Komentář k výsledkům jednotlivých zkoušek – prosinec 2015
Zkoušky v Systému certifikace a vzdělávání účetních v ČR („systém certifikace“) se konaly v řádně vyhlášeném termínu 7. – 14. prosince 2015 v prostorách ICÚ, a.s. (Praha 1, Hybernská 24). Celkem se všech zkoušek zúčastnilo 215 adeptů systému certifikace, z nichž 128 absolvovalo zkoušku/y úspěšně. Tomu odpovídá celková úspěšnost 59,53 % (k úspěšnému zvládnutí zkoušky bylo ve všech disciplínách zapotřebí získat minimálně 50 bodů z maximální bodové dotace 100 bodů v časovém limitu tří hodin). V následující tabulce je uvedena průměrná úspěšnost (v %), které bylo dosaženo u zkoušek konaných v období prosinec 2010 – prosinec 2015. 12/2015
6/2015
12/2014
6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
59,53
69,06
64,48
71,67
68,25
58,58
68,80
73,35
70,62
70,45
64,86
Dne 20. 1. 2016 byly výsledky zkoušek schváleny Komitétem pro certifikaci a vzdělávání SÚ, a následně byly zveřejněny dne 22. 1. 2016, a to písemnou formou (výpis z evidence zkoušek a praxe) a dále na webových stránkách ICÚ, a.s. www.icu-praha.cz v přehledu zkoušek na příslušných registračních kartách. Hodnocení zkoušek, příp. jejich jednotlivých částí, vč. postřehů, upozornění na nejčastější chyby a doporučení zkušebních komisařů, které by měly pomoci adeptům při jejich další přípravě, jsou uvedeny níže v jednotlivých komentářích. ZKOUŠKA Č. 1 – ÚČETNICTVÍ PRINCIPY A TECHNIKY Zkoušku absolvovalo 29 adeptů certifikace, 23 z nich složilo zkoušku úspěšně. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 12/2015
6/2015
12/2014
6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
79,31
58,62
32,43
63,64
52,00
50,00
68,00
80,95
54,05
52,17
68,57
Maximálně bylo dosaženo 80 bodů, minimálně bylo přiděleno 34 bodů. Z úspěšných uchazečů překročili sedmdesátibodovou hranici 2 uchazeči, 9 uchazečů bylo hodnoceno v rozpětí 60 – 69 bodů, zbývající (12) dosáhli na bodové hodnocení v hranici 50 – 59 bodů. Z uchazečů, kteří u zkoušky neuspěli, byl jeden hodnocen méně než 40ti body. Zkouškové zadání bylo rozděleno do třech částí – testové otázky, otázky s volnou odpovědí a příklady. V rámci testových otázek (výběr správné odpovědi z několika nabízených variant) bylo možné získat maximálně 20 bodů za dvacet otázek, přičemž výsledné průměrné hodnocení této části zkoušky bylo 13 bodů (rozpětí přiděleného bodového hodnocení v této části zkoušky 9 – 18 bodů). V části otázek s volnou odpovědí bylo možné přidělit maximálně 10 bodů za pět otázek. Průměrné hodnocení v této části zkoušky dosáhlo 5 bodů (bodové rozpětí 2 – 8 bodů). Chyby se vyskytovaly zejm. v otázce č. 3 (co znamená vzájemné zúčtování, kde většina adeptů uváděla zápočet pohledávky a závazku, namísto vykazování aktiv v netto částkách a výnosů po odečtu nákladů). Otázky cílily na základní znalosti/přehled v oblasti účetnictví, průměrná úspěšnost je tedy spíše neuspokojivá. Stěžejní část zkoušky byla tvořena čtyřmi příklady. Maximálně bylo možné přidělit 70 bodů, průměrně bylo dosaženo 44 bodů (nejméně bylo v této části zkoušky uděleno 18 bodů, maximální hodnocení bylo 58 bodů), tj. 63% úspěšnost. Výsledky této části zkoušky byly oproti předcházejícím zadáním úspěšnější. To bylo dáno zejména vysokým bodovým ziskem u příkladů číslo 3 (průměr 18 bodů z 20) a číslo 4 (průměr 16 bodů z 19). Výrazně klesl počet uchazečů, kteří některé příklady vůbec neřešili. První příklad vynechali tři uchazeči, příklad číslo dvě vynechal jeden uchazeč, stejně jako příklad čtvrtý. Příklad č. 1 byl zaměřen na problematiku rezerv. V sedmi situacích měli uchazeči posoudit, zda-li, a v jaké výši, bude vytvořena rezerva a své rozhodnutí zdůvodnit. Průměrné hodnocení tohoto příkladu dosahovalo 5 bodů z maximálního počtu 20 bodů, úspěšnost řešení tohoto příkladu byla tedy pouhých 25 %. Bohužel se opět potvrdila skutečnost, že uchazeči jsou „zběhlí“ v účtování, nikoli ve vykazování a vyhodnocování. Přestože již bylo několikrát zdůrazněno, že zkouška se bude zaměřovat nejen na účtování, ale i na dopad transakcí do účetní závěrky, adepti jakoby na tuto skutečnost nebrali zřetel. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že i nadcházející zkoušková zadání se budou více zaměřovat na zhodnocení zadaných transakcí, než na pouhé podvojné účetní zápisy. Příklad č. 2 byl zaměřen na přehled o peněžních tocích. Průměrné hodnocení tohoto příkladu dosahovalo 5 bodů z maxima, které činilo 11 bodů (úspěšnost 45 %). Cílem bylo sestavit výkaz o peněžních tocích v investiční činnosti na základě zadaných informací formou textu, nebyly tedy k dispozici rozvaha a výkaz zisku a ztráty. Transakce bez dopadu na investiční činnost měly být zdůvodněny. I zde činí adeptům potíže přenést popis transakce do výkazu (uvědomit si, které položky výkazů daná transakce ovlivňuje). Problematika cash flow je
ICÚ, a.s., 22. 1. 2016 1
Komentář k výsledkům jednotlivých zkoušek – prosinec 2015
jednou z oblastí, která, byť je již dlouhodobě testována, činí stále větší či menší obtíže. I nadále bude předmětem testování znalostí, resp. jejich praktické aplikace. Třetí příklad byl zaměřen sestavení rozvahy a výkazu zisku a ztráty na základě předložené předvahy. Úkolem bylo pouze přenést stavy účtů do výkazů, jejich struktura byla uchazečům předložena. Příklad nečinil adeptům obtíže, průměrné hodnocení bylo 18 bodů z 20 možných, nejnižší dosažený výsledek činil 15 bodů. Je překvapující, že když adepti výkazy sestavit umí, na otázku, která položka výkazů bude ovlivněna, již zpravidla nedokáží uspokojivě odpovědět. Předmětem čtvrtého příkladu bylo zaúčtování účetních případů, které se vztahovaly k zadaným událostem (zadání bylo formou „příběhu“ založení a prvních měsíců provozování zubařské praxe. Příklad tohoto typu obvykle patří k úspěšným částem zkoušky. ZKOUŠKA Č. 2 – PRÁVO Zkoušku absolvovalo 34 adeptů certifikace, 20 z nich složilo zkoušku úspěšně. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 12/2015
6/2015
12/2014
6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
58,82
68,57
60,71
86,36
65,38
52,63
70,00
72,50
54,55
70,27
85,42
Maximální počet dosažených bodů 77, minimálně bylo dosaženo 29 bodů. Zkouškové zadání obsahovalo 10 testových otázek, kde volili adepti zkoušky správnou odpověď z několika nabízených variant, a 21 otázek s volnou odpovědí. Skladba jednotlivých otázek byla následující: Základní principy EU: 1 otázka Trestní právo: 1 otázka Občanské právo procesní: 1 otázka Finanční právo – správa daní a poplatků: 1 otázka Správní právo: 1 otázka Pracovní právo: 7 otázek Občanské právo hmotné: 7 otázek Obchodní právo / právo obchodních korporací: 7 otázek Úpadkové právo: 1 otázka Směnky a šeky: 2 otázky Právo cenných papírů: 2 otázky Zkouškové zadání bylo v tomto termínu připraveno podle legislativního stavu k 1. 1. 2015. Otázky směřovaly k ověření základních znalostí uchazečů ze všech hlavních oborů práva soukromého a dále k ověření schopností uchazečů jejich znalosti v těchto oborech prakticky aplikovat. Z oborů práva veřejného byl testován obor práva trestního, správního a práva finančního, z něj pak daňové řízení podle daňového řádu. Dále byla zařazena otázka k ověření základních znalostí úpadkového práva. Otázky vycházely z obsahu studijního textu, který je pro přípravu na tuto zkoušku doporučen. Obecně lze konstatovat, že chybovost uchazečů byla ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny mírně vyšší. V případě testové otázky směřující na kategorizaci trestných činů nebyla většina uchazečů schopna správně rozlišit trestné činy majetkové a hospodářské. V případě otázky týkající se správního práva procesního činil většině uchazečů problém definice podmínek autoremedury. Naopak otázku týkající se daňového řízení byla většina uchazečů schopna odpovědět převážně správně. Uchazeči byli schopni správně odpovědět na otázky pracovního práva týkající se rozvázání pracovního poměru a definičních znaků pracovního poměru. Velmi problematickou se ovšem projevila otázka týkající se doručování mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Poměrně vysoké míry úspěšnosti dosahovali uchazeči v oblasti dovolené na zotavenou. V oblasti práva obchodních korporací byla většina uchazečů schopna uvést příklad korporací a fundací, v řadě případů si však neuvědomují základní rozdíl spočívající v jejich majetkové povaze a osobní povaze. Většina uchazečů byla dále schopna převážně správně odpovědět na otázky týkající se odpovědnosti osob vůči obchodním korporacím a struktury orgánů akciové společnosti. Poměrně problematickými se naopak projevily otázky z oblasti obchodního práva týkající se valné hromady akciové společnosti a základního kapitálu společnosti s ručením omezeným. V oblasti práva občanského činila problémy otázka zaměřená na právo stavby, které bylo ve většině případů nesprávně definováno pojmy ze stavebního zákona a stavebního řízení, a dále otázka, ve které měli uchazeči vysvětlit rozdíl mezi reálným a ideálním spoluvlastnictvím. Většina uchazečů naopak správně
ICÚ, a.s., 22. 1. 2016 2
Komentář k výsledkům jednotlivých zkoušek – prosinec 2015
zodpověděla otázky týkající se rozdílu mezi stavením a přetržením běhu promlčecí lhůty a způsobu náhrady škody včetně uvedení přednostního způsobu náhrady. Poměrně problematická se dále projevila otázka týkající se nového pojmu „kusová akcie“. V otázkách zacílených na směnky a šeky byla chybovost průměrná a nevybočovala ze standardních výsledků. Z výsledků zkoušky vyplývá potřeba zaměřit se při přípravě na nové právní instituty, které přinesla rekodifikace občanského práva a práva obchodních korporací a družstev, které nejsou obecně ještě příliš zažité. Stejně jako v případě minulých zkoušek v řadě případů uchazeči odpovídali neurčitě, případně neúplně. Za takové odpovědi nemohl být přidělen plný počet bodů. ZKOUŠKA Č. 3 – KMIT Zkoušky se zúčastnilo 11 uchazečů, 8 z nich absolvovalo zkoušku úspěšně (minimální počet dosažených bodů činil 27, nejlepší řešitel získal 89 bodů). 12/2015
6/2015
12/2014
6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
72,73
100,00
83,33
88,89
60,00
80,00
35,71
100,00
69,23
100,00
84,21
Zkouškové zadání obsahovalo 5 testových otázek, kde volili uchazeči správnou odpověď z několika nabízených variant, 2 otázky s volnou odpovědí a 6 příkladů. Testové otázky uchazečům potíže nečinily, výsledky byly tentokráte spíše nadprůměrné; maximálně bylo možné v této části zkoušky dosáhnout 10 bodů, přičemž průměrně bylo dosaženo 8,36 bodu (hodnocení bylo přiděleno v rozpětí 6 – 10 bodů). Maximum bodového hodnocení získali v této části zkoušky tři uchazeči. Nejčastěji byla nesprávně zodpovězena otázka č. 2 (váhy Paascheho objemového indexu), naopak nikdo nechyboval v otázce č. 5 (vysvětlení pojmu perpetuita). Otázky s volnou odpovědí cílily na znalosti z oblasti informačních technologií a pravděpodobnosti. Maximálně bylo možné v této části zkoušky dosáhnout 10 bodů, průměrně bylo dosaženo pouze 3,27 bodů (rozpětí přiděleného hodnocení 1 – 6 bodů). Hodnocení první otázky (IT) dosáhlo průměrného hodnocení 1,91 bodu, u otázky č. 2 bylo průměrné hodnocení 1,36 bodu. Výsledky v této části zkoušky byly tentokráte hodně podprůměrné. V poslední části zkoušky, kterou tvořilo šest příkladů, mohli uchazeči získat až 80 bodů. Průměrně bylo dosaženo 49 bodů (výsledky byly v jednotlivých případech přiděleny od 17 do 76 bodů – bodové rozpětí přidělované v příkladové části bylo tedy poměrně široké – v předchozím období byly příklady hodnoceny v rozpětí od 50 do 63 bodů). Nejhorší výsledky byly zaznamenány u příkladu č. 3, kde se chyby objevovaly ve vyhledávání 80% kvantilu normovaného normálního rozdělení, což bylo způsobeno špatnou aplikací požadavku horní meze chybovosti. Dále se častěji vyskytovaly chyby v příkladech č. 1 (národní účetnictví) a č. 2 (variační koeficient), ale i v příkladu č. 4, kde bylo úkolem sestavit umořovací plán. ZKOUŠKA Č. 4 – MANAŽERSKÁ EKONOMIKA Zkoušku absolvovali 3 adepti certifikace, přičemž všichni absolvovali zkoušku neúspěšně (body byly přiděleny v rozpětí 37 – 47 bodů). Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 12/2015
6/2015
12/2014
6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
0,00
100,00
100,00
77,78
85,71
61,54
66,67
88,89
80,00
81,25
70,00
Zkouškové zadání bylo rozděleno na tři části – 20 testových otázek, kde bylo úkolem zvolit správnou odpověď z nabízených variant (maximální bodová dotace 20 bodů); 10 otázek s volnou odpovědí (maximální bodová dotace 20 bodů; maximální bodová dotace jedné otázky 2 body); 10 příkladů (maximální bodová dotace této části zkoušky 60 bodů). Testové otázky byly zvládnuty průměrně; bodové rozpětí přiděleného hodnocení se v této části pohybovalo od 8 do 14 bodů, průměrně bylo dosaženo výsledku 12 bodů (60% úspěšnost v této části zkoušky). Chybné odpovědi se nejvíce vyskytovaly u otázek č. 3 (křížová elasticita poptávky), č. 4 (příjmy v dokonalé konkurenci), č. 5 (maximalizace zisku u monopolu), č. 7 (položky pasiv v účetní bilanci komerční banky), č. 10 (položky peněžního agregátu M2), č. 12 (min. výše ZK Evropské akciové společnosti), č. 17 (VVP), č. 19 (položky provozních nákladů). Výsledky druhé části zkoušky – otázky s volnou odpovědí – byly tentokrát podprůměrné (bodové rozpětí přiděleného bodového hodnocení 6 – 11 bodů, průměrně bylo dosaženo 8 bodů, 40% úspěšnost v této části
ICÚ, a.s., 22. 1. 2016 3
Komentář k výsledkům jednotlivých zkoušek – prosinec 2015
zkoušky). Uchazeči nejčastěji chybovali v otázkách č. 2 (Lernerův index), č. 5 (rozdíl mezi veřejným a státním rozpočtem), č. 9 (obchodní logistika) a č. 10 (typy nákladů v souvislosti s řízením zásob). V závěrečné části, ve které byly zařazeny příklady, dosáhli uchazeči průměrného výsledku 22 bodů (rozpětí dosažených bodů 21 – 23) – úspěšnost této části zkoušky necelých 37 %. Uchazeči překvapivě dosahovali vyššího hodnocení především u otázek z oblasti mikro-makroekonomie, na druhou stranu stejně překvapivě chybovali v příkladech, které byly zaměřeny na podnikovou ekonomiku, která by jim měla být „bližší“. Nejhorší výsledky byly zaznamenány u příkladů č. 1 (obecná podoba nákladové funkce za využití metody dvou období), č. 2 (doba návratnosti investice), č. 8 (průměrné náklady na kapitál), č. 9 (současná hodnota), č. 10 (bod zvratu), přičemž jde o základní znalosti, se kterými se uchazeči mohou setkat i v jiných disciplínách, příp. by je měli pro navazující disciplíny znát (zejm. se jedná o Manažerské finance, ale také KMIT, v dalších úrovních certifikace pak Manažerské účetnictví či Finanční řízení). Je třeba konstatovat, že otázky i příklady nevybočovaly z předepsaného rámce sylabu pro tuto disciplínu, vycházely z doporučených studijních textů, časový limit stanovený pro vypracování zkoušky byl taktéž dostatečný. Typově se jednotlivé části již v minulosti u zkoušky vyskytovaly, u zkoušky se neobjevily žádné dotazy či nesrovnalosti. ZKOUŠKA Č. 5 – DANĚ Zkoušku absolvovalo 23 adeptů certifikace, přičemž 16 z nich složilo zkoušku úspěšně. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 12/2015
6/2015
12/2014
6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
69,57
77,27
80,85
50,00
84,21
42,11
81,82
89,19
62,79
73,08
57,41
U zkoušky Daně bylo dosaženo maxima 77 bodů, nejnižší výsledné hodnocení činilo 33 bodů. Zkouškové zadání bylo rozvrženo do tří částí – testové otázky, dílčí příklady/otázky s volnou odpovědí, strukturované příklady. V části testových otázek bylo zařazeno deset otázek, u kterých měli uchazeči označit správnou odpověď z nabízených tvrzení. Z maximálního počtu 10 bodů bylo průměrně dosaženo 7 bodů (rozpětí 4 – 9 bodů). Testové otázky byly zacíleny na stěžejní oblasti sylabu (průřez hlavními tématy). Úspěšnost v této části zkoušky dosáhla 70 %. Nejčastěji adepti chybovali v otázkách č. 6 (základ daně z pevných paliv), č. 8 (základ daně ze závislé činnosti x vyměřovací základ na veřejné zdravotní pojištění zaměstnance) a č. 10 (účast OSVČ v systému sociálního zabezpečení a státní politiky zaměstnanosti), nikdo naopak nechyboval v otázce č. 3 (určení daně, která nepatří mezi spotřební daně). Ve druhé části zkoušky, kterou tvořilo 7 dílčích příkladů/otázek s volnou odpovědí, dosáhlo průměrné hodnocení 11 bodů z 25 možný (rozpětí 6 – 22 bodů). Úspěšnost této části zkoušky dosáhla 44 % (na nadpoloviční hranici bodové dotace dosáhlo osm adeptů). Zadání dílčích otázek a příkladů vycházelo z oblastí daní z příjmů, majetkových daní, silniční daně, DPH a správy daní. Větší či menší nedostatky se objevily v řešení všech otázek/příkladů. V případě otázky č. 4, kde bylo úkolem určit, jakým plněním z pohledu DPH (dodání zboží nebo poskytnutí služby) jsou zadané případy, se nejvíce chybovalo u barterového obchodu, finančního leasingu, pozbytí nehmotné věci a prodeje práva stavby. Ve dvou případech se u této otázky objevily odpovědi, které vůbec nesměřovaly k zadané otázce – bylo místo toho určováno, zda se jedná o zdanitelné plnění, zda je o plnění, které není předmětem daně apod. V této části zkoušky se také vyskytovaly případy, kdy některé otázky/příklady nebyly řešeny vůbec – jednalo se spíše o ojedinělé případy, a to zejm. u otázek č. 6 (stanovení základu daně a daňové povinnosti, periodicity a výši zálohy na DZP PO u komanditní společnosti) a č. 3 (oblast správy daní). Poslední část zkoušky byla tvořena čtyřmi strukturovanými příklady a cílila na stěžejní oblasti – DZP FO, DZP PO a DPH; dále byl zařazen příklad na výpočet odpisů. Průměrné hodnocení této části zkoušky bylo 38 bodů (maximum 65 bodů), bodové rozpětí přiděleného hodnocení 20 – 53 bodů. Úspěšnost této části zkoušky dosáhla necelých 59 %. Nadpoloviční bodovou dotaci z maxima možných bodů dosáhlo celkem v této části zkoušky 15 adeptů (u jednotlivých příkladů to pak bylo 20 adeptů u příkladu č. 1, 18 adeptů u příkladu č. 2, 16 adeptů u příkladu č. 3, 12 u příkladu č. 4). Strukturovaný příklad č. 1 byl zaměřen na daň z příjmů fyzických osob. Příklad se pokusili vyřešit všichni zúčastnění, v ojedinělých případech se jednalo pouze o částečné řešení. Průměrné bodové hodnocení tohoto příkladu dosáhlo 12 bodů (maximum, které bylo možné získat: 20 bodů; rozpětí přiděleného bodového hodnocení 5 – 16 bodů).
ICÚ, a.s., 22. 1. 2016 4
Komentář k výsledkům jednotlivých zkoušek – prosinec 2015
Strukturovaný příklad č. 2 cílil na daň z příjmů právnických osob. Příklad řešili téměř všichni (jeden adept příklad zcela vynechal, ve třech případech šlo o částečné řešení) – průměrné hodnocení, kterého bylo dosaženo u tohoto příkladu, bylo 12 bodů (maximálně bylo možné získat 20 bodů; rozpětí přiděleného bodového hodnocení 0 – 19 bodů). Chyby se vyskytovaly zejm. v určení položek zvyšujících/snižujících výsledek hospodaření pro účely tvorby základu daně. Strukturovaný příklad č. 3 byl zaměřen na DPH. Příklad byl hodnocen maximálním počtem 20 bodů, průměrné hodnocení tohoto příkladu dosáhlo počtu 11 bodů (rozpětí udělených bodů 0 – 17). Příklad opět zcela vynechal jeden adept, u dvou případů šlo pouze o částečné řešení. Chybovalo se zejm. v určení položek, které nejsou předmětem daně či jsou plněním osvobozeným od daně. Vícekrát se vyskytlo nevyužití, popř. špatné využití zálohového koeficientu, při výpočtu nároku na odpočet daně v krácené výši. Poslední oblastí, která byla zařazena do této části zkoušky, byly daňové odpisy. Úplným a správným řešením tohoto příkladu bylo možné získat 5 bodů, průměrné hodnocení dosáhlo 2,78 bodů (rozpětí udělených bodů 0 – 5). Chyby se vyskytovaly ve všech položkách, jeden účastník příklad neřešil vůbec, ve dvou případech pak nebyly řešeny všechny zadané položky. Problémy se nejčastěji vyskytovaly v souvislosti s určením počtu měsíců, za které bylo možné odpisy uplatnit, dále bylo častou chybou nezohlednění zvýšení odpisu v prvním roce odpisování, a v neposlední řadě činilo potíže technické zhodnocení. Stálými problémy jsou obecně nepozornost při čtení zadání, uvádění odpovědí, které nesouvisí s položenou otázkou, či neuvádění postupu výpočtu a z toho plynoucí nemožnost bodového ohodnocení správné části postupu i při špatném konečném výsledku. Neřešení větší části zadaných úkolů se v posledních dvou termínech nevyskytuje tak často, nicméně se objevuje, a tak je třeba i nadále na účastníky zkoušky apelovat, aby se pokusili o řešení všech částí, pokud chtějí u zkoušky uspět. V přípravě lze doporučit stále více cílit na stěžejní oblasti DZP a DPH, ale také na správu daní, majetkové a spotřební daně, silniční daň, neboť v částech zkoušky zaměřených na tyto oblasti je dosahováno slabších výsledků a mnohdy jde o body, které v konečném výsledku zbytečně chybí. Důležitá je také práce s daňovými zákony, které mají uchazeči u zkoušky k dispozici. ZKOUŠKA Č. 6 – FINANČNÍ ÚČETNICTVÍ A VÝKAZNICTVÍ Zkoušku absolvovalo 50 adeptů certifikace, 10 z nich složilo zkoušku úspěšně. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 12/2015
6/2015
12/2014
6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
20,00
46,51
40,00
67,57
34,09
39,34
44,83
51,92
62,34
55,77
38,37
Nejméně bylo přiděleno 14 bodů, nejlepší řešitel dosáhl na 83 bodů. Zkouška byla rozdělena do tří částí – testové otázky (maximum 10 bodů za deset otázek), strukturované příklady (maximum 40 bodů za dva příklady) a souvislé příklady (maximum 50 bodů za dva příklady). V rámci testových otázek, kde měli uchazeči vybrat správnou odpověď z nabízených tvrzení, bylo dosaženo úspěšnosti 51,2 % (průměrně bylo dosaženo 5,12 bodů, rozpětí přiděleného bodového hodnocení se pohybovalo od 1 do 10 bodů). Někteří adepti nebyli bohužel schopni správně odpovědět ani na základní otázky jaký den může být rozvahovým dnem podle českých účetních předpisů nebo jaké jsou metody konsolidace. Dále se chyby častěji vyskytly v otázce na definici „srovnatelnosti“ v Koncepčním rámci IFRS. První úkol strukturovaného příkladu č. 1 byl zaměřen na dlouhodobý hmotný majetek podle IFRS s jednou podotázkou na srovnání s českými účetními předpisy. Řada řešení odhalila základní neznalost problematiky oceňování, resp. stanovení pořizovací ceny dlouhodobého majetku podle IFRS. Tady je potřeba zdůraznit, že pořizovaný majetek měl pořizovací cenu složenou pouze ze tří položek, z ceny majetku, jedné položky vedlejších pořizovacích nákladů a aktivovaných úroků. Zcela zjevně mnozí netušili, že úrok je nutné aktivovat, a byly zde i případy, kdy vedlejší pořizovací náklady byly vykazovány jako náklad období s tím, že nepatří do pořizovací ceny. Až na úplné výjimky, i ti, kteří se rozhodli aktivaci udělat a věděli o ní, nebyli schopni ji správně vypočítat. Tato problematika by však měla patřit k základním znalostem pro absolvování zkoušky na této úrovni certifikace. Velmi podobně dopadl i druhý úkol, který cílil na finanční leasing podle IFRS. Zde nebyla většina schopna správně vypočítat současnou hodnotu, úrok a závazek. Nebylo výjimkou, že adepti vykazovali tento majetek jako operativní leasing. Jedno řešení obsahovalo, byť nesprávně spočítané, obě dvě varianty jak podle IFRS, tak i českých účetních předpisů bez dalšího komentáře, zřejmě jako obě možné.
ICÚ, a.s., 22. 1. 2016 5
Komentář k výsledkům jednotlivých zkoušek – prosinec 2015
Průměrná úspěšnost řešení prvního strukturovaného příkladu dosáhla 30,8 % – průměrně bylo dosaženo 7,7 bodu z celkového maxima 25 bodů (body byly přidělovány v rozpětí 0 – 25 bodů; nadpoloviční bodovou dotaci, kterou bylo možné udělit, získalo za tento příklad 8 adeptů). Druhý strukturovaný příklad byl zaměřen na konsolidovanou účetní závěrku – úkolem bylo doplnit údaje individuální rozvahy matky, přičemž zadány byly údaje z individuální rozvahy dcery a konsolidovaná rozvaha (akvizice na úplném konci roku, jedna pohledávka mezi matkou a dcerou). Příklad neměl patřit k těm obtížnějším, ale překvapivě jeho řešení problémy činilo. Z celkového počtu 15 bodů, bylo průměrně uděleno 7,54 bodu (úspěšnost 50,27 %). Zcela běžně byl v individuální účetní závěrce mateřské společnosti vykazován konsolidační rozdíl, případně menšinové podíly, a bohužel se vyskytly i takové případy, kdy v řešení byly údaje z konsolidované rozvahy sečteny s individuální rozvahou dcery, a to dohromady bylo prezentováno jako individuální rozvaha mateřské společnosti. Zjevně pro některé uchazeče zůstala při studiu tato problematika na okraji zájmu. Třetí část zkouškového zadání tvořily dva komplexní příklady – první příklad cílil na sestavení výkazu zisku a ztráty, druhý pak na přehled o peněžních tocích. V této části zkoušky bylo dosaženo úspěšnosti 39,6 %, průměrně 19,8 bodu, rozpětí přiděleného počtu bodů: 4 – 34 bodů. Řešení příkladu týkajícího se sestavení výkazu zisku a ztráty ukázalo mimo jiné i to, že většina uchazečů si „neví rady“ s variantou B účtování zásob, respektive jaký je její dopad do výkazů. Tato problematika patří již do zkoušky Účetnictví principy a techniky a neměla by v této úrovni certifikace činit problém. Přesto je nutné konstatovat, že se jednalo o jednu z nejčastějších chyb. Dalším problémem bylo identifikovat, kdy se jedná o aktivaci a kdy o změnu stavu zásob vlastní činnosti. V neposlední řadě přetrvávají problémy u práce s odloženou daní. Průměrné hodnocení prvního komplexního příkladu dosáhlo 8,9 bodu z celkového maxima 25 bodů (úspěšnost 35,6 %). Body byly přidělovány v rozpětí 3 – 15 bodů; pouze 5 adeptů dosáhlo na nadpoloviční bodovou dotaci, kterou bylo možné v tomto příkladu získat. Příklad na sestavení přehledu o peněžních tocích se příliš nevymykal z celkových výsledků. Nejvíce chyb se objevilo v souvislosti se splacením základního kapitálu pozemkem, s přeceněním obchodního podílu ekvivalencí a vyloučením nepeněžních položek odpisů, opravných položek a rezerv, jakož i zjištění, kolik bylo uhrazeno na dani z příjmů. Jeden uchazeč se rozhodl sestavit CF přímou metodou, což deklaroval v úvodu svého řešení, která však značila úpravy o nepeněžní operace, změny stavu položek pracovního kapitálu atd. Průměrné hodnocení druhého komplexního příkladu dosáhlo 10,9 bodu z celkového maxima 25 bodů (úspěšnost 43,6 %). Body byly přidělovány v rozpětí 0 – 22; tři adepti se vůbec do řešení CF nepustili, v jednom dalším případě pokus o řešení byl, byť s nulovým bodovým ziskem; nadpoloviční většinu možných bodů získalo 19 adeptů. Ve srovnání s předchozím zkouškovým termínem došlo ke zhoršení výsledků ve všech částech zkoušky. Tentokráte se objevilo více testů, kde zcela chybělo řešení některého z příkladů. Naopak uchazeči, kteří byli v tomto termínu úspěšní, nekončili „těsně nad hranicí“, ale dosahovali velice dobrých výsledků (hodnocení nad 60 a dokonce i nad 80 bodů). Pro další zkouškový termín lze jen opětovně doporučit, aby uchazeči nevynechávali celé úkoly či dokonce příklady. Doporučení na pozornost při čtení zadání a odpovídání pouze na položené otázky zůstává také nadále. Dále je třeba apelovat na to, aby byly u veškerých výpočtů uváděny také postupy – uvedení špatného výsledku bez jakéhokoli odkazu, jak k němu dotyčný dospěl, nedává možnost udělení alespoň částečného hodnocení za správný postup, či dílčí výpočet. ZKOUŠKA Č. 7 – PROFESNÍ CHOVÁNÍ A KOMUNIKACE Zkoušku absolvovalo 25 adeptů certifikace, úspěšně složilo zkoušku 22 z nich. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 12/2015
6/2015
12/2014
6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
88,00
100,00
89,29
92,31
82,35
90,63
71,15
90,57
86,67
90,63
83,78
Minimální počet dosažených bodů byl 41, maximální pak 94 bodů. Zkouškové zadání tvořily dvě části – testové otázky (24 testových otázek s výběrem správné odpovědi z uvedených tvrzení, s maximální bodovou dotací 40 bodů) a 13 otázek s volnou odpovědí, které měly maximální bodovou dotaci 60 bodů. V případě testových otázek dosahovali uchazeči průměrného hodnocení 30 bodů (bodové rozpětí udělených bodů 19 – 39). V rámci testových otázek více jak polovina adeptů dosáhla na bodové hodnocení přes třicet bodů, pouze v jednom případě nebyla udělena alespoň polovina možných bodů. Nejčastěji se chybovalo v otázkách
ICÚ, a.s., 22. 1. 2016 6
Komentář k výsledkům jednotlivých zkoušek – prosinec 2015
č. 4 (rozhodovací role manažera), č. 6 (neformální delegování), č. 11 (zdánlivá a osobní efektivita), č. 21 (statutární normy), č. 22 (vymezení pravomoci) a č. 23 (skupinové regulativy). V části zkoušky zahrnující 13 otázek s volnou odpovědí bylo průměrně dosaženo hodnocení 35 bodů (rozpětí přiděleného bodového hodnocení 19 – 56 bodů). Stejně jako v případě testových otázek, i v této části dosáhla více jak polovina adeptů alespoň na polovinu bodové dotace, kterou bylo možné přidělit. Nejvíce chyb se vyskytlo u otázky č. 3 (styly řízení), č. 6 (komunikace), č. 8 (oblast řízení), č. 11 (etika – spřízněný subjekt dle Etického kodexu KCÚ) a č. 15 (etika – nezávislost dle Etického kodexu KCÚ), ať se jednalo o chyby z neznalosti dané problematiky, tak o neúplné či žádné odpovědi. Adepti by si měli vždy přečíst otázku vícekrát tak, aby odpověděli na vše, na co jsou tázáni. Nadále přetrvávají poměrně slabé nebo žádné odpovědi v oblasti profesní etiky. ZKOUŠKA Č. 8 – MANAŽERSKÉ FINANCE Zkoušku absolvovalo 14 adeptů certifikace, 12 z nich složilo zkoušku úspěšně. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 12/2015
6/2015
12/2014
6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
85,71
88,24
80,00
50,00
77,78
78,57
91,67
82,05
92,31
86,67
68,75
Minimální počet získaných bodů činil 24 bodů, zatímco nejlepší řešitel získal plný počet 100 bodů. Průměrné skóre činilo 74,1 bodu. Zkouškové zadání bylo rozděleno do dvou částí – v první byly zařazeny testové otázky (volba správné odpovědi z nabízených variant), druhou část tvořily příklady. Dotace testových otázek činila 20 bodů z maxima 100 bodů za celý test. Uchazeči v průměru získali 13,9 bodu (tj. 69,5% úspěšnost) z celkové bodové dotace, nicméně dosažené body se značně lišily (od 6 bodů do plného počtu 20 bodů). Nadpoloviční neúspěšnost se ukázala u dvou otázek:
Otázka č. 4 dotazující se na znaménko kovariance v případě, kdy vytváříme dvousložkové portfolio cenných papírů. 64 % uchazečů zvolilo jinou než negativní kovarianci, při které se výnosy cenných papírů pohybují protichůdně a tím vyrovnávají riziko kolísání výnosu celého portfolia.
Otázka č. 9 vyžadující od adepta přiřazení modelu Modiglianiho a Millera (z roku 1958) ke statické teorii kapitálové struktury. 50 % uchazečů zvolilo jiné nabízené teorie kapitálové struktury.
Poznámka k hodnocení testové otázky č. 6, která se dotazovala na vlastní kapitál, jakožto cizí, interní nebo externí zdroj: byly uznávány odpovědi interní i externí. Na příklady připadlo 80 bodů z maxima 100 bodů za celý test. Příklady pokrývaly oblasti zkouškového sylabu, u kterých se vyžaduje od uchazeče komplexní znalost, popřípadě základní znalost. Konkrétně šlo o následující problematiku:
Příklad č. 1 za 22 bodů ověřoval pochopení principů aplikace Miller-Orrova modelu řízení peněžních zůstatků. Jednalo se o nejlépe řešený příklad zadání, jehož úspěšnost řešení dosahovala 78 %. Opakující se chyba spočívala v chybějícím nebo chybném výpočtu výnosnosti akcií držených podnikem. Další chyby pak už svědčily o nepochopení modelu, když se při aplikaci uchazeči snažili nastavovat zůstatek účtu na úroveň dolní, či horní hranice místo do tzv. bodu návratu.
Příklad č. 2 za 20 bodů oslovoval problematiku řízení zásob. Vykazoval 76% úspěšnost řešení. Úkolem bylo uplatnit metodu ABC řízení zásob a dále vypočítat pro jednu z hlavních skladových položek výši nákladů spojených se zásobami tohoto zboží, ověřit velikost optimální objednávky a posoudit výhodnost slevy od dodavatele. Při rozhodnutí o zařazení zboží do skupin A, B a C se chyby vyskytovaly řídce. Problémem při stanovení nákladů spojených s pořízením a držení zboží byla aplikace vzorce 2.C.D.H , který sice vede k výpočtu nákladů, nicméně při optimální velikosti objednávky, což nebyl případ uvedený v zadání příkladu. Rovněž posouzení dopadu slevy často činilo problémy.
Příklad č. 3 za 20 bodů vykázal 75% úspěšnost řešení. Úkolem bylo posoudit výhodnost dvou alternativ obnovovací investice na základě kritérií celkových diskontovaných nákladů a průměrných ročních nákladů. Někteří uchazeči se o řešení příkladu vůbec nepokusili. V ostatních případech problémy činilo jednak srovnávání celkových nákladů různě dlouhých investic, jednak výpočet průměrných ročních nákladů, při kterém bylo potřeba rozložit budoucí prodejní cenu investice do fiktivních splátek anuity pomocí fondovatele.
ICÚ, a.s., 22. 1. 2016 7
Komentář k výsledkům jednotlivých zkoušek – prosinec 2015
Příklad č. 4 za 18 bodů dosáhl nejnižší úspěšnosti řešení 71 %. Náplní příkladu bylo posoudit strategii financování aplikovanou korporací a dále vypočítat vážený průměr ročních nákladů na její kapitál. V první části činily potíže dočasně zvýšené krátkodobé závazky, které nebylo potřeba nijak zohledňovat při posouzení, zda trvale vázaná aktiva jsou kryta dlouhodobými pasivy. V druhé části pak v případě výpočtu nákladů na úvěr chybělo převedení na roční bázi.
Z výše uvedených poznámek o výsledcích zkoušky lze odvodit následující obecná doporučení pro potenciální uchazeče o zkoušku:
Z postupu řešení bylo zřetelné, že uchazeči často mechanicky aplikují naučené vzorce, aniž by pochopili jejich souvislosti. Např. v příkladu 3 při dotazu na průměrné roční náklady bylo po vyřešení prvních úkolů o celkových diskontovaných nákladech spojených s investicí nejjednodušší, aby uchazeč pouze rozložil celkové diskontované náklady do jednotlivých let pomocí umořovatele.
Fyzický průběh zkoušky dokumentoval dostatečný časový limit pro vyřešení a složení zkoušky. V případě přebytku času lze proto doporučit celkovou kontrolu. V řešení by se pak nevyskytovaly zřetelné spory, jako když např. tvrzení, že diskontované náklady celkové a roční průměrné nemají nic společného, nebo se uchazeč nepozastavil nad tím, že stejné nákladové kritérium v celkové a v roční podobě mu dává rozdílná doporučení k rozhodnutí, který projekt zvolit.
ZKOUŠKA Č. 9 – MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ Zkoušku absolvovali 3 adepti certifikace, přičemž všichni zvládli zkoušku úspěšně. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 12/2015
6/2015
12/2014
6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
100,00
100,00
50,00
100,00
80,00
42,86
100,00
100,00
50,00
100,00
100,00
Zkouška obsahovala 5 strukturovaných příkladů, z nichž byly k řešení voleny čtyři příklady. Všechny příklady byly hodnoceny maximálním počtem 25 bodů:
Příklad 1 – zjištění výsledku hospodaření na bázi plných a variabilních nákladů, sestavení hlavního podnikatelského rozpočtu
Příklad 2 – metoda standardních nákladů a výnosů
Příklad 3 – kalkulace na základě dílčích aktivit
Příklad 4 – krátkodobé rozhodovací úlohy
Příklad 5 – odpovědnostní řízení
V rámci volby řešení byly všemi zúčastněnými voleny příklady 1 – 4. Přidělené bodové hodnocení se pohybovalo v rozmezí 50 – 88 bodů. Průměrné bodové hodnocení jednotlivých příkladů, které byly vybrány k řešení, bylo následující: příklad 1 (20,33 bodů), příklad 2 (18 bodů), příklad 3 a příklad 4 (16,33 bodů). Překvapivě adeptům činil potíže příklad na kalkulace nákladů výkonů na základě dílčích aktivit, kdy chybně alokovali náklady servisních středisek střediskům hlavní činnosti, a při stanovení samotné kalkulace nákladů výkonů používali chybné rozvrhové základny. S ohledem na účast u zkoušky a její výsledky, neuvádíme bližší komentář k řešení jednotlivých příkladů. ZKOUŠKA Č. 10 – IFRS (IFRS specialista) Zkoušku absolvovalo v rámci systému certifikace 12 adeptů, přičemž 5 z nich složilo zkoušku úspěšně. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny (jedná se pouze o „skupinu“, která absolvovala zkoušku v rámci systému certifikace). 12/2015
6/2015
12/2014
6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
41,67
28,57
23,08
58,33
57,89
37,50
46,43
24,00
57,69
17,39
34,62
V rámci kvalifikace IFRS specialista se prosincové zkoušky zúčastnilo 13 uchazečů – úspěšně složilo zkoušku 5 z nich, čemuž odpovídá úspěšnost 38,46 %. Celkem tedy prosincovou zkoušku absolvovalo úspěšně 10 uchazečů z celkového počtu 25 zúčastněných – tomu odpovídá úspěšnost 40 %.
ICÚ, a.s., 22. 1. 2016 8
Komentář k výsledkům jednotlivých zkoušek – prosinec 2015
Pro úspěšné složení zkoušky bylo nutné dosáhnout minimálně 50 bodů ze 100. Zkouškové zadání bylo tvořeno čtyřmi otázkami, resp. příklady (všechny s maximální bodovou dotací 25 bodů). Nejvyšší počet dosažených bodů byl 79, což je výborný výsledek (na sedmdesátibodovou hranici pak dosáhli další dva uchazeči), naopak nejméně bylo uděleno 14 bodů). První otázka byla, stejně jako při každé zkoušce, zaměřena na prověření znalostí pravidel pro podnikové kombinace a přípravu konsolidovaných výkazů. Úkolem bylo sestavení konsolidovaného výkazu o finanční situaci skupiny skládající se z mateřského podniku, dceřiného podniku a společného podniku. Odpovědi na tuto otázku v průměru získaly 14 z 25 bodů, kdy nejvyšší počet dosažených bodů byl plných 25 bodů a celkem 14 z 25 uchazečů na tuto otázku získalo alespoň polovinu z 25 bodů. Z vysokého počtu získaných bodů u odpovědí na první otázku, které uchazeči získali, je zřejmé, že většina se při přípravě na zkoušku zaměřuje na procvičování příkladů v oblasti konsolidací. To je samozřejmě vhodné, ale na druhou stranu je z odpovědí na zbývající zkouškové otázky zřejmé, že uchazeči alokují na první otázku nepoměrně více času, a odpovědi na zbývající zkouškové otázky už nejsou dostatečně obsáhlé. Mezi nejčastější chyby a nedostatky patřily v případě prvního příkladu:
Nezahrnutí základního kapitálu dcery do výpočtu jejích čistých aktiv a promítnutí úpravy o podmíněný závazek jako navýšení a ne snížení těchto čistých aktiv.
Většina uchazečů správně provedla výpočet nerealizovaných zisků ze vzájemných transakcí. Někteří z nich však nesprávně promítli jeho eliminaci v plné výši proti zásobám, ačkoliv se jednalo o zásoby na skladě společného podniku. Eliminace tedy měla být provedena pouze v poměrné výši a jako snížení hodnoty investice vykazované ekvivalenční metodou.
Do výpočtu nekontrolních podílů na výsledku hospodaření dceřiného podniku mají být zahrnuty jen ty konsolidační úpravy, které mají vliv na výsledek hospodaření daného dceřiného podniku a zároveň ovlivní výši konsolidovaného zisku. Proto se například eliminace vnitroskupinových prodejů zboží, kdy prodávajícím byl mateřský podnik, do výpočtu nekontrolních podílů nepromítá.
O pořizovací cenu investice ve společném podniku měl být navýšen základní kapitál a ostatní položky vlastního kapitálu mateřského podniku, což správně provedla jen část uchazečů.
Komentování a vysvětlování výpočtů a úprav, včetně uvádění odkazů na související IFRS bylo u této otázky zcela zbytečné. Úkolem bylo pouze sestavení konsolidovaného výkazu, a proto za vysvětlující komentáře nejsou udělovány žádné body.
Většina uchazečů sestavila odpověď na první otázku v podobě tabulky, kdy prováděli jednotlivé úpravy v samostatných sloupečkách. Takto je sice konsolidace prováděna v reálném životě, ale to je dáno zejména nutností dodržet podvojnost všech konsolidačních úprav. U této zkoušky je ale situace odlišná – za dodržení bilanční rovnováhy jako takové nejsou udělovány žádné body. Bodované jsou jednotlivé konsolidační úpravy promítnuté na jednotlivé samostatné řádky výkazů, a pro úspěšné složení zkoušky postačí získání alespoň poloviny z možných bodů. Proto je například opisování hodnot z výkazů přidruženého podniku či hodnot položek vlastního kapitálu dceřiného podniku naprostou ztrátou cenného času. Ve druhé otázce měli uchazeči za úkol připravit upravený výkaz o finanční situaci a výkaz o úplném výsledku z pracovních verzí těchto výkazů, do kterých měli promítnout úpravy vyplývající z dodatečných informací, a následně sestavit i výkaz změn vlastního kapitálu. Odpovědi na tuto otázku v průměru získaly 12 z 25 bodů, kdy nejvyšší počet dosažených bodů byl 23 a celkem 11 z 25 adeptů na tuto otázku získalo alespoň polovinu z 25 bodů. Nejčastější chyby a nedostatky:
Někteří nesestavili výkaz o změnách vlastního kapitálu, za který bylo možné získat pětinu dostupných bodů. Přitom část údajů pro tento výkaz byla relativně lehce dostupná ze zadání, jako například počáteční i konečný zůstatek základního kapitálu, a další body bylo možné získat za přenesení částek čistého zisku a ostatního úplného výsledku z výkazu o úplném výsledku. Je nutné si uvědomit, že pokud je požadováno sestavení samostatného výkazu o vlastním kapitálu, nejsou za položky vlastního kapitálu udělovány body ve výkazu o finanční pozici, jelikož by se jednalo o zdvojené udělování bodů.
Jen málo uchazečů si správně poradilo s opravou chyby v účtování dluhopisu. Tento dluhopis byl emitován v předcházejícím účetním období, a proto bylo nutné provést opravu i částečně jako snížení počátečního zůstatku nerozděleného zisku formou samostatného řádku ve výkazu o změnách vlastního kapitálu.
Jen malý počet uchazečů si správně poradil s promítnutím změny zůstatku odložené daně. Pohyb odložené daně z přechodných rozdílů vzniklých přeceněním aktiv účtovaných přes vlastní kapitál má být promítnut proti dané položce vlastního kapitálu.
ICÚ, a.s., 22. 1. 2016 9
Komentář k výsledkům jednotlivých zkoušek – prosinec 2015
Někteří z uchazečů zbytečně ztratili body tím, že nesestavili výkazy, do kterých jako počáteční hodnoty měly být uvedeny částky z pracovní verze výkazů, a namísto toho řešení příkladu začali výpočty a popisováním jednotlivých úprav. Komentování a vysvětlování výpočtů a úprav, včetně uvádění odkazů na související IFRS bylo i u této otázky zcela zbytečné. Úkolem bylo pouze sestavení výkazů, a proto za vysvětlující komentáře nejsou udělovány žádné body.
Ve třetí otázce bylo úkolem okomentovat účetní ošetření určitých položek a transakcí, navržené asistentkou finančního ředitele, a případně navrhnout jejich opravu včetně podpůrných výpočtů ilustrujících dopad těchto úprav na jednotlivé dotčené řádky účetních výkazů. Tato otázka testovala znalosti IFRS v oblasti změn účetních odhadů a odpisů dlouhodobého majetku, výpočet goodwillu z podnikových kombinací a použití měn při účtování a vykazování. Průměrný počet získaných bodů u této otázky byl 10 z 25, kdy nejvyšší počet dosažených bodů byl 19, a 8 z 25 uchazečů na tuto otázku získalo alespoň polovinu z 25 bodů. Oproti minulým zkouškám vyšší počet uchazečů doplnil své odpovědi odkazy na relevantní pravidla standardů a interpretací a podpůrnými výpočty, což je velmi potěšující trend. Nejlepší odpovědi a tedy i nejvyšší počet bodů byl udělován za odpovědi na první podotázku. Nejčastější chyby a nedostatky u zbývajících dvou podotázek:
Příliš stručné odpovědi, bez uvedení relevantních IFRS pravidel.
IFRS pracují s termínem „kontrolní podíl“ a ne „většinový“, který byl zmíněn ve scénáři otázky. Od uchazečů bylo očekáváno používání správných termínů i dostatečně obsáhlé uvedení pravidel IFRS. Za pouhé uvedení výpočtu goodwillu nebylo možné získat většinu z dostupných bodů.
Podotázka (iii) zmiňovala termíny „funkční měna“, „cizí měna“ a „měna vykazování“, požadovala jejich definování a vysvětlení dopadu na účetní závěrku společnosti. Značná část uchazečů diskutovala pouze některé z těchto termínů, případně neřešila vliv cizích měn a rozdílné měny vykazování na ocenění položek ve výkazech účetní závěrky.
Čtvrtá otázka byla rozdělena do dvou podotázek věnovaných problematice úhrad vázaných na akcie a státních dotací. Odpovědi na tuto otázku v průměru získaly 9 z 25 bodů, kdy nejvyšší počet dosažených bodů byl 17, a 6 z 26 adeptů na tuto otázku získalo alespoň polovinu z 25 bodů. Z klesající tendence počtu dosažených bodů je možné usuzovat na to, že mnozí si na poslední otázku nevyhradili dostatečný čas v poměru k času, který věnovali prvním dvěma otázkám. V první podotázce měli uchazeči možnost získat až 14 bodů připravením výňatků z výkazů zobrazujících opční plán a finanční odměnu v podobě úhrady vázané na akcie včetně srovnávacích údajů za předcházející účetní období. Plný počet bodů bylo možné získat jen při uvedení, ve které části výkazů bude daný zůstatek zahrnut a vysvětlením zvoleného postupu při výpočtech s odkazem na relevantní pravidla IFRS. Odpovědi na tuto podotázku byly většinou dobré, mezi hlavní nedostatky patřilo uvedení výpočtů bez slovního vysvětlení postupu. Ve druhé podotázce čtvrté otázky měli uchazeči připravit přehled pravidel IFRS pro vykazování státních dotací na pořízení dlouhodobých aktiv a na úhradu provozních nákladů, a vysvětlit dopad těchto dotací na finanční situaci a výsledky hospodaření společnosti. Většina odpovědí byla příliš stručná na to, aby získala dobré bodové hodnocení. Na závěr stručné poučení z chyb, které se opakuje z minulých zkoušek:
Hlídejte si rozvržení času, většinou je potřeba alespoň stručně v hlavních bodech odpovědět na všechny čtyři otázky a související podotázky, abyste si zajistili bezpečné splnění minimálního limitu pro úspěšné složení zkoušky. Naprostá většina neúspěšných uchazečů neodpověděla na všechny podotázky, mnozí vynechali dokonce i celé otázky.
V případě slovních odpovědí posuďte nutný rozsah odpovědi tak, aby odpovídal bodovému hodnocení otázky, například na otázku dotovanou čtyřmi body nestačí odpovědět jen jednou větou.
Na druhou stranu, pokud je požadováno sestavení výkazu jako takového, je zbytečnou ztrátou času výpočty jakkoliv komentovat a vysvětlovat.
Obdobně je zbytečnou ztrátou času opisovat do řešení hlavní body ze situace v zadání otázky.
Pečlivě si pročtěte zadání otázek 3 a 4, abyste správně určili, na co se máte ve slovní části odpovědi soustředit. Na druhou stranu za odpovědi nad rámec daného úkolu nejsou udělovány žádné bonusové body.
Vhodným způsobem si označujte výsledky dílčích výpočtů, které je pak nutné promítnout na více míst v účetních výkazech nebo jiných záznamech. Například pokud vypočítáte částku ročních odpisů
ICÚ, a.s., 22. 1. 2016 10
Komentář k výsledkům jednotlivých zkoušek – prosinec 2015
budovy, dostanete plný počet bodů pouze při jejím promítnutí do nákladů ve výsledovce i do zůstatku aktiva ve výkazu o finanční situaci.
Nespoléhejte se jen na studium teoretických pravidel jednotlivých standardů a interpretací, důležitou součástí vaší přípravy na zkoušku by mělo být i propočítání příkladů aplikujících tato teoretická pravidla na konkrétních scénářích.
Pokuste se „složit“ některou z minulých zkoušek za podmínek obvyklých při skutečné zkoušce, abyste si udělali představu o rozsahu a náročnosti zkoušky.
ZKOUŠKA Č. 11 – FINANČNÍ ŘÍZENÍ Zkoušku absolvovali 2 adepti certifikace, oba s úspěšným výsledkem, přičemž maximální počet získaných bodů činil 90. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 12/2015
6/2015
12/2014
6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
100,00
57,14
66,67
69,23
83,33
53,33
81,25
60,00
61,54
23,53
37,50
Zkouškové zadání mělo dvě části – první tvořila případová studie, druhou část tvořily čtyři příklady (volba řešení). Komplexní případová studie byla věnována oceňování podniků. Úkolem bylo sestavit finanční plán na dobu první fáze, z něj plynoucí peněžní toky a spočítat jejich současnou hodnotu. Následně za předpokladů pro druhou návaznou fázi určit pokračující hodnotu a její současnou hodnotu k datu ocenění. Součtem ocenění obou fází a úpravou o cizí zdroje a nepotřebná aktiva pak uchazeč určil ocenění podniku metodou DCF Entity. Postup si měl víceméně ověřit i výpočtem na bázi EVA Entity. Chyby se vyskytovaly v nedůsledném promítnutí předpokladů a v nesprávném zohlednění části provozně nepotřebných aktiv ve výpočtech, v jednom případě pak znalosti postupu řešení pouze jednou metodou ocenění. Uchazeči v průměru získali 29,5 bodu z maxima, které činilo 40 bodů (rozpětí přiděleného bodového hodnocení 27 – 32 bodů). Zadání dále nabízelo čtveřici příkladů, každý po 20 bodech, z nichž si uchazeč volil k řešení tři příklady. Vybírat bylo možné z následujících zadání:
Příklad č. 1 o odpisech a výpočtech čisté současné hodnoty si zvolil pouze jeden uchazeč a úspěšně jej vyřešil s drobnými nedostatky při zohlednění inflace.
Příklad č. 2 na sestavení portfolia a výpočet jeho rizika si vybral druhý uchazeč. Řešení bylo úspěšné s drobnou numerickou chybou.
Příklad č. 3 testoval oblast řízení měnových rizik a zahraničního obchodu a spočíval ve výpočtu forwardového měnového kurzu, či rozboru doložek INCOTERMS. Řešení nedělalo uchazečům problémy.
Příklad č. 4 si rovněž vybrali k řešení oba uchazeči – propojoval problematiku rozhodování o investicích s jejich financováním. Příklad byl řešen bez problémů.
Na základě výše uvedených poznámek o výsledcích zkoušky lze konstatovat, že dvojice účastníků byla dobře připravena a nevykázala žádnou podstatnou neznalost zkoušené problematiky. Odpovídaly tomu i získané body, které v obou případech bezpečně přesahovaly minimální hranici 50 bodů. ZKOUŠKA Č. 12 – PODNIKOVÝ MANAGEMENT Zkoušku absolvovalo 5 adeptů certifikace, z nichž 4 složili zkoušku úspěšně. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 12/2015
6/2015
12/2014
6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
12/2011
6/2011
12/2010
80,00
75,00
88,89
100,00
85,71
100,00
100,00
78,57
100,00
100,00
100,00
Maximální počet dosažených bodů 74, minimálně bylo dosaženo 46 bodů. Zkouškové zadání mělo dvě části. První část zahrnovala 20 testových otázek (maximální dotace 20 bodů), kde volili adepti zkoušky správnou odpověď z několika nabízených variant, a 5 otázek s volnou odpovědí (maximální dotace 20 bodů). U testových otázek se bodové hodnocení, kterého uchazeči dosáhli, pohybovalo v rozpětí 8 – 15 bodů (průměr 12 bodů), u otázek s volnou odpovědí se hodnocení pohybovalo mezi 3 až 11 body (průměr 7 bodů).
ICÚ, a.s., 22. 1. 2016 11
Komentář k výsledkům jednotlivých zkoušek – prosinec 2015
Ve druhé části byly zařazeny čtyři případové studie (každá s maximální dotací 20 bodů), z nichž si uchazeči vybírali k řešení 3 z nich. Průměrné bodové hodnocení, které bylo uděleno v této části zkoušky, dosáhlo počtu 39 bodů (bodové rozpětí přiděleného hodnocení 35 – 48 bodů (maximum 60 bodů). Případovou studii č. 1 (manažerské rozhodování) si k řešení vybrali 3 uchazeči, průměrně získali 12 bodů (bodové rozpětí 9 – 14 bodů). Všech pět uchazečů si vybralo k řešení případovou studii č. 2, která cílila na manažerskou kontrolu, přičemž průměrně získali 16 bodů (bodové rozpětí 14 – 19 bodů). Případovou studii č. 3 (řízení rizik) řešili tři zúčastnění uchazeči, průměrný počet dosažených bodů činil 13 bodů, bodové rozpětí přiděleného hodnocení 11 – 16 bodů. Poslední, čtvrtou studii, jejímž tématem byl krizový management, si vybrali k řešení čtyři účastníci zkoušky, průměrně z ní získali 14 bodů, bodové rozpětí činilo 13 – 17 bodů. Největší obtíže činily otázky s otevřenou odpovědí, kde pouze jeden uchazeč dosáhl více než poloviny možných bodů z této části zkoušky (úspěšnost této části zkoušky dosáhla pouze 35 %). Otázky s otevřenou odpovědí tvoří ve střednědobém horizontu nejméně úspěšnou část zkoušky z Podnikového managementu. Rovněž lze doporučit věnovat důkladnou pozornost znění otázky. Má-li některá otázka (ať již otevřená či v případové studii) více částí, je v odpovědi nutno zřetelně reagovat na všechny části otázky (např. je-li požadováno uvedení příkladu, pak je nutno v odpovědi konkrétní příklad uvést a jeho volbu odůvodnit). ZKOUŠKA Č. 13 – AUDITING A VNITŘNÍ KONTROLA Zkoušku absolvovali 4 adepti certifikace, přičemž zkoušku úspěšně složili 3 z nich. Úspěšnost zkoušky (v %) je níže uvedena ve srovnání s předchozími zkouškovými termíny. 12/2015
6/2015
12/2014
6/2014
12/2013
6/2013
12/2012
6/2012
75,00 %
83,33 %
90,00 %
66,67 %
100,00 %
85,71 %
100,00 %
100,00 %
12/2011
6/2011
12/2010
100,00 % 100,00 % 100,00%
Celkové hodnocení jednotlivých testů se pohybovalo z rozpětí 37 – 59 bodů. Zkouška byla rozdělena na čtyři části. První část zkoušky byla zaměřena zejm. na právní úpravu a podstatu auditu, zahrnuty byly testové otázky a otázky s volnou odpovědí. Výsledky této části zkoušky dosáhly na průměrných 8,75 bodů z celkového počtu 22 bodů (39,77 %), bodové hodnocení bylo přidělováno v rozpětí 3 – 15 bodů. Otázky činily adeptům problémy, což ukazuje i dílčí úspěšnost, přičemž se jedná o základní znalosti z této oblasti, které by adepti měli mít. Zejm. jde o neznalost legislativního rámce, který upravuje audit. Chyby se objevovaly zejm. v otázkách kdo je auditorem skupiny, kdo má právo nahlížet do spisu, jaké činnosti vykonává Výbor pro audit, ale i jaké právní předpisy upravují způsob zveřejnění účetní závěrky. Nejčastěji byla zcela nezodpovězena otázka týkající se možnosti odmítnutí poskytnutí informací Radou. Ve druhé části, zaměřené na účetní závěrku, bylo průměrně dosaženo 23,75 bodů z celkového počtu 35 bodů (67,86 %). Bodové rozpětí, které bylo přiděleno u jednotlivých testů, se pohybovalo mezi 17 a plným počtem bodů. Tato část zkoušky zahrnuje praktickou případovou studii, která byla tentokrát zacílena na výkazy účetní závěrky (či podklady pro ÚZ) a jejich vazbu – konkrétně šlo o nalezení rozdílů mezi předvahou a návrhem rozvahy za běžné účetní období a určení důvodů, které tyto rozdíly způsobily. Řešení vyžadovalo především znalost účetnictví, resp. účetní závěrky. Lze konstatovat, že s touto částí zkoušky se adepti tentokrát vypořádali poměrně dobře. Ve třetí části zkoušky, která cílila na auditorské postupy či zprávy auditora, dosáhli adepti průměrného hodnocení 13,38 bodů z maxima 23 bodů (58,17 %); rozpětí přiděleného bodového hodnocení 6 – 21 bodů (v této části zkoušky byly zařazeny testové otázky a otázky s volnou odpovědí). Stejně jako v předchozích několika letech činila problém otázka týkající se výroku auditora (rozdíl mezi výrokem bez výhrady se zdůrazněním skutečnosti a výrokem s výhradou). Příliš se nedařily také odpovědi v souvislosti se zařazováním činností v rámci auditorských postupů. Uspokojivé byly naopak odpovědi na otázky, které cílily na testování vybraných položek aktiv a pasiv. V poslední části zkoušky zaměřené zejm. na interní audit (testové otázky a otázky s volnou odpovědí) bylo průměrně dosaženo 4,75 bodů z celkových 20 bodů (23,75 %), bodové rozpětí 0 – 8 bodů. Nízký počet získaných bodů ukazuje na vynechání této oblasti z přípravy, navíc v jednom případě bylo řešení této části zkoušky vynecháno zcela, což se na výsledném průměrném hodnocení této části zkoušky také projevilo. Celkově lze výsledky prosincové zkoušky z Auditingu hodnotit jako průměrné. Pozitivně lze hodnotit pouze lepší výsledek v části zahrnující případovou studii. Pro příští zkoušky je možné zůstat u dosavadních doporučení – prostudovat doporučenou literaturu (vč. příslušné legislativy, a to jak účetní, tak pro audit) a více se v rámci přípravy zaměřit na jednotlivé části účetní závěrky a vazbu mezi nimi.
ICÚ, a.s., 22. 1. 2016 12
