal být vnímán jako zaopatřovací instituce (fatalismus, odebrání je osud, „tak to má být“; „stát asi ví, jak se nejlépe o dítě postarat“) – až 60% klientů je romského původu (k r. 2000 - IKV)



Vědomá (úplatek) a nevědomá sterilizace romských žen



Hanobení jejich hodnot



Potlačování romských specifik



Pocity méněcennosti 

Romské kulturní a etnické projevy vnímány jako odchylka od normy, až jako projev retardace

„V živelné pomoci, kterou se vyznačovaly počátky snah o povznesení úrovně cikánského obyvatelstva v prvních letech po osvobození Československa, byl sice správný základ, … ale zároveň byly někde – takřka romanticky – konzervovány prvky, jež jsou činitelem oddalujícím plné splynutí cikánů s ostatním obyvatelstvem. To se týká jazyka, cikánštiny, a tzv. cikánského folkloru, dále kočovnictví…”

(Úvod ke knize Marie Máchalové: Lidé mezi lidmi, Praha 1961.)  1965 rozptyl „nežádoucího soustředění“ Romů (hl. Slovensko)  vedl k nekontrolovatelné migraci (* Chánov, Luník v Košicích, Černé město u Rimavské Soboty)  Paradox:  Socialistický režim, jakožto ideologie rovnostářské společnosti, poprvé zrovnoprávnil Romy  Začaly se projevovat rozdíly vzniklé odděleným vývojem po staletí Několik desítek let trvající útok na duchovní podstatu romského společenství byl efektivnější, než staletí snah o jeho vytěsnění nebo i fyzickou likvidaci – romské komunity byly rozloženy zevnitř. Obecné chudnutí středních, středně nižších a nižších vrstev populace v 90. letech (propouštění, zavírání podniků) dopadl rovněž i na romskou minoritu, jako důsledek změny z „patriarchálního“ (pečovatelského) režimu na liberálně individualistický. V mnoha romských rodinách přetrvává pocit, že stát je nucen se o ně postarat. „Postoj veřejnosti kolísá mezi lhostejností a rasismem. Projevy rasismu a segregacionismu se množí a budou se množit. Represivní orgány, které nesou hlavní vinu na tom, jak dnes Cikáni-Romové v Československu žijí … a stará židovská úloha se dožije reprízy v novém obsazení, reprízy, která už vlastně začala. … V duchu zásad Charty 77 navrhujeme, aby veškeré dosud utajované informace o Romech byly soustavně uveřejňovány, aby protizákonné zásahy proti Romům a jejich kulturním a organizačním činnostem byly přešetřeny a projednány v souladu s platným právním řádem … Tato otázka už není pouze otázkou menšinovou, ekonomickou nebo sociální, ale čím dál více se stává otázkou svědomí celé společnosti.” Václav Havel a dr. Ladislav Hejdánek (13. 12. 1978 prohlášení č. 23) „Měl jsem možnost před lety do cikánské problematiky nahlédnout a tvrdím, že nikdy se nenacpalo do cikánů tolik prostředků jako za komunistů, a byly to peníze vyhozené do kanálu.” – otázka k zamyšlení? – ano, „nacpalo”, ale jakými způsoby?? S jakými „funkčnimi” záměry a cestami??!! (Anonym předsedovi Společenství Romů na Moravě Karlu Holomkovi, 1998)  Otázka kriminality – zajisté nepopíratelná, ale: Romové pod drobnohledem „bílých“ a institucí („víc se o nich ví“)

ANO! – větší míra (proporčně) než majorita populace ALE! – téměř shodná jako u členů majority nižšího sociální postavení  Problematika ghettoizace  krátkodobě fungují  z dlouhodobého hlediska se jedná o zakonzervování chudoby a nízké vzdělanosti, zvýšení drobné kriminality, růst sociálně patologických jevů (sociální práce)  Sčítání lidu 2001: k romskému etniku - +11 000 osob (skutečnost: cca 300 000; v Evropě cca 8 mil)  2011: necelých 6 tisíc …  Proč se nehlásí ke své etnicitě? 1. Diskriminace 2. Strach (uvědomování si latentního rasismu/xenofobie) 3. Stigmatizace 4. Historie  Podíl Romů v ČR  75 - 80% Slovenští  10 – 15% Maďarští  10% Olašští (ostatní Romy označují Olaši jako tzv. „Romungro“ – hanlivá konotace)  ? Sintí (němečtí) + Čeští Oddělený vývoj romského etnika se po druhé světové válce začal výrazně projevovat.

Otázky a úkoly 1. Zapamatujte si rok 1958 a zákon v tento rok ustanovený. 2. Představte si, že jste vyzváni, abyste na své děti doma mluvili jenom anglicky, k čemu si myslíte, že by toto opatření mohlo vést? 3. Oproti pokusům středověkých a raně novověkých panovníků fyzicky eliminovat romské skupiny se minulý režim pokusil o „transformaci“ romské skupiny zaútočit na duchovní podstatu romského etnika. Zamyslete, jaké následky může mít pro danou skupinu její zpochybnění jako svébytného etnika?

4. Zpochybněte zkreslenou interpretaci statistiky, když se říká že „Romové páchají vyšší kriminální činnost, než majorita“ (naleznete v textu; aneb opět dokázáno, že se nejedná o etnický problém, ale SOCIÁLNÍ!). 5. Proč jsou z dlouhodobého hlediska „ghetta“ nefunkční?

2.6 Dějiny po Sametové revoluci Co přinesl Romům rok 1989?  Rasismus ze strany majority (permanentní stres)  Emigraci (1997)  „Vidíme“ výhradně negativní stránky (viz golem efekt a sebenaplňující předpověď – v realitě jsme přitahováni jevy, které podporují naše přesvědčení, názory, postoje, včetně stereotypů a předsudků x naopak jevy, které dané nepodporují vytěsňujeme, přehlížíme, bereme jako “výjimku”)  Obtížnou možnost získat práci (i v případě, kdy vzdělanostní a další předpoklady mají). Dlouhodobá nemožnost získat práci pak vede k „návyku“ na sociální dávky a k pocitu, že jinak to ani nemůže být  Přes určité pokroky nenastalo významné zlepšení vzdělanostní úrovně etnika  Podivný zákon o občanství – tady jsem se narodil, ale jsem občanem státu, na jehož území jsem nikdy nebyl.  Silné narušení až rozpad tradičního systému hodnot (asimilační politika minulého režimu)  Prostituci, v tradiční romské komunitě věc nevídanou  „Princip kolektivní viny“  Výrazný podíl na kriminalitě  Drogovou závislost, narkomanii dětí, gamblerství  Vzniklo mnoho různých romských seskupení, politických (1990-1992 deset romských poslanců), kulturních a dalších organizací:  Svaz romských autorů a spisovatelů  Romano kurko (časopis)  Muzeum romské kultury  Romfest  Romathan (divadlo - Košice)  Romano džaniben (časopis romistických studií) – dr. Hübschmannová

 Točkolotoč (hudební skupina)  Gulo čar (jazz, funky, soul)  Melody and rhythm harmony  Ale také lichvu …  Razantní změna systému bydlení z tradičního na moderní nebyla u značné části etnika úspěšná, úroveň bydlení zůstává u této skupiny velmi nízká (vznikla novodobá ghetta typu Matiční ulice v Ústí nad Labem nebo sídliště Chánova v Mostu)  Část komunity zůstává na velmi nízké sociální úrovni, mnoho rodin žije na úrovni naprosté chudoby (až neschopnost pečovat o vlastní potomky – nyní - se souhlasem do domovů)  Ztrátu vlastní kultury, postupné upadání (zříkání se) jazyka  Definitivní ztrátu a odmítnutí tradičních řemesel, kromě muzikanství  Svobodu – pokud chci a mám dost pevné vůle, mohu dokázat vše, co si usmyslím (studium, cestování)  Romové - uznáni za národnostní menšinu (garance práv v Ústavě – tisk, škola, komunikace s úřady)  Školy (např. Romská střední škola sociální v Kolíně, Evangelická akademie v Praze).  Vznikla meziresortní komise zabývající se romskou otázkou  Romští poradci + romští pedagogičtí asistenti  Objevila se řada romských politiků a dalších aktivistů, kteří se dokáží razantně postavit za romskou věc, vznikly i romské politické strany  Stále větší počet „gádžů“ si uvědomuje, že problémy romské komunity jsou palčivé (jak pro Romy, tak i pro majoritu – různé přístupy: pomoc, rasismus)  Nadace na podporu (Open Society Fund Praha)  Sehnat práci je stále obtížnější, ale je tu možnost rekvalifikačních kurzů. Sociální dávky jsou nastaveny tak, že při šetrném hospodaření se z nich dá vyžít  Romštinou už se sice dnes v mnohých domácnostech nemluví, ale romština a romistika se dnes vyučují na několika středních i vysokých školách  Vznikl romský slovník, vychází několik romských periodik, vyšlo několik knih v romštině Porovnej: 1991

: 3/5 dotazovaných – na Romy platí pouze hrubá síla (½ Čechů cítí

nevraživost k jinému národu) 1999: 2/5 dotazovaných – na Romy platí pouze hrubá síla  Chtějí-li Cikáni žít lépe, ať konečně se sebou něco dělají sami!“  Zcestný a nereálný požadavek + do nedůstojného stavu se nedostali pouze vlastní vinou  Přesto stále markantní u většiny veřejnosti  Postoje a nálady do značné míry odrážejí vnímání utvářeného několik set let Významné osobnosti hlásící se k romské etnicitě: Svět  Yul Brynner – herec (Sedm statečných)  Ava Gardnerová – herečka (Zabijáci, Nahá Mája)  Tony Gatlif (režisér alžírsko-romského původu)  Kapela Budapešť (stočlenná)  Divadlo Romen (* 1931 Moskva)  80%

Romů

tvoří

španělské

flamenco

(Carlos Montoya – 30 alb, celosvětová turné)  Joaquín Cortéz – tanečník (film Cikán)  Adam Cibula (kulturistika), Adam Csupori (silový trojboj) – MS ze Slovenska  Matéo Maximoff (Sudičky) ČR  Rinaldo Oláh – houslový virtuos (* 1929)  Josef Fečo – hudebník (z něj rom-pop)  Věra Bílá – folklorní rom-pop (Romano Rat)  Kormanové – jazz (kolem Vlasty Třešňáka)  Michal Šaray – 1996 vicemistrem v diskotancích

Německý spisovatel Günter Grass v rámci řeči věnované památce tří v Německu zavražděných tureckých žen řekl v roce 1992 v mnichovském komorním divadle na adresu Romů: „Jejich pouhá existence zpochybňuje naše hodnoty. Potřebujeme je. Mohli by nám pomoci alespoň trochu pohnout naším zkostnatělým pořádkem. Mohli bychom se od nich naučit, jak bezvýznamné jsou naše hranice, protože oni žádné neznají. Jsou doma všude v Evropě; třeba právě oni jsou těmi, za něž se skálopevně pokládáme my – totiž rozenými Evropany .“ „Jejich přebývání v permanentním kontaktu se surovou i něžnou přírodou, ale i neustálý boj o holou existenci v lidské společnosti zformovaly žebříček hodnot, na jehož prvním místě je ochrana života a všeho živého vůbec. Možná právě takové zjednodušení a pořádek v základních hodnotách dnešnímu světu chybí.“ Milena Hübschmannová, odbornice na romistiku, když odmítla pojmy nižší a vyšší stupeň civilizace, jež jsou v souvislosti s Romy a evropskou kulturou poměrně frekventované.

„…osobně tyto pojmy považuji za zcestné, protože chtě nechtě implikují ´civilizační´ nadřazenost těch, kteří čím dále tím zoufaleji hledají východisko ze své ´vyšší´ civilizace a podvědomě (či vědomě) se obracejí k těm ´nižším´ s nadějí, že jejich neodcizenost a rudimentální schopnost komunikovat s vesmírem je zbaví civilizačních stresů.“ „Pro koho je však hypotetický romský exodus větší ztrátou? Pro bílé Čechy, kteří během padesáti let zůstali sami v prostoru, kde se národy po staletí prolínaly, nebo pro odcházející Romy, kteří se sami nazývají ‚dětmi větru‘, putujícími stovky let prostorem Eurasie? Zmizením jednoho etnika – ať jakkoli ‚problémového‘ – se česká netolerance zabetonuje, křupanství posílí, život zchudne. V Německu existuje jedno populární heslo: Cizinci, nenechávejte nás tady samotné! Naši Cikáni však navíc nejsou cizinci. Homogenita je totiž svojí podstatou příbuzná s totalitou, obě usilují o smazání rozdílů, o glajchšaltaci a parkovou úpravu. Moderní společnost, která je naopak založena na heterogenitě, tedy co největší rozdílnosti, se svými minoritami obohacuje. Není to vždy jednoduché, ale stojí to za to. Privilegia patří menšinám, majorita žádné ohledy nepotřebuje. Je českým neštěstím, že takové samozřejmé konstatování zde zní bezmála jako provokace.“ (Jiří Peňáz v době emigrace Romů v r. 1997)

Otázky a úkoly 1. Vyberte alespoň tři charakteristické rysy/znaky, které přineslo romskému etniku posledních dvacet pět let.

2.7 Resumé Kdo chce pochopit Romy jako národ (/etnickou skupinu), jejich hodnoty, morálku a chování měl by alespoň zevrubně znát historii Romů, jejíž kořeny sahají velmi hluboko. Předkové dnešních Romů žili na indickém subkontitentu, provozovali svá řemesla, jako kovářství, kotlářství, řeznictví, zvěrolékařství, hudbu. Odtud v desátém století odešli, patrně za obživou, a od třináctého století jsou na evropském kontinentě. Na území dnešních Čech a Slovenska se usazovali od patnáctého století. Většina z nich se živila tradičními řemesly (kováři, košíkáři) a hudbou, jiní kočovali jako koňští handlíři, cirkusáci apod.2 Zpočátku byli Romové vítáni a přijímáni, přinášeli zajímavé informace o vzdálených zemích, krásnou hudbu, nové technologie ve zpracování kovů, byli výbornými zvěrolékaři a léčiteli a ženy uměly předpovídat budoucnost. Brzy je ale 2

GÁL, F. O jinakosti. Praha: G plus G, 1998, s. 85

začala pronásledovat církev, která je vinila z nevěrectví a čarodějnictví, kromě toho jim bylo

přisuzováno

loupežnictví

a

konkurence

řemeslnickým

cechům.

Byli

pronásledováni, utlačováni (viz zákony o beztrestném usmrcení Roma) a v osmnáctém století byla ve většině západních zemí tato politika vystřídána politikou násilné asimilace. Předkové dnes žijících českých Romů byli usazeni koncem sedmnáctého století v různých částech Evropy. Nikdy to neměli lehké a na svou obranu, aby přežili, si vytvářeli specifická pravidla, normy chování a postoje. V 16. a 17. st. začali být Romové vyháněni ze svých obydlí, jelikož nebyli schopni zařadit se do společnosti a neuznávali ani ekonomickou strukturu obyvatelstva. V 18. století, za vlády císařovny Marie Terezie, vznikly první pokusy o integraci. Císařovna chtěla vychovat z Romů lidi stejné jako ostatní lidi Evropy, křesťany, užitečné poddané. Prostředkem jí byl zákaz bydlení ve stanech, používání vlastní řeči (povolena byla řeč kraje, ve které se nacházeli), zákaz vlastní samosprávy, vzdání se vlastních cikánských jmen. Tato opatření, tzv. asimilační politika, měla vést k totální převýchově, avšak i k pohřbení svébytné romské kultury. Na počátku 19. století, po době poněmčování, nastala pro Romy doba větší svobody a ochoty porozumět jejich mentalitě. V této době se vztahy vlády i ostatního obyvatelstva k Romům zlepšovaly, ale přes veškerou snahu zlepšit romskou kulturní i vzdělanostní úroveň, zůstala většina Romů až do první světové války sociálně a vědomostně zaostalá. Po vzniku Československa se do popředí dostal zájem zlepšit vzdělávání romských dětí. Roku 1926 dokonce vznikla první romská škola v Užhorodě. Vyvrcholením pronásledování byla vyhlazovací politika Třetí říše. 3 Velkou tragédií pro romské obyvatelstvo znamenala doba tzv. holocaustu. Hitlerovy rasistické zákony spočívající nejen v izolaci, ghettu, asimilaci, ale také v totální likvidaci. Čeští a moravští Romové byli za druhé světové války téměř zcela vyhlazeni. Tehdy zahynulo téměř 5000 Romů pocházejících z českých zemíAle ani po roce 1945 se osud Romů příliš nezměnil, stali se objektem nedobrovolné asimilační politiky. Po druhé světové válce roku 1945 bylo v programu obnoveného státu odmítnutí diskriminace a občanů z důvodu rasových a náboženských. Do Čech a na Moravu přicházeli Romové za prací hlavně ze zaostalého Slovenska a Maďarska. Po válce dostali Romové šanci začlenit se do společnosti, avšak až do roku 1989 nebyli

3

MARÁDOVÁ, E. Multikulturní porozumění. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006, s. 16

považováni za národnost se svou vlastní kulturou. Předpokládalo se, že Romové se sami začlení do společnosti a tak jim nebyl věnován zvláštní přístup. Socialistické Československo pomáhalo Romům především materiálně a finančně, což mělo za následek, že si Romové nezvykli mít odpovědnost sami za sebe ani za své potomky. Tato politika je naučila být závislými na pomoci státu. Většina Romů neuměla se získanými finančními a materiálními prostředky (např. byty) hospodařit, uchylovali se ke kriminální činnosti, nezaměstnanost jim byla vlastní. Všechny tyto negativní jevy se odrazily v přístupu majoritního obyvatelstva Československa k Romům velmi negativně. Přístup Romů ke vzdělání v dnešní době jistě ovlivnila i doba komunismu, kdy se romské děti poprvé plošně podrobily povinné školní docházce, a to kontinuálně v dlouhém časovém úseku padesáti let. Tím došlo k prudké nepřirozeně rychlé cestě a vynucené změny postojů Romů k otázce základního vzdělání romských dětí. Historickým mezníkem v postavení Romů v naší společnosti je tedy konec druhé světové války. V prvních poválečných letech probíhala migrace Romů. Olašští Romové se vrátili ke kočovnému způsobu života, mnoho Romů ze Slovenska či jiných států (Rumunska, Maďarska, Polska) se po válce přesunulo do průmyslových center a pohraničních oblastí Čech a Moravy z důvodu získání práce a lepších podmínek k bydlení. Zákon o trvalém usídlení kočovných a polokočovných osob z roku 1958 znamenal obrovský zásah do života Romů. V komunistickém režimu bylo zakazováno vydávat romská periodika a knihy, bránilo se vystupovat romským souborům a zájmovým skupinám. Po roce 1960 byly vydány směrnice o likvidaci romských osad na Slovensku, měl být realizován řízený rozptyl části romského obyvatelstva do českých krajů a na léta 1966 – 1968 byl stanoven přesun 1100 romských rodin ze Slovenska do Čech a na Moravu. Přesunuto bylo necelých 500 rodin, koncepce „řízeného rozptylu” se ukázala jako nereálná, neboť tomu bránily tradiční rodové vztahy v romské komunitě a sociální distance většinového obyvatelstva vůči Romům. V roce 1970 měly národní výbory za úkol realizovat speciální sociální péči o sociálně slabé romské obyvatelstvo a v roce 1976 se tato péče stala součástí zákona o sociálním zabezpečení. Významné bylo vydání směrnice zdůrazňující nutnost zřizovat třídy pro adaptaci romských dětí při mateřských školách a zřizovat speciální třídy pro děti, které mají problémy s prospěchem.4 V roce 1972 byl vydán metodický návod k výchově a vzdělávání romských dětí.

4

MARÁDOVÁ, E. Multikulturní porozumění. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006, s. 17

Většina Romů žijících na našem území pochází ze Slovenska, po 2. světové válce přicházeli zhruba ve třech vlnách. Zprvu přicházeli do pohraničních území, druhá vlna souvisela s náborem levné pracovní síly pro těžký průmysl a na stavby, a poslední větší vlna přistěhovalectví byla v 70. a 80. letech minulého století, a to dobrovolnou formou. Česká republika patří v Evropě mezi státy s největším podílem Romů na celkovém počtu všech obyvatel. Nejvíce trvale žijících Romů je v severních Čechách, na severní Moravě a v západních Čechách. Na území ČR žijí čtyři hlavní etnické skupiny, a to slovenští Romové, olašští Romové, větev německá a maďarská. Doba po roce 1989, po pádu komunismu, znamenala pro Romy velký zlom v jejich životech. Na jedné straně byli Romové uznáni jako národnostní menšina, která má ústavou garantovaná práva (např.: svoboda užívat svého jazyka, pěstovat svou národní kulturu, zakládat organizace k prosazení svých zájmů). Brzy se ukázalo, že Romové nedokáží nabyté svobody a nově vzniklých možností dostatečně využít ku prospěchu svému a ostatních. Na straně druhé došlo k výraznému zhoršení ekonomického a společenského postavení řady Romů. Státní politika v období komunismu zanechala na Romech největší stopu do dnešní doby. Statní politika té doby předpokládala: dojde-li k vyrovnání životní úrovně Romů s průměrnou životní úrovní ostatních, dojde k odstranění jejich odlišnosti. K naplnění tohoto předpokladu vedla opatření jako např.: • státní politikou řízený a podporovaný rozptyl Romů ze Slovenska do Čech • rozkládání přirozených romských komunit a jejich rozptyl po jednotlivých rodinách • stěhování venkovského romského obyvatelstva z romských osad do průmyslových aglomerací • necitlivé administrativní přidělování bytů • vynucovaná povinnost školní docházky romských dětí • povinná účast na zdravotní prevenci Romové v České republice dnes Romové představují v České republice svébytnou etnickou menšinu, která se od majoritní společnosti odlišuje především svým svébytným životním stylem, kulturou a mentalitou. Romská specifičnost je dána odlišností jejich původu, historickým vývojem a izolovaným postavením v rámci majoritního prostředí, které je obklopuje. V dnešní době začíná u Romských spoluobčanů převažovat měšťácký způsob života. Postupně se rozpadá jejich tradiční hodnotový vzor, ale na druhou stranu nejsou Romové schopni či spíše nejsou ochotni přijmout nový model. Romové hledají cestu k

vlastní identitě, ale velkou překážkou je jim především nevzdělanost, izolovanost a odlišný způsob života. Romové mají dnes v České republice stejná práva jako ostatní. Nabytých práv však nedokáží využít. Byli zbaveni povinnosti pracovat, a tím ztratili velkou část prostředků pro existenci. Dnešní Romové se naučili být závislí na sociálních dávkách, které v nemalé míře zneužívají. Znovu dochází ke značné izolaci Romské komunity a to nejen společensky, ale i bydlením. Vznikají vcelku uzavřené domovní celky, kde Romové žijí a kde, bohužel, kultura bydlení velmi zaostává za obvyklým standardem. K pochopení Romů, jako národa, je velmi nutné znát jejich historii, jejíž kořeny se podařilo odhalit hlavně díky lingvistice, studiu jazyka. Jazyk Romů je hlavním pramenem k poznání historie Romů.