6. Raoul Follereau: Sám nemůžeš být šťasten Přinášíme opět několik úryvků z knih tohoto velkého ochránce malomocných. Sestra Colette Jmenovala se Colette. Sestra Colette.
Bylo to v roce 1872, kdy vystoupila na Pobřeží otroků na břeh. Pečovat, učit, utěšovat – to se stalo jejím denním programem po celý její život, den co den po celých 24 let. Tři generace vychovala. A s jakou prozíravostí a s jako něžností! Každý ji nazýval tím nejvzácnějším a nejkrásnějším jménem, které se pro ni hodilo: mamá. Zemřela jako opravdová misionářka, vytrvalá, vzpřímená. Bylo jí 70 let. Položil jsem květiny na její hrob v Porto Novo.
Jmenovala se opět Colette. Sestra Colette. V roce 1947 se odebrala do střední Afriky, aby tam založila novou misijní stanici. Aby pokračovala v cestě obtížné a Porto Novo v africké republice Benin podivuhodné. Při odjezdu řekla: „Daruji jim celý svůj život.“ A skutečně jim věnovala celý svůj život. Ale její život byla pouhá dvě léta. Dvě podivuhodná léta zápasů a radostí. V roce 1949 zemřela na následky žlučové hematurie. Bylo jí 46 let. Položil jsem květiny na její hrob v ubohoučké vesnici v Čadu. Jmenovala se Colette. Sestra Colette. Slyšel jsem ji, jak skládala svůj první řeholní slib před biskupem, který několik týdnů před tím požehnal hrob druhé Colette. A pak jsem ji viděl večer v řeholních šatech – bílých cestovních šatech – s tváří štěstím rozzářenou. A jako na starou a známou přítelkyni jsem se na vás, sestro Colette III., usmál, když jste se vydávala na cestu za láskou k bližnímu. Každý den – již po 40 let Nebyla nikdy přebornicí ani hvězdou. Její jméno nebylo zapleteno do žádného skandálu, nikdy se nedala rozvést, nikdy nepřekonala rekordy, nikdy neztratila perlový náhrdelník. Jmenuje se – jakpak se vlastně jmenuje? Nikdo se to nedověděl. Pro ostatní misionářky, své sestry, pro malomocné a jejich děti, se jmenovala Anna Marie, sestra Anna Marie. Když přišla do tohoto ztraceného domova pro malomocné na náhorní planině Madagaskaru, bylo jí 26 let, byla mladá, velmi hezká a velmi čilá. To bylo před čtyřiceti lety. Za necelých 40 let své místo neopustila, ani na vánoce nebo velikonoce. Ani na jediný den. Nikdy si neodpočinula. Skloněna nad malomocnými nevzhlédla nikdy, kromě chvíle, kdy upírala svůj zrak k nebi. Z hezké mladé dívky, která zasvětila svůj život nejvznešenějšímu a nejbolestivějšímu apoštolskému povolání, stala se scvrklá stařenka s lícemi ožehnutými tropickým sluncem. Ale ty její oči… Pohybuje se malými krůčky, jako myška cupitá širým domovem malomocných. A když přechází kolem, propuká ohromné nadšení… a každý malomocný, mající na svých rozežraných rtech nesmělý a zkřivený úsměv, ji zdraví těmi prostými slovy: „Dobrý den, mama!“
7. Život svaté Gianny Beretti Mollové 24. dubna 1994 při blahořečení Gianny Beretti Mollové řekl papež Jan Pavel II.: „Gianna Beretti Mollová byla příkladnou studentkou, angažovanou ženou katolické Církve a šťastnou matkou, která se rozhodla obětovat svůj život, aby dítě, které nosila ve svém lůně, mohlo žít. Tato dívka je dnes mezi námi…“ „Petře, chtěla bych ti říci všechno, co k tobě cítím! Ale nejsem toho schopna. Doplň si to sám!“ Adresát těchto řádků Petr Molla byl přítomen v Římě, když byla jeho žena, autorka těchto řádků, které napsala k výročí svatby, prohlášena za blahoslavenou. Vedle něho byla jeho nejmladší dcera, jako by své matce z oka vypadla. Je dnes lékařkou. Pro ni přijala její matka raději smrt, než aby ji zbavila života.
16
Srpen 1961 Gianna Beretti Mollová očekává své čtvrté dítě. Od druhého měsíce těhotenství trpí nádorem. Přicházejí v úvahu tři možné zásahy: úplné odstranění dělohy i s dítětem a nádorem; odstranění dítěte a nádoru; odstranění nádoru, aby se dítě zachránilo, ale s velkým rizikem pro život matky. Gianna Beretti Mollová je dětskou lékařkou a velice se angažuje jako katolička. Nemůže se smířit s myšlenkou, že by se měla zbavit dítěte: „Udělejte, co chcete, ale nejdůležitější je, aby se dítě zachránilo.“ Odevzdává se zcela do rukou Prozřetelnosti a rozhodne se, že bude odstraněn jen nádor. Chirurgický zákrok proběhl bez komplikací. I přes bolesti se opět vrací ke své práci až do konce těhotenství. Na Velký pátek 1962 se dítě narodilo císařským řezem a mělo porodní váhu 4,5 kg. Daří se mu dobře, ale matce je den ze dne hůře. Po sedmidenním smrtelném zápase umírá na zánět pobřišnice 28. dubna 1962 ve věku 39 let. Odmítla utišující léky, aby mohla své bolesti při plném vědomí obětovat Bohu. Je připravena opustit svět, jen lituje, že musí zanechat své děti bez matky. Svěřuje se své sestře Virginii: „Kdybys věděla, jak to bolí, když máš zemřít, a musíš zanechat docela malé děti.“ Nebyla žádnou mystičkou, která myslí jen na nebe a žije na zemi jako v slzavém údolí. Jedna řádová sestra se ji pokoušela těšit. Odpověděla jí: „Sestro, vy vůbec Gianna Beretti Mollová nemůžete vědět, co to znamená, být matkou!“ Její poslední slova byla: „Ježíši, se synem Pierluigim a miluji Tě, Ježíši, miluji Tě!“ dcerou Mariolinou. Jako lékařka byla velice známá svou obětavostí. Její přítelkyně Bianca vzpomíná na její lékařskou praxi: „Gianna ošetřovala mou matku a sestru během jejich dlouhé nemoci, a to s velkým nasazením a obětavostí. Celý měsíc přijížděla každý večer na kole, i když byla zima a mlha, a vozila jedné nemocné řádové sestře mléko. Mnozí si ani nemohli dovolit koupit si léky. Gianna je ošetřovala bezplatně a dokonce jim dávala i peníze na potřebné léky.“ Tři její sourozenci se již rozhodli pro kněžství nebo řeholní život, i ona se vážně zabývala myšlenkou pracovat v misiích Jistý kněz jí to však rozmluvil. Gianna však žila svatě i v laickém prostředí. Její smrt vyvolala v okolí velké pohnutí. K úžasu se však pojilo i rozhořčení. Někteří lidé nechápali, jak mohla matka tří dětí podstoupit takové riziko, aby zachránila své čtvrté dítě. Navíc jako lékařka si musela být vědoma, jaké má šance na přežití. Gianna měla velkou lásku k Ježíši v Eucharistii. Za svým rozhodnutím stála až do konce. Druhá operace, která by však její dítě stála život, byla možná ještě před koncem těhotenství. Ona ji však odmítla. Její muž to komentuje: „Nebyla to v žádném případě sebevražda. Svěřila se Boží prozřetelnosti. Rozhodnutí mé ženy bylo klíčovou událostí celého jejího života. To je možné pochopit, jen když známe její dětství a hluboce náboženskou atmosféru, v jaké vyrůstala u svých rodičů. Gianna za to nečekala žádnou odměnu.“ Konstatování procesu blahořečení: „Dosáhla takového stupně prožívané, dokonalé blíženské lásky, že se zcela svobodně z vlastního podnětu rozhodla obětovat svůj život, aby tím zachránila život svého čtvrtého, nenarozeného dítěte. Tímto skutkem, který ve světle víry a blíženské lásky zcela strávil její život, zanechala nádherný příklad opravdové úcty k vznikajícímu životu a poslušnosti k Božím přikázáním a k učitelskému úřadu Církve. Následovala s neobyčejnou horlivostí Krista, který řekl: Vy jste moji přátelé, když konáte, co vám ukládám.“(Jan 15,14). Svědectví k jejímu blahořečení: Její příklad byl zdrojem světla již před jejím blahořečením. Již záhy po smrti ji lidé žádali o přímluvu. Připisuje se jí mnoho uzdravení, především při ohroženém těhotenství, o nichž se dočteme v aktech jejího blahořečení. 19. května 1967. Jedna mladá žena měla po císařském řezu velké krvácení. Umírala a přijala svátost nemocných. „Volala jsem o pomoc Giannu. Pak jsem ztratila vědomí. Tu jsem pocítila její přítomnost. Byla jsem uzdravena.“
17
Scéna se odehrála v Brazílii v listopadu 1977. Jedna matka, Luisa Sylvie Cirilová, protestantka, se podrobila císařskému řezu. Dítě se narodilo mrtvé. Následky operace byly neobyčejně bolestivé. Lékařská diagnóza zněla: velký píštěl v konečníku. K operaci ji bylo nutno přemístit do 600 km vzdálené nemocnice. Aby se tomu předešlo, prosila za ni jedna její přítelkyně, kapucínská řeholnice, která měla právě službu, Giannu Mollovou. Bolesti náhle ustaly. Lékaři konstatovali, že píštěl se sám zcela zahojil. Větší počet matek, které se ocitly v obzvláště tíživé situaci nebo nebyly schopny přijmout své mateřství, našly u Gianny odvahu říci ANO k životu a zachránit dítě za KAŽDOU cenu, i když to pro ně představovalo velké riziko. To byla zvláštní milost od Gianny Beretti Mollové. Dcera Gianna Emanuela se narodila Doktorka medicíny Gianna Emanuela Mollová, za kterou díky matčině oběti života.Na snímku matka ochotně nabídla život, na Maracanském stadionu v Brazílii na s otcem, 97letým Pietrem Mollou Druhé mezinárodní oslavě rodiny v roce 1997 vypověděla: „Drahá maminko, děkuji ti za to, že jsi mi darovala život dvakrát: Když jsi mě počala a když jsi dovolila, abych se narodila… Snažím se, aby můj život byl přirozeným pokračováním tvého, tvé radosti ze života, tvého nadšení, a abych našla jeho plný smysl ve sdílení a věnování se těm, kdo žijí v utrpení. Drahá maminko, přimlouvej se za všechny matky a všechny rodiny, které se k tobě obracejí a tobě se svěřují.“
Svatořečení Gianny Beretti Mollové proběhlo v Římě 16. května 2004. Je zajímavé, že dnes Gianna Mollová koná zázraky právě v Brazílii, o níž uvažovala jako o svém misijním pracovišti. Působí to dojmem, jako by nejpotřebnějším v Brazílii chtěla z nebe vynahradit, co v pozemském životě nestihla.
Zázraky na přímluvu svaté Gianny Příběh Elizabety Těhotenství a první komlikace: Elizabeta Arcolino Comparini je učitelkou katolického náboženství v Brazílii, v diecézi Franco (stát Sao Paolo). V polovině listopadu roku 1999, když jí bylo 35 let, zjistila, že je počtvrté těhotná. 30. listopadu došlo k silnému krvácení. Ultrazvuk ukázal, že vyvíjející se dítě, 5 až 6 týdnů staré, bylo v malém plodovém vaku, který měl délku 0,8 cm a na zadní stěně dělohy bylo vidět 22 mm velkou krevní sraženinu. Lékařka řekla, že je nejisté, že při takovém začátku těhotenství bude dítě donošeno až do porodu. 9. prosince ukázalo ultrazvukové vyšetření embryo o délce 1 cm a také velkou krevní sraženinu, měřící 5,2 x 3,5 cm. 19. prosince bylo nalezeno tlukoucí srdíčko dítěte, ale také odlučování velké části placenty v zadní části dělohy. Vše naznačovalo, že bezprostředně hrozí spontánní potrat. Předpověď byla pesimistická. Lékařka, která sledovala případ, Dr. Nadia Bicego Vieitez de Almeida, která se starala o předchozí Elizabetina těhotenství, řekla, že dítě sotva žije a že při tak Rodina Elizabeth. Otci na klíně sedí velké ztrátě krve a poškození placenty pravděpodobně zachráněná Gianna Maria. Elizabeta spontánně potratí nebo budou muset dříve či později potrat vyvolat. Navzdory předpokladům srdíčko dítěte nepřestalo tlouci a těhotenství pokračovalo. Ztráta plodové vody: 11. února 2000 pocítila Elizabeta vážné potíže a šla do nemocnice. Ultrazvuk ukázal, že v 16. týdnu těhotenství předčasně praskly plodové blány. Plod byl živý navzdory tomu, že odtekla plodová voda. Radiolog dosvědčil, že v matčině děloze nebyla žádná plodová voda, která by chránila dítě před bakteriemi z porodního kanálu a proti tlaku samé dělohy. To znamenalo, že jak dítě, tak matka byly ve vážném nebezpečí infekce. Dr. Bicego doporučila ukončit těhotenství potratem. 18
V zoufalém pokusu zachránit dítě dostávala Elizabeta denně 4 litry kapacích infuzí, aby se podpořila tvorba plodové vody. Ale marně. Další ultrazvuk, provedený 15. února, ukázal, že nedošlo k žádnému podstatnému zvýšení objemu plodové vody a že objem této tekutiny byl nedostatečný, aby těhotenství mohlo být donošeno. V tomto okamžiku, tj. 15. února 2000, byly vyhlídky pro dítě přesně nulové. Elizabeta zůstala v nemocnici. Předpokládalo se, že dítě zemře. V tu dobu se dvě studie, jedna v Sao Paulo a jedna v San Francisku, zabývaly životaschopností těhotenství s prasklou blánou plodového obalu ve stáří 22 až 26 týdnů, což je o mnoho týdnů později, než byl případ Elizabety a jejího dítěte. Ve všech zkoumaných případech byly plody spontánně potraceny do 60 dnů po prasknutí plodové blány. Takže lékaři zapojení do případu udělali závěr, že plod 16 týdnů starý bude též samovolně potracen. Potrat jako jediné řešení? Dr. Bicegová a jiní lékaři sdělili Elizabetě, že těhotenství bude ztraceno a že s prasklými blánami dostane infekci. Doporučili jí potrat, aby si zachránila život a dali jí nějaký čas na rozmyšlenou. Ale praktikující katolička Elizabeta, jak později vypověděla, věděla ve svém srdci, že si nemůže vybrat potrat a že se musí pokusit dítě donosit. Byla rozrušena a plakala, když si lékařka přišla pro rozhodnutí. Brazilský biskup Diogenes da Silva Matthes drží na klíně spící Elizabetin manžel Carlos Cesar, který jí stál věrně po boku, řekl, že Giannu Marii.Svatořečení Gianny si manželka přeje kněze. Zavolali místního faráře ze San Sebastiana Beretti Mollové, Řím 2004. Fr. Ovidio Jose Alves de Andrade. Dr. Bicegová řekla, že se vrátí za 15 minut s dokumenty, které je třeba podepsat pro souhlas s potratem. V době, kdy přišla dr. Bicegová, byla u Elizabety také její přítelkyně Izabela, která slyšela rozhovor o potratu. Izabela odešla do nemocniční kaple, aby prosila Pannu Marii o světlo v této situaci. Po určité době, kterou strávila v modlitbě, se Izabela chystala k odchodu. Překvapeně zahlédla, jak kolem dveří prochází diecézní biskup Diogenes da Silva Matthes, který byl v nemocnici navštívit nějakého pacienta. Ihned ho zastavila, aby ho informovala o tom, co se děje. Ukázalo se, že znal Elizabeth a Carlose. Byl oddávajícím knězem při jejich sňatku v San Sebastiano, kde oba pracovali jako katecheté. Izabela řekla biskupovi, co se děje, a on ihned šel do Elizabetina pokoje, kde se seznámil s celou situací. Po vyslechnutí příběhu biskup řekl: „Betinho, budeme prosit Boha a On nám pomůže“ a požádal Dr. Bicegovou, aby ještě počkala. Potom odešel. Blahoslavená Gianna: Chvíli poté, kdy biskup odešel, přišel farář Ovidio a začal Elizabetě udílet svátost nemocných. V tomto okamžiku se biskup vrátil a přinesl životopis blahoslavené Gianny Beretti Mollové. Řekl Elizabetě: „Udělej to, co udělala blahoslavená Gianna, a když to bude nutné, obětuj svůj život pro dítě. Přimlouval jsem se doma a ve své prosbě jsem řekl blahoslavené Gianně: ‚Nyní přišla příležitost, abys byla prohlášena za svatou. Přimluv se před Pánem o milost zázraku a zachraň život tohoto malého dítěte.‘“ Elizabeta věděla o blahoslavené Gianně a o tom, jakým způsobem zemřela. Také věděla, že první zázrak, který umožnil Gianně stát se blahoslavenou, se stal v Brazílii. Jednalo se o ženu, která měla život ohrožující komplikace po císařském řezu. Tento zázrak se přihodil v nemocnici, založené bratrem Gianny Mollové, kapucínem Albertem. Poté, co poznala život blahoslavené Gianny, Elizabeta se během svého třetího těhotenství po dvou předchozích císařských řezech rozhodla porodit normální cestou, i přes problémy, které to znamenalo. V té době jí dal tentýž biskup Silva obrázek s blahoslavenou Giannou. Elizabeta se hrozně bála, ale prosila blahoslavenou Giannu o pomoc a porodila přirozenou cestou chlapce, který vážil více než 5 kg. Hrdinné rozhodnutí: Proto tentokrát, posílena předchozí zkušeností a pomocí blahoslavené Gianny a téhož biskupa, Elizabeta řekla Dr. Bicegové, že se pokusí donosit dítě, dokud bude jeho srdce bít. Různí potratáři v nemocnici se o tom vyjádřili, že je to šílenství. Ale dr. Bicegová o tomto klíčovém okamžiku později vypověděla: „Nevím, zda to byla intuice přes nedostatek vlastní odvahy, nebo jsem byla tažena Elizabetinou vírou, která se zdála být bez hranic. Ale rozhodla jsem se počkat, co se stane.“ Elizabeta později vypověděla, že pro ni osobně „.největším Ježíšovým zázrakem byla proměna lékařčina srdce. Lékařka byla neotřesitelná ve svém odhodlání provést potrat, ale jednoho dne mi řekla: ‚Vaše víra mě donutila velmi přemýšlet. Nyní i já mám víru a tedy čekejme, dokud plod bude žít.‘“
19
Protože Elizabeta odmítla potrat, byla 18. února 2000 z nemocnice propuštěna a odešla do domu tety svého manžela, Janete Arcolino, která byla zdravotní sestrou. Dr. Bicegová jim půjčila domů sonární přístroj, aby mohli sledovat srdeční ozvy dítěte, a řekla jim, aby kontrolovali Elizabetinu teplotu, krevní tlak a srdeční ozvy dítěte každých šest hodin. Nebyly žádné známky infekce ani přírůstku plodové vody. Pokračovala superhydratační léčba kapacími infuzemi a pro všechny případy i léčba hormonem kortisonem na podporu vývoje plic dítěte. Podpora i chvíle úzkosti: Během této doby, jak později vypověděl farář Ovidio, se celá farnost dovolávala blahoslavené Gianny Mollové a žádala ji o zázrak. Farnost se předtím velmi zasazovala o ochranu lidského života a každý měsíc se udělovalo speciální požehnání těhotným ženám. Do proseb k blahoslavené Gianně byla také zapojena komunita sester karmelitek, které požádaly o přímluvy další konventy v Brazílii. Co se týká Elizabety, měla to velmi obtížné. I přes svou důvěru v Boha a předchozí zkušenost prožívala okamžiky, kdy se velmi bála, že zemře se svým dítětem. Občas se cítila úplně osamělá a opuštěná od Boha. Obávala se, co se stane s jejími třemi dětmi, pokud zemře. Dr. Bicegová velmi pozorně sledovala těhotenství a zaznamenala, že během dalších 15 týdnů nedošlo k nahromadění plodové vody. I kdyby se nějaká vytvořila, jakmile by se Elizabeta pohnula, aby vstala a šla do koupelny, všechnu tekutinu by ztratila. Porod: Když nastal 32. týden těhotenství a děťátko vážilo 1820 gramů, bylo rozhodnuto, že bude proveden císařský řez, který se uskutečnil 31. května 2000. Nově narozená dcera Gianna byla v dobrém stavu, až na levou nožičku, která byla zkroucená, pravděpodobně kvůli stlačení v děloze. Problémy však nepřestávaly. Lékaři zjistili, že Elizabeta má poraněný děložní sval. Placenta přirostla k děložní stěně. Došlo k silnému krvácení (ztratila více než 75% krve), hemorragickému šoku, plicnímu kolapsu a začala upadat do komatu. Elizabeta proto strávila 3 dny na jednotce intenzivní péče. Zdravý vývoj děťátka: Novorozená dcera byla poslána domů 17. června 2000. Vážila 1960 gramů. Pozdější chirurgická operace s následnou léčbou napravily stočenou nožičku. V červenci 2001 dětská lékařka Dr. Maria Engracia Ribeiro vyšetřila kompletně děťátko a zjistila, že je naprosto normální a zdravé, inteligentní a živé se silnou Gianna Maria v roce 2009 osobností. Další kontrola provedená 17. ledna 2002 nezjistila žádný problém v kterémkoliv směru vývoje dítěte. Nebyly zjištěny žádné problémy s imunitou či dýcháním a dítě bylo na svůj věk naprosto zdravé. Lékařská komise Kongregace pro svatořečení studovala tento případ jako možný zázrak 10. dubna 2003 a rozhodla, že i přes kritickou prognózu pro matku a dítě v důsledku naprosté ztráty plodové vody v 16. týdnu těhotenství a přes lékařské ošetření, které bylo v tomto vážném případě nedostačující, jsou dobré výsledky těhotenství a zdraví matky i dítěte z hlediska lékařského nevysvětlitelné. Výnos o super miraculo (O nejvyšší podivuhodnosti) byl vyhlášen Kongregací v přítomnosti papeže Jana Pavla II. dne 20. prosince 2003. Svatořečení Gianny se slavilo 16. května 2004. Zdroje: http://te-deum.blogspot.com/2008/04/st-gianna-molla-second-miracle.html, http://www.veritatis.com.br/article/4766/entrevista-com-d-diogenes-acerca-de-santa-gianna-e-de-marcela-de-jesus http://www.nailsonvaz.com.br/Site/arquivos/not_09fev17.asp Gianna Beretta Molla, Heiligspreschung am 16. Mai 2004 in Rom
Další poděkování svaté Gianně Vybráno a přeloženo z http://www.saintgianna.org/readthankyou.php Denně jsem prosila svatou Giannu za přítelkyni, která měla již tři samovolné potraty a obtíže s otěhotněním. Je jí 44 let a 6. února porodila zdravou holčičku. Děkuji ti, svatá Gianno. Dala jsem její obrázek dalším přátelům, kteří mají rodiny nebo přátele s těžkostmi při početí nebo s těhotenstvím. 20
*** Poté, co nám v minulém roce zemřel syn Josef, prosili jsme Boha o další dítě. Cítili jsme, že tuto touhu po dalším dítěti vložil Bůh do našich srdcí, tedy to byla jistě Jeho vůle. Byli jsme zklamaní, když ani po měsících proseb a poznávání Jeho vůle se nám nedařilo, abych otěhotněla. Měli jsme v té době šest dětí, které také usilovně prosily o dalšího sourozence. Dozvěděla jsem se, že relikvie svaté Gianny budou v našem kostele a modlila jsem se novénu ke svaté Gianně a svatému Josefovi (protože, tak se jmenoval náš syn, kterého jsme ztratili). Když relikvie svaté Gianny byly vystaveny v našem kostele, společenství se nade mnou přimlouvalo k Bohu a na břicho mně položili rukavice svaté Gianny. Další den, který byl svátkem svatého Josefa, jsme zjistili, že jsem otěhotněla. Asi nemusím říkat, že moje děti byly nadšené stejně jako já a můj manžel. *** Svatá Gianna byla prohlášena za svatou den po pohřbu mé prvorozené Patrick Dalton, narozený dcerky. Dobrá přítelkyně mé matky nám poslala kopii novény k tehdy ještě díky přímluvě svaté blahoslavené Gianně společně s jejím příběhem. Od té doby naše rodina Gianny Mollové začala prosit Giannu o přímluvu. Mé první těhotenství bylo velmi komplikované a kromě toho, že jsem ztratila dcerku, jsem málem také sama přišla o život. Řekli mi, že je 60 až 80 %ní šance, že se komplikace budou opakovat i při příštím těhotenství. Tolik jsme však s manželem toužili po dítěti, že jsme byli ochotni zkusit to znovu. Ale po dlouhé měsíce od smrti dcery se nám nedařilo otěhotnět. Je to téměř rok, co jednu neděli byla v našem kostelním zpravodaji upoutávka na výstav ostatků svaté Gianny. Rozhodli jsme se jej navštívit. Přiložili mi rukavice svaté Gianny na bříško, a obrázek, který jsem dostala, jsem stále nosila při sobě. Během dvou měsíců jsem otěhotněla. Pravidelně jsem prosila svatou Giannu a obrázek jsem stále měla při sobě, zejména během lékařských vyšetřeních, kdy jsem se obávala zničujících zpráv. Nakonec jsem byla schopná donosit svoji druhou dcerku do 36. týdne těhotenství a ona přežila i velkou komplikaci během porodu. Nyní je dcerce 11 měsíců a je naprosto zdravá, šťastná a plná energie. Nepřestávám děkovat svaté Gianně za to, jak se o nás stará. Není větší dar nad dar života. *** Děkuji ti, svatá Gianno, za nekomplikovaný porod naší dcery Gianny Rose 20. února 2006. V roce 2003 se Giannin starší bratr Derek narodil k věčnému životu den po svém pozemském narození. Lékař řekl, že další otěhotnění je nepravděpodobné. Nicméně poté, co jsem se dotkla Gianniných relikvií a prosila ji o přímluvu, otěhotněla jsem, aniž by mi musely být odstraněny vaječníkové cysty, jak tomu bylo při předchozím těhotenství s Derekem. Odpovědí na naše prosby byl nekomplikovaný porod naší holčičky. Děkuji ti, svatá Gianno, za přímluvu.
Prosba za přímluvu svaté Gianny Boh, ktorý si naším Otcom, vzdávame Ti chválu a velebíme Ťa, pretože si nám v Gianne Beretta Mollovej daroval a dal poznať svedkyňu Evanjelia ako mladú ženu, manželku, matku a lekárku. Vzdávame Ti vďaku, pretože cez dar jej života nás učíš prijímať a vzdávať úctu voči každému ľudskému stvoreniu. Ty, Pane Ježíši, si pre ňu bol jediným vzorom. Vedela Ťa rozpoznať aj v kráse prírody; zatiaľ čo sa pýtala na svoju voľbu v živote, hľadala Ťa ako Ti slúžiť najlepším spôsobom; cez manželskú lásku sa stala znamením Tvojej lásky pre Cirkev a pre ľudstvo. Ako Ty, dobrý Samaritán, zastavila sa pri každej chorej, maličkej a slabej osobe. Podľa Tvojho príkladu a pre lásku darovala seba celú, rodiac nový život.
21
Rukavice svaté Gianny
Duchu Svätý, prameň všetkej dokonalosti, daruj nám múdrosť, inteligenciu a odvahu podľa príkladu Gianny v našom osobnom, rodinnom a profesionálnom živote, aby sme sa vedeli dať k dispozícii v službe každému človeku a takto rástli v láske a vo svätosti. Amen. S církevním schválením Angelo Mascheroni, pomocný biskup v Miláně
8. Počuli sme slovo Pánovo Istý muž, menom Zachej, chcel vidieť Ježiša (Lk 19,1-10) Čítaj tiež Mk 10, 23-27, Občasník č.5 A hľa, bol tam istý muž, menom Zachej, ktorý bol hlavným mýtnikom a bol bohatý. Ten si žiadal vidieť Ježiša, ako vyzerá, ale nemohol, lebo bol malej postavy. Pobehol teda napred a vyšiel na planý figovník, aby ho uzrel, keďže mal tade ísť. A keď Ježiš prišiel na to miesto, pozrel sa hore a povedal mu: „Zachej, chytro zostúp, lebo dnes sa mám zastaviť v tvojom dome!“ I zostúpil chytro a prijal ho s radosťou. No všetci, čo to videli, šomrali a hovorili: „Prijal pohostinstvo u hriešneho človeka.“ Zachej však vstal a povedal Pánovi: „Pane, polovicu svojho majetku dám chudobným a ak som voľakomu ukrivdil, vrátim mu Planý figovník (fíkovník) štvornásobne.“ Ježiš mu povedal: „Dnes prišla spása tomuto domu, lebo aj on je Abrahámovým synom. Syn človeka totiž prišiel hľadať a spasiť, čo zahynulo.“
Zachej žil v pohodlí a v prepychu, žil tomu, čo ľudia nazývajú šťastím. Na spôsobe, akým sa k nemu dostáva, mu veľmi nezáležalo. Ľudove mu preto hovorili zbojník, publikán (hriešnik). Úradný titul bol hladší. Volal sa vrchný nadmýtny. Tento človek dostal raz čudnú chuť. Chcel uvidieť Ježiša. Keď sa so svojou malou postavou v zástupe úplne utopil, vyšiel z neho a utekal dopredu, aby z planého figovníka dosiahol svojím pohľadom proroka z Nazareta. Týmto svojím čudným počínaním sa vážený pán nadmýtny z Jericha stal veľkým vzorom aj pre nás kresťanov, ktorý sa uberáme za Ježišom Kristom. Nám totiž poväčšine stačí aj to, že za ním ideme. Aby sme ho aj videli a dôkladne poznali, o to sa príliš nenamáhame. Museli by sme kvôli tomu neraz zhasnúť svoj televízor, odložiť zaujímavú knihu alebo noviny, prerušiť príjemný rozhovor a sadnúť k Evanjeliám. Museli by sme sa vydeliť zo zástupu a ísť napriek protináboženským predsudkom svojich priateľov na bohoslužbu, a to aj po únavnom pracovnom dni, alebo sobotňajšom zábavnom programe, keď je tak dobre v teplej mäkkej posteli. Museli by sme byť inakší, ako sú tí druhí, prekonávať ľudské ohľady a znášať ľudský smiech. A to všetko je ťažké. Ale taká je podmienka: Kto chce poznať Ježiša, musí konať ako Zachej... Musí vyjsť z množstva, dostať sa spod zákona väčšiny a odlepiť sa od zeme, prekonať príťažlivosť pohodlia a telesnosti. Sestra, brat, len z tejto pozície možno Ježiša poznať a poznaného milovať. Keď sa Zachej stretol s Ježišom, až vtedy sa ukázalo, aká veľká duša obýva to malé telo. Kvôli tomu sa zaväzuje splniť spravodlivosť voči tým, ktorých v živote ukrivdil, a splniť lásku ponúknutím polovičky svojho majetku chudobným. A to je klasická ukážka každého ozajstného stretnutia s Ježišom, ktoré sa vždy končí veľkodušnou ochotou zrieknuť sa, podeliť sa. Sestra, brat, preskúmajme sa, prečo aj nás neťahá poznať Ježiša, prečo sa aj my nezháňame po ňom ako Zachej... štúdiom Evanjelia napríklad... 22
