—
52
—
• Tak. řaJcé. v. době Husově pronesen byl nad Prahou, íiqktid tam ;bude Hus a na jiná místa, kam by přišel, interdikt místní. V P raze někteří duchov ní — 'byla1' jich .většina — služby Boží skutečně zastavili, jiní však nezastavili; z toho povstaly velké bouře a zmatky. . Žádná, z těchto pokut není vym yšlena od kně ží, jak bludně tvrdí Hus; také nejsou dílem Anti kristovým, nýbrž náležejí k moci církevní tresta jící, jaká náleží: každé společnosti, která se chce a má udržeti. Že .i sebe nepatrnější společnost má právo nehodné, členy vylučovati, o tom nepochy buje dojista nikdo.; že má právo své zřízence úřadu zbaviti nebo výkony úřední jim zakázati, o tom nepochybuje také nikdo; proto náleží zajisté tako vé právo také církvi. Kristus Pán řekl o tom, kdo by neuposlechl c ír k v e : Budiž tobě jako pohan a publikán, t. j. jako člověk, který k církvi n enáleží; zdaž to není exkomunikace? S v . Pavel, jak připo menuto, hříšného Koriňtana skutečně z círk v e v y loučil a Titovi přikázal: ^Člověka kacíře po jed nom i po druhém napomenutí se varuj« 3, 10, a apoštol lásky sv. J a n píše: »Přichází-li kdo k vám a nepřináší-li toho učení, nepřijímejte ho do domu, aniž ho pozdravujte« ep. 2, 10. Již sněm nicaejský í. r. 325 sesadil kněze Aria, a cařihradský I. r. 381 nekonají se p rav id eln é slu žb y B o ží, neudílejí se s v á to s t i: N ejsv ětější S v á to s t O ltářn í, sv ě ce n í na k n ěžstv í, poslední p o m a z á n í; nekonají se círk ev n í p oh řb y . Ú čelem interdiktu m ístního b ylo , a b y k ře s ť a n é v id o u ce, že se p o sv á tn é ú kony n e k o n a jí' nebo konají jen v m íře velm i ob m ezen é, donutili toho, jenž interd ik t zavin il, a b y činil pokání.
53 ; .
—
—
biskupa Nestoria, kteří oba nad to posláni byli do vyhnanství. ... .. -u 2. Š e s t článků ze spisu Contra P a leč čili Proti Pálčovi. 20. Si P a p a et
p ra e se rtim
e s t .m a l u s sj
e st.
a
20. Je s tli p ap ež jest zlý zejm én a jestli- jest
p ra e scitu s, tunc ut Ju d a s
p ře d z v ě d ě n ý ,
ap osto lu s e s t diaboli, fur,
Jid á š
et
filius
p erd ition is,
et
je s t
jako
ap o što l . ď áb lů v,
zlod ěj,
sy n
zah yn u ti
non est ca p u t sa n c ta e m i-
není
h lavou
litan tis E c c le s ia e , cum n ec sit ..m ebrum ejus.
kve
bojující,
není ani jejím údem .
Ad.
S e r.
M.
S tep han i
s v a té
a
cír
p on ěv ad ž
P ro ti spisům M. Š tě p á
P a le č , .t. 1. pg. 3 22 a.
na P á lč e , díl I., str.. 322 á.
21. Qratia praedestinationis est vinculum, quo corpus Ecclesiae et quodlibet ejus membrum iungitur Christo capiti indissolubiliter.
21.
M ilost
jest
p řed u rčen í
p ásk a, , k terou '
se
spojuje tě lo C írk v e a je*jí k ažd ý úd s K ristem n e rozlučně. Díl 1. pg. 321 a.
T . I. pg. 321 a. 22. P a p a
. 22.
vel p ra e la tu s
•zlý
m alus e t p ra e scitu s- est ae q u iv o ce p a sto r, et v.ere
P apež a
nebo
p relát
p ře d z v ě d ě n ý
jest
p a s tý ř jen ve sm yslu n e
fur et latro .
v lastn ím . , o p rav d u
T . I. pg. 322 b.
jest
zloděj a lotr. Díl f. s tr. 322 b.
23. P a p a non. d ebet di c i sa n ctissim u s, e tia m s e -
23. •
eundum ■ o f f ic iu m ;. . quia alia s
rex
d e b e re t
san ctissim u s. officium , p ra ě co n e s
et
b ýti
ani
pak b y m ěl i k rál p ro ú-
secu nd um d ice re n tu r
nem á
s v á tý m .
vzhled em na ú řa d ; n eb o ť
di.ci
to r to r e s ,e t
Papež
n azý v án
řa d <
jm en ov ati
se
sv a-
. tým a b iřico v é a p o ch o p ové.: jm en ov ali
by
se
—
s a n c ti; im o e tia m
diabo-
ius d e b e re t dici san ctu s, cum sit o fficiariu s Dei. T . I. pg. 322 b et 323 a.
54
—
svátými, ba musel by se jmenovati svátým i ďábel, poněvadž jest zřízencem Božím. Díl I. s tr. 322 b. a 323 a.
Článek 23. není sice ve spise Husově slovně, ale nachází se tam věcně. Věta 20. vyjádřuje ostřeji blud, odsouzený ve v ětě 13. Zde spojil Hus špatný život s předzvědě ním; v e větě 13. se jen praví, že není pravým ná stupcem P e tro v ý m ten, kdo žije m ravy P etro vým protivnými, zde však se dokládá je š t ě : zejména, je-li předzvěděný; tam se jen praví, že je vikářem Jid áše Iškariotského; zde pak, že jako Jid áš je apoštolem ďáblovým, zlodějem, synem zavržení, a není hlavou svaté círk ve bojující, poněvadž není ani jejím údem. Ve v ětě 20. určitě udává Hus pásku, která dle jeho názoru spojuje údy církve, je st to totiž před určení. Ukázali jsme již při větě 1. až 3., že učení to je naprosto nesprávné. Ve v ětě 22. se praví, že papež a prelát žijící špatně čili nemravně, předzvěděný nazývá se pa stýřem jen stejnojmenně, t. j. má jen stejné jméno, v ěc však je docela jiná, skutečně není pastýřem, nýbrž jest zlodějem a lotrem. Ve v ětě 23. se snaží důkazy ad absurdum ukázati, že papež nemá býti nazýván svátým ani pro svůj úřad. Důkaz Husův je opravdu velmi směšný, ano, možno, ba třeba tvrditi docela prá vem, že v této větě sofistika, zloba a pošetilost Husova dostoupila vrcholu. T v r d í : Papež nemá býti nazýván ani pro svůj úřad svatýin. (P řekládati slovo latinské sanctissimus třetím stupněm,
—
55
—
nejsvětější, příčí se úplně duchu ja zy k a českého ; m y nazývám e římského papeže svátým Otcem.) A dokazuje to s lo v y ; Neboť kdybychom měli nazývati papeže pro jeho úřad svátým, pak bychom museli pro úřady nazývati svátým i také krále, bi řice a pochopy, ano docela ďábla, poněvadž dle Husa i ďábel je zřízenec Boží. Mínil tedy Hus, že úřad královský, biřický, pochopský, ďáblův jsou stejné. T é to věty neshledáváme ani mezi 45 v ě tami Viklefovými, rovněž odsouzenými na sněmu Kostnickém, a z těch rázu podobného jako Husova 23. je asi jen Viklefova 6., jež zní: »Bůh musí poslouchati ďábla.« — T a k o v é a podobné v ěty ne jsou jen kacířské, n ýbrž opravdu bláznovské. Spisy »De Ecclesia«, »Contra Paleč« a »Contra Stanislaum« napsal Hus r. 1413 asi v prvé polovici; a r. 1411, dne 1. září napsal papeži Janu X X III. list, ve kterém se omlouvá, proč se nedostavil do Říma k soudu, nýbrž poslal tam své zástupce. V tom listu praví: »Quia mortis insidiae tam in regno, quam extra regnum, praesertim a Teutonicis sunt mihi positae, ideo tnultorum consilio judicavi, quod foret Deum tentare, vitam morti tradere, proíectu e c c iesiae non urgente. Igitur non parui personaliter, sed advocatos et procuratores constitui, volens s a n c t a e S e d i A p o s t o l i c a e obedire.«, to j e s t : ^Poněvadž mně byly činěny nástrahy jak v království, tak mimo ně, proto na radu mnohých jsem soudil, že bych pokoušel Boha, ab y vydal můj život na smrt, když toho prospěch círk v e nežádá. (Z těchto slov je patrno, za jak důležitého se Hus považoval pro církev. Kdyby však byla círk ev opravdu sbor lidí v y v o le ných čili předurčených, jak učil Hus, poněvadž
—
56
—
počet lidí předurčených -nemůže býti ani zvětšen, ani zmenšen, jako počet lidí předzvěděných, žádný člověk, ani Hus by takové církvi už nemohl prospěti, a nebyl b y pro ni důležitým nikdo, tedy ani Hus.) P roto jsem še nedostavil osobně, nýbrž po slal jsem obhájce a zástupce, ch těje býti poslušen s v a t é S t o l i c e A p o š t o 1 s k é.« — P a l a c k ý : Documenta Magistři Joannis Hus, P ra g a e 1869 str. 19—20. Zde tedy, poněvadž psal papeži, nazval sám Apoštolskou Stolici svátou. —- Ano, tý ž Hus v témže listě dále napsal: »Quapropter, šumme Christi vicarie! V e s t r a e humiliter S a n c t . i t at i s imploro clementiam, quatenus a comparitione personali ceterisque inde secutis propter omnipotentis Dei, misericordam me benigniter absolvere dignaretur.« — »Proto nejvyšší Kristův náměst ku! prosím pokorně milosrdenství V a š í S v a t o s t i. aby mne milostivě sprostila povinnosti dostaviti se osobně a všeho, co z toho následovalo.« A téhož měsíce září 1411 psal Hus také list kardinálům, a v tom mluví ke kardinálům tak to : » P a tr e s irn Christo reverendissimi, qui apostolorum typům geritis, cum sitis positi velut praecipua luminaria, quae debent singula mundi illustrare climata, cumque sitis positi in potestate, ut possitis mundi tollere crimina, de faucibus satanae animas eripere«, to je s t : »O tcové v Kristu nejdůstojnější, kteří jste typy apoštolů, poně vadž jste postaveni jako obzvláštní světla, která mají osvětlovati jednotlivé části země, poněvadž vám je dána moc, aby ste mohli snímati zločiny světa a vychvacovati. duše. z. chřtánu satanova.« str. 21. V listu tom dále praví, že mistři university pražské špatně poučeni odstoupili od
—
.57
—
svatého v Kristu O tce Ř ehoře XII. (a sanctissimo in Christo patře Gregorio X II) a od poslušnosti apoštolské stolice. Dále nazývá kardinály »svatým sborem kardinálů« (sacrum cardinalium collegium). — J a k s tím možno srovnati větu 13., 20. a 2 3 .?! 24. Si p apa V ivat C h ri
24.
Je s tli
p ap ež
žije
sto c o n tra rie , etiam si a s ce n d e re t p er ritam et le-
byť
g itim am
úřadu sv é h o řád n ou a z á
n ianam
e le ctio n e m v u lg á tá m ,
hu-
tam en
proti)
zákonu i v ešel,
konitou
K risto v u , t. j. dosáhl
volbou
podle
o-
aliunde a s c e n d e re t quam
b ecn éh o
p er C h ristu m , d ato etiam
sk éh o , p ře c e b y v e še l ji
u stan o v en í
lid
quod in tra re t p er e le c ti
nak než K ristem , b y ť v e
onem a D eo p rin cip aliter fa c ta m ; nam Ju d a s Is c a -
šel i volbou v y k o n an o u hlavn ě B o h e m ; n eb o ť J i
rio tes rite et legitim e est
d áš Iš k a rio tsk ý b yl řá d
e le ctu s a D eo C h risto ad
ně a zák on n ě zv o len
e p isco p atu m ,
a sce n d it aliunde ad ovile
K rista B o h a, a p ře c e v e šel odjinud do o v čin ce
ovium .
o v cí.
et
tam en
T . 1. pg. 323 b.
od
Díl I. s tr. 323 b.
T a k é tento článek není ve spise Husově do slovně, ale smysl tam jest. Hus zde má na paměti slova K ristova: »Kdo nevchází dveřmi do ovčince, ale jinudy vstupuje, ten jest zloděj a lotr.« Jan 10, 1. — Z toho článku jest patrno, že dle Husa pa peže činí papežem cnostný život, n e volba v y konaná správně dle řádu lidského, ano ani volba vykonaná samým Bohem. Hus se dovolává Jidáše, kterého vyvolil sám Kristus; a přece prý ani J i dáš nestal se apoštolem cestou správnou, nýbrž nepravou, jak dokázal svým životem. Patrno, že Hus chtěl opravo.vati i Krista P á n a .. Vždyť Písmo
58
-
—
zřejm ě učí, že Pán si vyvolil Jid áše sám ; Luk. 6, 13 č te m e : »A když byl den, povolal (Je ž íš ) učeníků svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval.« A Kristus Pán řekl ke všem apoštolům, tedy i k Jid á šo v i: »Zdali jsem já vás dvanácte ne vy volil? a jeden z vás jest ďábel.« J a n 6, 71. T e dy, ačkoliv nazývá Jid áše ďáblem, přece o něm praví, že jest J ím vyvolen, a proto skutečným apoštolem. Nevešel do úřadu apoštolského odjinud, nýbrž vešel Kristem, ale přes toto vyznamenání se zvrhl. — P roto nesprávně učil Hus, že hříšný život jest známkou nesprávného a neplatného na bytí úřadu. 25. C o n d em n atio 45 a rticu lorun i Jo a n n is W iclef per d o c to re s ia c ta est irratio n ab ilis
et
iniqua
et
m ale f a c ta ; ficta est c a u sa
per
eo s
a lle g a ta , v i-
25. ků Ja n a
O dsouzení 45 člá n Viklefa
učiněné
d o k to ry jest n ero zu m n é a n esp ra v e d liv é a zle v y k o n an é; lživ á je st tak é p říčin a, k tero u u dávají,
d elicet e x eo quod nullus
že totiž žád n ý z nich ne
eoru m sit ca th o licu s, sed
ní k ato lick ý , n ý b rž k ažd ý
quilibet
est
z nich jest buď k a cířsk ý ,
erro n eu s,
nebo bludný, nebo p oh or-
eoru m
h a e re ticu s, au t
au t
aut sca n d a lo su s. T . I. pg. 324 b.
šliv ý . Díl I. s tr. 324 b.
45 článků Viklefových bylo v P ra z e odsouzeno ča s těji; roku 1382 odsoudil sněm církevní v L on dýně 24 články ; když se počaly spisy a učení Viklefovo siřití na universitě pražské, zkoumal Jan Hůbner v P ra z e spisy Viklefovy důkladněji a shle dal v nich ještě 21 článků závad ných: tak povstalo 45 pověstných článků, o něž bylo v P r a z e tolik há dek. 28. května 1403 odsoudila je universita
—
59
—
pražská spolu s kapitulou po prvé. P a k byly od souzeny častěji, zejména 10. č e rv e n c e 1412 na Že bráku, a 16. č e rv e n c e 1412 ve schůzi na radnici v Praze. A toto odsouzení myslil Hus, když praví, že by ly doktory odsouzeny nespravedlivě a neroz umně. — Že náhled Husův jest zcela bludný, musí uznati každý, kdo z nich uváží aspoň některé. T a k na př. čl. 1. zní: Podstata chleba hmotného a podob ně podstata vína hmotného zůstávají v e Svátosti Oltářní. — Tím učil Viklef tak zvané remanenci. Čl. 4. Je-li biskup nebo kněz v e hříchu smrtelném, nesvěří na kněžství, neposvěcuje, neobětuje, nekřtí. 6. Bůh musí poslouchati ďábla. 8. Je-li papež před zvěděný a zlý a proto údem ďáblovým, nemá mo ci nad věřícími od nikoho jiného leč od císaře. 15. Není pánem světským , není prelátem, není bi skupem ten, jenž jest v hříchu smrtelném. 27. V še se děje neúprosnou nutností. 29. University, studia školy, prom oce a stolice učitelské v nich jsou zavedeny pošetilým pohanstvím; církvi prospívají tolik, jako ďábel. 37. Církev římská jest sbor ďáb lův a papež není nejbližší a bezprostřední námě stek Kristův a apoštolů. 45. V šec k y řehole bez rozdílu byly zavedeny ďáblem. 3. Č tyři články ze spisu Contra (Proti Stanislavu ze Znojma). 26.
Non
eo
ipso
quod
26.
Stanislaum
Ne
tím ,
že
v ětšin a
z
nich
voliči
e le cto re s, v el m a jo r p ars
nebo
eorum
v ý m slo vem podle o břadů
co n se n se rin t
v iv a
ži
ritus ho-
lidských sou hlasila o n ě
minum in p erso n am aliquam , eo ipso illa p er-
k teré o so b ě, jest již ta to
son a
a z toho důvodu tak é je-
v o ce secundum
e st Icgitim e
e le cta ,
o so b a
zák on n ě
z v o le n á ;
—
60
—
v el eo ipso. e st v e ru s et
ště
m an ifestu s su cq e sso r vel v ic a riu s P e tř i ap ostoli,
m ým n ástu p cem n ebo n á
v el a lte riu s ap osto li in officio e c c le s ia s tic o ; un-
neb jiného ap o što la .v ú-
de,
s iv e
e le c to re s
bene
voliči zvolili d ob ře nebo
et
m ale
ele g e rin t,
ope-
ribus ele cti debem us c r e -
šp atn ě, m ám e v ěřiti sk u t kům . z v o le n é h o ; n eb o ť
d e re ; . nam quis
m ěstk em
eo
ipso, quo
čím
o p e ra tu r
ku
m e rito rie
ad
p ro fectu m
P e tr a
a z ře j a p o što la
řad ě círk e v n ím ; p ro to a ť
co p io siu s
E c c ie s ia e , liabet a D eo ad
není p ra v ý m
hojněji záslu ze
kdo a
p racu je
p ro sp ěch u
C írk v e , tím v ě tš í k tom u m á od B o h a m o c.
h oc co p io siu s p o te statem .
P ro ti M. S tan islav u
Ad S c rip ta M. S tan islai
kap. 2. s tr. 339 a, b.
c . 2. 27.
pg. 339 a, b.
Non e s t scintilla ap -
p are n tia e ,
quod
o p o rte a t
27. Není ani jisk ry z d á ní p ra v d y , že je p otřeb í
e sse unum cap u t in spi-
jedné h la v y , k te rá b y ve
ritualibus
v ě ce ch
siam .
reg en s
quod
E c c le s ia
E c c le
se m p e r
ipsa
cum
míli taňte
c o n v e r s e tu r et c o n s e rv e -
d uch ovn ích řídila
círk e v , a k te rá
b y v žd y
o b c o v a la a trv a la i s c í r kví bojující.
tur.
Kap. 5. str. 3 4 6 C.
5.
pg.
346
b.
b.
28. C h ristu s sine talibus
28. K rista s b y řídil bez
m o n stru o sis cap itib u s per
ta k o v ý ch
su o s
sv ý m i p rav ý m i ž á k y , ro z
v e ra ce s
discipulos
o h av n ý ch
h lav
šp a rso s per o rb em te r r a -
p tý len ý m i
rum m elius suam siai : re g u la re t.
zem sk ém c írk e v sv o u lé
E c c le -
e.t iid eles
s a c e r d o t e s , Dom ini
okrsk u
pe.
C. 5. pg. 347 a. 29. A postoli
po'
s tr e -
Kap. 5. str. 247 a. 29.
A p o što lé
a
v ěrn í
kněžř P án ě. v e v ě c e c h po-
—
nue in n e e e ssá riis ad sa lutetn reg u laru n t E c c le siam ,
an teq u am ,
officium tu m ; cien te
fo re t
Papae
in tro d u c-
61
—
třeb n ý ch k u ■sp asen í s la v ně řídili c ír k e v ; d řív e než byl
ú řad
by
činili,
p ap ežsk ý; kdyby
tak
p apeže
defi
nebylo, c o ž je st na nej-
p er šum m e p ossi-
v y šším stupni m ožn o, až
sic
fa c e re n t,
bile P a p a , usque ad diem
do dne soudu.
Kap. 8. str. 354 b.
judicii. C. 8. pg. 354 b.
Těmito čtyřmi články vykládá Hus sv é ná hledy o platnosti a potřebě papeže. Dle čl. 26. ne rozhoduje o tom, je-li papež řádným papežem, bi skup řádným biskupem, správně vykonaná volba, nýbrž o tom rozhoduje jedině a výlučně cnostný život; k cnostnému životu činí člověka schopným B ůh ; proto čím žije člověk cnostněji, tím v íce této schopnosti od Boha dostává, a tím více tudíž sám Bůh dokazuje, že tento papež nebo biskup jest Bohem poslán a má moc od Boha. Dle čl. 27. není ani Krista k zachování círk v e potřebí, vždyť Hus nepraví: Není potřebí jedné viditelné hlavy, nýbrž p r a v í : Hlavy, tedy vůbec, ať jest jakákoliv. K čl. 28. připomínáme, že jest ovšem úplně možno, že by Kristus sám, tedy bez lidí,, ať jsou jacíkoliv, mohl círk ev svou říditi lépe, než jest ří zena; ale neběží o to, co by Kristus učiniti mohl, nýbrž o to, co opravdu ustanovil. Š títn ý kdesi praví, že i po mrzutém žlabu teče čistá voda; proč by tedy papež řádně zvolený, byť i hříšníkem byl, nemohl dobře říditi c í r k e v ? T ř e b a rozeznávati úřad a hodnost osobní. V čl. 29. Hus zapomíná, že prvním papežem byl sv. P e t r ; že jest na nejvyšším Stupni možno,
—
62
—
ž e by papež nemusel býti, není pochybnosti; ale otázka jest, je-li to možno za těch podmínek a okolností, za kterých círk ev svou ustanovil Kristus. Tu třeba říci, že jak dlouho bude círk ev Kristova, tak dlouho musí býti také papežové. Ostatně sám Hus dokázal, že papežové nejsou zby tečn í; vždyť k nim apeloval. 4. Článek třicátý. 30. •civilis.
Nullus e st Dom inus nullus e st
p ra e -
la tu s, nullus e st ep isco pus. dum e st in p e c c a to
30. sk ým látem ,
Nikdo
není
pánem , nikde nikdo
s v ě t p re
biskupem ,
je-li ve hříchu sm rteln ém .
m o rta li.
Článek tento jest složen ze spisu proti P á lč o v i: S i papa, si episcopus vel praelatus est in peccato mortali, tunc non est papa, episcopus vel praelatus ( Je -li papež, biskup nebo prelát v e hříchu sm rtel ném, není papežem, biskupem, prelátem), contra P á le č t. I. pg. 319 b, a ze slov, která k tomuto místu Hus veřejn ě při soudu doložil a hájil: »Ano. ani král není hodně králem před Bohem, je-li ve hříchu sm rtelnému O statně Hus tento článek v pojednáni De decimis (O desátcích), díl L, str. 159.— 166., v koleji K arlo vě 1412 po svátku sv. Víta veřejně hájil. Tu vy kládaje článek tento výslovně praví, že v něm třeb a rozeznávati tři č á s ti: 1. Není pánem s v ě t ským ten, kdo jest v hříchu smrtelném, 2. není prelátem ten, kdo jest v hříchu smrtelném, 3. není biskupem ten, kdo jest v hříchu smrtelném. J e s t pravda, že Hus na konci svého výkladu smysl článku zmírňuje, pravě, že není h o d n ě a s p r a v e d l i v ě pánem světským ten, kdo jest ve hří
