5

Klasické pohádky

Kouzelný vršek

http://deti.e-papa.cz

Page 1/5

Kouzelný vršek http://deti.e-papa.cz

Šups - mihlo se v skulinách starého stromu několik velikých ještěrek, dobře si spolu rozuměly, protože mluvily ještěrčí řečí. "To je mi nějakého škroukání a broukání v tom starém kouzelném vršku," řekla jedna ještěrka, "dvě noci jsem pro samý rámus nezamhouřila oka! To už mě zrovna tak dobře mohly rozbolet zuby, protože při tom já taky nespím!" "Něco se tam chystá!" řekla druhá ještěrka. "Až do kuropění nechávají vršek stát na čtyřech ohnivých sloupech pořádně se tam větrá a divoženky se naučily nové tance, samé dupáky. Něco se tam chystá!" "Já mluvila s jednou žížalou, patří k okruhu mých známých," řekla třetí ještěrka, "a ta žížala se právě vrátila z kouzelného vršku, kde se dnem i nocí vrtala v zemi. Slyšela toho spoustu - ona totiž chudák nevidí, ale zkoumat půdu a poslouchat, co se kde šustne, to umí moc dobře. V kouzelném vršku čekají hosty, vznešené hosty, ale co to bude, to žížala nechtěla říct, nebo to snad ani neví. Obeslali všechny bludičky, aby si vzaly na starost takzvaný pochodňový průvod, a všechno stříbro a zlato, kterého mají v kouzelném vršku dost a dost, se teď cídí a staví do měsíčného světla!" "Kdo jen ti hosté mohou být?" lámaly si hlavu všechny ještěrky. "Co se to tam chystá? Slyšíte ten bzukot, slyšíte ten brukot?" Vtom se kouzelný vršek rozestoupil a ven vycupitala stará divoženka. Byla velmi slušně oblečená, ovšem jen vpředu, protože záda neměla. Bylo to hospodyně krále kouzelného vršku, pocházela ze vzdálené přízně a na čele měla jantarové srdíčko. Nohy se jí jen míhaly, cupity dupity, panečku, ta uháněla, a rovnou na blata k lelkovi. "Na dnešní noc jste pozván do kouzelného vršku!" řekla, "ale neprokázal byste nám nejprv laskavou službu a neujal se zvaní? To víte, nějak užitečný musíte být, když sám nevedete dům! Přijdou k nám na návštěvu úžasně vznešení a vlivní trolové, a tak se náš starý král chce blýsknout!" "A koho že bych měl pozvat?" zeptal se lelek. "Inu, na veliký bál může přijít každý, třeba i lidi, jen když umějí mluvit ze spaní nebo aspoň ovládají něco z našeho oboru. Ale pro první hostinu musíme hosty přísně vybírat, chceme tam mít jen ty nejvznešenější ze všech. Už jsem si kvůli tomu vjela s králem do vlasů, protože já tvrdím, že ani strašidla mezi ně nepatří. Jako prvního je asi nutné pozvat mořského krále a jeho dceru, sice dost neradi chodí na souš, ale obstaráme jim každému na sezení vlhký kámen nebo něco lepšího, takže tentokrát snad pozvání neodmítnou. A potom tam musíme mít všechny staré troly první třídy s oháňkami a hastrmana a skřítky a pak myslím, že nemůžeme vynechat hřbitovní rochnu, bezhlavého trojkopytníka a kostelního rohatce. Ti všichni sice slouží nepřátelskému suchovenstvu, ale nějak se živit musí, a potom, jsou to blízcí příbuzní a často k nám chodí na táčky." "Tak tak," přitakal lelek a odlétl zvát hosty. Na kouzelném vršku už tančily divoženky, tančily s dlouhými lehkými šály utkanými z mlh a měsíčného jasu, což těm, kdo si na tyhle věci potrpí, připadalo půvabné. Uvnitř v kouzelném vršku pořádně vysmýčili veliký sál, podlahu tam umyli svitem měsíce a stěny natřeli čarodějnou mastí, že se ve světle leskly jak listy tulipánů. Kuchyňský stůl se jen prohýbal, byly tam žáby na rožni, užovčí kůžičky s dětskými prstíky, saláty z muchomůrkových výtrusů, vlhkých myších čumáčků a bolehlavu, pivo, které navařila Bažibaba, jiskrné sanytrové víno z krypty, všechno poctivě připravené, rezavé hřebíky a sklo z kostelních oken se měly podávat na chroupání. Starý král z kouzelného vršku si dal zlatou korunu vycídit tlučenou břidlicí. Byla to břidlice z pisátka, kterým psal na svou tabulku nejlepší žák ve třídě, a takové pisátko si král kouzelného vršku obstarává jen velice nesnadno!


Page 2/5


V ložnici pověsili záclony a přichytili je užovčí slinou. Skutečně, bylo tam nějakého bzukotu a brukotu! "Ještě to tu vykouříme žíněmi a štětinami! Ale tím snad moje práce skončí?" řekla stará divoženka. "Tatíčku zlatý," řekla nejmladší z králových dcer, "viď, že mi už povíš, kdo jsou ti vzácní hosti?" "Nu, tak ti to tedy povím," odpověděl král. "Dvě z mých dcer ať se chystají na vdavky. Dvě z vás se asi provdají. Zavítá k nám dědek trol z Norska, ten, co bydlí ve starém pohoří Dovre a má spoustu skalních zámků z žulových kvádrů a zlaté doly, výnosnější, než si kdo myslí. Přijede s oběma svými hochy, kteří si mají najít nevěsty. Dědek trol je takový starý poctivý Nor, veselý a bez okolků, já ho znám ještě ze starých časů, když jsme spolu pili na bratrství. Přijel si tehdy k nám pro manželku, ta už je dneska nebožka, byla to dcera krále křídového útesu na ostrově Mon. Vzal si tedy ženu na křídu, jak se říká! Já se ti na toho norského dědka trola tak těším! Ti jeho kluci prý jsou neotesaní nafoukanci, ale třeba se jim křivdí a budou z nich dobří trolové, až se vylížou. Koukejte je tedy naučit způsobům!" "A kdy přijedou?" zeptala se králova dcera. "To záleží na počasí," odpověděl král. "Dědek trol a jeho synové nevyhazují peníze jen tak do vzduchu, když cestují. Přijedou, až se naskytne příležitost svézt se lodí. Já chtěl, aby se vypravili přes Švédsko, ale když on se starý ještě jaksepatří nekloní v tu stranu." Nejde s dobou a to zrovna není podle mého gusta!" Vtom přihopkaly dvě bludičky, jedna rychlejší než druhá, a proto ta jedna přišla první. "Už jdou, už jdou!" volaly. "Nasaďte mi korunu a postavte mě do měsíčného světla!" poručil král kouzelného vršku. Královské dcery nadzdvihly své dlouhé jemné šály a poklonily se až k zemi. Před nimi stál dědek trol z Dovre, na hlavě korunu z tvrzených rampouchů a leštěných smrkových šišek, jinak měl na sobě medvědí kožich a holínky. Jeho synové však přišli s rozhalenými košilemi a beze šlí, protože to byli borci. "Tohle že je nějaký vršek?" zeptal se menší syn a ukázal na kouzelný vršek. "Tomu my v Norsku říkáme díra!" "Chlapci!" řekl starý. "Díra přece sahá dolů a vršek nahoru. Copak nemáte oči?" Jediné, čemu se mladí trolové podivovali, bylo to, že se tak docela hladce dorozuměli. "Nedělejte ze sebe hlupáky!" okřikl je starý, "skoro jako by vám ještě teklo mléko po bradě!" A potom vešli do kouzelného vršku, kde už je čekala vybraná společnost. Hosté se tu sešli nakvap, skoro jako by je vítr navál, ale pro každého bylo postaráno o příjemné pohodlí. Hosté z moře seděli u stolu ve velikých kádích a libovali si, že se cítí jako doma. Všichni se chovali způsobně až na oba mladé troly z Norska, kteří si natáhli nohy na stůl, ale ti chlapci si vždycky mysleli, že jim sluší všechno! "Nohama se jíst nebude, dolů s nimi!" houkl starý trol a synové poslechli, ale dost dlouho jim to trvalo. Své společnice u stolu lechtali smrkovými šiškami, které měli v kapsách, a aby se jim pohodlně sedělo, zuli si pak boty a dali je držet svým dámám. Zato jejich otec, starý dovreský trol, byl úplně jiný, krásně vyprávěl o hrdých norských horách, o stříbropěnných vodopádech, které se vrhají do hlubin za burácení podobného hřímání hromu a hukotu varhan. Vyprávěl o lososu, který skáče proti řítícím se vodám, a o vodníkovi, který přitom hraje na zlatou harfu. Vyprávěl o třpytu zimních nocí, kdy na saních zvoní rolničky a výrostci s hořícími pochodněmi běhají po hladkém ledu, tak průhledném, že vidí, jak se jim pod nohama plaší ryby. Nu, jen co je pravda, starý trol uměl vyprávět, bylo přímo vidět i slyšet, co říká. Bylo to, jako by zněly vodní pily, jako by pacholci s děvečkami zpívali starodávné písně a tančili hallingdalskou skočnou. A najednou mlask! To dědek trol vlepil staré divožence hubičku, a pořádnou, přestože vůbec nebyli


Page 3/5


příbuzní! A teď přišla řada na divoženky, musely zatančit jak obyčejný tanec, tak dupák, a náramně jim to slušelo. Pak byl na pořadu umělecký tanec čili "tanec mimo řadu." Páníčku, ty uměly mrskat nohama, nebylo znát, kde mají hlavu a kde patu, nebylo vidět, co jsou ruce, a co nohy, všechno to vířilo jako piliny a divoženky se točily dokolečka, až z toho bezhlavéhu trojkopytníkovi přišlo zle a musel od stolu. "Prrrrrr!" zvolal dědek trol, "tomuhle já říkám merenda! Ale jestlipak umíte ještě něco jiného než tančit, mrskat nohama a dělat vzdušný vítr?" "To se hned dovíš," odpověděl král kouzelného vršku a zavolal svou nejmladší dceru. Byla něžňounká a jasná jak měsíční svit, nejjemnější ze všech sester. Vložila si do úst bílé dřívko a v tom okamžení dočista zmizela - to bylo její umění. Ale starý trol řekl, že takové umění by se mu u vlastí ženy nelíbilo a jeho chlapcům zřejmě taky ne. Druhá uměla chodit sama vedle sebe, jako by měla stín, a ten přece kouzelné bytosti nemají. Třetí byla úplně jiná, učila se u Bažibaby v pivovaře a uměla špikovat vykotlané olšové pařezy svatojánskými broučky. "Z té bude dobrá hospodyně," řekl dědek trol a připil jí jenom pohledem, protože už nechtěl tolik pít. Teď přišla čtvrtá dcera, měla s sebou velkou zlatou harfu, a když brnkla na první strunu, všichni zvedli levou nohu, protože trolové a ostatní kouzelné bytosti jsou leváci, a když brnkla na druhou strunu, museli všichni dělat, co si přála. "To je nebezpečná ženská," řekl dědek trol, oba jeho synové však vyšli z kouzelného vršku ven, protože tahle podívaná už je omrzela. "A co umí další dcera?" chtěl vědět starý trol. "Já se naučila mít ráda všecko norské!" odpověděla. "A nikdy se nevdám jinam než do Norska!" Nejmenší ze sester však dědkovi trolovi pošeptala: "To ona říká jen proto, že v jedné norské písni slyšela zpívat, že až se celý svět propadne do záhuby, norské skály zůstanou stát jako pamětní kameny. Proto chce do Norska, ona se strašně bojí zahynout." "Ho, ho, tak tedy proto!" řekl dědek trol. "Ale copak umí ta sedmá a poslední?" "Před sedmou je ještě šestá!" poznamenal král kouzelného vršku, protože uměl počítat, ale šestá dcera se nechtěla jaksepatří ukázat. "Já umím říkat jen pravdu," řekla, "o mě nikdo nestojí a já sama mám dost práce s šitím rubáše." Přišla tedy sedmá a poslední - a co uměla ona? Inu, uměla povídat pohádky, tolik pohádek, kolik jen chtěla. "Tady je mých pět prstů," řekl starý trol, "a ty mi o každém z nich pověz pohádku!" A mladá divoženka ho vzala za zápěstí a trol se smál, až se zajíkal. A když došla k Blýskáčku, který měl kolem pasu zlatou obroučku, jako by věděl, že dojde k zásnubám, řekl trol: "Pevně drž, co máš, ruka je tvoje! Sám tě chci za ženu!" Divoženka připomněla, že ještě zbývá pohádka o Blýskáčku a malém Brnkáčku! "Ty si poslechneme v zimě," řekl dědek trol, "a také pohádku o smrčku a o bříze a o tom, co nadělovaly krásné norské čarodějky, a o jiskřivém mrazu! Všechny nám je budeš muset vyprávět, protože u nás to ještě nikdo neumí! A ve svitu borových loučí budeme spolu sedět ve skalní síni a popíjet medovinu ze zlatých rohů starých norských králů - vodník mi jich několik daroval. A jak tak budeme sedět, přijde k nám na návštěvu skřítek hospodáříček a zazpívá ti všechny písně našich salašnic. Veselo nám bude! Losos bude skákat ve vodopádu a tlouci nám na stěnu, ale dovnitř se nedostane. - Jak povídám, v tom našem milém starém Norsku je dobře! Ale kdepak jsou chlapci?"


Page 4/5


Nu ano, kde byli chlapci? Běhali po poli a sfoukávali světýlka bludičkám, které poslušně přišly, aby uspořádaly pochodňový průvod. "Co se mi touláte?" řekl dědek trol. "Právě jsem vám vybral matku, tak si každý koukejte vzít některou ze svých tet!" Ale chlapci prohlásili, že radši pronesou řeč a připijí si na bratrství, na ženění že chuť nemají. A tak pronesli řeč a připili si na bratrství a obraceli sklenku na nehet, aby ukázali, že vypili až do dne. Pak si svlékli fraky a uložili se na stůl ke spánku, protože se nijak neostýchali. Ale starý trol se svou mladou nevěstou obtančil sál a vyměnil si s ní holínky, protože to je vznešenější než vyměnit si prstýnky. "Kohout kokrhá!" řekla stará divoženka, která byla v kouzelném vršku hospodyní. "Musíme zavřít okenice, abychom tu od slunce neuhořeli!" A kouzelný vršek se zavřel. Ale venku po rozpukaném kmeni běhaly nahoru dolů ještěrky a jedna povídá druhé: "Mně ti se ten norský dědek trol tak líbil!" "Mně se zas víc zamlouvali ti jeho chlapci!" řekla žížala, ale ta přece nevidí, zvíře ubohé!


Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)

Page 5/5

5

Recommend Documents